Teorie a praxe problematiky zaměstnávání osob se zdravotním postižením v České republice. Bohdana Richterová a kol

Teorie a praxe problematiky zaměstnávání osob se zdravotním postižením v České republice Bohdana Richterová a kol.

Krnov 2011 ISBN 978-80-254-9526-1

Bohdana Richterová a kol.

Teorie a praxe problematiky zaměstnávání osob se zdravotním postižením v České republice

Vytvořila a vydala

Chářovská 54 794 01 Krnov tel.: 554 618 000 fax: 554 617 899 [email protected] www.reintegra.cz

OBSAH Úvod ..................................................................................................... 4 1. ČÁST 1.

Vysvětlení základních pojmů ............................................................. 6 1.1 Integrace ..................................................................................... 6 1.2 Integrační programy ................................................................... 8 1.3 Pracovní rehabilitace .................................................................. 9 1.4 Pracovní terapie (ergoterapie) .................................................. 10 1.5 Aktivní politika zaměstnanosti ................................................. 11 1.6 Cílová skupina .......................................................................... 12 1.7 Úřad práce ................................................................................ 12 1.8 Nestátní neziskové organizace ................................................. 13 1.9 Evropský sociální fond v České republice ............................... 14

2.

Sociální politika – pomoc lidem se zdravotním postižením ............ 16 2.1 Vymezení sociální politiky ....................................................... 16 2.2 Systém sociálních služeb ......................................................... 17 2.3 Systém politiky zaměstnanosti ................................................. 19

3. Cílová skupina – specifika nezaměstnaných osob se zdravotním postižením ........................................................................................ 24 3.1 Vymezení zdravotního postižení .............................................. 24 3.2 Statistiky osob se zdravotním postižením ................................ 25 3.3 Dělení zdravotního postižení z hlediska legislativy ................. 26 3.4 Vliv nezaměstnanosti a zdravotního postižení na osobnost člověka ................................................................. 28 4.

Evaluace – způsoby hodnocení integračních programů ................... 30 4.1 Evaluace a hodnocení ............................................................... 30 4.2 Význam evaluace ..................................................................... 30 4.3 Možnosti realizace evaluace .................................................... 31 4.4 Úskalí evaluace ........................................................................ 33

2. ČÁST 5.

Popis integračního programu ........................................................... 35 5.1 Jak program vznikl ................................................................... 35 5.2 Popis organizace, která program realizuje ............................... 36 5.3 Specifika regionu Bruntálska ................................................... 37 5.4 Nabídka služeb programu ........................................................ 40 5.5 Realizační tým .......................................................................... 51

6.

Hodnoticí posouzení pilotního programu ........................................ 52 6.1 První úroveň hodnocení: Reakce ............................................. 52 6.2 Druhá úroveň hodnocení: Učení .............................................. 57 6.3 Třetí úroveň hodnocení: Chování ............................................ 59 6.4 Čtvrtá úroveň hodnocení: Výsledky ......................................... 60 6.5 Hodnoticí posouzení z hlediska cílů ........................................ 60 6.6 Závěry a výstupy ...................................................................... 62

Závěr ................................................................................................... 64 Literatura ................................................................................................ 67 Seznam zkratek používaných v textu ..................................................... 71

Úvod „Ekonomická krize“ je v  současné době prioritním námětem většiny politických diskuzí a rozhovorů. V souvislosti s „krizí“ se odvíjí i sociální politika státu a opatření, která jsou přijímána. Na jedné straně stojí potřeba nezadlužovat více stát a na straně druhé pokusit se udržet sociální stát s jistotou na zachování důstojného života pro občany v případě nepříznivých životních situací. Jednou z těchto nepříznivých situací je také nezaměstnanost a zdravotní postižení. Stejně jako ve skupině nezaměstnaných v evidenci úřadu práce všichni nehledají pracovní uplatnění, tak také u nezaměstnaných osob se zdravotním postižením je situace obdobná. V rámci své praxe jsem se setkala s velkým množstvím lidí se zdravotním postižením, kteří o práci skutečně stáli, ale nedokázali ji získat nebo udržet. Většina z nich bojovala s pocity méněcennosti a obavami, zda by vůbec nějakou práci mohli vykonávat. Tématem této publikace je problematika vytváření, realizace a evaluace integračních programů pro osoby se zdravotním postižením, které umožňují návrat těmto lidem na trh práce v České republice, konkrétně v lokalitě Bruntálska. V letech 2009 a 2010 jsem pracovala jako vedoucí projektu „Komplexní integrační program umožňující návrat na trh práce osobám se zdravotním postižením“, který byl podpořen z Evropského sociálního fondu z programu OP LZZ a jehož realizace končí v dubnu roku 2011. V této publikaci se dozvíte nejen teoretické zázemí k dané problematice, ale také praktické zkušenosti z realizace projektu. Publikace je členěna na dvě části. První, teoretická část je zaměřena na objasnění problematiky zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Druhá, praktická část popisuje a dokumentuje konkrétní realizovaný program v regionu Bruntálska a hodnotí jeho úspěchy i úskalí. Při hodnoticím posouzení programu bylo využito dotazníků po ukončení některých služeb programu, záznamů polostandardizovaných rozhovorů, statistik vývoje nezaměstnanosti a statistik volných pracovních míst v lokalitě Bruntálska. Jednalo se především o analýzy a syntézy teoretických podkladů, výstupních zpráv z jednotlivých služeb, rozhovorů s uživateli služeb a zpětných vazeb pracovníků programu. 4

Přeji Vám příjemné čtení a doufám, že nové poznatky a informace uvedené v této publikaci přispějí k obohacení Vaší praxe i osobního života. Bohdana Richterová

5

1. ČÁST 1. Vysvětlení základních pojmů Pro ujasnění a pochopení problematiky integračních programů pro nezaměstnané osoby se zdravotním postižením, které hledají pracovní uplatnění, je důležité vymezení některých pojmů. Základním pojmem je pojem „integrace“ a „integrační programy“. V této kapitole vysvětlím nejen tyto dva pojmy, ale také některé další, které mají s tématem přímou souvislost. K nim patří pojmy pracovní rehabilitace, pracovní terapie, aktivní politika zaměstnanosti, úřad práce, nestátní neziskové organizace a  Evropský sociální fond. Pro větší názornost je teoretické objasnění doplňováno příklady z praxe.

1.1 Integrace V  nejširším významu znamená integrace začlenění či spojování určitých částí v celek. Ze sociálního hlediska je pojem integrace chápán jako začlenění minoritní skupiny do skupiny majoritní. V našem případě se jedná o splynutí osob s postižením se společností. Integrace probíhá různými způsoby. Může mít buď směr asimilační, nebo adaptační. Asimilační směr předpokládá, že majoritní společnost reprezentuje jediné správné a přijatelné chování. Minorita se musí ztotožnit s hodnotami a identitou majority.1) Praktickým příkladem může být zaměstnávání osob se zdravotním postižením na otevřeném trhu práce za stejných pracovních podmínek, jako mají ostatní zaměstnanci. Paní Jana (52 let, SEŠ s  maturitou, invalidní důchod II. stupně – po operaci páteře, 7 let nezaměstnaná) nastoupila na pracovní místo účetní v komerční firmě. Na tuto profesi má kvalifikaci i potřebnou praxi. Paní Jana 7 let nebyla zaměstnána zejména kvůli svému zdravotnímu stavu. Lékaři jí diagnostikovali nádor v blízkosti míchy a byl jí přiznán plný invalidní důchod. V období před operací byla paní Jana v domácnosti a jen občas vypomáhala s účetnictvím. Po operaci se její zdravotní stav stabilizoval. 1) Srov. NOVOSAD, L., 2009

6

Plný důchod jí byl zkrácen na částečný. Návrat do běžného pracovního procesu byl pro ni velmi náročný, ale dokázala se přizpůsobit. Podává stejné pracovní výkony jako její zdraví kolegové v práci. Pokud ji bolí v zádech z důvodu delšího sezení, projde se po kanceláři. Občas musí nastoupit na nemocenskou, doléčit se a absolvovat rehabilitace. Přesto se jí podařilo integrovat zpět do pracovního života. Adaptační integraci vystihuje předpoklad, že integrace je společným problémem minority a majority a je založena na harmonizaci vztahů a partnerství všech zúčastněných. Jedná se především o vzájemné pochopení a akceptaci. Paní Eva (31 let, střední škola, dále SŠ, rodinná škola bez maturity, invalidní důchod III. st. – epilepsie, 10 let bez zaměstnání). Paní Eva nastoupila do zaměstnání na chráněné pracovní místo do reklamní agentury. Za úkol měla především kompletovat hotové výrobky, balit je a označovat etiketou. Vzhledem k typu  zdravotního znevýhodnění paní Evy a její labilní osobnosti docházelo často k výkyvu nálad a neschopnosti stálé koncentrace na práci. Zaměstnavatel získal na zaměstnání paní Evy dotaci – příspěvek na mzdu. Díky této finanční podpoře státu nemusí být její práce pro zaměstnavatele plně zisková. Paní Eva má speciální pracovní režim. Začátek pracovní doby má uzpůsoben vzhledem k rannímu tlumivému účinku léků na devět hodin ráno. Má šestihodinovou pracovní dobu. V případě neschopnosti koncentrace na pracovní činnosti má možnost si udělat častěji krátké přestávky. Paní Eva je ráda za příležitost chodit do zaměstnání. Snaží se odvádět co nejlepší pracovní výkony. V reklamní agentuře pracuje půl roku. Z tohoto stručného popisu asimilačního a adaptačního směru integrace vyplývá, že integraci adaptačního směru lze více chápat jako partnerský vztah. Jedná se o finančně a realizačně náročnější směr. Integrační programy využívají ve většině případů obou směrů integrace lidí se zdravotním postižením.

7

1.2 Integrační programy Integrační programy pro nezaměstnané se zdravotním postižením umožňující návrat na trh práce jsou speciálními sociálními programy, které obsahují nabídku služeb směřující k  pracovní aktivizaci těchto osob a  k  nalezení pracovního uplatnění.2) Tyto programy bývají realizovány většinou nestátními neziskovými organizacemi, které jsou provozovateli chráněných dílen, sociálně terapeutických dílen, poraden pro osoby sociálně a zdravotně znevýhodněné nebo vzdělávacích center pro nezaměstnané. Programy „pracovní rehabilitace“, které budou vysvětleny v  dalším textu, jsou podobné integračním programům. Jejich nabídka je ale zákonem přesně vymezena. Realizaci koordinují a financují jednotlivé úřady práce. V některých regionech je ale přesto minimalizována na poskytování poradenství pracovnicemi úřadu práce. Integrační programy se skládají z různých prvků. Jedná se například o: ●● profesní nebo sociální poradenství, ●● motivační programy, ●● psychologické poradenství, ●● profesní a bilanční diagnostiku, ●● vzdělávací aktivity, rekvalifikační kurzy, ●● programy zapracování, obnovy pracovních návyků, praxí, práce na zkoušku, ●● práce s asistencí, ●● chráněné a podporované zaměstnávání.

2) Srov. PLESNÍK, V. a kol., 2004

8

Obr. 1 – Prezentace integračního programu nezaměstnaným.

