Dračí řád Zikmunda Lucemburského ve světle Zikmundových listin

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pomocných věd historických a archivnictví

Pomocné vědy historické Karel Skoumal

Dračí řád Zikmunda Lucemburského ve světle Zikmundových listin

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Petr Elbel, Ph.D. 2015

Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne .................................................... 2

Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu své bakalářské diplomové práce Mgr. Petru Elblovi, Ph.D. za velikou ochotu, drahocenné rady a připomínky.

3

Obsah ÚVOD ........................................................................................................................................ 5 DVORSKÉ ŘÁDY.................................................................................................................... 6 ZAKLÁDACÍ LISTINA .......................................................................................................... 9 DOCHOVÁNÍ LISTINY ............................................................................................................... 9 VNĚJŠÍ ZNAKY ....................................................................................................................... 10 VNITŘNÍ ZNAKY ..................................................................................................................... 11 Úvodní protokol ................................................................................................................ 11 Kontext .............................................................................................................................. 13 Tabulka č. 1 – Porovnání statut uherského řádu sv. Jiří a Dračího řádu .................... 15 Eschatokol ......................................................................................................................... 24 DŮVODY VZNIKU DRAČÍHO ŘÁDU .............................................................................. 26 VÝVOJ ŘÁDU ZA ŽIVOTA ZIKMUNDA LUCEMBURSKÉHO .................................. 28 Kolana řádu ....................................................................................................................... 40 TYPOLOGIE LISTIN ........................................................................................................... 42 Tabulka č. 2 – Listiny vydané Zikmundem Lucemburským ........................................... 42 SHRNUTÍ ................................................................................................................................ 48 PŘÍLOHA Č. 1 ....................................................................................................................... 49 Tabulka č. 3 – Záznamy jiných vydavatelů týkající se Dračího řádu ........................... 49 PŘÍLOHA Č. 2 – EDICE ZAKLÁDACÍ LISTINY DRAČÍHO ŘÁDU ........................... 51 BIBLIOGRAFIE .................................................................................................................... 58 VYDANÉ PRAMENY ................................................................................................................ 58 LITERATURA .......................................................................................................................... 59 NEVYDANÉ PRAMENY ............................................................................................................ 65

4

Úvod Hlavním tématem předkládané bakalářské práce je sledovat podobu a vývoj Dračího řádu Zikmunda Lucemburského na základě listinného materiálu. V první části své práce osvětluji pojem dvorské řády a pokouším se o zasazení tohoto fenoménu do kontextu světských a církevních řádů. Na tuto část navazuji rozborem zakládací listiny Dračího řádu, kterou komparuji se zakládacími listinami jiných dvorských rytířských řádů. Po rozboru zakládací listiny, uvádím všeobecné důvody, které vedly k založení Dračího řádu, tedy situaci před samotným založením, poté navazuji na fungování Dračího řádu v průběhu let, tato část je postavena na dochovaném listinném a písemném materiálu, nejedná se však pouze o listiny vyprodukované Zikmundovou kanceláří. Práce je dále doplněna krátkým exkurzem do problematiky kolany řádu. Závěrečnou částí je typologie Zikmundových listin, kde rámcově shrnuji obsahovou souvislost jeho listin, které mají spojitost s Dračím řádem. V příloze pak podávám diplomatickou re-edici zakládací listiny Dračího řádu.

5

Dvorské řády Obecné rozdělení rytířských řádů je na církevní, či spíše duchovní, a světské. Prvopočátky duchovních řádů leží v období křižáckých válek, kdy ve Svaté zemi vznikaly první družiny rytířů, které byly zárukou ochrany poutníků putujících do Palestiny.1 V době křížových výprav vzniká řád svatého Jana Jeruzalémského, z tohoto řádu se během 12. století vyvíjí rytířský a špitální řád svatého Jana Jeruzalémského (Ordo Militaris Hospitalis s. Joani Hierosolymitani).2 Dalším řádem založeným pro ochranu poutníků byli Templáři, zvaní podle svého Jeruzalémského sídla na místě Šalamounova chrámu (templu). Jejich krojem byl šedivý plášť s vyšitým červeným řeckým křížem. Templáři se posléze dostali do Francie, kde nabyli velkého bohatství. V roce 1312, po předchozím soudním vyšetřování a nátlaku francouzského krále Filipa IV., došlo k zrušení řádu a předání majetku řádu Johanitů.3 Mezi další duchovně rytířské řády patřil Řád německých rytířů nebo český Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou založený svatou Anežkou, Řád svatého Ducha, Řád rytířů strážců Božího hrobu.4 V kontrapunktu jsou světské rytířské řády, ty nebyly utvářeny po vzoru duchovních rytířských řádů za účelem primárně idealistickým, nýbrž jako organizace vzniklé spíše z politického důvodu, jako nástroj propojení šlechty s panovníkem, zisk spojenců, podpora a udržení právního a sociálního statutu a privilegií, přičemž limitovaný počet členů dával řádu jeho exkluzivitu. Členové byli spojeni společenskou smlouvou v podobě statut, které potvrzovaly přísahu věrnosti a podpory mezi jednotlivými členy řádu a také k osobě suveréna řádu. Odkaz vznešených rytířských idejí ovšem do stanov řádů pronikl také, ale pouze jako dodatek na vyvážení čistě užitkového účelu založení řádu. Nejstarší zmínky o formování světských rytířských řádů pocházejí z konce 13. století. Usnesení církevních koncilů ve Valencii z roku 1248 a z Avignonu z roku 1281 zakazují zakládání a další činnost různých svazků, společností, spolků a bratrstev měst, hradů, šlechticů, měšťanů a jiných osob žijících v městech, hradech, jak duchovních, tak i světských. Avšak usnesení z 18. června 1326 zakazovalo zakládání pouze šlechtických rytířských společností v jihofrancouzských církevních provinciích Arles, Aix, a Embrun. Předmětem zákazu pod trestem exkomunikace bylo scházení rytířů na předem určených místech, na zasedáních, kde si mezi sebou volili

LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha, 1995, s. 15. Tamtéž, s. 15. 3 Tamtéž, s. 17, DEMURGER, Alain. Jakub z Molay: Soumrak templářů, Praha, 2011, 15-256. 4 KOLÁČNÝ, Ivan. Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Praha, 2006, s. 13. 1 2

6

suveréna řádu, přísahali jim věrnost, poslušnost a vzájemnou podporu jednotlivých členů. Taktéž bylo zakázané nošení jednotlivých insignií společností.5 Samostatnou podskupinu tvoří právě dvorské řády. Ty je možné někdy ztotožnit s řády panovnickými, které vznikaly na dvorech evropských panovníků nebo s řády vévodskými a panskými.6 Nejstarším přímým dokladem o existenci konkrétního řádu je zakládající listina Uherské bratrské milice svatého Jiří z roku 1326.7 Dalším řádem, který nabyl celoevropského významu, je Podvazkový řád. Tento anglický řád byl založený v polovině 14. století anglickým krále Edwardem III.8 Mezi řády kontinentální můžeme počítat řád Točenice, jehož zakladatelem byl český král Václav IV.9 Symbolika tohoto řádu hluboce pronikla nejen do iluminací v kodexech, ale je i blízce spřízněna se symbolikou Dračího řádu. Z rakouského prostředí řád Salamandra založen, snad Leopoldem III.,10 taktéž rakouský řád Orla založený roku 1433 Albrechtem II., Zikmundovým zetěm. Řád svatého Jiří založený Fridrichem III.11 a rakousko-alsaský Řád štítu svatého Jiří.12 Mezi nejznámější řády ovšem patří řád Zlatého rouna z roku 1431.13 Toliko k objasnění pojmu „dvorské.“ Naproti tomu pojem „řády“ není úplně dobově totožný v kontextu světských řádů. Ve středověku používaný pojem řád (ordo) se vztahoval především na mnišské řehole a

GRAUS, Igor. K úlohám a postaveniu svätcov v laických rytierskych rádoch a záslužných vyznamenaniach, in: Svätec a jeho funkcie v spoločnosti. Zv. 2. [Zost.]: Kožiak, Rastislav – Nemeš, Jaroslav. Br., Chronos, 2006, s. 40-41. 6 KOLÁČNÝ, 2006, s. 49. 7 GRAUS, 2006, s. 40-41. 8 Vyobrazení řádové insignie, patrona řádu, panovníka v roli zakladatele a členů řádu, kteří nesou řádové roucho s vyobrazením insignie, se nachází v kodexu téměř sto let po založení London, British Library, Stowe 594, fol. 5v19r, dostupné z: http://prodigi.bl.uk/illcat/record.asp?MSID=7656&CollID=21&NStart=594. 9 Přesné datum založení řádu nám dnes není jasné, ale předpokládá se, že řád byl založen někdy mezi léty 1382 a 1387 BAROCH, Miroslav. Řád Točenice, in: Heraldika a genealogie. Klub pro českou heraldiku a genealogii. 38, č. 1-2, 2005, s. 4. 10 BOULTON D'ARCY, Jonathan Dacre. The Knights of the Crown: The Monarchical Orders of Knighthood in Later Medieval Europe, 1325-1520, New York, 2000, s. 342, Mezi erby rakouského vévody Leopolda III. a jeho manželky Kateřiny Burgundské z kodexu bratrstva svatého Kryštofa z Arlbergu, z konce 14. století, se nachází symbol řádu Salamandra, do kruhu stočený s hlavou směřující heraldicky doleva, s vyplazeným jazykem a s hřbetem červeně tečkovaným, Innsbruck, Tiroler Landesarchiv, Tiroler Handschrift "Codex Figdor," fol. 2r, další poněkud odlišnější, s ocasem kolem krku a hřbet bez červených teček, tamtéž fol. 39v. Vyobrazení řádu známe také připojené k erbu Albrechta IV. HUPP, Otto. Die Wappenbücher von Arlberg, Bd. I., Berlin, 1937-1939, s. 21, Wien, Haus-, Hof- und Staatsarchiv, Hauptbuch der Bruderschaft St. Christoph auf dem Arlberg. Handschrift Weiss 242, fol. 7v, 8r, Chunratha von Kreiga, HUPP, 1937-39, s. 241, Joriga z Dachsbergu tamtéž, s. 88 a Martina Fallbachera, tamtéž s. 88. Vyobrazení řádu se nachází v různých verzích daného kodexu. Tento kodex přináší mimo jiné i insignie dalších řádu, mezi některé možno zmínit insignie Bratrstvo zlaté spony nebo Řád copu. 11 viz KOLLER, Heinrich. Der St. - Georgs-Ritterorden Kaiser Friedrichs III., in: Die geistlichen Ritterorden Europas, Sigmaringu, 1980, s. 417-429. 12 BOULTON D'ARCY, 2000, s. 598-591, listina Zikmunda Lucemburského, jejíž obsah bývá uváděn do souvislosti s Dračím řádem ZsO III. (1411-1412), č. 2143, s. 511, RI XI. 1, č. 228, s. 15, je ve skutečnosti směřována na výše zmíněný řád štítu (Gesellchaft Sant Jorgen shiltes) Wien, Österreichisches Staatarchiv, sig. AT-OeStA/HHStA RK Reichsregister E, fol. 29r. 13 Kompletní bibliografie k roku 2012 viz DÜNNEBEIL, Sonja. Bibliographie zur Geschichte des Ordens vom Goldenen Vlies, 2012, s. 1-43. 5

7

duchovní rytířské řády. Z tohoto důvodu se snažili zakladatelé světských řádů od tohoto názvu distancovat a nahradili jej názvem společnost (societas).14 Tato formulace ovšem neplatí striktně v každém případě. Řád Zlatého rouna má v úvodu svých zakládacích stanov uvedeno (Ordre et fraternité de Chevalerie […] apelle l´Ordre dela Thoison d´or)15 řád a bratrstvo rytířů nazývané řád Zlatého rouna. Uherský řád svatého Jiří se v úvodu listiny zmiňuje o (Societatis fraternalis).16 V případě Podvazkového řádu se jednalo o (societatis sive Ordinis).17 V neposlední řadě také řád Orla Albrechta Habsburského používá označení (Geselschaft),18 tedy společnost, a konečně výskyt výrazu (societas) v zakládací listině Dračího řádu, zde mohu již uvést, že pojem (societas) se vyskytuje i v ostatních listinách Dračího řádu a je konstantní. Povahu zakládacích stanov řádů a jejich obsah uvádím dále, a to v porovnání se zakládací listinou Dračího řádu.

GRAUS, 2011, č. 3, s. 47. LEIBNIZ, G. W. Mantissa Codicis Iuris Gentium Diplomatici, Pars altera, Hanoverae, 1700, s. 20. 16 MOL DL 40483. 17 LEIBNIZ, 1700, s. 1. 18 THIERL, Heinrich Gustav. Der österreichische Adlerorden (1433), in: Jahrbuch der heraldischen Gesellschaft Adler in Wien Ser. NF, Bd. 15, Wien, 1905, s. 232. 14 15

8

Zakládací listina Dochování listiny Originál zakládací listiny je umístěn v Budapešti, v Magyar Országos Levéltár, v části listinného materiálu, (DL) pod signaturou 9470, pod stejným číslem je umístěn i pozdější opis. Opis zakládací listiny se nachází v kodexu Heinricha von Heessela z poloviny 15. století.19 V daném kodexu se také nachází vyobrazení insignie řádu v pozlaceném provedení. Insignie je v podobě zatočeného draka se zády roztrženými červeným latinským křížem, s hlavou situovanou heraldicky doprava, převýšeného plamenným křížem. Následující strany kodexu jsou věnovány opisu zakládací listiny, která je uvedena s některými rozdíly. Kromě gramatických odchylek jsou zde zapomenuty nebo nepřesně uvedeny některé údaje: 

Není zde vůbec uvedeno jméno srbského despoty



V případě Jana, syna Mikuláše Gorjanského, je uvedeno, že se jedná o bratra



Navíc je zde uvedena devoční formule u uherského palatina20

Kromě mnou uvedené re-edice jsou edice listiny zpřístupněné v Acta litteraria Musei Nationalis Hungarici,21 Regni Hungariae […] Stemmatographia […] De Antiquis Populis Hungariae Oras Incolentibus, 22 a v Codex diplomaticus Hungariae ecclesiasticus ac civilis.23

19

Antwerpen, Stadtbibliothek, Handschrift des Herolds Heinrich von Heessel, fol. 7v-18r. Pro porovnání listiny z doby kolem založení řádu (Nicolaus de Gara Regni Hungarie Palatinus et Iudex Comanorum) MOL DL 70755 a MOL DL 9658, hodnost soudce kumánů příslušela k hodnosti palatina, daná skutečnost byla zakotvena v tzv. kumánských zákonech z roku 1279 CDH V/2 s. 517. 21 Acta litteraria Musei Nationalis Hungarici. Tomus I., Budae, 1818, s. 167-181. 22 LEHOCZKY, Andreas. I. Regni Hungariae, Et Partium Eidem Annexarum Statuum Et Ordinum Seu Nobilium Familiarum Stemmatographia Intersertis Accessorie Notationibus De Antiquis Populis Hungariae Oras Incolentibus, Pars II., Posonii, 1798, s. 144-152. 23 CDH X/4 č. 327, s. 682-694. 20

9

Vnější znaky Psací látka: Pergamen typu charta teutonica Formát: Charta recta Linkování: V listině je z důvodu vyblednutí parné pouze na několika místech Inkoust: Černý Písmo: Jako vyznačovací písmo je použita gotická minuskula, a to v případě jména vydavatele a uvození soupisu členů řádu. Zbytek textu je psán bastardou. Patrné je dlouhé „s“ a „f“ protažené pod řádek a smyčky u uvedených liter, stejně tak i u „d“ a „l.“ V textu je použito dlouhé „s“ zásadně uprostřed slova, kulatá forma se nachází pouze na konci slova, v případě majuskulní podoby, také u vlastních jmen. V textu jsou patrné ligatury „ct,“ které místy splývají v „cc.“ Kladení kulaté formy „r“ je vždy ve zkratkách, v početných případech i uprostřed slov, v některých případech dochází ke střídání kulaté formy s minuskulním „r,“ to je patrné u slov (orphani x orphanos) na 18. a 19. řádku a slov (Baronibus x Barones) na 17. a 18. řádku. Ostatní: V listině je vynecháno místo pro iniciálu, listina neobsahuje žádné jiné grafické znamení ani kancelářské přípisky, na plice jsou vynechány otvory pro přivěšení pečetí.

10

Vnitřní znaky Listina je psaná latinsky a stylizovaná v první osobě množného čísla.

Úvodní protokol Intitulace Pro většinu středověkých listin, tím spíše panovnických, je typická intitulace v úvodním protokolu, stejně tak je tomu i v zakládacích listinách řádů. V případě Burgundského řádu Zlatého rouna zní Filip (Philippe), následuje devoční formule (par la grace de Dieu) a plná intitulace.24 Intitulaci u anglického Podvazkového řádu předchází slovní invokace v podobě (Ad honorem omnipotentis Dei, sancte Marie Virginis gloriose et sancti Georgii Martyris),25 k poctě všemohoucího Boha, svaté Panny Marie a svatého Jiří. Samotná intitulace pak zní (Dominus noster supremus Eduardus tertius Rex Anglie). Naproti tomu uherský řád svatého Jiří v úvodu intitulaci postrádá.26 Listinná formule se nachází v úvodu zakládací listiny rakouského řádu Orla založeného Zikmundovým zetěm Albrechtem (Hertzog Albrechten den fümften des namens Hertzogen ze Oesterreich etc.), zde je ovšem uvedena ve zkrácené podobě a listina je uvozena slovní invokací (In dem namen der heiligen vnd vngetailten driualtikait. amen) ve jménu svaté a nerozdílné trojice, amen. Za ní však nenásleduje ihned intitulace, ale předchází jí datum (Nach kristi gepurde Tausend vierhundert vnd in dem drew vnd dreyssigisten Jare).27 V případě zakládací listiny Dračího řádu je vydavatelem Zikmund a jeho intitulace zní ([S]igismundus), dále je vložena devoční formule (Dei Gratia) a následně výčet všech titulů, kterými byl v roce 1408 držitelem nebo si na ně činil nárok Hungarie, Dalmatie, Croatie, Rame, Servie, Gallitie, Lodomerie, Comanie Bulgarieque Rex král Uher, Dalmácie, Chorvatska, Ramy28 Haliče, Volyně, Kumánska a Bulharska, ac Marchio Brandemburgensis, Sacri Romani Imperii Archicamerarius, nec non Bohemie et Lucemburgensis heres markrabě braniborský, nejvyšší komorník Svaté říše římské a rovněž dědic Čech a Lucemburska. Daný výčet titulů zaujímá první řádek listiny. LEIBNIZ, 1700, s. 19 a LE FÈVRE, Jean, seigneur de Saint-Remy – MORAND, François. Chronique de Jean Le Févre, seigneur de Saint-Remy, Paris, 1876, s. 210 a nověji edice statut DÜNNEBEIL, Sonja. Die Protokollbücher des Ordens vom Goldenen Vlies, Bd. 1: Herzog Philipp der Gute (1430-1467), in: Instrumenta Herausgegeben vom Deutschen Historischen Institut Paris, Bd. 9, Stuttgart, 2002, s. 196-231. 25 LEIBNIZ, 1700, s. 1. 26 Acta litteraria Musei Nationalis Hungarici. Tomus I., Budae, 1818, s. 153-162. 27 THIERL, 1905, s. 232. 28 Oblast v nynější Bosně a Herzegovině. 24

11

Uvedená intitulace se s drobnými obměnami objevuje v období kolem založení řádu a není nijak speciálně upravena pro danou listinu.29 Mezi řečené obměny u jiných listin patří změna v části intitulace (Sacri Romani Imperii Vicarius Generalis et regni Bohemie Gubernator).30 V listinách se občas před jménem vydavatele objevuje (Nos).31 Společně se Zikmundem je v listině uvedena i intitulace jeho manželky královny Barbory jako spoluvydavatelky listiny Barbara, eadem Gratia, predictorum Regnorum Regina, ipsius domini Sigismundi Regis Conthoralis Barbora z téže Boží milosti dříve řečených království královna, taktéž manželka pane krále Zikmunda. Barbora vydávala své vlastní listiny již dříve, v těchto listinách se však v intitulaci za jejím jménem objevuje výčet království.32 Opakovaný výčet království v případě zakládací listiny Dračího řádu nebyl nutný.

