DRUÎSTEVNÍ ASOCIACE âeské REPUBLIKY STRUKTURA. VALNÉ SHROMÁÎDùNÍ. P EDSTAVENSTVO DOZORâÍ RADA

DRUÎSTEVNÍ ASOCIACE âESKÉ REPUBLIKY – STRUKTURA

VALNÉ SHROMÁÎDùNÍ DRUÎSTEVNÍ ASOCIACE âESKÉ REPUBLIKY

P¤EDSTAVENSTVO DRUÎSTEVNÍ ASOCIACE âR

SVAZ âESK¯CH A MORAVSK¯CH BYTOV¯CH DRUÎSTEV

DOZORâÍ RADA

SVAZ âESK¯CH A MORAVSK¯CH SPOT¤EBNÍCH DRUÎSTEV

SVAZ âESK¯CH A MORAVSK¯CH V¯ROBNÍCH DRUÎSTEV

DRUÎSTEVNÍ ASOCIACE âESKÉ REPUBLIKY

Svaz ãesk˘ch a moravsk˘ch spotfiebních druÏstev Pfiedseda: Ing. Zdenûk Juraãka Telefon: 224 106 321 U Rajské zahrady 3/1912 130 00 Praha 3

ZEMùDùLSK¯ SVAZ âR

âESKÁ DRUÎSTEVNÍ CENTRÁLA, SDRUÎUJÍCÍ TYTO SVAZY:

Svaz ãesk˘ch a moravsk˘ch bytov˘ch druÏstev Pfiedseda: Ing. Vít Vaníãek Telefon: 241 430 516 Podolská 50 147 00 Praha 4 - Podolí

Svaz ãesk˘ch a moravsk˘ch v˘robních druÏstev Pfiedseda: Jan Wiesner Telefon: 222 245 915 Václavské nám. 21 113 60 Praha 1

Zemûdûlsk˘ svaz âeské republiky Pfiedseda: Ing. Miroslav Jirovsk˘ Telefon: 224 225 730 Hybernská 38 110 00 Praha 1

OBSAH Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3

Historie druÏstevnictví 1847 – 1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5

Souãasnost druÏstevnictví 1990 – 2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Svaz ãesk˘ch a moravsk˘ch bytov˘ch druÏstev (SâMBD) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Svaz ãesk˘ch a moravsk˘ch spotfiebních druÏstev (SâMSD) . . . . . . . . . . . . . . . . . . Svaz ãesk˘ch a moravsk˘ch v˘robních druÏstev (SâMVD) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zemûdûlsk˘ svaz âeské republiky (ZS âR) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

15 15 19 22 25

Souãasná druÏstevní legislativa a právo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Mezinárodní druÏstevní hnutí, Evropa a ãeské druÏstevnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

ISBN 80-239-7279-0

Redakce:

Mgr. Jiří Svoboda, DESS

Úvodní slovo: Ing. Zdeněk Juračka, předseda představenstva DA ČR a předseda SČMSD Zpracovali:

Historie Mgr. Vladimíra Vávrová, Družstevnictví 1847 – 1989 JUDr. Jan Slabý, odborný konzultant Současnost František Tlapák, Svaz českých a moravských bytových družstev Ing. Petr Svoboda, CSc., Svaz českých a moravských spotřebních družstev Michaela Vostálová, Svaz českých a moravských výrobních družstev JUDr. Josef Korbelář, Zemědělský svaz České republiky Mgr. Jiří Svoboda, DESS, Mezinárodní družstevní hnutí, Evropa a české družstevnictví JUDr. František Lébl, Současná družstevní legislativa a právo

ISBN 80-239-7279-0

D

ružstevnictví v České republice prošlo dlouhodobou historií a jeho profil byl v jednotlivých etapách vývoje odrazem politického, ekonomického a společenského života země. V dějinách družstevního hnutí, které jsou provázeny hledáním vlastní tvářnosti a identity, najdeme několik zásadních mezníků, jež blíže osvětlují nejen dosažené úspěchy v dobách rozmachu, ale i existenční problémy, kterým musela družstva v jednotlivých peripetiích svého vývoje nedobrovolně čelit. Prospěšnost a význam družstevních myšlenek si uvědomil český lid již v roce 1847, krátce poté, kdy v anglickém Rochdalu bylo založeno první družstvo. Složitá historie i současnost českého družstevního hnutí ukázaly, že navzdory ne vždy příznivému politickému klimatu a společenskému dění v zemi družstevní organizace přežily. To proto, že jejich prvořadým cílem bylo vždy svépomocí a ve vzájemné součinnosti sloužit svým členům a zároveň přispívat ke zlepšování ekonomických a sociálních podmínek života společnosti. Je potěšující, že již v první polovině 20. století patřila Česká republika mezi státy družstevně nejvyspělejší. Na přelomu století a zejména po první světové válce se vějíř družstevní svépomoci rozevřel do široka a po vzniku samostatné Československé republiky nebylo podnikání, ve kterém by družstevní myšlenka nezakotvila. Rozvíjela se nejenom spotřební, výrobní, zemědělská, zpracovatelská, nákupní a odbytová družstva, ale i družstevní záložny, kulturní a bytové družstevnictví. Už v roce 1924 bylo v naší republice více než 14 tisíc družstev, zařazených do 28 družstevních svazů. Družstevní hnutí nepovznášelo své členy pouze hospodářsky a sociálně, ale též kulturně a mravně. V období mezi dvěma světovými válkami dosáhlo české družstevnictví svého vrcholového rozmachu. Stejně jako celá tehdejší společnost však bylo ovlivněno nacionálními a politickými problémy, které namnoze vedly k roztříštěnosti postupů a zájmů. Rozvoj družstevnictví byl násilně přerušen fašistickou okupací v roce 1939. Vysoká autorita, důvěra a mravní síla družstevního hnutí u nás byly silně narušovány a znehodnocovány zvláště procesem socializace po roce 1948. Násilná kolektivizace, zakládání Jednotných zemědělských družstev, zestátnění družstev úvěrních, výrobních i dalších změnily postoj lidí k družstevnictví jako takovému. I přes zachování omezených prvků demokratické samosprávy bylo družstevnictví včleněno do státem kontrolovaného systému plánovaného hospodářství. Proces demokratizace po listopadu 1989 se promítl i do systému družstevnictví. Bylo zapotřebí zajistit, aby se české družstevnictví znovu vrátilo k mezinárodním družstevním standardům, k plnému uplatňování tradičních družstevních principů a respektování družstevních hodnot. Družstevní systém však musel čelit i pokusům o likvidaci družstev. Velké pomoci v úsilí o zabránění takovým tlakům se českému družstevnictví dostalo v tomto směru od Mezinárodního družstevního svazu, a to za nemalé podpory západoevropských družstevních centrál, včetně poslanců Evropského parlamentu. Dnes jsou družstva v České republice opět nedílnou součástí demokratické společnosti. V průběhu roku 1990 došlo v družstvech a v družstevních svazech k novým demokratickým volbám všech družstevních orgánů a národní družstevní svazy se opět staly zájmovými organizacemi družstev. Legislativa byla upravována tak, aby byly odstraněny deformace vnesené do družstevnictví v předchozím období. Nutno podotknout, že ne ve všech směrech se transformací družstev po roce 1989 podařilo negativní dopady minulého režimu plně odstranit a napravit tak veskrze narušené vztahy.

3

Nicméně družstva se na základě změn stanov, schválených členy, stala v tomto transformačním období plnoprávnými a na státě nezávislými organizacemi. V roce 1992 se družstva transformovala na podmínky odpovídající zásadám nového Obchodního zákoníku a české družstevnictví bylo uznáno „de jure“. Bylo deklarováno jeho rovnoprávné postavení s dalšími podnikatelskými subjekty. Vedle tradičních družstevních odvětví, bytového, spotřebního, výrobního a zemědělského, se začaly rozvíjet i další družstevní aktivity v oblasti bankovnictví a pojišťovnictví, do života byla znovu legislativně uvedena spořitelní a úvěrní družstva. Po novém státoprávním uspořádání v roce 1993 jsou česká družstva organizována na základě dobrovolnosti v odvětvových družstevních svazech bytových, spotřebních, výrobních, zemědělských a od března 1996 úvěrních družstev. Tyto svazy jsou s výjimkou úvěrních družstev přímými členy Družstevní asociace České republiky. Nyní, na počátku třetího tisíciletí, po téměř půlstoletí deformačních zásahů do družstevnictví, nás čeká proces renesance družstevnictví ve všech směrech. Jde o návrat k ideám mezinárodního družstevního hnutí, u jehož kolébky české družstevnictví stálo, a k oživování tradic, které byly formovány jeho stošedesátiletou historií. Družstva založená na mezinárodně uznávaných demokratických principech mohou významně přispět zejména k rozvoji drobného a středního podnikání, k celkové ekonomické prosperitě České republiky a ke zvyšování životní úrovně jejího obyvatelstva. S vědomím nezastupitelného postavení družstevnictví v české ekonomice a významu, kterého si ve své dlouholeté historii, ale i v novodobých dějinách vydobylo, vstupuje české družstevnictví do roku oslav svého 160. výročí jako stabilní a efektivní systém založený na moderním pojetí družstevní myšlenky a mezinárodně uznávaných družstevních principech. Prvotním a základním cílem družstevních organizací České republiky bude i nadále věnovat maximální péči potřebám svých členů a zákazníků. Dlouholetá tradice družstevního systému je nejen projevem stability a důvodem k oslavám, ale i faktorem zavazujícím.

Ing. Zdeněk J u r a č k a předseda Družstevní asociace České republiky

4

1. Vznik a rozvoj družstevní svépomoci v období 1847 – 1918 1.1 První družstvo na území ČR Na území historických českých zemí v rámci rakousko-uherské monarchie nastaly podmínky pro vznik družstevnic-

prodávalo svým členům. Členskou základnu tvořili převážně dělníci a drobní řemeslníci.

1.2 Družstevnictví ve 2. polovině 19. století V 50. a 60. letech 19. století byla zakládána hlavně družstva spotřební (konsumní) a peněžní. Z prvně jmenované skupiny jsou nejznámější: v roce 1857 založený spolek „OUL“ ve Tmáni na Berounsku, v roce 1858 potravní spolek „Hrádek“ v Pálči na Kladensku a v roce 1861 spolek „Včela“ ve Stašově u Zdic, o kterém se dochovalo nejvíce informací, neboť svou činnost ukončil až v roce 1884 po 23 letech trvající vcelku úspěšné existenci.

telského spolku dělnictva pražského „OUL“ v Praze. Bohužel většina spolků vzniklých pod vlivem idealistických představ F. L. Chleboráda o družstevnictví skončila neúspěchem. Špatné zkušenosti znamenaly na řadu let útlum v zakládání družstev. Teprve konec 80. let a hlavně 90. léta 19. století přinesla opět oživení a vznik desítek nových družstev. V roce 1892 existovalo v českých zemích 61 spotřební družstvo.

Titulní strana stanov Pražského potravního a spořitelního spolku, verze z roku 1849 Pamětní kniha Malostranské záložny

tví v polovině 40. let 19. století. Obdobně jako v okolních zemích i u nás zrod družstevnictví úzce souvisel s rozvojem kapitalistických výrobních vztahů a vývojem tržního hospodářství. Na obranu proti zvyšujícímu se ekonomickému tlaku a ve snaze zlepšit svoji svízelnou situaci se nejvíce postižené společenské vrstvy – dělníci a drobní živnostníci ve městech a rolníci na venkově – pokoušely sdružovat do svépomocných organizací. Začaly vznikat první spolky založené na svépomoci a vzájemné solidaritě. Za první družstvo na území současné České republiky je považován Pražský potravní a spořitelní spolek. O jeho činnosti napovídá sám název. Bylo to družstvo se smíšenou obchodní a úvěrní činností. Členové v družstvu ukládali svoje drobné úspory a za takto vytvořený kapitál družstvo nakupovalo zboží běžné denní potřeby a následně ho roz-

Časopis Průkopník vydávaný od roku 1924 – portrét zakladatele stašovské Včely Václava Hnízdila

Ve druhé polovině 60. let a na počátku 70. let 19. století prošlo spotřební družstevnictví specifickým vývojem, které je spojeno s působením svérázného propagátora družstevní svépomoci JUDr. Františka Ladislava Chleboráda, politika a národohospodáře, který stál v roce 1868 u zrodu Prvního podnika-

Od 50. letech 19. století začala být zakládána, hlavně ve městech, také družstva peněžní, respektive spořitelní a úvěrní, tzv. záložní kasy čili záložny. První taková záložna vznikla již v roce 1858 ve Vlašimi a velice rychle ji následovaly záložny v dalších městech. Svépomocné záložny zaznamenaly hned od počátku velký úspěch. V roce 1863 jich bylo více než 100, v roce 1871 již na 600. Družstevní záložny vytvořily postupem času mohutnou a silnou organizaci záložen, která se stala významnou složkou národního hospodářství. Ve druhé polovině 19. století vznikaly i další typy družstev. Na českém venkově byla zakládána hospodářská družstva, jejichž větší rozvoj na-

5

stal v 80. a 90. letech 19. století. V roce 1893 je uváděno 713 hospodářských družstev. Údaj z roku 1896 doplňuje statistiku zemědělských družstev o 73 venkovská úvěrní a spořitelní družstva, zvaná také kampeličky či raiffeisenky.

kých hospodářských družstev v Království českém v Praze a stala se vůbec největším družstevním svazem v tehdejším Rakousku-Uhersku. O tři roky později, v roce 1899, ji následoval Ústřední svaz českých hospodářských společenstev. Ústředí dělnických družstev bylo založeno v roce 1908 z iniciativy sociálně demokratické strany pod názvem Ústřední svaz českoslovanských konsumních, výrobních a hospodářských družstev v Praze.

1.4 První družstevní zákony

Titulní strana stanov Prvního výrobního družstva cvokařského ve Věšíně a okolí

Od roku 1892, kdy bylo založeno První výrobní družstvo cvokařské ve Věšíně na Rožmitálsku, se začala odvíjet tradice výrobních družstev. (Toto družstvo, přes složité peripetie svého vývoje, dodnes existuje pod názvem Kovo Věšín.) Konec 80. let 19. století zaznamenal také první bytová sdružení, jejichž základním posláním bylo zajistit levné bydlení pro dělníky a zaměstnance.

