Zdroj a překlad: Informační středisko MEKA, Úrazová nemocnice v Brně 1

Zdroj a překlad: Informační středisko MEKA, Úrazová nemocnice v Brně

([email protected])

1

Burgess JL, Kirk MK, Borron SW, Cisek J: Postupy oddělení urgentního příjmu při péči o pacienty kontaminované nebezpečnými škodlivinami (Emergency department hazardous materials protocol for contaminated patients) Annals of Emergency Medicine, August 1999, 34, 2, 205-212) Postupy při ošetření chemicky kontaminovaných pacientů na urgentním příjmu v nemocnici mohou mít závažné následky. Zdravotnický personál může být vystaven působení škodliviny kontaktem s pacientem nebo inhalací těkavých látek nebo částic. Toto působení může vést k symptomatickému onemocnění buď přímým vlivem toxické látky nebo psychologickou reakcí na zápach chemikálie. Situace může vážně ohrozit provoz oddělení a dokonce způsobit nutnost jeho evakuace. Standardy Spojené komise pro akreditaci zdravotnických zařízení a pravidla Správy bezpečnosti a zdraví při práci platná pro instituce podílející se na likvidaci chemických havárií vyžadují, aby oddělení urgentního příjmu nemocnic v USA byla připravena na havárie s nebezpečnými látkami. Tento článek uvádí vzorový protokol pro přípravu oddělení urgentního příjmu na ošetření takto postižených pacientů. Úvod Havárie nebezpečných látek a chemicky kontaminovaní pacienti představují potenciálně vážný problém pro urgentní příjem v nemocnicích. Sekundární kontaminace při ošetření pacientů postižených nebezpečnými látkami může znamenat postižení zdravotnického personálu. Expozice může vzniknout dermálním kontaktem s chemikáliemi na pacientovi nebo jejich inhalací. Akutní chemická postižení nejsou ojedinělá. Výzkum v nemocnicích ukázal, že v roce 1994 přijalo 47% dotazovaných nemocnic průměrně 2,4 chemicky kontaminovaných pacientů. Ve státě Washington bylo v letech 1993-96 vystaveno akutní expozici chemickými škodlivinami více než 2360 pacientů, z toho 1762 (tj.75%) bylo převezeno do zdravotnických zařízení. Úroveň dekontaminace v přednemocniční péči se liší podle týmu zabývajícímu se likvidací havárie a podle stavu pacienta. V ideálním případě by dekontaminace měla být provedena ještě před převozem pacienta do nemocnice, někdy však, zvláště pokud se stav pacienta jeví nestabilní, je dekontaminace na nemocničním personálu. Navíc postižení pacienti mohou přijet do nemocnice sami, bez předchozího ošetření či dekontaminace, což může bez odpovídající přípravy vést až k evakuaci nemocnice. Naopak striktní interpretace a dodržení postupů může zdržet definitivní ošetření chemicky postižených pacientů a vést k delšímu uzavření oddělení urgentního příjmu. Ostrý či nepříjemný zápach chemikálií z kontaminovaných pacientů může způsobit onemocnění personálu i tehdy, když chemické koncentrace v ovzduší nepřekračují hranice považované za nebezpečné pro zdraví. Úřad pro bezpečnost a zdraví při práci vyžaduje, aby nemocnice podílející se na odezvě společnosti na únik nebezpečných látek dodržovaly standardy stanovené pro urgentní odezvu na únik nebezpečných odpadních látek. Tyto standardy předepisují výcvik personálu a přípravu krizového plánu zahrnujícího postupy při dekontaminaci pacientů i příslušné ochranné vybavení personálu. Zařízení akreditovaná Spojenou komisí pro akreditaci zdravotnických organizací mají mít připraveny nouzové postupy, bezpečnostní opatření a vybavení pro použití při postižení nebezpečnými látkami. Každé zařízení s urgentním


([email protected])

