Drazí Farníci, Farnice a Farničata

Studánka

Červen - 2013

Drazí Farníci, Farnice a Farničata... ... před nějakou dobou jsem měl zajímavý rozhovor s jedním z mých známých, který sám sebe definuje jako „příležitostný křesťan“. Tato definice je podle mého názoru nesmyslná, ale dobře vystihující celkový postoj a charakteristická tvrzením: „Křest mám, přijímání také, k tomu navíc i biřmování, a dokonce i sňatek mám církevní a do kostela chodím, pouze když je nějaká sláva nebo se mi chce.“ Jinak se známe už řadu let, a je to velice milý a inteligentní člověk. Právě od něj jsem uslyšel větu, která mě donutila přemýšlet, a chtěl bych se tedy s vámi o tyto myšlenky podělit. Řekl mi, že se mu zdá, že Církev je na standardy dnešní doby příliš přísná a nemoderní ve svých postojích a že by se měla v tomto ohledu změnit, neboť nepřípustnost interrupce či umělého oplodnění „in vitro“ neboli „ve zkumavce“, výhradnost a bezpodmínečná věrnost v manželství do konce života, uznávání nějakých přikázání či doktrinálního učení se už dneska nenosí a dnešního člověka nijak zvlášť neoslovuje, tedy člověka, který si chce užívat života, být svým pánem a o všem ve svém životě rozhodovat sám s přihlédnutím k svému vlastnímu komfortu. Nabízí se zde ale otázka, zda skutečně musí dnešní člověk toto všechno zachovávat? Někdo ho k tomu nutí? Odvážím se říct, že odpověď na tyto otázky zní „ne“. Dnešní člověk, a nejen ten dnešní, nic nemusí a nikdo ho k ničemu nesmí nutit.

V souvislosti s tím vším zaznívá ve mně výrok sv. Pavla apoštola „všechno můžu, ale ne všechno je pro mě prospěšné“ (srov. 1Kor 6, 12) – i v tom je pravdivá moudrost. Klíčem je tady odpověď na otázku jakým způsobem chápu a vnímám Církev? V některých může přetrvávat nějaká nešťastná pozůstalost po dobách, Bohu díky, dávno minulých, kdy existovalo docela silné spojení Církve a státu, nebo lépe řečeno trůnu a oltáře, tak charakteristického pro dobu Rakousko-Uherska, kdy všichni, podle definice, byli křesťané a Církev byla součástí státního aparátu. Nutno tady říci, že kdykoli se v dějinách něco takové stalo, vždy se to Církvi vymstilo. V takové situaci je křesťanství vnímáno jako závazný systém pro všechny, nepřipouštějící v podstatě žádné výjimky, a tím také od všech vyžadující slepou poslušnost a ty, bídný člověče, si tak můžeš na to všechno maximálně ponadávat u piva, ale stejně musíš držet ústa a krok. V takové situaci je v podstatě jedno, zda se jedná o Církev nebo císaře pána, führera či soudruha, generálního tajemníka, vždy to bude v člověku vyvolávat odpor, neboť je tak ničena osobní svoboda jednotlivce, která je jednou z nadřazených a principiálních hodnot. Měli bychom se tedy pozastavit nad tím, čím Církev ve své podstatě skutečně je.

 731 625 635  www.farnost.bolatice.cz  [email protected]  [email protected]  -1-

Především je společenstvím lidí, kteří poznali učení Ježíše Krista obsažené v Evangeliu a sami se svobodně rozhodli, že je vnímají jako podstatné, a proto je chtějí ve svém životě zachovat. Důležité je pamatovat na to, že to všechno není proto, že to někdo nařídil, nebo nás přinutil, není to proto,

že se to očekává, nebo že to tak dělají všichni, ale proto a jen proto, že já sám jsem se tak svobodně rozhodl, že jsem poznal Boží lásku ke mně a láskou a chci na ni svobodně také láskou odpovědět, a proto je v červenu tak často přivoláván obraz Srdce Ježíšova.

Przemysław

O vynášení soudů aneb Jak lze rychle zranit druhého člověka „To je hrůza, on je tak netaktní…, nevidí si na špičku nosu…, ona je tak divná a falešná…, kdyby měla doma zrcadlo, nikdy by si toto na sebe neoblékla…, jedná hloupě, takto bych se já nikdy nezachoval…, jenom se přetvařuje, protože nic jiného neumí…, ti druzí jsou takoví…“ Kolikrát tato a podobná slova někým slyšíme vyslovit, nebo je proneseme my sami? Zvykli jsme si, a ani nám nepřijde, že lidé nad druhými lidmi neustále vynáší soudy. Jeden příklad za všechny: Mladá žena dorazí do zaměstnání o hodinu později a nestihne důležitou pracovní schůzku. Po lavinové smršti nepříjemných osobních událostí vpadne celá udýchaná do kanceláře, přičemž se omluví a své zpoždění patřičně vysvětlí. Reakce, která následuje, je přímo úměrná ostré kritice její osoby, která se po onu hodinu na pracovišti odehrávala. Nikoho nezajímá, co se jí přihodilo. Pro onu ženu je to jen další velká rána po předcházejícím maratonu ran, o němž spolupracovníci nemají ani tušení. Často posuzujeme druhé lidí podle svých osobních měřítek a úhlů pohledu. „Já bych to udělal takto, tak proč to takovým způsobem neudělá i můj protějšek?“ Na tuto otázku existuje velmi jednoduchá odpověď. Neudělá to, protože je jiný než já! Každý jsme individuální osobnost, každý se v dané situaci zachováme jinak, přestože existuje několik typů projevů chování a řešení konfliktních situací. A v neposlední řadě byla každému z nás do vínku vpečetěna jiná emoční výbava, která v našem životě sehrává významnou roli v oblasti mezilidských vztahů. Do nesnází se dostáváme především kvůli tomu, že ne každý disponujeme plně vyvinutou emoční kontrolou. Kdyby byli bližní jiní, to by bylo! I taková slova z našich úst občas vypadnou. Jean Vanier říká, že když chceme růst v lásce, musíme mít okolo sebe alespoň jednoho člověka, který je problémový, nebo nás nemá rád. To neznamená, že tomuto jedinci začnu nadbíhat, abych se mu zalíbil, že se ho budu snažit změnit k obrazu svému, budu jím manipulovat, aby (nevědomky) dělal to, co si přeji, ale pokusím se ho přijmout takového, jaký je. Přijmout ještě neznamená, že schvaluji jeho jednání, ale že se snažím porozumět jeho skutkům, popř. motivům, které k těmto skutkům vedly či vedou. Tedy nikoli změna druhých, ale zpomalení a zamyšlení se nad tím, co mně samotnému chce Bůh sdělit! Nikdo z nás není volně dostupná kopie, nýbrž Boží klenot a originál, a to se všemi svými nedostatky a pochybeními. A právě v tom je největší úžas Boží lásky – v přijímání a milování člověka v jeho celistvosti. V tom, že Bůh člověka přijímá a miluje bezvýhradně, tedy navzdory všem jeho nedokonalostem. Dokážeme to i my ve vztahu k sobě navzájem? …Kladným přístupem k ostatním a nešířením negativních emocí a energie chráníme i celistvost svou vlastní, stejně


