Zabezpečení požární ochrany v Národním parku Šumava Národní park Šumava Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí. 1.
Národní park Šumava (dále jen "NP Šumava") byl zřízen v dubnu 1991 na základě právního předpisu1 k zajištění ochrany přírody a krajiny na Šumavě v souladu se současnými poznatky ekologických i společenských vědních oborů. Správa NP a chráněné krajinné oblasti (CHKO) Šumava: -
-
je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem životního prostředí ČR, má jako svoji hlavní činnost výkon státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny, ochrany zemědělského půdního fondu, myslivosti a rybářství v rozsahu stanoveném právním předpisem2, má příslušnost hospodařit s majetkem k lesům, lesnímu půdnímu fondu a jinému lesnímu majetku, porostům, některým nelesním územím a vodním tokům ve státním vlastnictví.
Pro období let 2001 až 2010 byl pro území NP Šumava zpracován Plán péče NP Šumava (dále jen “Plán péče“), který byl vydán v listopadu 2000 a je základním koncepčním materiálem pro hlavní záměry Správy NP a CHKO Šumava. Plán péče, je zásadním dokumentem stanovujícím hlavní dlouhodobé cíle a principy péče o ekosystémy a jejich konkretizaci pro nadcházející období na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu NP Šumava. Plán péče slouží jako podklad i pro jiné druhy plánovacích dokumentů a pro rozhodování orgánů ochrany přírody. Pro jiné fyzické ani právnické osoby není závazný. Plán péče nehodnotí problematiku požární ochrany. Lesy na území národního parku jsou lesy zvláštního určení3, pokud svým charakterem nesplňují kritéria pro vyhlášení za lesy ochranné. V lesích národního parku se hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu zpracovaného v souladu s posláním národního parku. Z hlediska ochrany přírody a krajiny a v návaznosti i na problematiku požární ochrany má zásadní význam rozdělení plochy NP Šumava do tří zón vymezených s ohledem na přírodní hodnoty. Do I. zóny (přísná přírodní) se zařazuje území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami v národním parku, zejména přirozené nebo málo pozměněné ekosystémy vhodné pro rychlou obnovu samořídících funkcí. Cílem je uchování či obnova samořídících funkcí ekosystémů a omezení lidských zásahů do přírodního prostředí k udržení tohoto stavu. Tato zóna má nyní výměru 9000 ha tzn. 13 % plochy výměry NP Šumava rozdělenou do 135 fragmentů. Postupně by se měla do roku 2030 rozrůstat tato plocha na 50 % plochy výměry NP Šumava. 1
§ 1 nařízení vlády České republiky č.163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany ve znění pozdějších předpisů. 2 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů. 3 § 9 zákona č. 114/1992 Sb.
1
Do II. zóny (řízená přírodní) se zařazuje území s významnými přírodními hodnotami, člověkem převážně pozměněné lesní a zemědělské ekosystémy vhodné pro omezené, přírodě blízké a šetrné lesní či zemědělské využívání. Tato zóna se také využívá k turistice a rekreaci, která není v rozporu s posláním národního parku. V NP Šumava se uvedená zóna dělí do podzón II A, II B a IIC. Koncepčně by měly do budoucna podzóny II A a II B jako zóny přechodné spadat do zóny č.I a zónou č. II C by měla být do roku 2030 pouze stávající zóna IIC s plochou výměry do 40 %. Do III. zóny (okrajová) se zařazuje území člověkem značně pozměněných ekosystémů a střediska soustředěné zástavby. Cílem je udržet a podporovat využívání této zóny pro trvalé bydlení, služby, zemědělství, turistiku a rekreaci, pokud to není v rozporu s posláním národního parku. Vznik požárů v NP Šumava může kromě přírodních zdrojů (blesk) do značné míry ovlivnit nedbalost jeho návštěvníků. NP Šumava ročně navštěvuje až 2 mil osob, které nemusí mít -
povědomí o zákazech k používání ohně,
-
dostatečně znát terén, ve kterém se pohybují,
-
mohou utrpět v průběhu návštěvy parku úraz nebo mít zdravotní potíže,
-
nemusí znát pravidla pro přivolání pomoci.