Inskripce Další, běžně se vyskytující listinná formule, nachází své místo i ve stanovách řádů. Inskripce z úvodního protokolu burgundského řádu Zlatého rouna zní (icavoir failons a rous presens et advenir),33 dáváme na známost všem přítomným a budoucím. U Podvazkového řádu se v úvodním protokolu nenachází. U zakládací listiny Dračího řádu navazuje na intitulaci (Universis Cristi fidelibus, presentibus pariter et futuris, presentium notitiam habituris). V daném období by mohly v Zikmundových listinách připadat přinejmenším dvě varianty inskripce, a to (Omnibus Cristi fidelibus tam presentibus quam futuris presentium notitiam habituris)34 a (Memoriae Commendantes, tenore presentium significamus quibus expedit universis).35

Salutace Tuto formuli postrádáme, jak u řádu Zlatého rouna, tak i u Podvazkového řádu. V zakládací listině Dračího řádu je uvedena ve tvaru (Salutem in salutis largitore), pozdravení ve zdraví dárce. Pro porovnání další možné salutace používané v Zikmundových listinách

MOL DL 87805, DL 87806, DL 87808 – DL 87812, CDH X/8 č. 254, s. 495. Daná formulace použita v listině z 6. prosince 1408, MOL DL 87807, 7. prosince MOL DL 42965, 2. ledna 1408, MOL DL 69349. 31 CDH X/4 č. 314, s. 679, MOL DL 9432. 32 Nos Barbara Dei gratia Regina Hugarie, Dalmatie, Croatie etc. MOL DL 9279, DL 9280, DL 78738. 33 LEIBNIZ, 1700, s. 19. 34 CDH X/4 č. 313, s. 660. 35 CDH X/4 č. 312, s. 654. 29 30

12

daného období (Salutem in co aquo triumphi largintur gloriosi),36 (Salutem in omnibus salvatore)37 a (Salutem in omnium salvatore).38

Kontext Hlavní náplní kontextu, v případě světských rytířských řádů, tvoří jednotlivá ustanovení řádů, která jsou bodově členěna (item), což je patrné jak u řádu Zlatého rouna, uherského řádu svatého Jiří, tak i Podvazkového řádu, naproti tomu oddělení jednotlivých bodů u zakládací listiny Dračího řádu, které je tvořeno uvození krále, královny a baronů, naznačuje spíše listinou skladbu. Danou skutečnost si dovolím shrnout do formulace. Zakládací listina Dračího řádu má co po obsahové stránce charakter statut či stanov, co do formy si udržuje spíše listinou skladbu. Tato formulace platí ovšem pouze pro kontext listiny, úvodní a závěrečný protokol je ve všech listinách více či méně podobný. Pro detailnější srovnání kontextů rytířských řádu jsem zvolil uherský řád svatého Jiří, neboť je stejně jako Dračí řáde situovaný do prostředí Uher. Skladba zakládací listiny řádu svatého Jiří zahrnuje bodové řazení (item), v zakládací listině Dračího dané bodové řazení absentuje.39 Pasáže týkající se nošení černého oděvu jsou v obou listinách. V listině řádu svatého Jiří je oděv upřesněn do podoby černého pláště s kapucí, který je po kolena dlouhý (Habitis volentes intrare hanc fraternalem Societatem, Cappam habeant ex nigro panno habentem longitudinem usque genua et caputium consutum). V zakládací listině Dračího řádu absentuje potvrzení církevní autoritou. Daná situace naopak nastává v případě řádu svatého Jiří, kde je dán souhlas (ratificatione et approbatione) různých církevních hodnostářů. Na prvním místě stojí arcibiskup ostřihomský (Venerabilium Patrum Dominorum Wolezlai, dei gratia Archiepiscopi Strigoniensis Ecclesie) a vesprímský biskup (Henrici Weszprimiensis Ecclesiarum Episcoporum). U daného řádu je zmíněno konání rytířských turnajů za účasti krále (in omni solatio et in ludo militari precipue regem debeant sequi). Soudní záležitosti se řeší skrze dva soudce, jednoho světského a druhého církevního (unus Laycus et alter Clericus). U tohoto řádu má svou nezastupitelnou roli i ochrana církve (eadem fraternalis societas Sanctam Matrem Ecclesiam Dei universalem protegere, defensare debeat). Vztahy mezi členy jsou upraveny v článcích, které řeší záležitosti zajetí některého

Intitulace a inskripce stejná jako v zakládací listině (datum listiny 14. 11. 1408), MOL DL 87805. CDH X/4 č. 313, s. 660. 38 MOL DL 87808. 39 Formát listiny je charta transverza, listina je zpečetěna pečetí se svatojiřskou symbolikou v pečetním poli. 36 37

13

člena. Ostatní členové řádu svatého Jiří se mají zasadit o jeho propuštění, a to i peněžní částkou (si quem ex ipsis captiuari contingat, pro liberatione ipsius unus quisque militum labor et iuxta posse, et pecuniam unam marcam excedentem ad redemptionem ipsius captivi solvere teneatur). Členové mají dále mezi sebou udržovat dobré vztahy a vzájemnou podporu (unus alium, si necessse fuerit, et contra fratrem si non auxilio, sed consilio iuuare teneatur, ut inimicitias sedare possit et sopire, et se invicem mutuis dilectionibus prosequantur, nec in Domino suo, nec apud alios aliquid mali verbo vel opere audeat machinari). Přijetí do řádu je podmíněno dodržováním uvedených pravidel a přísahou na vítězný kříž a ostatky svatých (haec omnia premissa vel aliquid premissorum tacto vivificae crucis ligno et aliorum Sanctorum reliquiis, dum quiscuunque ipsam fraternalem societatem intrare voluerit, irrefragabiliter obseruet). Dané přijetí je možné pouze souhlasem členů řádu, panovníka a potvrzení řádového kancléře (nemo possit hanc fraternalem societatem ingredi, nisi consensus omnium de societate prebeatur, et tali modo recipiatur, et unus quisque fratrum veniat ad Iustitiarium et regem et Cancellarium societatis, qui eorum consensum et dissensum recipiant, et si inveniant aliquem contradicentem, talis non admittatur). Počet členů řádu by měl být ukotven na padesáti (quod numerus fratrum nostrorum de societate beati Georgii Martyris non transcendat vel excedat vultra quinquaginta). Statuta řádu svatého Jiří přinášejí společná setkání řádových rytířů, a to na svátek svatého Jiří, Narození Panny Marie a osmý den v roce, daná setkání jsou pro členy řádu povinná (quod debeant esse simul, seu in unum convenire pro eorumdem status reformatione, Domino regi facienda fidelitate, et iustitia reddenda unicuique inter se, omni dilatione postposita, in tribus terminis, videlicet in festo Beati Georgii Martyris, secundo in fest Natiuitatis Virginis Mariae, tertio in octauis Strenarum ita tamen, quod nullus possit excusationem sui ipsius pretendere, quin veniat propria in persona, nisi magna infirmitato sit depressus, et negocio regis et regni manifesto sit occupatus). Počet mší, které mají být odslouženy za spásu zemřelého je stanoven na deset (Et si quempiam militem de hac fraternali societate divina vocatione de medio tolli contingat, ceteri supertites pro remedio animae illius decem missas celebrare facere, et die sepulturae offerre ad aram teneantur). Dispozice je jasně formulována do podoby založení řádu králem Karlem (talia statuta et ordinamenta sunt per societatem beati Georgii, presente et volente Domino nostro regem Karulo stabilita). 40

40

MOL DL 40483.

14

Pro přehledné srovnání předkládám krátkou tabulku, ve které porovnávám zakládací listiny řádu svatého Jiří a Dračího řád. Kontext zakládací listiny Dračího řádu rozebírám detailněji v další části. Tabulka č. 1 – Porovnání statut uherského řádu sv. Jiří a Dračího řádu Listinné formule

Dračí řád

Uherský řád svatého Jiří

Intitulace

Ano – úvod listiny

Ano – nenachází se v úvodu

Koroborace

Ano

Ne – přivěšená pečeť

Datace

Ano

Ano – založení na svátek sv. Jiří

Článek statut

Dračí řád

Uherský řád svatého Jiří

Přihlášení se k odkazu světce

Ano – sv. Jiří, sv. Markéta, Ježíš Kristus

Ano – Sv. Jiří

Insignie řádu

Ano

Ne

Úprava vztahů (vzájemná podpora)

Ano

Ano

Členská základna

Ano – soupis členů

Ano – bez soupisu členů

Obrana církve

Ano

Ano

Přijetí nových členů

Ano – se souhlasem členů

Ano – se souhlasem členů

Ceremoniální oděv

Ano – černý

Ano – černý

Potvrzení církevní autoritou

Ne

Ano – členové místní církve

Soudní spory

Ano – řešeny panovníkem

Ano – řešeny dvěma soudci

Rytířské turnaje

Ne

Ano

Setkání členů řádu

Ne

Ano – během určených dnů

Mše za zemřelé

Ano – za neúčast na pohřbu třicet mší

Ano – deset mší za spásu

Řádový kancléř

Ne

Ano

15

Obecné srovnání předkládám v případě zakládacích statut řádu Zlatého rouna, které zahrnují záležitosti obecného charakteru, požadavky na členy, formu a prezentaci řádového odznaku, záležitosti týkající se voleb, přijetí nových členů a náboženské otázky.41 Statutům Podvazkového řádu předchází soupis členů.42 Statuta přinášejí i povinnost, podobně jako tomu bylo u uherského řádu svatého Jiří, pro členy řádu se jednou ročně, na svátek svatého Jiří, sejít na Windsorském hradu (singulis annis vigilia sacti Georgii […] apud dictum castrum Windsore […] venire).43 Dále se řeší otázky členství, funkce členů a oděv, aktivity řádových členů, volby, účast na pohřbu a v neposlední řadě požadavky na nástupce.44 Formulace týkající se světských rytířských řádu, které jsou formulované v zakládací listině Dračího řádu, nijak zvláště nevybočují z kontextu ostatních panovnických rytířských řádů. Výše jsem uvedl pouze několik bodů, které mají posloužit ke srovnání kontextu dále uvedené zakládací listiny Dračího řádu s ostatními řády.

Arenga Arengový typ nacházející se v zakládací listině Dračího řádu (In Throno Regie Maiestatis […] nostra et nostrorum corda suscitemus) staví na obecném stylu, který je typický pro uherské prostředí. Sem patří atributy královské milosti a spravedlnosti, střežení církve, podpora a zajištění věčné spásy krále, zdůraznění touhy zachovat uvedené. 45 Konkrétní prvky, či spíše doslovnou podobnost, nalézt nelze.46

Narace Hlavní náplň narace zakládací listiny Dračího řádu tvoří výčet světců. Přihlášení se ke kultu světce se standardně objevovalo ve stanovách světských rytířský řádů. Patrony řádů se stávali světci v pozici osobních patronů nebo zemských patronů, ale nejčastěji šlo o patrony rytířstva. Jednotlivé rytířské řády přitom nebyly zasvěcené jen rytířským světcům, ale i

41

BOULTON, 2000, s. 365. LEIBNIZ, 1700, s. 1. 43 Tamtéž, s. 2. 44 BOULTON, 2000, s. 120. 45 MARSINA, Richard. Die Arengen in ungarischen Urkunden bis zum J. 1235, in: Folia diplomatica. I., Brno 1971, s. 216-217. 46 Tamtéž, s. 218-224 a KURCZ, Agnes. Arenga und Narratio ungarischer Urkunden des 13. Jahrhundert, in: Mitteilungen des Instituts für Österreichische Geschichtsforschung Bd. 70, Innsbruck 1962, s. 326-352. 42

16

světcům, u kterých se rytířské či vojenské souvislosti hledají velmi těžko, jedná se především o ženy.47 V rámci zakládací listiny Dračího řádu stojí na prvním místě Ježíš Kristus. Ten je spojen s bojem pro nápravu naší bídy a proti starému nepříteli, zatočenému drakovi, otci pekelné zloby (antiqui hostis illuis draconis tortuosi, inferorum malorum patris caput). Dalším světcem je svatý Jiří, který zraňuje draka kopím a svrhává ho na zem (Dei Thyro beatus Georgius Martyr draconem contra se venientem aggressus se Deo commendans, lancea vibrata vulneratum in terram proiecit et prostravit). Poslední světicí je svatá Markéta, která měla být pozřena drakem a posléze vyjít po roztržení jeho hřbetu nezraněná (draconis absorbta sub invocacione et speramento admirande Crucis, dracone diviso, pro media, exivit illesa). Úloha Ježíše Krista a svaté Markéty je patrná v podobě insignie řádu. Stejně je možné připodobnit i úlohu svatého Jiří. Ten byl patrně první volbou spadající do působnosti světců, kteří bojují s drakem.48 V jiné části listiny, která se věnuje popisu kříže, jímž je roztržen drak, se uvádí (gloriosi Martyris Georgii vexillo militarites, crucem rubeam in albo campo), z textu vyplývá, že kříž byl červený a bílé pole se dá interpretovat do podoby bílých, krví nedotknutých jizev na insignii draka (scissure alba et sanguine intacta). Daná symbolika pak připodobňuje svatojiřský kříž na hřbetu draka. Světci sehrávali významnou úlohu i u již dříve zmíněných řádů. Prvním z nich je řád Zlatého rouna, který má ve stanovách uvedeno zřízení řádu ke slávě a chvále našeho všemocného Stvořitele a Spasitele (Nous à la gloire et louaige du rout puissant nostre Creatur et Redemteur), k poctě slavné Panny Marie (en venerence de fa gloriuse vierge Marie) a k poctě pána svatého Ondřeje, slavného apoštola a mučedníka (et à l´honneur de Monseigneur St. Anrieu glorieux Apostre et Martir).49 Naopak přesná spojitost řádu se světcem je patrná u řádu svatého Jiří, který nese konkrétního světce už v názvu (societatis fraternalis militie titulo sancti Georgii).50 Rakouský Albrechtův řád Orla naopak uvádí odvolání na všemohoucího boha a Pannu Marii (Got dem Almechtigen Marien der Junkhfrawn iesu xsti muter).51

GRAUS, Igor. Relikty rytierstva a rytierskych rádov vo vyznamenaniach. Časť 2, Vojenská história 15, 2011, č. 4, s. 3-4 a GRAUS, 2006, s. 40-41. 48 Prvořadými světci byli sv. Jiří a svatý Michal archanděl, boji s drakem se však věnuje až okolo třiceti dalších světců GRAUS, 2011, č. 4, s. 4. 49 LEIBNIZ, 1700, s. 20. 50 MOL DL 40483. 51 THIERL, 1905, s. 232. 47

17

Společenská smlouva Ustanovení společnosti předchází popisu insignie řádu. Jak již bylo dříve řečeno, tak světské rytířské řády jsou společenstvem osob sdružovaným především za účelem politickým, a to především panovníkem. Z tohoto důvodu je dispozice (Una cum Prelatis, Baronibus et Procerius Regni nostri […], toto nisu servationem augmentum et defensionem) v zakládací listině Dračího řádu formulována do podoby společenské smlouvy a závazku členů řádu.

Popis insignie Řádová insignie je v listině popsána dosti podrobně. Jedná se o do kruhu zatočeného draka, s ocasem omotaným kolem krku (signum seu effigiem draconus incuruati per modum circuli, cauda sua collum circumgirantis divisi), na zádech, od hlavy a nosu, až k ocasu, s rozlitou krví a s bílými krví nedotknutými jizvami, roztržen na délku červeným křížem (per medium dorsi, ad longitudinem a sumitate capitio et nasi usque extremum caude, effluente sanguine in interiori rima scissure alba et sanguine intacta, per longitudinem rubeam crucem). Popis samotné insignie řádu je v porovnáním s řádem Zlatého rouna, kde se hovoří o insignii téměř zběžně (et au boult d'icelluy colier pendant semblance d'ung Thoison d'or), dosti podrobný. Stejně tak je tomu i u Podvazkového řádu založeného Edwardem III., kde je popis insignie pouze ve slově podvazek (Garterii).52 Úprava vztahů Stanovy světských rytířských řádu obsahovaly početné regulace vzájemných vztahů jakožto i požadavky všeobecného charakteru na osobní kvalitu rytířů. Tyto požadavky měly svůj původ v pracích teoretiků rytířstva a v populární rytířské literatuře.53 Danou skutečnost lze vysledovat i u Dračího řádu, a to v podobě prokazování cti a vážnosti členům společenstva a ochraně vdov a sirotků. Upadnutí v nemilost Sankce proti osobách, které upadnou v nemilost panovníka, zaujímá v listině také své místo. Členové společnosti slibují, že pokud někdo přímo nebo nepřímo upadne v nemilost panovníka (directe vel indirecte nostram Maiestatem indignari contigerit) nebudou proti němu

52 53

LEIBNIZ, 1700, s. 1-2. GRAUS, 2011, č. 4, s. 16-17.

18

vystupovat s rázností a vášní (cum vehementia vel furia), ale budou dodržovat panovníkovo rozhodnutí v dané věci (plenam iusticiam nostre Maiestati administrare teneantur). Stvrzení královny Rovněž královna Barbora v dobré víře slibuje a přijímá vše, co stanovuje zakládací listina (Et nos prefata domina Barbara Regina similiter pro presentes, bona fide nostra promittimus et assumimus, omnia et singula premissa), s čistou myslí, neporušeně zachovávat (pura mente, inviolabiliter observare). Členové Stanovení přesného počtu osob, které současně mohly nosit insignie řádu, se obyčejně omezovalo pouze na několik desítek a mělo zaručit řádu jeho exkluzivitu. Omezený počet osob také umožňoval lepší kontrolu členů řádu. Posléze však museli jejich zakladatelé přistoupit ke zvýšení počtu členů, a to především z politických příčin.54 Za prvé bych rád osvětlil samotný pojem baroni (Barones), který je používán v listině. Nejvyšší vrstvu šlechty v Uhrách tvořili baroni a preláti, ti tvořili královskou radu. Titul baron příslušel výhradně nositelům významných dvorských hodností. Těmi hodnostmi byli palatin, sedmihradský vévoda, dvorský soudce (iudex curie), slavonský, dalmátsko-chorvatský a mačviavinský, severínský bán, taverník (magister tavarnicorum), dveřník (magister ianitorum), hofmistr (magister curie), stolník (magister dapiferorum), číšník (magister pincernarum), maršálek (magister agazonum), pokladník (summus thesaurarius). Mezi další hodnosti, ke kterým se vázalo povýšení na barony, patřili župan Sikulů (comes Siculorum), bratislavský a temešský.55 Členská základna Dračího řádu byla tedy převážně tvořena osobami s těmito hodnostmi. Štěpán

Lazarevič

(Stephanus

Dezpoth

dominus

Rasscie).

Srbský despota

(1402 – †1427). Heřman II. Celský56 a jeho syn Fridrich (Hermannus Comes Cily et Zagorie, Comes Fridericus filius eiusdem). Heřman na sebe výrazněji upozornil v roce 1396 v neúspěšné bitvě

GRAUS, 2011, č. 3, s. 53-54. DVOŘÁKOVÁ, Daniela. Rytier a jeho kráľ: Stibor zo Stiboríc a Žigmund Luxemburský: sonda do života stredovekého uhorského šľachtica s osobitným zreteľom na územie Slovenska, Budmerice 2010, s. 103-104. 56 maďarsky Cilli, hraběcí stav, společně s danou oblastí získávají v roce 1372 na základě privilegia Karla IV. RI VIII č. 5138, s. 426. 54 55

19

proti Turkům u Nikopole, v níž zachránil Zikmunda před smrtí.57 Za své věrné služby získává na základě listiny z 14. srpna 1397 město Varaždín a přilehlou oblast.58 V témže roce získává od Zikmunda také dva hrady Viniche a Orbach v Záhoří,59 za další rok již celou župu Záhoří60 a postupuje mezi uherskou šlechtu.61 Mikuláš Gorjanský62 (Nicolaus de Gara Regni Hungarie Palatinus). Titul Palatina, druhého nejvyššího představeného v zemi, získává v roce 1402.63 Stibor ze Stibořic (Stiborius de Stiboricz alias wayoda Transsylvanus). Daná intitulace se hojně vyskytuje v královských listinách, avšak u listin vydaných samotným Stiborem je použita ve tvaru (Stiborius pridem vayuoda Transsilvaniensis), z důvodu ztráty titulu v roce 1403.64 Jan, syn Jiřího z Tamási (Johannes filius Henrici de Thamasi). Sedmihradský vévoda (1403 – 1409), dveřník (1409 – †1416). Jakub, syn Lacka ze Santovky65 (Jacobus Laczk de Zantho wayuade Transsilvani). Vévoda sedmihradský (1403-1409), dveřník královny (1413 – 1417). Jan z Marótu (Johannes de Maronth Mathoviensis). Mačjavinský bán (1402 – 1410, 1427 – 1428). Pipo z Ozory (Pipo de Ozora Zewreniensis Bani). V roce 1399 se žení s Barbarou z Ozory a následně se stává dědicem panství.66 Do května 1409 setrvával na pozici severínského bána.67 Mikuláš ze Seče68 (Nicolaus de Zeech magister Thavarnicorum regalium). Taverník. Karel z Krbavy69 (Karulus de Korbavia sumprius Thezaurarius regius). Pokladník (1408 – 1409).

