OBJEKTY NA TOPOGRAFICKÝCH MAPÁCH 19. STOLETÍ A JEJICH INTERPRETACE PRO STUDIUM VÝVOJE KRAJINY

Historická krajina a mapové bohatství Česka Historický ústav Akademie věd ČR, Praha 2006 ___________________________________________________________________________________

Martina VICHROVÁ

OBJEKTY NA TOPOGRAFICKÝCH MAPÁCH 19. STOLETÍ A JEJICH INTERPRETACE PRO STUDIUM VÝVOJE KRAJINY Úvod Stará mapová díla si uchovávají velkou historickou paměť. Pro odborníky z řad historiků, geografů, archeologů, krajinných ekologů, geobotaniků a dalších jsou cenným zdrojem informací, jež zobrazují a popisují dřívější ráz krajiny. Je možné z nich vysledovat vývoj a dřívější charakter krajiny a určit tak pozitivní či negativní lidské zásahy do její struktury. Tyto poznatky jsou využívány v řadě aplikací pro plánování dopravní infrastruktury, biokoridorů a revitalizace větších územních celků. Pro Českou republiku jsou cennými kartografickými prameny mapová díla vojenských mapování. Pokrývají rozsáhlá území, byla vyhotovena jednotným způsobem a jejich měřítka jsou vhodná pro studium krajinného vývoje.

Topografické mapy 19. století V druhé polovině 18. a počátkem 19. století zmítaly Evropou válečné konflikty, v jejichž pozadí byly mocenské a expanzivní snahy. Rakouská armáda při nich znatelně pociťovala nedostatek vhodných topografických map. Přísně tajné originály prvního vojenského mapování 1:28 800 se vůbec nedostaly do tisku a zásoby otisků map menších měřítek byly tak nepatrné, že jimi nemohla být podělena ani nižší velitelství. Nejednotnost stávajícího prvního vojenského mapování, absence polohových základů, hrubá zeměpisná orientace, nesoulad zákresu objektů na jednotlivých mapových listech a polohové deformace, které znemožnily sestavení uceleného mapového obrazu monarchie, spolu s přísným utajením map vedly k myšlence I. vojenské mapování nahradit mapováním novým. Vedle vojenských důvodů pro vznik II. vojenského mapování je nutno zmínit i důvod politický. Ostatní evropské mocnosti již topografické mapy vyhotoveny měly. Pro Rakouskou monarchii jakožto mocnost snažící se o vůdčí postavení v Evropě představovalo vyhotovení takové mapy udržení určité prestiže. Cílem II. vojenského mapování tedy bylo zobrazit území monarchie dle jednotné koncepce, v jednotném souřadnicovém systému a měřítku vyhovujícím potřebám armády tak, aby z jednotlivých map bylo následně možné vytvořit mapu celé monarchie. _______________ Ing. Martina VICHROVÁ, Západočeská univerzita v Plzni, Univerzitní 22, 306 14 Plzeň, e-mail: [email protected]