2. Hlavní charakter požárního nebezpečí Specifické podmínky vytvářející zvláštní podmínky z pohledu požárního nebezpečí lesů v České republice, vytváří především management lesních ekosystémů uplatňovaný diferencovaně v jednotlivých zónách4. Požární nebezpečí je možno ve vtahu k managementu lesních ekosystémů vyhodnotit tabulkou č. 1.
Tabulka č.1 Vliv managementu lesních ekosystémů na poţární nebezpečí a poţární
zásah Obecné zásady managementu lesního ekosystému 1. Vysoké množství dřevní hmoty v lesích I. zóny a v tzv. bezzásahovém území;veškeré dřevo z porostů se ponechává na místě na zemi nebo v uschlém stavu jako stromové souše5 i na nepodmáčených
4 5
Vliv na vnik nebo rozvoj poţáru
Vliv na zásah jednotek poţární ochrany
Rychlé šíření požáru a velký rozsah plochy požáru
Nemožnost pohybu v lese mimo účelové komunikace.
Dlouhodobé vyhořívání Ponecháním velkých uzemí lesů dřevní hmoty, možný přechod k vyhoření pro nepřístupnost. pozemního požáru v Velké množství hasební vody
Kap. 4.2.1.1. Plánu péče Podle údajů Plánu péče se jedná o téměř 2,6 mil.m3 dřeva, které je ponecháno v lese nebo plochách, kde les byl! To představuje určitou „časovanou bombu“ v podobě rozsáhlého požáru v příštích letech.
2
lesních plochách nebo rašelinných biotopech6. Ve II. zóně se podle kategorie managementu ponechává min. 10 % těženého dřeva.
korunový
k zastavení šíření požáru.
2. Vyloučení modelu lesa věkových tříd a pasečného způsobu hospodaření v lesích I. a II. zóny.
Snadnější šíření požárů z pozemní úrovně šíření požáru do úrovně korunové , která je několikanásobně rychlejší. Nebudou proluky v lesním porostu vznikající vlivem různých věkových skupin stromů nebo holosečí pro přirozené zastavení šíření požáru. Regulace návštěvnosti v lesních ekosystémech a volného pohybu osob má příznivý dopad na možnost vzniku požáru.
Malé možnosti pro zastavení šíření požáru využitím přirozených věkových tříd lesa nebo pasek pro vytvoření předělu při zastavení fronty šíření požáru.
Zvyšování přirozené vlhkosti půdy a podílu vody ve vegetaci snižuje rychlost šíření požáru v jeho počáteční fázi
Mokřiny mohou být přírodní překážkou využitelnou při nasazení jednotek požární ochrany k zastavení šíření požáru. Mokřiny mohou podstatně omezit nebo zamezit pohyb v lese pro jednotky požární ochrany při hasebních pracích a dopravě jednotek na místo požáru
3. Stabilizovat systém pěších a cykloturistických tras, v I. zóně pohyb jen po turisticky značených trasách.
4. Zastavení odvodňování lesních i nelesních ekosystémů
6
str.46 Plán péče
3
Menší nároky síly prostředky jednotek požární ochrany pro vyhledávání osob v terénu při požáru, menší pravděpodobnosti lidských ztrát při rychlém šíření požáru.
