ZE ŽIVOTA NEŽIVÉ PŘÍRODY

ZE ŽIVOTA NEŽIVÉ PŘÍRODY

V širém poli studánečka kamenná, a v ní voda, voděnka, a v ní voda studená. Moravská ze Slovácka

1

SAMÉ KAMENY Kameny (lépe minerály a horniny) nacházíme všude kolem nás – v přírodě i v prostředí vytvořeném člověkem. Kameny spolu s vodou, ovzduším a půdou tvoří neživou část přírody. Vědě, která se zabývá neživou přírodou a jevy v ní, říkáme geologie. Zamyslete se, které minerály nebo horniny používáme ve svém každodenním životě. 1. Při vaření v kuchyni používáme minerál sůl kamennou, její odborný název zjistíte, když vyluštíte tuto tajenku: 1) 2) 3) 4) 5) 1) Slovenský pokrm, při jehož vaření potřebujeme cedník 2) Častá hornina na Vysočině 3) Lesklý nerost 4) Věda, která se zabývá neživou přírodou 5) Fialová odrůda křemene

Tajenka zní: ………… . 1.1. Ve které pohádce hrála sůl významnou úlohu? Napište její název. …………………..…………………………………… 1.2. Kdo tuto pohádku napsal? …………………..…………………………………… Podobiznu spisovatele (spisovatelky) můžeme najít na jedné bankovce, na které? …………………..…………………………………… 1.3. Proč, podle vašeho názoru, je sůl pro člověka důležitá?

…………………..……………………………………………………………………………… ………………..…………………..…………………………………………………………… 1.4. Nakreslete obrázek, který by mohl být použit jako upoutávka na tuto pohádku. Mohl by být například na titulní straně pohádkové knížky. (Obrázek vložte jako samostatný list za tento pracovní list.).

2

2. V žádném žákovském pouzdru na psací potřeby nechybí obyčejná tužka. Uvnitř dřevěného obalu tužky je vsazen minerál, kterému říkáme tuha. V tajence je ukryt tajemný název pro tuhu. 1) 2) 3) 4) 5) 6) 1) Odrůda křemene (v názvu je šelma) 2) Vyhynulý prvohorní druh vodního hmyzu 3) Slovo fosílie česky 4) F 5) Název geologického období, kterému se říká éra savců 6) Savec, který vyhynul ve čtvrtohorách

Tajenka zní: ……… . 2.1. Tuha je vlastně uhlík. Uhlíkem je tvořen i diamant. Víte, jak se říká broušenému diamantu? Odpověď naleznete v následující skrývačce:

Broušenému diamantu se říká:……………………………………..

3

2.2. Najděte na internetu informace o největším nalezeném diamantu na Zemi. Hledat můžete na této internetové stránce: http://cs.wikipedia.org/wiki/Diamant Vyplňte jednoduchou tabulku: Název diamantu Místo nálezu

Hmotnost v karátech

2.3. Udělejte za pomoci tužky několik frotáží (postačí na papírky o velikosti 5 x 5 cm) a nalepte je do volného místa pod tento úkol. Pokuste se o frotáže hornin nebo nerostů. (Frotáž je výtvarná technika, která velmi usnadní práci, chceme-li nakreslit objekty s hrubou strukturou. Potřebujete pouze obyčejnou tužku, nejlépe měkkou, a tenký papír, např. kancelářský. Na přírodninu s hrubou strukturou položíme papír a měkkou tužkou, voskovkou nebo křídou položenou naplocho přejíždějte přes papír.) Nezapomeňte připsat, jaký předmět jste technikou frotáže znázornili.

4

3. Žula je člověkem hojně využívanou horninou. Na obrázku je nakreslena malá vesnička na Vysočině. Lidé zde žulu často používali k nejrůznějším účelům. Napište kolem obrázku různé způsoby využití žuly ve vsi. Tyto pojmy spojte šipkami s místy na obrázku.

I žula má svůj odborný název, vyluštíte ho?

1) 2) 3) 4) 5) 6) 1) Vyhynulá kočkovitá šelma 2) Lalokoploutvá ryba známá už z prvohor 3) Naše krajské město 4) Růžová odrůda křemene 5) Název našeho kraje 6) T

Tajenka zní: ……… .

5

3.1. Napište, které tři nerosty (minerály) tvoří žulu: …………………..……………………………………………………………………………… 3.2. Vytvořte z plastelíny horninu z několika nerostů (z několika barev plastelíny). Jeden tenký řez vložte do igelitového sáčku a založte ho za tento pracovní list. 3.3. Vyhledejte alespoň dvě lokality na Vysočině, kde se těží žula a napište jejich názvy: …………………..……………………………………………………………………………… 4. Odrůdy křemene patří mezi drahé kameny. Odedávna patřily mezi vyhledávané nerosty, které zdobily prsteny, žezla i koruny králů. Přiřaďte šipkami k názvům odrůd křemene odpovídající zbarvení:

Minerál

Barva

Ametyst

Růžová

Růženín

Žlutá

Záhněda

Fialová

Křišťál

Hnědá

Citrín

Čirá

4.1. Navrhněte šperk nebo korunovační klenot a vsaďte do něj různě zbarvené odrůdy křemene. Návrh nakreslete na výkres formátu A4, předmět a nerosty popište. Obrázek vložte za tento pracovní list. (Vaše návrhy nemusí být jen nakreslené, můžete je z papíru také vytvořit.) 4.2. Křemen tvoří velké množství odrůd. Některé z nich mají zvířecí názvy, které? …………………..……………………………………………………………………………… 4.3. Z křemene, lépe z křemenného písku, se vyrábí sklo. Lidé objevili technologii výroby skla už před mnoha staletími. Vyhledejte na internetu nebo v odborné literatuře informaci o tom, které civilizace se mohou pyšnit vynálezem výroby skla. …………………..……………………………………………………………………………… ………………..…………………..……………………………………………………………

6

5. Pazourek: 5.1. Co to pazourek vlastně je? …………………..……………………………………………………………………………… 5.2. K čemu se používal? …………………..……………………………………………………………………………… 5.3. Znáte knížku, kde se o pazourku a o životě našich předků píše? Napište její název i autora. (Možná jste viděli i nějaký film.). …………………..……………………………………………………………………………… 5.4. Nakreslete jednoduchý obrázek, ze kterého je patrné využití pazourku v pravěku:

7

6. Expedice do minulosti. 6.1. Co znamená cizí slovo fosílie? …………………..……………………………………………………………………………… 6.2. Latimérie podivná – je to rostlina nebo živočich? Co o ní víte? …………………..……………………………………………………………………………… ………………..…………………..…………………………………………………………… ……………………………………..…………………..……………………………………….. 6.3. Dalším úkolem je namalovat vyhynulého amonita a kolem něho jeho životní prostředí. Žil na souši, ve vzduchu nebo ve vodě? Ve kterém geologickém období žil? …………………..……………………………………………………………………………… ………………..…………………..…………………………………………………………… ……………………………………..…………………..………………………………………..

8

6.4. Dokážete vymodelovat trilobita? Pokuste se z keramické hlíny, plastelíny, moduritu či jiného tvarovacího materiálu tohoto vyhynulého prvohorního členovce vytvořit. Svoje výrobky vyfoťte anebo napište, jak se vám podařilo zkamenělinu trilobita vymodelovat – jaký jste použili materiál, předlohu, jak se vám výrobek podařil a kam jste si ho vystavili.

7. Sběrem hornin a nerostů se zabývá velké množství lidí. Je to velmi zajímavý koníček. Kameny mají totiž svoje osobité kouzlo. Pro někoho jsou to krásné předměty, pro někoho jsou kameny oknem do geologické historie Země, jiný si je spojuje s magií a duševnem. Vypravte se na malou procházku do blízkého okolí. Prohlížejte si kameny podél cest, potoků nebo říček, na staveništích, na zahrádkách. Menší vzorky sbírejte a vytvořte z nich vaši originální sbírku. Najděte si vhodnou krabičku ze dřeva nebo z papíru, vytvořte přihrádky a vzorky hornin nebo nerostů si do nich uložte. Pokud se vám podaří vzorky určit, odvedli jste opravdu velký kus práce. Pokud jejich názvy nezjistíte, nevadí. Vaši sbírku nafoťte a obrázek zařaďte za tento pracovní list.

9

Metodika a řešení k tématu: Samé kameny Cíl: Žáci se seznámí s nerosty (minerály) a horninami významnými pro člověka, vyvodí a vyhledají jejich využití v praxi. Objasní pojem fosílie a poznají známé vyhynulé zástupce. Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět, Člověk a příroda, Jazyk a jazyková komunikace, Informační a komunikační technologie, Člověk a společnost, Umění a kultura, Člověk a zdraví, Člověk a svět práce Průřezové Téma: Environmentální výchova, Osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Pomůcky: Pracovní listy, psací potřeby, výkresy a kancelářské papíry formátu A4, výtvarné potřeby – pastelky, měkká tužka, voskovky (křídy), igelitový sáček, plastelína, keramická hlína nebo modurit, krabička na sbírku hornin a nerostů, fotoaparát, přístup k odborné literatuře a na internet Postup a řešení: Žáci vyluští tajenky a odpoví na otázky vztahující se ke konkrétním nerostům a horninám. Výtvarně zpracují zadané náměty. V okolí svého bydliště prozkoumají a posbírají vzorky nerostů a hornin a založí malou sbírku. 1. Tajenka zní: halit 1) 2) Ž U L 3) S 4) G E O L O G 5) A M E

H A L I T

A

L

U

Í E Y

D

A

S

T

Š

K

Y

1) Slovenský pokrm, při jehož vaření potřebujeme cedník 2) Častá hornina na Vysočině 3) Lesklý nerost 4) Věda, která se zabývá neživou přírodou 5) Fialová odrůda křemene 1.1. Sůl nad zlato, Byl jednou jeden král … 1.2. Božena Němcová, její podobizna je na pětisetkorunové bankovce 1.3. Při vynechání soli, dochází v našem organismu k pocitu strádání a úzkosti. Nedostatek soli způsobuje depresi.

10

2. Tajenka zní: grafit 1) T Y 2) T 3) Z K 4) 5) T Ř E T 6) M A M U

G Ř Í R I L A M E F I H O T

O O N

K B Ě

R

Y

O I L

T I

N

A

1) Odrůda křemene (v názvu je šelma) 2) Vyhynulý prvohorní druh vodního hmyzu 3) Slovo fosílie česky 4) F 5) Název geologického období, kterému se říká éra savců 6) Savec, který vyhynul ve čtvrtohorách 2.1. Broušenému diamantu se říká briliant. 2.2. Název diamantu Místo nálezu Cullinan Jižní Afrika

Hmotnost v karátech 3106

2.3. Frotáž (viz PL) 3. Žula mohla být ve vesničce použita jako : Schody, obkladový materiál domů (sokl), lavička, dláždění, obruby cest a štěrkování cest, hráz rybníka, pomníky na hřbitově, kamenná zídka, kříž apod. Tajenka zní: granit 1) Š A V L 2) 3) 4) 5) 6)

O

Z L

U A

V

B T J R Y

Ý T Y I M E I H L Ů Ž E S O Č

1) Vyhynulá kočkovitá šelma 2) Lalokoploutvá ryba známá už z prvohor 3) Naše krajské město 4) Růžová odrůda křemene 5) Název našeho kraje 6) T 3.1. Žula je tvořena křemenem, slídou a živcem. 3.2. Řez žuly z plastelíny (viz PL) 3.3. Mrákotín, Kamenná

11

G R A N I T

R I V Í N

E A N A

4. Odrůdy křemene: Ametyst - fialový Růženín – růžový Záhněda – hnědá Křišťál – čirý Citrín – žlutý 4.1. Návrhy korunovačních klenotů 4.2. Tygří oko, sokolí oko, kočičí oko 4.3. Mezopotámie, Egypt, Řecko

5. Pazourek 5.1. Pazourek je forma křemene, odrůda chalcedonu. 5.2. Používal se pro výrobu kamenných nástrojů v době kamenné (ostří primitivních nástrojů, například pěstních klínů, hrotů šípů apod.) Anglický (a také německý) název pazourku – flint – známe z obecného názvu pro pušku – flinta. Pazourek byl totiž užíván jako křesací kamínek (nárazem oceli s pazourkem vznikají jiskry) v puškách a jeho úlohou bylo vznítit střelný prach, který odpálil kulku (vojenské užití pazourku v mušketách britské armády je doloženo k roku 1842). Skláři, optici a astronomové také znají flintové sklo s vysokým indexem lomu. 5.3. Eduard Štorch - Lovci mamutů, Osada Havranů 5.4. Obrázek - využití pazourku v pravěku 6. Expedice do minulosti 6.1. Za zkameněliny (fosílie) jsou považovány pozůstatky po organismech z geologické minulosti, které se dochovaly do současnosti. 6.2. Latimérie podivná (Latimeria chalumnae) je ryba ze skupiny lalokoploutví, dlouhá v průměru 1 metr, se zavalitým tělem, ploutvemi na násadcích a modrými šupinami. Latimérie je jediným zástupcem lalokoploutvých ryb, a proto je označována jako tzv. živoucí fosílie. 6.3. Obrázek amonita v druhohorním moři (loděnkovití hlavonožci) 6.4. Model trilobita (obr. viz PL) 7. Sbírka nerostů a hornin

12

Doplňující informace: 1. Halit (sůl kamenná) Chemický vzorec NaCl, je krychlový minerál. Název je složený z řeckých slov halos – slaný a lithos – kámen. Původ Průmyslově významná ložiska halitu vznikala v teplých oblastech vysrážením z mořské vody v zátokách, které byly od otevřeného moře odděleny hrází nebo byly s ním spojeny úzkým průlivem. Tak vznikly laguny, které postupně vysychaly. Jak stoupala koncentrace rozpuštěných látek, docházelo ve vodě postupně k jejich vysrážení. Nejdříve uhličitany (vápenec, dolomit), pak sírany (sádrovec) a nakonec halogenidy (halit, sylvín, carnallit). V současnosti vzniká vysrážením v solných jezerech nebo z mořské vody, krystalizuje ze sopečných plynů, vykvétá na půdách v aridních (suchých) oblastech. Morfologie Nejčastěji se vyskytuje v podobě zrnitých nebo vláknitých agregátů, často tvoří krystaly ve tvaru krychle. Může být i celistvého vzhledu. Vlastnosti Fyzikální vlastnosti: Lze rýpat nehtem (má tvrdost 2), hustota 2,1–2,2 g/cm³, dokonale štěpný podle krychle, křehký. Při dlouhodobém působení tlaku plastický. Optické vlastnosti: Barva je čirá, bílá (od vzduchových bublinek), červená (od rozptýleného hematitu), šedá (jílové částice), žlutá a modrá (od rozptýleného kovového sodíku) aj. Vryp je bílý, lesk skelný až mastný. Chemické vlastnosti: Složení - Na 39,34%, Cl 60,66%, příměsi I, Br. Rozpouští se ve vodě, vzniklý roztok, solanka, je elektricky vodivý. Hygroskopický (pohlcuje vzdušnou vlhkost). Plamen barví intenzivně žlutě. Jiné vlastnosti: Slaná chuť. Získávání Krystaly halitu v rakouském solném dole u Hallstattu Existují tři způsoby těžby soli. 1. Hornická těžba: pomocí těžkých těžebních mechanizmů se ve vrstvě halitu razí štoly a těžební komory, které mají výšku 30–50 m. Pásovým dopravníkem nebo automobily se sůl odváží na povrch a dále zpracovává. Tento způsob těžby je finančně nejnákladnější. Posledním činným solným dolem tohoto druhu v Polsku je Kłodawa. 2. Louhování: do podzemního ložiska se vrtem přivede voda. Sůl se v ní rozpustí a vzniklý roztok (solanka), který obsahuje přibližně 310 g soli v jednom litru, se čerpá na povrch. Po odpaření vody dojde ke krystalizaci a následnému zpracování. Dutiny vzniklé těžbou se následně používají jako úložiště uhlovodíků (např. zemního plynu). 3. Odpařováním mořské vody: technologie použitelná v teplých oblastech, kdy se mořská voda (obsahuje v jednom litru přibližně 3,5 g halitu) nechává odpařit v mělkých nádržích. Takto získaná surovina obsahuje 80% halitu a je třeba ji chemicky vyčistit od nežádoucích příměsí. Využití Jedná se o životně důležitý minerál, který je potřebný pro životní funkce většiny organizmů. Dospělý člověk zkonzumuje za rok 7,5 kg soli. Na světě se vyrobí 220 milionů tun soli ročně, z toho v Evropě 45 milionů tun. Sůl kamenná je důležitá surovina pro potravinářský a chemický průmysl. V potravinářství se kromě běžné úpravy potravin používá sůl při konzervaci masa. V chemickém průmyslu je halit důležitý pro tvorbu sodíku, jedlé sody, chlóru, kyseliny solné a mnoho dalších látek. Jeho další využití je například v mydlovarnictví, sklářství, metalurgii a v papírenském průmyslu, či při výrobě barev. Využití je tedy obrovské a jedná se o strategickou, ale dostupnou surovinu.

