VYBRANÉ ASPEKTY PROJEDNÁVÁNÍ LEGISLATIVNÍCH NÁVRHŮ DOTÝKAJÍCÍCH SE PROBLEMATIKY CÍRKEVNÍCH RESTITUCÍ V ČESKÉ REPUBLICE
JUDr. PhDr. Petr Kolář, Ph.D. únor 2014 Studie č. 5.343
PI 5.343
2
1) Úvod Konfesněprávní zákonná úprava dotýkající se i majetku církevních právnických osob existovala na našem území již ve druhé polovině devatenáctého století. Vedle základního zákona o všeobecných právech státních občanů ze dne 21. prosince 1867, který ve svých článcích 14 – 17 garantoval základní ústavní práva v oblasti svobody náboženského vyznání, je zapotřebí zmínit zejména Zákon o vnějších poměrech katolické církve (zákon č. 50/1874 ř.z.) a dále pak Zákon o příspěvcích k náboženskému fondu (zákon č. 51/1874 ř.z.). Po vzniku Československé republiky byl v průběhu roku 1919 schválen soubor zákonů, na jejichž základě byla provedena pozemková reforma. Podle ustanovení § 1 zákona č. 215/1919 Sb. z. a n., o zabrání velkého majetku pozemkového platilo, že „zabírá se státem velký majetek pozemkový, ležící v území Československé republiky,“ a v ustanovení § 2 téhož zákona pak byl definován tento velký majetek pozemkový jako „soubory nemovitostí s právy, která jsou spojena s jejich držením, jestliže výměra náležející v území Československé republiky vlastnicky jediné osobě nebo týmž spoluvlastníkům je větší než 150 ha půdy zemědělské (rolí, luk, zahrad, vinic, chmelnic), nebo 250 ha půdy vůbec“. Stát vyplácel za zabraný nemovitý majetek náhradu, a to na základě příslušných ustanovení zákona č. 329/1920 Sb. z. a n., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový). Církevním právnickým osobám byl tímto postupem zestátněn majetek o rozloze přibližně 235 000 ha, z toho asi 80 % lesů.1 Po Druhé světové válce byl, vedle konfiskačních dekretů prezidenta republiky, přijat zákon č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, který se dotýkal i nemovitého majetku církevních právnických osob. Příslušná konfiskační řízení podléhala „rozhodnutí a opatření (včetně rozhodnutí o přídělu a po případě též přídělových listin), vydaná bývalým státním pozemkovým úřadem“2 z nichž některá byla vydávána až po 25. únoru 1948. „Výměra církevní půdy, na níž se vztahovala revize, dosahovala kolem 340.000 ha. Z toho zemědělské půdy v českých zemích 25.0000 ha a na Slovensku 40.000 ha. Lesů vlastnila římskokatolická církev v českých zemích 175.000 ha a na Slovensku 100.000 ha.“3
1
Kříž, J., Valeš, V.: Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi – komentář, Praha 2013, s. 25. 2 Ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 142/1947 Sb. z. a n. 3 Kříž, J., Valeš, V.: Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi – komentář, Praha 2013, s. 29. Autoři komentáře zde odkazují na dílo V. Průchy: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992, I. díl , Brno: 2004. __________________________________________________________________________________________ Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.
PI 5.343
3
V říjnu 1949 byl přijat zákon č. 217/1949 Sb., kterým se zřizuje Státní úřad pro věci církevní a zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. Podle ustanovení § 1 tohoto zákona „stát poskytuje (…) osobní požitky duchovním církví a náboženských společností, kteří působí se státním souhlasem v duchovní správě, v církevní administrativě nebo v ústavech pro výchovu duchovních“ a dále pak dle ustanovení § 8 zákona „stát hradí církvím a náboženským společnostem podle jejich schváleného rozpočtu řádné věcné náklady spojené s výkonem bohoslužeb a jiných náboženských úkonů i s církevní administrativou.“ Uvedený zákon o hospodářském zabezpečení církví byl postupně pětkrát novelizován a platil na území České republiky až do konce r. 2012, tedy do nabytí účinnosti Zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.
