Dr. Alexander Dvořák, projektový manager o.s. Sdružení pěstounských rodin

Předmluva: Vážení čtenáři, vážení uživatelé tohoto sborníku, ve dnech 11. a 12. října 2007 se konala v areálu Vyšší policejní školy a Střední policejní školy v Praze mezinárodní konference, pořádána rozvojovým partnerstvím HEFAISTOS v součinnosti se Sdružením pěstounských rodin, na téma „Sociálně vyloučení a sociální ekonomika“. Konference tématicky navazovala na svoji předchůdkyni v červnu předcházejícího roku a rozšiřovala získané poznatky z dosavadní praxe, z průběhu pilotních projektů a též zahrnovala inovativní náměty našich zahraničních partnerů z Itálie, Polska a Slovenska, kteří jsou členy nadnárodních partnerství Social enterprise (SE) a From Eastern to Western Europe (FETWE). Z vystoupení na této konferenci bylo znát, jak dalekou cestu jsme všichni prošli od začátků projektů, od málo známého obsahu až po stávající hluboké analytické poznání i praktické zkušenosti s komplexní podporou osob ohrožených sociálním vyloučením, zejména cestou zaměstnávání. Stále se ukazuje, že „Sociální ekonomika“ patří dosud v naší zemi mezi koncepce, které jen velmi obtížně pronikají do běžného života, a to i v rovině pojmosloví. Ze zatím známých aktivit, které by vedly komplexně a systémově k cíli, jich ani ve státech, již dlouhodobě začleněných v EU, není nadbytek. Existují jednotlivé dílčí postupy, spojené zejména s jistým způsobem zakládání družstev, či jiných podniků na nějaké bázi spolupráce místních správ a samospráv. Mnoho dobrých myšlenek, hodných následování po aplikaci na naše podmínky, zaznělo od našich zahraničních partnerů. Zkušenosti z Itálie mohou být velmi iniciativní pro vznik menších subjektů, s ekonomickou samostatností po jisté podpoře místních samospráv a podnikatelských svazů. Rovněž některé poznatky ze slovenské legislativy jsou přenositelné do našeho prostředí. Z vystoupení i diskusí bylo vidět, jak mnoho práce bylo věnováno všemi partnerstvími zpracovávání návrhů legislativních úprav, umožňujících realizovat záměry spojené se sociální ekonomikou, zejména v oblasti chápání tvorby nových, zatím nedefinovaných, regulí pro vznik výrobních, obchodních či jiných společností, které by dávaly obcím větší flexibilitu při možnostech jejich zakládání, kontrole, podpoře i rušení. Ve všech zemích se hledají optimální cesty k ulehčení zavedení sociální ekonomiky do praxe i formou návrhů úprav daňových zákonů, způsobů vedení účetnictví a dalších nástrojů působících v této oblasti. V této souvislosti byla zvýrazněna potřeba získané poznatky neponechat jenom na úrovni těch, co se v této problematice pohybují, ale dostat je do širokého povědomí obyvatelstva, to jest zajistit jejich širokou medializaci. Tento cíl sleduje i vydání tohoto Sborníku. Je potřeba říct, že mnohé příspěvky, zejména od zahraničních účastníků, jsou zpracovány formou přepisu ze zvukového záznamu bez písemných podkladů a neprošly ani jazykovou úpravou, což by vydání sborníku značně prodražilo. Obsahový smysl je plně zachován. Jsme přesvědčeni, že každý si v tomto Sborníku nějaké zrnko pro sebe najde, které mu pomůže v jeho práci, nebo rozšíří jeho obzory. Další informace o projektu HEFAISTOS, o aktivitách, které realizuje buď na národní úrovni, nebo v rámci nadnárodní spolupráce, je možné získat na webových stránkách www.hefaistos.org. Na závěr nutno patří poděkovat za aktivní spolupráci při přípravě konference i při sestavování Sborníku hlavnímu managerovi konference dr. Josefu Vanickému, překladateli Ing. Emilu Píšovi, administrativnímu zázemí vedenému paní Janou Ulmovou a vedení Vyšší policejní školy a Střední policejní školy v Praze v čele s plk. Ing. Mgr. Jiřím Zlámalem PhD. Poděkování si zaslouží i naši partneři, zejména Město Prachatice – vedeno místostarostkou Hankou Rabenhauptovou, Spolkový dům Mariany Berlové Bruntál – vedeno Ing. Michalem Medkem, Statutární město Liberec – vedeno Gabrielou Krupičkovou, Centrum sociálních služeb Vyškov – vedeno ředitelem Mgr. Zdeňkem Leznarem, Vysoká škola veřejné správy a

mezinárodních vztahů – vedeno Michalem Hudcem, Svaz českých a moravských výrobních družstev – vedeno Ing. Karlem Rychtářem a Obec Slováků v ČR – vedeno dr. Peterem Liptákem. Zvláštní poděkování náleží i všem starostům pověřených obcí, kteří spolupracovali aktivně například v dotazníkových akcích a jejichž zkušenosti byly zakomponovány do obsahu konference. Za všechny patří zmínit alespoň Čáslav, Český Těšín, Děčín, Frýdlant nad Ostravicí, Jindřichův Hradec, Litoměřice, Milevsko, Město Bílovec, Moravský Krumlov, Poděbrady, Pohořelice, Písek a Stříbro. Ing. Jozef SLOBODNÍK realizátor projektu Hefaistos

Dr. Josef Vanický, předseda o.s. ORFEUS

Dobrý den, dovolte mi, abych Vás všechny jménem spoluorganizátorů této konference - občanských sdružení ORFEUS a Sdružení pěstounských rodin – přivítal a současně zahájil jednání prvního dne. Úvodem bych se rád představil, jsem předsedou o.s. ORFEUS a současně realizačním managerem projektu HEFAISTOS, jednoho ze dvou projektů, které jsou za Českou republiku národními partnery TCA - FROM EASTERN TO WESTERN EUROPE (FETWE). Mým současným úkolem je konferenci řídit a zajistit její průběh. Konference, kterou jsme nazvali „Sociálně vyloučení a sociální ekonomika“ se zúčastňují i zástupci druhého TCA projektu HEFAISTOS pracujícího pod názvem SOCIAL ENTEPRISE. Jak jste z předloženého programu zjistili, budete mít možnost seznámit se v průběhu obou dnů i s několika jejich vystoupeními. Spolu s příspěvky, které budou předneseny za českou stranu se stanou obsahem připravovaného sborníku do kterého budou zařazeny i příspěvky autorů, kteří se nám v průběhu přípravy konference z pracovních důvodů omluvili. Věříme, že Vám průběh konference pomůže přiblížit aktuální stav v této oblasti a že si z jejího průběhu odnesete řadu nových poznatků, informací a osobních kontaktů.

Dr. Alexander Dvořák, projektový manager o.s. Sdružení pěstounských rodin Dobrý den dámy a pánové, dovolte mi, abych Vás také přivítal na dnešní konferenci věnované problematice sociální ekonomiky. Jsem projekt managerem občanského sdružení nazvaného Sdružení pěstounských rodin a v úvodu bych Vás chtěl v krátkosti s tímto sdružením seznámit. Sdružení sdružuje celkem přes 800 pěstounských rodin a eviduje přes 1.300 dětí umístěných v pěstounských rodinách. Za tímto cílem vytváří a realizuje několik rámcových projektů – v prvé řadě se jedná o poradnu, která pomáhá lidem v orientaci ve výchově pěstounských dětí v pěstounských rodinách. Dává jim návod, jak se k těmto dětem chovat

nebo jak k nim přistupovat a jak je vychovávat. Když vzniknou nějaké problémy v této oblasti tak radí jak je řešit. Další z těchto projektů je realizován v rámci CIP EQUAL jako součást aktuální činnosti „Domu na půli cesty“. V rámci nadnárodního partnerství FETWE současně představuje konkrétní formu spolupráce se sdružením ORFEUS. V této souvislosti bych chtěl poukázat i na úspěch bývalého managmentu a celkového sdružení pěstounských rodin, který spočívá v realizaci náročné rekonstrukce zámečku ve Velkém Dvoře u Pohořelic nezbytného pro jeho vlastní realizaci. V průběhu druhého jednacího dne budete slyšet příspěvky od hlavního managera a statutárního zástupce Sdružení pěstounských rodin Mgr. Šmýda a od vedoucí Domu na půli cesty ve Velkých Pohořelicích paní Vávrové. Pokud budou nějaké otázky ke sdružení a jeho činnosti, budu po oba dny přítomen a se svými spolupracovníky na ně rádi odpovíme.

Sociální ekonomika jako nástroj Agentury pro předcházení sociálního vyloučení v romských sociálně vyloučených komunitách Ing. Radka Soukupová, ředitelka kanceláře Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity, Praha Dobrý den, jmenuji se Radka Soukupová, jsem z Úřadu vlády z Odboru vládního zmocněnce pro lidská práva, vedu kancelář Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Ráda bych Vás dnes seznámila s tím, jak sociální ekonomika může fungovat jako nástroj nové agentury, kterou při Úřadu rady vlády připravujeme. Možná bychom si nejprve měli říct, co jsou to sociálně vyloučené romské lokality, protože budu mluvit jenom o jedné sociálně vyloučené skupině, a to o lidech z vyloučených romských lokalit. Ta otázka je na místě, protože možná, že někteří z Vás jste zaznamenali, že se v České republice vede sáhodlouhá diskuze o tom, kdo je či není Rom. A jak zacílit pomoc pro romské etnikum, když při sčítání lidu se k romské komunitě přihlásilo něco přes 30.000 lidí. A to přesto, že odborné odhady mluví o tom, že v České republice jich žije asi 200.000. Tuto polemiku rozřešila tzv. Gabalova studie, studie firmy GAC, kterou zadalo Ministerstvo práce a sociálních věcí v loňském roce. Na základě této analýzy bylo v České republice identifikováno celkem 330 romských ghett, a to na území celkem 190 obcí České republiky. Gabalovi výzkumníci si samozřejmě položili tutéž otázku „Jak poznat sociálně vyloučené romské lokality“, a oni na ni odpověděli následovně: podle nich je Romem ten, kdo se za Roma považuje, a nebo ten, koho za něj považuje většinová společnost. Tímto svým základním konceptem se jim podařilo identifikovat 330 romských ghett a poprvé se rozvinula otázka, jak pomoci osobám, které v těchto ghettech žijí, a jak je nějakým způsobem nasměrovat k lepšímu soužití s majoritní společností. Druhá otázka, která je namístě, je „Co je to agentura?“. Agentura je vlastně nový nástroj státu, který vzniká pod Úřadem vlády, resp. pod kanceláří Rady vlády pro záležitosti romské komunity a je to vlastně skupina lidí, kteří budou působit v sociálně vyloučených romských lokalitách. Zatím máme ve státním rozpočtu schváleny prostředky na asi 20 nových pracovníků. Část z nich bude působit v sociálně vyloučených lokalitách, ale jenom v deseti z nich, protože prostředky jsou jen na práci v deseti z těch 330 romských ghett. Mluvíme o tzv. pilotní fázi. Je ale potřeba nějakým způsobem pracovat i v těch zbývajících 180 obcí, na

jejichž území sociálně vyloučené romské lokality jsou. Pro ty bude určeno poradenství a konzultace, které budeme poskytovat také v rámci Agentury. Aktivity Agentury by se měly rozpadnout do dvou směrů. Jednak to bude působení v pilotních lokalitách a jednak poradenství pro ty ostatní lokality. V oněch deseti pilotních lokalitách bychom měli pracovat na základě následujícího konceptu: nejprve by se měl terén zmapovat a posléze by mělo být budováno lokální partnerství. To znamená, že by se měli najít lidé z té uvedené lokality, kteří začnou spolu hledat řešení. Mluvíme o tak zvaných klíčových místních hráčích, což jsou obce, neziskové organizace, podnikatelský sektor, školy. Měli by tam samozřejmě být zastoupeni i samotní příslušníci ze sociálně vyloučené lokality. Poté co se takto vybudované partnerství sestaví, tak by se mělo shodnout na nějakém plánu, jak z problému ven. Jak řešit situaci, která je dnes v mnohých městech velmi napjatá a jak najít zdroje na projekty, které by mohly působit tak, aby se lokality nějakým způsobem pozvedly. Pracovníci Agentury by zde tedy neměli poskytovat žádné služby, ale měli by pomáhat místním aktérům projekty napsat, prosadit u jednotlivých donorů a následně pomoci tyto projekty realizovat a řídit. Z aktivit centrálních je možno zmínit několik důležitých činností, které by měly být poskytovány mimo deset vybraných pilotních lokalit. Rádi bychom spolupracovali s výzkumnými pracovišti. Jsme si vědomi toho, že na našich bedrech je svým způsobem i lobbing, který bude iniciovat i některé změny zákonů, jež bude potřeba aktivovat ve prospěch činností potřebných pro sociálně vyloučené lokality. Agentura by měla pracovat vlastně s takovou vizí, že stávající koncepce využívání prostředků již není udržitelná. Do sociálně vyloučených romský lokalit „teče“ spousta peněz, ale většinou to jsou prostředky, které produkují výsledky, jež nejsou udržitelné. Poté co takový projekt skončí, skončí i jeho výsledky a dopady, a tím pádem se znovu hledá nějaký další zdroj na obnovu těchto prostředků, těchto dopadů. Proto bychom byli rádi, kdyby výsledky, které bude agentura produkovat, byly udržitelné. Ale jsme si vědomi toho, že abychom dosáhli udržitelných výsledků, budou to výsledky poměrně pomalé. To je ale vždy rizikové pokud se realizuje nějaký projekt s politickou podporou. Rádi bychom také, aby se do řešení těch problémů zapojili Romové sami a Agentura by měla být jen pomocníkem, takzvaným mediátorem, katalyzátorem mezi nimi a většinovou společností. Mluvila jsem o tom, že těch deset pilotních lokalit je takzvaná pilotní fáze fungování agentury, ale jsme si vědomi toho, že po skončení pilotní fáze bude potřeba nějakým způsobem začít pracovat i ve zbylých 180 lokalitách. Ta pilotní fáze by měla začít příští rok. Agentura by měla začít poskytovat své služby v roce 2008 a měla by testovat metody v deseti lokalitách. Měla by připravit personálně odbornou kapacitu na to, až pilotní projekt skončí, aby bylo možné používat ji i v ostatních lokalitách. To, co je velmi důležité, je fakt, že ze 70% bude agentura financovaná ze strukturálních fondů EU. V té druhé fázi, která by měla být zahájena v roce 2011, by se Agentura měla vymanit z prostředí Úřadu vlády a měla by začít poskytovat své služby pod nějakou jinou hlavičkou. Velmi se diskutuje o tom, kdo bude tím zřizovatelem nebo jaký to bude subjekt, protože variant je celá řada a v této chvíli tato záležitost není ještě rozhodnuta. Ke konceptu Agentury bylo uspořádáno několik seminářů, které vyústily v následující závěry: Agentura by měla sloužit jako nástroj změny v sociálně vyloučených lokalitách, měla by nabádat a pomáhat hledat společné řešení a měla by poskytovat pomoc v deseti pilotních i v ostatních nepilotních lokalitách. Ministryně Stehlíková oslovila všech 190 obcí, které byly identifikovány jako obce, na jejichž území existují romská ghetta. Obeslali jsme je s

dotazníkem, na který jsme do dneška dostali odpověď od cca 70 obcí, které vyjádřily ochotu spolupracovat s Agenturou nebo napsaly, že o její služby nějakým způsobem stojí. Také jsme se obrátili na všechny kraje, všechny kraje byly vyzvány, aby samy vytipovaly tři lokality, ve kterých by měla Agentura následně působit. Samozřejmě, že z prostého matematického rozkladu je evidentní, že není možné uspokojit všechny kraje. Na to jsme hejtmany upozorňovali, a v tuto chvíli máme téměř ze všech krajů vydefinované množiny, ve kterých by Agentura mohla působit. Asi si kladete otázku „Jak toto všechno souvisí se sociální ekonomikou“ a s tématem dnešní konference. Ta souvislost je velmi zřetelná. Zaměstnanost je klíčový fenomén k řešení a jako jeden z nástrojů (nejen pro sociálně vyloučené lokality, v nichž žijí Romové, ale i pro všechny sociálně vyloučené osoby), je samozřejmě vnímána sociální ekonomika. Agentura bude v úzké spolupráci s neziskovým sektorem, podnikatelským sektorem či ve spolupráci s úřady práce produkovat takové projekty, které je možno nazvat projekty sociální ekonomiky. Agentura působí na příkladech dobré praxe. To znamená, že se v Kanceláři Rady vlády shromažďují projekty, které nějakým způsobem již dnes ukazují, že se daří zaměstnávat Romy, že to není nějaká iluze. Že i romské etnikum chce pracovat, a zde taky uvádíme jeden konkrétní příklad, a to je modelový projekt občanského sdružení Liga Bruntál, které zaměstnává lidi ze sociálně vyloučených lokalit. Na tomto konkrétním příkladě je pak možno dokumentovat, s jakými problémy se střetáváme a co bychom rádi iniciovali i v oblasti sociální ekonomiky. Samozřejmě, že se nabízí otázka, kde brát zdroje na financování projektů, které jsou velmi potřebné. V průběhu dnešního odpoledne tu bude zástupkyně Ministerstva práce a sociálních věcí, takže ta Vám zcela jistě řekne detailní informace o tom, kde hledat zdroje z Evropského sociálního fondu. To je fond, který slouží na financování pouze neinvestičních, nebo v evropském žargonu tzv. „měkkých“ projektů. Vybrala jsem jenom dvě opatření, z nichž je možno čerpat z tohoto fondu prostředky i na projekty sociální ekonomiky. Sociální ekonomika to bude v takovém zvláštním integrovaném pojetí: aby se daly nasměrovat z evropských zdrojů do sociální ekonomiky investiční prostředky, které jsou alokovány v tzv. Integrovaném operačním programu, vymyslelo Ministerstvo práce a sociálních věcí takový zajímavý nástroj. Bude existovat mechanizmus, kdy se lidé nejprve připraví na fázi sociálního podnikání. Budou existovat tři fáze programu, který bude vlastně pod Ministerstvem práce a sociálních věcí (z „Operačního programu lidské zdroje, zaměstnanost“) financován. Bude to fáze - motivování, vzdělávání a poskytování poradenství pro vznik podnikatelského záměru. Následně fáze podpory zaměstnávání znevýhodněných osob, resp. podpory subjektů, které zaměstnávají znevýhodněné osoby, a potom fáze průběžného poradenství při realizaci těch projektů. Ve chvíli, kdy ten, kdo projekt podá, projde všemi těmito třemi fázemi, bude možné, aby požádal o investiční prostředky z „Integrovaného operačního programu“, který je administrován Ministerstvem pro místní rozvoj. Zde bude financovaná fáze investiční podpory, to znamená, že z tohoto programu bude možné nakupovat tak zvané výrobní prostředky nebo poskytovat nějaké investice na sociální ekonomiku jako takovou. Ze stávajícího návrhu grantového schématu jsem vybrala navrhované žadatele o finanční podporu. Jsou to neziskové organizace, nově zakládané podnikatelské subjekty a také organizační složky státu a jimi zřizované příspěvkové organizace. To znamená, že spektrum těch žadatelů je poměrně široké, ale jak pravděpodobně všichni víte, tak „Operační program lidské zdroje, zaměstnanost“ ještě nebyl schválen . Je v tuto chvíli v jednání s Evropskou komisí, je to ale jeden z programů, který má největší šanci na to být schválen ještě v letošním roce. Jedná se tedy o návrh, protože dokumenty ještě nebyly oficiálně vydány. V tomto návrhu je toto široké spektrum žadatelů o finanční podporu. Vše, co bylo nyní uvedeno, se

netýká jen sociálně vyloučených lokalit. Z Evropského sociálního fondu nebo Evropského rozvojového fondu mohou čerpat ty osoby, které tzv. Řídící orgán, konkrétně ministerstvo, identifikuje. Co se týče návrhu výše uvedené podpory, tak je to koncipováno poměrně osvíceně. To znamená, že je i minimální hranice projektu poměrně nízká. Nejmenší projekt bude moci dosahovat částky pouze 100.000 Kč. To je docela významné, protože některé začínající subjekty nebo malé neziskové organizace se v uplynulém programovacím období trápily tím, že velikost i toho nejnižšího projektu byla pro ně příliš obtížná. Řídící orgány pak musely tuto částku snižovat, a možná i proto je v tomto návrhu částka pouhých 100.000 Kč. I tato částka je sice hodně náročná na administrativu, protože to, zda administrujete projekt stotisícový nebo padesátimilionový, je z pohledu administrace téměř lhostejné. Co je ale poměrně alarmující, je maximální výše podpory. Ta maximální výše podpory je totiž pouhých 5,5 mil. Kč, a to není proto, že by ministerstvo samo tuto částku takto identifikovalo, ale je to proto, že pro investiční projekty platí tak zvané „pravidlo de minimis“. Ti z Vás, kdo jste se dostali do čerpání veřejných prostředků převážně z Evropských zdrojů, tak jste se s tímto termínem již určitě setkali. Pravidlo říká, že jeden subjekt může v průběhu 3 let vyčerpat maximálně 200.000 €, což je vlastně částka, která se hodně blíží k oněm 5.5 mil korun. Vždy se ale jedná o všechny veřejné prostředky, a navíc se ta částka stále bilancuje klouzavě: to znamená, že se vždycky načítají aktuální tři roky. Musí se dávat velký pozor, aby se v průběhu uplynulých tří let ta částka nepřekročila, protože Evropská komise tím hlídá narušení trhu - aby se nepodporovala nekalá konkurence, aby někdo nedostal z veřejných zdrojů více prostředků. K tomu slouží pravidlo de minimis a podle tohoto pravidla budou omezeny prostředky pro jeden projekt. V kuloárech, které se zabývají sociální ekonomikou, se vede velmi bouřlivá debata, zda je správně toto pravidlo aplikovat i pro projekty sociální ekonomiky. Protože sociální ekonomika je vlastně něčím, co vytváří obecné blaho, není to nástroj čistého podnikání. Projekty ze sociální ekonomiky jsou projekty, které zaměstnávají osoby ze sociálně vyloučených lokalit nebo vytváří veřejné služby. To není regulérní podnikání, na které by se podle názoru mnohých mělo toto pravidlo vztahovat. Nic méně podle stávajících pravidel Evropské komise tomu tak bude a bylo by vhodné vyvolat diskuzi o tom, zda je to správné či nikoli. Protože, a nyní se vracím zpátky k modelovému projektu z Ligy Bruntál, mluvíme o tom, že Liga Bruntál jako nezisková organizace má v plánu zaměstnávat 40 Romů, ale jejich projekt dosahuje částky, která je desetkrát větší, než je maximální hranice tohoto projektu. Je to 60 mil. korun. Ale podle pravidla de minimis mohou uplatňovat pouze ta pravidla, která Evropská komise uplatňuje striktně na podnikatelské subjekty. Tím je jejich role velmi obtížná. Oni si sice samozřejmě jako běžný podnikatel mohou vzít úvěr, ale cílem jejich podnikání není zisk, cílem jejich podnikání je zaměstnávání lidí ze sociálně vyloučených lokalit. Takže to je jen jeden takový konkrétní případ, jak toto pravidlo vlastně blokuje rozvoj sociální ekonomiky a jistě by asi stálo za to na toto téma otevřít veřejnou diskuzi. Mnohokrát děkuji za pozornost a omlouvám se, že moji prezentaci nemáte vytištěnou. Je k dispozici elektronicky a budete-li mít zájem, tak Vám ji mohu poslat na adresy nebo prostřednictvím organizátorů této konference.

D i s k u z e: Dotaz:

Chtěla bych se zeptat paní Ing. Soukupové, která říkala, že ty lokality se teprve budou vybírat, podle jakého klíče to bude. Nepochopila jsem, že to moc neodpovídalo potřebám státu. Odpověď: Co se týče výběru lokalit, je postup následující. V tuto chvíli máme dotazníky ze 70 obcí, které se na nás obrátily s ochotou spolupracovat s Agenturou. Máme také množinu lokalit, které vygenerovaly kraje. V tuto chvíli zadáváme data do softwaru, který nám zpracovává výsledky dotazníku a měli bychom, bodovým ohodnocením podle jednotlivých kritérií zjistit 20 obcí, které jsou nejvhodnější pro pilotní fázi. Dvacet obcí bychom rádi osobně objeli, abychom měli i zpětnou vazbu, nejenom vazbu papírovou, ale i osobní zpětnou vazbu. A na základě pracovních jednání by potom expertní komise vybrala deset lokalit. Z té veřejné diskuze vyplynulo, že by Agentura měla testovat svoji práci v rozmanitých lokalitách. Takže určitě je to kritérium, které je velmi podstatné, a proto část těch lokalit bude ve venkovském prostředí, část bude v městském prostředí. Možná budeme dělat i párové vztahy mezi lokalitou, která je velmi motivovaná, (kde už existuje neziskový sektor, který s romskou komunitou pracuje, kde se hledají cesty, jak Romům pomoci) a naopak městem, které se snaží postupovat segregačně, kde jsou lidé vysídlováni mimo město. Ale nechceme své služby někomu vnucovat. Výběr lokalit bychom měli uzavřít do konce října, protože by měl být součástí materiálu do vlády, která by měla definitivně návrh konceptu Agentury potvrdit.

Veřejný ochránce práv a sociálně vyloučení Mgr. Hana Halová, vedoucí oddělení veřejného ochránce práv uživatelů sociálních a zdravotních služeb, Magistrát hl.m. Prahy Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté, dovolte mi, abych v úvodu poděkovala za pozvání na tuto konferenci, kterou pořádá občanské sdružení zdravotně postižených ORFEUS. Jsem velice potěšena, že se tohoto setkání mohu zúčastnit a také zde vystoupit se svými zkušenostmi v oblasti sociálních služeb. Velmi často slyším názory jak od novinářů, tak i od občanů, proč vlastně hl.m. Praha zřídilo funkci ombudsmana, není to zase nějaká snaha Prahy mít něco výjimečného? Na tuto námitku odpovídám nikoliv. Když se poohlédneme po jiných státech zjistíme, že v těchto zemích s dlouhou demokratickou tradicí, je tato funkce běžným nástrojem k obhajobě lidských práv. Např. ve Velké Británii Britská a Irská asociace ombudsmanů sdružuje přes 60 ombudsmanů a ombudsmanských organizací se zaměřením na problematiku zdravotnictví, bydlení, na prošetřování stížností na jednání policie, ombudsman pro děti, seniory, vězně, dokonce ombudsman dohlížející na trh s byty. Městský ombudsman je rozšířen v USA, Kanadě nebo Jižní Africe. Z evropských států mají svého ombudsmana města belgická a švýcarská. Ze střední Evropy mohu jmenovat Německo, které má kromě národního ombudsmana také své ombudsmany ve spolkových zemích. V Rakousku mají země Tyrolsko a Vorarlbersko své zemské ombudsmany a kromě nich i tří členný národní ombudsmanský výbor s působností na zbylé Rakouské spolkové země. Každá z trojice má vymezenu konkrétní oblast, např. sociální a zdravotní, daně, vzdělávání, pracovní trh, ochrana životního prostředí. A nyní pár slov o nové funkci veřejného ochránce práv uživatelů sociálních a sociálně zdravotních služeb s územní působností hl.m. Prahy. Jak je z názvu patrné, činnost je vymezena k ochraně práv cílových skupin, které si objednávají sociální služby podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Náplň práce byla schválena usnesením Rady HMP č. 0143 z 6.2.2007: •

dohlíží nad dodržováním standardů sociálních služeb u poskytovatelů sociálních a sociálně zdravotních služeb, nenahrazuje však inspekci kvality podle zákona o sociálních službách;

•

dohlíží nad dodržováním ochrany lidských práv uživatelů sociálních a sociálně zdravotních služeb;

•

na základě pokynu příslušného radního provádí dohlídky u poskytovatelů sociálních služeb zřizovaných hl.m. Prahou;

•

je metodicky řízen příslušným radním a spolupracuje s Centrem sociálních služeb – příspěvkovou organizaci HMP;

•

pro příslušného radního pravidelně zpracovává zprávy o výsledcích dohlídek, včetně návrhů doporučení ke zlepšení sociálních služeb a rozvoji sociální péče v hl.m. Praze.

Občané, kteří se na úřad obracejí se stížnostmi, podáními či konzultacemi se dělí do dvou skupin: •

jednak ti, kteří si již nevědí rady s tím, na jaký úřad se svým problémem mají obrátit bytová problematika, výše nájemného, exekuce z nájmu, vyplácení sociálních dávek, zdlouhavé soudní řízení v rodinných věcech. Tyto případy jsou sice mimo působnost, ale je jim podána informace či rada na koho se obrátit a jak postupovat;

•

pak ti, pro které byl úřad zřízen a sice uživatelé sociálních služeb, rodiče zdravotně postižených dětí, děti seniorů nebo jiní rodinní příslušníci.

Vážným problémem je postup sociálních odborů při řízení o příspěvku na péči. Byla zjištěna nečinnost úřadů městských částí, dlouhé prodlevy u vydání zdravotních posudků revizních lékařů čímž se prodlužuje i doba k vydání rozhodnutí o stupni příspěvku na péči. Bylo jednáno s úředníky MPSV a ti prodlevu uznali s tím, že nikdo nečekal tak velký zájem žadatelů. Sice bylo přislíbeno, že příspěvky budou vypláceny zpětně, nicméně podle mého názoru jsou uživatelé poškozováni při uzavírání smluv a tím i při řešení jejich aktuální sociální situace. Zejména u seniorů reálně hrozí, že se nutné pomoci mnohdy ani nemusejí dožít. Uživatelé si stěžují na nespravedlivý rozsah hodin u poskytované terénní pečovatelské služby. Omezený výběr pečovatelských služeb někdy vede i k nátlaku, ze strany poskytovatelů, na uživatele při uzavírání smlouvy o poskytování sociální služby. Uživatelům je doporučeno opakovaně jednat o uzavření dodatku, který by nespravedlnosti odstranil. Problematickou oblast také tvoří kalkulace cen stravy u obyvatel domova seniorů v porovnání s kalkulací cen jídla zaměstnanců a výše vratky za neodebranou, resp. odhlášenou stravu. Jedná se o nerovný přístup ze strany poskytovatele, kdy dochází k zvýhodňování zaměstnanců na úkor obyvatel. Rodiče zdravotně postižených dětí přicházejí konzultovat výše úhrady a obsah smlouvy v denních stacionářích. Po přešetření se ukázalo, že výše úhrad jsou výrazně nadhodnoceny a poskytovatelé mnohdy nutí občany uzavírat smlouvy pod nátlakem a v tísni, vycházejí přitom z toho, že občané zákon neznají. Upozornila jsem příslušné poskytovatele a požadovala provedení nápravy. Uživatelům jsou vysvětlena ustanovení zákona a prováděcí vyhlášky srozumitelně, aby se mohli při uzavírání smlouvy bránit.

Musím konstatovat, že ve všech dosud řešených případech se prokázalo porušování lidských práv uživatelů. Největší bolestí při interpretaci zákona o sociálních službách je uzavírání smluv. Většina uživatelů, kteří se na mne obrátili si stěžují, že poskytovatelé je nutí uzavírat smlouvy pod nátlakem a v tísni. Poskytovatelé mají smlouvy předepsané, šablonovité, opisující příslušné pasáže zákona. Zájemci nejsou informováni o sociální službě srozumitelným způsobem tak, jak ukládá standard č. 3. uvedený v příloze č. 2 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Nejsou sjednávány smlouvy se zájemcem tak, aby respektovaly jeho osobní potřeby, schopnosti a přání tak, jak ukládá standard č. 4. uvedený v příloze č. 2 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. Mnohdy je uživatelům vyhrožováno, že jim sociální služba nebude poskytována. Tento jev je nejčastější u nedostatkových služeb: pobytové služby v domovech seniorů, denní stacionáře pro osoby zdravotně postižené, terénní pečovatelské služby. Obavy o svoji budoucnost mají obyvatelé domů – penzionů při stávajících domovech pro seniory (Bohnice, Malešice, Ďáblice). Stěžují si na neinformovanost a někteří nesouhlasí se změnami, které se dočetli v tisku. Ubezpečuji je, že po dobu tří let mají ochrannou dobu ze zákona a mají mít zachovány všechny stávající podmínky, pokud nepodepíší jinou smlouvu. Staří lidé si těžko zvykají na změny a vše neznámé je pro ně stresující. Nyní jsou rozčarování, že Rada HMP rozhodla o nich bez nich. Nepomohla ani petice, kterou zaslali radnímu a primátorovi. Poskytovatelé se z finančních důvodů snaží od uživatelů odčerpat co možná nejvyšší část příspěvku na péči, aniž mají ze zákona na toto nárok. Uživatelé jsou stresováni, protože se obávají, že sociální služba jim nebude poskytnuta a i poskytovatelé je v této domněnce utvrzují. Přestože funkce veřejného ochránce práv byla zřízena teprve před šesti měsíci, prokazuje se, že tato služba veřejnosti je nutná a potřebná. Zatímco v květnu a červnu se mnozí s jeho náplní teprve seznamovali, dnes se již postupně dostává do povědomí lidí, z nichž kancelář navštěvují zejména uživatelé sociálních služeb a jejich rodinní příslušníci. Množí se i případy, kdy služby využívají občané z jiných krajů, protože se nemají o svém problému s kým poradit. Určitě by bylo dobré, podobnou funkci zřídit i v jiných krajích. Ze své zkušenosti tuto myšlenku velice podporuji. Děkuji za pozornost. D i s k u z e: Dotaz: Paní magistry jsem se chtěla zeptat jestli se na ni obrací třeba ti uživatelé služeb, kteří smlouvu o poskytování službu nemusí podle zákonu smlouvy uzavírat. To jsou hodně terénní programy a ostatní. Odpověď : Je pravda ta, že někdy si uživatelé nechávají nebo objednávají služby od svých rodinných příslušníků nebo si objednávají služby od sousedů a pod. V těchto případech se smlouva uzavírat nemusí, protože stačí potom pouhé prohlášení, kdo sociální službu poskytuje. Smlouva se musí uzavírat, když se jedná zejména o pobytové služby, a nebo i u služby, kde ten poskytovatel má registraci, protože součást těch kvalit je ta registrace. Ale opravdu u těch fyzických osob, které lidem tyto služby poskytují nemusí smlouvy uzavírat, protože oni vlastně ani nepodléhají té registraci.

