Drobné zámecké objekty na Šumpersku a jejich sbírky

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav archeologie a muzeologie Obor muzeologie

Drobné zámecké objekty na Šumpersku a jejich sbírky

BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí práce: PhDr. Irena Loskotová, Ph.D. Brno 2013

Prohlašuji tímto, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. ……………………….. Podpis autora práce

-3-

Obsah 1.

Úvod ..................................................................................................................................- 4 -

2.

Jak lidé vnímají historické objekty ve svém okolí ..........................................................- 6 -

3.

Historie zámeckých objektů a osudy zámeckých sbírek ................................................- 8 3.1.

Bludov ....................................................................................................................- 8 -

3.1.1.

Hrad Bludov .......................................................................................................- 9 -

3.1.2.

Zámek Bludov ..................................................................................................- 10 -

3.1.3.

Osudy zámeckých sbírek .................................................................................- 11 -

3.2.

Ruda nad Moravou ..............................................................................................- 12 -

3.2.1.

Zámek Ruda nad Moravou ..............................................................................- 13 -

3.2.2.


3.3.

Šumperk ..............................................................................................................- 15 -

3.3.1.

Hrad Šumperk .................................................................................................- 16 -

3.3.2.

Zámek Šumperk...............................................................................................- 16 -

3.3.3.


3.4.

Zábřeh ..................................................................................................................- 18 -

3.4.1.

Hrad Zábřeh .....................................................................................................- 19 -

3.4.2.

Zámek Zábřeh ..................................................................................................- 20 -

3.4.3.


3.5.

Třemešek .............................................................................................................- 20 -

3.5.1.

Zámek Třemešek .............................................................................................- 21 -

3.5.2.


3.6.

Loučná nad Desnou .............................................................................................- 23 -

3.6.1.

Zámek Vízmberk (Loučná nad Desnou) .........................................................- 24 -

3.6.2.


4.

Genealogie šumperské větve rodu Ţerotínů .................................................................- 27 -

5.

Národní kulturní komise ...............................................................................................- 31 -

6.

Zámek Velké Losiny .......................................................................................................- 33 -

7.

Zviditelnění zámků ........................................................................................................- 35 -

8.

Závěr ...............................................................................................................................- 37 -

Literatura ..............................................................................................................................- 38 Seznam příloh........................................................................................................................- 41 -

-4-

1. Úvod Moje práce se zabývá svozovými zámky, to znamená zámky, které byly po roce 1945 pouţity k jiným, neţ instalačním účelům. Nejčastěji se z nich stávaly domovy důchodců, ubytovny, domovy mládeţe či zemědělské objekty. Ve většině dokumentů je tato přeměna uvedena slovy: „vyuţití k jiným kulturním účelům.― S pomocí mnou navrţených naučných stezek či výstavy bych ráda veřejnost seznámila s tím, ţe v oblasti Šumperska těchto objektů existuje několik. Také se ve své práci snaţím zjistit, jaký osud měly mobiliáře a zámecké sbírky po zestátnění zámků. Původně jsem si dala za cíl zpracovat osudy sbírek z šesti zámků z mého blízkého okolí, tj. Šumpersko. Vybrala jsem Bludov, Zábřeh, Třemešek, Rudu nad Moravou, Vikýřovice a Vízmberk (Loučná nad Desnou). Tyto objekty jsou od Šumperka vzdáleny do dvaceti kilometrů. Při zpracovávání jsem se však vlivem dalších informací rozhodla, ţe se v mé práci nebudu věnovat zámku ve Vikýřovicích. Nahradila jsem ho zámkem v Šumperku a zámkem ve Velkých Losinách, protoţe všech šest těchto objektů spolu úzce souvisí. Máme zde souvislost s panovnickým rodem Ţerotínů, dále s tím, ţe všechny uvedené zámky lze zařadit do renesančního slohu a také je lze po stavební stránce přiřadit italské stavební huti, která měla na našem území dlouholetou a několikagenerační tradici. U všech mnou vybraných zámků, jsem tedy napsala jejich stručný historický vývoj a zařadila jsem také nejnovější historii a současnou situaci. V práci se věnuji i osudu sbírek po jejich násilném přesunu na jiná místa a snaţím se určit místo, kde se právě nacházejí. Následně se věnuji moţné prezentaci sbírek a zámků laické veřejnosti. Od původního záměru, spolupráce s muzeem v Šumperku, jsem v průběhu práce také upustila, protoţe na zámku ve Velkých Losinách se mi podařily získat další informace a je zde také moţnost prezentace sbírek ze svozových objektů, které se nacházejí nebo nacházely právě na zámku ve Velkých Losinách. V úvodu své práce jsem také dělala malý průzkum, který se týkal místních obyvatel a jejich povědomí o okolních historických stavbách. Průzkumy se uskutečnily dva. Jeden byl formou internetového dotazníku, na který odpovídala spíše mladší generace lidí do 50 let. Druhý se uskutečnil osobním pokládáním otázek spíše starším lidem v obcích, kde se zámky nacházejí. Další kapitoly se věnují historii zámků, popřípadě historii hradů, které stavbě zámku předcházely. Poté osudům sbírek, které byly na těchto zámcích původně umístěny. Kapitoly jsou rozčleněny dle jednotlivých zámků. Také zde popisuji stručnou genealogií rodu Ţerotínů a jejich vliv na zámecké sbírky. Tento rod je neodmyslitelně spjat se Severní Moravou a také konkrétně s těmito renesančními zámky. V osudu svozových sbírek nemůţu ani vynechat zámek ve Velkých Losinách, protoţe byl vybrán jako reprezentant období renesance a proto na něj byly

-5-

svezeny sbírky z okolních zámků. Je dochovaný v nejlepším stavu a jako jediný je dnes přístupný veřejnosti. Poslední část je věnována prezentaci svozových sbírek a také námětům na zviditelnění zámeckých objektů tak, aby se dostaly i do povědomí běţného obyvatelstva.

-6-

2. Jak lidé vnímají historické objekty ve svém okolí Výzkum byl zaměřen na získání informací o tom, jaké mají lidé povědomí o existenci jiných historických objektů - zámků, neţ těch, které jsou veřejně zpřístupněné. Kvantitavní výzkum probíhal formou dotazníku s otevřenými, polootevřenými a uzavřenými otázkami. Byl rozdělen na dvě části. První fáze byl internetový dotazník, který vyplňovali spíše lidé do padesáti let. Jelikoţ odpovědi byly vyplněny pouze od této věkové kategorie, nepostihly tak celé věkové spektrum, bylo nutné se zeptat i lidí starších. Tento dotazník byl nastaven přes sluţbu vyplňto.cz. Druhá část tedy byla vyplňování dotazníků přímo na ulici, kde odpovídali konkrétně vybíraní starší lidé nad 50 let. Do výzkumů jsem zahrnula pouze obyvatele Šumperka, Zábřeha a okolních vesnic. Otázky byly pouze čtyři. V první z nich měli lidé za úkol vyjmenovat 5 zámků z nejbliţšího okolí svého bydliště – Šumperska. Druhou otázkou bylo místo jejich narození, třetí jejich současné bydliště, abych se ujistila, zda se Šumperskem mají opravdu nějakou spojitost. Čtvrtou byl jejich věk. Internetový výzkum trval 5 dní. Nebyl veřejný, ale byl rozesílán přes internetové stránky lidem z okolí Šumperska. Otázky zodpovědělo celkem 38 respondentů. Na první otázku se objevilo velké mnoţství různých odpovědí. Nejvíce lidí si však vzpomnělo na zámky, které jsou v současné době pro návštěvníky přístupné. Jednalo se o zámky Velké Losiny a Úsov, na které si vzpomnělo shodně 29 lidí. Úsov je zámek vzdálený od Šumperka 28 kilometrů a funguje nejen jako zámek, ale především jako lovecko-lesnické muzeum. Druhou nejčastější odpovědí byl zámek Bludov. Tento zámek zapsalo do dotazníku 19 respondentů, coţ je přesně polovina z celkového počtu. Povědomí o zámku mají nespíše díky jeho umístění v centru obce, kolem něhoţ vede hlavní silnice a moţná také proto, ţe se v nedávné době řešilo jeho převzetí do správy původních majitelů. Jedenáct dotazovaných zařadilo do odpovědi zámek Zábřeh a 10 zámek Skalička, který se nachází pouze 2 kilometry od zábřeţského zámku. Zámek Skalička je v rukou soukromých majitelů a veřejnosti přístupný. Sedm lidí také uvedlo Bouzov, který je hradem, nikoli zámkem. Šest osob si vzpomnělo na zámek Šumperk a na zámek Loučná nad Desnou a na Rudu nad Moravou si vzpomněli shodně 3 dotazovaní. Na existenci zámku Třemešek si vzpomněl pouze jeden člověk (graf č. 1). Hodnocení podle místa narození dopadlo následovně. Nejvíce dotazovaných mělo místo narození v Zábřehu na Moravě a to 21, dále 9 v Šumperku, 2 ve Šternberku a ostatní místa byla uvedena vţdy pouze jedním člověkem. Jako současné bydliště byl dotazovanými nejčastěji uváděn Zábřeh, poté Horní Studénky a Šumperk, ostatní okolní obce byly po jednom, maximálně po dvou respondentech. Věk účastníků internetového výzkumu se dle výsledků pohyboval nejčastěji mezi 19—30 lety, tento věk u sebe označilo 28 lidí. Pět dotazovaných bylo mladších

-7-

osmnácti let, tři mezi lety 31—50 a dva mezi lety 51—75. U internetového výzkumu jsem však přidala jednu otázku navíc oproti dotazníku osobnímu. Tato otázka se ptala na důvody, které je vedly k tomu, ţe si vybrali právě tyto zámecké objekty. Respondenti dostali několik moţností: a) navštívil(a) jsem tyto objekty nebo alespoň některé z nich, b) bylo to první, co mě napadlo, c) jsou nejblíţe mému bydlišti, d) učili jsme se o nich ve škole, e) jiná moţnost. Otázku jiná moţnost nikdo nezvolil. Nejvíce hlasů dostala první odpověď, navštívil(a) jsem tyto objekty nebo alespoň některé z nich. Coţ odpovídalo reakcím i na moji první otázku, kde nejvíce hlasů získaly zámky veřejnosti přístupné. Druhou částí byly osobní dotazníky, na ty mi odpovědělo celkem 14 lidí ve věku 51-95 let. Osobní dotazování bylo mnohem těţší neţ dotazník internetový, protoţe lidé si museli na něco právě teď honem vzpomenout, nebyli připraveni na to, ţe by měli odpovídat na nějaké otázky. Tento dotazník byl jiný také v tom, ţe jsem s lidmi měla přímý osobní kontakt (graf č. 2). Téměř všichni dotazovaní zmínili na prvním místě zámek Velké Losiny. Dále se mezi nejčastějšími odpověďmi objevil zámek Úsov, Bludov, Loučná nad Desnou, Šumperk, Zábřeh, Třemešek, další moţnosti byly většinou po jedné odpovědi. Čtyři lidé sem opět připletli i hrad Bouzov. Jako místo narození nejčastěji lidé uváděli Šumperk. Místo bydliště byl také nejčastěji Šumperk a dále okolní obce například Vikýřovice a Olšany. Co se věku týče, 8 osob bylo v rozmezí 51—75 let, ostatní starší 76 let. Nejstaršímu respondentovi bylo dokonce 95 let. Nejvíce mě na tomto dotazníků překvapilo, ţe ani jeden z obyvatel Šumperka si nevzpomněl na to, ţe v jejich městě se zámek také nachází. Pravděpodobně to bude tím, ţe zámek jiţ skoro 350 neslouţí jako šlechtické sídlo. Výzkumem jsem si potvrdila svoji první domněnku, ţe místní lidé znají hlavně zpřístupněné zámky a o těch ostatních moc nevědí. Povědomí mají také o zámcích, které jsou sídlem nějaké veřejné instituce - Zábřeh (úřad), Šumperk (škola), nebo se na nich v posledních letech něco událo, jako například změna majitele Bludova (dříve úřad, nyní sídlo původních majitelů). Naopak o zámcích Třemešek, Ruda nad Moravou a Loučná nad Desnou neví téměř nikdo, protoţe dva z nich jsou vyuţívány k jiným účelům (Třemešek, Ruda) a zámek Loučná nad Desnou pouze chátrá.

-8-

3. Historie zámeckých objektů a osudy zámeckých sbírek Aktuální ucelené zpracování historie nepřístupných zámeckých objektů na Severní Moravě prakticky neexistuje. Historie těchto objektů je popsána v edici Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Edice však vycházela v osmdesátých letech 20. století a proto zde veškeré události končí po Druhé světové válce, v některých případech jsou dotaţeny do osmdesátých let. Aktuálnější články můţeme nalézt ve sbornících Podesní, Severní Morava, Velké Losiny a ve Vlastivědných zajímavostech.