1

Průběh II. vojenského mapování Roku 1806 byl císařem Františkem I. schválen návrh vypracovaný generálem A. Mayerem z Heldensfeldu na vybudování vojenské triangulace pro celé území rakouské monarchie jako referenčního geodetického systému pro II. vojenské mapování (Františkovo). Triangulace měla tvořit nejen základ nového mapování, ale také umožnit vytvoření souvislé mapy monarchie z chybně orientovaných map prvního vojenského mapování. Souvislá trigonometrická síť byla budována v letech 1806 – 1808 a 1810 – 1811. Současně s triangulačními pracemi bylo roku 1806 v Rakousích a Solnohradsku zahájeno i vlastní topografické mapování, které bylo již v roce 1809 pozastaveno a nahrazeno revizí prvního vojenského mapování. V Čechách probíhalo revizní mapování v letech 1812–1819. Když se revize prvního vojenského mapování ukázala jako nevyhovující, bylo opět zahájeno II. vojenské mapování, avšak na polohových základech stabilního katastru (v zemích, kde probíhalo nebo již bylo ukončeno katastrální mapování – Čechy, Morava, Slezsko, Korutany, Štýrsko, Dalmácie). Geodetické a kartografické základy Stejně jako pro katastrální mapování bylo použito Cassiniho zobrazení, tj. transverzální válcové zobrazení ekvidistantní v kartografických polednících s nezkreslenou střední kartografickou rovnoběžkou. Dnes se toto zobrazení nazývá Cassini-Soldnerovo. Při výpočtech byl použit Zachův elipsoid. Na našem území byly trigonometrické body určeny ve dvou souřadnicových systémech. Souřadnice pro Čechy byly vztaženy k trigonometru Gusterberg (Horní Rakousy), pro Moravu a Slezsko k věži Svatoštěpánského chrámu ve Vídni. Systémy mezi sebou nebyly propojeny ani vyrovnány. Podle staršího sekčního dělení, tj. na mapové listy formátu 24´´x 16´´(vídeňských palců), z nichž každý zobrazuje území o rozloze 2,4 x 1,6 rakouské míle bylo dle [KUCHAŘ, Mapové prameny ke geografii Československa, Acta Universitatis Carolinae Geographica, 1967, s. 57 – 97.] zmapováno: Solnohradsko, Berchtesgadensko, Horní a Dolní Rakousy, Tyrolsko, Vorarlbersko, Lichtenštejnsko, Uhry, Lombardie, Benátsko, malá část Sedmihradska, Srbsko, Temešvárský banát a banátská hranice. Nové sekční dělení mapových listů II. vojenského mapování vycházelo z kladu mapových listů stabilního katastru. Bylo vytvořeno dělením rovinného souřadnicového systému rovnoběžkami se souřadnicovými osami. Vzdálenost mezi rovnoběžkami byla 2 rakouské míle, tj. 8000 sáhů. Vzniklé mapové listy (čtverce 2 x 2 rakouské míle) mají v měřítku 1:28 800 rozměr 20´´x 20´´(vídeňských palců), tj. 52,68 x 52,68 cm. Podle [KUCHAŘ, Mapové prameny ke geografii Československa, 1967.] bylo v tomto kladu s využitím polohopisu stabilního katastru zmapováno: Goricko, Gradiska, Terst, chorvatské pobřeží, Korutany, Kraňsko, Istrie/Ilyrie, Štýrsko, Bukovina, Morava, Slezsko, Čechy, Dalmácie a Halič. Jihomoravské pohraničí bylo zmapováno ve starém kladu listů již v letech 1812 až 1816 společně s Rakouskem. Roku 1841 však bylo mapováno znovu v novém kladu listů, aby byla mapa českých zemí časově jednotná. Metody měření a obsah map Dolní a Horní Rakousy, Sedmihradsko, Tyroly, Vorarlberg a Uhry byly zmapovány přímým topografickým mapováním metodou měřického stolu. Do sítě vojenské triangulace z let 1806 až 1811, která byla zhuštěna grafickou triangulací (body IV. řádu), byly grafickým protínáním, krokováním a odhadováním zakreslovány prvky polohopisu. U trigonometrických bodů a topograficky významných 2

objektů (převážně vrcholky kopců) byly trigonometricky určeny výšky ve vídeňských sázích. Pro vyjádření terénního reliéfu byly užity Lehmannovy šrafy. Na územích, kde probíhalo nebo již bylo ukončeno mapování stabilního katastru, byl s ohledem na ekonomičnost prací využit polohopisný obsah katastrálních map 1:2 880, který byl zjednodušen a pantograficky zmenšen do měřítka 1:28 800. Malý časový odstup mezi katastrálním a topografickým mapováním umožnil převzetí téměř úplného a takřka aktuálního polohopisu. Práce vojenského topografa se tedy mohla omezit na úpravu polohopisu podle vojenského značkového klíče, na zaměření terénního reliéfu a nových objektů, které v katastrální mapě zakresleny nebyly. Takto byly zmapovány Čechy, Morava, Slezsko, Korutany, Štýrsko a Dalmácie. Mapování prováděli vojenští topografové (většinou důstojníci štábu, vojenští inženýři). Jeden topograf spolu s pomocníkem z mužstva zmapoval za 6 měsíců území o rozloze až 690 km 2. V zimním období potom následovala ruční kresba mapových sekcí. Vyměřovací listy byly nalepeny do rámu na napnuté plátno. Na každé mapové sekci (dále též mapový list nebo ML) byla uvedena její nomenklatura, jméno vojenského topografa, který sekci zmapoval, a letopočet. Na pravé straně byl pak uveden seznam obcí a osad, počet domů a stájí a údaje o možnostech ubytování mužstva a koní. Čechy byly zmapovány v letech 1842 – 1852 (267 rukopisných kolorovaných sekcí), Morava a Slezsko v letech 1836–1840 (146 sekcí). Z časové posloupnosti mapovacích prací plyne výrazná dynamičnost, která byla způsobena změnou technologie a převzetím takřka aktuálního polohopisného obsahu katastrálních map. Mapování rakouské monarchie bylo ukončeno roku 1869. Část Uher, Slovenska, Haliče a Sedmihradska zůstaly nezmapovány. Originály mapových sekcí 1:28 800 jsou uloženy v Rakouském státním archivu ve Vídni (Österreichisches Staatsarchiv-Kriegsarchiv Wien). Odvozené mapy z II. vojenského mapování Z II. vojenského mapování byla odvozena speciální mapa 1:144 000, která měla být podle původního plánu vyhotovena souvisle v celé monarchii s jednotným kladem listů a číslováním. Stala se prvním veřejným neutajovaným dílem rakouské státní kartografické tvorby. Pro Čechy vyšla pod názvem Special-Karte des Koenigreichs Boehmen. Astronomisch-trigonometrisch vermessen, topographisch aufgenommen, reduzirt, gezeichnet und gestochen von dem k. k. militärgeographischen Institute in Wien herausgegeben in den Jahren 1847 bis 1860, pro Moravu a Slezsko Special-Karte der Markgrafschaft Mähren mit den Antheilen des Herzogtums Schlesien. Astronomisch-trigonometrisch vermessen, topographisch aufgenommen, reduzirt, gezeichnet und gestochen von dem k. k. militär-geographischen Institute in Wien herausgegeben im Jahre 1844. Dalším odvozeným mapovým dílem z II. vojenského mapování je generální mapa 1:288 000. Pro Čechy vyšla pod názvem General-Karte des Königreichs Boehmen herausgegeben vom k. k. militär-geographischen Institute in Wien im Jahre 1865 pro Moravu a Slezsko General-Karte der Markgrafschaft Mähren mit dem Anteilen des Herzogtums Schlesien nach der Special-Karte reduzirt, gezeichnet und gestochen im k. k. militärischen geographischen Institute Wien 1846.