2

příjmem by mělo být připraveno na ošetření kontaminovaných pacientů. Podle výzkumu provedeného v nemocničních zařízeních ve státě Washington však pouze 52 nemocnic (tj.55%) mělo připraveno plány, jak postupovat při kontaminaci a případné evakuaci během ošetření kontaminovaných pacientů. Podobné nedostatky lze předpokládat i v dalších státech USA a také v jiných zemích. Informace, které by nemocnicím pomohly v otázkách ošetření postižených nebezpečnými látkami, jsou běžně dostupné. Vyšlo několik průvodců pro postup při chemických haváriích, jeden z nich vydala Agentura pro toxické látky a registraci postižení. K dispozici jsou také postupy při ošetření postižení radioaktivní látkou. Podle našich informací však zatím neexistuje přehledný materiál obsahující protokol o ošetření kontaminovaných pacientů. Aby se zabránilo sekundárnímu postižení a neohrozil provoz urgentního příjmu, musí oddělení připravit postup odpovídající jejich možnostem, vyškolit personál, vyzkoušet postup na simulovaném cvičení a pečlivě probrat jeho průběh i informace o skutečných haváriích. Navrhujeme zde vzorový protokol pro ošetření kontaminovaných pacientů, který může být podle místních potřeb modifikován. Protokol pro péči o kontaminované pacienty Prvním krokem při péči o kontaminované pacienty je určit přítomnost chemické kontaminace a, pokud možno, identifikovat nebezpečnou látku, určit úroveň toxicity a riziko sekundární kontaminace (viz příloha). Zvláště třídící personál by měl být vycvičen v odhadu rizikových situací u chemické kontaminace pacientů. Podle našich zkušeností téměř všechny evakuace či uzavření oddělení urgentního příjmu byly spojeny s nedostatky týkajícími se včasného rozpoznání a přehnanými obavami ze sekundární kontaminace, nikoli pro chybějící sepsané pokyny nebo potřebné vybavení pro dekontaminaci. Rychlé rozpoznání chemické expozice je obvykle umožněno zkušenostmi nebo pozorováním. Havárie v průmyslu nebo v zemědělství a při dopravě chemikálií by měly být brány jako vysoce rizikové s možností kontaminace stejně jako terorismus a hromadná neštěstí. Pacienti by měli být považováni za chemicky kontaminované, pokud je u nich pozorován cholinergní syndrom, symptomy podráždění sliznice, chemické popáleniny, potřísnění pokožky nebo oděvu neidentifikovanou tekutinou nebo práškem, nebo pokud jde o záměrné předávkování průmyslovými, čisticími nebo zemědělskými chemikáliemi. Ostrý nebo leptavý zápach napovídá o možnosti chemické kontaminace, přestože jeho přítomnost ještě neznamená důkaz toxické koncentrace chemikálií, a jeho nepřítomnost není dostatečným důvodem k tomu, aby se vyloučila možnost dekontaminace. Obecně platí, že toxické kapaliny a pevné látky znamenají ohrožení personálu při přímém (dermálním) kontaktu, a pouze kontaminace těkavými kapalinami nebo pevnými látkami představuje významné riziko kontaminace inhalací. Při identifikaci nebezpečné látky, určení hladiny toxicity a rizika sekundární kontaminace je vhodné spolupracovat s externími odborníky. Oddělení urgentního příjmu by mělo mít přímé telefonní spojení s týmem specialistů na nebezpečné škodliviny, který se danou havárií zabývá, a získat tak informace o havárii a přítomných chemických látkách. Lékařští toxikologové se zkušenostmi v oblasti chemického postižení by měli být k dispozici na místním centru pro kontrolu otravných látek nebo přes další místní, státní nebo federální úřady. Je důležité, aby tito odborníci byli vycvičeni a měli zkušenosti s postižením chemickými látkami, jinak by poskytnuté informace mohly být nesprávné nebo dokonce nebezpečné.


([email protected])

