VLIV STRESU NA PSYCHOSOMATICKÁ ONEMOCNĚNÍ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výchovy ke zdraví

VLIV STRESU NA PSYCHOSOMATICKÁ ONEMOCNĚNÍ

Bakalářská práce

Brno 2014

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

RNDr. Mgr. Alice Prokopová, Ph.D.

Jana Svobodová

Prohlášení:

„Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, pouze s vyuţitím citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“

V Brně dne 7. 4. 2014

…….………………. Jana Svobodová

2

Poděkování:

Touto cestou bych v první řadě ráda poděkovala RNDr. Mgr. Alici Prokopové, Ph.D. za cenné rady, ochotu a lidský přístup při vedení bakalářské práce. Dále chci vyjádřit svůj dík všem respondentům, kteří přispěli svým příběhem a věnovali mi svůj čas. Děkuji rodině a přátelům za podporu během psaní bakalářské práce.

3

Anotace Bakalářská práce řeší aktuální téma, a to stres a z něho vyplývající psychosomatická onemocnění. Tyto poruchy jsou v dnešní době velmi rozšířené, chtěla jsem se o nich dozvědět nové informace, a proto jsem toto zajímavé téma zvolila pro svou bakalářskou práci. Teoretická část obsahuje tři kapitoly. První nám poskytuje základní informace o stresu. V druhé kapitole nalezneme obecné informace o psychosomatických poruchách a zmiňuje nejčastěji se vyskytující nemoci. V poslední kapitole je charakteristika lupénky, protoţe se jí věnuji v praktické části. Praktická část nám přináší příspěvky respondentů, kteří trpí lupénkou.

Klíčová slova Stres, psychosomatická onemocnění, psychosomatika, lupénka

4

Annotation The Bachelor thesis deals with a topic of stress and it’s effects on psychosomatic illness as a current affair. Nowadays this kind of illness is very extended and I would like to learn more about this issue. That is why I chose to write my Bachelor thesis on this topic. The theoretical part contains three chapters. First chapter provides basic information about the stress. Second chapter contains basic information about psychosomatic illness and mentions the most frequently occurring diseases. The last chapter concerns of characteristic of psoriasis because it is mentioned in the practical part. The practical part features contributions of those who suffer from psoriasis.

Keywords Stress, psychosomatic illness, psychosomatics, psoriasis

5

OBSAH ÚVOD

8

TEORETICKÁ ČÁST

10

1

STRES ......................................................................................................................................... 10 1.1

Historie stresu ................................................................................................................... 10

1.2

Vymezení pojmu stres a jeho charakteristika.................................................................... 11

1.2.1

Eustres a distres ........................................................................................................ 13

1.2.2

Charakteristické znaky stresových situací ................................................................. 13

1.2.3

Fáze reakce na stres .................................................................................................. 14

1.3 2

3

Stres a zdraví ..................................................................................................................... 14

PSYCHOSOMATICKÁ ONEMOCNĚNÍ .......................................................................................... 16 2.1

Příčiny psychosomatických onemocnění .......................................................................... 16

2.2

Nejčastější psychosomatická onemocnění ........................................................................ 17

2.2.1

Chronické bolesti hlavy ............................................................................................. 17

2.2.2

Chronické bolesti pohybového ústrojí (svalů, kloubů, páteře) .................................. 18

2.2.3

Poruchy spánku, nespavost ....................................................................................... 18

2.2.4

Onemocnění oběhové soustavy ................................................................................ 19

2.2.5

Zažívací obtíže ........................................................................................................... 19

2.2.6

Gynekologické obtíže ................................................................................................ 20

2.2.7

Poruchy příjmu potravy ............................................................................................. 21

2.2.8

Kožní onemocnění ..................................................................................................... 22

2.3

Léčba psychosomatických onemocnění ............................................................................ 23

2.4

Prevence psychosomatických onemocnění ...................................................................... 24

LUPÉNKA ................................................................................................................................... 25 3.1

Vývoj lupénky .................................................................................................................... 25

3.2

Vymezení pojmu lupénka .................................................................................................. 26

3.3

Léčba ................................................................................................................................. 26

3.3.1

Lokální léčba .............................................................................................................. 26

3.3.2

Systémové léky .......................................................................................................... 28

3.3.3

Biologická léčba ......................................................................................................... 28 6

3.3.4 3.4

Fototerapie ................................................................................................................ 29

Prevence ............................................................................................................................ 30

3.4.1

Dietní pravidla ........................................................................................................... 30

PRAKTICKÁ ČÁST

32

1

Cíle praktické části ..................................................................................................................... 32

2

Sběr dat ..................................................................................................................................... 32

3

Jednotlivé rozhovory s respondenty ......................................................................................... 33

4

3.1

Respondent č. 1................................................................................................................. 33

3.2

Respondent č. 2................................................................................................................. 35

3.3

Respondent č. 3................................................................................................................. 35

3.4

Respondent č. 4................................................................................................................. 36

3.5

Respondent č. 5................................................................................................................. 37

3.6

Respondent č. 6................................................................................................................. 38

3.7

Respondent č. 7................................................................................................................. 39

3.8

Respondent č. 8................................................................................................................. 39

