NĚKTERÉ ASPEKTY PROBLEMATIKY FUNKČNÍ NEGRAMOTNOST! Z POHLEDU SOCIÁLNÍ PRÁCE A SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY Libor Novosad
Nedávno mi vyprávěl jeden z mých diplomantů, který pracoval jako komunitní sociálni pracovník a nyní je učitelem na zvláštní škole, jak vídá nčkteré spoluobčany na zastáv ce autobusu bezradnč hledající v jízdním řádu (často potom nespokojeně odejdou a přitom spoj za chvílí přijede). Je to ilustrativní situace, která se týká nejen minoritních skupin sociokulturnč handicapovaných či sociálně dezintegrovaných občanů a těch, kteří již vy kazují rysy sociální patologie různé intenzity. Bohužel lidí, kteří sice dokáži přečíst písmena a číslice, vidi určité symboly, avšak nedokáži tyto obecně srozumitelné znaky dekódovat ve viech možných praktických významech, nedokáží spojit i využít formální a obsahov ou rov inu sdělovaného, není v české populaci zrovna málo. 1. K definicí gramotnosti: „Funkční" gramotnost je chápána jako: • vybavenost člověka pro realizaci různých aktivit vyžadovaných současnou civilizaci. Je to např. dovednost nejen
číst, ale také chápat složitější texty, vyplnit formulář, zformulovat písemnou žádost apod. (podle J. Průchy); Schopnost číst, psát, počítat, mluvit a ovládat obvyklé sociální dovednosti tak, aby to člověku umožňovalo aktivní a nezávislou roli ve společnosti (podle P. Hartla). K takto obecněji pojímané gramotnosti zahrnující jak praktickou dovednost číst, psát a počítat, tak i sociální dovednosti, umožňující jedinci rovnoprávné a bezpečné fungováni ve společnosti, můžeme přiřadit i gramotnost počítačovou, reprezentující schopnost využívat elektronickou komunikaci i zdroje informací k řešení běžných životních situací. 2. Paradigma současnosti; Stále více se technologizující, informatizujicí (pozn.: negativní dopady nekorigované či určité mantinely postrádající virtuální reality na vývoj a formování osobnosti mladých lidi lze prozatím jen tušit) a společensky se polarizující svět klade vysoké nároky na a d a p t a č n í
a rozhodovací procesy, na pamčť i kognitivní funkce každého člověka. Tento svět nepochybně znevýhodňuje nějak rizikové, oslabené či ohrožené jedince, lidi s odlišnou nebo již neak tuálni zkušenostní i vzdělanostní prupravou a lidi se sociokulturnim i zdravotním handicapem. Dnešní doba, často označovaná jako postindustriálni či informační věk, klade vysoké nároky nejen na výkon, schopnosti a sebeprezentaci, ale také na flexibilitu, komunikační schopnosti a sociálni orientaci každého jedince - k tomu všemu je následné vztahována jeho úspěšnost v životě, podmiňovaná přístupem k životním příležitostem, vzděláni a možnostem přiměřeného pracovního i společenského uplatněni a seberealizace, 3. Fenomén funkční negramotnosti: I dnes, v době. která zpřístupnila minimálně základni školni vzděláni lidské populaci ve všech standardně fungujících státech, stále registrujeme nemalé procento lidi. kteří vykazuji znaky funkční negramotnosti. Na tento fenomén upozornila i zpráva OSN a zabýv á se jím i známý neuropatolog František Koukolik v rozhovoru pro MF Dnes ze 7. prosince 2002. Při vý chovné a sociálni práci s lidmi v rámci tzv. pomáhajících profesi zjišťujeme, že oprav du existuji jedinci, kteři sice formálně ukončili (absolvovali) základní školni docházku, přesto jen obtížně zvládají, nebo dokonce neovládají trivium (čteni, psaní, početni úkony), neorientuji
