VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Benigní hyperplazie prostaty a související problémy nemocných Bakalářská práce
Autor: Veronika Trojanová Vedoucí práce: Mgr. Magdaléna Lavičková Jihlava 2015 1
2
Anotace Ve své bakalářské práci se zaměřuji na onemocnění benigní hyperplazie prostaty a s ním související problémy nemocných. V teoretické části se zabývám anatomií močového a pohlavního ústrojí muže. Definuji onemocnění benigní hyperplazie prostaty, historii, etiologii a symptomatologii. Dále informuji o možnostech léčby a prevence. Praktická část se týká výsledků mého dotazníkového šetření. Klíčová slova: benigní hyperplazie prostaty, prevence, léčba
Annotation The bachelor thesis of mine is about the disease of benign prostatic hyperplasia and about the problems of ill people related to it. In the theoretic part the anatomy of the urinary and male genital tract is described. Also I define the disease of benign prostatic hyperplasia, its history, etiology and symptomatology there. Then I inform about the posibilities of the treatment and prevention. The practical part relates to the results of my survey. Key words: benign prostatic hyperplasia, prevention, treatment
3
Poděkování Ráda bych poděkovala především Mgr. Magdaléně Lavičkové za odborné vedení mé bakalářské práce, cenné rady, trpělivý a vstřícný přístup. Díky patří také nemocnici Jindřichův Hradec a.s. kde mi bylo umožněno provádět dotazníkové šetření. Rovněž bych ráda poděkovala všem respondentům, kteří se na výzkumu podíleli. V neposlední řadě děkuji své rodině a přátelům za trpělivost a podporu během mého studia a tvorby bakalářské práce.
4
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Be ru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne
Podpis
5
Obsah 1
2
Úvod.......................................................................................................................... 8 1.1
Cíl výzkumu .................................................................................................... 10
1.2
Hypotézy ......................................................................................................... 10
Teoretická část ........................................................................................................ 11 2.1
Anatomie močového ústrojí ............................................................................ 11
2.2
Anatomie pohlavního ústrojí .......................................................................... 13
2.3
Prostata (žláza předstojná) .............................................................................. 15
2.3.1
Zóny prostaty .......................................................................................... 15
2.3.2
Funkce ..................................................................................................... 16 Benigní hyperplazie prostaty (BHP) ............................................................... 16
2.4 2.4.1
Historie.................................................................................................... 16
2.4.2
Definice onemocnění .............................................................................. 17
2.4.3
Základní patofyziologie BHP ................................................................. 18
2.4.4
Incidence ................................................................................................. 18
2.4.5
Etiologie .................................................................................................. 19
2.4.6
Symptomatologie .................................................................................... 19
2.4.7
Rizikové faktory ..................................................................................... 21
2.4.8
Komplikace BHP .................................................................................... 22
2.4.9
Diagnostika BHP .................................................................................... 22 Léčba ............................................................................................................... 25
2.5 2.5.1
Konzervativní léčba ................................................................................ 25
2.5.2
Chirurgická léčba .................................................................................... 27
6
2.6 3
4
Prevence .......................................................................................................... 28
Praktická část .......................................................................................................... 30 3.1
Metodika výzkumu ......................................................................................... 30
3.2
Charakteristika vzorku respondentů a popis výzkumného prostředí .............. 30
3.3
Průběh výzkumu ............................................................................................. 30
3.4
Zpracování získaných dat ............................................................................... 31
3.5
Výsledky výzkumu ......................................................................................... 31
3.6
Diskuze ........................................................................................................... 54
3.7
Návrh řešení a doporučení pro praxi............................................................... 58
Závěr ....................................................................................................................... 59
Seznam použité literatury ............................................................................................... 61 Seznam tabulek…………………………………………………………………………64 Seznam obrázků………………………………………………………………………...65 Seznam příloh…………………………………………………………………………..65
7
1 Úvod „Obtíže s močením patřily od nepaměti k typickým zdravotním problémům starších mužů, močová obstrukce v minulých stoletích bývala častou příčinou smrti. Klinické popisy antických lékařů odpovídají obrazu benigní hyperplazie prostaty, prostatu jako orgán však popsal až v 16. století Andrea Vesalius a dnešní jméno jí dal v 17. století Caspar Bartholin. Benigní hyperplazie prostaty pak byla popsána v 19. století a v době rychlého rozvoje chirurgických oborů byla jednou z hnacích sil rozvoje budoucí urologie.” (Verner, 2005, str. 5) Benigní hyperplazie prostaty je v dnešní době velmi aktuální a diskutované téma. Řadí se mezi nejčastější onemocnění postihující starší muže 50 let. Stále se zvyšující počet nemocných je podmíněn prodlužováním průměrného věku populace. Dle dosavadních studií trápí zvětšená předstojná žláza až 20 % mužů mezi 40 – 50 lety. S rostoucím věkem incidence znatelně stoupá a u mužů nad 90 let je riziko vzniku tohoto onemocnění téměř stoprocentní (Jarolím, 2008). Z vlastních zkušeností získaných při praxi na urologickém oddělení v Nemocnici Jindřichův Hradec jsem poznala, že ačkoliv se jedná o jedno a to samé onemocnění, množství jeho klinických příznaků je opravdu rozsáhlé. Pokud bychom vedle sebe mohli postavit 10 mužů trpících problémy se zvětšenou prostatou, u každého z nich by se tato nemoc mohla projevovat jinou formou. Od pocitů nedostatečného vyprázdnění močového měchýře, po potíže se slabým proudem moči, opožděným začátkem mikce, častým nočním močením či odkapáváním moče z přeplněného měchýře. Také jsem si povšimla, že i přesto, že nás v současné době média denně zásobují informacemi, např. pomocí televizních reklam, o potížích s prostatou a možnostech léčby, mnoho mužů o této problematice doposud téměř nic neví. Díky těmto poznatkům jsem se rozhodla pro vypracování bakalářské práce na téma „Benigní hyperplazie prostaty a související problémy nemocných”. Bakalářská práce je rozdělena do tří částí. Na teoretickou, praktickou a diskuzi. Teoretická část se nejprve zabývá základním popisem anatomie močového a pohlavního ústrojí muže. Popisuje základní anatomické informace o předstojné žláze, její skladbu, funkci, zóny. Ve zkratce se zde shrnuje historie onemocnění benigní hyperplazie 8
prostaty od starověkého Egypta po současnost. Dále jsou podány informace o definici tohoto onemocnění, patofyziologii, incidenci, jeho etiologii a symptomatologii. Další část seznamuje s hlavními diagnostickými metodami u onemocnění BHP, jako je například anamnéza, dotazník IPSS, mikční deník, ultrasonografie či biopsie prostaty. V neposlední řadě jsou popsány možnosti léčby onemocnění. Zaměřila jsem se na léčbu konzervativní, chirurgickou i alternativní. Konec teoretické části poučuje o režimových opatřeních, které mohou znatelně snížit rozvoj komplikací u již vzniklého onemocnění zbytnělé prostaty. Zpracování dotazníkového šetření obsahuje praktická část práce. Výzkum byl prováděn v Nemocnici Jindřichův Hradec a.s. na urologickém oddělení a v urologické ambulanci. Otázky v dotazníku byly zaměřeny na 4 oblasti, na močové problémy respondentů, omezení v jejich společenském životě, informovanost a dodržování režimových opatření. Výsledky výzkumného šetření jsou dále interpretovány pomocí jednoduchých tabulek a grafů.
9
1.1 Cíl výzkumu 1. Zjistit, zda muži s diagnostikovanou benigní hyperplazií prostaty trpí obtížemi spojovanými s tímto onemocněním 2. Zjistit, zda onemocnění BHP omezuje nemocné ve společenském životě 3. Zjistit, jak jsou muži informováni o svém onemocnění a dodržují lékařská doporučení
1.2 Hypotézy 1. Domnívám se, že 70 % mužů trápí vlivem onemocnění benigní hyperplazie prostaty různé druhy obtíží 2. Domnívám se, že 30 % mužů z důvodu svého onemocnění omezuje návštěvy společnosti a jiné denní aktivity 3. Domnívám se, že 70 % mužů je nedostatečně informováno o tomto onemocnění 4. Domnívám se, že 20 % mužů dodržuje lékařská doporučení
10
2 Teoretická část „Urolog je něco jako pánský gynekolog, kromě toho operuje ledviny a močové cesty“ (J. Noha 1935), (Dylevský, 2009, str. 355).
2.1 Anatomie močového ústrojí Ledviny (Renes) Ledviny jsou párové orgány červenohnědé barvy, tuhé konzistence, mající charakteristický tvar, nejčastěji přirovnávaný k fazolovému bobu, jemuž odpovídají jak tvarem, tak i zploštěním (Čihák, 2002). Rozměry ledvin jsou obvykle 12 x 6 x 9 cm a hmotnost přibližně 120g. Jsou uloženy retroperitoneálně, laterálně od páteře, v úrovni obratlů Th12 – L3. Levá je uložena o něco níž než pravá. (Naňka, Elišková, 2009) Povrch ledviny obklopuje hladké, lesklé vazivové pouzdro. Při frontálním řezu lze rozlišit zrnitou, světlejší vrstvu kůry – ležící podél zevního obvodu ledviny a tmavší a žíhanou dřeň. Dřen je rozdělena na 6 – 15 tzv. pyramid, na jejichž vrcholech se nacházejí bradavky (papily), na kterých ústí drobnými otvory sběrací kanálky. Odtud odtéká moč do ledvinné pánvičky (Dylevský, 2009). Hlavní funkcí ledvin je udržování čistoty a chemické stálosti krve. Každý den ledviny filtrují mnoho litrů tekutin z krve, vylučují toxické látky, produkty metabolismu, přebytek vody a jiných látek ven z těla močí. Především se vylučují 3 dusíkaté produkty – močovina, kreatinin a kyselina močová. Ledviny také mají velký vliv na udržování homeostázy (stálého vnitřního prostředí) (Marieb, Mallat, 2005). V neposlední řadě mají také funkci endokrinní. Produkují renin – zajišťuje regulaci krevního tlaku, udržuje složení krevní plazmy, erytropoetin – reguluje tvorbu červených krvinek, kalikrein a prostaglandin. Také se podílí na metabolismu vitaminu D, který má vliv na vstřebávání vápníku ve střevě (Naňka, Elišková, 2009). Močovod (Ureter) Močovod je 20 cm dlouhý úzký kanálek, který odvádí moč z ledvin do močového měchýře. Začátek má v úrovni 2. bederního obratle. Je pokračováním ledvinné 11
pánvičky. Odtud míří retroperitoneálně směrem dolů, vstupuje do malé pánve a ústí zezadu a zboku do rohu močového měchýře (Marieb, Mallat, 2005). Močový měchýř (Vesica urinaria) Močový měchýř je dutý, pružný orgán, nacházející se v malé pánvi, sloužící jako zásobník přitékající moči z ledvin. V prázdném stavu je měchýř pyramidového tvaru a jeho stěny jsou složeny v řasy (rugae). Při naplňování dochází k jejich vyrovnání. Stěny jsou tvořeny velkým množstvím hladké svaloviny, známé jako musculus detrusor urinae, jejichž funkcí je stahování a následné vypuzování obsahu močového měchýře do močové trubice (Abrahams, Druga, 2003). Močová trubice (Uretra) Z močového měchýře odstupuje mužská močová trubice (urethra masculina) dlouhá zhruba 12 – 25 cm, která je společným vyústěním močových a pohlavních cest (Naňka, Elišková, 2006). Močení (Mikce) Základní mechanismus nutný pro vyprazdňování moči se nazývá mikční reflex. Tento reflex je řízen na základě množství moči v močovém měchýři. Náplň je zaznamenávána pomocí mechanoreceptorů umístěných ve stěně měchýře (Kittnar, Mlček, 2009). Když dojde k dostatečnému naplnění, zvýší se vnitřní tlak měchýře, stimulují se nervová zakončení a impulzy se odešlou do reflexního centra pro mikci v sakrální míše (S2-S4). Poté jsou přiváděny do mozkové kůry, kde se nachází centrum pro kontrolu močení. Pokud nastane vhodná doba na močení, mozek zašle impulzy do motorických nervů v oblasti křížové a dojde ke stimulaci parasympatických nervů (Mikešová a kol., 2006). Dále dochází k reflexnímu stahu cirkulární svaloviny stěny močového měchýře a uvolnění systému svěračů. Díky tomu může moč odcházet do močové trubice a následně dochází k vlastní mikci (Dylevský, 2009). Systém svěračů tvoří dva svaly – musculus sphincter urethrae internus (vnitřní svěrač) – ležící ve dnu měchýře, jež je neovladatelný vůlí a musculus sphincter urethrae externus (vnější svěrač) nacházející se v místě průchodu močové trubice, pánevním dnem. Tento
12
sval lze ovládat vlastní vůlí. Člověk může jeho vědomím stahem ovlivňovat, zda dojde k vymočení ihned nebo zda se mikce potlačí (Dylevský, 2009).