3.1. Bludov Obec Bludov se nachází zhruba 4 kilometry od Šumperka a název získala po svém prvním majiteli Bludu z Bludova. Zaloţení obce můţeme datovat zhruba do počátku 13. století. Ve 14. století byl Bludov v majetku markraběte Jana Jindřicha, který ho odkázal svému synu Prokopovi. Poté se dostal do rukou pánů z Kunštátu a po husitských válkách do rukou Beneše z Valdštějna.1 Po Valdštejnovi získal panství rod Tunklů z Brníčka a s nimi je také spojeno zaloţení šesti velkých rybníků u Bludova. Největší z nich Špalek vešel i do pověsti o potrestání Jiříka st. Tunkla.2 Od roku 1496 patřila ves do majetku pánů ze Ţerotína, následníků rodu Bludoviců. Na přelomu 16. a 17. století Bludov velmi rychle měnil majitele, aţ se roku 1718 stal opět majetkem rodu Ţerotínů. Do období největšího rozvoje se dostala obec za první republiky, kdy zde byla například továrna na hedvábí, 2 pily, mlýn, 3 lomy, lihovar, elektrické druţstvo, továrna hospodářských strojů a tkalcovna hedvábí.3 Bludov je také znám jako lázeňské město. Radioaktivní sirné lázně zde byly otevřeny roku 1929. První zmínky o pramenu pocházejí jiţ z 16. století. Kromě zámku v Bludově se zámeckým parkem a zříceniny hradu zde nalezneme ještě několik kulturních památek. Jsou jimi barokní kostel Boţího Těla (2. pol. 18. století), kaple P. Marie Lurdské (2. pol. 18. století), boţí muka (1683) a kříţ (1843) v areálu poutního kostela,

1

MELZER, Miloš a Jindřich SCHULZ. Vlastivěda šumperského okresu. Vyd. 1. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum, 1993, 585 s. ISBN 80-850-8302-7, s. 199-201 2

RÝZNAR, Václav. Pověsti a zkazky z kraje pod Bukovou horou. Štíty: Veduta, 2001, 172 s. ISBN 80-864-3802-3, s. 63-66 3

KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Díl A-G. 1. vyd. Praha: Libri, 2011, 891 s. ISBN 978-80-7277-410-48, s. 154-157.

-9-

kaple Narození P. Marie (2. pol. 18. století), sousoší nejsvětější trojice (konec 18. století), socha sv. Jana Nepomuckého (1818) a několik obytných domů například č. p. 126 a 120.4

3.1.1. Hrad Bludov Stavbě zámku v Bludově předcházela dlouhodobá tradice šlechtického sídla nad touto vesnicí. Tímto šlechtickým sídlem byl kamenný hrad. Hrad stával na vyvýšenině zhruba 1,5 km na sever od obce Bludov. Do dnešních dob se z něj dochovala pouze malá část obvodového zdiva a část sesuté podzemní chodby. Byl postaven jako nejstarší hradní sídlo rodu Bludoviců (téţ Bludovců)5, předchůdců pánů ze Ţerotína. Vybudování hradu můţeme pravděpodobně přičíst Bludu III. (1232 – 1288). Dle pánů Bludoviců se poté nazývá i obec – Bludov. Hrad byl zbudován v polovině 13. století, ale první písemné zmínky o něm máme doloţeny aţ z 14. století, konkrétně z roku 1340, kdy byl v rukou vladyků z Nechvalína. Původně se mluvilo i o starší dochované listině z roku 1200, ale ta se ukázala jako falzum ze 14. století. Hrad měl oválný půdorys a ze severní strany byl chráněn příkopem. Po rodu Bludoviců se hrad dostává do majetku jedné z nejmocnějších moravských rodin, pánů z Lipé. Hrad se v té době udílel lénem. Po pánech z Lipé, konkrétně po Čeňkovi z Lipé, přešel hrad pod správu markraběte Jana Jindřicha a poté na jeho syny Jošta a Prokopa, kteří se v jeho drţení střídali. Z této doby také procházejí největší stavební úpravy hradu. V 15. století získává hrad rod pánů z Kunštátu a pod jejich vládou překonává i husitské války. Po jejich ukončení hrad získává do zástavy Beneš z Valdštejna, který ho vyuţívá jako své hlavní sídlo. Po této skvostné etapě, vlivem politických změn, převzetí hradu do správy rodu Tunklů, kteří stáli na straně Jiřího z Poděbrad, byl hrad v následném taţení Matyáše Korvína násilně vyvrácen a postupně, kolem roku 1470, zaniká.6 Od roku 1568 je uváděn jako pustý hrad Bludow.7 V první polovině 19. století byla zřícenina hradu postupně rozebrána místními ke stavebním účelům, zejména na tzv. starou cestu u Bludova.

4

Seznam nemovitých kulturních památek okresu Šumperk. Olomouc: Památkový ústav v Olomouci, 1994, 200 s. ISBN 80-901-4735-6. 5 PLAČEK, Miroslav. Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1996, 439 s. ISBN 80-8598308-7, str. 104 6

SPURNÝ, František. Bludovský hrad a zámek. Vlastivědné zajimavosti. Šumperk: Vlastivědný ústav v Šumperku, 1972, č. 63. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Díl A-G. 1. vyd. Praha: Libri, 2011, 891 s. ISBN 978-80-7277-410-48 7

- 10 -

3.1.2. Zámek Bludov Zhruba sto let po zániku bludovského hradu se panství dostává opět do rukou Ţerotínů. Jejich hlavní sídlo v té době ale i nadále zůstává v Šumperku. Objevují se také první zmínky o stavbě zámku v centru obce. Bludovský zámek se nachází v centru vesnice Bludov. Jedná se o jednopatrovou pozdně renesanční stavbu, která má půdorys ve tvaru U. Čelní část zámku je na obou stranách ukončena věţičkami. Zámek je ze tří stran obklopen parkem (fotografie č. 1). Vznik objektu je neodmyslitelně spjat s rodem Ţerotínů. Jejich původní panství bylo na zámku v Šumperku, zhruba 5 kilometrů od Bludova. V roce 1520 na místě dnešního Bludovského zámku postavil Petr ze Ţerotína tzv. zámeček, coţ byla spíše menší obytná budova. Bludovské panství bylo v roce 1568 prodáno Vilému Prusinovskému z Víckova. K roku 1613 je zde jiţ na tomto místě doloţena tvrz, předchůdce dnešního zámku. Pravděpodobně byla postavena za Jana z Boskovic, který bludovské panství koupil v roce 1573. Další velká stavební změna nastává za Kryštofa Pavla z Lichtenštejna-Kastelkonru, který panství získává v roce 1622 v rámci pobělohorských konfiskací. Kryštof Pavel zde na místě původní tvrze začíná v roce 1624 budovat zámek, který má půdorys tvaru písmene L. Je moţné, ţe takto postavené křídlo respektuje nějaký starší objekt z druhé poloviny 16. století.8 Teprve aţ roku 1708, za hraběte Františka Antonína z Lichtenštejna-Kastelkornu, bylo přistavěno další křídlo zámku, a tím zámek získal svůj současný půdorys, ve tvaru písmene U. Celý zámek byl zároveň barokně upraven. O dva roky později byl zámek opět prodán a to do rukou jeho původních majitelů Ţerotínů. Ti byli v roce 1802 nuceni prodat své tehdejší hlavní sídlo Velké Losiny a zámek v Bludově se tímto stal jejich hlavním rodovým sídlem aţ do roku 1945. Poslední úprava zámku proběhla v 19. století, kdy byla novogoticky upravena a zaklenuta kaple a postaveny skleníky a oranţerie.9 Roku 1906 umírá hrabě Karel Emanuel ze Ţerotína a rod tímto vymírá po meči. Panství přechází do rukou jeho dcer Gabriely a Heleny. Obě se v roce 1942 přihlásily k německé národnosti, proto byl zámek po roce 1945 zestátněn a většina vybavení zámku byla převezena na zámek Velké Losiny. Gabriela odešla s manţelem do Rakouska a proto její polovina majetku propadla státu. Bludovský zámek poté slouţil dlouhá léta k potřebám obce jako sídlo místního úřadu. Po politických změnách v roce 1989 na zámek vznesl restituční nárok syn Heleny Karel Mornstein-Zierotin. Stát mu v tomto nároku vyhověl a tak od roku 1999 patří zámek opět 8

PLAČEK, Miroslav. Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1996, 439 s. ISBN 80-8598308-7, str. 104 9

SPURNÝ, František. Bludovský hrad a zámek. Vlastivědné zajimavosti. Šumperk: Vlastivědný ústav v Šumperku, 1972, č. 63.

- 11 -

potomkům rodu Ţerotínů. Tímto se Ţerotínové opět vrací na své původní sídlo na Severní Moravě. Karel Mornstein-Zierotin v současné době na zámku bydlí i se svojí rodinou. Jsou členy Asociace majitelů hradů a zámků10 a pravidelně pořádají na zámku různé akce. V nabídce mají také pronájem čtyř pokojů a pořádání svateb.11

3.1.3. Osudy zámeckých sbírek Po převozu na zámek Velké Losiny byly sepsány inventáře sbírkových předmětů. Celkem měl inventář 28 listů a 896 poloţek, takto to uvádí v dokumentu Jednostranného opatření o převodu správy národního majetku z 13. března 1962.12 Inventarizovány byly všechny sbírky ze svozových zámků, které se dostaly na zámek Velké Losiny. Ve sbírce z Bludova bylo velké mnoţství obrazů, nábytku a cenná sbírka zbraní.13 Bohuţel tato inventarizace nastala aţ zhruba 13 let poté, co byly sbírky na zámek ve Velkých losinách přivezeny a je velmi pravděpodobné, ţe předmětů na zámek dovezli daleko více, neţ se poté uvádí v inventarizaci. Předměty, které vybrali k prezentaci, byly následně vystaveny v zámeckých interiérech. Z bludovského zámku je nejcennější sbírka zbraní rodu Ţerotínů, která se stala základem zbrojnice velkolosinského zámku. Jednalo se o pistole, lovecké pušky a další zbraně z dílen předních domácích i zahraničních mistrů. Předměty byly označeny písmenem Z s korunkou, coţ byl znak rodu Ţerotínů, nebo pouze písmenem Z. Byly zde však i předměty značeny erbem Kinských. Mezi nejzajímavější můţeme jmenovat zbraně z dílen šumperského puškaře Josefa Tyrkotta, jeho nevlastního syna Czermaka, praţského puškaře z rodiny Postrů a rodiny Cominazzů, proslavené hlavně v Itálii. Sbírka byla velmi hodnotná jak po umělecké stránce, tak po stránce historické. Po zkonfiskování zámku byla nešetrně převezena na zámek Velké Losiny. Při transportu došlo k velkému poškození sbírek jako například k ulámání kovových částí a poškození paţeb. Uskladnění sbírky na zámku v Losinách také nebylo nejvhodnější a spoustu zbraní začala napadat koroze, která u některých zbraní dokonce způsobila zkorodované hluboké krátery. Na špatném stavu sbírek mělo také svůj podíl nevhodné zacházení, i kdyţ pravděpodobně v té době s dobrým úmyslem, kdy 10

Asociace majitelů hradů a zámků [online]. 2011 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.amhz.cz/

11

Zámek Bludov [online]. 2012, 2012 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.zamekbludov.cz/index.html Originály inventáře a dokumentů mi byly dány pouze k nahlédnutí, nejsou zatím nijak podrobněji zpracovány

12 13

Příkladem sbírkových předmětů, uvedeném při této inventarizaci, je například obraz - olej na plátně, satyrové v krajině se zříceninami antického chrámu z 2. poloviny 18. století, rozměry 99x71. Vzadu uvedeno: Maloval Giovanni Paulo, zlatý rám. Nebo další předmět - 1 sekretář na stolku s prohnutýma nohama, zakončenýma do tvaru kozích kopyt, horní část – skříňka, vykládaná perletí na čínské motivy. Dvoukřídlá, uvnitř řada zásuvek, opětně vykládaná. V 123, š 50, h 32, ebenové dřevo.