ZAWADZKY, Max, Die Cillier und ihre Beziehungen zu Kaiser Sigmund und König Albrecht, Halle 1911, s. 11. CDH X/2 č. 247, s. 418-423. 59 CDH X/2 č. 248, s. 423-429. 60 CDH X/2 č. 336, s. 633-639. 61 ZAWADZKY, 1911, s. 12. 62 maď. Garai. 63 DVOŘÁKOVÁ, 2010, s. 86, poprvé daného titulu užívá v listině z 8. října ZsO II/1. č. 2041, s. 224, dále v listině z 10. října ZsO II/1. č. 2046, s. 245. 64 DVOŘÁKOVÁ, 2010, s. 99. 65 maď. Szántó. 66 PRAJDA, Katalin. The Scolari Family at the Court of Sigismund of Luxemburg in Buda, in: Journal of Early Modern History XIVI6 2010, s. 517-518 a PRAJDA, Katalin. Unions of Interest Florentine Marriage Ties and Business Networks in the Kingdom of Hungary during the Reign of Sigismund of Luxemburg, in: Marriage in Premodern Europe. Italy and Beyond, 2012, s. 3-4. 67 NEMETH, Gizella. – PAPO, Adriano. Filippo Scolari, un toscano al servizio di Sigismondo di Lussemburgo, in: Studi finno-ugrici, č. 4, 2002-2005, s. 90. 68 maď. Szécsi. 69 maď. Korbáviai. 57 58

20

Šimon ze Sečan70 (Symon filius condam Konye Bani de Zecheen Janitorum). Dveřník 1406 – 1409). Jan z Krbavy (Comes Johannes de Korbavia dapiferorum). Stolník (1406 – 1418). Jan, syn Jiřího z Alsánu71 (Johannes filius Gregory de Alsaan pincernarum). Číšník (1406 – 1418). Petr Čech z Levic72 (Petrus Cheh de Leva Agazonum regalium magistri). Maršálek. Mikuláš z Čáku73 (Nicolaus de Chak aliass wayvoda Transsilvanus). Pavel z Galanty74 (Paulus Bissenus). Pavel z Pětikostelí75 (Paulus de Pegh pridem Dalmacie Croacie ac tocius Sclavonie Regnorum Bani). Michael z Nádasdu (Mychael filius Salamonis de Nadasd, Comes Siculorum regalium). Petr z Perína76 (Petrus de Peren alias Siculorum nunc vero Maramoriisiensis Comes). Imrich z Perína (Emericus de eadem Peren Secretarius Cancellarius regius). Tajný kancléř (1405 – †1418). Jan, syn palatina Mikuláše Gorjanského (Johannes filius condam domini Nicolai de Gara Palatini). Pod daným výčtem je vzpomenut vztah baronů ke králi, a to, že si váží věrných služeb jejich i jejich bratrů, příbuzných a přátel, spojených smrtí a prolitím krve, které má uloženy ve schránce svého srdce (dominus noster Rex nostra fidelia servicia nostrorumque fratrum, proximorum, amicorum et complicum mortem et sanguinum effusionem in armario sui cordis recondita habens). Následuje připomínka o Zikmundově štědrosti vůči věrným, jejich službám a vstřícnost k jejich potřebám (quemlibet quam pluribus bonis antidoto Regio remuneravit et adhuc secundum exigentiam nostrorum servitiuorum, prout decebit, ad sublimiora provehere, nostrique necessitatibus obviare). Další pasáž zahrnuje sliby věrnosti králi, královně, potomstvu a ochraně královny v případě ovdovění a držení tajných porad v tajnosti a nikomu je neprozrazovat (Consiliaque secreta in secreto tenere et habere, nemini revelando). Porad se týká i slib krále Zikmunda, že nikdy nebude nějaká porada nebo rokování týkající se společnosti vedeno s méně jak pěti osobami a nebude také ani rozhodnuto (quod

maď. Szécsényi. maď. Alsáni. 72 maď. Lévai. 73 maď. Csák. 74 maď. Besenyö. 75 maď. Pécsi. 76 maď. Perényi. 70 71

21

nunquam aliquod consilium, seu negotium huiusmodi, nostram societatem concernens, cum paucioribus personis, quam cum quinque ad minus eorumdem Baronum ipsius societatis discutiemus et finiemus). Boj proti nevěřícím Členové společnosti se zavazují k ochraně království před pohany (Regna nostra a paganis defensare) a jinými národy, které by chtěly království škodit (contra huiusmodi paganos, quam etiam alias quascunque naciones hiis Regnis nocere volentes), a proti nim pracovat (contra ipsas laborare). Dané skutečnosti se má dosáhnout podle porady (consilium) výše zmíněných baronů a členů společnosti (Baronum et communitatis societatis). Přijetí nových členů Světské rytířské řády omezovaly svoji členskou základnu na přesně určený počet míst. O přijetí zpočátku rozhodovalo zasedání nositelů insignií řádu, kterému předsedal nejvyšší představený, a ten měl i rozhodující slovo v případě rovnosti hlasů ve volbě. V historicky mladším období však jednotlivé řády princip volby postupně opouštěly a jediným, kdo rozhodoval o přijetí, byl řádový představený. Ten do řádu vybíral osoby vhodné pro realizaci svých politických záměrů.77 Princip vybírání osob, které měly být přijaty do řádu, našel uplatnění i v případě Dračího řádu. (Nos iterum pretitulati Rex Sigismundus et Barbara Regina Baronesque huiusmodi societatis volumus, ut quoscunque virtuos et bone humanitatis viros in huiusmodi societatem habere voluerimus, semper tales virtuosos et bone humanitatis viros in huiusmodi societatem recipiendi et aggregandi plenam, liberam et omni modam habeamus facultatem). Z formulace vyplývá, že o přijetí nových členů do řádu, ovšem pouze udatných a vysoce ušlechtilých, rozhodoval panovník, královna Barbora a ostatní baroni společnosti. Mše za zemřelé Mnohé světské rytířské řády uctívaly památku svých zesnulých členů. 78 Stejně je tomu i v případě Dračího řádu. V zakládací listině je uvedeno, že pokud někdo ze členů řádu zemře, jsou ostatní povinni se podle možností osobně sejít na pohřbu. V případě, že někdo nebude moci

77 78

GRAUS, 2011, č. 3, s. 51. Tamtéž, s. 62.

22

přijít, je povinen za spásu zemřelého nechat odsloužit třicet mší (triginta missas celebrari faciat) a za každou mši zaplatit čtyři velké denáry (quatuor denarios maioris monete soluturus) a na znamení smrti člena řádu má nosit jeden den smuteční oděv (in signum mortis talis socii vestem lugubrem uno die ferat). Po uplynutí jednoho dne ho má pak zanechat Kristovu chudému, tím je myšleno žebráku (quam elapso die pauperi Cristi det et largiatur).

Tresty Stanovy světských rytířských řádů obsahovaly přehled sankcí za porušení nebo za nedodržení jednotlivých ustanovení. Nejvyšším trestem bylo vyloučení z řádu. Podobným způsobem postupovaly i stanovy panovnických řádů, které pokutovaly především opomenutí povinnosti každodenně nosit insignie řádu. Ztráta insignií se spojuje především se spácháním trestných činů nebo s takovým chováním, které se neslučuje s etikou řádu, a to bylo přesně definované v jednotlivých stanovách příslušných řádů.79 Jedním z trestů v případě Dračího řádu bylo sankcionování za nenošení řádové insignie v podobě odsloužení pěti mší (quinque missas celebrari facere teneatur) a za každou mši zaplatit čtyři denáry (cuiuslibet misse quatuor denarios soluturus). Bez trestu je však ten, kdo znak nebude nosit ze strachu (timore), kvůli možné sankci nebo v zajetí (captivitate). Pokud insignii řádu ztratí, bude povinen si opatřit novou (huiusmodi signum repararifacere poterit). Ceremoniální oděvy Nejvýznamnější roli tyto oděvy sehrávaly během konání kapitulních zasedání rytířů, která provázely celé série událostí, od úvodních bohoslužeb, voleb a investitur nových rytířů až po zádušní mše za zemřelé členy řádu.80 V případě Dračího řádu se o oděvu mluví v souvislosti s povinností nosit každý pátek černý oděv (Volumus etiam, quod singulis feriis sextis quilibet prescripte societatis vestem nigram ferre teneatur). Je zde uvedena i sankce v podobě nechání odsloužení pěti mší za pět ran Kristových a za každou zaplatit čtyři denáry (quinque missas in laudem quinque vulnerum Cristi faciat celebrari, similiter quatuor denarios pro qualibet missa persolvendo).

79 80

GRAUS, 2011, č. 3, s. 57. Tamtéž, s. 73.

23

Požadavky na nástupce V případě mnohých světských rytířských řádů jejich stanovy obsahovaly požadavky zakladatelů na svoje nástupce a následníky ve funkci, na udržování existence těchto řádů i v budoucnosti. Stanovy přitom ojediněle obsahovaly i výslovné právo dělat potřebné změny stanov.81 Dané požadavky nacházíme i v zakládací listině Dračího řádu, v níž je zmiňováno, že budoucí uherští králové mají při své korunovaci znak řečené společnosti, tedy Dračího řádu, společně s královskou korunou přijmout (quod etiam alii futuri Reges Hungarie signum dicte societatis tempore coronacionis eorum cum regali dyademate suscipiant et acceptent, a rovněž přísahat, že budou danou společnost ve všech bodech a článcích (in omnibus suis clausulis et articulis) dodržovat a zachovávat (observare et confirmare).

Eschatokol Koroborace Podává informaci o připojení autentických pečetí členů řádu (In cui rei memoriam et robur perhempnale presens privilegium, nos Sigismundus Rex et Barbara Regina prefati, nostris et dictorum baronum nostrorum huius nostre societatis sigillis autenticis pendentibus de certa nostra scientia fecimus communiri). Na plice listiny Dračího řádu je pak dvacet čtyři otvorů pro přivěšení pečetí, nad otvory je seznam dvaceti jmen členů řádu (Dezpoth, Comes Cyly, Nicolaus Palatinus, Styborius, Johannes wayuda, Jacobus wauda, Pipo, Nicolaus de Zeech, Carolus, Symon, Johannes groff, Johannes Gregory, Petrus Cheh, Nicolaus de Chaak, Paulus Bissenus, Paulus de Pecs, Mychael Salamonis, Petrus de Peren, Emericus de eadem, Johannes filius palatini). Chybí zde jméno Jana Marótyho a Fridricha syna Heřmana Celského. Nejpravděpodobnější způsob upevnění pečetí je na pergamenových proužcích, které se nedochovaly.82

GRAUS, 2011, č. 4, s. 16. Způsob upevnění na pergamenovém proužku použit v listině ze 7. října 1408 a jména se nachází na daném proužku, MOL DL 9432, DL 9431. 81 82

24

Datace Datace v případě uherského řádu svatého Jiří zní (Anno domini M CCC XXVI. In festo beati georgii martyris).83 Samotné datum založení je vzpomenuto i v úvodu listin, jak tomu bylo v případě rakouského řádu Orla a řádu Zlatého rouna (le X. jour du moys de Janvier l´an de nostre Seigneur mil quatres cens ung et neuf),84 desátý den měsíce ledna roku našeho pána tisícího čtyři sta dvacátého devátého. Po dané pasáži následuje poznámka týkající se svatby vévody Filipa a jeho manželky Alžběty ve městě Bruggách (qui fust le Jour de la solemnisation denous et de nostre treschere et tres aymee Compaigne Elisabet en nostre ville de Bruges). Úvahu o předcházející svatbě Zikmunda Lucemburského a Barbory Celské těsně před založením řádu předkládá starší literatura,85 ale nověji je uváděn rok 1405.86 Zakládací listina Dračího řádu uvádí dataci ve tvaru Datum per manus, v ní je uveden varadínský biskup a nejvyšší kancléř Eberhard87 (Reverendi in Cristo patris, domini Eberhardi Episcopi Waradiensis, Aule nostre summi Cancellarii, dilecti nobis et fidelis), léta páně 1408 (Anno Domini Millesimo Quadriugentesimo Octavo), 12. prosince (pridie Idus decembris), dvacátého roku naší vlády (Regni autem nostri Anno vigesimo).

83

MOL DL 40483. LEIBNIZ, 1700, s. 31. 85 BAUM, Wilhelm. Císař Zikmund: Kostnice, Hus a války proti Turkům, Praha, 1996, s. 68. 86 ̕ DVOŘÁKOVÁ, Daniela. Čierna královná Barbora Celjská: životný príbeh uhorskej, rímsko-nemeckej a českej ̕ královnej (1392-1451), Budmerice – Bratislava, 2013, s. 47. 87 viz k Zikmundově kanceláři v Uhrách KONDOR, Márta. Die Urkundenausstellung der zentralen Ausfertigungsorgane und der Kurialgerichte in Ungarn während der ersten Hälfte des 15. Jahrhunderts, in: Archiv für Diplomatik 55, 2009, s. 191–224. 84

25

Důvody vzniku Dračího řádu Důvody vzniku se dají vypozorovat už ze samotného obsahu zakládací listiny. Nyní se pokusím tyto důvody ztotožnit se situací v Uhrách. Bojem proti nevěřícím je dozajista myšleno ohrožení ze strany osmanských Turků. Nikopolská porážka v roce 1396 se nepochybně vryla Zikmundovi hluboko do paměti. Když za pomoci svého, tehdy ještě budoucího, švagra Heřmana Celského unikl před smrtí na bárce k Dunaji,88 v bitvě u Nikopole bojoval i chorvatský bán Mikuláš Gorjanský.89 Problém rozšiřujícího se Osmanského impéria se táhnul ještě několik století po Zikmundově smrti, jedním z jeho přínosů v boji proti Osmanům je reorganizace armády. Bezprostředně po Nikopolské porážce začalo vznikat rekrutované vojsko ze sedláků a rolníků tzv. militia portalis,90 Zikmund také využíval magnátská bandéria, která oproti původnímu účelu, ochrany království pouze na jeho území,91 bojovala i mimo hranice Uher. Dalším krokem bylo vytvoření nárazníkových států na jižní hranici a obranný systém hradů.92 Mezi hlavní důvody, proč došlo k založení řádu, je obecně přijímaný názor na upevnění Zikmundových pozic v Uhrách. Tato pozice se opírala především o baronské rody. Jednou z možností, díky které si danou pozici chtěl udržet, byla donace hradů.93 Otřesem jeho panovnické moci byla vzpoura, která vypukla 28. dubna 1401 v Budíně. Včele vzpoury stanul uherský palatin Bubek94 a ostřihomský arcibiskup Jan z Kanizsy. Důsledkem vzpoury bylo uvěznění Zikmunda na hradě Siklós,95 přesun byl dohodnut jeho stoupence Mikulášem Gorjanským, který jako záruku vydal svého syna.96 Následně byl Mikuláš Gorjánský hlavní účastníkem jednání mezi Zikmundem a strůjci vzpoury.97 Společně se Zikmundem upadl do zajetí i Florenťan Filippo Scolari,98 znám také jako Pipo Spano z Ozory.99 Ten již v roce

88

ZAWADZKY, 1911, s. 11. SEMIAN, Michal. Kratičké Hystorycké Wypsánj, Knjžat a Králů Uherských, Od neydáwněgssjch až do přjtomných časů, z hodnowěrných hystoryckých Pjsem včiněné, a w slovenském gazyku, Králowského Priwil, 1786, s. 43. 90 KALOUS, Antonín. Matyáš Korvín (1443-1490): uherský a český král, České Budějovice, 2009, s. 102. 91 Dané ustanovení zakotveno ve Zlaté bule Ondřeje II. 92 KALOUS, 2009, s. 102. 93 V roce Zikmundovi korunovace příslušelo králi 100 hradů, šlechtě 108, po deseti letech však počet královských hradů klesl na 47, KALOUS, 2009, s. 73. 94 Byl jmenovaný v roce 1396 BAUM, 1996, s. 47. 95 Tamtéž, s. 52-53. 96 ZsO II/1. č. 1218, s. 144. 97 BAUM, 1996, s. 54. 98 nově viz PRAJDA, Katalin. The biographies of Pippo Scolari, called Lo Spano, (19 th-21th centuries), in: New York Europe College Yearbook 2011-2012, ed. Irina Vainovski-Mihai, Bucharest, 2011-2012, s. 363-384. 99 Spano je zkomolenina maďarského výrazu ispán, což znamená hrabě. 89

26

1399 vstupuje do králových služeb a stává se správcem zlatých dolů v Kremnici.100 Po povstání se dostává do kruhu osob úzce spolupracujících s králem, v první dekádě 15. století je jmenován hrabětem solné komory (comes camerarum salium regalium) a temešským hrabětem

(comes

Temesiensis).101

Mocenská

klika

v

literatuře

nazývaná

liga

Gorjansko – Celská tvoří v následujících letech po vzpouře hlavní oporu Zikmundovi moci v Uhrách.102 Svou roli v tom sehrávají i rodové svazky. Jedna z dcer Heřmana Celského, Anna, se provdala za Mikuláše Gorjanského a jeho druhá dcera Barbora za krále Zikmunda. Mezi Zikmundovými přívrženci bylo více osob, které posléze stály u založení řádu. Bratři Petr a Imrich z Perína bojovali během dozvuků vzpoury v roce 1403 proti Štěpánu z Debrő.103 Ještě předtím je na základě královy listiny znepřátelené šlechtě přikázáno, aby se řídila rozkazy Petra z Perína.104 Toho pověřil, společně s Janem s Marótu, k vojenské výpravě do Sedmihradska proti jagerskému biskupu Tomáši a Štěpánu z Debrő.105 Jan z Marótu byl pověřen i vojenskou akcí proti synovi hlavního strůjce povstání palatina Bubka, Imrichu Bubkovi.106 Osobou, která v pozdějších letech vzala rytířské ideály takřka doslovně, byl Petr Čech z Levic, ten se vydává v roce 1415 na cesty po Evropě, jejichž účelem bylo zdokonalování v rytířském umění.107 Budoucím členem Dračího řádu, který měl poskvrněnou minulost, byl Mikuláš z Čáku, ten stanul v odboji proti Zikmundovi a v roce 1403 přitáhl s vojskem skoro až k Budínu.108 Od ozbrojeného střetu bylo upuštěno a došlo k patnáctidennímu příměří,109 které bylo ještě před vypršením onoho limitu ukončeno všeobecnou amnestií.110 Druhou osobou, která je dokonce uvedena na prvním místě v zakládací listině Dračího řádu, je Štěpán Lazarevič, ten stanul proti Zikmundovi jako turecký vazal už v bitvě u Nikopole, později přešel na jeho stranu a byl jím podpořen ve sporu s bratrem Vukem. Jedna z listin, která ve své obsáhlé naraci líčí zásluhy Jakuba Lacka ze Santovky, jenž měl během vzpoury, kdy jedna skupina baronů chtěla zvolit za krále polského panovníka

Do králových služeb vstoupil společně se svým bratrem Matteem a s ním rovněž vykonával úřad správce dolů PRAJDA, 2012, s. 3-4. 101 někdy mezi zářím a říjnem 1404, NEMETH. – PAPO, 2002-2005, s. 88. 102 viz ENGEL, Pál. The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895-1526, New York, 2001, s. 195243. 103 DVOŘÁKOVÁ, 2010, s. 91. 104 CDH X/4 č. 85, s. 200. 105 ZsO II/1. č. 3041, s. 358. 106 CDH X/4 č. 180, s. 385-389. 107 Stalo se tak na základě udělení Zikmundova Glejtu ZsO V. č. 18, s. 62, MOL DL 10299. 108 DVOŘÁKOVÁ, 2010, s. 93. 109 ZsO II/1. č. 2628, s. 305. 110 ZsO II/1. č. 2641, s. 306. 100

27

Vladislava.111 Jakub měl upokojit daného krále a zabránit mu v příchodu do Uher.112 Povstání proti Zikmundovi popisuje i více narací v listinách z pozdější doby. Tím se stávají cenným pramenem pro poznání daného období. Další takovou listinou může být listina z roku 1406 pro Gorjanské. V této listině je kromě úlohy jakou sehráli v boji proti Ladislavu Neapolskému, také účast Mikuláše Gorjanského v bitvě proti Turkům u Nikopole.113 Dalším v literatuře zmiňovaným důvodem k vzniku řádu je řešení nástupnické otázky.114 O možné podobě formování insignie řádu a Zikmundova možného úmyslu založení řádu s podobou draka přináší listina z 23. listopadu 1405,115 iniciála „S“ v listině obsahuje zobrazení draka, jeho tělo není zatočené, pouze ocas na dvou místech, tlama je pootevřená a uši zašpičatělé. Vedle hlavy draka se nachází tlapatý kříž. Podobnost daného vyobrazení je nápadně shodná s vyobrazením insignie řádu podle Bonanniho,116 ale neliší se od obecného zobrazení draka ve středověku.117

Vývoj řádu za života Zikmunda Lucemburského Dva měsíce po založení řádu se nedají vystopovat žádné konkrétní doklady o jeho fungování. Absence těchto dokladů může vyvolávat dojem založení řádu čistě „na papíru,“ jako tomu bylo u uherského řádu svatého Jiří.118 Po těchto dvou měsících nečinnosti přichází zásadní zlom. Rakouský vévoda Arnošt Habsburský vstupuje společně s předními rakouskými a štýrskými pány (Lantherren in Osterreich und in Steir) do Dračího řádu, stalo se tak na základě jím vydané listiny z 16. února 1409. Obsahem listiny je závazek rakouského vévody a přistupujících členů vůči stanovám Dračího řádu. Mezi ně patří věrnost, vojenská podpora vůči králi Zikmundovi, jenž je uváděn jako arbitr v případě různých sporů, královně Barboře a všem členům řádu, který je v listině uváděn jako (gesellschaft mit dem Trakchen).119 DVOŘÁKOVÁ, 2010, s. 83-84. MOL DL 8923. 113 CDP VII. č. 401, s. 432-435. 114 DVOŘÁKOVÁ, 2013, s. 65. 115 MOL DL 70747. 116 BONANNI, Philipp. Verzeichnis der Geist- und Weltlichen Ritter-Orden, Nürnberg, 1720, s. 43 a 162. 117 TAKÁCS, Imre – JÉKELY, Zsombor – PAPP, Szilárd – POSZLER, Györgyi. Sigismundus rex et imperator. Kunst und Kultur zur Zeit Sigismunds von Luxemburg 1387-1437. Ausstellungskatalog, Mainz am Rhein, 2006, s. 253, dále jen Katalog 2006. 118 DVOŘÁKOVÁ, 2010, s. 223. 119 Soupis členů: Reimprecht von Walsse haubtman ob der Enns, Hainreich von Çelkingen, Ott von Meissaw obrister Marschalch und Schenkch in Österreich, Hertneyd von Potendorff, Jörg von Püchaim meins obgenanten gnedigen Herren Herczog Ernsts Hofmaister, Purkhart von Winden, Albrecht von Püchaim obrister drugsezz in Österreich, Pernhart von Liechtenstain von Judemburg, Hanns von Stubenberg, Leupolt von Ekharczaw, Caspar von Starhember, Hainreich von Püchaim, Pilgreim von Püchaim, Weikhart von Polhaim, Wilhalm Rorer, Chunrat Wehinger Hans von Winden, Wilhalm von Pernegg Hanns von Eberstorff obrister Kamrer in Österreich, Pernhart von Losenstain, Fridreich von Polhaim, Haidenreich Plankchenstainer, Hanns von Hohemberg und Albrecht 111 112