2.2 Anatomie pohlavního ústrojí Mužské pohlavní orgány (organa genitalia maskulina) dělíme na vnitřní a vnější. Mezi zevní se počítá penis a šourek. K vnitřním řadíme varlata, nadvarlata, Cowperovu žlázu, chámovod a žlázu předstojnou (prostatu) (Weiss, 2010). (viz příloha 1) Varlata (Testes) Varlata jsou mužské párové pohlavní žlázy vejčitého tvaru. Jsou uloženy mimo dutinu pánevní uvnitř kožního vaku – šourku. Vnitřek varlat je tvořen množstvím lalůčků, v jejichž parenchymu se nacházejí semenotvorné kanálky (Savel'jev, 2014). Semenotvorné kanálky Kanálky jsou místem vzniku spermatogeneze, což je označení pro tvorbu spermií (mužských reprodukčních buněk – gamet). Začíná v pubertě a trvá téměř celý život. Spermie se tvoří z nezralých buněk zárodečného epitelu a procházejí třemi stádii vývoje – přes stádium spermatocytů, spermatid (spermatogeneze) až ve zralé spermie (spermiogeneze) (Merkunová, Orel, 2008). Spermie tvoří 3 části. 1. Hlavička – obsahuje 23 chromozomů, 2. Krček, 3. Bičík – zajišťuje pohyb spermie. Z varlat se postupně přesouvají do nadvarlat, kde dozrávají (Savel'jev, 2014). V semenotvorných kanálcích se vytvářejí také tzv. Sertoliho buňky, které příznivě ovlivňují spermatogenezi, udržují vhodné prostředí pro vznik a zrání spermií a zajištují působení vlivu testosteronu (tvořeného v Leydigových buňkách varlat) a FSH, bez nichž tento proces není možný (Merkunová, Orel 2008). Testosteron
patří
mezi
hlavní
pohlavní
hormony
muže.
Jeho
tvorba
začíná již v prenatálním věku, někdy mezi 8 – 18. týdnem. Působí ve varlatech, svalech a hypofýze. - prenatálně ovlivňuje růst mužského rozmnožovacího systému a sestoupení varlat do šourku
13
- je nezbytný pro vznik spermatogeneze - v pubertě zajišťuje růst zevních pohlavních orgánů a rozvoj sekundárních pohlavních znaků - zrychluje tělesný růst - má anabolické působení a stimuluje vytváření erytropoetinu (Langmeier, 2009). Nadvarlata (Epididymis) Nadvarlata jsou uložena nad zadním okrajem varlete. Jsou tvořena 3 částmi – hlavou, tělem a ocasem. Zde dochází k hromadění a dozrávání spermií z varlat. Spermie se stávají pohyblivé, samostatné a schopné oplodnit ženské vajíčko. Na nadvarlata dále navazují chámovody (Křivánková, Hradová, 2009). Chámovod Chámovod je trubička sloužící k přemisťování spermií z varlat do močové trubice uvnitř prostaty (Marks, 2000). Šourek (Scrotum) Šourek je vakovitý orgán hruškovitého tvaru ležící pod sponou stydkou a za kořenem penisu. Uvnitř se nachází vazovitá přepážka, která ho dělí na dvě dutiny, z níž každá obsahuje varle v jeho obalech. Je složen z kůže a podkoží. Kůže je tenká, tmavěji zbarvená, u dospělých pokrytá chlupy. Obsahuje velké množství mazových a potních žláz. Hlavní funkcí scrota je regulace teploty varlete – je třeba, aby byla minimálně o 2˚C nižší než tělesná teplota. Což je nezbytné pro normální průběh spermiogeneze (Weiss, 2010). Penis (pyj) Slouží jako orgán vylučovací a zároveň i pohlavní. Je složen ze dvou částí – těla a žaludu. Žalud je zakulacená část penisu, na jejímž vrcholu je otvor zvaný uretrální ústí. Tělem prochází močová trubice (uretra), kterou proudí moč a spermie napovrch. Součástí penisu je také jedno houbovité těleso (corpus spongiosum), které obepíná uteru, a dvě kavernozní tělesa (corpora cavernosa). Při pohlavním styku dochází ke svalovému stáhnutí těchto těles. V bohatých sítích vlásečnic se nahromadí žilní krev, dojde k překrvení a následné erekci penisu (Leifer, 2004). 14
2.3 Prostata (žláza předstojná) „Ve zdravém organismu má prostata v důsledku své polohy v hloubce pánve poměrně utajenou existenci. Laikům je předstojná žláza často neznámá a její význam nejasný. Pro mnohé má prostata do sebe něco tajemného a současně nepříjemného. Nezřídka bývá lékařské označení ,,prostata” od laiků falešně používáno jako označení nemoci a shrnuje se tak množství různých onemocnění, která vyvolávají obtíže při močení nebo bolesti v podbřišku. Pod označením prostata je proto třeba rozumět nikoli označení nemoci, ale pouze latinské jméno pro předstojnou žlázu.” (Reuter a kol., 1993, str. 14) Prostata patří mezi přídatnou exokrinní žlázu reprodukčního systému muže. Velikost a tvar normální zdravé prostaty lze přirovnat ke kaštanu (3 x 2 cm). Její hmotnost se pohybuje okolo 20 gramů. Nachází se těsně pod močovým měchýřem, kde obklopuje začátek močové trubice. Zepředu je připevněna vazy ke sponě stydké, zespod nasedá na pánevní dno a její zadní část přiléhá na přední stranu konečníku, od které ji dělí vazivová vrstva. Celý povrch prostaty je pokryt pouzdrem z pojivové tkáně (Kliment, 2012). Tkáň předstojné žlázy tvoří dvě složky: základem je fibromuskulární (vazivověsvalové) stroma, což je hustá pojivová tkáň s příměsí hladké svaloviny, v níž je zakotveno 20 – 30 složených tubuloalveolárních žlázek tří tříd – podslizniční, hlavní a slizniční žlázky (Marieb, Mallat 2005).
2.3.1 Zóny prostaty Rozdělení prostaty na zóny bylo vytvořeno doktorem McNealem v roce 1990. Každá zóna obsahuje žlázky, které jsou zde zastoupeny v různém poměru a také se podílejí různým rozsahem na vzniku onemocnění benigní hyperplazie prostaty (Hanuš, Matoušková, 1994). Obrázek 1 Zóny prostaty (www.prostata.nadory.cz, 2012)
15
Modrá - periferní zóna , žlutá - přední fibromuskulární stróma, červená - uretra ,světle zelená - centrální zóna, tmavě zelená - přechodní zóna (www.prostata.nadory.cz, 2012) Periferní zóna – je nejrozsáhlejší částí prostaty, má tvar otevřené podkovy. Často zde dochází k tvorbě malignit. Téměř 75 % karcinomů prostaty se vytváří právě zde (Naňka, Elišková, 2006). Centrální zóna - obsahuje velké množství podslizničních žláz. Vytváří přibližně 25 % objemu předstojné žlázy (Naňka, Elišková, 2006). Přechodní zóna – je nejmenší zónou, obsahuje 5 % žláz. Onemocnění benigní hypertrofie prostaty je podmíněna hypertrofií právě těchto žláz (Naňka, Elišková, 2006).
2.3.2 Funkce Hlavní funkcí předstojné žlázy je tvorba semenné tekutiny, která zabezpečuje transport zralých spermií. Tato semenná tekutina z prostaty a ze semenotvorných kanálků, spolu se spermiemi, tvoří ejakulát, jenž se díky kontrakcím svalstva dostává při mužském orgasmu do močové trubice (Kliment, 2012). Prostata dodává 15 – 30 % objemu tekutiny ejakulátu. Prostatický sekret je tekutý, bezbarvý, kyselé reakce (pH 6,4). Obsahuje kyselinu citronovou, zinek, prostagladiny, polyamidy – spermin a spermidin, imunoglobuliny, proteasy a kyselou fosfatasu. Zinek ovlivňuje metabolismus testosteronu v předstojné žláze. (Testosteron je zde důležitý pro normální vývin, udržení velikosti a sekreční funkce prostaty (Kliment, 2012). Prostaglandiny stimulují svalovinu dělohy a pomáhají tím k transportu spermií, spermin ovlivňuje pohyblivost spermií a jejich schopnost oplození vajíčka. Proteasy působí na řídnutí ejakulátu (Čihák, 2002).
2.4 Benigní hyperplazie prostaty (BHP) 2.4.1 Historie Již dávno před naším letopočtem muže trápili potíže s mikcí způsobené zvětšenou prostatou. Důkazem jsou změny, které byly nalezeny v močovém měchýři egyptských mumií.
16
Jedním ze způsobů, jak tento problém v minulosti odstraňovali, bylo použitím různých tyček, např. bambusu či pryžových sond. První chirurgická operace prostaty byla provedena v 19. století panem Yougem. Tímto se odstartovala éra odstraňování předstojné žlázy tzv. otevřenou cestou. Postupem času vznikaly další metody, jak lze tyto operace provádět. Např. Freyerova metoda přístupu přes močový měchýř, vypracována roku 1896, se používá dodnes. Měla a stále má však množství nevýhod. Nejpodstatnější z nich představuje značné riziko krvácení, které je z důvodu obtížnosti přístupu stále těžce zvládnutelné. Počátkem 20. století došlo v lékařství k rozkvětu techniky. V USA byl vynalezen první přístroj, tzv. resektoskop, který umožňoval operaci prostaty přes močovou trubici. Tento přístup byl mnohem bezpečnější a šetrnější k pacientům. V dnešní době se tato operativní
technika
nazývá
jako
transuretrální
resekce
a
patří
mezi
jednu z nejpoužívanějších operací BHP ve světě (Hanuš, Matoušková, 1994).