- 12 -

byly zbraním černěny hlavně a při odstraňování rzi byly zničeny některé rytiny. Vlastivědné muzeum v Šumperku mělo snahu některé předměty restaurovat a také se snaţili zaměřit na jejich prezentaci, která kvůli jejich stavu do té doby nebyla moţná. 14 Po roce 1999, v rámci restitučního řízení, soud odsouhlasil vrácení bludovského zámku Karlu Mornstein-Zierotin. Na základě soudního rozhodnutí byly na bludovský zámek také navráceny i sbírky z Losinského zámku, které si Karel Mornstein-Zierotin s manţelkou v dubnu 2006 odvezli.15 Původně chtěli v půlce bludovského zámku tyto předměty instalovat a zpřístupnit veřejnosti, druhá půlka zámku měla slouţit k bydlení. Toto se bohuţel, pravděpodobně kvůli nedostatku financí, nerealizovalo a sbírky v současné době vystaveny nejsou.16

3.2. Ruda nad Moravou Ruda nad Moravou je obec nacházející se 7 kilometrů západně od Šumperka. Jiţ její název Ruda nad Moravou (německy Eisenberg an der March) dává souvislost s těţbou a loţisky ţelezné rudy, poté jejich zpracováním v okolních hamrech. Přívlastek nad Moravou, byl přidán teprve v roce 1880. Dříve bychom obec mohli také nalézt pod názvem Česká Ruda, dle převáţného osídlení Čechy, naopak o několik kilometrů dál u Rýmařova se nacházela Ruda Německá. První zmínky o obci pocházejí z počátku 14. století, kdy je vesnice označována jako Ferreus Mons, coţ v překladu znamená ţelezná hora. V pramenech je téţ uvedeno, ţe jiţ v této době zde stával kostel a fara. Od roku 1350 náleţela k nově vytvořenému biskupství v Litomyšli. Roku 1397 byla Ruda udělena s dalšími osmi vesnicemi Petrovi z Kravař a tím vzniklo rudské panství. Od roku 1447 byli majiteli obce Tunklové z Brníčka a ke konci 16. století se majiteli stali páni z Boskovic. Ze 17. století jsou zde dokladovány sklárny. V roce 1596 koupil rudské panství Jan mladší ze Ţerotína. Vrchnostenské zřízení zde zaniká jiţ v roce 1848 a Ruda je přidělena k politickému i soudnímu okresu Šumperk. V druhé polovině 19. století byla vesnice povýšena na městys. Díky národnostní situaci a spory mezi Čechy a Němci byla ruda roku 1896 rozdělena

14

BENEŠ, Ctirad. Sbírka zbraní na zámku Velké Losiny. Vlastivědné zajimavosti. Šumperk: Vlastivědný ústav

v Šumperku, 1971, č. 50. 15

Dokument s přesnými údaji o předání sbírky do rukou původních majitelů mi nemohl být ukázán, protoţe se jedná o soudní rozhodnutí a bez povolení do něj nesmí nahlédnout třetí osoba. 16

Téma: Svozové sbírky na zámku ve Velkých Losinách Informace poskytl Bc. Jiří Doupal, Zástupce kastelána pro mobiliář, průvodcovskou a badatelskou činnost. Losiny 6.4.2013

- 13 -

na dvě obce – českou Horní Rudu a německou Dolní Rudu. Obě vesnice byly roku 1920 opět sloučeny.17 Z kulturních památek můţeme v obci nalézt zámek, jehoţ součástí je také areál parku, ohradní zeď s bránou a sousoší sv. Jana Nepomuckého s andílky. Poté je zde jako kulturní památka zapsáno několik domů, např. číslo popisné 3, 73 a 72. Vyniká zde soubor empírových budov z poloviny 19. století, které byly součástí bývalého lihovaru. Dochovalo několik soch a sousoší – barokní socha P. Marie z roku 1715, sousoší Kalvárie (1825), sousoší sv. Josefa s andílky (1729).18

3.2.1. Zámek Ruda nad Moravou Zámek se nachází na kraji obce, má čtyři křídla a půdorysem odpovídá tvaru čtverce. Směrem od silnice má jednoduché průčelí s velkým vjezdem do zámku. Ten je zdobený bosovaným ostěním a římsou. To, ţe se jedná o pozdně renesanční stavbu, prozrazuje několik prvků, jako například půlkruhový arkýř na jehlancové podloţce, krytý stříškou a sgrafitová rustika průčelí, v současné době překrytá ţlutým nátěrem. Součástí zámku je také čtyřboká věţ, zakončená lucernou a opatřená hodinami, která pochází z roku 1890. Uvnitř dvora zámku se nacházejí arkády, které jsou v přízemí neseny obdélníkovými sloupy a v prvním patře poté toskánskými sloupy. Ochozy arkád jsou zaklenuty kříţovou klenbou. Na stavbě zámku se podíleli italští stavitelé, doloţeno je jméno Baltazara Vlacha.19 První písemná zmínka o zámku v Rudě nad Moravou se objevuje v roce 1310. Panství bylo spjato s osudy zábřeţských pánů, a to Šternberky, Kravaři, s rodem Tunklů a v 16. století také s pány z Boskovic. Po Janu z Boskovic dědí panství Ladislav Velen ze Ţerotína, který však panství prodává svému vzdálenému příbuznému Janu mladšímu ze Ţerotína, který jiţ v té době vlastnil několik dalších panství v okolí. Jan mladší však majetek ihned přenechává svému synu Bernardovi ze Ţerotína. Ten si tento zámek volí za své sídlo. Kolem roku 1600 zde začíná budovat vlastní renesanční sídlo. Dokončení stavby můţeme doloţit, dle letopočtu na arkýři vedle brány, k roku 1610. Po Bernardově smrti v roce 1614 kupuje panství zpět jeho předchozí 17

MELZER, Miloš a Jindřich SCHULZ. Vlastivěda šumperského okresu. Vyd. 1. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum, 1993, 585 s. ISBN 80-850-8302-7, s. 417-419 Seznam nemovitých kulturních památek okresu Šumperk. Olomouc: Památkový ústav v Olomouci, 1994, 200 s. ISBN 80-901-4735-6. 18

19

Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: II Severní Morava. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1983, 357 s., s. 202-203

- 14 -

majitel Ladislav Velen ze Ţerotína. Ten dává zámku také jeho konečnou podobu. Díky pobělohorským událostem se zámek dostává do vlastnictví rodu Lichtenštejnů, konkrétně Karla z Lichtenštejna. Ladislav Velen byl poslán do vyhnanství, protoţe vedl vzbouřené moravské stavy. Avšak snahu o záchranu svého majetku nevzdal a roku 1627 se snaţil zámek s dánskými vojsky získat zpět. O to stejné se snaţil i jeho syn Bartoloměj, bohuţel také bez úspěchu. Od této doby jiţ zámek nebyl sídlem šlechtice. Lichtenštejnové udělali ze zámku pouze středisko hospodářské správy panství a většinu vybavení odvezli na svá další sídla. Koncem luxusního zámeckého sídla byl rok 1643, kdy se ho zmocnili Švédové a kompletně ho vyrabovali. Po jejich nájezdu byly provedeny pouze nejnutnější opravy. V 18. a 19. století zámek slouţil jako úřad hospodářské správy, ale jeho význam postupně klesal. V 18. století došlo pouze k menší přestavbě a dostavbě zámecké kaple sv. Anny, kterou dal zřídit Václav z Lichtenštejna. V 19. století byla přistavěna střelnice, kuţelna a některé hospodářské objekty. Proběhly také úpravy interiérů a adaptace na byty vrchnostenských úředníků. Roku 1922—1928 byl velkostatek Ruda-Kolštejn i s lesním majetkem zestátněn a přešel pod správu státních lesů. Převzetí zámku do státní správy se uskutečnilo v roce 1926.20 Okolní zámecké budovy se vyuţívaly k hospodářským účelům a samotný zámek byl rozdělen na několik bytů, v nichţ se bydlelo aţ do revoluce. Od roku 1992 přešel zámek do správy akciové společnosti Lesy Ruda. Ta nějakou dobu část objektu pouţívala jako kanceláře. V současné době je společnost v likvidaci a hledá se pro ni i zámek nový majitel. Zámek je v současné době ve velmi špatném stavu (fotografie č. 2). Jiţ neslouţí ani k bydlení ani ke kancelářským účelům. Většina omítek opadává, stropy jsou podepřeny trámy a v horní části staţeny ţeleznými pásy. Byty v zámku se nacházení v naprosto zničeném stavu. Pod současnou ţlutou fasádou jsou stále vidět obrysy původního psaníčkového sgrafita. Pokud se nový majitel zámku nepustí do rekonstrukce, bude jeho další existence otázkou jiţ jen několika let (fotografie č. 3).

3.2.2. Osudy zámeckých sbírek Po poráţce na Bílé hoře byl poslední ţerotínský vlastník zámku v Rudě odsouzen a jeho statky byly zkonfiskovány. Dočasně se sem přesunul veškerý jeho majetek a sbírky. Po smrti

20

SPURNÝ, František. Rudský zámek. Vlastivědné zajimavosti. Šumperk: Vlastivědný ústav v Šumperku, 1972,

č. 64

- 15 -

manţelky Ladislava Velena získal minimum stříbrných předmětů císař Ferdinand II. Ostatní vybavení zámku i se všemi sbírkovým předměty získal v roce 1622 Karel z Lichtenštějna.21 Jiţ Lichtenštejnové vyuţívali zámek jako hospodářský objekt a proto se z tohoto zámku ţádné sbírkové předměty do dnešních dní nedochovaly. Na zámku se nyní nacházejí pouze dva kamenné erby rodu Lichtenštejnů. Jeden je umístěn nad hlavní branou zámecké zdi a druhý nad průchodem do nádvoří.

3.3. Šumperk Historické jádro města se nachází na návrší uprostřed Šumperské kotliny na pravém břehu řeky Desné. Název Šumperk pochází s původního Schön-Berg, coţ v překladu znamená krásný vrch. Zaloţení města bychom mohli datovat do období kolonizace v 13. století. Roku 1391 markrabě Jošt udělil městu mnoho výsad, které stavěly Šumperk téměř na roveň královským městům. Město bylo velmi významné, ale často střídalo majitele. Roku 1490 se zde dokonce konal sněm moravských a slezských stavů, na němţ byla přijata kandidatura Vladislava Jagellonského za českého krále. Roku 1496 se ve městě usadili Ţerotínové a Petr ze Ţerotína si Šumperk zvolil za své hlavní sídlo. Petr ve městě proslul jako významný stavebník. Nechal celé město obehnat hradbami a zahájil stavbu zámku. Ţerotínové v Šumperku vládli necelých 70 let, poté se město vykoupilo z poddanství a stalo se královským komorním městem. Počet obyvatel se i s předměstím velmi rozrůstal a město mělo jiţ v té době vlastní vodovod a kanalizaci, coţ nebylo zrovna obvyklé. Po bělohorském povstání ztratilo město získaná privilegia a bylo dáno Karlu z Lichtenštějna pod ochranu. Třicetiletá válka měla na město ničivý dopad a sotva se z ní vzpamatovalo, zasáhla ho další rána – čarodějnické procesy, které měly skoro padesát obětí. Teprve po ukončení inkvizičních procesů se město mohlo opět hospodářsky rozvíjet. V následujících několika letech, se zde postavilo velké mnoţství manufaktur a Šumperk začal být průmyslovým centrem, hlavně co se týče plátenictví.22 Od poloviny 19. století se ve městě začalo vytvářet mnoţství středních škol, které fungují aţ do dnešních dní. Město bylo z velké části německé, proto po ukončení Druhé světové války a následném vyhnání Němců zbyla ve městě pouze zhruba třetina obyvatel. V současné době je Šumperk krajským městem.

Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: II Severní Morava. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1983, 357 s., s. 202-203 22 MELZER, Miloš a Jindřich SCHULZ. Vlastivěda šumperského okresu. Vyd. 1. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum, 1993, 585 s. ISBN 80-850-8302-7, s. 461-469 21

- 16 -

Šumperku je historickým městem, proto zde můţeme nalézt velké mnoţství kulturních památek. Na prvním místě je to jistě zámek, dále bývalý raně barokní dominikánský klášter (2. pol. 17. století) a dochované zbytky městských hradeb. Významné jsou také kostely, kterých je v Šumperku hned několik – barokní kostel sv. Jana Křtitele (postavený po roce 1669), barokní kostel sv. Barbory (1753

—1755),

raně barokní kostel Zvěstování P. Marie (postavený

po roce 1669). Ve městě se také nachází několik barokních a empírových rodinných domů, z nichţ je nejvýznamnější empírová budova muzea a Geschaderův dům (1782), v němţ je nyní stálá expozice čarodějnických procesů. Po městě je také umístěno několik soch, sousoší a sloupů – barokní morový sloup (1719), barokní sousoší nejsvětější Trojice (1704), čtveřice soch evangelisty Jana, Matouše, Lukáše a Marka (1766) z dílny J. M Scherhauffa a socha Jana Nepomuckého.23

3.3.1. Hrad Šumperk Pravděpodobně jiţ brzy po zaloţení města zde byl vybudován menší hrad. Z roku 1281 je zde uváděn Jeneč ze Šumperka, jehoţ erb vešel do původního znaku města Šumperk. O původní podobě hradu nemáme ţádné dochované informace. Pravděpodobně stál na místě dnešního východního křídla zámku, byl chráněn hradbou a vodním příkopem, který pak pokračoval kolem celého města. Uprostřed dvora stála obranná věţ, která byla zbořena aţ s hradbami teprve v roce 1805. V průběhu 14. a 15. století se majitelé hradu často střídali. Byli jimi například páni z Lipé, páni z Kunštátu, Valdštejnové a Cimburkové, poté panství připadlo rodu Tunklů z Brníčka. Od roku 1496 patří Šumperk rodu Ţerotínů a Petr ze Ţerotína si ho také volí jako své hlavní sídlo. Hrad měl ale nedostatečnou kapacitu a jiţ postrádal svůj vojenský význam, proto se Petr ze Ţerotína rozhodl k přestavbě původního hradu na zámek.24