Já se přiznám, že nikdo se zatím na mě neobrátil, spíš chodí a říkají: „Může se o mě starat kamarádka“ nebo jak je to v případě rodičů a pod. Tak jim dám doporučení, řeknu: „Ano, stačí pouze prohlášení, protože když přijde potom kontrola ze sociálního odboru, řeknete kdo využívá ten Váš příspěvek“. Ale s tím, že bych měla nějakou zkušenost, zatím jsem žádný podmět nedostala. Protože oni opravdu chodí spíš ti, kteří se obracejí na právnické osoby a mají problémy s výši úhrad, nebo i s tím smluvním jednáním, jak už jsem se tady zmínila.

Co je sociální podnikání: základní atributy Peter Mészáros, koordinátor pro program sociálního podnikání, o.s. Nový Prostor, Praha Poznámka: Autor čerpá zo spoločnej práce a poznatkov členov Národní expertní skupiny pre sociálne ekonomické aktivity (NESEA)

Úvod Prv než budeme hovoriť o sociálnom podnikaní, teda podnikaní s prívlastkom, pokúsime sa zamyslieť nad tým, čo podnikanie vlastne je. Pomôžeme si pritom dvoma známymi definíciami – definíciou podnikania uvedenou v Obchodnom zákonníku ČR a definíciou podľa Schumpetera. Po tom ako sa zamyslíme nad konceptom podnikania v jeho širších súvislostiach, súvislostiach presahujúcich definíciu Obchodného zákonníka, budeme sa zaoberať jednou z jeho viacerých možných foriem, konkrétne podnikaním sociálnym. To sa budeme snažiť zadefinovať a vysvetliť jeho podstatu na príklade jeho základných atribútov. Čo je podnikanie Podľa Obchodného zákonníka Českej republiky je podnikanie „soustavná činnost prováděná samostatne podnikatelem vlastním jmenom a na vlastní odpovdnost za účelem dosažení zisku.“ Na druhej strane podľa Schumpetera možno o podnikaní hovoriť ako o „inovatívnom zámere, pri ktorého realizácii nesú realizátori významné ekonomické riziko“. Oba koncepty možno považovať za platné; vzájomne sa nevylučujú, pričom definícia Schumpetera je konceptuálne širšia ako definícia, ktorú ponúka český Obchodný zákonník. Podnikanie vo svojom širšom chápaní možno odvodiť tak od slova „podnikať“ ako i od slova „podniknúť“. Podnikaním tak možno na jednej strane chápať (zjednodušene) nákup a predaj tovarov a služieb – ide tak o aktivitu komerčnú či obchodnú – na druhej strane možno podnikaním chápať rizikovú expedíciu na Severný pól či let do vesmíru. V oboch prípadoch podnikám: podnikám v oblasti nákupu a predaja, alebo podnikám expedíciu, let do vesmíru. Let do vesmíru možno považovať za ekonomicky (finančne) rizikovú operáciu, rovnako tak i účasť na trhu – v oboch prípadoch ide o inovatívny zámer (prinášam nový výrobok alebo službu, letím do neprebádaného priestoru), pri ktorého realizácii nesiem ako realizátor významné ekonomické riziko. „Podnikatelia“ podľa Schumpetera tak môžu byť nielen podnikatelia (ako ich chápeme my) ale i podnikavci (v pozitívnom slova zmysle, pre tých, ktorým podnikavec môže navodzovať konotáciu nepoctivca). V angličtine enterpreuneur = podnikateľ ale i podnikavec a enterprise = komerčný podnik, ale i podujatie (sa na niečo). Nakoniec i o lete do vesmíru hovoríme ako o nebezpečnom podniku; ten človek podniká nebezpečnú cestu – pričom realizuje inovatívny zámer, atď. Ako je to však s naším podnikateľom/podnikavcom, ak berieme do úvahy fakt, že jeho aktivita má byť sústavná vykonávanú za účelom dosiahnutia zisku, o ktorej hovorí český Obchodný zákonník? Opakovanosť činnosti a motivácia k tvorbe zisku sú u nás nespochybniteľným atribútom definície podnikania. Je tak človek podnikajúci nebezpečnú cestu skutočne podnikateľom? Podľa Schumpetera áno. Podľa Obchodného zákonníka?

Posúďme sami: Povedzme, že cestovanie je životným štýlom nášho podnikavca, cestuje opakovane, sústavne. Jeho cestovanie si ďalej vyžaduje rozpočet - finančné prostriedky ako každý iný dobrodružný či bežný „podnik“. Peniaze na cestu je potrebné získať i minúť. Počas cesty je potrebné s finančnými prostriedkami hospodáriť či už pri nižšej alebo vyššej miere rizika a to podľa odvahy daného realizátora inovatívneho zámeru. Je však cieľom dobrodružného cestovateľa (či už vesmírneho alebo pozemského) dosiahnutie zisku? Nie, účelom jeho cesty nie je dosiahnutie zisku. Avšak ak svoju cestu ukončí s finančným prebytkom, ak svoje poslanie naplní tak, že mu zostane prebytok z vlastného hospodárenia, možno minimálne hovoriť o tom, že skončil „v pluse“. Ak si predstavíme, že si na svojej ceste (povedzme v prípade pešej túry naprieč Severnou Amerikou) zarábal manuálnou či intelektuálnou prácou, aby sa mu podarilo naplniť svoj cieľ, môžeme dokonca hovoriť o tom, že ak mu zostali neupotrebené/neminuté peniaze, jeho (osobné) hospodárenie skončilo so ziskom. So ziskom, ktorý síce nebol plánovaný, ale ktorý je. V takomto prípade (a v takýchto súvislostiach) však o zisku radšej hovoríme ako o prebytku z (osobného) hospodárenia (jednotlivca). Fakt, že nášmu podnikavcovi zostal prebytok je znakom jeho dobrého hospodárenia. Vylučuje Obchodný zákonník z podnikania tie obchodné spoločnosti, ktoré sa snažia „len“ o vyrovnané hospodárenie? Ak si to zhrnieme: V osobe podnikateľa/podnikavca mám ako cestovateľ svoje poslanie, za ktorým kráčam, svoj cieľ, ktorý napĺňam. Snažím sa o vyrovnaný rozpočet, no darí sa mi hospodáriť s finančným prebytkom. Môže ísť o dôkaz toho, že hospodárim dobre. Moje potreby sú uspokojené, môj cieľ kontinuálne naplnený (darí sa mi objavovať a zaznamenávať výskyt ojedinelých druhov rastlín) dokonca „zarábam“. Podnikám úspešnú cestu. Som podnikateľ? Čo je sociálne podnikanie Ak si v pozícii dobrodruha predstavíme podnik, ktorému sa rovnako podarilo naplniť poslanie, na konci roka bilancuje a zisťuje, že sa mu podarilo skončiť s hospodárskym prebytkom, je to úspech. Majetkoví podielnici či akcionári majú radosť, získajú dividendy. Áno, môžeme namietať, že v prípade bežného komerčného podniku nakoniec i samotným jeho poslaním je maximalizácia zisku, ktorá sa môže rozhodnutím predstavenstva premietnuť do maximalizácie výnosu z investície konkrétneho podieľnika. Ak si však predstavíme v roli takéhoto podniku subjekt, ktorý naplnil svoje poslanie - nie maximalizácie zisku - ale maximalizácie verejno-prospešného, obecného či vzájomného úžitku a takýto podnik skončí s prebytkom z hospodárenia či so ziskom, ktorý opäť použije k posilneniu takéhoto úžitku, hovoríme o sociálnom podniku. Sociálny podnik je podnikateľským subjektom. Sociálny podnik podniká, realizuje inovatívny zámer, pri ktorého realizácii nesie významné ekonomické riziko a snaží sa o dosiahnutie zisku, alebo aspoň vyrovnaného hospodárskeho výsledku. Dobrý hospodársky výsledok je ukazovateľom toho, že svoju podnikateľskú činnosť myslí vážne a prevádzkuje dobre.

O sociálnom podnikaní hovoríme vtedy, ak 1) k podnikaniu pristupujeme ako k nástroju tvorby zisku, ktorý je určený k naplneniu verejno-prospešného cieľa (teda nie k jeho prerozdeleniu majetkovým podielnikom, iným slovami nie k jeho kapitalizácii, ale socializácii);

ak 2) k podnikaniu pristupujeme ako k nástroju rozvoja komunity a zlepšenia života jej členov, ktorí sa môžu cítiť z bežného života vylúčení alebo marginalizovaní, či už kvôli strate zamestnania, zdravotnému postihnutiu, kriminálnej minulosti, histórie drogovej závislosti, a z iných dôvodov. Podnikanie sa tak predstavuje v roli (možno účinného) prostriedku riešenia vybraných sociálnych problémov: problému chudoby, nezamestnanosti, vylúčenia vychádzajúceho z postihnutia, či straty pracovných návykov a kompetencií, diskriminácie, atď. Toto sa môže diať viacerými spôsobmi: spôsobom poskytovania sociálnych služieb, spôsobom integrácie hore zmienených predstaviteľov znevýhodnených skupín občanov ich zapojením do pracovného procesu a ich možnej prípravy na otvorený trh práce, atď.; ak 3) k podnikaniu pristupujeme ako k nástroju naplnenia čo i len cieľa zabezpečenia obživy vlastnej rodiny či komunity, či poskytnutia služby, ktorú inde v danej kvalite, umiestnení a druhu nenájdeme, musí však mať ne-pre-ziskový charakter1. Sociálne podnikanie musí spĺňať tento základný atribút - je orientované na riešenie otázok zamestnanosti, sociálnej súdržnosti a miestneho rozvoja, pričom svojou činnosťou podporuje solidárne chovanie, sociálne začleňovanie a rast sociálneho kapitálu [predovšetkým] na miestnej úrovni (Hunčová 2007).2 Jeho nositeľ (sociálny podnik) poskytuje verejné alebo vzájomne prospešné služby vrátane sociálnej pomoci vylúčeným (sociálne či z trhu práce) a/alebo ľuďom, ktorí sú vylúčením ohrození s cieľom ich opätovného sociálneho začlenenia alebo s cieľom predchádzania ich sociálneho vylúčenia. Základné atribúty sociálneho podnikania/podniku typu WISE - ďalej sa zameriame na typ sociálneho podnikania (sociálneho podniku), ktorý sa sústreďuje na opätovné spoločenské začlenenie osôb sociálne vylúčených, marginalizovaných či znevýhodnených, či už kvôli zdravotnému postihnutiu, osobnej histórii, dlhodobej a pretrvávajúcej nezamestnanosti alebo z iných dôvodov a to prostredníctvom ich zamestnávania. Pôjde teda o sociálny podnik, tzv. Work Integration Social Enterprise (WISE), v preklade podnik, ktorý prostredníctvom zamestnávania sociálne vylúčených či znevýhodnených občanov sleduje cieľ ich spoločenskej integrácie. Tá je dôležitá z viacerých dôvodov, spomeňme aspoň dva: dôvod psychologický, kedy práca poskytuje človeku možnosť sebarealizácie, rastu sebadôvery, sebaúcty a viery vo vlastné sily, oživuje pocit jeho alebo jej spoločenskej potrebnosti, príslušnosti k obci či komunite, a dôvod ekonomický, kedy zamestnanosť odbremeňuje verejné financie v zmysle šetrenia výdajov na dávky v nezamestnanosti, sociálne dávky, môže viesť k zníženiu nákladov spojených so zdravotnou starostlivosťou, k poklesu kriminality, atď; dokonca (na druhej strane) generuje finančné prostriedky do verejného rozpočtu či systému sociálneho zabezpečenia vo forme daní a odvodov. K atribútom WISE sociálneho podniku ako nositeľa/vykonávateľa sociálno-podnikateľskej aktivity patria nasledovné:

1

Ne-pre-ziskovost znamená, že i keď podnik dosahuje zisk na trhu, jeho tvorba nie je jeho primárnym cieľom tým môže byť verejná prospešnosť či vzájomná prospešnosť členov spoločenstva. Prípadný zisk sa nedistribuuje tým, ktorý kapitál vložili, ale použije sa k verejno-prospešným či vzájomne-prospešným účelom. 2

Sociálny podnik je i ten, ktorý preukazuje ekologické správanie a sleduje environmentálne ciele.

1)

sociálny podnik má tieto ciele: a) ekonomický, b) sociálny, c) ekologický. Ciele b) a c) dosahuje prostredníctvom cieľa a) teda prostredníctvom udržateľnej ekonomickej aktivity. Ekonomická (podnikateľská) aktivita sa tak v sociálnom podniku stáva prostriedkom (v angličtine „vehicle“) dosiahnutia či naplnenia sociálneho a/alebo ekologického cieľa. Tieto tri ciele sú „souřadné“, nejde teda o rozdelenie na primárne ciele (b, c) a cieľ sekundárny (a). Ekonomický cieľ je rovnako dôležitý ako ciel sociálny a/alebo ekologický, ktorý je navyše prejavom medzi generačnej solidarity.;3

2)

u sociálneho podniku nie je dôležitá právna forma, dôležité je jeho poslanie, teda to čo robí a ako to robí (právna forma neurčuje, či ide alebo nejde o sociálny podnik). Inak povedané sociálny podnik môže mať rôzne právne formy (od družstva, cez mimovládnu neziskovú organizáciu, firmu fyzickej osoby až po obchodnú spoločnosť). Sociálny podnik však musí byť nasmerovaný na prinášanie benefitov v oblasti zamestnanosti, sociálnej súdržnosti a miestneho rozvoja;

3)

sociálny podnik je konkurencieschopný autonómny podnikateľský subjekt, ktorý pôsobí na trhu tovarov a služieb. Svoje výrobky a/alebo služby predáva za konkurenčné ceny;

4)

sociálny podnik sa nevyhýba tvorbe zisku, jeho maximalizácia však nikdy nie je jeho primárnym cieľom. Z ekonomického pohľadu tvorba zisku nakoniec vôbec nemusí byť cieľom sociálneho podniku, cieľom môže byť „iba“ vyrovnaný hospodársky výsledok, kde sa výnosy rovnajú nákladom. Takýto sociálny podnik potom nesleduje dosiahnutie zisku, ale „iba“ finančnú udržateľnosť a o prípadnom zisku hovorí ako o prebytku z hospodárenia. Ak sa sociálny podnik uchádza o zisk, tento je prevažne reinvestovaný do ďalšieho rozvoja podniku alebo miestnej komunity; podnik sa neriadi požiadavkou jeho maximalizácie v prospech akcionára alebo vlastníka (zisk sa tak nerozdeľuje, ale socializuje sa - je použitý pre spoločný, teda ne-individuálny úžitok); sociálny podnik nemusí pokryť svoje režijné náklady výhradne z vlastnej hospodárskej činnosti;

5)

pre prevádzkovanie svojej podnikateľskej činnosti môže Vážení využívať finančné zdroje pochádzajúce z darov, grantov, čí dotácií. Hospodárska udržateľnosť sociálneho podniku tak môže byť postavená na viac zdrojovom financovaní. Sociálny podnik teda musí dbať o svoju ekonomickú udržateľnosť, no nemusí ju dosiahnuť plne prostredníctvom účasti na trhu;

6)

sociálny podnik vyzerá navonok ako každá iná firma – je tak nerozoznateľný od bežnej komerčnej firmy. Až po nahliadnutí dovnútra možno zistiť, že ide o sociálny podnik (zamestnanci, spôsob nakladania so ziskom, viac zdrojové financovanie, atď.);

7)

predmet podnikania sociálnych podnikov môže byť akýkoľvek. Sociálny podnik pôsobí vo všetkých sférach hospodárstva Ďakujem za pozornosť

Sociálně vyloučení a sociální ekonomika

3

Primárna je len ekonomická udržateľnosť – alebo vyrovnané hospodárenie, sekundárnym cieľom môže byť tvorba účtovného prebytku, alebo zisku. Cieľ tvorby zisku je však už jedným z ekonomických cieľov, ktorý daný podnikateľ môže i nemusí sledovať.

Poznámka: Text příspěvku zpracoval realizátor projektu Ing. Jozef Slobodník a z důvodu zdravotní indispozice ho přednesl Ing. Vladimír Valach. Text je krácen. Obsahová náplň je uvedena v příloze v PowerPointové podobě.

Vážení přítomní, rozvojové partnerství HEFAISTOS je spoluorganizátorem této konference se zahraniční účastí, a to současné účasti dvou nadnárodních partnerství – Social Enterprise a FETWE. Vítám proto srdečně jeho účastníky – zahraniční zástupce ze slunné Itálie, historicky a jazykově příbuzného Polska a z nám blízkého Slovenska. Vítám srdečně Vás, hosty, rovněž Vás účastníky konference – zástupce obcí, škol, institucí a cílových skupin. Děkuji vedení Vyšší policejní školy a Středním policejní školy v Praze i jejím pracovníkům za přípravu zázemí, které po této dva dny budeme využívat. Rovněž tak všem, kteří se přípravu této konference přičinili. Nyní mi dovolte přistoupit k samotné problematice. Protože jste všichni větším či menším dílem znalí pojmu sociální ekonomika, snad až na možná na některé zástupce cílových skupin, tak některé pasáže již počítají s tím a budou zohledněny v přednesu. Pokud byste potřebovali jejich doplnění, je v rámci konference s tím počítáno. Hlavním cílem projektu je nalezení možností, způsobů a podmínek pro vytvoření příležitostí: • •

které by umožnily skupinám ohroženým sociální exkluzí vrátit se zpět – tj. sociální inkluzi; a následně i vytvořily možnosti prevence a včasného podchycení ohroženého subjektu menší investice + vyšší efektivita.

Nyní trochu osvěžení paměti. Zejména v Evropě je rozmach těchto institucí historicky spojen s krizí sociálního státu, nejvíce s jeho neschopností řešit trvalou a hlavně neustále se prodlužující dlouhodobou nezaměstnanost. Někteří odborníci charakterizují krizi sociálního státu jako „výsledek souběhu několika procesů: § § § §

flexibilizace trhu práce, rostoucí křehkost rodiny, proces stárnutí populace a doprovodné formy desolidarizace.

S každým z nich jednotlivě by se sociální stát zřejmě dokázal vypořádat. Ony se však sbíhají a navíc v době, kdy globalizace snižuje vládám prostor k manévrování. Výsledkem je, že ve stejné době, kdy poptávka po zajištění roste, dramaticky klesá možnost ji uspokojovat…“. Poznámky k výchozímu stavu Moderní státy hledají cesty k řešení tohoto problému, jednou z nich se zdá být participace nestátních subjektů – a tak dnes jsou aktuální otázky, do jaké míry a jakými způsoby mohou tyto subjekty nahradit či podstatně doplnit tradiční veřejný sociální systém.¨ Druhým z nástrojů řešení může a musí být kvalitativně nové zapojování obcí a samospráv obecně do procesu poskytování veřejných služeb, a to na základě:

§ § § § § § §

nových – vstřícných - legislativních podmínek; existence jasných a obecně akceptovaných definic SE – úroveň obce …; nových podmínek v oblasti přístupu k investičním možnostem; daňové výjimky; daňové zvýhodnění v případě darů ve prospěch SE; přístup k veřejným financím – granty, dotace, ale i nové zatím neznámé instrumenty; atd.

Při řešení tohoto úkolu jsme nenašli v žádném materiálu, ani na internetu, ale ani u zahraničních partnerů širší, vyčerpávající definice sociální ekonomiky. Jenom v několika málo materiálech, například od SČMVD byly uvedeny základní znaky sociálního družstva – podniku (definované principy), konkrétně: Zákaz rozdělování zisku (zásada nerozdělování), Demokracie a/nebo účast na podnikání, Přednost kolektivismu / vytváření zisku pro kolektiv (pozitivní externalita), Ochrana poživatelů výhod. Obecné popisy jsou i v řadě dalších materiálů, ale chybí konkrétní definice. Rozvojové partnerství HEFAISTOS zpracovalo návrh postulátů Sociální ekonomiky v draftu. Jsme přesvědčeni, že jasné vymezení nutnou i když ne jedinou podmínkou pro rozpracování této problematiky tak, aby byla v praxi uchopitelná. Aby byla uchopitelná nejenom odborníky v ekonomice, ale v širokém měřítku – od studentů, po ty, co jí budou realizovat v praxi – pověřenými obcemi ale i samotnými občany. Po pilotních projektech budou tyto postuláty zpracovány do ucelené podoby. Nyní je to živý proces. My v rámci pilotních projektů dále budeme pracovat na čistopisu postulátů a následně návrzích pro oblast legislativy a další. Nyní se ale rádi podělíme o naše poznatky „tak jak jsou“ se všemi, kteří na této problematice pracují a uvítáme i vaše podněty, návrhy a doporučení Postuláty SE – DRAFT 1)

Sociální ekonomika je požadavkem doby, vyřčeným Maastrichtskou dohodou (1992) podněty členským zemím Evropské unie k podpoře ekonomické a sociální soudržnosti, Amsterodamskou dohodou (1999) - cíle zajistit řádnou sociální ochranu a bojovat se sociální exkluzí a Evropskou sociální chartou (1961) – vyjádřena sociální práva.

2)

Sociální ekonomika je nástroj k uplatnění specifické společenské praxe v národním hospodářství.

3)

Sociální ekonomika je vedle zvykového, příkazového a tržního dalším alternativním ekonomickým systémem. Spolu s nimi je realizována ve smíšeném ekonomickém systému.

4)

Sociální ekonomika má za úkol hledat možností pro vytvoření příležitostí, které by umožnily skupinám ohroženým sociální exkluzí vrátit se zpět - tj.: sociální inkluzi. Tyto možnosti vhodnými způsoby přetvářet v reálné uskutečnění a zajistit podporu nezbytného trvání po dobu, než je subjekt schopen plnohodnotně zaujmout místo na trhu práce a působit za podmínek běžných v místě a čase v tržním prostředí.

5)

Sociální ekonomika umožňuje ekonomické aktivity cílovým skupinám za definovaných zvýhodněných podmínek.

6)

Sociální ekonomika, tak jako i ostatní systémy má zájem na zisku, ale jeho maximalizace ani obrat nejsou prioritou. Vytvořený zisk (akumulovaný kapitál) je přednostně směrován k naplnění primárního cíle, k tvorbě rezervního fondu a obecně přednostně rozvoji ve prospěch cílové skupiny před rozdělováním mezi jednotlivce.

7)

Sociální ekonomiku charakterizuje akcentování sociálních cílů.

8)

Sociální ekonomika považuje za základní hodnoty solidaritu, sociální soudružnost a sociální zodpovědnost

9)

Sociální ekonomika je prosazována cestou demokratického řízení, participace občanů na podnikání a rozhodování a autonomie vycházející z kombinace podnikatelského zaujetí a ohledů k veřejnému zájmu - public interest

10) Sociální ekonomika nemůže být konkurenčně schopná na volném trhu. 11) Sociální ekonomika bez vědomé a účinné podpory vlády, orgánů státní správy a samosprávy nemůže být efektivně realizována. 12) Sociální ekonomika je zaměřena na cílové skupiny. Složení (definici) skupin, které tuto speciální podporu potřebuji (kterým bude poskytována), definuje vláda ve vzájemné součinnosti se samosprávou a občanským sektorem. 13) Sociální ekonomika potřebuje speciální pojmový aparát, výkladový slovník, který jí bude v ekonomickém prostředí charakterizovat, na který se mohou odkazovat legislativní a další normy. 14) Sociální ekonomika je v rámci ekonomických systému podpořena legislativními, daňovými a jinými úpravami, zjednodušenými správními řízeními, včetně oblasti zajišťujícími vznik, provozování i ukončování činností subjektů 15) Sociální ekonomika pro dlouhodobý efekt potřebuje pochopení podnikatelského prostředí v regionu. V tomto směru mohou aktivně přispět hospodářské komory, profesní svazy a profesní a odborové organizace. 16) Sociální ekonomika potřebuje neustálou a širokou mediální podporu, která vytvoří a udrží vstřícné nebo tolerantní prostředí pro tyto aktivity v celé společnosti. 17) Sociální ekonomika nemůže existovat (plnit svůj účel) bez aktivního zapojení cílových skupin. 18) Sociální ekonomika se liší od profesionálních nebo komunitních služeb i tím, že je do ní zapojena nejméně jedna, ale obyčejně více různých skupin ohrožených sociální exkluzi. 19) Sociální ekonomice pro zapojení cílových skupin předchází jejich aktivní vyhledávání, následně přesvědčování, školení a nepřetržitá, nevtíravá, vysoce odborná pomoc, možnost supervize 20) Sociální ekonomika se nejefektivněji uskutečňuje na nejnižší správní úrovni – na úrovni obcí a pověřených obcí. 21) Sociální ekonomika je založena na subjektech, které jsou rizikové v čase, místě, způsobu života, nebo s nedostatečným vzděláním a zázemím. Její nutné předpokládat, že výkon může být nižší a riziko ztrát či neúspěchu vyšší. 22) Sociální ekonomika má tendenci k dlouhodobějšímu než nutnému, využívání zdrojů a legislativních i ostatních zvýhodnění. S tím je nutno kalkulovat i ve zdrojích. Předčasné ukončení podpory, většinou na základě prvních pozitivních ekonomických výsledků, vede ke zhroucení aktivity. 23) Sociální ekonomika musí mít měřitelné výstupy, které nejsou jenom nebo prioritně „ekonomické“. S ohledem na charakter cílových skupin jsou stanovena měřítka pro posouzení míry úniku od sociální exkluze a míry postupu sociální inkluze.

24) Sociální ekonomika není sociální podporou. Sociální dávky jednotlivci, rodinám a osobám žijícím ve společné domácnosti nejsou sociální ekonomikou. 25) Sociální ekonomika a její podpora není adresována v legislativních a dalších institutech pro jednotlivce, přestože je cílem zabránit sociální exkluzi každého jednotlivého občana. 26) Sociální ekonomika pro úspěšné dlouhodobé trvání, ve smyslu naplnění záměrů a k umožnění vytvářených synergických efektů, potřebuje odborníky na tuto oblast, jak v rámci veřejné správy, tak v oblasti ekonomiky a dalších. Je nutno provést změny a doplnění v učebních osnovách škol vychovávajících profesionály v těchto oblastech. 27) Sociální ekonomika ve své struktuře naplňuje horizontální témata jako jsou udržitelný rozvoj, informační společnost, podpora místním iniciativám, rovné příležitosti a další požadavky, například v oblasti gender mainstreamingu apod. 28) Sociální ekonomika je potřebná při jakékoliv míře nezaměstnanosti. Cílové skupiny mají specifika, která se vymykají běžnému rámci společnosti, zejména možnosti přístupu na trhy práce a rovnost příležitostí. 29) Sociální ekonomika nediskriminuje ani neupřednostňuje žádnou z forem „podnikání“. Předpokládá, že každá forma je v čase a místě odpovídající možnostem a potřebám. Dále mezi důležité věci patří: § § § §

uplatňovat poznatky k naplňování horizontálních témat, gender a dalších ukazatelů v této oblasti; zajistit poznatky pro dlouhodobost – pokračování aktivit i po skončení projektu – podpora místním iniciativám; hledat a dát návrh na vznik zcela nových typů ekonomických subjektů, s novými vzorci chování; nekončit s projekty , ale připravit jejich další postupné ujasňování a dopracovávání – pokračování 2008 – 2013.

Obecně máme tento postup, věříme že pragmatický:

POSTULÁ POSTULÁTY SOCIÁ SOCIÁLNÍ LNÍ EKONOMIKY DRAFT

PILOTNÍ PROJEKTY Mediální aktivity

Dotazníková a evaluační šetření

POSTULÁ POSTULÁTY SOCIÁ SOCIÁLNÍ LNÍ EKONOMIKY ČISTOPIS

Návrhy pro legislativu, školství kolství, samosprá samosprávu … Mediá Mediální lní aktivity, Př Příruč ručky … Na jeho naplnění nám zbývá něco málo přes půlrok. I když máme problémy s financováním projektu, vinou nesystémových postupů Řídícího orgánu – MPSV ČR, věříme, že naplníme požadavky kladené na tento projekt. Jedním z hlavních výstupů bude příručka pro obce a pro neziskové organizace, dále Glosář sjednocujících pojmů v rámci několika jazyků, samozřejmě tvořených našim nadnárodním partnerstvím, plus výstupy pro využití v úprav v rámci legislativy a školství. V neposlední řadě taky provedení medializace a diseminace. Nyní mi dovolte seznámit vás blíže s hlavním výstupem – Příručkou. Ve stávající fázi je zpracovaná tak, aby byla využitelná nejenom v našich podmínkách – ČR, ale i u zahraničních partnerů. Je našim společným dílem, ale přesto pro tuto konferenci více již ukazující podmínky ČR. V dalším období bude podrobněji rozpracována k využití přímo na místech, kde se jedná o pomoci cílovým skupinám. Podrobněji popíšu v následujících slidech.

PŘÍRUČKA EXISTENCE POTŘEBY, OCHOTY, SNAHY A POVINNOSTI ZE ZÁKONA POMOCI OSOBÁM OHROŽENÝM SOCIÁLNÍ EXKLUZÍ NA DANÉM TERITORIU, REGIONU, V OBCI

EXISTENCE OSOB OHROŽENÝCH SOCIÁLNÍ EXKLUZÍ NA DANÉM TERITORIU, REGIONU, V OBCI

KONKRÉTNÍ VYMEZENÍ SE MŮŽE V ČASE MĚNIT – URČUJE VLÁDA

1. nutná podmínka pro realizaci procesu

ZÁKONY, NAŘÍZENÍ, VYHLÁŠKY, STÁTNÍ SPRÁVA A SAMOSPRÁVA OBČANSKÝ SEKTOR, PODNIKATELSKÁ SFÉRA ATD.

2. nutná podmínka pro realizaci procesu

POSTUP FÁZE PŘÍPRAVNÁ

1. FÁZE KONTAKTNÍ DIAGNOSTICKÁ

P ŘEDKONTAKTNÍ

2. FÁZE KONTAKTNÍ

3. FÁZE KONTAKTNÍ

REALIZAČ NÍ SUPERVIZNÍ

FÁZE ZÁVĚREČNÁ

VYHODNOCOVACÍ

Přípravná fáze Přípravná fáze Přípravná fáze První kontaktní fáze První kontaktní fáze Druhá kontaktní fáze Druhá kontaktní fáze Třetí kontaktní fáze Třetí kontaktní fáze Závěrečná fáze Závěrečná fáze

-

Předkontaktní Předkontaktní Předkontaktní Diagnostická Diagnostická Realizační Realizační Supervizní Supervizní Vyhodnocovací Vyhodnocovací

V přílohách jsou dále obsaženy pomocné materiály, například co může být obsahem supervize, vzor dotazníku pro první jednání s klientem apod. Úloha NTS Dovolte mi ještě trochu zmínit Národní tématické sítě, které považujeme za velmi důležité jak v tomto období, tak v dalším, pokud se budou schopny udržet. Byla by chyba, kdyby ne, protože podle nás bude kvalita dalších výstupů dost záviset i na nich. Zejména si myslíme, že mají co říct v těchto oblastech: § § § § §

sdílení informací s RP a TCA; prezentace vlastních výstupů RP; prosazení „best practices“ do národních programu; sdružení sil pro společný lobing a mediální prezentace; zjednodušení komunikace s ministerstvy a odborovými institucemi;

§ § § § § §

zajištění kontaktu s politiky; získání informací o strategii ministerstva; udržitelný rozvoj (financování); zkvalitnění metod a individuálního přístupu k cílovým skupinám; spolupráce NNO, institucí; a další …………….. .

Na závěr přeji nám všem, aby toto prostředí bylo dělné a sdělné, aby jsme navzájem získali poznatky, které kvalitativně ovlivní naše pohledy a promítnou se i do zpracovávaných projektů s hlavním cílem – naplnit záměr pro který byly vytvořeny podmínky od Evropské unie – pomoci skupinám ohroženým sociální exkluzí a udržovat sociální smír.

Sociální ekonomika jako jeden z prostředků integrace příslušníků národnostních menšin a cizinců Dr. Peter Lipták, předseda, o.s. Obec Slovákov v ČR Obsah: 1. Úvod – stručná charakteristika partnera projektu; 2. V čom spočíva úloha OS v ČR ako národného partnera; 3. Národnostné menšiny v ČR – aktuálny stav a problémy; 4. Cudzinci v ČR – aktuálny stav a problémy; 5. Výsledky dotazníkového šetrenia OS v ČR; 6. Sociálna ekonomika a integrácia národnostných menšín a cudzincov – všeobecné poznámky.