Společné faktory v rozhovorech ................................................................................................ 41

ZÁVĚR

42

SHRNUTÍ

43

SUMMARY

43

SEZNAM ZDROJŮ

44

7

ÚVOD

Stres, zátěţ, deprese … V dnešní době velice aktuální, ale zároveň velice podceňovaná problematika. Všichni to známe a kaţdý s tím občas musíme bojovat. Je to všude okolo nás, problémy se zdravím, ve vztahu, v zaměstnání, ve škole, doma. Bohuţel mají tyto zatěţující situace nemalý podíl na lidském zdraví. Dlouhodobý, ale i krátkodobý stres či deprese mohou zanechat stopy na našem zdraví. Člověk si to většinou ani neuvědomuje, ale mohou zapříčinit vznik nějaké nemoci nebo její rozvoj. Mluvíme zde o psychosomatických onemocněních. Dle odborníků bychom se měli o tuto oblast medicíny více zajímat, nepodceňovat ji a samozřejmě se s ní naučit bojovat. Je ovšem důleţité naučit se rozpoznávat rizika vzniku psychosomatických onemocnění a naučit se jim předcházet, stejně jako se umět postavit čelem stresu a zátěţi. V teoretické části bakalářské práce můţeme najít historii stresu, definici tohoto pojmu, jeho charakteristiku, ale i fáze stresu a okrajově něco o zátěţi, depresích a dalších zatěţujících situacích. Velkou část textu tvoří charakteristika psychosomatických onemocnění a popis nejčastěji se vyskytujících poruch u člověka. Lupénka tvoří samostatnou větší kapitolu teoretické části, protoţe se na ni zaměřuji v části praktické. Praktická část obsahuje vyprávění jednotlivých respondentů, kteří trpí lupénkou. Téměř kaţdý se zde zmiňuje o průběhu, léčbě a vzniku lupénky. Můţeme si i všimnout, ţe se zmiňují o tom, jak je ovlivňuje stres a zátěţové situace. Hlavním důvodem, proč jsem si zvolila pro svoji bakalářskou práci právě toto téma, je můj osobní zájem o problematiku psychosomatických poruch a jejich následků. Ţijeme v rychlé uspěchané době, jsou na nás kladeny stále větší nároky, kaţdý den musíme čelit problémům, a tak je naprosto přirozené, ţe se tento tlak někde projeví. I já sama uţ jsem několikrát musela čelit těmto problémům, a tak jsem ráda, ţe jsem se dozvěděla nové informace. Myslím si, ţe tato problematika je velice podceňována a je škoda, ţe se o ní málo mluví a píše. Vzhledem k tomu, ţe studuji na pedagogické fakultě, chtěla bych, aby se

8

toto téma dostalo do podvědomí dětí i mládeţe, aby o něm byly dostatečně informování a mohly tak v dospělosti předejít problémům s tím vznikajících. Tato bakalářská práce má tedy následující cíle. Na základě kazuistiky respondentů určit, jak velkou roli hraje stres a zátěţ u jejich onemocnění. Co nejpřesněji směřovat jejich výpovědi. V neposlední řadě napsat vše srozumitelně a didakticky správně.

9

TEORETICKÁ ČÁST

1 STRES „Stres v ţádném případě nemusí být pouze škodlivý; je zároveň koření ţivota, neboť kaţdé hnutí mysli a kaţdá činnost zapříčiňuje stres. Stejný stres, po kterém jeden člověk onemocní, můţe znamenat pro druhého ţivotodárné uzdravení.“ Hans Selye

1.1 Historie stresu Situace, které člověku ztěţovaly ţivot a výrazně ovlivňovaly jeho jednání, existují od pradávna. Předpokládáme tedy, ţe se tématem stres a zátěţ zabývali lidé jiţ dávno před tím, neţ vznikly první koncepce věnující se této problematice. Slovo stres pochází z latinského „stringo, stringere, strinxi, strictum“1, coţ v překladu znamená utahovat, stahovat a svírat. K nám výraz „stress“ pronikl z anglosaské oblasti. Ivan Petrovič Pavlov byl první, kdo pouţit pojem stres. Při zkoumání fyziologických změn v organismu zvířat, konkrétně psů, došel k rozlišení vrozených a podmíněných reflexů. Také zkoumal chování zvířat při těchto zátěţových situacích. Jiţ v roce 1920 definoval americký fyziolog Cannon stres jako stav, do kterého se zvíře dostane při stimulaci vyvolávající útěkovou nebo útočnou reakci. Cannon přednesl 1

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak zvládat stres. Praha : Grada, 1994. ISBN 80-7169-121-6. s. 7.