3

Katalog objektů II. vojenského mapování Návrh kategorií a uspořádání katalogu Pro správnou interpretaci obsahu map II. vojenského mapování bylo nutné nejprve sestavit interpretační klíč. S ohledem na obsah map II. vojenského mapování a map stabilního katastru byly navrženy níže uvedené kategorie objektů tak, aby bylo možné do nich zařadit prvky obsahu obou mapových děl. Pro topografické mapy byl vytvořen Katalog objektů II. vojenského mapování, který vznikl zpracováním rastrových podkladů značkového klíče II. vojenského mapování [Muster-Blätter für die Darstellung des Terrains in militärischen Aufnahms-Plänen. Zum Gebrauche der ArmeeSchulen, auf Befehl und unter der Leitung des k:k:österreichischen Generalquartiermeisterstabs entworfen und mit dessen hoher Bewilligung herausgegeben. 1831-1840. Österreichhsches Staatsarchiv, Kriegsarchiv Wien], pro mapy stabilního katastru byl z [Instruktion zur Ausführung der in Folge der Allerhöchsten Patente vom 23. December 1817 angeordneten Landes–Vermessung, Wien 1824], [Instruktion zur Ausführung der in Folge der Allerhöchsten Patente vom 23. December 1817 und vom 20. October 1849 angeordneten KatastralVermessung, Wien 1865] a [Značkový klíč pro reambulovaný katastr, 1912] vytvořen Katalog objektů stabilního katastru. Oba katalogy jsou ke stažení na http://www.kma.zcu.cz/Vichrova ve složce publikace. Kategorie katalogu objektů: 1. Body bodových polí 1.1 Polohové bodové pole 1.2 Výškové bodové pole 2. Polohopis 2.1 Hranice 2.2 Druhy pozemků a způsob využití 2.2.1 Půdní pokryv 2.2.2 Nerostné zdroje 2.3 Stavby 2.4 Komunikace a dopravní stavby 2.5 Inženýrské sítě 2.6 Vodstvo a vodohospodářské stavby 3. Výškopis 3.1 Výškové kóty 3.2 Terénní útvary 4. Popis Prvky jsou očíslovány a uspořádány do tabulek (viz ukázka v příloze 2). V prvním sloupci je uvedeno Číslo značky, které označuje typ katalogu, kategorii a pořadí položky v rámci dané kategorie. Sloupec Varianta udává, zda se jedná o objekt dřevěný (d) nebo kamenný (k). Ve sloupci Předmět v části Překlad je uveden název prvku v češtině a v části Originál v němčině. (U Katalogu objektů stabilního katastru následuje sloupec Datace, který určuje původ prvku, jeho časové zařa4

zení a zároveň zachycuje vývoj daného prvku v čase). V části Grafické znázornění v měřítku… je zobrazen odpovídající prvek. Katalog objektů II. vojenského mapování je pomocí odkazů propojen s Katalogem objektů stabilního katastru. Má-li prvek přímý ekvivalent (Je-li v Katalogu objektů stabilního katastru např. objekt plovoucí most a v Katalogu objektů II. vojenského mapování také objekt plovoucí most, jsou si navzájem přímým ekvivalentem. Naopak objekty např. železnice dvoukolejná a železnice si navzájem přímým ekvivalentem nejsou.) mezi prvky druhého katalogu objektů, je číslo odpovídajícího ekvivalentu uvedeno ve sloupci Číslo značky SK/VII. Jednotlivé objekty jsou znázorněny v měřítku 1:28 800 nebo 1:144 000, vojenské objekty v 1:14 400. Na mapových listech je též uvedeno grafické měřítko (obrázek 1).