28

Tento případ nastiňuje první zahraniční pronikání řádu z politických důvodu, které se formovaly již desetiletí předtím. V roce 1392 dochází ke sňatku Arnošta se Zikmundovou sestřenicí Markétou Pomořanskou – Štětínskou.120 Daný sňatek měl být jakýmsi utvrzením smlouvy uzavřené 13. ledna téhož roku v Bratislavě mezi Zikmundem a Albrechtem III. o společné výpomoci, účastníkem byl i Jošt Moravský.121 Finálním krokem k utvrzení svazků s Habsburky je listina vydaná Zikmundem 21. září o deset let později, na jejímž základě je dohodnuto nástupnictví Albrechta na uherský trůn.122 Tato listina obsahuje seznam sto deseti jmen baronů a prelátů země, společně s dvěma zástupci měst, Šoproní a Bratislavou, potvrzující dané rozhodnutím.123 Odmlka v působení řádu na listinném poli je po vydání listiny přistoupivších Arnošta Habsburského na dlouhé dva roky. Zakládací listina nedefinuje funkci řádového kancléře, který je typický pro většinu světských řádů.124 Obsazení dané pozice je ztotožňováno s osobou Šimona z Rozhanovců125 (dracuniceque societatis decanus et rector) na základě zmínky v listině z 2. června 1411.126 K možné transformaci Dračího řádu, do podoby Zikmundovy politické opory a prostředku dekorování svých stoupenců, dochází bezprostředně po jeho volbě na římského krále. Prvním dokladem, který dokazuje danou skutečnost je Zikmundova listina z 21. července 1411 pro Ludvíka Torcellistu z Neapole (Loysio de Torcellis domicello Neapolitano), synovce papeže Jana XXIII. (Johanne Summipontificis nepoti), který je přijat (assumpsimus et assummimus) k společnosti svatého Jiří (ad nostram societatem sancti Georgii), jejímž znamením společnosti je drak se znakem svatého kříže na zádech (effigie draconis dorso signo sancte Crucis superposito).127 Listina přináší kromě prvního proniknutí řádu do Zikmundovy italské politiky128 také transformování názvu řádu a možného přímého odvolání na dřívější uherský řád svatého Jiří.

Hawnvelder MOL DF 287071, insignie Dračího řádu se nachází u erbu rodu Eckartsau v kodexu sv. Kryštofa z Arlbergu, kde daná insignie mohla proniknout právě skrze Leopolda z Eckartsau, u jeho erbu se ale odkaz na Dračí řád nenachází HUPP, 1937-39, s. 121. 120 SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. 1361-1419: k předpokladům husitské revoluce, Praha, 1986, s. 210. 121 CDM XII. č. 65, s. 53-55. 122 CDH X/4 č. 67. s. 134-136. 123 Mezi nimi se nacházelo mnoho členů budoucího Dračího řádu, jakožto nejvyšších představitelů v zemi, Mikuláš Gorjanský, Stibor ze Stibořic, Jan z Marótu, Imrich z Perína, Petr z Perína, Pipo z Ozory, Karel z Krbavy, … CDH X/4 č. 67. s. 136-140. 124 GRAUS, 2011, č. 4, s. 9-10. 125 GRAUS, Igor. Rád Draka a jeho insígnie, in: Vojenská história 10, 2006, č. 4, s. 9. 126 ZsO III. č. 509, s. 177. 127 ZsO III. č. 728, s. 222, RI XI, 1 č. 63, s. 6, Wien, Österreichisches Staatarchiv, sig. AT-OeStA/HHStA RK Reichsregister E, fol. 3r. 128 Přijetí papežova synovce je určitý vstřícným gestem vůči němu, hned následující den dochází k dohodě v níž se Zikmund zavazuje uznat pouze papeže Jana XXIII. RTA VII. č. 64, s. 106-109.

29

Fungování řádu v oblasti soudní se projevuje už v prvních desetiletích. Jedním z takových dokladů je listina z 8. listopadu 1411. Předmětem této listiny je soudní spor mezi bratry z Lučence, kteří se měli podřídit rozsudku osmi smírčích soudců Dračího řádu (de societate signi draconis et non aliunde existentes).129 Druhým dokladem je listina z roku 1412 pro polského krále Vladislava, který měl jako nejvyšší soudce předsedat sporu mezi Zikmundem a Arnoštem Habsburským, každý z těchto panovníků měl za své zástupce šest členů řádu. (sex personis de societate nostra in circulari figura draconis triumphale signum in dorso gestane typice designatam […] sex personas prefatus dux Arnesty de eadem societate).130 Spor mezi Zikmundem a Arnoštem se rozhořel jíž v roce 1411 v důsledku prohlášení Albrechta, jehož byl Arnošt poručník, za plnoletého. Arnošt následně uzavírá spojenectví s Benátkami a oporu hledá i na polské straně skrze sňatek s Cymburgou Mazovskou.131 Přelom let 1411 a 1412 se nese ve znamení přijetí další členů italských rodin a zmínkách o daném jmenování v Zikmundových listinách. Datem 23. prosince 1411 je opatřena listina, jejímž předmětem je jmenování Jakuba z Carrary132 (Nobili Jacobo duci de Carraria) do královské společnosti svatého Jiří se znamení zatočeného draka, s vítězným křížem na hřbetě (regalis societatis nostre Sancti Georgii, que in circulari figura draconis triumphale signum vivifice crucis dorso insitum gestare describitur, motu proprio assumpsimus et assumimus).133 Hned na to je 4. ledna 1412 přijat Brunoro della Scala134 do královské společnosti svatého Jiří (regalis societatis nostre sancti Georgii agregamus), do které byl již předtím přijat Jakub z Carrary (in que etiam nobilis Jacobus de Carraria).135 V listině z 11. ledna 1412 se o Brunorovi della Scala hovoří jako o členu dané společnosti.136 O přijetí těchto dvou členů, společně s uvedení společnosti svatého Jiří (acceptum ad societatem nostram Regalem sancti Georgii) podává zprávu i listina z 11. ledna 1412137 a v další z ledna 1412, se uvádí, že Brunoro della Scala (Brunorus de la Scala) je přistoupivší člen do společnosti svatého Jiří (societatis nostro sancti Georgii aggregando sucepimus).138 Jmenování zástupců italských rodů Carrara a

ZsO III. č. 3190, s. 727-728. ZsO III. č. 1933, s. 476, MOL DF 287745. 131 DVOŘÁKOVÁ, 2013, s. 77. 132 viz BEINHOFF, Gisela. Die Italiener am Hof Kaiser Sigismunds (1410-1437), Frankfurt am Main, 1995, s. 218221. 133 ZsO III. č. 1416, s. 362-363, RI XI. 1, č. 152, s. 10. 134 viz BEINHOFF, 1995, s. 202-210; COGO, Gaetano. Brunoro dalla Scala e l'invasione degli Ungari del 1411, in: Nuovo archivio veneto Bd. 5, 2, Venezia, 1893, s. 295-332. 135 Bez datace, položeno k danému datu ZsO III. č. 1507, s. 381, MOL DF 287745. 136 ZsO III. č. 1538, s. 386, RI XI. 1, č. 159, s. 11. 137 ZsO III. č. 1546, s. 388, MOL DF 287745. 138 ZsO III. č. 1675, s. 417, MOL DF 287745. 129 130

30

Scala mělo nepochybně hlubší význam Zikmundova boje proti Benátkám, který se znova rozhořel po jeho volbě na římského krále. Rod Scala byl již v roce 1387 vypuzen z Verony Gian Galeazzem Viscontim z Milána. Samotný Visconti získává v roce 1395 od Václava IV. titul milánského vévody.139 Po jeho smrti v roce 1402140 ještě milánský rod udržel Veronu tři roky, poté byla zabrána Benátskou republikou. Ta mimo jiné obsadila i Treviso náležející rodu Carrara a nakonec i jejich sídelní město Padovo.141 Konflikt mezi italskými rody a Benátskou republikou se Zikmund nepochybně chystal využít ve svůj prospěch. Přijetí dalšího italského člena řádu se odehrálo 26. září 1412: Bertold Orsini142 (magnifico Romano principi Bertoldo de Ursinis) vstupuje do rytířské společnosti svatého Jiří se znamením draka. Insignie řádu je zde i detailně popsána (quandam societatem regalem militantem Sancti Georgii, que in circulari figura seu effigie draconis per modum circuli cauda sua collum circumgirantis, divisi per medium dorsi ad longitudinem a supmitate capitis et nasi usque ad extremum caude sanguine effluente in interiori rima scissure alba et sanguine intincta, per longitudinem dorsi triumphale signum vivifice crucis gestantis designatur, duximus de novo erigendam et constituendam). Celá investitura do řádu se odehrála veřejně v přítomnosti vysoce postavených osob (in presentia multorum astantium tibi tradito solempniter et publice te investiendo), mezi nimiž byl i Štěpán z Rozhanovců, taktéž člen řádu (Stephanum de Rozgon aule nostre regalis militem et de dicta societate socialem).143 Z výše uvedených listin je jasné, že řád pronikl i do listin jiných vydavatelů. V případě samotné insignie řádu je tomu u testamentu Ladislava ze Sečan. Testament z 13. ledna 1413 uvádí dvě insignie Dračího řádu v podobě draků, první větší, který je vyzdoben drahými kameny a druhý menší (Item draconem magnum cum suis lapidibus pretiosis vendicant et totam capellam decorare usque ad summum debent. Item alium draconem parvum pro psalteriis cantandis).144 Druhá listina je z června 1413, týká se soudního sporu a vydavatelem je splitský vévoda Hervoja. Listina je adresovaná královně a baronům z důvodu politické nestability, ta byla zapříčiněna útokem na Hervojovi statky. Daného útoku se dopustil Jan z Gorjan (Joannes de Gara) a Pavel Chupor (Paulus Chupor). Splitský vévoda se dožaduje, aby mu bylo umožněno,

SPĚVÁČEK, 1986, s. 250. RTA V. č. 109, s. 416. 141 BAUM, 1996, s. 96. 142 viz ke vztahu daného rodu a českých Rožmberků MAŤA, Petr. Rožmberská rodová legenda o původu z římského rodu Orsini před Oldřichem II. z Rožmberka (1403–1462), in: Studia Mediaevalia Bohemica 5/2013, Číslo 2, 2013, s. 245-292. 143 ZsO III. č. 2728, s. 632-634, RI XI. 1, č. 359, s. 22. 144 ZsO IV. č. 49, s. 56-57. 139 140

31

jakožto členovi řádu, aby rozsudek byl vynesen skrze jeho členy. (Item ego ratione premissorum iutendebam me submittere iudicio fraternitatis Draconum, et ipsi non permiserunt). Splitský vévoda zároveň vyhrožuje spojenectvím s Turky. V dané listině je Dračí řád zmiňován jako Societas Draconum Regiae Maiestatis.145 V reakci na danou listinu vydává Zikmund 1. dubna 1413 vlastní listinu adresovanou splitskému vévodovi, zvláště vyznamenanému klenotem, a to znamením draka (sibi pro singulari honore quoddam clenodium, scilicet signum Draconis, quod nos una cum Serenissima Principe, Domina Barbara, regina Hungariae etc. conthorali nostra charissima, et quam pluribus mundi Principibus, nostrorumque Regnorum Baronibus et nobilibus Prefectis, in signum indissolubilis societatis, gestare solemus, duxexamus conferendum), v níž mu odebírá titul splitského vévody (Ducalis dignitatis titulo) a město Split (Civitatem nostram Spalatensem) společně s dalšími statky (ac quam plura castra et possessiones nostras).146 Členem řádu se splitský vévoda Hervoja stal u příležitosti křtu Zikmundovy dcery Alžběty, které byl i zároveň kmotrem.147 Následuje tříletá odmlka, během které stopy po Dračím řádu z listin mizí. Období po Zikmundově zvolení na římského krále se po politické stránce zaměřovalo směrem k Itálii. Kostnický koncil však přináší Zikmundově politice skutečně celoevropský rozměr. V souvislosti s koncilem se Zikmund vydal na diplomatickou misi do Aragonu a posléze do Francie a Anglie. Není divu, že v souvislosti s těmito cestami evropský význam nabyl i Dračí řád, jenž díky tomu pronikl na Pyrenejský poloostrov. První Zikmundova listina deleguje právo (dantes et concedentes facultatem) dvěma šlechticům, Michaelis Jaczk a (Ottobonis de Bellonis iuris utriusque doctoris),148 předat insigni řádu potomkům aragonského krále Ferdinanda I. a právo pro aragonské krále udělit řádový odznak třicet osob (divisam ipsam in societatem recipiendi XXX personis Nobilibus) do Dračího řádu (ad catervam et cathalogo dicte societatis aggregandi), za předpokladu dodržování stanov. Insignie řádu je pak v listině popsána jako figura zatočeného draka se znamením vítězného kříže na zádech (divisam seu Societatem nostram in circulari figura draconis triumphari signaculo vivifice crucis in dorso).149 Uvedenou skutečnost potvrzuje i jiný zdroj, který uvádí, že Ferdinand dostal

ZsO IV. č. 801, s. 199, CDH X/5, č. 176, s. 384-387. ZsO IV. č. 941, s. 225, CDH X/5, č. 182, s. 404-411. 147 DVOŘÁKOVÁ, 2013, s. 72, v listině o odebrání titulu je také zmíněno jeho kmotrovství (ipsum in compatrem nostrum assumendo) CDH X/5, č. 182, s. 406. 148 Uvedené osoby již předtím pověřil misí do Španělska, jejímž cílem bylo sjednocení církve a ukončení papežského schizma RI XI. 1, č. 1929, s. 129, k postavě Ottobona z Belloni viz BEINHOFF, 1995, s. 291-292, VALLE A, Carlo. Storia di Alessandria dall'origine ai nostri giorni di Carlo A. Valle, Vol. 4, Torino, 1855, s. 210-211. 149 ZsO V. č. 1547, s. 420, RI XI. 1, č. 1930, s. 129, Wien, Österreichisches Staatarchiv, sig. AT-OeStA/HHStA RK Reichsregister E, fol. 201r. 145 146

32

od Zikmunda insignii se znamením draka (al rey su devisa que era un dragón) a dále možnost přijmout do Dračího řádu dalších třicet rytířů (treinta caballeros), dále Ferdinand posílá králi Zikmundovi z Lyonu žádost, aby mohl přijmout do řádu více členů, než bylo předtím dohodnuto (el emperador por la devisa del rey envió desde León a pedir que pudiese dar la devisa del rey a más personas de lo que estaba entre ellos acordado).150 Komunikace probíhala mezi těmito dvěma panovníky i nadále, a to i na poli listin týkajících se Dračího řádu. Další takovou je listina s datem 30. března 1416, v níž aragonský král Ferdinand propůjčuje právo králi Zikmundovi udělit insignie aragonského řádu Konvice151 padesáti rytířům (50 magnates, milites, etc. amprisia iarre decorare) a potvrzuje přijetí insignií Dračího řádu pro korunního prince Alfonse a Petra (quam misistis vestra drachonis amprisia insignitos).152 V době obrácení se Zikmunda směrem na Španělsko dochází ke konfliktu mezi ním, jakožto sjednotitelem církve a osobou, která se zasazuje o ukončení papežského schizmatu, a vzdoropapežem Benediktem XIII., ve kterém je Zikmund alegoricky zobrazen do podoby draka.153 Zikmundovo přijetí dalšího španělského šlechtice se však odehrálo až 22. ledna 1418, za vlády Ferdinandova nástupce krále Alfonse, kdy byl (Guarsie Fernandi Manrique […] assumpsimu et assumimus)154 do společnosti, jejímž znamením je podoba draka s křížem na zádech (ac in signum societatis nostre et perticipii huiusmodi tibi draconis effigiem, cuius dorso crucis superposita est). Na stanovy dané společnosti měl přísahat osobně do rukou Jindřicha, aragonského infanta a bratra výše zmíněného krále Alfonse a také velmistra řádu Svatojakubských rytířů (Henrici infantis arragonum et Sicilie et Magistri sancti Jacobi).155 Ten samý rok je vydána první Zikmundova erbovní listina s tématikou Dračího řádu, a to 19. března.156 Příjemce listiny je Ondřej z Čopu157 (Andreas Chap), který je v listině mimo

ZURITA, Jerónimo. Anales de Aragón [versión electrónica], Edición de Ángel Canellas López. Edición electrónica de José Javier Iso (coord.), María Isabel Yagüe y Pilar Rivero, n. 5, Libros XI, XII y XIII, Capítulo LIX, s. 279-280. 151 Jedná se o aragonský řád Konvice (v literatuře označován názvy Jarra a Terraza, které oba znamenají dvouuchý džbán), Gryfa a Šerpy obnovený krále Ferdinandem DORMER, Jóse Diego. Discursos varios de Historia, con muchas escrituras reales antiguas, y notas a algunas dellas, Zaragoza, 1683, s. 177, BOULTON D'ARCY, 2000, s. 330-336. 152 ZsO V. č. 1710, s. 468, HOLLNSTEINER, Johannes – HEIMPELL, H; FINKE, Heinrich. Acta Concilii constanciensis, Bd. III, Münster, 1926, s. 390. 153 BOMBOÍ, Vicent Melià i. El Papa Luna: el hombre que miró fijamente a los ojos del dragón. Vinaròs (Castellón), 2012, s. 71, 90 a sedící papež s drakem dostupné z: http://1.bp.blogspot.com/YhiQEAZcShI/U2DUOeAmDnI/AAAAAAAAFcU/Lqqeur90Hzc/s1600/DSC_9684.JPG. 154 Jedná se o Garcíu Fernadéze Manrique de Lara, nejvyššího majordoma aragonského infanta Jindřicha, který se se Zikmundem setkal již při jednání v Perpignanu SALAZAR Y CASTRO DE, Luis. Historia genealogica de la Casa de Lara: justificada con instrumentos y escritores de inviolable fe, Tomus I., Madrid, 1696, s. 491. 155 ZsO VI. č. 1402, s. 386, RI XI, 1 č. 2836, s. 201, Wien, Österreichisches Staatarchiv, sig. AT-OeStA/HHStA RK Reichsregister F, fol. 85v. 156 GÉRESI, Kálmán. A nagy-károlyi gróf Károlyi-család oklevéltára II., Budapest, 1883, s. 34-38. 157 maď. Csapi. 150

33

jiné uveden jako nostre familiaris societatis Draconice, seu Draconistarum collega. Součástí listiny je i vyobrazení erbu, ten je obtočen drakem. Listina obsahuje i popis štítu s drakem označeným červeným křížem na hřbetě, se čtyřma nohama, křídly jakoby rozdělenými vpředu a vzadu, z obou konců zahnutými a zakřivenými, drak má otevřenou tlamu a vyplazený červený jazyk mezi bílými zuby, pod špičatýma a rovnýma ušima je vidět dlouhý zobák, drak má krk třikrát obtočený a omotaný ocasem, konec ocasu nebo jeho nejvzdálenější část je vztyčená (dracone cruce rubeam in dorso signato, cum pedibus quatuor ante et retro disiunctis et pennis quasi divisis, ex utroque latere fuit circumdatus et circumflexus, cuius draconis os apertum et inter dentes albos lingua rubea extensa, rostro subacuto et auribus erectis videbatur. Cuius draconis collum cauda propria tripliciter circumdedit et circumflexit, cuiusque caude finis seu pars extrema erat erecta).158 Pokud zůstaneme u problematiky erbovních listin, musíme se přesunout zpátky k 16. březnu 1416, kdy je vydána, ovšem francouzským králem Karlem, erbovní listina pro Mikuláše Gorjanského, daná listina obsahuje vyobrazení zlatého draka s ocasem kolem krku, figura draka je otočena heraldicky vlevo a je v sepětí se znakem řádu Točenice Václava IV.159 Nositelem Václavova řádu se stal Mikuláš Gorjanský 19. srpna 1401. V listině, v níž se mu král Václav zavazuje vyplatit roční rentu tisíc zlatých a také mu uděluje odznak jeho společnosti a bratrstva (societatem nostram, et fraternitatis nostra clenodium assignamus).160 Václavova listina byla vydána na popud uvěznění jeho bratra Zikmunda uherskými magnáty na jaře téhož roku, avšak je možné, že již v den vydání listiny byl Zikmund na svobodě.161 Výše jmenovaná erbovní listina pro Ondřeje z Čopu s tématikou Dračího řádu nenachází svého pokračovatele v dalším období Zikmundovy vlády. Vydáním erbovní listiny pro Ondřeje z Čopu v roce 1418 se uzavírá kapitola listin vydaných v druhém desetiletí 15. století. Pro úplnost musím podat záznam Lübeckého protonotáře Hermanna Hagena z 29. března 1419, ten pojednává o tom, že jistý rytíř Trulle měl doručit insignii římského krále, tedy draka ze zlata a s drahými kameny, dánskému králi Erikovi (her Trulle dem koninge van Dennemarken des Romschen konings geselschop, alse den lyntworm yn gold und edelstente vormaket).162