10

tezi, ţe lidé i zvířata reagují na stresor na základě odhadu a ohodnocení jeho síly buď bojem, nebo útěkem. Podle jeho názoru je reakce organismu na situace zátěţe ovlivněna sympatickým nervovým systémem. Prokázal téţ, ţe z dřeně nadledvin se uvolňují hormony a jejich smyslem je mobilizace organizmu. Do širšího povědomí, mimo kruhy vědecké a lékařské, se stres dostal aţ v padesátých letech díky pracím kanadského vědce, fyziologa, endokrinologa a psychologa Hanse Seleyeho.„Je povaţován za zakladatele tzv. kortikoidního pojetí stresu, tj. studia zvýšené funkce nadledvinek ve stresových situacích“2 Ve svém výzkumu se autor zaměřil na činnost endokrinního systému a zjistil, ţe při stresové zátěţi dochází k témuţ souboru fyziologických reakcí. Tento vzor odpovědí organismu na ohroţení nazval GAS – General Adaptation Syndrom, obecný adaptační syndrom, který rozdělil na tři fáze: 1) poplachová fáze GAS 2) fáze rezistence v rámci GAS 3) fáze vyčerpání v rámci GAS

R. S. Lazarus kladl, na rozdíl od Cannona a Selyeho, důraz na kognitivní stránku zvládání stresových situací lidmi. Pozoroval, co se odehrává v psychice člověka, který se dostává do obtíţných ţivotních situací. Studoval specificky lidské činnosti.

1.2 Vymezení pojmu stres a jeho charakteristika Kaţdý člověk občas zaţije nějaké zklamání, komplikace či těţkosti. Musí odolávat určitým překáţkám. Dostáváme se do situací, v nichţ se cítíme bezradní. Můţou to způsobovat problémy na pracovišti či v rodině, zvýšené pracovní nároky nebo těţkosti,

2

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 279 s. ISBN 80-7178-551-2, s. 167

11

které nedokáţeme pokořit. V takovýchto situacích zaţíváme silné napětí, emocionální nerovnováhu a celá naše psychika je vystavena velké zátěţi. Podnět, který tento stav vyvolal, nazýváme stresor. Je velice sloţité vymezit přesně pojem stres, protoţe příčinami a důsledky stresu se zabývá řada významných vědců, psychologů i pedagogů a kaţdý tuto problematiku chápe jiným způsobem. V odborných pramenech můţeme najít řadu definic, z nichţ některé uvedu. Hans Seley definuje stres takto: „Stres je stav projevující se ve formě specifického syndromu, který představuje souhrn všech nespecificky vyvolaných změn v rámci daného biologického systému.“3 Další definice Selyeho zní: „Stres je stav projevující se jako syndrom.“4 Dle Švingalové je stres: „Stav organizmu, kdy je působením fyzikálních, chemických či sociálně psychologických vlastností podnětů (stresorů) jedinec vystaven takovým nárokům (zátěţi), které obvyklým způsobem své činnosti nezvládá. Je to stav organismu, kdy je nějakým způsobem ohroţena jeho integrita a je nutné zapojit všechny síly na jeho obranu.“5 Definice podle Evţena Řehulky: „Výsledek nerovnováhy mezi hodnocením poţadavků a hodnocením zdrojů k jejich zvládnutí. Pocit, ţe poţadavkům jiţ nelze dostát, je důsledkem vyčerpání rezerv a zdrojů ke zvládání stresu.“6 Poněšický definuje stres takto: „Stres je stavem či psychofyzickou reakcí na selhání adaptačních mechanismů v přizpůsobení se zátěţové situaci. Ve vztahu k psychogenním chorobám se jedná o situace, které kladou neúměrné nároky na duševní kapacitu, na

3 SELYE, Hans. Život a stres. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1966, s. 19 4 SELYE, Hans. Život a stres. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1966, s. 19 5 ŠVINGALOVÁ, Dana. Stres v učitelské profesi. 1. vyd. Liberec : 1999. 39 s. ISBN 80-7083-382-3. s. 8 6 ŘEHULKA, Evžen. ŘEHULKOVÁ, Oliva. Učitelé a zdraví. Brno : Nakladatelství-P. Křepela, 1998. 156 s. ISBN 80-902653-0-8.

12

schopnost a pruţnost týkající se jak přizpůsobení či (akomodaci), tak i aktivního zpracování tak, aby nedošlo k hrubému narušení duševní rovnováhy.“7

1.2.1 Eustres a distres Kaţdý člověk potřebuje pro svůj rozvoj pravidelně přijímat nějaké podněty. Bez nich se nudí, v horším případě můţe dojít k jeho demotivaci. Eustres (často označován jako pozitivní stres) má motivační funkci, pokud je jeho hladina optimální. Slouţí tedy převáţně k dosahování námi stanovených cílů.8 Distres (negativní stres) na rozdíl od eustresu poškozuje duševní i tělesné zdraví a můţe ohroţovat ţivot člověka.9

1.2.2 Charakteristické znaky stresových situací Přehledně je shrnula R. L. Atkinsonová se svými spolupracovníky (1995) pocit neovlivnitelnosti situace, pocit nepředvídatelnosti vzniku zátěţové situace, subjektivně nepřiměřené a nadměrné nároky ţivotní změna, které vyţaduje značné přizpůsobení, subjektivně neřešitelné vnitřní konflikty 10 7 PONĚŠICKÝ, Jan. Neurózy, psychosomatická onemocnění a psychoterapie. Vyd. 2. V Praze: Triton, 2004, 215 s. ISBN 80-7254-459-4, s. 108 8 VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ, Alena, HONZÁK, Radkin. Stres, eustres a distres *online+. Dostupné na World Wide Web: . 9 VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ, Alena, HONZÁK, Radkin. Stres, eustres a distres *online+. Dostupnéna World Wide Web: http://www. solen.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=4146.