2) Problematika církevních restitucí v období 1990 – 2008 Počátek devadesátých let byl charakteristický rozsáhlými změnami právních předpisů dotýkajících se konfesněprávní problematiky, včetně zákonných předpisů dotýkajících se majetku církevních právnických osob. Z nejvýznamnějších zákonů schválených v tomto období lze zmínit zejména následující: -
zákon č. 16/1990 Sb. ze dne 23. ledna 1990, kterým došlo ke zrušení ustanovení § 7 zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, tedy ke zrušení tzv. státního dozoru nad výkonem duchovenské činnosti; zároveň došlo ke změně dosavadního ustanovení § 1 uvedeného zákona, které nadále znělo takto: „Stát poskytuje podle dalších ustanovení zákona osobní požitky duchovním církví a náboženských společností, kteří působí v duchovní správě, církevní administrativě nebo v ústavech pro výchovu duchovních a jde-li o duchovní těch církví a náboženských společností, jejichž duchovním byly osobní požitky státem poskytovány ke dni 31. prosince 1989, a to v rozsahu, který stanoví státní rozpočty České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky."4
-
zákon č. 298/1990 Sb., ze dne 19. července 1990, o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého; tímto výčtovým restitučním zákonem bylo řeholním řádům a kongregacím vráceno 72 objektů uvedených v příloze tohoto zákona; zákon v ustanovení § 1 konstatoval, že „nemovitý majetek uvedený v příloze (…)
4
Obdobně došlo též ke zrušení některých ustanovení trestního zákona, kterými se vymezovaly skutkové podstaty trestných činů zneužívání náboženské funkce (§101) a maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi (§ 178) zákna č. 140/1961 Sb., trestní zákon, veznění pozdějších předpisů.
3
PI 5.343
4
tohoto zákona se prohlašuje ke dni účinnosti tohoto zákona za vlastnictví jednotlivých řádů a kongregací nebo arcibiskupství olomouckého“ a dále v ustanovení § 1 odst. 4 konstatoval, že „za vlastnictví jednotlivých řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého se ke dni účinnosti tohoto zákona prohlašuje též movitý majetek, který byl ke dni 10.4.1950 umístěn v nemovitostech uvedených v přílohách č. 1 a 2 zákona č. 298/1990 Sb. a v příloze č. 3 tohoto zákona, pokud existuje a je známo, kde se uvedený movitý majetek nachází.“ -
nařízení vlády č. 578/1990 Sb., o úpravě osobních požitků poskytovaných duchovním církví a náboženských společností – na základě tohoto podzákonného předpisu byly nadále vypláceny ze státního rozpočtu dotace na platy duchovních, event. též na pokrytí věcných nákladů, státem přímo ve prospěch církví a náboženských společností, nikoliv tedy prostřednictvím orgánů státní správy, jak tomu bylo dosud.5
-
Ústavní zákon 23/1991 Sb.ze dne 9. ledna 1991, kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky; tento ústavní zákon zakotvil mj. klíčový princip, který má nadále zásadní význam pro hospodářské zabezpečení církví, a to v čl. 16 odst. 2: „Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.“ Stát tedy na jedné straně neměl možnost regulace počtu duchovních, na straně druhé měl zákonnou povinnost hradit jejich mzdové náklady.
-
Zákon č. 92/1991 Sb., ze dne 26. února 1991, o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (tzv. privatizační zákon) v ustanovení § 3 odst. 1 konstatoval, že „předmětem tohoto zákona není majetek, který má být vrácen právnickým osobám zvláštními předpisy. Předmětem tohoto zákona rovněž není majetek, který na stát přešel po 25. únoru 1948 z vlastnictví církví, řádů a kongregací a náboženských společností.“
-
Zákon č. 172/1991 Sb., ze dne 24. dubna 1991, o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí; z působnosti převodu nemovitého majetku na základě tohoto zákona nebyl vyňat majetek patřící historicky církevním právnickým osobám.
-
Zákon č. 229 /1991 Sb., ze dne 21. května 1991, o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku; tento zákon obsahoval tzv. blokační paragraf – v ustanovení § 29 konstatoval: „Majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku.“
5
Základní plat duchovních stanovený tímto vládním nařízení se pohyboval v rozmezí 2.000,- - 3.500,- Kč.
4
PI 5.343 -
5
Zákon č. 308/1991 Sb., ze dne 4. července 1991, o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností; jedná se vlastně o první
ucelený konfesněprávní předpis
v novodobých dějinách, který zavedl institut státní registrace církví a náboženských společností a zároveň zaručoval, v souladu s principy ústavního práva, individuální i kolektivní práva v oblasti svobody náboženského vyznání. -
Zákon č. 338/1991 Sb., ze dne 18. července 1991, kterým se mění a doplňuje zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého; nabytím účinnosti tohoto zákona došlo k rozšíření rozsahu 6
majetku vydaného zpět uvedeným církevním právnickým osobám. Jednalo se o 198 budov.