1.3 Pracovní rehabilitace Pracovní rehabilitace může být na jedné straně chápána jako obdoba integračních programů zajišťovaná prostřednictvím úřadů práce. V  tomto případě se jedná o nástroj aktivní politiky zaměstnanosti. Na druhou stranu z hlediska sociální práce můžeme pracovní rehabilitaci chápat jako metodu práce v rámci integračních programů. Níže popíšu obě tyto možnosti výkladu pojmu. a) Pracovní rehabilitace jako nástroj aktivní politiky zaměstnanosti, který má za úkol vyrovnat pracovní příležitosti osob se zdravotním postižením na trhu práce.3) Příkladem může být zájem pana Petra (45 let, SŠ s maturitou, invalidní důchod II. st. s kombinovaným postižením sluchu a řeči) získat zaměstnání. Více než deset let žije pan Petr v  České republice, kde získal status uprchlíka z  válečného konfliktu v  Bosně a Hercegovině. Vzhledem ke zdravotnímu znevýhodnění se mu nepodařilo získat zaměstnání. Využil tedy možnosti programu „pracovní rehabilitace“, o kterém se dozvěděl 3) Srov. JOUZA. L., 2004

9

prostřednictvím úřadu práce. V současné době pracuje v chráněné dílně v Bruntále na pracovní pozici „obsluha průmyslových zařízení na výrobu obalových fólií“. Pracovní rehabilitace jako nástroj aktivní politiky zaměstnanosti je podle zákona č. 435/2004, o zaměstnanosti, § 69–74, péče poskytovaná osobě se zdravotním postižením s  cílem umožnit jí získat a zachovat si vhodné zaměstnání a usnadnit její zapojení nebo opětovný návrat na trh práce. Podrobněji se budu tématu pracovní rehabilitace věnovat ve 2. kapitole. b) Z  hlediska sociální práce můžeme na pracovní rehabilitaci nahlížet jako na metodu sociální práce definovanou cílem a cílovou skupinou.4) Příkladem může být možnost zemědělských prací – pracovní rehabilitace na statku v Něborech pro osoby bez domova, které jsou ubytované v azylovém domě pro muže v Karviné. Zákon o sociálních službách pracovní rehabilitaci nezařazuje do kategorie sociálních služeb. Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále MPSV) proto na tuto činnost finančně nepřispívá. Z tohoto důvodu je možnost tuto pracovní rehabilitaci zachovat pouze za finanční podpory z fondů EU nebo ze sponzorských darů. V tomto případě se jedná o metodu práce – pracovní aktivizaci osob bez domova.

1.4 Pracovní terapie (ergoterapie) Příprava na práci včetně obnovy pracovních návyků a získání pracovních dovedností má v integračních programech nezastupitelné místo. Její cíl a  forma může být různá. Pro lidi s  těžším zdravotním postižením se využívá možnosti pracovní terapie. Pracovní terapie neboli ergoterapie je podle Obecného výkladového slovníku pracovní rehabilitace definována jako „terapie zaměřená na trénink pracovních dovedností“5). Na rozdíl od pracovní rehabilitace není pro pracovní terapii důležitý pracovní výkon. Nejdůležitější je proces samotný. Velký důraz se klade na přístup k účastníkovi pracovní terapie a vzájemné porozumění. Cílem je tedy smysluplné využití volného času, rozvoj kreativity, vedení k samostatnosti a schopnos4) Srov. MATOUŠEK, O., 2003 5) ŠVESTKOVÁ, O. aj. 2008, s. 38

10

ti individuálního rozhodování, nácvik jemné motoriky, fixace naučených pracovních i sebeobslužných dovedností, posílení psychické stability. Lidé s těžším zdravotním postižením mohou prostřednictvím pracovní terapie naplňovat některé své potřeby. Může se jednat o potřebu sociálního kontaktu, potřebu denních činností nebo seberealizaci. V některých případech se může jednat o přípravu na získání zaměstnání na otevřeném trhu práce. V zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, můžeme nově pro tuto terapii najít název sociální služby „sociální rehabilitace nebo sociálně-terapeutické dílny“.

1.5 Aktivní politika zaměstnanosti Naplňování cílů integračních programů bývá často propojeno finančně či obsahově s nástroji aktivní politiky zaměstnanosti. Aktivní politika zaměstnanosti je souhrn opatření směřující k zajištění maximální možné zaměstnanosti. Je komplexem nástrojů i jednotlivých opatření, kterým stát řeší zaměstnanost (problém nezaměstnanosti).6) Aktivní politiku zaměstnanosti realizují úřady práce a Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. Mezi nástroje, jimiž je realizována aktivní politika zaměstnanosti podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, část pátá §2 – §120, patří: ●● rekvalifikace, ●● investiční pobídky, ●● veřejně prospěšné práce, ●● společensky účelná pracovní místa, ●● překlenovací příspěvek, ●● příspěvek na dopravu zaměstnanců, ●● příspěvek na zapracování, ●● příspěvek na nový podnikatelský program, ●● poradenství, ●● podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením, do níž patří i pracovní rehabilitace, ●● cílené programy k řešení nezaměstnanosti. 6) ŠVESTKOVÁ, O. aj. 2008, s. 3

11

1.6 Cílová skupina Cílovou skupinou integračních programů a programů pracovní rehabilitace popsaných v této publikaci jsou lidé se zdravotním postižením, kteří jsou z velké části v evidenci úřadu práce. Dle vymezení zákonem se jedná o tyto osoby: a) fyzické osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními, b) fyzické osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení uznány zdravotně znevýhodněnými. Specifika osob se zdravotním postižením budou popsána v samostatné kapitole.

1.7 Úřad práce Další pojem, kterému se budu v této kapitole věnovat, je „úřad práce“, který má důležitou roli v integračních programech. Často bývá partnerem programů nebo spolupracující organizace, prostřednictvím které bývají oslovovány osoby cílové skupiny s nabídkou programů. Jedná se o státní orgán, který je podřízen MPSV a patří do sféry služeb zaměstnanosti. Síť úřadů práce vznikla v  roce 1990 v  souvislosti s  tehdy novým sociálním problémem „nezaměstnaností“. Úřady práce sledují ve svém okrese vývoj trhu práce, zpracovávají koncepci vývoje zaměstnanosti, registrují uchazeče o zaměstnání, rozhodují o přiznání podpor v nezaměstnanosti, jejich zastavení nebo odejmutí, poskytují podporu při zřizování nových pracovních míst atd.7) Ve vztahu k pracovní rehabilitaci mají úkol řídicí a koordinační. Některé služby pracovní rehabilitace zajišťují z vlastních zdrojů, jiné zprostředkovávají od dalších subjektů. Většinou se jedná o nestátní subjekty, které zajišťují integrační programy nebo některé z jeho služeb. V některých případech úřad práce zajišťuje služby prostřednictvím školských zařízení nebo vzdělávacích agentur. 7) Srov. MATOUŠEK, O., 2003

12

V rámci pilotního programu, který bude popsán v praktické části této publikace, se podařilo propojit nabídku pracovní rehabilitace Úřadu práce v Bruntále s integračním programem realizovaným nestátní neziskovou organizací a financovaným z ESF.

1.8 Nestátní neziskové organizace Realizátory integračních programů jsou nejčastěji nestátní neziskové organizace. Jsou charakterizovány jako organizace, které nevytvářejí zisk k přerozdělení mezi své vlastníky, nebo pokud zisk vytvoří, vloží jej v plné výši do organizace. K základním typům nestátních neziskových organizací patří: ●● občanská sdružení (registrovaná podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů); ●● nadace a nadační fondy (registrované podle zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech); ●● obecně prospěšné společnosti (registrované podle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech); ●● církevní právnické osoby (registrované podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech). „Neziskové organizace jsou všude tam, kde se lidé chtějí soukromě angažovat a nahradit tak neexistující nebo nedostatečně fungující státní instituce. Působí tak v oblasti kultury, ochrany památek a umění, výzkumu a vzdělávání, zdravotní péče, sociálních služeb, ochrany lidských práv, práce s dětmi a mládeží, v rekreaci, sportu a tělovýchově, v informačních službách.“ 8) Realizátory integračních programů pro nezaměstnané se zdravotním postižením, kteří hledají pracovní uplatnění, jsou nejčastěji občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti a církevní právnické osoby.

8) Srov. http://neziskovky.cz/cz/fakta/neziskovy-sektor-v-cr/co-to-je-neziskovy-sektor/ O neziskových organizacích (10. 10. 2009)

13

1.9 Evropský sociální fond v České republice Velká část integračních programů je realizována za finanční podpory Evropského sociálního fondu. Také integrační program, který je popsán v druhé části této publikace, byl finančně podpořen z programu Evropského sociálního fondu OP LZZ. Evropský sociální fond (dále ESF) je jedním ze tří fondů Evropské unie v České republice. Jedná se o Evropské strukturální fondy, mezi které patří Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond a Fond soudržnosti.9) ESF je důležitým finančním nástrojem pro realizování Evropské strategie zaměstnanosti. Hlavním posláním ESF je rozvíjení zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, podpora sociálního začleňování osob a rovných příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu práce a lidských zdrojů. Objem finančních prostředků z ESF pro ČR na programovací období 2007–2013 činí 3,8 mld. eur. Pro porovnání – v kratším programovém období 2004‒2006 bylo pro ČR přiděleno 456,98 milionu eur.  ●● ●● ●● ●● ●● ●● ●● ●●

Cíle Evropského sociálního fondu jsou tyto: Pomoct nezaměstnaným lidem při vstupu na trh práce. Zajistit rovné příležitosti pro všechny při vstupu na trh práce. Umožnit sociální začleňování, pomoct lidem ze znevýhodněných sociálních skupin při vstupu na trh práce. Pomoct při realizaci celoživotního vzdělávání. Umožnit rozvoj kvalifikované a přizpůsobivé pracovní síly. Podpořit zavádění moderních způsobů organizace práce a podnikání. Zlepšit přístup a účast žen na trhu práce. Podpořit boj se všemi formami diskriminace a nerovnostmi souvisejícími s trhem práce.

9) Srov. http://www.strukturalni-fondy.cz/Informace-o-fondech-EU Fondy evropské unie

14

Základními programy ESF pro programové období 2007–2013 v České republice jsou tyto operační programy (dále OP): ●● OP Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ), ●● OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK), ●● OP Praha – Adaptabilita (OPPA) 10).

10) Srov. http://www.esfcr.cz/evropsky-socialni-fond-v-cr Evropský sociální fond

15

2. Sociální politika – pomoc lidem se zdravotním postižením Kapitola je zaměřena na problematiku sociální politiky v oblasti pomoci lidem se zdravotním postižením. Tato problematika úzce souvisí s možnostmi realizace integračních programů. Státní politika, přesněji sociální politika České republiky (dále ČR) by měla zajišťovat svými opatřeními občanům se zdravotním postižením důstojný život a právo na práci. Náplní kapitoly jsou druhy nástrojů sociální politiky ČR a možnosti pomoci lidem se zdravotním postižením při hledání a získání pracovního uplatnění.

2.1 Vymezení sociální politiky V nejširším slova smyslu je sociální politika souborem nástrojů, metod a opatření směřujících k dosažení stanoveného cíle – sociální soudržnosti, tj. dosažení takové stability sociálních systémů, struktur a rolí, aby nebyly ohrožovány sociálním napětím.11) Zajištění důstojného života a možností pracovního uplatnění je zakotveno v legislativě ČR. Důstojný život je zabezpečen prostřednictvím různých nástrojů sociální politiky. Jedná se především o právní nástroje (např. zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zákon č. 140/1994 Sb., o sociálním zabezpečení, vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách), ekonomické nástroje (např. plnění povinného podílu zaměstnávání osob s osobami se zdravotním postižením /dále OZP/ u zaměstnavatelů, kteří mají více než 22 zaměstnanců, daňové úlevy při zaměstnávání OZP), sociální programy (např. programy aktivní politiky zaměstnanosti pro OZP), plošné a adresné dávky (např. příspěvek na péči, jednorázový příspěvek pro tělesně postižené osoby na rehabilitační a kompenzační pomůcky). Také právo pracovat je zakotveno v legislativě ČR. Právo pracovat patří mezi základní lidská práva a je uvedeno v Listině základních práv a svobod.12) Čl. 26 „každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu 11) Srov. FACHINELLI, H., 2003 12) Srov. ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

16

k  němu…“ Čl. 29 „osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky… osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání…“ Lepší přístup k přípravě, získání a udržení zaměstnání lidem se zdravotním postižením by měly umožnit dva systémy sociální politiky ČR: a) systém sociálních služeb, b) systém politiky zaměstnanosti. V následujícím textu oba systémy blíže popíši.