3.3.2. Zámek Šumperk Přestavba hradu na zámek byla dokončena roku 1504, jak hlásala kamenná deska nad zámeckou branou. Na místě hospodářských budov hradu bylo k přebudovanému východnímu křídlu přistavěno křídlo západní a severní a zámek takto dostal půdorys ve tvaru

Seznam nemovitých kulturních památek okresu Šumperk. Olomouc: Památkový ústav v Olomouci, 1994, 200 s. ISBN 80-901-4735-6. 24 Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: II Severní Morava. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1983, 357 s., s. 202-203 23

- 17 -

písmene U (fotografie č. 4). Pamětní deska, která dokladovala rok zaloţení, byla při přestavbě v roce 1840 spolu s kamenným znakem Ţerotínů strţena a rozbita. První významná úprava zámku se konala pravděpodobně v 16. století a nesla se v duchu renesance. Zámek byl také spojen dřevěnou chodbou přímo s děkanským kostelem. Stavba měla několik pozdně gotických prvků, pozůstatku hradu, jako například gotická klenutí dveří s kamennými ostěními, trojkřídlá okna a klenuté místnosti. Většina těchto gotických znaků byla zničena při přestavbě na přelomu 19. a 20. století. Při této přestavbě, která se uskutečnila před rokem 1872, byly zasypány také téměř všechny zámecké sklepy propojené chodbou s městem.25 Roku 1562 se Šumperk vykoupil z ţerotínského poddanství a stal se svobodným královským městem. Nastala otázka co se zámkem, který byl do této chvíle sídlem vrchnosti. Obyvatelé Šumperka se ho rozhodli koupit a zámek se stal sídlem hospodářské správy šumperského městského statku, v jehoţ čele stáli purkrabí, druhá polovina zámku slouţila k reprezentačním účelům. Po stavovském povstání ztratil Šumperk své postavení svobodného královského města a zámek začal ještě větší částí slouţit hospodářským účelům. Na památku toho, ţe město bylo obléháno Švédy, zazdili do západního křídla bývalého ţerotínského zámku kamennou kouli. Po válce se totiţ našlo velké mnoţství koulí, kterými bylo město odstřelováno, v zámeckých zahradách a okolí. Proto městská rada rozhodla, aby se jedna z těchto koulí zazdila do stěny zámku na paměť ostřelování Šumperka. Podobných zazděných koulí bylo po městě více a jedna z nich je dokonce uloţena ve Vlastivědném muzeu v Šumperku.26 Další přestavba jiţ hospodářského objektu proběhla v manýristickém barokním stylu a z bývalého zámku se stal pivovar. Po přestavbě v roce 1840 začala v zámku sídlit škola a o 7 let později se sem nastěhoval městský úřad. Část věnovaná pivovaru byla v roce 1872 odkoupena městem a škola v zámku byla rozšířena.27 Škola zde s přestávkami funguje aţ dodnes. Dle nedoloţených informací existovala pod zámkem hladomorna ve tvaru obrácené nálevky, ta měla být v 20. letech 19. století zasypána. K zámku se také váţí dvě pověsti. Jedna vypráví o tajné chodbě, která vede aţ na zámek Třemešek. Vznikla pravděpodobně díky mnoţství chodeb a sklepů, jimiţ bylo podsklepeno celé město a dalo se těmito chodbami prý podejít celé náměstí. Druhá pověst se týká zámeckého 25

POLÁCH, Drahomír. Historické toulky Šumperskem. Vyd. 1. Štíty: Veduta, 2012, 238 s. ISBN 978-80-86438-429, s. 108-113 POLÁCH, Drahomír. Historické toulky Šumperskem. Vyd. 1. Štíty: Veduta, 2012, 238 s. ISBN 978-80-86438-429, s. 108-113 26

Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: II Severní Morava. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1983, 357 s., s. 202-203 27

- 18 -

ducha. Dle pověsti se prý měšťané v noci zámku vyhýbali, protoţe se z něj ozýval ţalostný nářek a hrůzný smích. Za tyto nadpřirozené jevy prý mohl duch jeptišky s bledou tváří, která beze slova podávala, těm co se k zámku přiblíţili, klíče, snad od nějakého pokladu.28 3.3.3. Osudy zámeckých sbírek Co se šumperského zámku týče, nemůţeme o ţádných dochovaných sbírkách hovořit, protoţe zámek byl, po vykoupení města z poddanství, šlechtou vystěhován a začal slouţit k jiným účelům. Původní mobiliář si Ţerotínové odvezli na svá další sídla.

3.4. Zábřeh Město Zábřeh na Moravě se nachází na levém břehu Moravské Sázavy. Základ má pravděpodobně na slovanské osadě z 12. století, ale bylo ovlivněno i kolonizací ve 13. století, kdy převahu nad původním obyvatelstvem získali přistěhovalci. První šlechtic, který se po Zábřehu psal, byl Sulislav de Zabryeh, doloţený listinou Přemysla Otakara II. pro zeměpanský sněm roku 1254. V polovině 13. století byla ves povýšena na město. Od roku 1289 se objevuje i německé označení Hohenstadt. V první polovině 14. století byl Zábřeh zeměpanským lénem moravského rodu pánů z Konice. A po nich panství získávají Šternberkové. Zdeněk ze Šternberka si dokonce Zábřeh vybral za své hlavní sídlo. Město velmi rychle měnilo majitele a roku 1397 je dal markrabě Jošt do rukou pánů z Kravař. Ti zajistili městu rozsáhlá hospodářská práva a privilegia a také soudní moc, aby se vyrovnali sousednímu Šumperku a Mohelnici. Za války mezi bratry Joštem a Prokopem zábřeţské panství velmi utrpělo a další pohromou pro něj byly husitské války a vpád rakouského vévody Albrechta. Roku 1442 získává zábřeţské panství Jan st. Tunkl z Brníčka a pro Zábřeh tímto začíná jeho zlatý věk, celé město v této době vzkvétalo a měšťané byli velmi zámoţní. Rod Tunklů byl nejvíce proslaven stavbou sítě rybníků po celém panství a zábřeţskou tvrz si zvolili jako své hlavní sídlo, které začali postupně přestavovat. Roku 1512 vláda Tunklů končí a panství přebírá rod Boskoviců, ti sice neměli Zábřeh jako své sídlo, ale panství za jejich vlády vzkvétalo. Město bylo jiţ od té doby z větší části obydleno Čechy, coţ se v průběhu historie prakticky neměnilo. Před bitvou na Bílé hoře vlastnil Zábřeh Ladislav Velen ze Ţerotína, kterému po bělohorských událostech byl veškerý majetek zkonfiskován a Zábřeh připadl Karlu z Liechtenštejna. Po následné třicetileté válce se sice město rychle vzpamatovalo, avšak nikdy jiţ nedosáhlo takového postavení, jaké mělo před válkou. Velkou ranou pro město byly dva poţáry, které proběhly v roce 1793 a 1802. Díky husté zástavbě domů bez soutek se poţár velmi rychle šířil a podlehla mu velká část domů. Pozitivní POLÁCH, Drahomír. Historické toulky Šumperskem. Vyd. 1. Štíty: Veduta, 2012, 238 s. ISBN 978-80-86438-429, s. 108-113 28

- 19 -

změnou, která Zábřehu pomohla k růstu, byla stavba ţeleznice, ta spojila Zábřeh s Prahou a Vídní29 a město samotné v dnešních dobách, právě díky této ţeleznici, pouţívá slogan Zábřeh, křiţovatka cest. Po roce 1850, kdy se Zábřeh stal sídlem okresního hejtmanství, se zde pomalu začíná rodit spor mezi Čechy a Němci, zastoupenými rodinou Brassů. Poněmčení města bylo ale neúspěšné a Češi se prosadili například stavbou českého gymnázia (1885), otevřením tiskárny a také zde začali vycházet první české severomoravské noviny nazvané Moravský sever, které vycházejí aţ dodnes. Roku 1918 správa města přechází konečně do českých rukou, ale roku 1938 se město stalo součástí okupovaného pohraničí. Po roce 1945 se Zábřeh dynamicky rozvíjel na poli textilního a strojírenského průmyslu. Většina těchto podniků však v 90. letech 20. století zkrachovala. Nejen zámek je v Zábřehu památkově chráněný. Mezi další kulturní památky můţeme zařadit kostel sv. Bartoloměje (1757) a kostel sv. Barbory (1773), významná je také socha Nejsvětější Trojice (1807), morový sloup (1713) a kašna (1829). Patří sem také několik domů, jako například fara a také pomníky a náhrobky slavných osobností.30

3.4.1. Hrad Zábřeh První zpráva o Zábřehu pochází z roku 1254 a je v ní zmiňován jistý Sulislav ze Zábřeha, další doloţená zpráva o existenci tvrze pochází z roku 1289. V roce 1275 —1301 vlastnil Zábřeh Protiva ze Zábřeha a Vildenberka. Tvrz stála na místě dnešního depozitáře vlastivědného muzea a byla chráněna vodním příkopem, který zde fungoval ještě v druhé polovině 16. století. Přístup do pevnosti se nacházel v místě dnešního zámeckého průjezdu. Od 14. století bylo zábřeţské panství v rukou pánů ze Šternberka, kteří se po Zábřeze i psali. Poté panství přebírají Kravařové, ti se z něj snaţili udělat hospodářské i správní sídlo celého kraje. Roku 1442 bylo panství prodáno Janu staršímu Tunklovi z Drahonic. Za vlády Tunklů se Zábřeh stal hlavním rodovým sídlem. Hrad byl rodem Tunklů upraven v pozdně gotickém slohu, z této úpravy se nám dochovala deska s bohatými ornamenty a znakem Tunklů s letočtem 1478, připomínající postavu Jiříka staršího Tunkla z Brníčka. Za jeho vlády také pravděpodobně začínají první úpravy některých prostor na zámek.31

SPURNÝ, František. Zábřeh. Vlastivědné zajimavosti. Šumperk: Vlastivědný ústav v Šumperku, 1973, č. 91. Seznam nemovitých kulturních památek okresu Šumperk. Olomouc: Památkový ústav v Olomouci, 1994, 200 s. ISBN 80-901-4735-6. 29 30


- 20 -

3.4.2. Zámek Zábřeh O dalších stavebních úpravách se nám moc zpráv nedochovalo. Ale je pravděpodobné, ţe koncem 15. století začala přestavba hradu na zámek. Slavné období zábřeţského sídla končí rokem 1510, kdy je prodáno Mikuláši Trčkovi z Lípy na Lichtenburce. Ten má Zábřeh ve svém vlastnictví pouze dva roky a poté ho prodává rodu Boskoviců. Jan z Boskovic začal pro svoji manţelku zámek upravovat v renesanční sídlo a budova byla zvýšena o jedno podlaţí. K jeho jménu můţeme přiřadit i zřízení zámecké zahrady. Také zde sídlila, po smrti svého manţela, sestra Jana z Boskovic Kunhuta, provdaná Ţerotínová, matka slavného Ladislava Velena ze Ţerotína, který zábřeţský zámek také zdědil. Nesídlil zde, ale nechal upravit jeho okolí tím, ţe odkoupil a zboural okolní zástavbu. Na zámek často jezdíval aţ jeho syn Karel. Po bitvě na Bílé hoře dostal panství, stejně jako další majetek Ţerotínů, Karel z Lichtenštějna. Objekt tímto poklesl pouze na sídlo hospodářské správy, stejně jako zámek v Rudě nad Moravou. Velmi utrpěl jak třicetiletou válkou, tak obleţením Švédů. Roku 1661 dostal zámek částečně barokní podobu. V letech 1727 —1736 bylo pro hospodářské potřeby dostavěno severní zámecké křídlo v barokním slohu. Po letech míru následovaly opět války, které zámek velmi poničily. Byl suţován nejen jimi, ale také poţárem v roce 1793, při kterém byla zničena věţ. Roku 1849 ho odkoupilo město a byl pronajímán okresnímu hejtmanství a soudu.32 Celý zámek byl adaptován na sídlo úřadu a takto slouţí do dnes (fotografie č. 5).