1. Úvod – stručná charakteristika partnera projektu Obec Slovákov v Českej republike (OS v ČR) je združenie Slovákov - občanov ČR a ich priaznivcov bez ohľadu na národnosť ku ktorej sa hlásia. Je to klasické menšinové združenie, ktorého program je zameraný na elimináciu vplyvov vedúcich k prirodzenej asimilácii Slovákov v českom prostredí, ktorú aj Česi považujú za nežiaducu. OS v ČR bola na Ministerstve vnútra ČR registrovaná 29.12.1992 a ustanovená na I. Sneme v Prahe vo februári 1993. V súčasnosti pozostáva z štrnástich Regionálnych obcí (RO Praha, RO Karlovy Vary, RO Sokolov, RO Kladno, RO Tábor, RO Karviná, RO Brno, RO Plzeň, RO Kroměříž, RO Stříbro, RO Třinec, RO Teplice, RO Hradec Králové, RO Kopřivnice). V súčasnosti má OS v ČR 1700 členov. Na VI. Sneme OS v Prahe (v marci 2005) bol prijatý programový dokument pod názvom "OS - 2008". Táto koncepcia obsahuje základné smery činnosti OS v ČR, ktoré sú zhrnuté v 4. smeroch: 1) Pestovanie slovenskosti, 2)Pestovanie vzájomnosti, 3) Participácia na riešení verejných záležitostí, 4) Solidarita a vzájomná pomoc. Činnosť OS v ČR sa sústreďuje na realizáciu rôznych kultúrno - umeleckých, spoločenských, spoločensko - vedných a vzdelávacích projektov. Aktívnu úlohu zohráva OS v ČR v rámci Slovenského fóra v Prahe a

v Asociácii národnostních združení ČR. Úspešný je medzinárodný festival slovenského folklóru "Jánošíkov dukát" v Rožnove pod Radhoštěm a Cena Mateja Hrebendu. Každá z štrnástich Regionálnych obcí Slovákov v ČR (ROS) pracuje aktívne v meste a regióne svojho pôsobenia a mesačne sa v rámci celej Obce Slovákov v ČR uskutoční minimálne desať akcií rôzneho typu. Jednotlivé ROS reprezentujú slovenskú menšinu v ČR v komisiách a výboroch pre národnostné menšiny v krajoch a mestách ich pôsobenia. Princípmi činnosti OS v ČR sú nadstraníckosť a ústretovosť voči všetkým, ktorí podporujú kultúrnu emancipáciu slovenskej menšiny v ČR. OS v ČR úzko spolupracuje s mnohými spolkami slovenskej menšiny v Európe (Maďarsko, Poľsko, Ukrajina, Srbsko, Nemecko.) OS v ČR je zakladajúcim členom Svetového združenia Slovákov v zahraničí a je členom Federalistickej únie európskych národností. V rámci OS v ČR pracuje analytická komisia, zložená z intelektuálov a vedcov, Slovákov aj Čechov a vzniká skupina pre mládež a vzdelávanie. OS v ČR vydáva od roku 1993 mesačník KORENE - Prvý slovenský časopis v Českej republike. Časopis je klasickým periodikom národnostnej menšiny, odrážajúcim jej problémy a informujúcim o záležitostiach, ktoré Slovákov v ČR zaujímajú. Rovnako ako vydavateľ vo svojej činnosti aj časopis vo svojom obsahu, dodržuje zásadu nadstraníckosti a pozitívneho vzťahu k domovine príslušníkov slovenskej menšiny v ČR - Slovensku. V jeho obsahu je maximálny priestor venovaný informáciám o aktivitách Slovákov v Českej republike a spolkov v ktorých sa združujú. Časopis reflektuje aj široko založené aktivity vydavateľa (OS v ČR), pravidelne informuje o živote Slovákov v iných (hlavne európskych) krajinách a v živom kontakte je s veľkým množstvom svojich čitateľov. Narastá počet predplatiteľov časopisu a so záujmom je prijímaný aj príslušníkmi majoritného národa. 2. V čem spočívá úloha OS v ČR jako národního partnera. Významnou skupinou lidí, kteří jsou potencionálními klienty předpokládané ochranné a podporující sítě sociální ekonomiky jsou početné komunity národnostních menšin a cizinců, krátkodobě nebo dlouhodobě žijících na území České republiky. Na základě níže uvedených exaktních statistických údajů a odhadů lze celkem reálně odhadnout, že v České republice žije 800 tisíc až jeden milión lidí, kteří nejsou příslušníci majoritního, českého národa a tudíž jsou v kategorii, která z hlediska svého uplatnění na trhu práce má více nebo méně ztížené podmínky. Současně lze s určitostí tvrdit, že problematika národnostních menšin a cizinců jako možných a žádoucích cílových skupin z hlediska působení opatření sociální ekonomiky je doposud fenoménem nepoznaným. To znamená, že v rámci projektu HEFAISTOS je skutečně potřebné vyčlenit kapacity na prozkoumání dané problematiky právě z tohoto úhlu pohledu, zjistit, které faktory tvoří bariéry pro emancipaci příslušníků národnostních menšin a cizinců v rámci majoritní společnosti. Současně je možno na základě vhodně a racionálně nastaveného výzkumu v této (dosud jen minimálně poznané) oblasti zjistit, která omezení jsou objektivního rázu a lze je pomocí účinných opatření legislativního nebo administrativního charakteru bez větší ekonomické zátěže státu nebo regionů (samosprávy) rychle eliminovat. OS v ČR má pro naplnění tohoto úkolu vhodné předpoklady a podmínky a proto se stala partnerem projektu.

3. Národnostní menšiny v ČR – aktuální stav a problémy

Cílovou skupinou pro rozvojového partnera „Obec Slovákov v Českej republike“ jsou komunity národnostních menšin, nebo skupiny cizinců, dlouhodobě (z různých důvodů) pobývajících na území České republiky. Komunity národnostních menšin jsou podle výsledků posledního sčítání obyvatelstva v ČR (k 1. březnu 2001) tvořeny následujícími menšinami: † slovenská † polská † německá † romská † maďarská † ukrajinská † ruská † rusínská † bulharská † rumunská † řecká † vietnamská † albánská † chorvatská † srbská † jiná † nezjištěno

Celkem

193.190 osob (reálně cca 350 000) 51.968 39.106 11.746 (reálně cca 250 000) 14.672 22.112 12.369 1.106 4.363 1.238 3.219 17.462 690 1.585 1.801 26.499 172.827 575.953 (reálně cca 800 000 až 1 milion osob)

Rezoluce Výboru ministrů Rady Evropy z 15. března 2006 přijatá na základě hodnocení aplikace „Rámcové úmluvy o ochraně práv národnostních menšin“ v podmínkách ČR obsahuje tyto závěry: Celkový vývoj v této oblasti je hodnocen pozitivně, avšak jako otevřená otázka je nastolen problém ohrožených skupin, mezi než patří zejména Romové. Rezoluce zdůrazňuje, že je třeba vytvářet podmínky pro zkvalitnění života Romů a zabránění jejich sociálního vyloučení. Výbor ministrů doporučuje: Zajištění efektivního zavádění legislativních opatření, která budou sloužit k ochraně národnostních menšin do praxe ve všech oblastech, především prostřednictvím lokálních a regionálních samospráv. Podpořit tak rozvoj a ochranu osob náležejících k národnostním menšinám. Rezoluce dále obsahuje návrhy na celou řadu konkrétních opatření, včetně efektivnějšího monitorování a kontroly situace. 15. listopadu 2006 byl podpisem prezidenta ČR ukončen proces ratifikace „Evropské charty regionálních či národnostních jazyků“. Z ní vyplývá, že zvláštního režimu ochrany se dostane polštině na území Moravskoslezského kraje (okresy Karviná a Frýdek – Místek) a slovenštině na celém území ČR. 4. Cizinci v ČR – aktuální stav a problémy V České republice žilo k 31. prosinci 2005 278.312 cizinců, z toho 110.598 cizinců s trvalým pobytem, 167.714 cizinců s některým z typů dlouhodobých pobytů nad 90 dnů (tj. přechodné pobyty občanů EU a jejich rodinných příslušníků, dále víza nad 90 dnů a povolení k dlouhodobému pobytu občanů zemí mimo EU). K 30. červnu 2006 evidovalo Ředitelství

služby cizinecké a pohraniční policie MV ČR 295.955 cizinců. Trvalý pobyt mělo 125.849 těchto cizinců, ostatní typy pobytu pak 170.106 cizinců. 32.% evidovaných cizinců představovali občané Ukrajiny, 18.% občané Slovenska a 13.% občané Vietnamu. Ekonomická aktivita: K 31. prosinci 2005 evidovaly úřady ČR celkem 218.982 ekonomicky aktivních cizinců. 151.736 těchto cizinců bylo evidováno úřady práce (mezi tyto cizince jsou řazení cizinci v postavení zaměstnanců a nově podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti rovněž cizinci, kteří pracují jako společníci obchodních společností, členové družstev či jako členové statutárních orgánů obchodních společností a družstev, a přitom se kromě účasti na řízení společnosti věnují plnění běžných úkolů), dalších 67.246 cizinců mělo platné živnostenské oprávnění. Pracující cizinci tvořili 79% z celkového počtu cizinců bydlících v České republice. Cizinci evidovaní úřady práce: k 30. červnu 2006 MPSV ČR - Správa služeb zaměstnanosti, resp. úřady práce evidovali v ČR 165.148 cizinců, z toho 51 % představovali občané Slovenska (83.615 osob), dále 25 % tvořili občané Ukrajiny (41.730 osob) a 8% občané Polska (13.492 osob). Několik poznámek k uvedeným statistickým údajům: Známe počty legálně registrovaných cizinců a lidí, a těch z nich, kteří se u nás uplatnili na trhu práce. Jejich počet mírně narůstá, avšak v porovnání s některými velkými státy EU jsou jejich počty v poměru k majoritě stále zanedbatelné. Počet cizinců (když z pochopitelných důvodů nebudeme počítat Slováky) se pohybuje něco málo nad 2 % z celkové populace, což je o více než 2/3 méně než evropský průměr. To znamená, že tu neexistuje žádná reálna hrozba (často zveličovaná v médiích). Problém je však v tom, že nikdo nezná počty cizinců pobývajících (a často i nelegálně pracujících) na území ČR. Je jich 10, 50 nebo 100.000 tisíc. Zjištění skutečného stavu a legalizace pobytu všech cizinců to je stěžejní úkol státních orgánů v současnosti. 5. Výsledky dotazníkového šetření OS v ČR Občanské sdružení Obec Slovákov v ČR jako partner programu iniciativy Společnosti EQUAL – HEFAISTOS spolupracuje na průzkumu názorů příslušníků národnostních menšin a cizinců na sociální ekonomiku v ČR z hlediska možností jejich uplatnění na trhu práce. Cílem akce je: Prostřednictvím tohoto dotazníku - jako jednoho z nástrojů komplexního rozboru dané problematiky chceme získat názory cca 400 respondentů oslovených ve čtyřech krajích ČR: Ústeckem Karlovarském, Moravskoslezském, Jihomoravském. Tato dotazníková akce je anonymní! Otázky mají základní charakter, nejsou respondentům uzavřeny pro případné další vyjádření, informace a náměty. K 30. září 2007 bylo zpracováno celkem 268 dotazníků. Z dosud vyhodnocené části dotazníků byly získány následující poznatky: Dotazníky vyplnilo 62 % mužů a 38 % žen. Z toho je 94 % příslušníků národnostních menšin, z nich výrazně převažují příslušníci slovenské menšiny. Ostatní jsou cizinci nebo svůj status specifikovali nepřesně. Výrazná většina respondentů uvedla, že žije v ČR dlouhodobě, 57 % víc než 20 let. Z hlediska vzdělání převládá středoškolské.

Podstatné co z dosavadního průzkumu vyplývá, je skutečnost, že ani jeden z respondentů nebyl v čase vyplňování dotazníků nezaměstnaným, ale přesto 90% z nich má zkušenost s nezaměstnaností a tudíž i se snahou uplatnit se na trhu práce. 20 % z nich bylo dokonce nezaměstnaných víc než rok, zbytek od několika týdnů do několika měsíců. Na otázku, jak získali zaměstnání odpovědělo 42 %, že s pomocí známého, který je novému zaměstnavateli doporučil a 20 % respondentů se zaměstnalo díky informacím získaným pomocí internetu. Převažuje zaměstnání v službách a ve výrobě (80%). Téměř 70 % respondentů uvádí, že při hledání zaměstnání se setkali s problémy, které měly přímo nevyjádřenou, ale zjevnou (zprostředkovanou) souvislost s jejich národností. 80 % z nich uvedlo, že by při hledání uplatnění na trhu práce uvítali pomoc specializované instituce, která pracuje ve prospěch cizinců a menšin. 60 % z dotazovaných uvedlo, že jsou s prací úřadů (Úřady práce, Samosprávné orgány měst a obcí), které se zabývají zaměstnaností nespokojeni, nebo i velmi nespokojeni. Informovanost o právní ochraně cizinců a příslušníků národnostních menšin je všeobecně poměrně nízká. 80 % respondentů neví o existenci výboru nebo komise zabývající se toto problematikou. Pozitivním výsledkem vyplývajícím z dosavadního zpracování průzkumu je, že 90 % respondentů uvedlo, že jejich životní úroveň po přestěhování do ČR se mírně zlepšila. Vzdělání jako faktoru důležitému pro život je ze stupnice od 1 do 8 přiřazováno místo oscilující kolem čísla 5, což ukazuje na to, že faktor vzděláni ve spojitosti s uplatněním na trhu práce není doceněn. Z uvedeného lze učinit nesledující předběžné závěry: 1. Výraznější pozornost bude nutné věnovat informovanosti příslušníků menšin a cizinců o možnostech jejich právního postavení a ochrany. 2. Úřady zabývající se problematikou uplatnění těchto kategorií lidí by měly být podrobeny důkladnějšímu průzkumu, s cílem zjistit příčiny nespokojenosti respondentů s jejich prací. 3. Výraznější pozornost v práci s obyvateli podléhající exkluzi na trhu práce je nutné věnovat otázce jejich celoživotního vzdělávání. U příslušníků národnostních menšin a cizinců se jedná v první fázi zvlášť o vzdělání v jazyce, protože ovládání jazyka majoritního národa je prvním předpokladem při inkluzi této kategorie obyvatel ČR, bez ohledu na to jestli již mají statut občanů nebo jsou na území ČR stále cizinci. 6. Sociální ekonomika a integrace národnostních menšin a cizinců – všeobecné poznámky Nejdřív je nutné definovat pojmy: Pod asimilací menšin a cizinců chápeme proces, který končí jejich splynutím s majoritním národem v kulturní, jazykové a nakonec i ekonomické oblasti. Integrace je proces kdy dochází k bezproblémovému sžití minority v prostředí většinové společnosti, avšak s uchováním své jazykové a kulturní svébytnosti. K tomu by měly napomáhat i jednotlivé formy aplikace sociální ekonomiky v prostředí národnostních menšin (v ČR zejména Romské) a v komunitách cizinců. Nejde tedy o to, „vyrábět“ jednolitý národní korpus, ale pluralitní, občanskou společnost plnou různorodých a obohacujících kulturních projevů. To znamená kulturní a jazykovou emancipaci a občanskou a ekonomikou angažovanost. V rámci EÚ je už (viz bod 3) dostatek závazných legislativních postupů

k ochraně kulturní a jazykové identity národnostních menšin. V oblasti občanské a ekonomické emancipace cizinců (migrantů) s využitím prostředků sociální ekonomiky jsme však zdá se stále jenom na začátku cesty. Dovolte mi několik zevšeobecňujících poznámek a závěrů k této oblasti: Inkluze sociálně vyloučených příslušníků národnostních menšin, ale zejména cizinců není jenom prostředkem řešení jejich sociálního postavení a místa na trhu práce, ale i jedním z významných (a doslova prioritních) prostředků jejich celkové emancipace v novém prostředí to znamená integrace. Integrace znamená proces odstraňování jazykové, ekonomické a sociální bariéry. Pod jazykovou chápeme zvládnutí jazyka majority dané společnosti, ekonomická spočívá v získáni plnohodnotného pracovního zařazení, tzn. na úrovni příslušníků majoritní společnosti, tj. i zákonného práva v oblasti zdravotního a sociálního pojištění a výše mzdy za vykonanou práci. Je nutné odstranit z trhu práce „zločiny bez obětí,“ to znamená ponižující, nelegální práci, hraničící někdy s novodobým otrokářstvím. (Tyto „zločiny“ patřičným orgánům nikdo neoznámí a tudíž nejsou ani řešeny – proto „zločiny bez obětí.) Ještě poznámka k vzdělání: To se samozřejmě a na prvním místě týká též pracovníků státního aparátu, zejména mocenských složek. Zejména u Cizinecké policie musí být zaměstnáni lidé, kteří mluví jazyky cizinců. Policisté nemůžou mluvit pomalu česky domnívajíc se, že jim cizinec bude rozumět. K řešení těchto problémů vedou minimálně dvě cesty: Legalizace a vzdělání. První z cest je úkolem státních (eventuelně) samosprávných orgánů, na té druhé mohou velmi významnou úlohu sehrát neziskové organizace (samozřejmě se státní nebo evropskou, grantovou podporou jejich projektů) v této oblasti. Neziskové organizace postupně přecházejí od starostlivosti o politické uprchlíky k starostlivosti o ekonomické migranty a jejich integraci v oblasti kulturní i ekonomické. Tento proces se bude prohlubovat, je však při tom nutné (i v podmínkách ČR) pochopit a docenit tu skutečnost, že ekonomická migrace přestává být jevem negativním a z celostátního pohledu se přesouvá se do oblasti žádoucí. Viz zavádění tzv. „zelených karet“ a hledání i jiných cest k získání kvalifikované pracovní síly ze zahraničí. V různých zdrojích se uvádí, že v současnosti by ČR potřebovala získat parcovníky ze zahraničí na 50.000 volných pracovních míst.Státní úředníci jsou okolnostmi už dnes nuceni vnímat migraci (zejména tu ekonomickou) jako jev pozitivní, ne jako problém, kterého je potřebné se zbavit. Toto vnímání, by se mělo postupně přenést i do struktur mocenských složek státu, zejména policie. Musí též existovat větší ochota státu a zaměstnavatelů přiznat cizincům jejich skutečnou kvalifikaci bez ohledu na zemi jejich původu nebo jejich fyzický vzhled. Dnes je pro mnohé cizince cestou k vymanění se z tohoto omezení získání vlastního živnostenského listu. Možnosti inkluze napomáhá zejména opakovaný pobyt a práce na území ČR anebo existence stabilních sociálních sítí. Okolnosti, které jsou negativními faktory sociální inkluze je právě již zmiňovaná ilegální práce, nedobrovolné zařazení na nejnižší stupínek pracovního procesu a neschopnost vymanit se z těchto stereotypů.

S využitím doporučení obsažených v závěrečné zprávě z výzkumu pod názvem „Vliv kvalifikace na uplatnění a mobilitu na českém trhu práce u migrantů ze třetích zemí“ (Grygar, Čaněk, Černík – srpen 2006) si na závěr dovoluji přednést tyto postuláty: • •

• • •

Je potřebné pokračovat v započaté cestě vytváření takových podmínek pro cizince žijící v ČR, které jim v případě jejich zájmu umožní plnou integraci do české společnosti. Lidem, kteří se vlastním přičiněním, nebo pod tlakem okolností ocitli (na trhu práce) mimo legální prostor, dát možnost a motivovat je k tomu (a zde je významná úloha neziskových organizací pozn. P.L.), aby mohli z této šedé zóny bez dalších následků vystoupit. Je potřebné vytvářet takové prostředí, které bude podporovat rozšiřování kvalifikace i pro cizince a aby to byla alternativa vůči situaci, kdy jediným kvalifikačním předpokladem je cena práce, za kterou jsou tito lidé ochotni pracovat. V českém veřejném prostředí je potřebné vytvářet takové legislativní a společensko kritické prostředí, které by formulovalo nepřípustnost znevýhodňování pracovníků na základě jejich původu, etnicity, nebo jazyka. Kritické prostředí by asi zůstalo jenom v poloze zbožného přání bez patřičné legislativy, včetně účinných sankcí za porušování uvedených zásad.

Projekt „Separace pro recyklaci – jedna z možností pro sociální podnikání“ Viliam Šuňal, předseda, o.s. TRIANON, Český Těšín Zřízení chráněné dílny (CHD) TRIANON je součástí pilotního programu Bez bariér bez hranic, jehož obsahem je udržitelný rozvoj. Udržitelný rozvoj je v OS TRIANON od počátku realizace programu vnímán jako součást tří vzájemné propojených oblastí a to: • • •

Sociální; Ekonomické; Environmentální.

Chráněná dílna vytváří podmínky pro zaměstnanost osob se zdravotním znevýhodněním a umožňuje těmto osobám uspět na trhu práce. Obsahem práce dílen je „SEPARACE PRO RECYKLACI“. Jedná o demontáž elektronického zařízení a vrácení vytříděných materiálů recyklačním subjektům k dalšímu využití. Zaměstnanci dílen proto musí znát řadu odborných postupů, aby správně zařadili vytříděné komponenty k separaci a tak co nejlépe zhodnotili svou práci. Začátek Realizace projektu byla zahájená v pronajatých prostorách dne 1.11.2004. Byly vytvořeny nástroje řízení projektu, zpracovány interní směrnice pro chod pracoviště s osobami ZTP se zvláštním režimem. Dva přijati pracovníci Jan Pištula a Jeroným Slivka byli vybaveni základním nářadím a získávali první zkušenosti. Financování

Činnost CHD je financována z prostředků přidělených Nadačním fondem Dalkia Morava (2004) na realizaci projektu Separace pro recyklaci, dále z vlastní činnosti za odevzdaný vyseparovaný materiál a z příspěvků ÚP Karviná. Průběh činnosti Chráněná dílna byla přestěhována (říjen 2005) do vlastních prostor Na Horkách, který byl OS TRIANON prodán městem Český Těšín za symbolickou cenu. Dílna byla vybavena drtičem plastu, vysokozdvižním vozíkem, hydraulickým lisem, nábytkem, zařízením a dalším specielním nářadím. Bylo vybudováno sociální zázemí pro pět zaměstnanců chráněných dílen. Zaměstnanci kromě technické činnosti se učí zpracovávat „měkké“ projekty, zúčastňují se školení a setkání k výměně zkušeností v rámci Regionálních center pomoci a mobility (RCPM). Zúčastnili se mezinárodní výstavy Plastex a podíleli se na zabezpečení studentské praxe „Vyrob si vlastní kolektor“. Jedná se o jeden z důležitých směrů činnosti dílny – podpory využití obnovitelných zdrojů energie. Za uplynulé období bylo vyseparováno a odevzdáno CHD OS TRIANON k recyklaci: • • •

2005 – 25 655 kg; 2006 – 49 599 kg; za ½ roku 2007 – 23 323 kg ostatního a 2 235 kg nebezpečného odpadu. Zaměstnanci CHD se podílejí na méně náročných úpravách objektu.

Partneři OS TRIANON pokračuje v jednáních s hlavními partnery pro rozvoj programu Separace a to s Moravia Steel a.s., Třineckými železárnami a.s., Lázněmi Darkov Karviná, Obchodně podnikatelskou fakultou Karviná Slezské univerzity Opava, Energetikou Třinec a městem Český Těšín. Od roku 2004 se trvá spolupráce s ČOI-ústředí Praha ve věci smluvní likvidace elektrozařízení. Velice dobře se rozvíjí spolupráce s Chráněnou technickou dílnou – Charita Opava ve Velkých Hošticích. V roce 2007 byla zahájena jednání o rozšíření spolupráce s chráněnou dílnou Žilina a již vytvořenými RCPM. Dále byly navázány vztahy spolupráce s firmou REMAKPLAST s.r.o. Slavětín ve věci zpracování a lepšího zhodnocení plastů. Touto firmou je řešen problém dalšího technického vybavení zejména výkonným drtičem platů. Za tímto účelem je připravena projektová žádost na spolufinancování zakoupeni nového drtiče. Prezentace Projekt SEPARACE PRO RECYKLACI byl prezentován na mezinárodním workshopu Ekologie bez hranic 28. listopadu 2006 za účasti představitelů města Český Těšín, města Cieszyn, partnerských institucí jako např. Slezská univerzita OPF Karviná, Akademie J.A. Komenského Karviná, Gymnázium Český Těšín, Stow. Ekoenergia Ciezsyn, Stow. oswiaty zdrawotnej Rybnik, představitelů Euroregionu Těšínské Slezsko – Szlonsk Cieszynski a odborných firem z ČR a PR. Dále byl projekt prezentován na IV. mezinárodní konferenci Bez bariér bez hranic ve dnech 5.- 6. října 2006 v Karviné, na Mezinárodní konferenci „Úloha sociální ekonomiky ve zvyšování zaměstnanosti sociálně vyloučených skupin obyvatel ČR“ ve dnech 7.- 8. prosince 2006 v Hradci Králové organizované OS ORFEUS, na semináři NRZP a ÚP hlavního města Praha „Zaměstnávání osob se zdravotním postižením“ dne 29. listopadu 2006. Na semináři v rámci projektu EQUAL Sociální družstvo a podnik Svazu Českých a Moravských výrobních družstev k rozvoji sociální ekonomiky v Prostějově dne 13. prosince 2006 a na dalších významných akcích.

V roce 2007 byl projekt prezentován na výstavě INFOTHERMA Ostrava leden 2007, dále na IV. Mezinárodní studentské konferenci Obnovitelné energetické zdroje v teorii a praxi 19.20. dubna 2007, na semináři NRZP a ÚP hlavního města Praha „Zaměstnávání osob se zdravotním postižením“ dne 22. května 2007 a na řadě dalších akcích. CHD OS TRIANON navštívila řada osobností, jako např. Ing. D. Kafka – místopředseda Parlamentního výboru pro sociální politiku, E. Matykiewicz – senátor Parlamentu ČR, ředitelka NF Dalkia ČR Ing. H. Gižová, Dr. M. Pecka – místostarosta města Český Těšín a další. Hlavním cílem CHD OS TRIANON do budoucna je získat lepší vybavení, které přispěje k lepšímu zhodnocení materiálu na výstupu a tím ke zvýšení efektivnosti činnosti CHD. Poznatky získané za krátkou dobu využít pro rozvoj sociálního podnikání v dalších směrech a to zejména do oblasti poskytování sociálních služeb dle zákona o sociálních službách, který jistě změní svůj obsah.

Sociální rovnováha – praktické zkušenosti a vyprodukovaný výstup Dott. Antonio Sciacchitano, Dott. Vincenzo Petracca, Colegio Universitario ARCES, Palermo, Itálie Poznámka

Text příspěvku je zpracovaný na základě překladu anglického textu PowerPointové prezentace projektu EQUAL - Sviluppo di un Modello di Rendicontazione Sociale per le A.U.S.L. č. IT-ITG2-SIC -17.

V první části našeho společného vystoupení se zaměřím na proces zpracovávání směrnice, jako „nástroje“ sociální rovnováhy a jeho experimentální fáze: Fáze 1 - plánování: -

vymezení plánu zaměstnání/pracovních míst, která poukazuje na artikulaci/členění aktivit a časové přehledy; vymezení cílů, zabývajících se sociální rovnováhou; analýza a mapování investorů peněz; sběr a analýza dokumentů: normativy a interní dokumenty (poslání a cenné informace); vymezení demografického, normativního, institucionálního, organizačního kontextu.

Fáze 2 - účetnictví: -

vymezení oblasti účtování; vymezení principů úprav; analýza aktivit provozovaných organizací, zjišťování/rozpoznání nástrojů manažerského monitorování, vymezení objektů odpovědnosti a příslušného indikativu výkonu (ekonomicko-finanční a extra-účetnické kvantitativní ukazatele). Ukazatele mohou být definovány jako: ü procesní ukazatele vyhodnocují způsob, jímž jsou aktivity řízeny a způsob, podle něhož organizace komunikuje s investory peněz a zahrnuje je do aktivit; ü ukazatele výsledků (nebo aktivity) dosažených po provedení stanovených aktivit, ve vztahu k vyhlášeným cílům.

Fáze 3 - audit a hlášení: -

plán sociální rovnováhy v návrhu/konceptu: shromážděné údaje musí být čitelné a logické, aby je mohli investoři peněz co nejlépe přečíst; vymezení indexu dokumentu; vymezení cílů pro zdokonalení/vylepšení zprávy a výkonů organizace.

Ve druhé části našeho příspěvku budeme věnovat pozornost zapojení investorů, které je nezbytné pro takové organizace, které mají přímý kontakt se svými příjemci (angl. „beneficiaries“); ve skutečnosti to umožňuje znovustanovení a znovuvymezení strategie, cílů a činnosti organizace. Pro zapojení investorů je třeba: -

stanovit vhodné/příslušné způsoby zapojení; zapojit investory přímo.

Existují různé způsoby jak zapojit investory: -

workshopy; cílené skupiny; setkání, fóra; telefonická centra (angl. „call centers“), dotazníky, intervievy/pohovory.

Po ukončení činnosti investora je třeba zahájit novou fázi -odpověď a evaluace: -

komunikace toho, co bylo zjištěno/poznáno během činnosti zapojení; evaluace výsledků činnosti; znovuvymezení strategie pro zapojení investora.

Pro investory peněz je nejdůležitější částí sociální rovnováhy sociální vztah, který musí obsahovat: -

specifikaci oblastí intervence a zainteresovaných investorů; kvantitativní a kvalitativní popis dosažených výsledků a činných zdrojů, ve vztahu k cílům stanoveným při plánování; formality realizace a výsledek aktivit zapojení investorů do procesů evaluace, odpovědnosti a sociálního plánování organizace.

Důležité je i vymezení hlavních kategorií investorů, kterými jsou: -

uživatelé; kolektivnost, rozdělená do společnosti a životního prostředí; personál/zaměstnanci a spolupracovníci organizace; finančníci/financiéři; dodavatelé zboží a služeb; instituce v daném teritoriu.

Organizace musí účtovat své uskutečněné aktivity všem těmto kategoriím, každá ve vztahu k vlastním zájmům. Ve třetí části příspěvku v krátkosti představíme náš národní projekt nazvaný HELIOS a v jeho rámci realizované jednotlivé fáze: 1. experimentální fáze (již skončila) jejímiž aktivitami byly zejména: -

přímé zapojení 2 zdravotnických organizací (AUSL); prezentace projektové skupiny vůči každému referentovi AUSL; ustavení interní pracovní skupiny k podpoře aktivit projektu HELIOS; sběr údajů a dat a provedených objektů; stanovení mapy investorů; přímé pohovory všech odpovědných osob z různých oblastí organizace; společné užívání shromážděných materiálů a revize každým zodpovědným; společné užívání početního plánu se všemi zodpovědnými, kteří to považují za nástroj evaluace té které oblasti činnosti.

2. fáze rozšiřování - organizace, které mají přímý kontakt se svými příjemci a investory musí provádět silné rozšiřování všech informací, týkajících se poslání, valorizační soustavy a cílů svých činností. Důležité je sdílet tyto informace ve všemi zainteresovanými příjemci, a to prostřednictvím rozšiřování všech dokumentů: -

editováním sociální rovnováhy; pořádáním veřejných setkání; zajišťováním a vytvářením bodů přístupu a informačních center; vytvářením kontaktních bodů s místními investory.

3. fáze školení a zácviku - důležité je také poskytovat celoživotní zaškolování všech operátorů organizace: -

senzibilizovat operátory o poslání a hodnotové soustavě organizace; ujistit se, že jejich činnosti budou zakončeny tím, že nabídnou veškeré své služby příjemcům; rozšiřovat na všechny úrovně organizace systematický pohled, který bude podporovat nejlepší možnou službu.

K zapojení interních a konečných investorů je proto nezbytné: -

zajistit, aby nabízené služby souvisely s potřebami příjemců a s posláním organizace; přimět všechny hráče/účastníky k tomu, aby se reálně zúčastňovali všech činností; zajistit největší difuzi/rozptyl sociálního dopadu aktivit organizace.

Sociální družstevnictví v provincii Řím Roberto Mignini, Alba Sansoni, EFET, Itálie Poznámka: Text příspěvku je zpracovaný na základě překladu anglického textu PowerPointové prezenzace organizace E. D. S. v rámci projektu EQUAL č. IT-IT-G2-LAZ-002 „Podnikové služby vůči rozvoji“)

Uvedený projekt je koordinovaný organizací EFET = ŠKOLÍCÍ ORGÁN ETRURIE a jeho partnery jsou: ERIFO – výzkumný a školící orgán, IMU – Mezinárodní multimediální univerzitní lázně, CIR – Výzkumné meziregionální konsorcium, CISFEL – Mezinárodní středisko pro rozvoj práce a školení/výcviku. Projekt předpokládá 3 etapy: 1. první etapa se sestává z dotazů/informací, zaměřených na všechny sociální společnosti, patřící do Říma a do Provincie Řím. Dotazy mají za cíl analyzovat jejich školící potřeby pokud jde o kvalitu a sociální odpovědnost, a jsou zakončeny vytvořením školících a odborných přeškolovacích služeb, šitých namíru požadavkům sociálních společností. Výstupem z této etapy bude nabídka školení/zácviku, kterou budou moci použít všechny sociální společnosti bezplatně cestou e-vzdělávání (angl. „e-learning“); 2. druhá etapa předpokládá studium modalit/způsobů svěření služeb sociálním společnostem, od SMEs a místních podniků veřejných služeb. Tato studie se soustředí zejména na kritéria, přijatá smluvními orgány pro svěření pracovních objednávek sociálním společnostem. Zvláštní pozornost bude věnována analýze kritérií tendrů a pověření, která zvažují přidanou hodnotu nesenou sociálními společnostmi, zvláště pokud jde o kvalitu a sociálnost služeb, které poskytují; 3. třetí etapa představuje operativní syntézu obou předchozích etap. Aktivace sociální sítě pro místní rozvoj bude stanovena na základě realizace studií. Tato síť bude představovat spojení mezi aktéry/činiteli sociálního rozvoje, patřícími do ziskových a neziskových odvětví. Cílem této sociální sítě bude dosáhnout/docílit podepsání protokolu o dohodě, která je formálním závazkem všech institucionálních, ekonomických a sociálních aktérů/činitelů k přijetí systému veřejných a privátních tendrů, založených na kritériích kvality, a která zvažuje sociální příspěvek, který mohou organizace – náležející/patřící ke třetímu sektoru – přinést. V současné době je první etapa ve stádiu realizace. Zejména analyzujeme shromážděné údaje, vztahující se k potřebám školení/výcviku. Tuto etapa realizuje ERIFO ve spolupráci s EFET-em (vedoucím projektu). Sociální společnosti, které odpověděly na dotazník (40) budou moci mít bezplatný prospěch/užitek ze školících a přeškolovacích kurzů (s asistencí na dálku). Kromě toho budou mít tyto společnosti možnost stát se členy Sociální sítě pro místní rozvoj. Vzorek respondentů: -

vzorek je tvořen hlavně družstvy typu A (45%), což jsou společnosti, které – podle zákona č. 381/91 – řídí sociálně-zdravotnické a vzdělávací služby. Typ B družstev, což jsou družstva zaměřená na pracovní začlenění znevýhodněných osob, představuje 35% z osloveného vzorku. Konečně 15% tohoto vzorku tvoří sociální družstva smíšeného typu/druhu;

-

90% oslovených společností je zapsáno v registru/rejstříku prefektury a stejné procento je zapsáno v regionálním registru/rejstříku;

-

co se týká produktivních/výrobních odvětví, tento vzorek hlavně pracuje v oblasti sociálně-charitativní rehabilitace (30,0%), opatrování/dozoru a valorizace přírody a životního prostředí (25,0%) a v sociálně-zdravotnické oblasti (20,0%). Je důležité podtrhnout/zdůraznit, že jen některé společnosti jsou multiservisní/mnohoslužbové, tj. že pracují v různých odvětvích.