tak vnitřní rovnováhu a duševní imunitu. Budu-li se k druhým lidem chovat nežádoucně či přímo odmítavě, budu ubližovat nejen jim a oni následně mně, ale budu ubližovat především sám sobě! Lidé mají své důvody, které ospravedlňují jejich chování, byť je pro nás toto chování mnohdy naprosto nepřijatelné a nepochopitelné, nehledě na to, zda se jejich počínání ubírá správnou či nesprávnou cestou. Problém nastává v okamžiku, kdy vůči druhému člověku začneme uplatňovat svá měřítka, tedy svou představu o realitě. Mohli bychom si nyní připomenout začátek 7. kapitoly Matoušova evangelia o vynášení soudů, o třísce a trámu v oku atd. Faktem však zůstává, že jsme nedostatečně vnímaví k tomu, co se okolo nás děje a paradoxně příliš kritičtí k jinakosti a prohřeškům druhých. Přitom se sami často dopouštíme ještě horších činů! Na počátku každého dobrého skutku stojí empatie a soucit, jež pramení v pochopení pohnutek a životních zkušeností, které druhého člověka dovedly až k jeho současnému chování. Není třeba se ptát moudrých filozofů, zda je pravdou, že všechno je důsledkem něčeho a nic se neděje bez příčiny, protože životní realita vnímavému jedinci dnes a denně odpovídá: „Ano. Všechno, co se děje, co od života přijímáš a co mu daruješ, se neděje jen tak. Naopak to má svůj hluboký smysl.“ Když lidi soudíme a odsuzujeme, tak se od nich zároveň distancujeme a nemůžeme jim pomoci. Matoušovo evangelium dokonce dává recept, jak se vyrovnávat s odlišností druhých lidí. „Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“ (Mt 7, 5) Ne nadarmo se říká: „Na těch druhých se to holt vždycky vidí...“ Odsoudit je snadné, pochopit už znamená přinést jistou oběť. Proto vždy, nežli vyneseme na něčí adresu soud, který je tolikrát založen na našich nesmyslných, neopodstatněných a jednostranně vykonstruovaných závěrech a od pravdy má někdy opravdu hodně daleko, dříve než druhého člověka zraníme, je dobré se zastavit a zapřemýšlet, zda já sám jsem bez chyb a dělám všechno správně. A i kdybych došel k závěru, že oplývám bezchybností, jako že zcela jistě neoplývám, ani pak nemám právo soudit. Druhého člověka bychom měli povzbudit, můžeme mu poradit, napomenout ho, pokud v jeho životě není něco v pořádku, ale vynášet soudy nad ním nám zdaleka nepřísluší a už vůbec ne ho odsuzovat! „Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“ (Mt 7, 2) Ono někdy stačí zaměřit pozornost sám na sebe a registrovat, kolikrát za jeden jediný den vyšleme svůj soud na adresu někoho kolem nás. Možná budeme (nemile) překvapeni! Pavlína Řehánková

Děkujeme Děti z farního klubka a školní družiny připravily misijní prodej výrobků, které se prodávaly na farním dni ve Skanzenu. Děti vyrobily malované květináče s kytičkami, papírové zápichy, šperky, ozdobná přání a další krásné dárečky, jejichž prodejem chtěly pomoct chudým dětem v Paraguayi. Výtěžek z prodeje činí 4.012,- Kč. Tyto peníze budou předány sestře Barboře. Děkujeme Vám za Vaši štědrost a radost, kterou jste udělali dětem zakoupením jejich výrobků. za všechny děti i dospělé

Martina


POZVÁNÍ na HOSTINU

"To je mé tělo, to je má krev..."