2.4.2 Definice onemocnění Doposud nebyla stanovena jednotná definice onemocnění benigní hyperplazie prostaty. V mnohé odborné literatuře je autory interpretována pokaždé trochu jinak. Pro svou práci jsem si vybrala pouze jednu z nich a to definici od profesora Jana Dvořáčka. „Definice benigní hyperplazie prostaty je především patologickoanatomická: jedná se o nemaligní zvětšení prostaty na podkladě zmnožení především stromálních buněk, které má výraznou závislost na věku nemocného a zároveň předpokládá přítomnost dihydrotestosteronu v buňkách prostaty.” (Dvořáček a kol., 1998, str. 1197) BHP lze rozdělit podle závažnosti na 3 různé formy. 1. Mikroskopická forma – histologicky ji lze charakterizovat zvětšením stromálních a epitelových buněk v periuretrální zóně prostaty. Tyto patologické změny v předstojné žláze je možno zaznamenat již ve čtvrté dekádě věku. Spolu se stoupajícím věkem nemocného dochází k jejich progredaci (Verner 2005). 2. Makroskopická forma – díky proliferaci epitelových a stromálních buněk se zvětšuje hmotnost prostatické žlázy. Tato forma se vyskytuje u 20 % mužů kolem 50 let a až u 43 % procent mužů po 90 roku (Verner 2005). 17
3. Klinická forma – charakterizuje se přítomností klinických příznaků onemocnění dolních močových cest tzv. LUTS (Low urinary tract symptoms). Do této fáze postoupí pouze kolem 20 – 50 % mužů, kteří prošli předchozími formami onemocnění (Verner 2005).
2.4.3 Základní patofyziologie BHP Při vývoji onemocnění benigní hyperplazie prostaty je zdravá prostatická tkáň postupně utlačována hypertrofující tkání, nejčastěji přechodné zóny, jenž má za následek zúžení uretry s následným ochabnutím proudu při močení. Svalovina močového měchýře je díky tomu nucena vykonávat stále větší úsilí, čímž dochází k růstu a vazivovatění tkáně. Měchýř je poté čím dál více podrážděný, málo elastický a zhoršuje se jeho funkce (Jarolím, 2008). Onemocnění BHP zahrnuje 3 patologické procesy 1. Tvoření uzlů, 2. Difuzní zvětšení přechodné zóny, 3. Růst a zvětšování uzlů (Kliment, Horňák, 1996). (viz příloha 2)
2.4.4 Incidence Onemocnění benigní hyperplazie prostaty patří mezi jedno z nejčastějších onemocnění postihující
muže
nad
50
let.
Toto
nezhoubné
onemocnění
způsobuje
potíže s močením až ¼ mužů středního a vyššího věku. Frekvence tohoto postižení stoupá s narůstajícím věkem a zvyšující se počet pacientů je výsledkem prodlužování průměrného věku populace (Jarolím, 2008). Tabulka 1 Incidence BHP ve vztahu k věku (Jarolím, 2008)
40 – 50 let
20 %
50 – 60 let
40 %
60 – 70 let
55%
70 – 80 let
80 %
80 – 90 let
9%
18
Mírné obtíže s močením se velmi často začínají objevovat po 50. roku života. Zatímco muži mezi 40 – 50 lety mají výraznější potíže pouze v 13 %, u starších mužů mezi 50 až 70 lety jsou problémy znatelné již u 28 %. U osob starších 90 let se příznaky související s BHP objevují téměř u 100 % pacientů (Janů, 2013).
2.4.5 Etiologie Bez ohledu na intenzivní výzkum není etiologie benigní hyperplazie prostaty dostatečně vysvětlena. Existují dva hlavní nejpravděpodobnější faktory, které mají velký vliv na vznik tohoto onemocnění. Jedná se o zvýšenou přítomnost androgenů a stoupající věk (Dvořáček, 1997). Ostatní možné teorie vzniku BHP Hormonální Předstojná žláza velmi citlivě reaguje na stimulaci dihydrotestosteronem, který vzniká z testosteronu díky enzymu 5a-reduktázy. Díky této zvýšené stimulaci dochází k bujení žláznatých struktur. Pokud dojde k nerovnováze mezi testosteronem a androgeny (většinou se jedná o zvýšené množství estrogenu), roste poměr vazivové složky BHP (Verner, 2004). Kmenových buněk Stimulací hormonů se formuje větší množství buněčných linií s částečně autonomním růstem. Tato stimulace vede opět k zvýšení poměru vaziva, především žláznatých struktur (Verner, 2004). Nedostatečné apoptózy Buňky benigní hyperplazie prostaty jsou částečně autonomní a mají významně prodlouženou délku buněčného života. Díky tomu dochází k jejich zmnožení (Verner, 2004).
2.4.6
Symptomatologie
Hyperplazie prostaty se projevuje obtížemi s močením, tzv. příznaky dolních močových cest (LUTS). Ty lze rozdělit na příznaky, které souvisí s hromaděním moči v močovém
19
měchýři
(iritační
příznaky)
a
na
příznaky
související
s vyprazdňováním
moči z močového měchýře (obstrukční příznaky) (Kliment, 2012). „Neexistuje korelace mezi velikostí prostaty a stupněm obstrukce a obstrukce není jediným podkladem klinických příznaků. Konkomitující prostatitida, cévní infarkty a další faktory mají svůj vliv na klinický obraz BHP. V poslední době se soubor příznaků provázející BHP označuje jako prostatismus.”(Dvořáček, 1997, str. 147) Iritační příznaky „Iritační příznaky jsou způsobeny reakcí detrusoru na obstrukci.” (Dvořáček, 1997, str. 148) - Polakisurie - častější močení přes den - Nykturie – močení v noci - Urgence – silné urgentní nucení na močení - Bolest za stydkou sponou (Kliment, 2012). Obstrukční příznaky „Obstrukční příznaky jsou vyvolány mechanickým zúžením prostatické uretry a hrdla močového měchýře.”(Dvořáček, 1997, str. 148) Slabý proud moči – pro onemocnění benigní hyperplazie prostaty jsou typické změny v síle proudu moči během dne. Ráno bývá nejslabší, v průběhu dne se zvyšuje (Kliment, Horňák 1996). Opožděný začátek močení – je způsoben tím, že trvá více času než detrusor dosáhne určitého tlaku, který dokáže otevřít krček močového měchýře a proximální uretru. Tento příznak nejčastěji uvádějí muži, kteří trpí residuálním ukládáním moči v močovém měchýři, jelikož měchýř se postupně roztahuje a tím stažlivost detrusoru klesá (Kliment, Horňák 1996). Mezi další obstrukční příznaky BHP lze zařadit přerušované močení, pocit neúplného vyprázdnění
močového
měchýře,
retence
moči
a
paradoxní
ischurie
(odkapávání z přeplněného močového měchýře) (Kawaciuk, 2000).
20
Stádia vývoje onemocnění Podle stupně obtíží rozlišujeme 3 stádia vývoje onemocnění. 1. Stádium – u nemocných se projevuje typickými mikčními obtížemi. Mezi nejčastější patří časté denní močení a nykturie (noční močení), kdy se překrví malá pánev a prostata a dochází k následnému nucení na močení (Kawaciuk, 2000). 2. Stádium – obtíže progredují. Noční močení se zvyšuje na 5 – 10 mikcí za noc, díky čemuž se zhoršuje kvalita spánku nemocných. Dochází k pocitu nedokonale vyprázdněného močového měchýře. Při vyšetření lze zaznamenat výraznější hypertrofii (zvětšení) detruzoru, přestavbu svaloviny močového měchýře a různě velké postmikční reziduum. Může docházet ke komplikacím jako uroinfekce či cystolitiáza (Verner, 2005). 3. Stádium – charakterizuje se chronickou močovou retencí (chronickým zadržováním moči), dilatací měchýře a paradoxní ischurií (překapáváním z přeplněného močového měchýře). Ze subjektivních obtíží sem lze zařadit žízeň, nechutenství, hubnutí a odpor k jídlu (Verner, 2005). 2.4.7 Rizikové faktory Věk – rostoucí věk je jedním z hlavních rizikových faktorů. S každou dekádou života roste riziko vzniku BHP na dvojnásobek (Verner, 2005). „Objem prostaty – rizikovou skupinou jsou nemocní s prostatou nad 30g, neboť mají: - 3,5x vyšší pravděpodobnost zhoršení prostatického skore ze středního na výrazné - 2,5x vyšší pravděpodobnost snížení uroflowmetrie - 3 – 4x vyšší pravděpodobnost výskytu retence moči.” (Verner, 2005, str. 17) Výživa – studiem v Japonsku bylo zjištěno, že vyšší výskyt onemocnění benigní hyperplazie prostaty se objevuje u mužů, kteří konzumují ve větší míře mléčné výrobky. Naopak muži, kteří dávají přednost rostlinné stravě, mají riziko vzniku nemoci mnohem nižší. Bylo totiž prokázáno, že rostlinná strava a zelenina obsahují fytoestrogeny, které mají inhibiční účinek na vývin benigní hyperplazie prostaty (Kliment, Horňák, 1996). 21
Další
rizikové
faktory
–
jiná
onemocnění
(diabetes
mellitus,
hypertenze,
kardiovaskulární choroby), výskyt v rodině (Kliment, Horňák, 1996). 2.4.8 Komplikace BHP - Retence moči - Konkrementy v močovém měchýři - Hematurie - Infekce močových cest - Poškození funkce ledvin (Kliment, 2012).
2.4.9
Diagnostika BHP
Anamnéza Anamnéza patří mezi základní vyšetření, které se provádí u všech pacientů. Jedná se o shromažďování informací o nemocném – o jeho zdravotním stavu, obtížích, předchozích chorobách, práci, sociálním prostředí, životním stylu. U podezření na onemocnění BHP se lékař nejčastěji dotazuje na časnost močení, pocity při močení, množství moči, sílu a intenzitu proudu moče a pocity po vymočení (Jarolím, 2008). Dotazník IPSS (The International Prostate Symptom Score ) Dotazník IPSS patří mezi základní vstupní vyšetření urologa při podezření na onemocnění BHP. Jedná se o vyplnění krátkého dotazníku, díky němuž lékař dokáže zjistit jak závažné a obtěžující jsou příznaky, které pacienta trápí. Důraz v těchto dotaznících se klade především na otázky týkající se kvality života. Otázky v dotazníku lze hodnotit body od 0 do 5. Součtem těchto bodů lze následně určit, zda se jedná o potíže střední, mírné či závažné (Novotná, 2013). U každé otázky má pacient možnost volby z 6 odpovědí. Bodové rozpětí se pohybuje od 0 do 35 bodů (Kliment, 2012).