Rozvoj družstevnictví si vynutil i vznik odpovídající legislativy. Již v roce 1866 koncipoval významný český právník JUDr. Antonín Randa osnovu, původně jen zemského, zákona o společenstvech pro napomáhání živnosti a hospodářství (později nazývaného „o společenstvech výdělkových a hospodářských“). Avšak teprve počátkem 70. let 19. století, kdy se začala vládní místa o družstevnictví více zajímat, došlo k jeho schválení. Zákon č. 70 Ř. z. z roku 1873 byl platný v celém Rakousku. Byl to první samostatný zákon o družstvech, který sehrál významnou roli při dalším organizování a rozšiřování družstevního hnutí v různých oborech hospodářského života. Význam a funkčnost tohoto zákona potvrzuje

1.3 Družstevní ústředí Postupný nárůst počtu družstev si vyžádal, pro jejich vzájemnou koordinaci a ochranu společných zájmů, vznik družstevních ústředí. První družstevní centrála byla založena v roce 1896 pod názvem Jednota čes-

6

i dlouhá doba jeho platnosti. V českých zemích a pozdějším Československu platil (s úpravami) až do roku 1954, v Rakousku (s doplněními) platí dosud. V roce 1903 byl vydán další zákon, který pozitivně ovlivnil vývoj družstev. Byl to zákon č. 133 Ř. z. o revizi společenstev výdělkových a hospodářských, který stanovil povinné periodické revize hospodaření družstev. Tento zákon významně posílil postavení družstevních

Titulní strana prvního družstevního zákona z roku 1873 – česká verze

svazů a jejich autoritu. Revize se stala podmínkou důvěry k družstvům nejen jejich členů, ale i široké veřejnosti.

1.5 Situace v družstevnictví do 1. světové války Konec 19. století a počátek 20. století se vyznačoval silným rozvojem družstevního podnikání. V období před 1. světovou válkou uvádí Ústřední svaz českoslovanských družstev ve své evidenci ke 200 konzumních družstev a přes 30 výrobních družstev různého zaměření. Živnostenských družstev, z nichž byla nejpočetněji zastoupena družstva nákupní, odbytová a dodávková, bylo přes 200. Družstevních občanských záložen bylo evidováno přibližně 900. Zákony o daňových výhodách podnítily na přelomu století také četnější zakládání stavebních a bytových družstev, v roce 1912 jich je uváděno přes 300. Zemědělská družstva můžeme na začátku 20. století již typologicky rozdělit na zemědělská družstva úvěrní, což byly kampeličky a raiffeisenky, a na družstva neúvěrní s obchodním zaměřením, zpracovatelská, provozní a výrobní. Celkem jich bylo v roce 1914 v Ústřední jednotě hospodářských družstev organizováno kolem 2000.

2. Družstevní činnost v období kapitalistického Československa a 2. světové války Vznik samostatného Československa na podzim roku 1918 otevřel i pro družstevnictví novou vývojovou etapu. Zejména období prvních poválečných let se vyznačovalo nárůstem všech typů družstev. Byla to doba, která patří k první a zatím i poslední, kdy rozvoj družstev byl přirozený, bez mocenských a politických zásahů, které se začaly postupně projevovat v následujícím období. Zvyšováním počtu družstev, rozšiřováním jejich působnosti a zakládáním zájmových svazů vytvořilo družstevnictví sice mohutné, ale nejednotné odvětví. Družstva se vedle profesního zaměření členila například podle národností, politické příslušnosti či náboženského vyznání. Zajímavá byla také kulturně společenská činnost družstev, která pro svoje Diplom, který získalo družstvo Družstevní Práce na mezinárodní výstavě v Paříži v roce 1925

členy a jejich děti pořádala četné osvětové a sociální akce a zřizovala knihovny, společenské místnosti, hřiště apod.

Ústřední konsumní družstvo Hradec Králové, interiér prodejny

Spotřební družstevnictví představovalo v tomto období silnou a dobře prosperující součást družstevního hnutí. Konzumní družstva byla svépomocnými spotřebitelskými organizacemi s demokratickou samosprávou. Síť prodejen

Činžovní domy Družstva pro stavbu laciných a zdravých obydlí v Prostějově

spotřebních družstev se neustále rozšiřovala a družstva se slučovala do ekonomicky silnějších a konkurenčně schopnějších celků. Pro zásobování prodejen si družstva budovala vlastní sklady a výrobny. Nákupní ceny zboží se snižovaly podle výše objednávek, což umožňovalo v družstevních prodejnách prodávat za nižší ceny než v soukromém maloobchodu. Hlavním dodavatelem potravinářského a průmyslového zboží byla Velkonákupní společnost družstev (VDP) se sídlem v Praze a sítí vlastních skladů a továren po celé republice. Po vzniku Československa se rozvíjela i výrobní družstva. Fungovala rozsáhlá řada družstev působících v mnoha výrobních odvětvích, zejména v potravinářském, oděvním, kovo a dřevozpracujícím, stavebním a papírenském. Dále zde působila družstva tiskařská, vydavatelská, knihařská apod. Vedle výrobních družstev dělnických existovala i četná živnostenská družstva, která však byla značně labilní podle měnících se existenčních a hospodářských

7

až do znárodnění po 2. světové válce. První z nich byla Všeobecná družstevní banka, která byla jedinou družstevní bankou v republice a fungovala jako družstevní peněžní ústředí. Druhou z nich byla družstevní lidová pojišťovna Čechoslavia, která pro družstva a jejich pracovníky zajišťovala majetkové a osobní pojištění za výhodných podmínek. Postupně se přiřadila k největším pojišťovacím ústavům tehdejšího Československa. podmínek svých členů. Členstvím v družstvu však neztráceli živnostníci a obchodníci svou výrobní a podnikatelskou samostatnost.

V průběhu let 1918 – 1938 bylo vydáno 8 státních zákonů, které upravovaly poskytování úvěrů a stanovování daní ve prospěch drobných stavebníků a tedy i stavebních a bytových družstev. Tyto zákony znamenaly značnou podporu pro jejich rozvoj. Ačkoliv bytová družstva neměla rozhodující podíl na celkovém počtu postavených bytů a domů, byla důležitým faktorem v oblasti politické a sociální. Vedle bytových a stavebních družstev se rozvíjela družstva pro stavbu spolkových a dělnických domů, jejichž účelem bylo stavět a provozovat společenské místnosti pro politické, spolkové a kulturní účely. Také zemědělské družstevnictví se všestranně rozvíjelo a stalo se význam-

8

ným finančním, obchodním i organizačním systémem, který příznivě ovlivňoval hospodářský i společenský život nejen na vesnici, ale v celém státě. Obdobně jako u ostatních družstevních odvětví i u zemědělských družstev měla velký podíl na jejich rozvoji svazová organizace, která zabezpečovala revizní, organizační i zastupitelskou činnost pro svá členská družstva a většina jich fungovala i jako peněžní ústředí. I v rámci zemědělského družstevnictví plnily důležitou funkci speciální podniky a obchodní ústředny, jako byly například Kooperativa, Moragro a jiné. Vrcholným orgánem zemědělského družstevnictví byl od roku 1921 Centrokooperativ. Jedno z nejsilnějších odvětví v tomto období tvořila družstva peněžní, tedy spořitelní a úvěrní. Ve městech to byly družstevní záložny – všeobecné, živnostenské, rolnické, lidové a další, na venkově to byly malé peněžní ústavy, nazývané kampeličky a raiffeisenky. Tato družstva přijímala od svých členů vklady a poskytovala jim dostupné úvěry. Vzhledem k organizačnímu propojení napomáhala peněžní družstva rovněž k rozvoji ostatních družstevních sektorů. Družstevní podnikání se osvědčilo a uplatnilo také v oblasti kultury. Družstevní formou byly soustřeďovány síly, zájem a finanční prostředky k organizaci, výstavbě a provozu objektů sloužících veřejnému zájmu, kultuře a vzdělání. Existovala tak různá výchovná, umělecká a zábavní družstva, divadla, biografy, vydavatelství, družstva pro turistiku apod. V roce 1920 byly založeny dvě důležité instituce nezemědělského družstevnictví, které provozovaly svoje služby

2.1 Období 2. světové války Druhá světová válka a okupace republiky přerušily zdárný rozvoj družstevní činnosti. Na území vzniklého protektorátu Čechy a Morava byla družstva a jejich centrály násilně sjednoceny do okupanty vytvořených ústředí. Všechna družstva byla podřízena válečnému hospodářství, do družstevních organizací a ekonomicky významných družstev byli dosazení němečtí vládní komisaři a němečtí správci, tzv. „treuhändři“. Jakékoliv porušení předpisů znamenalo okamžitě tvrdý postih. Tisíce funkcionářů, členů i pracovníků družstev a družstevních organizací zaplatily svoji protifašistickou činnost životem. Také hmotné škody způsobené českému družstevnictví nacistickou okupací byly ohromné. V soudobých dokumentech se uvádí, že dosáhly přibližně 350 miliard předválečných korun.

3. Družstevnictví v období let 1945 – 1989 Po osvobození republiky se čeští družstevníci aktivně zapojili do obnovy válkou zničeného národního hospodářství. Družstva začala navazovat na svou předválečnou činnost. Politický zvrat v únoru 1948 znamenal konec demokratického vývoje v Československu. Nastalé politické, ekonomické a ideologické změny společnosti postihly i družstevnictví. Došlo k zestátnění četných družstevních podniků a k likvidaci celých sektorů družstevní činnosti. Reorganizace družstevnictví v roce 1952, probíhající podle „scénáře“ vypracovaného na ÚV KSČ, směřovala k přeměně družstevních organizací na výkonné orgány pro plnění státem ukládaných úkolů. Direktivní zásahy omezovaly činnost družstev, zbavovaly je podnikatelské iniciativy a účelově zneužívaly. Byly porušovány družstevní principy, zejména pokud šlo o dobrovolnost členství a volitelnost vlastních družstevních orgánů. Deformace družstevnictví, ke kterým došlo v letech 1952 – 1960, pramenily především z teorie, že družstevní vlastnictví a podnikání je nižší formou socialistického vlastnictví, které stejně bude postupem doby zrušeno. Ve druhé polovině 60. let 20. století (1964 – 1969) v souvislosti s postupným prosazováním a uplatňováním nových zásad plánovitého řízení národního hospodářství byly opět podpořeny i snahy o renesanci charakteru a činnosti družstev. Začátek roku 1968 přinesl významné změny v politické sféře a naznačil perspektivu řešení nahromaděných problémů společenského života i národního hospodářství. Družstevní akční programy představovaly koncepci činnosti a poslání družstev v demokratické společnosti se začínajícím tržním hospodářstvím. Bohužel k jejich realizaci po událostech z 21. srpna 1968 nedošlo. Jejich tvůrci byli tvrdě postiženi spolu s mnoha dalšími funkcionáři, vedoucími i řadovými pracovníky v systému československého družstevnictví. Federálnímu uspořádání Československa byla přizpůsobena i organizace družstevnictví. V následujícím dvacetiletí pak pokračovaly negativní zásahy režimu do činnosti všech družstev a dále byla specificky omezována jejich samostatnost. Teprve změny po listopadu 1989 umožnily obnovu tradičních družstevních principů. V roce 1990 došlo v družstvech a jejich svazech k novým, skutečně demokratickým volbám všech družstevních orgánů. Také legislativa byla upravována tak, aby byly odstraněny deformace vnesené do družstevnictví v předchozím období.

3.1

Bytové družstevnictví

V poválečném období se uplatnila předválečná bytová družstva i velké množství nově vzniklých. Podle statistických údajů zde v roce 1949 existovalo 900 bytových družstev. Organizační změny po roce 1948 znamenaly redukci družstevní bytové výstavby, až její úplné zastavení v roce 1954. I když družstevní výstavba byla po 5 letech obnovena, fungovala již na zcela jiných principech. Vedle existujících bytových družstev (LBD – lidových bytových družstev) vznikl nový typ družstva – stavební bytové družstvo (SBD). V prů-

běhu 60. let 20. století došlo k nebývalému kvantitavnímu rozvoji bytového družstevnictví, který byl doprovázen řadou negativních zásahů a zneužíváním bytového družstevnictví pro státní a stranické zájmy. Vzhledem k velkému zájmu o družstevní bydlení se družstev-

ní výstavba stala převažující formou. Vznikla nová kategorie – tzv. stabilizační bytová výstavba. V pětiletce 1966 až 1970 dosáhla družstevní bytová výstavba nejvyššího podílu na celkové výstavbě bytů, a to 56 %. Také v 70. a 80. letech 20. století zůstávala bytová výstavba v popředí státního zájmu. Byto-

vé družstevnictví tak pokračovalo ve svém kvantitativním rozmachu. Jeho podíl na celkové bytové výstavbě dosahoval přibližně poloviny. Postupné stárnutí družstevního bytového fondu přinutilo družstva zaměřit svou činnost i na údržbu a opravy domů a bytů. Charakteristické pro toto období bylo rozvinutí vlastní hospodářské činnosti. Na přelomu 80. a 90. let 20. století obhospodařovala bytová družstva přibližně jednu čtvrtinu bytového fondu. Z potřeby realizovat různé zájmy a potřeby občanů ve sférách blízkých bytovému družstevnictví vznikla „družstva vzájemné občanské pomoci“.

9

3.2

Spotřební družstevnictví

Spotřební družstva se po roce 1945 aktivně podílela na zásobování obyvatelstva a svými službami si získala velkou důvěru.

Organizační změny po roce 1948, tvrdé zásahy do činnosti a následky násilné socializace soukromého obchodu razantně změnily české spotřební družstevnictví. V rámci nařízené reorganizace bylo donuceno předat ve městech prakticky všechny svoje prodejny státnímu obchodu a postupně muselo také svoji výrobu a velkoobchodní síť odevzdat do státního sektoru. Spotřební družstevnictví se stalo obchodní soustavou zásobující převážně venkov. Zároveň bylo přinuceno rozšířit oblast své působnosti na pohostinství a výkup zemědělských produktů. Návrat zpátky do městského prostředí a možnost opět zde zřizovat svoje prodejny a provozovny byl spotřebním družstvům umožněn až v roce 1964. Spotřební družstva začala soutěžit se státním obchodem, přičemž prosazovala koncepci zlepšování kultury prodeje a úrovně obchodních služeb. Postupně realizovala přestavbu a modernizaci

10

prodejen, budovala nová nákupní střediska a později i obchodní domy. Ve svépomocných akcích při modernizaci obchodní sítě odpracovali členové družstev několik milionů brigádnických hodin. Osvědčenou formou zásobování obyvatelstva v odlehlých místech zůstávaly pojízdné prodejny. Svaz spotřebních družstev začal postupně zřizovat i vlastní účelové podniky, jako byla Rekrea, Propagační podnik, Obchodní projekt, Družstevní zásobovací podnik, Mykoprodukta, Velkonákupní společnost a další. Pro systematickou přípravu a výchovu nové generace družstevních pracovníků byla zakládána odborná učiliště. Ve dvacetiletí, následujícím po srpnu 1968, pokračovaly zásahy režimu do činnosti spotřebních družstev.