Obr.1. Grafické měřítko

Body bodových polí Tato kategorie je dále rozdělena na 1.1 Polohové bodové pole (obsahuje pouze jeden prvek – trigonometrický bod) a 1.2 Výškové bodové pole , která je prázdná, protože samostatné výškové bodové pole budováno nebylo. Pouze byly trigonometricky určeny výšky u bodů polohového bodového pole (je zařazeno v kategorii 3.1 Výškové kóty). Polohopis Kategorie 2. Polohopis je dále rozdělena na 2.1 Hranice, 2.2 Druhy pozemků a jejich využití, 2.3 Stavby, 2.4 Komunikace a dopravní stavby, 2.5 Inženýrské sítě a 2.6 Vodstvo a vodohospodářské stavby. Do kategorie 2.1 Hranice patří celkem 13 položek. Jsou zde rozlišeny tří typy hranic územních celků (hranice zemská, provinční hranice a hranice krajů, komitátů a dalších územněsprávních celků). Na hranicích jsou rozlišeny čtyři druhy významných hraničních znaků (hraniční stromy, hraniční kopec, hraniční ukazatel a hraniční kameny. Hranice kultur jsou vyznačeny zpravidla ploty nebo zdmi (živý plot, laťkový plot, laťkový plot s kamennými sloupky, tyčkový plot, zeď stavěná na maltu a zeď skládaná nasucho). Kategorie 2.2 Druhy pozemků a způsob využití je rozdělena na 2.2.1 Půdní pokryv a 2.2.2 Nerostné zdroje. Kategorie 2.2.1 Půdní pokryv obsahuje např. objekty: stromy významné pro orientaci, písčina, písčité duny, sesuv písku, kamenné moře, jíloviště, rašeliniště, rákosí, podmáčená půda, vřesoviště, pastvina, louka, role, vinice, viniční tratě, chmelnice, křoviny, les a další. Do kategorie 2.2.2 Nerostné zdroje patří lomy, nerostné suroviny a těžební objekty. Lomy jsou rozlišeny podle druhu těženého nerostu (např. pískovcový lom, žulový lom). Mapová značka pro lom je doplněna popisem, který udává druh lámané horniny. Způsob tvorby je znázorněn v tab.1. V Katalogu objektů II. vojenského mapování jsou uvedeny pouze dva lomy, avšak na mapách je možno nelézt i další. Obdobně jsou rozlišeny i těžební objekty (činný důl a šachta). Pro měřítko 1:28 000 je typ dolu či šachty rozlišen popisem, pro měřítko 1:144 000 značkou těženého nerostu (ukázka v tabulce 2). 5

Tab.1 Rozlišení lomu dle lámané horniny pro měřítko 1:28 800 i 1:144 000 (obrázky jsou dvakrát zvětšeny)

lom

pískovcový lom

Tab.2 Rozlišení dolu dle těženého nerostu (dvakrát zvětšeno) 1:28 800 1:144 000 měřítko

důl

stříbrný důl

Následující kategorie 2.3 Stavby obsahuje 54 položek. Dřevěné stavby jsou zakresleny černě, kamenné červeně. Do této kategorie patří významné orientační stavby a budovy, mlýny a zařízení pracující na principu mlýna, stavby pro průmyslové využití, kostely a hřbitovy, přístavní stavby. Mlýny a zařízení pracující na principu mlýna - vodní mlýn, větrný mlýn, koňský nebo volský žentour, lodní mlýn, stoupovna, mlýn s pilou poháněnou vodním kolem, prachárna, olejárna, papírna a závod na řezání kamene. Samostatná značka mlýna znázorňuje vždy mlýn na obilí. Každý další mlýn či jiné zařízení pracující na stejném principu je blíže určeno popisem odpovídajícího měřítka (ukázka je v tabulce 3). Stavby pro průmyslové využití – cihelna, vápenka, sklárna, milíře, drátovna, puškárna, slévárna děl a vrtána děl. Vybrané objekty jsou obvykle spojeny se značkou nerostu odpovídajícího měřítka. Příklad je uveden v tab.4. prádlo tavící pec hamr slévárna varna lázně léčivý pramen

→ → → → → →

rýžoviště zlata železárna ocelářský hamr slévárna mosazi solivarna, ledkárna sirné lázně

Tab.3 Rozlišení mlýnů a staveb pracujících na stejném principu pro měřítko1:28 800 (dvakrát zvětšeno)

dřevěný vodní mlýn

6

olejárna

Tab.4. Stavby pro průmyslové využití (dvakrát zvětšeno)

1:28 800

1:144 000 měřítko

lázně

sirné lázně

Sídla byla dle velikosti a významu rozdělena na čtyři typy – malá osada, vesnice, trhové město a město, viz příloha 3. Budovy byly zakreslovány v blocích tak, aby zákres v mapě co nejvíce odpovídal zobrazované skutečnosti a vypovídal o prostupnosti daného sídla (zobrazení prostupnosti terénu bylo pro přesuny vojsk velmi důležité). Vojenské objekty byly zobrazovány v tzv. Doppelte NormalMilitärmasse, což odpovídá měřítku 1:14 400. Ukázka zákresu vojenského opevnění je na obrázku 2.