22
Tabulka 2 Klasifikace dotazníku IPSS (Kliment, 2012)
0 – 7 bodů
Mírné obtíže
8 – 19 bodů
Střední obtíže
20 – 35 bodů
Závažné obtíže
Mikční deník Pomocí doplňování mikčního deníku lze jednoduše a objektivně zjistit různé důležité klinické informace o nemocném. A díky tomu určit vhodnou léčbu. Zaznamenávají se údaje o času močení, množství moči, přijatých tekutinách v průběhu dne a problémech, které se u nemocného při mikci vyskytují (Rosette, Alivizatos, 2009). (viz příloha 3,4) Prostatický specifický antigen (PSA) Odběr prostatického specifického antigenu patří mezi screeningová vyšetření prostaty. Jedná se o laboratorní vyšetření krve na hladiny PSA (PSA = glykoproteid, který je tvořený epiteliálními buňkami předstojné žlázy). Nabírá se při podezření na BHP či nádor prostaty. Při onemocnění je hodnota PSA vyšší než 3 ng/ml. Tato hladina však může stoupat i v závislosti na věku, hmotnosti, zánětech a mnohdy po vyšetření per rektum (Hanuš, 2011). Vyšetření per rectum Zvětšení prostaty lze stanovit často již díky vyšetření per rectum. Vyšetření per rectum je základní fyzikální vyšetření, které je součástí onkologické prevence. Prostata bývá na pohmat až několikanásobně zvětšená, nebolestivá, s možnou hmatnou uzlovou přestavbou (Kawaciuk, 2000). Vyšetření per rectum se provádí u pacientů ležících na levém boku, na zádech s přitaženými končetinami k hrudi nebo v genukubitární poloze. K vyšetření je nutno použít gumové rukavice a vazelínu pro usnadnění přístupu. Lékař zavádí do recta jeden prst bříškem vzhůru, přičemž je pacient vyzván, aby tlačil jako při stolici (Šafránková, Nejedlá, 2006).
23
Ultrasonografické vyšetření prostaty Transrektální ultrasonografické vyšetření prostaty (TRUS) patří mezi nezbytné neinvazivní vyšetřovací metody, které je nutno provést před zahájením medikamentozní léčby. Je to nejpřesnější způsob, jak určit hmotnost, velikost a architekturu předstojné žlázy (Verner, 2005). Urodynamické vyšetření Uroflowmetrie UMF je neinvazivní screeningová metoda, diky které lze objektivně zjistit hodnotu průtoku moči močovou trubicí. K měření se používá přístroj zvaný uroflowmetr. Pracuje automaticky, díky čemuž mají nemocní dostatek soukromí, neboť lékař nemusí na tuto proceduru přímo dohlížet. Při vyšetření se pacient vymočí do speciálně upravené toalety, uvnitř které se nachází rotující disk. Tento disk je brzděn množstvím přitékající moči, čímž dochází ke změnám otáček. Výsledkem je vytvoření uroflowmetrické křivky, podle níž lékař vyhodnocuje odchylky od norem či charakter nemoci. Maximální průtok u mužů do 40 let by měl být větší než 22ml/s, u mužů mezi 40 – 60 lety více než 18ml/s a u starších 60 let 13 ml/s. U mužů se zdravou prostatou je vysoká a krátká, u nemocných s BHP je nízká, prodloužená a přerušovaná (Jarolím, 2008). Tabulka 3 Měřené parametry u zdravého člověka a pacienta s BHP (Jarolím, 2008)
Parametry
Normální hodnoty
BHP
Čas močení
17 sekund
62 sekund
Čas průtoku moči
17 sekund
60 sekund
Průměrný průtok
12,1 ml/s
5,1 ml/s
Vymočený objem
206 ml
190 ml
Biopsie prostaty Biopsie prostaty patří mezi invazivní vyšetření, při kterém je odebrán vzorek podezřelé tkáně prostatické žlázy. Provádí se pomocí speciální jehly přes konečník. Základním principem je získání vzorků tkáně prostaty na histologické vyšetření. Do recta se 24
nejprve zavádí ultrazvuková sonda, pod jejíž kontrolou se provádí vlastní odebrání vzorků. Jehla se ovládá speciální bioptickou pistolí, která dovoluje její rychlé vysunutí a zpětné zasunutí. Takto je možno odebrat více vzorků z různých míst předstojné žlázy, obvykle se jedná o 6 – 12 vzorků (Dvoráček, 1997).
2.5
Léčba
Léčba benigní hyperplazie je zaměřena především na pozitivní ovlivnění LUTS (Low urinary tract symptoms). Pacientovy symptomy lze rozdělit do 3 skupin – mírné, střední a závažné. Dle tohoto členění se přistupuje k volbě vhodné strategie léčby (Klečka, Klézl, Grill, 2014). Pacienty s mírnými projevy jde léčit většinou konzervativní léčbou - pozorným sledováním nebo pomocí behaviorálních intervencí. U středních obtíží se doporučuje farmakologické léčba. K chirurgickým metodám se přistupuje až u závažných forem onemocnění, kdy pacienti mají farmakologicky neovlivnitelné potíže nebo výrazné komplikace (Klečka, Klézl, Grill, 2014).
2.5.1 Konzervativní léčba Konzervativní léčba se používá tehdy, když nemocný trpí subjektivními obtížemi, které mu sice ztěžují život, ale nenutí ho přímo podstoupit operaci. Nebo také u nemocných s přidruženým komplikujícím onemocněním, pro které by klasický operační zákrok představoval neúnosně vysoké riziko (Kawaciuk, 2000). Pozorování – watchful waiting V počátečním stádiu onemocnění mohou být příznaky zcela skryté, nebo nevýrazné a vyžaduje se u nemocných pozorné pozorování. Aktivní léčba se zahajuje až při zhoršení obtíží, které lze právě díky tomuto pečlivému sledování včas odhalit. Ke zhoršení potíží vyvolaných tímto onemocněním dochází obvykle velmi pomalu a vážné následky (například selhání ledvin) jsou málo obvyklé. Nemocný musí docházet na pravidelné kontroly na urologii, jejichž časnost určuje lékař podle závažnosti onemocnění (Jarolím, 2008).
25
Farmakologická léčba Alfablokátory – alfablokátory patří mezi léky, které působí na hladkou svalovinu prostatické žlázy. Vyvolávají relaxaci této svaloviny, čímž dochází ke zmírnění výtokové obstrukce. Například Alfusozin, Doxasosin a Terazosin (Jarolím, 2008). Inhibitory 5 alfa reduktázy – 5A reduktáza způsobuje přeměnu testosteronu na dihydroxytestosteron, který působí na růst prostatické žlázy. Inhibitory vedou ke snížení množství dihydroxytestosteronu, s následným zmenšením velikosti prostatické žlázy, během několika měsíců. Například Finasterid, Dutasterid (Klečka, Klézl, Grill, 2014). Homeopatická léčba (fytopreparáty) Jedná se o léčbu pomocí léků vycházejících z tinktur, jejichž základ tvoří různé byliny a rostliny vyskytující se v přírodě. Homeopatie pohlíží na člověka v holistickém pojetí, vnímá ho jako celek, ve kterém všechny jeho části navzájem na sebe působí a ovlivňují se. Homeopatické přípravky vhodné při onemocnění BHP - Arnica D3 – má příznivé účinky na městnání moči v močovém měchýři - Belladonna – pomáhá dobře při náhlém nutkání na močení a neklidu měchýře - Rhus toxicodendron – vhodný při přecitlivělosti na vlhkost (Zittlau a kol., 2006). Dále sem lze zařadit extrakt z trpasličí palmy Pygeum africanum, ipertnofan, andolforte, Trianol, Bazoton či čaj z vrbovky. (Odlišit účinek těchto léků od efektu placeba je velmi obtížné) (Hanuš, 2011). Hypertermie Hypertermie je léčba, prováděná v lokální anestezii, při které dochází k aplikaci tepelné energie do tkáně prostaty. Teplota se většinou pohybuje okolo 42 – 45 ºC. Výsledkem jsou určité změny metabolismu prostatických buněk. Vzhledem k tomu, že má tato metoda pouze minimální účinky, začíná se od ní v dnešní době ustupovat (Hanuš, 2011).
26
Terapie vysokofrekvenčními vlnami (TUNA) TUNA – patří mezi metody působící pomocí nízkofrekvenčních rádiových vln – jejichž frekvence je přibližně 490 Hz. Aktivní elektroda je tvořena dvěma jehlami, které se vpichují do tkáně zvětšené prostaty, zatímco pasivní elektroda je uložena pod pacientem. V centru postižení se teplota pohybuje okolo 110 °C, rektální teplota je 41°C. Výhodou je, že lze ohraničit přesně lokalizovanou lézi v prostatě (Kawaciuk, 2000). „Výsledkem této terapie je koagulační nekróza tkáně v místě hrotu jehly o rozměrech 12 x 7 mm a 17 x 10 mm.” (Dvořáček a kol, 1998, str. 1198) 2.5.2 Chirurgická léčba Transuretrální resekce prostaty (TURP) Tento
operační
výkon
se
provádí
u
nemocných
pomocí
dvouplášťového
endoresektoskopu s průběžným proplachováním operačního pole. Při výkonu se postupně odstraňuje prostatická tkáň, přičemž jsou koagulovány krvácející cévy. Výkon je ukončen zavedením trojcestného balónkového katétru kvůli umožnění pooperační laváže močového měchýře (Hanuš, 2011). (viz příloha 5,6) Transuretrální incize prostaty (TUIP) K tomuto operačnímu zákroku se nejčastěji přistupuje tehdy, když je prostata ještě vcelku malá (do 30g), nebo u mladších jedinců. Při zákroku se prostata neodstraňuje, provádí se pouze jeden či dva řezy do hrdla močového měchýře, přičemž dochází k jeho uvolnění a snížení tlaku na uretru. Mezi výhody této metody patří nízká invazivita, krátká operační doba a především nízký výskyt pooperačních komplikací (Landman, 2013). Otevřená prostatektomie Tato metoda je vhodná pro více zvětšené prostaty. Dokáže odstranit hypertrofickou tkáň nejúplněji, proto patří mezi nejlepší řešení. Používá se operační přístup přes stěnu břišní, přes močový měchýř. Přičemž se měchýř otevře, zbytnělá tkáň odstraní a poté se zpět zašije a břišní stěna uzavře (Jarolím, 2008).
27
Ostatní léčebné metody Transuretrální dilatace prostatické uretry pomocí balonku, kryochirurgie předstojné žlázy, transuretrální elektrovaporizace, zavedení intraprostatického stentu (Dvořáček, 1997).