3.3

Výrobní družstevnictví

V letech 1945 – 1947 byla založena řada nových výrobních družstev v různých oborech činnosti. Období po roce 1948 bylo pro výrobní družstevnictví velmi složité. Probíhal proces združstevňování soukromých řemesel, znárodňo-

vání větších prosperujících družstev, slučování a ve velké míře i likvidace. Výrobním družstvům byla napříště stanovena základní orientace: maximální rozvoj služeb pro obyvatelstvo, doplňování výroby státního průmyslu, zajišťování pracovních příležitostí pro invalidy a ostatní občany se změněnou pracovní schopností a rozvíjení lidově umělecké výroby. Teprve v polovině 60. let 20. století v souvislosti s částečným uvolněním ekonomické i politické situace v Československu nastaly podmínky k tomu, že výrobní družstva mohla začít experimentovat s novějšími metodami a začala se více zajímat o požadavky trhu. To se promítlo do sortimentu výrobků a jejich častější obměny. Také svaz výrobních družstev zřizoval svoje účelové podniky. Do roku 1968 tak výrobní družstva vstupovala s určitým respektováním jejich samosprávy. Vznikla řada nových družstev.

I pro výrobní družstva však srpen roku 1968 znamenal konec všem nadějím. Pro výrobní družstva znamenala normalizace návrat před rok 1966. Byla obnovena řídící funkce státního plánu. Opět došlo k likvidaci některých družstev, či k jejich slučování. Přesto se výrobním družstvům dařilo v rámci možností zachovávat principy družstevního podnikání. Významnou roli hrála výrobní družstva v oblasti učňovského školství.

3.4

Zemědělské družstevnictví

V poválečných letech plnila zemědělská družstva zodpovědně svoje povinnosti v zajištění výživy národa.

ve od poloviny 60. let 20. století se situace i zde postupně měnila, JZD získávala více samostatnosti a větší podnikatelský prostor. S nástupem tzv. normalizace začala pod vlivem ústředních řídících státních a stranických orgánů vítězit v zemědělském družstevnictví „gigantomanie“, která tehdy měla za následek podstatné zvýšení nákladů na

výrobu. V ohromných zemědělských družstevních komplexech se vytrácely družstevní vztahy a docházelo k odcizení mezi lidmi jako ve velkých státních podnicích. Přes tyto negativní skutečnosti bylo zemědělství schopno zajistit soběstačnost republiky v oblasti zemědělské produkce a zemědělská družstva v tom hrála významnou roli.

Po únoru 1948 vyhlásila Komunistická strana Československa linii socialistické přestavby zemědělství, jejímž hlavním cílem bylo zespolečenštění veškeré zemědělské výroby. Realizace tohoto záměru znamenala v konečném důsledku zneužití zemědělského družstevnictví k násilné socializaci soukromých zemědělců. V rámci reorganizace byly zestátněny či postupně zlikvidovány všechny typy původních zemědělských družstev, poskytujících dosud služby jednotlivým rolníkům. Naproti tomu byl vytvořen nový typ družstev – Jednotná zemědělská družstva (JZD), jako družstva výrobní. Počátky hospodaření v družstvech, zakládaných pod politickým tlakem a za pomoci perzekucí, byly velmi těžké. Také hospodářské výsledky těchto družstev v počátečním stadiu jejich existence byly málo povzbudivé. Zároveň byla správa JZD v roce 1952 přenesena z družstevní struktury na ministerstvo zemědělství. Pro jednotná zemědělská družstva platil direktivně plánovací systém jak v oblasti výroby, tak v oblasti státního výkupu zemědělských produktů. Tepr-

11

Družstva s netypickou družstevní činností I pro toho, kdo je obeznámen s družstevní problematikou, bývá obvykle překvapením, že v minulosti vznikala družstva za účelem vybudování objektů, sloužících veřejnému zájmu, kultuře a vzdělání. Družstevní formou byly spojovány síly, zájem a finanční prostředky zejména tehdy, když myšlenka na realizaci těchto objektů narážela na odpor či nezájem úředních míst a přesahovala možnosti jednotlivce nebo neformální iniciativní skupiny. Na tomto základě se zrodila i družstva, o kterých bude zmínka na dalších řádcích.

Družstvo Národního divadla v Praze

členem představenstva Družstva Národního divadla spisovatel Karel Čapek. Družstvo Národního divadla existovalo do roku 1952.

Hospodářské, nákupní a stavební družstvo Zoologická zahrada v Praze Myšlenka na zřízení zoologické zahrady se zrodila již na počátku 20. století, ale až v květnu 1926 byla realizována založením „Hospodářského, nákupního a stavebního družstva Zoologická zahrada“ v Praze. Jeho předsedou se stal profesor Jiří Janda, čestným předsedou primátor hlavního města Prahy dr. Karel Baxa. Z dokumentů o činnosti družstva se ukazuje, že se od svého počátku potýkalo s finančními problémy. Zápisy ze schůzí družstva a výkonného výboru vypovídají o každodenním životě družstva. Každé zvíře chované v zoologické zahradě mělo svoji „osobní kartu“, která ho provázela po celý život. V roce 1935 byl vybudován pavilon kočkovitých šelem, který sloužil až do 90. let 20. století. V roce 1937 byl založen úspěšný chov koně Převalského. I v období 2. světové války byl zabezpečen řádný chod zahrady a byl

Toto družstvo bylo založeno v roce 1880 pod názvem „Vlastenecká společnost“. Jako družstvo ve smyslu společenstevního zákona bylo zapsáno v březnu roku 1888. Předmět činnosti družstva podle schválených stanov zněl: „…aby členové poskytujíce sobě vzájemného úvěru společně vedli správu Královského českého národního divadla v Praze, jakož i po případě jiného českého divadla v policejním obvodu pražském“. Družstvo spravovalo a provozovalo Národní divadlo do roku 1900, kdy správa Národního divadla byla svěřena „Společnosti národního divadla“, spol. s r.o. Družstvo Národního divadla však tím nezaniklo. Podílelo se ještě nějaký čas na správě Národního divadla spolu se Společností a začalo se zabývat vybudováním druhého českého divadla v Praze a zřízením českého divadla v Brně. V roce 1906 získalo také správu Městského divadla na pražských Královských Vinohradech. V roce 1944 přibyla do jeho kompetence správa dalších pražských divadel – divadla J. K. Tyla, Pražského komorního divadla a Pražského divadla na Poříčí. Ve funkcích v tomto družstvu se vystřídalo mnoho předních českých umělců. Pro zajímavost například uvádíme, že v letech 1924 až 1936 byl

12

zaznamenán velký úspěch, když se podařilo poprvé na světě uměle odchovat mládě ledního medvěda. V roce 1941 poškodila zoologickou zahradu povodeň a v důsledku toho se zrodila i nová koncepce rozvoje zahrady. Činnost Hospodářského, nákupního a stavebního družstva Zoologická zahrada v Praze byla ukončena výměrem Ministerstva informací a osvěty v roce 1950. Pražská Zoologická zahrada se stala zařízením státní správy.

Družstvo rozhledny na Petříně v Praze

Nositelem iniciativy k vybudování rozhledny byli členové Klubu českých turistů, které při návštěvě Paříže inspirovala Eiffelova věž. Také předsedou Družstva rozhledny na Petříně byl zvolen starosta Klubu českých turistů architekt Vratislav Pasovský. Zároveň s projektem stavby rozhledny vznikl v roce 1890 i plán na postavení lanové dráhy na Petřín, aby si návštěvníci „cestu přikrátili a času i námahy ušetřili“. Za pouhých šest měsíců po uzavření smlouvy mezi pražskou obcí a Družstvem rozhledny na Petříně byla trať pro lanovku vybudována. První cestující se svezli již 25. července 1891, i když stavba rozhledny nebyla ještě dokončena. Provoz lanové dráhy byl na počátku 1. světové války zastaven. V roce 1931 byla převedena do majetku Elektrických podniků hlavního města Prahy. Pokud se týká rozhledny, její výstavba trvala pouhých 5 měsíců a 6 dnů. Její slavnostní otevření se uskutečnilo v srpnu 1891. Až do roku 1945 ji spravovalo Družstvo rozhledny na Petříně, pak se stala majetkem státu.

České filharmonické družstvo Předchůdcem tohoto družstva byl již v roce 1894 založený spolek Česká filharmonie v Praze. Na jeho činnost navázalo družstvo s tímtéž názvem, ustavené v roce 1903 s cílem „zříditi a udržovati samostatný symfonický orchestr a pořádati vlastní koncertní podniky nebo jiným podnikům jej propůjčovati“. Prvním předsedou správního výboru se stal skladatel a dirigent Oskar Nedbal. Ve vedení spolku se v následujících

35 letech jeho existence vystřídala řada významných postav soudobého českého kulturního a hudebního života. Za všechny jmenujme alespoň nejznámější z nich, jako byl Karel Kovařovic, Oskar Nedbal, Ludvík Vítězslav Čelanský, Dr. Vilém Zemánek, Václav Talich. Je ovšem smutnou pravdou, že družstvo se takřka neustále potýkalo hlavně s akutním nedostatkem financí, což oslabovalo činnost orchestru a vedlo k mnohým kritickým situacím a osobním konfliktům. České filharmonické družstvo skončilo svoji činnost likvidací v roce 1938. Tímto dnem se uzavřela sice zajímavá, ale velmi klopotná historie Českého filharmonického družstva. Samotný orchestr Česká filharmonie však pokračoval dále ve svém vývoji.

Družstvo pro výstavbu místní dráhy Čerčany–Modřany–Dobříš Milovníci krásné přírody a historických parních „mašinek“ si v roce 1997 připomněli 100. jubileum tzv. Posázavského pacifiku. Málokdo však ví, že u vzniku a realizace dnes již legendárního „Posázavského pacifiku“ stálo také výše jmenované družstvo. Toto družstvo v prosinci roku 1893 předložilo žádost na výstavbu trati z Čerčan do Modřan s odbočkou ze Skochovic do Dobříše, v únoru roku 1894 mu byla Zemským výborem Království českého schválena potřebná finanční zápůjčka. Byl zpracován projekt trati a v březnu roku 1895 družstvo získalo koncesi ke stavbě a provozu železnice na dobu 90 let. První úsek dlouhý přibližně 16 km byl hotov a dán do provozu v poměrně krátké době – již v lednu roku 1897. Kouzlo krajiny i většinu úseků železniční tratě, která je vedena skalními kaňony, mnoha raženými tunely, či vysoko klenutými viadukty, je možné obdivovat a vychutnat si i v dnešní době. Na Družstvo pro výstavbu místní dráhy Čerčany–Modřany– Dobříš už jen zavzpomínáme, ale je důkazem toho, jak všestranná byla a může být i v současnosti forma družstevního podnikání.

13

František Ladislav Chleborád /1839 – 1911/ Advokát, politik, novinář a národohospodář. V 60. letech 19. století se věnoval hlavně svépomocnému družstevnictví. Bohužel jeho nereálné představy o družstevním hnutí způsobily, že většina spolků vzniklých pod jeho vlivem, i přes značné úsilí svých organizátorů, záhy zanikla. V roce 1869 byl také spoluzakladatelem „Vzájemné pojišťovací banky Slavie …“, kde se stal prvním generálním ředitelem. Začátkem 70. let 19. století po osobních neshodách a konfliktech v politice i v družstevním hnutí ukončil svoji veřejnou činnost a věnoval se advokacii. Později odešel do Ruska, kde pracoval na carském ministerstvu financí jako archivář.

František Cyril Kampelík /1805 – 1872/ Okruh a obsah životního díla lékaře F. C. Kampelíka byl velice široký a rozmanitý. F. C. Kampelík patří k postavám českého národně politického a kulturního života i hospodářského snažení první poloviny 19. století. Do dějin českého družstevnictví se zapsal zejména jako přední průkopník a propagátor venkovských svépomocných úvěrních družstev a v paměti národa se stal zakladatelem drobného lidového peněžnictví. Používal dodnes známé heslo „Co jednomu nemožno, to všem dohromady snadno“. Na jeho památku byla česká venkovská úvěrní a spořitelní družstva nazývána kampeličkami.

Antonín Randa /1834 – 1914/ Významný český právník a autor našeho prvního družstevního zákona. A. Randa za svého života zastával řadu významných funkcí a získal mnoho vysokých titulů. Působil jako profesor na pražské univerzitě, dvakrát byl ve funkci děkana právnické fakulty a v roce 1883 se stal rektorem české univerzity. Vedle své pedagogické činnosti byl zároveň výborným legislativním praktikem, jehož vliv je patrný v soudobých osnovách zákonů i v zákonech samých. Pro historii družstevnictví má osobnost A. Randy, vedle autorství již zmíněného

14

Medailonky osobností družstevního zákona, velký význam také v tom, že se významně podílel na konsolidaci a rozvoji českých družstevních záložen.

František Šimáček /1834 – 1885/ Novinář, politik, národohospodář, nakladatel, vydavatel, protagonista a iniciátor spořitelních a úvěrních družstev – zejména občanských záložen. Celý svůj život zasvětil neúnavné propagaci družstevnictví a jeho základních principů. V četných článcích i v mnoha drobných spisech uváděl praktické návody na zakládání peněžních družstev a přinášel aktuální informace o situaci a stavu družstevního podnikání doma i v cizině. Usilovně se snažil o urychlení hospodářského rozvoje v českých zemích.

Jan Rudolf Demel /1833 – 1905/ Profesor chemie a přírodopisu, první průkopník družstevnictví na Moravě a iniciátor rozvoje moderních metod v zemědělství. Byl zakladatelem úvěrních družstev – tzv. rolnických záložen a družstevních mlékáren. Vedle autorství nesčetných teoretických článků, přednášek a referátů sám osobně demonstroval jak uvádět teoretické poznatky do praxe.