13

1.2.3 Fáze reakce na stres Americký psychiatr R. H. Rahe (1996) člení proces reakce na stres na několik po sobě následujících fází fáze uvědomění zátěţe, fáze aktivace psychických obranných reakcí, fáze aktivace fyzických reakcí, fáze zvládání, fáze prvních chorobných příznaků, fáze diagnostikování stresem podmíněné poruchy11

1.3 Stres a zdraví Nejrůznější studie a výzkumy dokazují, ţe stres můţe vedle pozitivních účinků zanechat na našem zdravotním stavu i negativní důsledky. V odborné literatuře se dočteme, ţe spousta onemocnění nervového, dýchacího, kardiovaskulárního, gastrointestinálního, koţního systému a dále gynekologické nebo genitourinální obtíţe, mohou vznikat na základě spojení somatických a stresových faktorů. Působení dlouhodobého stresu má vliv na imunitní systém, a rovněţ můţe podporovat vznik některých infekčních a kardiovaskulárních onemocnění (především anginy pectoris).12 Dle Křivohlavého: „Přímým účinkem stresu na onemocnění se rozumí

10 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese / Marie Vágnerová. Vyd. 3., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2004, 870 s. ISBN 80-7178-802-3, s. 17 11 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese / Marie Vágnerová. Vyd. 3., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2004, 870 s. ISBN 80-7178-802-3, s. 18 12 BLAHUTKOVÁ, Marie. Zvedni se a běž. 1. vyd. Brno:Masarykova univerzita, 2008, 67 s. ISBN 978-80-210-47907

14

obvykle jeho vliv na imunitní, endokrinní nebo nervový systém. Nepřímým vlivem stresu na zdravotní stav se rozumí vliv stresu na chování člověka – např. na změnu ţivotního stylu, tj. na jeho zdravotně důleţité formy a způsoby ţivota.“ 13

13

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 279 s. ISBN 80-7178-551-2, s. 184

15

2 PSYCHOSOMATICKÁ ONEMOCNĚNÍ Jak ovlivňuje stav duše naše tělo? Psychosomatická medicína chápe člověka jako komplexní celek a neodděluje tělo (sóma) a duši (psyché). Psychosomatickému onemocnění obvykle předchází dlouhotrvající stres, který si většinou člověk ani neuvědomuje. I přes únavu, malý nebo ţádný odpočinek a spánek, nedostatek času na sebe, pokračuje dál ve svém zajetém ţivotním stylu, i kdyţ ví, ţe mu to takto nevyhovuje. Často se zatvrzuje slovem „musím“. Tato zátěţ se můţe posléze projevit tělesným problémem, tělesnou nemocí.

2.1 Příčiny psychosomatických onemocnění Odborníci tvrdí, ţe aţ 70 % všech tělesných obtíţí má na svědomí psychika. Pokud se u člověka vyskytnou tělesné obtíţe, duše tím volá o pomoc. Trápení, nespokojenost a stres jsou pro organismus natolik zatěţující, ţe se s ním nedokáţe vyrovnat jinak, neţ ţe odstartuje nějaký tělesný problém. Kde se tedy onemocnění, která souvisejí s naší psychikou, berou? Příčiny jsou různé - například potlačovaný strach ze ztráty zaměstnání, trvalý stres v práci, rozpad partnerského vztahu, úmrtí blízkého člověka, nefungující rodinné vztahy, nespokojenost v ţivotě či obavy z budoucnosti.14

14 Psychosomatická onemocnění - tělo a duše volají o pomoc. In: Www.ordinace.cz *online+. 2013 *cit. 2014-0403+. Dostupné z: http://www.ordinace.cz/clanek/psychosomaticka-onemocneni-telo-a-duse-volaji-o-pomoc/

16

2.2 Nejčastější psychosomatická onemocnění V této části se budeme podrobněji zabývat nejčastěji se vyskytujícím psychosomatickým poruchám.

2.2.1 Chronické bolesti hlavy Všichni je známe a čas od času se s nimi setkáváme. Bolesti hlavy jsou rozšířeným onemocněním, které jsou popisovány i Mezinárodní klasifikací nemocí (MKN). Často nemusí nic znamenat, mohou být pouze důsledkem stresu, nízkého příjmu tekutin či nedostatečného spánku. Na druhou stranu bychom je při dlouhodobějším trvání neměli zanedbávat, neboť mohou být signálem pro nějaké závaţnější onemocnění. 15 Dalšími bolestmi hlavy, kterými se zabývají ve spolupráci s ostatními odborníky i psychoterapeuti, jsou migréna a dále bolesti hlavy způsobené trvalým uţíváním léků proti bolesti a bolesti hlavy spojené s odvykací léčbou. Existuje i řada tělesných chorobných procesů, které mohou podmiňovat bolesti hlavy, jako poruchy prokrvení, infekce a nádory v oblasti hlavy a mozku, metabolické poruchy, stavy po úrazech, atd. Migréna je charakterizována jednostrannou bolestí hlavy, která má pulzující charakter a prakticky znemoţňuje jakoukoliv pracovní činnost. Někdy bývá doprovázena nevolností a zvracením, nebo zvýšenou citlivostí na světlo a hluk. Někdy mohou migrénu vyvolat výše uvedené bolesti hlavy způsobené napětím.16