Uvedená zjištění dávají předpoklad, že: - management lesních systémů, přijatá pravidla hospodaření v lesích I. a II.zóny a a v tzv. bezzásahových zónách. NP Šumava vytváří z pohledu § 4 odst. 1 písm. j) zákona o požární ochraně podmínky pro požární zásah jednotek požární ochrany, které „nejsou běžné“ jako v ostatních lesích spočívající v odlišné průchodivosti lesem, zvýšenou potřebou zdrojů vody k hašení, absencí umělých překážek pro šíření požárů, očekávané intenzivní hoření velkého množství suché dřevní hmoty, - zásahy vedoucí k omezení nebo kontrolovanému pohybu osob snižují riziko vniku požáru, - obnovení mokřin a zadržování vody na rašeliništích a tím zvýšení množství vody v terénu může mít retardační vliv na šíření pozemních požárů, avšak snižuje nebo vylučuje možnosti prostupnosti terénem pro jednotky požární ochrany. Hlavní zásady znemožňující vznik požáru a jeho včasnou likvidaci jsou následující: a) preventivně výchovné působení na osoby v NP z hlediska jejich chování s ohledem na zabránění vniku požáru a dodržování zákazu činností, které by mohly zapříčinit vznik požáru, b) pěstební zásahy vytvářející překážky v šíření požárů a také bránící ve změně požáru pozemního v korunový, který se šíří zničující rychlostí, c) včasné zjištění požáru a jeho ohlášení, d) dostatečné prostředky pro hašení z hlediska počtu a vybavení jednotek PO, e) zdroje vody odpovídající kapacitou vody a hustotou, f)
cestní sít účelových komunikací využitelná pro požární techniku
g) prostupný les pro zásah. S ohledem na management lesních ekosystémů byly zásady uvedené pod písmeny b) a g) pro ovlivnění požáru v NP Šumava úplně vyloučeny. To však ovlivní velikost případné plochy požárů v NP Šumava i jejich intenzitu, které bude značná a vytvoří zvýšené nároky na ostatní požární zásady zejména uvedené v bodě d), e). 2.1. Začlenění NP Šumava podle požárního nebezpečí Z podhledu organizace požární ochrany v NP Šumava a dalších opatření k zabránění vzniku a šíření požáru je rozhodující jak je Správa NP a CHKO Šumava zařazena z hlediska členění provozovaných činností podle požárního nebezpečí7 Z dikce zákona o požární ochraně je možné dovodit, že se na NP Šumava lze vtahovat § 4 odst.1 písm. j) zákona o požární ochraně, který se definuje činnosti, „u kterých nejsou běžné podmínky pro zásah“. V kapitole 2 tohoto dokumentu je dokladováno, že zejména lesy I. a II.zóny.v NP Šumava nesou ve srovnání s ostatními lesy na území ČR, mimo národní parky, znaky podmínek, které nejsou běžné z hlediska možného rozvoje a podmínek pro zásah jednotek požární ochrany vlivem uplatňovaného managementu v těchto lesních ekosystémech v souladu s Plánem péče.
7
§ 4 zákon č. 133/1985 Sb.
4
Prováděcí vyhláška o požární prevenci k zákonu o požární ochraně8, která upřesňuje složitost podmínek po zásah jednotek požární ochrany, dává v jejich výčtu možnost zařazení NP Šumava jako právnické osoby, u které existují složité podmínky pro zásah tam - „kde by vstup nebo činnost jednotky požární ochrany bez upozornění na zvláštní nebezpečí nebo postup hašení znamenal ohrožení zdraví a životů hasičů“9 (neprostupný les, vysoké požární zatížení, rychlé šíření požáru, intenzivní vyhořívání, nebezpečí z padajících stromů zachycených v porostu lesa po přírodních živelních pohromách apod.). Z výše uvedeného lze dovodit, že Správa NP a CHKO Šumava je právnickou osobou provádějící činnost ze zvýšeným požárním nebezpečím při uplatňování managementu lesních ekosystémů v I. a II. zóně nebo v tzv. bezzásahových zónách, které má ve své správě. Správa NP a CHKO Šumava, jako právnická osoba provozující činnost se zvýšeným požárním nebezpečím (činností se v tomto případě považuje management lesních ekosystémů uplatňovaný v lesích I. a II.zóny a v tzv. bezzásahových zónách) je ve smyslu § 6 zákona o požární ochraně povinna se zaměřit na: určení odpovědného zaměstnance NP Šumava na úrovni ředitelství, který by zabezpečoval a realizoval z pohledu odborně způsobilé osoby v oboru požární ochrany (§ 11 zákona o požární ochraně) povinnosti NP Šumava ze zákona o požární ochraně a v tomto dokumentu dále navržená opatření, které jsou opatřeními právnické osoby se provozující činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím,
preventivně výchovné působení na osoby v NP z hlediska jejich chování s ohledem na zabránění vniku požáru a dodržování zákazu činností, které by mohly zapříčinit vznik požáru,
včasné zjištění požáru a jeho ohlášení,
dostatečné prostředky pro hašení požáru a záchranné práce o hledem na včasný zásah,
zdroje vody odpovídající kapacitou vody a hustotou,
cestní sít účelových komunikací využitelná pro požární techniku.
