Psychologické aspekty romské problematiky

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra psychologie a patopsychologie

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Anna Karczmarzyková

Psychologické aspekty romské problematiky

Olomouc 2013

Vedoucí práce: PhDr. Kamila Holásková, Ph.D.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Psychologické aspekty romské problematiky“ vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.

V Olomouci dne:

Podpis:

Děkuji PhDr. Kamile Holáskové, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce a poskytování rad.

OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................ 7 CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 8 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................. 9 1.

HISTORIE A PŮVOD ROMŮ ..................................................................... 10 1.1

Domnělý původ Romů ............................................................................... 10

1.2

Původ Romů ............................................................................................... 10

1.3

Příchod Romů do Evropy ......................................................................... 11

1.4

Romové v české zemi ................................................................................. 13

1.5

Holocaust .................................................................................................... 14

1.6

Romové v naší zemi po roce 1945 ............................................................. 16

1.6.1

2.

ROMSKÁ IDENTITA ................................................................................... 18 2.1

Etymologie slov Rom, Cikán .................................................................... 20

2.1.1

Původ slova Cikán ................................................................................................. 20

2.1.2

Původ slova Rom ................................................................................................... 20

2.2

3.

Zastoupení romských skupiny u nás.................................................................... 18

Specifika Romů .......................................................................................... 20

2.2.1

Mentalita ................................................................................................................ 21

2.2.2

Vzhled ..................................................................................................................... 21

2.2.3

Komunikace ........................................................................................................... 22

ZPŮSOB ŽIVOTA ......................................................................................... 22 3.1

Bydlení ........................................................................................................ 23

3.1.1

Dřívější způsob bydlení ......................................................................................... 23

3.1.2

Novodobý způsob bydlení ..................................................................................... 24

3.2

Odívání........................................................................................................ 25

3.3

Stravování................................................................................................... 26

3.4

4.

5.

Romská rodina ........................................................................................... 26

3.4.1

Vztahy v rodině ...................................................................................................... 26

3.4.2

Děti .......................................................................................................................... 27

3.4.3

Manželství .............................................................................................................. 28

3.4.4

Smrt a pohřeb ........................................................................................................ 29

POSTAVENÍ ROMŮ V NAŠÍ SPOLEČNOSTI......................................... 31 4.1

Menšina ....................................................................................................... 31

4.2

Sociální exkluze .......................................................................................... 32

4.3

Romové v naší společnosti......................................................................... 32

4.4

Existenciální krize Romů .......................................................................... 33

4.4.1

Strach ze smrti ....................................................................................................... 34

4.4.2

Strach ze svobody .................................................................................................. 34

4.4.3

Strach z osamělosti ................................................................................................ 36

4.4.4

Strach ze ztráty smyslu života .............................................................................. 37

POSTOJE A PŘEDSUDKY VŮČI ROMŮM ............................................. 38 5.1

Postoje ......................................................................................................... 38

5.2

Předsudky ................................................................................................... 38

5.2.1

Předsudky o Romech ............................................................................................. 41

5.2.2

Projevy předsudků ................................................................................................ 44

5.2.3

Boj proti předsudkům ........................................................................................... 44

PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................. 46 6.

VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ ............................................................................... 47 6.1

Cíle praktické části .................................................................................... 47

6.2

Metodologie výzkumného šetření ............................................................. 47

6.2.1

Výzkumné otázky .................................................................................................. 47

6.2.2

Podmínky realizovaného šetření .......................................................................... 48

6.2.3

Použitá metoda ....................................................................................................... 48

6.2.4

Charakteristika výzkumného vzorku .................................................................. 48

6.3

Vyhodnocení výzkumu .............................................................................. 49

6.3.1

7.

Vlastní výsledky výzkumu .................................................................................... 49

DISKUSE ........................................................................................................ 77 7.1

Výzkumná otázka VO1 ............................................................................. 77

7.2

Výzkumná otázka VO2 ............................................................................. 77

7.3

Výzkumná otázka VO3 ............................................................................. 78

ZÁVĚR .................................................................................................................... 81 8.

REFERENČNÍ SEZNAM ............................................................................. 82 8.1

Seznam použité literatury ......................................................................... 82

8.2

Seznam použitých symbolů a zkratek ..................................................... 86

8.3

Seznam obrázků ......................................................................................... 87

8.4

Seznam tabulek .......................................................................................... 88

8.5

Seznam příloh ............................................................................................ 89

„Není důležité milovat nebo nenávidět, důležité je pochopit“ (Romské přísloví)

ÚVOD Ve své diplomové práci budu pojednávat o romské otázce. Romská otázka není otázka jako taková, jako spíše dlouhodobě neřešený zádrhel sociálních problémů Romského etnika. V poslední době se v médiích stále častěji objevují případy, ve kterých se prolínají romsko-české vztahy. V posledních dvou letech jsme mohli slyšet o vzrůstajících nepokojích například v severočeském kraji, konkrétně ve Šluknovském výběžku, kde probíhaly rozsáhlé demonstrace a pochody proti Romům. Téma „psychologické aspekty romské problematiky“ jsem si zvolila především z toho důvodu, že sama pocházím ze Šluknovska a probíhající nepokoje jsem sledovala o to důkladněji. Také mě již delší dobu trápí otázka, proč je vztah majoritní společnosti vůči Romům obestřen tolika předsudky. Romové žijí vedle nás již několik staletí a stále jsou vnímáni, jako kdyby byli něco méně než my. Známe vůbec tyto lidi? Víme, co mají rádi, z čeho mají strach? Jak může vyplývat z výše zmíněného romského přísloví, Romy nemusíme milovat ani nenávidět, ale pro společné blaho je potřeba snaha pochopit je. Tím, že poznáme, kdo jsou, pochopíme je a bude pro nás jistě jednodušší posléze respektovat odlišnosti

a specifika

vyplývající z jejich identity. Tato diplomová práce je koncipována do dvou částí, na část teoretickou a praktickou. V teoretické části bych chtěla nastínit historii Romů, jejich původ a hlavní rysy jejich identity. Vzhledem k tomu, že mým tématem jsou psychologické aspekty problematiky Romů, budu se zabývat postavením Romů v naší zemi. Jedna kapitola bude věnována postojům vůči Romům, zaměřím se na předsudky o Romech, které panují v naší společnosti. V teoretické části také věnuji pozornost dílu české advokátky JUDr. Kláry Samkové, Ph.D., která napsala v roce 2011 dle mého mínění velmi zajímavou knihu o romské otázce, kde se zabývá možnými důvody nepříliš dobrého postavení Romů v naší společnosti. Druhou částí mé diplomové práce je část praktická. V této části se budu vlastnímu výzkumnému šetření, které je zaměřeno na informovanost a názory dospělých osob na romskou problematiku. Jako výzkumnou metodu jsem zvolila dotazník. 7

CÍL PRÁCE Cílem teoretické části mé práce je představit romský národ. Popsat jejich historii, jak se dostali

z Indie až do naší země. Budu se věnovat jejich kultuře, způsobu života a také jejich

postavení v naší společnosti. Zejména bych se chtěla zaměřit na téma psychologické důvody sociálního vyloučení Romů a také předsudkům, které o Romech panují v naší společnosti. Cílem praktické části je zmapovat informovanost a názory dospělých osob v oblasti romské problematiky.

8

TEORETICKÁ ČÁST

9

1. HISTORIE A PŮVOD ROMŮ Tato kapitola je věnována popisu původu a historie romského etnika. Tuto kapitolu do své diplomové práce zařazuji z jednoho hlavního důvodu a to, pokud se chceme zabývat psychologickými aspekty tohoto národa, musíme celou problematiku uchopit komplexněji. Abychom lépe porozuměli jejich odlišnostem, které jistě vyplývá jednak z jejich původu, ale také z toho, čím si jako národ museli projít.

1.1 Domnělý původ Romů Stále přetrvává domněnka, že Romové pocházejí z Egypta. Tato domněnka stále patří k nejznámějším a nejrozšířenějším teoriím o původu Romů. Důvodů pro tuto teorii je hned několik. Egypt byl vždy spojován s určitým tajemnem a magií a tyto vlastnosti byly Evropany připisovány i Romům. Sami Romové šířili pověsti, ve kterých zaujímali roli kajícných křesťanských poutníků, odmítli totiž poskytnout přenocování Marii a Josefovi s Ježíšem, kteří prchali do Egypta před králem Herodem. Dalším důvodem je, že někteří Romové opravdu přicházeli z Egypta, existují důkazy, že od 14. stol. zde existovala poměrně velká romská čtvrť. Slova Gypsy (z angl. Rom), Gitanos (ze špan. Rom) či slovenskou přezdívka pro Roma – farahún spojuje slovo Egypt, anebo právě ona mylná domněnka, že Romové pocházejí z Egypta. (Horváthová, 2002)

1.2 Původ Romů Otázkou původu Romů se zabývalo mnoho historiků. Jak píše Jana Horváthová, zmapovat vývoj romského etnika není jednoduché, protože Romové si své životní zkušenosti a moudrosti, získaných od předků, předávali vždy jen ústní formou, nepoužívali písmo, proto tedy nevznikala žádná literatura. Jejich bohatá kultura se však odráží v lidové tvorbě, jako jsou básně, písně, pohádky, anekdoty, atd. Nicméně ústně nelze zachovat vše, je třeba čerpat z písemných pramenů, které v tomto případě pocházejí výhradně od autorů neromského původu. (Horváthová, 2002). Zmínky o Romech se vyskytují v různých historických nařízeních, zákonech evropských národů a ediktech. Charakter těchto zápisů je dle dnešního pohledu spíše ostudný. (Šišková, 2008) Vědci se až doposud nemohou shodnout, odkud přesně Romové pocházejí. Nicméně díky jazykové srovnávací studii z 18. století se prokázalo, že Romové pocházejí z indického 10

subkontinentu. Jak je známo, v Indii je společnost rozdělena do jednotlivých kast, které dělají mezi lidmi těžko překonatelné bariéry. Horváthová píše o počátku kastovního systému. Kolem roku 1500 před naším letopočtem si indoevropští nájezdníci - Árijové podmanili původní obyvatelstvo Indie. Podmaněné obyvatelstvo mělo vyspělejší kulturu než dobyvatelé, proto ji Árijové přijali za svou. Aby je nemohli ohrozit domorodí obyvatelé, část byla násilně pobita, další část byla donucena odsunout se na jih do těžko přístupných míst. Zbytek původních obyvatel se asimiloval a přijal normy Árijjů. Aby Árijové ještě významněji zajistili svou pozici, zavedli společenský systém, ve kterém měli jistá horní místa žebříčku. Toto byl základ dnešního složitého kastovního systému. (Horváthová, 2002). Na vrchu kastovního systému stáli tedy Árijové (dobyvatelé se také označovali jako Árijci, později se toto označení stalo synonymem k urozenosti). Árijové se původně dělili do tří stavů, bráhmani, kam se zahrnovali kněží a učenci, dále kšatrije, což byli bojovníci a vládci a vajšije – obchodníci. Později přibyl další stav a to šúdrové, kam patřili řemeslníci a zemědělci, kteří patřili mezi podrobené obyvatelstvo. Jak se panství Árijů rozrůstalo, naráželi na další a další etnika, která se stala součástí společenského systému a zastávala pochopitelně nižší stavy, než byli šúdrové. Stavy se rozpadají na další rodové skupiny – kasty (džátí). Pojem kasta vysvětluje Horváthová jako „endogamní rodová skupina se specifickou tradiční profesí. Hranice kasty jsou dány řadou předpisů a pravidel, které musí každý její člen dodržovat, nechce-li být ze skupiny vyloučen. Prostředky k obživě si obstarávají členové kasty vykonáváním určitého rodového řemesla či profese. Znamená to, že všichni dospělí příslušníci skupiny produkují stejné výrobky či služby. Provozování rodového řemesla tak vyvolávalo u některých kast nutnost územního pohybu; takto motivovaná migrace se nazývá řemeslné kočovnictví. Ke změně místa docházelo vždy, když se vyčerpala poptávka po daném výrobku a hledala se nová odbytiště.“ (Horváthová, 2002, s. 7) Jak dále uvádí Horváthová, jedním z etnik původního obyvatelstva byli tzv. Dómové, kteří jsou považováni za nejbližší příbuzné Romů (dodnes se můžeme v Indii setkat s dómskými kastami). Život a kultura dnešních indických Dómů vykazuje spoustu podobných prvků jako život a kultura Romů. Jedná se například o řemeslné zaměření. (Horváthová, 2002)

1.3 Příchod Romů do Evropy Otázkou je, proč Romové z Indie odešli, co je k tomu vedlo. Hübschmannová se domnívá, že roli hrálo více faktorů, jedním z nich mohl být hladomor. Romský profesor Ian Hancock le Redžosko 11

z Texaské univerzity v Austinu (USA) se domnívá, že Romové mohli Indii opustit v souvislosti s muslimskými výboji. Americký lingvista T. Terrence Kaufmann zastává názor, že Romové odešli z Indie ve 4. stol. př.n.l. Tedy v době, kdy do severní Indie vtrhla vojska Alexandra Makedonského. Není ovšem jasné, kde Romové pobývali nadcházející čas – téměř jedno a půl tisíciletí, než se objevili v Byzanci. Téměř v každé publikaci, která se zabývá původem Romů, můžeme nalézt legendu, kterou zaznamenal Perský básník Ferdausí z roku 1011. Tato legenda líčí příběh perského krále Bahráma V. 420-438, kterému jakýsi indický král daroval deset tisíc Lúriů. Lúriové byli hudebníci, kteří měli obveselovat jeho lid hudebním uměním. Bahrám dal těmto hudebníkům obilí k setbě, tažná zvířata, aby se mohli usadit. Podle legendy však hudebníci nezačali obdělávat půdu, všechno obilí snědli a příští rok přišli ke králi žádat o nové. Bahrám je však vykázal s tím, že když nejsou ochotni hospodařit, tak ať táhnou pryč. Tato legenda byla nalezena v několika na sobě nezávislých historických pramenech s tím, že se lišily pouze detaily, jako je například počet Lúriů. (Hübschmannová, 1999) Odchod Romů z Indie probíhal v několika migračních vlnách vzdálených od sebe několik set let, přibližně od 3. do 10. stol. n. l. V rámci jedné migrační vlny přicházelo vždy více romských skupin. V oblasti malé Asie se od hlavního proudu směřující přes Balkánský poloostrov do Evropy oddělila skupina Romů, která zamířila do Afriky. Skupina dále putovala podél severního pobřeží. Ostatní putovali až na Pyrenejský poloostrov a odtud dále do nitra Evropy (Horváthová, 1999) Na cestě z Indie se zdržovali v zemích, kterými procházeli po různě dlouhou dobu. Dle jazykových rozborů (počet cizích nebo přejatých slov v romštině) lze určit, zda v některé z procházejících zemí pobyli delší dobu. V romštině se objevuje spousta slov z perštiny, z toho lze usoudit, že Romové byli po delší dobu v kontaktu s persky mluvícím obyvatelstvem. Persii dobyli v sedmém století Arabové, ale v romštině se slova z arabštiny nevyskytují. Z tohoto vědci usuzují, že Romové se museli vyskytovat v Persii již někdy kolem 5. až 6. stol. Důvodem, proč se arabština neprojevuje v romském jazyce, je i fakt, že Romové nemuseli přijít s arabštinou vůbec do styku, protože arabština nepronikla do všech lidových vrstev. Arabština dokonce ani nenahradila perštinu ve funkci úředního a literárního jazyka. Arabštinu používali pouze učenci a také především náboženští hodnostáři. Dále se na základě jazykových studií prokázalo, že se Romové zdržovali po nějakou dobu také v Arménii. (Horváthová, 2002) První zmínky o Romech ve Španělsku jsou z 9. stol. n. l. Ve 14. stol. dle spolehlivých historických pramenů byli Romové přítomni nejen na celém Balkánském poloostrově, ale také 12

v Uhrech. Ve druhé polovině 14. Stol. se dle historických pramenů Romové objevují v oblasti Rumunska a dřívější Jugoslávie. V Rumunsku a Moldavsku žili Romové po staletí jako otroci

a majetek klášterů nebo šlechty, který mohl být prodán, darován či vyměněn. V 15.

stol. Romové pronikají do západní a střední Evropy. Putovali ve skupinách, ve kterých vedoucí přejímali označení, které bylo používáno světskými feudály, Například ze slova „vojvoda“ vzniklo slovo vajda – označení pro vůdce skupiny. Vůdcové skupin se také nechávali nazývat knížaty, hrabaty i králi. Avšak jejich moc byla pouze v rámci jedné komunity. Co se týče označení romský král, tak s tímto se můžeme setkat u nás i v dnešní době. V 15. stol. přicházejí některé skupiny z Uher do Itálie, Švýcarska, jižní Francie a Paříže, jiné skupiny putují přes Uhry podél řeky Dunaje na Moravu i do Čech, odtud pokračují dále do Německa, Francie a Španělska. V 15. stol. Romové pronikají na Slovensko, Polsko a také do skandinávských zemí. Později se Romové dostali na Ukrajinu a do Běloruska. (Horváthová, 1999)

1.4 Romové v české zemi Kdy přesně se Romové objevili v českých zemích, může být předmětem sporu. V předchozí kapitole bylo zmíněno, že se Romové dostávali z Uher podél Dunaje do českých zemí v 15. stol. Proti tomu stojí písemná zmínka z Popravčí knihy pánů z Rožmberka, že v roce 1399 proběhl výslech loupežníka Vachka a při výčtu spolupachatelů je uváděn také jakýsi Ondřej pacholek cikán černý. Otázkou je, zda se opravdu jednalo o Roma, či o pouhé hanlivé označení člověka neromského původu. Nicméně jedno lze říct určitě, že na konci 14 století lidé s označením cikán nebyli českému národu neznámí. Z roku 1416 již existuje věrohodná zmínka o přítomnosti Romů v Českých zemích. (Horváthová, 1999) Za vlády Marie Terezie a Josefa II. byla Romům dána půda za účelem asimilace s ostatním obyvatelstvem, avšak toto řešení nemělo úspěch. Romové stále tvořily samostatnou komunitu

a s majoritní společností se stýkali minimálně. Kontakty byly omezeny na prodej

vlastních výrobků, či hraní romských hudebníků v kavárnách a barech. Od poloviny 19. stol. platí v českých zemích tzv. domovské právo, čímž byla zajišťována určitá sociální pomoc obyvatelům obce, pokud se v obci zdržovali po stanovenou dobu. Romové měli od počátku 20. stol. nižší odbyt svých výrobků, proto stále častěji využívali pomoc zajišťovanou majoritní společností. Je nutno poznamenat, že mýtus, který říká, že Romové nikdy nepracovali, není pravdivý. Ženy často pomáhaly na polích a také v domácnostech osob neromského původu, často v židovských 13

rodinách. Muži zase pracovali na železnicích, v lesnictví či ve stavebnictví. Mnohdy pracovaly

i jejich nezletilé děti. Také to, že všichni Romové kočovali, je pouze mýtus nebo

spíše špatně pochopená skutečnost. Do 20. stol. byli Romové pronásledováni úřady, tudíž jejich migraci nelze považovat za kočování, ale vhodnější označení by bylo tuláctví nebo bezdomovectví. Kočovným způsobem života žili převážně němečtí Romové (Sinti), živili se jako komedianti a kolotočáři. Ale většina z nich nalezla smrt za druhé světové války v koncentračních táborech. (Pavelčíková, 2004) Období po vzniku Československé republiky nepřineslo Romům do života nějaké větší změny. Od počátku 20. let se objevuje tendence většinové společnosti zamezit Romům v pohybu. Obyvatelé psali petice pro zákonné ustanovení, které by tuto situaci regulovalo. Na základě této iniciativy byl udělán soupis Romů v roce 1925. Výsledkem bylo, že v Československé republice se pohybuje celkem 64938 osob a z toho 62192 na Slovensku). zákon