MOL DL 98825, ZsO VI. č. 1660, s. 440, CDH X/6 č. 19, s. 120-125. ROLAND, Martin – ZAJIC, Andreas. Illuminierte Urkunden des Mittelalters in Mitteleuropa, in: Archiv für Diplomatik, Schriftgeschichte, Siegel- und Wappenkunde 59, Köln – Weimar – Wien, 2013, s. 366-368. 160 MOL DL 8664. 161 BAUM, 1996, s. 52-54. 162 ZsO VII. č. 250, s. 95-96, CDL I/6, č. 85, s. 128. 158 159

34

Prvním dokladem, ve kterém je po zhruba deseti letech zmíněna insignie řádu je testament Mikuláše z Perína z roku 1428, v němž je uvedena insignie v podobě náhrdelníku s drakem, jenž je opatřen křížem (unum monile cum uno dracone cruce superposito).163 Dokladem o změně insignie je Zikmundova listina pro litevského vévodu Alexandra Vitolda (domino Allexandro Magno duci Lutwanie), jejímž obsahem bylo přijetí daného vévody do řádu (portandam et ferendam elegimus, acceptavimus et per modum societatis)164 a Zikmundem delegované právo pro daného vévodu přijmout členy do Dračího řádu za předpokladu dodržovaní řádových stanov (damus vestre fraternitati tenore presentium licentiam et libertam facultatem principatuum et terrarum vestrarum principes, barones ac alios viros generosos nobiles et bone fame ac virtutibus conservatos ad huiusmodi societatem acceptandi, quos placuerit acceptandos, qui etiam promittant prescriptos articulos inviolabiliter observare); převážnou část listiny pak tvoří bodové shrnutí oněch stanov. Insignie řádu je v listině popsána jako do kruhu stočený drak s ocasem kolem krku, rozťatým přes záda od ocasu až po vrchol hlavy křížem, s vytékající krví, který je převýšen křížem (effigiem draconis curuati, per modum circuli, cauda collum circumgirantis, dvuisi per medium dorsi ad longitudinem a summitate capitis, usque ad extremum caude effluente sanguine et desuper Crucem).165 V listině hraje nezastupitelnou úlohu i královna Barbora, která jako zakládací členka řádu nefiguruje kromě zakládací listiny a listiny pro Vitolda v žádné další s řádem spojené. Svoji úlohu v této listině sehrála nepochybně i díky blízkému vztahu k litevskému vévodovi, který se rozvíjel po sněmu v Lucku.166 Na listinném materiálu se insignie doposud vyskytovala ve stejné podobě jako v zakládací listině, tato listina je však první, ve které je navíc zmíněno převýšení křížem. Nyní si dovolím malý exkurz do problematiky dané změny insignie, ve kterém opustím na krátkou dobu pole Zikmundových listin. Samostatné vyobrazení plamenného kříže, tím se rozumí kříž, kterým má být převýšen drak, je doložené skrze kronikáře Jeana le Févra, jenž udává, že panovník měl během návštěvy Paříže na černém kabátci, na přední i zadní straně popelavý plamenný kříž s vyšitým řádovým heslem na ramenou.167 Tím tedy zjišťujeme, že kříž byl KUMOROVITZ, L. Bernat. Budapest Történetének Okleveles Emlékei Harmadik Kötet (1382 - 1439), Budapest, 1987, s. 927. 164 Insignie mu byla doručena prostřednictvím rytíře Leonarda PROCHASKA, Anton. Ostatnie lata Witolda: studyum z dziejów intrygi dyplomatycznej, Warszawa, 1882, s. 249-250, PROCHASKA, Anton. Król Władysław Jagiełło, Krakow, 1908, s. 226, GRAUS, Igor. EFFICIAT TE DEUS EQUITEM BONUM…, in: Vojenská história. Časopis pre vojenskú históriu, múzejníctvo a archívnictvo, Bratislava: Vojenský historický ústav, 2010. 15, č. 3, s. 23. 165 CDH X/8 č. 291, s. 616-621, Acta litteraria Musei Nationalis Hungarici. Tomus I., Budae 1818, s. 184-189, MOL DF 258055, Wien, Österreichisches Staatarchiv, sig. AT-OeStA/HHStA RK Reichsregister I, fol. 58v. 166 DVOŘÁKOVÁ, 2013, s. 135-136. 167 GRAUS, 2006, s. 12. 163

35

opatřen řádovým heslem, které se objevuje i na jiných dochovaných památkách. Popis plamenného kříže společně s heslem přináší Zikmundův kronikář Eberhard Windecke v roce 1420, v souvislosti s propůjčením insignií řádu Čeňkovi z Vartenberka. Heslo na kříži, který byl převýšen nad insignií draka, ve vodorovné poloze zní (o quam misericors est deus) a ve svislé poloze (justus et pius).168 Známe ovšem i další dochování řádového hesla, a to z roku 1444: na fragmentu pláště Friedricha III. nacházíme heslo ve tvaru (o quam misericors est deus, iustus et paciens).169 Na náhrobku Reinprechta z Walsee se v kříži nachází heslo (quam misericors est dominus iustus et paciens).170 Polský kronikář Długosz uvádí heslo (o quam misericors deus iustus et clemens).171 Na následujících příkladech je patrné používání různého tvaru hesla. Jedná se však o pouhá synonyma jako například výrazy (deus, Dominus) zosobňující bůh a pán a (pius, paciens clemens) představující soucitný, trpělivý a laskavý.172 Černý oděv s vyobrazením plamenného kříže je patrný v Richentalově kronice Kostnického koncilu, který začal v roce 1414.173 Pokud se vrátíme zpátky k roku 1416, zjistíme, že během Zikmundovy návštěvy v Anglii, jejíž datum je ohraničeno datem 24. dubna, kdy odplouvá z francouzského Calais do Doveru a 24. srpnem, kdy odcestoval zpátky z Doveru do Calais,174 mělo dojít k předání insignie Dračího řádu anglickému králi Jindřichovi V.175 Pokud sumarizujeme uvedené poznatky, je jasné, že první doklad o převýšení kříže je buď dekorování Čeňka z Vartenberka, nebo insignie anglickému králi, jelikož je možné, že insignie anglickému králi byla doručena později než v době Zikmundovy návštěvy v Anglii, tak prvním možným dokladem o změně podoby je právě dekorování Čeňka z Vartenberka. Listinné doklady vydané Zikmundem v třetím desetiletí 15. století se mísí s jinými prameny o fungování řádu. Prvním takový pramenem je kronika E. Windeckeho, podle které

ALTMANN Wilhelm, Eberhart Windeckes Denkuwürdigkeiten zur Geschichte des Zeitalters Kaiser Sigmunds, Berlin, 1893, s. 130. 169 GRAUS, Igor. Dračí rád Žigmunda Luxemburského a jeho symbolika, in: Sl. Archiv 31, 1996, č. 2, s. 102. 170 LÖVEI, Pál. Hoforden im Mittelalter, unter besonderer Berücksichtigung des Drachenordens, in: Sigismundus rex et imperator. Kunst und Kultur zur Zeit Sigismunds von Luxemburg 1387-1437. Ausstellungskatalog / Mainz am Rhein 2006, s. 259. 171 GRAUS, 1996, s. 99. 172 Tamtéž, s. 99. 173 Jedná se o opis kroniky z první poloviny 60. let 15. století, ve kterém je plamenný kříž zobrazen na různých oděvech různé barvy, zde uvádím několik vyobrazení plamenného kříže na černém, červeném a modrém oděvu Zikmunda Lucemburského Praha, Národní knihovna České republiky, sig. XVI. A. 17, fol.125r, 126r, 126v, 129r, 131r, 132r, 134r, 154r, 158v, 165v a také vyobrazení insignie zatočeného draka převýšeného plamenným křížem New York, New York Public Library, Spence collection, Ms. 32, dostupné taktéž online http://digitalgallery.nypl.org/nypldigital/id?ps_spn_450, totéž Heidelberg, Universitätsbibliothek, [Ca. 250] Bl.: zahlr. Ill, online http://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/richental1881/0100. 174 BAUM, 1996, s. 156. 175 Soupis šperků obsahoval zlatou insignii draka s křížem, další insignii bez kříže ozdobenou safírem a perlami, zlatý řetízek pro draka a čtyři miniatury insignie GRAUS, 2006, s. 11-12. 168

36

byl roku 1431 valašský kníže Vlad II., později označován přídomkem Dracul,176 o kterém se již dříve hovoří jako o synu valašského vévody Mircei (quodam Laykone, filio olym Spectabilis et Magnifici Merche Wyuode), který již jako mlád pobýval na Zikmundově dvoře (in Curia nostra educato).177 Vladův otec Mircea se již v roce 1395 účastnil po boku Zikmunda obsazení pevnosti Malá Nikopol.178 Vlad měl být dle E. Windeckeho dekorován odznakem uvedeným jako (bener mit den zwein cruzen und sein liberige mit dem worm und cruz und ließ im vor busünen),179 popis insignie je pak ztotožnitelný s insignií draka s křížem a jím převýšeným. K jmenování mohlo dojít někdy v únoru nebo březnu v Norimberku, kde Zikmund a valašský kníže pobývali.180 Stejným rokem, 1431, ale datem 14. dubna, je opatřena Zikmundova listina týkající se sporu dvou šlechticů Aleše ze Štemberka a z Holic (Alssen von Sternberg genant von Holitz) a Jindřicha z Plavna (Heinrichen von Plawen). Jako svědci jsou uvedeni členové Dračího řádu (Gesellschafft des lintwurmsz).181 Mezi svědky je uveden také Oldřich z Rožmberka, ten již v roce 1418 provdává svou sestru Kateřinu za Reiprechta z Wallsee,182 od roku 1409 taktéž člena řádu. Řádová insignie se zachovala na Reiprechtově náhrobku v podobě zatočeného draka s ocasem jednou obtočeným okolo krku, hlavou situovanou heraldicky vlevo a s vyplazeným jazykem, špičatýma ušima, drak je převýšený křížem, který je opatřený heslem.183 Nepřímým dokladem členství Oldřicha z Rožmberka, jakožto člena řádu, je nález kachle z Českého Krumlova, na které je zatočený drak s vyceněnými zuby, dlouhými pysky, špičatýma

O používání daného přízviska svědčí listina, v níž je jmenován jako (drakuol wayuode) MOL DF 246933. MOL DL 12224. 178 ZsO I. č. 5769, s. 637-639. 179 ALTMANN, 1893, s. 317. 180 RTA IX. č. 444, s. 601. 181 Johan zu Agram Cantzler und Cunrat zu Regenspurg bischoue, die hochgebornen Fridrich marggraff zu Brandemburg des Heiligen Romischen Reichs Ertzcammrer und Burggraff zu Nuremberg, Wilhelm und Hans Pfaltzgraven bey Rein und hertzogen in Beyern, Ruprecht hertzog zu Gulich und zu dem Berg, die edeln Leupolt lantgraff zum Leuchtenberg, Brunorius von der Leytern graff zum Heiligenberg zu Bern etc. gemeiner vicari Hadmar der elter herr zu Laber, Erkinger von Sawnsheim hern zu Swartzenberg, Cunrat herr zu heydeck, Vlrich von Rozemberg, Steffan von Rozgon houptman zu Pressburg, Wilhelm Hasz von Hausemburg, Puotha von Ilemburg, houptman zum Elbogen, Lorentz von Heidenrichsturn unser Marschalk, Steffan von Perin, Hans Rechnitzer, Acharius Schuppar, Hinko vom Rotenberg, Johan von der Aiben, Heinrich Nothafft von wernberg, Cunrat Truchsess von Pommersfelden, Hartung von Eglofstein, Hans von Seckendorff genant Stornschatz, Oswalt von Wolkenstein, Jacob von Wolfstein, Schenk von Geyrn, Fritz Schenk, Caspar von wallenfels und ander vil erber lut der gesellschafft vorgenant, SCHWOB, Anton. Ute Monika SCHWOB. Die Lebenszeugnisse Oswalds von Wolkenstein: Edition und Kommentar, Bd. III, Wien – Köln – Weimar, 2004, s. 167-173, RI XI, 2 č. 8465, s. 167. 182 KUBÍKOVÁ, Anna. Oldřich II. z Rožmberka, České Budějovice, 2004, s. 31. 183 LÖVEI, 2006, s. 259. 176 177

37

ušima, zakusující se do svého ocasu, obkružující erb Rožmberků. Kachle je datována do první čtvrtiny 15. století.184 Seznam členů řádu v Zikmundově listinně soudního sporu pak skoro uzavírá jméno minnesängera Oswalda z Wolkensteinu, tento básník a diplomat vstoupil do služeb Zikmunda Lucemburského už na počátku Kostnického koncilu.185 Dokladem členství je vyobrazení insignie Dračího řádu na jednom z jeho portrétů z roku 1432.186 Na daném vyobrazení se nachází společně s bílou šerpou upevněnou na levém rameni a směřující k pravému boku. V horní části šerpy je umístěna insignie Dračího řádu, v tomto případě zavinutý drak s ocasem kolem krku, hlavou hledící heraldicky vlevo a převýšený křížem. Na portrétu se nachází i insignie aragonského řádu Konvice umístěná pod insignií draka ve formě dvojuchého džbánu, kolem krku je kolana tvořena těmito džbány, na kolaně je zavěšen gryf.187 Určitým posunem v působnosti řádu byla Zikmundova volba na římského krále. Stejným posunem je i Zikmundova korunovace na římského císaře. Roku 1433 jsou tedy jmenování další členové: Luigi dal Verme,188 Antonio de Nogaroli, Bartolomeo Campagna, Giacomo Lauagnolo, Gio de Cavalli, Gentile Spolverino, Gulielmo dalla Pozza,189 Alexander Guagnino, Nicolaus de Medicis a Jacob Emigli. Insignie je zmíněna v podobě zlatého draka se znamením kříže na zádech (e sopra la loro schiena apparisce delineata una Croce bislunga) a převýšeného křížem (questo Dragone con la Croce era d´oro).190 K tomuto roku, dne 24. srpna je datována i Zikmundova žádost směřující k papeži Evženovi IV., v níž císař Zikmund, který založil společnost se znamením draka, a přijal do ní mnoho vysoce postavených osob (Sigismundus imperator quandam societatem laudabilem cum signo draconis fundavit et ad eandem plures principes, duces, marchiones, comites, barones et nobiles recepit), žádá o potvrzení doplnění stanov papežem. Požaduje, aby oproti původním sankcím, které jsou uvedené v zakládací listině, došlo k úpravě do podoby: každý, kdo vstoupí

HAZLBAUER, Zdeněk. Dračí řád Zikmunda Lucemburského a jeho zobrazení na středoevropských gotických kamnových kachlích, in: Muzejní a vlastivědná práce. Časopis Společnosti přátel starožitností. 37/107, č. 2, (1999), s. 120-121. 185 RI XI, 1 č. 1447, s. 90. 186 Katalog 2006, s. 344. 187 Do aragonského řádu měl být přijat již mezi léty 1415/1416 MÜLLER, Ulrich – SPRINGETH, Margarete. Oswald von Wolkenstein: Leben, Werk, Rezeption, Berlin, 2011, s. 80. 188 1. října, je jmenován do hraběcího stavu RI XI, 2 č. 9693, s. 249, SANSOVINO, Francesco. Della origine, et de' fatti delle famiglie illustri d'Italia, Vinegia 1582, s. 286. 189 Dle závěti Francesca del Pozzi měl být jeho syn Victorio del Pozzo člen Dračího řádu (Militem Draconis) daná skutečnost není ovšem ztotožnitelná, z důvodu rozdílonsti jmen HÉLYOT, Pierre – BULLOT Maximilien. Histoire des ordres monastiques, religieux et militaires, et des congrégations séculières de l'un et l'autre sexe, qui ont esté establies jusqu' à présent, sv. 7, Paris, 1719, s. 332. 190 GIUSTINIANI, Bernardo. Historia cronol. dell ́origine degli ordini militari e di tutte la religione cavalleresche, Parte secunda, Venezia, 1962, s. 720. 184

38

a vstoupil do řádu a je podřízen uherské moci musí každoročně zaplatil pět zlatých správci špitálu svaté Alžběty v budínském podhradí, náležejícímu Vesprímské diecézi (scilicet quod quilibet ad dictam societatem receptus et recipiendus, si ditioni regni Hungarie fuerit subiectus, quolibet anno provisori hospitalis sancte Elizabeth in suburbio Budensi ad Calidas aquas Vesprimiensis dioc. ad sustentationem pauperum Christi quinque florenos auri de Hungaria realiter assignare teneatur sub vinculo prestiti in sua ad dictam societatem receptionis tempore iuramenti), totéž platilo i jednou ročně pro cizince přijaté do řádu při návštěvě království (reliqui vero alterius ditionis anno quolibet, quo ad regnum Hungarie applicuerint, similiter quinque similes florenos ad dictum hospitale alias similiter quinque florenos quolibet anno ad usus pauperum, prout ipsis placuerit, assignare sint astricti commutare et a prioribus statutis plures, ut timetur laqueantibus recedere).191 Komunikace mezi papežem a císařem, ve které je zmínka o řádu, pochází i z 21. ledna 1434: papežova odpustková listina z tohoto data je směřována k Zikmundovi a k členům Dračího řádu (societate Draconice tue Cesaree maiestatis).192 První vlna přijímání italských členů se také odehrála po Zikmundově volbě na římského krále v roce 1411, stejně tomu je i po jeho císařské korunovaci, 29 listopadu 1433 dekoruje Antonia Collalta193 insignií Dračího řádu a současně podle delegovaného práva do aragonského řádu (quam manu propria, milite cingulo et societatis noste Draconice, ac stole, seu amprisie charissimi fratris nostri Regis Aragonie insigniuimus).194 Druhý italský člen, který je dekorován někdy mezi 31. květnem a 13. srpnem 1434, je Jacobo Constantino z Messiny (Iacobo de Constantio de Messina). V jeho případě je insignie draka uvedena jako převýšená plamenným křížem (societatem nostram draconicam cum cruce flammea supraposita dedimus et ipsum insignivimus).195 V této době mohl být do řádu přijat i Giovanni Francesco Cappodilista, jehož jezdecký portrét z let 1434 – 1440 zachycuje insignii Dračího řádu, která je v podobě zatočeného draka převýšeného křížem. Pod ní se nachází insignie aragonského řádu. Obě zmíněné insignie jsou pak upevněny na bílé šerpě, která sahá od pravého ramene k levému

191

KUMOROVITZ, 1987, s. 196-197. Tamtéž, s. 210. 193 viz ELBEL, Petr – ZAJIC, Andreas. Die zwei Körper des Kanzlers?: die "reale" und die "virtuelle" Karriere Kaspar Schlicks unter König und Kaiser Sigismund - Epilegomena zu einem alten Forschungsthema II., in: Mediaevalia Historica Bohemica, Roč. 16, č. 1, 2013, s. 118-131. 194 ELBEL, Petr. Regesten Kaiser Sigismunds (1410-1437) nach Archiven und Bibliotheken geordnet. Herausgegeben von Karel Hruza. Band 1. Die Urkunden und Briefe aus den Archiven und Bibliotheken Mährens und Tschechisch Schlesiens. Nach Wilhelm Altmann neubearbeitet von Petr Elbel. Wien - Köln - Weimar: Böhlau, 2012, s. 192-193 a SANSOVINO, Francesco. Della origine, et de' fatti delle famiglie illustri d'Italia, Vinegia 1582, s. 3-4. 195 ELBEL, 2012, s. 200. 192

