Historie výzkumu Další sezóna prací kolem kostela sv. Mikuláše pod Krudumem v katastru po 2. světové válce zaniklé vsi Třídomí, v pořadí již čtvrtá, se rozběhla v květnových dnech roku 2005. Konzervační (a hlavně rekonstrukční) práce se protáhly pak přes léto hluboko do podzimních dnů. Středověký kostel poprvé zmiňovaný roku 1253 v souvislosti s jeho darováním Řádu křížovníků s červenou hvězdou králem Václavem I. je postupně rozkrýván od roku 2002, kdy tu byl proveden sondážní archeologický výzkum za účelem zjištění neznámé lokality. V roce 2003 byl proveden kompletní odkryv lokality a v roce 2004 archeologický výzkum vybraných míst v interiéru kostela a v jeho nejbližším okolí. Letošním úkolem bylo zjistit, zda se v blízkém okolí kostela nenalézá předpokládaný hřbitov, ověřit komunikační systém severního a jižního vstupu a nedestruktivními metodami prohledat i vzdálenější okolí s cílem najít středověkou vesnici, jež tu lze u tak velikého kostela rovněž předpokládat. Hlavní archeologické práce byly provedeny v době od 11. července do 12. srpna 2005. Byly provedeny péčí Krajského muzea Karlovy Vary ve spolupráci se Sdružením dětí a mládeže Horní Slavkov.
Archeologický výzkum – popis sond a jejich interpretace V blízké i větší vzdálenosti kolem kostela bylo vytyčeno celkem pět archeologických kopaných sond. Sonda I kolmo na jižní vstup byla položena v délce 13 metrů a šířce 150 cm dolů po svahu (ve směru sever – jih). V severní části sondy ve vzdálenosti cca mezi 25 a 70 cm od zdiva vstupu v hloubce 25 cm pod upravenou úrovní terénu byla nalezena malá hrobová jáma s porušeným dětským hrobem. Zhruba od 100 cm vzdálenosti od vchodu se zahlubovala výrazná do podložní skály vylámaná prohlubeň spadající až do hloubky 170 cm ve vzdálenosti 280 cm od vstupu. Odtud potom se podložní skála příkře zvedla zpět na 50 cm hloubky. Ve vykopané prohlubni byly druhotně nasypány velké balvany, mezi nimiž byl nalezen také záklenek gotického okna, rozlomený na dva kusy. Dále se v prohlubni nalézala vrcholně gotická keramika, avšak spíše v omezeném množství. Ve střední části této sondy (od 400 cm do 900 cm) se směrem dolů jevily několik desítek cm mocné vrstvy s obsahem pozdně středověkého odpadu (velké množství raně renesančních kachlů, keramický materiál pozdního 15. a raného 16. století, velké množství zlomků prejzů). Ve spodní části této střední části sondy se vyskytovala mocná propálená vrstva s keramickým materiálem 14. a 15. století. Zčásti promísené vrstvy zasahovaly do hloubky místy až do 200 cm od svažité terénu. Ve spodní jižní části (od 900 do 1300 cm) se skalní podloží nacházelo již jen v hloubce 60 až 70 cm od úrovně svažitého terénu. Pod humózní vrstvou celé sondy se místy nacházely destrukční kameny. Sonda II byla položena na terase jižního svahu pod kostelem ve vzdálenosti 10 m od presbytáře (470 cm východně od nároží s hlavní lodí) v délce 11 m a šířce 180 cm. Sonda zde byla zvolena záměrně z důvodu odkrytí výrazné terasy, která mohla napovídat o úpravě terénu, a tím i o jejím možném využití. Výkop však tuto hypotézu nijak nepotvrdil. Terén se sice od severu po 150 cm skláněl k cca 400 cm dlouhé terase, ale při jejím prohloubení se
ukázal pouze silně rozeklaný skalní výchoz. Od 600 cm pak až do 11 metrů terén opět zvolna klesal. V hliněných vrstvách nad původním skalním terénem se pouze sporadicky nacházela středověká keramika, která se sem dostala splachem. Skalní výchoz se jevil poměrně mělce pod povrchem současného terénu, 120 cm až 50 cm, směrem po svahu mělčeji. Ve vrstvách nad skalním výchozu se místy zachytilo několik balvanů z destrukce. Mnohem zajímavější nálezy přinesla pak sonda III vytyčená kolmo na severní vstup kostela v délce 875 cm a šířce 160 cm. Ukázalo se, že tento vstup byl využíván s určitostí jako hlavní, neboť sonda obsahovala kromě četné a pestré středověké keramiky i větší množství dobových mincí. Právě z důvodů nálezu většího množství středověkých mincí byla sonda v místech od 360 do 530 cm protažena do stran, a to