Modlitba Dobrý Bože, děkujeme ti, že jsi nás zde shromáždil. Děkujeme ti, že k nám promlouváš ve slovech Písma, a dáváš se nám pod způsobou chleba a vína. Děkujeme ti. Amen. Připomenutí minulého setkání Při každém slavení eucharistie po vstupních obřadech následuje bohoslužba slova. Bůh k nám mluví a my se s ním máme setkávat ve slově. Je to důležitá součást mše svaté. Ve slovech Písma můžeme uslyšet slovo, které potřebujeme na své cestě životem. Bohoslužba slova má tyto části: čtení z Písma svatého (1. a 2. čtení0), mezizpěvy - žalm, aleluja, evangelium, kázání, vyznání víry, přímluvy. Bohoslužba oběti Kdybychom chtěli slavení eucharistie přirovnat k našim oslavám, např. narozenin, mohli bychom říci: po vzájemném seznámení, povídání, sdělení si různých radostí i starostí je připraveno pohoštění společné jídlo, společná hostina, která má ještě upevnit naše vzájemné vztahy, která nás má ještě více spojit, a která nás také posílí a utiší náš hlad, abychom se mohli posilněni vrátit domů. Podobně je tomu při mši svaté. V bohoslužbě slova jsme se setkali s Ježíšem v jeho slově. Ježíš k nám promlouval slovy Písma, my jsme mu naslouchali, ale také odpovídali, prosili ho za různé potřeby nás, druhých lidí i církve. Nyní následuje chvíle, kdy nás Ježíš zve ke stolu, zve nás na hostinu. Církev se řídí Kristovými slovy, která řekl při poslední večeři: "To konejte na mou památku." Proto církev uspořádala celé slavení bohoslužby oběti tak, aby to odpovídalo Kristovým slovům a úkonům: a) V přípravě darů se přináší k oltáři chléb a víno s vodou = ty prvky, které Ježíš bral do svých rukou. b) V eucharistické modlitbě se vzdává dík Bohu za celé dílo spásy a přinesené dary se stávají tělem a krví Krista. c) Lámáním jednoho chleba se naznačuje jednota věřících a v přijímání věřící přijímají tělo a krev Páně, stejně jako apoštolové přijímali z rukou samotného Krista. Místem eucharistie je obětní stůl - oltář. Bohoslužba oběti má tyto části: - příprava darů modlitba nad dary eucharistická modlitba Svatý (Sanctus) proměňování Otče náš pozdravení pokoje Beránku Boží svaté přijímání závěrečná modlitba. Příprava darů Dary - chléb a víno přinášejí k oltáři věřící (příp. ministranti). Chléb a víno jsou symbolem a znamením našeho života, naší práce, našich radostí i starostí. Společně s těmito dary také každý z nás může a má nyní přinést Bohu sám sebe. Můžeme zde předložit to, co nás trápí, i to, z čeho máme radost. Víno a chléb jsou dary Boží: Bůh nechává vzklíčit semena a dozrát hrozny. Ale přesto je potřeba ještě dost práce, než mohou lidé položit na stůl bochník chleba a džbán vína: sklidit a vymlátit obilí, otrhat a vymačkat hrozny, ošetřovat vinné keře, orat a vláčet pole....V chlebu a víně je obsažena lidská práce, tedy část nás samých - práce, radost a vděčnost. To všechno nyní přinášíme na oltář. Proto kněz nad dary říká: Požehnaný jsi, Hospodine, Bože celého světa. Z tvé štědrosti jsme přijali chléb /víno, které ti přinášíme. Je to plod země/révy a plod lidské práce, a stane se nám chlebem věčného života/nápojem duchovním. Používají se modlitby, kterých se užívalo ve staré době a pravděpodobně v době Kristově při židovské hostině k žehnání chleba a vína. Pak si kněz umývá ruce. Má to symbolický význam - touha po vnitřní čistotě. Kdo chce jíst chléb s Ježíšem, musí mít hlavně čisté srdce. Modlitba nad dary Když už jsou dary na oltáři připraveny, vyzývá kněz věřící, aby se nyní modlili za přijetí oběti, kterou přinášíme. Tím začíná vrcholná část mše svaté, kdy má dojít k proměnění obětních darů v Tělo a Krev Pána Ježíše. Proto se po této výzvě věřící postaví a poslouchají modlitbu kněze, kterou pronáší nad obětními dary. V této modlitbě většinou prosíme za něco, co má tato oběť v našem životě přinášet.