3

Chemické havárie vyvolávají ve veřejnosti mimořádné obavy a může se tak objevit velké množství „postižených“, kteří trpí pouze kolektivní hysterií. Znalosti o toxikologickém profilu dané škodliviny umožní zdravotnickému personálu u těchto pacientů rychle vyloučit nutnost dekontaminace. Pokud jsou však pochybnosti, je nutno symptomatické pacienty ošetřovat jako kontaminované. Teprve až je jakákoliv možnost chemického postižení vyloučena, je třeba to pacientovi vysvětlit. Protokol předpokládá, že pacient přichází do nemocnice kontaminován. Pokud již prošel odpovídající dekontaminací, tyto postupy nejsou nutné. V ideálním případě je k dispozici mobilní venkovní dekontaminační jednotka nebo účelné dekontaminační zařízení s ventilací a kontejnerovým odpadním systémem. Externí dekontaminační jednotka by měla mít přívod teplé tekoucí vody, zvláště v chladném počasí. Přenosné závěsy dostatečně pevné zajistí ochranu před větrem i nutné soukromí při dekontaminaci. Protokol také předpokládá buď zvláštní záchytný systém na odpadní vodu nebo kanalizační systém nemocnice (obecní apod.), který je schopen zachytit nízké koncentrace chemikálií z dekontaminace (na rozdíl od původních značných objemů uniklých látek). Pokud je třeba, lze použít plastikové bazény a speciální komerčně vyráběná nosítka pro dekontaminaci a odpadní vodu zachycovat do kontejnerů a zlikvidovat později. Personál urgentního příjmu má při zdravotní péči o pacienty vystavené působení nebezpečných chemikálií, kteří nebyli dekontaminováni před příchodem do nemocnice, 3 základní úkoly: 1. Izolovat chemickou kontaminaci. 2. Vhodným způsobem dekontaminovat a ošetřit pacienty a přitom neohrozit personál, další pacienty a návštěvníky nemocnice. 3. Pokud možno co nejrychleji přejít zpět na běžný provoz. Tyto úkoly je třeba provádět současně. Někdy může být nutno poskytnou primární lékařskou péči před kompletní izolací chemické kontaminace, přestože osobní ochrana zdravotníků by měla být zajištěna předtím. Evakuace zařízení je nutná jen zřídka a obecně ji lze vyloučit určením chemické kontaminace a provedením dekontaminace mimo oddělení urgentního příjmu nebo použitím vhodně vybavené místnosti v rámci oddělení. Diskuse Klíčem k účinnému zvládnutí havárie s nebezpečnými látkami je zdravý rozum, preventivní plánování a procvičení připravených plánů. Vybavení, výcvik a příprava na dekontaminaci chemicky zamořených pacientů se bude v jednotlivých nemocnicích lišit podle schopnosti nemocnice ošetřit pacienty se závažným toxickým postižením i podle vzdálenosti od velkých průmyslových zařízení, zemědělských podniků a dopravních cest. Velká traumatologická centra a nemocnice určené místní havarijní komisí pro péči o chemicky kontaminované pacienty by měly být dobře připraveny. Plány musí zahrnovat eventuality možných zdrojů kontaminace v nemocnici i evakuaci oddělení urgentního příjmu. Sestavení kvalitního plánu si vyžaduje pečlivý přístup a často profesionální pomoc lékařských toxikologů, týmů specialistů na nebezpečné látky a odborníků z oblasti průmyslové bezpečnosti a hygieny. Použití plánu dekontaminace bez přizpůsobení situaci v dané nemocnici a bez procvičení může vést k nežádoucím koncům. Medicínsky nutná péče, jako je stabilizace pacienta poraněného při dopravní nehodě, nesmí být odložena kvůli kontaminaci relativně málo toxickými látkami, např. naftou.


([email protected])