V roce 1927 byl přijat

č. 117/27 Sb. O potulných cikánech. Na základě tohoto zákona, každý Rom, ale i ten,

kdo žil tzv. cikánským způsobem života obdržel legitimaci, která sloužila k prokázání totožnosti. Kočovný způsob života byl omezen pouze na úrovni kočování v rámci jednotlivých rodin. Tento zákon poznamenal především Romy, kteří se vyskytovali v Čechách a na Moravě, protože slovenští Romové žili trvale v osadách. Tento zákon byl na mezinárodních kriminalistických konferencích o řešení romské otázky udáván jako příklad, hodný následování. Podnětem k přijetí tohoto zákona byla mimo jiné kampaň, ve které byla skupina Romů nařčena z kanibalismu, aniž by pro to existovaly relevantní důkazy. Tato kampaň negativně ovlivnila obyvatele Československa

a také poslance. (Lhotka, 1999)

1.5 Holocaust V roce 1935 byli Romové stejně jako Židé prohlášeni za lidi druhé třídy a bylo na ně nahlíženo jako na rasové nebezpečí pro Německý národ. Nacionálně-socialistická strana zřídila v Berlíně Říšský úřad pro výzkum ras, jehož hlavním představitelem byl dr. A. Gercky. V tomto úřadě později vzniklo speciální oddělení, a to Ústav pro rasovou hygienu. Dr. Ritter, který vedl tento ústav, navrhnul nedobrovolnou sterilizaci Romů. Všichni Romové by byli umístěni v pracovních táborech, kde by byli nuceni těžce pracovat, ženy by byly sterilizovány, tím by bylo zamezeno dalšímu rozmnožování romského národa. A tím by byla vyřešena romská otázka. Romský původ byl pro Němce nebezpečnější než Židovský. (Šotolová, 2001) 14

Na konci 30. let se počet Romů u nás zvýšil o Romy z Německa (Sinti), kteří byli na útěku před Hitlerem. Tito Romové však byli zpátky hnáni do Německa, protože zákon 117/27 sb. Zakazoval pobyt cizozemských Romů na našem území. V tomto období u nás sílila protiromská kampaň. Z toho důvodu, že Romové stále prchali před nacizmem, protektorátní ministerstvo vnitra nařídilo, aby se všichni Romové do dvou měsíců trvale usadili. To bylo v roce 1939. Romy, kteří toto nařízení nesplnili, čekalo zařazení do některého z pracovních táborů (Lety u Písku a Hodonín u Kunštátu). V roce 1942 byl nařízen výnos o potírání tzv. cikánského zlořádu. Na základě tohoto usnesení proběhla evidence všech Romů, romských míšenců i těch, kteří žijí cikánským způsobem života. Jedna část evidovaných Romů byla zařazena do pracovních táborů. Druhá početnější část byla transportována do Osvětimi. V pracovním táboře, kde byl nedostatek jídla

a bídné hygienické podmínky, byli Romové nuceni těžce pracovat. Vězni stavěli silnice,

pracovali na polích nebo na velkostatcích. Každodenní příděl stravy se skládal z nedostatečného přídělu chleba a tří jednotvárných jídel. Vlivem nedostatečné stravy, těžké práce a bídných hygienických podmínek vypukl na konci roku 1942 mezi vězni břišní tyfus. V roce 1943 se k tomu přidal mnohem vážnější tyfus skvrnitý. Z celkového počtu vězňů v Letech u Písku čtvrtina zahynula, z další čtvrtiny byli někteří propuštěni, některým se podařilo z tábora uprchnout, a bezmála polovina byla transportována do polského koncentračního tábora Osvětim. V Hodoníně zemřelo 207 vězňů. Ostatní byli většinou transportováni do Osvětimi – Březinka. Z protektorátu bylo deportováno do Osvětimi celkem 4495 Romů. V táboře většina z nich nalezla smrt. Vězni bojovali s nemocemi, jako byly například tyfus, svrab, úplavice či tuberkulóza. Nejobávanější chorobou byl tyfus skvrnitý, opatřením proti šíření této zákeřné nemoci byly selekce a posílání nakažených do plynových komor. Skutečné číslo, které by říkalo přesný počet Romů, kteří se stali obětí nacismu nelze určit, ale přibližně se jedná o půl milionu Romů z Evropy. (Nečas, 1999). Krutou genocidu přežilo jen pouhých pár desítek Romů českých, moravských

a německých Sinti a část olašských Romů (Ti, kteří žili na území české

země před válkou). Na Slovensku byla situace o něco lepší. Sice ztráty na životech nebyly tak vysoké, i tak jim ale toto období přineslo mnoho utrpení. Například vypalování jejich osad, problémy se soužitím s většinovou společností vedly až k vystěhování romských osad daleko za obce. (Davidová, 1999)

15

1.6 Romové v naší zemi po roce 1945 Olašští Romové se navrátili ke svému kočovnému životu. Romové ze Slovenska začali opouštět své osady a hromadně odcházeli na území Čech a Moravy za vidinou lepší práce. Tento hromadný příchod na naše území bývá označován jako první migrační poválečné skupiny. Nyní v České republice žije převaha právě Romů ze Slovenska. Důvodem však nebylo jen lepší pracovní uplatnění, ale také fakt, že v romských osadách na Slovensku byly naprosto nevyhovující životní podmínky. Po válce byl ještě v platnosti košický vládní program, na základě kterého byli Romové zrovnoprávněni s ostatními občany. Ale až 60. letech byla řešena jejich kulturní odlišnost a problém negramotnosti. (Davidová, 1999) Ministerstvo vnitra vydalo v roce 1952 směrnici „Úprava poměrů osob cikánského původu“. Byl přijat program převýchovy, který byl rozpracován do osmi bodů: 1. Povinnost zapojit se do řádného pracovního poměru a mít ubytování v místě bydliště 2. Vyplácení mezd podléhá kontrole správnosti 3. Povinná školní docházka a umístění romských dětí do předškolních zařízení 4. Výchova obyvatelstva s cílem zmírnění předsudků a diskriminace vůči Romům 5. Odstranění všech diskriminačních projevů na úřadech, ve veřejném životě, kroky k minimalizaci negramotnosti 6. Zapojení uvědomělých Romů do převýchovného procesu 7. Evidence Romů 8. Usazení kočovných Romů (Šotolová, 2001) V roce 1958 vešel v platnost zákon č. 74/1958 O trvalém usídlení kočujících osob. Tento zákon významně narušil romský způsob života, zejména u olašských Romů, kteří žili nomádským způsobem života. Neusídleným Romům byl přidělen byt a zaměstnání a bez povolení národních výborů se nesměli stěhovat ani měnit zaměstnání. V roce 1962 byla vydána směrnice, na základě které byly likvidovány romské osady na Slovensku. Nejdříve ty, které se nacházely v oblasti turistického ruchu. Toto nařízení bylo odvoláno na začátku 70. Let pro nedostatek bytů, do kterých by Romové z osad byli umístěni. Od těchto let až do let osmdesátých nebyla majoritní společností uznávána romská etnická svébytnost. (Davidová, 1999) Byly však snahy o osvěty ostatního obyvatelstva o Romské kultuře, nicméně tyto snahy byly omezeny na několik akcí. Na

16

příklad v Košicích na Slovensku proběhla výstava Cigáni východného Slovenska. (Šotolová, 2001) Usnesením vlády ČSSR z roku 1966 se začíná realizovat koncepce řízeného rozptylu. Na základě této koncepce bylo přesunuto 494 rodin ze Slovenska do oblasti Čech a Moravy. Tuto koncepci později nahrazuje koncepce společenské integrace romského obyvatelstva. (Šotolová, 2001) Domnívám se, že důležitým krokem, který přispěl k pociťování větší zodpovědnosti, bylo založení Svazu Cikánů – Romů, Romové se tímto pak mohli podílet na řešení tzv. romské otázky. V roce 1973 byla situace v plné režii KSČ a to se mimo jiné odrazilo na přístupu k Romům, jakákoli snaha o jejich emancipaci byla nepřípustná a odmítaná. Vedení Svazu Romů-Cikánů muselo ke dni 30. 4. 1973 činnost „dobrovolně ukončit“ na doporučení Národní fronty. Zrušení Svazu se projevilo tím, že skončily všechny jeho aktivity, rozpadly se romské soubory. Otázka integrace Romů do společnosti byla tedy řešena z vyšších míst. Varovným signálem pro další směřování vztahu k Romům bylo schválení výstavby jednoho z největších vepřínů v místě pracovního tábora Lety u písku. V místě, kde Svaz Romů-Cikánů plánoval, že vystaví památný pomník obětem, kteří zahynuli právě v tomto táboře, vyrostl obludný zapáchající vepřín. Ve druhé polovině 70. let se opět vynořily myšlenky nacistického Německa, a to regulovat stoupající porodnost romských matek. Antikoncepční metody neměly u Romů příliš valný úspěch, byly většinou zamítány. Proto jediným nabízejícím se řešením byla sterilizace. Sterilizace měla být prováděna za úplatu a také za souhlasu žen, kterým měl být tento zákrok proveden. I přes požadavek dobrovolnosti, byla řada žen, kterým bylo toto definitivní řešení provedeno proti jejich vůli. A to tak, že nebyly dostatečně informovány, nebo byly cíleně podvedeny. V roce 1984 bylo provedeno dohromady 1041 zákroků, z tohoto počtu bylo 226 zákroků provedeno Romkám (nejčastěji těm, které již měly vyšší počet dětí). (Pavelčíková, 2004) Od poloviny 80. let začaly mezi Romy vznikat neformální skupiny, jejichž cílem bylo reprezentovat Romy. Například: Demokratický svaz Romů v Praze, společenství pro romské dítě Čhavoro v Praze, Hnutí angažovaných Romů v Praze, Svaz věřící romské mládeže v Ostravě, Romská kulturní jednota v Plzni, Romský svaz mladých v Olomouci, atd. Romové u nás se také zapojují do činnosti mezinárodní organizace Romani unia khetanipen – International Romani union. (Nečas, 1995) Do této doby nebyla situace v zemi pro Romy příliš příznivá. Neměli možnost přihlásit se k romskému etniku, rozvíjet svou kulturu, jazyk. Změna nastala až v roce 1988. V průběhu tohoto roku začínala být uznávána romská svébytnost (v tomto roce se již 17

upustilo od označování lidí romského etnika „cikáni“ a začali být nazýváni Romy). (Davidová, 1999) Po pádu komunismu začalo nové období i pro Romy. Změny byly jak pozitivní tak negativní. Pozitivní změnou bylo pro část Romů možnost uplatnit se ve společnosti, vyvstal však problém pracovního uplatnění. Dalšími negativní změnou byla vzrůstající netolerance majority vůči romskému etniku, která vedla až k rasistickým projevům. (Davidová, 1999)

1.6.1 Zastoupení romských skupiny u nás Romové netvoří jednolitou skupinu se stejnými prvky, nýbrž se dělí do dalších skupin a rodů. V české společnosti mají největší zastoupení slovenští Romové, kterých je u nás přibližně 7585% z celkového počtu Romů. I v rámci skupiny slovenských Romů existuje další neformální dělení, zejména dle sociální a kulturní úrovně, také vzdělání je jistým vymezujícím faktorem, který tvoří mezi Romy propastné rozdíly. Další skupinou, která má u nás významné zastoupení, jsou olašští Romové. Ve světě žije mnoho různých podskupin řadících se k olašským Romům,

u nás jsou jen dvě, Lovárové (koňský handlíři) a kalderaši, kteří se živili vyráběním

kotlů. Olašští Romové se mezi sebou dorozumívají výhradně romsky. Vůči ostatním skupinám Romů se chovají velmi povýšeně. Často provozují restaurace nebo hostince, či vlastní autobazary. V této komunitě je aktuálním problémem zvyšující se drogová závislost. Rodina olašských Romů je provázána tradicí. Žena se stará o domácnost a o obživu rodiny, muž je hlavou rodiny, má dominantní postavení. Dívky, které jsou nadané, prakticky nemají možnost dále studovat, protože sňatek a posléze manželský život s cílem vychovat děti má větší hodnotu než vyšší stupeň vzdělání. Dodnes se jen ojediněle můžeme setkat se sňatkem příslušníka skupiny olašských Romů a Roma z jiné skupiny. Dále část 10-15% zaujímá skupina maďarských Romů, českých Romů a německých Sinti. (Horváthová, 2002)

2. ROMSKÁ IDENTITA Na otázku identity Romů nelze jednoznačně odpovědět, protože tento lid je roztroušen po celém světě, kde jsou ovlivňováni různými kulturami, různými událostmi. Pavelčíková uvádí, že Romové netvoří jeden národní celek, i otázka jejich etnicicty je složitá. Jako nejvýstižnější charakteristiku Romů uvádí, že se jedná o „konglomerát nehomogenních příbuzenských skupin“

18

(Pavelčíková, 2004, s. 3). Tyto příbuzenské skupiny spojují některé prvky, jako například společný původ z Indie nebo s původem související prvky kultury. (Pavelčíková, 2004) Samková uvádí, že Romové bezezbytku náleží své komunitě. Stojí za povšimnutí, že Romská komunita přijímá své členy bezpodmínečně, problém nastává pouze v případě, že významně poruší tradiční romské normy. Přijímá i takové, kteří by dle měřítek majoritní společnosti, měli se začleněním trochu problém, například ti, kteří se navrátili z výkonu trestu odnětí svobody. Do svého společenství přijímají i takové, kteří jsou nemocní, staří, ty, které mají podprůměrný intelekt. Romové nectí člověka kvůli jeho majetnosti nebo schopnostem, jak je tomu mnohdy v majoritní společnosti, ale kvůli tomu, jak onen člověk žije, zda ctí romské tradice. (Samková, 2011) Pro Romy je typické, že drží při sobě, mají větší potřebu fyzické blízkosti, jsou ochotní dělit se a také jsou velmi spontánní ve svých emocích. Také se liší svým systémem hodnot, to co je důležité pro Čechy, není důležité pro Romy a naopak. Kramulová (2009) uvádí, že důvodem našeho vnímání Romů jako nedisciplinovaný, nespolehlivý a nepříliš vytrvalý národ, je jejich živější temperament a orientace na přítomnost. Soudržnost a pohostinnost se projevuje bydlením v přeplněných bytech, s čímž poté souvisí takové problémy, jako je hlučnost případně porušování pravidel občanského soužití. Říčan ukazuje na fakt, že byt obydlený Romy ztrácí tržní hodnotu, a to i v případě, že rodina žije naprosto slušným a v očích majority spořádaným životem. (Říčan, 1997 in Kramulová, 2009) Romská specifika nelze vnímat jako zaostalost nebo neschopnost vyrovnat se s požadavky, které diktuje moderní svět, ale v jejich odlišném pojetí a vnímání světa. Pokud se podíváme na trestnou činnost Romů, můžeme dojít k tomu, že charakter trestné činnosti vyplývá z odlišného od majority izolovaného způsobu života. Nečas rozděluje Romskou trestnou činnost do dvou oblastí: 1. Činy, které dle romských tradic nejsou vnímány jako činy s trestným charakterem 2. Činy, které jsou namířeny proti majoritě nikoli proti příslušníkům vlastního etnika V první oblasti jsou trestné činy jako například příživnictví dále pohlavní zneužití či znásilnění, kterých se dopouštějí zejména mladší Romové a souvisejí s rychlejším nástupem období dospívání. Také sem jistě patří výtržnictví, které odráží charakter romské mnohdy velmi hlučné zábavy. Do druhé oblasti patří loupeže a krádeže, kterých se často dopouštějí Romové, kteří dříve žili kočovným způsobem života, a tyto činy patřily k jednomu ze způsobů obživy. (Nečas, 1995) 2 19

2.1 Etymologie slov Rom, Cikán Obě slova označují romské etnikum. Romové jsou často nazýváni Cikány, avšak toto označení nepřijímají. Avšak tato skutečnost není v majoritě příliš známá. Ve své diplomové práci proto výhradě používám označení Romové (výjimkou jsou ustálené názvy).

2.1.1 Původ slova Cikán Gruzínský text pocházející z roku 1068, který napsal mnich z kláštera Iberon na řecké hoře Athos, píše o lidech, zvaných adsincani (odvozeno z řeckého athinganoi, athinganos). V dřívějších pramenech se o těchto lidech píše jako o příslušnících heretické sekty, která se zabývala černou magií a věštěním. O této skupině se mnoho nevědělo, a je také možné, že Romové byli omylem s touto skupinou ztotožňováni. A právě výraz cikán má svůj původ ve slově athingan – atsigan. Co se týče označení cikán, jedná se o slovo, které bylo používáno spíše okolím, aniž by se s ním Romové ztotožnili. Podobně jako se Inuité neztotožnili s označením Eskymáci (v překladu znamená jedlík syrového masa), tak Romové nepřijali pojmenování Cikáni. (Horváthová, 1999)

2.1.2 Původ slova Rom Označení Rom má svůj původ pravděpodobně z indického označení Dom. Toto označení bylo používáno pro příslušníky kast s podobným sociálním statusem. Pro indické domské kasty jsou typická některá řemesla, se kterými se můžeme setkat i u Romů, například kovářství, košíkářství, hudební a taneční umění, apod. Důvodem přeměny hlásky d na r je, že indická cerebrální hláska d se pod působením evropských jazyků, které ji nemají, mění v dialektech evropských Romů většinou na r. V Arménii se hláska d mění na l a Romové se zde nazývají Lomy. (Horváthová, 1999)

2.2 Specifika Romů V této kapitole se budu věnovat specifikům Romů. Romové jsou často pro svůj odlišný vzhled

i odlišný způsob chování a života předmětem předsudků. Ve společnosti panují

ustálené stereotypy o Romech, kteří nejsou bráni jako jednotlivci ale jsou posuzováni kolektivně.