15 Bolesti hlavy a migréna *online+. Dostupné na World Wide Web: . 16 PONĚŠICKÝ, Jan. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. Vyd. 1. Praha: Triton, 2002, 113 s. ISBN 807254-216-8, s. 69

17

2.2.2 Chronické bolesti pohybového ústrojí (svalů, kloubů, páteře) „Fibromyalgie je novější označení pro chronické bolesti svalů, zvláště svalových úponů, charakterizované i zvýšenou bolestivostí určitých svalových bodů na tlak, dále celkovým zvýšeným vnímáním bolesti svalstva a pohybového aparátu, sníţenou pohyblivostí, zvláště po ránu, zvýšenou unavitelností, poruchami spánku a samozřejmě i poruchami afektivity“.17 Toto onemocnění je stále častější a můţe vést aţ k pracovní neschopnosti. Je však zajímavé, ţe během dovolené či delšího odpočinku tyto obtíţe zpravidla téměř mizí. Zde se jedná o pacienty extrémně citlivé na zátěţ, zvláště co se napětí týče. Kaţdé osobě můţe pomoci něco jiného někdy je to akupunktura, změna ţivotosprávy, homeopatie nebo antidepresiva, která mají analgetický účinek.

2.2.3 Poruchy spánku, nespavost Spánek patří k základním lidským potřebám. Bez dostatečného odpočinku nejsme schopni fungovat na 100% a podávat dobré výkony. Z nejrůznějších důvodů se můţe stát, ţe je náš spánek narušen – k nejčastějším poruchám řadíme insomnii. Insomnie (nespavost) je nejčastější poruchou spánku, jejíţ hlavním projevem je problém při usínání nebo narušený průběh spánku.18 Nespavost je zapříčiněna zevními a vnitřními faktory: K zevním faktorům řadíme stres, nevhodné prostředí k usínání nebo konzumace stimulujících nápojů obsahující kofein (např. káva, energetické nápoje), které mohou výrazně narušit proces usínání.

17 PONĚŠICKÝ, Jan. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. Vyd. 1. Praha: Triton, 2002, 113 s. ISBN 807254-216-8, s. 72 18 Nespavost a jiné poruchy mohou být signálem závažné nemoci *online+. Dostupné na World Wide Web: .

18

Vnitřní faktory tělesné souvisejí s výskytem nějakého onemocnění, které člověka omezují ve spánku. Velmi časté bývají stavy doprovázené bolestí, srdeční onemocnění, dechové obtíţe, poruchy endokrinního systému, poruchy dyspeptického rázu nebo úzkostné stavy.

Léčba insomnie spočívá v podávání hypnotik předepsaných lékařem a zajištěním reţimových opatření nutných pro lepší spánek“.19

2.2.4 Onemocnění oběhové soustavy Do onemocnění oběhové soustavy řadíme choroby srdce, krve a krevního oběhu. Označují se také jako kardiovaskulární choroby. Můţeme se s nimi setkat velice často. Na celém světě bývají častou příčinou úmrtí. Na jejich vzniku se podílí několik důvodů, přičemţ hlavní bývá špatný ţivotní styl. Spousta z příčin je však podmíněna také geneticky a některé z nich mohou vznikat na podkladě stresu. Zde tedy mluvíme o nemocech, jakými jsou poruchy srdečního rytmu (arytmie), angina pectoris a hypertenze (vysoký krevní tlak). Pokud nejsou tyto choroby léčeny, pak jejich zákeřnost spočívá především v tom, ţe mohou přejít do závaţnějších forem, které mohou pacienty ohrozit na ţivotě.

2.2.5 Zažívací obtíže Podle lékařů trpí zaţívacími potíţemi aţ 80 % dospělé populace a tento počet stále narůstá. Způsobuje to především špatný ţivotní styl, stres, nevhodná a nepravidelná strava, přejídání, nedostatečný pitný reţim a málo pohybu.

19 Nespavost a jiné poruchy mohou být signálem závažné nemoci *online+. Dostupné na World Wide Web: .

19

Nejpostiţenější skupinou jsou ţeny, ale také, bez ohledu na pohlaví, obyvatelé velkých měst a lidé se zaměstnáním, při kterém jsou pravidelně vystavováni vypjatým situacím. Nenarušený proces trávení je přitom pro organizmus člověka hodně důleţitý. Pomáhá tělu získat z potravy potřebné látky a ţiviny a ty nepotřebné vyloučit. Dobře fungující trávicí trakt má schopnost rozlišit, co je prospěšné a co naopak tělu škodí. S trávením dokonce přímo souvisí náš imunitní systém. Je tedy nanejvýš nutné, aby vše fungovalo tak, jak má.20