3.4.3. Osudy zámeckých sbírek V současné době existují ze zámku pouze tři dochované předměty. Jedná se o tři erby, z nichţ dva jsou zazděny v hlavním vchodu průjezdu, třetí znak Lichtenštejnů je uloţen v muzeu v Zábřehu. Jedná se o znak pravděpodobně Karla Eusebia z Lichtenštějna. Původně byl zazděn u vchodu do bývalého zábřeţského hradu.33

3.5. Třemešek Třemešek se nachází asi 2 kilometry od Šumperka a je částí obce Dolní Studénky. Osud Třemešku a Dolních Studének se v průběhu času neustále prolínal. Od roku 1527 patřily Dolní


33

Téma: Sbírky na zámku Zábřeh Informace poskytl RNDr. Mgr. František John, Ph.D., Starosta města Zábřeh. Zábřeh12.4.2013

- 21 -

Studénky pod panství Třemešek. V roce 1735 ještě existovala hranice mezi Dolními Studénkami a Třemeškem, v pozdějších dobách ale tato hranice mizí. První osídlení je zde zaznamenáno jiţ v mladší době kamenné. Ves Třemešek vzniká v místě dnešního zámku zhruba ve stejné době jako Studénky, tedy někdy ve 14. století. Jejími majiteli jsou zprvu páni z Lipé, kteří ji prodali Svatoborovi ze Zábořic. Poté ji vlastnil Beneš z Víckova a v roce 1420 byla koupena Janem z Kolšova. V polovině 15. století, kdy ves kupují Tunklové, spadá pod správu Zábřeha. Ves byla označena jako pustá a Tunklové zde vybudovali několik rybníků. Na počátku 16. století koupil zpustlou ves Petr ze Ţerotína a přes Ţerotíny se dostává aţ k Petru Bokůvkovi z Bokůvky. Bokůvkové vlastnili Třemešek aţ do poloviny 17. století, kdy ho opět kupují Ţerotínové. Po nich získává vesnici do rukou bohatý šumperský podnikatel Franz Tersch.34 Dále se informace omezují pouze na zámek, proto se předpokládá, ţe panství Třemešek v té době obsahovalo pouze zámek a okolní budovy. Celé panství i s obcí Dolní Studénky se sice označovalo jako třemešské, avšak vesnice Třemešek v té době jiţ prakticky neexistovala. V okolí zámku se také před Druhou světovou válkou měla stavět továrna na silon, stavbu inicioval průmyslník Baťa. Další zprávy se týkají pouze okolí zámku, například z roku 1943, je zpráva o vyhoření stodoly na Třemešku. Poţár byl zaloţen v rámci ilegálního odboje.35 Do seznamu nemovitých kulturních památek zde můţeme zařadit pouze zámek, vstupní portál a fragment parku.36

3.5.1. Zámek Třemešek Zámek se nachází na mírném svahu u silnice, která spojuje Nový Malín s Dolními Studénkami. Hlavní průčelí zámku je obrácené k silnici, ale zámek je přístupný po dvouramenné rampě, nesené klenutými arkádami. Hlavní vstup zámku kryje zasklená veranda (fotografie č. 6). Dle nedoloţených informací stávala na místě dnešního zámku Třemešek menší tvrz, která byla ve vlastnictví rodu Tunklů ze Zábřeha, v roce 1471 bylo panství dobyto uherským vojskem.

34

Dolní Studénky: Králec - Třemešek - Plechy. Dolní Studénky: Obecní zastupitelstvo ve spolupráci s OVM Šumperk, 1993, 30 s. ISBN 80-850-8304-3, s 5-15 35

Dolní Studénky: Králec - Třemešek - Plechy. Dolní Studénky: Obecní zastupitelstvo ve spolupráci s OVM Šumperk, 1993, 30 s. ISBN 80-850-8304-3, s 5-15 36

Seznam nemovitých kulturních památek okresu Šumperk. Olomouc: Památkový ústav v Olomouci, 1994, 200 s. ISBN 80-901-4735-6.

- 22 -

Tvrz i se vsí nechali původní majitelé zchátrat.37 Poté panství Třemešek spadalo do vlastnictví pánů z Lipé a stejně jako zámek v Bludově přešlo opět později pod správu rodu Tunklů z Brníčka. Roku 1527 získává Třemešek Petr ze Ţerotína a zpustošenou vesnici začíná obnovovat. Roku 1559 jej Karel mladší ze Ţerotína postupuje Petru Bokůvkovi z Bokůvky a na Červené Lhotě. Po jeho smrti jej dědí jeho syn Jan, který zde zahajuje stavbu dnešního zámku. Stavba započala v 80. letech 16. století. Zámek byl dokončen roku 1587 jako jednopatrová stavba se sedlovou střechou a dřevěnou věţí. Třemešek byl majetkem Bokůvků aţ do roku 1653 a poté opět patřil pod správu Ţerotínů. Josef Karel ze Ţerotína dal ke konci 18. století upravit zámeckou věţ na malou observatoř. Další majitelkou zámku se stala roku 1771 sestra Josefa Karla, Antonie Oktavie, která byla poslední šlechtičnou na Třemešku. Od ní poté získal zámek šumperský obchodník Franz Tersch a jeho rodina zámecký komplex dále rozšiřovala. Roku 1857 byl zámek zvednut o patro a byla také dostavěna přední rampa. Tím dostal svoji nynější pozdně empírovou podobu. Po Terschovi získal zámek do svého vlastnictví advokát dr. Eduard Ulrich.38 Po roce 1945 zámek často střídal majitele a dlouhou dobu poté fungoval jako internátní škola. V současné době je zámek vyuţíván jako ubytovna. Uvnitř není zámek sice v nejlepším stavu, ale nedávno zde alespoň proběhla oprava fasády a úprava okolí. Velmi významný na celé stavbě je renesanční portál (fotografie č. 7), pravděpodobně z dílny italských mistrů. Znázorňuje postavy zakladatelů zámku Jana Bokůvky a jeho manţelky Estery Syrakovské z Pěrkova. Toto dílo patří k našim nejslavnějším renesančním plastikám a je památkově chráněné. Pan Jan je oblečený do španělského kroje s krátkým kabátkem a krátkými kalhotami, tzv. poctivci, které mu sahají po kolena. Plášť má přehozený přes levé rameno a zakrývá mu zároveň celou levou ruku, druhá ruka je volně spuštěna podél těla. Na hlavě má biret s perem, kolem krku okruţí a po boku kord. Paní Estera je oděna do dlouhé aţ po zem spadající suknice, ţivůtek má na prsou ověšený šňůrami. V levé, pokrčené ruce drţí rukavici, v pravé, svěšené podél těla vyšívaný šátek. Nad oběma reliéfy jsou umístěny nápisy, psané ve staré češtině. Sdělují nám datum vytesání portálu 1587, jména obou postav a jejich věk. Janovi bylo v té době 32 let, Esteře 28 let. Dále se zde také uvádí, ţe zámek byl postaven na náklady urozeného pana Bokůvky a je také připojeno poţehnání. V současné době není portál v nejlepším stavu. Postava Jana Bokůvky je relativně v pořádku aţ na drobné oděrky, upadlý kousek okruţí a

37

SPURNÝ, František. Třemešský zámek. Vlastivědné zajimavosti. Šumperk: Vlastivědný ústav v Šumperku, 1973,

č. 92. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: II Severní Morava. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1983, 357 s., s. 251-252 38

- 23 -

vyryté písmeno P na kabátci. Estera je na tom bohuţel hůře. Na jejím obličeji chybí část nosu a horní ret.

3.5.2. Osudy zámeckých sbírek Nejcennější předměty se na zámku nacházely za vlády rodu Ţertotínů. V té době byla totiţ zámecká věţ upravena na malou observatoř a Josef Karel ze Ţerotína sem nechal vyrobit hvězdářský dalekohled a soustavu čoček, kterou zhotovil slavný anglický optik Ramsden.39 Josef Karel zámek prodal a předměty si pravděpodobně odvezl. Po sestře Josefa Karla, která od něj zámek koupila, ho jiţ nevlastnil ţádný šlechtic a o dalších sbírkách na zámku existují pouze dohady. Poslední majitel zámek prodal, takţe k ţádnému zestátňování sbírek zde nedošlo.

3.6. Loučná nad Desnou Název obce Loučná nad Desnou v historických pramenech nenalezneme. Aţ do roku 1948 měla německý název Wiesenberg, který v překladu znamenal „luční hora― a od nějţ je také odvozen současný název obce. Přívlastek nad Desnou je odvozen od řeky Desné, na níţ obec leţí. Počeštěný název Vízmberk se nám dochoval do současné doby hlavně jako název zámku, který se v Loučné nachází. K obci patří také osady Rejhotice, Kociánov, Filipová a v roce 1961 byly k obci přičleněny také Kouty nad Desnou a Přemyslov. Nejstarší částí Vízmberku

byla osada Rejhotice (německy Retenhau), zaloţená

pravděpodobně ve 14. století dřevaři a uhlíři. Za vlády Ţerotínů se zde nacházela i vysoká pec, která zanikla po veškerém vyčerpání ţelezné rudy. Sám Vízmberk ale vzniká o něco později, a to aţ počátkem 17. století a jeho vznik je spojen se stavbou zdejšího zámku, který zde nechal postavit Přemyslav (Přemek) ze Ţerotína. V roce 1770 prodávají Ţerotínové Vízmberské panství velehradskému klášteru. Dalším majitelem se stal hrabě Antonín Bedřich Mitrovský z Nemyšle, který nechal v Rejhoticích vybudovat válcovnu na kolejnice. Jeho plán, přestavět ţelezárny v Sobotíně, dokončili aţ bratři Kleinové. Ti následně panství v roce 1844 koupili.40 V 2. polovině 19. století se rodina rozdělila na dvě větve. Jedna linie zůstala na zámku Vízmberk, druhá se usadila v Sobotíně. Kleinové vlastnili zámek aţ do roku 1945.41

Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: II Severní Morava. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1983, 357 s., s. 251-252 40 MELZER, Miloš a Jindřich SCHULZ. Vlastivěda šumperského okresu. Vyd. 1. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum, 1993, 585 s. ISBN 80-850-8302-7, s. 336-339 39

41

JAŠŠ, Richard. Velké Losiny: Historická ročenka. Šumperk: Richard Jašš, 2011, 54 s.

- 24 -

Památkově chráněný je v obci zámek se zahradou a také soubor soch, jako například socha sv. Alţběty (2. pol. 19. století), socha sv. Floriána (2. pol. 19. století), kříţ (2. pol. 19. století) a kašna (2. pol. 19. století).42

3.6.1. Zámek Vízmberk (Loučná nad Desnou) Zámek Loučná nad Desnou stojí na levé straně silnice ze směru Šumperk na Jeseník. Jedná se o renesanční zámek, který je jako další renesanční objekty na Severní Moravě spojen s rodem Ţerotínů. Rozsáhlá jednopatrová budova s dvěma vnitřními dvory je propojena s rozsáhlým zámeckým parkem. Jiţní křídlo je uzavřeno dvěma čtyřbokými věţemi s cibulovitými barokními báněmi (fotografie č. 8). Vjezd do zámku je opatřen půlkruhovým renesančním portálem, vloţeným do sloupové edikuly, jejíţ kladí nese balkón nad vchodem. Původní renesanční podobu zámku připomínají nyní renesanční klenby východního traktu a také dnes jiţ zazděné arkády (fotografie č. 9)., jejichţ pilíře jsou dosud viditelné. Součástí zámku byla také kaple a zámecký park. Panství Vízmberk vzniká zhruba ve stejném období jako panství Ruda nad Moravou, tj. na přelomu 16. a 17. století. Vznik panství se pojí s Janem mladším ze Ţerotína, který toto nové panství přenechal svým nejmladším synům Přemkovi a Vilému Bedřichovi. Bratři se rozhodli v roce 1608 k vybudování vlastního sídla, zámku Vízmberk. Stavitelé zámku byli pravděpodobně členové italské stavební huti. Přemek ze Ţerotína náleţel ke stavovské opozici proti císaři Ferdinandu II. a proto mu byla převáţná část majetku zkonfiskována a musel ji vyplatit. Po smrti Přemkova strýce Jana Jetřicha v roce 1645 dědí panství Velké Losiny. Tato dvě panství byla spojena aţ do roku 1761, kdy je rozdělil pro své syny Jan Ludvík, který sám na Vízmberku strávil většinu ţivota. Zámek připadl jeho synu Janu Karlovi. Ten se však velmi zadluţil a o devět let později ho byl nucen prodat velehradskému klášteru. Zámek si velmi oblíbil jeden z velehradských opatů Filip Martin Zuri, který dal také provést řadu úprav. K východnímu křídlu nechal přistavět zámeckou kapli, zasvěcenou Cyrilu a Metodějovi. Malby v kapli zhotovil moravský pozdně barokní malíř Ignác Raab. Po opatovi Filipovi byla také pojmenována nedaleká osada Filipová. Díky Josefínským reformám byl však velehradský klášter zrušen a zámek se stal majetkem náboţenského fondu. Ten jej prodal roku 1833 Antonínu Bedřichovi hraběti Mitrovskému z Nemyšle, který si zámek velmi oblíbil a nechal upravit jak interiéry, tak zahájil rozsáhlou obnovu zámeckého parku, který dostal nynější podobu parku anglického typu. O jeho vývoj se nejvíce zaslouţil ţelezniční podnikatel František Klein, který Seznam nemovitých kulturních památek okresu Šumperk. Olomouc: Památkový ústav v Olomouci, 1994, 200 s. ISBN 80-901-4735-6. 42

- 25 -

přinesl do budování parku zkušenosti z Lednice na Moravě. Po smrti Antonína Bedřicha Mitrovského v roce 1842 zakupují zámek ţelezniční a ţelezářští podnikatelé, bratři Kleinové, kteří byli povýšeni do šlechtického stavu a získali přídomek z Vízmberku. Od roku 1849 pronajímali několik místností okresnímu soudu a bernímu úřadu. Také se pustili do renovace jiţního a východního křídla zámku, dle moderních trendů bydlení.43 V současné době zámek chátrá. Je v majetku soukromého vlastníka a není přístupný. Při prvním pohledu na zámek jsou patrné opadané omítky a rozbitá okna. Cedule na dveřích hlásá: „Soukromý majetek, vstup zakázán.― Uvnitř zámku to nevypadá o mnoho lépe, omítky nejsou jiţ prakticky nikde, na několika místech jsou hromady sutí a spousty matrací, které pravděpodobně zbyly po přespání bezdomovců. Okna jsou rozbita v téměř celém zámku. O tom, ţe zde kdysi ţila šlechta, vypovídají pouze honosné stropy, které se zachovaly v některých místnostech.