Obr.2 Vojenské opevnění v měřítku 1:14 400

Do kategorie 2.4 Komunikace a dopravní stavby jsou zařazeny komunikace (císařská silnice 1. třídy, císařská silnice 2. třídy, zemská silnice, udržovaná zemská cesta, neudržovaná zemská cesta, cesta pro jízdní a pro soumary, pěšina, úvozová cesta, visutá cesta, tlučená cesta a cesta na náspu), drobné stavby u komunikací, náspy (zeminový násep, násep na jedné straně zděný, dlážděný kamenný násep a haťový násep), železnice a stavby s ní související, přívozy, lávky, brody, mosty (železný most s jedním obloukem, visutý železný most, železný most se zděnými pilíři, kamenný most, dřevěný překladový most se zděnými pilíři, dřevěný překladový most, krytý dřevěný most, dřevěný most se zdviží, 7

můstek–dřevěný či kamenný, plovoucí most, pontonový most a vorový most). Kategorie 2.5 Inženýrské sítě je prázdná. Do kategorie 2.6 Vodstvo a vodohospodářské stavby patří vodní toky, vodní plochy, břehy, moře a s ním související, nivy, bažiny a močály, studny, cisterny a propusti, vodovody, další vodohospodářské stavby, příkopy, ostrohy a česle, tj. celkem 58 položek. Na některých mapových listech modrá výplň vodních toků a ploch vybledla až k barvě podkladu. Výškopis Kategorie 3. Výškopis se dělí na 3.1 Výškové kóty a 3.2 Terénní útvary. Do Kategorie 3.1 Výškové kóty je zařazena značka výšková kóta. Jedná se o trigonometrický bod polohového bodového pole s výškou určenou trigonometricky. Kategorie 3.2 Terénní útvary obsahuje celkem 34 položek bez udaného měřítka. Patří sem vyvýšené útvary na svazích (12), útvary vhloubené do svahů (8) a útvary ve vrcholových částech vyvýšenin (14). Každý charakteristický terénní útvar je v katalogu objektů zobrazen vrstevnicemi s naznačenými sklopenými rovinami řezů ve významných místech a odpovídajícím vyjádřením útvaru pomocí Lehmannových šraf. Popis Kategorie 4. Popis obsahuje 19 položek. U jednotlivých značek je uvedena jejich velikost v sáhové míře. Popis na mapě byl psán černě latinkou. Při dostatku místa byl upřednostňován popis dle značkového klíče. Když nebylo místo pro plný popis nebo nebyla k dispozici značka značkového klíče, byla použita zkratka odpovídající druhem písma i velikostí popisovanému objektu. Využitím popisu a zkratek jako součástí mapových značek bylo dosaženo velké rozmanitosti objektů. To je patrné např. ve způsobu rozlišování lomů podle lámané horniny, těžebních objektů podle těženého nerostu či mlýnů a zařízení pracujících na stejném principu. Mimorámový popis byl psán černě latinkou. Byl volen stejný typ písma jako pro popis na mapě. Výsledky statistického zhodnocení Katalog objektů II. vojenského mapování je sestaven z 277 prvků, z nichž 27,8 % (tj. 77objektů) má přímý ekvivalent. Nejvíce prvků obsahují kategorie 2.6 Vodstvo a vodohospodářské stavby (58), 2.3 Stavby (54) a 2.4 Komunikace a dopravní stavby (42). Kategorie 1.2 Výškové bodové pole a 2.5 Inženýrské sítě jsou prázdné. V tabulce 5 jsou uvedeny počty prvků a přímých ekvivalentů pro kategorie objektů stabilního katastru a II. vojenského mapování s vyjádřením počtu přímých ekvivalentů v procentech vzhledem k celkovému počtu prvků dané kategorie II. vojenského mapování. Z počtů přímých ekvivalentů v odpovídajících si kategoriích jsou patrné vazby mezi mapováním stabilního katastru a II. vojenským mapováním. Toto lze pozorovat i ze zobrazení daných objektů, viz tabulka 6.