Restituenti nebyli na základě tohoto zákona „oprávnění nárokovat na dosavadních vlastnících náhradu škody, třebaže bylo zřejmé, že objekty byly často v havarijním stavu.“7 -
Návrh zákona o majetkové restituci a rehabilitaci církví a náboženských společností (tisk. č. 955, FS 1990 – 1992) – tento návrh zákona byl předložen skupinou 62 poslanců Federálního shromáždění; jednalo se o kompletní restituční úpravu zestátněného církevního majetku, kdy povinnými osobami měly být jednak stát a jednak právnické osoby (včetně obcí) a dokonce i fyzické osoby, které dle ustanovení § 5 odst. 2 „získaly věc od státu, který získal oprávnění s ní nakládat za okolností uvedených v § 6 tohoto zákona, za předpokladu, kdy tyto osoby získaly věc buď v rozporů s tehdy platnými právními předpisy, nebo na základě protiprávního zvýhodnění osoby nabyvatele, dále i osoby blízké těmto osobám, včetně snach, zeťů, švagrů a švagrových, pokud na ně tyto osoby věc přenesly.“ Návrh zákona zároveň počítal s finanční kompenzací vůči všem povinným osobám s výjimkou státu, které by měly na základě uvedeného zákona povinnost vydat církvím nebo náboženským společnostem
majetek.
Federální vláda zaujala k tomuto poslaneckému návrhu zákona negativní stanovisko. Návrh zákona byl sice podpořen nadpoloviční většinou Sněmovny lidu i Sněmovny národů Federálního shromáždění, ale s ohledem na tzv. zákaz majorizace nebyl nakonec schválen ve slovenské části Sněmovny národů, kde při závěrečném hlasování 28. dubna 1992 k přijetí chybělo šest hlasů poslanců.8 -
Usnesení vlády č. 498 ze dne 25. září 1996 o bezúplatném převodu vymezeného nemovitého majetku církevním právnickým osobám ke zmírnění některých majetkových křivd
6
Tretera J.: Konfesní právo a církevní právo, Praha 1997, s. 102. Kříž, J., valeš, V.: Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi – komentář, Praha 2013, s. 45. 8 K tomu blíže viz: Kříž, J., Valeš, V.: Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi – komentář, Praha 2013, s. 48. 7
5
PI 5.343
6
způsobených těmto subjektům; tímto usnesením vytvořila vláda právní rámec na základě ustanovení § 45 zákona č. 92/1991 Sb. pro možné výčtové exekutivní vydání části majetku. K tomu však nakonec nedošlo s výjimkou „několika desítek budov nebo pozemků“.“9 -
Nález Ústavního soudu (Pl. ÚS 9/07)
ze dne 1. července 2010 navázal na několik
předchozích senátních i plenárních rozhodnutí Ústavního soudu a jednoznačně konstatoval, že: „dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu, který by vypořádal historický majetek církví a náboženských společností, je protiústavní…“ Ústavní soud své rozhodnutí opřel zejména o institut legitimního očekávání církví a náboženských společností vytvořeného výše uvedeným blokačním paragrafem (ustanovení § 29 zákona o půdě). Připustil dále do budoucna možnost poskytnutí „ochrany specifickým individuálním nárokům dotčených osob v budoucnu (společně s obecnými soudy), pokud zákonodárce nepřijme ústavně konformní řešení“.
3) Návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi z roku 2008 -
30. května 2007 – vláda rozhodla usnesením č. 597 o zřízení Komise pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. V rámci tohoto pracovního orgánu byl zpracován návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, který posléze vláda schválila a předložila do Poslanecké sněmovny.
-
9. dubna 2008 – vláda předložila do Poslanecké sněmovny návrh zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) - sněmovní tisk č. 482; první čtení návrhu zákona proběhlo 29. dubna 2008 a vedlo k přijetí usnesení Poslanecké sněmovny ve znění: „Poslanecká sněmovna přerušuje a odročuje projednání tohoto návrhu do doby doplnění zákona či důvodové zprávy o vymezení rozsahu vydávaného majetku (výčet či definice) a ocenění nevydávaného majetku, to je stanovení rozsahu finanční náhrady vládou“.
-
13. června 2008 – Poslanecká sněmovna přijala usnesení o zřízení dočasné komise Poslanecké sněmovny pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými
9
K tomu viz: Hrdina, A.: Vztahy státu a církve v České republice v letech 1990 – 1999, Praha, 2007, s. 35.