2.2 Systém sociálních služeb Popis jednotlivých druhů sociálních služeb je ukotven v  zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Na možnosti pracovního uplatnění – pracovní aktivizace osob se zdravotním postižením – se zaměřují dva druhy sociálních služeb. Jedná se o sociálně terapeutické dílny a sociální rehabilitaci. Sociálně terapeutická dílna je ambulantní služba poskytovaná osobám se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení. Těmto lidem se nedaří nalézt pracovní uplatnění na otevřeném ani chráněném trhu práce. Smyslem služby je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie.13) Například na Bruntálsku jsou tyto dílny dvě. Dalším typem sociální služby je sociální rehabilitace. Jedná se o ambulantní, terénní nebo také pobytové služby. V  rámci této služby jsou poskytovány specifické činnosti, které směřují k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob se zdravotním postižením.14) Sociální rehabilitace je vymezená široce a má spoustu různých podob. Prakticky je realizována například u azylových domů, kde je prováděn nácvik sociálních dovedností, pracovně-aktivizační programy, podpora při hledání zaměstnání na trhu práce. I přesto, že se jedná v případě pracovně-aktivizačních 13) Srov. zákon č.108/2006 Sb., o sociálních službách, §67 14) Srov. zákon č.108/2006 Sb., o sociálních službách, §70

17

programů o vykonávání pracovních činností, není možné mít uzavřený pracovněprávní vztah a za odvedenou práci poskytovat mzdu. V  azylovém domě v  Krnově mají možnost muži, kteří jsou tady ubytováni, účastnit se pracovně-aktivizačních programů. Jedná se například o pomocné práce v kuchyni, ve stolařské dílně, při úpravě zeleně. V rámci těchto programů nemůže být uzavřen pracovněprávní vztah a za odvedenou práci nemůže být poskytnuta finanční odměna. Tato skutečnost demotivuje některé uživatele azylového domu účastnit se těchto programů nebo v rámci nich odvádět dobré pracovní výkony. Do oblasti sociální rehabilitace patří také nácviky prostorové orientace pro zrakově postižené, včetně využívání kompenzačních pomůcek. Sociální rehabilitace je realizována také metodou podporovaného zaměstnání, které je v nabídce některých chráněných dílen nebo poradenských center.15)

15) Srov. TOMISOVÁ, K. Možnosti osob se zdravotním znevýhodněním v zapojení do pracovního procesu – nástin současného systému. In prezentace na Dni rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením, Bruntál, 20. 10. 2009. Vydané prezentace na CD organizací Sagapo.

18

2.3 Systém politiky zaměstnanosti Státní politika zaměstnanosti má za cíl dosažení plné zaměstnanosti a  ochranu proti nezaměstnanosti. Zahrnuje několik opatření, mezi které patří také opatření na podporu rovného zacházení s osobami se zdravotním postižením.16) Mezi nástroje aktivní politiky zaměstnanosti (dále APZ) ve vztahu k lidem s postižením patří: ●● pracovní rehabilitace, ●● chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna, ●● příspěvky na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Prvním definovaným nástrojem APZ je pracovní rehabilitace. Ta se může uskutečňovat různými formami, vhodnými s ohledem na zdravotní stav osoby se zdravotním postižením, jako např. vhodným studiem nebo jinou formou přípravy na povolání, teoretickou a praktickou přípravou pro zaměstnání, sociálním poradenstvím spojeným s podporou při vyhledávání vhodných pracovních míst atd. Mělo by se jednat o obdobu integračních programů, které jsou podloženy legislativně zákonem č.435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a zajišťuje je stát prostřednictvím úřadů práce. Nyní uvedu pro přehlednost grafické znázornění procesu pracovní rehabilitace tak, jak probíhá v současnosti. Schéma jsem vytvořila na základě dostupné literatury17), zákona18) a znalostí z probíhající praxe zajišťování pracovní rehabilitace v oblasti Bruntálska. V následujícím schématu chybí zmínka o tom, jak se mohou potenciální zájemci o pracovní rehabilitaci dozvědět. V současné době neexistuje systematická koncepce předání informací o pracovní rehabilitaci cílové skupině a tato aktivita je v kompetenci jednotlivých ÚP a poskytovatelů sociálních a zdravotních služeb lidem se ZP.

16) Srov. zákon č.435/2004 Sb., o zaměstnanosti 17) Srov. ANDRÝSKOVÁ, K. a kol., 2008, ŠVESTKOVÁ, O. a kol., 2008 18) Srov. zákon č. 345/2004 Sb., o zaměstnanosti, §69–74

19

Proces pracovní rehabilitace

20

Dalším nástrojem APZ je vytváření a podpora chráněných pracovních míst a chráněných pracovních dílen19). Chráněné pracovní místo je pracovní pozice vytvořená zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě dohody s ÚP. Chráněné pracovní místo musí být přizpůsobeno zdravotním požadavkům osoby se zdravotním postižením a je provozováno po dobu nejméně dvou let. Na pracovním místě se mohou střídat různé osoby se ZP. Na vytvoření pracovního místa poskytuje ÚP příspěvek. Ve společnosti Logicall v Krnově byla v roce 2010 vytvořena dvě chráněná pracovní místa na tzv. pasivní telefonické lince. Vzhledem ke zdravotnímu postižení osob, které na tato místa nastoupily, byla upravena pracovní doba na 6hodinový pracovní úvazek. Jiné úpravy pracoviště nebyly na tuto pracovní pozici nutné. Chráněná pracovní dílna je pracoviště vymezené na základě dohody s  ÚP, přizpůsobené pro zaměstnávání osob se ZP. Průměrný roční počet zaměstnanců dílny se ZP musí činit 60 %. Chráněná dílna musí být provozována po dobu nejméně dvou let. Na vytvoření chráněné dílny poskytuje úřad práce příspěvek. Chráněná dílna může také čerpat příspěvky na provozní náklady. Chráněné dílny prošly v posledních dvou letech radikálními změnami. V současné době se nejedná vzhledem k zákonu č. 108/2006 Sb. o sociální službu. Dílny jsou nuceny ke  zvýšení efektivity své práce, ke komerční výrobě a konkurenceschopnosti svých produktů. Současná praxe ukazuje, že velká část chráněných dílen se transformovala na společnosti s  ručením omezeným.20) V  těchto dílnách mají šanci získat pracovní uplatnění většinou lidé s  menším zdravotním postižením nebo s  postižením, které minimálně ovlivňuje jejich pracovní výkony.

19) Srov. zákon č.435/2004 Sb., o zaměstnanosti, §75–77 20) Srov. ÚP – Katalog organizací zaměstnávajících převážně osoby se zdravotním postižením, 2009

21

Obr. 2 – Práce v chráněné dílně REINTEGRY. Chráněné dílny, které byly v minulosti zaměřeny na sociálně-integrační programy, musely omezit svou sociální činnost nebo se zaměřit na poskytování sociálně-terapeutických dílen, které nejsou zaměřeny na pracovní výkony a kde lidé, kteří do nich docházejí, nedostávají za svou práci mzdu. Posledním nástrojem APZ jsou příspěvky na zaměstnávání osob se zdravotním postižením21). Jedná se o příspěvky na vytvoření chráněné dílny a její provoz, vytvoření pracovního místa a příspěvky ke mzdě. Do této skupiny nástrojů patří také daňové zvýhodnění pro zaměstnavatele osob se zdravotním postižením a osoby se zdravotním postižením. Od 1. 1. 2011 bylo toto daňové zvýhodnění zrušeno. Sociální politika ČR využívá jak sociálních služeb, tak nástrojů politiky zaměstnanosti na pomoc a podporu pro osoby se zdravotním postižením. Oba systémy by se měly prolínat a doplňovat. Vzhledem k tomu, že zákon o sociálních službách má platnost teprve od 1. 1. 2007, služba podporovaného zaměstnání není legislativně podložena jako druh sociální služby a  praxe poskytování pracovní rehabilitace jednotlivými ÚP je velmi od21) Srov. zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, §78

22

lišná, domnívám se, že níže uvedený graf, prezentovaný na Dni rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením v Bruntále, ukazuje, jaké jsou možnosti spolupráce systémů do budoucna.22)

Zdroj: Tomisová, K., 2009 Komentář ke znázorněnému schématu: Schéma zachycuje dva systémy pomoci lidem se zdravotním postižením. Světleji jsou vyznačeny sociální služby, tmavěji nástroje politiky zaměstnanosti. Podporované zaměstnávání by mělo zachycovat prolínání obou systémů. Výsledkem spolupráce by měla být možnost zaměstnání pro osoby se zdravotním postižením na otevřeném trhu práce.

22) Srov. TOMISOVÁ, K. Možnosti osob se zdravotním znevýhodněním v zapojení do pracovního procesu – nástin současného systému. In prezentace na Dni rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením, Bruntál, 20. 10. 2009. Vydané prezentace na CD organizací Sagapo.

23

3. Cílová skupina – specifika nezaměstnaných osob se zdravotním postižením Cílovou skupinou integračních programů popsaných v  této publikaci jsou nezaměstnaní lidé se zdravotním postižením. Základní vysvětlení pojmu bylo objasněno v první kapitole. Nyní se zaměřím na bližší specifika cílové skupiny. Mezi ně patří odpovědi na tyto otázky: Co je zdravotní postižení a jak se dělí, kolik je lidí se zdravotním postižením v České republice, jak ovlivní nezaměstnanost a zdravotní postižení osobnost člověka.

3.1 Vymezení zdravotního postižení „Zdravotní postižení je postižení člověka, které nepříznivě ovlivňuje kvalitu jeho života, zejména schopnost navazovat a udržovat vztahy s lidmi a schopnost pracovat. Hlavními, běžně užívanými kategoriemi zdravotního postižení jsou: postižení zraku, sluchu, řeči/komunikace, postižení mentální, postižení pohybového aparátu, postižení duševní poruchou. U jednotlivých osob se mohou vyskytovat v různých stupních a v různých kombinacích.“23) Přestože mluvím o skupině osob se zdravotním postižením, přístupy k jednotlivým druhům postižení jsou výrazně odlišné. Například způsob komunikace s člověkem s mentálním postižením bude jiný než s člověkem s psychickým postižením. Pro integrační programy je proto velmi důležitá počáteční fáze sběru anamnestických dat z oblasti zdravotní, osobní a pracovní. Od zjištěných dat se dále odvíjí metody práce v rámci jednotlivých služeb. Slečna Romana (23 let, základní vzdělání, 3 roky se učila v oboru pekař-cukrář – nezvládla závěrečné zkoušky, invalidní důchod II. st. – snížený intelekt, onemocnění kloubů, nadváha, skolióza páteře, bez pracovní zkušenosti) 23) Srov. MATOUŠEK, O. 2003, s. 271

24

Při počáteční fázi profesního poradenství pracovnice zjistila silnou emocionální vazbu mezi slečnou Romanou a matkou, se kterou žije ve společné domácnosti. Přestože je Romana dospělá a nemá částečně omezenou právní způsobilost, není zvyklá se sama o něčem rozhodovat. Pro další práci v rámci poradenství musela pracovnice spolupracovat nejen s Romanou, ale také s matkou na rozvoji samostatnosti a hledání pracovního uplatnění. Hledání vhodného pracovního uplatnění bývá pro osoby se zdravotním postižením komplikované. V některých případech lidé s těžším zdravotním postižením hledají především smysluplné využití volného času, v jiných případech, především u lehčích typů postižení, se jedná o nutnost výdělku a schopnost ekonomické soběstačnosti.

3.2 Statistiky osob se zdravotním postižením V  současné době žijí v  České republice necelé dva miliony osob se zdravotním postižením.24) Informace o počtech osob se zdravotním postižením mohou být ale nepřesné. Statistiky se zaměřují především na nově narozené děti s postižením a děti, které navštěvují speciální školy např. s vadami zraku, sluchu, nebo děti, které mají speciální vzdělávací potřeby a jsou integrovány v základních školách. Další skupinou zdravotně postižených, která je statisticky sledována, jsou lidé v produktivním věku, kteří jsou v  evidenci úřadu práce. Jedná se o statistiky zaměstnanosti a  nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením. Z těchto statistik budu také vycházet v praktické části diplomové práce. Statistiky seniorů, kteří patří k osobám se zdravotním postižením, nejsou sledovány, stejně jako skupina osob se zdravotním postižením, která není v  evidenci úřadu práce nebo nepobírá žádné dávky určené pro osoby se zdravotním postižením.