se ve společností a činí jim potíže zvládat běžné životni situace. Nejčastěji to bývají lidé z rodin z minoritních (menšinových) či marginálních (okrajových) skupin s nizkou socioekonomickou i sociokulturní úrovní nebo příslušníci etnických či jiných minorit (k nim v ČR sice patří i některé romské komunity, ačkoli současné, prosociálně „angažované" romské hnutí dokládá zřejmý pokrok ve vzdělanostní úrovni, překonávání kulturních bariér i normalizací vztahů mezi majoritni společnosti a romskou minoritou). Tito lidé často nazírají širší sociální okolí optikou negativ nich zkušeností, generacemi tradovaných názorů či postojů a narušených sociálních i interpersonálních vztahů; mnohdy žijí v krajní chudobě anebo na okraji společnosti, tedy v takovém prostředí, které preferuje jiné hodnoty (tedy přežiti či obživu a přístřeší), než je vzděláni i sociálně akceptovatelné uplatnění a prosazeni se v životě. Zároveň musíme připustit, že některé rysy funkční negramotnosti mohou v různé míře vykazovat i zdravotně postižení lidé a senioři Jsou to zejména ti, kteři dlouhodobě žijí v ústavní péči, v nadměrně ochranitelských či „zapouzdřených" pečujících rodinách nebo v bariérami a dalšími okolnostmi způsobené sociální izolaci, osamělosti a „podnětové chudobě". Specifickou skupinou jsou i děti a mládež, kteři sice ov ládají práci s PC a pohybuji se v prostředí virtuální reality, ale význam mnohých slov, sdělení, úsloví či označení a vět jim bývá nejasný. To je
dáno jejich malým zájmem o aktivní čtení, protože význam pravidelného čteni krásné, dobrodružné či populárně naučné literatury je nezpochybnitelný při porozuměni sdělovaného a utvářeni bohaté slovní zásoby i tříbení vyjadřovacího stylu. 4. Specifika, projevy a důsledky funkční negramotnosti: Je zřejmé, že funkční negramotnost muže sekundárně podporovat jedincovy pocity vyloučení, protože některým věcem či pravidlům nerozumí, což může v adaptační rovině vést k různě závažným projevům agresivity. Selhávání v některých situacích, poruchy komunikace, neporozumění specifickým sociálním pravidlům atp. - to všechno může vést k poruchám sociální adaptace se škálou projev ů od odmítání společnosti očekávaného chováni až po zakotvení v kriminální subkultuře Na tomto stavu se nepochybné podílí: • nepodnětné či nestimulujíci rodinné prostředí, výchovná zanedbanost - patologie rodiny, existenční nouze a nízké vzdělání rodičů (často býv á v rodině několik generací absolventů zvláštních škol) vede k tomu, že i nadané dítě ztrácí možnost rozvoje i motivaci, nemá se s nim kdo učit, ke školní práci nemá vhodné podminky - klid, prostor, vybaveni atd., je necitlivě vtaženo do problémů i životního stylu dospělých; • školský systém s tradičními výukovými metodami, spíše upřednostňujícími pasivní prezentaci poznatků před jejich
aktivním procvičováním a aplikováním; • snížená inteligence jedince, případně nediagnostikovaná anebo učiteli nezohledněná vývojová porucha učeni (dyslexie, dyskalkulie, dysortografie atd.); • absentující zájem o aktivní čtení; • nediagnostikovaná nebo rodinou péčí neošetřená smyslová nebo neurologická porucha, mající negativní vliv na percepci učiva, pozornost, výkon a aplikačni schopnosti; • komunikační bariéry na bází obtížného chápáni čteného i sdělovaného, propastný rozdíl mezi pasivní a aktivně používanou slovní zásobou, schematické vyjadřování a chápáni - bez zohledněni možných souv islostí, situačního podtextu a nonverbálního doprovodu komunikace; • sociální izolace různé etiologie a bariéry v přístupu k informacím a poznatkům. Uvedené faktory se obvykle kumulují či kombinuji v závislosti na biografii každého takto znevýhodněného jedince. Mezi specifika funkční negramotnosti, jež podle zmiňované zprávy OSN postihuje např. v USA a Velké Británii přes 20 % populace (v ČR je to kolem 1215%), patří: • jedinec sice umi číst, psát a počitat, ale nedokáže tuto dovednost plně využít, prakticky uplatnit; má problémy v porozumění čtenému či jinak sdělovanému i v oblasti symbolického a abstraktního myšleni; • má potíže s orientaci ve společnosti a v kompetencích různých institucí,
