Zajetí v ráji
PRVNÍ KAPITOLA Když přijížděli ke staré virginské koloniální usedlosti, kde se konal koktejlový večírek, zatínala Sky zuby a žaludek se jí chvěl. Měla počkat a povědět tu novinu Seanovi až později, ale byla tak nadšená a tolik doufala, že pochopí a rovněž se nadchne. Ale on ne. „Promluvíme si o tom později," řekl, když zaparkoval vůz. Jeho chladně věcný hlas ji popuzoval. Nebyla žádnou z jeho zaměstnankyň, které byly placeny, aby pracovaly podle jeho pokynů. Byla nezávislá, měla svůj vlastní život, vlastní sny a právo sama se rozhodovat. Krátkou cestou ke vchodu koloniální usedlosti kráčeli mlčky. Byla to nádherná historická stavba s všeobléhající kolonádou a puntičkářsky upravenými zahradami. Stála spousty peněz, ale Sean tvrdil, že jich vlastníci Montana Group mají hromady. Majordomus je uvedl do foyer s mramorovou podlahou a posléze do rozlehlé místnosti s vysokým stropem, kde již v plném proudu probíhala koktejl party. Muži ve střízlivých šatech a ženy v elegantních róbách postávali kolem v malých hloučcích, hovořili a usmívali se. Šperky se blýskaly a nalévalo se šampaňské. Kolem vířili číšníci s podnosy plnými drinků a velkými mísami báječně upraveného jídla. „Támhle je," řekl Sean. „Ten, co si mne bradu."
5
Zajetí v ráji
Muž, který si mnul bradu, vypadal právě tak, jak Sky očekávala - byl vysoký, štíhlý, světaznalý a bezcitný. Měl dokonalé tmavé šaty, zářivě bílou frakovou košili a vlasy sčesané dozadu a zastřižené bez nejmenší chybičky. Jeho nápadné zelené oči s dravčím třpytem letmo těkaly sálem. Vyhlíží kořist, pomyslela si s pobaveně nad tím instinktivním postřehem. Tohle tedy byl muž s mocí a penězi, jeden z majitelů Montana Group, rodinné společnosti, která vlastnila luxusní hotely a turistická letoviska po celém světě. Lidé přijeli na koktejl party proto, aby oslavili další projekt velký turistický hotel v ekvádorském pralese. Ten podtext se jí ani trochu nezamlouval. Zelené oči se střetly s jejíma. Všemi nervy jí proběhla elektrizující jiskra a srdce vynechalo. Nebylo divu - nelíbila se jí arogantní vyrovnanost, kterou vyzařoval. Ježila jí chloupky na zátylku. Nespouštěl zrak z její tváře a přicházel k nim úsporným pohybem. Mile se pousmál. „Jsem rád Seane, že jste to dokázali stihnout," pronesl hlubokým mužným hlasem, jenž měl sotva patrnou elegantní rytmickou jižanskou kadenci. Jeho tón byl ale chladný stejně jako oči, které upíral na Seana. Nemá Seana v oblibě, pomyslela si. Na to se ten pronikavý zelený pohled plně upřel na její tvář a muž k ní napřáhl ruku. „Chase Montana," řekl, aniž by Seanovi dal příležitost je představit. Měl pevný stisk ruky. Při spatření zájmu v jeho očích se jí rozbušilo srdce. Ne, to nebyl pouhý zájem bylo to daleko intenzivnější. Snad tak působila zeleň v těch očích, pronikavých očích, jimž nic neunikalo. Vlasy měl husté a tmavohnědé. Na nose jakýsi hrbolek - římský či řecký - nebyla si jistá, jak se mu říká. Ale třeba mu ho někdo ve vzteku přerazil. Uměla si takovou možnost velmi dobře představit. Byla si na-
6
Zajetí v ráji
prosto jistá, že je to člověk schopný vyvolat nadměrné emoce. Po zádech jí nevysvětlitelně proběhlo zamrazení. Taková okamžitá a silná odezva na neznámého člověka byla zvláštním prožitkem. „Sky Maloneová," odpověděla mu a pokusila se vyprostit ruku. Podržel ji trochu déle, než je zvykem. Jedno tmavé obočí se částečně pozdvihlo. „Sky... zajímavé jméno. Líbí se mi." „Díky," řekla roztomile. „Mně také." Ušklíbl se. „Prosím, pojďte dál a dejte si něco k pití." Sean si hned zašel pro skotskou. Sky zůstala u sklenky šampaňského a vytratila se mu do malé přilehlé místnosti, v jejímž středu stál stůl a na něm zmenšená verze hotelu a pozemků, které se budou stavět v Ekvádoru. Na stěnách visely mapy, fotografie, modrotisky a umělecké interpretace. Dvacet pět akrů původního deštného pralesa se kvůli tomuto projektu vymýtí. Vybudují se silnice, pralesem se prosekají turistické stezky, u řeky se postaví přístaviště pro čluny. Do hotelu, odkud by měli objevovat zázrak deštného pralesa, se budou slétat bohatí turisté. Budou civět na tamní domorodce a ti samozřejmě zase na ně. Když se Sky důkladně porozhlédla, místnost opustila. Sean byl plně zabrán do rozhovoru se dvěma jinými muži, kteří se usmívali a vyhlíželi zaujatě. Sean byl hezký, roztomilý a uhlazený. Nejvíce se jí na něm zamlouvala ta roztomilá část, alespoň, když se s ním před pár měsíci poprvé setkala. Později jí začínala jít na nervy. S oblibou byl roztomilý trochu až moc. Pokud se jí týkalo, také s uhlazenou částí byly určité problémy. Nevšimla si toho hned, ale stále zřetelněji se ukazovalo, že Sean rád ovládá a řídí druhé, což byly charakterové rysy, z kterých se jí chtělo utéci do lesa a tam se vykřičet.
7
Zajetí v ráji
Atmosféra během jízdy na party zhoustla, jakmile se zmínila o svém výletu do Mexika. Ztuhl a jeho nesouhlasný postoj byl více než patrný. „Na měsíc?" řekl nevěřícně. „Ano." „Sky, nemůžeš odjet na celý měsíc. Potřebuju tě." Předpokládalo se, že to v ní vyvolá příjemný pocit miluje ji a stojí o ni. Rozzuřilo ji to. S Joshem sdílela všechno, společně plánovali i snili. Vše, co provozovala se svým fotoaparátem, považoval za kouzelné. Pro ni zase bylo báječné vše, co napsal. Povzdechla a napila se šampaňského. Bylo jí dvacet sedm a už nehodlala hledat jiného muže, kterého by dokázala milovat. Chystala se skončit jako zatrpkla, svobodná a bezdětná - osamělá a neuspokojená. Pohlédla do šumivého nápoje ve sklence a nad vlastním melodramem se ušklíbla. Občas se s tím snadněji vypořádala, když si z vlastních obav dělala legraci. Velké francouzské dveře byly pootevřené a zahrady venku lákaly. Nespoutaný život přírody tam venku byl mnohem zajímavější než ten uvnitř, a tak vyklouzla do chladivého večerního vzduchu. Byla rozkošná jarní noc se spoustou hvězd a půlměsícem. Diskrétně skryté venkovní osvětlení ozařovalo zahrady a vytvářelo romantickou pohádkovou atmosféru. Venku se cítila lépe. Koktejlovým večírkům vůbec neholdovala a určitě ne tomuto druhu. Lidé v místnosti představovali velkou moc a bohatství. Samotný vzduch tím byl nabitý. Trochu to odrazovalo, zvláště, když jste byli spíše zvyklí rozmlouvat s pavouky a veverkami než s lidmi. Měla strach, že řekne něco nevhodného nesprávné osobě. Jednou z jejích vad bylo, že jí někdy ulétla pusa. Mluvila dřív, než si to roz-
8
Zajetí v ráji
myslela. Ne vždy to bylo oceněno, a když se zmýlila, bylo to trapné. Po pěšině přicházely kroky a ona poznala Chase Montanu. „Pěkná noc," řekl a napil se drinku. „Ano," odpověděla. Byl hrozně vysoký. Skoro každý byl ovšem vedle jejích pěti stop a dvou palců vysoký. „Viděla jste model?" zeptal se. „Ano." „A co mu říkáte?" Hleděl na ni zaujatě, jakoby záleželo na tom, co si myslí. Nezáleželo na ničem. Nebyla v tomto projektu potenciálním investorem a tak či onak s ním neměla žádnou spojitost. Mluví jen proto, aby řeč nestála? Za okamžik se jí dostavila automatická odpověď. Není to muž, který marní čas idylickým tlacháním. Rozmlouval s ní z nějakého, ať už jakéhokoliv důvodu, a chtěl vědět, co si o projektu myslí. Zaváhala. Dej si pozor na pusu, napomenula se. Vrhl na ni shůry letmý pohled a nezřetelně se pousmál. „Nu tak, do toho." „Bude to krásný hotel a ty pozemky určitě velkolepé." Znělo to dostatečně přesvědčivě. „Ale?" „Neřekla jsem ale." Tvář jí zkoumaly jeho oči. „Ach, ale nějaké ale tu je," pronesl zvolna. „Vidím vám ho v očích. Vy tak docela nesouhlasíte." „Ne, docela ne." Zapátrala po přiměřeně vlídných slovech. „Neznám všechny podrobnosti ani okolnosti a nikdy jsem v Ekvádoru nebyla. Nerada vyjadřuji nepodložené názory." Vidíš chlapče, tohle zní dobře. Byla na sebe pyšná.
9
Zajetí v ráji
Ušklíbl se. „Velmi chvályhodné. Ale nějaký názor máte?" „Samozřejmě, že ano." Z nějakého důvodu ji jeho dotazy znervózňovaly. Usrkla ze svého pití a zahleděla se do ztemnělé zahrady. Snažila se udržet jazyk opravdu pod kontrolou, ale on jí to neusnadňoval. Tázavě se na ni zadíval. „Řeknete mi ho?" Ten člověk byl nemožný. Povzdechla si. „Abych vám řekla pravdu pane Montano, trápí mě to. Ten hotel je velmi rozlehlý. Pojme spoustu lidí." „Tím lépe se vydělají peníze." To ji podráždilo. Peníze. Jakoby všechno omlouvaly. „Ano. Z toho ale obavy nemám." „Z finanční stránky tedy?" „Ne. Na vydělávání peněz není nic špatného. Záleží na tom jak, za jakou cenu a pro koho." Oči se mu zúžily a chvíli si ji prohlížel. „Vy tedy máte pochyby, zda tenhle projekt vydělá peníze poctivě," prohlásil pomalu. Pohlédla mu zpříma do očí a obezřetnost odvrhla stranou. „Ano. Z informací, které jsem získala na displeji, jsem pochopila, že hotel bude postaven v dosti izolované oblasti původního deštného lesa. Z fotografií a té antropologické reklamy na zdi je jasné, že tamní domorodí obyvatelé žijí velmi tradičně a s vnějším světem mají jen malý kontakt. Přivádět velké počty bohatých ze Západu na podobné místo je nezodpovědné." Tak a je to. Řekl si o to. V kalném světle měl potemnělou tvář. „Dnes jsou deštné pralesy velkou turistickou atrakcí," poznamenal. Jeho postoj ji strašně rozčiloval. „Já to chápu," řekla upjatě, „ale hotel plný lidí s aparáty, videokamerami, kukátky a slunečními brýlemi bude na to místo mít ohromný vliv a zdaleka ne jen kladný!" Zhluboka se
10
Zajetí v ráji
nadechla. „Kdekoliv ve světě můžeme vidět škodu, kterou turisté napáchají!" Už si nebrala žádné servítky a pokračovala: „Příroda v Keni trpí, protože její přirozený životní rytmus narušuje přílišné množství turistů. Ničí se tropické korálové útesy a rybí druhy vymírají, protože je příliš mnoho potápěčů! Vyhlazujeme tradiční kultury a někdy i celé kmeny tím, že k nim zavádíme radosti a požitky moderní civilizace!" Odmlčela se, zhluboka dýchala a zírala do ztemnělé zahrady. Ochrana životního prostředí byla jejímu srdci blízká, ale nepřála si, aby vypadala jako patetický fanatik. „Nemůžete zadržet pokrok," řekl mírně. Jaká bídná výmluva, chtělo se jí říci, ale spolkla ta slova. „Existuje pokrok a pokrok," reagovala umíněně a snažila se zachovat klid. „Lze ho dělat zodpovědně a naopak. A když si projdu vše, co jsem už viděla a slyšela o vašem projektu, mohu dojít pouze k závěru, že to zodpovědné není." Tohle bylo ovšem záměrně mírné vyjádření. Ve skutečnosti si myslela, že je to ostuda. Pohlédla na jeho stíněnou nepohnutou tvář. „A jsem si jistá, že nejsem jediná, která tyhle názory vyjadřuje." Nepatrně přikývl. Tvář měl nevyzpytatelnou. „Ne, to opravdu nejste." Pokynul k domu. „Tady ale nikdo z takových lidí není, takže vám doporučuju, abyste si svůj názor ponechala pro sebe." Nestydatý chlap! „Nechala bych si ho pro sebe, kdybyste mě nepokoušel! Ptal jste se speciálně na můj názor a tak jsem vám ho poskytla!" Ústa se mu darebácky zkřivila. „Ano, je to tak. A za ten velmi diplomatický jazyk vám skládám poklonu. Stejný názor vyjádřený méně vzletnými slovy jsem už vyslechl." Napil se s očima na její tváři. „Raději se půjdu dovnitř věnovat ostatním hostům. Užijte si přírody."
11
Zajetí v ráji
Sledovala, jak kráčí do domu. Rozčílila ho? Nevěděla a bylo jí to fuk. Požádal ji o názor, tak mu ho řekla. „Užijte si přírody." řekl. Dobrá, zařídila se tak. Neměla náladu rozmlouvat s lidmi, kteří ničí přírodu s jediným cílem, aby zvětšili svoje bohatství. Zhluboka vdechovala voňavý vzduch a rozhlížela se. Mohutné letité stromy - duby, hikory a kanadské tsugy - stínily dům. Křehké japonské javory s vínově rudým olistěním dodávaly eleganci a rozložité azalky oživovaly zahrady sprškami zářivé barvy. Nebylo jí dopřáno klidu a pokoje, protože chvíli po Chaseově návratu do domu se objevil Sean. Paží ji majetnícky objal a ona instinktivně strnula. Tohle nikdy před tím neudělala. Věděla, že jde o jakési znamení, významem jasné a nezměnitelné. Bylo všude mezi nimi. Nemilovala ho. Nedokázala to. Lítostí se jí stáhlo hrdlo a bolestivě polkla. „Hledal jsem tě," řekl a políbil ji na tvář. „Hezký večírek. Co děláš tady venku?" „Jen jsem potřebovala trochu čerstvého vzduchu." Jeho zlost vůči ní očividně ochladla, ale ona význam roztržky v autě nedokázala přejít. Nemohla zůstat slepá k Seanově sobeckému a nezdvořilému postoji, jenž k ní zaujímal. „Co si myslíš o Chaseovi?" zeptal se. „Je velice impozantní. Dokonale suverénní." Sean se rozesmál. „Velká škoda, že tu není jeho bratr Breck. Je na Dálném východě, kde projednává nějakou další obchodní smlouvu. Ti dva tvoří pěknou kombinaci. Dneska chce tropický prales vidět každý." Sean byl jedním z potenciálních investorů projektu, i když malým. Zato jeho nadšení bylo velké. Mnoho podrobností jí neřekl, takže rozsah projektu nechápala, dokud toho večera nespatřila model a další vysta-
12
Zajetí v ráji
vované věci. Neměla chuť se s ním o tom bavit a dostat se tak do další rozepře. Jedna hádka denně s ním úplně stačila. Neříkala nic. Pohladil ji po šíji. „Je mi líto, že jsem tě rozčílil," pokračoval. „S tou cestou buď ale prosím rozumná." Do hlavy jí stoupala nová zlost. Se skřípěním zubů se od něj odtáhla. Seanova definice rozumného vyhovovala jeho přáním. „Nemusíš odjet, že?" zeptal se, když neodpovídala. Beznaděj se jí smísila se vztekem - byla to trpká směsice. Názor tedy nezměnil. Nebral ji vážně. Ztěžka polkla. „Odpověď zní ano i ne. Ano znamená: samozřejmě, že musím odjet. Je to fantastická příležitost. A ne, že odjet nemusím, když jsem nucena, protože mi to poroučí nadřízený." „To se rovná faktu, že odjet chceš." Vztek teď dosahoval vrcholu. „Ovšem, že jet chci! Bude to dobré pro mou kariéru. To ti nedochází, že? Čestně mi řekni, proč si nepřeješ, abych se na tu cestu vydala!" „Takhle tábořit v divočině je nebezpečné. Mohla by ses něčím nakazit." Při řeči se díval jinam, jakoby se jí neodvažoval podívat do tváře. Uštěpačně se zasmála. „Ach, proboha! Nechtěj mě rozesmát!" Vymlouval se, jakoby jeho protest vycházel spíše z obavy o její blaho než z jeho vlastního sobeckého zájmu. „Budeš pryč dlouhou dobu." Vyhlížel zachmuřeně. „Měsíc. Určitě dokážeš jeden měsíc beze mne přežít." „Příští víkend budeme muset zrušit." „Ano. Je mi to líto." Jeden z jeho přátel je pozval na víkend na svou luxusní jachtu, která křižovala zátokou Chesapeake Bay. Těšila se na to, ale občas je třeba přinášet oběti. Bylo příliš mnoho žádat od muže, aby někdy vyhověl potřebám ženiny kariéry?
13
Zajetí v ráji
Sean netrpělivě povzdechl. „Sky, potřeboval jsem volno! V poslední době jsem pracoval zběsilým tempem a nějakou relaxaci potřebuju!" „Můžeš jet beze mne Seane." Cítila, jak ji zalévá vlna únavy. Tenhle rozhovor si nepřála. Bylo to beznadějné a k ničemu, odmítal prostě rozumět. Brada mu ztuhla, šedé oči měl jako led. „To nebylo v plánu. Chci tě mít při sobě." „Já vím, ale občas je třeba plány měnit," řekla vyčerpaně. Choval se jako nějaký zkažený spratek. U muže či kohokoliv jiného vlastně nikterak roztomilá kvalita. „Myslel jsem, že budeš chtít být se mnou. Myslel jsem, že...mezi námi něco je." Nemáš pravdu, pomyslela si se skleslým pocitem, který ji zaplavoval. „Myslím Seane, že jsi hrozně sobecký. Proč nedokážeš pochopit, že je ta cesta důležitá pro moji kariéru?" Neříkal nic. Byla to velmi výmluvná odmlka a Sky ztrácela odvahu. „Nepovažuješ mou kariéru za důležitou, že?" Ve vlastním hlase slyšela tupou rezignaci. Pravdu znala, ale do téhle chvíle se ji bránila slovně vyjádřit. „Vypadá to, že ji považuješ jen za nějakého koníčka." „Sky, v tomhle dosáhne velkého úspěchu jenom velmi málo fotografů. A ty to víš." Strnula. „Já to dokážu, Seane. Dokazuju to. V uplynulém roce se mi dařilo velmi dobře." Její kolekce nazvaná „Víra" se vystavovala v Benedict gallery ve Washingtonu D.C. Získala několik velmi dobrých zakázek. V téhle branži bylo třeba jen času a vytrvalosti. A spousty tvrdé práce. „Uživím se, platím daně, nemám žádné dluhy a mám vlastní dům." „Stodolu, Sky," pronesl s odmítavým gestem. „Bydlíš ve stodole." Řekl to, jakoby spala na slámě s vepři.
14
Zajetí v ráji
I když bydlela ve stodole - adaptované červené stodole - měla ji moc ráda. Jistě, pro bydlení výstřední místo, ale bylo prostorné, pohodlné, jedinečné a dokonale vyhovovalo jejím potřebám. A nezáviselo samozřejmě na Seanově komplikovaném pohodlí. Nu, měla už dost Seana i jeho komplikovaných zvyklostí. „Mé práce si nevážíš, snižuješ mé úsilí a nelíbí se ti kde bydlím," řekla hořce. „Vůbec nevím, proč se o mě zajímáš a proč beze mne nemůžeš měsíc vydržet." „Sky, nezačínej," upozorňoval ji. Krátce a výsměšně se pousmála a v tom byla všechna skleslost ta tam a vytryskl z ní vztek. „Já nic nezačínám! Já něco začínám! Nedokážu už snášet tu tvoji aroganci, pane generální řediteli! Možná máš velký titul a ohromný příjem, ale malý rozum!" Otočila se a na nejistých nohách odkráčela. Co mu dalo právo k takové zatracené aroganci? Vtrhla do místnosti, v níž probíhal večírek, prošla prvními dveřmi v dohledu a přímo se srazila s jakousi pevnou a širokou hrudí. Ten střet ji v cestě zastavil. Obličejem se tiskla k hladké bavlněné látce jakési košile. Vdechovala svěží mužskou vůni. Bradou vnímala teplo, které procházelo košilí. Tělo jí zaplavilo palčivé a opojné teplo. „No, no," lenivě protahoval Chase. „Prcháte z mého večírku?" Jednou paží ji objímal a snažil se ji uklidnit. Vymanila se mu z objetí a pokoušela se ovládnout. „Ráda bych," řekla upjatě, „ale musím počkat na odvoz." Tahle cesta domů příjemná nebude. Seanova zlost jen tak nezmizí. Pozdvihl zvláštní obočí. „Nebavíte se? Je snad něco v nepořádku s jídlem?" „Ne. Cosi v nepořádku s muži." „To je ale dost obecné prohlášení."
15
Zajetí v ráji
„Jsem zlostí bez sebe." Rozesmál se. Byl to hluboký a sytý zvuk a Sky si pojednou uvědomila, že se usmívá. To smysl pro humor z ní dostával její lepší já. Do očí se jí třpytily ty jeho. „Se slovy tedy zacházet dovedete. Tak co je na mužích špatného?" „Jsou sobečtí, arogantní a panovační," řekla nadneseně. „Co takhle něco k pití na uklidněnou?" Chtěla se uklidnit. Mile se usmála. „Řekl byste to takhle některému z vašich mužských obchodních přátel, kdyby měl zlost?" zeptala se v lehkém tónu. Zamračil se a uvažoval. „Takhle přesně ne." „Poplácal byste ho po rameni a řekl: „Pojďme, potřebuješ se napít brachu." „Obávám se, že kdybych ho poplácal po rameni, zhroutil by se." Sky si povzdychla. Bylo to beznadějné a marné. Nemohla za to, že je malá a blond. Vyvolávala v mužích, že ji musejí chránit, což bylo pěkné, když jste ulehli se zápalem plic a potřebovali ošetřovatelskou péči, v normálním životě to ale vyvolávalo zlost. „Já se nezhroutím. Jsem vlastně velmi silná a ano, napila bych se ráda. Něčeho méně opojného než je šampaňské - čehokoliv." Chase si ji prohlížel s pobavenou zvědavostí. „Už se na tom pracuje." O chvíli později měla v ruce sklenku whisky se sodou a s povděkem se napila. Nebyla žádný piják tvrdého alkoholu, ale někdy ho měla ráda. „Líbí se mi vaše šaty," řekl, když po ní přelétl zrakem. „Jsou takové - ehm - zálesácké." Měly strohý a maximálně prostý střih a byly by diskrétně elegantní, kdyby neměly na hedvábné látce exotický vzor. Ten listnatý dekorační motiv v mnoha
16
Zajetí v ráji
zelených odstínech kontrastoval s malými sprškami živě červené, žluté a modré, které se daly při bližší prohlídce identifikovat jako papoušci skrytí v zeleni. „Děkuju vám," řekla rozzářeně. Uvažovala, jestli to myslel doopravdy. „Ne každý sdílí váš názor." Sean byl méně než nadšený a ptal se, proč si nemůže vzít něco méně křiklavého, třeba v černé barvě. Dostala se kvůli tomu do deprese, což nebylo nic povznášejícího. „Černá bude vypadat elegantněji a rafinovaněji," radil jí. Zasmála se. „Seane, myslela jsem, že jsi si už všiml, že nejsem elegantní a rafinovaný typ. Plahočím se po lesích a povídám si s brouky a ptáky. V těch šatech se cítím jako doma." S oblibou se obklopovala stromy, keři, ptáky a milovala papoušky. A při vyhlídce na hotelový projekt v tropickém pralese považovala tyhle šaty za mimořádně příhodné. Koupila je ve výprodeji. Původně byly velmi nákladné, ale movité ženy je na svůj vkus zjevně považovaly za příliš vyzývavé. Chaseovy oči se zaleskly. „Papoušky považuji za zvlášť pozoruhodné." „Papuánští královští papoušci," poučila ho. „Alisterus chloropterus." „Ach, ornitoložka," poznamenal. Zavrtěla hlavou. „Fotografka." Bezelstně se usmála. „Vždycky, když se toulám po lesích, pátrám po papoušcích. Ale nikdy žádného nezahlédnu." Ušklíbl se. „Dovolte, abych vám prokázal laskavost," řekl. „Hledat papoušky ve virginském lese je marná věc." Kousla se do rtu, aby se neusmála. Nepodařilo se jí to. „Víte, není pěkné, když vám někdo rozbíjí sny." Její hlas zněl lehkovážně, ale ovzduší mezi nimi nebylo zdaleka tak nezávazné. Cosi bylo ve vzduchu - cosi se odráželo v jeho očích a v tónu jeho hlasu.
17
Zajetí v ráji
Jeho zelené oči se jí nespouštěly z obličeje. „Nějak se mi nezdá, že bych dělal zrovna tohle." Napila se, neříkala nic, cítila zrychlený puls a měla pocit jakéhosi podivného neblahého tušení. „Nu a o co jiného se zajímáte, kromě fotografování papoušků?" zeptal se nahodile. Proč nevěří, že se ptá jen tak, jak to vyznělo? Že by jeho otázka měla nějaký skrytý záměr? „S oblibou cestuju, ale nemám k tomu mnoho příležitostí, mám ráda pěší turistiku a sjíždění divokých řek." Pozvedl obočí. „Opravdu?" Přikývla. „Ano, je to tak." Na údiv byla od lidí zvyklá. Nevypadala jako sportovní typ. Byla příliš malá, příliš světlovlasá, příliš ženská a tenhle její image nerozptyloval ani krátký sportovní sestřih. „A vy?" zeptala se. „Co děláte ve volném čase? Hrajete golf? Jezdíte na koni?" Přikývl. „Ovšem." Hodil do sebe zbytek drinku a pak kdosi upoutal jeho pozornost, takže se vděčně vytratila. Chtěla odjet domů. Měla už dost laskavých úsměvů a konverzace pro konverzaci. Jistě, Sean bude chtít zůstat. Miloval takové příležitosti. Říká se tomu navazování kontaktů. Sama by je měla navazovat. Konec konců, nemůžete vědět, odkud se vynoří nějaká nová zakázka a tady se pohybovala spousta vlivných typů. Ale jí na tom dnes večer nezáleželo. Přála si odjet domů, poplakat si a libovat si v sebelítosti. Mimovolně zaťala ruce a ztěžka polkla. V devatenácti byl život perfektní. Myslela, že to takové bude až do jeho konce. Pak, ve dvaceti, se svět kolem ní zhroutil. Byla tak mladá, tak idealistická a plná snění. Tohle období se zdálo jako druhý život. Teď se občas cítila moudrá, stará a cynická. Nebyl to příjemný pocit. Rozhodně si jej nehodlala pěstovat.
18
Zajetí v ráji
Rozhlédla se po místnosti. Hledala Seana. Třeštila jí hlava, což, vzhledem k okolnostem, příliš nepřekvapovalo. Včera byla vzhůru dlouho do noci. Papírovala a pak si četla o Mexiku. Ta trocha spánku, kterou utrhla, byla vrtošivá a plná zmatených snů. A teď ta hádka se Seanem...Třela si čelo a cítila se tělesně vyčerpaná a emočně vyprahlá. Kde jen může být? Netrpělivě bloumala kolem. Bolely ji nohy. Nebyla zvyklá nosit vysoké podpatky, i když jí dodávaly příjemný pocit, že je o něco vyšší a šarmantnější. Ani po deseti minutách nebylo po Seanovi ani potuchy. Začínala pociťovat nervozitu a v hlavě jí bolestivě pulsovalo. Po chvíli vyklouzla z domovních dveří a šla hledat Seanův vůz. Byl to bílý Pontiak Fiero. Kéž by mohla nastoupit do vlastního auta, starého malého Jeepu v barvě modré oblohy a nemusela záviset na Seanovi. Ale její malý džíp by moc nezapadl mezi honosné vozy na parkovišti, pomyslela si při prohlídce impozantní kolekce nákladných limuzín. Po Seanově fieru nebylo ani stopy. Auto bylo pryč a zůstal po něm jen prázdný prostor mezi nablýskaným uhlově černým Mercedesem Benz a kovově modrým BMW. Chvilku stála zcela nepohnutě a nevěřícně. On odjel! Odjel bez ní! Ten holomek! Na večírku nikoho neznala. Zůstala sama na míle daleko, ve venkovské krajině a v odlehlém historickém domě. Nevěděla ani, kde přesně je. Sean řídil a ona moc pozornosti krajině nevěnovala. Vyšplouchl ji. Jinak se to nazvat nedalo. To, že tu trčí v bezvýchodné situaci, je určitě Seanova pomsta. Měla to vědět. Řekla mu, že má malý rozum a tohle je důkaz. Žádná třída, žádné způsoby. Jak ho někdy mohla mít ráda? Děsivé pomyšlení, jak byla slepá. A plná nadějí. A hloupá. Namáhavě polkla.
19
Zajetí v ráji
V hlavě jí tepalo. Třela si spánky. Vrátila se do domu a zamířila k baru. Potřebovala se něčeho napít, džusu nebo vody. Potřebovala se zbavit té bolesti hlavy - začínala vidět hvězdičky. Začínala se jí točit hlava. Chtěla zjistit, jak se dostane domů. Přehlížela místnost a prohlížela si hosty. Všichni muži byli oblečeni v drahých šatech. Všechny ženy měly nákladné róby, ani jediná nebyla s papoušky. Ani jedna důvěrně známá tvář, ani jeden člověk, kterého by mohla požádat, aby ji odvezl domů. Šlo o téměř hodinovou jízdu. A na taxi ani pomyšlení. Zlikvidovalo by to její měsíční rozpočet na stravu, pokud by se jí vůbec podařilo sem, do téhle pustiny, nějaké dostat. A to bylo vysoce nepravděpodobné. Požádala o sklenici oranžády s ledem a šla si hledat nějaké klidné místo, kde by se mohla posadit. Mramorová vstupní hala zela prázdnotou. Kdyby se tu na chvíli posadila, třeba by ji hlava přestala bolet. Povšimla si nepatrně pootevřených dveří a v nich zahlédla stůl, knihovnu a rozložitou pohovku. Pohovka! Odsunula dveře, vklouzla dovnitř a zavřela za sebou. Potřebovala si lehnout - jenom na chvilinku. Pokud to nepůjde, vytratí se. Postavila sklenici na masivní dubový stůl. Jako podložku použila potrhanou obálku z odpadkového koše. Shodila střevíce, lehla si, zavřela oči a snažila se na nic nemyslet. Připadala si jako v ráji. Z ostatních částí domu slyšela tlumený hovor a smích. Klid v pracovně působil na její zmučenou hlavu jako balzám. Za chvíli vstane a s problémem odvozu se vypořádá. Když se probudila, bylo na to již příliš pozdě. Hodiny ukazovaly tři po půlnoci a v domě jí děsilo ticho jako v hrobce. Cítila, jak v ní vzrůstá panika a s náma-
20
Zajetí v ráji
hou ji potlačila. Nešlo o konec světa. Cítila se jen nesnesitelně trapně. Zadržela smích. Ach, Bože, dopustíš, abych se dostala do takové situace. S námahou se posadila a zírala do tmy, dokud se oči nepřizpůsobily. Náhle už se nezdálo vše tak temné. Oknem vplula vlna měsíčního svitu a zalila bytelný dřevěný stůl stříbrným leskem. Bolest hlavy přestala. Dobrá zpráva. Zatoužila si zajít do koupelny. Nic povzbudivého. Jak již večer zjistila, koupelna se nacházela poblíž vstupní haly. Bohužel, tekoucí voda nadělá hluk. Co když ji ten zelehooký tygr uslyší? Domnívala se, že spí kdesi v domě. Ach Bože. Jakoby to viděla. Bude po ní pátrat v černém hedvábném pyžama. A... dopadne ji. Neměla prostě na vybranou. Po špičkách vyšla ze dveří a přešla přes orientální kobereček, který zdobil mramorovou vstupní halu. Velké točité schodiště stoupalo majestátně do druhého podlaží. Našla koupelnu a modlila se, aby neuslyšel proud vody, když se omývala. Zrcadlo zobrazilo děsivý pohled. Celý obličej měla umazaný od očních stínů. Vlasy jí trčely všemi směry a vypadaly v křiklavém světle jako odbarvené koště. Blond vlasy měla nefalšované, ale Sky se jaksi podobala trampovi, zvláště teď, když měla šaty katastrofálně pomačkané. Ubozí zneužití papoušci. Po špičkách se vrátila do pracovny, posadila se na pohovku a se zadrženým dechem čekala na zvuky kroků v domě. Nic. Po chvíli začala dýchat uvolněněji. Musí vzít rozum do hrsti. Odejít z domu nemělo žádný smysl. Nikdo jí neodveze a navíc byla schopná jen mlhavě si vybavit polohu místa, kde zůstala sama. Od své stodoly byla vzdálena bezmála hodinu jízdy. Pěšky tu vzdálenost ujít nemohla. Když teď v noci zavolá své přítelkyni Beth nebo matce, aby si ji vyzvedly, i tak to bude na
21
Zajetí v ráji
nic, protože jim nedokáže udat správný směr. Zbývala jí jediná možnost. Bude svou přítomnost muset dát najevo a požádat o pomoc. O pomoc Chase Montany, který spí kdesi v tomhle rozlehlém domě. Z pochopitelných důvodů nebyla ve tři ráno vhodná doba jít ho hledat a budit. Zavřela oči a představila si ho, jak spí na velkém lůžku v černém hedvábném pyžama nebo možná jen tak. Asi jen tak. Představovala si, jak se dotýká jeho paže, jak se ho snaží probudit ze spánku. V duchu zahlédla jen to, jak se zamručením vyskakuje nahý z lůžka. Ušklíbla se sama sobě. Fajn, ještě se dovede smát. Na takovou konfrontaci nenastala ještě vhodná doba. Ráno je moudřejší večera. Povzdechla a uhladila látku na šatech. Hedvábné šaty nebyly určeny pro spaní. Zaúpěla. Ráno uvidí pohromu. Pohledem zachytila zarámovanou fotografii na stole, který ozařoval měsíční svit, a nedokázala odolat podrobné prohlídce. Šlo o formální rodinný portrét: otec, matka a dva mladí nezletilí synové. Poznala Chase, ale šlo o mnohem mladší verzi toho, s nímž se večer seznámila. Druhého odhadla na mladšího bratra. Ten portrét jí připadal mučivě formální. Otec měl na sobě šaty s úzkým proužkem a vyhlížel zachmuřeně. Matčin oděv patřil mezi konzervativně elegantní. Měla perlový náhrdelník a afektovaný úsměv. Oba chlapci stáli toporně, oděni v saku, košili a tmavé kravatě a vlasy měli ulízané dozadu. Úsměv mladšího hocha připomínal strnulou grimasou, jež se velice podobala Chaseově. Přesto se výrazem lišili. V Chaseových očích zářil čertovský lesk. Tentýž třpyt spatřila včera večer. Po zádech jí přeběhlo náhlé slabé zamrazení. Vůbec se na ranní setkání s ním netěšila.