východně o 140 cm a západně o 100 cm. Pro hlavní vstup hovoří i fakt, že v těchto místech byl svah nepoměrně pozvolnější. na délku sondy činilo převýšení směrem ke vstupu pouhých 170 cm. Sonda obsahovala též suťové balvany, mezi nimiž se ve vzdálenosti 120 cm od vstupu nalézal od stěny odpadlý schodišťový stupeň. V dolní části sondy (severní část) byl odhalen výrazný vkop do podloží o rozměrech cca 100 krát 100 cm o zahloubení až 45 cm. Kromě rozbitých prejzů a ojedinělé keramiky neobsahoval žádný další archeologický materiál, ze kterého by se dalo usoudit na jeho smysl. Průměrná hloubka sondy se pohybovala kolem 60 až 80 cm, její profil tvořilo bohaté souvrství od doby počátků fungování kostela po horizont zánikový a následné mladší fáze. Sonda IV byla umístěna na východním svahu za presbytářem, a to ve vzdálenosti 250 cm severně od jeho jihovýchodního rohu kolmo ve vzdálenosti 1320 cm. Dosáhla délky 680 cm a šířky 160 cm. Vyhloubena byla v hloubce od 30 do 60 cm. Kromě několika suťových balvanů a několika zlomků pozdně středověké keramiky neobsahovala žádný archeologický materiál. Pouze ve vzdálenosti mezi 150 až 350 cm se jevilo několik dobových drobných porušení terénu, ve kterých se zachytily další kameny. Sonda V byla pak umístěna na svahu západním, a to ve vzdálenosti 480 cm severně od severozápadního rohu hlavní lodě kostela kolmo ve vzdálenosti 1180 cm. Dosáhla délky 820 cm a šířky 160 cm. Sonda poměrně mělce pod stávajícím terénem (již od 20 cm) skrývala rozeklané skalní podloží, teprve směrem západním (dolů po svahu) vrstva splachu narůstala (až 70 cm). V sondě bylo nalezeno – těsně na skalním podloží – velké množství zlomků středověké keramiky. Obě posledně jmenované sondy (IV a V) tak jen potvrdily, že skalní výchoz, na kterém ve středověku kostel vyrostl, byl původně z větší části obnažený. Skála s kostelem tak musela jistojistě působit impozantním dojmem. Obnažený skalní výchoz byl patrně i důvodem, proč jsme kolem kostela dosud marně hledali regulérní hřbitov. Kromě pěti sond ve svazích kolem kostela byla pro zjištění situace umělé terénní rýhy začínající v severním protisvahu a pokračující zhruba severovýchodním směrem do vzdálenosti cca 2 km vytyčena sonda VI. Byla vedena ve směru západ – východ v šířce 100 cm a délce 520 cm. Sondou bylo zjištěno, že do podloží byl proveden záměrný výkop do hloubky až 63 cm stávajícího terénu. Dnes je tato rýha zanesena místy až 33 cm mocnými humusoidními splachy. V profilu vyhazovaného materiálu se dobře jevila vrstva svrchního humusu, pod ní vrstva vlastního vyhazovaného materiálu a nejníže pak nenarušený terén, na nějž byly další vrstvy při výhozu a později naneseny. Bohužel nebyl v sondě nalezen žádný datovací materiál, proto můžeme jen velmi rámcově datovat období vzniku rýhy neznámého účelu podle humusoidní vrstvy do 17. až 18. století.
Archeologický výzkum – použití nedestruktivních metod Kromě kopaných archeologických sond byly použito v okolí kostela a starých důlních děl ještě několik nedestruktivních metod. Jednak zde prováděl geofyzikální a fosfátovou prospekci Antonín Majer z Volyně (viz Předběžná zpráva o prospekčním měření u Hruškové), dále zde prováděla geofyzikální průzkum (zejména důlních děl) firma G Impuls z Prahy (viz Technická zpráva – Geofyzikální průzkum historických báňských děl – Kostel sv. Mikuláše, k.ú. Třídomí, okr. Sokolov) a byl učiněn pokus datovat dendrochronologicky nalezenou výdřevu v roce 2004 objevené štole (viz Tomáš Kolář, Dendrochronologická zpráva, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích). Konečné výsledky těchto prací však ještě před koncem roku nemáme plně k dispozici, proto je nebylo možné v celku analyzovat. Z dosud dodaných informací ale vyplývá, že použití těchto nedestruktivních metod pro archeologickou práci v okolí zatím k zásadním pozitivním výsledkům nevedlo, ale přece jen napovědělo hodně o charakteru zkoumaných ploch a vyloučilo v těchto vytipovaných místech předem v některých případech použití klasických kopacích metod.