3.
Hašení požáru a záchranné práce na území NP Šumava
Obce, stupeň nebezpečí katastrálních území a jednotky SDH obcí Z hlediska hodnocení stupně požárního nebezpečí katastrálních zemí obcí podle právního předpisu10 je z důvodu malého počtu obyvatel obcí katastr obcí uvnitř území spravovaných NP Šumava kategorie nebezpečí nejvýše III B (jen čtyři intravilány obcí), tzn. požadavek na dobu dojezdu jedné jednotky požární ochrany o velikosti 1+3 do 15 minut od vyhlášení poplachu a dalších dvou jednotek do 20 minut. 3.1.
V ostatních případech, v převážné většině katastrálních území obcí, je IV. stupeň nebezpečí území. To znamená zásah první jednotky požární ochrany do 20 minut a druhá jednotka požární ochrany do 25 minut. Tento požadavek na zásah jednotek požární ochrany představuje pro území obcí v NP Šumava přijatelné a únosné zajištění včasnosti zásahu 8
§ 18 vyhlášky č. 246/2001 Sb. o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) 9 § 18 odst. 1 písm .b) vyhlášky č. 246/2001 Sb. 10 Příloha zákona č.133/1985 Sb. a § 1 vyhl. č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany ve znění pozdějších předpisů.
5
v případě požáru v obci, pokud jsou jednotky požární ochrany akceschopné a vybavené požární technikou. U obcí nebo objektů zařazených do stupně nebezpečí území obce III A, III B nebo IV, může být první jednotkou požární ochrany jednotka, která nemá cisternovou automobilovou stříkačku, ale je vybavena alespoň přívěsnou nebo přenosnou požární stříkačkou o výkonu 800 l/min a vyšším, tažným nebo dopravním automobilem, pokud v místě zásahu je možné použít zdroj požární vody, a za podmínky, že druhá a další jednotka požární ochrany cisternovou automobilovou stříkačku má. Ve vztahu k jednotkám požární ochrany lze vyvodit, že na území NP Šumava jsou jen dvě jednotky SDH obcí s územní působností, přičemž v obec Srní (JPO II) je umístěna výhodně v hlouběji v prostoru NP Šumava s možností výjezdu do okolních území parku; jednotka v obci Borová Lada (JPOIII) je na hranici NP a CHKO Šumava, tedy její efektivní dojezd do hlouby území NP je omezen, čtyři obce jednotku SDH obce vůbec nemají, přičemž je vážným faktem, že právě v obcích Modrava, Kvilda, Prášily, kde jsou pro případný rozvoj požáru velmi vhodné podmínky a kde i vzhledem k návštěvnosti tohoto území je pravděpodobnost vzniku požáru velká, obce s jednotkou SDH kategorie JPO V mají ve většině případů jen požární stříkačku, která je závislá na přírodních zdrojích vody a jejich nasazení bude zdlouhavé a málo účinné. Využití těchto jednotek pro území NP Šumava se pak bude odvíjet na možnostech těchto jednotek vést zásah mimo území katastru obce a to v závislosti na dostupnosti místa zásahu z účelových komunikací. Je třeba říci, že z pohledu požadavku přílohy č.1 zákona požární ochrany, ve vazbě na stupeň nebezpečí území katastru obce, nejsou jednotky SDH obcí na území NP soběstačné. Kvůli neexistenci dalších jednotek v obcích v NP Šumava musí zabezpečovat zásah v příslušných katastrech obcí také jednotky PO dislokované mimo území NP Šumava, většinou z území CHKO Šumava. Ovšem uvedené jednotky zasahují teprve jako druhé nebo třetí v pořadí s dojezdem 20 a více minut a to ne na území celého NP Šumava, ale jen do jeho okrajových částí. Počet uvedených předurčených jednotek je rovněž omezen a jejich současné síly a prostředky nemohou rychle likvidovat velké požáry na území NP Šumava. Jednotky HZS Plzeňského (stanice Klatovy, Sušice) jsou vzdáleny od hranic parku více jak 20 minut jízdy. S dojezdem 25 minut do obce Borová Lada na území NP Šumava parku je pouze stanice Vimperk HZS Jihočeského kraje, tedy na hranici NP Šumava. Dá se tedy konstatovat, že pokud by měly jednotky HZS obou zmiňovaných krajů zasahovat ve větší hloubi území NP Šumava, např. v prostoru státní hranice může to být za cca 50 až 70 minut. 