8

Tab.5 Počet prvků a ekvivalentů v kategoriích objektů stabilního katastru a II. vojenského mapování s vyjádřením v procentech vzhledem k počtu prvků v kategoriích II. vojenského mapování Přímé Počet prvků v kategorii Kategorie objektů ekvivalenty SK II.VM počet počet % 1.1 Polohové bodové pole

4

1

1

1.2 Výškové bodové pole

-

-

-

100 -

2.1 Hranice

22

13

8

61,5

2.2.1 Půdní pokryv

53

27

15

55,6

2.2.2 Nerostné zdroje

1

28

-

-

2.3 Stavby

49

54

23

42,6

2.4 Komunikace a dopravní stavby 2.5 Inženýrské sítě 2.6 Vodstvo a vodohospodářské stavby

33 7

42 -

12 -

28,6 -

32

58

18

31

3.1 Výškové kóty

-

1

-

-

3.2 Terénní útvary

-

34

-

-

10

19

-

-

277

77

27,8

4. Popis

211

Celkem

Tab.6 Ukázky zákresu vybraných přímých ekvivalentů objektů stabilního katastru a II. vojenského mapování Zobrazení Kategorie

Prvek

1.1 Polohové bodové pole

trigonometrický bod

2.1 Hranice

hraniční stromy

stabilní katastr

II. vojenské mapování

boží muka 2.3 Stavby myslivna

2.4 Komunikace a dopravní stavby

plovoucí most

2.6 Vodstvo a vodohospodářské stavby

směr proudu

9

Interpretace obsahu II. vojenského mapování Interpretace prvků obsahu II. vojenského mapování byla provedena na mapovém listu W-III-13. Podle tehdejšího správního členění, tj. z let 1751–1842, spadalo území do krajů Klatovského a Prácheňského, nyní patří do kraje Plzeňského. V zájmové lokalitě se nachází rozsáhlé kaskády rybníků s vodními mlýny a mlýnskými náhony. Území nebylo výrazně průmyslově změněno. Sídla, stavby a prvky významné pro orientaci Sídla lze na mapě díky popisu snadno identifikovat. V zástavbě je možné rozlišit náměstí, významné správní a církevní budovy (např. zámek, kostel), jež jsou zakresleny tmavší červenou barvou nebo opatřeny popisem. Nachází-li se kostel přímo v zástavbě nebo její těsné blízkosti, je znázorněn mapovou značkou, která není uvedena v Katalogu objektů II. vojenského mapování. (Ukázka zákresu mapové značky je v tab.7). Podél silnic a cest se nachází boží muka, kapličky, kříže a stanice pro výběr mýta. Podél železnice je možno pozorovat strážnice(obr.3), jež nejsou uvedeny v Katalogu objektů II. vojenského mapování. Ukázka zákresu je v tab.7. Na interpretovaném ML byly dále identifikovány tři průmyslové stavby (dvě cihelny a jedna brusírna), myslivna a cisterna. Některé z výše uvedených staveb dnes již neexistují nebo slouží jiným účelům (např. kříže v polích, strážnice podél železnice).

Obr.3 Strážnice podél železnice na výřezu mapy II. vojenského mapování

V oblasti JV od Kramolína se nachází rozsáhlá síť vodních mlýnů s mlýnskými náhony (ukázka je na obr.5). U některých mlýnů je uveden jejich název odvozený od jména mlynáře. Některé z těchto staveb je možné v terénu nalézt i dnes (viz obr.4).

Obr.4 Havlíkův vodní mlýn

Trigonometrické body jsou na ploše interpretovaného mapového listu rozmístěny rovnoměrně. Stromy významné pro orientaci se nachází na vrcholcích kopců. Na ML jsou zobrazeny dvě mapové značky (pravděpodobně výškový bod a hraniční kopec), které nejsou uvedeny v Katalogu objektů II. vojenského mapování.

10

Obr.5 Vodní plochy, vodní toky a mlýny

Komunikace, lesy a vodstvo V zájmové lokalitě byly identifikovány císařské silnice 1. třídy, císařské silnice 2. třídy, zemské silnice, zemské cesty a neudržované zemské cesty. Identifikace výše uvedených komunikací nepůsobí žádné větší potíže. Odstíny červené barvy užité k vyznačení linií jsou dobře patrné. Na výrazně tmavších mapových listech by mohla být komunikace chybně interpretována a zaměněna např. s hranicí nebo vodním tokem. Při interpretaci železniční sítě by k tomuto omylu dojít nemělo, neboť zákres železnice je jasně zřetelný i na tmavších mapových listech. Interpretace lesů na tmavších mapových listech je oproti světlejším mapovým listům značně obtížná. Hranice lesa je velmi nezřetelná a mohla by být zaměněna s komunikací, hranicí nebo vodním tokem. Ukázka barevných rozdílů zákresu lesa mezi dvěma sousedními mapovými listy je na obr.6.