2.2.6 Gynekologické obtíže Zapříčiněním stresu, samozřejmě s doprovodem dalších faktorů, vzniká nemálo gynekologických onemocnění. Řadíme sem menstruační obtíţe, které zná snad kaţdá ţena. Jde se o bolestivý průběh menstruace nebo o nejrůznější výkyvy v pravidelnosti, délce a síle krvácení. Stres, ale i další příčiny mohou cyklus ovlivnit, a to v jakémkoliv věku. Bolestivá menstruace bývá často doprovázena nevolností, zvracením, průjmy či zácpou. Ve většině případů je to pro ţeny natolik nepříjemné, ţe nejsou schopny vykonávat kaţdodenní činnosti. Dle odborníků mohou být obtíţe zmírněny analgetiky nebo hormonální antikoncepcí. Úlevu můţe přinést i masáţ, sprcha, speciální cviky, případně některé druhy sportu (např. plavání). V odborné literatuře lze dohledat, ţe je vhodné doplňovat vitamin E a hořčík. Dalším problém je premenstruační syndrom (PSM), který je charakteristický souborem příznaků objevujících se několik dní před začátkem menstruace. Většinou ho doprovází deprese, stavy úzkosti, nervové vypětí, změny nálad i chutí, migréna, bolesti v podbřišku a přibírání na váze.21

20 Zažívací obtíže – novodobý strašák*online+. Dostupné na World Wide Web: . 21 SHREEVE, Caroline. Obtížné dny: příčiny, příznaky a úleva : *o menstruaci od A až do Z+. 1. čes. vyd. Praha: Maxdorf, 1998, 138 s. ISBN 80-85800-75-6.

20

Několik bodů na potlačení PSM: Úprava stravy vyţaduje dostatek esenciálních mastných kyselin, přísun vitamínu C, B6 a magnézia, omezení kofeinu a cukrů Omezení stres, relaxace (účinné mohou být meditace) Provozování aerobních cvičení (rychlá chůze, kondiční cvičení Přítomnost světla jako zdroje energie Progesteronová terapie, která navozuje pocity klidu a má schopnost uvolňovat CNS22

2.2.7 Poruchy příjmu potravy Mentální anorexie je závaţné onemocnění, které postihuje především dívky ve věku 11-18 let. Nemoc bývá zdánlivě spuštěna jedním konkrétním spouštěčem (samy nemocné takto označují např. poznámku okolí o jejich vzhledu, rozvod rodičů, rozchod s partnerem,…), ve skutečnosti je však propuknutí nemoci důsledkem mnoha faktorů. Mohou to být např. genetické dispozice, osobnostní nastavení, vztahové obtíţe, nízké sebevědomí, jiné psychické onemocnění, společenský tlak a tlak médií, akutní či dlouhodobý stres, psychické trauma z dětství, rodinné problémy, pocit ztráty kontroly nad svým ţivotem, mentální anorexie matky či sestry, ztráta blízkého člověka, rychlý nárůst tělesné hmotnosti a mnoho dalších. Mentální anorexie je charakterizována úmyslným sniţováním váhy nebo udrţováním podváhy. Jde o boj s chutí a hladem a nacházení potěšení ve schopnosti kontrolovat se, ovládnout se, zhubnout. U některých nemocných je omezování se v jídle naopak doprovázeno zájmem o jídlo (myslí na něj, sbírají recepty, rády vaří pro druhé,…). Ţeny a dívky s mentální anorexií neodmítají jíst proto, ţe by neměly chuť, ale proto, ţe nechtějí jíst. Jejich averze k jídlu je projevem nesmiřitelného a narušeného postoje k tělesné hmotnosti, proporcím a tloušťce.23

22 NORTHRUP, Christiane. Zdravá žena: od prvního početí po stáří. Vyd. 2., V upr. dvoudílné formě 1. V Praze: Columbus, 2008, 493 s. ISBN 978-80-7249-250-3. 23 ČERNÁ, Ria. O poruchách příjmu potravy pro otce a partnery. 3., dopl. vyd. Brno: Anabell, 2012, 71 s. ISBN 97880-260-4272-3, s. 6

21

Mentální bulimie je závaţné onemocnění, které postihuje dívky a ţeny nejčastěji ve věku 18 - 24 let. Je charakterizována opakovanými záchvaty přejídání velkým mnoţstvím kalorické stravy, tzv. „binge eating“ a přehnanou patologickou kontrolou tělesné váhy. Minimálně polovina ţen, které onemocní mentální bulimií, prodělaly dříve epizodu mentální anorexie. Po delším období omezování se v jídle či hladovění je přejídání logickým důsledkem. Dívka či ţena však potřebuje kontrolovat svou hmotnost a příjem potravy začne regulovat vyvolávaným zvracením. Po nějakou dobu se jí tak daří konečně jíst to, co si tak dlouho odpírala a zároveň nepřibírat. Přejídání a zvracení můţe mít i další význam - můţe přinášet dobrý pocit z nasycení a následného uvolnění, ventilaci stresu a uklidnění.24

2.2.8 Kožní onemocnění Kůţe je největší lidský orgán, kromě estetické funkce splňuje i plno dalších úkolů. Koţní onemocnění mohou postihnout kteroukoliv část těla a jejich závaţnost se pohybuje od podráţdění kůţe aţ ke stavům ohroţujícím ţivot. Pro člověka představují velký psychický blok, protoţe se objevují i na místech, která jsou dobře viditelná.