13

Naleziště Slovensko (Solivar u Prešova) Polsko (Wieliczka) Rakousko (Alpy - Hallstatt u Salzburgu) Německo Obchod se solí Od doby, kdy lidé přešli z lovu na zemědělství a masitou potravu, bohatou na sůl, nahradili obilím, začaly být bílé krystalky velice žádané. České země byly vždy závislé na dovozu soli, která se v minulosti dopravovala po solných stezkách - do severních Čech sůl saská, na jih pak alpská. Ta se dopravovala po Zlaté stezce přes Šumavu a na nejobyčejnějším z minerálů zbohatly zejména města Pasov a Prachatice, přes něž solné karavany procházely. V 16. století prošlo Prachaticemi, označovanými za solný sklad Čech, až 220 tun soli týdně. Ve středověku se používala sůl jako konzervační prostředek, takže obchodníci s touto komoditou byli velmi zámožní. Trh prostřednictvím vysokých daní ovládali panovníci, na obchodu se solí zbohatly Benátky, Janov i Řím.

1.1. Filmová zpracování pohádky Boženy Němcové Sůl nad zlato: - 1954 - filmová pohádka Byl jednou jeden král režiséra Bořivoje Zemana s Janem Werichem, Vlastou Burianem a Milenou Dvorskou v hlavní roli - 1982 - film Sůl nad zlato režisér Martin Hollý, v hlavních rolích se představili Libuše Šafránková jako princezna Maruška a solný princ Gábor Nagy Sůl nad zlato Sůl nad zlato (něm. Der Salzprinz, angl. Salt More Than Gold) je slovenská pohádka ze sbírky Boženy Němcové, která dává ponaučení, že zatímco bez zlata a drahých kamenů člověk žít může, tak sůl je pro život a zdraví nezbytná. Jedná se o morální ponaučení, které říká, že mnoho prostých a všedních věcí je pro život mnohem důležitějších než sebelepší šperk a drahá ozdoba. Jiná slovenská verze této pohádky Soľ nad zlato pochází od Pavla Dobšinského. Byl jednou jeden král... Byl jednou jeden král je česká filmová komedie na motivy pohádky Boženy Němcové Sůl nad zlato. Natočil ji roku 1954 režisér Bořivoj Zeman. Film je zvukový a barevný, plný humorných situací. Hlavní role vytvořili Jan Werich, jako král Já I. a Vlasta Burian jako rádce Atakdále. Jednalo se o jejich první vzájemné setkání před filmovou kamerou. Pro Vlastu Buriana to byl třicátý sedmý film, jediný jeho barevný film (když nepočítáme animovaný film Dva mrazíci). Svoji první velkou filmovou roli si zde zahrála Milena Dvorská v roli princezny Marušky, kterou jako tehdejší ryzí neherečku její výkon přivedl na budoucí hereckou dráhu. Texty písní složil Jaroslav Seifert. Film byl natočen v ateliérech a v okolí Jindřichova Hradce. Dějová linka: V království „Moje království“ vládne pyšný, hloupý a namyšlený král Já I., který má rádce Atakdále. Král je vdovec a má tři dcery: Drahomíru, Zpěvanku a nejmladší a nejchytřejší Marušku. Jelikož chce jít na odpočinek, chce jedné z dcer svěřit vládu, a to té, která ho má ráda nejvíce. Když se dcer zeptá, jak ho mají rády, Drahomíra řekne, že ho má ráda jako zlato, a Zpěvanka jako zlato v hrdle. Maruška nejdříve odvětí, že ho má ráda, jak jen dcera

14

může mít otce ráda, na královo naléhání nakonec prohlásí, že ho má ráda jako sůl, protože jí je zapotřebí. To krále rozhněvá a Marušku vyžene. Vyhnaná princezna se dostane ke kouzelné babičce, která se jí ujme. Do paláce přijíždějí i tři princové, aby se ucházeli o princezny. Král, aby všem a zejména Marušce dokázal, že sůl je jen nicotný nerost, nechá všechnu sůl z celého království odnést na hrad a pak ji zničit. Jako jediná králi vzdoruje vdova Kubátová, která si sůl ponechá. Po neúspěšných pokusech vařit bez soli, z království prchají jak dvořané, tak i princové, o které ani druhé dvě princezny nejeví zájem. Cestou se princové zmocní královského pokladu, za který se král neúspěšně pokoušel od vdovy Kubátové koupit alespoň trochu soli. Princové nejprve společně odvážejí poklad z království, ale jejich hamižnost je postaví navzájem proti sobě a poklad nakonec skončí v bažinách. Do bažiny zapadne i král, který s vidinou blížící se smrti zpytuje své svědomí a uvědomí si, že Marušku neoprávněně vyhnal a vládl špatně. Dostane se z bažiny, a tak má šanci vše napravit. Když mu Maruška dá slánku se solí, kterou dostala od kouzelné babičky, má král hlavní starost, aby bylo soli dost pro všechny lidi v království. Čarovná slánka je však bezedná, a proto je dost soli pro všechny. Maruška si vezme za manžela rybáře, kterého potkala při svém vyhnání, Drahomíra zahradníka a Zpěvanka dudáka. Král se ožení s vdovou Kubátovou a na odpočinek zatím neodchází. Mezi povinnosti rádce Atakdále se dostává i péče o malé děti královské rodiny.

1.3. Nedostatek soli O tom, že je sůl podstatnou součástí jídelníčku nelze pochybovat. O důležitosti soli pojednává pohádka „Sůl nad zlato“, která řadí sůl na výsluní. Vědci dokonce přišli se zjištěním, že při vynechání soli, dochází v našem organismu k pocitu strádání a úzkosti. Nedostatek soli způsobuje depresi. Vědecké zjištění může otevřít dveře dalším metodám pro léčení depresí. Jak bylo zjištěno, absence chloridu sodného (kuchyňské soli) u krys je dohnala k tomu, že je přestalo lákat jejich oblíbené cucání sladké šťávy nebo dokonce šlapání na páčku, které v jejich mozku prostřednictvím elektrody vyvolává libé pocity. Změna chování je pozorovatelná a má všechny znaky deprese a v případě podání soli, se nálada rapidně zlepší. Pokud bude vědecké zjištění aplikováno na člověka, pak si tak můžeme jednoduše odpovědět na otázku, proč si jídlo tak rádi solíme. A to mnohdy i přes různé zdravotní komplikace, které nám nadměrné solení přináší. Původ naší lásky k soli můžeme hledat v tom, že jsme se vyvinuli z mikroorganismů, které kdysi vznikly ve slaném oceánu a že náš život závisí na tzv. „sodno-draselné pumpě“. Bez sodíku by mnoho biologických systémů ani neexistovalo. Je to velmi důležitá sloučenina potřebná pro životní funkce většiny organismů. Negativní účinky soli Nadměrné solení způsobuje v těle řadu nepříjemných komplikací – otoky, zatěžuje ledviny, srdce, krevní oběh … Pro ty, kteří mají tyto problémy se na českém trhu objevily i jiné solící směsi, které mají snížení podíl chloridu sodného a místo něj je náhrada v podobě draselných iontů, které tak nezatěžují lidský organismus. Chuťový rozdíl je nepatrný.

15

Tělu stačí pouze 4 gramy Ačkoliv tělu stačí pouze čtyři gramy soli, mnoho z nás mu „dopřává“ zhruba třikrát více. Některé studie dokonce uvádí, že je skutečná potřeba organismu dokonce méně jak dva gramy. Každopádně alarmující je informace o světovém průměru spotřeby soli - na osobu je to 10 gramů denně. Jak je vidět, mnoho z nás si na soli prostě pochutná. Dvě třetiny soli, kterou do sebe dostáváme, je z hotových jídel a z jídel rychlého občerstvení. Solit nebo nesolit? Kvůli zdravotním komplikacím nedoporučují lékaři překračovat stanovenou dávku (4 g/den), ale rozhodně nedoporučují sůl vynechávat úplně. Stačí ji jen omezit a uvědomit si, že mnohdy si nemusíme jídlo přisolovat, ale naopak při vaření můžeme využít už sůl, která je obsažená v potravinách přímo (salámy, sýry…). 2. Grafit (tuha) Chemický vzorec C, je šesterečný nebo klencový minerál. Název pochází z řeckého grafein psáti. Patří mezi nekovové minerály. Starší název pro grafit je tuha. Vznik Tvoří pigment ve vápencích a jílovitých břidlicích. Ložiska grafitu vznikají při přeměně usazených hornin ze zbytků organických látek a tvoří vrstvy nebo čočkovitá tělesa v rulách, svorech, fylitech nebo mramorech. Může být také magmatického původu - nalézá se v pegmatitech. Morfologie Tvoří šupinky, ploténky, sférické agregáty, zemité výplně. Krystaly se vyskytují v přírodě vzácně, mají tvar hexagonálních tabulek. Vlastnosti Fyzikální vlastnosti: Píše po papíře, otírá se o prsty (má tvrdost 1), na omak mastný, hustota 2,1 - 2,3 g/cm³ (kolísá vlivem přimíšenin), štěpnost dokonalá podle 0001, lom nerovný. Bod tání je cca 3 000 °C, dobře vede elektrický proud. Optické vlastnosti: Barva je černá, tmavě až ocelově šedá. Vryp je tmavě ocelově šedý a lesklý. Průhlednost - neprůhledný. Lesk - kovový až matný Chemické vlastnosti: Tvořen uhlíkem s příměsemi H, N, CO2, CH4, SiO2 aj. V kyselinách nerozpustný, reaguje pouze s HNO3 při povaření. Využití Díky vlastnostem je velmi široké. Z běžných předmětů ho nalezneme v tužkách, tzv. uhlíky jsou součástí elektromotorů různých domácích spotřebičů (mixér, automatická pračka, vysavač aj.) Grafit slouží jako moderátor v některých typech jaderných reaktorů. V metalurgickém průmyslu se vzhledem k jeho značné tepelné odolnosti z něho vyrábějí tavicí kelímky, vyzdívky nístěje vysoké pece, jako separátor slouží na vymazávání slévárenských forem. Z grafitu se vyrábějí elektrody pro elektrolytickou výrobu hliníku nebo křemíku, elektrody do obloukových pecí na výrobu ocele. Slouží také jako součást suchých i olejových maziv (grafitová vazelína).

16

Naleziště Česká republika (Český Krumlov, Bližná, Velké Tresné, Staré Město pod Sněžníkem, Černá v Pošumaví) Svět: Německo (v okolí Pasova magmatická ložiska, v pohoří Harz metamorfní ložiska) USA (státy Alabama, New Jersey, New York) Rusko (tunguzská oblast na Sibiři) Kanada (provincie Québec žilná ložiska) Srí Lanka (žilná ložiska) Madagaskar (metamorfní ložiska) a další

2.1. Briliant je diamant broušený do kulatého, oválného či jiného tvaru briliantovým brusem. Briliantový brus je nejčastěji používaný typ broušení diamantů (není tolik odpadu, jak u brusu diamantového). Diamant je nejtvrdší známý přírodní minerál (nerost) a třetí nejtvrdší látka vůbec (po fulleritu a Aggregated Diamond Nanorods). Jedná se o krystalickou formu uhlíku C. Tvoří hlavně jednotlivé krystaly oktaedrického, dodekaedrického nebo krychlového vzhledu. Pro použití ve šperku je nejoblíbenější výbrus nazývaný briliant. Vznik Vzniká v zemské kůře za vysokých teplot a tlaků v ultrabazických vyvřelinách - kimberlitech, lamproitech a komatiitech. Vlastnosti Na plochách bývá vyvinuto rýhování, plochy někdy naleptány a pak jsou matné. Diamant jako jediný drahý kámen se vyskytuje ve všech barevných modifikacích, nejčastěji je však bílý. Bývá šedý, neprůhledný bort, karbonádo, bezbarvý, dokonale štěpný podle osmistěnu {111}. Má tvrdost 10 v Mohsově stupnici, je 140 x tvrdší než korund, nejvyšší tvrdost má na plochách štěpného osmistěnu (což umožňuje broušení diamantu diamantovým práškem), hustota 3,52-3,6 g/cm³. Má vysoký index lomu světla - přes 2,4 (ale moissanit má vyšší 2,65–2,69) a nejvyšší tepelnou vodivost ze všech látek vůbec. Relativní permitivita εr je 5,5. Hodnota diamantu je určována takzvanými čtyřmi C: Hmotnost Hmotnost diamantů se udává v karátech. Metrický karát (Carat) je definován jako 0,2 g a značí se ct. Diamant o hmotnosti 1 g má tedy 5 karátů. Diamanty v běžně prodávaných špercích mají obvykle hmotnost v setinách, desetinách až jednotkách karátů. Tato jednotka hmotnosti se historicky vyvinula od hmotnosti semene svatojánského chleba (Rohovník obecný - Ceratonia siliqua - Carob Tree - St. John's Bread). Semena byla tradičně používána v Arábii a Persii jako závaží při určování hmotnosti drahých kamenů. Důvodem je skutečnost, že velikost a hmotnost těchto semen je poměrně uniformní a v uvedené oblasti světa jsou semena běžně dostupná. Barva Klenotníci někdy dělají kolekce z diamantů stejných barev. Diamant Hope - jeho tmavě modré zabarvení je způsobeno stopovými příměsemi boru. Chemicky čistý a strukturálně perfektní diamant je dokonale transparentní bez odstínů nebo zabarvení. Barva diamantu může být způsobena chemickou nečistotou nebo strukturálními kazy v krystalové mřížce. Sytost a barva odstínu může zvýšit i snížit cenu diamantu. Například bílé diamanty s odstínem žluté nebo hnědé jsou většinou levnější, zatímco růžové, červené, sytě žluté nebo modré diamanty (jako například diamant Hope) jsou velmi ceněny.