22
Zajetí v ráji
Vrátila se k pohovce, položila se na ni a zavřela oči. Nic jiného se dělat nedalo. Kdyby jen mohla zvednout telefon a zavolat Beth. Beth umře smíchy, ale ne ve tři v noci. Sky pocítila bolestné sevření a zapudila je. Beth s Kevinem se během pár měsíců odstěhují do Severní Dakoty. Už na koleji se stali součástí jejího života. Jen oni dva znali Joshe. Jejich odjezd v jejím životě zanechá velkou trhlinu. Probudila se do šedého jitra s pocitem nevyhnutelného osudu. Okny bez záclon neprosvítal žádný sluneční svit, takže to na jarní ráno vůbec nevypadalo. Sky se zaškaredila. K dodání kuráže by jí trocha slunce nezaškodila. Ručičky jejích náramkových hodinek překročily právě sedmou. Káva. Tělo žadonilo o šálek silné kávy. Tiše se přesunula ke dveřím a opatrně je na štěrbinu pootevřela. K uším jí dolehly tlumené zvuky. Kdosi se pohyboval někde v přízemí. Chase Montana? Se srdcem v krku vklouzla opět do koupelny a opláchla si obličej a ruce. Papírovým kapesníkem a pleťovou vodou, která stála prozřetelně na zrcadle, setřela zbytky po maskaře. Hřebenem z kabelky si pročísla vlasy. Se šaty se nedalo dělat nic. Vypadaly žalostně. Tiše, téměř nehlučně se vrátila do pracovny a obula se. Napřímila se v celé své výšce a zhluboka se nadechla. Nadešel čas setkat se tváří v tvář s tygrem. Nejdřív ho ovšem musí najít. Kde je kuchyň, věděla. Včera večer se z ní vynořovaly podnosy s jídlem. Bylo to logické místo, kde hledání zahájit. Kuchyňské dveře se otevřely dřív, než se k nim dostala. Stál v nich sám Chase Montana v nekonvenčních kalhotách a rozhalené košili u krku a v ruce držel šálek kávy.
23
Zajetí v ráji
Překvapeně pozdvihl obočí a pak je zase usadil do přirozeného postavení. Oči se mu zúžily, ústa se zkřivila v dravčím úšklebku a ticho praskalo napětím. „Ale, ale," protahoval ospale. „Podívejme, kdo je tady."
24
Zajetí v ráji
DRUHÁ KAPITOLA Z tónu jeho hlasu zachvátila Sky úzkost a v kolenou cítila nervózní chvění. Protože vratkost v kolenou nepolevovala, moc slibně to nevyhlíželo. „Usnula jsem ve vaší pracovně," řekla. „Omlouvám se." Montana postavil kávu, vrazil ruce do kapes a prohlížel si ji očima zúženýma podezřením. „To je zajímavý způsob," pronesl ledově klidně. „Provádíte ho často?" „Způsob?" opakovala nechápavě. Přikývl. „Slyšel jsem, že seznámení s nezadanými muži je dnes obtížné. Na to téma se píší celé knihy." Sky nebyla mocná slova. Takové knihy už viděla. Jak získat bohatého muže, Milovat bohatého muže je snadnější. Zaplavil ji vztek a ponížení. Vynaložila všechnu sílu k tomu, aby se dostatečně uklidnila a pak promluvila. „Pane Montano, nikdy jsem nepovažovala za nutné uchylovat se k těmto způsobům. A kdyby, snad vás uklidním tím, že vás bych si za oběť nevybrala. Nejste totiž můj typ." Pozvedl posměšně obočí. „Je to pravda?" zeptal se zvolna. Napřímila se a upřeně a pevně se zahleděla do jeho chladných zelených očí. „Ano, pravda." Nebylo snadné vypadat vážně v pomačkaných šatech s papoušky. Byla si toho dobře vědoma, ale proklela by se, kdyby
25
Zajetí v ráji
se od něj nechala zastrašovat. Sjel ji pohledem od hlavy k patě. „Pak mi prosím objasněte, jak to přijde, že jste se tu schovala." „Neschovala jsem se! Prostě jsem si lehla na pohovku ve vaší kanceláři. Nesnesitelně mě bolela hlava." A cítila jsem se mizerně a vyčerpaně, dodala v duchu. „Bolení hlavy?" To si děláte legraci, vyzníval jeho tón. „Ano. Skutečná migréna." Hleděla na něj opovržlivě. „Věřte, že svádět vás, či jiného muže, bylo to poslední, co jsem zamýšlela. Přála jsem si jediné. Zbavit se té bolesti." Otočila se a rozhodně kráčela ke dveřím. Odcházela. Půjde pěšky. Požádá o svezení třeba na náklaďáku s hnojem nebo na čemkoliv, jen aby se dostala pryč od toho nesnesitelně domýšlivého muže, který se domnívá, že se schovala v jeho kanceláři z nějakého zvráceného důvodu. Ale nebyla dost rychlá. Chytil ji za zápěstí. „Kam jdete?" otázal se. „Odcházím!" Jeho velká ruka obemkla její zápěstí bolestivým sevřením. „Pusťte!" „Vy tu máte vůz?" „Ne! Půjdu pěšky!" Montana povolil stisk. „Myslím, že to není rozumné." Významně se zadíval na její pomačkané večírkové šaty a střevíce s vysokými podpatky. „Bude pršet a myslím, že na pěší tůru v tomhle kraji v sobotu o sedmé hodině ráno nejste přiměřeně oblečená." Ovšem, že nebyla. Pohlédla do jeho chladných zelených očí. „Dlužíte mi omluvu." procedila mezi zaťatými zuby. „Ne, dokud se nedozvím, proč jste tady." „Vždyť jsem vám to už pověděla!"
26
Zajetí v ráji
„Proč bych měl věřit té povídačce s bolavou hlavou?" „Nemám ponětí!" „Dobrá, přejděme k faktům. Jmenujete se Sky Maloneová a jste fotografkou." „Ano," řekla a zírala mu přímo do očí. „A údajně jste sem přijela se Seanem Kendallem." „Nikoliv údajně. Přijela jsem s ním." Přikývl. „Dobrá, přijela jste s ním." Podrážděně povzdechla. „Vysvětlil byste mi prosím, co tohle všechno znamená? Nemám dobrý pocit z výslechu o sedmé ráno!" Souhlasně přikývl. „Myslím, že by ode mne bylo společenské, kdybych vám nabídl místo a šálek kávy. Pojďte prosím." Podržel jí otevřené kuchyňské dveře a pokynul dovnitř. „Cukr? Smetanu?" dotazoval se laskavě. „Obojí prosím." Postavil před ni šálek a také misku s cukrem a malou lepenkovou krabičku smetany z lednice. Znovu si dolil do svého hrnku a posadil se proti ní. „Řekla jste mi, že jste tu v noci nezůstala kvůli touze po mém těle," prohlásil nenuceně. „Co jiného by to tedy mohlo být?" „Vaše stříbro," řekla okamžitě. „Třeba jsem vás chtěla okrást, ukrýt se a prchnout uprostřed noci." „Jenže my máme poplašné zařízení proti zlodějům a kdybyste se pokusila odejít, bylo by se spustilo hotové peklo." Sky pokrčila rameny. Montana upil kávy. „Objevila jste nějaké stříbro, které vypadalo zajímavě?" zeptal se s posměšným zájmem. „Žádné." Sky si do kávy nasypala tři vrchovaté lžičky cukru.
27
Zajetí v ráji
„Nu, to je úleva." Pronikavě sledoval, jak Sky míchá svou kávu. „Máte slabost pro sladké?" „Obyčejně ne, zdá se ale, že potřebuju energii." Nenasytně pila. Vnímala, jak jí ta sladká výživná směs příjemně klouže do žaludku. Montana se pohodlně opřel. „Takže nešlo ani o moje tělo ani o stříbro. Zajímavé." Napil se kávy a prohlížel si ji přes okraj hrnku, jakoby byla nějaký fascinující, ale nebezpečný hmyz. Sevřela rty. „To jste k lidem vždycky tak podezíravý? Netrpíte chorobnou podezíravostí?" „Až donedávna ne." Usmál se. Přátelský úsměv to nebyl a Sky cítila, jak v ní zlé tušení vzrůstá. Posilnila se dalším pořádným douškem kávy. „A copak se nedávno stalo?" zeptala se a snažila se, aby to znělo nedbale. Pohlédl na ni upřeně a pronikavě. „Kdosi mě zažaloval." Vnímala pevnou linii jeho brady. „Ach, vážně? Jdou po vás ochránci životního prostředí?" Při tom pomyšlení jí neuniklo pousmání. Nemohla si pomoci. „Připadá vám to zábavné?" otázal se chladně. Její úsměv se rozšířil. „Vlastně ano, je to tak," řekla lehkomyslně. „Ten hotel v Ekvádoru je příšerný nápad." „To jste mi říkala včera." „A to ze mne dělá zločince?" „Ne, to ne." Vstal, vzal kávovou konvici a oběma dolil. „Pokud mě z něčeho podezíráte, mám právo to vědět. Dopustila jsem se jen toho, že jsem usnula na vaší pohovce a vy mě teď vyslýcháte, jako obyčejného zločince! O tom procesu nic nevím a nejsem zde proto, abych na vás něco vytahovala, myslíte-li si to!" Oči se mu zúžily. „Bohužel, nemám jistotu."
28
Zajetí v ráji
„Myslíte, že lžu?" Pokrčil rameny. „Neznám vás, víte? Najít vás tady mi připadá velmi podezřelé. Prostě se snažím zjistit, o jaký důvod by mohlo jít." Nepatrně se odmlčel. „Krom té historky s bolavou hlavou." Sky si rukama zakryla obličej a zaúpěla. Neexistoval způsob, jak by ho o své nevině přesvědčila. „Co se včera večer odehrálo se Seanem?" pokračoval. „Říkala jste, že jste přijela na večírek s ním." „Ano, přijela." Sňala ruce z tváře a na stole před sebou je spojila dohromady. „Ale neodjela jste s ním." „Ne, neodjela." Za těchto okolností to snad podezřele vypadalo. Montana neměl Seana rád. Tím si byla Sky jistá. „Proč ne?" Co na to má povědět? Pravdu a nic než pravdu: vyšplouchl mne. „Odjel beze mne," řekla, což znělo trochu důstojněji. Pokoušela se nedívat na malý chomáček tmavých chloupků na prsou, které mu vykukovaly z rozhalené košile. Zdálo se, že ji na něm znervózňuje všechno oči, hlas i ty zatracené chloupky na jeho prsou. Pozdvihl obočí. „To by naznačovalo určitý nedostatek způsobů, že?" „Naprosto." Mohla jenom souhlasit. „Myslím, že se nesmyslně a směšně vztekal." Potlačila nervózní uchichtnutí. Situace začínala dostávat fraškovitý náznak. „Nesmyslně vztekal? Myslel jsem, že tak se vztekají jenom děti." „Někteří muži také," řekla nevážně. „Pokud před nimi ženy nepadají na kolena a neprosí je." „Chápu. Vztekal se tedy, protože jste před ním nepadla na kolena a neprosila ho."
29
Zajetí v ráji
Sky přikývla a snažila se nerozesmát. „Dalo by se říci, že ano. Chystám se odjet na měsíc do Mexika a o tom jsme se pohádali ve vaší rozkošné zahradě." „Ach, poté jste se mi vrhla do náruče. Vlastně jste do ní zapadla docela pěkně. Povšimla jste si?" Vyslala k němu umlčující pohled a ústa se jí zkřivila. „Jde jen o nahodilý postřeh. Když držím ženu v těsném objetí, nedokážu nevnímat její tělo." „Doufám, že to pro vás bylo silné vzrušení," řekla ironicky. „To ano." V úsměvu odhalil rovný bílý chrup. „A teď mi povězte, co máte za potíže s tou cestou do Mexika?" zeptal se ledabyle. Rozmlouvali přece nezávazně, že? Zatím tomu nevěřila. „Pokud mne se týká, vůbec nejde o problém. Považuji tu cestu za báječnou profesionální příležitost." Přikývl. „Ale Sean v tom vidí problém," domýšlel si. „Ano a nejde o žádný z jeho obchodů." Už jí začínal pořádně obtěžovat. Nelíbil se jí ten lesk v jeho očích - jakási podivná směs pobavení a podezření. Nedokázala odhadnout, co si o ní myslí a jaký z ní má dojem, a to ji vyvádělo z rovnováhy. Uznale na ni pohlédl. „Sean měl dojem, že bez vás tu dlouhou dobu nevydrží. Nedovede si představit, že dáte přednost cestě do Mexika před ním." Sky pocítila nával zlosti. „Ach, tak on vám to vyprávěl, že?" Pousmál se. „Ne. Nějakou dobu už Seana znám a tohle je prostě zasvěcený odhad. Proč jedete do Mexika?" „Jeden můj přítel vede malý výzkumný tým. Požádal mne, abych je provázela jako fotografka. Moc peněz z toho neplyne, ale ten zážitek za to opravdu stojí. Pro mne to bude nové prostředí, a to je vždycky
30
Zajetí v ráji
velmi inspirativní." Kousla se do rtu s pocitem prudké trpké lítosti. „Bohužel, Sean se nedomnívá, že je má práce příliš důležitá. Tolik řekl včera." Zachvěl se jí hlas, a to ji popudilo. „A vy to moc příznivě neberete." „Ne," řekla pevně. „Řekla jsem mu, že nehodlám snášet jeho neochotu a..." Sky zaváhala a odmlčela se. „A co?" vybízel ji Montana. Pojednou bylo obtížné se nesmát. „Řekla jsem mu, že má velký titul, velký plat a malý rozum. Nelíbilo se mu to. Myslím, že mi ujel, aby se pomstil." „To je ale od něj nesmírně dětinské." Zasmál se Chase lenivě. „Takže jste tady uvízla v bezvýchodné situaci," uzavíral. Zdálo se, že mu to pomyšlení připadá zábavné. Sky dopila kávu a šálek odsunula stranou. „Kdybyste byl tak laskav a popsal mi cestu sem, zavolala bych matce, aby si pro mě přijela. Nevěnovala jsem včera cestě pozornost. „Vy bydlíte s matkou?" „Ne. Mám vlastní bydlení, ale rodiče žijí nedaleko." Montana se opřel. „A co si vaše matka pomyslí, až sem přijede a uvidí vás takhle?" Sky pokrčila rameny. „Povím jí, co se přihodilo. Bude to považovat za veselé. Má dost velký smysl pro humor. A mimo to, matka se s mou morálkou netrápí." „Netrápí? A to proč?" Sky si povzdychla. „Protože se není čím trápit." Přikývl. „To rád slyším," řekl zbožně a Sky se zachtělo po něm hodit svým šálkem. Dokázala se ovládnout. „Nicméně," pokračoval, „neobtěžujme vaši matku po ránu. Já vás domů zavezu." „To není nutné. Bydlím skoro hodinu jízdy odtud." „Bez starosti. Nejprve se nasnídáme."
31
Zajetí v ráji
„Nechci žádnou snídani, děkuju vám. Jen bych už ráda jela, abych se co nejdřív dostala ze šatů a do sprchy. Je mi hloupé sedět tu v těch směšných šatech." „Můžete si je svléknout a dát si sprchu tady." Zvedl ruku, jakoby zamítavou odpověď odrážel ..Prosím, buďte mým hostem, protože jím už beztak jste." „Nemám nic na převlečení. Nepřijela jsem na takový... výlet připravená, i když si to určitě myslíte." „Jsem si jist, že se nám pro vás něco najít podaří. Pojďte. Osprchujete se a já pro nás zatím připravím nějakou snídani." „Proč mě nezavezete domů rovnou?" Lehce pokrčil rameny. „Nemám naspěch." A hlavní slovo tu mám já, říkaly jeho oči. Beze mne nikam nepojedete. Měl ji ve své moci. „Doufám, že vám tahle malá přesilová hra dělá dobře," pronesla s chladnou přezíravostí. Jedno z jeho tmavých obočí se sardonicky pozdvihlo. „Přesilová hra? Nebuďme melodramatičtí, ano? Prostě dávám před započetím dne přednost dobré snídani a vám nabízím totéž a také sprchu a možnost převléknout si šaty. Jen se snažím být dobrým hostitelem." Mile se usmíval a ukázal na otevřené kuchyňské dveře. „Pojďte se mnou." Otevřel dveře do veliké ložnice. „Koupelna je támhle," prohodil a ukázal přes místnost. „Poslužte si vším, co potřebujete." Otevřel šatník. „Tady jsou šaty." Letmým pohledem ji odhadoval. „Určitě najdete něco, co vám padne." Sky přehlížela šatník. Drahé, moderní šaty. „Čí to je? Vaší ženy?" Montana se pousmál. „Ne. Kdybych měl ženu, věřte, že by neměla vlastní pokoj ani lůžko. Sdílela by moje."
32
Zajetí v ráji
„To by musela chtít," vyhrkla. Ach Bože, proč nedokáže držet jazyk na uzdě? Jeho zelené oči se setkaly s jejíma. „Ach," řekl zvolna a významně, „přála by si to." Proti své vůli si musela přiznat, že je to asi pravda. Mysl jí zaplavily zneklidňující představy, které s námahou zapudila. „Sebejistý, že?" zeptala se a do hlasu vložila notnou dávku výsměchu. Usmál se. „Och, velmi." Rozhlížel se po místnosti. „To je pokoj... ehm... mé sestry." Pokoj jeho., ehm... sestry. To jistě. Pochybovačně si ho změřila. Zelené oči se mu leskly. Vrátil se ke dveřím. „Pustím se do snídaně. Máte něco zvlášť nerada či nějaké alergie?" Ano, vás, chtělo se jí říci, ale nevyřkla to. „Ne. Mám ráda všechno." „Žena podle mého gusta," řekl a Sky měla podruhé v krátké době pokušení něco po něm hodit. Zavřel dveře a byl pryč. „Všichni muži jsou bahnem společnosti," řekla jí nedávno patnáctiletá sestřenka ve snaze vypadat důležitě a světaznale. A Sky začínala mít dojem, že to dítě má pravdu. Všichni, až na Joshe, doplnila automaticky, zatímco se mračila na dveře. Ale Josh byl mrtvý. Josh nebyl bahnem společnosti. Josh byl báječný. Sdíleli společně manželství, malinký byt, útulné lůžko, jen velmi málo peněz a hojnost snů. Rozhlédla se. Ložnice, která patřila té... ehm... sestře, se skvěla nádherou. Vypadala jako ten typ, který vídáte v nákladných časopisech na křídovém papíře. Pokoji dominovalo ohromné lůžko s nebesy. Ložní prádlo bylo krajkové a bílé. Nábytek - samá starožitnost. Blýskal se dobrou péčí a spoustou leštidla. Koupelna ji přivítala přepychovou oslnivou vanou na drápovité stojce a lesklými bílými dlaždičkami. Ze
33
Zajetí v ráji
zavěšeného květináče spadala ohromná a bujná kapradina. Vypadala tak dokonale, že se jí musela dotknout, aby se ujistila, že je skutečná a ne umělá. Byla opravdová. Prohlídka zásuvek odhalila stohy froté ručníků ve světle nefritově zelené, něžné růžové a bílé. Toaletky oplývaly nákladnými mýdly, koupelovou pěnou, šampony, talkovým práškem a pleťovými vodami. Vykoupat se tady nebude žádný trest. Snad se na takovou koupelnu také jednou zmůže. Zatímco seděla v odpařující se vonné koupeli, přemítala o mužích, zejména o těch, které poznala od té doby, co v devatenácti ovdověla. Povzbudivé to nebylo. Žádný z nich nebral její kariéru fotografky života v přírodě příliš vážně. Považovala to za pěkný koníček a jistě bylo milé, že si tím vydělala trochu peněz, ale jejich práce byla o tolik důležitější a vážnější a o tolik výnosnější. Čím více peněz vyděláte, tím větší prestiž a postavení máte. Peníze měla dost ráda. Kdyby jich vydělala víc, nezlobila by se, ale neschvalovala, aby se její povolání posuzovalo podle standardu peněžní hodnoty. Poznala jednoho architekta, obchodního konzultanta a teď Seana, generálního ředitele firmy konstruující počítačové systémy. Všichni se zdáli příjemní, roztomilí, brali ji na rozkošné večírky, dávali jí růže a chtěli se s ní vyspat. Považovali ji za krásnou a zábavnou a těšili se z její společnosti. Všichni se domnívali, že dělá pěkné obrázky a ptali se, proč se neodstěhuje z té venkovské stodoly do slušného městského domu, někam blíž k civilizovanému světu, jako třeba do Washingtonu nebo Richmondu. Jistě by mohla fotografovat i tam, ne? Bylo by to o tolik pohodlnější. Proč to s těmi darebáky pokaždé skončila? Pronásledovala ji snad nějaká kletba. Sky mrzutě zírala na
34
Zajetí v ráji
pěnové bublinky. Nehodlala hledat dalšího muže, který by se k ní hodil. Měla by to už vzdát, přestat doufat v nemožné. Jako svobodná bude moci žít hodnotný život. Stojí to v časopisech. Manželství není jedinou cestou ke štěstí. Někdy je to cesta do pekla. Měla by to mít stále na paměti. Zapomněla na muže a soustředila všechnu energii na svou kariéru. Nakonec ji za mimořádné dílo uznají - za její tvůrčí vidění a umělecké interpretace. Dostane velké nabídky a bude cestovat po celém světě. Bude vystavovat v prestižních galeriích. První výstavu už měla za sebou a velice úspěšnou. Jistě budou následovat další. Letošní rok je velmi slibný. Ve svém životě žádného muže nepotřebuje. Znělo to tak neohroženě, tak sebejistě. Proč se tedy statečná necítí? Proč se cítí osamělá a ustrašená? Proč sedí tady v té teplé pěnové koupeli a po tvářích jí stékají slzy? O půl hodiny později vyšla z koupelny navoněná, čistá a s vrtkavými emocemi opět na uzdě. Zabalila se do suché osušky a vrátila se do ložnice, aby si našla něco na sebe. Při trochu důkladnější prohlídce šatů si snažila představit ženu, která je vlastní. Našla tam šaty pro každou příležitost, od večerních rób po džíny a leginy, vše s velmi impozantními etiketami, dělají-li na vás takové věci velký dojem. Majitelka toho šatstva byla mladá, jistě krásná a měla báječný vkus - klasický, ale se zřejmým nádechem rozmaru. Byla také zázrakem stejně vysoká jako Sky. Sky si vybrala bílé leginy a černou košili do véčka v nadměrné velikosti, která jí spadala do půlky stehen. Smazala většinu z jejích tělesných křivek a černá barva se pro tu příležitost zdála přiměřená. Nazula si pár černých plátěnek a pohlédla do zrcadla. Vzhledem
35
Zajetí v ráji
k zamračenému květnovému sobotnímu ránu vypadala dostatečně nedbale. Netoužila se obléci do drahé hedvábné košile a značkových džin kohosi jiného. Třeba by je něčím polila a zničila je. Cítila by se pak povinná je nahradit, a to by ji stálo jmění, které nemá. Když otevřela kuchyňské dveře, ovanula ji báječná vůně slaniny a toastu. Ozval se hlad. Chase stál u kamen a ohlédl se, když ji zaslechl vstoupit. Přejel ji pobaveným pohledem. „Černá?" zeptal se. „Po těch nápadných šatech s papoušky jste se oblékla do černé?" „Mám smutek," odpověděla a posadila se. Ušklíbl se. „A pro koho nebo kvůli čemu truchlíte?" „Kvůli skonu jedné iluze," řekla teatrálně. „Vzdávám se mužských." Jeden z koutků jeho úst se obrátil vzhůru. „Vy máte opravdu smysl pro dramatické. „Nalil jí sklenici oranžády. „Sean vás opravdu doběhl, že?" „Nejen on, i jiní, právě takoví jako on. Mám patnáctiletou sestřenku, která říká, že všichni mužští jsou bahno společnosti." Těžce povzdychla. „Docházím ke smutnému závěru, že má pravdu." „Vidím, že vás to rmoutí," řekl bezvýrazně. Neměl ponětí, co se v ní odehrává. Napila se oranžády. „A vlastně, když na to přijde, je to velká úleva, dojít nakonec k tomuhle závěru." Bodře se usmála. „Teď to všechno mohu nechat za sebou a pokračovat dál. Už žádní mužští. Tečka. Zítra se obléknu do červené a budu se radovat z volnosti." Chase pomalu zavrtěl hlavou. „Takový prázdný život. Ty dlouhé a osamělé večery. Žádná objetí a polibky." Pohlédl jí do očí a Sky se rozbušilo srdce. V těch očích zahlédla něco nedefinovatelného a pojednou se cítila jako omámená. Jen s námahou se soustředila a lehce pokrčila rameny.
36
Zajetí v ráji
„V životě jsou i jiné věci než sex," řekla arogantně. Pohlédl na ni s posměšným údivem. „Opravdu? A jaké?" Sny, pomyslela si v duchu. Povzdechla si. „Můžeme prosím změnit téma?" „Já se bavím dobře." „Ale já ne. Myslím, že byste mi měl povědět o tom soudním procesu." Ticho. Došlo k okamžité změně atmosféry. Vzduch zmrazivěl. Oči se mu zúžily, úsměv vymizel. „Raději ne. Zkazilo by mi to chuť." Znechuceně zkřivil ústa. Sky strnula. „Mám právo vědět z čeho mě viníte?" „Z ničeho vás neviním." „Dobrá, ale z něčeho mě podezíráte!" Pokrčil rameny. „Zapomeňte na to." Usrkla džus a rozhodla se, že dané téma nebude raději rozmazávat. „Povězte mi o své práci," navrhla. „Kolik hotelů vaše společnost vlastní?" Chase vyndával z lednice vejce. „Raději bych, kdybyste mi o své práci vypravovala vy. Pracujete pro nějakou společnost nebo organizaci?" Jeho reakce ji trochu překvapila. Většina lidí, má-li tu možnost, raději mluví než naslouchá. „Jsem na volné noze," odpověděla. „Beru zakázky, jak přicházejí. Pro magazíny a organizace, pro cokoliv. Zastupuje mě jedna akciová společnost, která prodává moje fotografie magazínům, kalendářním společnostem, audiovizuálním firmám a komukoliv, kdo snímky potřebuje." „Máte svou práci ráda?" „Moc. Nic jiného bych dělat nechtěla." Vyhlédla z okna. Slunce nemělo žádnou šanci. Nízko na obloze visely těžké mraky. Zdálo se, že na Skyinu náladu padá všeobecná sklíčenost. O několik minut později dokončil Chase snídani a posadil se proti ní. Cekala na ně vařená vejce, slanina
37
Zajetí v ráji
a toasty. Na stole voněly misky medu z pomerančových květů a ostružinové zavařeniny. „Čekala bych tady hejno služebnictva," pronesla, když si mazala horký toast máslem. „To má dovolenou, až na paní Lumpkinsovou, která přijde později." Zazvonil telefon. „Omluvte mě," řekl, sáhl po sluchátku zavěšeném na zdi a ohlásil se. „Ahoj, Michelle. Jsi to ty?" Michelle. Ženské jméno. Sky ho při hovoru pozorovala. „Neslyšel jsem tě." Odmlka. „Ne, nespal jsem. Právě jsem dosnídal. Jak je v Římě?" Naslouchal a na tváři měl nevýrazně pobavený výraz. „Dobrá. Proč mi neříkáš podrobnosti?" Při odposlechu si něco začal škrábat do notesu. Rozesmál se. „Udělala jsi dobrý tah, Michelle! Skvělá práce! No a kdy se vracíš domů?" Přikývl a něco si zapsal. „Ovšem, vyzvednu tě. Jen mi řekni, kolik kufrů plných šatů jsi už nakoupila? Potřebuju náklaďák? Nebo to zvládne maserati?" Ušklíbl se nad něčím, co mu ta žena říkala. „Brzy na viděnou," řekl a zavěsil sluchátko. „Vaše... ehm... sestra, předpokládám?" Zeptala se Sky. Nemohla si pomoci. V očích se mu něco zalesklo. „Ano. Má skvělé buňky pro obchod a s jedním mi pomohla v Římě." „Mít takovou skvělou sestru musí být fajn," řekla sladce. „Jsem šťastný muž. Ještě džus?" „Ne, děkuju. Raději bych už šla. Protože jsem nenašla žádné zajímavé stříbro, mám jenom šaty s papoušky, takže to maserati zvládne." Vítězně se mu zasmála do očí. Ta situace vydráždila její smysl pro absurdno.
38
Zajetí v ráji
Chaseovy zelené oči se zaleskly. „Bude to tedy maserati." Nedlouho poté sjížděli dlouhou stinnou příjezdovou cestou k úzké silnici, která se líně klikatila pahorkatou krajinou. Poskakoval přes ni králík a jen o vlásek unikl bídné smrti. Vedli spolu nezávaznou konverzaci. Alespoň se takovou zdála. Sky se nedokázala zbavit nervózního podezření, že všechny jeho otázky mají nějaký účel. Po půlhodině zasáhly přední sklo první velké dešťové kapky a brzy poté projížděli opravdovou potopou. Za okénky vozu nebylo nic než moře šedi. Stěrače zuřivě stíraly, neschopné se s tím přívalem vyrovnat. „Doufám, že tuhle silnici dobře znáte," řekla Sky. Mluvila hlasitě, aby přehlušila zvuk kapek bubnujících, na střechu vozu. Jízda v takové průtrži mračen nepatřila k jejím oblíbeným kratochvílím. „Naslepo," odpověděl s ironickým podtónem. Monotónní zvuk dopadajícího deště pronikl jakýsi kvílivý tříštivý lomoz, po němž následovalo tupé žuchnutí čehosi, co se zřítilo k zemi někde poblíž. Chase tlumeně zaklel, strhl auto ke krajnici a zastavil. Zúženýma očima zíral sedavou dešťovou clonou. „Myslím, že něco zatarasilo cestu." Zapnul parkovací světla a otevřel dveře. V další chvíli zmizel v dešťové záplavě. O chvíli později se vrátil, na kůži promočený, vlasy přilepené k hlavě. „Je to suchá větev. Odtáhnu ji. Zůstaňte sedět." „Pomůžu vám," řekla a natáhla se po klice. „Ne!" zahřměl. „Dokážu si s tím poradit! Zůstaňte v autě!" „Jistě žertujete," zamumlala si pro sebe, když vyskakovala z auta. Studený a pichlavý déšť ji uhodil do tváře. Ve chvilce měla promočené šaty. Následovala Chase několik yardů po silnici, až k místu, kde přes ni
39
Zajetí v ráji
napříč ležela větev a blokovala oba směry. Nebyla velká, ale velmi dlouhá. Kdyby byl Chase nezastavil tak rychle, snad by na ni přímo najeli. „Co je to s vámi?" volal. „Říkal jsem, že si s tím poradím!" „Miluju déšť," vykřikla nazpět. „A oba s tím pohneme lépe než jeden." Zkoumala polohu větve. „Myslím, že bychom měli..." Nějakou chvíli to zabralo, ale nakonec se jim větev ze silnice odsunout podařilo. Zmazali se při tom tak, že vypadali jako párek špinavých a utopených hlodavců. I když Chase dokázal zůstat pevně na obou nohách, nevypadal o nic lépe než Sky, což s uspokojením zaznamenala. Běželi zpět k autu, potáceli se, brodili se vodou, blátem, listím a větvičkami. Jak popadali dech, pohlédli na sebe. Usmíval se a hleděl jí do očí. „Vy mě opravdu bavíte, Sky Maloneová," řekl pomalu. Nedokázala z něj spustit oči, z toho pohledu na jeho tváři. Cítila se podivně bez dechu, což nemělo nic společného s odtahováním větve ze silnice. „Proč?" zeptala se nevážně, protože usoudila, že by neměl vidět účinek, jakým na ni působí. „Protože jsem vystoupila do deště a pomohla vám?" „Na tenhle typ nevypadáte." Ovšem, nevypadá. Vypadá jako křehotinka, která si nechce zničit vlasy. Setřela si z tváře tekoucí stružky vody. „Ale jsem taková." Nespouštěl oči z její tváře. Pod jeho upřeným pohledem pocítila horkost. V těch očích cítila cosi... cosi nebezpečného a dráždivého. Sky se pojednou zachvěla. „Sky..." Jeho hlas se s tím jménem mazlil. „Nikdy jsem takové jméno neslyšel. Je s ním spojený nějaký příběh?" „Opravdový příběh ne. Rodiče jsou milovníky přírody, a tak si přáli něco od přírody, ale jména jako Dai-
40
Zajetí v ráji
sy a Rose považovali za trochu obnošená. Takže přišli se Sky. Můj bratr se jmenuje Rock, ale všichni mu říkají Rocky." Pro jejího toulavého bratra se ale jméno Rock moc nehodilo. Rocky nebyl žádná skála. Více připomínal vlnu nebo vánek, stále v pohybu, pořád někam, stále v činnosti, většinou na, pod nebo ve vodě plavil se, potápěl, sjížděl divoké řeky na kajaku. „Rocky?" Chaseova tvář strnula a znovu se na ní objevil ten chladný, bezcitný pohled. Všechna uvolněnost byla ta tam. „Chápu," řekl zvolna, v očích ostražitost. Atmosféra se náhle změnila. Krev jí zmrazil pocit strachu. Přemýšlela, co pochopil. Nelíbil se jí ten zkoumavý pohled v jeho očích, jakoby se snažil podívat se přímo skrze ni. Zamračila se. „Co je na jméně Rocky špatného?" „Nic, nic. Jenom mi něco připomnělo." Nastartoval a vytočil motor příliš rychle, takže se znovu roztřásl. „Něco v nepořádku?" zeptala se. Upřeně zíral přímo před sebe. „Jsem špinavý, mokrý a zmrzlý. Jak daleko jsme od vašeho domu?" Hlas měl chladně netrpělivý. „Asi deset mil." Jeli mlčky. To ticho nebylo příjemné. Něco se stalo a Sky neměla ani potuchy co. Stále pršelo, ale nejhorší měli za sebou, když vjeli na štěrkovou cestu k jejímu domu. „Je to támhle," ukázala. „Vidím červenou stodolu," řekl. „To je ono. Bydlím ve stodole." Zastavil před domem a motor nechal běžet. „Měl byste zajít dovnitř a očistit se," navrhla. „Tu sprchu vám oplatit mohu, ale s čistými šaty bude problém." Zamračila se. „Mohu dát vaše věci vyprat a usušit, ale chvíli to potrvá." Nejmíň hodinu. Och, prosím, nedej, aby to přijal, modlila se.