20

2.2.1 Mentalita Romové jsou velmi emotivní, podléhají citovým zvratům, jsou ve svých náladách nestabilní. Oproti Evropanům mají neuvěřitelně vyvinutou schopnost empatie. Často nám říkají přesně to, co chceme slyšet, aniž by se zabývali tím, zda je to pravda či ne. (Sekyt, 2008 in Šišková, 2008) Lidé z většinové společnosti si často stěžují, že Romové jsou příliš hluční, i to je jejich specifikum. Jsou velmi temperamentní a jejich projev je hlasitý často provázený výraznou gestikulací. Romové žijí přítomností, byli nuceni se tomuto prožívání naučit vlivem nepříznivých okolností, kterým museli čelit v průběhu historie. Přítomnost je nutno využít, peníze utratit, protože budoucnost je vratká a nejistá. (Pavelčíková, 2004) Jejich způsob života, který mnohdy postrádá plánovitost, by se dal popsat slovním spojením žít ze dne na den. Ve dny výplaty jsou tzv. tučné dny, poté následují dny hubené. (Nečas, 1995) Romové jsou velmi intuitivní, na základě jednoho pohledu jsou mnohdy schopni odhadnout člověka. Vnímají řeč těla, dále také, zda se člověkem cítí bezpečně a díky tomu odhadnou, zda jeho počínání je upřímné či nikoli. Jakoby dokázali číst postoj člověka z jeho nitra. (Pavelčíková, 2004)

2.2.2 Vzhled Romové se řadí k europoidnímu plemeni, které bývá také nazýváno jako indoevropské nebo euroasijské. (Nečas, 1995) Romové mají svůj typický a těžko zaměnitelný vzhled i v dnešní době, kdy dochází k migracím, a v naší zemi se můžeme setkat s různými národnostmi z celého světa. Romové mají tmavší pleť a charakteristickou pyknickou postavu. Již na vzhledu lze mnohdy rozpoznat nepříliš dobrý zdravotní stav, který je obecně vyhodnocen jako horší než u majoritní společnosti. (Samková, 2011) Pavelčíková (2004) uvádí, že s jejich indickým původem souvisí celá řada antropologických znaků. Nepřehlédnutelná je jejich tmavší barva pleti, jak již zmiňuje Samková, ale také tmavší barva oční duhovky a vlasů. Dále jejich poměr trupu a končetin je odlišný od Evropanů. Je však důležité podotknout, že co se týče těchto antropologických charakteristik, nemůžeme říci, netvoří Romové jednolitou skupinu. „Odlišné znaky (barva pleti

a oční duhovky, utváření tělesných proporcí, charakteristiky krevních skupin, aj.) se

naopak uvádějí jako rozlišovací znaky jejich jednotlivých etnicky odlišných skupin.“ (Pavelčíková, 2004, s. 9)

21

2.2.3 Komunikace Důležitým prvkem v komunikaci Romů je jejich rozvinutá schopnost empatie. Rom se snadno vcítí do situace druhého člověka a umí si velmi dobře představit, jak se asi cítí. Je tedy i nestabilní, co se týče nálady. Tím, že velmi dobře vnímá pocity druhých, snadno dostane i sám sebe do pocitu strachu, bezmoci, radosti či smutku. (czechkid, 2007) Jazykem Romů je romština. Určitě stojí za zmínění pozoruhodný fakt, že romština neměla až do 20. stol. písemnou ani spisovnou podobu. Romové neměli v historii možnost a nejspíš ani potřebu vytvořit písemnou formu dorozumívání. (Pavelčíková, 2004) U mladší generace už je v dnešní době romština spíše výjimkou. Romštině ale povětšinou rozumí, protože ji používají starší generace. Zajímavé však je, že i když mladší generace romsky nemluví a v některých případech jí ani nerozumí, přejímají od starších generací větnou skladbu, která je typická pro romštinu a aplikují ji v českém jazyce. Přebírají nejenom větnou skladbu, ale také důraz na předposlední slabice. S tím se můžeme setkat u většiny příslušníků romského etnika. Romština dává Romům svobodu, která jim v ostatních oblastech života mnohdy chyběla. Tím, že romštině téměř nikdo kromě nich nerozumí, dává jim to množnost jakési intimity. Z toho důvodu, že Romové jsou roztroušeni po celém světě a probíhá mezikulturní výměna, existuje

i více dialektů romštiny. (Horváthová, 2002)

Romové nepřijímají příliš pozitivně, pokud se člověk neromského původu naučí romsky. Mohou to vnímat jako jakési vniknutí do jejich prostoru, do jediné oblasti, kde jsou chráněni a mohou se svobodně vyjadřovat, aniž by se báli nějakého postihu ze strany majoritní společnosti. V České republice lze studovat romistiku v Praze na Univerzitě Karlově. Katedru romistiky zde založila Milena Hübschmannová v roce 1991. S mluvou také souvisejí romská příjmení. Nejčastěji se můžeme setkat například s příjmeními: Lakatoš, Sivák, Giňo, Oláh, Balog, Charvát, Petržilka, Růžička, Ferko, Šidelka, apod. Romové však tato příjmení nevnímají pozitivně, proto není ojedinělé, když si Rom vezmu Češku a přijme za své její příjmení. (Horváthová, 2002)

3. ZPŮSOB ŽIVOTA V této kapitole se pokusím nastínit, jakým způsobem Romové žijí, jak bydlí, jak se oblékají, jaká je jejich kuchyně, co je pro ně důležité a co nikoli. Většina Romů žije odlišným způsobem života, který je často nepochopený majoritní společností. O způsobu jakým Romové žijí, koluje mnoho 22

předsudků, zejména je to z neznalosti romské kultury, která je ovlivněna minulostí, kterou si Romové prošli. Například důvodem fenoménu tzv. vybydlených domů je skutečnost, že Romové dříve žili odlišným způsobem, v osadách, či žili kočovným životem. 3

3.1 Bydlení Následující dvě podkapitoly jsou věnovány způsobu bydlení Romů. Věřím, že tento náhled do historie způsobu života pomůže mimo jiné lépe pochopit, proč se s Romy váže známý fenomén tzv. „vybydlených domů“.

3.1.1 Dřívější způsob bydlení Davidová uvádí, že Romové, kteří z Indie přišli v první migrační vlně, se usídlili v okolí měst. Ve druhé migrační vlně si už zakládali vlastní čtvrtě. V poslední vlně už se usazovali i v centrech větších měst. Ve způsobu bydlení byl po celá staletí nejvýznamnější rozdíl mezi usedlými

a olašskými Romy. Olašští Romové byli zvyklí ze svého nomádského života

stavět stany, přenosné obydlí, nebo žili v obytných vozech. Jednoduché přístřešky se u těchto Romů objevovaly ještě v 50. letech 20. stol. Obytné vozy byly překryté plachtou, uvnitř měli peřiny pro děti, ženy a staré lidi a vše potřebné. Později tyto vozy byly vystřídány maringotkami. Uvnitř bylo barevně vymalováno, bylo zde vše potřebné k životu, od sporáku po postel. Kočovný způsob života u nás vymizel prosazením zákona č. 75/1958 O trvalém usídlení kočujících osob. Odlišně žili trvale usedlí Romové. V Čechách a na Moravě se nacházela malá skupina Romů moravských, českých a také německých Sintů. Většina z nich však nalezla smrt za druhé světové války v koncentračním táboře Osvětim II. – Březinka. Slovenští a maďarští usedle žijící Romové žili v tzv. cikánských osadách (se kterými se na Slovensku můžeme stále setkat). Tyto osady existovaly většinou v průměru dva kilometry od městské zástavby. Tyto osady se buďto rozrůstaly (přistěhování dalších rodin), nebo zmenšovaly či úplně zanikaly (nedostatek možností obživy, nakažlivé nemoci). V osadách Romové nejčastěji bydleli a bydlí v obydlí zvaném khér. Ale také dříve využívali zemnice a polozemnice. Khér je jednoprostorový nebo dvouprostorový domek bez základů nepříliš velkých rozměrů. Materiál na stavbu domku odpovídá možnostem konkrétní rodiny. Sedlová střecha bývá kryta kusy plechu, nabitými prkny. Zařízení těchto domků odpovídá velmi skromným poměrům. Uvnitř na podlaze z prken nebo udusané hlíny stála 23

jedna postel, ve které spávali rodiče a nejmenší děti. Dále zde většinou měli stůl a židle. Ve dvouprostorovém domku z nepálených i pálených cihel, tvárnic či jiných stavebnin je možno často vidět na Slovensku. Tato obydlí se liší od jednoprostorových domků tím, že už mají samostatnou kuchyň, často i malou předsíň. Také místnosti jsou větší a světlejší (vlivem větších otevíracích oken). (Davidová, 1999)

3.1.2 Novodobý způsob bydlení Novodobý způsob bydlení (kromě stále existujících osad na Slovensku) stále vykazuje odlišné znaky od způsoby bydlení majoritní společnosti. Romové, kteří přicházeli do české země v uplynulých 50 letech, se ocitali v úplně jiných podmínkách, než na které byli doposud zvyklí. Najednou měli přidělený byt, také byli ubytováváni do starých, ale zato historicky cenných domů. Než se Romové naučili novému způsobu života, domy byly zničeny. Tím, že byli usídlováni do bytů, měli možnost integrovat se do společnosti. Do roku 1990 jim byly byty přidělovány dle pořadníku. Byty, které jim byly přiřazovány, však byly koncipovány tak, že nerespektovaly jejich způsob života. Davidová kupříkladu uvádí, že těmto bytům chyběla velká místnost, kde by mohla být kuchyň a zároveň zde mohli pobývat i spát. Na druhou stranu dětský pokoj považují za zbytečný, všichni byli zvyklí žít pohromadě v jedné místnosti. Důsledky nerespektování potřeb Romů a postavení sídlištních komplexů jen pro ně, jsou zjevné dodnes v podobě vybydlených sídlišť. (Davidová, 2011) Romové, kteří do doby, než jim byl přidělen byt státem, kočovali nebo žili v osadách, neznali hodnotu peněz, potraviny, které potřebovali (sádlo, brambory, mléko) zpravidla vyměňovali za nějakou protislužbu v osadě. Romové nebyli zvyklí platit nájemné ani další poplatky. Také jim nebylo vysvětleno pro ně srozumitelným způsobem, jak užívat zařízení bytu. Příkladem je mostecké sídliště Chánov, které má 13 panelových domů, do kterých bylo nastěhováno 350 romských rodin. Způsobem bydlení těchto rodin byly panelové domy po deseti letech v katastrofálním stavu, který vyžadoval generální opravu. (Nečas, 1995) Ale je mnoho Romů, kteří se adaptovali na nové podmínky a žijí bez výrazných problémů způsobem jako většinová společnost. Například v Českém Krumlově, v Rokycanech, atd. Majoritní společnost často vytýká Romům přílišnou hlučnost a nedodržování pořádku, je to jednak dáno tím, že se Romové scházejí ve velkém počtu, ale také tím, že mají mnohdy rádi velmi spontánní zábavu, hudbu a tanec, což v romských osadách bylo běžné, ale v paneláku už je to problém. Romové se totiž většinou nestěhovali z osad z vlastní vůle, proto jim déle trvalo se přizpůsobit a v podstatě žít stylem života majoritní společnosti. (Pavelčíková, 2012) Nejvíce 24

vyhovujícím je přízemní domek nebo byt, kde je velká kuchyň a velmi důležitá je jedna větší společenská místnost, kam zvou své návštěvy, a také zde spí. Ostatní místnosti bývají často méně využívané ne-li prázdné. (Nečas, 1995)

3.2 Odívání Nejtypičtějšími oděvy se pyšní olašští Romové, kteří žili po dlouhou dobu izolovaní od ostatních kultur a mohli tímto upevňovat svou kulturu a zvyklosti i v této oblasti. Ženy nosily delší nabírané sukně, s volány. Sukně se uvazovala na šňůrku, novější modely se již šily na gumu. Sukně byly pestře zdobené. Součástí sukně byla velká praktická kapsa, ve které ženy mohly mít drobnosti od cigaret přes peníze až po karty. Davidová se zmiňuje i o nošení slepic v této kapse. K této sukni se nosila pestrá blůza s dlouhými rukávy. Další částí ženského oděvu byla zástěra a šátek, který se vázal buďto tradičně přes hlavu nebo větší šátek zdobený třásněmi, který se nosil přes ramena. Olašské Romky si potrpěly na šperky, proto u nich bylo možné vidět velké visací zlaté náušnice či prsteny. Také si potrpí na delší vlasy, kratší vlasy byly znamením nemorálnosti. Typické odívání olašských mužů už dnes téměř vymizel. Oděv se skládal z barevné košile, kalhot – rajtek, které měli zastrčené do vysokých kožených bot. Důležitým prvek jejich obleku byl klobouk. I v dnešní době oblékání Romů vykazuje jisté charakteristické rysy. Většinou mají stále zálibu v pestrých výrazných barvách, jejich oblečení obsahuje prvky jako volány, flitry, lesklé materiály. Styl oblékání slovenských Romů, českých a moravských Romů a těch, kteří žili po druhé světové válce v české zemi, se neliší tolik od majoritní společnosti. I tak se lze setkat s netypickými barevnými kombinacemi a výraznými šperky. V osadách ženy i v dnešních letech nosí části typického romského oděvu, jako sukně nebo šátek. Zajímavé u obyvatel osad je, že neznali (někteří stále neznají) některé typy oblečení. Například se nepřevlékali do domácího oblečení, neměli noční oděv nebo také spodní prádlo. Děti nosily oblečení a boty dospělých, v létě často byly bosy. Tím, že Romové vlastnili jen pár kusů oblečení, které často nosili, zanedlouho mohlo vypadat obnošeně a zanedbaně. (Pavelčíková, 2004)

25

3.3 Stravování Stravovací návyky často neodpovídají zdravé stravě ani finančním možnostem dané rodiny. Chybí dostatečný přísun mléčných výrobků, také zeleniny a rostlinných tuků. Nejčastější tepelnou úpravou je vaření. Méně využíváno bývá pečení či smažení. (Nečas, 1995) Romové jsou často braní jako „Ti nečistotní“, ale na rozdíl od většiny ostatních lidí, dle tradice by nikdy nepozřeli dva dny stejné jídlo, to co se jeden den nesní, další den se rozhodně nedojídá, protože už je to nečisté. Pokud bychom se cítili dotčeni, že Rom nedojí oběd, důvodem není, že by mu jídlo nechutnalo, ale má v sobě jakési vnitřní přesvědčení, že slušný člověk nedojídá, aby nevypadal jako bokhalo. (Romano džaniben, 2006)

3.4 Romská rodina U Romů se rodinou myslí široká rodina. V romštině mají na rozdíl od češtiny i pojmenování pro děti sestřenic a bratranců. Tím, že Romové kočovali, nelpěli tolik na okolní společnosti, avšak na členech své rodiny byli závislí beze zbytku. Jednotlivec hraje v rodině podřadnou roli, respektive přizpůsobuje se požadavkům příbuzenské hierarchie. Vlastní samostatná rozhodnutí konzultuje s rodinou, pokud se nepodřídí a nevyhoví názorům rodiny, může být prohlášen za nečistého a z rodinného společenství vyloučen. Toto však už dnes tolik neplatí, jako dříve. Romská rodina se vyznačuje specifickou demografickou strukturou. V rodině se vyskytuje více mužů, a také vyšší počet dětí. U Romů byla vždy vyšší dětská úmrtnost než v majoritní společnosti. (Pavelčíková, 2004)

3.4.1 Vztahy v rodině Rodina naplňovala potřeby Romů, poskytovala jim bezpečí a ochranu, měla i funkci vzdělávací. Chlapci se učili rodinnému řemeslu a dívky se učily starat o domácnost. Hlavní slovo v rodině má muž, muže – otce musí všichni poslouchat, a to i v případě, že se nechová ukázkově. Otec měl hlavní slovo při výběru partnera pro své děti. Pokud rodina strádala z důvodu, že muž neplnil nějakou svou povinnost, byl veřejně kritizován okolím. Po otci měl nejdůležitější pozici nejstarší syn, který v nepřítomnosti otce zastupoval jeho roli. Matka ho respektovala a ostatní děti ho musely poslouchat. Co považuji za důležité, je zmínit postoj Romů ke starším členům své rodiny. Většina starých Romů umírá v kruhu své rodiny, dnes bychom se asi ojediněle setkali s Romy v domovech pro seniory. Tento fakt odráží jejich vztah a především úctu ke svým starším. Váží si 26

jich pro jejich moudrost a pro to, že je vychovali. Staré ženy měly mezi Romy vždy postavení moudré osoby, která díky mnohaletým zkušenostem dokázala vyléčit kdejaký neduh pomocí přírodní medicíny. Ženy mladší měly v rodině podřízenou pozici. Žena měla vždy povinnost projevovat úctu svému muži, poslouchala ho, ctila ho. I dnes se můžeme s tímto v té podobě, kdy žena jde několik kroků za mužem. Na ženě ležela zodpovědnost

setkat

za postarání se o celou rodinu. Měla ekonomicky důležitější pozici, na ní leželo břímě přežití rodiny. Měla na starosti úklid, shánění obživy (pokud byl muž řemeslník, měla na starosti prodej jeho výrobků, jiné ženy vyráběly své vlastní produkty, jako například kartáče, koberce nebo různé ozdoby), dále také často zastávala práce, které svou náročností spíše náležejí mužům, například shánění a příprava dřeva na topení. Vizitkou ženy byly děti. Neplodné ženy to neměly jednoduché, byly litovány, ale občas i k posměchu. Rom měl právo svou neplodnou ženu opustit, protože tím tak jejich svazek nesplňoval svou hlavní roli a to, plození a výchova potomků. Neplodnost páru byla vždy dávána za vinu ženě. (Davidová, 1999)

3.4.2 Děti Co se týče vedení domácnosti, jak už bylo výše zmíněno, bylo to povinností ženy, která ale zapojovala své dcery už od útlého věku. Specifická je i výchova dětí, která je mnohem volnější než u většinové společnosti. Hlavním prostředkem nebylo vnucování poslušnosti, nýbrž napodobování chování starších členů rodiny. Rodiče si většinou přáli, aby prvorozené dítě byl syn (avšak matky v koutku duše doufaly, že prvorozená bude dcera, která by jim později významně pomohla v domácnosti), i později byli chlapci vítanější než děvčátka. Protože dcery většinou od rodiny odcházely za svým manželem do jeho rodiny. A početnější rodiny měly lepší postavení v komunitě. (Pavelčíková, 2012) Romské děti byly vedeny k samostatnosti, bylo to

i nutností, rodiče neměli tolik času, protože dětí měli mnoho. Děti se všemu učily od

dospělých ve své komunitě a zároveň se podílely na společném rozhodování. Co se týče vzdělávání, to donedávna nebylo pro Romy na základě jejich nepísemné kultury důležité. Romské děti často bojují s nároky školy. Nicméně názor rodičů na vzdělávání se v současné době dle výzkumů mění. Sami Romové vyvracejí tvrzení, že by se bránili vlivu školy na své děti, na základě kterého se vzdalují od svých dětí. Ze školy mají obavy z několika jiných důvodů. Jedním z nich je, že náklady na školní pomůcky jsou někdy příliš vysoké. Také se strachují, že se jejich dítě stane obětí šikany. Problémem však je, že děti nikdy neviděli své rodiče pracovat, nevidí tedy důvod, proč je práce důležitá, když se o ně stát postará. Systém sociálních dávek vnímají 27

tedy jako běžný zdroj obživy. (Pavelčíková, 2012) Hübschmannová poukazuje na problém ve vzdělávání Romů. Romové za celou svou docházku nemají možnost se v učebnicích setkat s obrázkem Roma. Nikde není žádná ilustrace tmavého dítěte, se kterým by se romské dítě mohlo ztotožnit, obrázek někoho, v kom by vidělo své rodiče, sourozence. Romské dítě se na rozdíl od českých dětí ve škole neučí ve svém mateřském jazyce. (Hübschmannová, 1999 in Wagner, 2006) Děti Romů mají často problém uspět již v prvním ročníku základní školy. Proto musí ročník opakovat anebo je dítě přeřazeno do praktické školy. Rodiče často sami usilují, aby jejich dítě navštěvovalo praktickou školu. Individuální přístup a pomalejší tempo romskému dítěti vyhovují. Problém nastává v případě, že se později ukáže, že dítě není intelektově zaostalé, ale jeho inteligence je průměrná nebo dokonce nadprůměrná. Přeřazení ze sítě speciálního školství do běžné základní školy je prakticky těžko proveditelné. Velmi častou chybou, které se pedagogové dopouštějí, je usuzování, že romské dítě je stejné jako české dítě, jen je trochu zaostalejší. Protože předpoklad, že stačí, aby dítě rozumělo vyučovacímu jazyku, v případě romských dětí bohužel neplatí. To co smysl rozhodně má je znalost osobnosti romského dítěte a jeho světa. Tyto znalosti však většina pedagogů nemá, a pokud je v průběhu své praxe získá, nemůže je v současném vzdělávacím systému plně využít. (Šišková, 2008)