3.6.2. Osudy zámeckých sbírek Zámek byl zkonfiskován na základě dekretu č. 12/1945 Sb. a patřil ke skupině prvních 48 objektů navrţených komisí k převzetí roku 1947. Předán byl 16. října roku 1947. Zdeněk Wirth prosazoval, aby byl zachován původní název zámku Vízmberk. Pro prezentační účely byla vyuţita pouze renesanční část zámku, která měla slouţit „jako doklad ţivotní úrovně, vkusu a způsobu nobilitovaného kapitalisty – uhlobarona, který napodoboval zvyky feudálů.―44 Druhá část zámku byla určena k jiným kulturním účelům. Stav objektu byl při převzetí charakterizován jako dobrý. Roku 1949 zde byla pouze opravena střešní krytina. V dalším roce zde pracovali dva zaměstnanci Národní kulturní komise. Tento stav ale dlouho nevydrţel. Zámek byl definitivně uzavřen a jeho sbírky přešly do Velkých Losin. Ve sbírkách bylo velké mnoţství obrazů, grafik, nábytek, hodiny, hodinky a porcelán. Inventář, sepsaný na losinském zámku měl 73 listů a obsahoval 2060 inventarizovaných poloţek.45 Všechny odvezené sbírkové předměty patřily do majetku rodiny Kleinů.


44

UHLÍKOVÁ, Kristina. Národní kulturní komise: 1947-1951. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2004, 254 s. Fontes historiae artium, 11. ISBN 80-903-2308-1. 45

Soubor sbírek obsahoval například obraz - olej na plátně, podobizna ţeny v černých šatech s hedvábnou mašlí a hedvábnými rukávci, pozadí hnědá draperie. 134x97, konec 19. století – dole v pravém rohu napsáno vertifikálně CANON. Rám zlacený, řezaný. Kromě obrazů byly ve sbírce také drobnější předměty, například medailon, malováno na porcelánu poprsí dívenky, v bílém kostěném rámování. Velké zastoupení měl ve sbírkách také nábytek, například lustr na stěnu, upravený z jeleních parohů s malým Bacchem a hodiny stojací, novogotika, rozbité, značka na ciferníku: Schönberger.

- 26 -

Na zámku se také nacházela vzácná, temperou malovaná, tapeta. Umístěna byla v tzv. dětském pokoji ve východním zámeckém traktu a znázorňovala výjevy ze ţivota španělských kolonizátorů v Africe.46 Zámek bohuţel nebyl po roce 1945 dobře chráněn, proto sem pronikli vandalové a tapetu strhali a spálili.47 Kromě sbírkových předmětů byla na zámku umístěna také rozsáhlá knihovna s mnoţstvím rukopisů hrabat Mitrovských. Ta je nyní uloţena v Archivu města Brna.48 Sbírky z Vízmberku jsou nyní stále na zámku Velké Losiny a vzhledem k současnému stavu zámku Vízmberk se ani neplánuje jejich vrácení zpět na původní místo. Několik předmětů ze sbírky se také nachází ve stálé expozici vlastivědného muzea v Šumperku.

46

SPURNÝ, František. Zámek Loučná nad Desnou Vlastivědné zajimavosti. Šumperk: Vlastivědný ústav v Šumperku, 1974, č. 103. 47

Téma: Svozové sbírky na zámku ve Velkých Losinách Informace poskytl Bc. Jiří Doupal, Zástupce kastelána pro mobiliář, průvodcovskou a badatelskou činnost. Losiny 6.4.2013 SPURNÝ, František. Zámek Loučná nad Desnou Vlastivědné zajimavosti. Šumperk: Vlastivědný ústav v Šumperku, 1974, č. 103. 48

- 27 -

4. Genealogie šumperské větve rodu Ţerotínů První zmínku o nejstarším ze Ţerotínů můţeme zařadit do roku 1195, kdy Blud z Bludova, předchůdce rodu, zastával úřad přerovského purkrabího. Prvním skutečným Ţerotínem můţeme označit aţ Jana I. staršího ze Ţerotína († 1499). Ten získal do vlastnictví panství Šumperk a také jejich první sídlo Bludov. V letech 1480-1482 zastával funkci nejvyššího sudího v Olomouci. Měl šest synů. Jeho syn Jan se stal zakladatelem stráţnické a kolínské větve, ze které později vzešel významný Ţerotín, renesanční člověk a sběratel Ladislav Velen. Po Janu I. dědí jeho majetek syn Petr ze Ţerotína (1488 —1530). Ten učinil své sídlo právě ze Šumperka. Roku 1527 získává do svého majetku také Třemešek. Petr vykonával úřad nejvyššího moravského komořího a hejtmana olomouckého kraje, měl právo nosit přilbici ozdobenou korunou. S Markétou z Pernštejna měl čtyři syny. Šumperk s příslušenstvím po něm dědí jeho nejmladší syn Přemek I. ze Ţerotína († 1558). Ten se na rozdíl od svého otce přiklání k luteránství. Měl sedm synů, ale pouze o pěti se nám dochovaly zprávy. Pravděpodobné je, ţe po otcově smrti spravovali majetek společně, avšak po nějaké době došlo ke sporům a majetek musel být rozdělen.49 Petru mladšímu a Janovi II. mladšímu († 1608) připadly Losiny, Vízmberk a Šumperk. Jejich nejmladší bratr Jetřich získává panství Bludov, ale v roce 1568 jej přepisuje Vilému Prusinovskému z Víckova. Jejich čtvrtý bratr Zikmund vedl kvůli majetku ostré spory s Janem II. a došlo mezi nimi k boji, kdy Jan zranil svého bratra tak, ţe na následky zranění zemřel. Poté byl za vraţdu bratra odsouzen k roku vězení na tvrzi v Losinách. Jan s Petrem v roce 1562 propustili město Šumperk z poddanství. Roku 1589 získal Jan do svého majetku Bludov a Rudu nad Moravou. Jako své hlavní sídlo si zvolil Velké Losiny a na základech tvrze zde začal stavět zámek. V lodi losinského kostela také zbudoval ţerotínskou hrobku, kde byli členové rodu pohřbíváni mezi lety 1603

50

—1659.

Jan mladší zastával také úřad zemského

soudce. Měl několik manţelek a 6 synů, z nichţ se jen 4 doţili dospělého věku, mezi ně rozdělil svůj majetek. Největší naděje otec vkládal do Jana Jetřich a Přemka II., které oba poslal studovat na univerzitu do Štrasburku, aby se zdokonalili v latině, němčině a klasické rétorice. Losinské panství získal Janův syn Jan Jetřich († 1645), který se oţenil s Kateřinou Ţampachovou z Potštejna. Jeho bratr Přemek II. (1590—1652) zdědil panství vízmberské. 49 50


POLÁCH, Drahomír. Historické toulky Šumperskem. Vyd. 1. Štíty: Veduta, 2012, 238 s. ISBN 978-80-86438-429, s. 203-214

- 28 -

Bernard († asi 1615) získal Rudu nad Moravou a nechal zde stavět zámek. Poslední syn Bedřich († 1617) zdědil panství Bludov, ale záhy ho prodal Janu staršímu Odkolkovi z Oujezda. Jan Jetřich i Přemek II., jako významní členové rodu, stáli za stavovské války na straně stavů, a proto byli po bitvě na Bílé hoře krutě potrestáni odebráním tří čtvrtin majetku, avšak nevztahovalo se to na věna manţelek. Zabavený majetek byl přenechán Karlovi, bratru císaře Ferdinanda II. a majetek, který si mohli ponechat, musel být okamţitě vyplacen. Díky náhlým smrtím arcivévodů si mohli Přemek a Jan Jetřich majetek ponechat, i kdyţ nadále vyznávali luteránství. Roku 1636 se jim dokonce povedlo vyjednat udrţení dědičného majetku, ale za zaplacení vysokého odstupného a přestoupení ke katolické víře. Díky intervencím hraběte Šlika se jim povedl termín přestoupení ke katolické víře oddálit na neurčito. Jan Jetřich zemřel bez dědice, a proto veškerý majetek po něm zdědil jeho bratr Přemek II. Přemek zemřel sedm let po svém bratru. Jako heretik nemohl být pochován v ţerotínské hrobce, proto jeho tělo dlouhou dobu leţelo v rakvi v losinském zámku. Do krypty ho uloţili aţ v roce 1659 vzbouření sedláci.51 Ţerotínský majetek připadl jeho dvěma synům, třetí syn zemřel v mladickém věku. Karel Jindřich († 1682) a Přemek III. (1629—1673) zdědili veškerý majetek společně a vzhledem k tomu, ţe nechtěli přestoupit na katolickou víru, byli připraveni se vystěhovat do Slezska. Nakonec odjel pouze Karel Jindřich a Přemysl III. konvertoval ke katolicismu a tím pádem mu byly ponechány všechny moravské statky. Za Přemkovy vlády vypuká v Losinách největší selské povstání, které však Přemek tvrdě potlačil a hlavní vůdce nechal popravit. Roku 1653 rozšiřuje panství o Třemešek a zakládá novou obec Přemyslov. Zemřel náhle a zanechal po sobě dva syny. Kdyţ otec zemřel, ani jeden ze synů ještě nedosáhl plnoletosti. Proto za Jana Jáchyma (1667—1716) a Maxmiliána Františka Antonína (1662—1706) vládla jejich teta, otcova sestra Angelika Sybila hraběnka z Galle († 1695). Právě za jejího poručnictví se rozpoutala nejhorší tragédie na Šumpersku a Losinsku – čarodějnické procesy. Hlavní postavou zde byl inkviziční soudce František Jindřich Boblig z Edelstadtu, který čarodějnické procesy vedl. Při těchto procesech zahynulo na celém Šumpersku téměř sto nevinných lidí52 a ţerotínský majetek se díky nim málem dostal do zkázy. Řádění inkvizitora Bobliga bylo zastaveno aţ v roce 1692 na zásah samotného císaře.53 Po smrti hraběnky se vlády konečně ujímají Jan Jáchym a Maxmilián. Oba bratři byli hraběnkou z Gale vychováváni jako přísní katolíci, takţe v jejich ţivotě jiţ není po 51

POLÁCH, Drahomír. Historické toulky Šumperskem. Vyd. 1. Štíty: Veduta, 2012, 238 s. ISBN 978-80-86438-429. s. 203-214 52

Zhruba 50 obyvatel zahynulo v Šumperku a dalších 50 ve Velkých Losinách.

53


- 29 -

luteránství jejich předků ani stopy. Jan Jáchym zastával významné úřady ve správě země a v roce 1706 byl spolu s bratrem povýšen do stavu říšských hrabat. Z českých šlechticů se pomalu tímto stává šlechta německá, která mění své jméno na von Zierotin. Jan Jáchym byl velmi hospodářsky činný a zbudoval velké mnoţství prosperujících podniků na svém panství. Získal do svého majetku od bratra Maxmiliána Františka panství Vízmberk a od Františka Antonína z Lichtenštejna-Kastelkornu získal v roce 1710 Bludov. Jan Jáchym proslul také jako milovník umění, je známo, ţe do svých sbírek získal rukopisy i tisky skladeb dvorního skladatele francouzského krále Ludvíka XIV. J. B. Lullyho.54 Jan Jáchym měl 7 dětí, ale ne všechny se doţily dospělosti. Po smrti Jana Jáchyma dědí losinské panství jeho manţelka Ludvika z Lingenau, ostatní majetek pak syn Jan Ludvík (1691—1761). Jan Ludvík byl velmi hospodářsky i stavitelsky aktivní. Střídavě pobýval na Třemešku a Vízmberku. Nechal vybudovat velké mnoţství sakrálních i hospodářských staveb jako například kapli sv. Kříţe ve Velkých Losinách, panskou sýpku a rozsáhlou barokní zahradu u losinského zámku. Po smrti matky Ludviky poţádal císaře Karla VI. o svolení připojit titul pánů z Lingenau k atributům Ţerotínů, coţ mu bylo v roce 1740 povoleno. Měl šest dětí a po jeho smrti byl majetek rozdělen mezi jeho tři syny. Jan Karel (1719—1775) získal panství Vízmberk. Zastával vysoké posty u dvora, ale velmi brzy se zadluţil a byl nucen je prodat opatu Filipu Zurimu. Měl dvě dcery a syna, který se nedoţil dospělosti. Panství Velké Losiny získal jeho bratr Ludvík Antonín (1723

—1808).