4

Zároveň je však nutno myslet už před léčebným zákrokem na ochranu zdravotníků, hrozí-li sekundární kontaminace, i u pacienta kriticky nemocného nebo se zástavou srdce. V takových případech je možno poskytnout pouze základní péči během počáteční ochranné dekontaminace a ihned potom poskytnout ošetření na vyšší úrovni. Obecně platí, že množství kontaminantů na pacientovi je mnohem nižší než kontaminace na místě chemické havárie. Pokud se na oddělení urgentního příjmu nevyskytne významnější kontaminace pevnými látkami či tekutinami, je nepravděpodobné, že uvolnění chemikálií z oděvu pacienta by mohlo významněji poškodit ošetřující personál. Většina postižených při úniku škodlivin je postižena pouze inhalací a není pravděpodobné, že na jejich pokožce zůstalo takové množství chemikálií, které by personál ohrozilo, přestože může být cítit ostrý zápach. Podle studie z urgentních oddělení týkající se 72 pacientů postižených chemickými látkami během 6 let byly na hadru se vzorky před dekontaminací nalezeny certifikovanou analytickou chemickou laboratoří používající plynovou chromatografii a hmotovou spektrometrii pouze stopy pesticidů a PCB. Studie zkoumající chemickou koncentraci v ovzduší v prostorách nemocnice, kde byly umístěny figuríny s oděvem namočeným v těkavých látkách, zjistila hodnoty značně pod přípustným limitem. Pouhé odstranění oděvu znamená podstatné snížení chemické kontaminace i rizika sekundární kontaminace. Individuální citlivost na chemikálie se však liší a nelze vyloučit symptomatickou odezvu personálu na chemikálie s ostrým zápachem, přestože jejich koncentrace je hluboko pod běžně uznávaným „toxickým“ limitem. Postižený personál již nemůže odvádět kvalitní práci nehledě na toxicitu chemických kontaminantů. Neexistuje shoda ohledně minimální úrovně osobní ochrany požadované pro nemocniční dekontaminaci. Zvláště to platí o respirační ochraně, která je nutná pouze tehdy, když toxické výpary mají tak vysokou koncentraci, která by personál mohla ohrozit. Po odstranění oděvu představuje kontaminovaný pacient minimální inhalační riziko, pokud dekontaminace probíhá mimo oddělení. Pokud je však umístěn ve špatně větrané ošetřovně (uzavřeném prostoru), personál bez respirační ochrany může mít symptomy otravy z výparů unikajících z pacientovy pokožky, oděvu nebo zvratků. Výběr odpovídajících ochranných pomůcek závisí na identifikované škodlivině. Chirurgické masky nemohou poskytnout odpovídající ochranu před toxickými výpary. Při dekontaminačních postupech je třeba přihlížet také k zákonným předpisům. Urgentní oddělení zahrnuté do krizových plánů řešících havárie nebezpečných látek musí dodržovat požadavky Úřadu pro zdraví a bezpečnost při práci na výcvik a na odezvu na havárii, protože je pravděpodobné, že takto postiženého pacienta bez předchozí dekontaminace budou ošetřovat. Podle těchto předpisů zdravotní personál, který by prováděl dekontaminaci, musí být vycvičen v minimu postupů pro první odezvu na havárii. Při havárii s neidentifikovanou nebezpečnou látkou vyžadují předpisy ochranu úrovně B, zahrnující také uzavřený dýchací přístroj s pozitivním tlakem a ochranný oděv odolný proti chemikáliím. Tyto předpisy však nelze interpretovat tak, že by se vyžadovalo použit uvedeného vybavení pro ošetření kontaminovaných pacientů ve všech nemocnicích. Samo použití uzavřeného dýchacího přístroje znamená pro personál urgentního příjmu značné problémy - vysoká hmotnost, nevhodné použití, problémy s nasazením přístroje a neobratnost při práci. Další možností je dekontaminace prováděná pacienty navzájem, pokud jsou toho schopni, požádat o pomoc nebo provedení dekontaminace místní tým hasičů specializovaný pro odstraňování nebezpečných látek nebo pak provádět dekontaminaci s vybavením nižší úrovně než B, pokud nelze získat pomoc včas vzhledem ke stavu pacienta. Nemocnice, které často přijímají chemicky postižené pacienty nebo leží v oblastech velkého rizika by měly zvážit potřebu dalšího výcviku a vybavení, jako např. protichemické oděvy a respirátory.


([email protected])