39

boku.196 Datum přijetí Cappodilisty do řádu není jasné, ale 6. dubna 1434 mu Zikmund udělil palatinát (motu proprio in perpetuum insignivimus nostri Sacri Palatii Auleque nostre Comites Imperiales, Palatinos) společně s polepšením erbu, tato listina bohužel neobsahuje žádnou zmínku o možném přijetí do řádu, z toho plyne, že k přijetí do řádu mohlo dojít až po tomto datu.197 V listině je zmiňován Andrea Donato, který měl být také členem řádu.198 Shodné vyobrazení insignie Dračího řádu na vyobrazení Oswalda s Wolkensteinu a Cappodilisty, společně se záznamem o dekorování ze Zikmundových listin, může navozovat skutečnost, že dispoziční sloveso v případě těchto dvou členů mohlo být stylizované do podoby formy jistého dekorování. Na tomto místě můžeme opustit sledování vývoje řádu prostřednictvím Zikmundových listin a jiných blízkých záznamů, protože přijetí Jacoba Constantina z Messiny a Antonia Collalta jsou poslední mnou prezentované dochované listinné památky o Dračím řádu. Ještě před samotnou typologizací listin udělám krátkou odbočku do problematiky kolany řádu. Kolana řádu Jako návaznost na předchozí záznamy předkládám drobný přehled možné kolany Dračího řádu. Na náhrobku Ištvána Bátoryho (†1493) je kolana tvořena těly zatočených draků. Jelikož je náhrobek až z konce 15. století, nedá se předpokládat, že kolana, která se zde nachází, je původní kolanou řádu, ale pouze pozdějším přídavkem utvořeným rodem Bátory, a to z toho důvodu, že na samotné kolaně se nachází jejich erb.199 Dalším vyobrazením možné kolany je portrét z roku 1432,200 či spíše 1433, vytvořený umělcem Pisanellem, na kterém se nachází profil Zikmunda. Na levé pleci má umístěný kříž, pod kterým je pověšen do kruhu stočený drak s ocasem v tlamě. V prostoru mezi křížem a drakem je provlečen provázek, který obtáčí panovníkovo tělo.201 196

Katalog 2006, s. 345. Situace, která indikuje přijetí Cappodilisty do řádu, ještě před vydáním listiny je nepravděpodobná, a to z toho důvodu, že jeho intitulace neudává zmínku o společenství (utriusque iuris doctori Iohanni Francisco de Capitibusliste, sacri Lateranensis palacii comiti, nostro consiliario et fideli dilecto graciam cesaream et omne bonum) ROLAND, Martin – ZAJIC, Andreas. Illuminierte Urkunden des Mittelalters in Mitteleuropa, in: Archiv für Diplomatik, Schriftgeschichte, Siegel- und Wappenkunde 59, Köln – Weimar – Wien, 2013, s. 372-374, k dané problematice, společně s edicí dané listiny FORIN, E. Martellozzo. Conti palatini e lauree conferite per privilegio. L´esempio padovano del sec. XV, in: Annali di Storia delle Università italiane, Volume 3, 1999, s. 79-119, dostupné online z http://www.cisui.unibo.it/annali/03/testi/04Martellozzo_frameset.htm a VEDOVA, Giuseppe. Biografia degli scrittori Padovani, vol. I., Padova, 1831, s. 211-212. 198 VEDOVA, 1831, s. 211-212 a CORNER, Flaminio. Opuscula quatuor quibus illustrantur gesta …, Venetiis, 1758, s. 36. 199 Katalog 2006, s. 261. 200 BAUM, 1996, s. 278. 201 Paris, Musée du Louvre, Emperor Sigismund of Luxembourg 1433, černá křída a pero na papíře, 333 x 211 mm, STUDNIČKOVÁ, Milada. Panovnický majestát Zikmunda Lucemburského ve výtvarném umění, in: Lesk 197

40

Na náhrobku hraběte Ludvíka z Oettingen (†1440), z cisterciáckého kláštera v Kirchheim am Ries, se nachází insignie Dračího řádu převýšená plamenným křížem na levém rameni, samotný drak je zatočený, s ocasem dvakrát obtočeným kolem krku a hlavou situovanou heraldicky doprava. Ve volném prostoru stočeného draka je upevněn provázek, který sahá až ke kříži.202 Daný provázek obtáčí tělo i Konráda z Němčí (†1446). Na jeho náhrobku z minoritského kostela ve Svídnici, který byl zničený v 19. století. Náhrobek nese na středu hrudníku velký plamenný kříž, způsob upevnění není jasný, ale patrně je připnut na provázku, na němž se nachází z každé strany kříže jedna konvice aragonského řádu. Samotný znak zatočeného draka je převýšen výše zmíněným plamenným křížem. 203 Provázek je patrný i na náhrobku knížete Ludvíka II., lehnického a břežského (†1436). Jeho náhrobek v katedrále svatého Petra a Pavla v Lehnici nese na levém rameni insignii Dračího řádu.204 Z uvedených skutečností je možné se domnívat, že provázek sehrál nepochybně svou roli ke vztahu k insignii řádu. Jeho používání poprvé doložené kolem roku 1433 mohlo souviset se Zikmundovou císařskou korunovací. Zda byl provázek součástí insignie při jmenování výše uvedených členů, není jasné. Na náhrobcích se mohl objevit až v návaznosti na tehdejší úzus prezentace insignie. Pokud bych měl uvést souvislost dochování hmotné podoby insignie205 se zmínkami o insignii v listinách, docházím k závěru, že ve většině listin je prezentována do podoby zlatého odznaku draka s drahými kameny, to je patrné především z testamentů členů řádu, z listin o dekorování danou insignií ze zmínky o předání insignie dánskému králi nebo z insignií anglického krále.

královského majestátu ve středověku: pocta prof. Phdr. Františku Kavkovi, CSc. k nedožitým 85. narozeninám. 1. vyd. Ed. Lenka Bobková, Mlada Holá. Praha, 2005, s. 234. 202 FEDER Klaus H. Die ritterliche ungarische Gesellschafft vom Drachen (Societas draconis), dostupné online z http://www.historie.hranet.cz/heraldika/etc/drachenorden.pdf 203 CZECHOWICZ, Bogusław. Dvě centra v Koruně: Čechy a Slezsko na cestách integrace a rozkolu v kontextu ideologie, politiky a umění (1348-1458), České Budějovice, 2011, s. 145. 204 Tamtéž, s. 144. 205 K dané problematice, společně s obrazovou přílohou viz GRAUS, 2006, s. 3-25.

41

Typologie listin Ještě před samotnou typologizací uvádím tabulku se Zikmundovými listinami týkajícími se řádu. Tyto listiny jsou řazeny chronologicky; v tabulce je uvedeno datum, dochování, název řádu v listině, stručná obsahová souvislost s řádem a popis insignie, pokud je v listině uveden. Tabulka č. 2 – Listiny vydané Zikmundem Lucemburským

Záznam č.

1.

21. července 1411

2. 23. prosince 1411 3. 4. ledna? 1412 4. 11. ledna 1412 5. Leden 1412 6. 6. dubna 1412 7. 26. září 1412

Název řádu

Obsahová souvislost

Insignie

Societas sancti Georgii

Přijetí Ludvíka Torcellisty (assummimus)

Drak se znakem svatého kříže na zádech

Regalis societatis nostre Sancti Georgii

Přijetí Jakuba Carrary (assummimus)

Drak se znamením vítězného kříže na zádech

ZsO III. č. 1507, s. 381.

Regalis societatis nostre sancti Georgii

Přijetí Brunora della Scaly (assummimus)

ZsO III. č. 1546, s. 388.

Societatem nostram Regalem sancti Georgii

Zmínka o přijetí B. Scaly a j J. Carrary

ZsO III. č. 1675, s. 417.

Societatis nostro sancti Georgii

Zmínka o přijetí B. Scaly

Dochování ZsO III. č. 728, s. 222, RI XI, 1 č. 63, s. 6, ATOeStA/HHStA RK Reichsregister E, fol. 3r. ZsO III. č. 1416, s. 362-363, RI XI. 1, č. 152, s. 10.

ZsO III. č. 1933, s. 476.

Soudní spor mezi Zikmundem a Arnoštem

Zatočený drak se znamením vítězného kříže na zádech

Societatem ZsO III. č. 2728, regalem s. 632-634, RI XI. militantem 1, č. 359, s. 22. Sancti Georgii

Přijetí Bertolda Orsiniho

Stejná jako v zakládací listině

8.

42

1. dubna 1413 9.

16. února 1416

10.

22. ledna 1418

11. 19. března 1418 12. 3. srpna/29. září 1429 13. 14. dubna 1431 14. 24. srpna 1433

ZsO IV. č. 941, s. 225, CDH X/5, č. 182, s. 404-411. ZsO V. č. 1547, s. 420, RI XI. 1, č. 1930, s. 129, ATOeStA/HHStA Societatis RK Reichsregister E, fol. 201r. ZsO VI. č. 1402, s. 386, RI XI, 1 č. 2836, s. 201, ATOeStA/HHStA Societatis RK Reichsregister F. fol. 85v. MOL DL 98825, ZsO VI. č. 1660, s. 440, CDH X/6. č. 19, s. 120-125. CDH X/8. č. 291, s. 616-621, Acta litteraria …, s. 184-189, MOL DF 258055 RI XI, 2 č. 8465, s. 167, SCHWOB, 2004, s. 167-173. KUMOROVITZ, 1987, s. 196-197.

15.

ELBEL, 2012, 29. listopadu s. 192-193. 1433 16. 31. května13 srpna 1434

ELBEL, 2012, s. 200

Societatis Draconice

Societatis

Zmínka o členství vévody Hervoji Odevzdání insignie a možnost jmenování do řádu Ferdinandem Aragonským Přijetí člena Garcíi Fernandéze Manrique (assummimus) Erbovní listina pro Ondřeje z Čopu s vyobrazením draka Přijetí do řádu a možnost jmenování do řádu vévodou Vitoldem

Gesellschafft des Lintwurmsz

Soudní spor mezi členy řádu

Societatem laudabilem cum signo draconis

Žádost o potvrzení doplnění stanov papežem

Societatis noste Draconice

Dekorování Antonia Collalta (insignivimus)

Societatem nostram draconicam

Dekorování Jacoba Constatina z Messiny (insignivimus)

43

Klenot se znamením draka Figura zatočeného draka se znamením vítězného kříže na zádech

Drak se znamením kříže na zádech

Stejný jako v zakládací listině, navíc převýšen křížem

Drak převýšený plamenným křížem

Listiny (č. 1 – 5, 7) pocházejí z období po Zikmundově volbě na římského krále a jejich příjemci jsou Italové, proto budu dále nazývat tyto listiny jako listiny pro italské příjemce. Přijímací listiny těchto italských členů se vyznačují kromě přijetí do řádu i dalšími výsadami. V případě (č. 1, 2, 3, 10 se jedná o Glejt (salvo […] conductu). U listiny (č. 2) je pak uvedeno přijetí za familiáře (aule nostre Nobilem familiarem). Listina (č. 10) obsahuje přijetí do dvorské rady (consiliarum), toto přijetí je možné ztotožnit s přijetím za familiáře rádce, který bývá v uherském prostředí nejednou jmenovaný z řad cizí šlechty,206 listina (č. 4) také informuje o přijetí za familiáře.207 Listina (č. 3), jejímž obsahem je přijetí Brunora della Scaly, zároveň pojímá i jeho jmenování na říšského vikáře ve Veroně a Vincenze (Brunorum de la Scala Verone et Vincencie Vicarium Imperalem per nos constitutum).208 V případě listiny (č. 7) došlo i k pasování na rytíře, opásáním rytířského pásu (cingulo militis seu militaris preheminentie decore presentialiter adornamus) a k připevnění zlaté ostruhy na levou nohu (facientes tibi insignia militie et presertim calcar deauratum ad calcem sinistri pedis). Samotné přijetí do Dračího řádu je možné považovat spíše za pomyslný vrchol daných privilegií. Tento vrchol dané pocty zastřešuje a dodává jim punc výjimečnosti, které se osobě dostalo. Pokud se zaměříme na přímou souvislost a zmínku Dračího řádu v listinách, docházíme k několika závěrům. Všechny tyto listiny hovoří o Dračím řádu jako o společnosti svatého Jiří. Tímto nepřímým odvoláním se na dříve založený řád svatého Jiří mohl Zikmund sledovat ukotvení pozice řádu na základech staršího řádu, což mohlo vést ke zvýšení exkluzivity samotného Dračího řádu. Přijetí je pak většinou realizováno dispozičními slovesy assumpsimus et assummimus v případě zmínky o přijetí pak vystupuje sloveso acceptamus nebo se hovoří o přičlenění (aggregando).209 Insignie řádu je uváděna oproti zakládací listině ve zkrácené formě, a to do podoby zatočeného draka s křížem na zádech. Jedinou výjimkou je listina (č. 7), ve které je popis víceméně shodný se zakládací listinou. V této souvislosti se v listinách uvádí přidání daného člena do katalogu (Kathalogo), to je možné ztotožnit s formou jistého seznamu,

DVOŘÁKOVÁ, 2010, s. 115. Není ovšem jasné, zda se jednalo o říšskou či uherskou familiaritu ELBEL, Petr. Úvaha o stavu bádání ke dvoru Zikmunda Lucemburského a představení prosopografického výzkumu Zikmundových dvořanů z českých zemí, in: Mediaevalia Historica Bohemica, roč. 11/2008, Suppl. 2, Praha, 2008, s. 234-235. 208 MOL DF 287745, fol . 246a, jako vikář, familiář, člen řádu je uveden v zápisu z 11. února 1412, zde je zmíněno také udělení glejtu ZsO III. č. 1538, s. 386, RI XI. 1, č. 159, s. 11; naproti tomu je z pozdější listiny uvedeno, že jmenování vikářem mělo dojít až 22. ledna RI XI. 1, č. 176, s. 11. 209 Shodné formulace pro přijetí jsou použity i v zakládací listině. 206 207

44

do kterého mohli být zapisováni přistoupivší členové řádu.210 Stejně tak je možné uvažovat i o knihách skutků, které byly pro jiné řády typické.211 Pokud se zaměříme na listiny pro italské příjemce vydané po Zikmundově císařské korunovaci v Římě (č. 15 a 16), zjistíme, že formule o přijetí mizí a dochází pouze k formě jistého dekorování (insignivimus). Období zhruba dvaceti let se promítlo i do podoby názvu řádu, oproti první skupině listin pro italské příjemce, kde figuruje název odkazující na řád svatého Jiří, je v této druhé skupině italských listin řád zmiňován jako společnost draka. U první z těchto listin dochází také ke jmenování do aragonského řádu. U druhé je pak zmínka o insignii řádu s plamenným křížem. Další skupinu listin (č. 9 a 10) tvoří listiny pro španělské příjemce. První z nich deleguje právo dvěma osobám přijmout do řádu potomky aragonského krále. Insignie je v tomto případě uvedena ve zkrácené podobě. Listina dále informuje o možností přičlenění (recipiendi), které je delegováno aragonskému králi. Druhá španělská listina přináší zprávu o přijetí dalšího člena, které je v listině vystiženo slovy (assumpsimus et assummimus) a (aggregandus). Insignie je v listině uvedena taktéž ve zkrácené podobě. Listina (č. 6) nás informuje o soudním sporu mezi Zikmundem a Arnoštem Habsburským, hlavní arbitrem měl být polský král Vladislav. Listina (č. 12) adresovaná litevskému knížeti Vitoldovi, který je na jejím základě přijat do řádu a je mu navíc propůjčeno právo přijmout do řádu další osoby. Struktura oné listiny je pak tvořena bodovým řazením (item) jednotlivých řádových pravidel. Daný formulář kontextu listiny pak odpovídá zakládacím listinám jiných řádů, i přesto, že tento systém nebyl použit u zakládací listiny, ve Vitoldově listině si své místo našel, a to právě z důvodu možného zestručnění řádových pravidel. Na tyto dvě listiny, jako na listiny adresované cizím panovníkům, může volně navázat (č. 8), tedy listina pro splitského vévodu Hervoju. U této listiny není Dračí řád hlavním tématem, ale je pouze zmíněno členství daného vévody na základě udělení klenotu draka. Erbovní listina (č. 11) spadá do skupiny klasických erbovních listin s vyobrazením erbu. Rokem svého vydání se hlásí už k pojmenováním řádu jako společnosti draka. Spojitost s řádovou insignií nacházíme právě v podobě draka ovinutého kolem erbu. Listina (č. 13) patří do skupiny listin, v níž je řešena otázka soudních sporů, které své ukotvení mají již v zakládací listině Dračího řádu nebo v listině přistoupivších členů, která je vydána Arnoštem

Daná praxe se vyskytuje i u jiných řádů GRAUS, 2011, č. 4, s. 13-14. Mezi osobu, která by si přítomnost v těchto knihách určitě zasloužila, patřil Zikmundův italský vojevůdce Pipo z Ozory, ten je oslovován méně častým přídomkem (thetragonus) DVOŘÁKOVÁ, 2011, s. 235; GRAUS, 2011, č. 4, s. 14-15. 210 211

45

Habsburským. Tuto listinu ovšem vydává Zikmund a v ní usmiřuje dva šlechtice a členy Dračího řádu, co do přínosnosti poznatků o členech řádu uvádí soupis svědků, kteří jsou zároveň členy řádu. Co se názvu týče je zcela upuštěno od spojitosti s řádem svatého Jiří a pojmenování odkazuje na společnost draka. Poslední listinou (č. 14), která je pro ostatní světské řády typická, je potvrzení statutů papežem. V případě Dračího řádu se jedná pouze o Zikmundovu žádost o potvrzení doplňku těchto statut; svůj řád přitom Zikmund označuje jako společnost se znamením draka. U středověkých listin bylo zvykem používat jako ověřovací prostředky pečetě. Pečetě byly samozřejmě použity i u listin Zikmunda Lucemburského. Některé z nich nesou v pečetním poli, také insignii Dračího řádu. Na averzní straně majestátní pečeti pro Uhry z rozmezí let 1433 – 1437 je heraldicky vlevo a heraldicky vpravo od trůnu s panovníkem zobrazena insignie Dračího řádu převýšena křížem. Zobrazení plamenného kříže, ovšem bez stočeného draka, heraldicky vlevo vedle hlavy panovníka se objevuje na averzní straně jeho císařské pečeti, taktéž z let 1433 – 1437,212 jedná se o pečeť, u které datum vzniku není položeno k roku 1433, ale k roku 1417,213 kdy patrně Zikmund počítal s rychlou císařskou korunovací v bezprostřední návaznosti na odstranění schizmatu a volbu nového papeže. To je nepřímo podloženo objednávkou, z 5. listopadu 1417, dvou pečetí u zlatníka Arnolda von Bomela, které nesou v pečetním poli dvouhlavého orla.214 Pokud se rozhodneme shrnout Zikmundovy listiny do skupin podle obsahové souvislosti s řádem, můžeme volně přičlenit i listiny jiných vydavatelů a jiné písemné záznamy, které vypovídají o obsahu možných listin. Soupis listiny jiných vydavatelů a písemných záznamů tvoří přílohu č. 1, zde je možno najít i několik záznamů o možnosti jmenování Zikmundem. Samotné rozdělení listin a záznamů je pak do následujících skupin.

212

BAUM, 1996, s. 285-286. Katalog, 2006, s. 186-187. 214 SICKEL, Theodor. Zur Geschichte de Siegel Kaiser Sigismundus, in: Anzeiger fuer Kunde der deutsche Vorzeit, N. F. 19, 1872, s. 14. 213

46

1. Přijímací listiny – a) listiny přijetí b) listiny dekorování c) listiny přistoupivších d) listiny delegovaného práva přijetí 2. Listiny soudních sporů 3. Erbovní listiny 4. Záznamy o hmotném dochování insignie 5. Ostatní – papežské listiny, zmínky o řádu

47

Shrnutí Předkládaná bakalářská práce měla za cíl podat Zikmundův Dračí řád ve světle Zikmundových listin. V úvodu jsem se pokusil osvětlit pojem dvorské řády, mezi které se Dračí řád řadí, a uvést několik příkladů jiných dvorských řádů. V další části jsem rozebral zakládací listinu Dračího řádu a položil ji do kontextu zakládacích listin jiných dvorských řádů a dospěl k závěru, že zakládací listina nevybočovala co do obsahové stránky, ale pouze měla drobně odlišnou formu. Mezi důvody proč došlo k vzniku řádu, uvádím všeobecně uznávané předpoklady, které nesou své ukotvení v základní listině. Vývoj řádu za Zikmundova života pak sleduji skrze dochované písemné, ale i jiné památky. Konečnou částí mé práce je rozčlenění Zikmundových listin do skupin, jejichž obsahová souvislost je spojena s Dračím řádem, k těmto skupinám jsem volně přičlenil i listiny a záznamy jiných vydavatelů. Větší odchýlení od tématu přestavuje exkurz do problematiky kolany řádu, který jsem zde zahrnul z důvodu snahy o oživení tohoto tématu, který je v literatuře často rozebírán. Věřím, že má bakalářská práce, alespoň drobnou měrou, přispěla k problematice Dračího řádu, prostřednictví sledováním daného řádu v Zikmundových listinách a také určité usazení obsahu samotné zakládací listiny mezi ostatní zakládací listiny dvorských rytířských řádů a rozšíření okruhu listin i o listiny jiných vydavatelů.

48

Příloha č. 1 Tabulka č. 3 – Záznamy jiných vydavatelů týkající se Dračího řádu

Záznam

Dochování

17.

MOL 16. února DF 287071. 1409

Název řádu

Arnošt Habsburský

Gesellschaft mit Vstup členů dem Trakchen do řádu

ZsO III. č. 509, Šimon z Draconice(que) s. 177. Rozhanovců societatis

Zmínka o řádovém kancléři (dracunicequ e societatis decanus et rector)

ZsO III. č. 3190, s. 727728.

Soudní spor mezi bratry z Lučence

18.

2. června 1411

19. 8. listopadu 1411 20. 13. ledna 1413 21. Červen 1413 22.

30. března 1416

23.

Obsahová souvislost

Vydavatel

ZsO IV. č. 49, s. 56-57.