Eucharistická modlitba Nyní začíná střed a vrchol celého slavení eucharistie, totiž vlastní eucharistická modlitba, tj. modlitba díkůvzdání a posvěcení. Kněz vybízí lid, aby pozvedl srdce k Pánu modlitbou s díkůčiněním, a zahrnuje všechny do této modlitby, kterou vysílá jménem celého shromáždění skrze Ježíše Krista v Duchu Svatém k Bohu Otci. Smyslem této modlitby je spojení celého shromáždění věřících s Kristem ve vyznávání velikých činů Božích a v podání oběti. Eucharistická modlitba si žádá, aby jí všichni s úctou a v tichosti naslouchali. Hlavní prvky, ze kterých se skládá eucharistická modlitba, se mohou rozlišit takto: a) Díkůvzdání: (vyjádřené zvláště prefací): Kněz jménem veškerého svatého lidu oslavuje Boha Otce a vzdává mu díky za celé dílo spásy nebo za jeho určitou část podle různého charakteru dne, svátku či doby. My na oltáři nekonáme žádnou další novou oběť, protože se vždy jedná stále o tu jedinou Ježíšem přinesenou oběť na Golgotě při jeho ukřižování. Liturgická reforma po II. vatikánském koncilu umožnila, že kněz si může vybrat v misálu ze čtyř různých forem této modlitby. Postupně vznikaly i další verze např. pro mše s dětmi. Vysvětlení: Preface je slavnostní děkovná modlitba Pánu Bohu především při mši sv.,jako úvod ke kánonu. Je rozdílná podle liturgické doby a pro některé významné svátky a končí vždy "Svatý, svatý, svatý...." Touto modlitbou hned na začátku bohoslužby oběti Bohu děkujeme za všechno, co nám skrze svého Syna daroval. b) Společné zvolání: Svatý, svatý, svatý Celé shromáždění se připojuje k nebeským zástupům a společně zpívá Sanctus; tato aklamace je součástí eucharistické modlitby, pronášejí ji všichni společně s knězem. Společný zpěv má vyzvednout, jaký je to Pán, který přichází ke svému lidu. Zpíváme o tom, že je svatý, Bůh zástupů, že nebe i země jsou plné jeho slávy. Dále používáme slova, která zazněla v Jeruzalémě při Ježíšově přivítání - "Hosana na výsostech..". Tímto zpěvem tedy rovněž vyjadřujeme, že chceme Pána Ježíše přivítat mezi sebou. On totiž skutečně přichází, aby mohl být za okamžik přítomen mezi námi tím nejdůvěrnějším možným způsobem ve svátosti oltářní. c) Epikléze: Církev zvláštními prosbami vyprošuje působení Ducha Svatého, aby věřícími přinesené dary byly proměněny a tak se staly Kristovým Tělem a Krví a aby neposkvrněná oběť byla ke spáse těm, kdo na ní budou mít účast při svatém přijímání. Protože jsou na oltáři dva "obětní dary" - jeden se má stát Kristovým tělem a jeho krví (chléb a víno) a druhý Kristovým tělem tajemným - jsou také ve mši dvě "epikléze", to je dvojí vzývání Ducha Svatého. V první se říká: "Proto tě, Otče, pokorně prosíme, posvěť svým Duchem tyto dary, které před tebe klademe, ať se stanou tělem a krví tvého Syna, našeho Pána, Ježíše Krista." Ve druhé epiklézi po proměnění říkáme:"Nás všechny, kdo přijímáme jeho tělo a krev, naplň jeho Svatým Duchem, ať jsme jedno tělo a jedna duše v Kristu, našem Pánu. Skrze něho ať se před tebou stáváme obětí úplnou a ustavičnou." (Vysvětlení: epikléze (z řeckého epiklesis-přivolání) je prosba k Duchu Svatému, aby proměnil chléb a víno v Tělo a Krev Páně.)

d) Proměňování: Slovy a úkony Kristovými se koná oběť, kterou Kristus ustanovil při Poslední večeři, když obětoval své Tělo a Krev pod způsobami chleba a vína, dal je apoštolům k jídlu a pití a dal jim příkaz, aby nepřetržitě slavili toto tajemství. To, co má každá eucharistická modlitba stejné, jsou Ježíšova slova pronesená při poslední večeři. Když Ježíš prohlásil o chlebu, který držel v rukách, že je to jeho obětované Tělo a o vínu, že je to jeho prolitá Krev, pověřil tehdy své učedníky, aby to konali na jeho památku. Tím ustanovil kněžskou službu. Od této chvíle každý kněz, když vysloví tato Ježíšova slova při mši svaté, umožňuje, že se na oltáři zpřítomňuje Ježíšova oběť na kříži. Na základě těchto Ježíšových slov jsme přesvědčeni, že v tom okamžiku už není na oltáři chléb a víno, ale je zde skutečně přítomné Ježíšovo Tělo a jeho prolitá Krev, ovšem pod podobou chleba a vína. Když tohle Ježíš ustanovil, nemyslel to jenom jako. On neříkal, že kdo bude jíst chléb a pít víno, bude mít život věčný. On mluví o svém těle a své krvi a proto věříme, že ve sv. přijímání nám dává za pokrm své skutečné tělo a svoji krev. Na tento dar Kristovy svátostné přítomnosti mezi námi pak máme vhodně odpovědět. Kněz k tomu vyzývá slovy: "Tajemství víry." Tím se chce říct, že ta Kristova přítomnost je tajemstvím, které svým rozumem nijak neprobádáme a které je možno přijmout jedině vírou.