5

Evakuace oddělení pro kontaminaci z chemicky postižených pacientů je nutná jen zřídka. Přemístění pacienta mimo oddělení nebo do vyhrazených prostor s oddělenou ventilací, kde zajistíme odpovídající větrání, je obvykle dostačující k tomu, aby se předešlo kontaminaci dalších pacientů. Je třeba zajistit, aby se po nemocnici nerozšířily těkavé kontaminující látky, např. odpovídajícím odvětráním a uzavřením dveří. Podobně platí, že po provedení uvedených opatření se lze do budovy vrátit, pokud již k evakuaci bylo nutno přistoupit. Evakuace může být nutná, pokud v nemocnici dojde k primárnímu úniku těkavých nebezpečných pevných látek nebo kapalin, které nelze rychle eliminovat. Konečné rozhodnutí o znovuotevření nemocnice je oficiálně na veliteli hasičů; úzká spolupráce velitele hasičů, zdravotnického personálu a specialistů - toxikologů je velmi důležitá. Potřeba okamžité schůzky po havárii (debriefing) nesmí být přeceňována. Příslušní specialisté by měli informovat o působících chemikáliích a jejich možné toxicitě, aby personál, pacienti a jejich rodinní příslušníci mohli být správně ošetřeni a sledován jejich zdravotní stav, pokud je třeba, nebo aby se ujistili, že se nemusí obávat dalších problémů. Předpokládané zamoření nebezpečnými látkami může mít pro nemocniční personál i pacienty vážné následky. Chybné informování pro zmírnění zbytečných obav může vést k liknavosti, zároveň však je potřeba být při podávání informací citlivý. Personál, který pociťoval velmi reálné příznaky (dráždění, nausea a zvracení, bolest hlavy) předpokládané otravy patrně neuvítá informaci, že vše bylo vyvoláno strachem nebo „hysterií“. Lépe je konstatovat, že již není nutno se obávat dalších potíží. Pokud není možno nebezpečnou látku přesně identifikovat, je naprosto nutné, aby byl zdravotnický personál dále sledován odborníky z oblasti pracovního lékařství či toxikologie. Je třeba se vyhnout zbytečným laboratorním vyšetřením, aby se neposilovalo domnění, že jde o závažné postižení. Každý test musí mít přesný smysl a je nutno výsledky pacientu vysvětlit. Preventivní plánování a připravenost jsou při haváriích nebezpečných látek velice důležité. Standardy Spojené komise pro akreditaci zdravotnických zařízení vyžadují, aby cvičení pro krizové situace byla prováděna dvakrát ročně. Lze doporučit, aby zahrnovala i scénáře pro ošetření kontaminovaných pacientů. I když žádný plán nemůže zahrnout všechny situace, přece dobře procvičený krizový plán může pomoci ochránit zdravotníky i pacienty ve většině situací.

Příloha - Protokol pro dekontaminaci pacientů


CÍL

PLÁN ČINNOSTÍ

([email protected])

6

POZNÁMKA

IZOLACE Ochrana zdravotníků i pacientů před zamořením

Izolovat kontaminovaného pacienta a držet jej Držet postiženého mimo prostory ošetřoven a pokud možno mimo. Personál by měl na izolaci čekáren, dokud není dekontaminován. používat ochranné pomůcky. (viz část Ošetření) Nejlépe je provést dekontaminaci před vstupem do nemocnice vč. odstranění oděvu a prvního rychlého omytí. Pokud musí být dekontaminace provedena uvnitř a není k dispozici prostor pro ni vybavený, lze využít větší místnost, nejlépe málo používanou, aby se zabránilo kontaminaci oddělení. Zajistit odvětrávání. Zabránit hermetickému uzavření, které by mohlo způsobit postižení personálu. Zvážit riziko, pokud vzduch z místnosti může recyklovat do dalších prostor. Pokud unikající výpary mohou ohrozit další personál či pacienty, izolovat je nebo evakuovat, pacienty přemístit či propustit.

Může být nutno začít s ošetřením před dekontaminací, aniž je personál ochráněn. Pak je nutno omezit počet ohrožených osob na minimum.

Odstranit z prostoru dekontaminace zbytečné Využít bezpečnostní pracovníky nemocnice, předměty a vybavení, které není jednorázové. aby zabránili nepovolaným osobám ve vstupu a odchodu z kontaminovaných prostor. Označit a zabezpečit prostory žlutou páskou, vč. Pokud kontaminace pevnými či tekutými dekontaminační a čistící zóny, aby se zabránilo látkami pronikla do oddělení, je nutno i tyto vstupu před dokončením čištění. prostory označit žlutou páskou a zajistit. Vyrozumění

Vyrozumět příslušné pracovníky - vedení, Vytvořit předem seznam. Pokud se havárie údržba, bezpečnost, ved.lékaře odd. urgentního stane přímo v nemocnici, je třeba i kontakt na příjmu. Kontaktovat externí úřady hasiče a týmy spec. pro nebezpečné látky. (toxikolog.centrum).