Stáří -vysoký věk (angl. „Seniority“): Družstevní oblast má vysoký podíl starých osob (tzv. „senioritu“) - 42,1% společností bylo ustaveno mezi léty 1996 až 1999, přičemž rok 1999 byl nejvíce „plodný“ pokud jde zakládání sociálních společností. V tomto období vzniklo 47,2% sociálních družstev, která jsou dnes činná. Pokud jde o typ/druh společností, nejstarší jsou družstva typu A. Partneři: • • • •

pokud jde o počet partnerů, je důležité zdůraznit, že oslovená družstva v průběhu doby silně zvětšila své týmy. Družstev, která na počátku tvořilo 9 partnerů, bylo 60%, zatímco nyní jen 28% těchto společností si zachovává tuto početnost; pracovní partneři -schopnost zapojit pracovní síly stoupá/vzrůstá spolu s rozvojem společnosti. Na počátku mohly 3% společností počítat s více než 20ti pracovními partnery; toto procento stoupá až k 15% do okamžiku, kdy byl tento přehled vypracován; znevýhodnění partneři - početnost znevýhodněných partnerů stoupá spolu s konsolidací rozvoje společnosti. Podíl družstev, která na počátku neměla žádného znevýhodněného člena byl 34%,teď představují jen 24% tohoto vzorku; ne-partneři - podle údajů, týkajících se zapojení/účastenství partnerů stoupá rovněž schopnost kooptovat ne-partnery (angl. „non-partners“) spolu se stárnutím společností.

Závěry: Toto odvětví představuje pracovní dynamiku, která je v zásadě pozitivní. Toto odvětví přitahuje/láká/vábí stále se zvyšující počet pracovníků, čímž se kompenzuje problém fluktuace, který vždy znepokojuje/trápí pozorovatele tohoto odvětví. Zapojení - rozhodování: •

zapojení členů – či části členů – do kritických/zásadních rozhodnutí pro život družstva je zaručeno v téměř všech oslovených společnostech (98,9%).Kromě toho polovina z těchto případů (50,7%) předpokládá zapojení většiny členů;

•

v oslovených společnostech nejdůležitější rozhodnutí pro život družstva přijímá Správní rada/představenstvo (51,4%) a Shromáždění členů/Valná hromada (35,3%). Prezident, který se v 83% případů shoduje s vedoucím, autonomně rozhoduje jen v 1 z 10ti případů.

Závěry: Oslovené společnosti jsou charakterizovány vysokou blízkostí svých členů vůči rozhodovacím orgánům. To je jedna z klíčových hodnot těchto společností. Pracovníci přikládají velkou důležitost svému zapojení v organizaci a do významných rozhodovacích procesů. Školení:

• •

interní školení - se zdá být důležitým popudem/hnací silou pro rozvoj družstevních společností. Mezi podniky tohoto vzorku jen 2% z nich nepořádaly během uplynulých 2 let pro vlastní zaměstnance žádný školící kurz; školení znevýhodněných osob - procento společností, které realizovaly interní školící kurzy také pro znevýhodněné osoby je 88,4%. Toto procento je velmi vysoké a jen zdůrazňuje/podtrhuje, jak tento druh společností silně chrání vlastní lidské zdroje a sociální kapitál.

Závěry: Podle výsledků tohoto dotazování je možné potvrdit, že evoluční hnací síla těchto družstev náleží hlavně dvěma silám: růstem jejich rozměru a růstem komplexnosti, kterou musí řídit. Na druhou stranu – všeobecně řečeno – rostoucí rozměr obsahuje větší komplexnost a tím potřebu rostoucí specializace personálu/osazenstva. Družstva se naučila čelit těmto problémům prostřednictvím školení. Vnímané problémy: Mezi různými aspekty, vnímanými/považovanými za nejdůležitější, maximální nejistota v minulosti, avšak ještě větší dnes, se přikládá vztahu s veřejnými institucemi. Uvažujeme-li, že hlavní podíl společností vytváří vlastní obrat díky veřejným orgánům, pak v důsledku toho se hlavní nejistota vztahuje k ekonomickému trendu vlastní společnosti. Klasifikace problémů - při klasifikaci problémů, které nejvíce trápí oslovené společnosti, docházíme k těmto závěrům: • • •

za prvé, jak dříve zdůrazněno, je to vztah k veřejným institucím; za druhé, vedení/management osazenstva; za třetí, přístup k veřejným fondům/financím.

Směrem k optimismu: Jestliže se na jedné straně toto odvětví zdá být znepokojeno nejistotou o veřejných fondech/financích, na druhé straně se zdá být klidným pokud jde o přístup na trh s tzv. „platební/výnosnou poptávkou“. Tento aspekt trápil 17% společností na jejich počátku, ale teď už jen 11% tohoto vzorku. Strategie: Výsledky těchto dotazů naznačují rozdělení, orientované směrem ke konsolidaci vlastního postavení na trhu prostřednictvím důrazu/zaměření na vlastní marketinkové strategie na nové zdroje, náležející soukromému trhu. Na tento trh se dostávají prostřednictvím diverzifikace/rozmanitosti (rozvoj nových služeb 34,6%) a specializace (rozvoj lidských zdrojů 37,6%). Kvalita: • •

kromě toho je možné potvrdit otevření se neziskových podniků vůči nástrojům pro realizaci kvality, zapůjčeným z průmyslu, jako například certifikace, založená na UNI EN ISO (14,0%); pokud jde o difusi/rozptyl sociální rovnováhy, je přijata 18,7% oslovených společností.

Závěry: Je možné potvrdit, že v rámci cestiček zaměřených na rozvoj kvality, existuje rostoucí adopce/osvojování konkrétních nástrojů řízení, která přivádí sociální organizace blíže k ziskovým společnostem. V oblasti kooperace – spolupráce dotazy odhalily, že 25% oslovených společností není napojeno na žádnou družstevní továrnu. Je důležité si připomenout, že je to statisticky výzkumný vzorek uzavřeného systému provincie Řím, který nabízí jisté trendy. Současně je možné potvrdit, že prvky, charakterizující společnosti, které mohou čelit trhu (i když s různými úrovněmi účinnosti), jsou: • • • •

zapojení většiny členů do rozhodovacích procesů; progresivní vysvobození od veřejných zákazníků; trvalý růst sociální struktury a počtu pracujících členů; silná pozornost nepřetržitému školení členů a strategickým marketinkovým strategiím osvojení nových vysoce kvalitních nástrojů.

Sociální družstevnictví v podmínkách České republiky Ing. Karel Rychtář, Svaz českých a moravských výrobních družstev Úvodem děkuji o.s. ORFEUS za pozvání. Omlouvám se hned dvakrát: za to, že jsem přišel pozdě a zase brzy odejdu, žijeme v uchvátané době. Za druhé , že jsem neměl čas si připravit žádnou skvělou prezentaci v obrazové ani v textové podobě. Na druhé straně to považuji za výhodu, protože jediné co může selhat, jsem já osobně. Takže mi dovolte pár poznámek – spíš bych se s Vámi chtěl podělit o zkušenosti, protože v této komorní sestavě a v pokročilé době je to asi to nejrozumnější. Ráno tady mluvil Peter Mészáros o teoretických východiscích, hlavně v bodech, o kterých diskutujeme již dlouhé měsíce společně i se zástupci tohoto projektu v rámci Národní tématické sítě EQUAL. Je samozřejmé, že družstvo jako forma, jako jeden z pilířů a projevů sociální ekonomiky, by nemělo v tom přehledu chybět. Zastupuji Svaz českých a moravských výrobních družstev, který je historickým sdružením, ale také sdružením, které časem nezaniká – naopak zraje. Zastupujeme kolem 300 družstev, z tohoto počtu je zhruba 50 takových, které zaměstnávají převážně zdravotně postižené, kromě toho velmi úzce spolupracujeme s Asociací zaměstnavatelů zdravotně postižených ČR s jejími asi 110 členy. To už je docela solidní zdroj zkušeností a názorů. Družstvo je vedle ostatních projevů sociální ekonomiky – tj. nadací, asociací (u nás pojem občanské sdružení), mutuálek, spíše typem podnikatelským, sociálním podnikem. Liší se od ostatních především tím, že má hodně silný nebo mělo by mít hodně silný prvek solidarity a vzájemnosti. Není subjektem uzavřeným, stejně jako není uzavřený počet jeho členů. Velmi silně je zdůrazněn prvek svépomoci. Určitě zde pan Mészáros mluvil o tom, že u sociální ekonomiky je velmi těžké v praxi stanovit hranice. Pan Leznar přede mnou hovořil dokonce o sociálně ekonomickém projektu v rámci silné firmy. Určitě je to možné a žádoucí, jenže jedním z principů sociálního podnikání by měla být nezávislost. Takže s ním mohu souhlasit, ale pouze do doby, než by tento silný (mateřský) podnik pro řízení (ovládání) tohoto subjektu uplatnil principy tvrdě kapitalistické ve smyslu obecném. Říkal jsem, že klasické družstvo je spíš typem subjektu velmi solidárním – postaveným na svépomoci. Snad právě ve vztahu ke zdravotně postiženým je možno upozornit na jednu věc:

družstvo je pro tuto skupinu lidí nebo pro tento typ znevýhodněných výhodné ještě z jednoho důvodu. Člověk, který by se stal živnostníkem jako zdravotně postižený, což je lákavé z pohledu nezávislosti a konkurenceschopnosti, je nepoměrně více, mnohem více vystaven riziku změny svého zdravotního stavu nebo onemocněním. Nebo prostými nečekanými následky svého handicapu. Což samozřejmě u skupiny lidí, která se vytvoří družstvo, může být právě velmi silně kompenzováno. Prostě jeden zastoupí druhého, čímž je vše řečeno. Ale abych tady jen neteoretizoval. Nechci zde prezentovat náš vlastní projekt, který je zaměřen na podporu vzniku právě sociálních družstev, případně podniků nebo živností. Spíše bych se s vámi chtěl podělit o pár příkladů a zkušeností. Družstev, která už se nám daří nebo podařilo přivést na svět. Spíše na nich demonstrovat to, kudy, kterými cestami se může ubírat podpora podnikatelských projevů sociální ekonomiky v typickém českém prostředí. A víme všichni, že ještě zdaleka není tak přátelské a tak legislativně nakloněné jako třeba v Itálii. V rámci probíhajícího projektu se našemu partnerství podařilo probudit asi 8 takových případů, které v současnosti vznikají nebo již vznikly. Takže dovolte uvést několik typických modelů. Znovoz ve Znojmě je družstvo, které již funguje od závěru loňského roku. Předsedkyní tohoto družstva je osoba, která je sama na vozíku. Toto družstvo vzniklo klasickým – téměř učebnicovým postupem z občanského sdružení, poskytujícího poradenství a sociální služby postiženým. Občanské sdružení jednoduše hledalo nové zdroje financování. Hledalo dodatečné zdroje i pro svůj místní rozvoj. Při vývoji dostupnosti peněz z dotací a grantů, který dneska všichni známe, naši nabídku považovali za docela dobrý tip a docela dobré východisko. Sešla se parta asi 7 lidí, kteří skutečně na základě toho, že se dozvěděli o našem projektu, absolvovali dva stupně vzdělávání a využívají dodnes rady našich právníků, ekonomů. Měli poměrně kreativní, ambiciózní podnikatelské záměry. Někdy v září se konala ustavující členská schůze. Vsadili na zkušenou švadlenu, pořídili vyšívací stroj, poměrně speciální. Podařilo se jim postupně, během asi půl roku vytvořit dílnu, která dnes již zaměstnává asi 5 lidí a spolupracují s řadou drobných i větších podnikatelů, dokonce i s partnerskými družstvy v rámci našeho svazu. Podobným způsobem budují truhlářskou dílnu, dnes už ve vlastních prostorách, které se jim podařilo ve spolupráci s městem, s úřadem práce, za pomoci nezbytného sociálního image, získat a vybudovat. I pronajímatel užívaných prostor ač sám podnikatel, se nechal natolik ovlivnit sociálním podtextem (kapitálem), že jim poskytuje pronájem za velmi výhodných podmínek. Dokonce uvažuje i o tom, že se stane členem družstva. Uvažovali i o internetové kavárně, uvažovali o spoustě věcí od velkoobchodu papírem po dopravní činnosti. Tady musím říct, že samozřejmě na začátku takovýchto ambiciózních plánů je potřeba si uvědomit, že zdaleka všechno nevyjde. Celý začátek rozvíjení vlastní podnikatelské činnosti, i když už má zázemí neziskovky a spousty partnerů, je provázen spoustou překážek. Překážek typu vztahů mezi lidmi, typu nedůvěry okolí, včetně úřadů. Půl roku trvalo než získali důvěru samotného úřadu práce. Také městský úřad nebyl ve svém postoji jednotný, došlo i k řadě dílčích krizí ve vzájemných vztazích . Místopředseda družstva odešel během půl roku, protože se prostě neztotožnil s některými rozhodnutími, k nimž docházelo. Ale podstatné je, že vzniká subjekt, který posiluje svou pozici, přestože se stále jakoby prolíná s původním občanským sdružením. Stále jsou to dvě společnosti. Ale společnosti, které spolu spolupracují, nekonkurují si, naopak se jaksi jejich potřeby vykrývají. Jejich vztah se docela úspěšně vyvíjí. Nezdůraznil jsem ještě jednu podstatnou věc, která se dá docela dobře zobecnit. V čele skupinky lidí nebo týmu musí být dvojice, trojice lidí (protože nestačí jeden), kteří mají v sobě vnitřní náboj a dokáží tyto překážky překonávat. Prostě nesmí je „složit“ první problém, první překážka. To je příklad, ze kterého máme radost. Samozřejmě už nemáme takovou radost třeba z růstu objemu jejich tržeb. Protože v podnikání platí ekonomická pravidla - tržby by měly být během několika

měsíců vyšší. Jinak se nedokáží vypořádat s cash-flow a dalšími normálními podnikatelskými problémy. Ale je tam předpoklad, že se s tím dokážou porvat. Jiný příklad – Jiřinka Nový Jičín, respektive Starý Jičín. Parta lidí, nadšenců do kultury, do historie oblasti. Jako občanské sdružení si příležitostně pronajímali hradní areál. Udělali tam pouť, jarmark, výstavu. Pořádali dokonce i amatérská divadelní představení a podobné věci. Takže z úplně jiné branže. Vůbec se nejedná o výrobu. Tito lidé se v podstatě několik let pohybovali mezi existencí a neexistencí jako občanské sdružení. Posléze se našli a dokázali využít tady této možnosti. Dokázali se – inspirováni naším projektem - domluvit s úřadem práce, dát dohromady nezbytný provozní kapitál, nezbytných několik set tisíc korun, které dali dohromady, aby mohli družstvo založit, zaplatit administrativní poplatky, veškerá oprávnění a pod. Dnešní situace je taková, že mají pronajatu, dalo by se říct zájezdní hospodu, kde poskytují na frekventované turistické a cyklistické trase pohostinské služby. Kromě toho pořádají výstavy. Mají galerii ve městě dole. Jinak plánují a už myslím i uspořádali několik podobných akcí. jarmarků a podobných záležitostí. Samozřejmě, že za těchto okolností, abychom byli konkrétní, mají zatím 3 nebo 4 stálé zaměstnance. Všichni ostatní v tomto počátku pracují jako občasní spolupracovníci nebo dokonce jako dobrovolníci. Ale vývoj obratu, tržeb a nových nápadů je velice slibný. Funguje to dobře. Dalším příkladem je družstvo, které vzniklo teprve nedávno. Má velmi kuriózní název. Je někde až na hranicích mezi Moravou a Slovenskem. Je to rodinná usedlost, v podstatě rodinná farma. Nadšenci, kteří si začínali pohrávat s hypoterapií. Zvou si na farmu některé spřátelené neziskovky, občanská sdružení, doplňují aktivity jiných rehabilitačních zařízení. Nabízejí dětem a dospělým canisterapii a hypoterapii, jak se tomu moderně říká. V poslední době pojali i takový záměr, pustit se i do farmaření, pravděpodobně nějakého bio farmaření. Je to teprve mladý projekt, ale založili družstvo, kterému dali exotický název Vallachian kingdom, což je Valašské království. Osobně dodnes nechápeme, proč v angličtině J. Takových příkladů, která již mají čitelné obrysy, máme ještě asi 6 nebo 7, některé jsou méně exotické, některé se velmi podobají ze začátku chráněné dílně klasického zaměstnavatele zdravotně postižených mezi kterými jsou zastoupeni i jinak znevýhodnění lidé. Ale všechny ty případy, které v rámci projektu vyhledáváme a podporujeme, nesou znaky vzájemnosti. Všichni ti lidé to dělají primárně ne pro zisk, který by chtěli vidět na konci toho svého podnikání, ale pro to, aby vytvořili příležitosti, které by měli trvat delší dobu než jenom pár měsíců. A kde by nebyli závislí na někom, kdo bude rozhodovat o jejich osudu. Ne jenom z čistě ekonomických důvodů, ale praktických. Zmínil bych se ještě o dvou zkušenostech, které jsou zatím také ve vývoji, lidsky řečeno jsme spíš zvědaví na to, jak to dopadne. Někdy před 4 – 5 měsíci jsme oslovili několik mikroregionů, poměrně velký počet starostů obcí. Protože jsme nějak vycítili, že tím zakladatelem družstva nemusí být jenom fyzické osoby, ale že by podporu mohla takováto aktivita najít i ze strany zastupitelů, starostů a pod. V současné době už spolupracujeme se dvěma mikroregiony. Jeden z nich (z důvodů pověrčivosti nebudu prozrazovat), má dokonce valnou hromadu zástupců následující pondělí . A když to dobře dopadne (pro jistotu tam bude náš právník), možná již dojde k založení modelového družstva mikroregionu. Jeho členy by byly buď jenom právnické osoby (obce) nebo by šlo o kombinaci právnických a fyzických osob. Předmětem činnosti by měly být v podstatě sdružené (sdílené) služby pro tuto skupinu obcí. Je to jednoduché a na první pohled to vypadá velice lákavě. Samozřejmě technické překážky je ještě čekají - jak vypadají vztahy mezi zastupiteli a občany deseti obcí v praxi si jistě také dovedeme představit

Poslední zkušenost, kterou máme, je zcela v zárodku. Diskutujeme a poměrně dlouhou dobu se již bavíme s několika vysokými školami. Původně nám šlo spíše o teoretickou „akademickou“ podporu projektu. V posledních asi dvou měsících se podařilo dohodnout, a nemyslím si, že bychom je nějak přemlouvali (iniciativa vyšla z druhé strany) s Univerzitou Palackého v Olomouci, kdy jedna šikovná vedoucí katedry dokázala zorganizovat prezentaci a besedu se zhruba 90 studenty. Těmto studentům jsme - trošku inspirováni zahraničními kolegy - povídali o možnosti vzniku studentských družstev. V podstatě i tato úvaha je jednoduchá. Student, který si napíše svoji bakalářskou, závěrečnou nebo diplomovou práci na téma družstvo, družstevní podnikání nebo sociální ekonomika jako družstevní podnikání není ničím zvláštní. Tomuto studentovi ale nic nebrání, aby si to mohl v rámci svého studentského života vyzkoušet v praxi. Věřte nebo nevěřte, ale z těch 90 studentů se již asi 15 lidí ozvalo a mají o to velmi vážný zájem. Nejedná se o žádné uměle vytvořené činnosti. Dneska na fakultách, na školách je spousta maminek, spousta lidí, partnerů, kteří žijí spolu, dokonce by i rádi měli děti, ale jde o to, že není jak se o ty děti postarat. Takže to je jeden možný směr. Další směry jsou samozřejmě klasičtější nebo bližší k podnikání (o inkubátorech, podnikání studentů s externí podporou už jsme jistě slyšeli). Takže i u těch studentů nás to docela zaujalo a myslím si, že to stihneme ještě do konce toho našeho projektu dostat do fáze, kdy bychom mohli nějaký pilotní příklad nebo nějaký „best praktice“ jak se tomu projektově říká, dát ve známost. SČMVD je jedním z partnerů projektu HEFAISTOS, kontakt na nás je možné získat jak na stránkách projektu, tak i na stránkách www.scmvd.cz (společné projekty, EQUAL) na těch najdete kontakty na regionální centra i fotografie živých lidí, kteří se na společné práci podílí, a kteří popisovaná družstva zakládají. Naším cílem je, aby vzniklo zhruba 15 takových subjektů, na kterých bychom mohli prokázat samozřejmě to dobré, i to riskantní a to špatné. Děkuji za příležitost a Vaši pozornost, pokud byste měli dotazy, budu do konce bloku ještě chviličku přítomen.

Potenciál sociální ekonomiky v prostředí rozvíjejícího se mimopražského regionu Mgr. Zdeněk Leznar, ředitel Centra sociálních služeb, Vyškov Přeji Vám všem dobrý den, pokusím se Vám něco říci o potenciálu sociální ekonomiky v prostředí rozvíjející se mimopražského regionu. Proč toto téma. Zastupuji organizaci Centrum sociálních služeb Vyškov, která je přímo zapojena do projektu HEFAISTOS, projektu sociální ekonomika v ČR. Moji předřečníci mi trošičku ulehčili situaci v tom, že zde již padla řada definic, které se vztahují k sociální ekonomice jako celku i k sociálně ekonomickým podnikům. Takže to je oblast, kterou si mohu dovolit poněkud redukovat. Akcentování sociálních cílů, solidarity, sociální soudržnosti a odpovědnosti, demokratického řízení a participace občanů. Současně důraz na prvky podnikání avšak nikoli na potřebu maximálního obratu a zisku. Nástroj k eliminaci sociální exkluze, rozvoji místní zaměstnanosti a ekonomickému rozvoji přispívajícímu k vyváženému rozvoji a prosperitě místních lokalit. To jsou základní principy charakterizující sociální ekonomiku. Současně si pak můžeme definovat sociální podnik. Na pomoc si vezměme definici organizace CEFEC ( Evropská konfederace sociálních firem a družstev) následovně: •

je to firma vytvářená za účelem zaměstnávání osob s postižením nebo jinak znevýhodněných na trhu práce, kteří tvoří podstatnou část zaměstnanců ;

• • •

je to podnikatelský subjekt, který užívá vlastní tržně orientované výroby zboží a poskytování služeb vedoucí k naplňování svých sociálních cílů; každý ze zaměstnanců dostává tržní mzdu nebo plat odpovídající jeho práci, přičemž pracovní podmínky by měly být mezi všemi rovné; všichni zaměstnanci by měli mít stejná práva a povinnosti.

Tyto charakteristiky nám pro poslouží k vymezení sociální ekonomiky a sociálního podniku. Samozřejmě bychom se mohli otázkou determinace zabývat podrobněji, nyní to však není účelem. Jak dospět k univerzální charakteristice rozvíjejícího se mimopražského regionu. Těžko. Vezmu si na pomoc jako reprezentanta region Vyškovsko Pro upřesnění menší okres na východ od Brna. Důvod je prostý. Jako člověk v tomto regionu žijící mám k vývoji situace v něm přece jen nejblíže. Dostáváme se pak k těmto aktuálním datům. Podotýkám ještě, že uvedená data ač vyjádřena v jasné, počitatelné podobě, získána z oficiálních statistik, nám zde neslouží k přesnému srovnávání, ale k ilustraci charakteru námi vybraného regionu. Data z úřadu práce – vývoj zaměstnanosti. Volil jsem jako srovnatelnou položku hodnoty za měsíc srpen, ze kterého jsou k dispozici nejčerstvější dostupná data. Nejdůležitějším ukazatelem jsou zde hodnoty letošního roku, pro srovnání a jako ukazatel vývoje rok 2005 a 2006. Vyškov srpen 2005 Vyškov srpen 2006 Vyškov srpen 2007

8,7 % 7,6 % 5,1 %

Okres Vyškov srpen 2005 Okres Vyškov srpen 2006 Okres Vyškov srpen 2007

9,1% 7,3 % 5,3 %

Zásluha na tomto vývoji je přisuzována několika faktorům. V minulých letech byl nastartován v České republice stabilní hospodářský růst. Pokud se k tomuto přidá aktivní přístup měst a obcí k podpoře rozvoje podnikání a velmi dobrá práce úřadu práce, tak se to ve výsledku projeví na tvorbě pracovních míst a poklesu nezaměstnanosti v celém regionu. Z vývoje nezaměstnanosti v regionu vidíme, že míra nezaměstnanosti se již dostává pod horní funkční nezaměstnanosti (odborníci ji kladou do intervalu 3-6%). Zde již hrozí zvyšující se riziko nedostatku pracovního potenciálu, zejména v některých oborech. Ze zdrojů Úřadu práce ve Vyškově lze zvědět, že v regionu již je nedostatek švadlen, kvalifikovaných stavebních dělníků, pracovníků ve strojírenství. Takovéto prostředí vyvolává samozřejmě tlak na podniky k intenzivnějšímu získávání pracovních sil. Podniky musejí vytvářet řadu benefitů pro udržení si či získání kvalifikované pracovní síly. Můžeme se domnívat, že pod hranicí funkční nezaměstnanosti již vzniká stav, kdy otevřený trh práce je schopen pojmout i lidi z nejrůznějších příčin ohrožené sociální exkluzí. Pravda je to jen částečně. Kupříkladu lidé se zdravotním postižením jsou pro zaměstnavatele stále velkým zatížením. Přetrvává výhodnost přijetí například zahraničního pracovníka, byť s nepoměrné nižší kvalifikací. I při uplatnění prostředků podporovaného zaměstnání, pod tíhou s tím spojené administrativy, je výhoda levné zahraniční síly zjevná. Z výsledků průběžného šetření v rámci komunitního plánování sociálních služeb ve městě Vyškov plyne,

že mnoho lidí nemůže najít pracovní uplatnění ani při tak nízké míře nezaměstnanosti, která byla zmíněna. Lze tedy usuzovat, že vysoká zaměstnanost v regionu naplňuje potřeby znevýhodněných občanů jen částečně. Právě zde vstup subjektů akcentujících principy sociální ekonomiky je vysoce funkční. EESC (Evropský hospodářský a sociální výbor) spatřuje cestu sociálně ekonomických aktivit v mikropodnikání a větší provázanosti malých a středních podniků se subjekty sociální ekonomiky. Proč se ovšem nezahrnout i velké firmy, majoritním způsobem se podílející na zaměstnanosti v regionu? Není možné, aby velké podniky rozličnou formou, například vytvořením výrobní sekce, útvaru, divize či projektově řízené sekce, se z části staly sociálně ekonomickým subjektem? Nemůže část výroby nést všechny atributy sociálně ekonomického podniku, třebas i přímo zaměřeného na specifickou cílovou skupinu? Kupříkladu si vcelku úspěšně umím představit jednoduchou montáž zabezpečovanou lidmi, kteří ji přes svůj handicap dobře zvládají a jejich produkce je platnou součástí složitějšího systému. Vyvstává tu rovněž výhoda takového „sociálně ekonomického pracoviště“ ukrytého uvnitř velké firmy, která je schopna ekonomicky kompenzovat možné kolísání jeho výkonnosti. Popisuji jen jeden příklad, variant bude jistě mnohem víc. Zcela jistě by bylo možné namítnout, že podobnou funkci splní i odběr výrobků od subjektu ryze sociálně ekonomického. Jsou zde pro a proti. Samostatný podnik skýtá jistě větší flexibilitu v modelování a přizpůsobování výrobního programu. Na straně druhé je tu ona zmiňovaná jistota silného ekonomického zázemí. Komplementární funkce sociální ekonomiky i v prostředí pozitivního regionálního rozvoje je zcela jistě nepopiratelná. Skupiny obyvatel ohrožené sociální exkluzí se zhoršeným přístupem na trh práce, budou mít vždycky zhoršenou pozici. Už jen potřebou vytvoření specifických pracovních podmínek. Proto si dovoluji vyslovit myšlenku, že sociální ekonomika má své místo a funkci i v podmínkách regionální konjunktury trhu práce a významného poklesu nezaměstnanosti.