24) Srov. BENDOVÁ, P., 2007 a Střednědobá koncepce státní politiky vůči občanům se zdravotním postižením, 2004, příloha č. 2

25

3.3 Dělení zdravotního postižení z hlediska legislativy Podmínkou získání většiny dávek pro osoby se zdravotním postižením (např. invalidní důchod, mimořádné výhody pro osoby se zdravotním postižením, příspěvek na péči) je nepříznivý zdravotní stav. Z tohoto důvodu je termín nepříznivý zdravotní stav25) základním pojmem naší legislativy vzhledem ke zdravotnímu postižení. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely zákona považuje špatný zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá déle než jeden rok. Stupeň zdravotního postižení vyjadřuje míru funkční poruchy26) způsobující omezení nebo znemožnění uspokojování běžných životních potřeb člověka v závislosti na jeho věku, pohlaví a sociálních a kulturních potřebách. Stupeň zdravotního postižení se stanoví na základě určení příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je-li takových příčin více, jednotlivé stupně zdravotního postižení se nesčítají; v tom případě se určí, která z příčin je pro vznik dlouhodobě nepříznivého stavu příčinou rozhodující. Systém úpravy invalidních důchodů prošel transformací. Zákonem č. 306/2008 Sb., kterým byl novelizován zákon o důchodovém pojištění, se s  účinností od 1.  1.  2010 nově vymezuje invalidita. Místo dosavadní plné a částečné invalidity byla zavedena třístupňová invalidita (invalidita třetího, druhého a prvního stupně). Osoba se stává invalidní, jestliže z  důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles její pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost jedince poklesla: ●● nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, 25) Srov. zákon č.111/1995 Sb., o státní sociální podpoře, §9, zákon č.108/2006 Sb., o sociálních službách, § 3 26) Funkční poruchou se rozumí nedostatek tělesných, smyslových nebo duševních schopností.

26

●● nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, ●● nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Úprava invalidních důchodů do 31. 12. 2009 Stupně zdravotního postižení se uváděly v procentech a jejich výše pro jednotlivé zdravotní postižení byly součástí zákona o důchodovém pojištění.27) Stupně zdravotního postižení byly tyto: ●● 20–49 % dlouhodobá nemoc ●● 50–79 % zdravotní postižení ●● 80–100 % těžké zdravotní postižení Osoby se zdravotním postižením se dělily na: ●● osoby zdravotně znevýhodněné (dříve se změněnou pracovní schopností), ●● osoby částečně invalidní, ●● osoby plně invalidní. O plné a částečné invaliditě rozhodoval posudkový lékař místně příslušné okresní správy sociálního zabezpečení, od 1. 7. 2009 nově také o statusu osoby se zdravotním znevýhodněním, o kterém dříve rozhodoval posudkový lékař úřadu práce. Od 1. 1. 2010 o invaliditě prvního, druhého a třetího stupně rozhodují okresní správy sociálního zabezpečení. Dalším hlediskem z pohledu legislativy je úhel závislosti člověka na pomoci jiné osoby.28) Závislost se také uvádí ve stupních: I. stupeň – lehká závislost II. stupeň – středně těžká závislost III. stupeň – těžká závislost IV. stupeň – úplná závislost V návaznosti na stupeň zdravotního postižení se odvíjí i podpora a pomoc prostřednictvím sociální politiky státu.

27) Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, §38 -41 28) Srov. zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 8

27

3.4 Vliv nezaměstnanosti a zdravotního postižení na osobnost člověka „Práce zaujímá v životě člověka nezastupitelné postavení. Je důležitou podmínkou jeho důstojné existence, přináší mu nejen materiální prospěch, ale současně mu dává pocit seberealizace a společenské užitečnosti. Vřazuje člověka do řádu sociálních vztahů, uspokojuje jeho potřeby ctižádosti, sebeuplatnění a sebeúcty.“29) Pokud uvažujeme nad potřebami zdravých osob a lidí se zdravotním postižením a představíme si Maslowovu pyramidu potřeb, zjistíme, že potřeby obou skupin jsou stejné. Rozdílné jsou pouze možnosti a způsoby naplnění těchto potřeb.30) Integrační programy jsou z velké míry určeny dlouhodobě nezaměstnaným lidem se zdravotním postižením. Tito lidé potřebují dlouhodobou podporu pro získání a udržení pracovního místa. Často se u těchto osob kumuluje několik rizikových faktorů, které mohou vést až ke společenskému vyloučení. Jedná se nejen o zdravotní postižení, ale také o nezaměstnanost, nízkou kvalifikaci a s tím související  vyšší riziko rodinných a sociálních problémů.31) Riziko nezaměstnanosti je u osob se zdravotním postižením mnohem vyšší než u lidí zdravých. V roce 2005 se na Bruntálsku uskutečnil výzkum lokálního charakteru32) na vybrané profesně-osobnostní charakteristiky dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením. Z výsledků výzkumu vyplynulo, že zdravotně postižení lidé jsou vzhledem k celkové populaci: ●● méně výkonově motivováni; jsou málo ctižádostiví, neradi se v pracovním uplatnění přizpůsobují plnění vysokých nároků. ●● méně motivováni k tvůrčí činnosti; tito lidé se málo angažují při zavádění změn na pracovišti. Změny v nich mohou naopak vyvolat nejistotu. Mají spíše rádi v pracovním procesu dané struktury a předepsané jasně stanovené požadavky na pracovní výkony. ●● méně flexibilní; přizpůsobení měnícím se podmínkám a změnám na 29) Srov. BUCHTOVÁ, B., 2002 30) Srov. NOVOSAD, J., 2009 31) Srov. PLESNÍK, V. a kol., 2004 32) Srov. FALDYNOVÁ, 2005

28

●●

●●

●●

●●

pracovišti považují za velmi obtížné. V profesních oblastech, které přinášejí neustále nové situace a proměnlivé úkoly, se necítí dobře a efektivita jejich práce je nízká. méně asertivní; nemají sklon dominovat nad ostatními a ve skupině nebojují za prosazení svých názorů. Pokoušejí se dosáhnout svých cílů kompromisy. Jsou sociálně ovlivnitelní, netrvají na svém stanovisku, snadno se vzdávají. méně emocionálně stabilní; je třeba počítat s tím, že potřebují více času pro překonání neúspěchů. Více se cítí nedostateční a přetížení. Výkonnost je snížena zejména v situacích se silným psychickým tlakem. méně odolní vůči zátěži; pokud jsou tito lidé delší dobu vystaveni vysokým nárokům, cítí se vyčerpáni, unaveni a podrážděni. Jejich ochota vystavit se zátěži je proto malá, je přítomna spíše tendence se šetřit. méně sebevědomí; často se obávají toho, jak je budou druzí lidé hodnotit. I konstruktivní kritika je znejisťuje. V profesních oblastech vyžadující verbální pohotovost a emocionální nezávislost je uplatnění problematické.33)

Přestože se v rámci skupiny dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením vyskytují výjimky, je třeba počítat s profesně-osobnostními specifiky těchto lidí, tak aby zvolené integrační programy mohly být účelné.

33) Srov. FALDYNOVÁ, Z., 2005

29

4. Evaluace – způsoby hodnocení integračních programů Evaluace a hodnocení integračního programu mají své nezastupitelné místo v  realizaci a zefektivňování poskytovaných služeb v  integračních programech vzhledem k celkovému cíli i cílům jednotlivých služeb. V této kapitole objasním pojmy evaluace a hodnocení, vysvětlím jejich význam, možnosti realizace a úskalí zavádění v rámci integračních programů.

4.1 Evaluace a hodnocení V současné době se pojem evaluace stal běžně užívaným pojmem jak v oblasti pedagogické, tak sociální. Přestože ve vědecké terminologii má „evaluace“ obecný význam „hodnocení“34), v pedagogické praxi existuje mezi těmito pojmy rozdíl. Benet35) definoval evaluaci jako „proces systematického shromažďování a analýzy informací podle určitých kritérií za účelem dalšího rozhodování.“ Evaluace je tedy chápána jako systematická, pravidelně prováděná, řízená podle předem stanovených kritérií s použitím pro další rozhodování a plánování. Pojem hodnocení se častěji užívá v širších kontextech běžné školní i sociální praxe, například probíhá hodnocení žáků, práce učitelů, učebnic, projektů36). Hodnocení probíhá jednorázově, evaluace je činnost systematická.

4.2 Význam evaluace V  průběhu realizace integračních programů se pracovníci setkávají s běžnými organizačními problémy, ale také většími překážkami. Někdy je může napadat, zda daný program má smysl a vede k cíli. Smyslem eva34) Srov. PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 2003, s. 155 35) In NEZVALOVÁ, 2006, s. 1 36) Srov. PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 2003

30

luace je především poskytnutí zpětné vazby, posouzení, zda byly zvoleny vhodné metody a postupy, které vedou k naplnění cíle programu. ●● ●● ●● ●● ●●

Evaluace by nám měla poskytnout odpovědi na otázky: zda byl program dobře obsahově sestaven – byly vybrány vhodné typy služeb ve vhodném časovém rozložení, zda jednotliví pracovníci poskytující služby dokázali naplnit cíle služeb, zda se jednotliví pracovníci chovali eticky a dokázali získat důvěru účastníků služeb, zda byly zvoleny vhodné metody práce v rámci jednotlivých služeb, zda byly finance vynaložené na program použity účelně, tzn. tak, aby bylo dosaženo projektovaných cílů.

4.3 Možnosti realizace evaluace Na integrační programy lze pohlížet jako na speciální typ sociálně-vzdělávacích programů. Hodnocení sociálních služeb – sociálních programů je stále v celé západní Evropě na nedostatečné úrovni.37) Standardy kvality sociálních služeb, které se uplatňují v souvislosti se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, mají za úkol pozvednout a sjednotit kvalitu jednotlivých sociálních služeb v České republice. Tyto standardy ale nezavádí systém pravidelného prověřování efektivity sociálních služeb ani nevyžadují po poskytovatelích sociálních služeb zveřejňování výsledků evaluace. Od 90. let 20. století probíhá v rámci hodnocení sociálních programů v  západní Evropě tzv. integrativní stadium systematického hodnocení. Tento typ hodnocení preferuje soustavu po sobě následujících menších studií, které zpřesňují výzkumné otázky a zohledňují zájmy různých skupin. Rossi a Freeman38) požadují, aby na míru připravené výzkumy sociálních programů zahrnovaly: ●● rozbor potřebnosti programu, teoretických předpokladů a na nich posta37) Srov. MATOUŠEK, O., 2007 38) In MATOUŠEK, O., 2007, s. 144

31

veného plánu intervence, ●● rozbor způsobu, jakým je program realizován, ●● rozbor užitečnosti programu (včetně rozboru nákladů a zisků), ●● rozbor možného rozvoje programu. V případě integračních programů se nejedná pouze o programy vzdělávací, přesto se dá velká část principů pedagogické evaluace použít stejným způsobem. Jednou z  možností evaluace je při  předpokladu, že se jedná o rozvojový – vzdělávací program, využití tzv. Kirkpatrickova čtyřúrovňového modelu hodnocení vzdělávání (autor Donald Kirkpatrick, 1994). Podle tohoto hodnocení má evaluace začít vždy na první úrovni a poté případně postupovat po dalších třech úrovních. Informace z každé předešlé úrovně slouží jako základ hodnocení úrovně vyšší.39) V rámci hodnocení se používá zjišťování informací na těchto úrovních: 1. úroveň: R  eakce. Evaluátor získává odpovědi na otázku „Líbil se program účastníkům?“ Odpověď lze odhalit pomocí evaluačních dotazníků, mikrodiagnóz, rozhovorů s  účastníky programu. Jedná se o minimum evaluace, kterou by měl každý program obsahovat. 2. úroveň: U  čení. „Naučili se účastníci programu potřebné informace? Získali potřebné dovednosti?“ Nejúčinnější evaluační metody jsou v tomto případě metody testu, dotazování, zkoušky, přehrávání rolí, simulace, zhotovení konkrétního výrobku atd. 3. úroveň: C  hování. „Použili účastníci programu naučené dovednosti v praxi?“ Vhodnými metodami na zjištění této úrovně je pozorování, rozhovor, analýza písemných podkladů, hodnocení výkonu. 4. úroveň: Výsledky. „Došlo k požadované změně? Dosáhli účastníci programu svého cíle? Nalezli pracovní uplatnění, aktivizovali se na trhu práce?“ Výsledky můžeme zjistit opět pozorováním, analýzou písemných materiálů a rozhovorem.40) 39) Srov. KUKAL, P., 2007 40) Srov. PRÁŠILOVÁ, M., 2006

32

Pokud má být evaluace co nejobjektivnější, je vhodné, aby se na ni podílelo více osob na různých pozicích. ●● ●● ●● ●●

Na evaluaci se mohou podílet: interní pracovníci – pracovníci integračních programů, účastníci programu – lidé, kteří se zúčastnili jednotlivých služeb, pracovníci spolupracujících organizací, externí pracovníci – supervizor nebo evaluátor.