3.4.3 Manželství Rodiče rozhodovali, kterou nevěstu pustí do své rodiny a naopak do které rodiny pustí svou dceru. Často se sňatky domlouvaly už v útlém věku dětí. Hlavním důvodem bylo zachování dobrých rodinných a přátelských vztahů. Romové v minulosti uzavírali sňatek pouze před svou komunitou, avšak od poloviny 18. stol. byli nuceni různými prostředky k uzavírání sňatku oficiálním úředním způsobem, toto však vždy nebylo dodržováno a Romové se dále uzavírali sňatky svým tradičním způsobem (u některých skupin Romů se tento tradiční způsob stále drží). U některých skupin olašských Romů se drží poněkud svéráznější způsob uzavírání sňatku, který svou povahou připomíná spíše obchod. Tato domluva probíhá mezi otcem nevěsty a otcem ženicha. Cena nevěsty se určuje dle několika kritérií. Posuzovalo se, zda je nevěsta panna, z jaké rodiny pochází, jaký je její věk, samozřejmě určuje cenu také vzhled. Někdy se také posuzovalo, jaké má nevěsta schopnosti, jestli umí zpívat, tancovat a podobně. (s tímto způsobem domlouvání sňatku se lze setkat i v dnešní době). Zvyk, který se dodnes u olašských Romů drží, je únos nevěsty. Nevěsta je unesena rodinou ženicha v případě, kdy její rodina nesouhlasí se sňatkem. Po dobu, kdy je nevěsta v ženichově rodině, probíhá vyjednávání mezi těmito rodinami. Pokud se 28

rodiny nedohodnou, celý případ se může dostat až k soudu. Zejména u olašských Romů bylo časté, že partneři byli druhými či třetími bratranci. (Pavelčíková, 2012) Romská svatba byla velkou a hlavně nákladnou událostí a rodina musela našetřit, aby pohostila všechny přítomné hosty. V dnešní době mají romské svatby spousty prvků z majoritní společnosti. Například vybírání peněz pro novomanžele. Po svatbě odchází nevěsta do rodiny manžela (není to však pravidlem) a je pod výchovou tchyně a svých švagrových. Nevěsta to následujících pár let neměla v rodině příliš jednoduché, stála na poslední příčce, musela respektovat manžela, tchyni, švagrové a samozřejmě i ostatní členy rodiny. Toto postavení se většinou zlepšilo s prvním narozeným dítětem. Období očekávání potomka bylo pro budoucí matku obdobím zákazů a příkazů. Mezi Romy existovalo spousty pověr, které se vázaly právě k době těhotenství. Například, pokud se těhotná žena podívala na něco ošklivého, ať už na zvíře (žába, had) nebo na člověka, který byl nějakým způsobem v očích Romů odpudivý, mělo se jí narodit ošklivé dítě. Těhotná žena nesměla chodit na pohřeb, aby její dítě nebylo smutné, ale měla se věnovat radostným aktivitám, jako je zpěv nebo tanec. Pokud by se zadívala do ohně

a zároveň se dotkla svého těla, zůstala by jí na těle skvrna. Tyto zákazy a příkazy vždy

předávala starší generace té mladší. V těhotenství měla žena mnoho výhod. Mohla jíst, na co měla chuť, pokud se pohybovala po osadě, ostatní rodiny jí zvaly ke stolu, aby se najedla. Spousty zvyklostí se váže i s narozením dítěte. Například olašští Romové, aby zajistili dítěti život v bohatství, vykoupali narozené dítě ve vodě, kde byly šperky či peníze. Poté ho chvíli přidrželi nad ohněm a pak jako prvnímu ho ukázali jeho otci. Doba šestinedělí byla považována za nečisté období, matka nesměla vařit, prát či jakýmkoli jiným způsobem se starat o domácnost. (Lázničková, 1999)

3.4.4 Smrt a pohřeb Nejvíce tradičních zvyků se váže s pohřby. Tyto zvyky byly dodržovány, aby zemřelí neměli důvod vrátit se a škodit pozůstalým. Romové věřili, že pro umírajícího přichází někdo ze zemřelých, kterého vidí jenom člověk na prahu smrti. Zemřelému se do hrobu ukládaly jeho oblíbené předměty. Také bylo zvykem, že se rodina zbavila veškerého majetku zemřelého, i když byl hodnotný a rodina ho potřebovala. Smutek ze smrti rodina držela zpravidla celý rok. Ženy se odívají do černé barvy a pozůstalí se vyhýbají zábavám. Ve významné výroční dny je jídlo připravováno i pro zemřelého. Dodnes se můžeme setkat u některých olašských Romů s tím, že si pozůstalá žena a dcery ostříhaly vlasy. (Davidová, 1999) 29

Pohřební tradice se člení do tří fází. V první fázi, kdy ještě onen člověk nezemřel, ale vše nasvědčuje tomu, že zanedlouho tomu tak bude. V této fázi se člověk připravuje na odchod ze světa, ale je tu také úsilí smrt nějakým způsobem zvrátit nebo ji alespoň oddálit. Součástí této fáze jsou věštby, předpovědi a také různá znamení. Druhá fáze je časově bezprostředně po smrti před pohřbem. Tato fáze je výrazně ovlivněna strachem ze zemřelého. Existuje řada tradičních úkonů, které mají pozůstalé ochránit před zemřelým. Zemřelý je purifikován a jeho vlivu je zabraňováno magickými prostředky. Fáze třetí se týká uložení zemřelého do hrobu, o který by dle romských tradic mělo být pečováno. Dle některých tradic se zemřelý třetí den po pohřbu přijde se svými příbuznými a blízkými rozloučit. Jiné pověsti zase vyprávějí, že zemřelý přijde pouze v případě, že mu příbuzní nevystrojili pohřeb dle jeho přání nebo mu do hrobu nebyl uložen oblíbený předmět. Zemřelý se může vracet i z jiných důvodů, například pokud nemá čisté svědomí, trápí ho nějaký nevyřešený problém, který nedá jho duši možnost pokojně odejít. Návštěvy mrtvých jsou pro Romy nežádoucí a snaží se jim všemi možnými způsoby bránit. Tito mrtví jsou považováni za démony a Romové je nazývají mulo. Většina Romů věří, že muly existují a komunikují s nimi. Mulo má dle romských tradic několik funkcí. 1. Mulo přichází pro umírajícího člověka, aby ho doprovodil do posmrtného života, na který většina Romů věří. Tento mulo bývá již zemřelým příbuzným umírajícího. 2. Mulo může předem informovat, že někdo z rodiny či blízký brzy zemře. Také může živé varovat před blížícími se těžkými časy. 3. Ač by se mohlo zdát, že předcházející dvě funkce muly jsou pozitivní, je tomu naopak. Romové se jich bojí, protože je straší, vyhrožuje či vyčítá. Zjevení muly může mít několik podob. Může se živému zjevit v podobě za svého pozemského života. Tato forma zjevení je nejčastější při varování před blížícím se neštěstím. Mulo se může zjevit ve snu. Mulo může živým dát vědět o své přítomnosti různými znameními (skřípe podlaha, aniž by bylo někoho vidět, jsou slyšet kroky, bez zjevné příčiny padají předměty). Posledním způsobem je, že se zjeví v podobě nějakého zvířete. Touto formou zjevení živé jak varuje tak trestá. Pokud jde o varování před blížící se smrtí někoho z rodiny, bere na sebe mulo nejčastěji podobu ptáka. Živý ale mají ze zemřelých nejenom strach ale i respekt. Někteří Romové mají z návratu zemřelého strach, pokud s ním nemá vyřešený nějaký spor. Proto je časté že za umírajícím přicházejí zástupy lidí, ne kvůli tomu, aby se se zemřelým rozloučili, ale aby urovnali 30

spory

a získali vnitřní klid. Aby se rodiny ochránily před příchodem muly, nějakou dobu

po pohřbu nepřetržitě svítí, protože věří, že to muly odradí. Ale přesto se pozůstalí na příchod zemřelého připravují. Třetí den po pohřbu mu zpravidla na stůl nachystají jídlo a pití a očekávají nějaké znamení, zda je mula navštívil. (čsp Dingir, 2003)

4. POSTAVENÍ ROMŮ V NAŠÍ SPOLEČNOSTI V této kapitole bych chtěla nastínit postavení Romů v naší společnosti. Romové v České republice představují menšinu, proto v první řadě bude vysvětlen pojem menšina. Poté se budu zabývat problémem sociálního vyloučení, kterým jsou Romové ohroženi. Důvody, proč tomu tak je, proč se Romové za celá ta století nedokázali přizpůsobit západnímu světu a jsou v očích společnosti stále vnímáni, jako ti problémoví vysvětluje advokátka Klára Samková. Samková se domnívá, že Romové čelí existenciální krizi, která ovlivňuje jejich chování. 4

4.1 Menšina Definic menšin můžeme v odborné literatuře najít mnoho. S trochou nadsázky lze říct, že definic menšin je tolik co badatelů, kteří se touto problematikou zabývali. Menšinu nemůžeme vysvětlit pouze tím, že se jedná o skupinu obyvatel, která je početně menší než jiné skupiny ve společnosti. Tento náhled je příliš zjednodušený. Menšina se vymezuje od většiny spíše specifickými vztahy uvnitř skupiny. Soydan a Williamsová jsou toho názoru, že není důležité, jak je konkrétní skupina početná, ale jádro při definování menšiny tkví v mocenském vztahu. (Navrátil, 2003) Dříve, zhruba do 50. let 20. stol. se nejčastěji menšiny dělily do tří skupin, národnostní, rasovou a náboženskou. Později vyvstala otázka, kam zařadit homosexuálně orientované jedince nebo třeba osoby se zdravotním postižením. Pojem rasová menšina má i po letech jistý stín nacistické ideologie, proto bývá někdy nahrazována pojmem etnikum. Označení etnická menšina bývá používána u těch skupin, které nemají vlastní stát, jak je tomu například u Romů. Náboženská menšina je poměrně snadno vymezitelná, ale vyskytuje se zde spousta odchylek, které mají za následek rozbroje mezi skupinami, které jsou považovány za jeden celek, vyznávající totéž. Z roku 1930 pochází definice menšiny, kterou vymezil mezinárodní soud: „Skupina osob, které žijí v dané zemi či oblasti a mají svou vlastní rasu, náboženství, jazyk a tradice a jsou spojovány 31

s touto identitou rasy náboženství, jazyka a tradicí v pocitu solidarity s ohledem na zachování tradic, na vykonávání náboženství, na zajištění výchovy a vzdělávání dětí v souladu a tradicemi své rasy a na poskytování vzájemné pomoci.“ (Petráš, Petrův, Scheu,

s duchem

2009 in Petráš, 2012, s. 15). Současná česká právní úprava nemá přesně vymezený pojem menšina. V listině základních práv a svobod je psáno o národnostních a etnických menšinách, aniž by se odborníci shodli, co pojem etnikum znamená. (Petráš, 2012).

4.2 Sociální exkluze Romové předsudky

se

stále

ocitají

na

okraji

společnosti.

Jejich

komunita

je

obestřena

a stereotypy a tím jsou ohroženi sociální exkluzí. Navrátil (2003)

pojednává o skupinách lidí, kterým hrozí sociální vyloučení, mezi ně patří: mladí rodiče s dětmi, osamělí rodiče, osoby s dlouhodobými zdravotními problémy, lidé se zdravotním postižením, lidé v důchodovém věku a svébytnou skupinou jsou etnické a jiné menšiny. (Navrátil, 2003) Sociální vyloučení nebo také sociální exkluze má mnoho podob, a jedná se o vážný a aktuální problém dnešní doby. Sociální exkluze má i prostorový charakter, to znamená, že se nejedná pouze

o vyloučení sociálního charakteru, ale i o jakési vytlačení do vyhraněných lokalit.

Může se tak dít záměrně i nezáměrně různými ekonomickými a sociálními procesy. (Mareš, Horáková, Rákoczyová, 2008) Sociální exkluze znamená pro jednotlivce, že má omezené možnosti a šance dostupné většině společnosti. Menšiny, které se ve společnosti setkávají s opovrhováním případně s diskriminací, prožívají strach, pocity méněcennosti či křivdu. Tak je tomu i u Romů. Známý český psycholog Pavel Říčan uvádí „Laici, kteří s nimi přicházejí do styku, vidí často jen nápadnou kompenzaci tohoto pocitu zdůrazňovaným sebevědomím, arogancí, předváděním reprezentativního automobilu, apod.“ (Říčan, 1997 in čsp. Psychologie, 2009, s. 17)

4.3 Romové v naší společnosti Tématu postavení Romů v české společnosti se věnuje advokátka Klára Samková. Upozorňuje na ten fakt, že Romové mají nepřímo zamezeno v možnosti spolupodílet se na moci a to ani v procentu, které odpovídá počtu Romů v České republice. Pro názornější představu uvádí konkrétní čísla. Pokud vezmeme počet obyvatel v České republice (10 mil.) a vypočteme z něj procento Romů (300 tis.), tedy za předpokladu, že operujeme se zaokrouhlenými čísly, vyjde 32

nám, že u nás je 3% Romů. To znamená, že v poslanecké sněmovně, kde je 200 členů by mělo být šest Romů. V senátu, ve kterém je 81 senátorů by tedy měli být dva Romové. I přes tyto výsledky tomu tak není. Dokonce ani v zastupitelstvech v obcích, kde žije větší procento Romů, většinou nebývá zastupitel romského původu ani jeden. Je tedy zřetelné, že Romové jsou odtrženi od participace na veřejném dění. Nabízí se ale námitka, jak je možné, že pocity méněcennosti mají Romové a ne také jiní příslušníci menšin v naší zemi. Například osoby vietnamského původu žijící v naší zemi nemají příliš aktivní snahu prosazovat své zájmy na vyšších postech ve vedení státu. Důvod vidí Samková v tom, že Vietnamci mají svůj stát, kde byli považováni za majoritu, mají svou kulturu, své hodnoty a znají svou identitu, vědí, kam patří. (Samková, 2011)

4.4 Existenciální krize Romů Samková předkládá tezi, že se Romové musí vypořádat se základními existenciálními úzkostmi, které vznikly na základě toho, že Romové po tisíciletí bojují s nejistotou přežití a ohrožením vlastní duševní integrity. Samková uvádí, že romský národ trpí posttraumatickou stresovou poruchou, která se projevuje v podobě nelogického a těžko akceptovatelného chování. Tato porucha je způsobena tím, že Romové musí přijmout fakt, že jsou Romové, jakmile se s touto skutečností vyrovnají, „mohou začít pracovat na odstranění všech svých determinujících úzkostí, které opakovaně prožívá každá generace, vystavovaná vždy znovu a znovu existenciálnímu ohrožení; transgenerační přenos úzkostí minulých generací pak úzkosti a traumata nově přicházejících generací opakovaně posiluje“. (Samková, 2011, s. 10) Aby Romové zmírnili stresující existenciální faktory, osvojili si takové vzorce chování, které jsou pro společenskou většinu těžko akceptovatelné a Romům nedovolují vyprostit se ze sociálního vyloučení. Nicméně toto nežádoucí chování jim zachovává jejich duševní integritu a sytí jejich psychické potřeby. V majoritní společnosti se často objevuje tvrzení, že Romové netvoří jednotný národ, takže s nimi nelze jako s národem pracovat. Ale pokud si vezmeme charakteristické atributy národa (společný jazyk, kultura, hospodářský život a obývané území), Romové vše splňují kromě atributu obývaného území. Definicí národa je samozřejmě více, ale jeden atribut není většinou zmiňován, a to zda se Romové jako národ sami subjektivně cítí či nikoli. Dále Samková (Samková, 2011) uvádí, že kromě výše zmíněných atributů národa spojuje Romy niterné prožívání anebo jak přímo uvádí „vnitřní mentální prostor“ (Samková, 2011, s. 14) Vnitřní prožívání jednotlivých Romů je natolik shodné, že můžeme zobecnit, pokud vezmeme jednu 33

vlastnost, která je vnímána jako romská, můžeme ji nalézt u jednotlivce, který je příslušný k romské menšině. Pokud podrobněji rozebereme jejich mentální prostor, dospějeme nejenom k předvídatelným jungovským archetypům, ale také ke sdíleným základním existencionálním úzkostem, které definoval Irvin D. Yalom. (Samková, 2011) Podle Yaloma člověk čelí čtyřem základním úzkostem: 1. Strachu ze smrti 2. Strachu ze svobody 3. Strachu z osamělosti 4. Strach ze ztráty smyslu života. (Yalom, 2006)

4.4.1 Strach ze smrti Smrt pro Romy neznamenal odpočinek nebo úlevu, protože zařídit pohřeb nebylo pro Roma nic jednoduchého, proto v sobě mají trauma ze smrti. V minulosti jim byl pohřeb na hřbitovech odepřen, protože neměli vlastnické právo na půdu. Měli možnost místa v neatraktivních hřbitovních místech, poblíž márnice nebo kostnice. Tato půda také byla bez křesťanského výkropu. Tomuto čelili až do 19. stol, nicméně ještě ve 20. stol. se toto dělo v některých evropských zemích. Měli strach z neuctění těla pohřbeného. Pohřeb nebyl nebezpečnou záležitostí pouze pro pohřbívaného, ale také pro pohřbívající, kteří se báli napadení. Samková dále popisuje, že Romové pohřbívali své blízké v noci v lesích a aby hrob nebylo možné odhalit a zhanobit, mrtvého pohřbívali ve stoje. Také popisuje zajímavý fakt, se kterým se můžeme setkat například v Brně, kdy si olašští Romové kupují nejatraktivnější hroby po majetných Němcích. Chtějí tak svým blízkým zajistit důstojný odpočinek, který jejím předkům byl tak upírán. Aktuální kauzou je otázka koncentračního tábora v letech u písku. Místo aby zde bylo pietní místo, kde by Romové mohli uctít památku svých předků, nachází se zde páchnoucí vepřín. Romové interpretují smrt jako fakt, kterým si člověk rozhodně nemůže nijak polepšit, stejně jako si nelze polepšit životem. Proto mají v sobě zabudován strach ze smrti, z jehož spárů nelze uniknout ani smrtí ani životem. Tento strach ovlivňuje každého jedince. (Samková, 2011)