Zkušenosti nad regionálního projektu „Jeden manažer v kolektivu postižených“ Ing. Jaroslav Dembinný, jednatel, vedoucí sekce integrace OZP o.s. TRIANON,Český Těšín Vážené dámy a Vážení pánové, slibuji, že mé povídání bude ne delší, než 5 minut. Začnu, v zadu v programu máte napsáno, že bych měl něco říkat o vzdělávacím programu „Jeden manager v kolektivu postižených“. Nebudu to ukazovat na sleidech, protože to je spousta podrobných schémat a vysvětlujících postupů a najdete je na webových stránkách www.ostrianon.cz. O čem to je. Velice krátce. Jelikož jsem měl tu čest, před sedmi lety přejít během jednoho okamžiku z managerské pozice v prosperujícím podniku na druhou stranu barikády (vozíčkář – poznámka vydavatele), můžu říci, že mám zkušenosti z obou dvou uvedených stran. Vzdělávací program zaměřený na pozici managera v kolektivu postižených, vznikl skutečně na základě osobních zkušeností, a to, že to co chybí této skupině ohrožených sociální exkluzí je totální neinformovanost, totální neznalost, totální nekomunikace se státní správou. Proto ten název „ Jeden manager v kolektivu postižených“. Stručně řečeno nám chybí střední vrstva, nám chybí střední management, který bude schopen komunikovat za tu skupinu postižených lidí, kteří už nejsou schopni komunikovat, nebo jejich postižení je takové, že jim neumožňuje se do toho procesu zapojit. Ale nemůže fungovat systém komunitního plánu bez jasné komunikace s touto cílovou skupinou. Nemůže existovat systém vzdělávání. Teď konečně v poslední době, vládní výbor spolu s poslaneckým

výborem slyší na to, že ohromné množství peněz vložených do systému vzdělávání handicapovaných lidí se musí změnit. Všichni budete cítit, že co je lepší pro společnost - sto čárek v prezenční listině nějakého vzdělávacího kurzu a sto znechucených vozíčkářů, kteří musí poslouchat problematiku zvládání stresu komunikací, což si samozřejmě sami prožili. A nebo na druhé straně 2 až 3, možná 5 skutečných managerů, kteří se za tuto cílovou skupinu budou prát, kteří budou psát projekty, kteří je budou integrovat..Ne žrát peníze z rozpočtu. Čili, ten náš vzdělávací program je o tom, jak vybudovat tento management. Jak ho vzdělat, nebo jak ho vytvořit, protože toto slovíčko vzdělání je již zprofanované. Jak vytvořit skupinu lidí, kteří budou komunikovat se státní správou. Kteří budou sedět na té státní správě. Kteří budou vědět, co je to zastupitelství. Prostě naše zástupce. Velice rád bych byl, kdyby jste měly čas - já už končím, protože to už je 5 minut jak jsem sliboval - aby jste se na uvedený web podívali a s našim programem se blížeji seznámili. Je to program o individuálním přístupu k člověku, individuálním přístupu k postiženým, a o tom, aby naše skupina handicapovaných měla skutečné zástupce v těchto rozhodovacích procesech. Aby tam nebyli ředitelé domovů důchodců, ředitelé ústavů sociální péče, ale aby tam byli zástupce skutečně cílových skupin. Děkuji za pozornost a opravdu, kdo bude mít zájem o tento systém, klidně se podívejte, volejte na webových stránkách máme tam všechny potřebné kontakty. Děkuji. (přepis ze zvukového záznamu)

Zrovnoprávnění mužů a žen na trhu práce: od teorie k praxi Bc. Petra Kubálková – Otevřená společnosti o.p.s. Praha Dobré odpoledne. dostala jsem od předřečníka vysokou laťku. Pokusím se, aby to bylo také 5 minut. Bude to tedy s internetem. My jsme projekt „Prolomit vlny“, koalice pro e-quality. Jsme příjemce dotace z CIP EQUAL a sdružujeme se v národní tématické síti rovné příležitosti pro muže a ženy a vzdělávání. Naším cílem, kromě odstranění společenských stereotypů na poli rovných příležitostí mužů a žen, je také systémová změna společnosti ve vzdělávání, genderové audity a nastavení procesu v rámci firem tak, aby muži i ženy měli stejný přístup. Proč tato problematika patří do sociálně odpovědného podniku nebo do sociální ekonomiky je důvod ten, že ženy se setkávají s diskriminací. V současné době to bývají i muži. Už od vstupu na trh práce, pak se starají o děti, vychovávají, vypadnou z procesu na dva tři roky. Pak se vracejí zpátky, setkávají se opět s předsudky s tím, že se nebudou plně věnovat své práci, protože se budou muset starat o své děti. Stále se nám ti muži ztrácí, pak nemůžou postupovat v pracovních pozicích, a to z důvodu toho, že by museli být dlouho v práci, a toho nejsou schopni, právě kvůli tomu, že se starají o děti. A takto prochází celým svým životem a končí v důchodu, a v tuto dobu mají nižší důchod než mají muži, kteří se celý život mohli plně věnovat své kariéře. Takže naše diskriminace na trhu práce, která spadá do sociálního podniku je vstup, nezaměstnanost, kdy žen v České republice je 51%. Jejich nezaměstnanost je neustále vyšší než nezaměstnanost mužů. Jejich platové příjmy jsou o 25% nižší než jsou příjmy mužů na stejných pozicích. Náš projekt se snaží vytvořit systémová opatření, která by odstranila v uvědomělých firmách právě některé stereotypy nebo některé překážky, které mohou být v průběhu zaměstnanosti žen. Vytváříme metodiky, vytváříme manuály, jsme schopni udělat genderový audit firmě. Dát doporučení jak odstranit diskriminaci. Tyto diskriminace můžou být jak viditelné, tak můžou být neviditelné, neuvědomělé, a to právě díky stereotypu, který má ten který člověk právě z nás a vychází z výchovy, kterou jsme

prošli ve školství. V našem projektu máme 6 pracovních programů, které právě pokrývají tyto sektory, které jsme si vytyčili. Máme tam jak organizace, které jsou typu s.r.o, tak obecně prospěšné společnosti, máme tam nadaci. V pracovním programu vzdělávání se snažíme přesvědčit výchovné poradkyně a vedení škol a to na dvou úrovních. Výchovné poradkyně mají radit dětem, žákům a žákyním v nestereotypní volbě povolání, jak se na takové školy dostat, jak se tam udržet. Seznamují je s možnými přístupy nebo odmítnutími, která se jim mohou dostat v průběhu toho, kdy se hlásí na střední školy. Máme případy, kdy dívka chtěla studovat tesařskou školu a nebylo jí to umožněno právě z důvodu, že je to mužská škola, a že dívka se na takovou práci nehodí. Snažíme se to odstranit. Pracovní program „Politika“ vytváří genderové audity, pro audit státní správy. Snažíme se, aby městské úřady, krajské úřady, které o audit mají zájem si uvědomily, jaké mají stereotypy. Ve svém procesu v průběhu výkonu své funkce, ale i také jak přerozdělují finanční prostředky pro své cílové skupiny. Říká se tomu genderový badgering, a jedná se o to, že není to samé, že pokud dáme peníze na dětské hřiště a na fotbalové hřiště. Prostě neřeší to problém přerozdělování finančních peněz z pohledu genderu. Pracovní program „Zaměstnavatelé“ pořádá zaměstnavatelské kurzy pro managery a audity pro firmy. Firma, která projde auditem dostane doporučení, která jí mohou pomoci nastavit procesy v rámci firmy, odměňování, personální politiku tak, aby nepodporovala zbytečné diskriminaci nebo stereotypy. Pracovní program „Zaměstnanci“ je naopak zaměřen na muže a ženy, které se vracejí na trh práce z období, kdy pečovali dlouhodobě o osobu blízkou. Nespadají sem pouze ženy vracející se z mateřské dovolené, ale i muži a ženy, kteří se starali třeba o rodiče. Tito lidé mají stejný problém při vstupu na pracovní trh díky tomu, že dlouho byli mino pracovní trh a nemají už návyky, které by mít měli. Vytvořili jsme v rámci vzdělávacího programu, jsme vysvětlili, vytvořili pozici pro e-quality poradkyni a v současné době se snažíme propojit tuto pozici s úřady práce a teď nově se vznikajícími institucemi. Rovné odměňování má cíl, vytvořit metodiku rovného odměňování v rámci firem a pak také kvalifikační manuál, který řeší zastupování obětí diskriminace před soudy. Je to takový průvodce založený na anglosaském typu práva, kdy na základě případových studií, které vyhledal se snaží, aby se pak následně tyto problémy, tyto kauzy řešily stejným způsobem. Pracovní program „Vestryman” kromě jiného nám vytvořil tyto prezentace, loga a snaží se nám pomoci při tvorbě DVD vzdělávacích programů, tak abychom mohli šířit jednotně rovné příležitosti, tak aby nikoho nevyděsily. To znamená nepoužívat slovo feminizmus. Pracovní program „Tim-team“, za ten jsem tu já, má šířit myšlenku výstupy projektu. Snažíme se dostat do médií a já Vám děkuji za pozornost. Bylo to 7minut a 50 sekund.

Evropské fondy v období 2007 až 2013 Roberto Mignini, Alba Sansoni, EFET, Itálie Poznámka: Text příspěvku je zpracovaný na základě překladu anglického textu PowerPointové prezentace organizace E. D. S. v rámci projektu EQUAL č. IT-IT-G2-LAZ-002 „Podnikové služby vůči rozvoji“ zpracované nadnárodním koordinátorem Dott. Giuliano Bartolomeiem.

Obsahem mého vystoupení v této části konference je hovořit o možnostech, které poskytuje Evropská unie pro pokračování našeho partnerství a nadnárodní spolupráce. Jde zejména o následující možnosti, které poskytuje:

-

Evropský sociální fond (osová nadnárodní spolupráce); Spolupráce přes hranice: Interreg IVc; Sedmý rámec pro R&D (FP7); Konkurenční schopnost & Inovační program (CIP); PROGRES (Pokrok); Kultura 2007; Celoživotní vzdělávání; Mládež v akci.

Několik poznámek k jednotlivým možnostem: a) Evropský sociální fond 2007 – 2013: výchozí je základní otázka proč podporovat nadnárodní spolupráci – odpověď učit se od druhých a přispívat k evropské přidané hodnotě. Dříve zabezpečovala Komise cestou programu EQUAL, nově rozhodnou členské státy na národní, regionální a místní úrovni o jaké se jedná problémy a zainteresované členské státy potom rozhodují o tématech, účastnících na národní, regionální či místní úrovni, způsobilosti výdajů a financování. Spolupráce se může uskutečnit mezi Řídícími orgány, zprostředkovatelskými orgány, promotory projektů, sítěmi (již vybudovanými, jako např. dohody o spolupráci v oblasti Baltického moře, nebo ustavenými „ad hoc“) nebo na základě dvoustranných či mnohostranných dohod o realizaci konkrétního projektu. b) Přeshraniční spolupráce 2007 – 2013: regiony, kde je přeshraniční spolupráce realizována v rámci ENPI a IPA. Možností je: •

Interreg IVc (1) : - výměna zkušeností ke zlepšení/zdokonalení plánu/návrhu regionální politiky; - meziregionální charakter, 0,3 mld EURO, tj. 4% spoluúčast; - jeden program, jeden sekretariát; - dvě priority (Lisabon & Goteborg): inovace & vědomostní ekonomika a životní prostředí & prevence rizika; - Plus Urbact, ESPON, INTERACT.

•

Interreg IVc (2) - Regiony pro ekonomickou změnu: -

•

mechanismus/značka dodávky, celkový rozpočet EURO 375 mil.; „Dvoucestný most“; Sítě circa 30 témat, 20 regionů na jednu síť; Žádné oficiální hovory – průhlednost ?; „Hluboké delegace“.

Interreg IVc (3) - Regiony pro ekonomickou změnu: -

čtyři oblasti tématických priorit (30 témat);

-

atraktivní místo na práci/ investování, např. nízkouhlíkatá/ekologická ekonomika, zdravé obce;

•

-

znalosti/vědomosti/inovace pro růst, např. výzkum & inovační kapacita, e- vláda více a lepší pracovní příležitosti, např. podpora podnikání, zdravá pracoviště;

-

teritoriální dimenze, například dosažení udržitelného městského rozvoje, znovupoužití (angl. „brownfield“) parcel/stavenišť.

Interreg IVC (4) - „Možnost rychlé dráhy“: -

Evropská komise je „Vůdce“, vybírá témata a účastníky, přímo přiděluje finance; Řídící úřady programu cílů 1 a 2 se musí zúčastňovat, například Regionální rozvojové agentury ve Spojeném Království; 20 regionů na jednu síť; 4 sítě s“rychlým startem“, spuštěné v březnu 2007; 11 dalších v roce 2007.

c) Sedmý rámec pro R&D – výzkum & technologický rozvoj; Ø

FP 7: - celkový rozpočet: více než 50 mld. EURO; strategické priority: -

upevnit vědeckou § výzkumnou základnu Evropy, podporovat její mezinárodní konkurenceschopnost, přičemž propagovat výzkum na podporu politiky EU; roční pracovní programy, volání/výzvy po návrzích; 50-100% intervenční sazba; další informace: NCPs, CORDIS, průvodce pro žadatele.

Ø FP7 (2):

-

5 specifických programů; spolupráce: 32,5 mld. EURO, 10 témat včetně zdravotnictví, životního prostředí, nanotechnologií, ICTs; náměty: „příhraniční výzkum“ cestou Rady pro Evropský výzkum; lidé: mobilita/pohyblivost výzkumníka; kapacity: zahrnuje Oblasti znalostí, Výzkum pro blaho SMEs; nukleární výzkum.

Ø FP7 (3)

-

realizace projektu: Spolupracující projekty: konsorcia z různých zemí, průmysl a akademie; excelentní sítě – „virtuální výzkumná střediska“; koordinace & podpůrné akce, např. diseminace, networking/vytváření sítě, expertní skupiny; jednotlivé projekty; školení a zácvik & rozvoj výzkumníků;

-

výzkum pro blaho/prospěch určitých skupin, např. SMEs.

Ø FP7 (4)

-

oblasti znalostí/vědomostí: cíle ke zvýšení kapacity regionálních hráčů na povznesení/zvýšení vědy & technologie pro regionální ekonomický rozvoj; kapacita pro investování do RTD; vytváření výzkumných strategií jako příspěvek k regionálnímu ekonomickému rozvoji; regionální „shluky/chumáče poháněné výzkumem“; synergie se strukturálními fondy; rozpočet 126 mil. EURO – roční pracovní programy (10 mil. EURO v r.2007).

d) Konkurenceschopnost & inovace (CIP): 1 rámec, 3 programy, rozpočet 3,62 mld. EURO: -

podnikání & inovace (IEP) (2,16 mld. EURO): cíle – přístup k financím, SME přeshraniční spolupráce, inovace a eko-inovace, podnikání a inovační kultura, rozvoj politiky. Finanční nástroje – vlastní kapitál a půjčkové záruky. Podpůrné služby pro obchod a inovace - první výzva 2006, druhá bezprostředně po ní;

-

podpora politiky ICT (0,73 mld. EURO): cíle – samostatný informační prostor, inovace a investice do ICT, vše zahrnující informační společnost. Nástroje – sítě výměny znalostí a vědomostí, pilotní a tržní replikační projekty, analýza a informace o politice;

-

inteligentní energetická Evropa (IEE) (0,73 mld. EURO): prvky – zdokonalení a zlepšení energetické účinnosti, příjem nových a obnovitelných energií, energetická účinnost dopravy a rozmanitost paliv. Hlavní nástroje - podpora a provádění projektů, tržní replikační projekty.

Společné cíle: -

podniková konkurenceschopnost (zejména SMEs). inovace § eko-inovace;

-

konkurenceschopná, inovativní § informace v sobě zahrnující společnost, energetická účinnost /nové § obnovitelné energetické zdroje;

Široký rozsah v úvahu přicházejících organizací: vysoké školy, místní úřady, agentury regionálního rozvoje, atd. e) PROGRES (Pokrok): obecní program pro zaměstnanost, 743,3 mil. EURO, 80% intervenční sazba s očekávanou první výzvou v polovině roku 2007, který má 5 prvků: -

zaměstnanost 23%; sociální ochrana a inkluze 30%; pracovní podmínky 10%; anti-diskriminace a rozmanitost 23%; rovnost pohlaví 12%.

f) Kultura 2007 až 2013 – podpora kulturních aktivit: jde o projekty spolupráce na období jeden až dva roky, 50 – 200.000 EURO nejvýznamnější příspěvek EU, nejméně tři partneři ze tří zemí, může jít o jedno odvětví nebo o průřezové projekty, pohyblivost a podpora „mezikulturního dialogu“. Očekávaná roční výzva květen/červen s konečným termínem říjen/listopad 2007. g) Program celoživotního vzdělávání 2007 – 2013:

Integrovaný program Erasmus

Komenský Školní vzdělání

Vyšší vzdělání & pokročilé školení

Leonardo da Vinci Počáteční a pokračující VET

Grundtwig Vzdělávání dospělých

Průsečný/Příčný program 4 klíčové aktivity – Rozvoj politiky; Výuka jazyků; ICT; Diseminace Program Jeana Moneta 3 klíčové aktivity – Akce Jean Monet; Evropské instituce; Evropská sdružení

Centralizované řízení

Akce

Decentralizované řízení

Mobilita/Pohyblivost

Národní agentury v každé zemi

Partnerství

Národní agentury v každé zemi

Mnohostranné projekty o rozvoji inovace

Výkonná agentura

Mnohostranné projekty o přenosu inovací

Národní agentury v každé zemi

Tématické sítě

Výkonná agentura

Doprovodná opatření

Komise

h) Mládež v akci 2007 – 2013:

priority tohoto programu tvoří Evropské občanství, účast mladých lidí, kulturní rozmanitost, inkluze mladých lidí s méně příležitostmi. Věkové rozpětí: výměny mládeže 13- 25; iniciativa mládeže (15) – 18- 30; spoluúčast na demokratických projektech 13 – 30, EVS 18 – 30 a EVS a inkluze 16 – 30 let. Program zahrnuje následující akce: -

Akce 1 Akce 2 Akce 3 Akce 4 Akce 5

– – – – –

Mládež pro Evropu; Evropská dobrovolná služba; Mládež světa; Mladí pracovníci/dělníci a podpůrné systémy; Podpora politice spolupráce.

Další možnost pro rozvíjení vzájemné spolupráce partnerů začleněných do TCA FETWE i SE představuje program nazvaný Evropa pro občany 2007 – 2013. Mezi základní oblasti patří následující akce: -

Aktivní občané: Zdvojování (setkání občanů/sítě); Aktivní občanská společnost: projekty NGO/provozní granty; Všichni dohromady/pospolitě pro Evropu: akce vysoké viditelnosti; studie; informace; Aktivní paměť: Záchrana/Uchování památníků a vzpomínka.

Závěry analýzy dalších osudů mladých lidí po opuštění školských zařízení v letech 1995 až 2004 Mgr. Ferdinand Raditsch, oddělení preventivních programů odboru prevence kriminality MV ČR, Praha Dobrý den dámy a pánové, já si dovolím Vás dlouho nezdržovat, v úvodu se velmi krátce představím a potom Vás seznámím s tématem, které máte avizováno v programu. Nemám k němu připravenu vizuální prezentaci, a to zejména z toho důvodu, že v zásadě přísně technicky vzato bych o tom ještě neměl mluvit, protože zprávu zatím vláda neschválila. Měla by tak učinit v pondělí. Přesto o tom mluvit budu, protože nečekáme, že by se stalo, že by ten materiál nebyl schválen, ta analýzy. Pololegálně si Vás tady dovolím informovat o závěrech. Jmenuji se tedy Ferdinand Raditsch, pracuji na odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra a moje specializace je prevence kriminality dětí a mládeže. Ústavní a ochranná výchova, respektive projekty, které se zaměřují na předcházení trestné činnosti, nebo obecné delikvence a závadového jednání dětí a mladých lidí. Vládní materiál, jehož závěry Vám tady budu tlumočit jsme vytvořili v tomto roce, jak už jsem říkal, materiál bude teprve nyní 15. října 2007 schválen vládou ČR. Ten materiál se jmenuje „Hodnocení systému péče o ohrožené děti“. Proč o tom materiálu zde mluvím, proč jsem se rozhodl, respektive, proč jsem přijal tu nabídku Vám o něm popovídat, protože to velmi úzce souvisí samozřejmě s problematikou Vaší konference, se sociálním vyloučením a se sociální ekonomikou vůbec. Materiál byl připraven již jako 4 v pořadí. První takový materiál jsme vládě předložili v roce 1999 následně v letech 2002 a 2004. Musím říci, že až si ho přečtete, protože je velmi rozsáhlý má s přílohami více než 100 stran, tak uvidíte sami, že ten materiál se poněkud vymyká těm vládním zprávám nebo těm prohlášením o tom, že

všechno funguje a všechno je v pořádku, vše se nám daří. Tento materiál je nesmírně kritický a přitom maximálně objektivní. Zaměřuje se opravdu na to jak funguje v ČR systém péče o ohrožené děti. Ohrožené ve smyslu ohrožené sociálně patologickými jevy, nemáme v tomto materiálu uvedené děti, které jsou ohroženy např. zneužíváním, děti týrané atd. To ten materiál primárně neřeší, řeší děti, které se dopouštějí delikventního jednání, nedelikventního jednání a závadového jednání. My jsme v předkládací zprávě, kterou ten materiál začíná uvedli, že je to již čtvrtý materiál v pořadí a dokládáme v rámci toho materiálu také plnění úkolů ze všech tří nebo čtyř tříd těch materiálu a píšeme tam, zda má vůbec smysl takovéto materiály vládě předkládat, protože většina úkolů byla plněna buď jen formálně, nebo nebyla splněna s různými buď oprávněnými nebo často i neoprávněnými výmluvami. A to na úrovni především ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní zprávy. Když jsme tento materiál tvořili, tak jsme velmi přemýšleli, zda to tak uvést, protože samozřejmě není pozitivní a málo kdo to rád slyší. Ale protože skutečnost je taková, tak jsme to uvedli a kupodivu se nám podařilo tyto formulace a tyto myšlenky, které jasně formulují stav systému péče o ohrožené děti v ČR dovést až k podpisu usnesení vlády, alespoň tak tedy doufáme. Znovu říkám, že to bude asi v pondělí. Jaké jsou závěry z tohoto materiálu. Začnu s tím, že my jsme jako nosnou část vzali výzkum, který jsme iniciovali před dvěma a půl lety, a tento výzkum se týká 17.500 mladých lidí, kteří v letech 1995 – 2004 opustili zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy. Mám na mysli školská zařízení. Tedy Dětské domovy, Výchovné ústavy, Diagnostické ústavy. Tento počet 17.500 lidí s přesností na 5%, to jsou všichni mladí lidé, kteří v těchto letech z ústavů odešli ven ze sítě těchto zařízení buď do běžného života nebo do náhradní péče. U každého z nich jsme sledovali 13 údajů. Podle informací, které máme nebyl takovýto výzkum, takováto analýza v ČR nikdy prováděna. Nevíme o tom, že by byla prováděna v Evropě, možná ve světě byla. Neděláme si ambice, že jsme první a nejlepší. To vůbec ne. Ale je to opravdu velmi vypovídající. Jsou to jasná data, jasné informace, které říkají o tom s čím tito mladí lidé do zařízení, školských zařízení vstupovali, jak přibližně probíhal jejich vývoj, jak dlouho v zařízení byli. A co se s nimi dělo potom co odešli, a to zejména z pohledu jejich kriminálního jednání, protože jedním z těch sledovaných údajů je trestná činnost těchto lidí. Jak před pobytem těchto zařízení, tak během pobytu, tak i po něm. Nebudu Vám tady vypočítávat nebo sdělovat zatím číselné výsledky této analýzy. Řeknu jenom to, že jsme velmi jasně na číslech a datech prokázali, že ten systém institucionální výchovy se v zásadě míjí účinkem a že je zralý na zásadní reformu. To zejména proto, že v podstatě funguje jenom jako dočasné omezení pohybu, případně funguje jako zařízení nebo institut, který těm dětem nedovolí páchat tu trestnou činnost, což je samozřejmě dobře, ale z hlediska jejich dalšího rozvoje, což je to nejdůležitější je, troufám si říct kontraproduktivní. Nepomáhá, ve svém důsledku nepomáhá a naopak se domníváme, že v řadě případů škodí. Je to velmi odvážný závěr, který jsme učinili. Učinili jsme jej na základě jasných údajů, na základě čísel a to ne statistik, odhadů, ale jasných interpretací, jasných dat o kterých jsem mluvil. Dále jsme konstatovali, že v ČR v zásadě neexistuje systém péče o ohrožené děti, ale že spíše než o systému, můžeme hovořit o změti aktivit institucí státních, samospráv a nevládních organizacích, případně dalších subjektů. Paradoxně legislativní prostředí, tedy zákony, které u nás platí a byly přijaté, jsou poměrně dobré. Říkám záměrně poměrně, protože samozřejmě, že zejména zákony, které fungují krátkou dobu si vyžadují revizi, vyžadují si případnou novelizaci. Ale dobré jsou v tom smyslu, že ošetřují celý ten systém. Dokážou dneska už každou tu oblast ošetřit. Každá z oblastí, která vstupuje do systému péče o ohrožené děti je ošetřena nějakým zákonem. Problém je v tom, že ty zákony nejsou prosazovány. Právo je nedostatečně vymáháno, případně jsou obcházeny a nebo jsou ignorovány. To je poměrně závažné zjištění. Dobré je, že nepotřebujeme příliš jaksi

zasahovat do legislativy, protože prostředí legislativního procesu je poměrně složité a víte, že je vždy lepší, když existuje nějaký zákon. Vždycky jednoduší je novelizovat, než přijímat úplně novou právní úpravu nebo předpis, který tu oblast má řešit po novém. Ten závěr, že neexistuje v podstatě systém, ale že je to změť aktivit je pro nás docela překvapující. Vůbec se nám to nelíbí, netěší nás to. Ovšem z hlediska sběru, praktických poznatků, protože my jsme ten materiál samozřejmě nedělali tak, aby jsme si sedli, přemýšleli o tom co bychom asi tak o tom systému napsali, ale protože jsme poměrně často v praxi, respektive nesedíme v kanceláři, ale jezdíme po místech a městech v ČR. Děláme řadu projektů na místní úrovni, protože náš útvar již léta, možná o tom víte, má tak zvaný program prevence kriminality na místní úrovni, kdy ročně rozdělujeme 80 mil. korun na prevenci kriminality ve městech a lokalitách. A díky tomu to propojení s praxí, s lidmi, s odborníky a s pracovníky ve městech a místech v ČR je úzké. Od nich jsme samozřejmě také sbírali část poznatků. Závěry z tohoto materiálu, těch je samozřejmě daleko více. My, když jsme je formulovali, tak jsme přemýšleli do jaké míry konkrétně je formulovat, protože formulovat vládní materiál nebo úkoly vládního materiálu, když konkrétně to znamená, že stejně nebudou splněny, myslím si, že se nám to nakonec podařilo, konec konců budete-li mít zájem můžete si ten materiál stáhnout, jakmile ho vláda schválí bude na stránkách Ministerstva vnitra rozhodně k dispozici, případně na stránkách Úřadu vlády se domnívám, že se dá najít v dokumentech. Pokud se podaří ta opatření, ty úkoly plnit, tak samozřejmě ta situace se změní. My jsme přesvědčeni, jak už jsem říkal od počátku, že systém institucionální péče je zralý na zásadní reformu. Ta reforma musí být ovšem citlivá. Nemůže to být reforma, která zbourá celý ten systém a začne stavět něco nového, aniž bude přesně vědět co. Protože se jedná zejména o lidi, nejedná se o čísla nebo o kolonky v nějakých tabulkách. Když jsme sbírali data a zjistili jsme, že máme v ústavech tedy ve školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, nemám na mysli Dětské domovy do 3 let a nemám na mysli Ústavy sociální péče. Mám na mysli čistě Dětské domovy, Dětské domovy se školou, Výchovné ústavy a Diagnostické ústavy. Jestliže tam máme 7.300 dětí, jenom pro Vaši informaci, loni policie ČR zaznamenala 6.064 útěků z těchto zařízení. Toto byl počet skutků. Pokud bychom měli mluvit o počtech dětí, které utekly, tak ten počet z hlediska dlouhodobé časové analýzy čísel je asi o 1.000 menší, než je počet útěků. Jestli–že bylo kolem 6.000 útěků, můžeme předpokládat poměrně přesně, že uteklo asi 5.000 dětí. U těch v pojetí policie znamená, vzdálení se z ústavu na dobu delší než 24 hod. Což je samozřejmě doba dejme tomu krátká, ale většina těch útěků je krátkodobých do několika dnů, maximálně týdnů . Ale je tam řada dětí, které se třeba pohybují na útěku měsíce nebo roků. Policie je velmi obtížně navrací do těchto ústavů, ti tam samozřejmě nechtějí a ty děti, to jsou desítky, možná stovky dětí, mladých lidí, kteří se tak ocitají mimo systém podpory, mimo systém sociální péče, mimo systém vzdělávání, mimo trh práce. A myslím si, že si nemůžeme dovolit ignorovat tento fakt a pokud ho ignorujeme, pak asi neděláme svou práci dobře. Mimo jiné jsme zjistili, že je kvalita práce, a to není nějaký objev, to víme všichni. Kvalita práce, nás jenom překvapilo, že je to u státních institucí, spíš než možná překvapilo, tak se potvrdilo jen to co jsme si mysleli. Takže ta kvalita práce je závislá na tom jak lidé chtějí tu práci dělat. Žádný zákon neumožní, respektive nepřikáže těm lidem, aby tu práci vykonávali pořádně. Mám na mysli práci sociálních pracovníků, práci justičních složek, ať už soudů, státních zastupitelství, nebo informační služby. Práci samospráv. Tam jsme velmi jasně odhalili, že je to velmi závislé na lidech, na tom co ti lidé chtějí dělat, nebo nechtějí dělat. Protože jestliže nechtějí pracovat a nechtějí tomu člověku opravdu pomoc, potom ta pomoc je formální. To znamená žádná. Jedním ze závěrů, který je velmi důležitý, je ten, že chceme, aby byly plošně podporovány státem a to podporovány ve smyslu zejména finanční. Podporovány služby sociální prevence ve smyslu zákona o sociálních službách a tedy zařízení, která pomáhají mladým lidem po

odchodu ze školských zařízení, pro výchovu ústavní nebo ochranné výchovy v tom, aby obstáli v životě. V tom aby se zapojili do běžného života, protože ten jejich pohled na svět je samozřejmě ve velké míře, nebo často zkreslený, nechci říci pokřivený tak říkám zkreslený a bez dalších podpůrných služeb zpravidla neobstojí. Jedním z problému je, že nejsou často dovzdělaní. O tom už jste tady již určitě mluvili, i můj předřečník se o tom zmiňoval, že mají velice často problém se vzděláním. Nemají pracovní návyky, přicházejí ze světa, a čím déle tam jsou, tím hůř pro ně. Systém, který je jaksi držel, stoprocentně je ošetřoval, všechno jim dal a najednou jim nic nedává, protože to v zásadě nikoho nezajímá a tak dále. Takže když jsme formulovali závěry té zprávy, tak jedním ze závěrů je, aby byly služby sociální prevence velmi podporovány. Ono se to tak částečně děje prostřednictvím ať už z Evropských strukturálních fondů se kterými my ještě neumíme úplně dobře zacházet, to všichni víme, nicméně situace se lepší. Prostřednictvím individuálních projektů, krajů pokud o nich víte. Teď je zhruba doba, kdy kraje ČR připravují individuální projekty pro oblast sociálních služeb, což je velmi dobrá věc. Znamená to jednak takovou tu plánovanou podporu a plošnou podporu, ale hlavně víceleté financování, což je v této oblasti velmi důležité, aby se nemusely každý rok psát znovu projekty, znovu absolvovat všechna ta kolečka. Čekat až do ledna, února nebo března roku následujícího, zda to dopadlo nebo nedopadlo, zda budou peníze nebo nebudou peníze. To si myslím, že je velké plus. Trošku mi na tom vadí jako člověku, který pracuje na ministerstvu a dívá se na to zejména z pohledu toho systému a celé republiky, že to možná nebudou dělat všechny kraje. Což si myslím, že je špatně a že možná budou kraje, které nevyužijí té příležitosti a je to škoda. Nicméně je tu již krok směrem, který je potřebný. Samozřejmě i další dotační úkoly, které děláme na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Na programu tu byl včera někdo z Ministerstva práce a sociálních věcí, nevím jestli přesně mluvila kolegyně o těchto věcech, nicméně, takže další omluva kvůli dítěti. Ministerstvo má samozřejmě vybudováno léta dotační systém, patrně víte, který je sice samozřejmě takový jaký je, má své chyby, nicméně funguje. Pro oblast sociální ekonomiky přijde poměrně dosti peněz. Pokud ty peníze se budou umět využít, tak to bude jenom dobře. Já, protože kromě toho, že pracuji jako ministerský úředník, abych se jaksi nenudil ve volném čase, tak jsem inicioval založení jednoho domu na Půli cesty ve Východních Čechách, tak samozřejmě tu situaci již znám z té druhé strany, což je hrozně dobře, protože člověk se dokáže podívat očima jak toho poskytovatele sociálních služeb, tak toho, kdo má ty problémy s těmi zaměstnanci, se získáváním finančních prostředků. Zároveň se na to dokážu podívat jako člověk, který je zodpovědný třeba za určitou oblast v systému státních institucí a úřadů. Sám vidím, že těch možností a příležitostí je řada. To, co nám chybí je někdy podpora ze strany třeba těch úřadů nebo institucí. To, co chybí a teď, když budu mluvit jako poskytovatel sociálních služeb, jako člověk, který pracuje v Domě na půli cesty, chybí podpora úřadů. Chybí to, o čem jsme slyšeli před chvílí, to je třeba daňové zvýhodnění. Chybí nám vzdělání. Chybí nám někdy i odvaha. Na druhé straně si myslím, že ta situace se razantně lepší, protože před pár lety to bylo podstatně horší a víme všichni, jak špatným způsobem se získávali prostředky na tuto činnost. Závěrem bych si dovolil říct, že tak jako obecně z pohledu člověka, občana tohoto státu, že se domnívám, že bychom se měli přestat chovat jako ti, kteří pořád o něco prosí. Mám na mysli zejména ty, kteří poskytují tyto služby. Ale měli bychom jaksi dávat pořád vědět, že služby, které vy zejména realizujete, pomáháte těmto lidem, jsou potřebné. Každý by si to měl uvědomit. Ať už stát nebo samospráva, a nebo i ti samotní uživatelé, kteří na to občas také zapomínají. Já Vám děkuji, pokud budete mít případné otázky, mohu je zodpovědět hned nebo po ukončení tohoto bloku. (přepis ze zvukového záznamu)