František Modráček / 1871 – 1960 / Český politik a novinář, který projevoval velký zájem družstevnictví a jeho principy. V roce 1905 stál u zrodu Ústředního dělnického spolku konsumního v Praze, pozdější známé Včely. Je autorem řady článků a publikací s družstevní problematikou. Po politických změnách v únoru 1948 se stal „nežádoucí osobou“ a byl donucen odejít z politického i družstevního dění.

Emil Lustig /1883 – 1962/ Jeden z předních pracovníků československého i mezinárodního dělnického družstevního hnutí. V letech 1910 -1938 zastával mimo jiné funkci generálního ředitele VDP – Velkonákupní společnosti družstev, největší družstevní obchodní ústředny v předválečném Československu. V roce 1939 unikl nacistickému pronásledování do Švédska, kde pracoval v národní družstevní centrále. Po osvobození se vrátil zpátky do Československa, ale po únoru 1948 znovu a definitivně odchází do exilu do Švédska.

Antonín Švehla /1873 – 1933/ Významný český politik a přední představitel agrární strany. V letech 1915 – 1917 vedoucí české politické reprezentace, „jeden z mužů 28. října“. V období 1918 – 1920 byl ministrem vnitra, od roku 1922 do roku 1929 předsedou vlády. Již od konce 90. let 19. století byl činný v agrárním hnutí. Byl funkcionářem řady zemědělských družstev a jejich organizací. Od roku 1909 až do své smrti byl předsedou Československé strany agrární. Antonín Švehla se stal symbolem pro období vývoje agrárního hnutí, které se vyznačovalo vlastenectvím a liberalismem.

Ladislav Karel Feierabend /1891 – 1969/ Politik, národohospodář a významná osobnost českého zemědělského družstevnictví. Byl funkcionářem Ústřední jednoty hospodářských družstev a od roku 1930 vrchním ředitelem Kooperativy, obchodní ústředny zemědělských družstev. Přednášel na Vyšší zemědělské škole družstevní. V letech 1938 – 39 byl ministrem zemědělství. Po vypuknutí 2. světové války stál u zrodu domácího odboje. V roce 1940 unikl před pronásledováním do exilu. V roce 1946 se vrátil, ale protože se nekompromisně stavěl proti komunistickým tendencím, byl nucen v roce 1948 opět odejít do exilu, nejprve do Anglie, později do USA. Od roku 1965 až do své smrti působil v Hlasu Ameriky, kde koncipoval vysílání pro Československo.

Svaz českých a moravských bytových družstev (SČMBD) Současnost a budoucnost bytového družstevnictví Schéma bytového družstevnictví Nejvyšším orgánem svazu je valná hromada, která projednává a rozhoduje všechny zásadní záležitosti uvedené ve stanovách, popř. záležitosti, které si k projednávání či rozhodování sama vyhradí. Statutárním a výkonným orgánem je představenstvo volené ze zástupců jednotlivých regionů. Ke své činnosti je svaz vybaven nezbytným pracovním aparátem, složeným z odborníků na bytové otázky, hospodaření družstev, právní a technickou problematiku, která s bydlením souvisí. Tito odborníci zpracovávají i legislativní návrhy a uplatňují je tak, aby byly v souladu se zájmy členské základny svazu. Kontrolním orgánem svazu

Valná hromada delegátů družstev

Představenstvo SČMBD

Kontrolní komise

Předseda SČMBD Místopředseda SČMBD

je kontrolní komise, která je oprávněna kontrolovat veškerou činnost svazu. Dalšími orgány svazu jsou předseda svazu, konference rady družstev podle územního členění státu a výbor rady, přičemž jejich kompetence jsou upraveny stanovami svazu.

Aparát SČMBD

Struktura činnosti Úřady rad

Úřady rad

Svaz českých a moravských bytových družstev (SČMBD) byl k dnešní podobě zformován v roce 1992. Navázal na samostatný právní subjekt s názvem Český svaz bytových družstev založený v roce 1969, který se snažil respektovat předválečné tradice družstevnictví v České republice.

Členská základna – bytová družstva

Základní ukazatele a výsledky V ČR je v současnosti cca 7300 bytových družstev (převážně malých) a 22 500 společenství vlastníků bytových jednotek. SČMBD sdružuje 755 členů, většinou největších bytových družstev ČR. Ta jsou zastoupena v jednotlivých regionech následovně:

Region Počet BD bytů ve vlastnictví bytů ve správě

PHA 447 14347 21708

STČ 59 45905 60457

JHČ 15 36023 49359

Členská družstva SČMBD vlastní nebo spravují 682 286 bytových jednotek z celkových přibližně 3,828 mil. bytů v ČR.

ZPČ 41 25827 49549

SVČ 35 84352 110718

VCHČ 43 50684 68977

JHM 63 86919 135348

SVM 52 121460 158688

Bytová družstva jsou členy nebo správci 5218 domů společenství vlastníků, vlastní 489 055 bytových jednotek a spravují dalších 193 231 bytových jednotek.

15

keré informace a podporu zejména z oblasti technické, ekonomické a právní, a současně přenášejí požadavky členské základny na svaz. Ten je potom uplatňuje vůči státním orgánům. Nabídka metodické činnosti svazu koresponduje s hlavní náplní činnosti bytových družstev a společenství vlastníků: • údržba, opravy, rekonstrukce a modernizace bytových domů, • správa bytového fondu, • ekonomické, právní a technické služby pro členy, uživatele a vlastníky bytů, • výstavba nových bytů a nebytových prostor.

V současnosti svaz sdružuje bytová družstva nebo sdružení těchto družstev a další právnické osoby s obdobnou činností. Jedná se nejen o družstva, která vyvíjela svou činnost již za tzv. první republiky, ale i klasická stavební bytová družstva, která v letech 1960 – 1990 vystavěla na 800 000 bytů, a samozřejmě také družstva, která vznikají v současné době, zpravidla na základě privatizace obecního majetku. Kromě těchto subjektů svaz ve větším množství sdružuje i společenství vlastníků bytů, vznikající na základě zákona o vlastnictví bytů. Svaz se řídí vlastními stanovami přijatými na každoročně konané valné hromadě, složené z delegátů jednotlivých regionů. Podle svých stanov svaz projednává společné záležitosti svých členů, chrání a prosazuje jejich zájmy a je jejich představitelem navenek v jednání s vládou, Parlamentem ČR a dalšími státními i nestátními orgány a organizacemi. SČMBD je registrován i jako pojišťovací makléř. Pro usnadnění své činnosti svaz zřídil ve všech regionech České republiky vlastní územní pracoviště, která poskytují místním družstvům a společenstvím vlastníků veš-

V rámci SČMBD (včetně regionálních zastoupení) pracuje celkem 56 zaměstnanců, členská bytová družstva zaměstnávají 4045 osob. Jeden zaměstnanec bytových družstev se tak stará průměrně o 162 bytů, tj. cca 10 078 m2 bytu.

Pro tyto činnosti vytvářejí odborná pracoviště svazu základní ekonomické, právní a technické podmínky. Jedná se zejména o prosazení zájmů družstev při tvorbě nových právních předpisů, ekonomických pravidel a technických norem. Jednou z rozhodujících aktivit svazu je jeho podíl při formulaci a prosazování státních programů na podporu

SČMBD má ve správě cca 600 tisíc bytů v panelových domech z celkového počtu 1,215 mil. panelových bytů v ČR (zdroj: ČSÚ k 1. 3. 2001)

Do provozu, údržby a oprav těchto domů investují bytová družstva každoročně cca 4 mld. Kč, např. investice do oprav vad panelové výstavby se každoročně pohybují v řádu 1 mld. Kč. Tyto opravy jsou často spolufinancovány z prostředků MMR a SFRB.

16

oprav panelových domů z prostředků státního rozpočtu z Evropské unie. Svaz českých a moravských bytových družstev je také členem celorepublikové družstevní centrály – Družstevní asociace ČR, která sdružuje jednotlivé družstevní svazy, organizované podle oborů činnosti.

Výchova a vzdělávání Svaz dlouhodobě realizuje odborně vzdělávací činnost pro pracovníky bytových družstev. Metodický odbor, v rámci všech svých odborných oddělení, nabízí členům následující služby: a) Odborné porady, semináře, školení pracovníků BD v krajích – pracovníci metodického odboru pořádají či se pravidelně účastní těchto setkání, na nichž jsou poskytovány informace k aktuálním tématům z oblasti správy, provozu, oprav a údržby bytových domů v podmínkách družstev, – pro pracovníky družstev jsou organizována školení z oblasti PO a BOZ (školení statutárních orgánů, techniků a pracovníků odpovědných za PO), b) Konzultační dny – v pravidelných intervalech dvou měsíců jsou pořádány konzultační dny (Praha, Přerov), v jejichž rámci mají zájemci možnost konzultovat s pracovníky metodického odboru obecné i konkrétní problémy z praxe, c) Publikační činnost – svaz každoročně vydává pro potřeby nejen svých členů odborné publikace řešící jednotlivé otázky z oblasti legislativní, technické a ekonomické. V letech 2004 a 2005 při této činnosti svaz spolupracuje s MPO a je tedy možno některé z těchto publikací poskytovat bez-

Efektivita oprav - úspory nákladů na teplo roční výdaje – jako příklad rok 2004 (mil. Kč) průměrné náklady na jeden byt (Kč) počet opravených bytů průměrná úspora nákladů na vytápění v jednom bytě úspora na jeden byt (Kč/měs.)

úspora celkem

Tyto opravy přináší efekt nejen ve zvýšení komfortu bydlení, ale také ve značných energetických, a tedy i finančních úsporách při provozu bytových objektů. Ukázka tohoto finančního přínosu je patrná z následující tabulky úspor nákladů na teplo:

Celkem akcí

Rozpočtové náklady (v mil Kč)

205

1836

Podlahová plocha bytů celkem (m2) 642564

861,2 171.000 5000 35% 500

30.000.000,- Kč/rok

Od roku 2002, s využitím podpory programu PANEL, SČMBD opravil již 10 750 bytů. Je tedy možno konstatovat, že v případě těchto více než 10 000 bytů dochází k roční úspoře nákladů na vytápění v přibližné výši 60 mil. Kč. Celkové údaje o počtech opravených bytů s využitím dotace PANEL, která byla realizována v letech 2002 – 2005 přes poradenská střediska SČMBD, jsou uvedeny v následující tabulce:

Počet b. j.

Počet sekcí

Náklady na m2

Náklady na b.j. (Kč/b.j.)

10731

418

2857

171099

17

platně členským družstvům a všem městům a obcím, – pro své členy vydává svaz tematický magazín „Družstevní bydlení“ a „Zpravodaj SČMBD“. Zahraniční spolupráce Význam a vliv svazu dokládá také široká mezinárodní spolupráce a kontakty s mnoha zahraničními subjekty. Svaz zastupuje své členské organizace především v ICA – Mezinárodní družstevní svaz (celosvětová organizace) je členem ICA Housing Cooperatives, bytového výboru MDS. Od roku 1991 je svaz členem Evropského výboru pro sociální bydlení CECODHAS, respektive jeho družstevní sekce. CECODHAS byl jako nezisková organizace založen v roce 1988 a má 37 plnoprávných členů z národních a regionálních bytových organizací z členských zemí EU. Zahraniční kontakty jsou rozvíjeny jak na úrovni mezinárodních družstevních organizací, tak po linii bilaterálních vztahů. Jde především o dobré vztahy s norskými, holandskými, německým, rakouskými či slovenskými bytovými družstvy a jejich představiteli. Ve spolupráci s těmito partnerskými organizacemi byly vypracovány projekty spolupráce včetně studijních cest a stáží, které se postupně realizují.

Svaz českých a moravských bytových družstev napomáhá svým členským organizacím rovněž při navazování přímých kontaktů se zahraničím. Perspektiva I do budoucna bude Svaz českých a moravských bytových družstev vycházet z dobrých historických zkušeností bytových družstev a bude reagovat na měnící se společenství prostředí tak, aby trvale zajistil optimální podmínky pro činnost bytových družstev a společenství vlastníků. V minulém období, kdy došlo nejprve k masivní privatizaci bytů a ke změně vlastnictví a poté ke stabilizaci struktury a postavení bytových družstev, se celý systém bytového družstevnictví musel vyrovnat s obhajobou své existence. To se podařilo. Bytová družstva i společenství vlastníků bytů prokázala své postavení na vznikajícím trhu s byty a v současné době patří k jeho rozhodujícím podílníkům. Rozhodujícím úkolem bytových družstev a společenství vlastníků v nejbližších deseti letech budou opravy, rekonstrukce a modernizace panelových domů. Poměrně pozitivní současný trend, kdy tento proces je zajištěn projekč-

18

ně, dodavatelsky a materiálně a daří se i více využívat podpůrné finanční projekty, je nutné podpořit dalšími podpůrnými nástroji. Významnou roli v tomto směru jistě sehraje i připravovaná podpora z Evropské unie. Měla by to být především bytová družstva a společenství vlastníků, která dokážou tuto podporu využít co nejefektivněji. Rozhodujícím pravidlem při posuzování využitelnosti finančních prostředků musí být úspora energie a ochrana zdraví a životů uživatelů bytů. V minulém století byla bytová družstva jedním z rozhodujících investorů bytové výstavby. Tuto roli v posledních patnácti letech ztratila. Bude naší společnou snahou význam družstevní bytové výstavby znovu posílit. Družstevní principy bytové výstavby jsou využívány v celé Evropské unii a první, i když ne příliš razantní kroky k vytvoření žádoucího ekonomického a legislativního prostředí byly již učiněny i v České republice. Bude naším společným úkolem přesvědčit vládu i parlament, že družstevní bytová výstavba má předpoklady umístit se na bytovém trhu. Společným cílem bytových družstev a společenství vlastníků, jejichž soužití vedle sebe prokázalo životaschopnost družstevního i soukromého vlastnictví bytů, bude kvalitní a bezpečné bydlení obyvatel, úspory energie a ochrana životního prostředí v souladu s evropskými normami.