Také on zastával

vysoké funkce u dvora a stal se dokonce soudcem pro Moravu a dvorním radou. Kvůli finančním potíţím prodal panství losinské a přestěhoval se do Valašského Meziříčí. Ze dvou manţelství měl dohromady pět dětí, z nichţ se dospělosti doţily pouze dcery. Jejich třetí bratr Josef Karel (1728—1814) získal Bludov, Chromeč a Třemešek, který prodal své sestře Antonii Oktávii. U dvora zastával funkce zemského soudce a komorního rady, později prezidenta apelačního soudu a nejvyššího komořího markrabství moravského. S manţelkou Janou Marií měl devět dětí. Veškerý majetek odkázal svému synu Františku Josefovi. František Josef (1772—1804) zdědil majetek nejen svého otce, ale i svých strýců. Tímto se opět sjednotilo ţerotínské panství na Moravě a ve Slezsku. Ve státní správě zastával funkci rady moravského gubernia, ale tohoto postu se záhy vzdal a věnoval se správě svých statků a studiu. Roku 1828 byl jmenován předsedou Hospodářské společnosti moravskoslezské, ředitelem Moravské pojišťovací společnosti a také tajným radou. Z jeho čtyř synů se dospělosti doţil pouze jeden Zdenek Otto Ernest. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: II Severní Morava. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1983, 357 s., s. 147-148 54

- 30 -

Zdenek Otto Ernest (1812—1887) zastával funkci c. k. rytmistra a c. k. kancléře, byl také rytířem řádu Ţelezné koruny. Oţenil se s Gabrielou hraběnkou Almásy de Zsadány et TörökSzent-Miklós a přepsal na ni panství Bludov a Chromeč. Velmi často pobýval na Bludově, od roku 1848 do 1860 dokonce vykonával funkci starosty obce. Měl celkem osm dětí, z toho dva syny. Přemysl František Paul Amálie (1848—1908) jeden ze synů Zdenka Otty Ernesta se odstěhoval do Uher, kde zaloţil maďarskou větev rodu. Dědicem rodového majetku se stal mladší syn Zdenka Otty Karel Emanuel Matylda (1850— 1934). Od matky získal jiţ v roce 1885 panství Bludov a po smrti rodičů zdědil i další moravské a slezské statky. Zastával funkci okresního komisaře v Přerově, ale velmi brzy se této funkce vzdal pro hospodářské záleţitosti na bludovském statku. Velkou poctou bylo jeho jmenování rytířem řádu Ţelezné koruny 1. třídy a komturem řádu Františka Josefa. Majetek Ţerotínů byl okleštěn v roce 1907 a podruhé v roce 1922, kdy byl Karlovi Emanuelovi jako cizinci vyvlastněna velká část majetku, další majetek mu vyvlastněn při pozemkové reformě československé. Kdyţ roku 1934 v Bludově umírá, vymírá tím rod Ţerotínů po meči. Dědičkami zbylého majetku se tedy staly jeho dvě dcery Gabriela (1900—1982) a Helena (1903—1985). Gabriela se provdala za Chlodovíka ze Steinu a poté, co se obě sestry přihlásily k německé národnosti a byl jim v roce 1945 zabaven majetek, odešla i s manţelem do Rakouska.55 Mladší Helena se provdala za Karla z Mornsteinu. Syn Heleny Karel MorsteinZierotin po roce 1989 vznesl nárok na bludovský zámek a roku 1999 mu bylo vyhověno a Bludov se stal sídlem potomků rodu Ţerotínů.

55


- 31 -

5. Národní kulturní komise Počátek Národní kulturní komise můţeme hledat v roce 1945, kdy prezident Edvard Beneš vyřkl přání, aby byl pro správu kulturního majetku zřízen zvláštní fond. První název instituce byl tedy Národní kulturní fond a jejím zřízením byl pověřen Zdeněk Wirth. Národní kulturní komise byla schválena vládou v roce 1946, činnost byla oficiálně zahájena v únoru 1947. Úkolem národní komise mělo být zjišťování, přejímání a organizování odbornou správou státní kulturní majetek. Dozor nad tímto majetkem mohla svěřit ústavům, odborným korporacím či jednotlivým odborníkům. Za kulturní majetek byly povaţovány pozemky charakteru přírodní památky, stavební objekty historické nebo umělecké hodnoty a movité věci s uměleckou, historickou nebo vědeckou hodnotou. Komise spadala pod Ministerstvo školství a osvěty.56 Zestátnění a následné třídění majetku probíhalo v několika vlnách. První v roce 1945 a druhá v roce 1947. Hlavní postavou národní kulturní komise byl Zdeněk Wirth. Narodil se 11. srpna 1878 v Libčanech u Hradce Králové. Jeho výchova byla silně ovlivněna vlastenectvím. Školní docházku na niţším stupni absolvoval v Netolicích, po jejím dokončení přešel na gymnázium do Prahy, zde však studoval pouze dva roky a zbývající studia dokončil ve Vysokém Mýtě. Zde se poprvé pravděpodobně probudil jeho zájem o památky. Po maturitě studoval na praţské univerzitě dějepis a češtinu, ale zajímal se také o dějiny umění. Jeho první prací bylo místo suplujícího profesora češtiny a němčiny na reálním gymnáziu na Malé Straně, kam nastoupil v roce 1899.57 Vydrţel zde pouze rok. Následoval přestup na jinou školu a poté další změny pracovních míst, aţ se v roce 1905 dostal do Umělecko-průmyslového muzea a od roku 1907 se stal členem vídeňské ústřední komise pro péči o památky. Po návratu z fronty roku 1918 byl povolán na Ministerstvo školství, kde působil dalších dvacet let aţ do své penze. Vzhledem k okolnostem se však opět vrátil do práce, tentokrát jako předseda Národní kulturní komise. Zdeněk Wirth se sám o národní kulturní komisi vyjádřil takto: „Úkol Národní kulturní komise bude rozsáhlý a odpovědný. Povede státní kulturní majetek v evidenci, zajistí jej, převezme do své správy, zorganizuje tuto správu a jeho udržování

56

UHLÍKOVÁ, Kristina. Národní kulturní komise: 1947-1951. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2004, 254 s. Fontes historiae artium, 11. ISBN 80-903-2308-1, s. 30-40 57

UHLÍKOVÁ, Kristina. Zdeněk Wirth, první dvě životní etapy (1878-1939): doplněno bibliografií Wirthova díla. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, 2010, 302 s. ISBN 978-808-7104-606, s. 13-15

- 32 -

v řádném stavu ve spolupráci s odbornými úřady, ústavy a institucemi, a využije vhodně a podle programu tohoto majetku ve prospěch vědy a umění.“58

UHLÍKOVÁ, Kristina. Zdeněk Wirth, první dvě životní etapy (1878-1939): doplněno bibliografií Wirthova díla. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, 2010, 302 s. ISBN 978-808-7104-606. 58

- 33 -

6. Zámek Velké Losiny Velké Losiny byly osídleny, stejně jako další velká města na Šumpersku, kolonizací ve 13. století a řadí se tímto k nejstarším vsím na severní Moravě. Jiţ v roce 1412 zde existovala pravděpodobně malá gotická vodní tvrz, jejíţ zbytky zdiva byly nalezeny roku 1569. V roce 1497 získali Losiny pánové ze Ţerotína, konkrétně Jan starší ze Ţerotína. Panství v té době ale pro Ţerotíny nehrálo moc velkou roli. Aţ teprve Jan mladší ze Ţerotína, o několik generací později, začal na místě bývalé tvrze budovat zámek. Původní sídlo rodu v Šumperku bylo prodáno a novým sídlem se staly Velké Losiny. Zámek je trojkřídlý do tvaru písmene U.59 Je postaven ve stylu renesance a jeho dominantou jsou trojpodlaţní arkády směrem do dvora. Stěny jsou zdobeny psaníčkovým sgrafitem, v dolní části se zoomorfními motivy. Stejně jako ostatní renesanční zámky na Šumpersku lze i losinský zámek připsat italské stavební huti. Věţ zámku byla po dokončení stavby opatřena hodinami, na nichţ můţeme nalézt letopočet 1590. Celý komplex zámku byl obehnán obrannou zdí s předsunutými vodním příkopem. Vrchnost s poddanými nebyla snad nikdy zadobře, proto museli Ţerotínové v Losinách často čelit povstání poddaných. Po stavovském povstání měli Ţerotínové o panství přijít, nakonec se jim ho však povedlo uchránit i pro další generace. Dalším velkým problém v Losinách byly čarodějnické procesy, které započaly roku 1678. Soudy s čarodějnicemi se odehrávaly přímo na zámku v soudním sále. V 60. letech 17. století započaly nové přestavby zámku, které vedl Přemek III. Obrané části byly strţeny a zámek byl částečně barokně přestavěn. Za jeho nástupce Jana Jáchyma i Jana Ludvíka se ve stavbách na zámku pokračovalo. Syn Jana Ludvíka roku 1802 je nucen kvůli dluhům losinské panství prodat Karlu z Lichtenštejna. Lichtenštejnové měli o zámek velký zájem, coţ dokazují hospodářské reformy i úpravy zámku, který se stal jejich letním sídlem. Původní renesanční část zámku zůstala zachována, do barokních křídel doplnili Lichtenštejnové několik cenných kusů nábytku. Objekt byl zkonfiskován na základě dekretu č. 12/1945 Sb. a stejně jako Vízmberk patřil ke skupině prvních 48 objektů navrţených Národní kulturní komisí k převzetí roku 1947. Byl charakterizován jako jediný zachovaný zámek s renesančním interiérem a mobiliářem. Bylo zde plánováno umístění expozice, která by byla věnována renesanční architektuře na Moravě, výrobě papíru a památkám rodu Ţerotínů. Celý zámek byl určen k prezentačnímu vyuţití a byly sem svezeny předměty z ostatních renesančních zámků v blízkém okolí. Byla však vyţadována generální oprava objektu. Pracovali zde dva zaměstnanci Národní kulturní komise. Zámek měl


- 34 -

na starost Josef Halekal,60 který ho spravoval pouze se svojí manţelkou. Po nich působili jako kasteláni manţelé Fialovi. Od roku 1962, byl zámek ve správě Okresního vlastivědného střediska v Šumperku. Na zámku v šedesátých letech probíhala řada úprav, jako například výměna sloupů renesančních arkád. Původní sloupy byly navezeny na hromadu za zámek, kde zbylá část leţí do dnes.61 Z bývalých barokních stájí ve východním vstupním křídle byla v roce 1965 zřízena vstupní síň.62 Od roku 2013 zastává funkci kastelánky paní ing. Marcela Tomášková. Zámek a jeho okolí figuruje také v řadě pověstí, například v pověsti O zlém drábovi Kubinovi. Pověst má základ v reálné postavě a to v Johannu Franzi Kubinovi, který pro Ţerotíny nejprve vykonával funkci hejtmana bludovského panství a poté hejtmana panství losinského. Zřejmě to byl velmi přísný úředník a lidé ho neměli příliš v lásce. Dle pověsti ho srazil blesk, kdyţ popoháněl lidi na robotě. O půlnoci se prý zjevoval v losinském zámku, kde listoval v knihách a kontroloval staré účty.63 Co se týče zámku, je památkově chráněno hned několik věcí. Jmenovitě je to renesanční sgrafito, fresky v zámeckých kaplích, tzv. mateřská škola, skleník, zahradní domek a bývalá ţerotínská sýpka. Z drobnějších objektů jsou to hlavně sochy, například sochy osmi trpaslíků (30. léta 18. století), barokní socha sv. Jana Nepomuckého (1716), sousoší Nejsvětější Trojice (2. pol. 19. století), sousoší Smrt Aktaióna (30. let 18. století) a sousoší Herakles se lvem (30. let 18. století) jsou díly J. A. Heinze a J. J. Lehnerta.64

60

UHLÍKOVÁ, Kristina. Národní kulturní komise: 1947-1951. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2004, 254 s. Fontes historiae artium, 11. ISBN 80-903-2308-1. 61

Téma: Svozové sbírky na zámku ve Velkých Losinách Informace poskytl Bc. Jiří Doupal, Zástupce kastelána pro mobiliář, průvodcovskou a badatelskou činnost. Losiny 6.4.2013 Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: II Severní Morava. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1983, 357 s., s. 262-267 62

63

POLÁCH, Drahomír. Historické toulky Šumperskem. Vyd. 1. Štíty: Veduta, 2012, 238 s. ISBN 978-80-86438-429, s. 195-198 64

Seznam nemovitých kulturních památek okresu Šumperk. Olomouc: Památkový ústav v Olomouci, 1994, 200 s. ISBN 80-901-4735-6.