2.6 Prevence „Nutno konstatovat, že neexistují preventivní opatření přímo ovlivňující to, kdy a do jaké velikosti se prostata zvětší, proto jsou doporučení spíše taková, která zmírňují obtíže vyskytující se při zbytnění prostat.” (Urologie - TH Klinika, 2011 – 2015) Doporuční týkající se příjmu tekutin - Snížit denní příjem tekutin na 1500 – 2000ml , (v závislosti na klimatu a fyzické aktivitě) - Vyvarovat se excesivnímu příjmu tekutin - Omezit příjem tekutin před dlouhými cestami a návštěvami míst, kde časté močení může nemocného obtěžovat. - Vyvarovat se zvýšenému příjmu tekutin alespoň 2 hodiny před spánkem - Omezit příjem alkoholu a kofeinu, především večer, před spánkem Doporučení týkající se stravy - Přijímat stravu obsahující co nejméně živočišných tuků – netučné libové maso, ryby, minimum uzenin - Vyhýbat se pepři, paprice a jiným kořeněným pokrmům - Omezit příjem sladkostí a cukru v potravě - Jíst velké množství ovoce a zeleniny (Zittlau a kol., 2006). Další doporučení - Provádět cviky na posílení pánevního dna - Nacvičovat metody dvojitého močení
28
- Monitorovat časnost močení pomocí mikčního deníku - Nacvičovat techniky zvyšující kapacitu močového měchýře a snižující jeho dráždivost - Postupně zvyšovat min. mikční objem na 200ml až 400 ml (Verner, 2005). - Preventivně užívat v kombinaci s medikamentózní léčbou určité doplňky stravy (fytopreparáty). - Navštěvovat svého lékaře pravidelně a vždy v rámci preventivních prohlídek podstupovat vyšetření PSA a prostaty pohmatem (Urologie - TH Klinika, 2011-2015). - Nepodnikat dlouhé cesty autem. V případě nutnosti po určitém úseku zastavit a vždy se chvíli projít. - Nesedat si na studená a vlhká místa - Při prvním nutkání na močení neprodleně navštívit toaletu (Zittlau a kol. 2006). Pokud na sobě muž pozoruje jakékoliv příznaky spojené s obtížným močením, neměl by mít strach navštívit svého lékaře. Dnes již toto téma není tabuizované jako dříve a proto není důvod se za své problémy stydět. Pouze lékař dokáže určit, o jaký problém se jedná a určit vhodnou a včasnou léčbu, což je nejdůležitějším předpokladem pro úplné uzdravení (Jarolím, 2008). Edukační leták (viz příloha 7)
29
3
Praktická část
V praktické části je popsána metodika výzkumné práce, charakteristika respondentů a výsledky výzkumu.
3.1 Metodika výzkumu Pro kvantitativní výzkum této bakalářské práce na téma Benigní hyperplazie prostaty a související problémy nemocných byla zvolena metoda dotazníkového šetření. Otázky v dotazníku byly tvořeny na základě stanovených cílů a hypotéz. Dotazník (viz příloha 8) byl zcela anonymní a skládal se z 22 uzavřených otázek. Otázky jsou rozděleny do tří částí. První část otázek se vztahuje k cíli 1 a zaobírá se problémy, kterými nemocní v souvislosti s onemocněním trpí. Druhá část obsahuje otázky zaměřené na druhý cíl a je zaměřena na omezení, které nemoc vnáší do společenského života nemocných. Ve třetí části dotazníku se zkoumá míra informovanosti nemocných o nemoci, prevenci a dodržování režimových opatření.
3.2 Charakteristika vzorku respondentů a popis výzkumného prostředí Dotazníkové šetření bylo prováděno v Nemocnici Jindřichův Hradec a.s. v urologické ambulanci a na urologickém oddělení. Respondenti byli muži, kteří již trpí onemocněním benigní hyperplazie prostaty. Věk dotazovaných se pohyboval v rozmezí od 50 do 80 a více let. Celkem bylo rozdáno 120 dotazníků. Dotazovaní neměli ve většině případů s vyplňováním problémy.
3.3 Průběh výzkumu V průběhu výzkumu bylo v Nemocnici Jindřichův Hradec a.s. rozdáno 120 dotazníků. V urologické ambulanci 70 dotazníků, na urologickém oddělení dotazníků 50. Zpět se navrátilo 104 dotazníků. Čtyři dotazníky nebyly zcela dokončeny, proto výsledky mého šetření vychází ze 100 vzorků. Dotazníky byly distribuovány urologickými sestrami. Šetření probíhalo od 1.1. 2015 do 28.3. 2015. O možnostech provedení šetření se jednalo s hlavní sestrou nemocnice. Souhlas s umožněním výzkumu je vložen k přílohám této práce. (viz příloha 9) 30
3.4 Zpracování získaných dat Pro zpracování získaných dat jsem použila počítačový program Microsoft Office Word 2003 pro psaný text. A program Microsoft Office Excel 2003 pro tvorbu tabulek.
3.5 Výsledky výzkumu Otázka č. 1: Věk Tabulka 4 Věk respondentů
Věk respondentů
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
50 – 60 let
28
28 %
61 – 70 let
39
39 %
71 – 80 let
24
24 %
80 a více let
9
9%
Celkem
100
100 %
Úkolem této otázky bylo zjistit, jaký je věk jednotlivých respondentů. Věk byl rozdělen do 4 kategorií, od 50 do 80 let a více. Možnost 50 – 60 let označilo 28 mužů (28 %). Věk v rozmezí od 61 – 70 let uvedlo 39 mužů (39 %). Dalších 24 respondentů (28 %) odpovědělo, že jejich věk se pohybuje mezi 71 – 80 lety. Pouze 9 respondentů (9 %) uvedlo, že jsou starší 80 let.
31
Otázka č. 2: Problémy způsobené zvětšenou prostatou Tabulka 5 Problémy způsobené zvětšenou prostatou
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano
80
80 %
Ne
20
20 %
Celkem
100
100 %
Cílem otázky číslo 2 bylo zjistit, kolik mužů s diagnostikovaným onemocněním benigní hyperplazie prostaty trpí obtížemi provázející tuto nemoc. 80 respondentů (80%) označilo odpověď ano. Pouze 20 mužů (20 %) uvedlo, že nepociťují žádné obtíže způsobené vlivem zvětšené prostaty.
32
Otázka č. 3: Délka obtíží Tabulka 6 Délka obtíží
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Půl roku
11
11 %
Rok
16
16 %
Více let
53
53 %
Nepozoruji obtíže
20
20 %
Celkem
100
100 %
Tabulka číslo 6 zobrazuje, jak dlouho již na sobě dotazovaní pozorují obtíže s močením způsobené zvětšenou prostatou. Více než polovina respondentů (53 %) uvádí, že problémy trpí již více let. Půl roku se s mikčními potížemi trápí 11 respondentů (11 %). 16 mužů, což je 16 %, zaškrtlo odpověď rok. 20 respondentů (20 %) uvádí, že doposud na sobě nezpozorovali žádné močové obtíže.
33
Otázka č. 4: Nejčastější mikční obtíže Tabulka 7 Nejčastější mikční obtíže
Odpověď
Vůbec
Málokdy
Občas
Často
Neustále
Oslabený
21
12
37
25
5
15
24
45
10
6
20
32
36
9
3
Noční močení
18
19
27
31
5
Časté močení
12
24
22
36
6
Silné nucení
30
29
38
3
0
81
15
4
0
0
proud moči Přerušované močení Opožděné močení
na močení Samovolný únik moči
V tabulce číslo sedm je zobrazeno, jaké obtíže a jak často trápí nemocné, kteří trpí onemocněním BHP. Problém s oslabeným proudem moči u sebe zatím nezpozorovalo 21 respondentů (21 %). 12 x byla označena odpověď málokdy. Občas trápí slabí proud při močení 37 dotazovaných (37 %). Možnost často zvolilo 25 respondentů (25 %). Pouze 5 mužů má tento problém neustále.
34
Přerušované močení netrápí 15 dotazovaných (15 %). 24 respondentů (24 %) zvolilo možnost málokdy. Občas tento problém obtěžuje 45 mužů (45 %), 10 respondentů odpovědělo často a zbývajících 6 dotazovaných trpí přerušovaným močením neustále. Z tabulky lze také vyčíst, že nejmenším problémem je pro nemocné s BHP samovolný únik moči. Tento příznak netrápí vůbec 81 dotazovaných (81 %). 15 mužů (15 %) uvedlo odpověď málokdy. 4 x byla označena možnost občas. A odpověď často a neustále nezvolil žádný z respondentů.
35
Otázka č. 5: Pocit nedostatečně vyprázdněného močového měchýře Tabulka 8 Pocit nevyprázdněného měchýře
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Nikdy
21
21 %
Výjimečně
26
26 %
Občas
37
37 %
Často
9
9%
Vždy po vymočení
7
7%
Celkem
100
100 %
Tato otázka byla zaměřena na to, zda respondenti mívají pocit nedostatečně vyprázdněného močového měchýře po vymočení. Nejčastěji byla označena odpověď občas, zvolilo jí 37 dotazovaných (37 %). Výjimečně tyto obtíže trápí 26 respondentů (26 %), dalších 9 dotazovaných (9 %) zvolilo odpověď často. Zbývajících 21 mužů (21 %) uvádí, že tento pocit po vymočení nemá nikdy.
36
Otázka č. 6: Zhoršení obtíží způsobené zvyšujícím se věkem Tabulka 9 Zhoršení obtíží věkem
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano
54
54 %
Ne
32
32 %
Nevím
14
14 %
Celkem
100
100 %
Z otázky číslo 6 vyplývá, že 54 respondentů (54 %) zaznamenalo zhoršení obtíží s přibývajícím věkem. 32 mužů (32 %) se domnívá, že se stoupajícím věkem se jejich problémy s močením nemění. Zbývajících 14 respondentů (14 %) na tuto otázku nedokázalo odpovědět a zvolilo možnost nevím.
37
Otázka č. 7: Počet močení za den Tabulka 10 Počet močení přes den
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
1 – 4 x denně
19
19 %
5 – 6 x denně
47
47 %
7 – 8 x denně
23
23 %
Více než 9 x denně
11
11 %
Celkem
100
100 %
Otázka číslo 7 zjišťovala, jaká je u respondentů frekvence močení za den. Nejčastěji byla zvolena možnost 5 – 6 x denně. Označilo ji 47 dotazovaných (47 %). 7 – 8 x denně močí 23 respondentů (23 %). Odpověď více jak 9 x za den uvedlo 11 mužů. Zbývajících 19 respondentů močí průměrně 1 – 4 denně.
38
Otázka č. 8: Počet močení za noc Tabulka 11 Počet močení za noc
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Nechodím v noci močit
18
18 %
1 – 2 x za noc
51
51 %
3 – 4 x za noc
21
21 %
Více než 5 x za noc
10
10 %
Celkem
100
100 %
Cílem této otázky bylo zjistit, jaká je frekvence nočního močení u respondentů s BHP. Nejvíce respondentů, tedy 51 (51 %), chodí močit 1- 2 x za noc, 3 – 4 x za noc je nuceno jít na WC 21 mužů (21 %). Dalších 10 dotazovaných (10 %) uvedlo, že močí v noci více než 5 x. Zbylých 18 respondentů (18 %) nepociťuje noční nucení na mikci.
39
Otázka č. 9: Zhoršení kvality spánku vlivem onemocnění Tabulka 12 Ovlivnění kvality spánku
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano, mám
71
71 %
Ne, nemám
29
29 %
Celkem
100
100 %
Tabulka číslo 12 ukazuje, kolik mužů má obtíže se spánkem vlivem častého nočního močení. Více než polovina, 71 respondentů (71 %) označilo, že díky nočnímu močení mají zhoršenou kvalitu spánku. 29 mužů (29 %) u sebe tyto problémy nezaznamenalo.
40
Otázka č. 10: Omezování aktivit vlivem močových obtíží Tabulka 13 Omezování aktivit
Odpověď
Ano – absolutní četnost
Ne – absolutní četnost
Sport
42
58
Koníčky
30
70
Sexuální život
61
39
Společenské akce
70
30
V tabulce číslo 13 je zobrazeno, zda se respondenti omezují v různých aktivitách – sport, koníčky, sexuální život a společenské akce. Z výzkumu vyplývá, že se kvůli své nemoci dotazovaní nejvíce vyhýbají společenským akcím. Odpověď ano zde zvolilo 70 respondentů (70 %). Na druhém místě je sexuální život, který omezuje 61 mužů (61 %). Dále sport, který označilo 42 dotazovaných. Nejméně se respondenti omezují v provozování svých koníčků.