Obr. 6 Barevné rozdíly v zákresu lesa na mapových listech W-III-12 a W-III-13

Na interpretovaném ML se nachází kaskády rybníků a síť vodních toků (obr.7). Původně světle modrá výplň vodních ploch časem vybledla k barvě podkladu místy až k bílé barvě. Větší vodní plochy je možno spolehlivě identifikovat podle popisu. U menších vodních ploch, kde popis není, identifikaci usnadní sledování přítoků nebo zakreslená propust či hráz. Zákres vodních toků doznal taktéž výrazných změn. Některé z původně tmavěmodrých linií vybledly k barvě podkladu, jiné naopak zčernaly (v tomto případě je 11

možné zaměnit vodní tok s komunikací místního významu).Celkově je identifikace vodních ploch a toků nejnáročnější ze všech interpretovaných prvků.

Obr.7 Interpretované vodní toky a plochy

Shrnutí poznatků Před vlastní interpretací obsahu map II. vojenského mapování je vhodné nejprve velmi pečlivě prostudovat značkový klíč, pravidla tvorby nových mapových znaků a metodiku užívání popisu při rozlišování typů jednotlivých objektů. Manuální interpretace je potom rychlejší a efektivnější. Na ML W-III-13 bylo identifikováno 6 nových prvků, které nejsou uvedeny v Katalogu objektů II. vojenského mapování. Všechny nové prvky jsou graficky znázorněny a popsány v tab.7. Ukázka rozsahu interpretovaných prvků celého ML je v příloze 4. Tab.7 Nové mapové znaky zakreslené na ML W-III-13 Grafické znázornění

Zobrazovaný objekt kostel (pomocí této značky byl v prvním vojenském mapování znázorněn kostel) hraniční kopec (pomocí této značky byl v katastrálních mapách znázorněn hraniční kopec) výškový bod (značka užívaná na topografických mapách přelomu 18. a 19. století pro „obyčejný“ výškový bod) strážnice-strážní domek u železnice (zkratka W.H. užívaná na katastrálních mapách) katastrální hranice (odvozeno z průběhu hranic na katastrální mapě) krajská hranice (odvozeno z průběhu hranic na katastrální mapě)

12

Nejen mezi jednotlivými mapovými listy, ale i v rámci jednoho ML, jsou patrné rozdíly v odstínech barev. Zohlednění tohoto faktu je důležité při interpretaci liniových a plošných prvků,neboť bodové prvky je možno identifikovat podle jejich tvaru, liniové a plošné prvky zejména podle barvy nebo struktury. Interpretace potom závisí na zkušenostech a rozhodnutích interpretující osoby. Vzhledem k výše popsaným barevným rozdílům, nerovnoměrnému vyblednutí nebo ztmavnutí mapové kresby některých prvků v průběhu let, přechodům mezi jednotlivými ML a mechanickým poškozením mapových listů (rozmazaná mapová kresba, utržený roh) je manuální interpretace vhodnější než automatická.

Závěr Mapy II. vojenského mapování svým rozmanitým obsahem představují významný zdroj informací pro řadu odborníků. Přebírání výsledků z katastrálního mapování značně zrychlilo a zefektivnilo práci topografa, který upravil polohopis podle aktuálního značkového klíče a zaměřil pouze nové objekty, jež v katastrální mapě vyznačené nebyly. Mohl se tedy více věnovat zobrazení topografického obsahu. Sledujeme-li časovou posloupnost mapovacích prací, je zřejmá jejich výrazná dynamičnost způsobená využitím výsledků katastrálního mapování. Celé naše území bylo zmapováno během krátkého časového úseku (16 let)! Poskytuje tedy kompaktní obraz našeho území těsně před vrcholem průmyslové a zemědělské revoluce. S ohledem na obsah katastrálních i topografických map a možnost vyjádření vzájemných vazeb mezi prvky obsahu mapových děl se zaznamenáním proměn mapových značek daných vývojem v čase byly navrženy kategorie a následně vytvořeny katalogy objektů pro obě mapová díla. Katalog objektů II. vojenského mapování je sestaven z 277 prvků, z nichž 27,8 % má přímý ekvivalent mezi objekty zobrazenými v Katalogu objektů stabilního katastru. Z provedených statistických rozborů je evidentní, co bylo pro dané mapové dílo prioritní. Stabilní katastr byl zaměřen na rozlišení detailů pro určení daně, pro II. vojenské mapování bylo prioritní vyjádření terénního reliéfu a jeho prostupnosti, dále pak zobrazení operačně taktických a strategických objektů. Pro manuální interpretaci obsahu map II. vojenského mapování je vhodné nejprve velmi pečlivě prostudovat značkový klíč a metodiku užívání popisu na mapách. Vlastní interpretace se zrychlí a v rámci možností i zefektivní. V zájmové lokalitě (ML W-III-13) byly interpretovány bodové, liniové a vybrané plošné prvky obsahu II. vojenského mapování. Vzhledem k barevné nevyrovnanosti mapových listů, nerovnoměrnému vyblednutí nebo ztmavnutí mapové kresby některých prvků v průběhu let, přechodům mezi jednotlivými mapovými listy a mechanickým poškozením je manuální interpretace vhodnější než automatická, protože velkou měrou závisí na zkušenostech a rozhodnutích interpretující osoby.