Svaz českých a moravských spotřebních družstev (SČMSD) Současné spotřební družstevnictví v České republice

Novodobé dějiny spotřebních družstev v Čechách a na Moravě se datují od roku 1989, kdy došlo k úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech ve smyslu zákona č. 42/1992 Sb. Tento časově náročný transformační proces odváděl management družstev od vlastní obchodně provozní činnosti a v konečném důsledku měl negativní ekonomický dopad. V důsledku aplikace tohoto zákona došlo k blokaci družstevního majetku, a to až do doby schválení transformačního projektu. Dalším podstatným vlivem té doby bylo uplatnění restitučních zákonů, které znamenaly odevzdat restituentům značnou část majetku, přičemž však restituční zákony neumožnily družstvům získat zpět majetek, o který přišla po roce 1948. Vývoj spotřebního družstevnictví od roku 1990 byl tedy poznamenán celou řadou retardačních vlivů, které v určitých oblastech na dlouhá léta ovlivnily ekonomické postavení družstev. V roce 1990 sdružoval tehdejší Český svaz spotřebních družstev (nyní Svaz českých a moravských spotřebních družstev) 73 spotřební družstva s okresní působností. Během následujících dvou let se družstva musela vypořádat s uplatňovanými restitučními nároky na prodejny, provozovny veřejného stravování a výrobny. Současně musela obstát i v rychle vznikající konkurenci drobných soukromých podnikatelů, z nichž řada provozovala maloobchod za výrazně nižších vstupních nákladů a namnoze i neregulérních podmínek (masový rozvoj stánkového prodeje zboží a dalších provizorních objektů kalkulujících s krátkodobým ekonomickým efektem). Ekonomiku družstev dále podstatně ovlivnila změna úvěrových a úrokových podmínek v roce 1991, kdy spotřebním družstvům závislým z 90 % na úvěrech na zásobách zboží byly zvýšeny úrokové sazby ze 6 % na 13 %, pokud jde o úvěry převedené na Konsolidační banku (úvěry na trvale se obracející zásoby), resp. na 24 %, pokud úvěry poskytla Komerční banka. Také úprava daňové soustavy platná od roku 1993 znamenala pro spotřební družstevnictví zhoršení konkurenceschopnosti. Daň z přidané hodnoty ve výši 23 % u průmyslového zboží, v restauračních a ubytovacích službách a 5% daň u potravinářského zboží způsobila zákonitě vyšší cenovou hladinu oproti neplátcům daně z přidané hodnoty. Vysoké úrokové sazby a cenová liberalizace přinesly spotřebním družstvům ne-

smírné hospodářské ztráty, které byly kompenzovány zejména odprodejem majetku.

V průběhu ekonomické transformace a stabilizace začala spotřební družstva vytvářet jednotnou podnikatelskou strategii, koordinovanou Svazem českých a moravských spotřebních družstev, jako obranu proti sílícímu tlaku konkurence. Vzhledem k tomu, že dominantní sférou působnosti spotřebních družstev i po roce 1990 byla maloobchodní činnost, šlo v první fázi o vymezení činnosti v maloobchodě, kde bylo určeno koncepční zaměření na prodej potravinářského zboží a nepotravinářského zboží každodenní potřeby. S tím souvisela restrukturalizace obchodní sítě a následoval výrazný útlum provozování veřejného stravování. Maloobchodní síť prodejen se změnila co do rozsahu, struktury sortimentu, ale i působnosti (dříve zejména venkovský prostor, nyní i větší aglomerace s vyšší koncentrací kupní síly). Úbytek kapacit v důsledku majetkových restitucí, odprodejů a likvidace malých provozoven byl značný co do počtu, ale nebyl rozhodujícím faktorem ekonomiky družstev. Většinou šlo o prodejny nepotravinářského zboží s úzkou specializací nebo ztrátové potravinářské prodejny v malých obcích. Od roku 1990 se počet prodejen snížil

19

o více než 80 %, tj. z původních 16 tisíc na 3 074 jednotek, které jsou v přímém řízení družstev. Kromě toho družstva pronajímají ještě dalších 1 260 maloobchodních jednotek. Z celkového množství 9 tisíc hostinců, restaurací a hotelů mají družstva v současné době již jen 234 těchto provozoven, z toho 199 v pronájmu.

V první polovině devadesátých let se družstva orientovala především na budování moderních typů obchodních jednotek, zejména supermarketů a diskontních prodejen. Stále více se prosazující diskontní forma prodeje potravinářského zboží tak nezůstala bez ohlasu ani v družstevním obchodě. Na základě zkušeností, prakticky ověřených ve většině spotřebních družstev východočeského regionu, byl ve druhé polovině roku 1997 založen maloobchodní řetězec COOP DISKONT (sdružuje prodejny od 300 do 500 m2 prodejní plochy), jehož správou byl pověřen Konzum Ústí nad Orlicí. Na základě dobrých zkušeností získaných při provozování tohoto řetězce došlo postupně k založení dalších maloobchodních řetězců, a to: COOP TUTY (sdružuje prodejny smíšeného zboží s prodejní plochou 120 – 300 m2), COOP TIP (sdružuje supermarkety s prodejní plochou 300 – 600 m2), COOP TEMPO (sdružuje supermarkety s prodejní plochou 600 a více m2), COOP TERNO (sdružuje obchodní jednotky s prodejní plochou vyšší než 2 500 m2) a COOP STAVEBNINY (sdružuje prodejny stavebnin). Jednotně řízená obchodní a marketingová politika řetězců spočívá v osobním přístupu k zákazníkům při využívání výhod centrálního nákupu a moderních forem řízení, založených na bázi franchisingu. Jejím cílem je pružně reagovat na potřeby zákazníků a nabídnout jim zboží a služby v přijatelných cenách a odpovídající kvalitě. Řetězcová maloobchodní síť je (dle stavu k 31. 12. 2005) představována 434 obchodními jednotkami, které tvoří 14,12 % celkového počtu maloobchodních jednotek, provozovaných spotřebními družstvy v přímém řízení. Na celkovém maloobchodním obratu

20

systému spotřebních družstev se řetězcová síť podílí 36,21 %. Vývoj maloobchodního obratu spotřebních družstev zaznamenal zprvopočátku postupný pokles (z 58 mld. v roce 1990 na 23,5 mld. Kč v roce 1995), přičemž od roku 1996 docházelo opět k jeho růstu. V roce 2005 bylo dosaženo téměř 25,8 mld. Kč maloobchodního obratu. Na základě tohoto vývoje je možno konstatovat, že se družstvům jako celku podařilo i přes značné ekonomické a finanční problémy udržet pozici na trhu. Jako stabilizující faktor k tomu významně přispěl i společný účelový fond při SČMSD, ze kterého byly poskytovány družstvům různé krátkodobé i dlouhodobé finanční výpomoci včetně záruk na bankovní úvěry. V rámci stanovených priorit tak jsou podporovány integrační procesy družstev, zavádění účinných informačních systémů, odborný rozvoj, rozvoj maloobchodní a velkoobchodní sítě a v neposlední řadě systémové potřeby vyplývající z aplikace příslušných zákonných norem a předpisů (například odkupy pozemků v trvalém užívání, pořízení registračních pokladen ve smyslu zákona č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách). Podíl maloobchodního obratu spotřebních družstev na maloobchodním obratu subjektů se srovnatelnou převažující činností se v posledních letech pohyboval v rozmezí od 7 do 8 %. Velkoobchodní obrat dosáhl v roce 2005 výše 11 mld. Kč, přičemž velkoobchodní činnost provozovala 32 družstva. Z celkového objemu velkoobchodního obratu bylo do vlastní maloobchodní sítě předáno více než 73 %. V nákupní činnosti, která se pro družstva postupně stala okrajovou záležitostí, bylo v roce 2005 dosaženo 21 mil. Kč obratu. Celkový objem potravinářské výroby, kterou provozovalo 20 spotřebních družstev, činil v roce 2005 téměř 395 mil. Kč, a to s převahou lahůdkářské výroby. V zájmu docílení odpovídající a konkurenceschopné nabídky zboží a služeb spotřebních družstev na českém trhu došlo na počátku devadesátých let k integraci některých činností, resp. koordinaci některých postupových kroků

v oblasti realizace obchodněprovozních záměrů. Byly založeny dvě nákupní centrály, tj. družstvo COOP Centrum Praha a společnost COOP Morava, s.r.o., které pro družstva zajišťují centrální nákup zboží a služby od cca 450 dodavatelů. Organizují prodejní akce, různé zákaznické soutěže a další marketingové aktivity. Družstvo COOP Centrum zajišťuje pro všechna spotřební družstva privátní značky, přičemž jejich realizace finalizovala v roce 2005. Jsou to položky zboží v kategorii Klasik, nadnárodní značky COOP Prémium a další značky COOP Standard z oboru spotřebního zboží a potravin. Družstvo COOP Centrum Praha je akcionářem společnosti COOP EURO, a. s., která byla založena zástupci českých, slovenských a maďarských spotřebních družstev jako nákupní aliance, jejímž hlavním úkolem je společný nákup pro členy a zavádění prémiové vlastní značky pro akcionáře. Obě nákupny realizovaly v roce 2005 celkový obrat 13 miliard korun. S uvedenými změnami souviselo také snížení počtu zaměstnanců z 97 tisíc osob v roce 1990 na 15 927 osob v roce 2005 (tj. 16, 4 % z původního počtu). Celkový počet členů družstev se v rámci procesu transformace na nové podmínky snížil z 1,5 milionu na současných 303 849 tisíc. Snižování počtu členů souvisí zejména s důsledky transformace, s odchodem družstev z některých obcí, s generačním problémem členské základny, ale i s přístupem některých družstev ke svým členům. V současné době zůstává doménou spotřebních družstev maloobchodní a velkoobchodní činnost. Družstevní systém zahrnuje kromě družstev sdružených v SČMSD (celkem 61) i střední odborné a učňovské školství. SČMSD je zřizovatelem 11 středních škol, v nichž se připravuje na povolání více než 5 tisíc žáků. Družstevní střední školy se zaměřují převážně na obchodně ekonomické, gastronomické a službové obory a jejich výchovně vzdělávací program probíhá v oblasti vyššího odborného, středního odborného a učňovského školství. Školicím a poradenským zařízením v oblasti manažerského a odborného vzdělávání je Manažerský institut COOP, spol. s r.o., jehož hlavním cílem je průběžné vzdělávání mana-

gementu družstevních organizací a SČMSD na všech stupních řízení. Pro pracovníky SD na všech stupních řízení zajišťuje studijní programy a profesní kursy, pořádané přímo v jednotlivých regionech. Svaz je zakladatelem i půjčovny automobilů CZECH RENT A CAR, s.r.o. a DLS – družstevní leasingové společnosti, s.r.o. Svaz českých a moravských spotřebních družstev hájí zájmy členských družstev ve vztahu ke státním orgánům, reprezentuje je doma i v zahraničí. Samostatně, jakož i v rámci svého členství v odvětvových a odborných organizacích a institucích prosazuje zájmy a potřeby družstev ve vztahu k politickým a společenským strukturám ČR a EU. Svaz napomáhá rozvoji společných podnikatelských aktivit družstev, působí jako integrující činitel v jednotlivých oblastech činnosti spotřebních družstev. Poskytuje svým členům pomoc v právní oblasti, při zavádění moderního managementu, při zpracování finančních, daňových, účetních a ekonomických analýz, v oblasti členských vztahů a při řešení pracovně právní problematiky. Významně pomáhá při vzdělávání managementu jednotlivých družstev a zajišťování komplexního informačního servisu. Svaz je poskytovatelem frančízy již zmíněných družstevních maloobchodních řetězců. Vývoj v posledním období ukázal, že spotřební družstva se i nadále řadí mezi nositele progresivních tendencí českého obchodu, a to navzdory silné konkurenci nadnárodních řetězců. K tomu, aby spotřební družstva byla stabilizována jak v regionálním, ale i v národním měřítku a v zahraničních vztazích, potřebují koordinaci a společný postup. Úkolem Svazu českých a moravských spotřebních družstev je v tomto ohledu vzájemné vztahy a vazby iniciovat, propojovat a dále rozvíjet.

Do roku oslav 160. výročí vzniku družstevnictví v našich zemích vstupují spotřební družstva jako stabilní a efektivní systém založený na moderním pojetí družstevní myšlenky. Prvotním a základním cílem družstevních organizací bude i nadále věnovat maximální péči potřebám svých členů a zákazníků. Dlouholetá tradice družstevního systému je nejen projevem stability a důvodem k oslavám, ale i faktorem zavazujícím.

21

Svaz českých a moravských výrobních družstev (SČMVD) Svaz českých a moravských výrobních družstev je zájmovým sdružením právnických osob. Členství ve sdružení je dobrovolné a v současné době jeho členskou základnu tvoří téměř 300 výrobních družstev. Svaz českých a moravských výrobních družstev si v roce 2003 připomněl 50 let své existence. Od založení prvního samostatného svazu výrobními družstvy v roce 1953 se jeho název několikrát změnil, ale to nic nemění na skutečnosti, že vždy sdružoval výrobní družstva, a ať již měl ve společnosti jakékoliv postavení, vždy hájil zájmy svých členů. Že toto vyjádření je pravdou, svědčí mj. existence a rozvoj výrobních družstev, vznikajících již v 19. století. Čili žádný přežitek kapitalismu či socialismu, ale fungující soustava drobných řemeslníků a lidí zabývajících se řemeslnou výrobou. Dnes jde již v zásadě o družstva, která odolala všem úskalím politických systémů a s tím souvisejících změn a nadále působí, stabilizují se a mnohá se velmi dobře rozvíjejí. Družstva jsou konkurenceschopná na trhu, mají své trvalé odběratele v rámci nově zavedených a prosperujících výrobních programů.

22

Posláním svazu je: – zastupování družstev při prosazování a ochraně jejich společných zájmů, – poskytování informačních, poradenských, konzultačních, obchodních, marketingových a podnikatelských služeb členským družstvům a zajišťování jejich společných potřeb, – zřizování a správa účelových fondů tvořených z prostředků družstev a svazu, – sjednocování aktivit družstev v oblasti sociální a podpora řešení problémů družstev invalidů, – pomoc družstvům při zajišťování výuky učňů a profesním vzdělávání,

– hospodářská činnost v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti svazu, – pomoc při zakládání nových družstev. Nezanedbatelnou úlohou v náplni Svazu českých a moravských výrobních družstev je pomoc družstvům při vyhledávání výrobních i obchodních kontaktů jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Svaz českých a moravských výrobních družstev je rovněž nápomocen svým členům při organizování výstav, veletrhů a kontraktů. S družstevními výstavními expozicemi se návštěvník může seznámit v České republice a v zahraničí. Svaz aktivně spolupracuje s řadou mezinárodních organizací. V lednu 1999 byla při SČMVD otevřena kancelář CECOP-EST (www.cecop-est.cz), která je pražským zastoupením v Bruselu sídlící Evropské konfederace výrobních družstev. Kancelář CECOP-EST je koordinačním místem aktivit CECOP v zemích regionu střední a východní Evropy zaměřených na realizaci podpůrných programů Evropské unie.