Lidé, kteří jsou ztotožnění s tímto přesvědčením, na to odpovídají trojím možným způsobem, buď: Tvou smrt zvěstujeme..., nebo Zachraň nás svým křížem..., případně Kdykoliv jíme tento chléb....Vždycky ta odpověď obsahuje ty podstatné věci, které nám zpřítomnění Ježíšovy oběti přináší. Vždycky tam také zaznívá téma vzkříšení. Jde o to, že pod podobou chleba a vína zde není přítomen pouze Ježíš obětovaný, ale také vzkříšený. Živý vzkříšený Ježíš je mezi námi. Zastavme se ještě u pojmu "transsubstantiatio", česky přepodstatnění. Tento termín se začal užívat ve středověku a na 4. lateránském koncilu v r. 1215 byl přijat za oficiální učení církve. Transsubstanciace je teologickým označením pro skutečnost, že při proměňování ve mši sv. se chléb a víno proměňují v Tělo a Krev Krista tak, že z nich zůstávají pouze způsoby (to, co lze vnímat smysly: velikost, barva, chuť, vůně...) Kristus je přítomen v oltářní svátosti opravdově, skutečně a podstatně, ne tedy jen v symbolu nebo obraze (Zwingli), nebo pouze v naší obraznosti svou mocí (Kalvín). Podle Luthera je Kristus přítomen v chlebě, a to pouze v okamžiku přijímání. e) Anamnéze: (vzpomínka) je nejdůležitější prosbou. V ní církev plní Kristův příkaz "To čiňte na mou památku." Památka na Kristovo utrpení, vzkříšení a nanebevstoupení se stává nyní obětí místní obce, aby se naplnilo to, co chtěl Kristus. Liturgie tu jasně ukazuje, že Boží lid je spoluobětovníkem mše = obětuje Otci Krista, ale spolu s ním i sebe: "Shlédni na oběť své církve: vždyť to je tvůj obětovaný Syn, který zemřel, aby nás s tebou smířil." (III. Eucharistická modlitba) f) Podání oběti: Při slavení této památky církev, a to především ta, která je tu teď shromážděna, obětuje v Duchu Svatém neposkvrněnou oběť Otci; církev usiluje dosáhnout toho, aby se věřící učili obětovat nejen neposkvrněnou oběť, ale i sebe samy, aby byli den ze dne Kristem prostředníkem vedeni k sjednocení s Bohem a mezi sebou, aby tak Bůh byl všechno ve všech. g) Prosby: Jimi se vyjadřuje, že eucharistie se slaví ve společenství s celou církví jak nebeskou (svatí), tak pozemskou (za papeže, biskupy...) a že se přináší oběť jak za ni, tak za všechny její členy, živé i mrtvé, kteří jsou povoláni k účasti na vykoupení a spasení získaném Kristovým Tělem a Krví. h) Závěrečná doxologie: "Skrze něho, s ním a v něm... Jí se vyjadřuje oslava Boží; stvrzuje a uzavírá ji společné zvolání lidu: Amen. (Vysvětlení: doxologie je chvála, kterou vzdáváme Nejsvětější Trojici.) Obětní hostině předcházejí tyto obřady: Otče náš je uváděn mezi modlitbami před přijímáním už od 4. století. V této modlitbě se žádá o každodenní chléb, který křesťanům připomíná i chléb eucharistický. Modlíme se, abychom radostně konali dobro, aby nám Bůh odpustil naše viny, stejně jako my máme odpouštět těm, kteří nám nějak ublížili. Modlíme se, aby z našeho života zmizelo veškeré zlo. Pozdravení pokoje - Ježíš vždy chtěl, aby lidé spolu vycházeli, chtěl, aby se mezi sebou navzájem smířili a žili v pokoji. Tento pozdrav pokoje je symbolem našeho smíření s druhými lidmi, je znamením toho, že nemáme se svými bližními nějaké spory, je znamením, že jsme připraveni přijmout Ježíše ve svatém přijímání. Beránku Boží - Beránek Boží je staré označení pro Ježíše Krista. Ježíš je pro nás beránkem, který byl jako nevinný obětován za nás. Kněz vezme hostii, láme ji nad patenou na menší části (smrt), pak jednu částečku vpustí do kalichu s vínem (život) a tiše se modlí. My říkáme nahlas: "Beránku Boží, který snímáš hříchy světa..." Kněz se připravuje na přijetí Kristova Těla a Krve tichou modlitbou. Přijímání - Kněz pozvedá hostii a ukazuje věřícím, že zde je ten obětovaný beránek. A aby povzbudil přítomné k účasti na stolu Páně, uvádí, že jsou blahoslavení ti, kteří jsou pozváni k večeři Beránkově. Věřící odpovídají slovy: "Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel....". My nepřijímáme Tělo Páně proto, že bychom si to zasloužili. Bůh se nám dává, protože chce být s námi, chce nás posilovat jako chléb a jako víno nám pomáhat k dobrému a radostnému životu. Ať přijímáme do úst nebo na ruku, vždycky máme mít na paměti co největší úctu k tomuto okamžiku. Je důležité děkovat Bohu za tento úžasný dar. Ale ani to nestačí. Máme nejen děkovat, nýbrž stát se lidmi eucharistie, totiž lidmi, kteří přijali a uskutečňují vděčnost a díkůvzdání jako svůj životní styl. Bůh chce být oslavován nejen slovy, ale především naším životem. To neznamená stoprocentní morální bezúhonnost, ale život víry, naděje a lásky, neboli stálé vědomí závislosti na Bohu a jeho věrnosti vůči nám, nad jeho spasitelskou mocí a nad jeho milosrdenstvím.


V závěrečné modlitbě kněz děkuje za přijaté dary a prosí za užitek ze slaveného tajemství. Odpovědí "Amen" přijímáme tuto modlitbu za svou. Závěrečné obřady mše svaté Než odejdeme z bohoslužby, dostáváme požehnání. Je to příslib, že Bůh je stále s námi a chrání nás. V síle tohoto požehnání máme také vstupovat do všeho, co nás čeká. Požehnání bychom si měli nést v srdci domů, abychom se stali požehnáním pro druhé. Na konci mše svaté zazní slova "Jděte ve jménu Páně." Možná nás ale nenapadlo, že právě těmito slovy Pán rozeslal své učedníky. Neznamená to tedy, že je konec bohoslužby, ale že v síle Božího slova a eucharistie máme vyjít do tohoto světa šířit evangelium, a to slovem i životem. Z kostela bychom měli vycházet s touhou, aby vše, co tvoří náš každodenní život, vše jakoby od Boha vzdálené a jemu cizí, vše "profánní" uprostřed našich vesnic a měst bylo posvěceno tím jediným Svatým, který přebývá v našich srdcích. Chodíme mezi lidmi nepozorováni, podílíme se s ostatními na jejich každodenním údělu, ale s tím rozdílem, že v sobě neseme toho, který má moc zachránit a proměnit svět. Co říká Katechismus katolické církve KKC 1383, 1350, 1352, 1353, 1354, 1355, 1356, 1357, 1358, 1359, 1360, 1385, 1390 KKC 1374 Způsob Kristovy přítomnosti pod eucharistickými způsobami je jedinečný. Díky němu stojí eucharistie nad všemi svátostmi a je "jakýmsi vyvrcholením duchovního života a cílem, k němuž směřují všechny svátosti". V Nejsvětější svátosti oltářní je "obsaženo opravdu, skutečně a podstatně tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista, s duší a božstvím, a tedy naprosto celý Kristus. Tato přítomnost se nazývá "skutečná" ne výlučně, jako by ostatní nebyly skutečné, ale je to přítomnost vynikající, protože je podstatná, tj. že tímto způsobem je přítomen Kristus, Bůh a člověk, naprosto celý." KKC 1377 Kristova eucharistická přítomnost začíná ve chvíli proměňování a trvá, dokud existují eucharistické způsoby. Kristus je celý a celistvý přítomen v každé způsobě a v každé její části: lámání chleba nerozděluje Krista. KKC 1387 Aby se věřící vhodně připravili na přijetí této svátosti, zachovávají půst předepsaný v jejich církvi. Tělesný postoj (chování, šaty) má vyjadřovat úctu, slavnostní ráz a radost této chvíle, v níž se Kristus stává naším hostem. Myšlenky k účasti na eucharistii: - Eucharistii je možno dobře slavit, jen když se život bere jako "díkůvzdání". Za co jsem dnes děkoval? - Eucharistie je společenství. Za koho jsem se dnes zvlášť modlil? - Eucharistie je dík Bohu za jeho bezpodmínečnou lásku. Jak jsem dnes nechal do svého života vstoupit lásku? Jak jsem ji předal dál? - Eucharistie ukazuje, že nezáleží tolik na tom, abych miloval Boha, jako na tom, abych se nechal Bohem milovat. Kde tomu tak bylo? - Kterou částí eucharistie jsem dnes vyjádřil nejlépe sama sebe? - Co by se dnes změnilo, kdybych nebyl na mši svaté? Modlitba: Děkujeme ti, Pane, že nás zahrnuješ tolika nádhernými dary. Prosíme tě, abys nám dal svou milost a otevřel naše srdce, abychom byli schopni porozumět, jaká síla se skrývá v eucharistickém pokrmu, abychom se jí otevřeli, přijali ji a žili z ní. Děkujeme ti za tento nádherný dar, v němž nám dáváš sám sebe. Amen.