- 35 -

7. Zviditelnění zámků Jak ukázal prvotní výzkum, moc lidí neví, ţe se v jejich okolí nachází tak velké mnoţství zámků a dalších historických staveb. Většina zná jen ty veřejně přístupné. Proto by bylo dobré, nějak tyto objekty dostat do povědomí lidí v širším okolí. Na tomto plánu pracují například zaměstnanci zámku Velké Losiny, kteří do budoucna plánují výstavu, která by byla zaměřena speciálně na svozové sbírky. Výstava by měla probíhat v nově zrekonstruované části zámku a měla by upozornit na skutečnost, ţe se jedná o sbírkové předměty, které byly na zámek dovezeny z jiných, dnes jiţ nepřístupných zámků. Lidé totiţ vůbec netuší, co se dělo po roce 1945 a kdyţ se řekne, ţe sbírkový předmět pochází například ze Ţádlovic, nikdo se nad tím ani nepozastaví. Proto je důleţité se tomuto tématu věnovat a osvětlit lidem i historické okolnosti. Další moţností, jak tyto zámky prezentovat, by byla například naučná stezka. Po Šumpersku a Zábřeţsku je jiţ těchto stezek několik, například Mineralogická naučná stezka ze Sobotína do Maršíkova, Welzlova stezka, Se skřítkem po okolí Pradědu a Naučná stezka a cyklostezka na opuštěném tělese dráhy.65 Bylo by moţné vytvoření stezky nebo lépe dvou stezek, které by návštěvníka provázely jednotlivými zastaveními u zámků a dalších památek, které rody Ţerotínů, Tunklů, později Lichtenštejnů a Kleinů nechaly na svých panstvích vytvořit. Průvodcem naučené stezky by byl letáček, kde by byly naznačeny obě dvě trasy a zmíněny i důleţité informace o jednotlivých zámcích, vzdálenostech mezi nimi a další zastávky po cestě. U kaţdého objektu by se nacházela informační tabule. Stezka by se jmenovala Putování po renesančních zámcích na Šumpersku. Kratší by byla určena převáţně pro rodiny s dětmi, delší spíše pro dospělé. Trasa se dá zvládnout za jeden den jak pěšky, tak na kole. Spojnicí obou tras je město Šumperk. První stezka by mohla například zahrnovat zámky Zábřeh, Třemešek, Šumperk a Bludov. Trasa by začínala u zábřeţského zámku. Druhé zastavení by se nacházelo v Zábřehu u rybníku Oborník, který nechali vybudovat Tunklové. Dále povede do Postřelmova a směrem na Sudkov, kde se nachází Sudkovský rybník, pocházející opět z období vlády rodu Tunklů. Poté by cesta směřovala přes Dolní Studénky aţ na Třemešek. Zde by si návštěvníci mohli prohlédnout zámeckou zahradu a Velký rybník zbudovaný rodem Bokůvků. Z Třemešku povede trasa do Šumperka, kde bude moţnost prohlídky celého historického jádra města. Poté zamíří do Bludova přes Bludoveček, kde se nachází zřícenina bludovského hradu a následně zamíří k zámku. Odhadovaná délka trasy je 18 kilometrů (mapa č. 1). Druhá by byla o něco delší a vedla by z Loučné nad Desnou, kde by první zastavení bylo u zámku a druhé u hrobky rodiny Kleinů. Přes Filipovou a Maršíkov do Velkých Losin. Zde je 65

QUIX S.R.O. Olomoucký kraj: Jeseníky a Střední Morava. Olomouc: Olomoucký kraj, 2012, 98 s. ISBN 978-8087535-51-6.

- 36 -

moţná prohlídka zámku, lázní a ručních papíren. Poté pokračuje přes Rapotín do Vikýřovic, kde by bylo další zastavení v muzeu silnic, ve kterém jsou některé předměty související s rodem Kleinů. Do Šumperka, kde by opět byla moţná prohlídka celého historického centra. Následně přes Bludoveček a bludovský hrad do Bludova, poté do Bohutína a Bartoňova. Cíl cesty by byl u zámku v Rudě nad Moravou. Celková délka trasy je 26 kilometrů (mapa č. 2). Olomoucký kraj vydává čtvrtletně broţurky, kde by lidé měli najít informace k památkám v okolí. Broţura má podtext Jeseníky a Střední Morava a informace o těchto zámcích tam naprosto chybí. Je zde pouze informace o zámku ve Velkých Losinách. Rozhodně by se sem dala zařadit alespoň zmínka o tom, ţe tyto objekty existují. V Šumperku i v Zábřehu jsou infocentra, plná různých materiálů o cyklotrasách, okolních vesnicích a tak dále. Bylo by dobré vytvořit jednotlivé průvodce k těmto a dalším zámkům, které byly pouţity k jiným kulturním účelům. V rámci těchto infocenter by se také mohl uplatnit letáček upozorňující na naučnou stezku po těchto zámcích. Také by letáčky mohly být umístěny na školách a dalších veřejných místech.

- 37 -

8. Závěr Hlavním cílem práce bylo zjištění nejnovější historie renesančních zámeckých objektů na Šumpersku a osudu jejich sbírek po roce 1945. U některých zámků byly osudy sbírek pestřejší, například u Bludova a Vízmberku, u dalších jsem pouze mohla doloţit jejich rozebrání, či odvezení původními majiteli na jiné sídlo. Nejvíce mi pomohlo vedení zámku ve Velkých Losinách, kde se mi povedlo dostat k velkému mnoţství materiálů týkajících se svozů, konkrétně k inventářům, kde je u kaţdého sbírkového předmětu konkrétně napsáno odkud pochází. Tyto inventáře nejsou ještě plně zpracovány a jistě by si zaslouţili ještě daleko větší pozornost. Výsledkem mojí práce bylo zjištění, na základě ankety, ţe lidé moc nevnímají okolí, ve kterém ţijí, a velká část věcí je jiţ zapomenuta. O existenci zámků, které neslouţí k prezenčním účelům, mnoho nevědí. Proto jsem vymyslela dvě naučené stezky, které by měli stálé obyvatele i turisty seznámit s renesančními zámky na Šumpersku a s dalšími místy, které souvisejí se šlechtickými rody, které tato panství vlastnily. Jedna ze stezek je určena pro rodiny s dětmi, druhá spíše pro dospělé. Tím, ţe se jedná o dvě trasy různé délky, je moţné, aby je absolvoval opravdu kaţdý. Informace o těchto trasách by bylo dobré zahrnout do nějakého průvodce či letáčku, který by byl k dispozici v infocentrech a na veřejných místech. Nejnovější historie těchto objektů, nebyla ještě nikde publikována. Ve všech knihách i sbornících jsem našla informace pouze do osmdesátých či devadesátých let 20. století. Později jiţ pozornost na tyto zámky zaměřena nebyla. Určitě by bylo dobré i tuto nejnovější historii zveřejnit například na panelech u daných zámků. Cíle, které jsem si na počátku práce určila, jsem svojí prací také splnila. Otevřela jsem si však zároveň dveře k dalším moţnostem a pokračováním v bádání na svozových zámeckých objektech.

- 38 -

Literatura Monografie Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: II Severní Morava. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1983, 357 s. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2011, 891 s. ISBN 978-80-7277-410-48. MELZER, Miloš a Jindřich SCHULZ. Vlastivěda šumperského okresu. Vyd. 1. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum, 1993, 585 s. ISBN 80-850-8302-7. PLAČEK, Miroslav. Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1996, 439 s. ISBN 80-859-8308-7. POLÁCH, Drahomír. Historické toulky Šumperskem. Vyd. 1. Štíty: Veduta, 2012, 238 s. ISBN 978-80-86438-42-9. RÝZNAR, Václav. Pověsti a zkazky z kraje pod Bukovou horou. Štíty: Veduta, 2001, 172 s. ISBN 80-864-3802-3. Seznam nemovitých kulturních památek okresu Šumperk. Olomouc: Památkový ústav v Olomouci, 1994, 200 s. ISBN 80-901-4735-6. UHLÍKOVÁ, Kristina. Národní kulturní komise: 1947-1951. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2004, 254 s. Fontes historiae artium, 11. ISBN 80-903-2308-1. UHLÍKOVÁ, Kristina. Zdeněk Wirth, první dvě životní etapy (1878-1939): doplněno bibliografií Wirthova díla. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, 2010, 302 s. ISBN 978-808-7104-606.

- 39 -

Sborníky QUIX S.R.O. Olomoucký kraj: Jeseníky a Střední Morava. Olomouc: Olomoucký kraj, 2012, 98 s. ISBN 978-80-87535-51-6. Sborník Státního okresního archivu Šumperk č.5. 1. vydání. Šumperk: Zemský archiv v Opavě Státní okresní archiv Šumperk, 2011, 76 s. ISSN 1802-8810. Sborník Státního okresního archivu Šumperk č.4. 1. vydání. Šumperk: Zemský archiv v Opavě Státní okresní archiv Šumperk, 2010, 64 s. ISSN 1802-8810. Dolní Studénky: Králec - Třemešek - Plechy. Dolní Studénky: Obecní zastupitelstvo ve spolupráci s OVM Šumperk, 1993, 30 s. ISBN 80-850-8304-3. JAŠŠ, Richard. Velké Losiny: Historická ročenka. Šumperk: Richard Jašš, 2011, 54 s.

Články BENEŠ, Ctirad. Sbírka zbraní na zámku Velké Losiny. Vlastivědné zajimavosti. Šumperk: Vlastivědný ústav v Šumperku, 1971, č. 50. GARDAVSKÝ, Zdeněk. Nad zbytky bludovského hradu. Severní Morava: Vlastivědný sborník, 1963, svazek 9. SPURNÝ, František. Bludovský hrad a zámek. Vlastivědné zajimavosti. Šumperk: Vlastivědný ústav v Šumperku, 1972, č. 63. SPURNÝ, František. Rudský zámek. Vlastivědné zajimavosti. Šumperk: Vlastivědný ústav v Šumperku, 1972, č. 64 SPURNÝ, František. Třemešský zámek. Vlastivědné zajimavosti. Šumperk: Vlastivědný ústav v Šumperku, 1973, č. 92. SPURNÝ, František. Zámek Loučná nad Desnou Vlastivědné zajimavosti. Šumperk: Vlastivědný ústav v Šumperku, 1974, č. 103.

- 40 -

SPURNÝ, František. Zábřeh. Vlastivědné zajimavosti. Šumperk: Vlastivědný ústav v Šumperku, 1973, č. 91.

Rozhovory Téma: Svozové sbírky na zámku ve Velkých Losinách Informace poskytl Bc. Jiří Doupal, Zástupce kastelána pro mobiliář, průvodcovskou a badatelskou činnost. Losiny 6.4.2013 Téma: Sbírky na zámku Zábřeh Informace poskytl RNDr. Mgr. František John, Ph.D., Starosta města Zábřeh. Zábřeh12.4.2013

Internetové zdroje Zámek Bludov [online]. 2012, 2012 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.zamekbludov.cz/index.html Asociace majitelů hradů a zámků [online]. 2011 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.amhz.cz/

Prameny Inventář zámku Velké Losiny, nestránkováno, nečíslováno, uloţeno na zámku Velké Losiny

- 41 -

Seznam příloh 1. Grafy dotazníků 2. Fotografie objektů 3. Mapy naučných stezek

- 42 -

Příloha č. 1 Grafy dotazníků

Graf č. 1 Internetový dotazník

- 43 -

Graf č. 2 Osobní dotazník

- 44 -

Příloha č. 2 Fotografie objektů

Fotografie č. 1 Zámek Bludov (duben 2013, foto Alena Janků)

Fotografie č. 2 Ruda nad Moravou (duben 2013, foto Alena Janků)

- 45 -

Fotografie č. 3 Nádvoří zámku Ruda nad Moravou (duben 2013, foto Alena Janků)

Fotografie č. 4 Zámek Šumperk (duben 2013, foto Denisa Janošťáková)

- 46 -

Fotografie č. 5 Zámek Zábřeh na Moravě (2008, foto Jofre)

Fotografie č. 6 Zámek Třemešek (duben 2013, foto Alena Janků)

- 47 -

Fotografie č. 7 Portál zámku Třemešek (duben 2013, foto Alena Janků)

- 48 -

Fotografie č. 8 Zámek Loučná nad Desnou (2012, foto Kristýna Tkadlecová)

Fotografie č. 9 Nádvoří zámku Loučná nad Desnou (2012, foto Kristýna Tkadlecová)

- 49 -

Příloha č. 3 Mapy naučných stezek

Mapa č. 1 Naučná stezka 1 (zdroj mapy.cz, úprava Alena Janků)

Mapa č. 2 Naučná stezka 2 (zdroj mapy.cz, úprava Alena Janků)

Drobné zámecké objekty na Šumpersku a jejich sbírky

Recommend Documents