4.4.2 Strach ze svobody Vzhledem k tomu, že Romové byli a jsou považováni za nejsvobodnější národ, nabízí se proto otázka, zda mají ve svém nitru opravdu úzkost ze svobody a zda je tato úzkost ovládá a bráním

34

jim v rozvinutí celého svého potenciálu. Samková svobodu člení dle slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost na pět okruhů: 1. svoboda ovlivňovat svůj život 2. samostatnost a nezávislost 3. možnost volby pobytu a svoboda pohybu 4. svoboda jako stav před uzavřením sňatku 5. stav bezstarostnosti. V první oblasti Romové vždy svobodu neměli. Míra osobní svobody byla buďto ovlivňována majoritní společností nebo nejbližšími příbuznými (například ve věci domlouvání, nebo alespoň doporučování sňatku rodiči). Samková také poukazuje na fakt, že nesvoboda Romů v této oblasti trvá doposud, a to v podobě Agentur pro sociální začleňování v romských lokalitách. Tedy, že politika našeho státu vůči Romům není na základě jejich pochopení a respektu kultury a odlišných hodnot, ale na sociální práci s nimi a jejich přizpůsobení našemu obrazu.(Samková, 2011) Další oblastí je svoboda v podobě samostatnosti a nezávislosti. Svobodu nezávislosti Romové nenaplňují, nemají žádný svůj autonomní útvar, který by mohli považovat za svůj stát, v podstatě všude jsou jako hosté. V mnoha titulech pojednávajících o Romech se můžeme setkat s pojmem „hostitelská země“. S oblastí svobody pohybu souvisí známý fenomén kočování, který je pro Romy tak charakteristický. Od 11. listopadu 1958 platil u nás zákon č. 74/1958 o trvalém usídlení kočujících osob. Tento diskriminační zákon výrazně zasáhl do života Romů. Nepostihl pouze v té době kočující Romy, ale také ty Romy, kteří se pohybovali mezi rodinou a prací, kterou měli mimo domov. Romové byli nuceni přestěhovat se do přiděleného bytu a docházet do určeného zaměstnání. Kdo toto neakceptoval, byl sankciován většinou v podobě trestu odnětí svobody. Tento zákon byl zrušen až v roce 1998. Když zabrousíme ještě dál do minulosti, kdy od roku 1848 platilo tzv. domovské právo, což zjednodušeně znamenalo, že když osoba pobývala po určitou dobu na území obce (nejdříve čtyři roky, poté deset let, v Uhrách dva roky a další podmínkou bezúhonnost), měla právo na minimální obecní sociální zajištění a toho tehdejší kočovní Romové nemohli dosáhnout. (Samková, 2011) Zajímavý je názor názor Pavla Říčana, který se zabývá problematikou soužití Romů s českou majoritou. Na otázku zda se cítí natolik ohroženi, že jsou schopni se i s malými dětmi sbalit a odejít do neznáma, opustí tu vše, odpovídá: „Nesmíte zapomínat na prastarou tradici kočování, ani na nedávnou minulost. Vždyť většina 35

našich dnešních Romů se do Čech přistěhovala nebo byla násilně transportována během poválečných let z východního Slovenska. Nezapustili tady kořeny ani nezískali pocit domova. Dodnes se tu většina z nich cítí jako cizinci. Takže se sbalit a odejít úplně jinam pro ně není vůbec tak těžké. Zvlášť když nejspíš jdou opravdu za lepším.“ (Říčan, in čsp. Psychologie, 2009, s. 17)) Čtvrtým možným výkladem svobody je svoboda jako stav před uzavřením sňatku. Romové uzavírali sňatek odlišněji, než tomu bylo v majoritní společnosti. Dřívější společnost znala a praktikovala jak občanský tak církevní sňatek. Ale později byl uplatňován pouze církevní sňatek, který Romům nebyl umožněn (kvůli neusedlému způsobu života). Romové tedy uzavírali sňatek pouze před svou komunitou. Proto v očích majority byli vnímáni jako nesezdaní. Děti narozené v nesezdaném manželství měli odlišnou, respektive horší pozici než děti ve svazku stvrzeném manželskou smlouvou. Proto se Romové hned po narození ocitli v nevýhodném postavení ve společnosti. (Samková, 2011) Poslední oblastí svobody je svoboda jako stav bezstarostnosti a neomezenosti (různými povinnostmi). Zde Samková poukazuje na Romy, kteří jsou závislí na návykových látkách, Romy, kteří jen pobírají sociální dávky a nechají se tak doslova život státem, Romy, kteří se jen „poflakují“ a nic kloudného nepodnikají. Toto by se mohlo zdát jako bezstarostný život a tedy svobodný život. Ale tato bezstarostnost není věcí svobodné volby, Romové si nevybrali tento způsob života. (Samková, 2011) Závěrem lze říct, že Romy nelze tedy považovat za svobodný národ, přičemž některé aspekty nesvobody si vytváří sami, něco je určováno dalšími členy komunity. (Samková, 2011)

4.4.3 Strach z osamělosti V předchozí podkapitole, jejímž závěrem bylo, že Romové nejsou svobodní, vyvstává otázka, proč tedy zůstávají v této komunitě. Odpovědí je, že otázka Romství není jen sdílení stejných úzkostí, ale Romové se také liší od majority svými fyzickými znaky a pouhé opuštění své komunity neznamená, že již nebudou nadále vnímáni jako Rom. Projevy existenciální osamělosti u Roma můžeme rozdělit do tří oblastí. 1. odloučení od majority a od země, ve které žije 2. odloučení od vlastní komunity 3. možnost či nemožnost využívat své schopnosti 36

O vyloučenosti Romů z majoritní společnosti je věnována celá kapitola 4.3 Romové v naší společnosti, z toho důvodu se této oblasti nebudu více věnovat. Druhým projevem existenciální osamělosti je odloučení od romské komunity. Tím, že Romové jsou odloučeni od majoritní společnosti, jsou v podstatě závislí na vlastní komunitě a to, ať je jakákoli. Pokud jsou Romové z jakéhokoli důvodu odloučeni od své komunity, vnímají tuto skutečnost jako úzkostný stav. Cítí potřebu „znovupřipojení“ se do komunity a to i za předpokladu, že mohou ztratit postavení ve společnosti. Třetím projevem osamělosti je možnost či nemožnost využívat své schopnosti v každodenním životě. Potřeba využívat své schopnosti patří mezi základní lidské potřeby. S jistou nadsázkou lze říci, že vzdělání je jakousi vstupenkou do společnosti. Proto tedy ne vždy je touha po vyšším vzdělání motivována finanční odměnou, hnací silou je zde i představa lepší pozice ve společnosti. Samková uvádí, že důvodem, proč Romové odmítají vzdělání je jejich určitá rezignovanost. Nevěří, že by jim vzdělání mohlo nějak vylepšit společenské postavení. Nemožnost využít svůj potenciál může vést k negativnímu fenoménu nudy. Znuděný člověk nejeví zájem o aktivity každodenního života. Člověka, který se potácí v nudě, jen velmi obtížně nadchneme pro nějakou činnost. Nuda a celková otupělost může mít i vliv na vytrvání ve výkonu nějaké činnosti. Například pravidelné chození do zaměstnání nebo do školy. (Samková, 2011) To, že se Romové ve většinové společnosti cítí nepřijímaní a osamělí, může vést až k patologickému lpění na vlastní komunitě. (Samková, 2011)

4.4.4 Strach ze ztráty smyslu života Ztráta smyslu života neumožňuje život prožívat naplno, Jung takový to život Beze smyslu přirovnává k nemoci. (Jung, in Samková, 2011) Smysl života souvisí s původem Romů. Romové po svém původu pátrají jednak z vlastní aktivity formou genetických výzkumů. Dále formou jazykových rozborů. Podle zakladatele logoterapie Frankla lze zřetelně vidět na chování Romů ztrátu smyslu života. Ve dvou stádiích ztráty smyslu života je možné vysledovat konkrétní projevy typické pro chování Romů. První stádium tzv. existenciální vakuum, které se projevuje apatií, pocity nenaplněnosti, znuděnost a nechuť do života. Druhé stádium existenciální neuróza na sebe bere podoby patologického hráčství, závislostech na návykových látkách, chování, které je v rozporu s platnými právními normami trestného zákona, atd. (Samková, 2011) Romové se tedy nacházejí v existencionální krizi. Vnitřně vnímají, že je příliš malý rozdíl mezi životem a smrtí, mezi svobodou a nesvobodou a nestojí za to vynakládat úsilí za tento nepatrný rozdíl bojovat. (Samková, 2011) 37

5. POSTOJE A PŘEDSUDKY VŮČI ROMŮM Vzhledem k tomu, že se tato práce zabývá psychologickými aspekty romské problematiky, považuji za nezbytné otevřít téma předsudky. Romské etnikum je často obětí předsudků, v této kapitole budou nejdříve vysvětleny pojmy, se kterými budu dále operovat a následně se budu zabývat konkrétně předsudky vůči romské komunitě a možnými návrhy řešení tohoto problému. 5

5.1 Postoje Pojem předsudek se pojí se slovem postoj. Termín postoj byl poprvé použit v odborném textu W. J. Thomasem a F. Znanieckim v roce 1918 ve známé studii o polských sedlácích v Americe. (Novák, 2002). Existuje několik definicí pojmu postoj. Například Krech, Crutchfield a Ballachey v roce 1962 uvedli tuto definici: „ Postoje jsou stabilní systémy pozitivního nebo negativního hodnocení, emočních pocitů a technik jednání týkajícího se sociálních cílů. (Krech, Crutchfield, Ballachey, 1962 in Hayessová, 2009). Další definice zdůrazňují, že postoje mají tři základní rysy, jsou naučené (v tomto bodě se však někteří odborníci neshodnou, například Eysenck a Wilson (1975) jsou názoru, že postoje jsou z velké části vrozené), konzistentní a týkají se pozitivních nebo naopak negativních reakcí na určitý jev nebo osobu či jiný objekt. Fischbein a Ajzen zdůrazňují rozdíl mezi postoji a názory. Zásadním rozdílem je, že názor je výrok, který považujeme za správný, zatímco postoj již obsahuje hodnocení, projevuje se náš vztah k určité záležitosti. (Fischbein, Ajzen, 1975 in Hayessová, 2009).

5.2 Předsudky Na internetových stránkách projektu Multikulturní výchova v Olomouckém kraji vysvětlují předsudky jako

přisuzování

vlastností

člověku,

bez

toho

aniž

bychom

ho

znali.

(www.multikulti.cz) Jak už bylo výše zmíněno, předsudek se pojí s postojem. Hayesová uvádí, že předsudek je „fixovaný předem zformovaný postoj k nějakému objektu projevující se bez ohledu na individualitu nebo povahu tohoto objektu“ (Hayesová, 2009, s. 121). Předsudky mohou být dvojího charakteru, negativní a pozitivní. Příkladem pozitivního předsudku je smýšlení o všech obyvatel Moravy jako o pohostinných a velmi přátelských lidí. Negativní předsudky bývají často 38

vůči lidem se zdravotním postižením, či příslušníkům menšin. Odborníci však směřují svůj zájem především na negativní předsudky, protože mohou mít nedozírné následky. Allport popsal v roce 1954 stádia vývoje etnických předsudků. Tato stádia obsahují 1. Očerňování – zde se jedná o určité náznaky nepřátelského chování v podobě pomluv, propagování rasistických myšlenek 2. Izolace – snaha izolovat příslušníky etnické menšiny od majoritní společnosti, vznik ghett 3. Diskriminace – upírání občanských práv v různých podobách zamezování přístupu (zaměstnání, platové ohodnocení, bydlení) 4. Tělesné napadení – násilí vůči lidem a jejich majetku 5. Vyhlazování – násilí zaměřené na celou skupinu lidí (Allport, 1954 in Hayesová, 2009) Tato stádia plně vystihuje situace ve 20. stol., kdy byly nepřátelské postoje namířené proti Židům. I zde nejprve vše začalo nacistickou propagandou o příživnictví Židů, později byla snaha izolovat je. Vznikala tak Židovská ghetta, například ve Varšavě, Krakově, či Terezíně. Později jim byla upírána jejich základní práva, měli zamezený přístup například do árijských restaurací. Vše vyvrcholilo v noci z 9. na 10. listopadu, tato noc je známá jako Křišťálová noc. Tuto noc byly zabity desítky Židů a tisíce jich bylo poté deportováno do koncentračních táborů. Později v podobě „Konečného řešení“ byla snaha o úplné vyhlazení Židovského etnika. Ardrey (1966) zastává názor, že jedním ze základních instinktů člověka je ochrana teritoria. V důsledku toho se projevuje rasová nesnášenlivost, konflikty, které mohou zapříčinit vznik války. (Ardrey, 1966 in Hayesová, 2009). Předsudky jsou podmíněny mnoha faktory, jedním z nich je například výchova, ale dále také kultura. Například teorie obětního beránka říká, že předsudky jsou mnohdy silnější v sociálně deprivovaných oblastech. Nebo jinak řečeno, předsudky jsou výraznější díky procesu výběru obětního beránka. Další teorií je Realistická teorie konfliktu, kterou formuloval Sherif. Tato teorie založena na tvrzení, že předsudky vzniknou v případě, když dvě skupiny soutěží o tentýž cíl. Aronson a Osherow popisují experiment, který provedl kdysi jeden učitel ve své třídě. Jednoho dne svým žákům oznámil, že hnědooké děti jsou nadřazené a privilegované a představují tedy „vládnoucí třídu“. Děti s modrýma očima byly zase zařazeny do nejnižší vrstvy třídy, měly svá místa vzadu ve třídě, měly kratší vyměřený čas na hry a úplně na obědy mohly až poslední. U modrookých dětí šlo později vysledovat zhoršení prospěchu a mimo to také nižší sebehodnocení. Naopak u hnědookých dětí se objevovala arogance, a opovržlivé chování vůči 39

modrookým dětem. Druhý den se role obrátily, modrooké děti byly nadřazené a hnědooké byli tou nejnižší, vzadu sedící neprivilegovanou vrstvou. A bylo možné vidět tytéž projevy chování

u obou skupin dětí. Tento experiment byl mnohokrát opakován. Lze tedy tvrdit, že

institucionalizovaná diskriminace může vyvolávat určité typy chování, které se na první pohled mohou zdát, že souvisejí s osobnostními charakteristikami. Toto chování se může projevovat nižším výkonem, který můžeme často vysledovat u příslušníků utlačovaných společenských skupin. (Hayesová, 2009) Další teorií podmíněnosti předsudků je Autoritářská osobnost. T. Adorno, E. Frenkel - Brunswik, D. Lewinosn a R. Sanford ve svém díle The autoritharian personality zdůrazňují, že předsudky vycházejí z typu osobnosti. Autoritářská osobnost je ve svých rysech v podstatě predisponována k předsudkům. Děti rodičů, kteří prosazovali velmi tvrdou disciplínu, v sobě měly agresivní pocity, které nemohly kvůli výchově vyjádřit. Skrytá potlačená agresivita a nepřátelské pocity vůči autoritě se mechanismem sublimace projeví v přístupu a chování vůči slabším objektům. (Výrost, Slaměník, edc., 2008) pro autoritativní typ osobnosti je dle výzkumu, který proběhl v USA, typické: 1. Antisemitismus, protičernošské postoje. 2. Etnocentrismus a upřednostňování vlastní rasy či národnosti, také projevy nepřátelského či nesnášenlivého chování vůči jiné rase, národnosti. 3. Dogmatismus, rigidita, chybí smysl pro humor. 4. Konzervatismus, určitá ustrnulost a nechuť ke změnám (např. politického uspořádání). (Novák, 2002) Míru autoritářství lze i změřit. Adorno vytvořil test k měření autoritářství (F-scale). U lidí, kteří mají vysoký skór, mají vysoký předpoklad k předsudkům. Teorie autoritářské osobnosti dokáže tedy vysvětlit, proč je ta která osoba náchylnější k předsudkům, nicméně jako jiné teorie má i tato svá omezení. Nedokáže totiž vysvětlit, proč se předsudky a předpojatost stane záležitostí celé sociální skupiny. (Hayesová, 2009) Existují i další teorie, které zdůrazňují různé další aspekty. Bethelehem formuloval v roce 1985 deset principů etnických předsudků: 1. Tento princip hovoří o existenci dvou druhů předsudků, z nichž jeden je založen na charakteru osobnosti a druhý na špatné informovanosti 2. Vznik stereotypu je založen na špatné informovanosti o dané osobě, jevu či vlastnosti

40

3. V případě soutěžení dvou skupin lidí se z diskriminace členů vnější skupiny oproti členům vnitřní skupiny stává společenská norma 4. Trvání předsudků je závislé na trvání společenských norem, v případě, že se mění společenské normy, mění se i předsudky 5. Děti jsou schopné vnímat rozdíly mezi etnickými skupinami od útlého věku 6. Děti přejímají předsudky ze svého nejbližšího okolí (rodiče, další příbuzní) 7. V různých skupinách mohou být různé okruhy lidí, proti kterým jsou předsudky namířeny 8. Úroveň vzdělání, inteligence a příslušnost k určité sociální vrstvě negativně souvisí s předsudky 9. Předsudky si mohou sami vytvářet důkazy a to naplněním sebe sama. 10. Většina členů společnosti ví o předsudcích, které jsou v jejich společnosti akceptované (Hayesová, 2009)

5.2.1 Předsudky o Romech Předsudky vůči Romům panují ve společnosti z více důvodů, jednak kvůli špatné informovanosti, dále také kvůli strachu z neznáma v neposlední řadě také kvůli nepochopení jejich kultury. Romové jsou odlišní od majoritní společnosti, mají jiný jazyk, svou osobitou kulturu, jiné hodnoty, jiný způsob k získávání obživy, jinou historii a v neposlední řadě jsou odlišní i svým vzhledem. (Šišková, 2008) Pokud přistupujeme k nějakému pro nás neznámému tématu, máme tendenci jej posuzovat jednolitě. Pavel Pekárek uvádí osm oblastí ze života Romů, se kterými se nejčastěji pojí předsudky: 1. Formy usídlování a bydlení 2. Formy ekonomických aktivit včetně kriminality 3. Problematika zdraví a hygieny 4. Problematika výchovy a vzdělávání 5. Výskyt nežádoucího a rizikového chování 6. Uzavřenost romského etnika vůči majoritě 7. Antropologické odlišnosti (Pekárek, 1997, s. 14-15, in Štěpařová, 2009) Agentura STEM (Středisko empirických výzkumů) v roce 2011 provedla výzkum, jehož výsledky jasně ukazují, že Roma za souseda by přijalo pouze 14% občanů. S Romy není někdy příliš lehké vyjít. I když s Romy nemají osobní zkušenost všichni lidé z majoritní společnosti, stejně podléhají předsudkům a zobecněným pohledům na Romy. Například americký 41

umělec

a spisovatel Jan Yoors uvádí, že častým stereotypem o Romech je, že všichni vedou

zahálčivý

život,

v jižní

jsou

výrazně

nečistotní

a

kradou.