41
Otázka č. 11: Omezování návštěv společnosti Tabulka 14 Omezení návštěv společnosti
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Téměř vždy
9
9%
Často
14
14 %
Občas
31
31 %
Málokdy
16
16 %
Nikdy
30
30 %
Celkem
100
100 %
Tabulka číslo 14 zobrazuje, jak často respondenti omezují návštěvy společnosti. 30 dotazovaných (30 %) zvolilo možnost nikdy. Málokdy společenskou akci odmítne 16 dotazovaných (16 %).
Nejčastěji byla označena odpověď občas, určilo jí 31
respondentů (31 %). 14 mužů omezuje návštěvy společnosti často a zbývajících 9 dotazovaných se společnosti, kvůli svému onemocnění, vyhýbá téměř vždy.
42
Otázka č. 12: Plánování denních aktivit vzhledem k dostupnosti toalety Tabulka 15 Plánování aktivit vzhledem k dostupnosti WC
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano
25
25 %
Spíše ano
34
34 %
Ne
19
19 %
Spíše ne
22
22 %
Celkem
100
100 %
Více než polovina dotazovaných omezuje denní aktivity vzhledem k dostupnosti toalety. Odpověď ano zvolilo 25 respondentů (25 %), spíše ano označilo 34 dotazovaných (34 %). 19 mužů odpovědělo spíše ne. Zbývajících 22 respondentů (22 %) zvolilo možnost, že se neomezuje ve svých aktivitách.
43
Otázka č. 13: Rušení cestování na delší vzdálenosti Tabulka 16 Rušení cestování na delší vzdálenosti
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano
48
48 %
Ne
52
52 %
Celkem
100
100 %
V tabulce číslo 16 jsou zaznamenány odpovědi na otázku, zda dotazovaní ruší cestování na delší vzdálenosti. Možnost ano ruším zvolilo 48 respondentů (48 %). Zbylých 52 mužů své cestování kvůli onemocnění neomezuje.
44
Otázka č. 14: Zdroje informací o onemocnění BHP Tabulka 17 Zdroje informací o onemocnění BHP
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Od ošetřujícího lékaře
62
62 %
Od všeobecné sestry
13
13 %
Z informačních letáků
9
9%
Z internetu
11
11 %
Od přátel, rodiny
5
5%
Celkem
100
100 %
Úkolem 14. otázky bylo zjistit, odkud respondenti získali nejvíce informací o svém onemocnění benigní hyperplazie prostaty. Z výzkumu vyplynulo, že nejčastějším zdrojem je pro nemocné jejich praktický lékař, tuto odpověď označilo 62 dotazovaných (62 %). 13 respondentů (13 %) označilo možnost, že nejvíce informací jim podala všeobecná sestra v ambulanci. Dále 9 mužů (9 %) uvedlo, že jejich zdrojem byly informační letáky. Internet uvedlo 11 respondentů (11 %). Ostatních 5 dotazovaných (5 %) čerpá informace od své rodiny a přátel.
45
Otázka č. 15: Znalost pojmu prostatický režim Tabulka 18 Znalost pojmu prostatický režim
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano
38
38 %
Ne
62
62 %
Celkem
100
100 %
Tato otázka zjišťovala, kolik dotazovaných ví, co znamená takzvaný prostatický režim. Odpovídalo celkem 100 respondentů. 38 (38 %) z nich uvádí odpověď ano, že již o tomto režimu slyšelo. Zbývajících 62 mužů (62 %) označilo možnost ne a význam tohoto slovního spojení neznají.
46
Otázka č. 16: Poučení o režimu – pitný režim, životospráva, cviky, mikční deník Tabulka 19 Poučení o režimu - pitný režim, životospráva, cviky, deník
Odpověď
Ano – absolutní četnost
Ne – absolutní četnost
Pitný režim
65
35
Životospráva
52
48
Cviky
21
79
Mikční deník
14
86
Cílem 16. otázky bylo zjistit, jak jsou nemocní trpící onemocněním BHP poučeni o vhodném pitném režimu, správné životosprávě, cvičení na posilování svalů pánevního dna a mikčním deníku. Z výzkumu plyne, že o pitném režimu bylo informováno 65 respondentů (65 %). O něco méně mužů uvedlo, že získalo poučení o správné životosprávě 52 (52 %). Naopak o možnostech cvičení na posílení pánevních svalů nebylo informováno 79 dotazovaných (79 %). Dále se zjistilo, že 89 respondentů (89 %) nezná způsob a možnost vedení mikčního deníku.
47
Otázka č. 17: Dostatek získaných informací Tabulka 20 Dostatek získaných informací
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano
32
32 %
Ne
57
57 %
Nevím
11
11 %
Celkem
100
100 %
Více než polovina, 57 respondentů (57 %) se domnívá, že informace o onemocnění, které jim byly podány, byly nedostatečné. S informacemi bylo spokojeno 32 respondentů (32 %). Zbývajících 11 (%) 11 respondentů označilo odpověď nevím.
48
Otázka č. 18: Provádění cviků na posílení pánevního dna Tabulka 21 Cviky na posilování pánevního dna
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Denně
4
4%
Několikrát týdně
6
6%
Několikrát měsíčně
18
18 %
Neprovádím cviky
72
72 %
Celkem
100
100 %
Cílem otázky číslo 18 bylo zjistit, zda a jak často provádí nemocní cviky na posílení svalů pánevního dna. Téměř většina dotazovaných 72 (72 %) uvedlo, že je neprocvičuje nikdy. Ostatních 28 respondentů (28 %) tyto cviky cvičí v různém časovém období. Pouze 4 muži označili odpověď, že je provozují každý den. 6 (6 %) určilo možnost několikrát týdně a zbývajících 18 dotazovaných (18 %) posiluje svalstvo několikrát za měsíc.
49
Otázka č. 19: Zaznamenávání údajů do mikčního deníku Tabulka 22 Zaznamenávání do mikčního deníku
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano
22
22 %
Ne
78
78 %
Celkem
100
100 %
Na otázku číslo 19, zda si muži zaznamenávají údaje o močení do mikčního deníku odpovědělo 100 respondentů. Pouze 22 (22 %) z těchto dotazovaných si zaznamenává své údaje o mikci. Ostatních 78 respondentů (78 %) si tyto informace nezapisuje.
50
Otázka č. 20: Četnost zaznamenávání údajů o močení do deníku Tabulka 23 Četnost zaznamenávání
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Každý den
4
4%
4 – 6 x týdně
8
8%
1 – 3 x týdně
10
10 %
Nikdy
78
78 %
Celkem
100
100 %
Úkolem otázky číslo 20 bylo zjistit, jak často si údaje o močení nemocní zaznamenávají. Z výzkumu vyplynulo, že většina dotazovaných si informace do mikčního deníku nezapisuje nikdy. Možnost 1 – 3 x za týden uvedlo 10 respondentů. 4 – 6 x týdně si data o mikci poznamenává 8 mužů (8 %). Pouze 4 x byla označena odpověď každý den.
51
Otázka č. 21: Množství vypitých tekutin za den Tabulka 24 Množství vypitých tekutin za den
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Méně než 500 ml
14
14 %
500 ml – 1 l
20
20 %
1–2l
54
54 %
Více než 2 l
12
12 %
Celkem
100
100 %
Ve výše uvedené tabulce je vidět, kolik tekutin vypijí muži trpící onemocněním BHP během dne. Nejčastěji byla označena možnost 1– 2 l tekutin denně, uvedlo ji 54 (54 %) respondentů. Více než 2 litry tekutin vypije za den 12 mužů (12 %). 20 mužů (20 %) odpovědělo 500 – 1 l denně. Zbývajících 14 dotazovaných (14 %) vypije méně než 500 ml tekutin.
52
Otázka č. 22: Vyhýbání se nápojům podporující močení (alkohol, kofein) Tabulka 25 Vyhýbání se močopudným nápojům
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano
47
47 %
Ne
53
53 %
Celkem
100
100 %
Cílem této otázky bylo zjistit, kolik mužů se vyhýbá tekutinám, které podporují zvýšené močení. Téměř polovina, 47 respondentů (47 %) nekonzumuje alkohol či nápoje s obsahem kofeinu. Naopak 53 dotazovaných (53 %) uvedlo, že se těchto nápojů nestraní.
53
3.6 Diskuze Výzkumné šetření bylo prováděno v nemocnici Jindřichův Hradec a.s., kde bylo rozdáno 120 dotazníků, z nichž se mi jich zpět navrátilo 104. Bohužel 4 dotazníky nebyly vyplněny zcela do konce, proto výsledky mého výzkumného šetření vycházejí ze sta vzorků. Na začátku výzkumu jsem si stanovila 3 cíle a k nim 4 hypotézy, jejichž úkolem bylo zmapovat problematiku onemocnění benigní hyperplazie prostaty u osob, kteří již tímto onemocněním trpí. První cíl zjišťoval, zda respondenti s diagnostikovanou benigní hyperplazií prostaty mají problémy, které jsou nejčastěji spojovány s touto nemocí.
Hypotéza 1, která souvisela s tímto cílem, se mi potvrdila.
K této hypotéze se vztahovala především otázka č. 2, která se dotazovala, kolik z respondentů trpí obtížemi vyvolanými zbytnělou prostatou. Další otázky 3, 4, 5, se zaměřovaly na jednotlivé obtíže. Předpokládala jsem, že problémy způsobené zvětšenou prostatou trápí 70 % respondentů. V mém výzkumném šetření bylo zjištěno, že potíže obtěžují přesně 80 % z dotazovaných. Ostatních 20 % mužů s diagnostikovaným onemocněním BHP na sobě tyto potíže nepozoruje. Výsledky vycházející z mého výzkumu se téměř shodují s výsledky dotazníkového šetření, které provedla Adamcová v roce 2010 ve své diplomové práci na téma Benigní hyperplazie prostaty a její vliv na kvalitu života seniorů. Z její práce vyplývá, že 21,2 % mužů netrpí obtížemi, které tato nemoc nejčastěji působí. Dvořáček ve své knize uvádí, že obtíže způsobené zbytnělou prostatou neobtěžují přibližně 25 – 33 % mužů. Lze tedy říci, že mé výsledky s výsledky uváděnými v této literatuře téměř korespondují. Domnívám se, že šetření zde dopadlo takto, protože více než 70 % z respondentů bylo starší 60 let. Přičemž, jak již bylo uvedeno v teoretické části, rostoucí věk výrazně ovlivňuje vznik močových obtíží u nemocných se zvětšenou prostatou.
54
Úkolem druhého cíle bylo zjistit, zda potíže, které onemocnění přináší, omezují nemocné ve společenském životě.
Hypotéza číslo 2, která se vztahovala k tomuto cíli, se mi také potvrdila.