Sociální družstva Specifickou roli plní od svého vzniku v letech 1950 – 1960 členská výrobní družstva invalidů. Svaz českých a moravských výrobních družstev v současné době sdružuje zhruba 45 výrobních družstev invalidů. I v podmínkách centralizované státní ekonomiky a zastaralého přístupu k integraci zdravotně postižených občanů se několik generací mistrů, techniků a manažerů postupně naučilo tomu nejcennějšímu: znalostem a zkušenostem, know-how, po-

třebným k tomu, aby dílna, provoz, podnik byly schopny spojit konkurenceschopnou produkci s poskytováním důstojných pracovních příležitostí pro handicapované spolupracovníky – tedy se sociální funkcí. Výsledkem rychlých změn po roce 1990 byl vznik řady nových družstev sociálního typu, zčásti rozpadem velkých a územně rozptýlených celků. Vznikla, a dodnes vznikají a rozvíjejí se, zcela nová družstva, z nichž většina již jednoznačně prokazuje své schopnosti a perspektivy. Charakteristickou pro uplynulé období deseti let je postupná změna výrobních programů, tržního zaměření činnosti těchto sociálních družstev. Typickým jevem byl přechod těžiště činnosti od tradičních řemeslných oborů k montážím, kooperacím a službám, často pro silné nadnárodní společnosti.

23

Svaz se zapojuje, resp. sám realizuje řadu projektů, podporujících moderní formy sociálního podnikání, včetně vzniku nových družstev. Celkový obrat všech členských družstev v roce 2005 činil 19 302 mil. Kč a export 4 247 mil. Kč.

Svaz českých a moravských výrobních družstev Václavské nám. 21 113 60 Praha 1 Česká republika

Díky možnostem dotačních programů dosáhla některá tato družstva, zejména v oborech strojírenských, plastikářských a elektrotechnických, vysoké technické úrovně a kvality. Protipólem této skupiny je celá řada družstev, která spatřují prioritu v jejich sociální funkci. Družstva zaměstnávají v průměru 57 % osob se zdravotním postižením. Dnes vytvářejí okolo 7000 pracovních míst, z toho nejméně 4000 pro handicapované. V posledních letech otvírají nové provozy, chráněné dílny. Podobně jako srovnatelné sociální podniky v Evropě jsou dnes moderními živými organismy, které bez ohledu na velikost, obor činnosti a technickou úroveň disponují tím nejcennějším: pracovními týmy členů a zaměstnanců, manažerů i dělníků, kteří dokážou spojovat efektivní samosprávné podnikání s plněním sociální funkce.

24

Tel.: 00420 224 109 111 Fax: 00420 224 230 319 e-mail: [email protected] http: www.scmvd.cz

Zemědělský svaz České republiky (ZS ČR) Zemědělský svaz ČR je nevládním, nepolitickým a samosprávným subjektem právnických i fyzických osob podnikajících v zemědělství, které jsou vlastníky rozhodujícího podílu zemědělské výroby ČR. Právní forma svazu vychází ze zákona č. 83/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů a na jeho základě je svaz zaměstnavatelskou organizací umožňující plnění funkcí podnikatelské zájmové organizace včetně účasti v orgánech sociálního partnerství. Svaz cíleně a dlouhodobě podporuje družstevní formu podnikání. Za tím účelem byla při svazu ustavena Družstevní rada, prakticky jako jediný orgán v ČR reprezentující zemědělské družstevnictví a zabezpečující vazby na Družstevní asociaci ČR, Mezinárodní družstevní svaz a Všeobecný výbor zemědělského družstevnictví EU. Nejvyšším svazovým orgánem je celostátní konference. Organizační struktura svazu vychází z principu přímého delegování zástupců územních organizací a voleb předsedy, statutárního místopředsedy a místopředsedů probíhajících na celostátní konferenci, která se koná jedenkrát za tři roky. Počet členů Zemědělského svazu ČR v dlouhodobém měřítku stagnuje, významně se ale zvyšuje počet členských obchodních společností a pak ostatních členů, což jsou fyzické osoby, odbytová družstva aj. – k datu konání celostátní konference (24. 11. 2005) to bylo 1026 členů. Z toho je 446 zemědělských družstev, 481 obchodní společnost a 99 ostatních členů včetně fyzických osob. Podíl členů Svazu na obhospodařované zemědělské půdě se za poslední tři roky snížil z 1349 tis. ha na 1214 tis. ha, nyní evidované podle LPIS. Svaz má vybudovanou strukturu 48 územních organizací a 1 svazovou územní organizaci. Součástí jeho organizační struktury je 11 krajských rad. Na úrovni centra působí výbor, představenstvo, kontrolní komise, Družstevní rada a další odborné a poradní orgány.

Nové programové zaměření, přijaté celostátní konferencí, se zabývá producentsko-podnikatelským působením, zaměstnavatelskými funkcemi, podporou družstevního podnikání, vztahy k EU a mezinárodní činností a dalšími úkoly. Svaz se chce mj. zasadit o posílení konkurenceschopnosti svých členů v novém unijním finančním období na léta 2007 – 2013, o přípravu na reformovanou Společnou zemědělskou politiku, vytvoření příznivého podnikatelského prostředí zjednodušením regulace podnikání a zejména o zrovnoprávnění podmínek regulace trhu a podpor. Svaz apeluje na takovou ingerenci státu, aby v ČR nedošlo k zanedbání rozvoje zemědělství a venkova, zlepšila se sociální situace lidí a venkovská infrastruktura, zachovaly se všechny funkce zemědělství a žádná z nich nebyla podceněna. Zemědělský svaz byl a je spolu s jinými nevládními organizacemi zemědělců ČR proti diskriminaci nových členských zemí, porušující samotné principy členství v Evropské unii. Je proti tomu, aby ve společné zemědělské politice přežívala tzv. dvojkolejnost, která je největší překážkou konkurenceschopnosti nejen českých zemědělců v EU, ale i zemědělců Evropské unie na světovém trhu. Při hodnocení současného stavu zemědělství nelze pominout období po roce 1989. Z hlediska zemědělského družstevnictví bylo chybou, že byla přijata zásada restitucí pouze ve vztahu k fyzickým osobám. V důsledku toho řada dřívějších hospodářských, mlékárenských, zpracovatelských a odbytových družstev nebyla zemědělcům vrácena a jejich provázanost s navazujícími články vertikály byla vzhledem k nedostatku vlastního kapitálu značně zkomplikována a má i v současnosti řadu neblahých důsledků v celém agrárním sektoru. Jako významný omyl se s odstupem času ukázalo i přijetí kontroverzního, tzv. transformačního zákona v roce 1992. Mimo jiné založil nerovné postavení mezi restituenty státních podniků a družstev, která musela navíc vypořádávat vedle restitučních nároků i nároky transfor-

25

mační. Rovněž ustanovil rozdělení veškerého majetku družstev mezi oprávněné osoby v účetních cenách, čímž naprosto ignoroval tržní, reálnou hodnotu zemědělského majetku a jako jediný rozdělil veškerý majetek vytvořený za uplynulých 40 let. Důsledkem bylo a ještě dlouho bude ohromné transformační zadlužení družstev. Kromě toho musejí družstva dlouhodobě řešit požadavky oprávněných osob na finanční vypořádání majetkových podílů. Dalším specifickým problémem zemědělských družstev je přetrvávající právní úprava vypořádacího podílu v rámci obchodního zákoníku – ta jako by nebrala v úvahu majetkové důsledky transformace a je v praxi v mnoha případech pro družstva doslova likvidační. V současné době v agrární struktuře výrazně převládají (více než 90 % zemědělské půdy) velké podniky, což je jedna z největších komparativních výhod našeho zemědělství – dle údajů z konce roku 2005 byla např. průměrná výměra družstva 1.476 ha zemědělské půdy. Důsledkem uvedených specificky družstevních problémů však je trvalý úbytek zemědělských družstev – nejčastěji přeměnou na akciovou společnost, ale i konkursem a likvidací. Tento soustavný proces pozvolného zániku zemědělského družstevnictví dokládají statistické údaje – zatímco v roce 1995

působilo 1 551 zemědělské družstvo, v roce 2000 to bylo již pouze 791 a koncem roku 2005 pak jen 608 zemědělských družstev. S poklesem počtu družstev pak logicky klesá i výměra zemědělské půdy, na které družstva hospodaří (v roce 2000 to bylo 33 % z.p., v roce 2005 jen 24,4 % z.p.) a klesá i podíl zemědělských družstev na celkové produkci zemědělské výroby. Svaz každoročně provádí odhady tržeb rozhodujících komodit a další ekonomické analýzy. Před vstupem ČR do EU byl z hlediska výše farmářských cen a tržeb za rozhodující komodity nejúspěšnější rok 2001, rok 2002 byl v tomto směru rokem průměrným a rok 2003 rokem špatným. V roce 2004, prvním roce členství ČR v EU, se tržby za rozhodující komodity v porovnání s rokem 2003 zvýšily vyjma jatečního skotu a vajec. V roce 2005 vlivem cenových pádů opět pokračoval trend snižování tržeb všech komodit prakticky na úroveň velmi špatného roku 2003 a pod úroveň roku 2002 a zejména hluboko pod úroveň roku 2001. Celkové příjmy zemědělských podniků a jejich ekonomické výsledky jsou po vstupu ČR do EU a v podmínkách Společné zemědělské politiky stále více závislé na podporách a dotacích EU a státu. Po vstupu ČR do EU v roce 2004 došlo k výraznému nárůstu podpor a dotací směřujících do příjmů zemědělských podniků o cca 10,8 mld. Kč. Čeští zemědělci velmi dobře zvládli administrativní náročnost spojenou s výplatou podpor a dotací. Celkové příjmy zemědělských podniků se zvýšily o 21,8 mld. Kč. V roce 2005, přes zvýšené podpory a dotace, z důvodu nižších tržeb, se příjmy oproti roku 2004 snížily o 8,5 mld. Kč. Zemědělským podnikům vznikly v roce 2005 vážné problémy v cash flow, zejména z důvodů nižších tržeb za rozhodující komodity a vlivem pozdějších výplatních termínů pro přímé platby (SAPS a TOP UP) a horizontálního plánu roz-

Základní údaje o českém zemědělství (dle ČSÚ, MZe ČR )

Výměra zemědělské půdy dle LPIS

3 509 tis. ha

Z toho výměra orné půdy dle LPIS

2 658 tis. ha

Podíl zemědělské půdy v LFA (less favoured areas) Rozloha lesů

2 646 tis. ha

Rozloha vodních ploch

160 tis. ha

Počet pracovníků v zemědělství

140 tis.

z toho pracovníků v zem. družstvech

35 tis.

Počet pracovníků na 100 ha zemědělské půdy

26

50 %

4

voje venkova (LFA a AEO) za rok 2004, uplatňovaných podle pravidel EU. Zemědělské podniky musely do výsledku hospodaření za rok 2004 zaúčtovat podpory a dotace ve výši cca 22,6 mld. Kč přesto, že v daném roce obdržely jen cca 15,4 mld. Kč a 7,2 mld. Kč jim bylo vyplaceno až v průběhu roku 2005. Obdobný princip platí i pro rok 2005 a další léta. Zemědělským podnikům bude trvat cca 3 roky, než se jim podaří obnovit finanční toky a vypořádat se s cash flow. Po vstupu ČR do EU došlo v letech 2004 – 2005, v porovnání s předvstupním obdobím let 2001 – 2003, ke: – Snížení tržeb za rozhodující komodity v průměru o cca 3,3 mld. Kč ročně (o 4 %). – Zvýšení podpor a dotací náležících do příjmů zemědělských podniků v průměru o cca 10,6 mld. Kč (o 44 %). Tato skutečnost výrazně ovlivnila zvýšení příjmů zemědělských podniků v průměru o cca 7,3 mld. Kč ročně (o 7,2 %). – Výraznému zhoršení cash flow zemědělských podniků v roce 2005, způsobenému zejména meziročním snížením tržeb za rozhodující komodity o cca 11 mld. Kč a posunutím výplat některých podpor a dotací za rok 2004 do roku 2005 ve výši cca 7 mld. Kč. – Určité stabilizaci hrubé zemědělské produkce ve stálých cenách na úrovni cca 72 mld. Kč, což je ale o cca 34 mld. (o 32 %) nižší úroveň než v roce 1990. – Zlepšení hospodářského výsledku zemědělství z průměrné hodnoty – 1,3 mld. Kč za léta 2001 – 2003 na hodnoty + 8,6 mld. Kč za rok 2004 a odhadovanou hodnotu cca + 5 mld. Kč za rok 2005.

dukce. Cílem celého agrárního sektoru musí být posílení konkurenceschopnosti českého zemědělství v rozšířené Evropské unii. Vztahy k EU a mezinárodní činnost Ode dne vstupu České republiky do Evropské Unie, dne 1. 5. 2004, se Zemědělský svaz České republiky stal plnoprávným členem COPA/COGECA, tedy Výboru evropských agrárních producentů a Všeobecného výboru zemědělského družstevnictví Evropské Unie. V současné době jsou zástupci Svazu členy stálých pracovních skupin těchto organizací a poradního výboru EK, kde zastupují zájmy Svazu a českých zemědělců. Celkem 50 pracovních skupin řeší veškeré problémy společného trhu Evropské Unie, tedy například problémy spojené s reformou Společné zemědělské politiky (CAP), reformou cukerného pořádku, aktuální problémy v jednotlivých komoditách, ale také globální problémy spojené s výsledky jednání v rámci Světové obchodní organizace (WTO), vztah zemědělců k nadnárodním potravinovým řetězcům a celo-

Hlavním cílem zemědělských podniků v dalším období musí být výrazná snaha o zlepšení produkčního rozměru zemědělství, aby bylo schopné plnit funkce environmentální a sociální. Možnosti v tomto směru jsou zejména v energetickém a nepotravinářském užití zemědělské pro-

Podnikatelská struktura v zemědělství ČR počátkem roku 2005 Počet podniků Právnické osoby celkem z toho: družstva obchodní společnosti celkem z toho: - spol. s r. o. - akciové spol. Fyzické osoby celkem CELKEM