3.2. Pravděpodobný průběh požárů a výpočet nejsložitější varianty požáru Na rozvoj požáru po jeho vzniku má vliv: - stav lesního porostu a podrostu, především druh stromů; jehličnany jsou obecně víc hořlavé, z nich pak především borovice vlivem pryskyřic a množství sušiny. V NP Šumava převažují smrkové lesy, trendem je snižovat jejich množství v bukové smrčiny a jedle. Rozvoj požáru urychluje množství mladých stromů – houštiny nebo mladé stromky z náletů, které hoří velice rychle korunovým požárem podobně jako keře. Jak už bylo uvedeno, velké množství dřevní hmoty 6
-
-
zůstává v lesích NP Šumava na místě na zemi nebo jako souše. To značně zvyšuje zatížení území hořlavou hmotou a zvyšuje možnost k rychlému šíření požáru a delší době vyhořívání. Toto intenzivní vyhořívání může způsobit vysoušení jehličí korun vzrostlých stromů a vést ke korunovému požáru z původního požáru pozemního. Podobný jev nastává nad 1,5 m vysokém podrostu keřů nebo mladých stromů v lese vzrostlých jehličnatých stromů, vzdušná vlhkost; průměrná celoroční vlhkost vzduchu je v NP Šumava 80 %. Sklon k lesním požárům v lesích s běžným množstvím dřevní hmoty a zdravými živými stromy začíná od 55 % vzdušné vlhkosti spojené a nulovým úhrnným množstvím srážek v období trvající více jak týden. Poměrně vysoká vlhkost i úhrn ročních srážek (nejvíce v červnu a červenci) působí retardačně na vznik požáru, ale vysoké množství sušiny odumřelých stromů tuto výhodu do značné míry eliminuje, rychlost větru, ta se v celoročním průměru pohybuje v NP Šumava mezi 5 až 8 m.s-1, v údolích a hustých lesích 1 až 2 m.s-1. Rychlost větru 6 m.s-1 už ovlivňuje silně směr šíření požáru a může také za vhodných materiálových podmínek přispět k přeskoku plamenů do korunové části vzrostlých stromů.
V NP Šumava mohou vzniknout z hlediska průběhu požáru zejména požáry: - pozemní – zasahující podlost, mladé stromy , keře, trávu. Rychlost šíření takových požárů v letních měsících je 1,3 až 1,8 m.min-1, může však za podpory větru nad 6 m/s dosáhnout i 3 m.min–1 nebo také v případě pozemních požárů v jarních měsících , kdy je na povrhu podrostu lesa vrstva suché trávy, - podzemní – spojené s rašeliništi. Je dobrým trendem ve správě parku zastavit odvodňování rašelinišť. Tyto požáry se nešíří rychle (obvykle 0,5 m.min-1) jsou však úporné, protože se těžko a dlouho hasí, - korunové – jsou většinou doprovázeny požárem přízemím, rychlost šíření je závislá na rychlosti větru od 3 do 100 m.min-1. Vznik korunových požárů je popsán výše. Vzhledem k tomu nelze v NP Šumava v období dlouhodobého suchého počasí a větrného počasí bez srážek vyloučit korunový požár, zejména tam , kde zůstalo velké množství dřevní hmoty ve lese a také v místech velkého převýšení terénu, Tam by mohl nastat komínový efekt šíření požárů až do korun vzrostlých stromů. Ke korunovým požárům mají nejvyšší sklon houštiny mladých jehličnanů. Na rozvoj (tedy na velikost zasažené plochy požárem) lesních požárů v ČR má vliv většinou husté usídlení – rychlé zpozorování a existence husté sítě dislokace jednotek SDH obcí a stanic HZS krajů. V NP Šumava jsou však podmínky diametrálně odlišné – velká vzdálenost obcí, malá hustota obyvatel, omezený přístup do oblasti v podstatě jen z jedné strany území, protože na druhé straně je státní hranice rovněž s přírodní rezervací. 3.3.