41
Zajetí v ráji
„Není to nutné. Pokud si mohu opláchnout obličej a ruce, úplně mi to postačí." „Ano, samozřejmě. Mohu vám poskytnout osušku. Můžete se do ní zabalit, abyste neprochladl." Otevřela dveře a vystoupila. Zašli k zadnímu vchodu, který byl blíže ke koupelně, a zuli se. Následoval ji do kuchyně a rozhlížel se. Pozorovala jeho tvář a pokoušela se uhodnout, nač myslí, zatímco on si prohlížel místo, kterému říkala domov. Na stodolu byl malý. Na dům velký, ba větší, protože kromě prostoru kolem koupelny tam nebyly žádné vnitřní stěny. Jakýsi pult k přípravě snídaně byl vším, co oddělovalo kuchyň od rozlehlého obývacího prostoru vybaveného vybranou směsí pohodlného nábytku: hlubokými pohovkami, rozměrným kulatým kávovým stolkem, velkými sedacími polštáři na podlaze. Velkolisté rostliny vnášely do domu zeleň. Jedné stěně vévodila masivní litinová kamna na dřevo. Celou zimu jí příjemně udržovala teplo. Když jste hledali strop, naskytl se vám vysoko nahoře pohled na hrubé nenatřené střešní trámy. Seník, který sahal do poloviční výšky a asi čtvrtinou napříč, sloužil nyní jako podkrovní ložnice, k níž se dalo vystoupit po prostém dřevěném schodišti. Podkrovní patro obepínalo dřevěné zábradlí, přes které visela pestrá indiánská rohož. „Pozoruhodné," řekl, jak se k ní obracel. „To vy jste tohle místo přestavěla?" „Pomáhal mi bratr a pár přátel, ale tohle jsem projektovala já. Mám ráda otevřené prostory. Nelíbí se mi malé místnosti, zdi a dveře." „Váš bratr musí být velmi zručný." Sky se usmála. „Ano, to je! Dokáže rukama zhotovit cokoliv, bez něj bych tohle nezvládla. Zprvu to tu vypadalo dost beznadějně. Nějaký malíř stodolu pou-
42
Zajetí v ráji
žíval jako ateliér, obyvatelný, ale k trvalému bydlení to opravdu nebylo." Odhrnula si zvlhlé vlasy z obličeje. „Tady je koupelna," řekla a podala mu ručník. „Uvařím vám šálek kávy." Kráčel ke dveřím koupelny. „Neobtěžujte se." Za chvíli se vrátil, obličej a ruce čisté a velký modrý ručník přehozený přes rameno. „Vrátím vám ho." Přikývla. „Opravdu si nedáte šálek kávy?" „Jsem v pořádku." Otevřel dveře. „Díky za odvoz," řekla a nevěděla, co jiného povědět. Jeho oči se setkaly s jejíma, ale nebylo v nich nic, než zelená nevyzpytatelnost. Chase sklonil hlavu. „Setkání s vámi bylo... zajímavé." Vyšel ven a zavřel za sebou. Sky vyhlédla z okna a pozorovala ho, jak kráčí přes cihlovou terasu, až jí zmizel z dohledu za rohem stodoly, kde zaparkoval maserati. Vydechla úlevou a cítila, jak z ní odchází napětí. A teď vzhůru pod dlouhou a horkou sprchu. O deset minut později, když smyla všechny stopy bláta a nečistoty, vyběhla svižně do podkroví, aby se oblékla. Budou se hodit džíny a triko. Červené triko. Když si ho přetahovala přes hlavu, ušklíbla se na sebe. Radovat se bylo o tolik praktičtější než truchlit. S veselým pocitem se cítila mnohem lépe než s pokleslým duchem. Když se oblékla, udělala si šálek kávy a pak si zaskočila ven ke schránce. Přestalo pršet, ale všechno bylo mokré, zelené a ze stromů odkapávalo. Probírala se kupou čehosi, co se vesměs podobalo staré poště na vyhození. Pak spatřila pestrobarevnou pohlednici s idylickou scenerií tropického ostrova. Stálo tam, že Fidži je ráj. Pohled od Rockyho. Při luštění jeho spěšně napsaných slov se zubila. Ahoj Modrá Obloho!
43
Zajetí v ráji
Doufám, že je u Tebe všechno v pořádku. Mám se fajn. Plavím se na Filipíny s jedním výstředním francouzským básníkem a jeho neurotickou ženou, s kanadským ortopédem a starou německou operní pěvkyní. Hodně se dozvídám. Líbá, Rocky. Sky se zasmála. „Och, Rocky," řekla nahlas, „ty jsi blázínek." Ručník, který si Chase půjčil, přišel poštou ve velké obálce. Uvnitř Sky nalezla kartičku s logem Montana Group a velkou čmáranici: „Díky". K tomu málu i Chaseův vlastnoruční podpis. Zírala na něj a zachvěla se. Nevěděla proč. Nedokázala se odpoutat od pocitu neblahé předtuchy pokaždé, když na něj pomyslela, což se jí bohužel v posledních dvou dnech stávalo velmi často. Teď, když měla adresu, vrátí šaty, které si vypůjčila, stejným způsobem. Pocítila náhlé nepříjemné bodnutí. Co si asi pomyslí Chaseova sekretářka, až otevře obálku adresovanou na něj a uvnitř najde ženské šaty. Následujícího dne večer Sky právě rozjímala, když se ozval domovní zvonek. Otevřela dveře. Nad ní se tyčil Chase Montana. Srdce jí poskočilo a pak se rozbušilo náhlou obavou. Chase nevyhlížel spokojeně. Jeho zelené oči byly chladné a tvář měl zachmuřenou. Sako a kravata naznačovaly, že přijel rovnou ze své kanceláře. V ruce držel složené noviny. Sky se posílila hlubokým vdechem. „Ahoj," řekla kurážně, rozhodnuta zachovat klid. „Chci si s vámi promluvit jen pár slov." Vyznělo to spíš jako rozkaz než prosba. „Ovšem, pojďte dál." Sky za ním zavřela. „Posaďte se." „Postojím." Sky zaťala zuby. Zatracený chlap!
44
Zajetí v ráji
Vtom se zadíval stranou. Jeho pohled upoutala fotokoláž na stěně, jakási rozsáhlá výstavka neustále se měnícího výběru z jejích snímků. Umožňovala jí jejich studium a rozbor, kdykoliv se na ně podívala. Ta stěna na návštěvníky působila jako magnet. Nedokázali odolat a vystavené obrázky si prohlíželi. Chase nepatřil k výjimkám. Jeho oči se k snímkům upínaly s výrazem naprostého soustředění. Fascinována sledovala ten soustředěný pohled, ty pronikavé oči a uvažovala, na co asi myslí. Se zjevným úsilím se odpoutal a pronikavě se na ni zadíval. Chvíli na ni zíral mlčky a pak s náhlým mocným posunkem odhodil noviny na kávový stolek. Automaticky se na ně podívala. Washington Post, obchodní rubrika. Kousek textu zakroužkoval sytě červenou fixkou. Na černobílém novinovém podkladu působila ta barva zlověstně a zuřivě. „Co o tom víte?" zeptal se. Žaludek se jí zachvěl náhlou úzkostí. „O čem mám vědět?" „Varuji vás Sky. Nezahrávejte si se mnou. Bude vás to mrzet." Jeho zlověstný tón nevěštil nic dobrého. Hruď jí sevřela směsice strachu a zloby. Neměla tušení, o čem to mluví. Takhle s ní ještě nikdo nemluvil a to se jí nelíbilo. Tělo jí zaplavil příval adrenalinu. „Jak se opovažujete se mnou takhle mluvit!" „Budu s vámi mluvit, jak se mi zlíbí!" Oči mu nebezpečně blýskaly. „Takže, ještě jednou: co s tím máte společného?" Zabodl prst do článku. „A radím vám, řekněte pravdu!"
45
Zajetí v ráji
TŘETÍ KAPITOLA Sky zvedla noviny a zběžně pohlédla na označený odstavec. Zjistit, proč je pan Chase Montana z Montana Group nespokojený, nebylo těžké. Ten sloupeček pro něj a jeho společnost obsahoval špatnou zprávu, která se zmiňovala o údajných nechutných obchodních praktikách a legální činnosti. Ale Sky neměla ani tušení, o co vlastně jde. Věděla jen, že ji z nějakého důvodu podezírá, že s tím má něco společného. Na jedné straně to byl žert, jemuž by se měla zasmát. Ona, ryzí fotografka přírody, a zapletená do nějaké aféry multinárodní společnosti? Považte! Taková intrika! No to je krása! Ale na druhé straně na tom nebylo vůbec nic k smíchu a ji to dohánělo k zuřivosti. Přemohla se a zůstala klidná. Pohlédla mu zpříma do očí. „Nemám tušení, o co jde. Minulý pátek jsem se s vámi viděla poprvé. Poprvé jsem o Montana Group slyšela, když se Sean před nějakou dobou zmínil o koupi akcií." Sean. Měl s tím něco společného Sean? Přál si, aby s ním jela na ten večírek, i když to samo o sobě nic neznamenalo, ale přesto. Mysl jí zavírila náhlým zmatkem. Chase neměl Seana rád. Vidí mu to na očích. Že by ji podezíral z něčeho ve spojitosti se Seanem? Chase se tvářil ponuře. „Zmínil se Sean o něčem, co se týká těch urážlivých tvrzení?" Vrhl opovržlivý pohleď na noviny. „Co vám říkal o Montana Group?"
46
Zajetí v ráji
Sky na něj zírala plná vzteku a odporu. „Nic. Nevzpomínám si. Mluvil jen o tom hotelu v Ekvádoru a o tom, kolik mu to vynese." Montanovy oči se zúžily. „Kolik mu to vynese?" „Ano, z investice." „Jste si jistá?" „Co jiného? O tomhle mluvil! O ničem jiném nevím! Nezmiňoval se o žádném soudním procesu, máte-li na mysli tohle. To je všechno." „Kdy jste ho viděla naposled?" „V pátek, na tom večírku." Krátce a nuceně se usmála. „Myslíte, že za ním hned zase půjdu poté, co mi provedl?" Lhostejně pokrčil rameny. Zkoumavě jí hleděl do očí a Sky zase vzdorně na něj. „Zdá se mi, že už je toho až dost. Vůbec nestojím o to, aby jste mne tady, v mém domě, podroboval výslechu. A ted, jděte!" „Ještě jsem neskončil." Sky se otočila a odcházela pryč. Obešla kuchyňský pult a vešla do kuchyně. Nohy se jí třásly. Nemohla ho dost dobře vyhodit, ale mohla odejít. Ale on mohl jít za ní, což také udělal. Stanul těsně před ní a zahleděl se jí do očí, jakoby se jí snažil nahlédnout do samé duše. „Váš bratr se vám o mně nebo o mé společnosti někdy nezmínil?" řekl, aniž by spustil oči z její tváře. Překvapení nad jeho otázkou bylo tak velké, že přemohlo její ostatní pocity - zlost i strach. Civěla na něj s otevřenými ústy. „Rocky?" „Ano, Rocky," vyrazil ze sebe Montana. Sky se rozesmála. Prostě si nemohla pomoci. Bylo to tak pobuřující, že to nedokázala začít brát vážně. Co by mohl mít Rocky společného s multinárodní společností a s takovým člověkem jako je Chase? Podezí-
47
Zajetí v ráji
rat bezstarostného a upřímného Rockyho z nějaké falešné hry bylo ještě směšnější, než podezírat ji. Rocky se už měsíce plaví na jachtě po Pacifiku s partou výstředních lidí. Od Vánoc ho neviděla ani s ním nemluvila. Pokusila se smích potlačit. „Jste vedle," řekla a silně se kousla do spodního rtu. Ta slova mezi nimi ve vzduchu strnula a v tichu rezonovala. Atmosféra se změnila, uvolnila se. Jeho oči potemněly a smích v jejím nitru odezněl. Krví se jí zvolna šířila zrádná horkost. „Možná," řekl mírně. „Možná jsem vedle." Sky stála zády opřená o přepážku, hypnotizována jeho zelenýma očima, jeho svůdným hlasem. Cítila, jak jí jeho dech ovívá tvář, tak blízko vedle sebe vnímala jeho tělesné fluidum, jež ji přitahovalo stále blíž. Rozproudila se jí krev a tělo rozechvělo. Přála si ho odstrčit a utéci, ale nohy se nehýbaly. Čas ustrnul v bezdechém okamžiku. Sky zavřela oči a pak na rtech ucítila jeho rty. Podobalo se to omámení při seanci. Jeho polibek byl plný smyslného ohně, který jí proběhl nejzazšími konečky nervů. Poddala se hřejivé intenzitě jeho úst, přemožena zrádnou potřebou prýštící z temného a skrytého místa vlastního nitra. Oheň. Vášeň. Naléhavá potřeba. Ještě a ještě. Šílenství. Namáhavě se pokoušela nadechnout, uklidnit se. Neměla, neměla mu dovolit, aby ji takhle přemohl. Vyprostila se, pojednou vzteky nepříčetná na něj i na sebe. Jak se takhle mohla nechat strhnout? Takhle se chovat? „Co to do vás sakra vjelo?" zeptala se hlasem zastřeným citovým prožitkem. „Ďábel," odvětil s ponurým úsměvem. „To ďábel mě k tomu přiměl."
48
Zajetí v ráji
A ji ďábel přiměl, aby tam zůstala a poddala se. Prohrábla si vlasy, a když od něj na roztřesených nohách odstupovala, využila celé své vůle k tomu, aby se sebrala a nevypadala při tom jako nějaká omdlévající naivka. „Tohle se mi nelíbí," řekla se snahou po zdání důstojnosti, ale hlas se jí chvěl. „Ale ano, líbí," řekl s dráždivou arogancí. „To si jen přejete, aby ne." Aniž by řekl víc, vyšel ze dveří a byl pryč. Zesláblá se opřela o přepážku a zavřela oči. Jeden polibek ji proměnil v nervózní trosku. A to nebylo v pořádku. To si nepřála. Nechtěla se nechat ovlivňovat takovým člověkem jako Chase Montana. Neslibovalo to nic dobrého. S pocitem neblahé předtuchy si rozechvělýma rukama zakryla tvář. Vzdor teplému letnímu počasí se zachvěla. Sky seděla u kuchyňského stolu a četla ten dopis již potřetí. Tento typ dopisu se jí normálně zamlouval. Takový, který dostávala z uměleckého oddělení nějaké společnosti a v něm žádost o shlédnutí ukázek její práce. Žaludek se jí zachvěl nervozitou. Upila si doušek koly. Proč by to neměla přijmout? Umělecké oddělení společnosti Montana Group si přálo vidět její práci. Pokud by to bylo prostě tak, považovala by to za fantastické. Společnost Chase Montany vlastnila hotely po celém světě. Uměla si představit rozmanitost využití své práce. V prvé řadě nacházela uplatnění v reklamě, při dekoraci ložnic, obchodních kanceláří, kuloárů, zasedacích místností a dalších prostor. Znovu se napila koly. Potřebovala něco silnějšího - skotskou se sodou nebo vodku s tonikem. Zapitvořila se. Ale ne v jedenáct dopoledne.
49
Zajetí v ráji
Mohla ten dopis prostě ignorovat, ale něco v jejím nitru, její bojovný duch, považoval takové řešení za nepřijatelné. Ničeho se nedopustila. K ústupu neměla žádný důvod. Už jen vstup do dveří uměleckého oddělení velké společnosti považovala za skvělý počin. Konkurence se dere ke slunci. Takovou příležitost by si neměla nechat ujít jen tak. Její práci dobře hodnotila spousta lidí, takže se ji nebála ukázat. Potřebovala využít každé příležitosti. A Chase to ví. Ovšem, že to ví. A co když je ten dopis návnadou. Má ji minout nebo se do ní zakousnout? „Nezahrávejte si se mnou," říkal Chase. „Bude vás to mrzet." A kdo říkal, že si může zahrávat on s ní? Byla to návnada, výzva, past. Cítila nebezpečí. Obava se mísila s nadšením. Prezentace snímků se stala skvělou příležitostí. Nejde-li o nic jiného, což zjistí, když tam zajede a svou práci předvede. Sáhla po telefonu, zavolala ústředí Montana Group ve Washingtonu a sjednala si schůzku s uměleckým ředitelem na příští čtvrtek, na jedenáctou dopoledne. Přivítal ji umělecký ředitel, nevysoký muž s holou hlavou a pronikavýma modrýma očima, které jakoby ji pitvaly, když si s ní potřásal rukou. Vynikal formálním a odrazujícím projevem. „Dobrá, ukažte, co máte," řekl tónem špatně skrývané netrpělivosti. Učinila to. Zatímco si prohlížel snímky, mohla Sky téměř vidět proměnu, která se v něm odehrávala. Uvolnil se. Tvrdé rysy v jeho obličeji zjemněly. Oči zpozorněly. Díval se, opravdu se díval a to, co viděl, se mu líbilo. S ulehčením si Sky pomalu oddechla. „Máte skvělé oko," přerušil ticho a ze Sky odplynul
50
Zajetí v ráji
zbytek napětí. Hovořili o její práci a on jí řekl, že by rád viděl další ukázky. Sky se cítila povzbuzená a hrdá. Montana Group byla velká společnost, takže by to jistě mohlo vést k významné zakázce. Právě když si balila věci, vstoupila sekretářka a požádala ji, aby s ní zašla do Chaseovy pracovny. Sky se zhluboka nadechla a následovala ženu dlouhou mramorovou chodbou, pak nahoru výtahem a do přední kanceláře, kde ji sekretářka vyzvala, aby se posadila. Chvíli poté se dveře do vnitřní pracovny otevřely a v nich jí kynul sám Chase. Když ho spatřila, zrychlil se jí puls. V tmavém obleku a vázance vypadal impozantně. I přes elegantní oděv vyzařoval ryzí mužnost, která jitřila její smysly. Vytanula jí vzpomínka na jeho polibek, ale potlačila ji. Ocitla se v pracovně, jakou vídáte ve filmech - rozlehlá, luxusní a s obrovským prázdným psacím stolem uprostřed. Obrazová okna od podlahy ke stropu nabízela panoramatický pohled na řeku Potomac a stěny zdobily umělecké originály. „Je čas na oběd," prohlásil s letmým pohledem na hodinky. „Máte hlad?" Nevěnovala jídlu ani pomyšlení, ale při vyslovení otázky si uvědomila, že ano. „Cestou domů si někam zaskočím na rychlé občerstvení," řekla zvesela. „Myslel jsem, že spolu před vaším odjezdem poobědváme." „Děkuju vám," řekla taktně. „Ale mám naspěch. Musím se připravit na cestu do Mexika." Jejich oči se navzájem střetly a Sky v těch jeho spatřila výzvu. Opět se na povrchu vynořil její bojovný duch. Nechtěla, aby si myslel, že se ho bojí, nebo že ji znervóznil. Bodře se usmála. „Pak se ale mohu zdržet jen asi hodinu." „Děkuju vám," řekl a v hlase mu zazněl neurčitý náznak výsměchu.
51
Zajetí v ráji
Dolů sjeli soukromým výtahem. Pak nastoupili do podnikové limuzíny. Nikdy dřív v žádné neseděla. Vézt se tedy v takovém přepychu a pohodlí se stalo pro ni dost velkým zážitkem. Viděla tam bar, telefon, malou televizi a přenosný počítač. Vše, co by zaměstnaný obchodník mohl potřebovat. „Velmi působivé," řekla a rozhlížela se. K malé restauraci s intimním evropským prostředím trvala jízda jen chvilku. Vybral ji záměrně? Znovu měla pocit, že se do ní vkrádá obava. Kéž by tušila, co má za lubem. „Calovi se vaše práce líbí," řekl, když si u číšníka objednali. Sky se zamračila. „Jak to víte?" „Volal mi ve chvíli, kdy jste odešla z jeho kanceláře a přecházela do mé." „Ano, chápu." Znovu ji naplnila povznesená nálada. „A moc se mu to nezamlouvalo, protože mu bylo naznačeno, aby se mu to líbilo." Pozdvihl jedno obočí. „Kdo mu to naznačil?" řekl rozšafně. „Vy." Ústa mu zvlnil slabý úsměv. „Jen jsem mu řekl, aby se podíval." Jako kdyby to nestačilo. Velký šéf jistě nevznesl takový požadavek jen tak bez jasného podtextu. „Proč?" zeptala se. „Proč jste si přál, aby se váš umělecký ředitel podíval na ukázky z mé práce? Co za tím vězí?" Zlehka pokrčil rameny. „Protože stále hledáme nové talenty. A vaše práce je kvalitní." Jak přímočaré. Jak praktické. Proč nevěří, že je to tak prosté? Rozhlédla se místností. Atmosféra restaurace dýchala uvolněním, neseděli tam vůbec žádní stálí zákazníci, ten vysokoenergetický zástup, jenž se při-
52
Zajetí v ráji
chází najíst a zase běží. Lidé si dávali na čas. Chase měl zjevně stejný úmysl. Konverzoval bezstarostně. Vyprávěl jí zábavné historky a potom se jí vyptával na její práci, život a rodinu - žádná impertinence, nic indiskrétního, jen samé běžné věci, na něž se lidé navzájem ptají, chtějí-li se o sobě něco dozvědět. Nějakou dobu nevěřila, že je konverzace tak nezávazná. Domnívala se, že Chase chce, aby ji tak brala. Vnímala nebezpečné spodní proudy, ale rozhodla se, že nedopustí, aby si myslel, že ji přivádí do rozpaků. Zatímco mluvil, snažila se uvolnit. Konec konců, neměla co skrývat. Jídlo jí chutnalo a Sky si dopřála i báječný čokoládový moučník. S pobavením ji při jídle pozoroval. „Už léta jsem žádnou ženu při konzumaci moučníku neviděl," řekl. „Myslel jsem, že se ho vzdaly." „Já ne," řekla vesele. „Kdy odjíždíte do Mexika?" zeptal se. „Zítra." Při tom pomyšlení pocítila nával vzrušení. Z velké části už měla zabaleno a nemohla se dočkat. „Očekávám, že se s vámi Cal po návratu spojí." Kousla se do rtu. „Děkuju vám," řekla. „Vážím si toho, že jste mi s ním dojednal schůzku." „To nestojí za řeč," odvětil klidně a letmo pohlédl na hodinky. Limuzína je opět dopravila do ústředí společnosti a Chase Sky doprovodil na podzemní parkoviště, kde zanechala svůj vůz. „Ať se vám v Mexiku líbí," řekl, když jí přidržoval pootevřené dveře. Vklouzla za volant. „Děkuju vám." Nastartovala vůz a vyrazila z garáže. Nevěděla, co si o něm myslet. Na povrchu se zdál roztomilý, zdvořilý a přátelský. Uvnitř se dělo něco jiného. Nedůvěřoval jí. A ona jemu rovněž.
53
Zajetí v ráji
O šest týdnů později Sky právě v kuchyni porcovala čtyři velké okouny, které ráno chytila v řece Shenandoah, když se rozezněl domovní zvonek. Otřela si ruce do utěrky a šla otevřít. Před ní se tyčil Chase Montana. Srdce jí poskočilo. Žaludek se jí sevřel. Rozechvěla se po celém těle. „Chase," zajíkla se. Poslední, koho by čekala. Dále si otírala ruce od ryb do utěrky a cítila, jak jí srdce v prsou provádí směšný kotrmelec. Od oběda ve Washingtonu ho neviděla, ani o něm neslyšela. Na druhý den odletěla do Mexika a měla pak hodně napilno. Sotva na něj pomyslela. Ne, to by byla lež. Kéž by na něj sotva pomyslela! Ve skutečnosti se jí vtíral na mysl v nejméně pravděpodobných chvílích. Ve skutečnosti se jí o něm ve spánku pod stanem v Mexiku i zdálo. Byla z toho hrozně nervózní, protože sny ovlivnit nemohla. Vždy je dobré sebeovládání, zvláště, když se týká mužů. Chase držel v ruce láhev vína a ohromně mu to slušelo. Na sobě měl světle šedé kalhoty, sako, košili a vázanku - šaty drahé a šité přesně na míru, ale nijak mimořádně okázalé, až na to, že na něm tak vyhlížely. Byl takový typ. „Mohu dál?" zeptal se. „Čistím zrovna ryby," řekla bezvýznamně. „Znamená to, že dál nemohu?" Pozvedl láhev vína. „Vynikající značka, plný buket, jemné. K čištění ryb se dokonale hodí." Bosou nohou pootevřela dveře o trochu víc. „Jak vidíte, se společností jsem nepočítala, ale pojďte dál." Přikývl. „Díky." Zavírala za ním s vědomím vlastní nervozity, s vědomím zvláštního tlukotu srdce. „Co vás přivádí?" Možná se pořád snaží zjistit, zda nějak není zapletená
54
Zajetí v ráji
do té záhadné soudní pře. Třeba se domnívá, že se mu s pomocí vína a osobního kouzla podaří to, co nedokázal se zlostí a zastrašovaním. „Rád bych se něco dozvěděl o vaší cestě do Mexika. A podíval se na fotografie. Nesmírně mě zajímají." V tom ji něco napadlo. Možná si jen ověřuje, jestli opravdu odjela do Mexika a jestli tu historku o hádce se Seanem jen nepodvrhla, aby vysvětlila jeho náhlý odjezd. „Ověřujete si, že jsem tam opravdu odjela?" zeptala se. Jeho tvář nevyjadřovala žádný pocit. „Vy byste nelhala, že?" zeptal se klidně. „Ne," pronesla suše. „A jak se vyvíjí ten proces?" Jakmile ta slova vyřkla, poznala, že se dopustila přehmatu. Obličej mu zkameněl, a když se na ni zadíval, oči měl náhle chladné. Po zádech jí přeběhlo nepříjemné zamrazení. Ne poprvé si uvědomila, že by nebylo marné nechat se jeho šarmem svést, že nejde o muže, s nímž si lze zahrávat a že to není muž, kterého uvidíte se vztekat. Zdálo se, že ji očima zkoumá snad věčnost. „Sky, pokud o tom procesu něco víte," řekl klidně a zlověstně, „raději byste mi to měla povědět teď." Nelíbilo se jí, jak se na ni dívá. Vjela do ní zlost. Neměl právo přijít k ní do domu a hledět na ni s takovou chladnou podezíravostí. Srdce jí bušilo v nervózním rytmu. Zdálo se, že ovzduší praská napětím. Pohlédla mu přímo do chladných zelených očí. „Už jsem vám to jednou řekla," pronesla pevně. „Nelžu. O tom soudním sporu nic nevím a nelíbí se mi, když se mi nedůvěřuje." Silně zatnula ruce do utěrky. „Nevím, co po mně chcete a proč jste tady, ale myslím, že byste už měl jít. Tohle nemám zapotřebí." Přiměla se dál mu hledět přímo do očí.
55
Zajetí v ráji
Po jejích slovech následovalo ticho. Sky přemýšlela, jestli Montana může slyšet tlukot jejího srdce. „Omlouvám se," řekl konečně. Oči jí z tváře nespouštěl. Vypadal teď spíš unaveně než chladně. Nevěděla, co říci. Neměla jistotu, zda svou omluvu myslí vážně. „Mám za to, že byste mi o tom procesu měl povědět." „Nemohu," řekl nesmlouvavě. Pozvedl láhev vína. „Napijme se a zapomeňme na to." Zakroutila utěrkou. „Nevím, jestli se na tohle zapomíná lehce. Nevěříte mi a já vůbec nevím, o co jde. Dlužíte mi vysvětlení." „Chápu, jak vám je," řekl, „ale nejsem ve stavu o tom mluvit." Pohlédl na ni. V očích už neměl zlobu ani nedůvěru. „Je mi líto, že jsem vás urazil. Přijměte prosím mou omluvu." Nevěděla, co si má myslet, ale zdálo se jí, že to míní vážně. Váhala. „Dobře, omluva se přijímá." Přešla do kuchyně. „Jak se vám líbilo Mexiko?" optal se, když kráčel za ní. „Fotografova nebesa." Ukázala na židli. „Posaďte se. Musím dodělat ty ryby, nemohu je nechat jen tak." „Jistě." Neposadil se, stál vedle ní a hleděl na okouny, z nichž dva již úhledně vykostila. Zbylí dva zůstávali celiství a skelně civěli do nicoty. „Kde jste k nim přišla?" „Chytila jsem je v řece. Ráno jsem si šla zarybařit." Částečně pozdvihl obě obočí. „Vážně?" „Ano, je to tak," řekla. Cítila, že se jí zase vrací smysl pro humor. „Ráda chodím na ryby časně ráno a pozoruji východ slunce." Úsvit považovala za cosi kouzelného a co ji nikdy neomrzí. „A ryby si čistíte a vykosťujete sama. Jsem ohromen." Lehce pokrčila rameny. „Když víte, jak na to, nic na
56
Zajetí v ráji
tom není. Mám ryby ráda, a když si je sama chytím, nic mě to nestojí. To vás ohromuje?" Očividně pobaven se rozesmál. „Ne, to ne. Co kdybych tyhle dvě vykostil sám a vy nám zatím nalila víno?" Začal si uvolňovat vázanku. Sky si ho skepticky změřila. „Vy umíte vykosťovat ryby?" „Ano, vážně." Sundal si sako a vyhrnul rukávy košile. Sky letmým pohledem přelétla jeho snědé ruce. Nedovedla si představit, že by se syrových ryb holýma rukama jen dotkl. Zlatých per, to ano. Křišťálových sklenic, to ano. Navoněných žen, to také. Ale syrových ryb? Ne! Snaží se ji poplést? Pan Montana je velmi zdatný obchodník. Vlastní společnost, která spravuje hotelový řetěz po celém světě. Nikoliv ten typ muže, u něhož byste čekali, že bude v adaptované stodole vykosťovat ryby. Sáhl po čajové utěrce a zastrčil si ji za pás. Pak jí z ochromených prstů vyškubl nůž. Uchopil nebohou rybu za ocas, pleskl s ní na prkénko a zlehka ji od hlavy, podél celé páteře, nařízl. Při sledování jeho pohybů ji všechny pochybnosti opustily. Pan Montana věděl, jak na to. „Kde jste se to naučil?" zeptala se. Ve starém koloniálním sídle asi ne. „Tamtéž, kde jsem se naučil zabít kuře a porazit kozu." „Na nějaké farmě?" Ušklíbl se. „Myslím, že to tak můžete nazvat." Zazvonil telefon a Sky zvedla sluchátko vedle lednice. Volala matka a zvala ji na nedělní oběd. Zároveň jí sdělila, že dostala od Rockyho pohled. „Příští měsíc se vrací domů," řekla. Znělo to vesele. „A psal, že si přiveze nějakou přítelkyni. Věřila bys tomu?" „Och, to je fantastické," odpověděla Sky. „Musí to myslet vážně." Rocky ve Virginii mnoho času netrávil
57
Zajetí v ráji
a na návštěvy domova si nikdy žádnou ženu nepřivedl. Ne proto, že by mu chyběly přátelské vztahy s druhým pohlavím, tím si byla Sky jistá. Roztomilý chlapec s dobrodružnou povahou, vlastnil jachtu. Plavovlasý a pohledný, přitahoval nemálo ženské pozornosti. „Máte matku ráda," podotkl Chase. Přikývla. „Ano. Překvapuje to?" „Ne, spíš osvěžuje. Je zvláštní, kolik lidí s rodiči nevychází. Už mě unavují ty jejich věčné stesky na nedorozumění s rodiči." Sky našla vinné sklenky - levnou sortu francouzského bistra. „Já ne. Naši jsou báječní. A co vaši?" „V pohodě, alespoň od doby, kdy jsem dospěl. Otec před čtyřmi lety zemřel. Matka je skvělá. Nedávno se znovu provdala." „A její muž? Vycházíte s ním?" „Skvěle." Položil vykostěné ryby na tác s ledem a opláchl si ruce. Sky nalila víno a podala mu sklenku. „Nemáme my to štěstí? Měli bychom si připít. Na všechny dobré rodiče." Přiťukli si. „Co se vám na vašich rodičích líbí?" zeptal se. Posadila se ke kuchyňskému stolu. „Spousta věcí." Usmála se. „Hlavně, že mi v dětství nechali volnost." Usadil se proti ní. „A jak jste s ní nakládala?" „Hrála jsem si s želvami, chytala králíky, lezla po stromech a byla pořád špinavá. Měli jsme s bratrem kánoi a spoustu času jsme trávili na řece. Rybařili jsme, plavali a tropili všemožné hlouposti. Otec je lesník a měl za to, že tohle je pro nás přesně to pravé. Matka učí v mateřské škole, má moc ráda děti a bezvýhradně věří ve svobodný projev." „Zdá se, že jste měla báječné dětství."