4.4 Úskalí evaluace Podle výše popsaných skutečností je evaluace přínosem pro každý integrační program. Přesto se evaluace většinou neprovádí vůbec nebo jen formálně. Na základě zkušenosti a s  oporou o teoretické zdroje uvádím čtyři nejčastější důvody této skutečnosti. 1. důvod: Nejsou stanoveny cíle jednotlivých služeb a není proto možné hodnotit, zda je služba účelná. Cíle mohou být stanoveny také špatně. V tomto případě nelze hodnotit jejich naplnění. Příklad špatně stanoveného cíle poradenství: Zajistit, aby se uživatelé poradenství mohli cítit bezpečně, byla zachována jejich důstojnost, zlepšil se jejich život a byli motivováni účastnit se programů a hledat pracovní uplatnění. Příklad dobře stanoveného cíle poradenství: Po ukončení služby bude mít uživatel napsaný aktuální profesní životopis, bude znát vhodné okruhy svého pracovního uplatnění, bude kontaktovat zaměstnavatele. 2. důvod: Evaluace programu je finančně náročná.41) Poskytovatelé programů často nemají přesnou představu o tom, jak by evaluace mohla probíhat, a chybí jim informace, k čemu by mohla sloužit. 3. důvod: Evaluace proběhne, ale se získanými informacemi se nepra-

41) Srov. PRÁŠILOVÁ, 2006

33

cuje, případně jsou chybně interpretovány.42) Evaluace je v některých případech podmínkou poskytnutí grantu z ESF. Jak se pracuje se zjištěnými výsledky, poskytovatel grantu neřeší. 4. důvod: Poskytovatelé i účastníci jednotlivých služeb, ale i celého programu se obávají negativního hodnocení. Účastníci mají většinou snížené sebevědomí, zažívají v běžném životě odmítání a neúspěchy při výběrových řízeních. Pokud mají příležitost, snaží se vyhnout dalšímu hodnocení – závěrečnému testu nebo ověření naučených dovedností. Poskytovatelé služeb – lektoři, psychologové, poradenští pracovníci, mistři chráněných dílen – se bojí výsledků náslechů a hodnocení kvůli svému dalšímu působení v organizaci. Bojí se ztráty prestiže, neumí většinou přijímat negativní zpětnou vazbu. V druhé části této publikace jsem se zaměřila na hodnotící posouzení konkrétního integračního programu. Jsem ráda, že pracovníci tohoto programu byli otevřeni zpětné vazbě a mají zájem na jedné straně zefektivnit svou práci a na straně druhé zlepšit strukturu a realizaci celého programu.

42) Srov. KAPRÁLEK, K., BĚLECKÝ, Z., 2004

34

2. ČÁST 5. Popis integračního programu V této kapitole bude popsán konkrétní program „Komplexní integrační program umožňující návrat na trh práce osobám se zdravotním postižením“. Vysvětlím, jak program vznikl, a objasním specifika oblasti Bruntálska, kde je program realizován. Součástí kapitoly je také popis jednotlivých služeb a jejich provázanost, se kterou souvisí požadavky na vytvoření realizačního týmu.

5.1 Jak program vznikl V  roce 2002 jsem nastoupila jako sociální pracovnice do organizace REINTEGRA, která provozovala chráněnou tiskařskou dílnu. V této době přicházelo za ředitelem organizace mnoho lidí se zdravotním postižením z  regionu Bruntálska a měli zájem získat zaměstnání v  chráněné dílně. Tehdejší kapacita dílny byla pouze sedm pracovních míst. Možnosti získat pracovní uplatnění v  regionu Bruntálska se pro řadu z  těchto lidí jevila nereálně. Lidé sdělovali své životní osudy, stáli o to, být užiteční, mít možnost vydělat si prací peníze. Přesto jim tato organizace ani jiná v  regionu nemohla nabídnout pomoc. Ředitel organizace vytvořil pracovní tým, který se rozhodl začít řešit otázku, jak pomoci většímu počtu dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením znovu najít práci, aniž by se stali závislí na poskytované sociální službě. První dvanáctiměsíční integrační program v regionu vznikl a byl realizován v roce 200343). Další verze programu byla upravena pro širší cílovou skupinu dlouhodobě nezaměstnaných a realizována v letech 2004–200544). Nová verze programu, vytvořená na základě těchto zkušeností a popsaná v  této publikaci, byla realizována v období od května 2009 do dubna 2011.

43) Program byl publikován knižně. PLESNÍK aj., 2004 44) Program byl také publikován knižně. PLESNÍK aj., 2006

35

Obr. 3 - Budova vzdělávacího a poradenského centra REINTEGRY.

5.2 Popis organizace, která program realizuje Organizace REINTEGRA, ve které se program realizoval, má v současné době 25 zaměstnanců. Jedná se o občanské sdružení – nestátní neziskovou organizaci se sídlem v Krnově. Organizace vznikla v roce 1999, kdy začala provozovat chráněnou tiskařskou dílnu. V  současné době provozuje v  Krnově kromě chráněných dílen také Vzdělávací a poradenské centrum pro nezaměstnané. Organizace svou činností naplňuje dva cíle: 1. Pomáhá nezaměstnaným lidem znovu najít pracovní uplatnění. Tento cíl organizace naplňuje poskytováním služeb pro nezaměstnané. 2. Pomáhá státním a evropským institucím řešit společenské a sociální problémy, které souvisejí s nezaměstnaností. Tento cíl organizace naplňuje prostřednictvím poskytování služeb institucím a především prostřednictvím realizace projektů podporovaných ze strukturálních fondů Evropské unie nebo státního rozpočtu České republiky.

36

5.3 Specifika regionu Bruntálska Bruntálský okres, v rámci kterého byl program realizován, se rozkládá v  severozápadní části Moravskoslezského kraje. Jedná se o okres s  největší rozlohou mezi okresy v Moravskoslezském kraji. Počet obyvatel je 97 633, přitom hustota zalidnění je 64 obyvatel na 1 km². Průměrný věk obyvatelstva v regionu je 40 let. V okrese Bruntál je 67 obcí, z toho 7 měst. Převážná část plochy okresu je vyplněna pahorkatinou Nízkého Jeseníku. 45 % celkové rozlohy regionu pokrývají lesy.45) Mapa okresů Moravskoslezského kraje

Zdroj: Český statistický úřad (dále ČSÚ), Moravskoslezský kraj, 2009. Bruntálsko v minulosti proslulo jako oblast báňská. Dolovaly se zde drahé kovy – zlato, stříbro a rudy barevných kovů. V současné době má okres charakter průmyslově-zemědělské oblasti, zaměstnanost se koncentruje do firem se strojírenskou, textilní a dřevozpracující výrobou46), které v současné době zažívají ekonomickou krizi. Okres Bruntál se mírou nezaměstnanosti 17,9 % k 31. 12. 2010 řadí na 2. místo v České republice. 45) Srov. Wikipedie, otevřená encyklopedie, 2009 46) Srov. ČSÚ, Moravskoslezský kraj, 2009

37

Míra nezaměstnanosti v okresech České republiky k 31. 12. 2010

Níže znázorněná mapka ukazuje míru nezaměstnanosti v jednotlivých oblastech regionu Bruntálska v prosinci 2010. Nejvyšší nezaměstnanost je na Osoblažsku, naopak nejnižší nezaměstnanost vykazuje Krnovsko. Nezaměstnanost v regionu Bruntálska k 31. 12. 2010

Zdroj: Statistický zpravodaj Úřadu práce v Bruntále, prosinec 2010 38

Nová verze integračního programu pro osoby se zdravotním postižením v  letech 2009–2011 byla realizována v  regionu Bruntálska. Hlavní část aktivit probíhala v oblasti Krnovska, kam měli možnost zájemci o program z okolních oblastí díky grantu z EU zdarma dojíždět. Níže uvedená tabulka doplňuje informace o nezaměstnanosti v regionu o počty ekonomicky aktivního obyvatelstva. Míra nezaměstnanosti v regionu Bruntálska v prosinci 2010 Dosažitelní Ekonomicky Míra nezaRegion Bruntálsko uchazeči aktivní městnanosti celkem  obyvatelstvo  Bruntál 3 206 9 299 19,0 % Krnov 2 464 13 111 14,6 % Město Albrechtice 762 1 828 17,5 % Osoblaha 375 553 25,5 % Rýmařov 1 465 4 800 15,8 % Vrbno pod Pradědem 820 3 263 18,3 % CELKEM 9 092 32 854 17,9 % Zdroj: Statistiky nezaměstnanosti – Integrovaný portál MPSV a Statistický zpravodaj Úřadu práce v Bruntále, prosinec 2010 K dalším zajímavostem patří, že z 67 obcí okresu Bruntál překročilo 17 obcí míru nezaměstnanosti 25 %, z toho 6 obcí překročilo míru nezaměstnanosti 30 %: Jiříkov (45,4 %) na Rýmařovsku, Hlinka (38,3 %), Slezské Pavlovice (35,9 %) a Slezské Rudoltice (30,6 %) na Osoblažsku a Milotice nad Opavou (31,9 %) a Roudno (31,3 %) na Bruntálsku. Naopak míra nezaměstnanosti pod hranicí 10 % byla registrována pouze v 1 obci: Nová Pláň (6,7 %) na Bruntálsku.47) V souvislosti s programem, který bude hodnocen, jsou důležité informace o nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením. V regionu Bruntálska bylo v prosinci 2010 16,3 % nezaměstnaných občanů se zdravotním postižením.48) V  tomto čísle nejsou zahrnuti občané s  plným invalidním důchodem, kteří nejsou zaregistrováni na úřadech práce. Vývoj vykazuje 47) Srov. Statistický zpravodaj Úřadu práce v Bruntále, prosinec 2010 48) Srov. Statistický zpravodaj Úřadu práce v Bruntále, prosinec 2010

39

mírné zvýšení zaměstnanosti osob se ZP. V lednu 2009 byla nezaměstnanost OZP ve stejném regionu 23,2 %.49) Toto zlepšení může být ovlivněno vytvářením chráněných míst v regionu. Od začátku roku 2009 bylo vytvořeno 23 nových pracovních míst v chráněných dílnách a jedno chráněné pracovní místo u samostatně výdělečně činné osoby.50)

5.4 Nabídka služeb programu Nyní se zaměřím na popis programu, jeho cílů a nabídky jednotlivých služeb. Hlavním cílem programu, tak jak byl popsán v projektu „Komplexní integrační program umožňující návrat na trh práce osobám se zdravotním postižením“, podpořeném z OP LZZ Evropského sociálního fondu, bylo umožnit a pomoci nezaměstnaným lidem se zdravotním postižením překonat překážky, které brání jejich integraci na trh práce. Specifickým cílem projektu byla realizace integračního programu, který obsahoval 4 typy služeb podporující návrat na trh práce nezaměstnaným osobám se zdravotním postižením. Jednalo se o tyto typy služeb: 1. profesní poradenství, 2. vzdělávání, výcvik, 3. psychologické poradenství, profesní diagnostika, 4. obnova pracovních návyků, zaměstnání.

49) Srov. Statistický zpravodaj Úřadu práce v Bruntále, prosinec 2010 50) Srov. Statistický zpravodaj Úřadu práce v Bruntále, prosinec 2010

40

Obr. 4 - Informační letáky k čtyřem službám.

41

5.4.1 Profesní poradenství Stěžejní službou integračního programu byla služba profesního poradenství. Součástí poradenství bylo také oslovení cílové skupiny s nabídkou služeb. Profesní poradce zastával roli klíčového pracovníka, který zajišťoval provázanost jednotlivých služeb, předával potřebné informace jak zájemcům o služby, tak také uživatelům služeb i ostatním pracovníkům realizačního týmu. V rámci této služby se také uzavírala a ukončovala dohoda o účasti v projektu. Součástí dohody bylo vymezení práv a povinností obou stran, zájemce o služby i poskytovatele služby. Zájemce o službu se v  počáteční fázi programu setkával se základním poradenstvím zaměřeným na výše uvedené informace o programu. Další nabídka profesního poradenství zahrnovala možnost individuálních konzultací po dobu tří měsíců (1x týdně), v rámci kterých se řešily problémy související s nezaměstnaností. Jednalo se o tyto oblasti poradenství: ●● vyhledávání aktuálních volných pracovních míst, ●● podpora a pomoc při oslovování zaměstnavatelů, ●● základy práce na počítači, ●● poradenství při výběru služeb pro nezaměstnané a výběru příspěvků na zaměstnávání osob se zdravotním postižením, ●● základní poradenství pro zvládání obtížných životních situací souvisejících s nezaměstnaností. Cíl profesního poradenství si stanovoval vždy individuálně pracovník ve spolupráci s uživatelem služby profesního poradenství. Cíl nesměl být v rozporu s hlavním cílem projektu. Výstupem z profesního poradenství byla zpráva pro pověřenou pracovnici ÚP. Pokud si uživatel služby našel zaměstnání dříve, dohoda o poskytování služby se ukončila. Tuto službu využilo v rámci projektu 62 uživatelů.