D i s k u z e: Dotaz: Dobrý den dámy a pánové já bych chtěla reagovat na tento souhrnný výzkum, neboť jsme se na něm také podílely nemalou prací. Jsem z Dětského domova v Žatci a mohu panu kolegovi říci jen tolik. My dětem musíme dát to, co nám jaksi legislativa doporučuje, ale lépe řečeno nás zavazuje. Pro nás je závazný zákon 109/2002 a všechny vyhlášky a k tomu zákon 359. Jsme kontrolováni Českou školní inspekcí, státními zástupci, zřizovateli, veřejností. My si nemůžeme dovolit říci dítěti, když jsi rozbil okno, tak si ho zaplatíš. K útěkům. Útěky moc jich nemáme. Opravdu ne, ale když Vám přivezou dítě, které je zvyklé 14 let si dělat co chce, tak já ho tam neudržím ani omylem. Opravdu vlídností, všemi možnými prostředky, motivací prostě to dítě tam neudržíte a uteče při první příležitosti a nenajde ho ani policie. I když mu ještě není 15. Skutečně máte pravdu, že některé výstupy našeho výchovného působení jsou kontraproduktivní, ale ne za všechno můžeme my. My máme v našem zařízení většinou zaměstnance, nebo tety, já to slovo zaměstnanec nemám ráda, v této souvislosti, kteří svoji práci dělají naplno a věnují ji mnohem více času než by vůbec museli jinde, kdyby pracovali jinde. Protože opravdu Dětský domov, nebo práce s dětmi není práce. To je skutečně jak se říká poslání, tak na tom nevidím nic mimořádného. S dětmi se dostáváme na takové kulturní akce, které běžně děti z rodin vůbec nevidí. Vedeme je k práci. Děti bydlí v bytech, mají rozptýleno 6 rodinných skupin v ně města, takže bydlí v bytě v paneláku třeba jedna rodinná skupina. Nakupují vaří, dostanou peníze a jdou si nakoupit. Někdy se s nimi ovšem nevrátí, utečou a pak si pro ně jedeme na hlavní nádraží do Prahy. Prostě takový je život. My se snažíme je vést i k tomu aby si uměli ty děti všechny vyřídit doklady, občanku, pas. Aby se seznámili s činností úřadu práce. My se jim snažíme zajistit i povolání. 99% jich od nás odchází vyučeni. Ale v 18 letech my jsme bezmocní. Žádná legislativa a já vím, že to nejde nemůže těm dětem nařídit, zůstaňte tam do maturity, prosím Vás ještě ten rok zůstaňte s námi, máte tady startovací byt, máte tady všechno. Ne, děti touží po svobodě a nebo jdou za svými rodiči, kteří se o ně celých 18 let nestarali. Už nechci zdržovat, ale jenom bych hrozně nerada, aby to co jste pane kolego řekl vypadalo tak, že tu práci děláme jenom proto, že ji děláme. My ji děláme všichni s velkým nasazením. Já pracuji já nevím snad od roku 90 v asociaci náhradní výchovy a mám poměrně dost dobré informace o náhradní ústavní výchově. Pokud ke mě něco budete mít nějakou kritickou připomínku, klidně budu tady ještě déle. Děkuji Vám za pozornost Odpověď: Já si dovolím na toto reagovat. Mě mrzí, že jsem neřekl že to není vina školských zařízení primárně. Tam je několik důvodů. proč tomu výsledky tak špatné. 1) je to tím, že asi 30% dětí by se do těch zařízení vůbec nemělo přijít, protože 30% dětí přichází do zařízení ze sociálních nebo ekonomických důvodů. To je prostě špatně. 30% dětí, jestliže nám přijde do zařízení protože má rodina velmi špatné podmínky k bydlení, nebo téměř žádné, nebo, že je na nízké ekonomické úrovni, nebo protože jejich děti nechodí dvakrát za týden, nebo jednou za týden do školy a někdo se rozhodne, že to je špatně a že rodiče se o ně nestarají, ale jinak těm dětem v zásadě nic není. To jsou myslím, že si rozumíme jak to myslím, poslední jak jsem říkal, takže není to tak samozřejmě vždycky, když ty děti nechodí do školy, tak to nic neznamená. Pokud bychom dostali těchto 30% dětí, respektivě neposlali je do ústavů, nevyužívali jenom ty nástroje, návrhy na ústavní výchovy, tak bychom ten Váš systém velmi odlehčili. Protože on je přetížený. Takže Vy se ně takto staráte, to je samozřejmě dobře. Já jsem si velmi dobře vědom toho, co všechno Vám zákon ukládá, jak přísné jsou podmínky a pravidla hry v tomto systému institucionální výchovy. O to smutnější je jaké jsou výsledky. Protože , Vy jste řekla, to

není Vaše vina že ty děti takto končí. To není Vaše vina. Vy děláte co můžete, ale hovoříte o tom, že to není účinné. Že to není účinné, přes nejlepší snahu, to není účinné. To jako kdyby jste nachlazení léčila úplně jinými léky, než kterými se léčit má, asi tak to funguje, byť výbornými. Tam jde o to, že ta maximální a 100% podpora je pak střídána s podporou téměř nulovou a velký problém je ten, že děti, mladí lidé už dospělí hledají podporu v lidech. Zejména protože ji neměli. Oni se vracejí k těm rodičům ne proto, aby se měli dobře u těch rodičů, ale proto aby jim ti rodiče vrátili to co jim jsou za těch 18 let nedali. Oni jim to samozřejmě nedají a ti mladí lidé často končí tak jak končí; 2) asi 75% těch mladých lidí po roce a více po opuštění zařízení se dopustí jednoho nebo více trestných činů. 75% při tom při vstupu do zařízení neměla zkušenosti s trestnou činností ani jedna třetina. Rozhodně to není o tom, že pobytem ve školském zařízení se to dítě naučí páchat trestnou činnost. To tak vůbec není. Naopak. Ale je to o tom, že po roce a víc, kdy vyčerpá všechny možnosti, kdy se snaží někdo víc, někdo méně nedostane účinnou pomoc, tak samozřejmě nějaký trestný čin spáchá, minimálně proto, aby měl co jíst, ten člověk. Někdy jsou to trestné činy. Většinou jsou to samozřejmě majetkové, jsou to krádeže za účelem získání finančních prostředků. Následují tam trestné činy násilné a kupodivu také porušování domovní svobody. Což nás velmi překvapilo, ale je to logické. Ten člověk chtěl prostě někam do vnitř kam ho nikdo nepustil. Takže to opravdu není o tom, že byste svoji práci dělali špatně. Naopak já obdivuji to jak ji děláte, protože já bych to asi nevydržel. Úplně závěrem řeknu to, že jsem také pracoval několik let v Dětském domově jako vychovatel, takže tu situaci znám z pohledu člověka, tedy pedagogického pracovníka ,který se stará o tyto děti. Dotaz: Dobrý den, Rabenhauptová, Prachatice. Já mám dva dotazy na Vás. Jednak že v závěru svého vystoupení, nebo ještě před bych chtěla, že kdybych byla moderátorem, tak bych řekla, že je potřeba ocenit práci Vaší, samozřejmě těch, kteří se starají o děti v Dětských domovech a samozřejmě i o práci Vaší, nebo z výzkumu, který jste udělali. Ten výzkum bych přirovnala trošičku k tomu, co se děje v oblasti sociálních služeb. Novým příspěvkem na péči pro zdravotně postižené a staré lidi došlo k tomu, že jsme si všichni mysleli, že nastane boom a že bude méně klientů v pobytových zařízení. Nenastalo tomu tak, byť ti lidé berou vysoké příspěvky na péči, aby si zajistili domácí, nebo tu terénní péči. To samé, Vy ve Vašem vystoupení jste říkal, že je nutná transformace těchto pobytových služeb, nebo jestli jsem to nějak nepřeslechla, že je třeba něco s tím udělat, s Dětskými domovy, s Diagnostickými ústavy a nebo jestli s tím systémem, s tou péčí jakou tam mají. Takže toto, já jsem tomu také až tak dobře neporozuměla. Nic méně myslím si, že Vy jste hodně hovořil o následné péči. To jsou Domy na půl cesty, to jsou krizová kontaktní místa, místoprahové zařízení, poradenské služby. A v závěru svého vystoupení jste řekl, že chybí podpora ze strany úřadů a institucí. Já jsem samozřejmě představitel jednoho takového úřadu, nebo samosprávy. Jsem místostarostkou města a musím říci, že u nás, my podporujeme jednak Dům na půl cesty, který není naším zařízením. Je třeba 6 km od města. Děláme na společných projektech, které vlastně integrují ty děti s názvem třeba: „Šance pro každého“, kdy oni i jak tady kolegyňka říkala, že navštěvují úřad, ukazují těm dětem, nebo mladým lidem jak si mají vyplnit, kde najít OP, pas, kde získat práci. Podílíme se tom vyhledávání zaměstnávání pro ty mladé lidi. Mají tam vlastně své byty. Podporujeme přímo z rozpočtu města nízkoprahové zařízení, Centra volného času, Krizové a Kontaktní centrum. Takže můj dotaz je: Co jste mínil tou transformací nebo tím? To je ten první dotaz. Druhý dotaz: Hovořil, nebo zmínil jste se v přednášce, která byla mimo jiné velmi zajímavá o programu prevence kriminality na místní úrovni. My jsme byli asi dva roky zařazeni do tohoto

projektu. Byli jsme velmi úspěšní, ať už se to týkalo preventivních, nebo dalších opatření. A pak nastal boom, že u nás je velmi nízká kriminalita a tudíž nám bylo z Vašeho Ministerstva sděleno, že nemůžeme dál žádat, nebo ani vlastně okresním ředitelstvím. Projekty nebyly podpořeny, protože se málo krade, málo se vraždí, málo je prostituce. Takže pak se ptám, jestli by nemohlo dojít k přehodnocení těch projektů, a tam kde se daří předcházet v té prevenci kriminalitě, tou prevencí kriminality, zda by některé ty projekty by nemohli být podpořeny. Protože právě možná v těch městech se to dělá dobře. Děkuji Odpověď: Děkuji, já se jenom zeptám, ze kterého jste města? Já jsem se ptal, protože my máme republiku rozdělenou jako pracovníci odboru prevence, jako konzultanti, takže já jsem se ptal, jestli nejste třeba s oblasti, kterou já mám na starost. Nejste. Jste z Jižních Čech,které má na starost kolega. Nic méně, já odpovím nejdříve na první a pak na druhou otázku. První otázka: Co jsem měl na mysli tou změnou a zásadní reformou. Měl jsem na mysli několik.Zásadní reforma by znamenala několik kroků, respektivě řadu kroků, které by ve svém důsledku vedli k tomu, že situace se zlepší. Prvním krokem je to, o čem jsem hovořil před chvíli, aby přibližně 30% dětí do těchto zařízení vůbec nemuseli. A to přímou sociální prací s nimi. Samozřejmě, že víme, že sociálně právní ochrana respektivě sociálně právní podpory a přímo oddělení sociálně právní ochrany dětí ve městech na tom personálně dlouhodobě nejsou dobře. Jestli-že má sociální pracovník 350 či 400 klientů ve smyslu rodin, chcete-li. Tak s nimi žádnou sociální práci neudělá. Protože má tolik povinností, které mu ukládá zákon o sociálně právní ochraně dětí, že sotva mu sotva pracovní čas stačí na to aby je splnil. A nikdo po něm nemůže chtít, aby pracoval odpoledne, respektivě po pracovní době a večer. To prostě po něm nikdo nemůže chtít. To je první problém, proč ty děti tam jdou. Protože ten problém, jejich problém se řeší až ve fázi, kdy je rozvinutý a kdy už často opravdu není jiná možnost, než to dítě umístit, nebo ho navrhnout na ústavní výchovu. To jen jeden krok. Tedy posílit sociálně právní ochranu, zkvalitnit, rozšířit přímou práci, projekt asanace rodiny a ne bezzubé koncepce rodinné politiky, které v zásadě nic nevyřeší, ale přímou, konkrétní práci s rodinami, tak aby ta jejich situace se změnila, zlepšila. Samozřejmě, že s rodinami, které chtějí, ale v zásadě to bude 90% - 80% rodin. Druhý krok je, tím se ten systém odlehčí samozřejmě. 30% dětí ubyde. Druhým krokem je udělat v tom pořádek z hlediska těch opatření, respektivě tipu nařízeného opatření, která to dítě má. Jestliže má ústavní výchovu, pak má ústavní výchova být vykonávána odděleně. Ta ústavní výchova je přece institut pro děti, které nic neprovedli, ale které třeba nemají rodiče, nebo rodiče se o ně špatně starají. To není opatření, které by to dítě mělo trestat. Je to opatření, které ho chrání. Takže tyto děti by samozřejmě měli vykonávat výuku v místním zařízení, co nejmenší a měli by maximální šanci aby jejich kompetence se zvyšovali a jejich budoucí život byl jednodušší. To jsou právě ty Dětské domovy, kde drtivá většina dětí, kteří tam jsou mají tu ústavní výchovu. Nicméně to v současné době v praxi není. Výkon ústavní,ochranné výchovy není oddělen. Naopak ochranou výchovu, ta by se měla vykonávat v rámci, což je to opatření pro děti, které zlobily, nebo se dopustili nějaké trestné činnosti. Ta by se měla vykonávat také odděleně, za úplně jiných podmínek. Zákon o ústavní péči, výkonu nebo ústavní ochranné péče to příliš nerozlišuje. Tam jsou velmi malé rozdíly mezi praktickou realizací těchto dvou opatření.To je další krok, a pak následuje řada takových to kroků. Včetně toho, že by měli být podporovány systémově, plánovitě. A podporovány služby sociální prevence. Následná péče tedy ne v tom smyslu péče, to je slovo, které nás zavádí trošku do zdravotnické oblasti. Služby sociální prevence, pobytová zařízení, Domy na půli cesty a zařízení obdobná. Zařízení sociální rehabilitace, což je také jedna z oblastí z těch sociálních služeb, aby ten člověk se dostal zpátky do společnosti. Tolik k té první otázce.

K té druhé otázce: Víte já si to myslím také, že by měla být podporována města, nebo projekty,nebo města, která mají nízkou kriminalitu. Protože prevence je o tom, prevence je tedy předcházení, tak jak byste řekli. Jestliže mám byt ve městě, tak musím udělat maximum proto, abych tam měl klid dál. Na druhé straně, my máme k dispozici 80 mil. korun ročně. Jsme jediné ministerstvo, které je cíleně zaměřeno na projekty prevence kriminality. Takto specificky dotační titul v republice další není. Proto my samozřejmě prioritně musíme v tom množství měst, a ročně se nám hlásí kolem 160. Musíme podporovat města, která mají smysluplné a věřte tomu, že my nedáváme peníze na projekty, které nemají smysl, protože do každého města jedeme, do každého města a díváme se na to a také ty projekty vyhodnocujeme a ne tak, že si přečtu závěrečnou zprávu z projektu, protože tam se dá napsat leccos. Ale jedu se podívat jak to funguje a ptám se , a díky tomu, že většina z nás má už praktickou zkušenost déle dobou, několik let. Zpravidla velmi rychle poznáte, zda ten projekt je v pořádku, nebo v pořádku není z hlediska jeho efektivity. Samozřejmě i z hlediska formální. Proto Prachatice, které známe samozřejmě ze systému, kteří již měli řadu projektů, v současné době jsou na tom tak jak jsou. Jak to bude příští rok a v letech následujících. Bude to tak, že bylo vybráno asi 47 nejhorších měst v republice, které jsou na tom opravdu nejhůř a ty budeme podporovat dál cíleně s asi 35% z těch prostředků o kterých jsem mluvil přímo z Ministerstva. A dále budeme další, dejme tomu 40 mil. ročně přidělovat krajům na krajské programy prevence kriminality jako účelově vázanou dotaci, kterou kraj nebude moci vzít a použít ji na opravu silnic. Účelově vázaná dotace na projekt. Pak to bude probíhat stejně jak jste byli zvyklí, tedy kraj vyhlásí program, respektivě dá výzvu na podávání projektu na prevenci kriminality a vy se přihlásíte. Těch peněz bude ale míň. Počítejte s tím, že jich bude míň a že to budou peníze, které budou zejména na projekt neinvestiční. Mám tím na mysli, že neměla by města chtít z toho si platit kamerové systémy. Projekty situační prevence jsou, měli být záležitostí měst. Navíc jejich efektivita je přímo závislá na tom, jak se to v daném konkrétním místě dělá. Ještě si k tomu dovolím další poznámku. Řada aktivit, které byli dosud financovány z programu prevence kriminality . Lze už nyní financovat podle zákona o sociálních službách. Důsledně je potřeba analyzovat, které projekty, nebo programy. Např. nízkoprahová zařízení, např. Domy na půli cesty, vůbec nezahrnovat do programu prevence kriminality, protože tam je to financován, nebo velká možnost vůbec financovat jinak. Tyto projekty a tyto aktivity z oblasti ze sociálních služeb a z oblasti peněz, které na sociální služby jsou. a to si ještě dovolím poznámku na konec. To co jste říkala o té spolupráci a podpoře je výborné.My když jsme zakládali ten Dům na půli cesty, tak jsme to udělali tak, že jsme do té organizace nevládní, kterou jsme založili, přímo vzali zástupce městských úřadů, všech pověřených obcí, bývalého okresu. A tím propojením samosprávy a nevládního sektoru jsme dosáhli naprosto skvělých výsledků včetně finanční podpory a metodické podpory a včetně takové té podpory praktické Protože každý starosta většího města je zároveň krajským zastupitelem zpravidla. Atd.. Takže to sebou nese řadu výhod jak pro sdružení, tak pro tu samosprávu, protože samozřejmě, že součásti té práce je prohlášení o vzájemné spolupráci a partnerství mezi samosprávami a nevládní organizací a ta služba je poskytována primárně. Primárně pro ten okres, což tak to má být.

Práce s mladou generací Roberto Mignini, Alba Sansoni, EFET, Itálie

Poznámka: Text příspěvku je zpracovaný na základě překladu anglického textu PowerPointové prezenzace organizace E.D. S. v rámci projektu EQUAL č. IT-IT-G2-LAZ-002 „Podnikové služby vůči rozvoji“

V pořadí třetí a poslední příspěvek na této konferenci věnujeme problematice služeb zaměstnanosti v Itálii především z pohledu mladé generace. Jde o následující služby: 1. první výběr nebo výběr životopisu v zastoupení firem; 2. řízení kariéry (rozděleno mezi první úroveň – informace – a druhou či speciální úroveň – vedení/řízení); 3. informace o regulacích pracovních příležitostí, adresované hledajícím práci; 4. informace o regulacích pracovních příležitostí a právních postupech, týkající se náboru lidí (adresované firmám); 5. podpora/propagace stáží; 6. podpora nezaměstnaných lidí mezi firmami; 7. poskytování příspěvků v nezaměstnanosti. Poradenství pro volbu povolání zahrnuje: Motivace k aktivnímu vyhledávání práce

- Individuální pohovory

Informace o službách sítě

- Psychologické testy k odbornému vyhodnocení - Pracovní příležitosti

Poradenství jak pomoci nezaměstnané osobě jak sám získat vědomosti/znalosti a vybrat si cestu profesionálního zaškolení a/nebo aktivního vyhledání práce

- Sestavení odborného plánu - Odkazy na ostatní služby sítě

Přehled o nabídkách práce a odborného zaškolení má za cíl zejména: -

shromažďovat informace o místně dostupných pracovních příležitostech a odborných školeních;

-

setkání se společnostmi, organizacemi zaměstnavatelů, odbory a odbornými školícími středisky pro nepřetržitý přehled o potřebách, nabídkách práce a pracovního školení;

-

příprava nástrojů pro monitorování/sledování místní situace.

Přizpůsobení práce představuje: -

předběžný výběr nezaměstnaných lidí k navržení společnostem, aby je začlenili do práce;

-

identifikaci vhodných kandidátů na pracovní místa z databáze;

-

představení kandidátů společnostem.

Pracovní začlenění:

-

příprava podnikatelského prostředí pro začlenění pracovních příležitostí;

-

poradenství a učení během začleňování do práce;

-

vyhodnocení integračního procesu;

-

učení pro kandidáty, účastnící se výběrového procesu;

-

plánování odborného školení pro pracovní umístění;

-

pohovory, interview, dotazníky;

-

setkání se zástupci společností.

Nový učňovský poměr: -

vzdělávací školení pro učňovské poměry, poskytující zaškolení a přístup na trh práce pro absolventy škol;

-

odborná školení pro učňovské poměry,kombinující školení při zaměstnání s technickou či odbornou kvalifikací;

-

učňovské poměry na vyšší úrovni, s pokročilým technickým školením, vedoucí ke středoškolskému diplomu či vysokoškolské kvalifikaci.

Sociální družstvo pro začlenění do práce: -

podle zákona č. 381/1991 je účelem sociálního družstva „prosazovat obecný zájem obce při lidské podpoře a sociální integraci občanů“;

-

legislativa rovněž stanovuje, aby sociální družstva měla zvláštní k poskytování/vytváření integrace znevýhodněných osob do společnosti.

mandát

Sociální družstva typu B: -

sociální družstva typu B musí zaměstnávat nejméně/alespoň 30% zaměstnanců ze „znevýhodněných skupin“;

-

zákon pečuje rovněž o to, aby struktura vlastnictví sociálních družstev mohla být tvořena několika kategoriemi členů (dělníci, uživatelé, dobrovolníci, investoři, veřejné orgány);

-

sociální družstva, která zaměstnávají 30% svých pracovníků ze znevýhodněných skupin jsou osvobozena od placení daní, a náklady na statutárního zaměstnance jsou poskytovány státem.

Znevýhodnění lidé v sociálních družstvech B - znevýhodněné osoby jsou identifikovány tak, že se sestávají z těchto skupin: tělesně či duševně postižení; bývalí pacienti psychiatrických ústavů; bývalí chovanci; drogově závislí a narkomani; alkoholici; bezdomovci a menšiny v ohrožení.

Projekt „Nové formy vzdělávání a osobního rozvoje pro osoby ze znevýhodněných skupin“ a jeho výsledky

Ing. Mája Šišková, o.s. KOALA, Banská Bystrice, Slovenská republika Dobrý den, jmenuji se Mája Šišková a jsem z Bánské Bystrice z organizace občanské sdružení KOALA. Dnes Vám chci představit náš národní projekt v rámci programu EQUAL. Jeho název je „ Nové formy vzdělávání a osobního rozvoje pro znevýhodněné skupiny lidí“. Projekt je realizován v rámci priority 2 a v opatření 2/1. Jeho rozpočet je na 4 .580.383 slovenských korun, samotná dotace je 4.500.000 slovenských korun a zbytek je spolufinancování. Jeho realizace začala v březnu 2005. Původně měl být ukončen v lednu 2007, ale prodloužili jsme ho až do prosince. V současnosti finišujeme s aktivitami a měříme výsledky. Část těchto výsledků bychom Vám dneska představila, ale část ještě není ukončena. Občanské sdružení KOALA je sdružení dobrovolníků, bylo založené v roce 1997. Nachází se v extravilánu Banské Bystrice, v chráněné oblasti na Suchém vrchu. Jeho posláním je vytvářet podmínky pro humanizaci sociálních služeb a zlepšování kvality života sociálně znevýhodněných dětí a mladých lidí. Původní cílová skupina, když se zakládalo občanské sdružení KOALA, byli lidé s mentálním postižením, ale v současnosti jsou to znevýhodněné skupiny lidí vůbec. Momentálně máme deset aktivních členů. Přidružených členů je samozřejmě více, ale to jádro, to je deset lidí. Za mnou vidíte jak bude objekt o.s. KOALA v budoucnu vypadat, protože v současnosti ještě není hotový. Další obrázek ukazuje jak celý objekt vypadá dnes, ještě je to v podstatě taková hrubá stavba. Původně se kupovala nemovitost za 470 000 slovenských korun. Dokončuje se teď rekonstrukce staré budovy původní stáje na středisko, jehož součástí bude i agrofarma. V centru KOALA bude probíhat výcvik lidí, jak znevýhodněných, tak i výcviky pracovních osobních asistentů a lidí v pomáhajících profesích. Krom toho tu bude rehabilitační středisko pro lidi s tělesným postižením. Integrací se má pak na mysli to, že tak jak tu budou žít a bydlet, nebo chodit nějakou dobu lidé s postižením, tak tu bude i turistické středisko s ubytováním a restaurací. Přístup bude pro každého a samozřejmě lidé s postižením tu budou mít možnost pracovat. Ještě pár informací. Původně mělo rehabilitační a integrační středisko KOALA fungovat od roku 2006, bohužel jsme to nezvládli. Částečně se spustí do provozu příští rok 2008 a úplně by mělo být v roce 2009. Zde je v krátkosti graf jak vypadají finanční zdroje KOALY. Nyní již konkrétně k našemu projektu, který je projektem v podstatě o vzdělávání. Na začátku bylo poslání KOALY, které hovoří o humanizaci sociálních služeb, zlepšování aktivit života, aktivního života lidí s postižením. Takže chceme zvýšit zaměstnanost znevýhodněných skupin a to takovým způsobem, že si chceme připravit zaměstnance pro KOALU a využít při tom inovativní know how. To vše za využití příležitostí podporovaného zaměstnávání, které je zahrnuté v zákoně č. 5 z roku 2004. V současnosti probíhá na Slovensku velká diskuze Cíle projektu jsou: •

připravit zaměstnance pro KOALU a to konkrétně 6 zaměstnanců;

•

vytvořit skupinu pomáhajících profesionálů;

•

zvýšit informovanost veřejnosti o práci pracovního asistenta (to je např. důležité odlišení pracovního asistenta od osobního - bohužel stále si veřejnost neuvědomuje rozdíl mezi těmito dvěma asistenty);

•

dále je to uplatňování systemického přístupu ve vzdělávání, zdůrazňuji systemického ne systematického, k tomu se ještě vrátím;

•

vybudování střediska systemitického vzdělávání a pomocí pracovních asistentů zvýšit zaměstnatelnost lidí se zdravotním postižením.

Aktivity projektu je možné rozdělit do dvou skupin: •

první skupina je vzdělávání projektového týmu ( na základě kterého jsme si vzdělali lektory a trenéry, kteří potom postupovali do druhé části aktivit);

•

druhá skupina jsou aktivity o vzdělávání cílové skupiny (jejím výsledkem bude kurz pracovní asistent jako kouč, který bude akreditovaný).

Nyní konkrétně k některým aktivitám. Hodnotící a rozvojové středisko: na obrázku máte možnost vidět skupinu, skupinu potencionálních pracovních asistentů, kteří dostali modelovou úlohu z reálné praxe a nyní ji řeší. Řeší jí týmově. Okolo, na obrázku není vidět, ale jsou tři pozorovatelé, kteří registrují, reflektují a sledují jejich práci, a celé toto středisko řídí vedoucí rozvojového střediska - systemický kouč, kterého též není možné na obrázku vidět. I když na základě těchto hodnotících a rozvojových středisek se vybrali lidé, kteří šli dále do kurzu pracovního asistenta, protože ne každý se hodí na pomáhající profesy, tak všichni lidé prošli rozhovory a poslechovými rozhovory našimi lektory na konci kterých byli výstupy pro osobnostní profily, které jim dále doporučovali jejich kariérní postupy. U Pár obrázků - toto je pro informaci tabulka, kterou vyplňovali pozorovatelé rozvojového střediska. Tabulka ve formě grafu. Lidé nebo uchazeči z rozvojového střediska dále podstoupili individuální systemické koučování, které můžeme definovat jako čtyřkrokový model zaměřený na cíl, tzv. solution fokus. Celé toto individuální systemické koučování probíhá ve skupině v množství jeden proti jednomu (one to one) – koučovaný a kouč. Na začátku své diskuze se stanový nějaký podnet z kterého se postupně vypracuje cíl a na tento cíl se postupně najdou zdroje a stanový kroky. To je velmi ve zkratce systemické koučování. Zde na tomto obrázku máte definici, co vlastně znamená systemický. Pro systemické je typické , že se nehledají příčiny problémů, to znamená, že se nemotá v problémech, ale zaměřuje se přímo na jeho řešení, Zdroje řešení se hledá v tom, co funguje. Základem je konstruktivní přístup, vytváří se řešení s klientem jako s partnerem, ne pro něho, ale kouč a koučovaní jsou partneři. A to všechno samozřejmě respektovaně, příjemně, zároveň však účinně a reflektivně. Další aktivitou bylo počítačové a internetové poradenství, které zvýšilo úroveň. digitální gramotnosti. V krátkosti rozložení hodin počítačového a internetového poradenství. Zde se opět kladl důraz na podporu iniciativy a motivace, partnerský přístup. Flexibilitu, využitelnost pro praxi, hyperaktivitu, rozvoj samostatnosti. Nakonec pilotní aktivita a pilotní kurz“ pracovní asistent jako kouč“ samotný kurz trvá 150 hod. Takže je dost náročný a cílem je připravit uchazečovo zaměstnání pro výkon práce s lidmi ze zdravotním postižením. To znamená, že cílová skupina kurzu jsou lidé, kteří jsou především dlouhodobě nezaměstnaní a sekundárně je to cílová skupina, lidé s postižením, hlavně s mentálním, kterým budou pomáhat pracovní asistenti zařadit se na trh práce. Vzpomenuté profese, jako kuchař, recepční, údržbář, to jsou profese, které se chystají na zařazení Koala, takže v rámci turistické ubytovny a restaurace. Klíčové témata kurzu, pracovní asistent jako kouč, které se dají rozdělit do dvou skupin. Myslím, že číst je nemusím, jen v krátkosti a trochu obrázků. Toto je náš odborný garant systemik paní PhDr. Klára Giertlová, ona je vlastně odborným garantem celého projektu.

Ještě se vrátím ke vzdělávání projektového týmu. To byla ta první skupina aktivit. Takže příprava lektorů a koučů pomocí kurzů, systemický managment atd. Dále jsme zařadili kurz marketink, kurz angličtiny a takovou inovací byla týmová práce na základě tvorby sdílených dokumentů prostředí googlu. I když máme svoji kancelář, nebo svoje prostory, hodně lidí s projektového týmu i lektorů pracuje v jiných organizacích anebo mají svoje kanceláře. Snížili jsme počet střetnutí tím, že jsme spolu v googlu udělali kalendáře, plánovali, koordinovali aktivity a samozřejmě i jednotlivé dokumenty se tak zvaně zavěsili v googlu, takže každý měl možnost si projít a připomínkovat. I porady se plánovaly přes googl. Toto je ta tabulka plnění projektových cílů. Zatím tedy je neuzavřená. Předpokládám, že všechno bude ve sborníku, takže ji nebudu číst .Jen tak ve zkratce projektové problémy. Na prvním místě to bylo financování projektu, bohužel toto byl opravdu velký problém na základě jeho se nám zvýšila fluktuace, respektivě se objevila fluktuace, ne každý si mohl dovolit pracovat na úvěr. Dále uplatnění systemického přístupu v počítačovém a internetovém poradenství byl též trochu problém. V současnosti probíhá stále diskuze mezi lektorami a odborným garantem, že na kolik je reálné uplatňovat systemický přístup, to znamená čistě partnerský a motivační přístup v takovém něčem jako je počítačové a internetové poradenství. Takže tento výsledek ještě není uzavřený. Tak to bylo ve zkratce definice, v čem jsme byli inovativní, kromě již zmíněné systemiky, je to zdůraznění respektování, podporování lidí. Koučování s lidmi při kterém není člověk objektem, ale partnerem. Koordinaci v googlu a rovněž spolupráce s různými partnery. To znamená komerční organizace, rozpočtová organizace a nezisková. Nyní ještě v krátkosti naši partneři při nadnárodní spolupráci. Nadnárodní smlouvy jsme měli dvě. Jedno byl projekt SAFE - Social and future economy a druhý již zmíněný projekt From Eastern to Western Europe – A Challenge for integration. Co se týká naší budoucnosti nespoléháme se ani nečekáme na novelizaci zákona, ale snažíme se hledat zdroje v nás i mimo nás.