Minimalizovat ohrožení personálu

Uvědomit personál o možné kontaminaci, pokud Kontaktovat toxikologické centrum nebo před dekontaminací měli přímý kontakt s další specialisty, aby stanovili, co je potřeba kontaminovaným oděvem či pokožkou pacientů. pro dekontaminaci personálu. Odvést personál se symptomy podráždění, aniž by byli v kontaktu s pacienty, na čerstvý vzduch.

Komunikace

Komunikovat s vedením, bezpečnostní službou, Informovat personál o druhu chemikálie, jeho zdravot. personálem a administrativou oddělení. předpokládané toxicitě a nutné ochraně. Vyrozumět správce nemocnice a osobu určenou Situace může přitáhnout zájem médií. pro styk s veřejností.

Určit nutnost evakuace

Zhodnotit rozsah a úroveň toxicity chemické kontaminace. Pokud je nízké riziko toxicity, chod oddělení pokračuje, probíhá čištění a návrat k běžnému provozu. Pokud jde o vysoce toxickou látku, je nutná rozsáhlejší izolace nebo i evakuace.

Evakuace je nutná jen výjimečně. Většinou je třeba izolovat kontaminaci, nikoli evakuovat. Zápach není spolehlivým indikátorem toxicity. Důvody pro provedení evakuace: 1.Primární únik chemikálií na oddělení 2.Chem. havárie v těsné blízkosti nemocnice 3.Pacient kontaminovaný vysoce toxickou těkavou látkou, který neprošel dekontaminací.

Stanovit, kdo je zodpovědný za rozhodnutí o evakuaci. Pokud je nutno, požádat o pomoc místní hasičský sbor. Provést evakuaci

Vytvořit náhradní prostory pro třídění a ošetření Náhradní místa musí být stanovena v v místě, kam se evakuuje, a určit trasu přesunu, krizovém plánu. Je nutno počítat i s možností


aby měli pacienti zajištěnu urgentní pomoc.

([email protected])

havárie nebezpečných nemocnice.

látek

7 uvnitř

Pokud je dost času, určit osobu odpovědnou za organizaci a přesun důležitého vybavení a dokumentace . Stanovit náhradní zdroje, pokud základní vybavení nelze přemístit kvůli kontaminaci. Uvědomit centrální zásobování, vedení a jednotku intenzívní péče o situaci a potřebách. Konzultovat lékárnu ohledně protilátek a dalších léčiv (vč. kontrolovaných) na náhradním místě. Zachovat základní komunikace

OŠETŘENÍ Zákroky na záchranu života

Upozornit záchrannou službu na změněnou Přemístění omezí možnosti příjmu. situaci a dát kontakt na nové místo. Pokud je třeba, kontaktovat náhradní nemocnici Náhradní nemocnice musí být uvedena v pro zajištění základních funkcí a informovat o krizovém plánu. situaci i další nemocnice. Zhodnotit stav pacienta vzhledem k urgenci a Může probíhat současně s dekontaminací zahájit resuscitaci v prostorách dekontaminace nebo předem. nebo třídění.

Určit toxicitu a příslušné ošetření vč. dekontaminace

Zhodnotit chem.toxicitu a stanovit vhodnou léčbu identifikací dané chemikálie (pokud je známa), typu materiálu a ze způsobu a doby působení. Dekontaminace je nutná u zamoření pevnými či kapalnými toxickými látkami, ale obvykle ne u nekorozivních plynů a par.

Kontaktovat centrum pro otravné látky nebo další odborníky pro další informace.

Ochrana personálu

Pokud možno ponechat pacienty, aby se dekontaminovali vzájemně, nebo využít spec. vycvičený a vybavený dekontaminační tým. Jinak používat ochranné pomůcky - rukavice, ochranné brýle, rouška a plášť na jedno použití ochrání alespoň částečně. Vybrat další pomůcky vč. chemicky odolných rukavic a oděvu.

K pomoci při dekontaminaci by měl být přizván místní hasičský sbor.

Dekontaminace pacientů

Podpůrná péče

Štítky označující bezpečnostní údaje chem. materiálů pomohou při identifikaci, ale údaje o léčbě zde mohou být nepřesné.