Konzervace zdiva a zachovaných omítek, instalace nalezených architektonických prvků Nedílnou součástí archeologických prací na kostele bylo i pokračování konzervace zdiva a jeho částečné doplnění, konzervace zachovaných omítek a instalace nalezených architektonických prvků. Konzervaci zdiva a jeho částečné doplnění prováděla opět firma Pavel Růžička z Lokte. Při doplňování zdiva bylo dbáno původního řádkování, v některých místech bylo nutno zdivo doplňovat již od základů (severovýchodní část presbytáře). Ke konzervaci byl použit kámen získaný z destrukce při archeologickém výzkumu. Svrchu bylo zdivo uzavřeno korunou z plochých kamenů. Výška konzervovaného zdiva přesahuje úroveň výšky zdiva odkrytého archeologickým výzkumem pouze o výšku koruny. Pouze v místech, kde zdivo zcela chybělo, nebo bylo zachyceno jen v základech, bylo doplněno do výšky cca 120 cm. Pro ztužení původního jádra zdiva bylo používáno vápenné mléko a zpevňovací prostředek Verfestiger. Jako pojivo byla použita vápenná malta, pouze s malou příměsí cementu. V průběhu roku 2004 bylo tímto způsobem konzervováno zdivo hlavní lodě a většina zdiva presbytáře. Zimní období však na kostelním zdivu, konzervovaném subdodavatelskou firmou Václav Řežábek ze Sokolova, zanechalo hluboké stopy a muselo být hlavním dodavatelem opravováno. V roce 2005 byla posléze doplněna severovýchodní část presbytáře a nově rekonstruovány byly základy bočních oltářů a základ oltářní menzy (ta za přispění kamenické firmy Josefa Kronuse ze Starého Sedla). Dokončení konzervace původních omítek zajistil opět Jan Potklan za dozoru a odborných konzultací restaurátora Karla Švugera (viz Restaurátorská zpráva ze zajištění dochovaných historických omítek v kostele sv. Mikuláše u Hruškové). V průběhu srpna proběhly též konzultace s Mgr. Lubomírem Zemanem z Národního památkového ústavu v Praze a restaurátorem Jiřím Záleským k nalezeným architektonickým prvkům. Výsledkem bylo rozhodnutí všechny uplatnitelné prvky zakomponovat do zdiva (bez
ohledu na jejich ne vždy prokazatelně autentické použití a umístění). Instalace nalezených architektonických prvků byla svěřena výše jmenovanému restaurátorovi, který se zadané práce do konce roku 2005 zhostil pouze dílčím způsobem (rekonstrukce okna ve východním zdivu).
Závěr I letošní archeologické práce významně posunuly úroveň našich informací o tajemném středověkém kostele. Sondy uskutečněné na svazích kolem kostela jednoznačně vyřešily otázku existence hřbitova v těchto místech. Vzhledem k tomu, že skalní výchoz byl v době postavení kostela s jistotou obnažený, stěží tu můžeme hřbitov nalézt. Sondy položené u severního a jižního vstupu zase rozhodly, který ze vstupů byl hlavním. Z nálezové situace zřetelně vyplývá, že do kostela se vstupovalo od severu pozvolným svahem od staré cesty vedoucí kolem kostela. Nalezení původního středověkého hřbitova, stejně jako lokalizace příslušného dobového osídlení zůstává problémem nedořešeným, zůstává úkolem pro budoucí roky. Stejně nevyřešeným úkolem zůstává v tomto mikroregionu rovněž vysvětlení souvislosti osídlení a výskytu nezvykle rozsáhlého církevního stánku s nalezenými stopami po těžební činnosti, jež se tu snad orientovala v této době na drahé kameny, ale nově není vyloučena ani těžba jiných strategických surovin. Zatím pouze nepřímým dokladem existence těchto důlních děl jsou žilné křemenné kameny nalezené v románském zdivu kostelní stavby sv. Mikuláše, které mohou pocházet z podpovrchové těžby.
Kostel sv. Mikuláše pod Krudumem Nálezová zpráva z archeologického výzkumu
Karlovy Vary 27. prosince 2005
Krajské muzeum Karlovy Vary Mgr. Jiří Klsák Sdružení dětí a mládeže Horní Slavkov Vladislav Podracký