Obhospodařovaná z.p. Ha %

2 929 608

2 537 566 875 372

70,8 24,4

Průměrná výměra v ha z.p. 942,3 1 476,2

2 217 1 554

1 630 240 799 602

45,5 22,3

814 561,1

620 43 456 46 281

815 202 1 048 157 3 553 769

22,7 25,3

1 518 24,9 141,0

27

evropský problém spojený s šířením ptačí chřipky. V současné době sdružují obě organizace cca 430 největších zemědělských subjektů z celé EU -25. Internetové stránky ZS ČR Internetové stránky Zemědělského svazu ČR www.zemsvazpraha.cz se staly důležitým zdrojem informací nejen pro členy, ale i pro ostatní subjekty působící v oblasti zemědělství. Od okamžiku spuštění, tj. od poloviny roku 2004, jsme zaznamenali celkem 182 tis. přístupů návštěvníků. Průměrná návštěvnost se pohybuje cca okolo 10 tis. přístupů měsíčně v závislosti na období a také na politické, legislativní a ekonomické situaci v sektoru. Na internetových stránkách svazu lze nalézt nejen ekonomické, svazové, legislativní a další informace, ale například i poradnu, jejímž prostřednictvím se na nás členové svazu mohou obracet se svými dotazy a problémy. Prostřednictvím stránek mohou členové prezentovat své společnosti, informovat o jejich výrobním zaměření či nabízet a poptávat své výrobky. Obchodní partneři svazu naopak mohou prostřednictvím reklamních bannerů oslovit zemědělce, resp. návštěvníky stránek nabídkou svých výrobků a služeb. Výchova a vzdělávání Projektová činnost svazu je orientována do oblasti poradenství a vzdělávání. Přínosem projektové činnosti svazu je vytvoření takových vzdělávacích programů, které povedou ke zvýšení konkurenceschopnosti zemědělců a tím i k udržení pracovních míst na venkově a zlepšení věkové

28

struktury pracovníků v zemědělství. Zájemci získávají informace formou seminářů a kurzů. Hlavní cílovou skupinu tvoří zemědělci, manažeři, ekonomové a další zaměstnanci zemědělských podniků. Dnes jsou kladeny na zemědělce mnohem větší požadavky, co se týká informací a dovedností, a to zdaleka nejen odborných. Na takový nápor informací nezbytných k zemědělskému podnikání nebyli zemědělci donedávna zvyklí. Pracovníci v zemědělství tvoří jakousi „uzavřenou“ specifickou skupinu. To se projevuje mimo jiné tím, že ve většině případů sami aktivně nevyhledávají zdroje a možnosti získání informací, ačkoli jejich znalost je pro ně naprosto nezbytná. Vzdělávací akce přispívají ke snížení odlivu mladých pracovníků ze zemědělství a tím pozitivně ovlivňují vylidňování vesnic, které s sebou samozřejmě přináší i negativní ekonomické důsledky a celkové zhoršení kvality života na venkově. Zásadním přínosem projektové činnosti svazu, resp. vzdělávacích akcí, je dostatečně vzdělaný zemědělec, tzn. s dostatkem potřebných znalostí, který dokáže využít všech finančních podpor poskytovaných do zemědělství. Projektová činnost má za úkol také přispět k samofinancování činnosti svazové kanceláře a organizačních jednotek svazu. Svaz podává projekty a čerpá finanční prostředky na podporu vzdělávání v sektoru zemědělství z Operačních programů. Jde o Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (Ministerstvo zemědělství) a Operační program Rozvoj lidských zdrojů (Ministerstvo práce a sociálních věcí). V rámci Operačního programu Zemědělství bude v první polovině roku 2006 uskutečněno celkem 30 jednodenních seminářů a 14 třídenních kurzů. Za finanční podpory Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů založil Zemědělský svaz ČR Institut pro vzdělávání v zemědělství o.p. s. Tento projekt vytvoří systém dalšího vzdělávání zemědělských manažerů a naplní tento systém soustavou vzdělávacích programů v oblastech manažerských kompetencí, legislativních znalostí a odborných dovedností – vzniknou specifické modulární vzdělávací programy podle nejlepší praxe EU. Tento vzdělávací systém zajistí aktuální informovanost, prohloubí odborné vzdělání, rozšíří a zvýší kvalifikaci zemědělců.

SOUČASNÁ DRUŽSTEVNÍ LEGISLATIVA A PRÁVO Současný stav legislativy, který se dotýká družstev, je ovlivňován zásadně ze dvou zdrojů. Jednak jde o zákonodárnou iniciativu vlády, popřípadě i Parlamentu ČR, týkající se pochopitelně vnitrostátních norem, a jednak o některé závažné dokumenty vydávané formou Nařízení a Směrnic ze strany Evropské unie. K tomuto procesu ještě přistupuje poměrně značná iniciativa Ústavního soudu, který svými nálezy mnohdy výrazně koriguje, nebo mění zákony přijaté Parlamentem ČR. Protože družstevní sektor zahrnuje velmi široké spektrum činností a oborů, dá se říci, že prakticky většina přijímaných zákonů na vnitrostátní úrovni se tak či onak dotýká alespoň některého úseku družstevnictví. Z tohoto důvodu je legislativní činnost na úrovni vrcholových orgánů družstevnictví nejenom významná, ale též nezbytná a představuje významný pilíř činnosti vyšších družstevních orgánů. Je třeba také připomenout, že družstva od počátku svého vzniku a prakticky ve všech zemích vytvářejí hierarchistickou strukturu, popřípadě sekundární či terciální družstva, a to zejména proto, že je výhodné i ekonomické vykonávat některé činnosti společně, a také proto, aby se získala větší váha hlasu sdružených subjektů. Mezi takové činnosti právě patří společné prosazování legislativních názorů a i možnost účastnit se na tvorbě právních předpisů a nebo alespoň tyto předpisy připomínkovat.

možnost být v trvalém kontaktu se zpracovateli obchodního zákoníku, zejména v části pojednávající o družstvech, a účastnit se i jednání odborných komisí ať už v Legislativní radě vlády, či v diskusích na tato témata, protože kodifikace soukromého práva představuje nejenom zásadní změnu právního řádu ČR, ale také bude ovlivňovat postavení a činnost družstev do budoucnosti. Měla by položit základ nových právních vztahů, resp. obnovit instituty dříve již známé a používané i v dalších státech Evropy.

Ve vnitrostátní legislativě zůstává na prvním místě kodifikace soukromého práva, to je práva občanského a obchodního, která představuje významný legislativní počin, ale zároveň jde o problematiku velmi rozsáhlou, složitou a v důsledku toho také dlouhodobou. Zástupci družstevního hnutí v ČR mají

Ke sjednocování legislativy na evropské úrovni, zejména po vstupu ČR do Evropské unie, dochází také v důsledku přejímání některých norem platných mezi členskými státy. Tyto normy se rovněž dotýkají družstevnictví a mají pro něj velký význam, neboť jsou obvykle transponovány do právního řádu ČR formou vnitrostátních zákonů. Ačkoliv na těchto normách nelze zpravidla příliš mnoho měnit (například nařízení EU je přímo platné na území členských států, i kdyby nebylo transponováno vnitrostátním zákonem), přesto je nutné nejenom tyto nové právní normy znát, ale především je umět aplikovat a vykládat pro potřeby jejich uvedení do praxe, a to zejména mezi členskými subjekty družstevních svazů. Příkladem takovéto normy je Nařízení Rady EU o organizační formě Evropské družstevní společnosti. Jedná se v podstatě o nový typ družstva, poněkud přizpůsobený podle francouzské legislativy, jehož smyslem

29

je přeshraniční spolupráce v oblasti družstevnictví mezi jednotlivými členskými státy EU a vytvoření rovných podmínek pro družstevní podnikání na celém území EU. Význam tohoto dokumentu spočívá v tom, že je podtržena svébytnost družstev v Evropě a tím i jejich identita, neboť i Evropská komise považovala za nutné vytvořit pro družstva speciální předpis odlišný od dříve přijatých Nařízení o evropském zájmovém sdružení a o akciových společnostech. Podobných iniciativ ze strany EU, které se dotýkají družstev, je více, jako například současná transpozice směrnice o přeshraničních fúzích kapitálových společností mezi dvěma státy EU.

formace často obtížně sám. V této činnosti je významná 18.8.2003 ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK EVROPSKÉ UNIE L 207/1 úloha legislativní komise DA ČR, směřující ke sjednocováNAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1435/2003 ní stanovisek a názorů na nové ze dne 22. července 2003 právní předpisy a k jednotnéo statutu Evropské družstevní společnosti (SCE) mu výkladu v rámci celého družstevnictví. Je nutno totiž RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, zdůraznit, že pokud se podaří a zejména na článek 308 této smlouvy, zajistit v nových právních s ohledem na návrh Komise (1), předpisech nějakou výhodu s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (2), pro družstva, nebo naopak ods ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (3), stranit určité diskriminace, dovzhledem k těmto důvodům: padá taková činnost na všech(1) Evropský parlament přijal dne 13. dubna 1983 usnesení na družstva bez rozdílu, zda o družstvech v Evropském společenství (4), dne 9. července jsou nebo nejsou organizová1987 usnesení o příspěvku družstev k regionálnímu rozvoji (5), dne 26. května 1989 usnesení o úloze žen na v některém z existujících v družstvech a místních iniciativách pro zaměstnanost (6), svazů. Z toho plyne také určidne 11. února 1994 usnesení o příspěvku družstev tá odpovědnost za perfektní k regionálnímu rozvoji (7) a dne 18. září 1998 usnesení zajištění takové činnosti a poo úloze družstev při zvyšování zaměstnanosti žen (8). třeba stálého kontaktu naddružstevních subjektů s vládou, popřípadě i zajištění Vedle těchto přímo použitelúčinného lobingu v zastupiVýňatek z úvodní stránky Nařízení Rady ných norem má pro družstevní telských orgánech. Povaha legislativu velký význam Sdětéto činnosti pak vyžaduje lení Evropské komise Radě evropskéznačnou odbornou péči a trvalý moninout poměrně značnou iniciativu ho Parlamentu, Hospodářskému a socitoring nových právních předpisů z obou v oblasti bytového družstevnictví. Jedálnímu výboru a Výboru regionů o zdrojů, to je ve vnitrostátní sféře i ve ná se o zákony o státní podpoře výstavpodpoře družstevních společností sféře, která plyne z našeho členství by družstevních bytů, novelu zákona o v Evropě, které s plnou vahou připomív EU. Značnou úlohu v legislativě má vlastnictví bytů, zákon o jednostranném ná všem členským státům EU povinnost nejenom tvorba právních předpisů zvyšování nájemného spolu s novelou informovat Komisi i své družstevní parts případnou vlastní iniciativou ze straobčanského zákona. Jsou ovšem i jiné nery (rozuměj vnitrostátní), jakmile je ny představitelů družstevnictví, ale také normy významně se dotýkající družvypracována v členské zemi nová právaplikační činnosti, zejména vyšších stevnictví, jako je přijetí nového zákoní norma v oblasti družstevnictví, a to obecných soudů a nálezů Ústavního níku práce nebo nový stavební zákon. ještě před jejím oficiálním přijetím. Za soudu. Z těchto podkladů vychází časRozbor obsahu aktuálních předpisů je tím účelem bude komise aktivně spoluto závazný výklad právních předpisů nad rámec tohoto článku a vyžádal by pracovat s představiteli státní moci a záa doplňuje některá ustanovení, která si analýzu, kterou ovšem musí provést stupci družstevních organizací, aby v zákonodárném procesu nebyla dostapodle oboru činnosti jednotlivé družbylo zajištěno zlepšení družstevní letečně řešena podle zásady, že soud musí stevní svazy, aby mohly podat informagislativy a došlo ke sbližování národv takových případech jednat tak, jak by ci svým členským družstvům, do jaké ních legislativ v této oblasti. jednal zákonodárce, kdyby s takovou míry se musí přizpůsobit novému práveventualitou počítal. Všechny tyto zdronímu prostředí, popřípadě zda není nutVedle tohoto klíčového dokumentu je je třeba trvale sledovat a vykládat pro né provést u některých typů družstev existují i další významné nástroje, ktepotřeby členských subjektů. i změnu jejich stanov. Vzory takových ré poskytují texty, jako je Rezoluce Valdokumentů a publikace nových předného shromáždění OSN, o družstvech Výše uvedené skutečnosti představují pisů jsou právě onou metodickou pov speciálním rozvoji, nebo doporučení v hrubých rysech nástin zdrojů a potřeb mocí, kterou mají jednotlivé svazy jako MOP na podporu družstev. v oblasti současné legislativy, jejichž svoji hlavní náplň a pro kterou je právě zajišťování patří mezi hlavní pilíře činvýhodné, aby byla prováděna s odborZ aktuálních předpisů, které se dotýnosti družstevních svazů a Družstevní nou péčí z jednoho místa a nemusel si kají družstevnictví, je třeba vyzdvihAsociace. každý členský subjekt opatřovat tyto in-