42

Obr. 5 - Ukázka zprávy z profesního poradenství. 43

5.4.2 Vzdělávání, výcvik V  rámci služby vzdělávání, výcvik byl v  nabídce pouze jeden vzdělávací motivační kurz. Jednalo se o vzdělávací kurz „Rozvoj osobních a profesních dovedností“. Počet účastníků v kurzu byl 8 až 12 osob. Kurz probíhal v šesti dnech, v době od 8:30 do 12:45. Dny průběhu kurzu byly rozloženy do tří po sobě následujících týdnů, tzn. dva vyučovací dny v jednom týdnu. Tato struktura byla vhodná nejen s ohledem na zdravotní stav účastníků, ale především na možnost účastníků průběžně využívat nové informace a aktivně oslovovat zaměstnavatele a hledat si práci. Účastníci prošli teoretickou a praktickou přípravou a měli hned možnost si nově nabyté dovednosti vyzkoušet v praxi. Tyto zkušenosti účastníků byly dále zužitkovány v průběhu kurzu. Své zkušenosti z praxe mohli konzultovat s lektorem a s ostatními účastníky kurzu. Cílem kurzu bylo aktivizovat účastníky, tzn. procvičit základní dovednosti potřebné k nalezení práce. Po ukončení kurzu účastníci věděli, kde hledat volná pracovní místa, znali aktuální nabídku volných pracovních míst v regionu, měli vytvořený profesní životopis, uměli telefonicky kontaktovat zaměstnavatele. Znali také základní informace o tom, jak zvládnout přijímací pohovor. Přijímací pohovor si cvičně vyzkoušeli v  rámci kurzu. Účastníci kurzu obdrželi pracovní listy, které jim pomohly zpracovat teoretické poznatky a vytvořit si vlastní podklady, se kterými dále pracovali v rámci profesního poradenství, pokud měli o tuto službu nadále zájem. Účastníci obdrželi knihy, které byly zaměřeny na hledání zaměstnání a mohly je dále motivovat v procesu hledání práce a k osobnostnímu rozvoji. Kurz probíhal v  prostorné učebně, vybavené k  teoretické i praktické přípravě účastníků. Lektor používal především metodu minipřednášky, diskuse a nácviku modelových situací. Pro osvojování a procvičování počítačových dovedností se účastníci přesouvali do počítačové místnosti, ve které měl každý účastník k dispozici osobní počítač. Pro zvýšení efektivity výuky byla počítačová učebna vybavena dataprojektorem a plátnem.

44

Obr. 6 – Vzdělávací kurz – Jak pracovat s internetem? V průběhu kurzu si účastníci prohlíželi denní tisk a po ukončení kurzu měli dále možnost hledat volná pracovní místa na internetu. ●● ●● ●● ●● ●● ●●

Kurz byl sestaven z následujících témat: Motivace – proč usilovat o získání zaměstnání, co mi může zaměstnání „přinést“. Základní diagnostika – jaké povolání je pro mě nejvhodnější. Dovednosti – jak najít a správně oslovit budoucího zaměstnavatele. Práce s počítačem – jak napsat životopis a průvodní dopis. Práce s počítačem – internet a jeho možnosti. Dovednosti – jak úspěšně zvládnout přijímací pohovor.

Výstupem byla podrobná zpráva lektora o každém účastníku vzdělávání. V  návaznosti na kurz byly zájemcům vždy nabídnuty další služby projektu. Tuto službu využilo v rámci projektu 42 uživatelů.

45

Obr. 7 - Ukázka výstupní zprávy lektora. 46

5.4.3 Psychologické poradenství, profesní diagnostika Další službou v  rámci programu byla služba psychologické poradenství, profesní diagnostika. Psychologické poradenství bylo zaměřeno na podpůrnou psychoterapii, směřovanou na pomoc při řešení psychologických následků nezaměstnanosti. Cílem bylo překonávání problémů, které s nezaměstnaností souvisejí, případně nasměrování uživatele služeb na konkrétní odbornou pomoc psychiatra nebo psychologa. Profesní diagnostika probíhala v kombinaci individuálních a skupinových setkání s psychologem. Jeden až dva dny probíhalo skupinové testování, 2–4  hodiny individuální setkání. Závěrečným individuálním setkáním a zprostředkováním výstupů ze závěrečné zprávy ukončoval psycholog poskytování této služby.

Obr. 8 – Psychologické poradenství. Cílem profesní diagnostiky bylo zjistit konkrétní pracovní okruhy vhodné pro daného uživatele služby, určit silné stránky osobnosti vzhledem k profesnímu uplatnění, vytipovat překážky, které brání účastníkům programu najít zaměstnání a navrhnout postup pro odstranění těchto překážek. Tuto službu využilo v rámci projektu 30 uživatelů. 47

Obr. 9 - Ukázka výstupní zprávy psychologa.

48

5.4.4 Obnova pracovních návyků, zaměstnání Posledním typem služby byla obnova pracovních návyků, zaměstnání. Zájemci o tuto službu měli možnost v rámci individuálních konzultací zmapovat vhodné zaměstnavatele v regionu, účastnit se exkurzí a výběrových řízení. Zjistili informace o možnostech pracovní rehabilitace a přípravy k práci. Dozvěděli se, co to je práce s asistencí. Pokud získali pracovní místo na otevřeném trhu práce, zaměstnavatel měl možnost získat v prvním měsíci finanční příspěvek na zapracování. Tato služba byla omezena počtem účastníků. Cílem služby bylo získat zaměstnání, výstupem byla uzavřená pracovní smlouva se zaměstnavatelem. Tuto službu využilo v rámci projektu 7 uživatelů.

49

Obr. 10 – Ukázka výkazu práce.

50

5.5 Realizační tým Podmínkou úspěšné realizace programu a naplnění hlavního i dílčích cílů programu je také sestavení realizačního týmu. Realizační tým pilotního programu je sestaven z těchto pracovních pozic: ●● manažer projektu ●● finanční manažer ●● profesní poradce ●● asistent zdravotně postižených osob ●● psycholog ●● lektor ●● administrativní pracovník Externě se na realizaci podílí supervizor pracovníků v přímé péči, pověřená pracovnice úřadu práce, statutární zástupce organizace a účetní.

Obr. 11 – Obnova pracovních návyků. 51

6. Hodnoticí posouzení pilotního programu Součástí této kapitoly je hodnoticí posouzení integračního programu podle Kirkpatrickova čtyřúrovňového modelu hodnocení vzdělávání a z hlediska projektovaných cílů. Každá podkapitola se věnuje jedné úrovni. Součástí každé úrovně je popis zdrojů informací pro hodnocení, jejich sběr a výsledky zpracování. V závěru kapitoly jsou shrnuty výsledky hodnoticího posouzení a popsány návrhy na úpravu této verze programu.

6.1 První úroveň hodnocení: Reakce Na této úrovni hledá hodnotitel odpovědi na otázku „Líbil se program účastníkům?“ Prvním zdrojem informací pro tuto úroveň je v případě tohoto programu „Záznam polostandardizovaného rozhovoru s účastníky po ukončení profesního poradenství a celého programu“. Rozhovoru se účastnilo 46 osob. Rozhovory vedli poradenští pracovníci individuálně, v bezpečném a ničím nerušeném prostředí poradenské místnosti ve Vzdělávacím a poradenském centru pro nezaměstnané. Cílem a záměrem rozhovoru bylo zjistit, jak se účastníkům poskytování celého programu líbilo a jaké vnímali nedostatky a přínosy programu. Rozhovor byl zaznamenáván do připraveného formuláře. Byl sestaven pevný seznam otázek, který nebyl měněn. Pořadí otázek, jejich přesná formulace a požadavek na rozsah odpovědi v případě polostandardizovaného rozhovoru je stanovován až v průběhu rozhovoru.51) ●● ●● ●● ●●

Otázky byly sestaveny podle tohoto klíče: Celkový počet otázek byl stanoven na deset. První tři otázky byly zvoleny jako rozehřívací. V první části byly zadávány otázky na současný stav a průběh programu. Poslední otázka byla položena k očekáváním do budoucna. Konkrétní dotazy předcházely otázkám, které vyžadovaly širší úvahy

51) Srov. MUSILOVÁ, M., 2003.

52

a vyjádření názoru. ●● Vzhledem k cílové skupině programu byl zvolen srozumitelný jazyk. ●● Během rozhovoru bylo použito základních pravidel vedení rozhovoru (dodržení fází rozhovoru, vytvoření příjemné atmosféry a prostředí) a technik aktivního naslouchání. ●● Čas na průběh rozhovoru byl stanoven na 15 až 30 minut. Rozhovor probíhal v  samostatné poradenské místnosti. Bylo připraveno ničím nerušené prostředí. Na začátku rozhovoru sdělil poradenský pracovník důvod setkání a vedení rozhovoru. Byly zachovány jednotlivé fáze rozhovoru – příprava, otevření, hlavní část, tedy polostandardizovaný rozhovor, a dále pak ukončení a rozloučení52). Byly používány techniky aktivního naslouchání tak, aby se nejednalo o výslech nebo sérii otázek kladených tazatelem. Sběr dat – vedení polostandardizovaného rozhovoru probíhalo vždy při ukončování dohod o účasti v projektu jednotlivých účastníků.

52) Srov. ÚLEHLA, I. 1996

53

Obr. 12 – Záznam polostandardizovaného rozhovoru s účastníkem.

54

Výsledky: Účastníkům se poskytování celého programu líbilo. Kladně hodnotili pracovníky, prostředí i průběh programu. Výhrady se objevily ke špatné dostupnosti místa poskytování služeb městskou hromadnou dopravou (dále MHD) a zaměřenosti poskytování všech služeb ve městě Krnov. Nedostatky programu a návrhy na zlepšení od účastníků programu se objevovaly hlavně v oblasti vzdělávacích kurzů, kdy byl v rámci služby nabízen pouze jeden kurz „Rozvoj osobních a profesních dovedností“. Účastníci by přivítali bohatší nabídku vzdělávacích a rekvalifikačních kurzů. Další připomínky se týkaly zájmu účastníků o větší možnosti využití služby obnova pracovních návyků, zaměstnání. Účastníci měli zájem o větší možnosti práce v chráněných dílnách nebo o konkrétní získání pracovních dovedností, které jim program nenabídl. Jedna připomínka se týkala také zvážení možnosti výběru osob do programu podle motivace a zamezení tak účasti lidem, kteří do programu nastoupili bez zájmu hledat zaměstnání. Přínosy programu se projevily v konkrétní představě o pracovním uplatnění u čtrnácti osob, pět osob uvedlo přání vytrvat v zaměstnání, kde se jim podařilo uzavřít pracovní poměr. Také aktivizace – kontaktování zaměstnavatelů bylo vysoké. Pouze dva lidé nekontaktovali žádného zaměstnavatele. Šest osob kontaktovalo více než šest zaměstnavatelů. Jako přínosy programu se objevily aktuální nabídky volných pracovních míst, čerstvé, nové informace, které byly během programu v rámci služeb poskytovány. Účastníky zaujaly také možnosti diagnostických testů, přístup pracovníků v programu, zájem o jednotlivce, postupy, jak nasměrovat člověka k hledání práce, možnosti seznámit se s novými lidmi, možnosti přípravy k práci u konkrétních zaměstnavatelů. Dalším zdrojem informací pro první úroveň bylo hodnocení služby obnova pracovních návyků, zaměstnání jejími účastníky - polostandardizovaný rozhovor. Metodika vedení rozhovoru byla stejná jako ve výše popsaném případě. Sběr dat probíhal po ukončení služby obnova pracovních návyků, zaměstnání. Hodnocení služby se účastnilo 7 osob. Cílem a záměrem rozhovoru bylo zjistit, jak se účastníkům poskytování služby obnova pracovních ná55