13

Prameny Instruktion zur Ausführung der in Folge der Allerhöchsten Patente vom 23. December 1817 angeordneten Landes–Vermessung, Wien 1824. Instruktion zur Ausführung der in Folge der Allerhöchsten Patente vom 23. December 1817 und vom 20. October 1849 angeordneten Katastral-Vermessung, Wien 1865. Muster-Blätter für die Darstellung des Terrains in militärischen Aufnahms-Plänen. Zum Gebrauche der Armee-Schulen, auf Befehl und unter der Leitung des k:k:österreichischen Generalquartiermeisterstabs entworfen und mit dessen hoher Bewilligung herausgegeben. 1831-1840. Österreichhsches Staatsarchiv, Kriegsarchiv Wien. Mapové listy II. vojenského mapování. nd © 2 Military Survey, Section No. W-III-12, W-III-13 Austrian State Archive/Military Archive, Vinna. © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz © Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz Ortofotomapa ČR: GEODIS Brno s.r.o. http://www.geodis.cz. Značkový klíč pro reambulovaný katastr, 1912.

Literatura František BOGUSZAK – Jan CÍSAŘ, Vývoj mapového zobrazení území Československé socialistické republiky, III. Díl. Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století do počátku 20. století. Praha: Ústřední správa geodézie a kartografie 1961. Karel KUCHAŘ, Naše mapy odedávna do dneška, Praha: Nakladatelství Československé akademie věd 1958. Karel KUCHAŘ, Mapové prameny ke geografii Československa, Acta Universitatis Carolinae Geographica roč. 2, č. 1, 1967, s. 57 – 97. Eva SEMOTANOVÁ, Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí, Praha 2001. ISBN: 80-7277-078-0. Martina VICHROVÁ – Václav ČADA, Kartografické vyjadřovací prostředky a interpretace obsahu map druhého vojenského mapování, in: Historické mapy. Zborník referátov z vedeckej konferencie. Bratislava: Kartografická spoločnosť Slovenskej republiky a Geografický ústav Slovenskej akadémie vied 2005, s. 246 – 255. ISBN: 80-968365-7-9, ISSN: 13366262.

Podpořeno grantem 205/04/0888 Georeferencování a kartografická analýza historických vojenských mapování Čech, Moravy a Slezska.

14

Přílohy Příloha č. 1. Klad mapových listů II. vojenského mapování pro Čechy v gusterbergském souřadnicovém systému.

15

Grafické znázornění v měřítku

Předmět

1 : 28800 Překlad

Originál

V26-01

pramen

Quelle

V26-02

potůček

Kleiner Bach

V26-03

dešťový potok

Regenbach

V26-04

potok bez brodu

Bach nicht zu durchwaten

V26-05

bažinatý potok

Sampfiger Bach

V26-06

vodní tok v jílové půdě

Wasseriss im Lehmboden

V26-07

vádí

Wildstrom (Torrente)

V26-08

řeka

Fluss

V26-09

mrtvé rameno

Todter Arm

16

Číslo značky SK

Varianta

Číslo značky

Příloha č. 2. Ukázková tabulka z Katalogu objektů II. vojenského mapování

K26-03

Příloha č. 3. Ukázky zákresu sídel v měřítku 1:28 800

malá osada

vesnice

trhové město

město

17

Příloha č. 4. Rozsah interpretovaných prvků na ML W-III-13

18

Resumé

Historická krajina a mapové bohatství Česka Příspěvek se zabývá důvody vzniku II. vojenského mapování, průběhem mapování, geodetickými a kartografickými základy a metodami měřických prací. Dále jsou uvedeny kategorie pro klasifikaci prvků obsahu map II. vojenského mapování a stručně popsány kartografické vyjadřovací prostředky. Následuje interpretace vybraných bodových, liniových a plošných prvků obsahu II. vojenského mapování ve zvolené zájmové lokalitě. Obr.1 Grafické měřítko Obr.2 Vojenské opevnění v měřítku 1:14 400 Obr.3 Strážnice podél železnice na výřezu mapy II. vojenského mapování Obr.4 Havlíkův vodní mlýn Obr.5 Vodní plochy, vodní toky a mlýny Obr. 6 Barevné rozdíly v zákresu lesa na mapových listech W-III-12 a W-III-13 Obr.7 Interpretované vodní toky a plochy Příloha č. 1. Klad mapových listů II. vojenského mapování pro Čechy v gusterbergském souřadnicovém systému. Příloha č. 2. Ukázková tabulka z Katalogu objektů II. vojenského mapování Příloha č. 3. Ukázky zákresu sídel v měřítku 1:28 800 Příloha č. 4. Rozsah interpretovaných prvků na ML W-III-13

19