Za společenství La vie montante Magda Jurášková

P. S. Omlouvám se, že naše příspěvky do Studánky jsou poněkud delší, snažím se zkracovat texty, které jsme obdržely, jak se dá, ale je to nádherné téma a musí dávat smysl. Děkuji za pochopení.


SOUSTŘEDĚNÍ PŘED 1. SV. PŘIJÍMÁNÍM V pátek 10. 5. 2013 nám vyučování skončilo o hodinu dříve, protože jsme jeli na soustředění před 1. sv. přijímáním. Ve 13 hodin jsme se sešli na autobusovém nádraží. Rozloučili jsme se s rodiči a vyrazili jsme do Frýdlantu nad Ostravicí. Na místo jsme přijeli asi za hodinu, vystoupili a šli se ubytovat. Holky byly v jedné chatě a kluci v druhé, kde byla také kuchyň s jídelnou. Po ubytování jsme se sešli v jídelně a rozdělili se do družstev. Družstva byla tři: Červení draci, Zelenáči a Bibliosauři. Já jsem byla Zelenáč. Hráli jsme různé hry, vymýšleli pokřiky a večer byla stezka odvahy. Po ní jsme měli mši svatou s otcem Přemkem. Vše bylo super, ale byli jsme už unavení, tak jsme šli spát. V postelích nás čekala poslední hra – bobřík mlčení, kdo však vyhrál, už nevím, protože jsem brzy usnula. V sobotu po snídani jsme vyráběli dárečky pro maminky, každý se moc snažil, ať má ten nejkrásnější. Potom jsme nazkoušeli scénky, psali test a zpívali. Před obědem si s námi povídal otec Přemek, uteklo to tak rychle, že nás museli zavolat na oběd. Po obědě jsme si šli sbalit věci a těšili se na příjezd rodičů. Přijeli maminky, tatínkové, někomu i dědeček s babičkou. Než se všichni sešli, tak jsme si s paní učitelkou udělali vyhodnocení her. Všem jsme předvedli scénky, které jsme měli připravené a vše zakončili mší svatou s otcem Přemkem. Maminky dostaly dárečky a vyrazilo se domů. Všem se tam líbilo a určitě se tam budou těšit i další děti. :-) Eliška Vitásková, 3. B


Na soustředění ve Frýdlantu nad Ostravicí se mi líbilo, hráli jsme tam soutěže a hry, vyráběli jsme svíčky pro maminky k nedělnímu svátku. Chodili jsme se modlit do kapličky, která byla v chatě. Bylo tam moc krásně a mi se tam hodně líbilo. Tadeáš Ballarin, 3. A Na pobytu ve Frýdlantu nad Ostravicí jsme zpívali písničky, vedoucí byli: Hanys, Eva, Lenka, p. uč. Jana, o. Přemek. Vyráběli jsme svíčky a v pátek i v sobotu jsme měli mši svatou. Na večeři jsme měli bramborový guláš, na snídani vánočku a na oběd špagety. Nejvíc se nám líbila mše svatá. René Blažčík a Eliška Theuerová, 3. A