6
PI 5.343
7
společnostmi; Sněmovna uložila této komisi „předložit stanovisko k posouzení rozsahu a způsobu řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi podle vládního návrhu zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnosti a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), sněmovní tisk 482 a návrh věcného řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi“. Sněmovna zároveň stanovila lhůtu do 31. prosince 2008, v níž je dočasná komise povinna předložit svůj návrh Poslanecké sněmovně. Dočasná komise měla 12 členů, a to v zastoupení poslaneckých klubů: ODS 4 členové, ČSSD 4 členové, KSČM 2 členové, KDU-ČSL 1 člen a Strana zelených 1 člen. Předsedou dočasné komise byl zvolen místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Kasal. -
22. července 2008 – proběhla druhá schůze Dočasné komise pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi v rámci které bylo přijato důležité usnesení: „Dočasná komise pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi souhlasí s tím, že má být církvím a náboženským společnostem vydáno a nahrazeno to, co vlastnily nebo měly vlastnit k datu 25. února 1948“.
-
20. srpna 2008 – proběhla třetí schůze Dočasné komise pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, během které byla zejména řešena problematika právní povahy majetku církví a náboženských společností, a to na základě expertních zpráv zpracovaných Karlovou univerzitou, Masarykovou univerzitou, Západočeskou univerzitou a Ústavem státu a práva AV ČR, v.v.i. V průběhu jednání také ministr zemědělství a předseda ČUZK potvrdili, že státní orgány nedisponují přesnou databází historického majetku církví a náboženských společností - úplná verifikace předložených podkladů by si vyžádala detailní zpracování údajů ze všech 13 tisíc katastrálních území v ČR. Zde by se jednalo odhadem o více než 15 tisíc knihovních vložek. Z těchto údajů by se musela vytvořit databáze obsahující i parcelní výměry a tyto teprve porovnat se stávající evidencí. Náročnost takových prací je možné odhadnout na cca 200 člověkoroků.
-
23. října 2008 - proběhla čtvrtá schůze Dočasné komise pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. Členům komise byl rozeslán materiál zpracovaný Ministerstvem kultury s názvem „Výdaje na církve a náboženské společnosti od roku 1948“ a dále materiál zpracovaný společností Ernst & Young s názvem „Kvalitativní
7
PI 5.343
8
komentář algoritmu užitého ze strany církví a náboženských společností pro odhad hodnoty zabaveného církevního majetku.“ -
27. listopadu 2008 - proběhla pátá schůze Dočasné komise pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. V průběhu jednání byly prezentovány výsledky expertních posudků zpracovaných Národohospodářskou fakultou Vysoké školy ekonomické, ze kterých vyplynulo, že souhrnná bilance výše výdajů státu za uplynulých šedesát let ve prospěch církví a náboženských společností činily 60,6 mld. Kč (v cenách roku 2007). Nerealizované výnosy ze zestátněného majetku církví činily 141 mld. Kč a ušlé patronáty představují částku 87,8 mld. Kč. Celkové kladné saldo z pohledu státu činí 168,6 mld. Kč. Komise zároveň požádala ministerstvo kultury, aby nechalo zpracovat analýzu definující algoritmus, jehož prostřednictvím by bylo možné zpřesnit ocenění majetku, který byl ve vlastnictví oprávněných církevních právnických osob. Komise dále požádala ministerstvo kultury, aby zadalo Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze zpracování analýzy obsahující škálu možností splácení finanční náhrady vyplácené ze státního rozpočtu oprávněným církvím a náboženským společnostem, s vyloučením kurzových a dalších měnových rizik.
-
12. února 2009 proběhla šestá schůze Dočasné komise pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, během které byly předloženy výsledky výše uvedených expertních posudků a dále stanovisko Parlamentního institutu k problematice ústavní konformity zvažovaného účelového určení finančních náhrad církvím. Zástupci jednotlivých církví také předložili informaci o předpokládaném využití finančních prostředků vyplácených jako kompenzace ze státního rozpočtu oprávněným církvím a náboženským společnostem. Závěrem pak děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické předložil výpočty zvažovaných variant splácení finanční náhrady vyplácené ze státního rozpočtu oprávněným církvím a náboženským společnostem
-
26. března 2009 proběhla sedmá a zároveň poslední schůze Dočasné komise, během které zazněly návrhy na další postup. Přijato bylo usnesení: „Dočasná komise pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi doporučuje Poslanecké sněmovně zamítnout návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (sněmovní tisk č. 482). (Hlasování č.: 07/ 003; 7 - 5 - 0). Po další diskusi pak komise přijala usnesení: „Dočasná komise pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi navrhuje Poslanecké sněmovně doporučit vládě, aby zahájila nové kolo jednání s církvemi a náboženskými společnostmi s cílem najít takový způsob narovnání, 8
PI 5.343
9
který bude objektivně a prokazatelně vycházet z hodnoty bývalého majetku církví a náboženských společností, který tyto vlastnily k 25. 2. 1948.“ V závěru jednání komise vyslechla informaci velvyslance České republiky u Svatého stolce Dr. Vošalíka o stavu ratifikace Smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem o úpravě vzájemných vztahů.
4) Návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi z roku 2012
-
17. března 2011 – vláda zřídila opět jako svůj poradní orgán Komisi pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi složenou ze zástupců vlády, Poslanecké sněmovny a Kanceláře prezidenta republiky. Na půdě této komise byly projednány základní parametry nové předlohy zákona řešící problematiku církevních restitucí, přičemž rámcově byl využit návrh zákona z roku 2008.
-
27. září 2011 – vláda svým usnesením č. 719 schválila základní parametry nově připravovaného návrhu zákona, a to na základě návrhu Komise pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a po předběžném souhlasu zástupců církví a náboženských společností.
-
11. ledna 2012 – vláda svým usnesením č. 21 schválila návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) zpracovaný na základě výše uvedených parametrů Ministerstvem kultury.
-
18. ledna 2012 - vláda předložila do Poslanecké sněmovny návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. První čtení proběhlo v únoru 2012 a návrh zákona byl přikázán k projednání ústavně právnímu výboru. Po zapracování pozměňovacích návrhů v rámci druhého čtení byl návrh zákona schválen Poslaneckou sněmovnou ve třetím čtení 14. července 2012 (přítomno 182 poslanců, z nich pro hlasovalo 93 a proti 89). Dne 5. srpna 2012 byl návrh zákona zamítnutý Senátem. Poslanecká sněmovna setrvala po dlouhém projednávání návrhu zákona na svém původním schvalovacím usnesení (za přítomnosti 103 poslanců se pro přijetí vyslovilo 102, a proti přijetí 1 poslanec). Prezident republiky schválený zákon ani nepodepsal ani nevrátil do Poslanecké sněmovny a tak mohl být zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 428/2012 Sb. a nabýt účinnosti ke dni 1. ledna 2013.
9
PI 5.343 -
10
22. února 2013 – předseda vlády P. Nečas podepsal se zástupci 16 církví a náboženských společností smlouvy o vypořádání. Ve smlouvách se stát a církve dohodly na tom, že veškeré nároky za původní majetek, jenž se stal v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 předmětem majetkové křivdy dle ustanovení § 5 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, a který se podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi nevydává, jsou vypořádány, a to včetně nároků, které ke dni uzavření smlouvy nejsou známy. Ve smlouvách byla dále dohodnuta částka finanční kompenzace stanovená na základě dohody mezi církvemi a náboženskými společnostmi zákonem, která má být vyplácena ve 30-ti letých splátkách a konečně je ve smlouvách uveden závazek státu, vyplývající opět ze zákona, vyplácet církvím a náboženským společnostem ze státního rozpočtu příspěvek na podporu činnosti po dobu 17 let s postupným snižováním jeho výše.
-
29. května 2013 – Ústavní soud vydává rozhodnutí (Pl ÚS 10/13) ve věci souladu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi s ústavním pořádkem České republiky; návrh na zrušení zákona podala jednak skupina 18 senátorů a jednak dvě skupiny poslanců. Ústavní soud vyhověl předloženým návrhům pouze částečně, a to vypuštěním slova „spravedlivé“ s ustanovení § 5 písm. i) zákona, které znělo: „Skutečnostmi, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, jsou (…) i) znárodnění anebo vyvlastnění vykonané v rozporu s tehdy platnými právními předpisy nebo bez vyplacení spravedlivé náhrady“. Ve všech ostatních bodech soud návrhy na zrušení zákona nebo jeho části odmítl, případně zamítl.
-
31. prosinec 2013 – poslední termín pro podání výzev k vydání věcí v rámci naturálních restitucí. Dle údajů Ministerstva kultury aktualizovaných ke dni 31. ledna 2014 bylo oprávněnými osobami podáno 4685 výzev směřujících k vydání 1783 budov a 25.304 ha půdy.
10