17

Proto se také někdy provádí umělá změna barvy diamantů fyzikálními procesy, jako je ozařování nebo žíhání za vysokého tlaku a teploty. Další úpravou (zlepšením) barvy je bělení diamantů. Všechny úpravy barev diamantů mají za účel zvýšit cenu diamantu. Diamanty s upravenou barvou musí být označeny jako upravené. Čistota Čistotou se míní míra vnitřních defektů. Můžou to být třeba krystaly cizího materiálu, nezkrystalizovaný uhlík nebo strukturální nedostatky jako malé praskliny, které mohou způsobovat bělavý nádech diamantu. Pouze asi 20 procent vytěžených diamantů má dostatečnou čistotu na to, aby mohly být užity v klenotnictví. Ostatních 80 procent se využívá průmyslově jako řezné nástroje nebo brusivo. Brus Broušení diamantů je umění i věda o tom, jak vytvořit drahokam z hrubého diamantu. Broušení diamantů popisuje způsob, jakým byl hrubý kámen vybroušen a vyleštěn do své finální drahokamové podoby. Často je zaměňován brus s tvarem briliantů. Techniky broušení diamantu jsou zlepšovány stovky let. Jednu z hlavních zásluh na moderním brusu má matematik a drahokamový nadšenec Marcel Tolkowski, který v roce 1919 zdokonalil kruhový briliantový brus tím, že spočítal ideální tvar pro maximální zpětný odraz a disperzi barev světla. Moderní kruhový briliant má nejméně 57 facet (vybroušených plošek). V současné době se většina menších diamantů brousí v Indii a Rusku, kde je levná lidská práce. Většina operací při broušení menších diamantů je více méně zautomatizována. Těžba a výroba Přírodní diamanty se průmyslově těží ve velkých povrchových dolech, hlubinnou důlní těžbou kimberlitových nebo lamproitových komínů (důl Argyle v severní Austrálii) nebo podmořskou těžbou ze splavenin. Lze také vyrobit umělé diamanty, např. krystalizací uhlíku z kovových slitin za velmi vysokých tlaků a teplot. Jejich výroba je poměrně levná a používají se jako průmyslové diamanty pro řezné nástroje a brusivo. Napodobeniny diamantů jsou minerály jako karbid křemíku (Moissanite) nebo kubická zirkónie. Umělé diamanty se pro šperkařské a obchodní účely podle metodiky mezinárodní klenotnické organizace CIBJO (např. The Diamond Book 2006-1) rovněž řadí mezi napodobeniny, i když se fyzikálně a chemicky jedná o diamanty. Výroba velkých syntetických diamantů poslední dobou potenciálně ohrožuje průmysl přírodních šperkářských diamantů. Konečný efekt obecné dostupnosti syntetických diamantů šperkařské kvality na cenu přírodních diamantů lze těžko předvídat, ale stejná situace již dříve vznikla i u jiných umělých kamenů (safíry, rubíny a další), a přesto neklesla cena příslušných přírodních kamenů. Přírodní a umělé (syntetické) diamanty lze rozlišit většinou spektroskopickými metodami v dobře vybavené laboratoři. Pomocí epitaxe z molekulárních svazků se za vysokého tlaku a teploty získávají diamanty ve tvaru tenkých destiček. Tyto umělé diamanty jsou velmi drahé a mají použití např. v optice, elektronice a v jiných speciálních zařízeních. Využití Nejznámější je využití diamantů ve šperkařství. Aby vynikly jejich optické vlastnosti, jsou vybrušovány do tvaru speciálního mnohostěnu - briliantu. Hmotnost diamantu se vyjadřuje v karátech (ct). Velmi významné je využití diamantů v průmyslu. Vyrábějí se z nich řezné, vrtné a brusné nástroje, prášky a pasty. Pro tento účel se využívají diamanty pro šperkařství bezcenné (špatná barva, špatná čistota), diamantový prach a průmyslově vyráběné diamanty. Naleziště Nejstarší naleziště diamantů jsou známa v Indii (oblast Golgonda);

18

dále nacházen v Brazílii (stát Minas Gerais), Jižní Africe, Rusku. V Česku byl nalezen dvakrát (Dlažkovice, Chrášťany). Třetí nález u Starého se ukázal jako natavený kousek umělého sklo-keramického materiálu. Současná významná světová naleziště diamantů (seřazená podle hodnoty produkce) Botswana Rusko (Sibiř) Kanada Jižní Afrika Angola Namibie Austrálie.

2.2. Přehled největších surových diamantů karáty jméno rok místo 3106 Cullinan 1905 Jižní Afrika 995,2 Excelsior 1893 Jižní Afrika 968,8 Hvězda Sierry Leone 1972 Sierra Leone 787,5 Velký Mogul 1650 Indie 770 Woyie River 1945 Sierra Leone 726.6 President Vargas 1938 Brazílie 726 Jonker 1934 Jižní Afrika 650,8 Reitz 1895 Jižní Afrika 620,14 1895 Jižní Afrika 609,25 Baumgold 1922 Jižní Afrika 601,25 Lesotho 1967 Jižní Afrika 532 1943 Sierra Leone 455 Darcy Vargas 1939 Brazílie 440 Nizam 1835 Indie 342 26. sjezd KSSS 1981 Sibiř (Hmotnost diamantů se udává v karátech. Metrický karát (Carat) je definován jako 0,2 g a značí se ct.) 2.3. Frotáž je výtvarná technika, která využívá přenášení otisku reliéfní struktury podložky měkkou tužkou na papír. 3. Granity (žuly) jsou to hlubinné vyvřelé horniny. Za žuly se považují všechny hlubinné horniny, které obsahují podstatné množství draselných živců, kyselých plagioklasů a křemene. Žuly jsou obvykle do šeda zbarvené s modrým odstínem, známé jsou ovšem také červené žuly (rapakivi). Žuly jsou stejnoměrně zrnité (eugranitické), občas porfyrické. Struktura je hypidiomorfně zrnitá.

19

Hustota žul se pohybuje kolem 2,80 g/cm³. Odlučnost žuly je kvádrovitá někde tlustě lavicovitá, vyskytuje se také sloupcovitá a kulovitá odlučnost, nepravidelně polyedrická odlučnost je typická pro zvrásněné oblasti. Mineralogickými složkami žuly jsou především živce (ortoklas a plagioklas), křemen, slídy (muskovit a/nebo biotit) a amfibol (hornblende). Žula obsahuje také malé příměsi magnetitu, granátu, zirkonu a apatitu. Vzácně obsahuje i pyroxen a velmi vzácně železem bohatý olivín a fajalit. Žuly lze dělit na čtyři typy: I–typ žuly derivované tavením dříve exitujících magmatických hornin S–typ žuly vzniklé tavením původně sedimentárních hornin A–typ žuly typické pro riftové zóny a stabilní kontinentální oblasti, anorogenní žula M–typ žuly vyskytující se v oceánských ostrovních obloucích, jsou podobné svým složením I-typu Podle příměsí se rozeznávají biotitická žula, dvojslídá žula, amfibolická žula, amfibolickobiotitická žula, apod. Porfyrová žula obsahuje větší porfyrické vyrostlice ortoklasu. Výlevným ekvivalentem žuly je ryolit. Žilným ekvivalentem žuly je žulový porfyr. Výskyt Žula se vyskytuje v hlubinných tělesech – plutony a pně. Granitoidy tvoří z velké části zemskou kůru pevnin. Česká republika Český masív – Českomoravská vrchovina, Šumava, Český les, Smrčiny, Krušné hory, Krkonoše, Železné hory, Jizerské hory. Svět Fichtelgebirge (Smrčiny), Oberpfälzer Wald, Bayerischer Wald (Bavorský les), Schwarzwald, Odenwald, Lausitz, Centrální Alpy, Waldviertel, Mühlviertel, Norsko, Švédsko, Finsko. Původ pojmenování Slovo žula pochází z německého Sohle = podklad, podloží. Slovo granit pochází z latinského granum = zrnko. V odborné terminologii se dnes již výhradně používá označení granit. Využití Slouží jako stavební kámen, používá se také na dlažby. Rozpukané žuly se používají na štěrk. 3.1. Mineralogickými složkami žuly jsou především živce (ortoklas a plagioklas), křemen, slídy (muskovit nebo biotit). 3.2. Žula z plastelíny – didaktická pomůcka. 3.3. Na vybudování dvou žulových lomů a kamenických provozů v nich, a to v Kamenné a Mrákotíně, má největší zásluhy rod Zedníčkových z Kamenné u Budišova. Kamenický rod založil Jindřich Zedníček (ročník 1888), který se věnoval především výrobě kamenických stavebních dílů, koryt a plotových sloupků. Další pokračovatelé otevřeli několik kamenolomů (Horní Dvorce, Olší a především Mrákotín I) a podstatně rozšířili činnost v kamenolomu Kamenná, kde se nyní zpracovává surovina vytěžená z lomů v Mrákotíně a Kamenné. Pražský hrad Obelisk, žulový monolit na III. nádvoří, byl postaven v r. 1928 u příležitosti 10. výročí založení republiky podle návrhu Josipa Plečnika, jeho historie však nebyla jednoduchá. Plečnik chtěl umístit štíhlý sloup s věčným světlem na novém širokém schodišti do Rajské zahrady a na vrchu měla být Štursova socha českého lva nad slovenským křížem.

20

Tahanice kvůli slovenským protestům přiměly Plečnika změnit záměr a vybudovat žulový monolit bez sochy. Drahý projekt a transport z Mrákotína u Telče nikdo nechtěl financovat, až jej na své náklady nechal provést prezident Masaryk. Štíhlý monolit (18,2 m, 120 tun) se však při transportu 8. září 1923 zlomil (přetrhlo se ocelové oko kladky při tažení do prvního strmějšího kopce nad Mrákotínem) a byl tesán jiný. Ten však se ukázal být z nekvalitního kamene a tak v r. 1925 byl připraven další monolit, tomu se však odlomila třímetrová špice (z celkových 20 metrů) již v lomu, nicméně byl na Hrad převezen. Na schodiště se nový masivnější obelisk Plečnikovi nehodil, proto byl umístěn na III. nádvoří na betonový zvonovitý základ. V r. 1996 byl vršek osazen ocelovým pozlaceným jehlanem. Jedna část zlomeného prvního monolitu byla posléze použita na památník padlým ze světové války pod Emauzy. V zahradě Na valech - na Moravské baště, je umístěn jeden ze dvou dalších odštěpků monolitu, druhý je u Lánské obory. 4. Křemen Křemen (anglicky quartz) je obecně známý minerál s chemickým vzorcem SiO2, hojně se vyskytující v litosféře, kde tvoří jeden z nejdůležitějších prvků. Křemen vytváří celou řadu odrůd, mezi které patří hvězdovec, čirý křišťál, růžový růženín, hnědá záhněda, chalcedon, achát, onyx, ametyst, tygří oko, železitý křemen, jaspis, žlutý citrín, černý morion a další. Křemen je běžnou součástí žuly, pískovce a mnoha dalších hornin. Vznik Křemen vzniká jako poslední člen Bowenova reakčního schématu z magmatu. Je tvořen tetraedry SiO4, které spadají do základních stavebních prvků křemičitanů. Často se vyskytuje v pegmatitech, žulách, ryolitech či jako výplň žilných těles a různých dutin. Vlastnosti Krystaluje v klencové soustavě a na Mohsově stupnici tvrdosti má tvrdost 6-7. Je průhledný, zřídka bílý. Typický tvar krystalu je šestiboký hranol s dvěma klenci, u kterého bývají plochy hranolu vodorovně rýhovány. Běžně však dochází k dvojčatění nebo růstu polykrystalů, ale setkáváme se také s monokrystaly. Rozpouští se v kyselině fluorovodíkové. Křemen se vyskytuje v mnoha odrůdách, patří sem i drahokamy jako například: křišťál, ametyst, záhněda, achát, růženín, jaspis, chalcedon, chryzopras, citrín. Rozpoznáváme vyšší a nižší křemen. Nižší křemen je stabilní do teploty 573 °C, po překročení mezní teploty dochází k modifikaci do hexagonální konfigurace vyššího křemene, který se nazývá beta křemen. V případě, že současně dochází k nárůstu tlaku, přeměňuje se křemen ve stabilní coesit a následně ve stišovit. Křemen je velmi odolný proti zvětrávání, což je jeden z důvodů, proč se hromadí v náplavech a sedimentech ve formě zrnek, valounků, valounů (tvoří písky, štěrky atd). Relativní permitivita εr krystalu křemene je 4,3 až 4,7. Získávání Křišťál - krystalický oxid křemičitý Křemen se ve velkém množství těží jako součást písků a štěrků, často se těží na speciální slévárenské anebo sklářské písky. Dále se mohou těžit kvarcity, což jsou horniny složené převážně z křemene. Pro sběratelské a šperkařské účely se těží drahokamové odrůdy křemene a sbírkové ukázky křemene. Pro šperkařství se získávají zejména mikrokrystalické křemeny (jaspis, achát) a vysoce kvalitní čiré a nepopraskané záhnědy, křišťály, citríny a ametysty pro výrobu brusů. Využití Pro své piezoelektrické vlastnosti je křemen hojně využíván jako oscilátor v elektronických zařízeních, jako v hodinách a dalších přístrojích měřících čas (PC atd.). Jeho předností

21

v tomto ohledu je velmi malá závislost piezoelektrického koeficientu na teplotě. Křemenné sklo je na rozdíl od křemene amorfní a má laboratorní a další využití ve sklářském průmyslu. Další využití má v radiotechnice. Mnoho jeho odrůd je ceněno jako drahé a ozdobné kameny, které jsou dále používány ve šperkařském průmyslu a jako dekorace. Naleziště Běžný minerál všeobecně rozšířený. (Podkrkonoší (ametyst), Písecko (růženín), Dolní Bory u Velkého Meziříčí (záhněda)). 4.1. Korunovační klenoty Pražský hrad, jeho chráněná oblast včetně archeologických nálezů, je uznáván za Národní kulturní památku č. 1. Na dalším místě v pořadí našich památek jsou České korunovační klenoty. Uloženy jsou trvale na Pražském hradě, a také vystaveny mohou být jen na jeho území. Bývá to však při zcela mimořádných událostech. Naposledy byly klenoty vystaveny v dubnu 2008 při příležitosti 90. výročí vzniku samostatné Československé republiky. O vystavení korunovačních klenotů má právo rozhodnout výhradně prezident republiky. Korunní komora v chrámu sv. Víta, v níž jsou korunovační klenoty českých králů uloženy, je bez nadsázky nejnepřístupnější místo na Pražském hradě. Dveře, stejně jako pancéřová skříň na klenoty, mají sedm zámků a k jejich otevření a vyzdvižení klenotů se musí sejít sedm držitelů klíčů: prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský, předseda Poslanecké sněmovny, předseda Senátu, děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta a primátor hlavního města Prahy. Tradice sedmi klíčů vznikla poté, co v roce 1791 král Leopold II. vyhověl žádostem českých stavů o vrácení klenotů z Vídně do Prahy. Klenoty byly uloženy v chrámu sv. Víta na Hradě, tentokrát v korunním archivu za Svatováclavskou kaplí, za železnými dveřmi s pěti zámky. Vyhrazena jim byla zvláštní skříň, opatřená dalšími dvěma zámky, k nimž dostali klíče dva strážci klenotů. I když se později místo jejich uložení měnilo, tradice se sedmi klíči se udržela. Hodnotu Českých korunovačních klenotů nelze v penězích vůbec vyjádřit. Kromě nedocenitelné hodnoty historické se staly i vzácným symbolem české státnosti. Soubor tvoří Svatováclavská koruna Karla IV., k ní náležející pouzdro a poduška, královské žezlo a jeho pouzdro, královské jablko a jeho pouzdro, korunovační plášť a další oděvní součásti: pás, manipul, štola a hermelínový límec. Ve středověku patřily k souboru ještě prsten, zlaté náramky a křišťálová nádoba na sv. olej. Popis jednotlivých předmětů Svatováclavská koruna Svatováclavská koruna má podobu zlaté čelenky složené ze čtyř dílů. Každý z těchto dílů má na vrcholu velkou lilii. Čelenka je zhotovena ze zlata o ryzosti 22 karátů. Díly jsou nahoře spojeny dvěma příčnými pásky (kamárami), které jsou v místě svého překřížení (na vrcholu) osazeny křížkem. Kamáry jsou zhotoveny ze zlata odlišné kvality (19 až 20 karátů) než čelenka, patrně pocházejí ze zlatého pásu, který byl svatebním darem Blanky z Valois od jejího bratra, francouzského krále Filipa VI. Jednotlivé části koruny jsou spojeny zlatými závlačkami. Koruna je osazena drahými kameny a perlami, což obnáší celkem 18 safírů, 1 akvamarín, 31 spinelů, 15 rubínů, 1 rubelit – růžový turmalín (donedávna považovaný za rubín), 25 smaragdů a 20 perel. Do křížku na vrcholu je údajně vložen trn z koruny Ježíše Krista, na křížku je vyrytý latinský nápis HIC EST SPINA DE CORONA DOMINI (zde je trn z koruny Páně). Koruna váží 2358,04 gramů a má výšku i průměr 19 cm.