MŮJ VZTAH K BIBLI Právě probíhá rok víry a já se zeptala dětí v náboženství v páté a deváté třídě na jejich vztah k Bibli. Tady jsou některé odpovědi:  5. třída K BIBLI MÁM DOBRÝ VZTAH, PROTOŽE... * sám nevím; je o Ježíši; protože ji čtu a zajímá mě; protože se z Bible hodně dozvíme; jsou tam zajímavé příběhy, ze kterých se hodně dozvíme; je to důkaz Boží lásky; zajímá mě Bible i náboženství; mi ukazuje skutky různých lidí; mě baví různé příběhy; ji čtu, zajímají mě příběhy z Bible. S BIBLÍ MÁM POTÍŽE, PROTOŽE... * je nudná; je moc tlustá; s Biblí nemám potíže, protože mě zajímá; jsem ji ještě nečetla; je velmi tlustá; jsem ji nikdy nepřečetla; tam neumím moc hledat; si na ni někdy neudělám čas; mám jen dětskou ilustrovanou; hodně věcí ještě nevím; ji nemám. MŮJ VZTAH K BIBLI SE U MNE PROJEVUJE TAK, ŽE... * ji vůbec nečtu; je dobrý i špatný; se chci dozvědět víc; chodím do náboženství; mi o ní vypráví babička; žádný není; chodím do kostela a miluju Boha; si ji pročítám; si z ní rád čtu; se učím ve škole s naší hodnou paní učitelkou; ji čtu a modlím se. O BIBLI BYCH SE RÁD/A DOZVĚDĚL/A: * už nic; víc; spoustu věcí o Ježíši; jak vypadal Ježíš; jak je stará; kolik lidí ji sepsalo; kolikátého se Ježíš narodil.


 9. třída K BIBLI MÁM DOBRÝ VZTAH, PROTOŽE... * tam občas najdu celkem poučné příběhy; mám k ní neutrální vztah; nemám k ní žádný vztah; je to prostě kniha, která je nejznámější a nemám s ní žádný velký problém; je tam mnoho poučných věcí; jsem ji ještě nečetl. S BIBLÍ MÁM POTÍŽE, PROTOŽE... * hodně věcem v ní nerozumím a některé věci nejsou reálné; v ní nějaké věci nechápu; je moc hrubá a nechce se mi číst; jsou tam výklady, které nemusí být pravdivé, nejsou k tomu důkazy; ji nemám. MŮJ VZTAH K BIBLI SE U MNE PROJEVUJE TAK, ŽE... * vlastně ani nevím, že se projevuje, ale jestli se projevuje, tak jedině lepším chováním v některých životních situacích; asi nijak; nevím, jak se projevil můj vztah k Bibli. O BIBLI BYCH SE RÁD/A DOZVĚDĚL/A: * chtěla bych zjistit význam určitých vět a příběhů, kterým nerozumím; skoro nic; nevadilo by mi se o Bibli dozvědět co nejvíce; kdo ji založil nebo napsal první spis; o konci světa. A jak byste na tyto čtyři otázky odpověděli vy sami?

VÍRA A CÍRKEV „První křesťané vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.“

Sk 2,42

 Sedmáci se zamýšleli nad čtyřmi otázkami, které inspiroval tento úryvek z Bible. ...poslouchali učení apoštolů... JAK UCHOVAT A PŘEDÁVAT POKLAD VÍRY? * Povídat o tom, napsat o tom knihu, chovat se podle toho, aby se ostatní lidé přidali; líp se chovat podle Písma; poslouchat a předávat dál; svědectví; učit děti o Bohu, chovat se podle příkladu; číst a předávat Bibli; povídat o víře a chovat se podle ní; mluvit o tom a předávat to mladším generacím. ...byli spolu... JAK VYTVÁŘET SPOLEČENSTVÍ? * Být k lidem milí, bavit se a povídat si s nimi; věřit v Boha; mít dobré vztahy, přátele; naslouchat si a nehádat se; scházet se, chodit do kostela a mít dobré vztahy k jiným; naslouchat, nehádat se, pomáhat; být k sobě hodní, tolerovat se. ...lámali chléb... JAK SLAVIT EUCHARISTII A MÍT K NÍ ÚCTU? * Jít na mši svatou a mít čisté srdce; chodit do kostela a přijímat Eucharistii; mít čisté svědomí; jít ke zpovědi, chodit do kostela; nehřešit a snažit se chodit na mši sv. ...modlili se... JAK ŽÍT DENNĚ VE SPOJENÍ S BOHEM? * Mluvit k Bohu, chodit do kostela, modlit se; mluvit s Bohem; svěřovat se mu; myslet na něj. I tady máte možnost zkusit si sami odpovědět na tyto čtyři otázky. Hezké prožívání roku víry. J. Pašková


Z programu farnosti Setkávání farních společenství: Schola: ............................................... každá sobota v 13:00 hod. Ministranti: ......................................... pátek 14.06. v 16:30 hod. Podávající sv. přijímání: .................... sobota 08.06. v 19:15 hod. Společenství matek: ... čtvrtek 16.06. a úterý 25.06. v 19:00 hod. Společenství seniorů „La vie Montante“: .. středa 19.06. v 16:00 hod. Katecheze pro dospělé: ............ čtvrtek 06.06. a 20.06. v 19:00 hod. Farní klubko dětí: ............................ neděle 09.06. ve 13:00 hod.

Návštěvy nemocných pátek 07.06. pátek 04.07.

Adorace, pobožnosti: 1. čtvrtek v měsíci – 06.06. kvůli červnové pobožnosti v červnu nebude. 1. pátek v měsíci – 07.06. od 17:00 hod. možnost tiché adorace Krista v Eucharistii a prvopáteční zpovědi; po mši sv. pokračování adorace do 20:00 hod. 3. pátek v měsíci – 21.06., bezprostředně po mši svaté místo červnové pobožnosti

ul. Družstevní, Nádražní, Zahradní, Jasanová, 1. Máje, Hornická, Opavská. ul. Příkopní, Luční, Slunečná, Lesní, Sadová, Svobody, Hlučínská, Ratibořská.

Červnové pobožnosti ke ctí Nejsvětějšího Srdce Ježíšova budou v našem kostele po celý červen bezprostředně po večerních mších svatých ve všední dny.

Ostatní události:

02.06. – slavnost sv. Stanislava, biskupa a mučedníka, patrona farního kostela – bolatický odpust. Možnost získat plnomocné odpustky u této příležitosti. Mše sv. jako obvykle o nedělích.