vyků, zaměstnání líbilo, jaké vnímali nedostatky a přínosy služby a jaké se naučily nové dovednosti. Výsledky: Všech sedm účastníků hodnotilo službu obnovy pracovních návyků, zaměstnání pozitivně. V  rámci zapracování jim vyhovovaly vztahy na pracovišti, trpělivost asistentky, vstřícnost k úpravám práce vzhledem ke zdravotnímu postižení. Jako negativní vnímal jeden účastník nedostatek práce na vrátnici v pozdních odpoledních hodinách. Šest účastníků uzavřelo pracovní smlouvu na pracovní pozici, na kterou se zapracovali. Jedna žena odešla do předčasného důchodu. Uvedla, že by byla ochotna pracovat v případě potřeby v Centru výpomoci jako dobrovolnice. Třetím zdrojem informací bylo hodnocení vzdělávacího kurzu účastníky vzdělávání formou dotazníku. Hodnocení služby se účastnilo 42 osob – účastníků vzdělávacího kurzu. Zadání dotazníku vysvětlil účastníkům lektor a vyplnili ho v rámci skupiny poslední den vzdělávacího kurzu. Cílem a záměrem dotazníku bylo zjistit, jak se účastníkům kurz líbil, jaké vnímali nedostatky a přínosy kurzu a jak hodnotí po ukončení svou situaci na trhu práce. Dotazník v  první části obsahoval oslovení respondentů a instrukce k vyplnění. Následovaly základní osobní údaje. Dotazník měl 14 otázek, které využívaly různých možností odpovědí. Nejčastěji se respondent rozhodoval z  možností na škále. Další možností odpovědi bylo rozhodnutí mezi variantou ano x ne. V poslední řadě se také objevuje výběr z nabízených variant odpovědí. Výsledky: Účastníci byli nejvíce spokojeni s lektorem kurzu (42 nejvyšších hodnocení). Kladně také hodnotili organizaci, obsah a pracovní materiály. 86 % (36 osob) se domnívá, že kurz zvýšil jejich šance najít zaměstnání. Poznatky získané v  kurzu hodnotí 74  % (31 osob) jako přínosné, pouze jeden člověk je vnímá jako nevyužitelné. Po ukončení kurzu mají účastníci také představu, co jim může pomoci zvýšit šanci najít zaměstnání. 48 % (20 osob) se domnívá, že jim pomůže změna způsobu hledání zaměstnání. Jako vhodné vnímají také možnost získání dotací (21 %, 9 osob) a absolvování rekvalifikace (43 %, 18 osob). 64 % (27 osob) také uvádí, že kurz jim ukázal více možností, kde se mohou pracovně uplatnit. Své profesní 56

znalosti a dovednosti hodnotí respondenti po absolvování kurzu nejvíce jako uplatnitelné (57  %, 24 osob), obtížně uplatnitelné (31  %, 13  osob) a stejné jako před kurzem (12 %, 5 osob). Posledním zdrojem informací k první úrovni je hodnocení psychologického poradenství, profesní diagnostiky účastníky služby - dotazník. Hodnocení se účastnilo 28 osob. Znění dotazníku zadávala psycholožka osobně, individuálně, v prostorách poradenské místnosti Vzdělávacího a poradenského centra pro nezaměstnané po ukončení služby psychologické poradenství, profesní diagnostika. Cílem a záměrem dotazníku bylo zjistit, jak se účastníkům poskytování služby psychologické poradenství, profesní diagnostika líbilo a jaké vnímali nedostatky a přínosy služby. Výsledky: Výsledkem hodnocení ze strany účastníků je maximální kladné hodnocení psychologa, prostředí i obsahu této služby. Zadání a vyplňování testů bylo pro účastníky srozumitelné (86 %, 24 osob), předaným výsledkům rozuměli (100 %, 28 osob). Získání pracovní aktivity po absolvování profesní diagnostiky do budoucna hodnotí všichni respondenti jako reálné nebo vysoké. Odpověď na otázku první úrovně Kirkpatrickova čtyřúrovňového modelu hodnocení je na základě všech výše uvedených informací zjevná. Účastníkům se program i poskytování jednotlivých služeb líbí. Kladně hodnotí jak pracovníky, tak obsah programu, prostředí i pracovní materiály.

6.2 Druhá úroveň hodnocení: Učení Na této úrovni hledá hodnotitel odpověď na otázku „Naučili se účastníci programu potřebné informace? Získali potřebné dovednosti?“ Za základní dovednosti dle stanovených cílů považuji zjištění, zda účastníci: ●● vědí, kde hledat volná pracovní místa, ●● znají aktuální nabídku volných pracovních míst v regionu, ●● mají vytvořený profesní životopis, ●● umí telefonicky kontaktovat zaměstnavatele, 57

●● znají základní informace o tom, jak zvládnout přijímací pohovor, ●● znají své vhodné okruhy pracovního uplatnění. K nalezení odpovědi bylo použito výstupních zpráv a dalších výstupů pracovníků jednotlivých služeb. Z výstupních zpráv lektora o každém účastníkovi po ukončení kurzu vyplynulo, že pouze polovina osob, která se účastnila kurzu, byla při hledání práce aktivní. Přesto druhá polovina – neaktivní účastníci kurzu – vyhledávala dle pozorování lektora volná místa na internetu a v jiných zdrojích. Zaměstnavatele ale tito účastníci nekontaktovali. Všichni účastníci kurzu si napsali během kurzu svůj strukturovaný životopis. Čtyřicet účastníků pokračovalo v  programu výběrem další služby. Z výstupní zprávy psychologa o každém účastníkovi po ukončení služby psychologické poradenství, profesní diagnostika byly vytipovány vhodné okruhy pracovního uplatnění u všech třiceti účastníků. Byly také identifikovány příčiny současného neúspěchu a byl jim navržen další postup řešení situace. Z výstupní zprávy profesního poradce o každém účastníkovi po ukončení tříměsíčního profesního poradenství každý účastník poradenství oslovil průměrně pět zaměstnavatelů. Účastníci programu dle těchto výstupů a hodnocení vědí, kde hledat volná pracovní místa. Z informací o tom, kolik kontaktovali během programu zaměstnavatelů, a podle volných pracovních míst také vyplývá, že znají aktuální nabídku volných pracovních míst v regionu. Po ukončení vzdělávacího kurzu měli všichni vytvořený strukturovaný životopis. Poslední dva body – zda umí telefonicky kontaktovat zaměstnavatele a zda znají základní informace o tom, jak zvládnout přijímací pohovor, nejsem schopna posoudit. V rámci kurzu neproběhla závěrečná zkouška ani jiné ověření těchto znalostí či dovedností. Účastníci však měli možnost v návaznosti na kurz využít služby profesního poradenství, kde si mohli prakticky vyzkoušet telefonický hovor i přijímací pohovor se zaměstnavatelem.

58

Obr. 13 – Vzdělávací kurz – práce na PC.

6.3 Třetí úroveň hodnocení: Chování Třetí úroveň hodnocení by nám měla pomoci zjistit, zda účastníci programu použili naučené dovednosti v praxi. V hodnocení této úrovně jsme vycházeli z databáze uživatelů služeb a výstupních zpráv pracovníků programu. Během nebo po ukončení programu osm účastníků uzavřelo hlavní pracovní poměr s novým zaměstnavatelem, jeden začal pracovat na dohodu o provedení práce. Jedna žena se rozhodla dále vzdělávat a vzhledem k volným pracovním místům a svým předpokladům se přihlásila do kurzu pro pracovníky v sociálních službách. Tři lidé nastoupili u zaměstnavatele na přípravu k práci, jedna žena odešla do předčasného důchodu. U 48 účastníků nedošlo k žádné změně ani žádnému posunu vzhledem k  získání zaměstnání. Přesto tito lidé vyhledávali informace o volných pracovních místech, pouze dva se rozhodli v současné době nekontaktovat zaměstnavatele ani nepokračovat v programu. Jednalo se o dva účastníky programu, kteří po ukončení vzdělávacího kurzu ukončili i svou účast v programu.

59

6.4 Čtvrtá úroveň hodnocení: Výsledky Zjištění 4. úrovně je v tak krátkém čase po ukončení programu obtížné. Za jednoznačné výsledky se dá považovat uzavření devíti pracovních poměrů se zaměstnavateli. Jeden z účastníků pracovní poměr ukončil ve zkušební lhůtě ze zdravotních důvodů. Ostatní, kteří získali pracovní místo na otevřeném trhu práce, na pracovních pozicích pracují. Účastníci programu byli v  průběhu programu aktivizováni. Jestli nové znalosti a dovednosti využívají dále, nedokážu z dostupných informací posoudit. Jedna z možných variant zjištění této úrovně je kontaktovat všechny účastníky programu s odstupem např. roku a provést nové šetření výsledků účelnosti programu.

6.5 Hodnoticí posouzení z hlediska cílů Hlavním cílem programu, tak jak byl popsán v projektu podpořeném ESF OPLZZ, je umožnit a pomoci nezaměstnaným lidem se zdravotním postižením překonat překážky, které brání jejich integraci na trh práce. U jednotlivých účastníků programu byly definovány překážky, které jim brání nalézt pracovní uplatnění. Ne všechny tyto překážky lze tímto programem překonávat. Příkladem takovýchto překážek může být aktuální zdravotní stav nebo nedostatek vhodných volných pracovních míst v regionu. Jiné překážky, jako nedostatečná kvalifikace, špatná orientace na trhu práce nebo neznalosti ve způsobech hledání a oslovování vhodných zaměstnavatelů, byly programem řešeny. Specifickým cílem projektu je realizace integračního programu, který obsahuje čtyři typy služeb podporujících návrat na trh práce nezaměstnaným osobám se zdravotním postižením. Tento cíl byl naplněn. Komplexní integrační program byl po celou dobu realizován. V souladu s časovým harmonogramem byly poskytovány jednotlivé typy služeb. Cílem kurzu bylo aktivizovat účastníky, tzn. procvičit základní dovednosti potřebné k nalezení práce. Po ukončení kurzu měli účastníci vědět, 60

kde hledat volná pracovní místa, měli znát aktuální nabídku volných pracovních míst v regionu, měli mít vytvořený profesní životopis, měli umět telefonicky kontaktovat zaměstnavatele. Měli také znát základní informace o tom, jak zvládnout přijímací pohovor. Po ukončení kurzu měl každý účastník vytvořený profesní životopis. V  průběhu kurzu vyhledávali volná pracovní místa a někteří účastníci přímo kontaktovali zaměstnavatele. V  rámci kurzu neproběhla závěrečná zkouška, která by ověřila, zda všichni účastníci kurzu umí telefonicky kontaktovat zaměstnavatele a znají základní informace o tom, jak zvládnout přijímací pohovor. Účastníci však měli možnost v návaznosti na kurz využít služby profesního poradenství, kde si mohli prakticky vyzkoušet telefonický hovor i přijímací pohovor se zaměstnavatelem. Cílem profesní diagnostiky je zjistit konkrétní pracovní okruhy vhodné pro daného uživatele služby, určit silné stránky osobnosti vzhledem k profesnímu uplatnění, vytipovat překážky, které brání účastníkům programu najít zaměstnání a navrhnout postupy při odstranění těchto překážek. Každý účastník profesní diagnostiky zjistil konkrétní vhodné pracovní okruhy. Dozvěděl se také silné stránky své osobnosti vzhledem k pracovnímu uplatnění a byly vytipovány překážky, které brání nalezení pracovního uplatnění. Účastníci služby byli seznámeni s návrhy postupu, jak tyto překážky odstranit. Cílem služby obnova pracovních návyků, zaměstnání je získat zaměstnání. Výstupem je uzavřená pracovní smlouva se zaměstnavatelem. Všech sedm účastníků služby uzavřelo pracovní smlouvu na pracovní pozici, na kterou se zapracovali. Ze zpětných vazeb pracovníků programu vyplynuly také některé návrhy na změny v realizaci programu. Jedná se o tyto návrhy: ●● Lektorka kurzu navrhla úpravy v pracovních listech – doplnit očíslování stran, zjednodušit některé texty vzhledem k osobám cílové skupiny tak, aby byly více srozumitelné. ●● Psycholožka navrhla změny v  poměru individuálního a skupinového testování v rámci profesní diagnostiky ve prospěch individuální práce. ●● Vedoucí programu doporučila zařadit závěrečnou zkoušku po ukončení 61

kurzu na ověření získaných znalostí a dovedností. Pro zjištění 4. úrovně Kirkpatrickova modelu hodnocení navrhla provedení šetření zaměřeného na využití dovedností a znalostí z programu u účastníků programu po roce od ukončení programu.