Téměř

všichni,

kteří

vyrostli

a jihovýchodní Evropě byli od dětství varováni, aby se vyhýbali Romům,

protože kradou děti. Přitom neexistoval jediný autentický případ, kdy příslušník romského etnika ukradl někomu dítě. Jediné zmínky o něčem takovém jsou, když chlapci utíkali z domova proto, aby mohli cestovat s Romy. Ale zde se nejednalo o krádež ale o dobrovolné rozhodnutí chlapců. Příklad pozitivního předsudku je zažité tvrzení, že Romové jsou volnomyšlenkářští, muzikální, veselí a romantičtí, ani toto však není příliš pravdivé. (Yoors, 1987)

5.2.1.1 „Všichni Romové jsou stejní“ Romové jsou nešťastní z toho, že jsou posuzováni většinovou společností jako jednolitá skupina. Přitom se romský národ dělí do několik subetnik. Mezi romskými subetniky jsou propastné rozdíly, mají často odlišné tradice, historii a příliš spolu nekomunikují. Jenom na našem území se vyskytují v hojnějším počtu minimálně tři subetnika. Jsou to čeští a moravští Romové, Slovenští Romové, Olaši a také němečtí Sinti. Čeští a moravští Romové žijí usedleji a jsou na jiné úrovni než Romové ze Slovenska, kteří stále v hojném počtu obývají osady. Olaši jsou nejuzavřenější skupinou Romů, uchovávají si tradice a ve většině olašských rodin se mluví výhradně romsky. Toto však nejsou jediná romská subetnika, existují další Romové, například američtí. Tito Romové zase pořád kočují. Jednak z důvodu, že chtějí být přítomni na nějaké oslavě, ale také že si atraktivní místa, kde by mohli věštit budoucnost. Ve Francii zase žijí Romové, španělští Cikáni a Manušové (kteří jsou známí v Německu jako Sinti). Sinti se velmi často připojují k aktivitám letničních církví. Sinti se živí prodejem cetek lidem neromského původu, je mezi nimi hodně muzikantů, což u ostatních etnik není pravidlem. Rumunští Romové jsou mezi Romy známí jako Bojaši. Tito Romové představují zvláštní skupinu, která se nachází i mimo oblast Balkánksého poloostrova. A exituje mnoho dalších subetnik, jako jsou britští Romové, Ludari (Bojaši, kteří se asimilovali v ameriské Louisianě, atd. (Cohn, 2009)

5.2.1.2 „Romové se nechtějí vzdělávat“ Vzdělávání dle romských představ a našich představ se liší. V naší společnosti je vzdělávání zajišťováno institucionalizovanou formou, jinak je tomu u Romů. Romové, kteří byli po dlouhá staletí kočovným národem, vzdělávání řešili tak, že se děti učili od dospělých. Ale obsah učiva 42

byl jiný, než známe my ze školy. Děvčata se učila fungovat v domácnosti, starat se o rodinu, chlapci se učili řemeslu. Vzhledem k tomu, že Romové měli většinou více dětí, děti byly nuceny být samostatné a učily se od dospělých. Jakmile se ocitli ve společnosti, která požadovala povinnou školní docházku, nastal problém, protože děti nikdy neviděli své rodiče studovat a pracovat, bylo těžké se tomuto přizpůsobit. Romské děti často bojují s nároky školy. Nicméně názor rodičů na vzdělávání se v současné době dle výzkumů mění. Sami Romové vyvracejí tvrzení, že by se bránili vlivu školy na své děti, na základě kterého se vzdalují od svých dětí. Ze školy mají obavy z několika jiných důvodů. Jedním z nich je, že náklady na školní pomůcky jsou někdy příliš vysoké. Také se strachují, že se jejich dítě stane obětí šikany. (Pavelčíková, 2012)

5.2.1.3 „Romové lžou“ Ve společnosti se často objevuje slovo „cigánit“, jehož význam odpovídá slovu lhát. Vznik tohoto slova má spojitost s vlastností, která je majoritou často přisuzována Romům. Sekyt toto vysvětluje tak, že pro lidi, kteří nemají češtinu jako mateřský jazyk, ale jako jazyk naučený se snadno chytí do pasti logiky a potom mohou být vnímáni jako lháři. Druhým možným důvodem vzniku slova „cigánit“ je snížená schopnost Romů rozlišovat sny, fantazie, vzpomínky a realitu. Jak již je pojednáváno v kapitole „specifika Romů“ Romové jsou velmi empatičtí a dokážou říct přesně to, co chceme slyšet, aniž by se trápili nad tím, zda je to pravda či nikoliv. Pokud tedy vezmeme v potaz romská specifika, nejsou obecně lhavější než jiné národy. (Šišková, 2008)

5.2.1.4 „Romové jsou nečistotn퓨 Romové jsou čistotnější, než si celá řada lidí myslí. Romové si ve svých obydlích v osadách udržovali pořádek, což jistě nebylo (a není) jednoduché, když tyto osady často čelí nedostatku vody, kanalizace a elektřiny. Údržba pořádku byla starostí matky či nejstarší dcery. (Davidová, 2011) Tento předsudek vznikl i kvůli jejich způsobu oblékání a údržby oděvu. Dříve děti nosily oblečení a boty dospělých, v létě často byly bosy. Tím, že Romové vlastnili jen pár kusů oblečení, které často nosili, zanedlouho mohlo vypadat obnošeně a zanedbaně. Můžeme si všimnout, že Romové téměř každý den perou a časté praní se na kvalitě oděvu brzy projeví. (Pavelčíková, 2004)

43

5.2.2 Projevy předsudků Projevy předsudků o Romech mohou nabývat různé podoby od pomluv přes drobné ústrky až po rasově nenávistné chování, které vyvolává adekvátní obranné reakce. Příkladem projevů rasové nenávisti jsou pochody skinů proti Romům. K takovéto akci poprvé došlo v roce 1990 v Praze na Václavském náměstí. Na těchto akcích jsou provolávána nenávistná hesla, aktivisté mají transparenty s protiromskými symboly či nápisy, dochází také k přímému pronásledování Romů, které mají často za následek těžká ublížení na zdraví, v horším případě i smrt (například v Hradci Králové, Čerčanech, Plzni, Tanvaldu, Písku, a v dalších). (Nečas, 1995) Advokátka Klára Samková upozorňuje na zajímavý fakt v případě demonstračních pochodů proti Romům, které se odehrávaly v roce 2011. Mezi lidmi, kteří protestovali proti romskému způsobu života, bylo spousty těch, kteří žili stejným způsobem života, proti kterému tolik protestovali. Asi nejviditelnější demonstrující osobou byl Lukáš Kohout, který demonstrace vedl. Tento člověk sám nežije příliš příkladným životem. Jako absolvent tehdejší zvláštní dnes praktické školy, několikrát trestaný za podvody, v té době nezaměstnaný a závislý na dávkách státní sociální podpory. (Samková. 2011)

5.2.3 Boj proti předsudkům Romové žijí mnohdy odlišným způsobem od majoritní společnosti. Často je jejich chování trnem v oku ostatním obyvatelům země. Ale jak bojovat s předsudky Domnívám se, že důležité je pochopit, že Romové mají jiný původ, jejich identita je odlišná, mají často jiné nazírání na svět. Hayesová uvádí pět základních podmínek pro zmírňování předsudků: -

Všichni zúčastnění musejí mít rovnoprávné postavení

-

Ve společnosti musí být možnost osobního kontaktu

-

Nutnost kontaktu s nestereotypními jedinci

-

Kontakt mezi skupinami musí být podporován společností

-

Měla by existovat příležitost pro spolupráci (Hayesová, 2008)

Proti předsudkům vůči Romům se dá bojovat různými způsoby. O zajímavém způsobu bourání předsudků píše zahraniční reportér Radiožurnálu Gregor Martin Papuček. Tento reportér v Maďarsku navštívil tzv. antidiskriminační kuchyň, která slouží právě jako prostředek v boji proti diskriminaci, která pramení převážně z neznalosti Romů. Lidé neromského původu mohou

44

vyzkoušet tradiční romská jídla, poznat jak vaří romské ženy, mohou si s nimi zazpívat, zatancovat a celkově je více poznat. (Gregorij Martin Papuscek, 2012) U nás v roce 2012 startovala kampaň proti předsudkům při zaměstnávání Romů. Tato kampaň stojí na paradoxech, které se objevují ve vztahu většinové společnosti vůči Romům. To, že naše společnost je proti Romům opravdu zaujatá, ukazuje tato kampaň na trefném příkladu. Když uslyšíte od etnického Čecha, že někomu vybílil byt, nepozastavujete se nad tím a považujete ho za malíře pokojů, pokud však toto řekne Rom, ihned počítáme s nejhorší variantou a to, že byt prostě vykradl. Tato kampaň bojuje primárně s nahlížením na Romy, jako ty nepracující trpěné členy společnosti, kteří jsou závislí na sociálních dávkách. Tímto zobecňováním trpí spousty Romů, kteří žijí běžným životem. Naopak i ve většinové společnosti je spousta lidí, kteří nepracují a pobírají sociální dávky. Kampaň probíhá v podobě plakátů vylepených v prostředcích hromadné dopravy, také jsou spuštěny internetové stránky www.mypracujeme.cz. Dle Samkové má romská otázka jen jedno jediné řešení. Situace musí vzít do rukou sami Romové. Jenomže v tomto možném řešení se naskýtá problém. Je sice spousty Romůintelektuálů, kteří by se rádi chopili nepříliš šťastné situace Romů u nás, ale problém je v tom, že majoritní společnost je k tomu prostě nepustí. Důvod vidí Samková především v tom, že by k nim vládní kruhy musely přistupovat jako k sobě rovným. Romská otázka se tedy stále řeší na úrovni sociální pomoci. Pokud zodpovědnost není spojena s mocí, nemohou Romové se svou situací nic dělat. Člověk přeci nemůže být zodpovědný za něco, co nemůže změnit. (Samková, 2011)

45

PRAKTICKÁ ČÁST

46

6. VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ Tato část je věnována vlastnímu výzkumnému šetření. Nejdříve jsou specifikovány cíle, které jsem si před samotným šetřením vytyčila. Dále je popsáno prostřednictvím jaké metody a za jakých podmínek bylo šetření vedeno, charakteristika výzkumného vzorku a formulace výzkumných otázek. Dále už se věnuji samotnému šetření a interpretaci výsledků. 6

6.1 Cíle praktické části Formulace cílů je stěžejní bod výzkumného šetření, od kterého se dále odvíjí výběr vhodné metody k šetření. Mým cílem bylo zjistit míru informovanosti a názory dospělé populace v oblasti romské problematiky.

6.2 Metodologie výzkumného šetření Nejvhodnější metodou k provedení šetření se mi jevila dotazníková metoda. Gavora definuje tuto metodu jako „způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí“. (Gavora, 2000 in Chráska, s. 163) Dotazník má patnáct položek, které vycházejí z teoretické části mé diplomové práce. V úvodní části dotazníky jsou zařazeny tzv. segmentační otázky, které respondenty rozdělí do jednotlivých skupin – pohlaví (muž, žena) a bydliště (město, vesnice). Otázky jsou členěny do tří skupin dle jednotlivých výzkumných otázek. Výsledky jsou zaznamenány do tabulek a grafů. Vyhodnocení každé otázky je řádně okomentováno a jsou zde popsané případné zajímavosti.

6.2.1 Výzkumné otázky Stanovila jsem si tři hlavní výzkumné otázky (značeno tučně) a dvě podotázky, které budu poté ověřovat ve svém výzkumu. Výzkumné otázky vycházejí z teoretické části této diplomové práce. Čtrnáct položek dotazníku po sobě jdoucích jsem rozdělila do tří okruhů, dle jednotlivých výzkumných otázek. VO 1: Bude většina respondentů vědět, odkud pochází romský národ? VO 2: Je informovanost dospělých osob o romské problematice dostatečná? 

Budou muži informovanější než ženy?

VO 3: Vnímá většina respondentů Romy negativně? 47



Objeví se negativní vnímání Romů častěji u žen?

6.2.2 Podmínky realizovaného šetření Rozhodla jsem se pro elektronickou metodu tvorby dotazníku. Jedná se o poměrně rychlý způsob získávání vyplněných dotazníků. Dotazník byl vytvořen na stránkách docs.google.com, které umožňují vyplňovat dotazník online. Respondenty jsem však sháněla vlastními silami ve své rodině, mezi svými přáteli, bývalými spolužáky na území celé České republiky tím způsobem, že jsem jen zaslala konkrétnímu člověku

odkaz na onen dotazník. Tímto způsobem jsem

nasbírala 170 vyplněných dotazníků, z čehož je 90 žen a 80 mužů. Nutno podotknout že šetření prováděné na takto malém vzorku, nelze považovat za vypovídající, proto výsledky považujme pouze za jakýsi náhled na informovanost a názory dospělých osob na danou problematiku. Respondentům bylo zdůrazněno, že se jedná o anonymní šetření, aby byli povzbuzeni k vyplňování dotazníku dle pravdy. Spolupráci s nimi vnímám jako velmi dobrou.

6.2.3 Použitá metoda Pro své šetření jsem zvolila dotazníkovou metodu. Tato metoda má výhodu, že lze získat větší množství dat za poměrně krátkou chvíli. Jak je uvedeno výše, šetření pomocí dotazníků bylo realizováno elektronickou formou. V úvodní části dotazníku byly jasně formulovány pokyny k vyplnění a také účel dotazníku. Poté následovali tzv. segmentační otázky, díky kterým, se respondenti zařadili do jednotlivých skupin dle pohlaví, věku a bydliště. Kategorii věk jsem v samotném vyhodnocování zrušila, protože rozdíly byly natolik nepatrné, že jsem to nepovažovala za důležité prezentovat. Po rozřazovacích otázkách následují položky zaměřené na znalosti romské problematiky. Poté položky týkající se názorů respondentů na romskou problematiku.

6.2.4 Charakteristika výzkumného vzorku Realizovaného výzkumného šetření se zúčastnilo 170 osob. Jedná se o osoby dospělého věku z celé České republiky. Z tohoto počtu bylo 90 žen a 80 mužů. Z celkového počtu žen bylo 60 žen bydlících ve městě a 30 žen žijících na vesnici. Z celkového počtu mužů bylo 44 mužů z města a 36 mužů žijících na vesnici.

48

6.3 Vyhodnocení výzkumu Díky tomu, že jsem získala potřebná data, mohla jsem provést praktickou část mé diplomové práce a zodpovědět výzkumné otázky, které byly předem položeny.

6.3.1 Vlastní výsledky výzkumu Hodnocení rozřazovacích otázek V tabulce č. 1 můžeme vidět výsledky segmentačních otázek. Nejdříve je v tabulce uveden celkový počet dotazovaných mužů a žen, poté z tohoto čísla počet respondentů bydlících ve městě a ve vesnici. Tabulka č. 1: Respondenti Pohlaví

Celkem

Město

Vesnice

Muži

80

44

36

Ženy

90

60

30

49

6.3.1.1 Výzkumná otázka VO1 VO 1: Bude většina respondentů vědět, odkud pochází romský národ? Zajímá mě, zda respondenti znají původ Romů. O původu Romů vždy existovalo více teorií. Vedle Indie se nejčastěji mluvilo o Egyptě. Správnou odpovědí však je, že Romové pochází z Indie, odkud se v několika migračních vlnách dostali do Afriky a do Evropy, později i do dalších částí světa.

50

Hodnocení otázky č. 1 Znění otázky: Víte, z jaké země pochází Romové? A) Z Maďarska B) Z Indie C) Z Egypta D) Nevím Tabulka č. 2: Původ Romů Muži město

Muži vesnice

Ženy město

Ženy vesnice

A)

11/25%

5/14%

20/33%

8/27%

B)

27/61%

25/69%

36/60%

15/50%

C)

0/0%

0/0%

0/0%

1/3%

D)

6/14%

6/17%

4/7%

6/20%

Graf č. 1: Původ Romů 80% 69%

70%

61%

60%

60% 50% 50%

Muž město

40%

Muž vesnice

30% 20%

33%

Žena město

27%

25%

Žena vesnice 17% 14%

14%

7%

10% 0% 0% 0%

3%

0% A)

51

20%

B)

C)

D)

Z grafu lze vyčíst, že více než polovina respondentů si myslí, že Romové pocházejí z Indie. Odpovídalo tak 61% mužů z města, 69% mužů z vesnice, 60% žen z města a 50% žen z vesnice. Druhou nejčastější odpovědí bylo, že Romové pocházejí z Maďarska. Takto odpovídalo 25% mužů z města, 14% mužů z vesnice, 33% žen z města a 27% žen z vesnice. Třetí nejčastější odpovědí bylo, že respondenti neznali původ Romů. Konkrétně tak odpovědělo 14% mužů z města, 17% mužů z vesnice, 7% žen z města a 20% žen z vesnice. U této otázky nebyly zaznamenány markatnější rozdíly mezi kategoriemi pohlaví a bydliště. Pouhá tři procenta žen vesnice zodpověděla, že Romové pochází z Egypta. Výsledky jsou poměrně uspokojivé, ale i přesto jsem čekala, že by tuto otázku mohlo správně zodpovědět více respondentů, protože původ Romů považuji za základní informaci.

52

6.3.1.2 Výzkumná otázka VO2 VO2: Bude většina respondentů dostatečně informována o romské problematice? 

Budou ženy informovanější než muži?

Romové žijí v naší společnosti již několik staletí, stále si ale drží svou kulturu. Zajímá mě tedy, jestli o romském národu, jejich kultuře a způsobu života jsou dospělí lidé dostatečně informováni. Předem byla také stanovena jedna podotázka, ve které mě zajímá, zda jsou ženy informovanější než muži. K této oblasti náleží celkem šest otázek.

53

Hodnocení otázky č. 2 Znění otázky: Dokážete odhadnout, jaké je přibližné procentuální zastoupení Romů v České republice? a) 3% b) 6% c) 9% Tabulka č. 2: Procentuální zastoupení Romů v ČR Muži město

Muži vesnice

Ženy město

Ženy vesnice

3%

13/30%

8/22%

10/17%

4/13%

6%

16/36%

14/38%

22/37%

11/37%

9%

15/34%

15/41%

28/46%

15/50%

Graf č. 2: Procentuální zastoupení Romů v ČR 60% 50% 50%

46% 41%

40%

36%

38% 37% 37% 34%

Muži město

30%

Muži vesnice

30%

Ženy město

22% 20%

Ženy vesnice

17% 13%

10%

0% 3%

6%

9%

Správnou možností odpovědi na otázku, jaké je procentuální zastoupení Romů u nás, jsou 3%. Tuto možnost zodpovědělo nejméně respondentů. Konkrétně pouze 30% mužů z města, 22% mužů z vesnice, 17% žen z města a 13% žen z vesnice. Nejvíce respondentů zodpovědělo možnost 9%. Tuto možnost zodpovědělo 34% mužů z města, 41% mužů z vesnice, co se týče 54

žen, tuto možnost volily o něco častěji než muži. Žen z města bylo 41% a žen z vesnice 50%. Poměrně často byla volena možnost 6%. Tyto odpovědi pro mě nebyly příliš překvapující, protože možnosti neměli moc velký rozestup, proto nebylo snadné tuto otázku správně zodpovědět.