Mezi nejčastější řadíme: Ekzém - je neinfekční zánět kůţe, který je reakcí lidského organismu na určité alergeny. Projevuje se svědivými vyráţkami, puchýřky, mokváním, ztvrdnutím a zhrubnutím kůţe, zarudlá kůţe, stroupky, atd. Velmi bolestivé jsou tzv. krusty, které rozpraskávají. Sklon k ekzému se obvykle dědí. Základní léčba je zevní. Většinou lékař předepíše hormonální prostředky, kortikoidy a to ve formě mastí, roztoků, krémů nebo mlék. Léčba je velmi obtíţná, většinou jen výjimečně dochází k úplnému uzdravení.25 24 ČERNÁ, Ria. O poruchách příjmu potravy pro otce a partnery. 3., dopl. vyd. Brno: Anabell, 2012, 71 s. ISBN 97880-260-4272-3, s. 9 25 Kožní nemoci *online+. Dostupné na World Wide Web: < www. http://kozni-nemoci.info/koznionemocneni.html>.

22

Astma - je onemocnění dýchacích cest, při kterém dochází k dlouhodobému zánětu sliznic v dýchacím ústrojí, coţ postupem času vede ke ztíţenému dýchání aţ k dechové nedostatečnosti. Astma řadíme k civilizačním chorobám. Vědci zjistili spojitost mezi astmatem a mozkovou aktivitou. V čím větším stresu se nacházíte, tím závaţnější bude váš astmatický záchvat. Ten, kdo trpí astmatem, tuto skutečnost můţe potvrdit. Stresující situace můţe zapůsobit jako podnět astmatického záchvatu. Ať uţ se jedná o náročný den v práci, autonehodu, nebo hádku s partnerkou, atd. Stresový incident můţe vést k dušnosti i k rozvinutému záchvatu nemoci.26 Lupénka - je viditelná porucha kůţe, která se bohuţel nedá úplně vyléčit. Přesněji řečeno časté, neinfekční, zánětlivé, autoimunitní onemocnění. Toto slovo zná v dnešní době mnoho lidí, neboť lupénka se stává civilizační chorobou. Negativní vliv na ni má zejména chronický stres, nepříznivé klima, některé léky, kouření, nemírná konzumace alkoholu a obezita. Podrobnosti o lupénce v další kapitole.

2.3 Léčba psychosomatických onemocnění Na léčbu psychosomatických onemocnění je zapotřebí celostního přístupu k pacientovi. Na této komplexní léčbě se podílí různí specialisté z oblasti somatické medicíny, psychologie a psychiatrie. Tito specialisté dohromady odhalí pravou příčinu pacientových potíţí a nastartují uzdravení těla i duše. Psychiatři a psychologové se v rámci léčby zabývají hlavně pocity úzkosti a nejistoty pacienta, které jsou zapříčiněny trvalou nervozitou, obtíţnou ţivotní situací, rodinnými a partnerskými problémy a dlouhodobým stresem. Není třeba se stydět za to, ţe nám naše problémy přerostly přes hlavu a potřebujeme odbornou psychologickou či psychiatrickou

26 Stres Vaše astma zhorší *online+. Dostupné na World Wide Web: .

23

pomoc. Nemá smysl návštěvu oddalovat, mezitím se naše problémy a potíţe jen prohloubí a cesta k uzdravení bude o to delší. Na léčbě se také podílí internisté. Lékaři této specializace se starají o zdraví vnitřních systémů lidského organismu, především o krevní oběh, srdce, trávicí systém, hormony, imunitu, ledviny, alergie či nádorová onemocnění. V neposlední řadě vám můţe pomoci i rehabilitace. Na rehabilitačních odděleních provedou diagnostiku a léčí všechny typy poruch pohybového aparátu od chronických bolestí aţ po poúrazové stavy. Velký podíl na léčbě máme ale i my. Můţeme sníţit nároky na sebe i okolí, odpustit, mít se rád, být pokorný, dělat to, co chci já a nejen ti druzí, vyváţit fyzické/mentální zatíţení, odblokovat psychiku meditací, pohybem a našimi přípravky. Psychotoxiny postupně „otrávily“ nejen duši, ale také tělo, a proto je základem detoxikace organismu a k tomu nezbytný zvýšený přísun pramenité vody.27

2.4 Prevence psychosomatických onemocnění Prevence je účinná a hlavně příjemná, spočívá-li v pravidelné duševní hygieně. Pro kaţdého jako psychická očista funguje něco jiného – sport, kultura, děti, rodina, příroda, tvorba, atd. Cílem psychohygieny je odbourat napětí a stres, uvolnit se, zapomenout na problémy všedního dne a být sám se sebou. Pokud se vyskytne jakýkoliv problém, je vhodné jej řešit hned, neodsouvat jej a nezavírat před ním oči do té doby, neţ problém naroste do větších rozměrů a jeho řešení bude obtíţnější.