Obr. 14 – Profesní poradenství.

6.6 Závěry a výstupy Problematika vytváření a realizace integračních programů pro osoby se zdravotním postižením, které jim mají umožnit návrat na trh práce, je aktuálním tématem nejen z důvodů současné hospodářské krize, ale i vzhledem k jednomu z prioritních témat EU – integrace osob se zdravotním postižením. Integrační programy v České republice jsou převážně realizovány nestátními neziskovými organizacemi. Integrace na trh práce probíhá především za podpory ESF a nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, kterou realizuje MPSV prostřednictvím úřadů práce. Popsaný program naplňuje svůj hlavní a specifický cíl. Cíle programu jsou správně formulovány a jsou měřitelné. Hodnoticí posouzení programu objevilo ale také několik úskalí, která mohou být v další verzi programu upravena. Úskalími programu jsou například umístění Vzdělávacího a poraden62

ského centra pro nezaměstnané v okrajové části města se špatnou dostupností MHD. Jako negativní se také ukázala malá kapacita služby obnova pracovních návyků, zaměstnání, o kterou by byl daleko větší zájem, než byly možnosti zajištění služby v rámci projektu. V profesní diagnostice by účastníci přivítali větší prostor pro individuální testování. Z výsledků Kirkpatrickova čtyřúrovňového modelu hodnocení vyplynulo, že účastníci programu byli spokojeni s průběhem, obsahem i pracovníky programu. Naučili se některé požadované dovednosti a získali znalosti potřebné pro získání zaměstnání na trhu práce. Devět osob uzavřelo pracovní poměr s novým zaměstnavatelem, což je vzhledem ke specifikům regionu Bruntálska a specifikům osob se zdravotním postižením velkým úspěchem. Z důvodu nedávného ukončení programu však nelze zhodnotit, zda se účastníci programu udrží na pracovních pozicích nebo zda ostatní, kteří se účastní příprav k práci nebo rekvalifikacím, získají zaměstnání na otevřeném trhu práce.

63

Závěr Tématem této publikace byla problematika vytváření, realizace a evaluace integračních programů pro osoby se zdravotním postižením, které umožňují návrat těmto lidem na trh práce v  České republice, konkrétně v lokalitě Bruntálska. Podklady a informace jsem čerpala z teoretických zdrojů a své praxe v organizaci REINTEGRA, ve které se touto problematikou dlouhodobě zabývám. Cílem 1. části bylo objasnit základní pojmy k  této problematice. Za tímto účelem jsem se zabývala specifiky osob cílové skupiny a způsoby zařazení integračních programů pro osoby se zdravotním postižením v rámci sociální politiky České republiky. Objasnila jsem systém politiky zaměstnanosti a sociálních služeb pro nezaměstnané se zdravotním postižením, kteří hledají pracovní uplatnění, a vysvětlila jsem možnosti hodnoticího posouzení integračních programů a jejich úskalí. Cílem 2. části bylo popsat konkrétní realizovaný integrační program a  zhodnotit, zda jeho realizace naplňuje své cíle. Za tímto účelem jsem se zaměřila na hodnoticí posouzení programu v závislosti na jednotlivých stanovených cílech. Nová verze byla realizována v období od května 2009 do dubna 2011. V této publikaci jsem použila informace z této realizace. Jednalo se především o analýzy a syntézy teoretických podkladů, výstupních zpráv z jednotlivých služeb, rozhovorů s uživateli služeb a zpětných vazeb pracovníků programu. Teorie i praxe práce s nezaměstnanými lidmi se zdravotním postižením ukazuje důležitost integračních programů, jejichž cílem je pomoci těmto lidem nalézt pracovní uplatnění. Tyto programy realizují nestátní neziskové organizace a jejich obdobou je pracovní rehabilitace koordinovaná úřady práce. V této publikaci byl popsán a hodnocen integrační program, v rámci kterého se podařilo propojit služby integračního programu nestátní neziskové organizace s nabídkou úřadu práce v oblasti pracovní rehabilitace a dalších prvků aktivní politiky zaměstnanosti. Z hodnoticího posouzení vyplynulo, že tímto propojením tak bylo možno ve vysoké míře naplnit hlavní cíl programu. V průběhu roku 2011 se chystá řada úsporných opatření. Jejich součástí 64

by měla být také novelizace zákona o zaměstnanosti. Jeden z návrhů počítá s radikálními opatřeními, která by měla pouze minimálně zvýhodňovat zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Pokud přestane existovat společenská solidarita s lidmi se zdravotním postižením, s rodinami s malými dětmi a s dalšími skupinami osob ohrožených sociálním vyloučením, jsme na pokraji zániku sociálního státu. Bez větší podpory státu by byla realizace integračních programů daleko obtížnější, ne však nereálná. Bude potřeba hledat další možnosti a cesty, jak tyto smysluplné programy realizovat.

Obr. 15 - Účastníci služeb projektu.

65

Poděkování Na závěr této publikace bych chtěla poděkovat týmu pracovníků organizace Reintegra, kteří odvedli velký kus práce a vytvořili a realizují integrační program pro nezaměstnané osoby se zdravotním postižením. Chtěla bych také poděkovat za cenné náměty a připomínky k této publikaci Petře Poláčkové, finanční manažerce projektu. Velký dík patří také Pavlíně Winklerové za doplnění statistických údajů, fotodokumentace a dokončení evaluace celého programu, která je v této publikaci prezentována.

66

Literatura ANDRÝSKOVÁ, K. aj. Pracovní rehabilitace v regionálních sítích spolupráce. In Sborník metodických materiálů k pracovní rehabilitaci. Chomutov: EDOST, 2008. BENDOVÁ, P. Manuál základních postupů jednání při kontaktu s osobami s  tělesným postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v  Olomouci, 2007. ISBN 978-80-244-1631-1. BUCHTOVÁ, B. a kol. Nezaměstnanost. Psychologický, ekonomický a sociální problém. Praha: Grada Publishing a.s., 2002. ISBN 80-247-9006-8. FACHINELLI, H. Sociální politika a sociální zabezpečení. Ostrava: VŠB – TU Ekonomická fakulta, 2003. FALDYNOVÁ, Z. Vybrané profesně-osobnostní charakteristiky u dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením nebo částečnou invaliditou. Olomouc: Dorkas VOŠ sociální a teologická, 2005. GAJDUŠEK, L., GNIDA, A., HŘÍBKOVÁ, H. Manuál zaměřený na legislativní otázky ve vztahu k osobám se zdravotním postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN 978-80-244-1637-3. JOHNOVÁ, M. a kol. Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Praha: MPSV, 2002. ISBN 80-86552-45-4. JOUZA, L. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. Praha: Polygon, 2004. ISBN 80-7273-111-4. KAPRÁL, K., BĚLECKÝ, Z. Jak napsat a používat individuální vzdělávací program. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-887-2. KOUBEK, J. Řízení lidských zdrojů. Praha: Management Press, 1995. ISBN 80-85943-01-8. KUKAL, P. Kirkpatrickův čtyřúrovňový model hodnocení. Web STOL67

ZOVÁ pro pedagogickou tradici a kontinuitu, vydáno 27.3.2007, [online] Dostupné z  www: [9.10.2009]. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003. ISBN 807178-549-0. MATOUŠEK, O. Sociální služby. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367310-9. MUSILOVÁ, M. Případová studie jako součást pedagogické praxe. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. ISBN 80-244-0749-3. NOVOSAD, J. Poradenství pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-7. PFEIFFER, J a kol. Rehabilitace – léčebné, pracovní a sociální aspekty. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 1982. 17-406-82. PLESNÍK, V., FALDYNOVÁ, Z., RICHTEROVÁ, B., KOMÁRKOVÁ, J. Nový dvanáctiměsíční program. Integrace dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením zpět do pracovního procesu. Krnov: REINTEGRA, 2003. PLESNÍK, V., RICHTEROVÁ, B., QUISOVÁ, S. Problém dlouhodobé nezaměstnanosti. Praxe a východiska. Krnov: REINTEGRA, 2006. ISBN 80-239-7140-9. PRÁŠILOVÁ, M. Tvorba vzdělávacího programu. Praha: TRITON, 2006. ISBN 80-7254-712-7. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 4. vyd. 2003. ISBN 80-7178-772-8. Střednědobá koncepce státní politiky vůči občanům se zdravotním postižením. Praha: Úřad vlády ČR, 2004. ISBN 80-86734-22-6. ŠVESTKOVÁ, O. a kol. Obecný výkladový slovník systému pracovní rehabilitace. In Sborník metodických materiálů k  pracovní rehabilitaci. 68

Chomutov: EDOST, 2008. ÚŘAD PRÁCE BRUNTÁL Statistický zpravodaj Úřadu práce v Bruntále – listopad 2009. Bruntál: Úřad práce v Bruntále, 2009. VOTAVA, J. a kol. Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením. Praha: Univerzita Karlova v  Praze – nakladatelství Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0708-5. TOMISOVÁ, K. Možnosti osob se zdravotním znevýhodněním v  zapojení do pracovního procesu – nástin současného systému. In prezentace na Dni rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením, Bruntál, 20.10.2009. Vydané prezentace na CD organizací Sagapo. ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. ISBN 80-86429-36-9. ÚŔAD PRÁCE. Katalog organizací zaměstnávající převážně osoby se zdravotním postižením. Praha: MPSV, 2009. VESELÝ, J. Pracovní rehabilitace. Úřad práce v Chomutově, 2008. [online] Dostupné na URL na: < http://portal.mpsv.cz/sz/local/cv_info/prac_rehab> [27.10.2008]. Normativně právní akty a jiné zdroje: ÚZ, číslo: 645 Sociální zabezpečení. Ostrava: Sagit, 2008. ISBN 978-807208-658-0. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Listina základních lidských práv a svobod. Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Zákon č.306/2008 Sb., kterým byl novelizován zákon o důchodovém pojištění.

69

Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech. Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Zákon č. 140/1994 Sb., o sociálním zabezpečení. Zákon č.435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Vyhláška č. 518/2004, kterou se provádí Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro fyzické osoby se zdravotním postižením.“ Valné shromáždění OSN, 1993. [online] Dostupné na URL [8.10.2008].

70

Seznam zkratek používaných v textu APZ ČID ČSSZ ČSÚ DPP ESF EU HPP IP MHD MPSV OP OSSZ OZP OZZ PID PR SEŠ SOU ÚP ZP

Aktivní politika zaměstnanosti Částečně invalidní důchod Česká správa sociálního zabezpečení Český statistický úřad Dohoda o provedení práce Evropský sociální fond Evropská unie Hlavní pracovní poměr Individuální plán Městská hromadná doprava Ministerstvo práce a sociálních věcí Operační program Okresní správa sociálního zabezpečení Osoba se zdravotním postižením Osoba se zdravotním znevýhodněním Plný invalidní důchod Pracovní rehabilitace Střední ekonomická škola Střední odborné učiliště Úřad práce Zdravotní postižení

71

né ěstna ezam žením n o r tp osti ž i to s ím p Příle dravotn se z

esní Prof stika o diagn

é an stn ím ě m za žen ne sti ro po p m t os tní žit vo í ch í l e z d ra ř n P e v s co

m ra g o P r p ra

vsko ů” a ov vyk Krno sko n b ná tál „O Brun

Př íle ži se zd tost pro n ravo tním ezaměst n post ižení ané m

Vzdě láv kurz ací y

Př íl s e e ž i to zd st ra vo pro tn ne ím za po mě sti stn žen an ím é

P po rof ra e s n Krno de vsko ns í Brun tv tálsk í o

K kor vBsru noovs o k n k Kr ntálsntál o sk u o Br

Tato publikace vznikla v rámci projektu “Komplexní integrační program umožňující návrat na trh práce osobám se zdravotním postižením”. Projekt byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

www.reintegra.cz