58
Zajetí v ráji
„Ach ano, to nejlepší. Na příliš spořádaný životní styl v dospělosti mě moc nepřipravilo." Jistě, právě proto měla tolik nesnází s architekty, obchodními konzultanty a počítačovými analytiky. Nejdřív jim připadala zábavná a trochu divoká. Cítila se mnohem líp, když se plazila blátem a snažila se dostat na úroveň žabího oka, než když tancovala na vysokých podpatcích. Lezla po skalách, brodila se po pás kalnou vodou a hodiny se skrývala vysoko v korunách stromů jen proto, aby pořídila dobrý záběr nějakého živáčka. Po určité době to už nedokázali snášet a pokoušeli se ji ochočit. Tehdy je posílala k šípku. Pak se srdceryvně vyplakala a uvažovala, proč se stále zaplétá s těmi nepravými a kde jsou ti praví. Ti se přirozeně plazí bažinami, šplhají po stromech a nesedí v kožených křeslech ve fantastických obchodních kancelářích odění do italských obleků. „Chtěla byste žít normálním a spořádaným životem?" zeptal se Chase. Pozorně si ji prohlížel přes okraj své sklenky. Náhle se zatoužila dozvědět, jakou ženu, pokud vůbec, muž typu Chase Montany hledá. Potřeboval by asi efektní ženu s dobře zorganizovaným a upraveným životem, která by uměla spravovat velký dům a dokázala být zábavná. Ženu, která by se vždy náležitě oblékala, jistěže ne do šatů s papoušky. Ženu, která si rozmyslí, než něco řekne, ne takovou, která vyhrkne cokoliv bez rozmyslu a spoustu lidí tak urazí. Tohle mohlo být v Chaseových kruzích nebezpečné. Uvažovala o životě takové ženy a připadal jí jako hrob. Mimoděk se lehce otřásla. „Kdybych stála o spořádanější život, seděla bych v ateliéru od devíti do pěti a celou dobu bych dělala rodinné portréty."
59
Zajetí v ráji
Chase se napil vína. „A to se vám nezamlouvá?" „Portrétní fotografii nenávidím." Zaškaredila se. „Nikdy jsem v ní nevynikala. Studovala jsem ji na škole jako součást celkové učební osnovy. Kdybych se tím živila a moje oběti by seděly rovné jako pravítko a usmívaly se mdle a upjatě, chtělo by se mi udělat jediné: zatančit hula-hula nebo provést něco jinak výstředního, co by je přimělo, aby popadaly jedna přes druhou a já pak mohla pořídit nějaký legrační a nefalšovaný záběr." Uchichtla se. „Vlastně jsem to jednou provedla. Udělala jsem hrozný ksicht. Oni nejdřív překvapeně ztuhli, poulili oči navrch hlavy a pak se úplně sesypali. Tehdy jsem stiskla spoušť." „Jak to vyšlo?" „Myslím, že báječně. Ta rodina tu fotku milovala. Později jsem ji prodala jednomu magazínu pro rodinný život za sto dolarů. Nikdy v životě jsem si nepřipadala tak bohatá. Bylo to ještě na škole." Napila se. „Viděla jsem vás v té pracovně na rodinné fotografii," pronesla náhle. Přitakal. „Myslím, že je velice formální. „Všichni jsme tam strnulí jako zaražené hřebíky." Zasmála se. „Ale velmi spořádané a velmi hezké." „Vzpomínám si, když se ten portrét dělal. Chystal jsem nějaký akt vzdoru, ale nestihl jsem to včas. Pokývl k vykostěným rybám. „Co s nimi teď hodláte dělat? Dáte je do lednice?" „Ano." Vstala a ze skříně vyndala plastikový obal. „Já se teď o ně postarám a potom vám ukážu snímky z Mexika." Hrozné na tom bylo, že ji rozmluva s ním těšila. S mužem, který nosí drahé šaty a který jistě nikdy nelezl po stromech. Nevěštilo to nic dobrého. Nechtěla
60
Zajetí v ráji
se dát svést jeho šarmem. Kéž by ho nenáviděla. Opravdu ho nemá ráda. Není to absolutně její typ. Tvrdě se o tom poučila. Jeho zájmy se soustředily na rozpětí zisku, ceny akcií a výstavbu velkých hotelů v tropických deštných lesech. Ano, měl poutavé zelené oči a vyprávěl zajímavě, ale to bylo všechno. A líbily se mu její fotografie. Soudila tak z toho, jak se na ně díval - s opravdovým zájmem a obdivem. Při prohlídce snímků z Mexika, které ležely rozestřené na velkém kávovém stolku, si k ní přisedl. Prohlíželi si výběr z mnoha pořízených filmů. „Jsou velkolepé. Cal říkal, že máte skvělé oko a já teď chápu proč." „Díky." Zaplavilo ji štěstí, ne jen obyčejná radost, jakou zakoušela, když se jí někdo obdivoval. Vnímala jeho blízkost. Jak snadno by se ho mohla dotknout. Upřeně se mu zadívala na ruku, která držela jednu z fotografií, a pozorovala opálené prsty s úhlednými čtvercovými nehty. Pojednou se dostavila nutkavá potřeba dotknout se jí, pocítit její teplo a sílu, potřeba přitáhnout si ho blíže a políbit ho. Ach Bože. Polkla, odtrhla od něj zrak a upřela ho na jednu z fotografií. Vzal další snímek, aby si ho prohlédl zblízka. „Nechápu, že někdo nedokáže brát vaši práci vážně." Aniž by zmínil jeho jméno, narážel na Seana. Pokrčila rameny. „Nevydělávám horentní sumy a u některých lidí se počítá právě to, je to pro ně jediný pádný argument." „Poněkud cynický pohled." „To ano. Ale někteří to tak berou." „Trápí vás to?" Pokrčila rameny. „Horší to bylo v začátcích, kdy jsem se sotva dokázala finančně udržet. Tehdy jsem měla hodně křehkou sebedůvěru, ale dneska už je to
61
Zajetí v ráji
dobré. Mám svou práci ráda a dostávám kvalitní zakázky. Jednu kolekci jsem vystavovala v Benedict gallery ve Washingtonu loni na podzim. Měla velký úspěch." Ukázala na stěnu. „Ta řada snímků tam dále nalevo." „Přikývl. „Všiml jsem si jí už minule. Ta, pod názvem Víra." „Ano. Prodala se jedné organizaci na ochranu životního prostředí. Visí v jejích kancelářích." Šlo o kolekci deseti snímků, z nichž každý zobrazoval kus škaredosti kompenzované novým životem. Tak třeba: znetvořený a zpustošený autovrak s kočkou a právě narozenými koťaty schoulenými na řidičově sedadle, tlející matraci, z níž raší různorodý plevel a nebo kupu rezavého šrotu a na ní hejno bílých kachen, které si čechrají peří. Pozvala ho na oběd. Neměla to v úmyslu. Jakoby jí to pozvání vyšlo z úst mimo ni. K obědu měli rybu s hnědou rýží a smaženými houbami, které den před tím nasbírala, a salát. Jemné víno, které donesl, jídlo perfektně doplňovalo. Zvedl se brzy po kávě. „Už bych měl jít," řekl. „Díky za výtečné jídlo." Šla s ním ke dveřím a otevřela je. Hleděl jí do očí a usmíval se. „Velmi dobře jsem se bavil," řekl. Rozbušilo se jí srdce. „Já také," řekla a doufala, že se jí nezachvěl hlas. Naklonil se, těsně ji k sobě přivinul a rozhodně ji políbil.
62
Zajetí v ráji
ČTVRTÁ KAPITOLA Fantastický polibek ji zastihl nepřipravenou. Rázem ji objal a vzápětí se jeho výrazná ústa dotkla jejích. Tělo jí zaplavilo teplo, které ji znehybnilo. Ústa měl hřejivá a smyslná, jeho jazyk - kouzelný nástroj slasti - laskal a dráždil. Čas se zastavil. Přitiskl ji k sobě těsněji, takže se ho dotýkala každou částí těla. Zdálo se, že každičká její buňka tančí rozkoší. Všechen odpor, který k němu chovala, všechen despekt a rozumové úvahy neměly nic společného se vzplanutím při přímém kontaktu. Jako by na něj její tělo čekalo, reagovalo teď s radostnou nenuceností. Všechen rozum a předsevzetí se tváří v tvář instinktivní smyslové odezvě obrátily vniveč. Cítila se jako zhypnotizovaná. Nacházela se v blaženém transu, oddávala se jeho doteku, horku jeho úst, hřejivé mužské vůni. Reagovala na jeho polibek s živelnou naléhavostí, kterou neměla sílu ovládnout, kterou ovládnout nechtěla. „Vidíš, že nejsi předurčena k životu bez muže?" zašeptal proti jejím rtům. Ta slova ji vrátila na okraj příčetnosti. Rozum si klestil cestu ze zapomnění. Vnímala čas, místo i skutečnost, že se právě nesmyslně líbá, že ji to vlastně těšilo, že to opětovala. Zasténala a jeho objetí se vzepřela. Namáhavě odtrhla ústa. Nezadržoval ji, jen uvolnil sevření, ale ne-
63
Zajetí v ráji
odstoupil od ní. Chtěla mu povědět, aby se od ní držel dál, že mu nedůvěřuje, že si s ním nehodlá začínat. Že si nepřeje, aby ji ještě někdy líbal. Ale nic z toho nevyslovila. Hleděl jí do tváře a něžně, naprosto svůdně se usmíval. Jemně se prstem dotkl jejích rtů. „Neříkej nic," zašeptal. „Dobrou noc, Sky." Otočil se a zmizel. Dosedla na jednu z pohovek a tvář skryla v dlaních. Co tím chce dokázat? Že ji svede? Že ji dokáže ovládnout? Proč má tyhle pocity? Je pošetilá, když si namlouvá, že ji nepřitahuje? Jak smyslné, upřímné a prosté. Ten člověk má osobní kouzlo. Umí líbat. Má kouzelné oči a jeho hlas přiměl její srdce, aby bilo v tanečním rytmu. Je to tak, přitahuje ji. Zabědovala do dlaní. Nejde ale o nic víc, než o povrchní fyzický vztah. S opravdovostí nemá co dělat. Opravdovost. Netoužila po mělké a bezvýznamné milostné pletce, ať by bylo její trvání jakkoliv vzrušující. Cena bude nakonec příliš vysoká, bez ohledu na to, jak exkluzivní by snad mohla být, pomyslela si. Hluboko v nitru bude vždy tou bezelstnou romantickou idealistkou, která touží po opravdovosti - po společných příslibech, svěřování a snění. Nic z toho nemohla očekávat od muže, jakým je Chase Montana. Věděla to. Chápala to. Proč si tedy takové pocity připouští? Protože jsem bláhová a naivní, pomyslela si. Protože se z nějakého zvráceného důvodu zamilovávám do těch nepravých. Protože mám potrhlou a nezměrnou potřebu sebezničení. Ale ať si sebevíc namlouvala, že o toho hrabivého ničitele deštných pralesů nestojí, stále na něj myslela a snila o něm. Jakoby ji očaroval tak, že ho nedokáže
64
Zajetí v ráji
pustit z hlavy. Myslela na něj při lesních toulkách a hledání fotografických motivů. Přemýšlela o něm, když ležela v ložnici a upřeně zírala do trámoví. Měl v sobě něco vyhýbavého, něco, co se neslučovalo s představou, kterou jí předváděl - něco zvláštního a zneklidňujícího. Rozhodně nečekala, že dovede vykostit rybu. To pomyšlení ji rozesmálo. „Kde jste se to naučil?" ptala se ho. „Tamtéž, kde jsem se naučil, jak zabít kuře a jak porazit kozu." „Na nějaké farmě?" „Myslím, že to tak můžete nazvat." Mozek ten rozhovor reprodukoval jako počítač. „Myslím, že to tak můžete nazvat. Můžete to tak nazvat. Můžete to tak nazvat." Něco ji na tom zaráželo. Asi nešlo o obyčejnou farmu. O co tedy? Kde leželo to místo, kde se muž jako Chase naučil porážet kozy? „Trápí mě to," vyprávěla Sky přítelkyni Beth, která se u ní zastavila a jako pozornost přinesla tvarohový koláč s čokoládovou polevou. „Přestávám se ovládat." „Proč?" Beth si jednou rukou odhrnula dlouhé tmavé vlasy přes rameno a druhou nesla k ústům kus koláče nabodnutý na vidličce. „Já nevím." Sky udělala bezmocný posuněk. „Chová se, jakoby mě chytil na háček a přitahoval k sobě jako nějakou zatracenou rybu a já se při tom zmůžu jen na bezmocné škubání." Beth sousto téměř zaskočilo. „To přirovnání se mi líbí," zadrmolila, „je tak... tak živé." „Díky," řekla Sky suše, ale když se na šklebící Beth podívala, musela se usmát. Pak si vzdychla. „Nevím, co mám dělat," zabědovala. „Řekni mi, co mám dělat!"
65
Zajetí v ráji
Beth se ušklíbla. „Bez problému. Zeptej se drahé sestry představené." Sky na ni vrhla zdrcující pohled. „Vždyť jsi moje kamarádka. Já jsem tu plná zmatků, podrážděná a ty mi ani neporadíš." Beth zabručela. „Dobře, dobře, tak se na to podívejme rozumně. Máme tu bohatého a prohnaného obchodníka s historickým sídlem a velkým osobním šarmem, který o tebe projevuje zájem. Bez urážky Sky, ale můžeme říci, že je jeho vkus pro ženy tak rozsáhlý, aby se vztahoval na fotografky přírody, které pobíhají v zablácených džínách a holínkách? A přidej, že tě podezírá ze záhadných prohřešků a přitom ti nesdělí, o co jde konkrétně. Nejdřív podezírá a uráží, teď zase okouzluje a svádí. Ten chlap od tebe něco chce, Sky. Nelíbí se mi to." Sky povzdechla. „Bohužel, tušila jsem, že to tak budeš vnímat." „Je možné to chápat jinak?" Sky se ušklíbla. „Víra hory přenáší. Doufala jsem, že přijdeš s příznivějším hodnocením. Tohle je tak depresivní." „Dej si ještě kousek koláče," vybídla ji Beth. „Je to skvělá medicína na pocuchané nervy." „Jo a ucpu si tepny cholesterolem, umřu a bude po problémech." „Mlč a jez," řekla Beth a postavila před ni další kousek. Sky se zaškaredila. „Co si počnu, až mi odjedeš? S kým si promluvím, když budu mít nějaký problém?" „Se mnou," řekla Beth. „Telefonicky. Budeš mít sice astronomické účty, ale pořád to bude levnější než léčení." Hovořily o Bethině nadcházejícím stěhování do indiánské rezervace v Severní Dakotě, kde má Kevin řídit místní lékařskou kliniku a Beth vyučovat na zá-
66
Zajetí v ráji
kladní škole. Všichni jejich přátelé jim tvrdili, že stěhovat se do takového zapadákova je bláznivé, ale je to neodradilo. Když Beth odešla, posadila se Sky ke kuchyňskému stolu a začala připravovat večírek na rozloučenou, který spolu s několika jinými přáteli pro Beth s Kevinem chystali. Byl naplánován na příští sobotu a Sky pro tu příležitost nabídla svůj dům. Našla kus papíru a napsala si nákupní seznam. Potřebovala dřevěné uhlí na grilování a led do pití. Potřebovala duchovní útěchu pro své soužené srdce. Sky stála venku na terase a spokojeně pozorovala oslavu. Večírek se vydařil. Uvnitř i venku bylo plno lidí sytících se pečenými kuřaty, bramborovým salátem a konverzací. Sky, obklopená přáteli, jídlem a radostnou pohodou, měla výbornou náladu. Protože většinu svého pracovního času trávila o samotě, těšilo ji, když měla při takových příležitostech přátele kolem sebe. Vstoupila dovnitř, aby si nalila druhou sklenku vína a v tom se jí zatajil dech. V obývací místnosti stál Chase a rozmlouval s Kevinem. Ležérně se opíral o jeden z hrubých dřevěných trámů, které podpíraly její „seníkovou" ložnici. V ruce měl sklenici vína. Rozbušilo se jí srdce. Zatraceně! Co tady pohledává? Pozorovala jeho tvář a myslela jen na to, jak ji tady minule políbil. Z té vzpomínky ji polila horkost. Stála tam a upřeně na něj zírala. „Co je to s tebou?" zeptala se Beth a zatřepala jí rukou před očima. „Máš skelný pohled." Sky překvapeně zavrtěla hlavou. „Nic." Beth pohlédla ve směru, kterým se dívala. „To je on, ne?" zeptala se. „Ty jsi ho pozvala?" „Ne." Měla bezmocný pocit nevyhnutelnosti. Rozešla se k němu.
67
Zajetí v ráji
Chase vzhlédl. Z očí se mu nesnadno četlo. „Jen kolem projíždím," řekl. Nehorázně lhal a oba to věděli. Její stodola stála stranou, dále mimo hlavní cestu a nikdo tudy „jen tak neprojížděl". Sladce se usmála. „Ovšem." I když moc nechybělo, aby mu ztropila scénu, nešlo ho dost dobře vyzvat k odchodu přede všemi. Oblékl si nedbale elegantní oděv, vypadal naprosto spokojeně a choval se jako doma. Naprosto nepříjemné zjištění. Jeho přítomnost dodávala atmosféře dusivou kvalitu, alespoň Sky to tak vnímala. Vzdálila se, zdálo se ale, že ji jeho oči všude sledují. Kdykoliv se náhodou jeho směrem podívala, upíral se na ni zelený pohled. Už v tom zase jede. Podléhá muži, který se k ní vůbec nehodí. Ba co horšího, nevěří ani jeho motivaci. Pohybovala se jako oslněná, mluvila automaticky a talíře plnila jídlem bezmyšlenkovitě a s nepřítomným úsměvem. Zněla hudba a smích, všichni se náramně bavili, ale vše jakoby se odehrávalo někde v dálce, jakoby toho ani nebyla reálnou součástí. Pak kdosi v obývacím prostoru vykřikl hrůzou a nato hovor a smích ustaly. Náhle se vše vrátilo do skutečnosti. Všichni strnulí děsem civěli na Beth. Ta třeštila oči, rukama se držela za hrdlo a modrala. Sky cítila, jak jí proti žebrům pulsuje srdce. Vyskočila, oběhla servírovací pult a řítila se přes pokoj. Ale nebyla dost rychlá. V pokoji už docházelo k akci. Chase stáhl Beth ze židle, obemkl ji pažemi a pěsti jí přitlačil na hrudní kost. Něco jí vystřelilo z krku, zoufale se snažila nadechnout. Jak lapala po dechu, stékaly jí po tváři slzy. Chase ji propustil do Kevinovy náruče. Sky schlíple dosedla na jeden ze sedacích polštářů a sledovala Kevina s Beth v objetí. Kevin měl popela-
68
Zajetí v ráji
vou barvu. Odehrálo se to tak rychle, že se to stěží vnímalo. Chvilka paniky a zmatku, rychlá akce a nic. Hovor a smích teď pokračovaly v nervózním tónu, jakoby na nitce. Vidět někoho uniknout smrti jen o vlásek byl drastický zážitek a nikdo se tím už dál nechtěl zabývat. Chase se stal hrdinou večera, velkým zachráncem, vypuzovačem naložených pistáciových oříšků. Je báječný, říkali Sky. Kdo to je? Kde k němu přišla? Je tak pohledný, světácký a sexy. Má takové kouzelné historky. Koncem večera bylo zcela jasné, že kdyby se Chase Montany chtěla zbavit, na podporu svých přátel mohla zapomenout. Pokud šlo o ně, byl to beze všech pochyb muž pro ni. Přehoupla se jedna hodina, když hosté začali odcházet. Při loučení objala Sky Kevina a pak Beth. „Měj se dobře, Beth," řekla a pevně ji stiskla. „Ty taky," zašeptala Beth. V očích měla slzy. Ukázala na kávový stolek. „Támhle jsou snímky, které jsem našla, když jsem se probírala svými věcmi. Myslela jsem, že o ně budeš stát." Kousla se do rtu. Zahleděla se Sky přes rameno k pohovce, kde stále pohodlně usazen seděl Chase. „Přeju ti, abys zase někoho našla, Sky." Potom se obrátila a vyběhla ze dveří, aniž by se ohlédla. Sky ztěžka polkla a zavřela dveře. Zdálo se, že je dům děsivě ztichlý a Sky pojednou zaplavil pocit bezútešnosti. Po Beth s Kevinem jí v životě zůstane pořádná trhlina. Oba znali Joshe a byli spojovacím článkem s její minulostí - minulostí, která se stávala stále mlhavější. Přelétla pohledem obývací pokoj. Všichni pomohli s úklidem, takže nebylo co na práci. Kéž by bylo, pomyslela si. Kdyby se tak mohla něčím zaměstnat, Chaseovi to došlo a vstal.
69
Zajetí v ráji
„Neměl jsem ti večírek kazit," pronesl, ale v hlase žádný omluvný tón neslyšela. „Jsem ráda, že jsi přišel," řekla. Bylo to tak, ale měla při tom dojem, jak se vlasec zase o kousek navinul. Poklepal na místo vedle sebe. „Posaď se," řekl. Sedla si. Při tom si povšimla obálky, kterou na stolku zanechala Beth. Zdvihla ji. Nebyla zapečetěná. Uvnitř našla dvě fotografie a při pohledu na ně se jí sevřelo srdce. Na snímcích viděla sebe a Joshe. Šlo o amatérské záběry, které dělala Beth nebo snad Kevin. Jeden ji s Joshem zachycoval v sedě na dřevěném přístavišti při rybaření za deště. Seděli tam těsně při sobě, paže ovinuté navzájem kolem sebe a šklebili se jako blázni. Na druhém snímku seděl Josh zády opřený o strom a ona natažená s hlavou v jeho klíně. Oba vypadali jakoby spali. Na vlasy jí usedl modrý motýl. Vypadali tak mladě a nevinně. Dívala se na fotografie s hroznou touhou po čemsi, co se ztratilo a nikdy se už nevrátí. Ty dva na snímcích brala v jistém smyslu jako cizince. S bolestnou nostalgií se usmívala. „Sky?" Chaseův hlas ji překvapil. Na jeho přítomnost zapomněla. Zpytavě na ni hleděl. „Byla jsi tak potichu. Vypadalo to, jako když jsi v transu." Polkla a zavrtěla hlavou. Pohlédl na snímky, které držela v ruce. „Vypadáš tam velmi mladě." „Bylo mi devatenáct." „To byl tvůj přítel?" Kousla se do rtu. „Ne. Můj manžel." Spatřila mu v očích záblesk překvapení. „To jsem nevěděl," řekl. „Nevyprávěla jsem ti o tom."
70
Zajetí v ráji
„Jak se jmenoval?" „Josh. Joshua Milliken. Svoje jméno jsem si ponechala." I tenkrát, romantika neromantika, zůstala tvrdohlavě nezávislou. Chce-li si udělat jméno jako fotografka, pak jedině jako Sky Maloneová. Následovala odmlka a Sky dál hleděla na fotografie. „Co se stalo?" zeptal se konečně. „Zahynul." Její hlas zněl bezbarvě. „Sedm měsíců poté, co jsme se vzali. Čelní srážka s opilcem v mercedesu." Ruce se jí roztřásly a snímky dopadly na stolek. I teď, po všech těch letech, ji vyslovení té strašné skutečnosti roztřáslo. „Promiň," řekl měkce. „Je to už dávno," řekla, jakoby to tragédii nějak umenšovalo. „Dívám se na ty fotografie a připadám si tak stará." „Stará?" Zlehka se pousmál. „Kolik je ti?" „Dvacet sedm." „Tedy ne tak stará." Teď se také pousmála. „Ne, ve skutečnosti ne." Poklepala na snímky. „Ale tady jsem mladší." „A taky hodně zamilovaná." „Ano." Opět se pousmála. „Byl to můj první muž a já už nikdy jiného nechtěla. Věříš? Poznala jsem ho v sedmnácti a já hned věděla, že to je on a basta." „Někdy to bývá takhle prosté," řekl. Jejich oči se setkaly. Cosi mezi nimi se zachvělo. Srdce jí poskočilo. Sklopila zrak a zavrtěla hlavou, jakoby popírala jakási nevyřčená slova. „Už to nikdy nebude jednoduché," řekla tiše. „Vyprávěj mi o tom," vybídl ji. „Trpce se usmála. „Nejde o nic vzrušujícího." „Přesto, vyprávěj." Opřel se a vyčkával. „Spolupracovali jsme ve středoškolských novinách. Josh chodil o ročník výš a seznámili jsme se, když mi
71
Zajetí v ráji
bylo šestnáct a jemu sedmnáct. Od začátku jsme byli nerozluční.'" Odmlčela se. „O rok později odešel na kolej studovat novinařinu. Moji rodiče měli za to, že pro nás bude lépe, když spolu nebudeme pořád. Mysleli, že jsem ještě moc mladá. Doufali, že ta odluka vyvolá větší nestrannost a romantika se vytratí." Pohlédla si na ruce. Zasmála se. „Nevytratila se," podotkl. „Ne. Odloučení se stalo utrpením. Nemohli jsme to vydržet. Toužili jsme jen po sobě. Takže když jsem složila maturitu, šla jsem na tutéž kolej jako Josh a zase jsme byli spolu. Na jaře, v prvním ročníku, jsme se vzali. Svatbu jsme měli v lese u malého rybníčku. Bylo to velice romantické. Vypsali jsme si vlastní zaslíbení, taková... no, na ten věk. Vrátili jsme se na kolej a bydleli v podkrovním podnájmu se šikmým stropem. Plánovali jsme a snili." Kousla se do rtu. Najednou se jí ve vyprávění nepokračovalo lehce. „Teď to všechno připadá tak dávno," řekla konečně. „Někdy mám dojem, že to nemluvím o sobe - jakoby se to odehrálo v jiném životě, jakoby se to stalo někomu jinému." „A proč?" „Oba jsme byli tak mladí a plní ideálů. Měli jsme spoustu snů a nadějí." Oči se jí náhle zalily slzami. „Och, zatraceně," zamumlala. „Promiň." „To nic," řekl. „A o čem jste snili?" Zmohla se na uplakaný úsměv. „Hodlali jsme spasit svět, co jiného?" řekla. V tónu hlasu zazníval humorný náznak. Když vycítil její sebeironii, její úsměv opětoval. „Jak jste to chtěli provést?" „Josh se chtěl stát spisovatelem a cestovat po světě. Já zase fotografkou a taky cestovat. Chtěli jsme spolu
72
Zajetí v ráji
vytvořit báječný tým, který se bude vydávat na dobrodružné výpravy do všech možných zapadlých koutů zeměkoule. Chtěli jsme psát hlavně cestopisy a fascinující články s fotografiemi pro exkluzivní magazíny a všem ukázat, jak je Země krásná a jak je důležité se o ni starat." Kousla se do rtu. „Ach, ty ideály mládí," poznamenal tiše, ale bez výsměchu. „Nu a co tvoje sny a naděje dnes?" Pokrčila rameny. „Stále doufám, že mé snímky něco ukáží, myslím lidem." Zasmála se. „Nemám na mysli nějaké grandiózní zachraňování Země, ale vážně doufám, že budu častěji cestovat a že snad udělám nějakou fotografickou publikaci, která by k tomu třeba mohla trochu přispět." Opět si pohlédla na ruce. „Jen teď nemám s kým to sdílet jako dřív. Mít s kým snít bylo nádhernou součástí toho všeho." Usmála se přes slzy. „Jsem jako nějaký sentimentální balík." Otřela si oči. „Už jsem kvůli tomu dlouho nebrečela." Beze slov ji obejmul. Nebránila se. Cítila se příjemně. Po chvíli se pohnul a neochotně své objetí uvolnil. „Měl bych už jít," řekl s posmutnělým úsměvem. Nepřála si, aby odešel. Toužila po jeho teplém těle, po síle jeho náruče. Ne, to není nepříčetnost. Chvilková slabost jí snění neposkytne. Chase není tím pravým. Jeho ústa se něžně otřela o její. „Víry se nikdy nevzdávej," řekl. Později ležela na lůžku a přemýšlela, jak snadno by ho dokázala přesvědčit, aby zůstal. Jak snadno by přitakala, kdyby ji o to požádal. Ale Chase to neudělal. O dva dny později jí zavolal. Nikdy před tím jeho hlas v telefonu neslyšela. Zněl dost působivě - hlas, který si žádá bedlivé ucho.
73
Zajetí v ráji
„Vyhovovala by ti zakázka v Karibské oblasti?" Rozum jí náhle opanovalo vzrušení. Jak ráda by tam jela! Ovšem, že ano! Zavřela oči a potlačila nadšenou odpověď. Pan Chase Montana z Montana Group jí nabízí zakázku. Obvykle netrpěla podezíravostí, ale teď, za stávajících okolností, by byla ráda věděla, co je za tím. Neskoč na to! říkalo její rozumné já. Narovnala se v zádech a sluchátko přendala k druhému uchu. „O jaké zakázce je řeč?" zeptala se. Nutila se, aby to znělo klidně, jakoby šlo jen o nezávazný rozhovor. Jakoby takové zakázky dostávala pravidelně. „Potřebujeme obrázky kvůli jednomu možnému projektu - příroda, tamní živočichové, rostliny atd. Budou součástí prezentace toho projektu. Jde o ostrůvek St. Barlow. Ukážu ti ho na mapě." „Máš v úmyslu postavit tam hotel?" uslyšela ve svém hlase nenápadný podtón cenzury. „Ne, žádný hotel, spíš přírodní letovisko. Teď jenom tu možnost zkoumáme, to je vše. Prověřujeme pro ten účel ještě další místa." Přírodní letovisko. To už zní lépe. Představa, že by se zapletla do nezodpovědného rozvoje nějakého ostrůvku v ní mnoho chuti nevzbuzovala. Zaslechla šustot papíru, jako když Montana obrací stránky. „Problém je v tom, že budeme muset odjet co nejdřív." Srdce se jí zastavilo. „My?" zeptala se. „Ano. Budu muset promluvit s vládními úředníky a s tamními představiteli. Jsi vůbec volná pro příští týden a ještě tři k tomu?" Žádné profesionální zakázky neměla, ale Rocky se měl vrátit domů se svou dívkou. Od Vánoc se s ním neviděla. Snad tu ještě bude, až se vrátí, pokud pojede. Rockyho plány se nevyznačovaly stabilitou ani přesností stejně jako celý jeho život.
74
Zajetí v ráji
Čtyřtýdenní pobyt s Chasem na ostrůvku vypadal jako recept na katastrofu. Představa zaseknuté a přitahované ryby na udici se stávala děsivě skutečnou. Měla pocit, že se jí zmocňuje osud. „Musím si to rozmyslet," řekla vyrovnaně, jako kdyby nevěděl, že po té návnadě baží, že je to pro ni báječná zakázka, jakou obvykle přijímá s vítězoslavným pokřikem. „Dovol, abych ti udělal nějakou představu o krásách toho ostrůvku," pokračoval. Podle Chase se na ostrůvku rozkládalo mnoho idylických pláží, lemovaných palmami, vznikl tam i korálový útes plný pohádkového mořského života, líbilo se mu i divoké skalnaté severovýchodní pobřeží a vulkán pokrytý deštným pralesem. Mimo jiné se tam vyskytoval jeden druh endemického papouška a také jiné vzácné ptačí druhy, pestrobarevné ještěrky, leguáni a další živočichové. Sky naslouchala s rostoucím zájmem. „A nyní mi dovol, abych tě informoval o detailech," řekl. Ty zahrnovaly kromě všech cestovních a ubytovacích výloh také vysoký honorář. Potlačila bezradný povzdech. Co jí to dělá? Znemožňuje jí odmítnutí. Zhluboka se nadechla. Hodlala to sehrát kladně, ale tak, aby nevypadala moc dychtivě. „Jsem zvědavá," řekla jakoby nic. „Existuje spousta fotografů. Proč zrovna já?" „Protože chci tebe." Ta slova ve vzduchu zavibrovala. Protože chce ji. Neříkala nic. „Obdivuju tvou práci," pokračoval. „Vím, co dokážeš. To skvělý smysl pro obchod vede společnost k tomu, aby tu zakázku nabídla tobě." Znělo to nesmírně věrohodně, nesmírně rozumně. Kéž by tomu všemu mohla věřit. Nedokázala se však zbavit zvláštního neblahého tušení. Zavřela oči. „Vážím si tvé důvěry."
75
Zajetí v ráji
„Až si to rozmyslíš," pokračoval, „dej mi vědět. Pokud tu práci nebudeš chtít, budeme si muset najít někoho jiného a zbývá nám jen málo času. Dovol, abych ti dal svoje číslo." „Já ho mám." „Ale ne do mého bytu." Sky hrábla po peru a poslušně si ho zapsala. „Nevěděla jsem, že máš byt," řekla překvapeně. „Ten dům na venkově je rodinný a kromě toho, k pravidelnému dojíždění je značně daleko. Po většinu roku tam bydlí matka se svým manželem." „Chápu." „Společnost ho někdy využívá pro večírky," vysvětloval. „Promiň na okamžik." Sky slyšela, jak něco říká druhé osobě a pak se opět vrátil ke sluchátku. „Zavolej mi tedy zítra v poledne, jak ses rozmyslela." Rozloučil se a zavěsil. Sky vstala a chodila po bytě jako omámená. Zvědavost se mísila se zlou předtuchou. Zavřela oči a měla pocit, že ji líbá. Rozbušilo se jí srdce. Zasténala. Na mysl se jí vracela Bethina slova. „Nejdřív je útočný a podezíravý a teď zase okouzlující a svádivý. Ten chlap od tebe něco chce, Sky. Nelíbí se mi to." Nebezpečí. Vzrušení. Příležitost. Později téhož večera ležela na lůžku ve svém „spacím seníku" a civěla strnule do trámoví. Chtěla tu práci. Ovšem, že ano. Potřebuje ji a nemůže si dovolit takovou skvělou příležitost odmítnout. Z téhle zakázky může vyplynout spousta dalších. Považovala to za cenný přídavek k práci, kterou už měla za sebou. V mysli jí tančily báječné představy - akvamarínová voda, exotické tropické květiny, pestrobarevní ptáci a motýli, palmy, vlnící se v mírném pasátu.