30

Mezinárodní družstevní hnutí, Evropa a české družstevnictví 1. Mezinárodní družstevní svaz Mezinárodní družstevní svaz (MDS) je střechovou družstevní organizací s celosvětovou působností. Z pohledu jejího zařazení ve struktuře mezinárodních organizací jde o organizaci nevládní a nezávislou. Byla založena v Londýně r. 1895 a podle zatím ne zcela prověřených informací měli u jejího zrodu stát i zástupci družstevního sektoru českých zemí, byť nikoliv jako představitelé českého národa, ale jako členové delegace tehdejší Rakousko-uherské monarchie. To však nic neubírá na skutečnosti, že české družstevnictví své vazby na tuto významnou družstevní organizaci datuje od dob jejího vzniku. Mezinárodní družstevní svaz samozřejmě prošel od svého založení vývojem, který asi ne vždy byl jednoduchý, ale vždy usiloval o rozvoj družstevního sektoru postaveného na solidaritě a svépomoci. V historických dobách se ve své působnosti přirozeně orientoval pouze na evropský kontinent, ale v současné době již sdružuje 221 členskou organizaci z 88 zemí celého světa a významnou měrou se podílí na existenci družstevního sektoru v Africe a dalších kontinentech. Od roku 1982 je sídlem ústředí švýcarská Ženeva a jeho existence se řídí švýcarským obchodním zákoníkem. Struktura MDS je dostatečně členitá, aby podporovala rozvoj hnutí na všech kontinentech a ve všech sektorech, přičemž jejím stěžejním principem je demokratičnost volby orgánů, řízení a aktivit všech článků. Nejvyšším orgánem je Valné shromáždění, které se schází zpravidla jednou za dva roky a v jehož pravomoci je i případné svolání Světového družstevního sjezdu, otevřeného jak pro členy MDS, tak i pro nejširší družstevní veřejnost, která v MDS organizována není. Výkonným řídícím článkem MDS je Rada MDS, která zasedá nejméně jednou ročně, ale zpravidla alespoň dvakrát do roka. Pro podporu spolupráce mezi členskými organizacemi MDS na regionální úrovni vytvořilo MDS na jednotlivých kontinentech svá Regionální shromáždění (RS), tedy RS pro Evropu, Afriku, Asii a Pacifik a pro Ameriku. V čele jednotlivých RS stojí Regionální rady, které pracují podle politických směrnic Rady MDS a realizují politiku střechové družstevní organizace v rámci svých kompetencí na jednotlivých kontinentech. V tomto smyslu hovoříme o teritoriální struktuře MDS. Existuje však ještě struktura sektorová, kdy členem MDS jsou významné mezinárodní družstevní organizace s celosvětovou působností v sektorech zemědělství, výroba a řemesla, spotřeba, rybářství, bydlení, bankovnictví, pojišťovatelství, turistika a zdravotnictví. V rámci sektorové struktury je členem MDS

i Družstevní asociace ČR (DA ČR), zatímco jednotlivé družstevní svazy jsou pak členy zprostředkovaně prostřednictvím svých nadnárodních družstevních sektorových struktur. V současné době probíhají na půdě MDS velké diskuse o potřebě vyváženosti mezi regionálními a sektorovými organizacemi v jejich zastoupení a vlivu v Radě MDS. Posláním MDS je propagace světového družstevního hnutí, definování a ochrana družstevních hodnot, jakož i rozvoj a podpora existence družstevních forem podnikání ve všech sektorech působnosti. Do kompetencí MDS samozřejmě patří i zastupování a obhajování zájmů světového družstevnictví při jednání s mezinárodními vládními (např. MOP, OSN) i nevládními organizacemi, stejně jako ekonomickými uskupeními. Na mezinárodní družstevní scéně působí celá řada organizací, které sdružují a zastupují národní družstevní sektorové organizace. Ty hlavní jsou členem sektorové struktury MDS a považujeme za důležité je uvést i jmenovitě. Jedná se tedy o ICAO (zemědělství), CICOPA (výroba a řemesla), CCI (spotřeba), IFCO (rybářství), ICA Housing (bydlení), ICBA (bankovnictví), ICMIF (pojišťovnictví), TICA (turistika) a IHCO (zdravotnictví). V regionu Evropy pak působí evropské sektorové struktury, jejichž členy jsou naše jednotlivé členské svazy. Těmi evropskými strukturami jsou EUROCOOP (pro spotřební družstva), CECOP (pro družstva výrobní a sociální), CECODHAS (pro bytová družstva), COGECA (zemědělská družstva) a GEBS (družstva bankovního sektoru). Rok 2005 byl z pohledu evropského družstevnictví rokem významným. Důležitým momentem byl vznik nové celoevropské družstevní platformy „Družstva Evropa“. Tato platforma oficiálně vznikla 1. března 2005, a to institucionálním propojením dvou evropských družstevních struktur. Tou první je MDS-Evropa, tedy regionální výbor MDS pro Evropu, a druhým členem platformy je CCACE (Koordinační výbor evropských družstevních asociací). Funkčním spojením obou těchto evropských družstevních struktur byla odstraněna jistá dvoukolejnost řízení evropského družstevního sektoru a současně tím vznikl i jeden orgán, který tento sektor zastupuje a reprezentuje při jednáních s komunitárními orgány a institucemi. Lze říci, že před Evropskou komisí již zaznívá za družstevní sektor jeden společný hlas, který prezentuje jednotná stanoviska evropských družstev, hájí a prosazuje družstevní zájmy před orgány Evropské komise. Jak úspěšný a zdařilý byl pokus sjednotit a zkoordinovat evropský družstevní sektor, to posoudí a rozhodne kongres MDS, který se bude konat v listopadu r. 2006 v Manchesteru. Hovoříme-li o evropských družstevních strukturách, pak nelze nezmínit shora uvedený CCACE, který působí od r. 1982,

31

kdy vznikl z iniciativy čtyř evropských družstevních asociací. Později se k němu připojily další evropské družstevní struktury a řada významných národních struktur. Těmi s celoevropskou působností jsou ještě (kromě již shora uvedených) i ACME (sektor pojišťovací) a UEPS (sociální lékárny). Ve struktuře CCACE tedy působí 7 celoevropských specializovaných nadnárodních uskupení a dále pak 10 dalších národních družstevních struktur, mezi nimiž je i DA ČR. CCACE vznikla jako partnerská družstevní organizace pro jednání s komunitárními orgány (Evropská komise a Evropský parlament) v době, kdy ústředí MDS-Evropa sídlilo v Ženevě a jeho kontakty a vazby na orgány Evropské komise nebyly dostatečně operativní a pružné. Vznikem společné platformy „Družstva Evropa“ byla odstraněna dvoukolejnost vazeb a kontaktů mezi evropským družstevním hnutím a komunitárními orgány.

o Evropské družstevní společnosti, doplněné Směrnicí 2003/ 72/ES o postavení a zapojení zaměstnanců této společnosti. Uvedené dokumenty nabývají svoji právní účinnost dne 18. srpna 2006, a tak všechny státy EU pracují na svých vnitřních normách zajišťujících plnou implementaci těchto dokumentů do národních legislativních rámců. Význam a důležitost sociální ekonomiky nevnímají pouze komunitární orgány, ale své pevné místo tento způsob podnikání zaujal i v hierarchii dalších mezinárodních organizací, např. OECD se sociální ekonomikou zabývá v rámci svého programu LEED. Jednou z posledních aktivit OECD na tomto poli bylo zorganizování mezinárodní konference k problematice podpory a rozvoje sociální ekonomiky v zemích střední a východní Evropy, která proběhla ve druhé polovině září 2005 v italském Trentu, na které byl zastoupen rovněž český družstevní sektor.

2. Evropská komise a družstevní sektor

3. Zapojení českého družstevnictví do mezinárodních struktur a jeho pozice

Již nyní je však možno konstatovat, že evropský družstevní sektor je v orgánech Evropské komise vnímám pozorněji, což nepochybně přispívá k posilování jeho pozice a významu nejenom na úrovni evropské, ale i ze strany národních vlád členských států EU. Podporu družstevnímu sektoru, resp. sektoru sociální ekonomiky, je možno u orgánů Evropské komise pozorovat řadu let. S touto skutečností je spojeno, že obecně orgány Evropské komise stále více a citlivěji vnímají sektor sociální ekonomiky, ve které je družstevnictví stěžejním pilířem. Pozorujeme, že stále více dokumentů Evropské komise zohledňuje existenci tohoto fenoménu, hovoří o jeho významné roli a celému tomuto sektoru se dostává odpovídající podpory a uznání. Orgány EK často hovoří o nepopiratelné roli tohoto sektoru, zejména v oblasti vytváření nových pracovních míst sociálním začleňováním znevýhodněných skupin osob a při rozvoji regionů. Vnímání sektoru sociální ekonomiky orgány Evropské komise se pak konkrétně projevuje v materiální a finanční podpoře aktivit ve prospěch jejich rozvoje (školicí semináře, mezinárodní konference, spolufinancování evropských projektů z různých zdrojů – Phare, strukturální fondy). Pro sektor družstevních podniků a podniků sociální ekonomiky existuje v rámci GŘ Zaměstnanost samostatný útvar E3, který sleduje problematiku družstevního a sociálního podnikání v členských státech EU. Jeho partnerem pro konzultace připravovaných politických rozhodnutí k sektoru sociální ekonomiky je nejenom platforma Družstva v Evropě, MDS, ale i tak významná organizace, jakou je CEP-CMAF (Stálá evropská konference – družstev, vzájemných pojišťoven, asociací a nadací), která od listopadu 2000 zastupuje všechny evropské organizace působící v sektoru sociální ekonomiky, včetně asociací působících na národní úrovni. Jejím stěžejním cílem je hájit zájmy sociální ekonomiky a byla i organizátorem konference o šíření sociální ekonomiky, která proběhla v Praze v říjnu 2002, kde DA ČR byla spolupořadatelem. Zakládajícími organizacemi této stálé konference byly ACME, CCACE, AIM (asociace vzájemných pojišťoven), ECF (nadace) a CEDAG (asociace obecného zájmu, dobrovolnické organizace). Evropská komise vydala v rámci své působnosti Sdělení o podpoře družstevních společností COM (2004) 18 z 23. 2. 2004, což je významná výzva evropským vládám k podpoře rozvoje družstevního sektoru v každé zemi EU. Druhým takovým velmi významným dokumentem je Nařízení 1435/2003

32

Družstevní asociace ČR, jakožto střechový orgán českého družstevního sektoru, velmi pozorně sleduje dění především na evropské družstevní scéně a snaží se zde být aktivním partnerem a spoluhráčem. Je dlouholetým členem Mezinárodního družstevního svazu (MDS) se sídlem v Ženevě a zapojuje se do činnosti této celosvětové nevládní družstevní organizace a prostřednictvím jejích organizací sektorových i do aktivit evropských družstevních asociací působících v Bruselu. Má své zastoupení ve vrcholných evropských družstevních orgánech a plně se podílí na jejich práci. V posledních letech se působení zástupců DA ČR soustředí především na práci v evropském regionu v organizacích, které působí při EU v Bruselu ( shora uvedená platforma Družstva Evropa) a v dalších evropských sektorových asociacích: CECODHAS – Evropský výbor pro sociální bydlení, CECOP – Evropská konfederace výrobních družstev, družstev sociálních a podniků se spoluúčastí zaměstnanců, Evropský výbor spotřebních družstev EUROCOOP, Výbor evropských agrárních producentů a Všeobecný výbor zemědělského družstevnictví – COPA/COGECA, Konfederace evropského zemědělství – CEA. DA ČR se jako hlavní družstevní centrála České republiky vyjadřuje ke všem otázkám projednávaným v rámci evropských družstevních asociací, je konzultována, pokud se týká evropských družstevních zákonů, nařízení a směrnic, zapojuje se do konzultací orgánů Evropské komise, účastní se dotazníkových akcí a statistických průzkumů.V rámci možností se zapojuje do různých aktivit nejenom družstevních struktur, ale i aktivit organizovaných orgány komunitárními, kde cestou zaměstnavatelských struktur prezentujeme zájmy družstevního sektoru. Odpovídající pozornost věnuje DA ČR i problematice sociální ekonomiky a usiluje o to, aby její družstevní pilíř v ní hrál i v ČR stěžejní roli. Součástí našeho úsilí je snaha vytvořit i odpovídající legislativní rámec pro podniky sociální ekonomiky, zejména pak pro tzv. sociální družstva. Sociální družstva by se pak mohla stát významným faktorem na úseku sociálního začleňování znevýhodněných skupin obyvatel a podpořit tak naplňování cílů Lisabonské strategie. K prosazování svých názorů a stanovisek využívá DA ČR i možností, které jí nabízí naše zastoupení v zaměstnavatelských strukturách Evropského hospodářského a sociálního výboru, poradního orgánu EK a dalších komunitárních orgánech.

Text komuniké zaslaného zahraničním partnerům Družstevní asociace ČR o významném počinu Vlády České republiky k podpoře rozvoje družstevního podnikání

33

Družstevnictví vzniklo v první polovině 19. století víceméně současně v několika evropských zemích jako produkt sociálně ekonomických podmínek, vytvořených tzv. průmyslovou revolucí. Družstevní podnikání založené na dobrovolné spolupráci, svépomoci a solidaritě sloužilo při svém zrodu jako jakási „záchranná síť“ sociálně nejslabších vrstev společnosti před sílícím ekonomickým tlakem. Na své vývojové cestě muselo překonat mnoho náročných překážek, než prokázalo právo na svou existenci a obhájilo svoji působnost. V jednotlivých zemích specifický politický, ekonomický, sociální a kulturní vývoj společnosti samozřejmě ovlivnil i družstevnictví. Nejlepším důkazem funkčnosti družstevní teorie a praxe je to, že i v současné době rozvíjejí družstva svou různorodou činnost na celém světě na principech, které formulovali první družstevníci ve 40. letech 19. století. Tato jubilejní publikace předkládá nahlédnutí do 160leté historie českého družstevnictví.

34

SBORNÍK STATÍ A DOKUMENTŮ KE 160. VÝROČÍ DRUŽSTEVNICTVÍ NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY Redakce:

Mgr. Jiří Svoboda, DESS

Úvodní slovo: Ing. Zdeněk Juračka, předseda představenstva DA ČR a předseda SČMSD Zpracovali:

Historie Mgr. Vladimíra Vávrová, Družstevnictví 1847 – 1989 JUDr. Jan Slabý, odborný konzultant Současnost František Tlapák, Svaz českých a moravských bytových družstev Ing. Petr Svoboda, CSc., Svaz českých a moravských spotřebních družstev Michaela Vostálová, Svaz českých a moravských výrobních družstev JUDr. Josef Korbelář, Zemědělský svaz České republiky Mgr. Jiří Svoboda, DESS, Mezinárodní družstevní hnutí, Evropa a české družstevnictví JUDr. František Lébl, Současná družstevní legislativa a právo

Použitá fotodokumentace je z archivu Muzea družstevnictví, Družstevní Asociace ČR, Svazu českých a moravských bytových družstev, Svazu českých a moravských spotřebních družstev, Svazu českých a moravských výrobních družstev, Zemědělského svazu ČR. Některé fotografie byly scanovány z tištěných předloh.

35

Vy‰lo jako zvlá‰tní ãíslo Czech Cooperator v srpnu 2006. Vydala DruÏstevní Asociace âR, Tû‰nov 5, 110 01 Praha 1. Tel.: 00420 222 312 494, fax: 00420 222 319 566, e-mail: [email protected], www.dacr.cz. Czech Cooperator je zapsán do evidence periodického tisku pod evidenãním ãíslem: MK âR E 12784. Grafická úprava a tisk Nakladatelství ·EL Praha.