Societate signi draconis

Záznam insignie v testamentu

Ladislav ze Seče

ZsO IV. č. 801, s. 199, CDH X/5, č. 176, s. Hervoja 384-387.

Societas Draconum Regiae Maiestatis

ZsO V. č. 1710, s. 468, HOLLNSTEI NER, Johannes Ferdinand – HEIMPELL, Aragonský H; FINKE, Heinrich, 1926, s. 390. ZsO VII. č. 250, s. 95-96,

Soudní spor

Potvrzení přijetí insignií

Záznam o předání

Hermann Hagen 49

Insignie

Jeden větší drak vyzdobený kameny a jeden menší

29. března 1419 24. 27. května 1428 25. Únor/bře zen 1431

CDL I/6, č. 85, s. 128.

Romschen konings geselschop

KUMOROVIT Z, L, 1987, s. Mikuláš z 927. Perína

ALTMANN, 1893, s. 317.

insignie dánskému králi Záznam insignie v testamentu

Zikmund

Přijetí Vlada II.

Drak s křížem a jím převýšeným

Přijetí členů

Zlatý drak s křížem na zádech a křížem převýšeným

26. 1433

GIUSTINIANI Zikmund 1962, s. 720.

50

Drak ve zlatě s drahými kameny Náhrdelník s drakem, který je opatřen křížem

Příloha č. 2 – Edice zakládací listiny Dračího řádu Král Zikmund společně s manželkou Barborou a předními barony země ustanovují rytířskou společnost se znamením draka a uvádějí stanovy dané společnosti. 12. prosince 1408

Originál a barokní opis uloženy v MOL DL 9470. Opis v kodexu Antwerpen, Stadtbibliothek, Handschrift des Herolds Heinrich von Heessel, fol. 7v-18r. Originál psaný na pergamenu typu charta teutonica černým inkoustem. Formát listiny je charta recta, na několika místech je patrné řádkování. Text je psán bastardou, vyznačujícím písmem je gotická minuskula. Na plice jsou umístěny otvory pro provlečení pergamenových proužkou na přivěšení pečetí (pečetě ani proužky nedochovány), bez iniciály. Listina neobsahuje žádné jiné grafické znamení ani kancelářské přípisky. Edice: Acta litteraria Musei Nationalis Hungarici. Tomus I., Budae, 1818, s. 167-181; LEHOCZKY, Andreas. I. Regni Hungariae, Et Partium Eidem Annexarum Statuum Et Ordinum Seu Nobilium Familiarum Stemmatographia Intersertis Accessorie Notationibus De Antiquis Populis Hungariae Oras Incolentibus, Pars II., Posonii, 1798, s. 144-152; CDH X/4 č. 327, s. 682-694. Pro přiloženou edici jsem zvolil diplomatický přepis dochovaného originálu.215 Edice Sigismundus, Dei Gratia Hungarie, Dalmatie, Croatie, Rame, Servie, Gallitie, Lodomerie, Comanie Bulgarieque Rex ac Marchio Brandemburgensis, Sacri Romani Imperii Archicamerarius, nec non Bohemie et Lucemburgensis Heres ac Barbara, eadem Gratia, predictorum Regnorum Regina, ipsius domini Sigismundi Regis Conthoralis. Universis Cristi fidelibus, presentibus pariter et futuris, presentium notitiam habituris. Salutem in salutis largitore. In Throno Regie Maiestatis ipso dispensante collocati, qui pro redemptione nostri generis, a supernis celorum habitaculis, in has exilii mundani passibiles habitaciones descendens, Cristiane religionis normam suo preciosissimo effuso sanguine et multorum sanctorum suorum Martyrio dedicavit, eiusdem norme firmamentum factis et exemplis operum suorum in perpetuam observantiam demandando, cupientes regimonis ab alto commissi nobis curam iuxta ipsius nutum felicius, uti eo permittente possumus, ad salutis fruetum gubernare; illud inter alia semper prestantius advertimus, quo sicut bonam famam nostram et sub nostrarum Maiestatum nominibus militantium in secularibus negotiis augmentamus, eo uberius et

215

HAVEL, Dalibor – KRMÍČKOVÁ, Helena. Paleografická čítanka: literární texty, Brno, 2014, s. 89-93.

51

perfectius, ad eterni Regni preparandas vias non solum factis, verum etiam signis palpabilibus, ab eterni Regni Gubernatoris exemplis ortum ducentibus, nostra et nostrorum corda suscitemus. In laudem, gloriam et magnificentiam nominis salvatoris et redemptoris nostri Ihesu Cristi, filii Dei vivi, qui post assumptionem fragilis humane corporalitatis, pro nostris reparandis incomodis, vivifice Crucis vexillium sua gloriosissima passione sanctificavit, eiusdem quoque sacratissime Crucis, quam idem Dominus noster Ihesus Cristus ad infernalis claustri desolationem, post resurectionem suam ferens, antiqui hostis illuis draconis tortuosi, inferorum malorum patris caput, ipsiuis Crucis ministerio deflexit; in cui salutifere Crucis auxilio gloriosissimus Dei Thyro beatus Georgius Martyr draconem contra se venientem aggressus se Deo commendans, lancea vibrata vulneratum in terram proiecit et prostravit; et sanctissima virgo et Matyr Margaretha, pro nomine Cristi, hostibus ipsius Ihesu Cristi tradentibus ore draconis absorbta sub invocacione et speramento admirande Crucis, dracone diviso, pro media, exivit illesa. Una cum Prelatis, Baronibus et Procerius Regni nostri, quibus participadum in hac parte ducimus ob signum et effigiem pure nostre versationis et intentionis, in elisionem perniciosorum ipsius perfidi hostis et antiqui draconis sequacium et militum paganorum utputa et scismaticorum aliarumque nacionum orthodoxe fidei ac Crucis Cristi et Reginorum nostrorum emulorum, ipsius quoque sancte et salutifere fidei religionis, sub Vexillo Crucis Cristi triumphantis, toto nisu servationem augmentum et defensionem; signum seu effigiem draconus incuruati per modum circuli, cauda sua collum circumgirantis divisi, per medium dorsi, ad longitudinem a sumitate capitio et nasi usque extremum caude, effluente sanguine in interiori rima scissure alba et sanguine intacta, per longitudinem rubeam crucem, sicuti et quemadnodum sub ipsis gloriosi Martyris Georgii vexillo militarites, crucem rubeam in albo campo, ferre solent gestantes et habentes, per nos ac fideles Regni nostri Barones et Proceres apparenter et publice portandam et ferendam, eligimus, acceptamus et per modum societatis ac conformis decoramenti ducimus induendum, verum, quia subscripti fideles Maiestatum nostrarum et Regni nostri Barones et Proceres, a primevo felicis nostre coronationis tempore, quorum presidiis, industriis ac consilii maturitate vitruosisque actibus et complacentiis regimen nostrum gubernamus, non solum affectionem sinceram et fidelitatem ad nos continuando solitam, verum etiam tam in nostris relevandis oppressionibus, seu sufferendis incomoditatibus, quam in nostris utilitatibus ampliandis, eorum fidelitatis debitum exolventes, maiora solite devotionis proculdubio manifesta nobis exhibuerunt argumenta, nostris beneplacitis, votis et vestigiis, iugiter inherentes et nostris emulis tam intra, quam etiam extra Regna nostra sedule repugnantes, pregratum itaque et acceptabile obsequium et preclare fidelitatis sinceram duliam et fidelium servitiorum virtuosa et perspicua merita, in omnibus nostris et Regni nostri 52

creberrimis, asperis et prosperis validis expeditionibus et successibus, sit et adeo provisionis consilio nobis assisterint, quod nobis frequenter in multa necessitate positis, divina favente clemencia et periculis extitit obviatum, et nobis favorum accrevit et multa pervenerunt et nunquam devotico ipsorum, quam ad nos gestarunt, alicuius diminutionis sensit detrimenta, sed assidue de bono in melius suscepit incrementa et noster Regius animus in eorum strenuis actibus et virtutum eminentia amoenam quietem et pacis pulcritudinemus est consecutus; denique de virtute in virtutem se transferentes, sacro Regio dyademanti et Regnis nostris antefatis, varis hostium insultibus lacessitis, uberima comoda et laude digna fidelia servicia, sine temporis intervallo, non sine personarum, proximoum, bonorum et complicum ipsorum morte, interitu et periculis studuerunt et adhuc anhelant impendere in futurum. Quibus omnibus in Arcano nostre Regie claritatis perspicua animadvertencia pensatis, continuatis ad nos, ymmo auctis indefesse sinceris eorum affectibus, in votis habemus, votiveque desideramus, eos provehere ad sublimiora ac maiori honore et reverentia prevenire, ut quo altioris gradus statum ascendent, eo fructificent uberius, eo maiora apud nos premia comperent, eoque pateat latius ipsorum claritas meritorum. Infrascriptos fideles Regni nostri Barones in prefatam nostram societatem, ad ferend ipsam formam, seu signum draconis, animo deliberato, duximus recipiendos, ymmo recipimus pro prientes, promittentes et expresse spondentes, bona fide nostra, prefatis nostris fidelibus Baronibus et eorum cuilibet, in huiusmodi societatem receptis, honorem et reverentiam, licitos exhibere, eosque et quemlibet eorum ad sublimiora provehere, pure et iuste prout decebit, absque fraude, viduas et orphanos eorumdem cuiuslibet, qui ab hac luce, volente Deo, decederent, in possesionariis et aliis ipsorum iuribus et causis quibuslibet, ac si proprie nostri orphani et vidue censerentur, a cunctis impetitoribus, seu molestare volentibus, possetenus protegere et defensare; ipsorumque et cuiuslibet eorumdem oppressiones relevare, ac a verecundia, dampno, nocumento, gravaminibus et aliis quibuslibet eis iminentibus periculis, secundum possibilitatis nostre exigentiam, cordialiter precustodire; ita tamen, quod ea secundum Deum cum honore facere nos conveniat et expedire. Volumus etiam, ut ubi contra aliquem ipsorum fidelium nostrorum Baronum, vel comunitatis in ipsarum societatem receptorum, qualiacunque ingenio directe vel indirecte nostram Maiestatem indignari contigerit, tunc non cum vehementia, vel furia contra talem procedere queamus, sed dictis fidelibus Baronibus nostris societatis premisse, iure redicere teneamur et ipsi Barones nostri societatis pretacte, ex parte talis, contra quem nostram Maiestatem indignari contigerit, plenam iustitiam nostre Maiestati administrare teneantur; nosque ea, que in talibus ipsi Barones dictaverint, grata habebimus et accepta. Et nos prefata domina Barbara Regina similiter pro presentes, bona fide nostra promittimus et assumimus, omnia et singula premissa, per dictum 53

dominum Regem Sigismundum, dominum et maritum nostrum carissimum, promissa et assumpta temporibus semper successivis, pura mente, inviolabiliter observare, in omnibus secundum consilium et directione ipsorum fidelium Baronum procedendo. Nos vero Stephanus Dezpoth dominus Rasscie, item Hermannus Comes Cily et Zagorie, Comes Fridericus filius eiusdem, Nicolaus de Gara Regni Hungarie Palatinus, Stiborius de Stiboricz, alias wayoda Transsilvanus, Johannes filius Henrici de Thamasi et Jacobus Laczk de Zantho wayvade Transsilvani, Johannes de Maronth Mathoviensis, Pipo de Ozora Zewreniensis Bani, Nicolaus de Zeech magister Thavarnicorum regalium, Comes Karulus de Korbavia sumprius Thezaurarius regius, Symon filius condam Konye Bani de Zecheen Janitorum, Comes Johannes de Korbavia dapiferorum, Johannes filius Gregory de Alsaan pincernarum, Petrus Cheh de Leva Agazonum regalium magistri, Nicolaus de Chak aliass wayvoda Transsilvanus, Paulus Bissenus, alter Paulus de Pegh pridem Dalmacie, Croacie ac tocius Sclavonie Regnorum Bani, Mychael filius Salamonis de Nadasd, Comes Siculorum regaliu, Petrus de Peren alias Siculorum nunc vero Maramoriisiensis Comes, Emericus de eadem Peren Secretarius Cancellarius regius et Johannes filius condam domini Nicolai de Gara Palatini. Presentorum Regnorum Barones, ad premissam societatem electi, sane considerantes, qualibus, quantisue benevolentiis, honoribus, reveretciis et favoribus, prefati dominus Rex Sigismundus et Barbara Regina, domina nostra, conthoralis sua erga nos cordialiter afficiuntur, pensantes etiam, quod ipse dominus noster Rex nostra fidelia servicia nostrorumque fratrum, proximorum, amicorum et complicum mortem et sanguinum effusionem in armario sui cordis recondita habens, nos et nostrum quemlibet quam pluribus bonis antidoto Regio remuneravit et adhuc secundum exigentiam nostrorum servitiuorum, prout decebit, ad sublimiora provehere, nostrique necessitatibus obviare, nostras etiam orphanos et viduas eodem modo ac si proprie sui essent, a cunctis impetitoribus protegere, nostrasque et nostrorum quorumlibet oppressiones relevare, ac a vecordia, dampno, nocumento, gravaminibus et quibuslibet imminentibus periculis precustodire anhelat. Pura fide nostra parilique voluntate, modo simile promictimus et absque fraude et dolo assumimus, prefatis domino nostro Regi et domine nostre Regine consorti sue ac prolibus eorumdem sexus utriusque veram obedientiam, fidelitatisque constantiam, conservare, fidelia etiam servitia exhibere et in eorum cunctis bonis protegere ac ipsam dominam nostram Reginam, si cum prolibus, vel absque prolibus, a prefato domino nostro Rege Sigismundo remanere contigerit, in omnibus suis dotibus et aliis bonis suis manutenere et defensare, pure et fideliter posse nostro; insuper ad huius nostre societatis augmentationem et honorem ac status durationem et conservationem semper toto nisu, bona fide promittimus intendere et versari; et quod omnia et singula, ex quibus prefato domino nostro Regi, aut domine nostre Regine, vel 54

eorum prolibus verecundiam, dampnum, nocumentum vel periculum aliquod undecunque et a quibuscunque evenire posse agnoverimus, ea, eidem domino nostro Regi, vel domine nostre Regine, seu eorum prolibus pure et fideliter redicere; in his que sanum et fidele consilium eis prebere et ab omnibus, eis contraire volentibus, humanitate, industria, viribus et toto posse, nostris personis non pracendo ac fortune casibus nos exponere non expavescendo, eosdem, dominum nostrum Regem, vel dominam nostram Reginam eorumque proles fideliter protegere curabimus, pariter et defensare. Consiliaque secreta in secreto tenere et habere, nemini revelando. Etiam nos Barones totaque communitas societatis premisse, universi universaliter et singuli singulariter, bona fide nostra assummimus, quod nobis ipsis mutua vicissitudine veram et puram fraternitatem observabimus, prout et in quantum secundum Deum cum honore licite facere poterimus, ubi antem casu accidente, aliquem ex nobis in dictam societatem electis, adversus alterum ex nobis aliquam materiam controversionis suscitari contigerit, tunc huiusmodi controversionis materiam dicto domino nostro Regi caterisque Baronibus ipsius societatis, significare teneamur, ex eo, quod per ipsum dominum nostrum Regem Sigismundus et Barones premisse societatis unanimiter deliberetur, quid in talibus fieri expediat et quidquid deliberatum fuerit, firmiter observetur, ubi vero aliquem ex nobis de societate adversus alium extra societatem existentem casualiter guerram, seu rixam subire contigerit, ex tunc etiam in talibus per prefatum dominum nostrum Regem et nos communiter deliberetur, quid iwaminis, consilii, vel favoris, seu auxilii tali socio rixam habenti prebeatur et quod quilibet socius noster rixam habens, ea que sibi per prefatum dominum nostrum Regem et nos commissa fuerint, facere et observare teneatur. Nos iterum Rex Sigismundus et Barbara Regina Baronesque pretacti ac tota communitas premisse societatis, unanimi voluntate, sub bona fide assummimus, ut universos et singulos ditioni Sacre Corone Regni Hungarie sibiectos cuiuscunque, status, gradus, vel preeminentie existant, in antiquis bonis, veris, iustis et legitimis consuetudinibus conservabimus indempnes; si vero aliquas legitimas, bonas et iustas novitates pro communi bono, comodo, utilitate, augmento et honore status prescriptorum Regnorum excogitare poterimus, tunc circa id unanimiter semper cum bona dilectione et affectione intendere debeamus, assummentes. Nos prefatus Rex Sigismundus, omnibus huius nostre societatis Baronibus id volentibus, quod nunquam aliquod consilium, seu negotium huiusmodi, nostram societatem concernens, cum paucioribus personis, quam cum quinque ad minus eorumdem Baronum ipsius societatis discutiemus et finiemus. Nosque prefati Rex Sigismundus et Barbara Regina, quia huiusmodi societatem ad gloriam et exaltationem nominis Cristi Ihesu, ut premittitur, animo deliberato, habere instituimus, ut ex eo Regnis nostris antefatis salubris unio, commoda et tranquilitas status proveniant et in eisdem habeantur et specialiter, quod ipsam 55

Regna nostra a paganis defensare et melius tueri possimus, promittimus et spondemus bona fide nostra, ut quidquid pro tuitione dictorum Regnorum nostrorum, contra paganos fieri posse, excogitare poterimus, contra ipsas laborare et excogitare volumus, toto nisu et nos pretacti Brabones, totaque communitas prenarrate societatis promittimus bona fide nostra, tam contra huiusmodi paganos, quam etiam alias quascunque naciones, his Regnis nocere volentes, pro tuitione eorumdem semper consilio, humanitate et fatigis propriarum nostrarum personarum, iwamine tamen et subsidio prefati domini nostri Regis, vel domine nostre Regine, aut prolium seu successorum eorumdem mediantibus cum eodem domino nostro Rege, prolibusque seu successoribus eiusdem et hoc Regno Hungarie sine recusa velle laborare; ita tamen, quod locus, ad quem quisquam societatis premisse per Regiam Maiestatem, pro tuitione Regnorum premissorum deputabitur et iwamina ac subsidia ipsi deputando, ad tuitionem Regnorum prebenda et assignanda, secundum consilium, dispositionem et moderationem premissorum Baronum et communitatis societatis predicte deputetur et prebeantur. Nos iterum pretitulati Rex Sigismundus et Barbara Regina Baronesque huiusmodi societatis volumus, ut quoscunque virtuos et bone humanitatis viros in huiusmodi societatem habere voluerimus, semper tales virtuosos et bone humanitatis viros in huiusmodi societatem recipiendi et aggregandi plenam, liberam et omni modam habeamus facultatem; ubi autem aliquem in huiusmodi societatem modo premisso receperimus, tunc volumus talem ad licita consilia posse intrare eumque in singulis prenarratis conservare, tueri et defensare, sed quod idem in huiusmodi societatem recipiendus super eo iuramentum prestare teneatur, quod omnia et singula premissa plene et irrevocalibiter observabit, et quod insuper, si super aliquibus factis, per nos et Barones predicte societatis quicquam deliberatum et conclusum fuerit et ipse recipiendus id similiter facere, observare et ipsis conclusis obedire teneatur; si enim elapso anno huius institutionis aliquem Baronum preanarrate societatis, nutu divino ab hoc seculo decedere contigerit, tunc unum alium de premissa societate, qui in ipsa societate ultra anniversarium stetisse dinosscetur, in Baronem eligere et sibi de aliqua Baronia providere teneamur; si quem antem dictorum Baronum premisse societatis mori contigerit, tunc singuli aliorum Baronum et communitatis societatis huius, si tamen fieri poterit, ad exequias, seu sepulturam talis defuncti personaliter transeant; si vero non irent, vel aliquibus prepediti ad id ire non possent, tunc quilibet talium ob remedium anime defuncti; triginta missas celebrari faciat, quanto citius poterit, pro comparatione cuiuslibet misse, quatuor denarios maioris monete soluturus, et quod quilibet societatis premisse in signum mortis talis socii vestem lugubrem uno die ferat, quam elapso die, pauperi Cristi det et largiatur. Volumus etiam, quod singulis feriis sextis quilibet prescripte societatis vestem nigram ferre teneatur, si quis autem hoc facere neglexerit, tunc quinque missas in 56

laudem quinque vulnerum Cristi faciat celebrari, similiter quatuor denarios pro qualibet missa persolvendo; si qui vero prefate societatis supra descriptam draconis effigiem, seu signum in aliquo die per oblivionem ferre neglexerit, similiter quinque missas celebrari facere teneatur, comparatione cuiuslibet misse quatuor denarios soluturus; ubi autem infirmitate, aut timore aliquo, vel captivitate preveniente, premissum societatis signum quisquam sociorum ferre nequiverit, nullius ex hoc gravaminis onere afficiatur, casu vero quocunque aliquem sociorum signum huiusmodi contigerit deperdere et amiccere, ex tunc tamdiu, donec huiusmodi signum reparari facere poterit, pro non portatione eis dem gravamen non incurrat aliquale. Nos insuper antelati Sigismundus Rex et Barbara Regina Baronesque ac tota communitas societatis prefate similiter bona fide promictimus omni modo via et forma, si et inquantum licite facere poterimus ad hec cogitare, quod etiam alii futuri Reges Hungarie signum dicte societatis tempore coronacionis eorum cum regali dyademate suscipiant et acceptent, et quod ipsi Reges tempore adeptionis corone et depositionis iuramenti de observandis statutis et consuetudinibus Regni fieri debend, hanc societatem in omnibus suis clausulis et articulis observare et confirmare iurent et promittant bona fide. Et nos prefati Sigismundus Rex et Barbara Regina Baronesque Regni et tota communitas societatis prenarrate omnia premissa et singula premissorum promittimus et assummumus bona fide nostra, tacto vivifice Crucis signo, pure et absque fraude ac dolo inviolabiliter observare, presentium litterarum patrocinio mediante. In cui rei memoriam et robur perhempnale presens privilegium. Nos Sigismundus Rex et Barbara Regina prefati, nostris et dictorum Baronum nostrorum huius nostre societatis sigillis autenticis pendentibus, de certa nostra scientia fecimus communiri. Datum per manus Reverendi in Cristo patris, domini Eberhardi Episcopi Waradiensis, Aule nostre summi Cancellarii, dilecti nobis et fidelis. Anno Domini Millesimo Quadringentesimo Octavo, pridie Idus decembris, Regni autem nostri Anno vigesimo.