Informace o pomůckách - týmy pro likvidaci škodlivin, hygiena v průmyslu, lékařští toxikologové, chemický průmysl a výrobci pomůcek.

Odstranit oděv pacienta a dát ho do plastového Kontaminovaný oděv, prádlo a rukavice dát vaku. Pacient ve stabilizovaném stavu je omyt do dvojitých červených vaků (biolog. riziko), mýdlem a vodou ve sprše k tomu určené. pak zapečetit a označit. Pokud pacient musí sedět či ležet, umístit omyvatelnou židli či nosítka do sprchy a omýt tam pacienta od hlavy k patě. Dekontaminovat nejprve otevřené rány, vyhnout se kontaminaci nepostižené pokožky. Chirurgické roušky mohou pomoci ochránit nepostižené části těla.

Být zvláště opatrný u koncentrovaných kyselin, louhů a také u olejových nebo v tuku rozpustných kapalin (pesticidy). Za zvláštních okolností může personál použít další nebo jiné pomůcky (zvážit podle možných ohrožení - do krizového plánu).

Dekontaminovat zamořené části těla: - Umývat 10-15 minut mýdlem a vodou pomocí jemné houby, abychom nepoškodili pokožku. - Vyplachovat oči 10-15 min. solným roztokem - Vyčistit nehty kartáčkem nebo plastovým čističem nehtů. - Jemně vymýt kontaminované otevřené rány vodou či solným roztokem dalších 5-10 minut.

Požití toxických materiálů si vyžaduje speciální péči - dekontaminaci žaludku, pokud je indikována, a ochranu personálu.

Poskytovat podpůrnou péči a podávat kyslík,


([email protected])

8

pokud je to indikováno. Léčba protilátkami

Určit, zda je podání protilátek účinné a dostupné Podávat, pokud je indikováno.

Předpokládat potřebu protilátek u chemikálií používaných v místním průmyslu.

Dekontaminace personálu

Dekontaminovat ty, kdo měli přímý kontakt pokožky s chemickým kontaminantem.

Kdo neměl přímý kontakt s pacientem nebo jeho oděvem, dekontaminaci nepotřebuje.

Další personál se symptomy postižení vyvést na čerstvý vzduch. Rozsáhlé zamoření

Při velmi rozsáhlém zamoření, nebo pokud není personál cvičen v použití ochranných pomůcek nebo nejsou-li k dispozici, je třeba kontaktovat místní hasičský sbor a vyžádat si pomoc.

Personál urgentního příjmu by měl procvičit scénáře havárií nebezpečných látek spolu s místním hasičským sborem.

NÁVRAT K BĚŽNÉMU PROVOZU Dekontaminace zařízení

Vyvětrat kontaminované prostory pokud možno velkými ventilátory, odvést vzduch pryč z obývaných prostor. Vyčistit potřísněná místa mýdlem a vodou po odstranění větších částic. Použít existující pokyny pro únik nebezpečných látek.

Hasičský sbor by měl pomáhat při dekontaminaci prostor. Při značné dekontaminaci využít službu pro likvidaci škod životního prostředí (dostupná 24 hod.denně, navázat kontakt), pokud zdroje nemocnice a pomoc hasičů nestačí.

Chemické monitorování

Zvážit chemické monitorování, pokud je třeba a je dostupné příslušné vybavení.

Obvykle není třeba, může provádět hasičský sbor.

Povolení vstupu Vyžádat úřední potvrzení, pokud je třeba nebo pokud je provedená dekontaminace nejistá.

Určit příslušný úřad a mít na něj kontakt 24 hod.denně (v krizovém plánu).

Komunikace

Kontaktovat všechny osoby a místa, která byla o incidentu na počátku uvědoměna a informovat o znovuotevření oddělení.

Sdělit to také administrativě nemocnice a službě pro styk s veřejností.

Schůzka (debriefing)

Informovat personál o příznacích a symptomech při daném zamoření a rizikách z toho vzniklých, pokud jsou. Prodiskutovat průběh situace. Revidovat postupy krizového plánu, je-li nutno.

Zvážit, jak lépe identifikovat chemickou kontaminaci.

Zdroj a překlad: Informační středisko MEKA, Úrazová nemocnice v Brně 1

Recommend Documents