Návrh řešení situace v oblasti jednotek požární ochrany
Nejsložitější varianta požáru ukázala, která byla vypočtema na základě výše uvedených faktů, že negativně na rozvoj uvedené varianty požáru hraje vysoká doba dojezdu jednotek z okolí NP Šumava, existence jednotek požární ochrany v obcích Modrava a Prášily je velice naléhavá a nelze ji odkládat. Jejich existencí by se zvýšila potencionální možnost 7
rychleji zasáhnout proti požáru v jeho počátečním stadiu, což by mohlo vést k menší ploše požáru a menším škodám na přírodním prostředí NP Šumava. Bylo by nanejvýš žádoucí Podpořit obce Modrava a Prášily, Kvilda se vlastní jednotky SDH obce, Vybavit obce Strážný, Stožec, Nová Pec, Svojše, Srní požární technikou a to cisternovými automobilovými stříkačkami (dále jen „CAS“) na terénním podvozku s nádrží vody minimálně 4000 l vody, Zabezpečit smluvně zastavení nebo zpomalení šíření požáru leteckou hasící technikou s jejími provozovateli – alespoň dvě hasicí letadla s minimálně cca 800 l vody. Uvedený stav by byl ideální, ale cesta je k němu problematická z důvodu personálních – nejsou obyvatelé obcí vhodní do jednotky SDH obcí, nejsou prostředky na zakoupení techniky v obcích. Nabízí však jedno přijatelnější řešení pro obce i samotný NP Šumava:
Zřídit v obcích Modrava, Prášily a Stoţec jednotku SDH NP Šumava, která by byla na základě § 69a zákona o poţární ochraně současně jednotkou SDH daných obcí (uzavřela by se smlouva o společné jednotce ) o velikosti 9 osob, CAS v terénním provedení a obsahem cisterny minimálně 4000 l. ideálně na podvozku Tatra T815 Terno nebo Tatra 815 - 7. Základ personálu těchto jednotek – členy jednotky by zejména zaměstnanci NP Šumava z řad ISS (9 členů) doplňové podle možnosti o obyvatele obcí, ve kterých je dislokována. Tato jednotka by byla vybavena technikou ve vlastnictví NP Šumava. Toto řešení by splňovalo minimální variantu pro posílení počtu jednotek v NP Šumava, posílilo by aktivitu v obci Stožec a vedlo by ke zřízení jednotky SDH obce Modrava a Prášily. Navíc by se na provozu jednotky podíleli dva subjekty – obec a NP Šumava , což by bylo efektivní z hlediska vynakládaných finančních prostředků,
K zabezpečení potřebných počet zaměstnanců NP Šumava v ISS je třeba organizačně sloučit střediska ISS NP Šumava Prášily, Srní, Modrava, Borová Lada, České Ţleby a Stoţec pouze na střediska v obcích Modrava, Prášily a Stoţec tak, aby mohly být vytvořeny uvedené jednotky v těchto obcích. Zároveň by tato střediska měla být i vybavena prostředky pro záchranu a transport v obtížném terénu a zásobou jednoduchých hasebních prostředků – při požáru bude třeba místní znalost a provádění jednoduchých hasebních prací, dohašování ohnisek apod. Navrhované vybavení středisek je uvedeno v příloze č. 5,
Přispět obcím Srní a Borová Lada na novou CAS v terénní úpravě, protože jsou to jednotky SD obcí s územní působností, mohly by další příspěvek na novou CAS obdržet od krajského úřadu a od MV – GŘ HZS ČR,
Zabezpečit smluvně zastavení nebo zpomalení šíření požáru leteckou hasící technikou s jejími provozovateli – alespoň dvě hasicí letadla s minimálně cca 800 l vody a předurčit pro ně na uzemí NP Šumava přistávací plochy, kde by mohly být doplňovány vodou z CAS. Uvedené plochy je nutno zakreslit do dokumentace zdolávání požáru.