kupř. nechápe základní zákony čí volební a správní systém; • obtížně formuluje písemná sdělení (volba a pořadí slov, gramatika, srozumitelnost atd); • je zatížen informačním deficitem a byrokraticko-institucionálnimi bariérami v řetězci typu „instituce - sociálně potřebný občan - poskytovatel služeb - kompenzující služba či dávka", které blokují těmto lidem cesiu k zajištěni adresných služeb sociálni péče; • selhává při jednání na úřadech, nezv ládá vyplněni běžných dotazníků nebo formulářů; • nerozumí grafům, mapám, jizdnim řádům, výplatním páskám, výpisům z účtu, různým smlouvám a ujednáním; • obtížně chápe standardizované piktogramy. dopravní pokyny apod.; • má potíže s hospodařením, práci na počítači, organizaci času atd.; • následně má problémy při zvládáni běžných úkonů a roli - odesláni dopisu, navázáni a udržení pracovního poměru, cestováni, komunikace s institucemi, vyřízeni sociálního zabezpečeni, péče o děti aj. Uvedená specifika nepůsobí izolovaně, ale zasahuji kvalitu života funkčně negramotných v mnoha kombinacích ve vztahu k životním zkušenostem, adaptabilitě, volním vlastnostem i emočnímu laděni a rozumovým schopnostem jedince i formativním situačním okolnostem a aktuálni sociální interakci.
5. Nástin východisek řešení: Negramotní a omezené gramotni lidé bezpochyby patři z pohledu výchovné a sociální práce k občanům, jejichž deizolace a sociální integrace bývá obtížná a jako proces vyžaduje dlouhodobou mezioborovou podporu. Ta může mít podobu: • Diferencované podpory a aktiv izace romského etnika: - Ve vztahu k problematice romského etnika spolupůsobí při omezováni interkuitumíchbariéra funkční negramotnosti v ČR romští pedagogičtí asistenti ve školách a romšti poradci při orgánech štátni správy i samosprávy. Tito pracovnicí plní informační, osvětovou, moiivačni, zprostředkovatelskou a sociálně integrační úlohu při normalizaci společenských vztahů a zlepšování společenského uplatnění i postaveni Romů. Velký význam nejen při prevenci i řešení kriminality, ale i při „globální" pozitivní motivaci, zejména mládeže, maji také romští policisté, sociální pracovnici i jiní představitelé státu a také zákonodárci. - V rámci preventivních programů, multikulturní výchovy a osvětového působeni na veřejnost i minoritní komunity plni určitou zprostředkovatelskou úlohu romští aktivisté a pracovníci volnočasových či kulturních komunitních center.
Je však třeba uvědomit si, že tito pracovníci i dobrovolnici nemají stabilní zázemí a stojí v ambivalentním, velmi vratkém postaveni mezi hájením společenských zájmů (v podstatě výkonem státní správy) a advokací specifik minorit i snahami o vzájemné pochopeni a akceptování norem, zájmů, očekáváni, hodnot či odlišnosti mezi majoritou a minoritní skupinou. • Variability vzdělávací podpory: - Na základních i zvláštních školách klást důraz na to, jak nebo v čem jedinci prospěje určitá znalost či dovednost, proč je potřebné schopnosti jedince rozvíjet a trénovat. Prioritou by měla být názornost a procvičováni znalostí i dovednosti, příkladem může být pedagogická terénní práce - tedy přímo na místě si vysvětlit, k čemu které instituce slouží, jak odeslat dopis, kde hledat radu, jak pracovat s jízdním řádem čí mapou, jak vyjit s penězi při nakupováni, jak se řídit návodem k obsluze atd. Prostě si (dle konkrétní situace, možnosti žáků a specifik jejich komunity) prakticky vysvětlit, vyzkoušet a natrénovat problémové situace zmíněné v bodě „4". - Dospělým nabídnout neformální informačně-vzdělávací příležitosti, kde sí budou moci interaktivně, „živě" ozřejmit nebo aktualizovat jevy, pravidla a náležitosti, kterým částečně nebo zcela nerozumí a které přispívají k jejich sociální izolaci.