22

Královské žezlo Žezlo je zhotoveno z osmnáctikarátového zlata. Má délku 67 cm a váží 1013 g. Ozdobeno je 4 safíry, 5 spinely a 62 perlami. Mimořádně velký spinel je osazen na vrcholu žezla. Žezlo se skládá ze čtyř částí. Rukojeť je pokryta emailovými lístky, květy a větévkami a je po obou stranách zakončena okružím s řadou perel. Hlavice žezla je stylizována do tvaru květu a je osazena perlami a uvedenými drahými kameny. Královské jablko Královské jablko bylo vytvořeno zřejmě ve stejné době a dílně jako žezlo (viz dále), je rovněž zhotoveno z osmnáctikarátového zlata. Je lehce zploštělé o průměru 11,9 cm a výšce 9,8 cm. I s křížem na vrcholu je vysoké 22 cm. Váží 780 g. Jablko je na kříži a na obroučce osazeno celkem 8 safíry, 6 spinely a 31 perlami. Na vrchní části pod křížem je latinský nápis DOMINE IN VIRTUTE TUA LETABITUR REX ET SUPER SALUTARE TUAM EXULTABIT (Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá). Na zadní části kříže, na vrcholu je nápis DEUS CELUS REGNAT ET REGES TERRE (Bůh vládne nebesům a králové zemi). Obě polokoule jablka jsou pokryty tepanými reliéfy. Korunovační plášť Korunovační plášť byl zřejmě zhotoven pro korunovaci Ferdinanda II. (1617) a byl používán až do roku 1836, kdy se uskutečnila poslední korunovace českého krále. Král v něm byl oděn během obřadu. Plášť je zhotoven z luxusního hedvábného materiálu červené barvy a je lemován hermelínem (kožešinou z hranostaje). Plášť je polokruhový, vzadu prodloužený do vlečky a nemá rukávy. Je široký 312 cm a dlouhý 236 cm. Uložen je odděleně od klenotů ve speciálně klimatizovaném depozitáři. Kožená pouzdra Nejstarší je kožené pouzdro na korunu, které nechal Karel IV. zhotovit v roce 1347. Pouzdro má téměř kulovitý tvar, horní a dolní díl jsou bohatě zdobeny. Na vrchní části jsou 4 znaky: říšská orlice, český lev, rodový erb Arnošta z Pardubic a znak Arcibiskupství pražského. Po obvodu je čtyřřádkový červený nápis ANNO DOMINI MCCCXLVII DOMINUS KAROLUS ROMANORUM REX ET BOHEMIAE REX ME FECIT AD HONOREM DEI ET BEATI WENCESLAI MARTIRIS GLORIOSI (Léta páně 1347 pan Karel, král římský a král český, mne zasvětil k poctě boží a slavného utrpení svatého Václava). Pouzdro žezla pochází pravděpodobně ze 17. století. Má válcovitý tvar, na jednom konci rozšířený pro hlavici žezla. Je zhotoveno z hladké kůže a skládá se ze dvou částí spojených drobnými panty. Původní pouzdro na jablko bylo značně poškozeno, proto bylo v roce 1929 zhotoveno pouzdro nové. Je na něm zobrazen znak Československé republiky, na vrchu jsou letopočty svatováclavského milénia 929 a 1929. Po obvodu je nápis DVACÁTÝ OSMÝ ZÁŘÍ. 4.2. Odrůdy křemene Fanerokrystalické odrůdy: křišťál, ametyst, záhněda, růženín, morion, citrín, modrý křemen, tygří oko, sokolí oko, kočičí oko, aventurin Kryptokrystalické odrůdy: chalcedon, achát, mechový achát, onyx, plazma, prasem, karneol, sardonyx, chryzopras, heliotrop, jaspis, enhydros

23

4.3. Křemenný písek je písek, který je téměř výhradně tvořený z křemičitých zrn, neobsahuje příměsi a jiné úlomky. Používali ho k získání skla již staří Egypťané, sklo nacházelo své uplatnění už od středověku (vitráže skleněné části spojené mozaikovým olovem). Lidé znali sklo už dávno. Blesk zanechával na písečných pouštích zvláštní útvary vzniklé ztavením písku. Ztuhnutím žhavé sopečné lávy vzniká také tmavé přírodní sklo – obsidián, z kterého si lidé už od pravěku vybrušovali nástroje i ozdoby. Bylo to především v Anatólii (Trója), Mexiku a Jižní Americe. Ale to člověku nestačilo, chtěl si sám z písku ohněm sklo vytavit. To se podařilo obyvatelům tehdejší Mezopotámie někdy mezi léty 3500–3000 př. n. l. Nejdříve sklo používali jako glazuru na kamenné a keramické korálky, později, kolem roku 2500 př. n. l., už byly korálky a amulety celé skleněné. Tam se také při svých invazích seznámili se sklem Egypťané. Tak nastal zrod sklářského průmyslu v Egyptě. Sklo tavili Egypťané z křemenného písku, vápenných mořských lastur a sody. Kromě šperků dělali později i nádoby: hliněná jádra potahovali sklovinou, nanesené sklo v ohni ztavili a nakonec hliněný válec odstranili. Tutéž techniku převzali od Egypťanů Řekové. Vylepšili ji pouze v tom, že hliněné jádro budoucí nádoby rovnou ponořovali do roztavené skloviny. Tento způsob používali až do poloviny 1. stol. př. n. l. 5. Pazourek je tvrdá sedimentární kryptokrystalická forma křemene zařazená mezi odrůdy chalcedonu. 5.1. Pazourek je obvykle tmavošedý, modrý, černý nebo temně hnědý a často se skelným vzhledem. Vyskytuje se převážně ve formě pecek (mandlí, konkrecí, uzlin) i větších objemů uvnitř usazených (sedimentárních) hornin jako jsou křídy a vápence. Způsob vzniku pazourku není dosud jasný, i když se zdá potvrzeno, že je výsledkem chemických změn při tvorbě sedimentárních hornin pod tlakem – při procesu diageneze. Jedna teorie praví, že gelovitý křemičitý materiál vyplňuje dutiny v sedimentu a v nich “zkřemení”. To by vysvětlovalo složité tvary, ve kterých se přirozený pazourek v přírodě vyskytuje. V Evropě se nejlepší pazourek pro výrobu nástrojů vyskytuje v Belgii – v Obourgu v pazourkových dolech Spiennes, v křídách na pobřeží průlivu La Manche, v Pařížské pánvi, v ložiskách na Rujáně (např. na mysu Arkona), v anglických Grimes Graves a v jurských vrstvách krakovské oblasti v Polsku. 5.2. Pazourek byl pro své relativně snadné opracování a lasturnatý lom jedním z nejvíce užívaných materiálů pro výrobu kamenných nástrojů v době kamenné. Byl zpracováván štípáním na tenké ostré štěpiny, které tvořily ostří primitivních nástrojů, například pěstních klínů, hrotů šípů apod. V pravěku se k nám pazourek dostával z pobřeží Baltu, posunem ledovců. Odtud má přízvisko baltský. Anglický (a také německý) název pazourku – flint – známe z obecného názvu pro pušku – flinta. Pazourek byl totiž užíván jako křesací kamínek (nárazem oceli s pazourkem vznikají jiskry) v puškách a jeho úlohou bylo vznítit střelný prach, který odpálil kulku (vojenské užití pazourku v mušketách britské armády je doloženo k roku 1842). Skláři, optici a astronomové také znají flintové sklo s vysokým indexem lomu.

24

5.3. Lovci mamutů, Eduard Štorch Román ze starší doby kamenné se odehrává na různých místech Čech a Moravy a vychází ze skutečných archeologických nálezů. Autor však dokázal mistrně skloubit fakta s příběhem. Čtenář se tak stává součástí napínavého děje, sleduje putování hlavních hrdinů Kopčema a Veverčáka, prožívá s nimi všechna jejich dobrodružství a s napětím sleduje jejich vynálezy, ale současně se seznamuje s pravěkou dějepisnou látkou, získává základní vědomosti o paleolitické společnosti... První kapitoly románu vznikly již na počátku 20. století, ale jeho poznávací i literární hodnoty obstojí i ve století jednadvacátém. Osada Havranů, Eduard Štorch Příběh z mladší doby kamenné. 5.4. Pazourek byl užíván pro výrobu kamenných nástrojů v době kamenné. Byl zpracováván štípáním na tenké ostré štěpiny, které tvořily ostří primitivních nástrojů, například pěstních klínů, hrotů šípů apod. 6. Fosílie 6.1Co jsou to zkameněliny Za zkameněliny (fosilie) jsou považovány pozůstatky po organismech z geologické minulosti, které se dochovaly do současnosti a které splňují určité požadavky na ně kladené. Co je zkamenělina a co není? Nález můžeme prohlásit za zkamenělinu jen v případě že: - je zřetelným důkazem existence organismu - podává alespoň základní představu o tvaru a stavbě organismu - nepochází ze současnosti, ale je alespoň jednu geologickou dobu starý (starší více než 10 000 let) - nebyl vytvořen lidskou rukou. Na základě těchto podmínek nepatří mezi zkameněliny například ropa, která je sice dokladem existence organismů, ale neříká nic bližšího o tvaru a stavbě organismu. V některých případech můžeme nalézt zkamenělý organismus i ze současnosti, ale ani ten není možné označit za zkamenělinu, pokud není starší než oněch 10 000 let. Za zkameněliny však považujeme kromě zbytků těl pravěkých organismů také i jejich zkamenělé stopy a výkaly. I ty dokládají existenci organismu a lze z nich odvozovat alespoň základní informace o tvaru, stavbě či velikosti těla organismu. Pravé a nepravé zkameněliny Zkameněliny neboli fosilie můžeme rozdělit na pravé a nepravé. Pravé zkameněliny jsou takové, kdy se dodnes zachovaly nepřeměněné (nebo jen málo přeměněné) zbytky organismů. Jedná se například o žraločí zuby, schránky měkkýšů, mamuti zamrzlí v ledu a podobně. Tyto zkameněliny se nachází zejména v mladších a nepříliš zpevněných usazeninách. Ve starších horninách se takové zkameněliny nacházejí jen výjimečně. Naopak zkameněliny nepravé jsou takové, kdy se nedochová tělo organismu ve své původní podobě a dojde k jeho přeměně. Schránka organismu se například může rozpustit a může být nahrazena některými minerály. Zkamenělina se tak sice zachová, ale nejedná se již o původní schránku tvořenou původním materiálem.

25

Zkameněliny můžeme dále dělit například na rostlinné a živočišné. Zkameněliny živočichů se pak ještě často dělí na bezobratlé a obratlovce. Za samostatnou skupinu zkamenělin se považují i stopy po činnosti organismů - tzv. ichnofosilie. Nebo můžeme zkameněliny dělit podle velikosti na makrofosilie čili velké klasické zkameněliny jako například trilobiti, ryby, dinosauři a mikrofosilie, tedy zkameněliny mikroskopických rozměrů, mezi které patří například zkamenělý pyl rostlin či mikroskopické organismy. V širším slova smyslu jsou slovem fosílie označovány zkamenělé i nezkamenělé zbytky a otisky jiných než recentních organismů. Často se za fosílie považují také stopy po činnosti těchto organismů, které se odborně nazývají bioglyfy, jsou to otisky končetin, nebo jen drobné dírky po vrtání či cestičky po lezení. Fosílie jsou v užším slova smyslu chápány jako zkameněliny jiných než recentních organismů, které prošly procesem fosilizace (zkamenění). Proces fosilizace může mít různý průběh, který je však zásadní a odráží se v míře zachovalosti fosílie. Nejčastěji se dochovávají tvrdé části organismů: zuby, kosti, skořápky vajec, krunýře a podobně. Studiem fosílií a fosilních zbytků se zabývá paleontologie. Slovo fosílie má původ v latinském fodere - kopat, hrabat, a fossa - jáma, výkop, příkop. Vznik fosílií Nejčastěji tak, že živočich nebo rostlina uvízne v usazeninách, obvykle pod vodou. I když se masité části těla takto pohřbených živočichů rychle rozloží, tvrdé složky, kosti a skořápky zůstanou zachovány, v některých případech prakticky bez poškození. Většinou však prosakující voda částečně nebo úplně zanese spáry a dutiny nerostnými usazeninami a promění je v kámen. V případě dřeva může být původní hmota postupně, molekulu za molekulou, nahrazována minerály, především oxidem křemičitým. V tomto případě se zachovají původní charakteristické rysy včetně letokruhu, ba dokonce i buněčné struktury. Fosilizace může proběhnout i tak, že původní struktury zcela zmizí a zanechají po sobě buď dutinu, nebo jakousi přírodní "formu" ve skále. Občas do těchto forem pronikají jiné materiály, které pak vytvářejí odlitek originálu. Formám "na listy" a jiné tenké struktury se říká otisky. Původní obrysy listů a živočichů s měkkým tělem se můžou uchovat také v jemném nánosu bahna. Zvlášť krásné jsou takto vzniklé jemné prokreslené otisky kapradin. Horniny, ve kterých nalézáme zkameněliny Největší množství fosilií se nachází v sedimentárních horninách, v jílovitých břidlicích, ve vápenci a v pískovci, kam byl ten či onen organismus pohřben v období jejich vzniku. Mimořádně vzácné jsou zkameněliny v metaformovaných horninách, protože fosilie v původní hornině byly obvykle zničeny při její transformaci. Některé sedimentární horniny jsou prakticky ztuhlými nánosy fosilií. Bílé útesy u Doveru na březích Lamanšského průlivu jsou mocnými vrstvami naplavené křídy. Tento typ vápence se téměř výlučně skládá z úlomků miniaturních mušliček a uhličitanu vápenatého, pocházejícího z pozůstatku malých mořských živočichů. Velmi vzácné jsou nálezy „forem“ rostlin a zvířat v magmatických horninách. V Oregonu objevili zcela ojedinělou „formu“ jednoho druhu nosorožce, který zahynul při sopečném výbuchu před nějakými dvaceti miliony let. Jantar Kousek jantaru s nedotčeným exemplářem drobného hmyzu jsou vlastně dvě zkameněliny zároveň, protože i jantar je fosílie. Odpradávna ceněný žlutý sklovitý materiál je totiž zkamenělým kouskem stromové pryskyřice. Většinou se nachází na pobřeží Baltského moře, kde kdysi bohaté jehličnaté lesy bývaly zdrojem jantarotvorné suroviny. Hmyz, listy a jiné kousky rostlin se občas v lepkavé pryskyřici zachytily a ta pak zkameněla. Hmyz se zachoval tak dokonale, že vidíme dokonce i jemné žilky v křídlech, a vypadá to, jakoby stále v kousku jantaru fyzicky byl. Ve skutečnosti tomu tak není. Zbyla z něj jen pouhá forma s obtiskem.