76
Zajetí v ráji
Toužila po té zakázce. Zabořila tvář do polštáře a hlasitě zavzdychala. Láska už nikdy nebude prostá jako před mnoha lety, když milovala Joshe. Ani sny už nikdy nebudou tak krásné a slastné. „Ach, Joshi," zašeptala do ticha. „Proč jsi musel umřít?" Ale její mysl si už Joshovu tvář nedokázala vybavit. Za zavřenými víčky viděla jenom Chase. Příštího dne, tři minuty před polednem, posílena třemi šálky silné kávy, zavolala do Chaseovy kanceláře. Ruka se jí třásla. Připadala si jako nervózní troska. Sekretářka ji bez zbytečného vyptávání ihned spojila, takže v okamžiku ovládl linku Chaseův hluboký hlas. „Rozhodla jsem se, že tu zakázku, o které jsme včera mluvili, přijmu," řekla co nejprofesionálnějším obchodním tónem. I přesto si připadala, jako když se střemhlav vrhá z vysokého útesu a padá dolů v kotrmelcích jako hadrová panenka, stále a stále, bez kontroly. Nezvládám to, pomyslela si a přitiskla hlavu na sklo kuchyňského okna. S námahou potlačovala paniku. Nezvládám to.
77
Zajetí v ráji
PÁTÁ KAPITOLA „To je skvělé," řekl Chase stejně chladným tónem. „Proberme si tedy pracovní program." Z následujícího vyplynulo, že se bohužel jeden z hotelů na Dálném východě dostal do krize, takže je Chase nucen udělat si bleskový výlet do Thajska. Bleskový výlet do Thajska. Jako kdyby Thajsko bylo New York nebo Chicago. Kdyby se jen takhle ledabyle mohla zmiňovat o svých bleskových výletech do exotických míst! Slyšela teď sama sebe. V sobotu to na oběd nezvládnu. Odjíždím na krátkou pracovní návštěvu do Středoafrické republiky - to víte, sloni. Ne, příští měsíc nebudu k zastižení vůbec. Fotím v Indii levharty. Chase jí sdělil, že odlétá ještě ten den večer, a proto se na ostrůvek nedostane hned. Bude muset letět sama. Sky si vydechla úlevou - zvolna, aby to v telefonu nezaslechl. Ráda pocestuje sama. Čím míň o něm ví, tím lépe. Její nervy potřebují odpočinek. „To je v pořádku," řekla klidně. „Nemám zdání, kdy se tam dostanu, snad příští pátek nebo sobotu." Jeho hlas zněl tak profesionálně chladně a obchodně. Těžko se věřilo, že ji tentýž muž před pár dny držel v objetí a beze smyslů ji líbal. Ne, jenom si namlouvala, že... věřit je vůbec těžké. „Mám pro tebe nějaké písemné doklady - smlouvu, letenky, mapu, šek na tvou zálohu a klíče od vozu. K domu žádný potřebovat nebudeš."
78
Zajetí v ráji
„Jaký dům? Jaké auto?" „Můj dům na ostrově a moje auto. Musíš někde bydlet a auto budeš taky potřebovat." „Ano, jistě." „Paní Drakesová je žena, která na dům dohlíží, když tam nikdo není. Bude ti vařit, prát a udělá vše, co budeš potřebovat." Ještě nikdy neměla nikoho, kdo by jí vařil a pral. Zdá se, že si na to bude muset zvykat. „To zní báječně," řekla. „A teď. Budu tě muset požádat o laskavost. Odlétám dnes večer, je to poněkud nakvap a musím ještě zajet na usedlost a vyzvednout si, co potřebuju. Budu tam kolem čtvrté odpoledne. Všechno pro tebe vezmu s sebou. Můžeš se tam se mnou sejít? Probereme detailněji zakázku a vyřídíme všechny tvé případné dotazy. Také bych ti předal klíčky od vozu. Jsou v domě." Mohla by se laskavě obtěžovat do tygřího doupěte? Sky zavřela oči a vnímala, jak se jí zmocňuje osudový pocit. Jistě, proč ne? Žena, která jí otevřela velké vstupní dveře do domu, byla malá, štíhlá a s ladnými křivkami na správných místech. Měla velmi tmavohnědé oči a rovné leskle černé vlasy. Rysy euroasijské a přízvuk britský. Na sobě plandavé černé kalhoty, prostou blůzku z ametystového hedvábí a byla oslnivě krásná. „Dobrý den," řekla a usmála se. „Dobrý den. Přicházím za Chasem," řekla Sky a zalitovala, že si na sebe nevzala něco rafinovanějšího, než jen džínové šortky a růžové triko do véčka. „Požádal mě, abych se tu stavila pro nějakou dokumentaci." V mramorové vstupní hale ležela hromada zavazadel. „Och, prosím, pojďte dál. Není tu, ale přijde brzy. Určitě ho něco zdrželo."
79
Zajetí v ráji
Sky vešla dovnitř. Jmenuju se Sky Maloneová," řekla a natáhla ruku. „Michelle Hardingová." Ukázala na kupu drahých cestovních kufrů. „Právě jsem přijela. Omluvte ten nepořádek. Paní Lumpkinsová mi chystá čaj. Dáte si šálek, zatímco budete čekat?" „Ano, díky." Následovala Michelle do obývacího pokoje, který zářil velkolepostí, ale měl hřejivý a příjemný vzhled i vzdor impozantním kouskům starožitného nábytku. Pohodu a oživení mu dodávaly rostliny a květiny, zabydlenost pak propůjčovaly stohy knih a časopisů. Skvěle vyřezávaná dřevěná šachová souprava trůnila na jakémsi postranním stolku. Figurky stály v rozehraném postavení. „Prosím, posaďte se." Michelle pokynula k pohovce a židlím, uspořádaným kolem čtvercového kávového stolku. Dekorovala ho kytice křehkých žlutých růží. „Řeknu o vás paní Lumpkinsové. Chvilinku strpení." „Právě jsem přijela." Takže tady bydlí. Michelle je tedy tou ženou, která vlastní onu rozkošnou ložnici a skříň plnou krásných šatů. „Tohle je pokoj mé... ehm... sestry," říkal tehdy Chase. Sestra, to určitě, pomyslela si. Na rodinném portrétu v pracovně žádnou dceru neviděla, natož rodiče, kteří by mohli mít dceru s asijskými rysy. A Michelle mluvila s cizím přízvukem. Nevyrůstala s Chasem, který mluvil zastřeným, ale elegantním jižanským akcentem agrární venkovské šlechty. Bezmyšlenkovitě vzala časopis, který ležel na stole. Na titulní straně měl logo Montana Group. Šlo o interní publikace pro akcionáře společnosti. Fotografie ukazovaly luxusní hotely a skvěle vytyčené pozemky s golfovými hřišti, tenisovými kurty a plaveckými bazény olympijských rozměrů. Listovala jím bez valného zájmu, až zrakem zavadila o slovo Ekvádor. Krátká
80
Zajetí v ráji
zpráva čtenáře informovala, že ekvádorský projekt je pozastaven. Proti velikosti hotelu byly vzneseny námitky a ekvádorská vláda celou situaci hodnotila znovu. V duchu se samolibě ušklíbla. Vida! Její instinkt se nemýlil. Do pokoje vešla žena, v rukou podnos s čajem a ostatními náležitostmi. Hned za ní Chase, který zřejmě právě dorazil. Když uviděla procházet dveřmi jeho vysokou postavu, srdce se jí sevřelo. V neposkvrněném podnikatelském obleku vypadal hezky a impozantně. Prostě, světa znalý muž. A sebejistý muž. Sebejistý. Podezření opět vystrčilo svou ošklivou hlavu. Co s ní má ten člověk za lubem? „Ahoj," řekla co nejbezvýrazněji. „Omlouvám se za nedochvilnost," řekl a posadil se na pohovku vedle ní. „Vážím si toho, že jsi sem přijela. Chtěl jsem tě před odjezdem vidět." „To nic." Kéž by si byl sedl na židli naproti. Cítila ho nepříjemně blízko, ale nedalo se s tím nic dělat. Otevřel aktovku a vyndal dokumenty. „To je pro tebe: smlouva, letenky, adresa a tak dál." Vzala smlouvu a pečlivě si ji pročítala. Nenašla v ní nic neobvyklého, žádné mimořádné klausule či cokoliv, proti čemu by měla námitky. Nebyl důvod ji nepodepsat. Proč tedy váhá? Strnule zírala na papír. „Všechno v pořádku?" „Ano." „Co je špatně?" Vycítil její znepokojení. Určitě. Byl prohnaný. Prohnanec, který jí neřekne, proč ji podezírá a z čeho. Pohlédla na něj. S námahou potlačila náhlý vztek. „Kéž bych to tušila," řekla. „Kéž bych věděla, proč máš takový zájem, abych tu zakázku vzala. Že to má něco společného s tím procesem?"
81
Zajetí v ráji
Kouzelné slovo. Obrysy jeho tváře ztuhly a oči měl pojednou bez výrazu. „Nikdo tě k té cestě nenutí," řekl chladně. Ne. Na povrchu šlo o přímočarý obchodní akt. Nic zábavného, nic podezřelého, vše bezelstné. Ve smlouvě nic podezřelého. „Pokoušíš se ve mně vyvolat dojem, že se o mě zajímáš, že mě snad na tom ostrůvku chceš mít z... osobnějšího důvodu, ale na to ti neskočím. Nejsem hloupá." Vzala pero, podepsala se na smlouvě do předurčené kolonky a s přímým pohledem do očí mu ji podala. „To jen, aby bylo jasno." Pozvedl tázavě jedno obočí. „Co zase znamená tohle?" Srdce jí bušilo. „To znamená, aby sis se mnou nezahrával, protože jinak tě to bude mrzet," zopakovala totéž varování, které jí kdysi sám řekl. Vyznělo to tak rozhodně, tak sebejistě. Inu, musí předstírat, že ano. V očích mu něco zablýsklo, ale než mohl odpovědět, vstoupila do obývacího pokoje Michelle. „Ach, támhle jsi," pronesla k Chaseovi a rozesmála se. „Čaj. Prima! Jsem tak vyprahlá." „Znáš se s mou sestrou?" zeptal se Chase a ušklíbl se. „Už jsme se seznámily," zareagovala Michelle a elegantně se posadila. Přelétla pohledem ze Sky na Chase a zase zpět na Sky. Zasmála se. „Ještě vám to neřekl, že?" „Neřekl co?" „Že nesdílíme stejný genový základ. Můj otec je Brit a matka byla Číňanka z Hongkongu. Zemřela, když jsem byla malá. Otec si před třemi měsíci vzal Chaseovu matku. Srdečně mě přijal jako sestru, což je velice milé, ale mate to lidi." Michelle se zadívala na Chase a opět na Sky. „Baví ho mást lidi. Myslím, že jde o psychologický trik, kte-
82
Zajetí v ráji
rý mu zůstal z jeho poněkud... ehm... nekonvenčních let dospívání." Zazubila se na Sky. „Ani o tom vám patrně nevyprávěl, že?" Chase se významně podíval na hodinky. „Co si dát ten čaj?" zeptal se. „Musím chytit letadlo." Michelle se rozesmála. „A rád předstírá, že neslyší, když slyšet nechce." „No tak mi pověz o svém neobyčejném dospívání," řekla Sky a vesele se na Chase usmála. Ten úsměv v mírné podobě opětoval. „Snad jindy," pronesl chladně. Ve Sky se zavrtěl malý čertík. „Možná mi to poví Michelle," řekla. „Myslím, že ne." Chaseova tvář nejevila známky neklidu, ale v hlase slyšela varovný podtón. „Tak dáme si ten čaj nebo ne?" Michelle poslušně vzala konvici a nalila do šálků. Jeden podala Sky. V jejích tmavých očích se objevil humorný záblesk, který Sky neunikl. Tajemství Chaseova dospívání nemá být odhaleno. Nepřál si o tom ani slyšet. Na Skyin vkus tu bylo příliš neznámých. Uvažovala, zda by mu bylo po chuti téma ekvádorského projektu. Za pokus to stálo. Cítila se náhle příjemně a bezstarostně. Poklepala na časopis vedle sebe na pohovce. „Listovala jsem si v tomhle a narazila na něco, co se týká toho projektu v Ekvádoru. Zdá se, že se objevily nějaké problémy s jeho velikostí." Přikývl. „Ano." Zdálo se, že se ho to nedotklo. „Zklamalo tě to moc?" zeptala se. „Ne. Předvídal jsem to." Jeho klidná odpověď ji vyvedla z rovnováhy. Tohle nečekala. „Proč jsi ho tedy dokončoval?" „Protože můj tvrdohlavý bratr potřeboval objektivní lekci. Nedal si říci a já došel k závěru, že se mu roz-
83
Zajetí v ráji
svítí jedině tehdy, když nechám vývoj projektu pokračovat a on pak na vlastní kůži pozná, co nastane." Pokřiveně se usmál. „Svou lekci dostal." Sky vhodila cukr do čaje a zamračila se. „Něčemu na tom nerozumím. Na večírku jsi chtěl vědět, co si o tom projektu myslím, a když jsem to udělala, řekl jsi mi, abych si svůj názor nechala pro sebe. Proč?" Zacukal mu koutek. „To jen pro tvé dobro. Všichni v tom pokoji byli zainteresováni právě na tom projektu a na ziscích z něj. Tvé obavy o životní prostředí by určitě neocenili." Pozvedl šálek k ústům. „Myslela jsem, že v tom je také tvůj zájem." „Ach, také, je to tak, ale stál jsem v té aféře za Breckem, takže jsem musel dát veřejně najevo nějakou solidaritu. Mé osobní přesvědčení by na tom večírku nebylo rozumné." Postavil šálek na stůl. „Nu, myslím, že to tu musíme urychlit." Rozložil mapu. „Nechám vás," řekla Michelle a pokoj opustila. Chase jí vyprávěl o možnostech ostrova. Jezdil prstem po mapě a Sky si dělala poznámky. „Až budeš fotografovat," radil jí, „rád bych, aby ses soustředila na to, co by upoutalo milovníky přírody a sportovce." Později, když se chystala k odchodu, doprovodil ji Chase k domovním dveřím. Vzrušení v ní vyvolalo pocit lehkosti. Shlížel jí do tváře a usmíval se. „Bude se ti to líbit." Při pohledu do jeho očí jí poskočilo srdce. „Ach, já vím, určitě bude!" Nemohla už hlas udržet v obchodním strohém tónu. Prostě příliš ji to vzrušovalo. Kéž by už otevřel ty dveře, přála si, ale Chase tam jen stál a díval se na ni zeleným pohledem, jenž jí divoce rozviřoval krev. Vztáhl ruku a zlehka se jí dotkl tváře.
84
Zajetí v ráji
„Kdybych tak už dnes mohl být s tebou na ostrově. Vedle pláže je tam takové zvláštní místo, skryté a... velice romantické." Sklonil se k ní. „Takhle... bych tě políbil." Vzal její tvář do dlaní a políbil ji. Něžně, smyslně, že rozechvěl každičkou buňku jejího těla. „A potom bych tě hodně pevně obejmul." Jeho hlas měl hebké hypnotické zabarvení, a když ji k sobě přitiskl, jakoby ji nechtěl pustit, jakoby si její tvar chtěl vtisknout do těla, poddala se mu. Všechny její smysly odpovídaly na mužnou sílu, kterou vnímala na svém těle. Jakoby se jí krev v žilách rozezpívala. Stála v jeho objetí jako zhypnotizovaná. „A pak," pokračoval tiše a svádivě, „bych se s tebou miloval přímo tam pod hvězdami." Kouzlo. Šílenství. Když znovu posbírala cáry potrhané sebejistoty, pokusila se mu z náruče vymanit. Pouštěl ji zvolna. Na roztřesených nohách od něj ustoupila a s námahou znovu získávala zdání klidu. Rozhodně si nepřála, aby si všiml, jak ji ovlivňuje svým svůdným hlasem a těmi erotickými představami. „Jako svůdce žen máš jistě talent," řekla a snažila se, aby to vyznělo lhostejně a ledabyle, „ale já vůbec nemám v úmyslu ti něco takového dovolit." V očích mu čertovsky zablýsklo. „Třeba ale nedokážu odolat," řekl tiše. Zaťala ruce. „Třeba jsem silnější a odhodlanější, než si myslíš." Sama vnímala, jak se jí hlas nervózně zachvívá. Tiše se zasmál. „Opravdu? Tak v tom případě si budu číst Wall Street Journall." Natáhl se po dveřích a s přehnanou pompou jí je otevřel. „A teď musím chytit letadlo." Oči jí z tváře nespouštěl. „Na shledanou, Sky. Brzy na viděnou." To tedy byla vyhlídka.
85
Zajetí v ráji
Vydrápala se do džípu a opřela hlavu o volant. Zhluboka nabrala dech. Domů jela jako stroj. Před sebou jeho oči, v uších jeho hypnotický hlas. Cítila dotek a chuť jeho polibku a hlavou se jí honilo, jaké by s ním asi bylo milování pod hvězdami. Let v malinkatém hlídkovém letounu byl napínavým dobrodružstvím. Obklopila ji obloha a moře, aniž by ji před oběma živly chránilo něco podstatného. Podobalo se to letu v autě. Sky tento zdánlivě křehký vynález sdílela s jedním herpetologem - odborníkem na plazy a obojživelníky - který prováděl výzkum vzácných a endemických druhů ještěrek na malých ostrůvcích v Karibském moři. Přiletěl z Floridy a jmenoval se Paul Santelli. Měl tmavé vlasy, hluboké modré oči a nakažlivý smích. Protože se Sky o ještěrky, už pro jejich fotogenické kvality, také zajímala, zabrali se po krátkou dobu letu do živé debaty o gekonech, leguánech a chameleónech. Paul nemohl uvěřit, že narazil zrovna na profesionální fotografku přírody a zajímal se, zda by někdy nemohli spojit síly v zájmu vědy a vydat se za plazy spolu. Těšilo by ho to. A jí by zase mohly pomoci jeho znalosti při hledání a určování těch tvorů. Sky tu možnost připustila a vesele souhlasila. Ostrov se přiblížil na dohled - pahorkatina pokrytá pralesem, bílé pláže střapaté palmami a obklopené klidnými, sluncem prohřátými vodami. Je krásnější, než obrázky, které kdy viděla. Cítila rostoucí vzrušení. O patnáct minut později už vystoupili z letadla, prošli celní a pasovou kontrolou a nasedli do jediného ta-
86
Zajetí v ráji
xíku na ostrově. Řidič si bujaře prozpěvoval melodii jakési písně v reggae stylu, která se linula z rádia. Městečko Port Royal připomínalo veselou a trochu zchátralou sbírku pestrobarevných budov různých koloniálních slohů. Všude v úzkých ulicích procházeli lidé, kteří se smáli, tlachali nebo prodávali ovoce či pečené banány. Zastavili před dětsky modrou budovou hotelu Sugar Bay. Paul tam vystoupil. Když dal dohromady všechna svá zavazadla, široce se na ni zašklebil a řekl, že zavolá. Sky pokračovala taxíkem dál. Vyjeli z města a ujížděli po pobřežní silnici podél pitoreskních malých lagun, kokosových hájů a vesniček s pastelově barevnými domky - tyrkysovými, cukrově růžovými i fialovými. Hned za osadou Ginger Bay stočil řidič auto ze silnice na úzkou nedlážděnou cestu, po níž se vůz kodrcal a kymácel až k prosté chatrči vestavěné do úpatí pahorku a obklopené bujnou tropickou vegetací. Sky zírala na to skromné místo a mračila se. Tohle jistě není Chaseova ostrovní vila? „Myslím, že to není ono," řekla nejistě. Vyndala papír s adresou a ukázala ji řidiči. Rozesmál se. „Och, ano, to být to místo, mahdam. Nemít obava." Sky se vydrápala z auta a vyšla po krátké pěšině na terasu krytou doskovou střechou. Bylo to jen otevřené prodloužení chaty, která neměla žádnou přední stěnu ani dveře. Šlo o prostý typ rekreační chaty. Cokoliv nebo kdokoliv mohl vejít a odejít s nábytkem..., který, jak zaznamenala, byl zhotoven z rattanového rákosu. Na pohovce a židlích ležely tlusté polštářky povlečené veselou ostrovní textilií. Sky postávala na terase a bojácně se rozhlížela. Má jít dál jen tak? Inu, co jiného jí zbývá? Vešla tedy. Nikdo nikde. Co když se řidič mýlí a tohle není Chaseova chata? Byl by to pořádný trapas,
87
Zajetí v ráji
kdyby se tu zabydlela a pak se vrátil majitel či majitelé a našli ji tam. Ušklíbla se. Živě si tu scénu uměla představit. V tom pohledem zachytila časopis na kávovém stolku a na něm již důvěrně známé logo Montana Group. Skvěle, takže to je určitě Chaseova chata. Otočila se a viděla, že řidič už její vybavení vykládá na terasu. „Máte pravdu, je to ono," řekla a muž zavrtěl hlavou. „Říkam, že to je ta místo. Proč nevěřila moudrá stařec?" Sky se rozesmála. „Protože jsem hloupá a mladá." Zaplatila mu a přidala štědré spropitné, které se zašklebením přijal. Po návratu dovnitř se letmo rozhlížela po světlé a útulné místnosti. Chata neměla žádný strop, takže se dívala rovnou na doskovou střechu vyrobenou z nějakého přírodního materiálu. Prostor jedné stěny zabírala knihovna vyplněná spoustou knih a časopisů. Zbylé stěny dekorovaly primitivní malby zobrazující veselé ostrovní výjevy. Na hladké dřevěné podlaze ležela prostá tkaná rohož. Bylo to báječné vzdušné místo. Chatou proletoval mírný vánek. Všude slyšela šelest palmových listů a z terasy viděla širokou rozlohu akvamarínového moře. Bylo to romantické a intimní prostředí. Zvláštní a velice soukromé útočiště. Chaseova chata. Kousla se do rtu a zavřela oči. S živou jasností se jí v duchu vybavila představa ryby na háčku. Chase ji vlákal nejen na ostrůvek, ale také do svého hnízda lásky... Jen krátkou chvíli trvala prohlídka zbytku chaty. Našla dvě ložnice a jednu koupelnu. Kuchyň malá, ale se vším nezbytným vybavením včetně lednice, plné studeného grilovaného kuřete s ovocným salátem. Paní Drakesovou zřejmě na její příjezd upozornil. Uvě-
88
Zajetí v ráji
domila si, že přírodu nemusí hledat daleko. Nahoře v došcích cupitaly ještěrky, po terase hopkal banánově žlutý ptáček a pátral po potravě. Kolem nachové buganvílije obrůstající terasu se horečně třepotali kolibříci. Několik dalších dní prozkoumávala ostrov v bílém voze značky Mini Moke, k němuž jí Chase dal klíčky. Pasát jí za jízdy smyslně čechral vlasy. Nastaly pro ni fotografické orgie. Ostrůvek byl plný krásy a překvapení - chlebovníky, stromy se žlutými trumpetovitými květy, zelené ještěrky, jasně modří ptáci a hejna purpurových motýlů. Fotografovala rybáře vlekoucí své sítě, ženy loupající muškátové oříšky, farmáře porážející ohromné stonky banánovníků a děti hrající si s ochočeným čuníkem. Vzrušením se cítila jako omámená, blahem bez sebe. Ten malinký ostrůvek, to byl ráj! „Já nechápala," pronesla paní Drakesová zmateně při pohledu na kupu prádla u Skyiných nohou. „Co celá doba děláte? Kam chodit?" Sky mávla rukou. „Všude." Na její šaty nebyl hezký pohled. Všude na nich ulpěly skvrny od trávy a bahna. Jedna z košil měla roztržený rukáv. Prvních pár dní neříkala paní Drakesová nic. Teď, pomyslela si Sky, je asi třeba ten hanebný stav věcí prošetřit. Paní Drakesová byla dvakrát objemnější než Sky. Měla oblé tělo oděné do pěkných květovaných šatů a hezký obličej s příjemným úsměvem. Bydlela v zátoce Ginger Bay a každé ráno docházela po kamenité cestě, aby se postarala o domácnost. Zavrtěla nad Sky hlavou. „Já nečekala, že takle vypadat dívčí šaty," řekla mateřsky. Sama měla tři pěkné dcery. Sky je v neděli zahlédla před katolickým kostelem, který se jmenoval
89
Zajetí v ráji
Archa lásky. Na sobě měly nabírané šaty, bílé punčochy, naleštěné lesklé střevíce a v úhledně spletených vlasech barevné sponky a čelenky. Zářily čistotou a dobrou péčí. „Pan Montana, ano, on vždycky jako toto," pokračovala paní Drakesová. „Horší než toto, ale já věděla, že on divoký a ztřeštěný, ale vy... takové hezké děvče..." významně se na Sky podívala a větu nedokončila. Nebylo třeba. Sky pochopila dokonale. „Fotografuju v přírodě," vysvětlovala. „Ležím nebo sedím na zemi, šplhám po skalách nebo po stromech. Ušpiním se." Paní Drakesovou to nedojalo a dál vrtěla hlavou. „Podívala na sebe," řekla a ukazovala na Skyiny nohy. „Kde dostala ten škrábanec a ta modřina?" „Upadla jsem," odpověděla Sky. „Uklouzla mi noha." „Kudy chodit?" „Byla jsem ve Skalách." Skály značily skalnaté severovýchodní pobřeží na atlantické straně ostrůvku. „Lidé tam zabíjet! Loni jeden bláznivá Angličan spadnul a zlomil si vaz!" „Já jsem trénovaná," ujišťovala ji Sky. „Za celý život jsem měla zlomené jenom dvě kosti - ruky a nohy." Z překvapené tváře paní Drakesové bylo patrné, že dvě zlomené kosti nepovažuje za uklidňující statistiku. „Pan Montana ví, že vy šplhat na Skály a po stromech?" zeptala se nedůvěřivě. „Ne, neví." Vlastně jí říkal, aby to nedělala. „Paní Drakesová, on mě za ty fotografie, které tady dělám, platí," řekla vyhýbavě. „Nemusíte mít strach. Je to má práce. Jsem profesionálka. „Přelétla pohledem kupku prádla. „A s tímhle se netrapte. Jsou to obnošené věci. Nevadí, když se skvrny úplně nevyčistí." Paní Drakesová vypadala rozhořčeně. „Určitě se vyperou! Já jen říkat, že se něco nezdát dobré."
90
Zajetí v ráji
„Všechno je v pořádku." uklidňovala ji Sky. „Jsem jenom stejně divoká a ztřeštěná jako pan Montana." Hlavou jí zněla vlastní slova. Zamračila se. Divoká a ztřeštěná jako Chase? Chase v bezvadných šatech byl vším jen ne divokým a ztřeštěným. Ale paní Drakesová na to asi má jiný názor. „A co pan Montana dělá, když je tady?" zeptala se. „On lézt na Skály," odpověděla paní Drakesová nesouhlasně. „A tábořit v lese, v těch kopcích! Je to nebezpečné!" „Proč nebezpečné?" „Hadi, hmyz," odmlčela se. „A duchové," dodala šeptem. Hadi a hmyz Sky znala dobře. Duchové se však stali čímsi novým. Znělo to velmi zajímavě. „Jací duchové?" zeptala se. Ale paní Drakesová měla najednou spousty práce s prádlem a otázku přešla. Inu, dalo se to čekat. „Ten člověk je divoký a ztřeštěný." Zatímco Sky postupovala temně zeleným přísvitem horského deštného lesa, aby se vrátila k tábořišti, které den před tím objevila, zdálo se, že ji ta slova pronásledují. Bylo to nádherné zákoutí hned poblíž bublajícího potoka, který bystře spadal shůry přes balvany a kamení. Dříve se domnívala, že Chase je spíš na tenis, golf nebo jachtaření. Hodilo se to k jeho uhlazenému vzezření. A paní Drakesová teď o něm mluví jako o bláznovi a ztřeštěnci. Zamračila se. Stále víc a víc věcí nedávalo smysl. Ale to už od samého začátku. Chase ji mátl. Mimo jiné. Beznadějně povzdechla. Jakoby ji zaklel, takže si počíná, myslí a cítí, jak by neměla. Opatrně překročila mechem porostlý kmen stromu, který spadl přes stezku. Posledních několik dní strávila s Paulem. Hledali společně ještěrky. Získala pár skvě-
91
Zajetí v ráji
lých záběrů. Věděla, že většinu z nich by bez Paulovy pomoci a odborných znalostí pořídit nedokázala. Jeho nadšení pro ty tvorečky bylo nakažlivé, takže získala tolik nových vědomostí o ještěrkách, o jakých se jí nikdy ani nesnilo. Teď se ušklíbla, protože se jako vždy rozhlížela po okolních stromech v naději, že zahlédne nějakého papouška, ale žádný se neukázal. Jak se blížila k tábořišti, ucítila kouř z hořícího dřeva, a když se dostala k mýtině u potoka, srdce se jí zastavilo. U ohně stál Chase a přikládal do něj suché větévky. Uhlazený obchodník byl ten tam. Na sobě měl šortky barvy khaki, tričko a tenisky. Holé nohy a paže, do hnědá opálené, obepínal samý sval. Z jeho mohutnosti a svalnatosti vyzařovala hrubá samčí mužnost. Tady v prastaré zelené divočině vypadal dokonale. Vedle jejího batohu ležel druhý, k jehož hořejšku připevnil stan. Když zaslechl její kroky, vzhlédl a jejich pohledy se na krátkou vzdálenost setkaly. Vnímala temný třpyt jeho zraku, pevnou linii brady a po zádech jí proběhl mrazivý záchvěv. I přes dusné parno, které ji obklopovalo, měla ledově chladný pocit.
92
Zajetí v ráji
ŠESTÁ KAPITOLA „Zrovna jsem se tě chystal jít hledat," řekl Chase, aniž by pozdravil. „Neříkal jsem, abys do lesa sama nechodila?" Ano tati, chtělo se jí odpovědět, ale pohled na jeho tvář jí v tom zabránil. Stál tu před ní vysoký a silný muž, který byl zvyklý, že se jeho pokyny a příkazy plnily. A ona, dočasná malá podřízená, si dovolila neuposlechnout. V khaki šortkách a triku z něj vyzařovala jakási pravěká drsná mužnost, která současně děsila i vzrušovala. Kousla se do rtu a neřekla nic. Rozlomil klacek na dva kusy a vhodil je do ohně. „Zvlášť jsem ti říkal, abys do lesa nechodila sama!" Hlas mu vztekle skřípal. Lehce pokrčila rameny a předstírala chladnou vyrovnanost, kterou nepociťovala. „Ano? Nevzpomínám si," řekla jakoby nic a vyvlékala se z fotografické výzbroje, kterou měla přehozenou přes obě ramena. Brada mu ztuhla. „Zatraceně dobře se pamatuješ! Také jsem ti povídal, abys nelezla na Skály, ale od paní Drakesové jsem se dozvěděl, že právě to jsi dělala!" Tohle už bylo příliš. Není její pěstoun ani kurátor. Sjela ho plamenným pohledem. „Jsem dospělá. Vím co dělám! Zadals mi zakázku, tak mě ji nech dělat po mém! Nedokážu na ní kvalitně pracovat, když nemohu jít tam, kam se mi zachce, že?"
93
Zajetí v ráji
„To jsi pár všivých dnů nemohla počkat až se vrátím a doprovodím tě?" „Ty? Doprovázet mě? Říkals, že tu máš nějakou práci. Nečekala jsem, že mě budeš doprovázet při mé práci." Upřel na ni zlostný pohled. „Znám tady různá místa a zajímavá zákoutí. A s určitostí jsem měl v plánu vydat se s tebou do pralesa i na Skály. Když jsi sama, je to nebezpečné." Stěží se ovládala. „Vážím si tvé obavy, ale nejsem pitomá. Hloupé nabídky nepřijímám. Nemůžu pracovat s lidmi kolem sebe. Když pracuju, potřebuju klid a pokoj. Moje práce vyžaduje soustředění!" „Můžeš ho mít, kolik se ti zlíbí," řekl se strnulým výrazem. „Ale ne s tebou," odsekla. „Rozptyluješ mě." Zahleděl se jí do očí. „Myslím, že ne. Alespoň ne tak, jak by sis přála, abych myslel." Srdce jí nerovnoměrně bušilo. Věděl a vycítil toho až moc. Pochopil to, co nebyla ochotná připustit ani sama sobě. „Přeju si, abys mě nechal osamotě!" řekla zuřivě. „A můžeš se sbalit a hned teď odsud zmizet!" „Ne," odvětil zachmuřeně, chladně a rozhodně. „Dobrá, tak půjdu já!" „Ach ne, nepůjdeš. Už se skoro stmívá." „Dej si na mě pozor!" Nevěděla, co to do ní vjelo. Cesta nočním pralesem byla nebezpečná. Věděla to. Hloupost na to jen pomyslet, ale mysl jí ovládla jakási ztřeštěná síla. Sehla se a vytrhla ze země jeden stanový kolík. Chase ji uchopil za zápěstí. „Přestaň! Neblázni!" Sky strnula. „Chceš mě tady držet proti mé vůli?" „Budu-li muset." „A jak to chceš udělat?" V zelených očích se cosi zalesklo. Ledabyle pokrčil rameny. „Mohl bych tě spoutat."
94
Zajetí v ráji
Ani by se tomu u něj nedivila. „Jeskynní muž, že? Jak civilizované." Pokusila se vypáčit zápěstí, ale bez úspěchu. Ruku měl jako svěrák. Zachvátila ji zuřivost podobná požáru. „Nenávidím tě!" zasyčela zlověstně. „Ach ne, tohle ne," reagoval chladně a ruku jí pustil. „Myslím Sky, že ke mně cítíš něco, co si nechceš připustit. Chceš mě a bráníš se tomu." Ten chlap je tak arogantní! Taková drzost! „Nechci tě!" Vlastně ječela, takže několik ptáků poblíž poplašeně odletělo. Něco ji napadlo. „Nelíbíš se mi a nelíbí se mi ani tvé počínání!" Třásla se a v zapadlém koutku mysli si uvědomovala, že se přestává ovládat, že jazyk předbíhá rozum. Zírali na sebe a mezi nimi se tetelilo napjaté ticho. Zdálo se, že i ptáci ztichli. „Musím přiznat," řekl ledově, „že to je poprvé. Nevzpomínám si, že by mi někdo něco podobného řekl do obličeje." Odmlčel se a zkoumavě si ji prohlížel. „Řekni mi tedy," pronesl pak klamně ledabylým tónem, „jaký jsem a co se ti na mně nelíbí?" „Jsi až zatraceně moc arogantní. Manipuluješ s lidmi! Myslíš si, že dostaneš všechno, co se ti uráčí! Kácíš tropické pralesy! Přivádíš spousty turistů tam, kde nemají co pohledávat! A to jen pro peníze a zisk!" V očích se mu zračil tvrdý zelený odlesk. „Nikdy jsem ani jeden zpropadený kousek pralesa nevykácel," vyštěkl. „Snad jsi se před tímhle obviňováním mohla seznámit s patřičnými fakty." „Tak to máš v úmyslu! Nebo alespoň tvá společnost! Jak tomu hotelu v Ekvádoru budete říkat? Motel u New Jerseyského mýta?" „Ten hotel nikdy nebude," řekl chladně. „Říkal jsem ti to."