Zdroje vody pro hašení požárů a komunikace Z hlediska požární ochrany je pozitivní, že Plán péče počítal s tím, že zastaví odvodňování rašelinišť a podmáčených území. Tím se mohou eliminovat možné požáry 3.4.
8
rašelinišť a více vody v krajině snižuje možnost šíření pozemních požárů. Může však snížit průchodivost terénem pro případ záchranných prací i hašení požárů to však druhotné a méně podstatné. Jak ukázal případ nejsložitějším varianty požáru je k hašení požáru zapotřebí značné množství hasební vody cca 50 až 60 m3. Voda v CAS jednotek požární ochrany je jen pro prvotní zásah a doprava vody cisternami na velké vzdálenosti by zpomalila zásah, kladlo by to zvýšené nároky na potřebu těchto CAS a intenzivní jízda těžkých vozidel (25 t) by ničila účelové komunikace. Řešením je co nejvyšší využití přírodních a umělých zdrojů nádrží, rybníků –pokud jsou poškozeny je nutná jejich oprava nikoliv přeměna např. na mokřady. Je třeba si uvědomit, že pokud je v lesích NP Šumava velké množství suché dřevní hmoty bude třeba a zvýšeného množství vody k jejímu hašení v případě požáru. S ohledem na zahraniční zkušenosti11 by kapacita zdroje poţární vody měla mít nejméně 50 m3 se stálým přítokem minimálně 10 l.s-1 nebo alespoň 1000 m3 a uvedené zdroje by neměly být vzdáleny od sebe více jak 3- 5 km. Tam, kde takový zdroj není je možné využít i přírodních zdrojů tekoucích vod včetně provizorním zahrazením potoků. Na včasný dojezd k místu zásahu má rozhodující vliv i kvalita komunikací a cest. Specifikou území NP Šumava, že - existuje sít účelových komunikací, dosud v relativně dobrém stavu, které jsou pozůstatkem dřívějšího způsobu hospodaření v těchto lesích a především spojených s činností pohraniční stráže, - komunikace podélné podél státní hranice jsou pro zastavení šíření požáru ze směru převládajících větrů rozhodující a musí být bezpodmínečně zachovány stejně jako radiální komunikace k nim. Lesy v NP jsou většinou neprostupné pro požární techniku a tak komunikace budou mnohdy tvořit pás, od kterého se bude vytvářet tzv. požární obranu proti šířícímu se požáru. Podstatou požární ochrany je zastavení fronty šíření na určité linii a tou linií bude cesta nebo komunikace. Logicky čím hustější komunikační sít tím bude plocha požárů menší. 3.5. Dokumentace pro vedení zásahu V souladu s požadavkem právního předpisu12 a pro vztahu k předurčeným jednotkám požární ochrany je třeba zpřehlednit situaci v NP Šumava zejména síť lesních cest, kontaktní body pro poskytnutí pomoci a orientaci, vodní zdroje. Vypracovat dokumentaci zdolávání požárů ve formě Operativního plánu NP Šumava s grafickou přílohou - mapou pro orientaci jednotek požární ochrany a předat ho na místně příslušná operační a informační střediska HZS krajů a jednotkám požární ochrany v NP a CHKO Šumava a na stanice HZS krajů Prachatice, Vimperk, Klatovy a Sušice. K uvedenému postačí upravit stávající Traumatologický plán NP Šumava.
11
Siakanka ,A.: Zásady protipožárního zabezpečení lesů ve vojvodství Malopolském, Sborník konference Ochrana lesov před požiarmi, Banská Bystrica, 2007 12 § 27 písm.g) vyhláška č.246/2001 Sb.
9