26

6.2. Latimérie podivná (Latimeria chalumnae) je ryba ze skupiny lalokoploutví, dlouhá v průměru 1 metr, se zavalitým tělem, ploutvemi na násadcích a modrými šupinami. Latimérie je jediným zástupcem lalokoploutvých ryb, a proto je označována jako tzv. živoucí fosílie. Tento druh ryb byl dlouho považován za vyhynulý (jeho vymizení se odhadovalo na období před 70 miliony let). Latimérie jsou pravděpodobně příbuznými jednoho z mezistupňů vývoje obojživelníků. Objev 22. prosince 1938 byla vylovena u břehů Afriky a objevena kurátorkou muzea v jihoafrickém East Londonu Marjorie Courtenay-Latimerovou, avšak podařilo se jí zachránit pouze některé její části. O svém objevu informovala ichtyologa Jamese Leonarda Brierleyho Smithe, který její nález systematicky zařadil do skupiny lalokoploutvých ryb, jež byla považována za vyhynulou již koncem druhohor, a na počest objevitelky nový druh pojmenoval vědeckým názvem Latimeria chalumnae. Ostatní vědci ovšem objev prohlásili za falzifikát. Roku 1952 byla vylovena další latimérie u Komorských ostrovů, východně od afrického pobřeží. Ukázalo se, že latimérie se u Komorských ostrovů loví sice v malém počtu, ale pravidelně, a místní domorodci ji dobře znají. Výzkum Malá populace začala nadměrným odlovem exemplářů pro muzejní sbírky trpět, a proto se objevily snahy její lov omezit (od roku 1989 se latimérie nachází pod ochranou CITES). Bylo zjištěno, že tato velká (až 180 cm dlouhá a 90 kg vážící) a dravá ryba žije nad rozeklaným skalnatým dnem v hloubkách kolem 200 m. Rozmnožuje se poměrně neobvykle - rodí velmi malý počet živých mláďat o hmotnosti kolem 0,5 kg a svoje ploutvovité končetiny používá ke „kráčení“ po mořském dně. Zároveň bylo zjištěno, že populace latimérie v severní části Mosambického průlivu u Komorských ostrovů je skutečně malá a zahrnuje pravděpodobně jen několik set jedinců. Je zajímavé, že v minulosti byly exempláře lalokoploutvých ryb uloveny i v jiných částech světa, o čemž kromě ústních svědectví svědčí i několik uměleckých předmětů z historických dob, na nichž je lalokoploutvá ryba nezaměnitelně zpodobněna. V roce 1998 se konečně tyto zprávy potvrdily. Dne 30. července 1998 byla v Celebeském moři severně od ostrova Sulawesi (Celebes) ulovena do sítě položené v hloubce 100 - 150 m další latimérie. Na rozdíl od modravé latimerie od Komorských ostrovů byl tento exemplář hnědý se zlatými skvrnkami. Jak bylo publikováno v září 1998 v časopise Nature, byla na základě testů DNA tato ryba popsána jako nový druh Latimérie celebeská (Latimeria menadoensis). 19. května 2007 vylovil indonéský rybář poblíž ostrova Sulawesi 51 kg vážící exemplář latimérie. Ryba poté žila v zajetí 17 hodin (běžně umírá do 2 hodin od výlovu), příčinou jejího úhynu byly nevyhovující podmínky umělého prostředí, neboť latimérie je zvyklá na chladnou vodu velkých hloubek. Rybu samotnou a příčiny jejího dlouhého přežívání po výlovu zkoumá tým vědců z místní univerzity. U nevelké populace latimérii druhu Latimeria chalumnae, objevené u pobřeží jižní Afriky v Sodwanském zálivu, byly zaznamenány drobné rozdíly v jejich chování při srovnání s populací žijící u Komorských ostrovů. 6.3. Amoniti (Ammonoidea) jsou velmi rozsáhlou skupinou vyhynulých hlavonožců, žijících v období siluru až konce křídy (asi před 425–65,5 miliony let). „Praví“ amoniti však vznikli až v triasu. Především v období druhohor byli nesmírně četní a jsou proto často využíváni jako indexové fosílie na paleontologických lokalitách. Charakteristická je pro ně zavinutá schránka se závity. Obvykle dosahovali velikosti v řádu několika desítek centimetrů, existovali však také obři se schránkou o průměru téměř tří metrů (rekordní exemplář měří na výšku asi 2,3 metru). Představovali významnou součást potravních řetězců v druhohorních mořích, jejich

27

konzumenty byli například někteří mosasauridi. Amoniti zřejmě vymřeli spolu s dinosaury na samém konci druhohor, některé objevy však naznačují, že mohli přežít ještě do starších třetihor. Jejich fosílie znali již starověcí učenci nejpozději v 1. století n. l. Sehráli také jistou úlohu v mytologii, kdy některé jejich zkameněliny byly považovány za magické „hadí kameny“. Jejich zkameněliny dnes zdobí četné sbírky po celém světě. Mohou být otesané pro zvýraznění vnějšího tvaru schránky, vyleštěné pro odhalené vnitřní struktury, ale nejčastěji je můžeme vidět rozřezané ve dví a na řezu vyleštěné. Jsou také hojným obchodním artiklem v mnoha muzeích i jinde. Mezi největší naleziště patří Maroko nebo Madagaskar, poměrně běžní jsou však také v České republice. 6.4. Trilobiti (Trilobitomorpha) patří mezi typické prvohorní živočichy – největšího rozkvětu dosáhli ve svrchním kambriu a ordoviku, další vrchol nastal v devonu. V permu přežívala už jen jediná čeleď Phillipsiidae, při velkém vymírání na konci permu trilobiti nadobro zmizeli. Dosahovali velikosti od 1 milimetru až po 90 centimetrů. Celkově bylo až dodnes popsáno více než 17 000 druhů trilobitů. Způsob života Trilobiti byli bentičtí živočichové (žijící při dně). Pozdější druhy byly i hlubinné, další (především silurské druhy) se vznášely v chomáčích řas a mořských rostlin. Po dně se pohybovali kráčením spíše než plaváním. Jejich tělo bylo tvořeno hlavou (cephalon) a třemi podélnými laloky (axilárním a 2 plurálními po stranách) dělenými na tělo (thorax) a zadeček (pygidium). Měli mnoho nespecializovaných dvouvětevných nohou se žábrami. Mohli se stáčet do klubíčka a chránit se tak při napadení. Jedněmi z jejich úhlavních nepřátel byli hlavonožci, dále ryby, anomalocarisové atd... Nálezy Zachoval se po nich bohatý paleontologický materiál. Velká naleziště trilobitů jsou také v Čechách, nejvíce v oblasti zvané Barrandien (oblast mezi Prahou a Plzní), jehož centrální částí je Český kras. V České republice je nejběžnějším trilobitem Elipsocephalus Hoffi (Jince u Prahy). Výzkumem českých trilobitů proslul v 19. století zejména francouzský inženýr a přírodovědec Joachim Barrande. Poměrně vzácný je nález celého krunýře, protože jednotlivé články byly u sebe drženy šlachami, které se rozpadly, a krunýř se rozdělil na několik částí. Aby k tomu nedošlo, musel být krunýř přikryt velmi brzy nánosem písku nebo bahna. Potrava Trilobiti neměli kusadla, potravu si cpali do úst jakýmsi víčkem na spodní straně horního okraje hlavy (rostrum). Někteří se živili detritem (drobným materiálem v kalu u dna), jiní byli draví a napadali jiné trilobity (řád Redlichiida). Ke kousání používali ostré kyčle na svých předních nohách (u dravých druhů). Kde v ČR hledat Trilobity lze nalézt na téměř celém území barrandienu. Jak je již jmenováno v předchozích částech, hodně trilobitů, zejména Elipsocephalů Hoffi, lze nalézt v Jincích u Prahy. Oblast však velkou částí zasahuje do vojenského prostoru Brdy a je chráněna pod několika tisícovou pokutou. Další chráněnou lokalitou je Mořina. Jednou z dobrých nechráněných lokalit je lom Mušlovka v Dalejském údolí v Praze. Zde se dají nalézt trilobiti v hojném počtu, ale především loděnkovití hlavonožci. 7. Založení sbírky nerostů a hornin nalezených v blízkém okolí.

28

PŮDA, ZEMĚ, HLÍNA … Půda je nejsvrchnější vrstvou zemské kůry, je prostoupená vodou, vzduchem a organismy, vzniká pod vlivem vnějších faktorů a času. Poskytuje životní prostředí rostlinám, živočichům a člověku. Půdu studuje vědní obor pedologie.

1. Vzpomínáte na naše první setkání a na úvodní program Příroda živá neživá? Zabývali jsme se i úkoly spjatými s půdou, s další složkou neživé přírody. Vyzkoušíme si nyní, co jsme si zapamatovali. Vyluštěte tuto tajenku: 1) 2) 3) 4)

A

5) 6) 7) 8) 9) 10) 1) Půdní živočich 2) Otcem půdy je 3) Hnědě-žlutá vrstva půdy je bohatá na 4) A 5) Žížaly nemají rády 6) Nejrozšířenější typ půdy v ČR 7) Matkou půdy je 8) Náš kraj se nazývá 9) Hnojená půda se nám odvděčí, dá nám dobrou 10) Svrchní část půdy je bohatá na

Tajenka zní: ……………… . 1.1. V tajence jste vyluštili správný název pro domeček pro žížaly. Určitě jste si ho vytvořili i ve vaší třídě.

29

1.2. Do následující tabulky zaznamenávejte po dobu tří měsíců veškeré změny, které s chovem žížal souvisí. ☺ Žížaly v půdě ☺ Datum založení žížalária (den nebo týden): Jména žáků, kteří žížalárium založili:

Jména žáků, kteří se o žížalárium starají:

Jak udržujeme žížalárium ve tmě: Datum pozorování (nejméně 2x za měsíc)

Popis změn

Prosinec

Leden

Únor

30

Popis péče (zvlhčování, přikrmování ..)

1.3. O půdním profilu… Slyšeli jste někdy slovo profil? Půdní profil je vlastně pohled na řez půdou. Skládá se z několika vrstev (horizontů). A) Na povrchu roste rostlinstvo. B) Pod ním je tmavší úrodná část, bohatá na humus. Díky žížalám a myším se půda stále mísí se zbytky rostlin (listí, suchá tráva, kořínky…). C) Další vrstva je hodně bohatá na živiny. Má hnědě-žlutou barvu. D) Kamenitá vrstva s jílem je další vrstvou. E) Konečně jsme se dostali k matce půdy – k hornině. Podle tohoto popisu půdního profilu (A – E) namalujte vlastní půdní profil. Pomůckou vám může být pracovní list, který jste vyplňovali během úvodního výukového programu:

2. Kompost je organické hnojivo vzniklé kompostováním, což je přirozený biochemický proces, probíhající v přírodě. Vzniká z původních organických látek vlivem živých organismů, zvláště mikrobů. 2.1. Článek - Malá škola kompostování Lidově se tomu říká zabýt dvě mouchy jednou ranou. Zbavíte se odpadu ze zahrady a založíte kompost, který zase příští rok opravdu oceníte. Pokud nevíte jak na to, zde najdete odpovjedi na nejčastější otásky, které se kompostování týkají. Co patří do konpostu? Do kompostu dáváme veškerý organycký otpat ze zahrady a domácnosti, jako je listí, tráva, drcené větvičky, plevel, zbitky ovoce a zeleniny, bramborové šlupky, dřevěný popel a v malém množství i obaly z reciklovaného papíru. Co do kompostu nepatří? Do kompostu nemůžeme dávat chorobama napadené části rostlin. Jak vzniká kompost? Vzniká postupným roskladem organických zbytků rostlin. V dúsledku činnosti mikroorganismů vzniká uvnitř rozkládající se hmoty teplo. Kompost bi měl mýt jednotnou strukturu, měl by se lechce rospadat a měl by vonět jako zahradní zemina.

31

2.2. Také jste si všimli, že v textu není něco v pořádku? Tiskařský šotek pěkně řádil, a to rovnou šestnáctkrát. Vypište chybná slova, ale ve správném tvaru, na tyto řádky:

…………………..……………………………………………………………………………… ………………..…………………..…………………………………………………………… ……………………………………..…………………..………………………………………..