57

Bibliografie Vydané prameny Acta litteraria Musei Nationalis Hungarici. Tomus I., Budae, 1818. ALTMANN, Wilhelm. Eberhart Windeckes Denkuwürdigkeiten zur Geschichte des Zeitalters Kaiser Sigmunds, Berlin, 1893. CDH = Codex diplomaticus Hungarie ecclesiaticus ac civilis. I – XI, Georgius FEJÉR (ed.). Budae 1829 – 1844. CDL = Codex diplomaticus Lubecensis. I, Ferdinand GRAUTOFF (ed.). Lübeck, 1881. CDM = Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. XII, Vincenc BRANDL (ed.). Brünn, 1890. CDP = Codex diplomaticus patrius. VII, IPOLYI, Arnold – NAGY, Imre – VÉGHELY, Dezső (ed.). Budapest, 1880. ELBEL, Petr. Regesten Kaiser Sigismunds (1410-1437) nach Archiven und Bibliotheken geordnet. Herausgegeben von Karel Hruza. Band 1. Die Urkunden und Briefe aus den Archiven und Bibliotheken Mährens und Tschechisch Schlesiens. Nach Wilhelm Altmann neubearbeitet von Petr Elbel. Wien - Köln - Weimar, 2012. J. F. Böhmer, Regesta Imperii XI. Neubearbeitung 1. ISBN 978-3-205-78762-4. HOLLNSTEINER, Johannes – HEIMPELI, H. FINKE, Heinrich. Acta Concilii constanciensis, Bd. III, Münster, 1926. KUMOROVITZ, L Bernat. Budapest történetének okleveles emlékei. Budapest: Budapesti Történeti Múzeum, 1987. ISBN 963-01-8301-3. LEIBNIZ, G. W. Mantissa Codicis Iuris Gentium Diplomatici, Hanoverae, 1700. RI = Regesta imperii XI, Urkunden Kaiser Sigmunds (1410 – 1431). I. – II. Wilhelm ALTMANN (ed.). Innsbruck 1896 – 1900. RTA = Deutsche Reichstgsakten. Hrsg. durch die historische Komission bei der königlichen Akademie der Wissenschaften [zu München]. I – XII. München 1867 – 1901.

58

SCHWOB, Anton – Ute Monika SCHWOB. Die Lebenszeugnisse Oswalds von Wolkenstein Edition und Kommentar, Band 3: 1428-1437, Nr. 178-276, Die Lebenszeugnisse Oswalds von Wolkenstein: Edition und Kommentar. Wien – Köln – Weimar, 2004. ISBN 3-205-77274-1. ZsO = MÁLYUSZ, Elemér. Zsigmondkori oklevéltár I. 1387 – 1399, Magyar Országos Levéltár kiadványai, II. Forráskiadványok 1. Budapest, 1951. MÁLYUSZ, Elemér. Zsigmondkori oklevéltár II/1. 1400 – 1406, Magyar Országos Levéltár kiadványai, II. Forráskiadványok 3. Budapest, 1956. MÁLYUSZ, Elemér. Zsigmondkori oklevéltár III. 1411 – 1412, Magyar Országos Levéltár kiadványai, II. Forráskiadványok 22. Budapest, 1993. ISBN 963-05-6448-3. MÁLYUSZ, Elemér. Zsigmondkori oklevéltár IV. 1413 – 1414, Magyar Országos Levéltár kiadványai, II. Forráskiadványok 25. Budapest, 1994. ISBN 963-05-6734-2. MÁLYUSZ, Elemér. Zsigmondkori oklevéltár V. 1415 – 1416, Magyar Országos Levéltár kiadványai, II. Forráskiadványok 27. Budapest, 1997. ISBN 963-05-7472-1. MÁLYUSZ, Elemér. Zsigmondkori oklevéltár VI. 1417 – 1418, Magyar Országos Levéltár kiadványai, II. Forráskiadványok 32. Budapest, 1999. ISBN 963-631-099-8. MÁLYUSZ, Elemér. Zsigmondkori oklevéltár VII. 1419 – 1420, Magyar Országos Levéltár kiadványai, II. Forráskiadványok 37. Budapest, 2001. ISBN 963-631-118-8. BORSA, Iván. Zsigmondkori oklevéltár VIII. 1421, Magyar Országos Levéltár kiadványai, II. Forráskiadványok 39. Budapest, 2003. ISBN 963-631-146-3. ZURITA, Jerónimo. Anales de Aragón [versión electrónica], Edición de Ángel Canellas López. Edición electrónica de José Javier Iso (coord.), María Isabel Yagüe y Pilar Rivero, n. 5, Libros XI,

XII

y

XIII,

Capítulo

LIX,

[online].

2003

[cit.

2015-03-06].

Dostupné

z:http://ifc.dpz.es/recursos/publicaciones/24/48/ebook2473_5.pdf

Literatura BAROCH, Miroslav. Řád Točenice, in: Heraldika a genealogie. Klub pro českou heraldiku a genealogii. 38, č. 1-2, Praha, 2005. BAUM, Wilhelm. Císař Zikmund. Kostnice, Hus a války proti Turkům, Praha, 1996.

59

BEINHOFF, Gisela. Die Italiener am Hof Kaiser Sigismunds (1410-1437), Frankfurt am Main, 1995. ISBN 3-631-47754-6. BONANNI, Philipp. Verzeichnis der Geist- und Weltlichen Ritter-Orden, Nürnberg, 1720. BOULTON, D'Arcy Jonathan Dacre. The Knights of the Crown. The Monarchical Orders of Knighthood in Later Medieval Europe, New York, 2000. ISBN 0-85115-795-5. COGO, Gaetano. Brunoro dalla Scala e l'invasione degli Ungari del 1411, in: Nuovo archivio veneto Bd. 5, 2, Venezia, 1893. CORNER, Flaminio. Opuscula quatuor quibus illustrantur gesta Opuscula quatuor quibus illustrantur gesta b. Francisci Quirini patriarchae Gradensis, Joannis de Benedictis episcopi Tarvisini, Francisci Foscari ducis Venetiarum, Andreae Donati equitis. Accedit opusculum quintum De cultu s. Simonis pueri Tridentini martyris apud Venetos, Venetiis, 1758. CZECHOWICZ, Bogusław. Dvě centra v Koruně. Čechy a Slezsko na cestách integrace a rozkolu v kontextu ideologie, politiky a umění (1348-1458), České Budějovice – Hradec Králové, 2011. ISBN 978-80-86829-60-9. DEMURGER, Alain. Jakub z Molay: Soumrak templářů, Praha, 2011. ISBN 978-80-257-04325. DORMER, Jóse Diego. Discursos varios de Historia, con muchas escrituras reales antiguas y notas a algunas dellas, Zaragoza, 1683. DÜNNEBEIL, Sonja. Bibliographie zur Geschichte des Ordens vom Goldenen Vlies. Institut für Mittelalterforschung der Österreichischen Akademie der Wissenschaften [online]. 2012 [cit. 2015-04-12]. Dostupné z:http://www.oeaw.ac.at/imafo/fileadmin/mitarbeiterInnen/sduennebeil/literatur_og v.pdf DÜNNEBEIL, Sonja. Die Protokollbücher des Ordens vom Goldenen Vlies, Bd. 1: Herzog Philipp der Gute (1430-1467), in: Instrumenta Herausgegeben vom Deutschen Historischen Institut Paris, Bd. 9, Stuttgart, 2002. DVOŘÁKOVÁ, Daniela. Čierna král̕ovná Barbora Celjská: životný príbeh uhorskej, rímskonemeckej a českej král̕ovnej (1392-1451), vydanie I. Budmerice – Bratislava, 2013. ISBN 97880-85501-60-5.

60

DVOŘÁKOVÁ,

Daniela.

Rytier

a

jeho

kráľ.

Stibor

zo

Stiboríc

a

Žigmund

Lucemburský, Budmerice, 2003. ISBN 80-85501-25-2. ELBEL, Petr – ZAJIC, Andreas. Die zwei Körper des Kanzlers?: die "reale" und die "virtuelle" Karriere Kaspar Schlicks unter König und Kaiser Sigismund - Epilegomena zu einem alten Forschungsthema II., in: Mediaevalia Historica Bohemica, Roč. 16, č. 1, 2013. ISSN 0862979X. ELBEL, Petr. Úvaha o stavu bádání ke dvoru Zikmunda Lucemburského a představení prosopografického výzkumu Zikmundových dvořanů z českých zemí, in: Mediaevalia Historica Bohemica, roč. 11/2008, Suppl. 2, Praha, 2008. ISSN 0862-979X. ENGEL, Pál. The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895-1526, New York, 2001. ISBN 1-860064-591-7. FEDER, Klaus H. Die ritterliche ungarische Gesellschaft vom Drachen (Societas draconis) [online].

1996

[cit.

2015-03-07].

Dostupné z:http://www.historie.hranet.cz/heraldika/etc/drachenorden.pdf FORIN, E. Martellozzo. Conti palatini e lauree conferite per privilegio. L´esempio padovano del sec. XV, in: Annali di Storia delle Università italiane, Volume 3, 1999. GÉRESI, Kálmán. A nagy-károlyi gróf Károlyi-család oklevéltára II., Budapest, 1883. GIUSTINIANI, Bernardo. Historia cronol. dell ́origine degli ordini militari e di tutte la religione cavalleresche, Parte secunda, Venezia, 1962. GRAUS, Igor. Dračí rád Žigmunda Luxemburského a jeho symbolika, in: Slovenská archivistika, I/1996. ISSN 0231-6722. GRAUS, Igor. EFFICIAT TE DEUS EQUITEM BONUM ET HONORABILEM IN HONOREM DOMINI ET SANCTI GEORGII, (RYTIERSKE PASOVANIE AKO PREDPOKLAD PREPOŽIČANIA INSÍGNIÍ NIEKTORÝCH PANOVNÍCKYCH (DYNASTICKÝCH) A ZÁSLUŽNÝCH RADOV), in: Vojenská história. Časopis pre vojenskú históriu, múzejníctvo a archívnictvo, Bratislava: Vojenský historický ústav, 2010. 15, č. 3. ISSN 1335-3314. GRAUS, Igor. K úlohám a postaveniu svätcov v laických rytierskych rádoch a záslužných vyznamenaniach, in: Kožiak, Rastislav – Nemeš, Jaroslav Svätec a jeho funkcie v spoločnosti. 2. [Ed.]: Kožiak, Rastislav – Nemeš, Jaroslav, Bratislava 2006. ISBN 80-89027-20-2.

61

GRAUS, Igor. Rád Draka a jeho insígnie, in: Vojenská história. Časopis pre vojenskú históriu, múzejníctvo a archívnictvo, Bratislava: Vojenský historický ústav, 2006. 10, č. 1-4. ISSN 13353314. GRAUS, Igor. Relikty rytierstva a rytierskych rádov vo vyznamenaniach. Časť 1, in: Vojenská história. Časopis pre vojenskú históriu, múzejníctvo a archivníctvo, Bratislava: Vojenský historický ústav, 2011. 15, č. 1-4. ISSN 1335-3314. GRAUS, Igor. Relikty rytierstva a rytierskych rádov vo vyznamenaniach. Časť 2, in: Vojenská história. Časopis pre vojenskú históriu, múzejníctvo a archivníctvo, Bratislava: Vojenský historický ústav, 2011. 15, č. 1-4. ISSN 1335-3314. HAVEL, Dalibor – KRMÍČKOVÁ, Helena. Paleografická čítanka: literární texty, Brno, 2014. ISBN 978-80-210-7081-3. HAZLBAUER, Zdeněk. Dračí řád Zikmunda Lucemburského a jeho zobrazení na středoevropských gotických kamnových kachlích, in: Muzejní a vlastivědná práce. Časopis Společnosti přátel starožitností. 37/107, č. 2, 1999. HÉLYOT, Pierre – BULLOT Maximilien. Histoire des ordres monastiques, religieux et militaires, et des congrégations séculières de l'un et l'autre sexe, qui ont esté establies jusqu' à présent, sv. 7, Paris, 1719. HUPP, Otto. Die Wappenbücher von Arlberg, Bd. I., Berlin, 1937-1939. KALOUS, Antonín. Matyáš Korvín (1443-1490): uherský a český král, České Budějovice, 2009. ISBN 978-80-86829-48-7. Katalog 2006 = TAKÁCS, Imre – JÉKELY, Zsombor – PAPP, Szilárd – POSZLER, Györgyi. Sigismundus rex et imperator. Kunst und Kultur zur Zeit Sigismunds von Luxemburg 13871437. Ausstellungskatalog, Mainz am Rhein, 2006. ISBN 3-8053-3626-8. KOLÁČNÝ, Ivan. Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Praha, 2006. ISBN 80902745-9-5. KOLLER, Heinrich. Der St. – Georgs-Ritterorden Kaiser Friedrichs III., in: Die geistlichen Ritterorden Europas, Sigmaringe, 1980, s. 417-429. ISSN 2363-8664.

62

KONDOR, Márta. Die Urkundenausstellung der zentralen Ausfertigungsorgane und der Kurialgerichte in Ungarn während der ersten Hälfte des 15. Jahrhunderts, in: Archiv für Diplomatik 55, 2009. KUBÍKOVÁ, Anna. Oldřich II. z Rožmberka, České Budějovice, 2004. ISBN 80-86829-00-6. KURCZ, Agnes. Arenga und Narratio ungarischer Urkunden des 13. Jahrhundert, in: Mitteilungen des Instituts für Österreichische Geschichtsforschung, Innsbruck, 1962. LE FÈVRE, Jean, seigneur de Saint-Remy – MORAND, François. Chronique de Jean Le Févre, seigneur de Saint-Remy, Paris, 1876. LEHOCZKY, Andreas. I. Regni Hungariae, Et Partium Eidem Annexarum Statuum Et Ordinum Seu Nobilium Familiarum Stemmatographia Intersertis Accessorie Notationibus De Antiquis Populis Hungariae Oras Incolentibus, Pars II., Posonii, 1798. LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha, 1995. ISBN 80-8598371-0. MARSINA, Richard. Die Arengen in ungarischen Urkunden bis zum J. 1235, in: Folia diplomatica. I. Dušková, Sáša (ed). Vyd. 1. Brno, 1971. MAŤA, Petr. Rožmberská rodová legenda o původu z římského rodu Orsini před Oldřichem II. z Rožmberka (1403–1462), in: Studia Mediaevalia Bohemica 5/2013, Číslo 2, 2013. ISSN 1804-0977. MÜLLER, Ulrich – SPRINGETH, Margarete. Oswald von Wolkenstein: Leben, Werk, Rezeption, Berlin, 2011. ISSN 978-3-11023445-9. NEMETH, Gizella. – PAPO, Adriano. Filippo Scolari, un toscano al servizio di Sigismondo di Lussemburgo, in: Studi Finno-Ugrici IV. 2002-2005 [online]. 2006 [cit. 2015-03-06]. Dostupné z:http://epa.oszk.hu/02400/02414/00004/pdf/EPA02414_StudiFinnoUgrici_4_20022005.pdf PÁL, Lövei. Hoforden im Mittelalter, unter besonderer Berücksichtigung des Drachenordens, in:Sigismundus rex et imperator. Kunst und Kultur zur Zeit Sigismunds von Luxemburg 13871437. Ausstellungskatalog / Mainz am Rhein, 2006. ISBN 3-8053-3626-8.

63

PRAJDA, Katalin. The biographies of Pippo Scolari, called Lo Spano, (19th-21th centuries), in: New York Europe College Yearbook 2011-2012, ed. Irina Vainovski-Mihai, Bucharest, 20112012. ISSN 1584-0298. PRAJDA, Katalin. The Florentine Scolari Family at the Court of Sigismund of Luxemburg in Buda. Journal of Early Modern History [online]. 2010, vol. 14, issue 6, s. 513-533 [cit. 201503-06] Dostupné z:http://real.mtak.hu/19108/1/JEMH_014_06_2254_Prajda_u_151200.739218.pdf PRAJDA, Katalin. Unions of Interest. Florentine Marriage Ties and Business Networks in the Kingdom of Hungary during the Reign of Sigismund of Luxemburg, in: Marriage in Premodern Europe, Toronto, 2012. ISBN 978-0-7727-2122-8. PROCHASKA, Anton. Król Władysław Jagiełło, Krakow, 1908. PROCHASKA, Anton. Ostatnie lata Witolda: studyum z dziejów intrygi dyplomatycznej, Warszawa, 1882. Pueblos con encanto: Peñíscola and the Papa Luna. Not Hemingway´s Spain [online]. 2014 [cit. 2015-03-24]. Dostupné z: http://nothemingwaysspain.blogspot.cz/2014/04/pueblos-conencanto-peniscola-and-papa.html ROLAND, Martin – ZAJIC, Andreas. Illuminierte Urkunden des Mittelalters in Mitteleuropa, in: Archiv für Diplomatik, Schriftgeschichte, Siegel- und Wappenkunde 59, Köln – Weimar – Wien, 2013. ISSN 0066-6297. SALAZAR Y CASTRO DE, Luis. Historia genealogica de la Casa de Lara: justificada con instrumentos y escritores de inviolable fe, Tomus I., Madrid, 1696. SEMIAN,

Michal.

Kratičké

Hystorycké

Wypsánj,

Knjžat

a

Králů

Uherských,

Od neydáwněgssjch až do přjtomných časů, z hodnowěrných hystoryckých Pjsem včiněné, a w slovenském gazyku, Králowského Priwil, 1786. SICKEL, Theodor. Zur Geschichte de Siegel Kaiser Sigismundus, in: Anzeiger fuer Kunde der deutsche Vorzeit, N. F. 19, 1872. SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. 1361-1419, Praha, 1986. STUDNIČKOVÁ, Milada. Panovnický majestát Zikmunda Lucemburského ve výtvarném umění, in: Lesk královského majestátu ve středověku: pocta prof. Phdr. Františku Kavkovi, 64

CSc. k nedožitým 85. narozeninám. 1. vyd. Editor Lenka Bobková, Mlada Holá. Praha, 2005. ISBN 80-7185-773-4. THIERL, Heinrich Gustav. Der österreichische Adlerorden (1433), in: Jahrbuch der heraldischen Gesellschaft Adler in Wien Ser. NF, Bd. 15, Wien, 1905. VALLE A, Carlo. Storia di Alessandria dall'origine ai nostri giorni di Carlo A. Valle, Vol. 4, Torino 1855. VEDOVA, Giuseppe. Biografia degli scrittori Padovani, vol. I., Padova, 1831. ZAWADZKY, Max. Die Cillier und ihre Beziehungen zu Kaiser Sigmund und König Albrecht, Halle, 1911. Nevydané prameny MOL = Magyarországi levéltár, Maďarský zemský archiv v Budapešti. DL = Diplomatikai levéltár, sbírka středověkých listin. DF = Diplomatikai fényképmásolatok, sbírka fotokopií listin z archivů různých zemí. HHStA = Haus-, Hof- und Staatsarchiv, RK = Reichskanzlei, Reichsregistrebücher Sigismund (D-L).

Antwerpen, Stadtbibliothek, Handschrift des Herolds Heinrich von Heesse. Online http://archiv.twoday.net/stories/59206605/ Heidelberg, Universitätsbibliothek, [Ca. 250] Bl. : zahlr. Ill. Online http://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/richental1881/0100 London, British Library, Stowe 594. Online : http://prodigi.bl.uk/illcat/record.asp?MSID=7656&CollID=21&NStart=594 New York, New York Public Library, Spence collection, Ms. 32. Online http://digitalgallery.nypl.org/nypldigital/id?ps_spn_450 Praha, Národní knihovna České republiky, sig. XVI. A. 17. Online http://www.manuscriptorium.com/apps/main/en/index.php?request=show_tei_digidoc&docId =set20080808_106_98&client= Tiroler Landesarchiv, Tiroler Handschrift "Codex Figdor" 65

Online http://bilderserver.at/wappenbuecher/TirolerHandschriftOSPv2_52z2/ Wien, Haus-, Hof- und Staatsarchiv, Hauptbuch der Bruderschaft St. Christoph auf dem Arlberg. Handschrift Weiss 242. Online http://bilderserver.at/wappenbuecher/WienerHandschriftEXAv2_52z3/

66