Domnívala jsem se, že 30 % mužů vlivem své nemoci omezuje návštěvy společnosti a jiné denní aktivity. Názory na tuto problematiku jsem zjišťovala v otázkách číslo 10, 11, 12 a 13. Otázka číslo 10 se zaměřovala na jednotlivé činnosti. Dle získaných odpovědí vyplynulo, že 70 respondentů (70 %) skutečně omezuje návštěvy společenských akcí. Na druhém místě se umístila odpověď, že se 61 dotazovaných (61 %) kvůli vzniklým obtížím straní sexuálního života. Nejméně z respondentů zvolilo možnost ano u dotazu, zda se omezuje v provozování svých koníčků, tuto možnost označilo 30 mužů. Můj předpoklad se tedy u všech těchto možností potvrdil. V otázce omezování návštěv společenských akcí dokonce mnohonásobně předčil má očekávání. Myslím si, že výsledky mého výzkumného šetření vyšly takto, poněvadž se nemocní za své močové obtíže, které jim působí zvětšená prostata, stydí. Nechtějí na sebe a své problémy více upozorňovat například častými návštěvami toalety a raději se společnosti vyhýbají. Dále mě zaujalo vyhodnocení 12. otázky, která se zabývala tím, zda respondenti plánují své denní aktivity vzhledem k dostupnosti toalety. Více než polovina dotazovaných, 54 mužů (54 %) se skutečně zabývá tím, kde se vyskytuje WC a dle možností poté plánuje své cesty a činnosti. Tuto otázku jsem také porovnávala s výzkumem Adamcové z roku 2007. Dle jejích výsledků se vyhýbá místům, kde není k dispozici toaleta 65 ze 104 dotazovaných. Mohu tedy říci, že i tyto údaje vyplývající z dotazníkového šetření se téměř shodují.
55
Třetí cíl se zabýval informovaností o nemoci a dodržováním lékařských doporučení
Hypotéza číslo 3 jenž se vztahovala k tomuto cíli, se nepotvrdila.
K této hypotéze se vztahovaly otázky číslo 14, 15, 16 a 17. Předpokládala jsem, že více než 70 % respondentů bude nedostatečně informováno. Z mého výzkumu však vyplynulo, že pouze 57 dotazovaných (57 %) považuje získané informace za nedostačující. Přesto je dle mého názoru 57 respondentů (57 %) ze 100 opravdu velké množství. Bylo by vhodné, aby informovanost nemocných trpících onemocněním BHP vzrostla. Myslím si, že by se především měla zvednout úroveň informovanosti o onemocnění prostaty v urologické ambulanci, a to především ze strany ošetřujícího lékaře, neboť z šetření vyplynulo, že nejvíce informací podává nemocným právě lékař. Tuto možnost zvolilo 62 z dotazovaných (62 %). Na druhém místě byla označena možnost sestra, kterou zvolilo 13 respondentů. V porovnání s výzkumem Adamcové se zde naše výsledky rozcházejí. Dle jejích údajů bylo s informacemi spokojeno 75 ze 104 dotazovaných. Lze tedy říci, že respondenti ze soukromé urologické ambulance v Brně, kteří se jejího výzkumného šetření účastnili, byli
více
spokojeni
s
množstvím
podaných
informací
o
BHP,
než
dotazovaní v urologické ambulanci v Nemocnici Jindřichův Hradec a.s.
Hypotéza číslo 4, která se vztahovala také k třetímu cíli, se potvrdila.
Poslední čtvrtá hypotéza zkoumala, zda nemocní dodržují lékařská doporuční, která by jim mohla značně pomoci od vzniklých potíží a zabránit rozvoji případných komplikací. K této hypotéze se vztahovaly poslední 4 otázky v dotazníku. Otázka číslo 18 se dotazovala, jak často muži se zvětšenou prostatou praktikují cvičení na posílení svalů pánevního dna. Více než ¾ respondentů uvádí, že tyto cviky neprovádí nikdy. Je to pravděpodobně způsobeno tím, že 79 respondentů nebylo nikdy informováno o této možnosti.
56
Dále jsem zkoumala, zda si dotazovaní muži zaznamenávají údaje o močení do mikčního deníku. Pouze 22 z nich si tyto informace zapisuje, zbývajících 78 respondentů (78 %) si deník o močení a pitném režimu nevyplňuje. Podobně jako u předchozí otázky se domnívám, že je to zapříčiněno tím, že více než 80 z respondentů nebylo o tomto opatření dostatečně poučeno. Poslední čím jsem se ve své výzkumné práci zabývala, byla otázka týkající se pitného režimu
nemocných.
O
tomto
doporučení
byla
poučena
více
než
polovina z dotazovaných, 65 %. Nicméně z výzkumu plyne, že i přesto, že jsou nemocní informováni o nevhodnosti konzumace kofeinových a alkoholických nápojů, straní se jim necelá polovina z respondentů (47 %).
57
3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Denně na nás z televizních obrazovek vyskakují reklamy na prostředky ulehčující od problémů, které mužům působí zvětšená prostata. Přesto však z mého výzkumu i vlastních zkušeností vyplývá, že jsou lidé stále velmi málo informováni o tomto život znepříjemňujícím onemocnění. Mnoho mužů, kteří na sobě zaznamenají močové obtíže, si myslí, že je to přirozený stav, který přichází se stářím. Většinou netuší, že jde o onemocnění, u kterého se dá včasnou léčbou a režimovými opatřeními ulevit od vzniklých potíží. Mým doporučením je, že by se měla zvednout informovanost veřejnosti o této nemoci. Myslím si, že není přístupno dostatečné množství informačních letáků v urologických ambulancích. V rámci tohoto nápadu jsem vytvořila návrh edukačního letáku (viz příloha 7). Má práce také říká, že si více než polovina respondentů myslí, že informace, které jim byly podány ošetřujícím lékařem, jsou nedostatečné. Bylo by tedy vhodné, aby si zdravotnický personál uvědomil, v jaké míře informace podává a věnoval nemocným alespoň o trochu více času a poskytl jim co nejkvalitnější poučení. Poslední změnou pro praxi, kterou bych navrhla je, aby se vyšetření prostaty stalo součástí státem organizovaného screeningu a bylo povinné alespoň jednou za dva roky pro muže starší 50 let.
58
4
Závěr
Tato bakalářská práce se zaměřuje na onemocnění benigní hyperplazie prostaty a problémy, které nemocné nejčastěji obtěžují. Práce se dělí do tří částí – část teoretickou, praktickou a diskusní. Teoretická část této bakalářské práce má za cíl seznámit se základními informacemi o tomto život znepříjemňujícím onemocnění. Nejprve se věnuje pozornost anatomii močového a pohlavního ústrojí muže. Pokračuje údaji o historii urologických zákroků od starověku až do dnešní doby. Následně se věnuje definici tohoto onemocnění prostaty, patofyziologií, etiologií a symptomatologií. Práce se zaměřuje také na hlavní diagnostické metody, které se provádějí u nemocných, kteří mají podezření, že trpí onemocněním BHP. V poslední řadě informuje o možnostech léčby a režimových opatřeních. Další část bakalářské práce se zabývá vyhodnocením výsledků dotazníkového šetření provedeného v Nemocnici Jindřichův Hradec a.s. Výzkumu se zúčastnilo 100 respondentů ve věku od 50 do 80 a více let, kteří již mají diagnostikované onemocnění benigní hyperplazie prostaty. Výsledky výzkumné práce jsou interpretovány ve 22 tabulkách v absolutní i relativní četnosti. Pro tuto bakalářskou práci se stanovily 3 cíle, k nimž náleží 4 hypotézy. Hypotéza číslo 1, zkoumající zda nemocné trpící onemocněním BHP trápí mikční obtíže, se potvrdila. Hypotéza číslo 2, zabývající se omezením aktivit ve společenském životě, se taktéž potvrdila. Hypotéza číslo 3, vztahující se ke třetímu cíli, se nepotvrdila. Zde se zjišťovala míra informovanosti o onemocnění prostaty. Můj předpoklad, že je nedostatečně informováno více než 70 % respondentů, se nepotvrdil, nedostatek informací pociťuje pouze 57 % dotazovaných. 59
Hypotéza číslo 4, která zkoumala, jak muži dodržují lékařská doporučení, se také potvrdila. Nejdůležitějším východiskem vyplývajícím z výsledků této bakalářské práce je dle mého názoru to, že i přes snahu médií je onemocnění benigní hyperplazie prostaty pro většinu mužů velkou neznámou a bylo by o něm vhodné zvýšit povědomí veřejnosti.
60
Seznam použité literatury ABRAHAMS, P. Lidské tělo: atlas anatomie člověka. České vyd. 1. Editor Rastislav Druga. Praha: Cesty, 2003, 256 s. ISBN 80-7181-955-7. ADAMCOVÁ, G. Benigní hyperplazie prostaty a její vliv na kvalitu života seniorů. Brno, 2010. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně. Lékařská fakulta Benigní hyperplazie neboli zvětšená prostata. [online]. © 2009-2013 Academy Spektrum
zdraví
[cit.
2015-04-14].
Dostupné
z:
http://www.spektrumzdravi.cz/academy/benigni-hyperplazie-neboli-zvetsena-prostata ČIHÁK, R., GRIM M. Anatomie. 2., upr. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2002, 470 s. ISBN 80-247-0143-x. DVOŘÁČEK, J. Urologie. Vyd. 1. Praha: ISV, 1998, S. 1195-1772. ISBN 80-8586630-7. DVOŘÁČEK, J. Urologie: obecná a speciální urologie. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova - Vydavatelství Karolinum, 1997, 198 s. ISBN 807184313x. DYLEVSKÝ, I. Funkční anatomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 532 s. ISBN 97 88024732404. HANUŠ, T. Urologie. Vyd. 1. V Praze: Triton, 2011, 207 s. Lékařské repetitorium. ISBN 978-80-7387-387-5. HANUŠ, M., MATOUŠKOVÁ M. Prostata: problém (nejen) mužské populace : dnešní možnosti diagnostiky a léčby. Ilustrace Tomáš Kropáček. Praha: Jalna, [1994], 79 s., [8] s. barev. fotogr. ISBN 80-901743-0-2. JANŮ, J.. Léčba obtíží souvisejících se zvětšenou prostatou. [online]. 2013 [cit. 201504-14]. Dostupné z: http://www.cus.cz/pro-pacienty/diagnozy/lecba-obtizisouvisejicich-se-zvetsenou-prostatou/ JAROLÍM, L. Benigní hyperplazie prostaty: rady pacientům. 1. vyd. Praha: Triton, 2008, 58 s. ISBN 9788073870911. KAWACIUK, I. Urologie. 1. vyd. Praha: H+H, 2000, 308 s. ISBN 8086022609. 61
KITTNAR, O., MLČEK M. Atlas fyziologických regulací. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 316 s. ISBN 9788024727226. KLIMENT, J., HORŇÁK M. Benígna hyperplázia prostaty. 1. vyd. Martin: Osveta, c1996, 255 s. Edícia pre postgraduálne štúdium lekárov a farmaceutov, zv. 70. ISBN 8021703431. KLIMENT, J. Čo potrebujete vedieť o ochoreniach prostaty: benígna hyperplázia prostaty, karcinóm prostaty, zápaly prostaty, najčastejšie otázky pacientov. 2., preprac. vyd. Martin: Osveta, 2012, 72 s. ISBN 9788080633752. KLEČKA, J, KLÉZL P. a GRILL R. Nové trendy v diagnostice a léčbě benigní hyperplazie prostaty. Lékařské listy. 2014, roč. 2014, č. 10. KŘIVÁNKOVÁ, M., HRADOVÁ M. Somatolgie: učebnice pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 214 s., 20 s. barev. obr. příl. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-2988-6. LANDMAN, J. Léčba obtíží souvisejících se zvětšenou prostatou- operační léčba. [online].