32

Metodika a řešení k tématu: Půda, země, hlína … Cíl: Žáci se seznámí s některými pedologickými pojmy. Založí žížalárium a na základě sledování změn v žížaláriu pochopí a svými slovy popíší význam žížal v půdě. Opraví chybně napsaný text o kompostování a napíší správné znění. Vyhledají na internetu potřebné informace. Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět, Člověk a příroda, Jazyk a jazyková komunikace, Umění a kultura, Člověk a svět práce Průřezové Téma: Environmentální výchova, Osobnostní a sociální výchova Pomůcky: Pracovní listy, psací potřeby, výtvarné potřeby – pastelky, měkká tužka, pomůcky k založení žížalária – sklenice nebo nahoře seříznutá PET lahev, tmavá látka nebo kartonová krabice, hlína, písek, organický odpad, přibližně pět žížal, přístup k odborné literatuře a na internet Postup a řešení: Žáci v části O půdě mohou použít pracovní list z úvodního výukového programu Příroda živá neživá, kdy spolu s lektorem řešili tajenku, vysvětlili si pojem půdní profil a pozorovali opravdové žížalárium. Úkolem žáků je vyluštit křížovku, nakreslit a popsat půdní profil, založit žížalárium a zapisovat změny v něm do připravené tabulky. V textu Malá škola kompostování je celkem šestnáct pravopisných chyb. Žáci najdou chyby a chybná slova přepíšou ve správném tvaru. 1. Tajenka zní: žížalárium 1) 2)

O

K

Ž

Í

Ž

O

L

Í

3)

Ž

4)

A

A

L

A

I

V

I

N

N

A

5)

S

V

Ě

T

L

6)

H

N

Ě

D

Á

H

O

R

N

I

N

A

S

7)

O

8) V

Y

S

O

Č

I

9)

Ú

R

O

D

U

H

U M U

10)

1) Půdní živočich 2) Otcem půdy je 3) Hnědě-žlutá vrstva půdy je bohatá na 4) A 5) Žížaly nemají rády 6) Nejrozšířenější typ půdy v ČR 7) Matkou půdy je 8) Náš kraj se nazývá 9) Hnojená půda se nám odvděčí, dá nám dobrou 10) Svrchní část půdy je bohatá na

33

Y

1.1. Vytvoření žížalária 1.2. Zaznamenávání změn v žížaláriu (viz tabulka v PL). 1.3. Nákres půdního profilu (viz pracovní list z úvodního EVP). 2., 2.1. Kompost, článek 2.2 zabít, odpovědi, otázky, kompostu, organický, odpad, zbytky, slupky, recyklovaného, chorobami, rozkladem, důsledku, by, mít, lehce, rozpadat Doplňující informace: 1., 1.1. Žížalárium Pořídíme si velkou sklenici od okurek anebo průhlednou PET láhev nahoře seříznutou a pak sypeme střídavě vrstvy hlíny, písku a organického materiálu (listí, tráva…). Nesmíme zapomenout přidávat žížalám na povrch trochu listí nebo kuchyňských zbytků (z mrkve, cibule, okurek, rajčat a podobně). Občas obsah sklenice zvlhčíme. Žížaly nesnáší sucho a světlo, proto nádobu přikrýváme tmavou látkou nebo ji vkládáme do krabice. Na jaře žížaly vrátíme na zahrádku. 1.2. Zaznamenávání změn v žížaláriu – pozorování žáků. 1.3. Půdní profil Půdní profil je vertikální řez půdou. Zkoumání půdního profilu se provádí výkopem sondy. Z půdního profilu se dají vyčíst půdní horizonty, kategorie půdy a částečně i chemizmus půdy. Nachází se do 120cm -150cm pod povrchem. Půda je nejsvrchnější vrstva zemského povrchu, která poskytuje rostlinám živiny, vodu a prostředí pro růst kořenů. Půda je vodou, vzduchem a organismy prostoupená svrchní vrstva zemské kůry, která se vyvíjí pod vlivem vnějších faktorů a času. Je produktem přeměn mineralogických a organických substancí, morfologicky organizovaná a poskytující přírodní prostředí rostlinám, živočichům a člověku. Pedologie je věda, která si klade za cíl, objasnit genezi (vznik) půd, charakterizovat jejich vlastnosti, stanovit klasifikační systém, zpracovat rozšíření půdních jednotek na zemském povrchu a určit možnosti hospodářského využití půd. Předmětem pedologie je půda, resp. pedosféra. Pedosféra je soubor všech půd Země, který se vyvinul na styku litosféry, atmosféry, hydrosféry a biosféry (půda je hraniční fenomén). Půda vzniká působením půdotvorných faktorů, které podmiňují půdotvorné procesy. Půdotvorné faktory: matečná hornina klima organizmy reliéf čas

34

2., 2.1. Co je to kompost Kompost je organické hnojivo vzniklé kompostovacím procesem, což je přirozený biochemický proces, probíhající v přírodě, při němž z původních organických látek, pod vlivem živých organismů, zvláště mikrobů, vzniká stabilní organické hnojivo - kompost. Jedná se o aerobní kompostování, tedy kompostování za dostatečného přístupu vzduchu nezbytného pro rozvoj aerobních mikroorganismů potřebných pro rozklad organické hmoty. S ohledem na skutečnost, že kompostování je přirozený biochemický proces, probíhající v přírodě využívající vlastností živých organismů, zejména aerobních mikrobů, má použití kompostu na životní prostředí kladný vliv. Kompost při regeneraci půd obnovuje žádoucí a přirozenou mikrofaunu. Kompost působí na zdraví člověka nepřímo tím, že rostliny určené pro výživu lidí, případně rostliny určené pro krmení hospodářských zvířat, nepřijímají z kompostem ošetřené půdy vyšší obsah nežádoucích cizorodých a zdraví škodlivých látek.

35

VODA, VODIČKA, VODĚNKA Voda je jednou ze základních podmínek života, je nejdůležitější látkou na Zemi. Potřebují ji všechny živé organismy. Nachází se ve třech skupenstvích. Chemicky je to H2O. Výskyt vody na Zemi v číslech: - voda v oceánech - přes 97% - zamrzlá voda v ledovcích - 2% - podpovrchová voda 0,6% - voda v řekách a jezerech 0,2% - pára v atmosféře 0,001%. 1. Koloběh vody

1.1. Představte si, že jste kapkou vody. Dokážete popsat podle obrázku její putování světem? …………………..……………………………………………………………………………… ………………..…………………..…………………………………………………………… ……………………………………..…………………..……………………………………….. …………………..………………………………………………………………………………

36

1.2. Zamyslete se nad otázkou: Co nám voda dává? Své nápady zapište. …………………..……………………………………………………………………………… ………………..…………………..…………………………………………………………… ……………………………………..…………………..……………………………………….. 1.3. Co nám voda bere? …………………..……………………………………………………………………………… ………………..…………………..…………………………………………………………… ……………………………………..…………………..……………………………………….. 1.4. Zakreslete k názvům meteorologických značek jejich symboly. Všechny tyto značky mají vztah k vodě.

bouřka

duha

rosa

mlha

kroupy

sníh

jinovatka

déšť

37

1.5. Jaké znáte podoby vody? Kde všude se voda vyskytuje? Cestou do školy anebo na procházce s rodiči či s kamarády si všímejte, kde všude kolem sebe vidíte vodu v některé z jejích podob. Výsledky svého pozorování zapište. …………………..……………………………………………………………………………… ………………..…………………..…………………………………………………………… ……………………………………..…………………..……………………………………….. 1.6. Vzpomeňte si, ve kterých pohádkách hrála významnou roli voda. Názvy pohádek zapište. (Můžete přiložit i obrázek s názvem pohádky.) …………………..……………………………………………………………………………… ………………..…………………..…………………………………………………………… ……………………………………..…………………..……………………………………….. 2. Voda, voděnka - Jaroslav Uhlíř Voda, voděnka hladí oblázky. Takové je pohlazení, takové je pohlazení od lásky. Takové je pohlazení, takové je pohlazení od lásky. Kdo se té vody jednou napije, ten své srdce neuhlídá, ten své srdce neuhlídá, ztratí je. Ten své srdce neuhlídá, ten své srdce neuhlídá, ztratí je. 2.1. Mnohé umělce voda inspirovala k malování, psaní básní nebo písní. Na chvíli se staňte básníky nebo textaři a napište několik veršů, ve kterých bude hrát hlavní roli voda: …………………..……………………………………………………………………………… ………………..…………………..…………………………………………………………… ……………………………………..…………………..……………………………………….. …………………..……………………………………………………………………………… ………………..…………………..…………………………………………………………… ……………………………………..…………………..……………………………………….. …………………..…………………………………………….. ………………………………..

38

2.2. Studánky Lidé si od pradávna studánek a pramenů vážili, a proto se také starali, aby pramen nevyschl a nebyl zanesen listím, větvičkami či blátem, a dále sloužil jako zdroj čisté pramenité vody. Studánky se každoročně na jaře, když odtál sníh, čistily a případně vyspravovaly. Této užitečné práci se říkalo otvírání studánek, vždyť až po vyčištění byla studánka otevřená pro žíznivé pocestné. Tato práce byla tradičně svěřována dětem a byla spojena většinou s velikonočními svátky či svátkem Jana Křtitele. Někde se otvírání studánek dodržuje dodnes, a bylo by hezké tento užitečný zvyk vrátit i k vám.

Nejen vysočinské ale všechny studánky v Čechách a na Moravě oslavil svou skladbou „Otvírání studánek“ skladatel, kterou vytvořil roku 1955. Zhudebnil text básně Miloslava Bureše. Oba se znali od dětství - byli rodáci z Poličky. Vždyť každá studánka v lese na hladině nebe nese, kdyby jí nebylo, o zem by se rozbilo. Miloslav Bureš psal svou báseň roku 1954 na břehu rybníka Sykovec poblíž známého letoviska Tři Studně. Právě ve Třech Studních trávil náš záhadný skladatel léto před svým odjezdem do Francie. Jméno známého hudebního skladatele zjistíte, když vyluštíte šifru napsanou v Morseově abecedě: Šifra:

-… / --- / …. / ..-/ … / .-.. / .- / …- //

-- / .- / .-. / - / .. / -. / ..- //

Znění šifry:

2.3. Vypátrejte ve svém okolí studánku, zhotovte jednoduchou mapku a studánku do ní zakreslete. Napište její název a pokud název nemá, vymyslete ho.

39

2.4. Víte, proč oblázky na dně potoka nebo řeky nemají ostré hrany? …………………..……………………………………………………………………………… ………………..…………………..…………………………………………………………… 3. Vodní hrátky 3.1. Poskládejte z papíru lodičku (umíte i parník?) a vytvořte jezero, rybník nebo řeku s vlnami. K tomuto úkolu budete tedy potřebovat výkres, barvy nebo pastely či pastelky a papír na výrobu lodiček. Lodičky můžete na nakreslenou vodní plochu na výkresu nalepit a nebo zastrčit do zářezů. Skládaná lodička – postup: Obdélník papíru přeložíme na polovinu, na hraně označíme polovinu a přeložíme k ní oba rohy. Přehneme dolejší okraje a jejich přečnívající rohy založíme na druhou stranu. Vznikne nám čepice. Tu roztahujeme prsty a skládáme tak, až dostaneme čtverec. Jeho spodní rohy přehneme podle čárkovaného označení každý na jednu stranu, aby vznikl trojúhelník. Máme další malou čepici – tentokrát bez manžet – a když ji znovu roztáhneme (dva krajní rohy uchopíme a roztahujeme je od sebe), lodička může vyplout.

Skládaný parník – postup: Přeložením vyznačíme na čtverci papíru obě úhlopříčky a všechny rohy přehneme do středu. Potom otočíme na druhou stranu a opět všechny rohy zpřehýbáme do středu čtverce. Stejný úkon opakujeme potřetí – otočíme spodní stranou nahoru a zpřehýbáme rohy. Otočíme spodní stranou nahoru. Komíny parníku vytvoříme na dvou protilehlých rozích tak, že jejich volné části od středu čtverce zvedáme a zároveň roztahujeme otvor komínů (podle předlohy). Vznikne nám tak devátý obrazec, který přeložíme na polovinu, aby oba komíny byly vedle sebe. Nakonec vytáhneme příď a záď parníku.

40

3.2. Vodní rostliny a živočichové mívají často neobvyklá jména – např. splešťule blátivá, okřehek trojbrázdý, zblochan vodní, voďanka žabí… . Tato jména jim kdysi přidělili přírodovědci, kteří rostlinu či živočicha objevili a pojmenovali jako první. Snažili se jménem vystihnout co nejlépe vlastnosti či vzhled daného organismu. Na chvíli se nyní staňte takovými objeviteli i badateli vy. Budete mít výhodu, svého živočicha či rostlinu můžete zároveň i stvořit. Vymyslete si libovolného živočicha či rostlinu a co nejlépe ho nebo ji popište nebo výtvarně ztvárněte. Uveďte: Rodové a druhové jméno, popište nebo nakreslete celkový vzhled, připište přizpůsobení životu ve vodním prostředí. Nezapomeňte připsat zajímavost, například čím se živí apod.

41

3.3. Objevíte rostliny nebo živočichy se vztahem k vodě? Pozorně si prohlédněte skrývačky a barevnou pastelkou podtrhněte nalezené rostliny nebo živočichy: Pod keřem ležela stará kost. Louku zakryla navážka kamení. Vašku, kup struhadlo. To není jen nepořádek, to je skoro binec. To je naše zahrada, ale pole k ní nepatří. „I vy draci!‘‘ Hubovala babička. 3.4.. Vymyslete alespoň dvě podobné skrývačky i vy. …………………..……………………………………………………………………………… ………………..…………………..…………………………………………………………… ……………………………………..…………………..……………………………………….. 3.5. Uprostřed labyrintu je životadárný pramen vody. Naleznete k němu cestu hned napoprvé?

42

Metodika a řešení k tématu: Voda, vodička, voděnka Cíl: Žáci vlastními slovy popíší a vysvětlí princip koloběhu vody v přírodě. Vyjádří svůj názor na význam vody pro životní prostředí a člověka. Seznámí se s lidovou tradicí Otvírání studánek, vypátrají studánku ve svém okolí. Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět, Člověk a příroda, Jazyk a jazyková komunikace, Informační a komunikační technologie, Člověk a společnost, Umění a kultura Průřezové Téma: Environmentální výchova, Osobnostní a sociální výchova Pomůcky: Pracovní listy, psací potřeby, výkresy a kancelářské papíry formátu A4 (A3), výtvarné potřeby – barvy, štětce, pastelky, měkká tužka, fixy, nůžky, lepidlo, přístup k odborné literatuře a na internet, (fotoaparát) Postup a řešení: Žáci podle obrázku popíší koloběh vody a odpoví na otázky spjaté s významem vody a jejími podobami, seznámí se s mezinárodními meteorologickými značkami. Vypíší názvy pohádek, kde hraje významnou úlohu voda, vymyslí básničku na Téma voda. Vyluští šifru v Morseově abecedě, tak získají jméno skladatele (Otvírání studánek), jehož tvorba je spjata s Vysočinou. Na základě vlastních zkušeností nebo dostupných informací vyhotoví mapku, do které zakreslí blízkou studánku. V dalších úkolech výtvarně zpracují náměty inspirované vodou, vyřeší skrývačky a „projdou“ se labyrintem. 1., 1.1. Koloběh vody Slunce ohřívá vodu v mořích a způsobuje tak její vypařování. Pára stoupá a v určité výšce vytváří mraky, které se pohybují v atmosféře. Tato voda zkondenzuje a padá k zemi jako déšť, nejčastěji v horách a vyšších polohách, v jezerech nebo vytváří potoky a řeky, které vtékají zpět do moře. Tímto způsobem se do moří a oceánů dostávají soli obsažené v půdě. Toto nazýváme koloběh vody. 1.2. Nápoj, vaření, hygiena, radost, krása, podmínka života … 1.3. Živelné pohromy … 1.4. Dokreslení meteorologických značek podle značek v přiložené tabulce (součást PL). 1.5. Podoby vody a její výskyt Podle skupenství: pevné – led, sníh kapalné – voda, (přechlazená voda) plynné – vodní pára. Podle hydrologie a meteorologie: povrchová voda v oceánech (většinou slaná), např. mořská voda voda v ledovcích (sladká, v pevném skupenství). Podle umístění: voda v řekách, potocích a potůčkách (většinou sladká; vždy tekoucí) voda v jezerech (někdy slaná, někdy sladká; někdy tekoucí, někdy stojatá).