95
Zajetí v ráji
„A co ty všechny další?" Zmrazil ji pohledem. „Ty jsou na francouzské Riviéře, na španělské Costa Brava, v Hongkongu, Singapuru, v Rio de Janeiru, New Yorku, v Kalifornii a na podobných místech." Významně se odmlčel. „Tedy ne zrovna na místech nedotčených turistikou, víš?" Tedy ne zrovna tam. Sky se cítila zaskočená a hloupá, ale neměla čas to všechno strávit. Vinila a domýšlela, aniž by znala základní fakta. Cítila se pokořená. „Ne." Zaplavil ji pocit viny. Civěla do ohně, připadala si jako hlupák, nenáviděla se za ty řeči ve vzteku, za ztrátu vlády nad rozumem. Sebrala poslední zbytek důstojnosti a jejich oči se setkaly. „Omlouvám se," řekla neohrabaně. „Moc mluvím a málo přemýšlím. Byla jsem mimo." „Možná se tak zbavuješ podezíravosti." Poodešel a sebral suchou větev opodál stezky. Sky se cítila vyčerpaná, ale ten pocit neměl nic společného s její tělesnou únavou, která se už také začínala hlásit. Zavrtala se do batohu a vyndala z něj toaletní pouzdro, osušku a čisté prádlo. Zašla k potoku a kráčela podle něj až k chráněnému místu, kde se svlékla, aby se vykoupala. Voda studila. Zchladila jí tělo i city a vyjasnila hlavu. Na jeho náhlý příchod do tábora nebyla připravená. Zlostí zastírala obavy. Bála se Chase. Bála se sama sebe, bála se toho, jak na něj reaguje, tak nějak z podstaty a přirozeně, nezvládala to. Celá rozechvělá se rychle otřela a oblékla si volné bavlněné kalhoty a triko. Bylo nutné udržet si chladnou hlavu, což v té chvíli nečinilo žádné potíže, protože cítila chlad po celém těle. Opět se zachvěla a pak se vydala zpět k ohni. Když spatřila Chase, zhluboka se nadechla, což ji posílilo. Svůj malý stan si postavil nedaleko jejího a na řeřavém uhlí spočíval zčernalý kotlík. Seděl pohodlně
96
Zajetí v ráji
opřený o kmen stromu a upíjel ze zeleného smaltovaného hrnku. „Dáš si víno?" zeptal se a pozvedl láhev. Jeho hlas zněl klidně a ledabyle. Zapomeň na to, oznamoval svým postojem. Bouře odvála a ona tu narážku od něj přijme. „Ano, prosím," řekla uklidněně. Podala mu vlastní plecháček a z batohu pak vyndala malý ešus. Chtěla ho naplnit vodou z potoka a udělat si jídlo. „Večeře je na mně," řekl, jakoby uhodl její záměr. „Pokud máš ráda rýži s kořeněným kozím masem od paní Drakesové. Našel jsem nějaké mražené v lednici." „Ano, díky. Dělala mi ho před pár dny. Je prima." Určitě chutnalo lépe, než zmrazené a vysušené kuře bez chuti, které čekalo v malém balíčku v batohu. Sedla si a zády se opřela o kmen stromu. Příjemný pocit odlehčit nohám. Napila se vína. Pozorovala modrobílého ptáčka. Seděl na nedaleké větvi a hlasitě vyzpěvoval. „Jak jsi se dnes měla?" zeptal se. „Báječně. Je to fantastické místo." Zdálo se, že všechno směřuje k normálnímu hovoru. Připadala si malá, hloupá a litovala těch obvinění. „Vídáš nějaké papoušky?" Zavrtěla hlavou. „Ne. Připadala jsem si hloupě." „Nehledají se snadno." Vstal a vzal si ručník a nějaké prádlo. „Hned se vrátím. Jednou nebo dvakrát s tím jídlem zamíchej, ano?" Když se vrátil ze své očisty, pustili se do chutného kořeněného jídla. Jak jí řekla paní Drakesová, kozí maso se jedlo na ostrově běžně. Vzpomněla si na to, co jí Chase vyprávěl před pár týdny. „Jednou jsi se zmínil, že ses naučil zabíjet kuřata a porážet kozy na nějaké farmě," řekla. „Co to bylo za farmu?"
97
Zajetí v ráji
„Něco jako záchranný tábor." Na ústech se mu objevil sardonický úšklebek. „Záchranný tábor?" „Ano. Nebo spíš nápravné zařízení pro mladistvé." Překvapilo ji to natolik, že chvíli nedokázala pochopit význam. „Nápravné zařízení pro mladistvé?" opakovala. „Co jsi tam dělal?" „Napravovali mě," řekl suše. Zírala na něj upřeně a s nedůvěrou. Lžíce jí z prstů vyklouzla na zem. „Říkáš, žes byl...?" Ta představa jí připadala tak neskutečná, že ji vyslovovala jen s obtížemi. „Tys byl nezletilý delikvent?" Fráze nezletilý delikvent vyvolávala představy dospívajících mladíků, kteří přepadávají obsluhu benzínových pump, prodávají drogy kamarádům nebo zezadu napadají a škrtí drobné staré dámy. I když si o Chaseově čisté a svěží duši nedělala žádné iluze, neuměla si ho představit při něčem tak hanebném jako je zákeřné přepadení nějaké stařenky. „Málem jsem se stal jedním z nich." Ušklíbl se jedním koutkem úst. „Můj drahý otec mě dal do tábora dobrovolně, aby se vyvaroval toho, že skončím ve vězení. Podle jeho názoru jsem tam směřoval. Chtěl všechno vyřešit dřív než to bude muset udělat policie nebo jiná autorita. Otec měl rodinné záležitosti rád plně pod kontrolou." „Rozumím." Nebyla si jistá, zda ano. Nikdy se nesetkala s mužem, který se v nápravném ústavu pro mladistvé naučil, jak se poráží koza. Nesignalizovalo to vůbec nic slibného. Někoho takového by vaši rodiče asi moc rádi při nedělním obědě neviděli. „Myslím, že nic lepšího mě v životě nemohlo potkat," řekl Chase jen tak mimochodem. „Zformovalo mě to."
98
Zajetí v ráji
„Co jsi provedl tak hrozného?" „Neovládal jsem se. V noci jsem nechodil domů a nehodlal připustit, aby mi někdo mluvil do života. Pak jsem si jednou... ehm... vypůjčil matčino auto. Tehdy jsem ještě neměl řidičský průkaz. Štípl jsem jednu z jejích kreditních karet a na týden se vydal na Virginia Beach. Tam jsem se potloukal o jarních prázdninách s partou vysokoškoláků. Pil jsem a kouřil, pořádal večírky a matčino auto napálil do kandelábru jednoho parkoviště. Sky na něj civěla. „Co se to s tebou dělo?" Darebácky se ušklíbl. „Trápil mě snadný život. Žádné problémy, spousta peněz, žádné cíle. Nudil jsem se a povzbuzení hledal ve všech těch špatnostech." Dokázala si to představit. „A teď už se nenudíš," uzavřela. „Ne. Od té doby, co mi řekli, že se mám o jídlo postarat sám vlastním přičiněním a sám si ho také upravit na vlastním ohni, jinak že budu hladovět." „Umím si představit, jak tě to dokázalo motivovat k činnosti." „Používali inovované metody," poznamenal. „Na mě působily určitě." Sklonila hlavu a přemýšlela o něm. „Nu a teď je z tebe hotelový magnát. Tvůj otec byl určitě pyšný." „Nikdy nic jiného nečekal. Buď tábor přežiju nebo nic." Odložil prázdný talíř. Sky zvedla lžíci ze země a otřela ji papírovým ubrouskem. „Předpokládám, že když se Michelle zmínila o tvém neobvyklém dospívání, mluvila o tomhle táboře?" „Ano." „Jak dlouho si tam žil? A kdy si ho opustil?" „Několik let. Vyšel jsem v sedmnácti a vzali mě na Harvard." „Na Harvard?"
99
Zajetí v ráji
„Nikdo neříkal, že jsem byl hloupý," řekl s úšklebkem, „jenom zdivočelý a potrhlý." Nalil jí do hrnku ještě trochu vína a usmál se na ni. „Vypadáš popleteně," poznamenal. „Napij se." Nevěděla jestli potřebuje právě víno, ale mlčky to přijala a pomalu upila. Dojídala tiše a pokoušela se dát smysl všem těm střípkům a kouskům, které skládaly charakter muže sedícího vedle ní. Rychle se stmívalo, a proto hbitě posbírala nádobí a zašla ho opláchnout k potoku. Když se vrátila, Chase právě vařil kávu. Ač čas ještě nepokročil, vypadalo to, jakoby je obklopovala hluboká noc. Vzduchem se nesl pronikavý skřípot cikád a jiného hmyzu. Koruny stromů zakrývaly oblohu, takže neviděli ani hvězdu. „Jaké přírodní letovisko tu hodláš postavit?" zeptala se, když od něj přebírala hrnek s kávou. Vyprávěl jí, jak se před několika lety rozhodl, že se Montana Group potřebuje zabývat i jiným typem turistiky. Chtěl stavět malá exkluzivní přírodní letoviska v odlehlejších a atraktivnějších částech světa, na místech, která by přitahovala lidi bohaté s dobrodružnou povahou a unavené pohodlím. Prémiovou cenu by platili za reálný a nezkažený drsný zážitek. Žádné pohodlí. „Místní vlády si pořád víc uvědomují, jakou cenu jejich přírodní letoviska mají i to, jak pečlivě je třeba se o ně starat a..." „Já vím," řekla Sky. „Potřebují peníze na ochranu proti pytlákům, proti nehospodárnemu farmaření a vypalování pozemků, proti těžařským společnostem a proti ničivé masové turistice." Masový cestovní ruch ovlivňuje změnu charakteru nebo i ničí to, co lidé přicházejí obdivovat, a to je pak ztráta pro všechny. „Máš pravdu." Položil na oheň další poleno. Kouř odpuzoval hmyz. Na nedalekém stromě zaskřehotala
100
Zajetí v ráji
stromová žabka. Ostrůvek St. Barlow se ideálně hodil svou velikostí a rozmanitostí přírodních krás pro malé přírodní tábořiště. Dalo by se tu postavit několik prostých chatek. V pralese by se mohly používat stany. Místo lákalo pěší turisty, horolezce, potápěče s dýchacími přístroji a rybáře. Za využívání ostrova by jeho správa mohla vybírat stabilní poplatek a příjem z něj by mohl podpořit ekonomii a ochranu životního prostředí. Popíjeli víno, rozmlouvali u žhnoucího ohně a naslouchali tajemným šelestům a pohybům všude v korunách stromů. Přesto, že bylo ještě brzy, cítila Sky, jak ji zmáhá únava. Celé tělo poklesalo, jakoby ho už kosti nedokázaly nést ve vzpřímené poloze. Popřála Chaseovi dobrou noc a vsoukala se do stanu. Vlastně se tam doplazila. I přes bláznivé vřeštění hmyzu okamžitě usnula. Časně ráno ji probudil ptačí zpěv. Když rozepla stan, spatřila rozptýlené světlo procházející příkrovem stromových korun. Chase už připravoval v kotlíku na ohni snídaní. „Dobré jitro," pozdravil. „Dáš si kávu?" „Ach, ráda. Hned jsem tady." Posnídali divoké plody guávy, sladkou kokosovou střídu a kávu. Chase se Sky zeptal, jaké má na ten den plány. Odpověděla, že hodlá prozkoumat část pralesa. Chase s ní vystoupil do vyšší polohy hory, kde rostl mlžný prales. V silně vlhkém vzduchu vyrostlo rostlinstvo divočejší a zelenější, nad obřími kapradinami se vznášely křehké orchideje a liány, které s tloušťkou silného lanoví, spadaly ze stromů. Bláto na stezce klouzalo. Kolem ní pestrobarevný lišejník a houby pokrývaly odumřelé kmeny stromů. Ráj pro milovníka přírody. Sky spotřebovala několik rolí filmu. Při práci se jí zmocňoval všeobjímající úžas s jedinou výjimkou: že má vedle sebe Chase.
101
Zajetí v ráji
Pokud Sky čekala od Chase nějaké svádění, mýlila se. V následujících dnech projevoval samou zdvořilost a ochotu pomoci. Nedotkl se jí ani jinak se sexuálně neprojevoval, ale i přesto mezi nimi pod povrchem vládla těžká a napjatá atmosféra. Žít s ním v těsném prostoru chatky nepovažovala za jednoduché a Sky se na něj nedokázala podívat, aniž by se jí žaludek nestáhl úzkostí. Malý Mini Moke si půjčil od přítele, který tehdy na ostrůvku nebyl. Nějakou dobu trávil v Port Royal kvůli obchodním záležitostem, ale většinu času se točil kolem ní a ukazoval jí výhledy, které ještě neviděla. Znal ostrůvek jakoby tam celý život bydlel a poznala, že už vážný průzkum prováděl. Objevil jí skryté zátoky a tajná zákoutí, okázalé výhledy i vodopády. Uvědomila si, že Chase je tu ve svém živlu. Každodenní život v chatce s Chasem Sky naznačoval, že ho moc dobře nezná. Uvědomila si rovněž, že jeho obchodní záležitosti nevyžadují tolik času, než kolik týdnů si vybral. „Zdá se, že sis na obchodní záležitosti vybral zbytečně mnoho času," prohodila jednou mimochodem. Seděli zrovna na padlém stromu v pralese a odpočívali. „Nemohl jsem dopustit, aby ses po ostrově pohybovala sama. Mohla by ses třeba ztratit." „Chápu tvé velké obavy. Tolik nekonečných mil silnice a ty nesmírné rozlohy." „Chtěl jsem tě poznat," řekl poté. „Chtěl jsem s tebou strávit nějakou dobu." Jeho hlas zněl klidně. Zkoumavě se mu dívala do tváře a dovolila si krátkou ale významnou odmlku. „Takže jsi mě nalákal, polapil a teď mě držíš zajatou v ráji." Jeden z koutků se mu pozdvihl. „Já že tě držím v zajetí? Takhle to vnímáš... v zajetí?" Smutně se pousmála. „Já to dovolila. Chtěla jsem tu práci."
102
Zajetí v ráji
Podíval se jí do očí. „To byl jediný důvod?" Těžko se dýchalo. Odtrhla zrak a strnule se zahleděla do bujné zelené vegetace. Uchopil ji za ruku. Dotkl se jí po pěti dnech a ten pocit prožila jako elektrický výboj. Seděla velmi tiše a vůlí se snažila uklidnit srdce. „Vím, že nemám právo tě o to požádat, ale stejně to udělám. Prosím tě, abys mi věřila." Věděl, že mu nedůvěřuje. Přesto náhle s bolestnou dychtivostí zatoužila, aby to tak bylo. Aby se mu mohla svěřit. Aby mu mohla povědět, co cítí. „Sky, podívej se na mě." Ztěžka polkla a pohlédla mu do očí. „Neboj se," řekl měkce. Krátce zavřela oči. „Vždycky se to zkazí," slyšela se říkat šeptem. „Proč?" „Chci příliš mnoho. Čekám příliš mnoho." Kdysi měla všechno - lásku, oddanost, ohleduplnost. Zase to chtěla, ale asi to bylo moc velké přání. Chvíli neříkal nic. „Toužíš po muži, který by tě miloval." „Ano." „A chceš, aby si vážil tvé práce." „Ano." Pohlédla stranou a zaměřila se na karmínové červeného ptáčka, který seděl poblíž a zpíval z celého srdce. „Chceš se dělit o své naděje a sny." „Ano." Tohle všechno mu řekla porůznu a on si to pamatuje. Jeho silná a teplá ruka stále držela její. Kéž by se jí zklidnilo srdce. „Ještě něco jiného?" Usmála se. „Ano. Chtěla bych milovat muže, který miluje mě, a vážit si jeho práce." Ušklíbl se. „To není tak moc, ne?"
103
Zajetí v ráji
Přikývla. „Zdá se. Asi jsem to s Joshem měla moc snadné. Když se na to podívám zpětně, vypadá všechno tak prosté a nekomplikované." Nechala svou ruku vyklouznout z jeho sevření. Zvedla větvičku a šťourala s ní v zemi pokryté listím. Drobný hmyz prchal do úkrytu. Náhle jí ruku zadržel. „Psst. Támhle... podívej!" Pohlédla ve směru, jímž ukazoval a srdce jí radostí poskočilo. Na převislé větvi seděl papoušek se zářivým peřím, oranžovým, smaragdovým, zeleným a černým. Její první papoušek ve volné přírodě. Zmocnilo se jí vzrušení. Automaticky sáhla po fotoaparátu, aniž by z krásného opeřence spustila zrak. „To je on," zašeptal Chase. „Tenhle druh se jinde než na St. Barlow nevyskytuje." Než odletěl mezi stromy, podařilo se Sky pořídit několik záběrů. Znovu se posadila na padlý strom. Potěšeně a spokojeně se usmála a Chase její úsměv opětoval. „Jeden sen se uskutečnil," poznamenal, „i když je myslím v celkovém rámci malý." Zasmála se. „Beru, co je." Díval se jí upřeně do očí a v prostoru mezi nimi visela její slova. „Ano?" zeptal se tiše. Sklopila oči, srdce jí splašeně bilo a opět jí v nitru vyvstal ten mučivý tanec, potřeba, roztoužení. Fotoaparát jí sklouzl z kolen na vlhkou a listy pokrytou zem. „Och, zatraceně," zamumlala, zvedla ho a otřela. Chase vstal. „Pojďme," řekl příkře. I přesto, že mezi nimi napětí vzrůstalo, bylo to období nezkalené radosti. Když si přála udělat zastávku a fotografovat, bez ohledu na to, jak dlouho trvalo než našla ten správný úhel či správné světlo, Chase neprojevoval netrpělivost. Někdy se do fotografování tak
104
Zajetí v ráji
ponořila, že zapomínala na jeho přítomnost. Když vzhlédla, seděl někde na skále, v písku nebo na pařezu a pozoroval ji. „Tolik tě to musí nudit," řekla jednou, zatímco seděli na pláži jedné kamenité zátoky. Zavrtěl hlavou. „Ne. Rád se na tebe dívám." Zrychlil se jí tep. Vyslovil tu prostou skutečnost klidně. S očima upřenýma na fotoaparát v klíně, zaměstnávala se výměnou filmu. „Je ti to nepříjemné?" zeptal se. Položila aparát. „Nevím," odpověděla a otírala si z nohou písek. „Pojď sem," řekl chraplavě. Přitáhl ji k sobě, takže mu klečela mezi koleny. Vzal jí obličej do dlaní a políbil ji. Jeho ústa byla teplá a poddajná. Rty laskaly rty, jeho jazyk se mazlil s koutky jejích úst. Ten polibek se podobal hudbě či křehkému elegantnímu tanci. Líbal ji jakoby byla tou nejdražší a nejkrásnější bytostí na světě. Vzedmula se v ní jakási náruživost, která ji zaplavila. Uniklo jí tiché zasténání a jeho líbání se prohloubilo. Přesunul jí ruce na hrdlo a ramena a níž na holé paže a potom na boky. Po hrdle jí brázdily jeho rty, které za sebou zanechávaly vlhkou stopu. Pokračovaly stále níž, až jí spočinuly nad ňadry, zrovna nad látkou výstřihu. Ustal, tělo pevné a napjaté. Sky mu položila ruce na zátylek, prsty mu vpletla do vlasů a přitiskla ho k sobě. Na prsou cítila teplo a tlak jeho tváře a vnímala toužebnou slabost. Zachroptěl, objal ji pažemi a oba je převalil do písku. Leželi proti sobě, tiskli se na sebe a Chase ji svíral tak pevně, že se sotva mohla nadechnout. Toužila po něm s divokou a bezuzdnou vášní, která zaslepuje. Tiskla se k němu a odvrhla při tom veškeré zábrany. Ústy bez dechu pátrala po jeho rtech.
105
Zajetí v ráji
Na kůži ji hřálo slunce a smyslné šplouchání vody se podobalo erotické hudbě, která prolíná všemi smysly. Pak ji najednou pustil, zvedl se a odešel, zatímco Sky se chvěla v písku. „Chase?" Vydechle zašeptala, ale bez odezvy. Stočila se do klubíčka a chraptivě dýchala. Pak se pomalu a s námahou posadila a spatřila Chase v moři. Mocnými tempy plaval motýlka. „Čert tě vem," zamumlala pro sebe a cítila, jak jí oči zaplavují slzy, ale nebylo vlastně z čeho ho vinit. Stalo se to nevyhnutelně, takže by měla být ráda, že nepokračoval a nevzal si ji právě tehdy a tam, že si je vědom odpovědnosti a následků. Jistě, necítila se v takovém duševním rozpoložení, aby uvažovala rozumně. Ocitli se nebezpečně blízko vrcholu. Hrozné pomyšlení a něco, co vyžadovalo vážné zamyšlení. Sledovala, jak se brodí mělčinou a jak mu ze šortek crčí voda. Když k ní došel, mlčky mu podala košili, a to způsobem, který byl více než prostou laskavostí. Pohlédl jí do očí. „Díky," řekl tiše. Otřel si s ní tvář a vlasy. Sky posbírala svou výstroj a na chatu jeli mlčky. Při jídle vedli nezávazný rezervovaný hovor, ale skryté vibrace se popřít nedaly. Nakonec Chase prohlásil, že musí odjet do Port Royal kvůli jakési schůzce. Večer tedy trávila sama a cítila se roztěkaná. Brzy si šla lehnout. Naslouchala mírumilovnému ševelu palmových listů za oknem. V nitru však takový poklid necítila. Příští den ji vzal na druhou stranu ostrova. Chtěl jí ukázat mělká přílivová jezírka a prozkoumat s ní mořské jeskyně. Před nimi se rozkládala rozervaná krajina, která si zachovala původní krásu. Moře tu vyhlíželo drsněji než na západním pobřeží. Vlny narážely a pěnily proti lhostejné skalní mase. Příliv příliš nepo-
106
Zajetí v ráji
kročil, a proto se dali do průzkumu jeskyň, které moře ve skalách vyhloubilo. Mělčiny hýřily rozmanitými životními formami. Vyskytovali se tam pestře zbarvené mořské sasanky, úhoří potěr, korálové ryby, krabi poustevníčci a ježovky. Krása toho všeho Sky fascinovala a obdivovala také Chaseovy znalosti. „Tolik toho víš," řekla, když se zase posadila a natáhla si nohy, aby v nich uvolnila křeče způsobené neohrabanými pozicemi. Muž, kterého teď pozorovala, měl na sobě zablácené khaki šortky a červenou košili, měl rád drsnou přírodu a byl rozhodnutý vytvářet podmínky pro seriózní ekoturistiku. Muž, který ji rád sledoval při práci, a kterého okouzlovaly její fotografie. Sledovala, jak nahrbený pozoruje zaujatě cosi, co plavalo při břehu. Zaplavila ji vlna citu. Ryzího, nezkaleného a kouzelného. Miluje ho, pomyslela si, přemožena náhle závratným radostným pocitem. Kéž by tam jen tak mohla sedět, dívat se na něj, těšit se z toho nového nádherného objevu a přivinout ho k sobě jako drahocenné vlastnictví. V tom k ní vzhlédl jakoby vycítil, že ho pozoruje, jakoby znal její myšlenky. „Nad čím se usmíváš?" zeptal se pobaveně. „Je mi jenom dobře," řekla, mile překvapena nad svou okamžitou bezstarostnou odpovědí. Ne, že by to tak nebylo - to ano a naprosto - prožívala takovou krásu, jako nikdy v životě. Ukázala nahoru na skály. „Polezeme tam nahoru? Dostaneme se tam?" Ano, dostali se tam, ale Sky to v téhle krajině nepovažovala za žádný běžný výlet. Když si našli vhodné místo, což byla úzká hladká skalní římsa, Sky sotva popadala dech. Před nimi se rozprostřela nádherná vyhlídka - modrozelené moře bilo do nespoutaných ohromných skalních převisů, vysoko vystřikovala vo-
107
Zajetí v ráji
da a pěnila. Zcela se to lišilo od poklidných křišťálových vod Karibského moře a hebkých bílých písčitých pláží na druhé straně ostrova. Vánek jí ochlazoval rozpálenou tvář. Vděčně se opřela o vyhřátou skalní stěnu. Chase vybalil batoh. Zvolna pojídali studené kuře, kokos a na plátky nakrájené mango, jídlo, které jim připravila paní Drakesová. Slunce jí svítilo do obličeje. Vyvolávalo ospalost. Sky zatoužila položit se a chvilku si zdřímnout. Na skále však nenašla dost prostoru. Jeden nestřežený pohyb a zřítila by se dolů na skalnaté útesy... „Nespi," upozornil ji Chase. Vzal ji za ruku. Zaplavilo ji jeho teplo. Srdce poskočilo a rozbušilo se. Seděli, hleděli na moře, drželi se za ruce jako nezletilci a ona pociťovala stále větší teplo. Oblohou se míhali ptáci. Moře burácelo. Po chvíli, která připadala jako věčnost, jí prostě druhou ruku položil na zátylek, přitáhl si její tvář ke své a políbil ji. Horkost jeho úst ji rozpálila. V jeho polibku nenašla nic zkusmého. Ústa měl pevná a vlastnická. Šlo o polibek plný touhy. Beze studu jej opětovala. Toužila po něm, chtěla ho. Bylo jí teď jedno, jestli to pozná. Jeho prsty ji vískaly ve vlasech, rozechvělými drobnými doteky hladily hrdlo, až spočinuly na nejhořejším knoflíku košile. „Dovol, abych se na tebe mohl dívat," řekl s ústy proti jejím rtům. Měl horký dech. „Dovol, abych se tě mohl dotýkat." Připadalo jí to jako mlhavý sen. Nevnímala vlastní kosti. Jakoby na té skále roztála. Rozhalil jí košili, zatímco jeho ústa vlhce sklouzla po hrdle nad ňadra. Chase se odtáhl, opřel se o skálu, nespouštěl z ní zrak a potom jej zvolna sklonil k ňadrům. Vnímala ho na křehkém prýmku podprsenky a sotva dýchala. Rozepnutím přední svorky ňadra osvobodil. Sky na kůži cítila teplé sluneční doteky. Chvíli se Chase ne-
108
Zajetí v ráji
pohnul. Potom vzal jedno ňadro do své mocné ruky, palcem hnětl bradavku a Sky se okamžitě zmocnil nádherný rozechvělý pocit. „Jsi krásná," řekl a snížil ústa k ňadrům. Jeho jazyk a rty prováděly jemnou erotiku, až se jí tajil dech. Jak se tiskla na sluncem vyhřátou skalní stěnu, čeřila se jí v nitru touha. Zoufale dýchala, tělo se jí zachvívalo. Chase se zase odtáhl, opřel se a zavřel oči. Roztřeseně se nadechl. „Ach Bože," zamumlal, „to je šílené." Pozorovala napjaté rysy v jeho tváři. Otevřel oči a hleděl na ni s dychtivou touhou, která ji do morku kostí rozechvívala. „Chci se milovat," řekl chraplavě. „Nemůžeme," zašeptala. Znovu se zhluboka nadechl. „Já vím." Významně pohlédl na okraj skalní římsy a pak se na ni zvolna usmál. „I kdybych byl natolik šikovný, abych se na tuhle možnost připravil, tohle místo se k romantickým milostným hrátkám nehodí." Roztěkaně se zasmála. Potěšilo ji, že se napětí uvolnilo díky volbě jeho slov. Určitě záměrné. Roztřesenýma rukama si zapla podprsenku a košili. „Před námi je ale večer," řekl potom a nespouštěl z ní zrak. V těch zelených hlubinách ležela otázka, otázka, na níž chtěl znát odpověď. „Ano," zašeptala s vědomím jediné možné odpovědi. Usmál se, stiskl jí ruku, pak se podíval dolů na skálu, po níž vyšplhali a po níž budou zase sestupovat. „Než se dáme do sestupu, myslím, že bychom si mohli dát ještě trochu kávy." Při večeři si připadala jako v mlze. Hořely tam svíčky a vonělo víno. Když paní Drakesová odešla, posadili se s kávou na terasu s doskovou střechou a poví-
109
Zajetí v ráji
dali si za pronikavého volání stromových žab a nočního koncertu hmyzu. Noční vzduch osvěžoval kvetoucí jasmín a úplněk zaplavil moře stříbrným leskem. Romantická noc. Noc k lásce. Chase vstal, vzal ji za ruku a pomohl jí na nohy. Přivinul ji k sobě s ústy u jejího ucha. „Dovol, abych se s tebou pomiloval," zašeptal. „Dovol, abych tě potěšil."
110
Zajetí v ráji
SEDMÁ KAPITOLA Rozložité lůžko v Chaseově pokoji zaléval měsíční svit. Objímal Sky a náruživě ji líbal. Odpovídala tak dychtivě, že cítila slabost v kolenou a byla jako omámená. Rukama jí cestoval po zádech a bocích, tiskl ji na sebe a vjem jeho rozpáleného a dychtivého těla Sky divoce rozbouřil krev. „Chci tě," šeptal jí proti rtům. „Chci tě objímat, mít tě ve své posteli." Ústa jí ovíval jeho horký dech a jeho slova se jí vlévala do srdce jako teplé víno. Vydala slabý neartikulovaný zvuk, zpola sten, zpola zašeptání. Špičkou jazyka jí smyslně cestoval po rtech. „Chci tě na sobě cítit nahou, dotýkat se tě a celou tě zlíbat," pokračoval. „Už dlouho po tom toužím." „Ty můj gentlemane," zašeptala po krátkém bezdechém pousmání. Na vratkých nohách se jí nestálo dobře. Těžko se dýchalo. Trochu se odklonil, aby se jí mohl podívat do tváře. „Nechtěl jsem nic pokazit," řekl s neurčitým úsměvem. „Nevyužil jsem jediné příležitosti, ale tys mi to neusnadňovala." Vklouzl jí rukama pod košili, ze zad dopředu a vzal do dlaní její prsa. „Nechtěla ses nechat svádět, proto jsem to nedělal. Tím jsi mě ale přiváděla k šílenství. A pak, tam na skalách dneska odpoledne...," vzdychl a zavřel oči. Pak jí přetáhl košili přes
111
Zajetí v ráji
hlavu a odhodil ji na židli. Sklonil se a ústa pohroužil do prohlubiny mezi ňadry. Dýchala trhaně, tělo roznícené touhou. Prsty se probírala hřejivou houští jeho vlasů a pak jimi přešla na šíji. Tělo jí zpívalo šílenou touhou. Poryv větru rozčeřil palmoví a ten šelest se mísil s jejím oddechováním. Sladká vůně jasmínu, která se dovnitř linula oknem, se mísila s jeho vůní v opojné směsici romance a vášně. Rozepl jí podprsenku a líbal ňadra, jazykem laskal bradavky, což vnímala s pocitem sladkobolné trýzně. Zbytek šatů z ní svlékal záměrně pomalu a při tom ji líbal na ňadra, břicho a stehna. Když před ním stála nahá, v náhlém divokém chvatu strhal šaty i ze sebe. Sky byla u vytržení nad obnaženou krásou jeho vzrušeného těla, nad těmi silnými mužskými obrysy a tvary. Vztáhla k němu ruce. Hladila mu hruď a břicho a pod rukama cítila jeho horkou pleť. Se zasténáním ji těsně přivinul, takže s tváří na jeho prsou zaznamenala tlukot srdce, které bilo v jednom rytmu s jejím. Zvedl ji do náruče, položil na lůžko a lehl si vedle. Při pohledu na jeho tvář zalitou měsíčním světlem, jí ze srdce vytryskla láska. Pozvedla se a položila mu ruku na tvář. Usmívala se mu do očí. „Tolik tě chci," zašeptala. Zachvěl se a jejich ústa s tichým stenem splynula v divokém vášnivém polibku. Ovinula se kolem něj, tiskla se k němu, přála si cítit každou plošku jeho těla, dychtivá touhou vyjádřit, co cítí. Líbala ho na ústa a na oči, ruce jí bloudily po jeho těle, opájely se pocitem z něho. Sténal, opětoval polibky a pak ji vzal za paže a něžně je od sebe oddělil. „Ne tak rychle," zamumlal přidušeně. „Mé ovládání má svoje meze."
112
Zajetí v ráji
„Také v to doufám," odpověděla s pocitem zmámené touhy. „Už ses překonala," zašeptal jí do ucha. „Neuváděj mě do rozpaků." Zavrtěla se pod ním a on se tiše zasmál. „To se mi líbí. Mám u ženy rád nefalšovanou vášeň." A pak už nemluvili, jen sladce drmolili zvuky a šepoty. Jejich milování se ale stalo výmluvnějším, než slova. Líbil se jí způsob, jakým se jí dotýkal, jak nic nezanedbával, jak byl nesobecky štědrý. Odpovídala na jeho vášeň plnou láskou, kterou k němu cítila, dokud je tepající a pulsující touha těl neuvrhla do extatického víru. Lnula k němu beze smyslů, bezmocná a ve slastném zapomnění. Trvalo snad věčnost, než jí zase srdce bilo normálně a mohla promluvit, a když, tak jen zašeptat jeho jméno proti horkosti jeho šíje. „Ano?" řekl něžně. „Vyvolal si ve mně báječný pocit," řekla. „A to je všechno?" Zdálo se, že se baví. Laskal se s jejím rozpáleným příjemným tělem a nedával najevo, že ji pustí. „Ano, ale tenhle byl mimořádně báječný," řekla a oddávala se sladkému a lenivému odlivu, který nastává po milování. „Oproti průměrnému typu báječného?" Zasmála se. "Ano." „Dovol, abych ti sdělil tajemství." Zašimral ji na ušním lalůčku. „K mimořádné sortě báječného je třeba dvou." Příčinou je láska, pomyslela si mlhavě a ponechala si tu myšlenku schoulenou v hlavě až do okamžiku, kdy se jejího znaveného a vydrážděného těla zmocnil spánek.