55

Hodnocení otázky č. 3: Znění otázky: Myslíte si, že je možné v České republice studovat romštinu? a) Ano b) Ne Tabulka č. 4: Studium romštiny Muži město

Muži vesnice

Ženy město

Ženy vesnice

Ano 29/66%

20/56%

39/72%

21/70%

Ne

16/44%

21/28%

9/30%

15/34%

Graf č. 3: Studium romštiny 80% 72% 70%

70%

66%

60%

56%

50%

44%

40%

Muži město Muži vesnice

34% 28%

30%

30%

Ženy město Ženy vesnice

20% 10% 0% Ano

Ne

Od roku 1991 je v naší zemi možnost studovat romštinu. Katedru romistiky založila Milena Hübschmannová v Praze na Univerzitě Karlově. Více než polovina dotazovaných zvolila správnou možnost. Konkrétně 66% mužů z města, 56% mužů z vesnice, 72% žen z města, 70% žen z vesnice.

56

Hodnocení otázky č. 4 Znění otázky: Myslíte si, že existoval za 2. sv. války nějaký pracovní tábor, který byl určen výhradně pro Romy? a) Ano b) Ne Tabulka č. 5: Pracovní tábory Muži město

Muži vesnice

Ženy město

Ženy vesnice

Ano 31/70%

26/70%

40/67%

25/83%

Ne

11/30%

20/33%

5/17%

13/30%

Graf č. 4: Pracovní tábory 80% 70% 70%

70%

67%

70%

60% 50%

Muži město Muži vesnice

40% 30%

30%

33%

30%

30%

Ženy město Ženy vesnice

20% 10% 0% Ano

Ne

Za druhé světové války u nás existovaly dva pracovní tábory, které byly určeny výhradně pro Romy. Jsou to Lety u Písku a v Hodoníně. Více než dvě třetiny dotazovaných tuto otázku zodpověděly správně. Konkrétně takto odpovědělo 70% mužů z města, 70% mužů z vesnice, 67% žen z města a 70% žen z vesnice. Je zajímavé, že odpovědi v jednotlivých kategoriích jsou u obou možností téměř vyrovnané. Nepatrný výkyv v podobě 3% se objevuje v kategorii žen bydlících ve městě. Odpovědi mě překvapily. Myslela jsem si, že málokdo bude vědět, že 57

existovaly tábory, které byly určeny jen pro Romy. O těchto táborech se však nemluví tolik jako o koncentračních táborech v Polsku nebo Německu, kde byli vyhlazováni především Židé.

58

Hodnocení otázky č. 5 Znění

otázky:

Která

skupina

Romů

je

podle

Vás

považována

a nejuzavřenější?

nejtradičnější a) Moravští Romové b) Čeští Romové c) Olašští Romové d) Slovenští Romové Tabulka č. 6: Skupiny Romů Muži město

Muži vesnice

Ženy město

Ženy vesnice

A)

0/0%

3/8%

3/5%

3/10%

B)

4/9%

4/11%

2/3%

1/3%

C)

32/75%

23/62%

47/78%

21/70%

D)

7/16%

7/19%

8/13%

5/17%

Graf č. 5: Skupiny Romů 90% 80%

75%

78% 70%

70%

62%

60% Muži město

50%

Muži vesnice

40%

Ženy město

30%

Ženy vesnice2 19% 17% 16% 13%

20% 8%

10%

10% 5%

0%

9%11% 3% 3%

0% A)

59

B)

C)

D)

za

Za nejtradičnější a nejuzavřenější skupinu Romů u nás jsou olašští Romové. Většina respondentů tuto otázku zodpověděla správně. Takto zodpovědělo 75% mužů z města, 62% mužů z vesnice, 78% žen z města a 70% žen z vesnice. Druhou nejčastější odpovědí bylo, že touto skupinou jsou slovenští Romové. Tito Romové se však poměrně přizpůsobili a nedbají na tradice tolik jako Olaši. Odpovědi se v rámci kategorií příliš nelišily.

60

Hodnocení otázky č. 6 Kdo má podle Vašeho názoru v romské rodině dominantní postavení? a) Otec b) Matka Tabulka č. 7: Vztahy v rodině Muži město

Muži vesnice

Ženy město

Ženy vesnice

27/63%

22/63%

38/64%

19/66%

Matka 16/37%

13/37%

22/36%

11/34%

Otec

Graf č. 6: Vztahy v rodině 70% 63%

63%

64%

66%

60% 50% 37%

40%

37%

36%

30%

Muži město

34%

Muži vesnice Ženy město Ženy vesnice

20% 10% 0% Otec

Matka

V romské rodině má dominantní postavení otec. V případě jeho nepřítomnosti jeho roli zastupuje nejstarší syn. Tuto možnost správně zvolily přibližně dvě třetiny respondentů. Konkrétně 63% mužů žijící ve městě, 63% mužů žijících ve vesnici, 64% žen z města a 66% žen. Z grafu lze zřetelně vidět velmi vyrovnané kategorie u obou možností. Odpovědi nevnímám jako překvapivé, je možné, že respondenti mohli být spleteni postavením nejstarší ženy. V romské společnosti

61

měla velmi důležité postavení romská žena, která měla spousty zkušeností, věděla, jak vyléčit kdejaký neduh. Avšak v rodině má dominantní postavení muž.

62

Hodnocení otázky č. 7 Na kom dle romských tradic záviselo přežití rodiny? (shánění peněz, obživy) a) Na matce b) Na otci Tabulka č. 8: Zodpovědnost za přežití rodiny

Otec

Muži město

Muži vesnice

Ženy město

Ženy vesnice

35/80%

24/67%

50/83%

22/73%

12/33%

10/17%

8/27%

Matka 9/20%

Graf č. 7: Zodpovědnost za přežití rodiny 90%

83%

80% 80% 70%

73% 67%

60% Muži město

50%

Muži vesnice

40%

Ženy město

33% 27%

30% 20%

20%

Ženy vesnice

17%

10% 0% Otec

Matka

Hlavní zodpovědnost za přežití rodiny má matka. Žena sháněla peníze a zdroje obživy různými způsoby. Pokud muž vykonával nějaké řemeslo, byla to žena, která byla zodpovědná za prodej výrobků. Toto je poměrně netypické, proto se domnívám, že tolik respondentů zodpovědělo tuto otázku špatně. Chybně odpovědělo 80% mužů z města, 67% mužů z vesnice, 83% žen z města a 73% žen žijících na vesnici. Rozdíly v kategoriích v rámci obou možností jsou opět velmi

63

nepatrné, ale i přesto můžeme vidět, že nejvíce správných odpovědí bylo u mužů, kteří žijí na vesnici.

64

6.3.1.3 Výzkumná otázka VO2 VO 3: Vnímá většina respondentů Romy negativně? 

Objeví se negativní vnímání Romů častěji u Žen?

Tato oblast otázek je věnována zmapování postojů dospělých osob vůči Romům. Zajímá mě, zda většina dospělých osob vnímá Romy negativně a zda se negativní postoj k Romům objevuje častěji u žen než u mužů. Do této oblasti náleží sedm otázek (2. – 8. otázka v dotazníku) s dichotomií odpovědí ano – ne. V případě otázky č. 12 jsou nabídnuty jiné možnosti.

65

Hodnocení otázky č. 8 Znění otázky: Byl (a) byste proti, kdyby si Vaše dítě přivedlo partnera Roma/Romku? a) Ano b) Ne Tabulka č. 9: Partnerství s příslušníkem romského etnika Muži město

Muži vesnice

Ženy město

Ženy vesnice

Ano 25/57%

28/76%

37/62%

17/57%

Ne

9/24%

23/38%

13/43%

19/43%

Graf č. 8: Partnerství s příslušníkem romského etnika 80%

76%

70% 62%

60%

57%

57%

50%

43%

43% 38%

40%

Muži město Muži vesnice Ženy město

30%

24%

Ženy vesnice

20% 10% 0% Ano

Ne

Převažující odpovědí bylo, že by respondenti byli proti tomu, aby si jejich dítě přivedlo partnera romského původu. Z grafu můžeme vidět, že nejvíce proti jsou muži žijící ve vesnici, další kategorie jsou v rámci této možnosti poměrně vyrovnané. Konkrétně tedy proti je 57% mužů z města, 76% mužů z vesnice, 62% žen žijících ve městě a 57% žen žijících na vesnici. Výběr romského partnera by nejméně vadil mužům z města a ženám z vesnice (43%).

66

Ale výsledný souhrn odpovědí není tak jednoznačný, jak by mohl někdo očekávat. Je spousta těch, kteří by přijali do rodiny Roma (ku) jako partnera (ku) svého dítěte. To vnímám jako pozitivní aspekt.

67

Hodnocení otázky č. 9 Znění otázky: Umíte si představit, že byste měl (a) za sousedy Romy? a) Ano b) Ne Tabulka č. 10: Sousedi Romové Muži město

Muži vesnice

Ženy město

Ženy vesnice

Ano 29/66%

11/32%

35/58%

15/50%

Ne

25/68%

25/42%

15/50%

15/34%

Graf č. 9: Sousedi Romové 80% 70%

68%

66% 58%

60%

50%

50%

50% 42% 40%

32%

Muži město Muži vesnice

34%

Ženy město

30%

Ženy vesnice

20% 10% 0% Ano

Ne

Odpovědi ano i ne jsou poměrně vyrovnané, rozdíly však můžeme vidět v kategorii bydliště. Nejvíce si za sousedy Romy umí představit muži žijící ve městě (66%), za nimi jsou ženy (58%). Méně si tuto skutečnost umí představit ženy z vesnice (50%) a vůbec nejméně muži z vesnice (32%). Tady tedy můžeme vidět, že osoby žijící ve městě si častěji dokáží představit, že by měli za sousedy Romy. Výzkum, který se dotazoval na stejnou otázku, proběhl v roce 2011. Tento výzkum prováděla agentura STEM (Středisko empirických výzkumů) a výsledky jasně ukazují, 68

že Roma za souseda by přijalo pouze 14% občanů. Což je velmi málo. Respondenti v mém šetření byli mnohem tolerantnější v této otázce.

69

Hodnocení otázky č. 10 Znění otázky: Zaměstnal (a) byste Roma? a) Ano b) Ne Tabulka č. 12: Zaměstnanec Rom Muži město

Muži vesnice

Ženy město

Ženy vesnice

Ano 30/68%

15/43%

44/73%

17/57%

Ne

21/57%

16/27%

13/43%

14/32%

Graf č. 11: Zaměstnanec Rom 80% 70%

73% 68% 57%

60%

50%

57%

43%

43%

Muži město Muži vesnice

40%

32% 27%

30%

Ženy město Ženy vesnice

20% 10% 0% Ano

Ne

Častá nezaměstnanost je Romům velmi vytýkána ze strany Čechů, proto mě zajímalo, jaká je jejich ochota zaměstnat Romy. Zde můžeme opět vidět rozdíly v jednotlivých kategoriích. Tolerantnější jsou dospělé osoby žijící ve městě, 68% mužů a 73% žen z města by zaměstnaly Roma. Dospělé osoby žijící na vesnici už kladně odpovídali méně. Mužů z vesnice, kteří si umí představit Roma jako svého zaměstnance je

70

43%, žen je 57%. I z tohoto grafu můžeme vidět, že lidé mají s Romy špatné zkušenosti, nebo mohou podléhat určitým stereotypům, proto si neumí představit, že by zaměstnali Roma.

71

Hodnocení otázky č. 11 Znění otázky: Jste ostražitější, když jste v blízkosti Romů? a) Ano b) Ne Tabulka č. 12: Ostražitost v blízkosti Romů Muži město

Muži vesnice

Ženy město

Ženy vesnice

Ano 39/89%

35/95%

58/97%

27/93%

Ne

2/5%

2/3%

2/7%

5/11%

Graf č. 11: Ostražitost v blízkosti Romů 120%

100%

95%

97%

89%

93%

80% Muži město Muži vesnice

60%

Ženy město Ženy vesnice

40%

20%

11% 5%

3%

7%

0% Ano

Ne

Zde můžeme vidět jednoznačné výsledky. Naprostá většina respondentů zodpověděla, že jsou v blízkosti Romů ostražitější. Z grafu můžeme vidět, že není příliš velký rozdíl v odpovědích v rámci jednotlivých kategorií, je to poměrně vyrovnané. 89% mužů ve městě, odpovědělo, že jsou ostražitější, ve vesnici je to o něco málo více, 95% mužů. U žen z města je to dokonce 97% a z vesnice 93%. Otázkou je, co respondenty k odpovědím vedlo, zda je to jejich osobní negativní zkušenost nebo podléhají předsudkům. 72

Hodnocení otázky č. 12 Znění otázky: Co Vás jako první napadne při tvrzení: „Romové mi vybílili byt“? A) Romové byt vykradli B) Romové jako malíři pokojů byt vymalovali Tabulka č. 13: Kampaň proti předsudkům Muži město

Muži vesnice

Ženy město

Ženy vesnice

A)

40/91%

33/92%

60/100%

28/93%

B)

4/9%

3/8%

0/0%

2/7%

Graf č. 12: Kampaň proti předsudkům 120% 100% 100%

91%

93%

92%

80% Muži město Muži vesnice

60%

Ženy město Ženy vesnice

40%

20%

9%

8%

7%

0% 0% A)

B)

Tuto otázku jsem zařadila do svého dotazníku spíše ze zájmu, abych si ověřila, zda jsou opravdu některá negativní spojení s Romy přímo vázána. Otázka nepochází z mé hlavy, ale je to přímo součást kampaně proti předsudkům, kterou organizuje nezisková organizace IQ Roma servis. V grafu č. 12 opět můžeme vidět naprosto jasnou převahu možnosti a. Takto odpovědělo 91% mužů z města, 92% mužů z vesnice, celých 100% žen z města a 93% žen žijících na vesnici. Odpovědi mě vůbec nepřekvapily. Domnívám se, že respondenty tato otázka spíše pobavila. 73

Ukazuje to, že Romové jsou ve společnosti spíše spojováni s krádežemi než s vymalováváním pokojů. Také způsob jakým je otázka položena, vede k volbě možnosti a. Myslím si, že kdyby byla otázka stejně položena, jen by místo Romové byli Češi, také by mnoho respondentů volilo možnost, že Češi byt vykradli.

74

Hodnocení otázky č. 13 Znění otázky: Myslíte si, že je společnost připravena vnímat Romy jako sobě rovné? Tabulka č. 14: Vnímání Romů Muži město

Muži vesnice

Ženy město

Ženy vesnice

Ano 4/9%

4/11%

4/5%

2/7%

Ne

33/89%

56/95%

28/93%

39/81%

Graf č. 13: Vnímání Romů 100%

95% 89%

90%

93%

81%

80% 70% 60%

Muži město

50%

Muži vesnice Ženy město

40%

Ženy vesnice

30% 20%

11%

10%

5%

7%

0% 0% Ano

Ne

Z grafu můžeme vidět jasnou převahu odpovědí ne. Většina respondentů si myslí, že společnost stále není připravena vnímat Romy za sobě rovné. V kategoriích bydliště a pohlaví není velkého rozdílu. Nejvíce kladných odpovědí (11%) bylo zaznamenáno u mužů žijících ve vesnici. Naproti tomu nejméně kladných odpovědí se vyskytlo u mužů z města, ani jeden respondent mužského pohlaví žijící ve městě neodpověděl kladně.

75

Hodnocení otázky č. 14 Znění otázky: Umíte si představit, že by Vaším nadřízeným v zaměstnání byl Rom? Tabulka č. 15: Nadřízený Rom Muži město

Muži vesnice

Ženy město

Ženy vesnice

Ano 29/66%

14/38%

36/60%

16/53%

Ne

23/62%

24/40%

14/47%

15/34%

Graf č. 14: Nadřízený Rom 70%

66% 62%

60% 60% 53%

47%

50% 40%

40%

38% 34%

Muži město Muži vesnice

30%

Ženy město Ženy vesnice

20% 10% 0% Ano

Ne

Aby Rom byl zaměstnavatel, který by zaměstnával Čechy je spíše ojedinělé. Možnosti byly poměrně vyrovnaně volené. Zato si můžeme povšimnout rozdílů mezi kategoriemi, odpovědi se zejména liší v kategorii bydliště. Roma jako svého zaměstnavatele si dokáže představit 66% mužů z města, naproti tomu pouze 38% mužů žijících na vesnici. U žen byly kategorie u možnosti a, vyrovnanější než u mužů. 60% žen z města a 53% žen z vesnice si dokáží tuto skutečnost představit.

76

7. DISKUSE V rámci diskuze bych ráda zodpověděla všechny výzkumné otázky, které jsem si na začátku praktické části položila. Díky nashromážděným datům bud moci zjistit, jak na tom jsou dospělé osoby s informovaností a názory na romskou problematiku. 7

7.1 Výzkumná otázka VO1 VO 1: Bude většina respondentů vědět, odkud pochází romský národ? Zajímalo mě, zda většina respondentů bude znát správný původ Romů. Na otázku, odkud Romové pocházejí, měli respondenti čtyři možnosti výběru odpovědí (Maďarsko, Indie, Egypt a nevím). Správnou odpovědí na tuto otázku je Indie. Odtud se Romové v několika migračních vlnách dostali do ostatních částí světa. Velmi častou domněnkou stále bývá, že Romové pocházejí z Egypta. Tato možnost však byla volena velmi málo, tuto možnost zvolila pouze 3% žen z vesnice. Druhou nejčastější odpovědí bylo, že Romové pocházejí z Maďarska. Domnívám se, že respondenti tuto možnost mohli volit kvůli podobnému fyzickému vzezření Romů a Maďarů. Správně odpovědělo více než 60% respondentů. Odpověď na výzkumnou otázku č. 1 je, že většina respondentů ví, odkud pochází romský národ.

7.2 Výzkumná otázka VO2 VO 2: Je informovanost dospělých osob o romské problematice dostatečná? 

Budou muži informovanější než ženy?