Dům na půli cesty ve Velkém Dvoře u Pohořelic Mgr. Pavel Šmýd, Sdružení pěstounských rodin o.s. Nepřipravenost dětí opouštějících dětské domovy na všední život se všemi zákonitostmi tržní ekonomiky ukazuje na nutnost zařízení, které jim umožní zapojit se plnohodnotně do společnosti. Znevýhodnění sociální i zdravotní přináší další překážky v jejich zařazení se do normálního života. Počítáme-li, že v náhradní péči jde o 20.000 dětí a mladých dospělých, jde o velkou skupinu, která se dostává do nezáviděníhodné životní situace. Pomocí a nadějí pro tyto mladé dospělé jsou domy na půli cesty. Podle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. nese tento titul přímo uvedená sociální služba. Domů na půli cesty v České republice několik desítek. Každý nese určitá specifika, daná lokalizací a také zřizovatelem. Historie Domu na půli cesty ve Velkém Dvoře u Pohořelic je spojená se Sdružením pěstounských rodin. Tato nezisková organizace, založená v roce 1995, vycházela na počátku z požadavků na rozšíření pěstounské péče v České republice. Pěstounská péče byla po dlouhou dobu zakázána, později za pomoci profesora Matějčka znovu obnovena. Sdružení se podařilo udělat spoustu práce v podpoře pěstounských rodin. Hmotné prostředky, možnosti jednání s úřady, soudy, s dětskými domovy. Bylo nutné mít kvalitní zástupce pro státní orgány pro jednání především v oblasti legislativní. V důsledku dospívání dětí ve velkých pěstounských rodinách se SPR rozhodlo podporovat znevýhodněné mladé lidi, které odchází z domova. Podobně nebyl pěstounům lhostejný osud

dětí a mladých dospělých, kteří opouští dětské domovy a jejichž zapojení se života společnosti je v mnoha případech velmi problematické. Výsledkem celého snažení byl rozsáhlý projekt Domu na půli cesty. Záměrem bylo vytvořit dům na půli cesty, který bude situován ve vesnickém prostředí. To zaručuje určitou stabilitu a navázání na tradiční hodnoty moravské vesnice. Hledala se vhodná lokalita. Nakonec jsme odkoupili ruinu loveckého zámku Leopoldsruhe ve Velkém Dvoře nedaleko Pohořelic v oblasti lužních lesů pod Pálavou. Tento objekt byl postaven v roce 1743 pro potřeby Leopolda z Ditrichštejna. Později sloužil jako lazaret, ubytovna pro vojsko. Po vyvlastnění Habsburkům v roce 1918 přešel do majetku státního statku různí majitelé v něm později hospodařili dosti neutěšeně. Protože místo je obklopeno ornou půdou a není zatíženo akutním znečištěním, hodilo se pro vytvoření ekofarmy. Zároveň se počítalo s myšlenkou chráněných dílen. Velmi rychle se podařilo opravit tři domy na nádvoří a z nich se vytvořil zárodek Domu na půli cesty. 15. května 2002 byl slavnostně otevřen. Nastoupili čtyři klienti. Rozjelo se hospodaření na farmě. Postupně se vytvořilo hospodářství – několik koní, kráva, ovce. Ekologické zemědělství se rozvinulo na pronajatých pozemcích - pěstují se léčivé byliny v bio kvalitě, bez použití chemických prostředků. Pro výrobu léčivých čajů produkujeme velké množství meduňky, máty a šalvěje lékařské. K této činnosti se dále připojilo několik desítek úlů. Postupně se otevřely první chráněné dílny pro ženy – keramika a šití a pro muže zámečnická a stolařská. Výrobky těchto dílen se používají v rámci benefičních aktivit i když v rozvíjejícím regionu je zájem také o průmyslové výrobky z těchto provozů. V následujících letech pokračovala rekonstrukce objektu a rozvoj samotné služby. Za nebývalého úsilí a za pomoci samotných klientů se podařilo celý zámek uvést do perfektního stavu a vytvořit zázemí pro fungování specifika domu. Zde je na místě připomenout příspěvky fondů Evropské unie, dotace státního rozpočtu, dotace Jihomoravského kraje, nadace Občanského fóra, Renovabis – solidární akci německých katolíků a řadu firem a soukromých osob, které činily více jak 24 miliónů korun. Celý projekt má před sebou ještě jednu etapu. Část klientely se velmi rychle zapojila do pracovních vztahů mimo samotný dům. Práce sociálních pracovnic zde přináší svoje plody. Podobně je výsledkem dlouhodobé spolupráce vstřícnost firem v okolí, které vytváří podmínky pro přijetí našich klientů na pracovní pozice. Jedná se především o pomocné práce, práce ve skladech a manuální práci při manipulaci s materiálem. Majitelé a manažeři těchto firem jsou schopni přijmout specifika našich klientů. Přes aktivní doprovázení našich sociálních pracovníků však není možné některé klienty Domu na půli cesty na trh práce umístit, nebo jen velmi těžce a to s krátkodobým horizontem setrvání v zaměstnání. Pro tyto sociálně znevýhodněné klienty je naším dlouhodobým záměrem vytvořit profesionální zázemí chráněných dílen a také kvalitní zázemí pro farmu, což by už měla být poslední etapa v rozvoji areálu ve Velkém Dvoře u Pohořelic. Toto zázemí by mohlo být podkladem pro sociální turistiku, která by v budoucnu měla mít svoje místo v rozvoji služeb a to v rámci celoevropského směřování. Konečným cílem je zapojení se do sociálního podnikání se všemi pozitivními důsledky pro klientelu Domu na půli cesty. Sociální služba podle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. § 58 je naplňována v jedinečném systému spojení života vesnické komunity, pracovních příležitostí malého města, farmářství a ochrany přírody v prostředí lužních lesů. Tím se odlišuje od většiny jiných domů umístěných ve větších městech. Můžeme mluvit o vesnickém domě na půli cesty. Lze mu vytknout nedostatky vycházející z určité vesnické izolace, která je pro obyvatele velkoměst překážkou. Stejně může být zde probléme dopravní obslužnost a přístup

k pracovním příležitostem nejbližšího velkého města Brna. V rozšířené nabídce řady domů na půli cesty je pro některé klienty právě tato zkušenost a stabilita spojená s životem komunity stabilizujícím prvkem. Tato skutečnost byla v době vytváření projektu Domu na půli cesty ve Velkém Dvoře brána v úvahu. Služba obsahuje v naplnění citovaného zákona tyto základní činnosti – poskytnutí ubytování, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí. O pobyt v Domě na půli cesty žádají mladí lidé odcházející z ústavů prostřednictvím svých sociálních pracovnic. Prvním krokem je seznámení se zařízením. Při návštěvě uchazeč pozná chod Domu, je mu poskytnut Domovní řád, který se zavazuje dodržovat. Každý přijímaný klient je povinen absolvovat vstupní pohovor s psychologem. Po tomto rozhovoru odborný pracovník doporučí přijmout klienta do služby nebo jej odkáže na jinou službu, která by lépe naplňovala požadavky jeho sociální situace. Péči o klienty zabezpečuje v Domě na půli cesty ve Velkém Dvoře tým pracovníků společně s externími odborníky. Základní pracovní pozice jsou vedoucí Domu na půli cesty s pracovní náplní hlavního organizátora života a odpovědného pracovníka za chod zařízení. Sociální pracovnice má v kompetenci, sociální pracovnice, mistr odborného výcviku, správce, asistentka správce. Celý projekt Domu na půli cesty ve Velkém Dvoře u Pohořelic má za sebou více jak pět let života s klienty. Během tohoto období se podařilo prošla domem řada klientů. Někteří zůstávají déle, jiní prožijí v zařízení jen několik měsíců nebo týdnů. Program společenství EQUAL na zařazení klientů domu na půli cesty je ukázkou celé šíře problematiky socializace klientů dětských domovů v rámci většinové společnosti. Především využitý volný čas a možnosti poznání hodnot v zážitkových kurzech se ukázaly důležitým bodem pro rozvoj osobnosti. Také zapojení širokého spektra partnerů a spolupracovníků je pro úspěch činnosti domu rozhodující. V této oblasti jsou první dvě akce programu společenství EQUAL ukázkou plodné spolupráce a položení základů pro další rozvoj služby a nových možností pomoci znevýhodněným osobám v české společnosti. Adaptační program pro klienty v Domě na půli cesty ve Velkém dvoře u Pohořelic a jeho význam v integraci mladých dospělých na trh práce Eva Vávrová, o.s. Sdružení pěstounských rodin, Brno Přeji Vám hezký den, a doufám, že můj příspěvek, který opravdu bude z praxe obohatí naší konferenci, naše setkání a bude příjemným doplňkem tohoto jednání. Takže můj příspěvek se jmenuje „Adaptační program pro klienty v Domě na půli cesty ve Velkém Dvoře u Pohořelic a jeho význam v integraci mladých dospělých na trh práce“. Bude to takový souhrn a popis toho, co se vlastně děje, když mladý dospělý z ústavní výchovy či z pěstounské péče, tedy náhradní rodinné péče přijde k nám do Domu na půli cesty. Je to pro něho určitě velká změna a vůbec, když si představíte to, že by Vaše děti, které máte doma a víte, že jsou doma nějakým způsobem. Chodí do školy, nebo do zaměstnání. Jsou dospělé, a najednou se „přesadily“ do nového prostředí, kde se musí naprosto postarat sami. Přijdou do prostředí, kde jsou noví, nové tety a strejdové, čímž myslím nyní v přeneseném slova smyslu zaměstnance Domu na

půli cesty. Určitě to pro ně není jednoduché, přičemž to vychází z jejich osobnosti, ale i z toho, co vlastně za uplynulých nejméně 18 let prožily. Naše cílová skupina v domě na půli cesty je ve věku 18 – 26 let, to znamená, že jsou to opravdu mladí dospělí, kteří jsou na začátku životní dráhy, na začátku pracovního zařazení na trh práce i do normálního života. Jejich problém spočívá v jejich genetické výbavě osobnosti – určitou mírou ovlivněnou ústavní výchovou, která je samozřejmě ovlivněna zákony, tak jak už to tady zaznělo a já jsem s tím souhlasila. Je ovlivněna okolím, příslušností k etniku. Také výbavou, co se týká IQ. Ve většině případů jsou to lidé s minimálním vzděláním nebo se zvláštní školou, praktickou a co se týká vlastně osobností jako takové, pak to může být extrovert, introvert a záleží také na jejich sebevědomí, které je ve většině případů nízké. I taková osobnost, takový člověk, nemá vzor z rodiny, záleží na jeho míře zodpovědnosti. Ve většině případů nemá schopnost vytvořit si řád a z toho má problémy v integraci do normálního života, na trh práce. U nás v Domě na půli cesty již v okamžiku, kdy ho přijmeme do naší sociální služby, pod vedením sociální pracovnice, mistra odborného výcviku, správce areálu si zvyká na samostatný život a vůbec na pravidelné docházení do práce, do zaměstnání, na pravidelné povinnosti, které si musí plnit. To znamená, že v rámci adaptačního programu se adaptuje na normální život pomocí tak zvaného aktivizačního programu a ten spočívá v nácviku odpovědností a nácviku dovedností. Ta odpovědnost spočívá v tom, že třeba bude na takového človíčka 100% spolehnutí, že každé ráno vstane do práce, což je základním předpokladem k tomu, aby vůbec to zaměstnání začal navštěvovat. V rámci Domu na půli cesty existuje a funguje farma, v rámci které klienti mají možnost vykonávat práci na poli, pěstujeme meduňku, v letošním roce se podařila meduňka v biokvalitě. Mají možnost pracovat u zvířat. Máme malé stádo koní a v podstatě ta práce je obohacuje a dává jim možnost pracovat. Mnohdy je to první setkání s nějakou povinností. Zásadní povinností, kde na ně někdo spoléhá, že udělají práci, která jim byla zadaná. Prezentace v podstatě proběhla za mého výkladu. Takže Vy jste měli v rámci této prezentace možnost vidět jakým způsobem probíhá chovatelství a zooterapie v Domě na půli cesty. Pokud by Vám nějakým způsobem cokoliv nebylo jasné, potřebovali jste doplnit, pak se můžete obrátit , pokud budu vědět a otázky budou kladeny mohu zodpovídat. Disuse Dotaz Co je to pejskování? Odpověď Pejskování je kontakt mladého, dospělého nebo kohokoliv se psem. Vy jste si měli možnost přečíst a pro naše zahraniční účastníky, vlastně pejskování - pejsci mají kanystoteraupetické zkoušky a ty aktivity jsou vedené tak, že vlastně lidé nebo ti, kteří se s nimi setkávají, dostávají úkoly, které následně plní a tak může růst jejich osobnost, jejich sebevědomí, protože já jsem to dokázal. Stejným principem funguje zooterapie pomocí koní. Terapie spíš kontakt s koněm a tím pádem vlastně se tím sleduje osobnostní růst.

Asociace PAPRSEK a podpora sociálního začleňování z pozice neziskové organizace Bc. Klára Masařová, Centrum sociálních služeb, Vyškov

Dobrý den, já bych chtěla předem svého vystoupení omluvit předsedkyni asociace Paprsek, která se nemůže zúčastnit této konference a s jejím svolením tedy představím tuto organizaci já. Paprsek je nezisková organizace, je to otevřené nezávislé a politické dobrovolné občanské sdružení s právní subjektivitou, které vzniklo za účelem zajišťování, provozování, realizace a ochrany práv, zájmů a potřeb zdravotně postižených dětí a mládeže bez ohledu na jejich postižení a jejich rodičů. Něco málo z historie občanského sdružení. Datuje se od května roku 1993, kdy se podařilo shromáždit pár dobrých přátel zdravotně postižených dětí. Od ledna roku 1994 je práce v organizaci v plném rozsahu a dnes jsou ve výboru oddaní příznivci zapáleni nejen pro pomoc dětem a jejich rodičům, ale nyní také i ostatním handicapovaným spoluobčanům. V současné době, prakticky po 15 letech své práce konsolidovaného stavu. V registraci Paprsku bylo za jeho činnosti přes 600 dětí a to jak s lehčími zdravotními problémy, jako alergie, astma, ale tak i s kombinovanými vadami mentálním a tělesným postižením. Něco málo z fotografické dokumentace Paprsku. Co se týká činnosti organizace. Pracuje se zdravotně postiženými dětmi, mládeží a jejich rodinami. Vytváří a podílí se na vzniku koncepcí rehabilitačních programů péče o zdravotně postižené. Děti a mládež v oblasti výchovně vzdělávací, zdravotní a sociální. Další činností organizace jsou různé vzdělávací akce, odborné semináře, kurzy, školení, další akce tedy v rámci své působnosti. Organizuje specifické, pobytové, volnočasové táborové sportovní akce a různé další rehabilitační sportovní akce pro všechny postižené děti, mládež, jejich rodiče, které jsou samozřejmě zaměřené na podporu jejich integrace. Asociace Paprsek také vydává různé informační materiály. Mimo jiné zajišťuje poradenské kontaktní služby právě zdravotně postiženým dětem, mládeži a jejich rodinám. Iniciuje příslušné legislativní úpravy v oblasti této péče o zdravotně postižené děti a mládež. Dále je to základní odborné sociální poradenství, mino jiné také prodej a zásilková služba. Jedná se o speciální literaturu a různé rehabilitační pomůcky. Zprostředkovává služby se slevou, tedy pro handicapované. Zde máme ukázky těch různých rehabilitačních pomůcek. Dále se asociace věnuje dobročinným aktivitám. Tam můžeme třeba zařadit darování starší výpočetní techniky handicapovaným dětem, darováním nejrůznějšího šatstva. Jak už jsem zmínila, asociace pořádá různá školení, kurzy, mino jiné jsou to také pro děti zájezdy za zábavou a vydávání zpravodaje Paprsek. Zde máme ukázky prací dětí z různých kroužků, zde opět fonografická dokumentace – cena města Vyškova, kterou udělilo asociaci Paprsek za obětavou pomoc zdravotně postiženým občanům města – opět ukázky z činnosti Paprsku. Ještě bych si dovolila závěrem. Po dlouhá minulá léta si zdravotně handicapované dítě sebou neslo stigma nevzdělatelnosti a s tím související neupotřebitelnosti v běžném životě, zejména v pracovním životě. Tento pohled se naštěstí již změnil a úspěšně se rozvíjí speciální školství, sociální rehabilitace a více či méně účinná všestranná pomoc. Při veškeré snaze institucí a státem řízené a financované pomoci rodina se zdravotně postiženým dítětem je oproti těm ostatním neustále ve značně ztížené pozici Jsou na ni kladeny vyšší nároky, jak časové, tak finanční, ale i emoční a morální. Rodina a pak dítě samotné se tak nutně ocitá v bezprostředním ohrožení sociálního vyloučení. V této situaci nastupují s komplementární a mnohdy i zásadní pomocí nestátní neziskové organizace podobné jako je zde představená asociace Paprsek. Výčet všech činností jasně napovídá snaze asociace o širokou všestrannou pomoc zdravotně postiženým dětem jejich rodinám a blízkým. Společná setkávání mají též význam vytváření komunikačních dovedností často separovaného dítěte a napomáhají tedy jeho socializaci. Zprostředkováním vhodných kompenzačních pomůcek, či vyhledávání vhodné doplňkové terapie povyšuje jeho možnosti pro budoucí pracovní uplatnění.

Činnosti volnočasových aktivit zcela jistě zvyšují motorickou zručnost, představivost dítěte, ale i jeho schopnost podřídit se po jistou dobu fixaci pozornosti na určitou pracovní činnost. Konzultace rodičů s odborníky a vzájemné předávání si zkušeností povyšuje kvalitu péče v rodině. To všechno jsou faktory, které vytvářejí bázi pro možnost budoucí ekonomickou aktivitu. Člověk, byť se zdravotním handicapem, pokud má možnost kompenzace svého postižení je zbaven všech bariér fyzických a sociálních a může se tedy s úspěchem uplatnit na trhu práce. Sem potom vstupují další činitelé jako je například vytváření vhodných pracovních míst za účelem účinné implantace aktivní politiky zaměstnanosti a jiných nástrojů, které pro handicapovaného činí zmíněný pracovní trh přístupný. To se již ale dostáváme do jiné oblasti a samotný zdravotně postižený jedinec je ve svých možnostech pozitivně formován za nemalého přispění právě neziskových organizací a je schopen na vytvořenou nabídku reagovat. Děkuji Vám za pozornost. (přepis ze zvukového záznamu)

Operační program lidské zdroje a zaměstnanost - možnosti jeho využití ve prospěch sociálně vyloučených skupin obyvatelstva Mgr. Kateřina Šrámková, oddělení koordinace a svodných agend ESF, MPSV ČR 1. Úvod Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ) vymezuje priority pro podporu rozvoje lidských zdrojů a zaměstnanosti z Evropského sociálního fondu v období 2007 – 2013. Jedná se o neinvestiční program, který je řízen Ministerstvem práce a sociálních věcí a v rámci kterého bude možné rozdělit celkem až 2.157 mil. EUR, tj. cca 60,4 mld. Kč. Globálním cílem OP LZZ je zvýšit zaměstnanost a zaměstnatelnost lidí v ČR na úroveň průměru 15 nejlepších zemí EU. Vymezuje osm základních věcných prioritních os, které pokrývají problematiku adaptability zaměstnanců a zaměstnavatelů, dalšího vzdělávání, zaměstnanosti a zaměstnatelnosti, včetně integrace skupin, ohrožených sociálním vyloučením, rovných příležitostí, modernizace veřejné správy a veřejných služeb a mezinárodní spolupráce v oblasti rozvoje lidských zdrojů a zaměstnanosti. I přes ekonomický růst, stálé zvyšování produktivity a životního standardu většiny obyvatel ČR zůstává naléhavým problémem otázka nezaměstnanosti, spojená se znevýhodněnými skupinami na trhu práce - zejména osoby se zdravotním postižením, osoby do 15ti let věku, absolventi, osoby společensky nepřizpůsobené, osoby po ukončení výkonu trestu odnětí svobody a osoby ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. 2. Prioritní osa 3. – Sociální integrace a rovné příležitosti Jednou z výše uvedených prioritních os je proto prioritní osa 3. s názvem Sociální integrace a rovné příležitosti. Jejím cílem je především pomoc osobám, ohroženým sociálním vyloučením, nebo osobám již sociálně vyloučeným, a to jak formou přímé podpory těchto osob, tak formou zvyšování kvality a dostupnosti sociálních služeb pro tyto osoby, včetně posilování místních partnerství.

V závislosti na podporovaných činnostech a cílových skupinách je tato prioritní osa dále rozdělena na jednotlivé oblasti podpory: a) Oblast podpory 3.1: Podpora sociální integrace a sociálních služeb Tato podpora se zaměří především na poskytování sociálních služeb a sociálně preventivních programů pro cílové skupiny osob, dále na podporu zvyšování odborné a profesní kvalifikace v sociální oblasti a na podporu procesů řízení a managementu organizací a subjektů poskytujících služby, především při vstupu do podnikatelského prostředí s cílem posílení možností integrace cílových skupin. Oblast podpory se také zaměří na podporu systémových a národních aktivit v oblasti poskytování služeb zaměřených na sociální integraci. Globálním cílem této podpory je začleňování sociálně vyloučených osob a osob ohrožených sociálním vyloučením, včetně odstraňování bariér v jejich přístupu ke vzdělávání a k zaměstnání, cestou zajištění a zvyšování dostupnosti, kvality a kontroly služeb. Toho by mělo být dosaženo především prostřednictvím přímé podpory vyloučených osob, lepší dostupností a kvalitou sociálních služeb, podporou oblasti prevence, podporou systémových aktivit v systému sociálních služeb – především ve vztahu k zákonu o sociálních službách, a dále prostřednictvím posílení managementu organizací, poskytujících služby pro cílové skupiny. Podporovány budou následující činnosti: podpora vzdělávání zadavatelů, poskytovatelů, uživatelů a dalších subjektů v oblasti sociálního začleňování, Podpora sociálních služeb a dalších nástrojů ve prospěch sociálního začleňování cílových skupin (včetně podpory sociální ekonomiky), podpora procesů poskytování sociálních služeb, včetně podpory partnerství na místní a regionální úrovni a systémová podpora sociálních služeb a subjektů působících v sociální oblasti, a dále podpora nástrojů umožňujících aplikaci zákona o sociálních službách a dalších právních norem. Mezi podporované cílové skupiny patří na jedné straně skupiny osob, tj. osoby se zdravotním postižením, děti, mládež a mladí dospělí, etnické menšiny a osoby z jiného sociokulturního prostředí, imigranti a azylanti, osoby bez přístřeší, osoby opouštějící zařízení pro výkon trestu odnětí svobody, oběti trestné činnosti a domácího násilí, osoby pečující o osobu blízkou, na straně druhé se jedná o podporované organizace, tj. zadavatele a poskytovatele sociálních služeb, orgány veřejné správy, působící v oblasti sociální integrace a v neposlední řadě i zaměstnavatele. Typem a formou podpory budou jednak individuální projekty systémového a regionálního charakteru, a dále globální grant. Implementační uspořádání bude pro tuto oblast podpory následující: -

řídícím orgánem bude odbor 72 MPSV zprostředkujícím subjektem bude odbor 22 MPSV.

d) Oblast podpory 3.2: Podpora sociální integrace příslušníků romských lokalit Podpora bude směřována na přímou podporu jednotlivců v procesu sociálního začleňování, na vzdělávání subjektů působících v dané oblasti, ale i na samotné vzdělávání cílové skupiny. Nezanedbatelná oblast podpory bude také směřována na změnu negativního přístupu a postoje veřejnosti a na změnu veřejného mínění majoritní společnosti proti sociálně vyloučeným romským komunitám. Podporované aktivity budou významně doplňovány jednotnou systémovou podporou z národní úrovně.

Globálním cílem je sociální začleňování příslušníků sociálně vyloučených romských komunit zajištěním dostupnosti, kvality a kontroly služeb, včetně odstraňování bariér v jejich přístupu ke vzdělávání a k zaměstnání a v přístupu k investiční podpoře. Cílovou skupinou budou především: příslušníci sociálně vyloučených romských lokalit, zadavatelé sociálních služeb poskytujících služby pro příslušníky sociálně vyloučených romských komunit, poskytovatelé sociálních služeb a další subjekty poskytující nebo podporující poskytování sociálních služeb pro příslušníky sociálně vyloučených romských komunit a orgány veřejné správy působící v oblasti sociálních integrace. Podporovány budou následující činnosti: Podpora vzdělávání zadavatelů, poskytovatelů, uživatelů služeb a dalších subjektů v oblasti sociálního začleňování příslušníků romských komunit, podpora sociálních služeb a dalších nástrojů působících ve prospěch sociálního začleňování příslušníků sociálně vyloučených romských komunit, podpora procesů poskytování sociálních služeb, včetně rozvoje partnerství na místní a regionální úrovni, systémová podpora sociálních služeb a subjektů působících v sociálně vyloučených romských komunitách a podpora nástrojů umožňujících aplikaci zákona o sociálních službách a dalších právních norem. Typem a formou podpory budou jednak individuální projekty systémového a regionálního charakteru a globální grant. Implementační uspořádání: řídícím orgánem bude odbor 72 MPSV, zprostředkujícím subjektem odbor 22 MPSV. d) Oblast podpory 3.3: Integrace sociálně vyloučených skupin na trhu práce Pro specifické skupiny osob – delikventy, osoby závislé na drogách nebo alkoholu, pečující o závislého člena skupiny, migranty a osoby z ústavní péče nad 26 let – bude tato oblast podpory úzce navazovat na výstupy oblasti podpory 3.1 „Podpora sociální integrace a sociálních služeb“ a oblast podpory 3.2 „Podpora sociální integrace romských komunit“, které zabezpečují sociální podmínky umožňující vstup do programů zaměstnanosti a následně plnohodnotný vstup na trh práce. Významnou podmínkou pro realizaci aktivit v rámci této oblasti podpory bude důraz na jejich komplexnost a vzájemnou provázanost. Globálním cílem je posílení pracovní integrace osob ohrožených sociálním vyloučením a odstraňování bariér znesnadňujících jejich rovnocenný vstup na trh práce. Toho má být dosaženo prostřednictvím podpory a rozvoje poradenských služeb a jejich aplikací, vedoucí k aktivizaci a motivaci, podpory a rozvoje speciálních zaměstnaneckých nástrojů a opatření k realizaci nových cest k začleňování a k návratu znevýhodněných osob na trh práce, a podpory tvorby a aplikace integrovaných programů pro znevýhodněné skupiny na trhu práce založené na zapojení místních společenství a občanských iniciativ, sociálních partnerů a podniků na všech úrovních. Mezi cílové skupiny v rámci přímé intervence patří osoby do 25 let věku a mladiství do 18 let bez kvalifikace nebo s nízkou úrovní kvalifikace, osoby starší 50 let, etnické menšiny a osoby z jiného sociokulturního prostředí, osoby se zdravotním postižením, osoby pečující o závislého člena rodiny, imigranti a azylanti. Mezi cílové skupiny v rámci přímé intervence pro sociální integraci patří osoby pečující o osobu blízkou, osoby po ukončení výkonu trestu odnětí svobody, osoby do 26 let věku vyrůstající bez rodin a osoby závislé na návykových látkách.

Mezi podporované činnosti lze zahrnout: -

podporu nástrojů a činností vedoucích k motivaci a aktivizaci cílové skupiny k zaměstnání a jeho udržení a k dalšímu profesnímu vzdělávání;

-

podpůrné služby (zejména poradenské služby, včetně bilanční diagnostiky) k usnadnění přístupu k zaměstnání a k jeho udržení a přispění k průběhu a úspěšného dokončení dalšího profesního vzdělávání;

-

podporu tvorby a realizace komplexních programů zaměstnanosti za spolupráce místních iniciativ, sociálních partnerů a dalších spolupracujících organizací s využitím nových a netradičních metod podporujících zaměstnanost a zapojením doprovodných opatření;

-

tvorbu pracovních míst pro příslušníky cílových skupin, včetně pracovních míst na zkoušku, pro získání pracovních zkušeností (zejména pracovních dovedností a návyků);

-

podporu udržitelnosti pracovních míst pro příslušníky cílové skupiny.

Tato forma podpory bude realizována prostřednictvím globálního grantu. Implementační uspořádání: řídícím orgánem bude odbor 72 MPSV, zprostředkujícím subjektem bude Správa služeb zaměstnanosti MPSV. d) Oblast podpory 3.4: Rovné příležitosti žen a mužů na trhu práce a sladění pracovního a rodinného života Hlavním záměrem výše uvedené oblasti podpory je odstraňování nerovností mezi ženami a muži, s důrazem na skupinu žen, kterým je vhodné vytvářet podmínky pro umožnění sladění pracovního a rodinného života tak, aby mohly být zapojeny na trhu práce a věnovat se zároveň plnohodnotnému rodinnému životu. Oblast podpory je zaměřena rovněž na podporu mužů, kteří jsou v obdobné situaci jako ženy (např. muži s malými dětmi, muži po rodičovské dovolené, muži po ukončení péče o závislého člena). Globálním cílem je prosazování cílených opatření pro plnění principu rovných příležitostí žen a mužů na trhu práce a vytváření podmínek pro soulad rodinného a pracovního života, a to především formou podpory zaměstnatelnosti žen a odstraňování překážek bránících ženám v účasti na trhu práce, sladění profesního a rodinného života prostřednictvím vzdělávacích a osvětových programů, motivačních aktivit a dalších opatření v zaměstnavatelské sféře a rozvoje různých typů služeb péče o děti a usnadnění přístupu k nim za účelem sladění práce a rodiny. Mezi cílové skupiny jednotlivců patří ženy ohrožené na trhu práce (tj. dlouhodobě nezaměstnané ženy, ženy ohrožené nezaměstnaností, ženy vracející se po rodičovské dovolené nebo péči o závislého člena rodiny na trh práce, ženy s malými dětmi, ženy se základním vzděláním nebo s nízkou úrovní kvalifikace, ženy v předdůchodovém věku a ženy začínající podnikání), muži v obdobné situaci jako ženy s malými dětmi, rodiče samoživitelé/samoživitelky, potencionální/budoucí rodiče – lidé, jenž kriticky analyzují konkrétní podmínky slaďování při rozhodování o založení rodiny, počtu a době narození dětí osoby pečující o závislé členy rodiny. Mezi cílové skupiny organizací zahrnujeme zaměstnavatele, vzdělávací a poradenské organizace zabývající se řešením politiky rovnosti žen a mužů, organizace prosazující rovnost žen a mužů, orgány státní správy a jimi zřizované organizace, kraje, obce, organizace zřízené kraji a obcemi, odborové organizace a sociální partnery a poskytovatele služeb péče o děti.

Mezi podporované činnosti zahrnujeme: -

doprovodná opatření vedoucí k podpoře rovných příležitostí žen a mužů na trhu práce

-

rozvoj vzdělávání zaměstnavatelů, zaměstnanců a dalších subjektů působících v oblasti sladění pracovního a rodinného života nebo zamýšlejících v této oblasti působit a propagace a zvyšování povědomí o této problematice

-

osvěta, poradenství a podpora rozvoje motivace v oblasti sladění rodinného života a pracovního života, včetně zapojení mužů do péče o děti a domácnost

-

podpora a rozvoj služeb péče o děti za účelem sladění pracovního a rodinného života jejich rodičů

-

rozvoj inovativních programů a opatření směřujících k sladění pracovního a rodinného života

-

podpora partnerství různých aktérů rodinné politiky na místní, regionální, národní a mezinárodní úrovni za účelem sladění pracovního a rodinného života

Formou podpory budou jak individuální systémové projekty, tak i globální granty. Implementační uspořádání: řídícím orgánem bude odbor 72 MPSV, odborná gesce pak bude přenesena na odbor 24 MPSV a Správu služeb zaměstnanosti MPSV. 3. Souhrnné informace, aktuální situace a výhled Ve všech zmíněných oblastech podpory bude kladen důraz na uplatňování principů Inovativnosti, Partnerství a Mezinárodní spolupráce, a dále na obě horizontální témata – Rovné příležitosti a Udržitelný rozvoj. Všechny uvedené oblasti podpory v rámci 3. prioritní osy jsou zaměřeny na všechny regiony cíle Konvergence. V polovině října 2007 byly jako první oficiálně schváleny Evropskou komisí všechny tři operační programy Evropského sociálního fondu, tedy i OP LZZ. Vyhlášení prvních výzev pro předkládání projektů v rámci OP LZZ tak můžeme očekávat již ke konci roku 2007. Další detailní informace je možné získat na webových stránkách ESF, www.esfcr.cz , kde pod záložkou ESF 2007-13 , Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost je možno stáhnout jak konečnou verzi operačního programu, tak i aktuální pracovní verzi Prováděcího dokumentu, ve které jsou blíže popsány jednotlivé oblasti podpory a jednotlivé činnosti. Na těchto stránkách pak budou mj. zveřejňovány i všechny vyhlašované výzvy, pořádané konference a semináře.

Systém náhradní výchovné péče ve školství Mgr. Michaela Hejná, odbor speciálního vzdělávání a institucionální výchovy MŠMT ČR V České republice je náhradní péče rozdělena mezi několik rezortů – Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Z médií se většinou dozvídáme o celkovém počtu více než 20.000 dětí v ústavní péči, přitom ve školských zařízeních je těchto dětí umístěna přibližně jedna třetina. Zbytek tvoří osoby umístěné do ústavů sociální péče v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí, popřípadě v zařízeních Ministerstva zdravotnictví. Toto rozdělení vychází z tradic a historického vývoje péče o postižené děti. Již v průběhu 19. století byla v českých zemích nařizována ústavní výchova dětem „mravně vadným, osiřelým, opuštěným a postiženým“. Školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, jako jedna ze součástí systému péče o děti v náhradní výchově, pečují o děti ve věku od 3 do 18 let, a to jak o děti se závažnými výchovnými problémy (záškoláctví, přestupky, trestná činnost), s méně či více rozvinutými závislostmi (drogy, alkoholismus, gamblerství), s extrémními poruchami chování (patologické jednání, závažná trestná činnost), tak i o děti ze sociálně slabého či nepodnětného rodinného prostředí, děti týrané, zneužívané, ohrožené ve vývoji ... . Systém náhradní výchovné péče ve školství stojí na fungujícím a koncepčně i metodicky dobře propracovaném základě – síti navazujících a vzájemně spolupracujících zařízení – – diagnostických ústavech – dětských domovech – dětských domovech se školou – výchovných ústavech

(14 zařízení) (150 zařízení) (29 zařízení) (34 zařízení)

Tato zařízení pečují o děti, které nemohou vyrůstat ve vlastní ani v jiné náhradní rodině, a zajišťují jim péči odpovídající té, která by jim byla poskytována ve fungující rodině v zájmu jejich zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělávání. – – – – – – –

Zařízení poskytují: stravování; ubytování; ošacení; učební potřeby a pomůcky; nezbytné náklady na vzdělávání a zdravotní péči; kapesné, osobní dary a věcnou pomoc; náklady na kulturní, oddechovou a sportovní činnost, rekreace apod.

Do zařízení se dítě dostane na základě rozhodnutí soudu, a to buď nařízením předběžného opatření (§ 76a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) nebo nařízením ústavní výchovy (§ 46 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině), popřípadě uložením ochranné výchovy (§ 22 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže). V převážné většině případů je dítě nejprve umístěno do diagnostického ústavu, ve kterém při zpravidla osmitýdenním pobytu prochází psychologickou, speciálně pedagogickou, sociální a výchovně vzdělávací diagnostikou, na jejímž základě je poté přemístěno do odpovídajícího zařízení. Diagnostický ústav plní kromě diagnostických a vzdělávacích úkolů také úkoly terapeutické (směřují k nápravě poruch v sociálních vztazích a v chování dítěte), výchovné a sociální (vztahují se k osobnosti dítěte a k jeho rodinné situaci), organizační (umísťování dětí do dalších zařízení v územním obvodu diagnostického ústavu, spolupráce s orgány sociálně právní ochrany dětí) a koordinační (zpracování výchovných plánů, sjednocení odborných postupů zařízení v rámci územního obvodu, sjednocení spolupráce s orgány státní správy atd.).

Po absolvování pobytu v diagnostickém ústavu jsou děti umísťovány do následných zařízení: – do dětských domovů – děti bez závažných poruch chování; – do dětských domovů se školou – děti se závažnými poruchami chování ve věku povinné školní docházky; – do výchovných ústavů – děti se závažnými poruchami chování po ukončení povinné školní docházky. Dětské domovy se školou a výchovné ústavy mohou být ještě vnitřně diferenciovány pro děti s uloženou ochrannou výchovou, pro děti vyžadující výchovně léčebnou péči nebo pro nezletilé matky s dětmi. Při těchto zařízeních jsou zřizovány základní a střední školy jako součást zařízení, výjimečně docházejí děti do školy mimo zařízení. Nové právní předpisy, zejména zákon č. 109/2002 Sb. a jeho novely, přinesly poměrně zásadní změny do té doby existujícího systému náhradní výchovné péče ve školství. Snižováním počtu dětí ve skupinách i počtu skupin v zařízeních a zaváděním „rodinného“ přístupu ve výchově i důrazem kladeným na osobnost a kvalifikaci pedagogických pracovníků dochází ke zkvalitňování a individualizaci péče o děti. Zařízení se z hromadných ubytoven s 15tičlennými výchovnými skupinami mění v moderní instituce snažící se vychovat z často problematických dětí samostatné osobnosti, schopné obstát v běžném životě. Ne vždy ale je tato snaha úspěšná. Proč a co tomu brání? V dětských domovech a výchovných ústavech děti v převážné většině zůstávají až do dosažení plnoletosti nebo do ukončení přípravy na budoucí povolání. Důvody, proč náhradní péče není jen přechodná, krátkodobá, spočívají především v nedostatečné nebo úplně chybějící sociální péči s ohroženými rodinami. Nesystémová práce orgánů sociálně právní ochrany dětí postrádá prevenci selhávání rodiny i práci s rodinou po odebrání dítěte v rámci její revitalizace a možného rychlejšího návratu dítěte zpět. Absence sociální péče je znát i při návratu již zletilých klientů zařízení do běžného života. Obce a orgány sociálně právní ochrany dětí nespolupracují při návratu dítěte do domácího prostředí, chybí zde provázaný záchytný systém pro ty, kteří se nemají kam vrátit. Často domovské obce „své“ občany – propuštěné klienty- odmítají v obavě z možných problémů. Zařízení se ve spolupráci s orgány sociálně právní ochrany dětí, s nestátními či charitativními organizacemi snaží zletilým osobám zajišťovat zaměstnání i ubytování, klienti odcházejí se zákonem stanovenou částkou věcné pomoci. Při nedávném průzkumu v zařízeních bylo zjištěno, že v průběhu následujících 12 měsíců má skončit pobyt více než 1.200 dětí, z nichž se téměř 400 nemůže vrátit ke své rodině. Převážná většina dětských domovů všem těm, kteří se nemohou vrátit do svého původního bydliště, poskytuje pomoc a zajistí jim bydlení v domech na půl cesty či jiných azylových zařízeních. Průzkum však prokázal, že přestože děti jsou na odchod ze zařízení připravovány formou výcviků sociálních dovedností, postupným osamostatňováním v tzv. cvičných bytech atd., některé nejsou schopné zvládnout samostatný život a opouštějí domy na půl cesty či ubytovny i svou práci. Důsledky takovéhoto jednání jsou zřejmé. Možnou pomocí pro další generaci těch, kteří projdou výchovnou péčí ve školských zařízeních, by bylo zkvalitnění a inovace systému sociálně právní ochrany a sociální péče. Jsem přesvědčena, že si to jistě tyto děti, které neměly štěstí na bezproblémovou a pečující vlastní rodinu, zaslouží.