- Posílit resocializačné vzdělávací funkci azylových domů či kontaktních center pro bezdomovce. - Pracovat s motivací dětí a mládeže směrem ke zvýšení zájmu o aktivní čtení i o sociokultumí reálie (čtenářské soutěže, výlety za historií a návštěvy kulturních akci, slohová cvičení, dialogové skupiny atd.). - Nadále různými způsoby zpřístupňoval aktuální vědomosti a poznatky lidem s postižením a seniorům „udržovací" či doplňovací vzdělávací kluby, pedagogické aktivity denních center, celoživotní vzdělávání, U3 V, skupinová psychorehabilítace či socioterapie apod. • Dlouhodobým působením na změnu postojů: - Jde zejména o vztah romské minority i dalších marginálních skupin ke vzdělání a společnosti, což vyžaduje srozumitelným způsobem dospět k uvědomění spojitosti mezi kvalitou života a vzděláním, které má pozitivní vliv na důstojnost a sebeůctu člověka i na jeho akceptování společností. - Adresnou (před zneužitím zabezpečenou) materiální podporou zajistit dětem ze sociálně slabých rodin s více dětmi a nízkou vzdělanostní úrovní rodičů příznivější podmínky pro vzdělávání a socializaci. Vedle účelové dotace na nákup školních potřeb by sem měla patřit např. úhrada zájmových kroužků, příspěvek na
Effl
školní akce typu výletů či výcviků (lyžařský, plavecký aj.), příspěvek na individuální pedagogickou práci s dětmi mimo základní rámec vyučováni (procvičování učiva včetně jeho názorných aplikací) atd. Cílem je rozšířit zájmové spektrum těchto děti, zlepšit jejích edukační i životni podmínky, poskytnout jím motivující vzory či zážitky a umožnit jim prožit pocity úspěchu a akceptov áni druhými i podpořit rozvoj jejich nadáni a schopnosti. Závěr Kdybychom chtěli shrnout priority práce s funkčně negramotnými občany, lze řičí, že sem patři omezov ání krajní chudoby, poradenská pomoc, „doprovázení" při řešení svízelných situaci, zdravotně-sociálni osv ěta, přiblížení výchovně-vzdělá vacích příležitostí i zlepšeni domácích životních podmínek a nabídka volnočasových programu pro děti a mládež z rizikových vrstev, doprovod při jednáních, zpřístupnění vzdělávacích příležitostí dospělým a působení na změnu (pasivních až fatalistických) postojů ke vzdělání a pracovnímu uplatnění. Zásadním východiskem je fakt, že změna životních podmínek i postojů k širšímu, prakticky orientovanému vzděláni může zkv alitnit ži-
vot, zlepšit existenčně-materiální zázemí i usnadnit „sociální" fungování a akceptování jedince. Literatura: HARTL, P. Psychologický slovník. Praha : Budka, 1993. NAVRÁTIL, P Teorie a metody sociální práce. Bmo : Marek Zeman, 2001. NO VOS AD. L. Uvedeni do teorie a metod sociálni práce. II. díl - Vybrané metody sociálni práce. Liberec . FP TU, 2003. NO VOS AD, L.: Základy speciálního poradenskí. Praha : Portál, 2000. NO VOS AD L. Formy a zdroje násilí páchaného na lidech s postižením. Špeciálni pedagogika, 2001, 11, č. 3. NOVOSAD. L. Problematika zdravotního znevýhodnění či postiženi v oblasti sexuálního života a zaměření preventivně-výchovných aktivit. In Sborník Ochrana zdravotně postižených před sexuálním zneužitím. Praha : ISUS SZdP v ČR. 2002. PRŮCHA, J. (a kol.). Pedagogický' slovník. Praha : Portál, 1996. Romové, bydleni, soužití. Praha : Socioklub, 2001. Romové v české společnosti. In Sociální práce. 2002, č. 2. Bmo : FSS MU, 2002.