2013
[cit.
2015-04-14].
Dostupné
z:
http://www.cus.cz/pro-
pacienty/diagnozy/lecba-obtizi-souvisejicich-se-zvetsenou-prostatou/ LANGMEIER, M. Základy lékařské fyziologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 8024725266. LEIFER, G. Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. Vyd. 1. české. Praha: Grada, 2004, 952 s. ISBN 80-247-0668-7. MARIEB, E., MALLATT J. Anatomie lidského těla. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, xvi, 863 s. ISBN 80-251-0066-9. MARKS, S. Rakovina prostaty: rodinný průvodce diagnózou, léčbou a možnostmi přežití. Překlad Alena Kubátová. Praha: Pragma, ©2000, 275 s. ISBN 80-7205-698-0. MERKUNOVÁ, A. OREL M. Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 302 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-1521-6. MIKŠOVÁ, Z. Kapitoly z ošetřovatelské péče. Aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2006, 248 s. Sestra (Grada). ISBN 80-247-1442-6.
62
NAŇKA, O., ELIŠKOVÁ, M. a ELIŠKA, O. Přehled anatomie. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, c2009, 416 s. ISBN 978-80-7262-612-0. NOVOTNÁ, M. Léčba obtíží souvisejících se zvětšenou prostatou. ČUS.cz [online]. 2013 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.cus.cz/pro-pacienty/diagnozy/lecbaobtizi-souvisejicich-se-zvetsenou-prostatou/ REUTER, H. Prostata a její onemocnění: Prevence, léčba a operace, poruchy potence. Praha: Victoria Publishing, [1993], 141 s. ISBN 80-85605-63-5. ROSETTE, J., ALIVIZATOS G. Guidelines EAU
pro benigní hyperplazii prostaty: Urologické listy. Brno: Medica publishing and Consulting, 2003-, roč. 7, č. 3. SAVELJEV, I. Velká kniha léčitelství. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-802-4747-859. ŠAFRÁNKOVÁ, A., NEJEDLÁ M. Interní ošetřovatelství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 211, [4] s. Sestra. ISBN 80-247-1777-8. VERNER, P. Benigní hyperplazie prostaty: současný přístup k farmakologické léčbě. Praha: Maxdorf, 2005, 84 s. Farmakoterapie pro praxi. ISBN 80-7345-074-7. VERNER, P. Benigní hyperplazie prostaty. Remedia [online]. 2004 [cit. 2015-05-03]. Dostupné z :http://www.remedia.cz/Archiv-rocniku/Rocnik-2004/4-2004/Benignihyperplazie-prostaty/e-9m-9G-cA.magarticle.aspx WEISS, P. Sexuologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, xiii, 724 s. ISBN 978-80-247-24928. Základní anatomické údaje [online]. Copyright © 2002-2012 Bioptická laboratoř s.r.o. [cit. 2015-04-14]. Dostupné z : http://www.prostata.nadory.cz/zakladni.html ZITTLAU, J., KRIEGISCH N a HEINKE D. Osvědčená domácí lékárna: nejlepší recepty pro zdraví. Vyd. 1. V Praze: Ikar, 2006, 447 s. ISBN 80-249-0683-x. Zvětšení prostaty. [online]. (c) 2011 - 2015 Urologie - TH Klinika [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://www.urologie-th.cz/zvetseni-prostaty/
63
Seznam tabulek Tabulka 1 Incidence BHP ve vztahu k věku (Jarolím, 2008) ......................................... 18 Tabulka 2 Klasifikace dotazníku IPSS (Kliment, 2012)................................................. 23 Tabulka 3 Měřené parametry u zdravého člověka a pacienta s BHP (Jarolím, 2008) .... 24 Tabulka 4 Věk respondentů ............................................................................................ 31 Tabulka 5 Problémy způsobené zvětšenou prostatou ..................................................... 32 Tabulka 6 Délka obtíží .................................................................................................... 33 Tabulka 7 Nejčastější mikční obtíže ............................................................................... 34 Tabulka 8 Pocit nevyprázdněného měchýře ................................................................... 36 Tabulka 9 Zhoršení obtíží věkem ................................................................................... 37 Tabulka 10 Počet močení přes den ................................................................................. 38 Tabulka 11 Počet močení za noc .................................................................................... 39 Tabulka 12 Ovlivnění kvality spánku ............................................................................. 40 Tabulka 13 Omezování aktivit ........................................................................................ 41 Tabulka 14 Omezení návštěv společnosti ....................................................................... 42 Tabulka 15 Plánování aktivit vzhledem k dostupnosti WC ............................................ 43 Tabulka 16 Rušení cestování na delší vzdálenosti.......................................................... 44 Tabulka 17 Zdroje informací o onemocnění BHP .......................................................... 45 Tabulka 18 Znalost pojmu prostatický režim ................................................................. 46 Tabulka 19 Dostatek získaných informací...................................................................... 48 Tabulka 20 Cviky na posilování pánevního dna ............................................................. 49 Tabulka 21 Zaznamenávání do mikčního deníku ........................................................... 50 Tabulka 22 Četnost zaznamenávání ............................................................................... 51
64
Tabulka 23 Množství vypitých tekutin za den ................................................................ 52 Tabulka 24 Vyhýbání se močopudným nápojům ........................................................... 53
Seznam obrázků Obrázek 1 Zóny prostaty (www.prostata.nadory.cz, 2002 – 2012) ................................ 15
Seznam příloh Příloha 1 Anatomie pohlavního a močového ústrojí ...................................................... 66 Příloha 2 Normální a zvětšená prostata .......................................................................... 67 Příloha 3 Mikční karta .................................................................................................... 68 Příloha 4 Ukázka vyplněné pitné a mikční karty ............................................................ 69 Příloha 5 Urologická věž ................................................................................................ 70 Příloha 6 TURP ............................................................................................................... 71 Příloha 7 Edukační leták ................................................................................................. 72 Příloha 8 Dotazník .......................................................................................................... 74 Příloha 9 Souhlas s provedením dotazníkového šetření ................................................. 80
65
Příloha 1 Anatomie pohlavního a močového ústrojí
Zdroj: Hanuš, Matoušková, 1994, str. 16
66
Příloha 2 Normální a zvětšená prostata
Zdroj: www.spektrumzdravi.cz/academy/benigni-hyperplazie-neboli-zvetsena-prostata, 2009-2013
67
Příloha 3 Mikční karta
68
Příloha 4 Ukázka vyplněné pitné a mikční karty
69
Příloha 5 Urologická věž
Zdroj: Vlastní fotografie, Nemocnice Jindřichův Hradec a.s.
70
Příloha 6 TURP
Zdroj: Vlastní fotografie, Nemocnice Jindřichův Hradec a.s.
71
Příloha 7 Edukační leták
72
Tento materiál byl zpracován v rámci bakalářské práce „Benigní hyperplazie prostaty a související problémy nemocných“ Autor: Veronika Trojanová, Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2015
73
Příloha 8 Dotazník
Dotazník Dobrý den Vážený respondente, jmenuji se Veronika Trojanová a jsem studentkou 3. ročníku bakalářského programu Ošetřovatelství, oboru Všeobecná sestra na Vysoké škole polytechnické Jihlava. Touto cestou bych Vás ráda požádala o vyplnění dotazníku na téma Benigní hyperplazie prostaty a související problémy nemocných. Dotazník je určen pouze těm, kteří tímto onemocněním trpí. Je zcela anonymní a získané informace budou použity pouze pro tvorbu mé bakalářské práce. Při doplňování dotazníku, pokud nebude uvedeno jinak, zakroužkujte jednu odpověď. Předem mockrát děkuji za Vaši ochotu a čas. Veronika Trojanová
1. Jaký je Váš věk? a) 50 – 60 let b) 61 – 70 let c) 71 – 80 let d) 80 +
2. Pociťujete problémy s močením způsobené zvětšenou prostatou? a) ano b) ne
3. Jak dlouho již tyto obtíže na sobě pozorujete? a) půl roku 74
b) rok c) více let d) nepozoruji žádné obtíže
4. Jaké z těchto mikčních obtíží vás trápí nejčastěji? Ohodnoťte následujícím bodovým ohodnocením 0 – vůbec 1 – málokdy 2 – občas 3 - často 4 - neustále Oslabený proud moči
0
1
2
3
4
Přerušované močení
0
1
2
3
4
Opožděný začátek močení 0
1
2
3
4
Noční močení
0
1
2
3
4
Časté močení
0
1
2
3
4
Silné nucení na močení
0
1
2
3
4
Samovolný únik moči
0
1
2
3
4
5. Míváte pocit nedostatečného vyprázdnění močového měchýře? a) nikdy b) výjimečně
75
c) občas d) často d) vždy po vymočení
6. Myslíte si, že s přibývajícím věkem se Vaše obtíže zhoršují? a) ano b) ne c) nevím
7. Kolikrát denně chodíte přibližně močit? a) 1 - 4x denně b) 5 – 6x denně c) 7 – 8x denně d) víc jak 9x denně
8. Kolikrát během noci chodíte přibližně močit? a) nechodím v noci močit b) 1 – 2x za noc c) 3 – 4x za noc d) více než 5 x za noc
9. Máte zhoršenou kvalitu spánku vlivem nočního močení? a) ano, mám b) ne, nemám 76
10. Omezujete kvůli močovým obtížím některou z těchto aktivit? Zakroužkujte u každé z možností ano nebo ne a) sport
ano - ne
b) koníčky
ano - ne
c) sexuální život
ano - ne
d) společenské akce
ano - ne
11. Jak často omezujete kvůli svému onemocnění návštěvy společnosti? a) téměř vždy b) často c) občas d) málokdy e) nikdy
12. Plánujete své denní aktivity vzhledem k dostupnosti toalety? a) ano b) spíše ano c) ne b) spíše ne
13. Rušíte kvůli problémům s močením cestování na delší vzdálenosti? a) ano b) ne 77
14. Kde jste získal nejvíce informací o svém onemocnění prostaty? a) od ošetřujícího lékaře b) od všeobecné sestry v ambulanci c) z informačních letáků d) z internetu e) od přátel, rodiny
15. Víte co znamená tzv. prostatický režim? a) ano b) ne
16. Obdržel jste o tomto režimu nějaké poučení – životospráva, cviky, vedení mikčního deníku, vhodný pitný režim? a) pitný režim
ano
ne
b) životospráva
ano
ne
c) cviky na posílení pánevního dna
ano
ne
d) mikční deník
ano
ne
17. Myslíte si, že Vámi získané informace byly dostatečné? a) ano b) ne c) nevím
78
18. Jak často provádíte cviky na posílení pánevního svalstva? a) denně b) několikrát týdně c) několikrát měsíčně d) neprovádím
19. Zaznamenáváte si údaje o močení do mikčního deníku? a) ano b) ne
20. Jak často si údaje o močení zaznamenáváte? a) každý den b) 4 – 6x týdně c) 1 – 3x týdně d) nikdy
21. Kolik tekutin denně vypijete? a) méně než 500 ml b) 500 ml – 1l c) 1 – 2 l d) více než 2 l 22. Vyhýbáte se tekutinám podporující močení (kofein, alkohol)? a) ano b) ne 79
Příloha 9 Souhlas s provedením dotazníkového šetření
80