Děkuji za pozornost.

Kariérové poradenstvo – východiská a perspektívy v prostredí UKF pri práci s adolescentmi v ústavnej starostivosti PaedDr. Marta Zaťková, PhD., katedra psychologických vied Fakulty sociálných vied a zdravotníctva Univerzity Konstantina Filozofa , Nitra, Slovenská republika Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva (FSVaZ) bola zriadená 15. novembra 2001 ako najmladšia z fakúlt Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre. Predpokladmi vzniku fakulty bola vysoká spoločenská objednávka spojená s hlbokými spoločenskými zmenami, potreba saturácie sociálnej siete kompetentnými odborníkmi, tvorba novej podoby na klienta orientovanej sociálnej pomoci a zvyšovanie sociálneho pôsobenia prostredníctvom špecifických foriem poradenstva pre sociálne odkázanú klientelu. Fakulta vznikla spojením pracovísk, ktoré oddelene participovali v oblasti výuky sociálnych vied na už existujúcich fakultách UKF. Fakulta ako taká už v čase svojho vzniku špecificky orientovala svoje pôsobenie do oblasti poradenstva a sociálnej práce s nadväznosťou na potrebu prispôsobenia vzdelávania a výskumu spoločenskej objednávke. “Kariérové poradenstvo predstavuje súbor služieb a aktivít vykonávaných s úmyslom slúžiť jednotlivcom každého veku a v každej životnej situácii pri voľbe vzdelávania, odbornej prípravy a profesie a pri riadení ich kariéry. Takéto služby môžu byť poskytované školami každého druhu, vzdelávacími inštitúciami, inštitúciami služieb zamestnanosti, na pracovnom mieste zamestnávateľom, mimovládnymi organizáciami, verejným alebo súkromným sektorom. Môžu existovať na individuálnom alebo skupinovom princípe, vykonávané osobne alebo dištančnou formou (vrátane liniek pomoci alebo na princípe WEB služieb). Kariérové poradenstvo zahŕňa poskytovanie informácií (tlačených, elektronických alebo iných), hodnotiacich (diagnostických) alebo sebahodnotiacich nástrojov, poradenských rozhovorov, kariérových vzdelávacích programov (pre rozvoj osobného uvedomenia sa, ocenenia svojich schopností a možností a získanie zručností riadenia svojej kariéry), testovacích programov, programov pre podporu hľadania práce a poradenstva v období životných zmien.” Prehľady politík v oblasti celoživotného poradenstva v 29 európskych krajinách, ktoré zostavili CEDEFOP, ETF, OECD a Svetová banka v rokoch 2001-2003 ukázali, že napriek dobrým príkladom praxe, existujúcich politík, systémov a postupov v kariérovom poradenstve v mnohých krajinách nie je udržiavaný krok s novými sociálnymi a ekonomickými podmienkami a požiadavkami spoločnosti založenej na vedomostiach. V posledných rokoch sa ciele a úloha poradenstva stávajú čoraz konkrétnejšie v dôležitých dokumentoch prijatých Európskou úniou a vládou SR. Zdôrazňuje sa v nich význam kariérového poradenstva, ako dôležitého faktora budovania mobility na trhu vzdelávania a trhu práce a tiež prostriedku na dosiahnutie cieľov v oblasti ekonomického rozvoja. Náš prístup v oblasti kariérového poradenstva, ktoré sa snažíme v prostredí UKF aplikovať vychádza primárne z osobnosti účastníka na trhu práce s prienikom v oblasti požiadaviek na konkrétnu profesiu a s následným prepojením a kombináciou v oblasti životnej dráhy, životného štýlu, životnej etapy, nutného celoživotného vzdelávania a celoživotnej vývinovej intervencie. Ďalším z dôležitých špecifík nami aplikovaného kariérového poradenstva je, že sa zameriavame na jednej strane na poslucháčov našej univerzity, ale zároveň poskytujeme svoje služby sociálne ohrozeným skupinám v regionálnej pôsobnosti. Ide hlavne o skupiny nezamestnaných, mladých dospelých bez práce a životného cieľa a konkrétne aj mladým dospelým, pred ukončením ústavnej starostlivosti.

Napriek istej výraznej odlišnosti od už existujúceho a fungujúceho prístupu vychádzali z nasledovných aktuálnych celospoločenských dokumentov, ktorými sú: • Memorandum celoživotného vzdelávania (2000); • Hodnotiace správy EK o pripravenosti Slovenskej republiky na členstvo v Európskej únii (1999 – 2000, 2001, 2002 a 2003); • Závery predsedníctva Európskej rady, (Lisabon 2000); • Závery zo stretnutia ministrov školstva členských štátov EÚ (Dublin, apríl 2004); • Rezolúcia Rady EÚ a reprezentantov členských krajín o posilňovaní politík, systémov a aktivít v oblasti celoživotného poradenstva v Európe (Brusel, máj 2004); • Závery a odporúčania z prieskumu koncepcie poradenských systémov v 29 krajinách Európy, ktorý realizovali Svetová banka, OECD, Európske centrum pre odbornú prípravu a Európska vzdelávacia nadácia v Turíne (2001 – 2003); • Národný akčný plán zamestnanosti na roky 2002 a 2003, 2004 – 2006; • Stratégia podpory rastu zamestnanosti na základe reformy sociálneho systému a trhu práce (2003). 1. Kariérové poradenstvo v prostredí UKF Našim zámerom konkrétna aplikácia kariérového poradenstva pre študentov všetkých fakúlt UKF s cieľom vytvoriť, poskytnúť a evaluovať nový model kariérového poradenstva orientovaný na oblasť kariéry ako životnej dráhy človeka, ktorá je zameraná profesne v zmysle získavania nových zručností, rozvíjania svojej kompetencie a realizovania svojho osobného potenciálu s cieľom adekvátne sa etablovať a uplatniť na trhu práce. Pri tvorbe a realizácii uvedeného programu vychádzame z aktuálnych potrieb spoločenskej objednávky a potreby prepojenia sféry vzdelávania a oblasti zamestnania. Najvšeobecnejším cieľom nami aplikovaného kariérového poradenstva je: •

vytvoriť systém kariérového poradenstva v prostredí UKF;

•

overiť efektivitu nami aplikovanej metodiky kariérového poradenstva;

•

zlepšiť zamestnateľosť cieľových skupín prostredníctvom kariérneho poradenstva;

•

apelovať na dôležitosť a reálne začlenenie kariérového poradenstva do existujúceho systému poradenstva v oblasti psychológie a sociálnej práce;

•

evaluáciou poukázať na potrebu merania efektivity rôznych foriem intervencií;

•

prepojiť prostredie akademickej pôdy s širokou verejnosťou v regionálnej pôsobnosti;

•

multiplikačným efektom projektu prispieť k šíreniu dobrej praxe kariérového poradenstva bez pričinenia žiadateľa (prostredníctvom pozitívnych referencií účastníkov programu kariérového poradenstva).

kariérových

Kariérové poradenstvo ponúkame druhý rok ako voliteľnú disciplínu Katedry psychologických vied FSVaZ pre všetkých študentov UKF. Časová dotácia uvedenej disciplíny je 24 hodín, realizovaných formou blokovej výučby, didakticky formou aktívneho sociálneho učenia. Obsahová štruktúra disciplíny „Kariérové poradenstvo“:

1. 2. 3. 4. 5. 6.

Analýza vstupu do sveta práce; Poznanie sveta práce; Analýza riadenia kariéry; Mobiliografia; Kariérový plán; Kariérové plánovanie a plán náhrad.

2. Kariérové poradenstvo skupinami adolescentov v ústavnej starostlivosti Detský domov je prostredie utvorené a usporiadané na účely vykonávania rozhodnutia súdu o nariadení ústavnej starostlivosti, predbežného opatrenia a o uložení výchovného opatrenia. Detský domov dočasne nahrádza dieťaťu jeho prirodzené rodinné prostredie alebo náhradné rodinné prostredie. Ak ústavná starostlivosť skončí dosiahnutím plnoletosti alebo predĺžením ústavnej starostlivosti do 19 rokov veku, môže mladý dospelý požiadať detský domov o poskytovanie starostlivosti až do jeho osamostatnenia sa, najdlhšie do 25 rokov veku. Osamostatnenie na účely tohto zákona je zabezpečenie si bývania a schopnosť samostatne sa živiť (podľa zákona 305/2005 Z. z. o sociálnoprávnej ochrane detí a o sociálnej kuratele a o zmene a doplnení niektorých zákonov § 49 ). Konkrétna aplikácia kariérového poradenstva so špecifickými skupinami má svoje vlastné špecifiká, ale napriek istým odlišnostiam v práci s nimi dodržiavame isté všeobecné rámcové podmienky, týkajúce sa hlavne obsahovej štruktúry a dodržania základných princípov v oblasti kariérového poradenstva. Špecifický je hlavné iný prístup, rozdielne spôsoby a formy práce, dôraz na špecifické oblasti v profesijnom alebo osobnom živote. Pre skupinu mladých ľudí (adolescentov v ústavnej starostlivosti) sú špecifické konkrétne témy a oblasti, ktoré vychádzajú z ich konkrétnej životnej situácie. Prostredníctvom zážitkových foriem aktívneho sociálneho učenia sme vytvorili metodiku DIS v oblasti orientácie sa vo vlastnej osobnosti (všeobecné psychologické vzdelanie) a vo svete práce (profesionálna výchova).Nami aplikovaný tréningový program DIS u chovancov DD je založený na osobnej prežitej skúsenosti, ale zároveň je prepojený i s relevantnými teoretickými poznatkami vychádzajúcimi z teórii aktívneho sociálneho učenia s klasickou pozíciou vedúceho tréningu (s adekvátnym vzdelaním a odbornými skúsenosťami), ktorý pripravuje, štruktúruje a prispôsobuje jednotlivé aktivity v priebehu jeho výcviku účastníkom, v našom prípade mladým ľuďom v DD. Vo všeobecnosti má klasický tréningový program vychádzajúci z teórie sociálnopsychologického výcviku nasledujúcu základnú štruktúru. Oboznámenie účastníkov s cieľom programu (orientácia vo svete práce a analýza vlastných schopností adekvátne sa do neho začleniť): techniky na zoznámenie, uvoľnenie a vytvorenie požadovanej atmosféry v skupine (predstavenie, komunikácia súvisiaca s vytvorením prvého dojmu, formy sociálneho správania) učenie a nácvik nových foriem správania a analýza prežívania účastníkmi výcviku, rozhodovanie sa v rámci skupiny pre najefektívnejšie a najvhodnejšie formy a stratégie správania a ich aplikácia v reálnom prostredí, vo svete práce (nácvik správania na konkurze, modelové situácie, výber vhodného pracovného miesta na základe predchádzajúcej analýzy, schopnosť napísať si životopis, možnosti hľadania si práce, …).

Nami aplikovaný tréningový program má nasledujúcu formálnu stránku, ktorá predstavuje celkovú prípravu programu ako projektu, jeho scenár, v ktorom bude optimálne rozvrhnutie jednotlivých stretnutí, dĺžka jednotlivých aktivít, materiálne pomôcky nutné na realizáciu jednotlivých interakčných cvičení a pod. Používané techniky sociálno-psychologického výcviku majú svoj cieľ, pracovný postup s pripravenými pomocnými materiálmi, trvajú určitý predpokladaný čas a dôležitá je i fáza záverečného vyhodnotenia jednotlivých aktivít v priebehu výcvikového programu. Aby mohol výcvik úspešne prebiehať, treba zaistiť, aby prebiehal v prostredí, ktoré je pre účastníkov psychologicky bezpečné. Každá aktivita, technika, metóda a interakčná hra pripravená trénerom (vedúcim SPV) je zaradená do výcvikovej práce na základe predchádzajúcej analýzy skupinovej situácie v závislosti od požiadaviek účastníkov a obsahuje: •

uvedenie: jasná a zrozumiteľná inštrukcia o cieľoch a priebehu aktivity;

•

prevedenie aktivity, cvičenia: tréner sleduje či sú dodržiavané pravidlá a pozorne sleduje aké interakcie vznikajú medzi členmi, ako jednotliví účastníci výcviku reagujú a v prípade potreby zasahuje do skupinového diania;

•

vyhodnotenie: po ukončení je vhodné dať účastníkom priestor, aby sa mlčky sústredili na všetko, čo s predchádzajúcim cvičením súvisí. Tento proces individuálnej reflexie môže byť sprevádzaný otázkami: Čo som sa o sebe dozvedel? Čo som pri hre pociťoval? ... Po fáze vnútornej sebareflexie vedúci vyzve členov výcvikovej skupiny, aby sa podelili o svoje zážitky s druhými. Je potrebné aby každý dostal priestor na hovorenie a preto je nutné vhodné časové naplánovanie všetkých aktivít.

Niektoré aktivity vyžadujú účasť vedúceho výcviku, najmä cvičenia na začiatku výcvikového programu a pri niektorých je účasť vedúceho nevhodná (napr. keď pozná správne riešenie a pod...) Z hľadiska obsahovej stránky môžeme priebeh tohto typu programu popísať na základe rozdelenia jednotlivých stupňov, ktorými prechádza skupina v čase výcvikovej práce: 1. Štádium rozohrievania skupiny sa dá charakterizovať slovami príchod, rozohrievanie, orientácia. V priebehu tohto štádia sa členovia orientujú v novej situácii, snažia sa získať istotu v nových podmienkach, zorientovať sa. V tejto fáze dochádza k vzájomným kontroverziám medzi členmi skupiny, ktoré spriehľadňujú správanie jednotlivých členov. V závere tejto fázy prichádza opäť spokojnosť a skupina sa začína vážne zaoberať sama sebou, je kompaktná, členovia ju prežívajú ako svoju skupinu. 2. Štádium produktivity skupiny, kde vystupuje do popredia efektívna práca skupiny na skupinových cieľoch a každý účastník pracuje na svojich osobných cieľoch. Skupina je kompaktnejšia a do popredia vystupujú jednotlivé techniky na rozvoj konkrétnych sociálnych spôsobilostí (napr. nácvik efektívnej komunikácie v priebehu prvého stretnutia zo zamestnávateľom, možnosti hľadania zamestnania, analýza silných a slabých stránok pre konkrétne pracovné miesto). 3. Štádium rozpúšťania skupiny, kde si členovia skupiny spoločne dopracovávajú námety, zhodnocuje sa priebeh stretnutia a menia sa skupinové väzby. V tomto štádiu sa kladie dôraz na transfer získaných skúseností v rámci nami aplikovaného programu do praxe.

Výsledný efekt SPV je závislý od mnohých faktorov, ktoré sa vzájomne ovplyvňujú. Medzi základné faktory patria: ochota účastníkov spolupracovať, kvalita formálnej pripravenosti SPV a pripravenosť trénera. Výhody aplikácie tréningových programov kariérového poradenstva pri intervencii do sveta práce Medzi základné výhody zážitkového učenia patrí výrazná aktivita na strane učiaceho sa subjektu, ktorá je v opozitnom postavení, ako v klasicky chápanom školskom vyučovaní, kde je aktivita na strane vyučujúceho. Postupy a techniky použité v takto chápanom zážitkovom učení dávajú účastníkom príležitosť vyjadriť svoje city a pocity, môžu sa v priebehu programu rozprávať, pohybovať sa, vyjednávať medzi sebou, rozhodovať za seba v modelových situáciách, hrať sa na niekoho, vyskúšať si pozíciu na opačnej strane, a pod. Pri takto chápanom sociálnom učení dochádza k využitiu spätnej väzby. V priebehu vlastnej aktivity účastníci experimentujú s vlastným správaním (skúšajú si rôzne situácie a spôsoby napr. správania na konkurze) a to vyvoláva v ich okolí rôzne reakcie. Ich verbalizácia medzi účastníkmi môže pomôcť a poskytnúť cenný materiál o pôsobení môjho správania na moje okolie. Cieľom takto chápanej informácie je pomôcť zefektívniť isté formy správania s cieľom lepšie, kvalitnejšie a vhodnejšie reagovať, správať sa, presadiť sa, urobiť dobrý dojem na pohovore, ... Analýza situácie s poskytnutím spätnej väzby účastníkovi patrí k prirodzenej súčasti takto chápaného tréningového programu, kde je v závere každej aktivity nechaný priestor na reakcie a registráciu celej situácie, so zameraním sa na verbálne i neverbálne zložky prejavu s následnou analýzou všetkých účastníkov (čo sa mi páčilo, čo nie, čo by som ja spravil inak, čo by som aj ja tak chcel spraviť, ale zatiaľ to nedokážem, ....). Ďalšou z výhod takto chápaného tréningového programu je, že väčšina interakčných cvičení je založená na zámernom využití energie, ktorá je v bežnom procese učenia často prekážkou. Výhodou je, že účastníci pri simulovaní rôznych situácií a modelovaní si môžu usporiadať vonkajšie prostredie čo najrealistickejšie, majú možnosť chodiť, alebo sa prechádzať, voľne bez štandardného hlásenia sa v škole reagovať, využívajú prirodzený sklon komunikácie medzi sebou, čo je v bežne chápanom učení skôr rušivé. V takto chápanom učení sú tieto prvky hnacím motorom vnútornej skupinovej dynamiky a učenia vôbec. Úlohou vedúceho programu je odborne a profesionálne vhodne využiť tieto prirodzené prvky v správaní účastníkov programu v prospech sociálneho učenia prebiehajúceho v skupine, na základe vopred stanoveného cieľa programu. Vedúci je predovšetkým v priebehu programu v pozícii, kedy vytvára vhodné podmienky pre uskutočnenie interakčnej aktivity a po splnení tejto úlohy ustupuje do úzadia, aby umožnil účastníkom prežiť situáciu bez direktívneho vedenia. V priebehu programu sa môžu striedať situácie, kedy sa postavenie vedúceho mení, na základe aktuálneho diania a skupinovej dynamiky v skupine. Ciele programu kariérového poradenstva u adolescentov v ústavnej starostlivosti Ciele takto poňatého programu špecificky orientovaného na orientáciu vo svete práce možno vidieť v dvoch rovinách - v rovine všeobecnej a špecifickej. Vo všeobecne rovine, ktorá vychádza zo skúseností a výsledkov výskumu môžeme konštatovať, že takto chápané sociálne učenie vplýva na (Hermochová, 1994) :

♣ senzibilitu vnímania – účastník je vedený k aktívnejšiemu vedeniu vlastných pocitov, citov, myšlienok, obáv, potrieb. Cieľom tohto procesu je na strane jednej registrácia týchto stránok u seba, ale i u druhých;

♣ prehĺbenie zodpovednosti – ide o vytvorenie vlastného interiorizovaného postoja

k udalostiam a okolnostiam, ktoré ma čakajú, resp. sprevádzajú životom a formujú môj vzťah k sebe samému;

♣ vyjadrovanie vlastných pocitov – ktoré môže výrazne sprehľadniť komunikáciu, ale i orientáciu vo svojom vnútornom svete;

♣ uvedomovanie si motívov vlastného správania – Prečo robím to čo robím? Čo mi to

prináša? Čo to prináša druhým ľuďom? Aké sú moje motívy správania? O čo mi v živote vôbec ide? ...;

♣ sebaakceptovanie – v interakčných cvičeniach je zohľadnený fakt akceptácie a poznania svojich silných a slabých stránok a priestor na akceptáciu a pozitívne prijatie seba;

♣ akceptovanie druhých – pochopenie, tolerancia a akceptácia druhých je cestou k psychologickej dospelosti;

♣ nezávislosť správania – sloboda osobného rozhodovania a zároveň odolanie tlaku negatívnych spoločenských javov je ďalšou z ciest k psychologickej dospelosti;

Špecifické ciele nami zostaveného programu sú orientované na získanie obrazu o svete práce na základe zostavených interakčných cvičení s kognitívnym obsahom:

♣ orientácia vo svete práce – analýza rôznych druhov pracovných činností; ♣ spôsoby hľadania si práce – internet, denná tlač, inzertné noviny, personálna agentúra, oslovenie zamestnávateľa;

♣ prezentácia vlastnej osoby – formou životopisu a motivačného listu; ♣ prezentácia vlastnej osoby – na pohovore u zamestnávateľa, resp. v personálnej agentúre; ♣ pracovná zmluva – náležitosti a podpis pracovnej zmluvy, práva a povinnosti z nej vyplývajúce;

♣ pracovný kolektív – analýza vzťahov v pracovnom kolektíve; ♣ zmena zamestnania – výpoveď, nespokojnosť s prácou, možnosť zmeny a jej formy. Optimálne v našom prípade a na základe našich skúseností je aplikovať uvedené programy preventívne, bez jednoznačného ukončenia a dlhodobo, ako forma neustálej pomoci takto výrazne sociálne ohrozenej skupine. Jednorazové aktivity a intervencie sú výrazne menej efektívne (pozri naše ďalšie výskumné štúdie orientované na meranie efektivity výcvikových programov: Zaťková, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006) a ich vplyv sa po čase zo správania účastníkov vytráca.

Literatúra: -

Hermochovej, S.: Sociálne psychologický výcvik, SPN, Praha 1989;

-

Kariérové poradenstvo. Príručka pre tvorcov koncepcií, Paríž 2004, str. 76, ISBN 92-6401519-1;

-

Memorandum celoživotného vzdelávania (www.cvtisr.sk/itlib/itlib043/janovska.htm).

Sociální ekonomika ve studijním programu na Pedagogické fakultě UHK v Hradci Králové“ JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc., vedoucí katedry Sociální práce a sociální politiky, Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové Sociální ekonomiku tvoří soustava opatření, jejichž cílem je zmírňování sociálních rozdílů mezi jednotlivci, skupinami a regiony ve kterých lidé žijí a pracují. Sociální ekonomika v podstatě reaguje na nerovnosti, které mezi lidmi a mezi regiony vytváří tržní ekonomika, založena na svobodném podnikání za účelem dosažení zisku. Podle obchodního zákoníku se podnikáním rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku4. Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených zákonem5. Z obou uvedených citací je zřejmý účel jak podnikatelského, tak živnostenského podnikání, kterým je dosažení zisku. Naproti tomu sociální ekonomiku je možno charakterizovat tak, že v podstatně není založena na kapitálu, jejím prvořadným cílem není zisk, ale vzájemná solidarita a začleňování znevýhodněných osob různých kategorií do pracovního procesu a společnosti6. I když je v naši republice sociální ekonomika reálným jevem a postupně proniká do povědomí společnosti včetně podnikatelské oblasti, postrádá legislativní rámec. Se současnou právní úpravou aktivit v podnikatelské sféře ale nelze pro oblast sociální ekonomie vystačit a to právě s ohledem na její cíle, odlišnosti a postavení ve společnosti. Ostatně i hlavní subjekty sociální ekonomiky podle Evropské komise tj. družstva, vzájemné společnosti, asociace a nadace jsou v českém právním řadu výrazně odlišně upraveny. Tak kupříkladu družstvo je upraveno obchodním zákoníkem7, zatímco nadace v zákoně o nadacích a nadačních fondech8, který nadaci chápe jako účelové sdružení majetku zřízené za účelem dosahování obecně prospěšného cíle. Tímto obecně prospěšným cílem se rozumí zejména rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiných humanitárních hodnot, ochrana přírodního prostředí, kulturních památek a tradic, rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu.9

4 5 6 7 8 9

§ 2 zák. čís. 513/1991 Sb., obchodník zákoník – v platném znění § 2 zák. čís. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání – v platném znění Sociální ekonomika v Evropské Unii.Praha: Orfeus, 2004. s. 7. ISBN80-903519-1-3 § 221 až § 260 zák. čís. 513/1991 Sb. – v platném znění zák. čís. 227/1997 Sb. – v platném znění HLOUŠEK, J. Problematika zakládání organizací v sociální oblasti. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006. s. 23. ISBN 80-7041-620-3

Letmý pohled stačí k tomu, aby každý pochopil, že specielní právní úprava podmínek existence a činnosti sociální ekonomiky je zcela nezbytná. Pro možnost sdružování a vytváření nejrůznějších organizací lze nalézt uplatnění v oblasti, která je označována jako třetí sektor. Zahrnuje prostor mezi státem a státními orgány, volným trhem, občany a jejich organizačními složkami. V tomto prostoru dochází k zakládání takových organizací, které v sobě propojují sociální a ekonomické záměry a jejich činnost nespočívá v dosahování zisku. V českých podmínkách tématu třetího sektoru a jeho subjektům není dosud věnována patřičná pozornost. Na univerzitách se vyučuje okrajově a je předmětem dílčích výzkumných projektů. V posledních letech roste zájem o změnu situace. Z institucí jmenuje Dohnalová ve své monografii Univerzitu Karlovu v Praze, Masarykovu univerzitu v Brně, Univerzitu J. Ev. Purkyně v Ústí nad Labem, Sociologický ústav Akademie věd ČR, Nadaci rozvoje občanské společnosti, občanské sdružení Orfeus. 10 Tento výčet není vyčerpávající. Na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové se již několik let ve studijním programu N6731 – Sociální politika a sociální práce, studijním oboru Sociální práce vyučuje předmět označený Sociální ekonomika, zakončený zápočtem a zkouškou s ohodnocením 5 kredity a týdenní dotací 2 hodiny přednášek a 2 hodiny cvičení týdně. Vedle orientace v ekonomické sféře vůbec se dostanou studentům informace o pojmu, charakteristice, základních principech a přínosech sociální ekonomiky jak v rámci české, tak i evropské ekonomické sféry. Vedle tohoto předmětu se sociální ekonomce věnuje pozornost i v bakalářském studijním oboru a to zařazením přednášek a cvičení do předmětu Právo a právní předpisy, ve kterém dostává student denního i kombinovaného studia pensum informací ze základních právních odvětví a kde v rámci výuky obchodního práva se setkává s principy a fungováním odlišného podnikání, jakým je právě sociální ekonomika. S rostoucím významem sociální ekonomiky přikročí od příštího akademického roku Pedagogická fakulta k rozšíření její výuky. Součástí stávající výuky je i vypisování a zadávání bakalářských a diplomových prací se sociálně ekonomickou tématikou a pořádání seminářů k vybraným otázkám sociální ekonomiky. V loňském roce uspořádalo občanské sdružení Orfeus ve spolupráci s Katedrou sociální práce a sociální politiky Pedagogické fakulty UHK celostátní konferenci k sociální ekonomice, které se zúčastnila řada předních odborníků na tuto tématiku a nebývalý počet studentů. To svědčilo o zájmu o sociální ekonomiku mezi studenty sociální práce. Na III. Hradeckých dnech sociální práce, což je mezinárodní konference, pořádaná každoročně pod záštitou Doc. MUDr. Karla Bartáka, CSc.,11 rovněž naší katedrou, vystoupil student kombinovaného studia Jan Beer s příspěvkem zaměřeným na posílení role sociální ekonomiky k ovlivnění společenského klíma.12

10

DOHNALOVÁ, M. Sociální ekonomika v evropském kontextu. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2006. s. 14. ISBN 80-7204-428-1 11 Doc. MUDr. Karel Barták,CSc, předseda Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu ČR 12 BEER, J. Posílení role sociální ekonomiky ovlivní společenské klíma. In. Proměny klienta služeb sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006. s. 341 - 342

V neposlední řadě je třeba připomenout i to, že se naši studenti široce zapojili do sběru dotazníkových dat pro projekt Sociální ekonomika v ČR – rozvojové partnerství HEFAISTOS. Smyslem tohoto krátkého vystoupení bylo poukázat na to, že sociální ekonomika a její výuka získává postupně odpovídající postavení na akademické půdě naši vysoké školy a že naši absolventi se v realizaci sociální práce budou moci na jejím dalším rozšiřování aktivně podílet. Jedemetaky aneb Beskydy jsou pro všechny Ing. Jarmila Šagátová, vedoucí koordinátor projektu, KAZUIST s.r.o., Třinec Vážení účastníci konference, s velkým potěšením a s díky organizátorům této konference využívám příležitosti k tomu, abych Vás pozdravila a přispěla k tématu, který, nejenom „hýbe“ Evropou, ale naštěstí se stává stále častějším tématem i v České republice. Tato konference, stejně jako řada dalších aktivit, přispívá k tomu, aby „bezbariérovost“ byla vnímána jako normální nikoliv jako výjimečná. Když se řekne bariéra, napadnou nás často asociace jako problém, překážka, hranice, ... Realizátory projektu „Beskydy pro všechny“ a možná i některé z vás, však napadají v této souvislosti také pojmy jako výzva, možná příležitost či dokonce šance ! Říkáte si, zda je takový optimismus na místě? Když jsme před dvěmi lety začali koketovat s myšlenkou o sociálním podnikání v cestovním ruchu, znamenalo to pro nás obrovskou výzvu. Tato neprozkoumaná oblast nás lákala právě proto, že jsme viděli propast mezi situací v České republice a jinými zeměmi, kde jsme díky projektům z programu EQUAL měli příležitost získávat cenné zkušenosti. Tak vznikl před dvěma lety projekt „Beskydy pro všechny“ . Tím, jak se projekt vyvíjí, přináší stále hmatatelnější příležitost pro různé skupiny tuto situaci změnit. Ať se jedná o nezaměstnané, osoby s různým zdravotním omezením či provozovatelé turistických zařízení, všichni dnes mohou využít nabídky nových vzdělávacích programů zaměřených na motivaci a přípravu k podnikání či práci v oblasti, kterou můžeme zařadit do tzv. „třetího sektoru“. Jsme rádi, že této příležitosti využívají a pomáhají tak v ČR oživovat koncepci sociální ekonomiky, kde jedním z hlavních principů je právě odstraňování sociálních nerovností a tedy bariér ve společnosti. Dobrým příkladem může být například nový sociální podnik, o jehož vznik se zasadili absolventi kurzu Jak založit a vést sociální podnik, který jsme realizovali v rehabilitačním ústavu v Hrabyni. A kde se skrývá v bariérách, respektive v jejich odstraňování prostřednictvím sociálního podnikání, již zmiňována šance ….? Podnikání je, jak známo, o využití příležitostí a hledání nových cest uspokojování potřeb co nejširšího okruhu zákazníků. Bez ohledu zda má atribut sociální či nikoliv. Jednou z takových příležitostí jsou bezpochyby naše Beskydy a jejich turistický potenciál. A další příležitostí pro podnikavé provozovatele zařízení cestovního ruchu je dosud stále do značné míry opomíjená potřeba využití volného času u osob s různým zdravotním omezením. Podpora využití zmiňovaných příležitostí, je jedním z úkolů v projektu „Beskydy pro všechny“.

Jednou z cest jak toho dosáhnout je poskytování ucelené informační databáze o přístupnosti turistických cílů a zařízení v Beskydech pro zdravotně hendikepované občany, která je umístěna na internetovém portálu www.Jedemetaky.cz. Když jsme před jeho zřízením provedli předběžný průzkum zájmu o tento typ služeb, nepřekvapil nás pozitivní ohlas ze strany uživatelů - osob se zdravotním postižením. Moc rádi jsme však zaznamenali velký zájem o tuto klientelu ze strany poskytovatelů – provozovatelů turistických, restauračních a jiných zařízení a poskytovatelů služeb cestovního ruchu v Beskydech. A protože dnes žijeme v informační společnosti, nabízelo se pomoci oběma stranám, prostřednictvím internetu, najít cestu k sobě. Od začátku června tak mohou získávat na uvedeném portále na jedné straně konkrétní informace o možnostech využití volného času a na straně druhé, využít je pro propagaci a oslovení žádoucí skupiny klientů. Prostřednictvím jednotného popisu turistických zařízení z hlediska přístupnosti pro osoby se sluchovým, zrakovým a pohybovým omezením a pro rodiny se zdravotně postiženými dětmi tak pomáháme překonávat informační bariéru. Hlavní význam portálu Jedemetaky pro turistická zařízení, spočívá v možností získat značku Bez bariér, v případě, že splní stanovená certifikační kritéria. Uvedená značka, která byla vytvořena právě v rámci projektu, vyjadřuje zcela unikátní spojení odstraňování tvrdých (stavebních, technických) a měkkých bariér (komunikace mezi lidmi, vzdělávání, rozvoj služeb). Právě v odstraňování těch měkkých bariér je celá řada „bílých míst“, která nabízejí řadu příležitostí pro rozvoj služeb, které reagují na specifické potřeby osob se zdravotním postižením Věřím, společně s celým projektovým týmem, že spojení zájmu o cestování ze strany hendikepovaných občanů a sociálně odpovědného podnikání provozovatelů turistických zařízení je velkou šancí pro budoucnost, a to nejen našeho regionu.