Svaté přijímání pod obojí způsobou: sobota 01.06. a neděle 02.06.

02.06. od 17:00 do 18:00 hod. – adorace eucharistického Krista v modlitební jednotě s papežem Františkem, začne červnovou pobožnosti, pak bude prostor pro adoraci tichou a ukončena bude společnou modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství a svátostným požehnáním.

Měsíční sbírka farnosti na opravu varhan: sobota 15.06. a neděle 16.06.

07.06. – slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, slavná mše svatá v našem kostele bude v 18:00 hod. – tato slavnost ruší páteční půst. 15.06. a 22.06 od 9:00 hod. – brigáda – výkop oplocení fary, příprava k opravě a izolaci oplocení fary. Prosím o pomoc v těchto pracích.

Mše svatá na Borové: čtvrtek 20.06. v 18:00 hodin., po mši sv. návštěva borovských nemocných

od 19.06. po ranní mši svaté– přijímání úmyslů mši svatých na 2. pololetí 2013. 24.06. – slavnost Narození sv. Jana Křtitele – slavná mše svatá v našem kostele bude v 18:00 hod. - je to slavnost s doporučenou účastí na mši svaté. 29.06. – slavnost sv. Petra a sv. Pavla, apoštolů – slavná mše svatá z vigilie této slavnosti bude v našem kostele v pátek 28.06. v 18:00 hod. - je to slavnost s doporučenou účastí na mši svaté. 05.07. – slavnost sv. Cyrila, mnicha a Metoděje, biskupa, slovanských věrozvěstů, patronů Evropy a hlavních patronů Moravy – slavná mše svatá v našem kostele bude v 8:30 hod. - je to slavnost s doporučenou účastí na mši svaté, tato slavnost ruší páteční půst.


Úmysly mší svatých Út St Čt Pá So Ne

04.06. 05.06. 06.06. 07.06. 08.06. 09.06.

Út St Čt Pá So Ne

11.06. 12.06. 13.06. 14.06. 15.06. 16.06.

Út St Čt Pá So

18.06. 19.06. 20.06. 21.06. 22.06.

Ne 23.06. Po Út St Čt Pá So Ne

24.06. 25.06. 26.06. 27.06. 28.06. 29.06. 30.06.

Út St Čt Pá

02.07. 03.07. 04.07. 05.07.

So 06.07.

Ne 07.07.

18:00 06:30 18:00 18:00 18:00 08:30 14:30 18:00 06:30 18:00 18:00 18:00 08:30 14:30 18:00 06:30 18:00 18:00 11:00 18:00 08:30 14:30 18:00 18:00 06:30 18:00 18:00 18:00 08:30 14:30 18:00 06:30 18:00 08:30 11:00 10:00 12:00 18:00 08:30 14:30 -

na poděkování za provázení manželský životem za naše farní společenství za + Josefa Řehánka, manželku a za živé osoby do ochrany Boží za + Albinu Ratajovou, manžela a tři syny za + Marii Jiříkovou, rodiče a sourozence na poděkování za dar života s prosbou o další ochranu a požehnání za + Oskara Boczka a rodiče z obou stran za + Emilii Skácelovou, manžela a za živé rodiny za živé a zemřelé členy společenství „La vie Montante“ k 10. výročí vzniku za + Josefa Sikoru k 1. výročí úmrtí za + Marii Tvarůžkovou k 1. výročí úmrtí za + Roberta Bočka a Hedviku Slivkovou za + Adolfa a Hedviku Návratovy a Helenu Kupkovou za + Annu Sněhotovou, + manžela, sestru, švagra a za živé rodiny za + Adélu Kretkovou, manžela, sourozence a rodiče z obou stran za + Annu Kupkovou k nedožitým 75. narozeninám za naše farní společenství (na Borové) za + Ernu Ratajovou a manžela svatba: Kamil Halfar – Markéta Kupková za živé a zemřelé myslivce z Bolatic a Borové na poděkování za 50 let manželského života s prosbou o Boží ochranu za + Rudolfa Dudu, vnuka, rodiče z obou stran, sourozence a za živé rodiny za + Anežku Bělákovou, syna, rodiče a sourozence za + Adelheidu Hluchníkovou k 1. výročí úmrtí mše sv. není mše sv. není za + Alžbětu Návratovou a + příbuzné za + Annu Štefkovou k 1. výročí úmrtí za + Marii Liškovou k 1. výročí úmrtí za + Jana Kramáře k nedožitým 50. narozeninám na poděkování za dar života s prosbou o Boží vedení, ochranu a požehnání a za živé rodiny mše sv. není za + Josefa Sollicha k 1. výročí úmrtí za + Bertu Slivkovou, dva manžely, dceru a syna svatba: Daniel Kubatka – Jana Pašková svatba: Michal Jašek – Martina Krasenská svatba: Jakub Fiedler – Pavla Dudová za + Andělu Uvarovou a manžela, rodiče a za všechny + děti za + Josefa Labudu k nedožitým 70. narozeninám, + rodiče, sestru a švagry za + Štefana Jentkiho k nedožitým 80. narozeninám

Omlouváme se za případné chyby ve jménech a úmyslech mší svatých. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nás, prosím.

Vydává:

Římskokatolická farnost Bolatice, Svobody 13, 747 23 Bolatice

Šéfredaktorka: Mgr. Lucie Plačková Uzávěrka příštího čísla: 23. 06. 2013 Edice: Marek Blokeš Příští číslo: 07. 07. 2013 Evidenční číslo: MK ČR E 14902 Náklad: 800 výtisků  731 625 635  www.farnost.bolatice.cz  [email protected]  [email protected]  -12-

Drazí Farníci, Farnice a Farničata

Recommend Documents