43

Podle stojatosti: tekoucí voda stojatá voda ostatní povrchová voda. podpovrchová půdní vláha podzemní voda voda v atmosféře. 1.6. Princezna ze mlejna, Živá a mrtvá voda, Zlatovláska, Vodnické pohádky … 2., 2.1. Veršování o vodě 2.2. Znění šifry: Bohuslav Martinů 2.3. Mapka se zákresem studánky 2.4. Oblázky jsou dokonale zaoblené valouny, které vznikají při dlouhém transportu v řekách a zejména v příboji na mořském pobřeží. 3. Vodní hrátky 3.1. Výtvarná činnost (lodičky skládané z papíru - návod je součástí PL) 3.2. Fantazijní organismus 3.3., 3.4. Skrývačky (řešení je označeno kurzívou) Pod keřem ležela stará kost. Louku zakryla navážka kamení. Vašku, kup struhadlo. To není jen nepořádek, to je skoro binec. To je naše zahrada, ale pole k ní nepatří. „I vy draci!‘‘ Hubovala babička. 3.5. Labyrint – zakreslení jediné správné cesty Doplňující informace: 1., 1.1. Koloběh vody (hydrologický cyklus) je stálý oběh povrchové a podzemní vody na Zemi, doprovázený změnami skupenství. K oběhu dochází účinkem sluneční energie a zemské gravitace. Voda se vypařuje z oceánů, vodních toků a nádrží, ze zemského povrchu (výpar, evaporace) a z rostlin (transpirace), dohromady se používá pojem evapotranspirace. Po kondenzaci páry dopadá srážkami na zemský povrch, zejména ve formě deště a sněhu. Zde se část vody hromadí a odtéká jako

44

povrchová voda, vypařuje se nebo se vsakuje pod zemský povrch a doplňuje zásoby podzemní vody (infiltrace). Podzemní voda po určité době znovu vystupuje na povrch ve formě pramenů nebo dotuje vodní toky (drenáž podzemní vody). 1.2, 1.3. Význam vody pro lidstvo podtrhlo vyhlášení „Evropské vodní charty“ dne 6. května 1968 ve Strasbourgu: Evropská vodní charta: 1. Bez vody není života. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina. 2. Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné tyto udržovat, chránit a podle možnosti rozhojňovat. 3. Znečišťování vody způsobuje škody člověku i ostatním živým organismům, závislým na vodě. 4. Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat normám lidského zdraví. 5. Po vrácení použité vody do zdroje nesmí tato zabránit dalšímu jeho použití pro veřejné i soukromé účely. 6. Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les. 7. Vodní zdroje musí být zachovány. 8. Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji. 9. Ochrana vody vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti. 10. Voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána. Povinností každého je užívat vodu účelně a ekonomicky. 11. Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických a správních hranic. 12. Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci. 1.4. Meteorologické značky Seznam značek naleznete např. na této adrese: http://archiv.astronomie.cz/data/uvod_do_meteo.pdf 1.5. Podoby vody Podle skupenství: pevné – led, sníh kapalné – voda, (přechlazená voda) plynné – vodní pára. Podle hydrologie a meteorologie: povrchová voda v oceánech (většinou slaná), např. mořská voda voda v ledovcích (sladká, v pevném skupenství) Podle umístění: voda v řekách, potocích a potůčkách (většinou sladká; vždy tekoucí) voda v jezerech (někdy slaná, někdy sladká; někdy tekoucí, někdy stojatá).

45

Podle stojatosti: tekoucí voda stojatá voda ostatní povrchová voda podpovrchová půdní vláha podzemní voda voda v atmosféře – ve formě páry nebo ve formě srážek. Podle tvrdosti: měkká – obsahuje málo minerálních látek tvrdá – z podzemních pramenů, obsahuje více minerálních látek podle salinity (slanosti) slaná voda sladká voda brakická voda. Podle mikrobiologie: pitná voda je vhodná ke každodennímu použití, je zbavená nečistot, obsahuje vyvážené množství minerálních látek tak, aby neškodily zdraví, např. minerální voda (obsahuje mnoho minerálních látek), může to být i balená voda užitková voda v průmyslových závodech (sníží se tvrdost vody a ta se zbaví Fe2+ a Mn2+) a v potravinářství vyžaduje dezinfikovanou vodu (chlórování, ozonizace, ozařování ultrafialovým zářením), např. napájecí voda (voda pro parní kotle, zbavená minerálních solí, aby nevznikl kotelní kámen, který zanáší potrubí, nebo voda určená k napojení zvířat - má odlišné parametry než voda pitná) odpadní voda – např. splašková voda. Podle obsahu živin (dusík, fosfor, popřípadě i přítomnost draslíku a mikrobiogenních prvků): ultraoligotrofní vody (velmi slabě úživné až neúživné vody) oligotrofní vody (slabě úživné) dystrofní vody – obsahují velké množství huminových kyselin mesotrofní vody (středně úživné) eutrofní vody (silně úživné) polytrofní vody (velmi silně úživné) hypertrofní vody (vysoce úživné).. Podle přírodní medicíny mrtvá voda živá voda. V náboženství svěcená voda. 1.6. Obecně lze říci pohádky o mlýnech a mlynářích, o živé a mrtvé vodě, o hastrmanech, vodních vílách apod.

46

2., 2.1. Veršování o vodě 2.2. Morseova abeceda (Morseovka) je speciální abeceda, kterou tvoří různé kombinace dvou znaků – dlouhého, značeného čárkou a krátkého, značeného tečkou. Jedná se o způsob převodu písmen a znaků na sekvenci dvou signálů (dlouhý a krátký) tak, aby se dala zakódovaná zpráva jednoduše převést pomocí telegrafního systému. K přenosu zprávy zakódované pomocí morseovky je možné použít jak akustický signál (píšťalka), tak i elektrický signál (telegraf) nebo optický signál (praporky, záblesky světla). Dlouhý znak slyšíme jako dlouhý tón a vidíme jako dlouhý záblesk světla, krátký znak jako krátký tón a krátký záblesk. Morseovu abecedu vymyslel vynálezce, sochař a malíř Samuel Morse. Původní abecedu zdokonalil v roce 1918 Philips, který v podstatě vytvořil současnou podobu abecedy a sjednotil tehdy americkou a anglickou verzi kódu. Učení morseovky nám můžou usnadnit pomocná slova, která začínají stejným písmenem jako je převáděné písmeno a počty jejich slabik odpovídají počtu znaků (krátká slabika - tečka, dlouhá – čárka). A

.-

AKÁT

B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V X Y W Z

-… -.-. -.. . ..-. --. …. ---.. .---..-.. --. --.--. --..-. … ..…-..-.-.---..

BLÝSKAVICE CÍLOVNÍCI DÁLAVA ERB FILIPÍNY GRÓNSKÁ ZEM HRACHOVINA CHLÉB NÁM DÁVÁ IVAN JASMÍN BÍLÝ KRÁLOVSTVÍ LUPÍNEČEK MLÁDÍ NÁCHOD Ó NÁŠ PÁN PAPÍRNÍCI KVÍLÍ ORKÁN RARÁŠEK SOBOTA TRÁM UČENÝ VYUČENÝ XÉNOKRATÉS ÝGAR MÁVÁ WAGÓN KLÁD ZNÁMÁ ŽENA

47

K šifrování lze také použít pomocného pavouka – kroužek znamená tečku, čtvereček čárku. Postupujeme od rohového znaku uprostřed horní řady. Dejme tomu, že chceme rozluštit kód ..První znak je tečka, začínáme tedy v horní řadě u středového kroužku (E), další znak je opět tečka, postupujeme k nejbližšímu kroužku (I), třetí znak je čárka - postoupíme k nejbližšímu čtverečku (U). Hledaným znakem je písmeno U. Existuje také barevná převodní tabulka pro luštění Morseovy abecedy, se kterou se pracuje velmi jednoduše: E

T

I

A

S H

U V

F

R Ü

L

N W

Ä

P

M

D J

B

K X

C

G Y

Z

O Q

Ö

CH

Návod: Dejme tomu, že chceme dešifrovat kód .--. Postupujeme zleva doprava. Tečky jsou šedé, čárky bílé. První je tečka, spadá tedy pod pole E. Teď vybíráme z polí, které jsou pod E. Dalším znakem je čárka, čárka je bílá, takže vybereme A. Další znak je zase čárka – vybereme W. Posledním znakem je tečka, vybereme tedy písmeno P. A je to - kód .--. opravdu odpovídá písmenu P. Studánky Uvádí se, že před třiceti lety bylo na našem území kolem třiceti tisíc registrovaných pramenů a studánek „nepočítají v to vrtané a hloubené studny‘‘, jeden pramen připadá na 1,5 km2. Řada pramenů byla v minulosti svedena pod zem do melioračních potrubí, dnes je tendence spíše podporovat a pečovat o povrchové prameny. O studánkách Je nepochybné, že dávní Slované, stejně jako jiné národy už v období pohanském, si mimořádně vážili vodních zdrojů. Prameny a studně, podobně jako stromy a háje, uctívali a přinášeli jim oběti. Svědčí o tom jak Nestor, když píše o Poljanech, že „byli tehdáž pohané, obětujíce jezerům i studénkám a hájům“, tak Kosmas, když dosvědčuje o Češích, že ještě v 11. století konali oběti studánkám („Též i pověrečné zvyky, jež vesničané, ještě napolo pohané, zachovávali v úterý nebo ve středu o letnicích tím, že přinášeli dary ke studánkám, zabíjeli oběti a zlým duchům obětovali…“), a dokonce ještě ve 12. století biskup pražský, když zakazuje oběti u pramenů jakýmkoli způsobem konati. K pramenům a studánkám se vztahovaly vodní panny či ženy, Vodopanenky, mnohdy také zvané jen Bílé paní které bydlely ve vodě v křišťálových palácích, k nimž vedly stezky stříbrným a zlatým pískem pokryté. Rády se houpaly na stromech a líbezným zpěvem lákaly k sobě jinochy. Mnohdy se zjevovaly Vodní panny v průvodu velké vichřice a posílaly na lidi, kteří se z jejich pramene napili, různé nemoci. Od nepaměti má lid vodu ve velké vážnosti, „přikládá se jí moc věštebná, léčebná a očišťující; zvláště voda Nepočatá, tj. načerpaná poprvé ráno před slunce východem, jest v nemocech a kouzlech velmi účinná“. Prastarou víru v moc zázračných pramenů a studánek

48

dokládají dodnes četné lidové pohádky o živé vodě, která uzdravuje a oživuje, pohádky, jež mají bezpochyby svůj původ v dávných dobách pohanských. Jedny z nejstarších mýtů vůbec jsou spojeny s uctíváním přírodních živlů, vody a vodních pramenů především. Vysočina má tu zvláštnost, že právě na jejím území se těch pramenů a pramínků dochovalo mimořádné množství, ošetřováno a opatrováno dodnes. A snad vůbec není náhodou, že právě Vysočina dala inspiraci nejslavnější básnické, ale i hudební skladbě o studánkách, totiž Burešovu a Martinů Otvírání studánek. Studánky a prameny patří mezi oblíbené inspirační motivy poezie a není takřka lyrického básníka, u něhož bychom nějakou básničku o studánce nenašli.

2.3. Mapka se zákresem studánky 2.4. Dokonale zaoblené valouny, kterým se také říká oblázky, vznikají při dlouhém transportu v řekách a zejména v příboji na mořském pobřeží. Když se ledovec na své cestě k jihu setkal s takovými oblázky, převzal je do své morény a sunul je s sebou. Kulovité a téměř kulovité oblázky jsou v ledovci a pod ledovcem velmi stabilní a téměř beze změny absolvují i velmi dlouhou cestu-třeba i 1000km. Naopak nápadně ploché nebo protáhlé kameny podlehnou často drcení a proto se v ledovcových uloženinách nacházejí jen zřídka. V ledovci a činností ledovcových tavných vod podléhají kameny jednak drcení, jednak otěru (abrazi). Mezi těmito procesy existuje do značné míry rovnováha a výsledkem je, že ledovcové souvky mají v průměru střední zaoblení. Výjimkou jsou právě souvky kulovitých tvarů, které svoji podobu většinou již nemění. U nás nacházíme oblázky například pískovců, porfyrů a velmi typické jsou tzv.pazourkové oblázky (německy Wallsteine). Jsou to pazourky zmenšené a dokonale zaoblené v mořském příboji, patrně v mladších třetihorách. Zajímavé je, že jsou všechny skoro stejné, velikostí a tvarem připomínající švestku. Důkazem, že vznikly v příboji, jsou nárazové trhliny na povrchu, připomínající vtisky nehtů do měkké hmoty.

3. Vodní hrátky 3.1. Výtvarná činnost (skládanky z papíru) 3.2. Fantazijní organismus 3.3., 3.4. Skrývačky 3.5. Labyrint (řecky λαβύρινθος labyrinthos) ve staré řecké mytologii navrhl a postavil legendární řemeslník Daidalos pro krétského krále Mínóa na ostrově Knóssos. Úkolem bylo zadržet strašného Mínotaura - tvora, který byl zpoloviny člověkem a napůl býkem. Mínotaura nakonec zabil statečný aténský hrdina Théseus. Daidalos postavil Labyrint tak šikovně a chytře, že on sám mohl jen stěží uniknout poté, co stavbu dokončil, Théseovi však pomohla Ariadné (dcera krále Mínóa) a její osudové klubko nití, které mu pomohlo najít cestu zpět. Pojem labyrint je často zaměňuje s termínem bludiště, ale moderní učenci dávají přesnější definice. Pro ně je bludiště skládanka v podobě složitě větvených cest s možností volby cesty a směru, zatímco labyrint obsahuje do svého středu pouze jedinou cestu. Labyrint má jednoznačnou trasu do středu a zpět a je navržen tak, aby bylo jednoduché se v něm orientovat.

49

Labyrinty mohou být realizovány jak symbolicky nebo fyzicky. Symbolicky jsou zastoupeny v umění nebo jako vzory na keramice, na stěnách jeskyní, atd. Reprezentace jsou po celém světě podobné a jsou obecně malovány na zem tak, aby lidé mohli chodit od vstupního bodu do středu a zpět. Labyrinty se používají pro skupinové rituály a meditace.

50

OVZDUŠÍ ANEB VZDUCH, KTERÝ DÝCHÁME Ovzduší, či zemská atmosféra, je vrstva plynů obklopujících planetu Zemi, udržovaných na místě zemskou gravitací. Obsahuje přibližně 78% dusíku a 21% kyslíku, se stopovým množstvím dalších plynů. Atmosféra chrání pozemský život před nebezpečnou sluneční radiací a střídáním teplotních rozdílů mezi dnem a nocí. Atmosféra nemá jednoznačnou vrchní hranici – místo toho plynule řídne a přechází do vesmíru. Tři čtvrtiny atmosférické hmoty leží v prvních 11 km nad povrchem země. Všeobecně uznávanou vnější hranicí atmosféry je také Karmanova hranice, která se nachází ve výšce 100 km nad hladinou světového oceánu. V kapitolce o vzduchu je pro vás připravený jeden jediný úkol. Sice je úkol pouze jeden, ale bude náročný na pozorování a pravidelné zapisování sledovaných jevů. Vytvořte si na tvrdý papír kalendář a po dobu dvou měsíců do něho zapisujte výsledky svého pozorování. Kalendář si můžete připravit podle tohoto vzoru:

Kalendář Meteorologická značka Venkovní teplota Záznam Rok Měsíc Den Ráno, Zajímavost Večer, provedl (a) Odpoledne Ráno Odpoledne dopoledne v noci 2010 Prosinec 4. -1°C +1°C První sníh Jan Novák

51

Metodika a řešení k tématu: Ovzduší aneb vzduch, který dýcháme Cíl: Žáci vytvoří vlastní kalendář, do kterého budou denně po dobu dvou měsíců zapisovat meteorologické jevy. Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět, Člověk a příroda, Jazyk a jazyková komunikace Průřezové Téma: Environmentální výchova Pomůcky: Pracovní listy, psací potřeby, výkresy formátu A3 Postup a řešení: Žáci vytvoří pracovní skupinu (skupiny), které budou pozorovat třikrát denně počasí a zapisovat je do připravených archů – kalendářů. Tento úkol je náročný na každodenní svědomitou činnost. Přehled meteorologických značek je součástí pracovních listů v části Voda voděnka. Pokud vám bude některá značka chybět, neváhejte a vymyslete si svoji. Doplňující informace: Kalendář počasí si mohou děti vyrobit samy a věnovat se zapisování údajů po celý rok. Kalendář lze také zakoupit jako didaktickou pomůcku.