Druhá výzkumná otázka se týká povědomí o romské problematice. K této výzkumné otázce se vztahují všechny otázky od č. 2 do č. 7. Respondenti odpovídali na otázky týkající se romské kultury, způsobu života, apod. Ve druhé otázce dotazníku a první otázce v rámci této oblasti měli respondenti volit, jaké je procentuální zastoupení Romů v našem státě. Správná odpověď však byla volena pouze 17-30% respondentů. Nejčastěji byla volena možnost, že v našem státě je 9% Romů z celkové české populace. Tuto možnost volilo 34-50% respondentů. V další otázce jsem zjišťovala, zda respondenti vědí, že se u nás dá studovat romština. Více než polovina respondentů tuto otázku zodpověděla správně. Ve třetí otázce této oblasti jsem zjišťovala, jestli respondenti 77

vědí, že za druhé světové války na našem území existovaly koncentrační tábory výhradně jen pro Romy. 67-70% respondentů zodpovědělo tuto otázku správně. Čtvrtá otázka se týkala rozložení romských skupin u nás. Ptala jsem se, zda respondenti vědí, která skupina je nejtradičnější a nejuzavřenější jak vůči okolnímu světu, tak k ostatním Romům z jiných skupin. Správnou odpovědí jsou olašští Romové. Tuto odpověď zvolilo 62 – 78% respondentů odpovědělo správně. Druhou nejčastější odpovědí byli slovenští Romové. V šesté a sedmé otázce této oblasti jsem zjišťovala, zda respondenti vědí, jaké bylo tradiční rodinné uspořádání vztahů. V šesté otázce jsem se ptala na to, kdo je dominantní v romské rodině. Správnou možnost „otec“ volilo průměrně 64 % respondentů. V sedmé otázce jsem se ptala, na kom záviselo přežití rodiny. Správnou možnost „na matce“ volilo pouze 17 – 27% respondentů. Respondenti se častěji domnívali, že otec byl hlavním živitelem rodiny. Ve všech otázkách správně odpovídala většina respondentů. Výjimkou je otázka č. 2 (v dotazníku otázka č. 3) a otázka č. 7 (v dotazníku otázka č. 8). Otázka č. 2 byla poměrně obtížná, protože se jednalo o konkrétní čísla, mezi kterými nebyl příliš velký rozestup. Otázka č. 7 patří k základním znalostem o tradiční romské rodině. Přesto považuji výsledky za poměrně dobré. Také nebyly zaznamenány velké rozdíly mezi odpověďmi mužů a žen. Správnost odpovědí u mužů a žen byla vyrovnaná. Odpovědí na výzkumnou otázku č. 2 je, že informovanost dospělých osob hodnotím jako dostačující. Odpověď na podotázku k výzkumné otázce č. 2 je, že ženy nejsou informovanější než muži.

7.3 Výzkumná otázka VO3 VO 3: Vnímá většina respondentů Romy negativně? 

Objeví se negativní vnímání Romů častěji u Žen?

Zajímalo mě, jaké názory na Romy mají dospělé osoby. Volila jsem otázky, které se týkají různých oblastí života, jako je rodina, zaměstnání, společnosti nebo vlastní zkušenosti. Do této oblasti náleží sedm otázek (8. - 14. otázka) V první otázce této oblasti (tedy v 8. otázce v dotazníku) jsem zjišťovala, zda by byli respondenti proti, kdyby si jejich dítě vybralo za partnera Roma/Romku. Respondenti byli v 57-76% proti. Odpovědi na otázku, zda si respondenti umí představit Romy za své sousedy, už nebyly odpovědi tak jednoznačné. Obě možnosti jsou vyrovnané. Ale můžeme si povšimnout znatelného rozdílu u mužů různých bydlišť. Zatímco 66% mužů z města si toto dokáže představit, na vesnici u stejného pohlaví už to je pouze 32%. Ženy 78

odpovídaly rovnoměrně ano i ne při zanedbatelných rozdílech v kategorii bydliště. Obě možnosti jsou celkově u této otázky vyrovnané. V roce 2011 proběhl výzkum pod agenturou STEM, kde bylo předmětem zkoumání právě tato otázka. Výsledkem bylo, že sousedy Romy by si dokázalo představit jen 14% obyvatel. Respondenti v mém výzkumu byli v této otázce vůči Romům tolerantnější. Ve třetí otázce můžeme vidět poměrně rozdílné odpovědi, co se týče kategorie bydliště (68% mužů z města a 73% žen z města). Respondenti žijící ve městě si více dokáží představit, že by zaměstnali Roma. Zatímco na vesnici to je pouhých 43% u mužů a 57% u žen. Odpovědi dle kategorie pohlaví jsou opět poměrně vyrovnané, ale přeci jenom ženy mají v tomto k Romům o něco málo kladnější postoj. Ve čtvrté otázce můžeme vidět znatelný rozdíl mezi možnostmi odpovědí. V odpovědích v rámci kategorií nejsou významné rozdíly. Naprostá většina dotazovaných je v blízkosti Romů ostražitější. Toto můžeme přisuzovat špatným osobním zkušenostem, kterých je však dle mého názoru méně, než názorů vybudovaných na základě toho, co lidé vidí v médiích v různých kauzách. Pátá otázka má opět jasnou převahu jedné z možností odpovědi. Toto jsem předpokládala, protože při tvrzení „Romové mi vybílili byt“ opravdu málokoho napadne, že se může jednat o malíře pokojů. V mém dotazníku to napadlo přibližně pouze 6% respondentů. Tuto otázku jsem do dotazníku zahrnula proto, že se tak jmenuje kampaň proti předsudkům o Romech, chtěla jsem, aby si lidé uvědomili, že existují významová slovní spojení, která patří k sobě a která mohou Romům škodit. V další otázce zjišťuji, zda si respondenti myslí, že je společnost připravena na vnímání Romů jako sobě rovné. Valná většina odpovídá, že ne (81-90% respondentů). S tímto souhlasím. Společnost opravdu stále není připravena. Protože romská otázka je stále řešena na úrovni sociální pomoci. V poslední otázce této oblasti a zároveň poslední otázce i mého dotazníku jsem respondentům pokládala otázku, zda si dokáží představit, že by jejich nadřízený byl Rom. Odpovědi jsou víceméně vyrovnané, přesto převažují kladné odpovědi. Rozdíl můžeme ale vidět v kategorii bydliště, mužů a žen z města odpovědělo kladně 66 a 60%. Zatímco mužů a žen z vesnice 38 a 53%. Odpovědi mě překvapily, protože jsem nepředpokládala, že si respondenti budou toto umět představit, už i kvůli tomu, že to nebývá ve společnosti příliš časté. V některých odpovědích byla jasná převaha negativního vnímání, v některých převaha kladného vnímání a v části nepřevažovala ani jedna možnost.

79

Z odpovědí v této oblasti dotazníku můžeme tedy vypozorovat, že vnímání Romů je na půli cesty mezi negativním a pozitivním. Významné rozdíly v odpovědích v rámci kategorie pohlaví se neprokázaly. Odpověď na výzkumnou otázku č. 3 je tedy, že většina respondentů Romy nevnímá negativně. Odpověď na podotázku výzkumné otázky č. 3 je, že negativní vnímání se u žen neobjevuje častěji než u mužů.

80

ZÁVĚR V úvodní části mé diplomové práce jsem si stanovila několik cílů. Prvním cílem bylo představit čtenářům této práce romský národ. Abychom mohli lépe porozumět, proč se Romové nacházejí na okraji společnosti, vnímala jsem potřebu věnovat se poznání nejenom jejich mentality, ale také jejich historii. Z historie potom vycházejí charakteristiky Romů. Snažila jsem se proto nejdříve popsat historii, poté jsme se zaměřila na specifika Romů a jejich způsob života. Myslím si tedy, že tento že vytyčený cíl popsat romskou problematiku, jsem splnila. Dalším cílem bylo věnovat se postavení Romů ve společnosti, zaměřila jsem se zejména na problematiku předsudků, které o Romech často ve společnosti kolují a tím ještě více napomáhají negativním postojům majoritní společnosti k Romům. Snažila jsem se vytyčit konkrétní předsudky a snažila jsem se je racionálními argumenty vyvrátit. Cílem praktické části mé diplomové práce bylo zmapovat informovanost a názory dospělých osob v oblasti problematiky Romů. Respondenty se stali lidé z celé České republiky. Dotazník byl vytvořen na stránkách www.docs.google.com. Respondentům byl poté rozesílán odkaz na tento dotazník, aby ho mohli vyplnit online. Na začátku praktické části jsem si položila výzkumné otázky, které jsem díky nasbíraným datům mohla zodpovědět. Zjistila jsem, že většina dospělých osob ví, že Romové pocházejí z Indie. Zjistila jsem, že informovanost dospělých osob o romské otázce je dostačující a že informovanost mužů a žen je přibližně na stejné úrovni. Také jsem zjistila, že vnímání Romů dospělými osobami je na půli cesty mezi negativním a pozitivním vnímáním a že vnímání Romů u žen a u mužů se příliš neliší. Bylo pro mě zajímavé sledovat odpovědi týkajících se názorů k Romům, popravdě řečeno, čekala jsem více negativního vnímání, ale také je nutno uznat, že vztahy k Romům jsou natolik citlivou záležitostí, že se lidé snaží být ve vyplňování shovívavější, přitom realita může být úplně jiná. Ale posuzování odpovědí respondentů není oblast, kterou jsem se ve své diplomové práci chtěla zabývat. Tato práce může přispět ke zlepšení informovanosti české populace o romské problematice a tím i možná k pochopení romského národa. Snaha pochopit jejich odlišnosti může vést k postupné eliminaci předsudků, které toto etnikum obestírají.

81

8. REFERENČNÍ SEZNAM Na tomto místě uvádím prameny a použité zdroje, ze kterých jsem čerpala informace a materiály ke zpracování mé diplomové práce.

8

8.1 Seznam použité literatury Monografické prameny: COHN, Werner a Marek JAKOUBEK. Cikáni. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2009, 61 s. ISBN 978-807-4190-087. HAYES, Nicky. Základy sociální psychologie. Vyd. 5. Praha: Portál, 2009, 166 s. ISBN 978807-3676-391. HORVÁTHOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů. Vyd.1. Praha: Lidové noviny, 2002, 84 s. ISBN 80-7106-615-X CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2007, 265 s. ISBN 978-80-247-1369-4. HÜBSCHMANNOVÁ, Milena; HORVÁTHOVÁ, Jana; DAVIDOVÁ, Eva; LHOTKA, Petr etc. Romové - tradice a současnost. Brno: Moravské zemské muzeum, 1999, 90 s. ISBN 807028-141-3. MAREŠ, Petr, Markéta HORÁKOVÁ a Miroslava RÁKOCZYOVÁ. Sociální exkluze na lokální úrovni. Vyd. 1. Praha: VÚPSV, v.v.i., 2008, 77 s. ISBN 978-80-7416-014-1.

82

NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. Vyd. 5 dopl. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002, 129 s. ISBN 80-244-0497-4. NOVÁK, Tomáš. O předsudcích. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 2002, 106 s. ISBN 80-723-9121-6. PAVELČÍKOVÁ, Nina. Romové v českých zemích v letech 1945-1989. Vyd. 1. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2004, 183 s. ISBN 80-866-2107-3. PETRÁŠ, René. Cizinci ve vlastní zemi. Vyd. 1. Praha: auditorium, 2012, 255 s. ISBN 978-8087284-32-2. SAMKOVÁ, A. Klára. Romská otázka: psychologické důvody sociálního vyloučení Romů. Vyd. 1. Praha: Blinkr, 2011, 95 s. ISBN 978-808-7579-039. ŠOTOLOVÁ, Eva. Vzdělávání Romů. Vyd. 2 rozš. Praha: Grada, 2001, 84 s. ISBN 80-247-02770. ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu: multikulturní výchova v praxi. Vyd. 2, aktualiz. Praha: Portál, 2008, 273 s. ISBN 978-807-3671-822. VÝROST, Jozef. Sociální psychologie. Vyd. 2 přeprac. a rozš. Praha: Grada, 2008, 404 s. ISBN 978-802-4714-288. WAGNER, Peter. Romano džaniben: sborník romistických studií. Praha: G plus G, s.r.o., 255 s. 2006. ISBN není.

YOORS, Jan. The Gypsies. Vyd. 2. New York: Simon and Schuster. 1987, 85 s. ISBN 9780881333053 ŽIVÁČKOVÁ, N. Tanec v kontextu příslušnosti k romské menšině a majoritní společnosti. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita. 2009, 112 s. ISBN není. 83

Časopisy a odborné články HRDLIČKOVÁ, Lucie. Smrt a pohřeb u Romů. Dingir: časopis o současné náboženské scéně. 2004, roč. 2003, č. 4. s. 19-21. ISSN 1212-1371. KRAMULOVÁ, Daniela. Romsko-české vztahy: studená válka. Psychologie. 2009, roč. 2009, č. 9, s. 15. ISSN 1212-9607. Internetové zdroje: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena. Původ Romů. In: [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://ling.uni-graz.at/~rombase/cd/data/hist/origin/data/origin.cs.pdf KUCHYŇOVÁ, Zdena. Startuje kampaň proti předsudkům při zaměstnávání Romů. In: www.radio.cz [online].

2012 z:

[cit.

2013-02-21].

Dostupné

http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/startuje-kampan-

proti-predsudkum-pri-zamestnavani-romu CZECHKID. Mýty a stereotypy o Romech. [online]. 30. 03. 2007 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.czechkid.cz/si1360.html PAPUSCEK, Grigorij Martin. V Budapešti bojují proti předsudkům jídlem [online]. 2012 [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zzz/_zprava/v-budapesti-bojujiproti-predsudkum-jidlem--1101879 PROJEKT VARIANTY. Předsudky vůči Romům: informace pro učitele. Praha: Člověk v tísni, 2002. Dostupné z: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b02romove/02.pdf Dokument České televize: Na divokém severu - dokument o situaci Romů v severních Čechách. Režie: David Vondráček, 52 minut, natočeno v roce 2011. Dostupné na těchto stránkách: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10327192109-na-divokemseveru-sluknovsko-2011-2012/21156226402/video/

84

Česká republika. Listina základních práv a svobod. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1992, roč. 1993, částka 1, usnesení předsednictva České národní rady č. 2. Dostupný také z WWW: . ISSN 1211-1244 Česká republika. Zákon o trvalém usídlení kočujících osob. In: sbírka zákonů České republiky. 1958.

www.czechkid.cz www.romove-radio.cz www.romea.cz www.multiculti.cz http://varianty.cz/

85

8.2 Seznam použitých symbolů a zkratek PhDr.

Doktor filozofie, akademický titul

PhD.

Mezinárodně

uznávaný

postgraduální titul

VO

výzkumná otázka

s.

strana

atd.

a tak dále

str.

strana

č.

číslo

tzv.

tak zvané

Sb.

sbírka

86

akademický

doktorský,

8.3 Seznam obrázků Graf č. 1

Původ Romů

Graf č. 2

Procentuální zastoupení Romů v ČR

Graf č. 3

Studium romštiny

Graf č. 4

Pracovní tábory

Graf č. 5

Skupiny Romů

Graf č. 6

Vztahy v rodině

Graf č. 7

Zodpovědnost za přežití rodiny

Graf č. 8

Partnerství s příslušníkem romského etnika

Graf č. 9

Sousedi Romové

Graf č. 10

Zaměstnanec Rom

Graf č. 11

Ostražitost v blízkosti Romů

Graf č. 12

Kampaň proti předsudkům

Graf č. 13

Vnímání Romů

Graf č. 14

Nadřízený Rom

87

8.4 Seznam tabulek Tabulka č. 1

Respondenti

Tabulka č. 2

Původ Romů

Tabulka č. 3

Procentuální zastoupení Romů v ČR

Tabulka č. 4

Studium romštiny

Tabulka č. 5

Pracovní tábory

Tabulka č. 6

Skupiny Romů

Tabulka č. 7

Vztahy v rodině

Tabulka č. 8

Zodpovědnost za přežití rodiny

Tabulka č. 9

Partnerství s příslušníkem romského etnika

Tabulka č. 10

Sousedi Romové

Tabulka č. 11

Zaměstnanec Rom

Tabulka č. 12

Ostražitost v blízkosti Romů

Tabulka č. 13

Kampaň proti předsudkům

Tabulka č. 14

Vnímání Romů

Tabulka č. 15

Nadřízený Rom

88

8.5 Seznam příloh Příloha č. 1

89

Dotazník „romská otázka“

Příloha č. 1: Dotazník

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI DOTAZNÍK PSYCHOLOGICKÉ ASPEKTY ROMSKÉ PROBLEMATIKY Vážená paní/pane, Obracím se na Vás s prosbou o vyplnění tohoto dotazníku, jehož cílem je zmapovat informovanost dospělých osob o romské problematice. Dotazník je anonymní a bude sloužit jako část praktického oddílu mé diplomové práce. Z hlediska objektivnosti Vás prosím o pravdivé vyplnění dotazníku. Vyplňujte otázky postupně a při výběru odpovědi u každé otázky zvolte vždy prosím jen jednu z možností. Děkuji za Vaši ochotu.

ANNA KARCZMARZYKOVÁ

Pohlaví: ŽENA / MUŽ Bydliště: MĚSTO / VESNICE Věk: POD 40 / 40 A VÍCE 1. Víte, z jaké země pochází Romové? a. Z Maďarska b. Z Indie c. Z Egypta d. Nevím 2. Dokážete odhadnout, jaké je přibližné procentuální zastoupení Romů v České republice? a. 3% b. 6% c. 9% 3. Myslíte si, že je možné v České republice studovat romštinu? a. Ano

b. Ne 4. Myslíte si, že existoval za 2. sv. války nějaký pracovní tábor, který byl určen výhradně pro Romy? a. Ano b. Ne 5. Která skupina Romů je podle Vás považována za nejtradičnější a nejuzavřenější? a. Moravští Romové b. Čeští Romové c. Olašští Romové d. Slovenští Romové 6. Kdo má podle Vašeho názoru v Romské rodině dominantní postavení? a. Otec b. Matka 7. Na kom dle romských tradic záviselo přežití rodiny? (shánění peněz, obživy) a. Otec b. Matka 8. Byl (a) byste proti, kdyby si Vaše dítě přivedlo partnera Roma/Romku? a. Ano b. Ne 9. Umíte si představit, že byste měl (a) za sousedy Romy? a. Ano b. Ne 10. Zaměstnal (a) byste Roma? a. Ano b. Ne 11. Jste ostražitější, když jste v blízkosti Romů? a. Ano b. Ne 12. Co Vás jako první napadne při tvrzení: „Romové mi vybílili byt“? a. Romové byt vykradli b. Romové jako malíři pokojů byt vymalovali

13. Myslíte si, že je společnost připravena vnímat Romy jako sobě rovné? a. Ano b. Ne c. Nevím 14. Umíte si představit, že by Vaším nadřízeným v zaměstnání byl Rom? a. Ano b. Ne c. Nevím

ANOTACE Jméno a příjmení:

Anna Karczmarzyková

Katedra:

Katedra psychologie a patopsychologie

Vedoucí práce:

PhDr. Kamila Holásková, Ph.D.

Rok obhajoby:

2013

Název práce:

Psychologické aspekty romské problematiky

Název v angličtině:

Psychological aspect of Roma guestion

Anotace práce:

Tato diplomová práce pojednává o problematice Romů a má za cíl popsat historii, kulturu a způsob života Romů. Je zde věnována pozornost také postavení Romů v České republice, autorka se zejména zaměřuje na předsudky, které o Romech panují v české společnosti a psychologickým aspektům sociálního vyloučení Romů. Tyto a další informace jsou popsány v teoretické části. Cílem praktické části je zmapovat informovanost a povědomí dospělých osob o romské otázce. Dalším cílem praktické části je zmapovat názory dospělých osob k Romům.

Anotace v angličtině

This diploma thesis deals with the issues of Gypsies and to describe the history, culture and the way of living of the Gypsies is its goal. The attention is devoted to their social status in Czech Republic, the author focuses especially on prejudices that rule the czech society and psychological aspects of their social exclusion. These and other information are described in theoretical part. The goal of the practical part is to map awareness and opinions of adult people on the Gypsies subject

Klíčová slova:

Romové, sociální vyloučení, předsudky

Klíčová slova v angličtině:

Gypsies, social exclusion, prejudices

Přílohy vázané v práci:

Příloha č. 1 dotazník

Rozsah práce:

89 stran

Jazyk práce:

Český jazyk