113
Zajetí v ráji
Ráno se probudila s pocitem, že ji po těle hladí jeho ruce. Takové nádherné probuzení. Nechat se vzrušovat v polospánku. Pomalu a slastně si vzdychla. Libovala si v báječné erotice, kterou prováděly jeho ruce, zatímco spočívala v ospalé nehybnosti. Ospalost se ale nakonec vyhladila a slíbala do zapomnění a vášeň ji znovu přenesla do ráje. Leželi ve spleti ložního prádla, údy propletené a zrychleně dýchali. „Ty jsi ale žena, Sky Maloneová," zašeptal bez dechu. „Upozorňuji, že se tě nikdy nenabažím." „Bylo mi devatenáct a myslela jsem, že můj život skončil," vyprávěla Sky. „Na váze jsem ztratila dvanáct liber, nemohla jsem pracovat, studovat ani se soustředit, prostě nic. Ve škole jsem ztratila celý semestr. Moje snímky vypadaly hrozně, ponuře a ošklivě. Nechtěla jsem už nikdy nic fotografovat. Přála jsem si umřít." Odpoledne si Sky s Chasem zašli na pláž zaplavat a Chase ji požádal, aby mu vyprávěla o Joshovi. Sama by takový rozhovor nezačínala, ale zdálo se, že ho ona a její život opravdu zajímají. Když se stal tématem hovoru její manžel a manželství, druzí muži nikdy neprekypovali nadšením. Chase se toho zřejmě neobával a ani ho nerozlaďovalo, že kdysi milovala jiného muže. Hovořit se sebejistým člověkem ji příjemně uklidňovalo. Mokří a osvěžení po plavání seděli ve stínu kokosové palmy a celá malá zátoka patřila jen jim. Při vyprávění se rozhlížela po hladkém moři a cítila doteky něžného vánku na kůži. Nesnadno se znovu vzpomínalo na tu nešťastnou dobu, když všechno kolem jí připadalo tak krásné a veselé. Nabrala hrst písku a nechala ji protékat mezi prsty. „Byla jsem packal a všichni se o mě báli, protože jsem
114
Zajetí v ráji
všechno hodila za hlavu. Pak jednou přijel domů Rocky, sbalil mě a odvezl do Oregonu, kde jsme se s několika jeho kamarády vydali sjet řeku Rogue. Bylo to nehrůznější dobrodružství, jaké jsem kdy zažila. Pořád jsem na Rockyho ječela jako nějaká služka a častovala ho těmi nejvulgárnějšími výrazy, které muži znají, ale on dělal, jako když neslyší." Pojednou se zasmála. „To mě přimělo si uvědomit, že na smrt nejsem připravená. Také mi to ubralo tolik energie, že jsem měla sotva čas tonout ve vlastním zármutku. A právě proto mě tam Rocky vytáhl. Teprve později jsem se dozvěděla, že tu výpravu zorganizoval jen kvůli mně. Věděl, že mě z mého zoufalství může dostat jen blahodárná pomoc pudu sebezáchovy." Chase ležel v písku na znaku, hleděl do azurového nebe a v jasném světle mhouřil oči. „Máš ho ráda, že?" „Ano, jistě. Je to nejlepší bratr, jakého kdy kdo může mít. Když ho potřebuješ, je k dosažení. Když se všechno opravdu hroutí, můžeš s ním počítat." Následovala odmlka, když v tom se Chase rychle obrátil, povalil ji do písku na záda, překulil se na ni a horoucně ji políbil. Nečekaná vášnivost polibku ji přemohla, a když konečně zvedl hlavu, bez dechu se rozesmála. Celým nitrem jí prochvívala zrádná nejistota. Zapudila ji. Miluje toho muže a život je nádherný. Jen aby se jednou ráno neprobudila a nezjistila, že se jí to všechno zdálo. Příští den se vydali potápět s dýchacím přístrojem. Volný a beztížný pohyb ve vodě považovala Sky za jeden z nejbáječnějších pocitů, který Sky poznala. Kouzelný svět ryb, chaluh a korálových zahrad představoval pokladnici barev, tvarů a pohybu. Kolem
115
Zajetí v ráji
proplouvaly duhově zbarvené ryby. Modré, žluté, oranžové a purpurové. Od doby, kdy ji Rocky před lety na Floridě vštípil základy, se potápěla poprvé. Tehdy se jí to okamžitě zalíbilo, ale vysoké náklady na cestovné a vybavení jí nedovolily, aby v tak drahém sportu pokračovala. Toho večera pečlivě pročetli stohy map a cestopisů a dělali si seznam kouzelných míst světa, která volají po prostých přírodních kempech, míst, která toužebně očekávají, až je zařadí do své zamýšlené fotografické knihy - exotické ostrovy, tropické pralesy v odlehlých oblastech, zapadlé horské vesnice, divoké řeky, záhadné pouště. „Kam se chceš vydat nejdřív?" zeptal se. Nebylo třeba se rozmýšlet. „Do Afriky! Ráda bych jela do Afriky!" Chase si ji zkoumavě prohlížel a ústa mu zvlnil neurčitý úsměv. Zvolna objížděl ukazovákem obrysy jejích úst. „Víš, co právě děláme?" zeptal se tiše. „Ano." zašeptala. Věděla to přesně. Snili a plánovali společně. Následovaly nádherné dny, i když takové štěstí trochu lekalo, ale Sky tu pichlavou obavu potlačila a v tom období byla stále jen veselá. Počasí dokonalé, Chase rovněž. Jednou večer, když Sky v chatě osaměla, protože Chase odjel, aby na jakémsi banketu navazoval kontakty s ministry financí, obchodu a průmyslu, volala jí matka. Ptala se, jak se má, na což jí Sky odpověděla, že se asi už nemůže mít líp, že ostrov je úplný ráj, že má skvělou práci a počasí je báječné. Pak se odmlčela. Neodhodlala se matce povědět, že tráví kouzelné noci plné vášně v náruči milovaného muže.
116
Zajetí v ráji
„Zdá se, že jsi šťastná," řekla matka suše. Sky s určitostí vycítila, že matka přesně ví, co jí neřekla. Našpulila pusu. „Je mi moc prima," ubezpečovala ji. „Rocky se už ozval?" „Před dvěma dny přijel domů." Tón matčina hlasu se zdál trochu mimo, ne tak nadšený, jak Sky očekávala. „A co jeho přítelkyně?" zeptala se. „Přivezl ji?" „Ano, ano, přivezl." „Tak mi o ní něco řekni. Líbí se ti?" Nevylučovala, že ta dívka matku moc nenadchla. Mohla mít třeba červené vlasy, kroužek v nose nebo patřit k nějaké exotické kastě. „Ach, je moc hezká!" řekla a znělo to opravdově. „Je tichá a zdá se velice... bystrá." Nevypadalo to na typ, který Rockyho přitahoval. „Měla jsem za to, že se Rockymu líbí společenský a sentimentální typ. Kolik jí je? Jak vypadá?" „Je jí dvacet devět, tmavovláska a je svým způsobem hezká." Sky udiveně naslouchala. Rockymu bylo třicet a bažil vždycky po sebejistých mladicích, které k němu s obdivem vzhlížely a považovaly ho za plavovlasého mořského boha. „Ach Bože, zralá žena, mami. Co se to Rockymu stalo?" „Asi dospěl," poznamenala matka, ne bez ironie. „Letos slavil třicítku. Ale ne, že bych si toho všimla." Zhluboka povzdechla. „Sky, musím ti něco povědět." Její hlas dostal pojednou zoufalý nádech. „Děje se něco zlého?" „Ach, Sky!" zabědovala. „Nevím, jak ti to mám povědět!" „Ani já ne," odpověděla Sky, která neměla ponětí, na co matka naráží. „Taťka je v pořádku?"
117
Zajetí v ráji
„Och ano, v pořádku." Další zoufalý povzdech. „Vzpomínáš si na tu dobu před léty, jak Rocky pobýval v Karibské oblasti? Jak začal s tím podnikem kolem potápění s dýchacím přístrojem?" Sky svraštila čelo a snažila se rozpomenout. „Mlhavě." Nesnadno si udržovala přehled o Rockyho riskantních podnicích a toulkách. „A co je s tím?" „Spolupracoval s jedním.... partnerem, vzpomínáš si? Dařilo se jim skvěle." Zaslechla, jak se matka zhluboka nadechuje. „Ten společník chtěl podnik rozšířit, ale Rocky ne. Vzpomeň si, Rocky tehdy svůj podíl na tom podniku prodal a koupil si tu velkou loď." Sky se kousla do rtu. „Ano, myslím, že si vzpomínám." „Loni ten podnik prodali za... nevím už... za hromadu peněz." Sky si povzdechla. „No a co mami. Jak to souvisí s Rockym?" „Ach, Sky! Rocky se přijel zaregistrovat k soudu! Říká, že mu ten bývalý společník dluží, takže ho chce donutit, aby ho vyplatil, protože ho ošidil, když před sedmi lety koupil jeho podíl." Sky se najednou udělalo zle. Bylo to jako ze špatného snu. Hlavou jí plynula slova, pohledy, myšlenky a podezření jako střípky dětské skládanky a pěkně se skládaly v děsivý obraz. „Soud," řekla přiškrceně. „Ano. Ach, Sky, nevím, jestli ti to mám povědět, ale..." „Žaluje Chase," řekla podivně hluše. A jak to vyslovila, celý život, celý ten úžasný pohádkový svět, který za poslední týdny prožila, se kolem ní začínal hroutit.
118
Zajetí v ráji
OSMÁ KAPITOLA „Rocky žaluje Chase," opakovala Sky, jakoby se to opakováním snadněji přijímalo. „Ano," potvrdila matka na druhém konci linky. „Rocky neví, že děláš na té zakázce pro Chase. Ještě jsem mu nic neříkala. Nevím..." Zaváhala. „Nevím, co je mezi tebou a Chasem..." Hlas se jí vytrácel, jako kdyby moc dobře věděla, jak se teď věci mají. Sky sevřela sluchátko, až jí klouby zbělely. Ach Bože, pomyslela si, tohle nezvládnu. Dej prosím, ať to není pravda. Roztřásla se jí kolena a ztěžka lapala po dechu. „Co přesně Rocky říkal o Chaseovi?" zachytila ve vlastním hlase hysterický náznak a pevně zaťala zuby. „Sky, já..." „Mami, řekni mi to! Chci to vědět!" Sotva svůj hlas poznávala. „Rockyho advokát říká, že dokáží, že Chase neuvedl správnou obchodní hodnotu podniku a ošidil Rockyho o velkou částku peněz. Že tak svou bezohledností zneužil Rockyho důvěru." Matčin hlas zněl utrápeně. Sky pevně zavřela oči, jakoby tím mohla zablokovat slova, která právě slyšela. To nemůže být pravda. Něco v tom nehrálo, a to pořádně. Je to nějaký hrozný omyl. Ale proč by Rocky něco takového podnikal? Rocky, který se o peníze nestaral. Rocky, který se choval tak ryze čestně. To nemůže být Chase. Musí jít o někoho jiného.
119
Zajetí v ráji
„Víš určitě, že se jednalo o Chase? Chase Montanu?" zeptala se obavou zhrublým hlasem. „Ano. Chase Montana z Montana Group. Také bych si přála, aby to byl někdo jiný Sky, ale bohužel. Je mi to líto, zlatíčko." Sky ani nevěděla, jak hovor ukončila. Posadila se na židli, třásla se a pojednou, po několika žalostných vzlycích, propukla v usedavý pláč. Později večer se v sedě krčila na lůžku, příliš vyčerpaná, aby mohla ještě plakat. Zdálo se, že uronila i tu nejposlednější slzu. Rocky neměl smysl pro podnikání. Miloval vodu a žil tak nějak hazardně, ale protože dělal, co ho těšilo, žil šťastně, takže ho bylo jistě snadné využít. Dovedla si lehce představit, jak Chase s vrozeným obchodním talentem využije důvěry jejího bratra. Nakonec, obchod je obchod. Přitiskla si sevřené ruce na zarudlé oči. Za víčky se jí roztančily hvězdičky a ona tlak uvolnila. Tohle nemůžu vydržet, uvažovala zoufale a tiskla si polštář na prsa. Tohle nemůžu vystát. Musím odjet. Zůstat nemůžu. Představa, že by měla s Chasem zůstat v intimitě chatky, se stala nesnesitelnou. Chtělo se jí sbalit a vypadnout, než se Chase vrátí z večírku s představiteli ostrova. Nechtěla se s ním setkat přímo. Už ho nikdy nechtěla vidět. Nemůžu odjet, říkalo její střízlivější já. Do konce smlouvy zbývá týden. Ale to je fuk. Zůstat nemůžu. Jsi profesionálka. Musíš tu práci dokončit. Máš smlouvu. Smlouvy se dají zrušit. Děje se to pořád. Jsi profesionálka. Nemůžeš dopustit, aby v cestě tvé práci stála osobní záležitost. Porušovat smlouvu není fér. Není to dobré ani pro tvoji kariéru.
120
Zajetí v ráji
Sevřela polštář a zaťala zuby. Nejdřív se s ním setká a potom se rozhodne. Blížila se jedenáctá hodina, když uslyšela příjezd Mini Moke. O chvíli později Chase slyšela přecházet obývacím pokojem. Žaludek se jí zachvěl a srdce se bolestně stáhlo, jakoby ho stiskla nějaká obří ruka. Chase tiše vstoupil do ložnice, a když se přiblížil k lůžku, všiml si ve světle noční lampy jejího obličeje. „Sky," řekl hlasem, v kterém slyšela starost. „Ty pláčeš?" Několika velkými kroky se přiblížil k ní, a jak si sedal na kraj lůžka, ruce jí položil na paže. „Co se děje?" Sky pod jeho dotekem ztuhla. Nevěděla, jestli se jí podaří promluvit. „Volala mi matka," řekla s úsilím. „Řekla mi o tom procesu." Krátce zavřel oči a tiše zaklel. Setřásla mu ruce a odsedla si. „Podvedl jsi mě!" vybuchla hlasem ochraptělým zlostí. „Podvádíš mě od té doby, co jsme se poznali!" Třásla se a po tvářích jí stekly další slzy. „Ne Sky, ne." Vztekle si okrajem pokrývky otřela obličej. „Neopovažuj se to popírat! Věděl si, že jsem Rockyho sestra, a proto si mi nedůvěřoval! Myslel si, že mě Rocky poslal, abych tě špehovala!" „Ano," řekl unaveně. „Jistěže, ano." „Měl si mi to povědět!" Pořád nic neříkal a slabě osvětlenou místnost naplňovalo hrozivé napětí. „Ale ty ne, že? A já Chase vím proč, já to vím! Věděl si, že když mi to řekneš, nikdy s tebou nic mít nebudu! A tys o mě stál, ne?" Její hlas teď měl zahořklý nádech. Přála si ho uhodit, zranit, bít do prsou, ale jenom seděla a svírala polštář. „Ale nechtěl si mě na dlouho,
121
Zajetí v ráji
protože dříve nebo později to vyřešíš a věděl si, že to skončí a..." „Sky! Přestaň!" řekl drsně. „Poslouchej mě!" „Ne. Proč bych teď měla poslouchat? Vím, proč jsi mi to neřekl! Nechtěl si, abych se dozvěděla, co si ve skutečnosti zač! Provádíš bezohledné obchody! Tak takhle se stáváš úspěšným? To je nějaký zlozvyk? Nikdy není dost?" Přestávala se ovládat a bylo jí to jedno. Cítila jen palčivou lítost a slova se stále jen hrnula. „Sky, počkej!" Zatřásl s ní a ona propukla v pláč. „Nenávidím tě!" zasyčela. „Nenávidím tě za to, co jsi mi provedl. Nenávidím tě za to, co jsi provedl bratrovi!" Vykroutila se mu ze sevření. „Nejsi než laciný bezcitný podvodník!" Tvář mu zkameněla, oči měl jako zelený led. Strnule na ni zíral snad věčnost, zatímco ticho pulsovalo emocemi. Pak se zvedl a beze slova vyšel z pokoje. Sky se chvěla po celém těle a stále se nemohla uklidnit. Všechen instinkt jí napovídal, aby z ostrova zmizela co nejrychleji. Teď by si měla sbalit věci, odjet do Port Royal, najmout si pokoj v hotelu Sugar Bay a ráno využít první příležitosti k odletu. Ale profesionální já se od myšlenky na odlet odvracelo. Má smlouvu. Musí tu práci dokončit. Ona, Sky Maloneová, není zbabělec. Vyčerpaná rozrušením usnula v šatech na pokrývkách a spala tak celou noc. Probudila se do jásavého cvrlikání ptactva a vůně kávy. Měla pocit, jakoby se po většinu století ukrývala v nějaké protivně vlhké jeskyni. Údy se nechtěly hýbat, takže se z lůžka do sprchy odpotácela jen s námahou, jako když za sebou vleče pytel cementu. Koupelnu naplnila pára, vůně mýdla a vody po holení. Uklouzla po dlaždičkách a aby neupadla, zachy-
122
Zajetí v ráji
tila se věšáku na osušky. Jak se vyrovnávala, spadl na zem Chaseův ručník a ona jej automaticky zdvihla. Po jeho koupání byl vlhký. Pojednou si ho přitiskla na tvář. Znovu se jí zmocnila zlost, takže s ním vzápětí mrštila v zuřivém zoufalství o zem. Co to s ní je? Škrábalo ji v krku, oči měla zarudlé. Jak stála ve sprše, přemáhala se, aby neplakala, nutila se, aby si to tak nebrala. Jediný způsob, jak to vydržet. Neber si to tak, říkala si při utírání. Neber si to tak, neber si to tak, neber si to tak. Pozdrav paní Drakesové zněl vesele a radostně, ve tváři se jí zračila spokojenost a dobrá pohoda. Řekla Sky, že kávu se snídaní má na terase. Chase tam sice seděl také, ale Sky potřebovala kávu jako tonoucí vzduch. Šla na terasu a nalila si šálek. Překvapovala ji vlastní vyrovnanost, překvapovala ji vyrovnanost, jakou pociťuje ve svém nitru. Chase četl noviny a zdánlivě její přítomnost nevnímal. To se jí hodilo. Pokud se týkalo jí, už ho nikdy nechtěla vidět ani slyšet. Srdce se zatvrdilo. Teď už ji nemohlo zranit vůbec nic. Jak si mazala čerstvý chléb máslem, Chase sklonil noviny. „Můžeš odejít, kdy se ti zlíbí," řekl. „Smluvních závazků tě zbavím." Nepřítomně se na něj podívala. „Přiletěla jsem kvůli zakázce a dokončím ji. Jsem profesionálka a smlouvy neporušuju." „Velmi chvalitebné, ale za těchto okolností..." „Okolnosti jsou osobního charakteru, ne profesionálního. Nehodlám dopustit, aby ovlivňovaly mou práci. Tu zakázku včas dokončím a pak odletím domů." S chlebem v jedné a šálkem kávy v druhé ruce se vrátila do chaty a do svého pokoje. Sedla si na pelest
123
Zajetí v ráji
lůžka, popíjela kávu a uvažovala, zda s ním v chatě ten příští týden dokáže vydržet. Ale vycházelo to tak, že v následujících třech dnech vídala Chase jen zřídka. Dařilo se jim navzájem se vyhýbat. Když se ale náhodou v chatce ocitli ve stejné době, převládala arktická atmosféra. Choval se k ní ledově chladně. Ona zase k němu. Nesnesitelný pocit. Nervy se napjaly k prasknutí, ale uvnitř se necítila tak mrazivá, jak by si přála. Pokaždé, když ho uviděla, měla dojem, že se jí o něco přitížilo. Následujícího dne večer, kdy Chase ještě nedorazil, jí volal Paul Santelli a sděloval, že se té noci chystá na pozorování mořských želv. Na ostrůvku našel malou pláž, na kterou želvy přicházely klást svá vejce. Snad by mohli mít štěstí. Chtěla by se k němu přidat? „Co je to za otázku?" zeptala se a Paul se zasmál. „Je to bez záruky. Možná budeme po té pláži bloumat celou noc zbytečně, ale zítra večer to můžeme zkusit znovu." „Přijdu. Řekněte mi, kde vás najdu." Za nic na světě to nehodlala propásnout. Na podporu jejich nočního bdění s sebou Paul přinesl termosky s horkou kávou a čokoládou. Měli štěstí. Měsíc zářil v úplňku, takže celou scénu zaplavoval kouzelným stříbrným světlem. Před druhou Sky s úžasem zahlédla, jak z vody vylézá obří mořská želva a začíná se ploužit pískem k místu s několika stromy. „Ta je obrovská!" zašeptala obdivně. Podobala se tvoru z období dinosaurů. Starobylý živočich, který se v kalném nočním světle plahočí přes pláž, aby tam nakladl vejce. Sky odhadovala, že je přinejmenším pět stop dlouhá.
124
Zajetí v ráji
„Počítám, asi devět set liber," řekl Paul tiše. Pod stromy začala želva dělat hnízdo. Vyhrabávala písek předními ploutvemi až odletoval. Ale když ho dokončila, nespokojila se tím. Opustila ho a vlekla se dál podél stromů, aby si našla jiné místo a začala všechno nanovo. „Proč to dělá?" zeptala se Sky. „Nevíme," odpověděl Paul. „Pro vědu je to záhada. Možná je uspokojí teprve to, když jich vytvoří několik. Při kontrolách hnízd se nám to zjistit nedaří." Druhé hnízdo želvu uspokojilo. Usadila se nad vyhloubeným důlkem v písku. Ohromená Sky pozorovala, jak do hnízda odpadávají leskle bílá a dokonale kulatá vejce. Opatrně se přibližovali. „To je v pořádku," řekl Paul. „Když kladou vejce, jsou v jakémsi transu a nevnímají, co se kolem nich děje." V opojném vzrušení pořizovala Sky jeden snímek za druhým, zatímco želva, jakoby opravdu v transu, dále kladla vejce. Jak spočítali, za hodinu a půl jich bylo více než osm. Sky tomu štěstí nemohla uvěřit. Tenhle výjev už viděla v přírodopisných dokumentárních filmech, ale přímo na tropické pláži zalité stříbrným měsíčním světlem, kdy celý proces mohla sledovat ve skutečnosti, se to nevyrovnalo ničemu, co si dovedla představit. Okouzlilo ji to. Jen kdyby tu s ní mohl být Chase. Ta myšlenka se dostavila sama od sebe. Pocítila bodavou lítost a na okamžik se jí oči zamžily slzami. Vynaložila všechnu vůli, aby tu myšlenku zapudila. Po splnění mateřské povinnosti želva vejce zahrnula pískem a odvlekla se do moře. Podle Paula se k hnízdu už nikdy nevrací. Vejce zůstanou osamocená a za pár měsíců začne líhnutí. Malinké želvičky si najdou cestu k moři a započnou tak koloběh života nanovo.
125
Zajetí v ráji
Alespoň, pokud hnízdo někdo nevyhrabe a vejce neposbírá, aby je snědl. Vyhledat želví hnízdo je úplně jednoduché. Stačí, když ráno přijdete a najdete stopy, které matka zanechala v písku. Proto Sky s Paulem stopy zahladili a snažili se co nejlépe zamaskovat i hnízdo. Pak, unavení a v povznesené náladě, si popřáli dobré jitro a rozešli se. Sky, v dobré náladě a povzbuzená kávou s čokoládou, přijížděla k chatě. Do obličeje jí foukal svěží a mírný noční vzduch, ztemnělý svět kolem se naplnil tajemstvím a záhadou. Z chaty vyklouzla o půlnoci, když si šel Chase lehnout. Po příjezdu zaparkovala vůz kousek dál od chaty a zbytek cesty docházela pěšky. Měla v úmyslu vklouznout dovnitř co nejtišeji, aby Chase nevzbudila, ale když vyšla ze zatáčky a chatu měla na dohled, srdce se jí rozbušilo, protože zjistila, že její snaha je k ničemu. V obývacím pokoji se svítilo. Jak tiše přecházela terasou, viděla, že Chase sedí na pohovce, na kávovém stolku noviny, šálek od kávy a u lokte zpola plná sklenice. Vypadal unaveně a vlasy mu spadaly přes čelo. „Kde jsi se sakra celou noc toulala?" zeptal se hrubě a zlostně. Zvedl se a stoupl si před ni. Tvář měl jako vytesanou z kamene a jeho studený zelený zrak po ní těkal od hlavy k patě. V žáru jeho vzteku se vypařily všechna radost a nadšení z uplynulé noci. Sky cítila, jak se začíná chvět, cítila, že se i jí zmocňuje vztek. Kdo myslí, že je, aby se jí ptal, co dělala v noci? Vzhlédla k němu. „S Paulem," řekla chladně. Dobře věděla, co si Chase pomyslí. Bylo jí to fuk. Chtěla ho ranit. Zaťal zuby. Jeho zrak registroval, že má nohy od písku a šortky s košilí mokré a pomačkané. „Plážové
126
Zajetí v ráji
skotačení?" řekl ledově klidně. „Nebo jsi objevila nějaký pozoruhodný druh noční ještěrky hodný studia?" „Co já dělám po nocích, do toho ti nic není." Hlas se jí třásl, ale přiměla se, aby mu hleděla do očí. Nedopustí, aby ji zastrašil. Nemá právo se jí vyptávat. Znechuceně se ušklíbl. „Měl jsem tě za lepší," řekl s mrazivým pohrdáním. „To má být nějaká zvrhlá pomsta?" „Pomsta?" Chladně se zasmála. „Ach, prosím, nebuď tak melodramatický." Odhrnula si vlasy z čela a udělala krok vpřed. „A teď, když mě omluvíš, ráda bych šla dovnitř a dala si sprchu." Neuhnul, aby ji nechal projít. Místo toho jí paže sevřel železným stiskem. „Proč?" zadrmolil. „Proč se proboha zahazuješ s nějakým potulným ještěrčím podivínem?" V obličeji mu škubalo a spalující hněv v jeho očích ji do morku kostí roztřásl. Všechno tím ustoupilo na pozadí. Celá ta smutná aféra. Všechny urážky a vztek. V jeho očích vnímala jen syrovou bolest. A v jeho hlase jen trýzeň. Zaškrábalo ji v krku a ztěžka polkla. „Vůbec jsem nespala," řekla ochraptěle. „Pozorovali jsme a fotografovali s Paulem na pláži mořskou želvu při kladení vajec. Pracovala jsem." Trhla sebou a aniž by na něj pohlédla, odešla do svého pokoje a tak, jak byla, se vrhla na postel. Tiskla tvář do polštáře a přemáhala se, aby neplakala. Když už si myslela, že to být horší nemůže, stalo se. Příštího dne odpoledne, krátce po páté, našla po návratu k chatě dva návštěvníky. Prvním byla tmavovlasá žena, kterou neznala. Druhým pak blondýn, kterého naopak znala velmi dobře: její bratr Rocky v děsné květované košili a s rozpustilým úšklebkem na rtech.
127
Zajetí v ráji
„Ahoj, Sky!" Chtělo se jí prchnout a vrhnout se do medvědí náruče, která by jí z plic vymáčkla všechen vzduch. Zmocnila se jí nervozita. Radost a současně panika ze shledání s Rockym. „Rocky!" zavolala, když popadla dech. „Co tady děláš?" Pomohl jí na nohy a hleděl na ni shůry rozesmátýma modrýma očima. „Přijel jsem se na tebe podívat! Co jiného! Myslela jsi, že se vrátím z druhého konce světa, aniž bych spatřil svou sestřičku?" Pohlédl na ni ublíženě. „A kromě toho, chtěl jsem ti představit Tiffany." Žena povstala a usmála se. Středně vysoká, měla krátké vlnité hnědé vlasy a teplé hnědé oči. Na sobě bílé šortky, tyrkysovou košili a vyhlížela zdravě a sportovně. „Seznam se s Tiffany," řekl Rocky. „To je Tiff, moje sestra Sky." Podaly si ruce a zvědavě se na sebe usmály. „Sedněte si," řekla Sky. „Můžu vám přinést ještě pití?" Sklenice na stole napovídaly, že se s paní Drakesovou už poznali. „Ano, díky," řekli. O chvíli později popíjeli řízný nakyslý džus a povídali si. Sky se v duchu modlila, aby se Chase nevrátil, dokud nepřijde na to, jak se dvojice zbavit. Tlačilo ji to, jako noční můra. Jak se s tím má vypořádat? „Jak jste se sem dostali?" zeptala se a Rocky jí vyprávěl, jak si vypůjčil starý otcův nákladní pick-up, jak odjeli do Miami, zaparkovali ho u kamaráda, odletěli do St. John's, kde si od dalšího kamaráda vypůjčili krytý člun a jsou tady. Taxíkář věděl, kde ji najdou. Naprosto bez problémů. „Nu, tak mi něco pověz o tom chlápkovi, co pro něj pracuješ," řekl Rocky, pohodlně se opřel a s lenivým poklidem usrkával pití.
128
Zajetí v ráji
Sky cítila vnitřní napětí. „To není třeba. Víš, o koho jde," řekla upjatě. „Mamka ti jistě vyprávěla, ne?" Zvážněl. „Ano." „Není moc fajn, že jste tady," dodala. „Chápeš, ne?" Přikývl. „Přesto jsme tě chtěli vidět." Rozhlédl se. „Pozoruhodné místo, ale ne takové, jaké jsem čekal," poznamenal. Roztěkaně se napila. „A co si čekal?" „Nějakou luxusní vilu. Plavecký bazén, tenisové kurty, římské sochy na zahradě, umělecká díla." Tak to mu mít za zlé nemůže. Tenkrát očekávala totéž. „Ráda bych se něco dozvěděla o tom procesu," řekla. Jejich oči se setkaly. „A také o tom podniku, který jsi s ním před lety měl." Postavil sklenici. „Šlo o skvělý podnik. Dařilo se nám moc dobře." Povzdechl. „Jenom považ. Kdybych v tom s ním pokračoval, mohl jsem být dneska bohatý." „Ty ale nechceš být bohatý," poznamenala Tiffany pohotově. Zašklebil se na ni. „Ach, jak dobře mě znáš." Udělal obličej. „Vezmi jenom všechno to účetnictví, bankovní výkazy, investice! Usnesení! To je ale odporná představa!" „Věděla jsem, že řekneš právě tohle," řekla Tiffany suše. „Těší mě, že jsi taková chápavá. Fajn představa, že si mě nebereš pro peníze." Sky zalapala po dechu. „Ty se ženíš?" Nemohla tomu uvěřit. Rocky nebyl typ na ženění, alespoň to po léta tvrdil. Přikývl, v očích mu jiskřilo humorem. „Je to zázrak, Sky. Nevěděl jsem, že na téhle planetě existuje žena, která by chtěla snášet moje tulácké způsoby." Naklo-
129
Zajetí v ráji
nil se a vzal Tiffany za ruku. Vítězoslavně se zašklebil. „Víš ty co? Našel jsem druhého tuláka." Tiffany se jen usmála. Sky si vzpomněla na matčinu zmínku, že toho Tiffany moc nenamluví. Měla pravdu. Rocky to zvládl za dva. Sky polkla. „Tak tedy gratuluju." „Díky." Sky se zase vrátila k Tiffany. „To budeme švagrové." Zalil ji takový zvláštní pocit, tehdy ale neměla čas si na tu představu zvykat. Ještě tu ženu neznala. Tiffany se usmála. „Těším se na to." Napila se džusu a rozhlédla se. „Líbí se mi tady. Chata zapadá do okolí jakoby sem patřila." „Ano," řekla Sky chraplavě. „Záměrně." Obrátila se zase na Rockyho. „Ráda bych věděla, jak tě Chase podvedl." Tiffany zkoumala svou sklenku. Rocky vyhlížel bolestínsky. „Teď ne," řekl. „Je to špinavá záležitost a mně se tady líbí." Zkoumavě si ji prohlížel. „Znervózňuje tě něco?" „Ovšem, že ano! Co když vás tady Chase zastihne? Už brzy se vrátí." Mávl rukou jakoby její obavy odháněl. „Sky, poradím si. Netrap se tím." Jeho bezstarostnost ji popuzovala. „Nemá tě rád a je větší než ty." Pozdvihl plavé obočí. „Co tím myslíš?" „Ach, proboha, Rocky, použij představivost!" A pak zaslechla kodrcání Mini Moku na nedlážděné cestě. Strnula v židli a dívala se, jak z malého vozu vyskakuje Chase. Na sobě lehký oblek, košili a vázanku. Vystupoval k terase, a když zahlédl Rockyho,, viděla Sky, jak mu ztuhly rysy. Zatímco docházel něko-
130
Zajetí v ráji
lik posledních kroků k terase, oči se mu nebezpečně zúžily. Rocky se zvedl. Oba na sebe nekonečně dlouho hleděli mlčky. Pak Rocky napřáhl ruku. „Ahoj Chase," řekl.
131
Zajetí v ráji
DEVÁTÁ KAPITOLA Při sledování těch dvou se Sky rozbušilo srdce. Chase se díval na Rockyho s ledově chladnou tváří. Demonštratívne si odložil sako a zabořil ruce do kapes. „Drzost ti nechybí, když jsi sem přišel," řekl tichým hlasem, plným ovládání, z něhož Sky zamrazilo. Rocky zkřížil ruce. „Myslel jsem, že bychom si naše neshody mohli vyřídit osobně a tu soudní při zrušit," řekl klidně. Chase na něj upřel ledově klidný pohled. „Už jsi nadělal paseky víc, než dost. A teď se seber a kliď se odtud." Bez dalšího slova vešel do chaty. Sky, celá rozechvělá, si dlouze vydechla a pohlédla na Rockyho s Tiffany. Rocky se kajícně zašklebil. „Císař je znechucen. Myslím, že raději půjdeme." „Máte loď v doku v Port Royal?" zeptala se Sky roztěkaně. Rocky přikývl a naklonil se, aby pomohl Tiffany na nohy. „Áno. U toho stání pod pahorkem na nás čeká taxík." Klukovsky se zašklebil. „Sky, nedělal jsem si žádné iluze, že se tady dneska na pozvání zúčastním slavnostní večeře." Obejmul ji. „Nekoukej jako raněná. Uvolni se. Můžeš za námi zítra přijet? Projet se na lodi?" Takovému pokušení by jindy neodolala. Teď jen zavrtěla hlavou. „Musím pracovat." „Stavte se potom na drink a na večeři," zvala ji Tiffany.