52

ZNEČIŠTĚNÍ PŘÍRODY Jednou z forem znečištění naší planety Země je produkce odpadů. Ještě na počátku minulého století bylo v komunálním odpadu nejvíce popela z kamen, proto taky dodnes říkáme nádobám na odpad „popelnice“. Jenže postupně roste množství spotřebního zboží a dalších předmětů, které používáme v domácnosti, a kamen ubývá. Dnes je komunální odpad tvořen hlavně obaly od potravin a spotřebního zboží. A množství odpadů, které vzniká v domácnostech, stále roste. U nás je to kolem 200 kg za rok na obyvatele. Zkusili jste si někdy spočítat, jak dlouho používáte kelímek od jogurtu, než ho vyhodíte? Nebo kolikrát použijete igelitovou tašku, než skončí v koši? Plasty se v našem životě objevují čím dál častěji a stejně s nimi se objevuje i otázka, co s nimi po jejich použití. Největší podíl v plastech nejen v Evropě, ale i v České republice představují PET lahve. Naštěstí se materiál, ze kterého jsou PET lahve vyrobeny, dá velmi dobře recyklovat. 20 kusů dvoulitrových lahví váží přibližně 1kg. A co se dá z 1 kg vytříděných PET lahví vyrobit? Například čtyři pěkná trička nebo jeden svetr z umělého vlákna. 1,5 kg PET lahví pak stačí na výrobu fleesové bundy a necelé 2 kg dokonce na výrobu náplně spacího pytle. Domů si můžete pořídit koberec z recyklovaných PET lahví. Na výrobu jednoho metru čtverečního se spotřebuje zhruba 60 kusů PET lahví. To znamená, že koberec v běžném obývacím pokoji, může být vyroben z více než 1500 kusů lahví. V následujících úkolech najdete nejrůznější příklady, jak lze PET lahve využít, než je vytřídíte do kontejneru 1. Znovu používejte, třiďte a recyklujte

53

1.1 Malé opakování. Vytřídíte správně tento odpad? Vybarvěte nádobu správnou barvou:

1.2. Máte dobrý odhad? Uděláme malý pokus: Přineste si kartonovou krabici, která bude znázorňovat žlutý kontejner. Tipněte si, jaký počet nesešlápnutých, sešlápnutých nebo dokonce rozstříhaných PET lahví se vejde do kontejneru – krabice. Napište, jak moc se vaše tipy přiblížily pravdě. …………………..……………………………………………………………………………… ………………..…………………..……………………………………………………………

54

1.3. Zahrajte si hru Nim – hru s víčky od PET lahví. Jak? Nim hrají dva týmy, které postupně odebírají z řady víček jedno, dvě nebo tři víčka. Vítězí tým, který odebere poslední víčko. (Hra se může mít různé obměny, např.: počet víček v řadě, počet víček při odebírání nebo vítězem je ten, který už nemůže brát.) 1.4. PETka ozdobou třídy Přineste si PET lahev, drobnosti na zdobení, nůžky a lepidlo a podle své fantazie se pusťte do tvoření. Napište, které výrobky byly nejzdařilejší. Pro inspiraci si můžete prohlédnout následující obrázky:

1.5. Barevná PETka K další výtvarné činnosti budete opět potřebovat PET lahev. Navíc si přineste igelitové nebo mikrotenové sáčky, potravinářské barvy (koupíte v drogerii), všelijaký barevný odpad z domácnosti (nepotřebné korálky, knoflíky, střípky, bavlnky, hadříky…). Lahve zbavené papírových nálepek (zbytky lepidla lze odstranit benzinovým čističem a hadříkem) nejdříve vylepšíme různými předměty, které vhodíme na dno. Potom nalijeme vodu obarvenou potravinářskou barvou (asi do poloviny lahve). Nyní za pomoci tužky vsoukáme do hrdla sáček tak, aby sahal opět do poloviny lahve, ohrneme jej přes okraj hrdla a opatrně vhodíme další předměty. Teď už jen zbývá naplnit sáček vodou obarvenou v jiném odstínu, či v jiné barvě, až po okraj, popřípadě dolijeme vodu podél sáčku do lahve a láhev pěkně zašroubujeme víčkem. Přebytečný sáček dokola odstřihneme. Získáte tak krásnou věc, hračku i pomůcku, na které si můžete ukázat, jak se chovají předměty v jiném prostředí, můžete pozorovat změny barev. Udělejte si výstavku, nejlépe se vyjímají na parapetu okna. Až budete objekty likvidovat, nezapomeňte vytřídit plastové odpady do správného kontejneru.

55

Metodika a řešení k tématu: Znečištění přírody Cíl: Žáci si zopakují zásady třídění odpadů. PET lahve, předtím, než je vytřídí k recyklaci, využijí jako odpad vhodný k různým výtvarným a soutěživým činnostem. Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět, Člověk a příroda, Člověk a společnost, Umění a kultura, Člověk a zdraví, Člověk a svět práce Průřezové Téma: Environmentální výchova, Osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Pomůcky: Pracovní listy, psací potřeby, pastelky, fixy, kartonová krabice, PET lahve, víčka od PET lahví, drobnosti na zdobení, nůžky, lepidlo, igelitové sáčky, potravinářské barvy, korálky, knoflíky, střípky, bavlnky, benzinový čistič, hadřík, fotoaparát Postup a řešení: Žáci přiřadí odpad do příslušného kontejneru, např. zapíší číslici do nádoby a vybarví ji správnou barvou. Odhadnou, kolik nesešlápnutých, sešlápnutých a rozstříhaných PET lahví se vejde do krabice na plasty. Při této činnosti si uvědomí, jak důležité je zmenšovat objem vyhazovaného odpadu. PETky, coby nejčastější plastový odpad, využijí k výrobě ozdobných předmětů a předmětů vhodných pro výuku (úkol č. 1.5 – Barevná PETka). 1. Znovu používejte, třiďte a recyklujte 1.1. Nádoby na tříděný odpad: sklo – zelená, 9., 12. plast – žlutá, 3., 4. (lze i do oranžového kontejneru na nápojové kartony), 10., 11. papír – modrá, 1., 2., 8. směsný odpad – černá, 5., 6., 7. Doplňující informace: Že se odpad takřka všude třídí do barevných kontejnerů, ví dnes asi každý. Barva nádob je celorepublikově daná, ale záleží na vyhlášce a přístupu města, zda to tak zůstane. Jak třídit správně? 1. Dodržujte pokyny uvedené na sběrných nádobách (pro případ, že jste právě ve městě, kde barva neodpovídá zažitému zvyku) 2. Odkládejte odpad jen do příslušných nádob (může se stát, že díky nevhodnému odpadu se celá várka nebude recyklovat, ale skládkovat) 3. Do nádob nevhazujte odpad znečištěný chemickými nebo biologickými látkami (potravinami) 4. Minimalizujte objem odpadu (u PET lahví je to oprávněný požadavek, proč draze skladovat vzduch?) 5. V případě nejasností vyžadujte informace od obce či od svozové firmy Recyklace papíru Recyklace papíru je možná jen asi 6x, potom se papírová vlákna už nedají pro svou velikost použít. Sběrový papír se používá pro výrobu ostatních druhů papíru či se z něj vyrábí lepenkové obaly, kancelářský papír, tepelné izolace, další stavební prvky atd. Při recyklaci 1t papíru se ušetří až 2 t dřeva a 100 000 litrů vody! Recyklace skla Sklo je oproti papíru téměř neomezeně recyklovatelné, ale třídění je velmi náročné na kvalitu sběru. V celé republice jsou pouhé 4 třídící linky. Z recyklovaného skla se vyrábějí stejné skleněné výrobky či stavební materiály. Při recyklaci skla se ušetří až 90 % energie a primárních zdrojů.

56

Recyklace plastů Plastů je velké množství druhů a recyklace se proto komplikuje. Běžně se recyklují PET lahve, PE fólie a nádobky, polystyren. Většinou se takto získaný materiál využívá ve stavebnictví, v obalovém či textilním průmyslu (fleece, koberce, pásky na balíky). Z hygienických důvodů se nedají plasty z potravin znovu využít pro ten samý účel, ale již jsou technologie pro „znovuvytvoření“ PET lahví, které se ještě potahují novou čistou vrstvou pro kontakt s nápojem. Jak správně třídit do barevných kontejnerů: Sklo se vhazuje do zeleného nebo bílého kontejneru. Pokud jsou k dispozici oba, je důležité třídit sklo i podle barev: Barevné do zeleného, čiré do bílého. Pokud máte kontejner na sklo jen jeden, pak do něj dávejte sklo bez ohledu na barvu. Vytříděné sklo není nutné rozbíjet, bude se dále třídit! Díky svým vlastnostem se dá skleněný odpad recyklovat do nekonečna.

Ano Do zeleného kontejneru můžeme vhazovat barevné sklo, například lahve od vína, alkoholických i nealkoholických nápojů. Vhodit do zeleného kontejneru můžete také tabulové sklo z oken a ze dveří. Do bílého kontejneru vhazujte sklo čiré, tedy sklenice od kečupů, marmelád či zavařenin a rozbité skleničky. Ne Do těchto nádob nepatří keramika a porcelán. Nepatří sem ani autosklo, zrcadla nebo třeba drátované sklo, zlacená a pokovená skla. Vratné zálohované sklo vracejte zpět do obchodu. Plasty patří do žlutého kontejneru. V průměrné české popelnici zabírají nejvíc místa ze všech odpadů, proto je nejenom důležité jejich třídění, ale i sešlápnutí či zmačkání před vyhozením. V některých městech a obcích se spolu s pastovým odpadem třídí i nápojové kartony. Záleží na podmínkách a technickém vybavení třídících linek v okolí. Proto je důležité sledovat nálepky na jednotlivých kontejnerech. Mimo níže uvedených značek do těchto kontejnerů můžete vyhazovat i odpady označení číslem 7.

Ano Do kontejnerů na plasty patří fólie, sáčky, plastové tašky, sešlápnuté PET láhve, obaly od pracích, čistících a kosmetických přípravků, kelímky od jogurtů, mléčných výrobků, balící fólie od spotřebního zboží, obaly od CD disků a další výrobky z plastů. Pěnový polystyren sem vhazujeme v menších kusech. Ne Naopak sem nepatří mastné obaly se zbytky potravin nebo čistících přípravků, obaly od žíravin, barev a jiných nebezpečných látek, podlahové krytiny či novodurové trubky.

57

Papír patří do modrého kontejneru. Ze všech tříděných odpadů právě papíru vyprodukuje průměrná česká domácnost za rok hmotnostně nejvíc. Modré kontejnery na papír bývají nejsnazším způsobem, jak se ho správně zbavit. Alternativu pak poskytují sběrné suroviny, které nejsou vždy dostupné, na druhou stranu nabízejí za papír roztříděný podle druhů finanční odměnu.

Ano Vhodit sem můžeme například časopisy, noviny, sešity, krabice, papírové obaly, cokoliv z lepenky, nebo knihy. Obálky s fóliovými okénky sem můžete také vhazovat, Nevadí ani papír s kancelářskými sponkami. Zpracovatelé si s nimi umí poradit. Bublinkové obálky vhazujeme pouze bez plastového vnitřku! Ne Do modrého kontejneru nepatří celé svazky knih (vhazovat pouze bez vazby, ve větším počtu patří na sběrný dvůr), uhlový, mastný nebo jakkoliv znečištěný papír. Tyto materiály nelze už nadále recyklovat. Pozor, použité dětské pleny opravdu nepatří do kontejneru na papír, ale do popelnice! Nápojové kartony Pro odkládání vytříděných nápojových kartonů slouží sběrné nádoby (s oranžovým víkem), které jsou pro občany rozmístěny různě na veřejně přístupných místech. Ano Vícevrstvé obaly (tzv. „krabice") od nápojů, mléka, mléčných výrobků, džusů, vín a dalších potravin (vyprázdněné a stlačené). Ne Do oranžového kontejneru nepatří nápojové kartony se zbytky potravin, jiné obaly od nápojů (sklo, plasty, plechovky), povoskované kelímky.

58

Použitá literatura a další zdroje: Burešová K. a kol.: Odpady, problém všech, MŽP ČR a SEV Chaloupky, Brno 1994 Janová J.: Příroda živá neživá, Chaloupky o.p.s., 2010 Kočová I.: Pracovní listy Les a voda, Tereza, Praha 2004 Kubeš V.: Táboříme! Stručně a přehledně, Albatros, Praha 2003 Šťastná J.: Kam s nimi, Edice ČT, Praha 2007 http://archiv.astronomie.cz/data/uvod_do_meteo.pdf http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A9_korunova%C4%8Dn%C3%AD_klenoty http://cs.wikipedia.org/wiki/Amonit http://cs.wikipedia.org/wiki/Byl_jednou_jeden_kr%C3%A1l http://cs.wikipedia.org/wiki/Diamant http://cs.wikipedia.org/wiki/Fos%C3%ADlie http://cs.wikipedia.org/wiki/Grafit http://cs.wikipedia.org/wiki/Granit http://cs.wikipedia.org/wiki/Halit http://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99emen http://cs.wikipedia.org/wiki/Labyrint_%28bludi%C5%A1t%C4%9B%29 http://cs.wikipedia.org/wiki/Latim%C3%A9rie_podivn%C3%A1 http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%AFdn%C3%AD_profil http://cs.wikipedia.org/wiki/Pazourek http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C5%AFl_nad_zlato http://cs.wikipedia.org/wiki/Trilobit http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda http://galaktis.cz/clanek/obeh-vody-na-zemi/ http://hudba.zoznam.sk/skladba/1139783-jaroslav-uhlir-voda-vodenka http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/briliant http://souvky.wz.cz/tvary.html http://vermes.blog.cz/0706/eduard-storch-osada-havranu http://zhola.com/praha/cz.php?st=pramenyaKasny http://www.cbdb.cz/kniha-618-lovci-mamutu-lovci-mamutu http://www.floranazahrade.cz/200711/mala.htm http://www.hrad.cz/cs/prazsky-hrad/poklady/korunovacni-klenoty/index.shtml http://www.hucul.cz/kompost.php http://www.impuls.cz/clanek/nedostatek-soli-zpusobuje-depresi/223356 http://www.ireceptar.cz/rucni-prace/slozte-papirovou-lodicku-a-parnik-prostrete-stul/ http://www.jaktridit.cz/ http://www.kkvysociny.cz/akce/kovarik03.htm http://www.morseovka.pitevna.cz http://www.nymburk.info/clanky/zasady-spravneho-trideni-odpadu/ http://www.ondeo.cz/kolobeh-vody http://www.quido.cz/objevy/sklo.htm http://www.slovnik-cizich-slov.net/frotaz/ http://www.stastnezeny.cz/index.asp?menu=603&record=8524 http://www.tridime-vysocina.cz/skoly-hry/skcdc21xvraneprispvyuzvicek4.html http://www.tridime-vysocina.cz/skoly-hry/tvcdc22xstonarovprisppetfyz.html http://www.zednicek.com/Strojni.html

59