132
Zajetí v ráji
„Ráda," řekla Sky. Rozloučili se a Sky sledovala jejich odchod, dokud nezmizeli za zákrutem. Potom vstoupila se srdcem v krku a rozjitřenými nervy do chaty. Po chvíli vyšel ze svého pokoje Chase, který se mezitím převlékl do khaki šortek a černé košile. V očích se mu zračila chladná ostrá zeleň. „Tys je sem pozvala?" zeptal se. „Ne, já ne! Proč bych to dělala?" Pokrčil rameny. „Bůh ví." Třásla se vztekem. „Chce urovnat vaše spory a ty mu řekneš, že obtěžuje! Co to s tebou je?" „Možná by ses měla zeptat, co je to s ním," řekl chladně a přezíravě. „Možná by ses měla zeptat sama sebe, proč je najednou tak horlivý tu při zrušit." Sky si dala ruce v bok. „Proč to neřekneš ty mě?" Krátce a nevesele se zasmál. „To, co bych musel povědět, by se ti nelíbilo. Dovol jen, abych tě ubezpečil, že v téhle věci dopadne jako packal, ať zkusí cokoliv." Ve tváři mu zaškubal sval. Rázně odkráčel do svého pokoje a práskl dveřmi. Z došku vypadlo ještěrčí mládě a v hrůze odcupitalo za knihovnu. Příští den plynul jako v mlze. Soustředit se na práci jí činilo obrovské potíže. Přistihla se několikrát, jak bezduchá sedí pod stromem nebo na skále a s aparátem zapomenutým v klíně slepě civí do prázdna. „Tak co se děje, Sky?" zeptal se jí Rocky, když dorazila na loď, luxusní jachtu. Sky se musela pobaveně usmát. Vypůjčil si tu loď tak snadno, jakoby šlo o kladivo nebo vrták. Rocky měl přátele po celém světě. Přátele, kteří si vážili jeho zručnosti a věděli, že jejich drahé hračky jsou u něj v dobrých rukách. Přátele, kteří mu určitě dlužili nejednu laskavost, protože Rocky víc než polovinu života strávil tím, že lidem prokazoval laskavosti nebo jim tak či onak vypomáhal.
133
Zajetí v ráji
Rocky ji usadil a o chvíli později jí Tiffany podala rumový punč. „Díky." Napila se. „Neodpověděla si mi," řekl Rocky. „Co je to s tebou?" „Nic." Lehce pokrčila rameny a rozhlížela se po malém přístavišti. „Nic se neděje. Mám práci. Příští týden budu hotová a pak se vracím domů." „A co Chase?" „Co je s ním?" Rocky na ni upřel modré oči. „Ty ho miluješ," řekl měkce. Zašklebila se na něj. „Prosím, ušetři mě varovné řeči. Nestrachuj se o mě, vím o něm všechno. Zvládnu to." Snažila se, aby to vyznělo přesvědčivě, ale zda to dokázala opravdu, jistě nevěděla. Znovu se napila. Rocky se zachmuřil. „Nerad sledujú, jak takové věci zvládáš." „Rocky, já už jsem velká," neurčitě se na něj pousmála. „Žádná dobrodružství na život a na smrt nejsou nutná." Tiffany vyšla z lodní kuchyně s podnosem jídla a položila ho na malý stolek. Večeře chutnala výtečně a konverzace se nadále milosrdně pohybovala v lehkém nezávazném tónu. Strávili hezký večer a při poslechu Rockyho jiskřivých cestovních historek Sky cítila, že se jí zvedá nálada. Rocky měl divadelní vlohy a dokázal i tu nejvšednější historku podat jako vzrušující dobrodružství. Jak příjemné se zase smát a mít veselou náladu, i když jen na pár hodin. „Potřeboval bych si s Chasem promluvit," řekl Rocky, když se chystala k odchodu. „Na té soudní při nijak nelpím. Nekonečně se povleče a já nemám v úmyslu se měsíce až do skončení potloukat po Virginii. Musím něco podnikat." Vhodil si cukr do kávy.
134
Zajetí v ráji
„Zaskočím znovu zítra večer a uvidím, jestli bude v přívětivější náladě." Sky se krátce zasmála. „Rocky, ty si určitě děláš legraci." „Ne, nedělám," řekl klidně. Tiffany neříkala nic, ale zřejmě pečlivě vnímala každé slovo. Neušlo jít, že má na Rockyho dopal. Sky přemítala proč. Příštího dne večer se Rocky do chatky opravdu dostavil, jak slíbil. Sky s Chasem právě mlčky dojídali večeři, když si Sky všimla, jak se Rocky vynořil na terase. „Potřebuju s tebou mluvit." řekl Chaseovi. „Promluv si s mým advokátem," odpověděl Chase, odložil ubrousek na stůl a zvedl se. „Z advokátů je mi nanic," odpověděl Rocky znechuceně, „včetně mého vlastního. Rád bych tebe a sestru zítra večer pozval na večeři do hotelu Sugar Bay ve městě." Chase se krátce opovržlivě zasmál. „Ty žertuješ." Rocky si založil ruce. „Ne, nežertuju." Chase si dal ruce v bok a měřil si Rockyho, jakoby šlo o nějakého nevítaného hlodavce. „Chceš snad zastrašovat?" Rocky se trochu pobaveně usmál. „Ne, to nechci. Chase." Sky seděla a ani se nepohla. Nastalé ticho rušil jen tlukot jejího srdce. Pohlédla na Chase. Přimhouřeným pohledem zkoumal Rockyho, ve tváři zadumaný výraz. „To by mohlo být v pořádku," řekl tlumeně. „Večeře pro nás čtyři. Předpokládám, že se k nám připojí tvoje přítelkyně?" „Ano." Chase se s jedním pozvednutým obočím obrátil na Sky. „A co si o téhle vyvážené sestavě myslíš ty?"
135
Zajetí v ráji
Zaťala ruce v pěsti. „Když ti bratr musí něco povědět, měl bys mu laskavost o slyšení udělit." Výsměšně na ni pohlédl. „Stejnou laskavost jako ty mně, když jsem chtěl, abys mě vyslechla?" Horkostí zrudla v obličeji. „Podvedl jsi mě! Cos mi chtěl vykládat? Že to není pravda?" „Omluvte mě," řekl Rocky zdvořile a přerušil ji tak. „Budu v hotelové restauraci zítra večer v sedm." Pohlédl Chaseovi zpříma do tváře. „Když přijdeš, ocením to." Chaseova ústa se zvlnila. „Už se nemůžu dočkat," řekl. Když se druhého dne po celodenních toulkách ostrovem vrátila do chaty, zůstala Sky ve svém pokoji až do odchodu. Objevila se až v krátkých letních šatech s klíčky od vozu v ruce. Chase našla na terase. Seděl a četl noviny. Celá ztuhla. Když ho míjela, odložil noviny. „Pojedeme společně," řekl a vstal. Žaludek se jí zakymácel. Jistě, brát dvě auta nedávalo smysl, ale sedět vedle něj, i když jen po krátkou dobu jízdy, jejím nervům moc nepřidá. Projížděli ztemnělou krajinou v nervy drásajícím tichu. Dívala se na moře a zahlédla blikot velmi vzdálených světel nějaké lodi. Rocky s Tiffany už seděli u stolu. Tiffany to v prostých šatech moc slušelo. Vlasy se jí leskly, obličej měla nalíčený jen lehce. Vyzařovala z ní poklidná vyrovnanost. Jakoby tento svět vymyslela a věděla, jak v něm žít. Sky jí tu vyrovnanost záviděla, kéž by se sama cítila tak klidná. Cítila se jako troska. Žaludek se jí stáhl a nevěděla, zda bude moci jíst. „Dobrý večer," řekl Chase roztomile, až příliš roztomile. Odsunul židli pro Sky a tak se posadila. Udělal totéž. „Snad něco k pití?" navrhl Rocky. Objednali si.
136
Zajetí v ráji
„Líbí se mi to tady," poznamenal nezávazně a rozhlížel se. „Má to atmosféru." Starý hotel z koloniálních dob působil vybavením jakoby tu stál odjakživa. Čalounění neslo stopy času, stejně jako vybledlý červený koberec. Stěny zdobily staré malby zobrazující pastorální výjevy. Jídelna dýchala zašlou nádherou, ale ubrusy bíle svítily a vyhlídka na přístav uchvacovala. „Má opravdu styl," řekla Tiffany. „Ne ten kýčovitý turistický vzhled, který je dneska k vidění všude." Chase popíjel svůj drink a mlčel. Zkoumavě si Tiffany prohlížel, ve tváři zadumaný výraz, jakoby přemítal, co tam pohledává. Sky se hltavě napila vína. Jde na to moc rychle. Přiměla se, aby jen usrkávala. Rocky se chopil desek s menu. „Tak se podívejme, co tu mají." Hovořili o jídlech. Chase mlčel, pohled měl ponurý a nečitelný. „Jak tu asi upravují létající rybu?" zeptal se Rocky a podíval se na Chase. „Jistě skvěle," řekl chladně. Objednali si jídlo a láhev vína. „Rád bych," řekl Rocky s pohledem upřeným na Chase, „znovu zrekapituloval náš vztah a shrnul v hlavních bodech to, co vedlo... ehm... k tomuto konfliktu. Řekněme, že to bylo před osmi lety, kdy jsme se spolu seznámili na St. John's." Chase ho sledoval kamenným pohledem a neříkal nic. „Ty jsi právě dokončil Harward a oba jsme hledali nějakou dobrou zábavu." Chase opět jen mlčel. Opřel se, popíjel a zjevně Rockyho nehodlal přerušit. Rocky zkoumal svůj drink a mračil se při tom jakoby se soustředil.
137
Zajetí v ráji
„Plavili jsme se, rybařili, potápěli se. Měli jsme loď, začali jsme dávat lekce a vyvážet turisty na projížďky. Ty sis koupil vlastní loď. Dost brzy se nám vedlo slušně. Brouzdali jsme se v trochu větším množství peněz." Pohlédl na Chase zpod přimhouřených víček. „Kdykoliv budeš mít ten dojem, společníku, tak mě přeruš." Chaseovy rty zvlnil sardonický úsměv. „Prozatím si vedeš docela dobře." „Dobrá. O rok později jsme vlastnili opravdový podnik. Malý, ale slušný. Souhlasil bys?" Chase malinko přikývl. U stolu se objevil číšník. Jeho přítomnost napětí trochu uvolnila. Servíroval jídlo a zeptal se, zda si budou ještě něco přát. Valium, pomyslela si v duchu Sky. Zírala na svůj talíř a přiměla se z té na černo ulovené ryby kousek pozřít. „Můžete mi podat sůl?" zeptala se Tiffany a na Sky se usmála. V pohledu měla něco, jakési poselství, kterému Sky moc neporozuměla. Cosi jako uklidnění. Podala Tiffany sůl. „Je to vynikající," prohlásil Rocky potěšeně. Sky by ho s chutí pod stolem nakopla. Pociťovala vražedný vztek. Co to tady hraje? Proč nemluví jasně a nenavrhne podíl, o který mu jde? „Inu," pokračoval Rocky roztomile, „jak už jsem řekl, dařilo se nám moc dobře. Prožívali jsme ohromnou zábavu. Spoustu legrace. Tobě ale legrace nestačila, chtěl si vydělávat víc peněz a vybudovat z toho malého podniku superpřírodní letovisko. Zahrát si velkou hru. Jistě, s bakalářským titulem z Harvardu si se na to tak díval. Uznávám to." Sky na něj vrhla zuřivý pohled. Zašklebil se na ni. V očích měl lesk, který nevěštil nic dobrého. Sky ho znala od dětství.
138
Zajetí v ráji
Chase se dal do jídla. Rocky si nalil víno. „Netřeba říkat, že já takové cíle neměl. Nechtěl jsem se nechat spoutat řízením podniku, nehodlal jsem se vzdát potěšení z prostých věcí. Tak, abych se mohl kdykoliv sbalit a hledat si zelenější pastviny či spíše modřejší vody. Snil jsem o ostrovech Fidži." Zase se napil. „Jak si vedu?" zeptal se znovu. „Ach, prosím pokračuj, je to napínavé," řekl Chase se sžíravým sarkasmem. „Dobrá. Nerad bych, aby ses nudil. Bude to ještě lepší." Sky si povšimla, že Tiffany Rockyho pod stolem kopla. Předstírala, že ji zaměstnává jídlo, ale zlobila se. „Dobrá. Dohodli jsme se tedy, že uděláme obchod a ty mě vyplatíš. Mně to umožnilo jít si po svých a tobě to zase dalo volnost k rozvoji podniku podle vlastních představ. Dokonalé řešení." Vlídně se usmál. „Takže jsi mě vyplatil. Měl jsem peníze, koupil jsem novou loď a odplul na Fidži." Tohle už jistě měl být konec, ale nebyl. Sky pozřela další sousto, aniž by jí chutnalo. Z napětí se cítila podrážděná. „Loni jsi podnik prodal," pokračoval Rocky. „Dneska je dost velký. Četl jsem o něm v nějakém magazínu. Vyprávěl jsem kamarádům, že jsem v tom také jel. Netřeba říkat, že to na ně docela zapůsobilo. Už jsme při tom v sobě měli pár drinků. Kdosi prohlásil, že jsem udělal chybu, když jsem se nechal vyplatit. Popíjeli jsme dál. Představa, že jsem mohl být bohatý, nám připadala přitažlivá. Pokračovali jsme v hovoru. Nakonec jsme došli k závěru, že jsem za svůj podíl v podniku nedostal dost peněz. A tak jsem se na to rozhodl podívat. Jeden z kamarádů projevil ochotu mi s tím pomoci."
139
Zajetí v ráji
„S pobavením poslouchám, co pro tebe parta opilých kamarádů neudělala," pronesl Chase kousavě. „Máš pravdu," odpověděl Rocky nevzrušeně. „Brzy jsme zapojili advokáta a všechno se začalo poněkud zamotávat." Sky se ani nepohla. Nemohla už pozřít ani sousto. S úděsem si představovala, jak se Chase zvedá od stolu a zasahuje Rockyho uprostřed restaurace přímo do brady. „Vlastně," řekl Rocky pomalu, „bylo všechno takové nepřehledné, byla v tom zapojena celá řada lidí, takže jsem přestával mít ponětí, o co vlastně běží." Najednou se zasmál a podíval se na Tiffany. „Ale Tiffany má na krku velice chladnou hlavu a společenská atmosféra té situace na ni nepůsobila. Rozhodla se do toho vložit sama." „Přeskakuješ, námořníku," řekla Tiffany. „Mluv k věci." „Nehodlám nic vynechat." Nabodl kousek chlebovníku na vidličku a vložil si ho do úst. „Prostudovala všechnu původní dokumentaci beze zbytku. Už jsem vám říkal, že řídí vlastní podnik? Její nález byl v každém případě zajímavý." „Ještě jsem nic zajímavého nezaslechl," poznamenal Chase opovržlivě. „Co kdybys to drama zkrátil." Odsunul talíř stranou. „Dávám ti ještě pět minut. Máš-li co povědět, udělej to teď." Rocky přikývl. „Dobrá." Poprvé za celý večer si u něho Sky povšimla určitého zaváhání. Srdce jí divoce bušilo. Dával najevo, že tu roztržku hodlá vyřešit, ale Sky neměla ponětí jak. „Z téhle situace vyjde jako packal, ať zkusí cokoliv." Zvonila jí v hlavě Chaseova slova z předešlého večera.
140
Zajetí v ráji
Rocky si ubrouskem otřel ústa. „Jak jsi řekl, je zábavné, co pro tebe parta opilých kamarádů neudělá. A je také zábavné, jakého idiota ze sebe může udělat normálně duševně zdravý člověk." Rocky se Chaseovi zadíval do očí. „Neexistuje nic, co by mě vedlo k domnění, že jsi mi vyplatil špatný podíl. To jsi neudělal."
141
Zajetí v ráji
DESÁTÁ KAPITOLA Ticho u stolu všechny elektrizovalo. Sky celý výjev sledovala jako přimražená. Nevěděla, zda je při vědomí nebo jde o nějaký zlý chaotický sen. Chase se pohledem zase vrátil k Rockymu a neříkal nic. Jeho obličej nic nevyjadřoval a tělo zůstávalo v klidu. Rocky si pohrával s vidličkou. „Dopustil jsem se ošklivého omylu a omlouvám se. Udělám za tím účelem veřejné prohlášení." Letmo pohlédl na Sky. V očích měl prosbu. „Je mi to líto," řekl. Náhlou zlostí se Sky cítila jako omámená. Zmocňovala se jí jakási vnější síla. Roztřeseně se postavila na vratké nohy a upřela na Rockyho planoucí pohled. „Ty parchantě!" zasyčela zuřivě. „Věřila jsem ti! Důvěřovala jsem ti!" Ani nevěděla, jak se zmohla na pohyb. Uvědomila si až to, že schoulená sedí na červeně čalouněném odpočívadle zašlé dámské toalety a třese se tak ošklivě, že jí drkotají zuby. Dveře se otevřely a dovnitř vešla Tiffany s ustaranou tváří. „Jste v pořádku?" zeptala se tlumeně. „Ne, nejsem!" hlas se jí třásl. „Sky, promiňte." „Není to vaše chyba." „Celá tahle aféra zkomplikovala váš vztah s Chasem, že?" zeptala se Tiffany. „Ano." Oči se jí zalily slzami a rozvzlykala se.
142
Zajetí v ráji
„Třeba si s ním o tom můžete promluvit. Čeká, aby vás odvezl." Chase na ni čeká. „Nemůžu mu na oči Tiffany, nemůžu!" Rozelkala se a nedokázala to zarazit. Lomcovala s ní tak velká zlost, že se nedala ovládnout. „Proč ne?" „Nevěřila jsem mu! Řekla jsem mu, že je podvodník a že využil mého báječného a důvěřivého bratra!" Propukla v další vzlykot. „Mám Rockyho ráda. Šla bych pro něj do ohně! Věřila a důvěřovala jsem mu! Jak mi to mohl udělat?" Tiffany zvolna zavrtěla hlavou. „Neudělal to úmyslně. Ze všeho musí udělat divadlo. Prostě už je takový." Sky ji mohla jen obdivovat. Zároveň si nedovedla představit ženu, ochotnou snášet Rockyho teatrální výstupy. „Má štěstí, že vás má," řekla Sky a myslela to upřímně. „I já mám štěstí, že ho mám." Tiffany povstala. „Pojďme. Trochu si opláchněte obličej." Nijak zvlášť to nepomohlo. Tvář měla červenou a opuchlou. Když se na sebe podívala do zrcadla, zasténala a oči jí zaslepily nové slzy. Takhle za Chasem nemůže. Potřebuje čas na rozmyšlenou. „Já teď s Chasem jet nemůžu," řekla otupěle. „Nemůžu mu na oči." „Jestli vás miluje, tak pochopí." Hezky se to poslouchalo, ale Sky v duchu viděla jen Chaseovu chladnou tvář. Nebyla si tak jistá, že pochopí nebo odpustí. Zachvěla se. „Potřebuju si to rozmyslet." „Nechcete s námi zůstat na lodi?" Sky zavrtěla hlavou. „Ani Rockyho vidět nechci. Třeba bych se mu mohla trefit mezi oči." Tenhle výraz převzala od matčiných předškoláků.
143
Zajetí v ráji
Tiffany se slabě zasmála. „Pomůžu vám. Kde hodláte přenocovat?" „Nemám ponětí. Myslím, že tady. Je mi to jedno. Jenom prosím vyřiďte Chaseovi, že se s ním nevracím. Něco si vymyslete." Pokojík ve druhém patře měl holou dřevěnou podlahu, vybledlé květované záclony a prosté rozdrbané lehátko. Matrace se jí zdály příliš měkké, a když se položila, železná kostra zavrzala. Nezáleželo na tom. Stála jedině o samotu. Nyní tedy sama ve spartánském pokojíku. Pasát od moře mírně pohyboval záclonami. Z ulice doléhal ženský smích. Sky se pokoušela odreagovat, a proto se zaměřila na starý obraz, který vyobrazoval bosou usmívající se mladou otrokyni s vědrem vody na hlavě. Obraz tu visel nejméně sto padesát let. Asi za moc nestál a ani o něm nikdo nevěděl. Upadla do spánku, z něhož se několikrát za noc neklidně probouzela polekána vizí Chaseova chladného a přezíravého pohledu. Cítila se mizerně, malá a bezcenná. Milovala a zklamala ho. Dokonce ho odmítala i vyslechnout. Ráno se osprchovala a oblékla si šaty, které si večer před odjezdem na večeři dala vyčistit, aby jí vydržely do příštího dne. Když se večer zapisovala, recepční jí opatřila kartáček na zuby a pastu. Po snídani se potulovala městečkem. Kéž by sehnala letadlo a mohla odletět. Měla peníze, kreditní kartu, ale pas, šatstvo, aparáty a ostatní fotovýbava zůstaly v chatě. Snad by se mohla vrátit s nadějí, že tam Chase nebude, sbalit si věci a pak odletět příštím letadlem. Takhle ale odletět nemůže. Dopustila se přehmatu a měla by se k tomu přiznat. Tak, jako to udělal Roc-
144
Zajetí v ráji
ky, napadlo ji nechtěně a přes pomyšlení na bratra se přelila vlna zlosti. Došla na jakési nekryté tržiště, ale na to, aby se těšila z festivalu barev, zvuků a vůní, byla příliš zahleděná do sebe. Omámeně jím bloudila, aniž by viděla nebo slyšela, jakoby měla smysly obluzené drogou. V duchu viděla jediné: Chaseovu tvář. Dokázala myslet jen na to, jak ho miluje a jak hrozně se mýlila, když mu nedůvěřovala. Jak mohla dávat najevo tak málo důvěry, tak málo tolerance vůči milovanému muži? Dluží mu omluvu. Ach Bože. Žaludek se jí křečovitě svíral, když na to pomyslela. „Nenávidím tě!" řekla mu. „Nejsi než laciný a bezohledný podvodník!" Jak se za taková slova omlouvá? Jak by se měla omluvit za takový naprostý nedostatek důvěry? Zapomněla se naobědvat, a když konečně dostala hlad, dala si u pouličního stánku pečený banán. Hodinu poseděla na malé terase, popíjela hnedočervenou kolu a nakonec se vydala nazpátek do hotelu Sugar Bay, kde se usadila u malého baru a objednala si rumový punč, aby se posilnila pro nadcházející večer. Snažila se vymyslet, co Chaseovi řekne, ale napadalo ji jenom slůvko promiň. To se zdálo sotva přiměřené. Pak sklouzla z barové stoličky a vešla do malého vestibulu, aby se někoho zeptala, jak sehnat jediný taxík ve městě. Ale jak došla k přepážce, otevřel se hlavní vchod a dovnitř vstoupil Chase. Srdce se jí silně rozbušilo a dech zadrhl v hrdle. Dívka za přepážkou, která Sky podávala složený kousek papíru, se na ni starostlivě zadívala. „Vzkaz pro vás," řekla. Chase se několika ráznými kroky ocitl za ní. „Myslel jsem, že se třeba budeš chtít vrátit," řekl bezvýrazně.
145
Zajetí v ráji
Polkla. „Právě jsem sháněla taxík." Zírala mu na bradu a měla pocit, že se roztříští na tisíc kousků. Proč jí jen musel objevit? V roztřesených prstech jí zašustil papírek. „Mám tady vůz." Beze slova ho následovala, vklouzla na sedadlo vedle řidiče a slepě civěla před sebe. „Přečti si ten vzkaz," řekl. Obrátila se k němu. „Je od tebe?" „Ne." Vložil klíček do zapalování, ale neotočil s ním. Sky uhladila pomuchlaný papír na koleni a natočila ho k osvětlení hotelového vchodu. „Nikdy jsem ti nemínil ublížit. Prosím, odpusť mi. Rocky." Na Rockyho překvapivě strohé. Chápala by dvě tři stránky. A tady stály jenom dva řádky. Dokonce i jeho výmluvnost selhala. „To je od Rockyho," řekla bezbarvě. „Prosí mě o odpuštění." „A ty?" Chtělo se jí říci ne. Tisíckrát ne. Kousla se do rtu a ve snaze, aby se nerozplakala, se jí stáhlo hrdlo. „Je to můj bratr," řekla ztěžka. „Mám ho ráda." Chase nastartoval motor. Vjeli do rušné ulice. Kolem viděla plno chodců, kteří se smáli a rozmlouvali spolu. Z jakési nálevny rumu zaznívalo reggae. Vzduchem se linula kořeněná vůně vařeného jídla. Všude pohoda a veselí, jen ona se cítila zoufale. Pobřežní silnicí ujížděli mlčky a její zoufalý pocit se ještě zhoršil. Po tvářích jí tiše stékaly slzy, a proto stále odvracela obličej. Když už to dál nemohla vystát, otočila se a pohlédla na něj. Ve tmě se jeho rysy těžko rozeznávaly. „Promiň," řekla plačtivě. „Nenapadá mě nic jiného, než promiň."
146
Zajetí v ráji
„Ty taky promiň," opáčil. Měl klidný a vyrovnaný hlas. Sjel ze silnice a zaparkoval vůz v malém průseku, z něhož viděli jakousi zátoku dole. V měsíčním světle se třpytil bílý písečný hřeben a klidné moře se temně lesklo. „Omlouvám se za bratra a problémy, které ti způsobil," řekla. „Ty se za bratra nemáš proč omlouvat. Udělal to náležitě sám." „Tahle aféra musela tvou společnost stát spoustu času a peněz," řekla. Pokrčil rameny. „Máme vlastní právní sekci, která je součástí firemního provozu. Šlo o směšný případ, a i kdyby se dostal k soudu, byl by velmi rychle vyřízen. Když jsem zjistil, jak se věci mají, nic jsem si z toho nedělal." Odmlčel se a podíval se jí do očí. „Sky, ztráta peněz mě netrápila, stejně jako cokoliv, co s tím případem souviselo. Bál jsem se, že ztratím tebe." „Mě?" zašeptala. „Nepřál jsem si nic jiného, než abych se z té kaše dostal a neztratil při tom tvoji lásku." Cítila, jak jí do očí vyhrkly nové slzy. „Ale proč jsi mi to neřekl? Proč jsi mi neřekl, jak to je?" Trpce stáhl rty. „Šlo to jen za tu cenu, že se tvůj bratr dostane do špatného světla. Máš ho ráda. Jsi taková oddaná sestra, Sky, až je to dojemné. Nedokázal jsem ničit váš vztah. Doufal jsem, že se nám tuhle aféru podaří srovnat, aniž by ses o ní dozvěděla, což jenom dokazuje, jak naivní jsem byl. A taky zoufalý." „Zoufalý?" Potutelně se usmál. „Vyvedla jsi mě z míry tu noc na večírku. Od chvíle, kdy jsem tě uviděl v těch šatech s papoušky. Viděl jsem v tobě něco úžasně svěžího a nefalšovaného. V životě mě nikdo nikdy tak okamžitě nezaujal." Odmlčel se. „Hrozně mě to vyděsilo,"
147
Zajetí v ráji
dodal tlumeným hlasem. „Bylo to nerozumné, bláznivé a nedalo se to ovládnout. Ze všech sil jsem se tomu bránil, ale beznadějně." Pohladil ji po vlasech. „Toužil jsem po tobě, Sky. Chtěl jsem tě jako nikoho v životě, jenom..." Povzdechl. „Jenom co?" „Jenom ten Rocky, tvůj milovaný bratr, který mě zažaloval za bezohledné obchodní počínání." Po tvářích jí kanuly horké slzy. „Říkala jsem ti takové ošklivé věci," zašeptala. „Cítím se tak hrozně." „Sám si tak připadám," řekl hořce. „Zklamala jsem tě." Přitiskla si ruce na oči a snažila se zahradit příval slz. Jakoby už plakala několik dní, jakoby těm slzám nikdy nemělo být konce. Dál ji hladil po vlasech. „Stála jsi za bratrem. Takovou oddanost a lásku obdivuju. Je to krásná součást tvé povahy." „Tobě jsem ale žádnou oddanost nepředvedla!" Smutně se usmál. „Proč bys měla? Jsem napravená pohroma z mládí. Rodiče jsem přiváděl k zoufalství. Porušil jsem zákon. Jsem podezíravý holomek. Proč bys měla důvěřovat víc mně, než vlastní krvi, než bratrovi, kterého celý život znáš, který ti pomáhal stavět dům a staral se o tebe, když ti bylo nejhůř?" „Protože tě miluju! Měla jsem ti důvěřovat!" Zavzlykala. „Sama sobě nerozumím. Měla jsem tě vyslechnout." Zuřivě si otírala mokré tváře. „Bez důvěry nelze najít dobrý vztah!" „Sky, důvěra se nedostavuje jen tak náhodou. Tu je třeba si zasloužit. Vyžaduje čas." „Měla jsem tě alespoň vyslechnout!" „Když máme nějakou zátěž, rozum nás občas opouští. Rockyho znáš mnohem déle než mě." „Jak můžeš mít takové pochopení?" zabědovala. „Proč se na mě nezlobíš?"
148
Zajetí v ráji
Vzal ji za ruku a usmál se. „Ach, jak já se vztekal! To mi věř! Měl jsem ale čas k přemýšlení. Když mě zlost přešla a já zase střízlivě uvažoval, začal jsem se na všechno dívat jinak. Měla jsi celou řadu důvodů, proč mužským nedůvěřovat." „Měl jsi takovou zlost," zašeptala. „To ano, měl. Jsem hrdý. Tvoje podezíravost mě hluboce urážela, zvlášť, když přicházela od milované ženy. Víš ale, že jsem se s tím vyrovnal." „Mluvíš, jakobys mě pořád miloval," řekla ztěžka. „Je to tak, Sky." Tlumeně se zasmál a objal ji. „Nemůžu si pomoci," dodal něžně a líbal ji na oči, tváře a ústa. „I když jsem se na tebe zlobil, pořád jsem tě miloval. Je to můj osud. Asi bys ho měla také přijmout, protože ho stejně ničím nezměníš." Jak na sobě vnímala teplo jeho těla a cítila onu důvěrně známou vůni, zachvátil ji láskyplný úlevný a vděčný pocit. Slzy jí zase zaplavily oči a on je slíbal. „Chci s tebou strávit zbytek života," pokračoval. „Jsi čiperná, veselá a miluješ. S těmihle vlastnostmi se stavíš ke všemu. Jsi jediná, s níž chci snít a spřádat plány do budoucna." „Já to nechápu," řekla roztřeseným hlasem. „Netřeba. Stačí, když to přijmeš. Je to láska. A kouzelná." Usmála se do hřejivého tepla jeho šíje. „Miluješ mě?" zeptal se. Zdvihla k němu tvář. „Ano, ach ano! A jednou provždy." Usmál se. „Prosím, vzala by sis mě?" Radost znovu hrozila vyvoláním pláče. „Ano," zašeptala povznesena závratným pocitem. Políbil ji. Prožila ten nejkrásnější polibek, který pověděl více, než přívaly slov. Oddálil ústa, vzal ji za ruku a Sky pak bez dechu, překvapeně vnímala, jak jí na
149
Zajetí v ráji
prst navléká prsten. Oněměle na něj zírala. Dokonce i ve slabém světle se ten diamant leskl a třpytil. „Ach, Chase," zašeptala. „Je nádherný!" Vzhlédla k jeho potemnělé tváři. „Kde jsi ho sehnal?" „Minulý týden na Barbadosu, ten den, kdy ti volala matka." Srdce se jí sevřelo. „Ach, ne," zašeptala pokořeně. „Ach, Chase, já..." Prstem se jí dotkl rtů. „Pst... už na tom nezáleží. Už je to pryč." Kousla se do rtu a podívala se na třpytivý šperk na prstě. „Je krásný," řekla opět, protože se jí opravdu líbil. Krásný, velký, oslnivý a pro ni naprosto nepraktický a až příliš elegantní. Pobaveně se usmála. Takový šperk si nenavléknete na prst, když se plazíte bahnem, nebo šplháte po skalách. „A koupil jsem ti také tohle." Vtiskl jí do rukou sametovou krabičku. Otevřela ji a cítila, jak se jí hrdlem vzhůru dere smích. Viděla drahý prsten, prostý zlatý kroužek, masivní a lesklý. „Ten se k tobě víc hodí, viď?" zeptal se. Zasmála se. „Ano." „Tenhle máš do močálů, na šplhání po stromech a pro toulky po plážích, když fotografuješ pravěké tvory při kladení vajec." Srdce se jí sevřelo. „Vážně jsi myslel, že tu noc trávím s jiným?" zeptala se zastřeně. „Rozumově ne. Ale tehdy jsem se cítil zcela beze smyslů. Jako šílený. Prožil jsem nejhorší noc v životě." „Vypadal si hrozně." Hořce se pousmál. „Tak hrozně, že si mi řekla pravdu. Kdybys ke mně nic necítila, nechala bys mě při tom." „Taky jsem tě stále milovala," řekla něžně. „Myslím, že pak je to beznadějné," řekl ironicky.
150
Zajetí v ráji
„Budeme u toho muset zůstat napořád. Nic nás už nezastaví." Přikývla a ztěžka polkla staženým hrdlem. Uchopil ji za ruku a zašklebil se na diamant. „Pokud si navlékneš zlatý prsten, nebude mi vadit, když si nikdy nevezmeš tenhle. Je poněkud okázalý, nedokázal jsem prostě odolat. Chtěl jsem, abys měla diamant. Chtěl jsem ti ho asi darovat ze všech těch obvyklých sentimentálních pohnutek." „Jsi romantik," zašeptala a usmívala se. „Ano." Políbil ji. „Pojedeš teď se mnou do chaty, abychom se tam mohli vášnivě milovat a snít o plánech do budoucna?" Kývla, že ano, protože měla sevřené hrdlo a oči se jí zalily slzami. Políbil ji a otřel jí z tváře slzy. „Ale pod jednou podmínkou. Musíš přestat plakat. S uplakanou ženou se milovat nedokážu." „Já jsem jen šťastná." „Vím. Já také." Chvatně ji políbil, nastartoval motor a odjeli na chatu. Celou tu noc se vášnivě milovali a báječně snili.
151