27 Psychosomatická onemocnění - tělo a duše volají o pomoc *online+. Dostupné na World Wide Web:< http://www.ordinace.cz/clanek/psychosomaticka-onemocneni-telo-a-duse-volaji-o-pomoc/>

24

3 LUPÉNKA „Milý pane, milá paní, máte chorobu, se kterou musíte ţít aţ do smrti, je to Vaše nejvěrnější milenka, která Vás bude provázet aţ do hrobu. Vyléčit se nedá, protoţe nejsou známy příčiny jejího vzniku a na celém světě ji nikdo neumí vyléčit… “ Od této chvíle se stane kaţdý „lupénkář“ chronickým pacientem bez naděje na vyléčení. 28

3.1 Vývoj lupénky Výraz psoriáza, který poprvé pouţil řecký lékař Galénos, latinsky psoriasis pochází ze slova „psav “, coţ překládáme jako škrábu se a slovo „psora“ bývá označováno jako svědění. Galénos psoriázu popsal jako šupící se chorobné plochy na kůţi, které zřejmě nebyly pouze znakem psoriázy. Aţ v roce 1841 specifikoval Ferdinand von Hebra, brněnský rodák působící ve Vídni, psoriázu jako nozologickou jednotku a popsal její různé klinické formy.29 Podstata a příčiny psoriázy stále procházejí sloţitým vývojem. Zásadní poznatky přinesla

ve druhé

polovině

dvacátého

století

éra

mikroskopická,

biochemická,

imunologická a zejména pak éra odhalující principy bioregulačních mechanizmů. Velkým dílem přispěla také genetika.

28 NOVOTNÝ, František a Jaroslav HÁJEK. Jak žít s lupénkou. 1. vyd. Praha: Makropulos, 1995, 160 s. ISBN 80901776-3-8, předmluva 29 NOVOTNÝ, František a Jaroslav HÁJEK. Jak žít s lupénkou. 1. vyd. Praha: Makropulos, 1995, 160 s. ISBN 80901776-3-8, str. 20

25

3.2 Vymezení pojmu lupénka Lupénka je chronická zánětlivá koţní choroba, kde na podkladě vrozeného sklonu k imunitním a koţním odchylkám dochází po působení provokačních faktorů ke vzniku zánětu a zrychlenému růstu kůţe. Nelze ji vyléčit definitivně, neboť sklon k chorobě je vrozený, avšak prevencí a pravidelnou léčbou ji lze stabilizovat a v řadě případů i dlouhodobě zahojit.30 Nyní můţeme lupénku prohlásit za civilizační chorobu. Postihuje cca 2% středoevropské populace. V Česku jí trpí přes 200 tisíc lidí. Její zvýšený nárůst podporují záněty horních cest dýchacích, šířící se mezi komunikujícími lidmi, jak je to běţné a stále častější v dnešním ţivotě. Dále je to psychické vypětí, které nás stále více pronásleduje, chemizace, nevhodná strava (přejídání se, konverzace potravin, návyk k alkoholu a drogám, nadměrné pití kávy apod.), devastace přírody, nečistota ovzduší, nedostatek slunečního záření, oslabení imunitního systému, atd.31

3.3 Léčba 3.3.1 Lokální léčba Přípravky se aplikují pouze lokálně, přímo na postiţenou kůţi. Řadíme se tedy nejrůznější masti, krémy, gely, mléka, apod. Lokální léčba probíhá především u méně závaţných forem lupénky. Její výhodou je minimální výskyt neţádoucích účinků, protoţe účinné látky pronikají přímo do kůţe.

30 Lupénka - Psoriáza *online+. Dostupné na World Wide Web: . 31 NOVOTNÝ, František a Jaroslav HÁJEK. Jak žít s lupénkou. 1. vyd. Praha: Makropulos, 1995, 160 s. ISBN 80901776-3-8, str. 26

26

Přípravky uţívané pro lokální léčbu lupénky rozdělujeme do následujících kategorií podle obsahu konkrétní účinné látky:32

Černouhelný dehet – je jedním z nejstarších prostředků uţívaných v léčbě psoriázy. Zmírňuje zánět a svědění. Má jen minimum neţádoucích účinků, nevýhodou však je jeho charakteristický zápach a zanechávání skvrn na oděvu i na kůţi. Pouţívá se i ve formě šamponu pro léčbu lupénky ve vlasech. Kortikosteroidy – steroidní léky mají obecně protizánětlivý účinek, který dokáţe potlačit také nepříjemné projevy lupénky. Je moţné volit různé přípravky podle síly účinku, tedy od slabých aţ po velmi silné. Se sílou účinku se bohuţel stupňují také neţádoucí účinky (ztenčení kůţe, infekce), proto je třeba kortikosteroidy pouţívat opatrně a jen po omezenou dobu. Retinoidy – přípravky s obsahem retinoidů se často pouţívají společně s kortikoidními mastmi. Retinoidy nesmí uţívat těhotné ţeny, neboť tyto látky mohou poškodit plod. Antralin – zmírňuje zánět a je vhodný na rozsáhlá loţiska. Na oblečení i pokoţce však zanechává skvrny. Kalcipotrien – je vhodný k aplikaci na citlivá místa, jako jsou například oční víčka nebo oblast genitálu. Uţívá se v kombinaci s dalšími přípravky nebo fototerapií. Keratolytika a hydratační přípravky – keratolytika jsou látky, které změkčují šupiny kůţe a usnadňují tak jejich odstranění. Důleţitou roli hrají především při léčbě lupénky ve kštici. Mezi nejznámější keratolytika patří kyselina salicylová a urea (močovina). Nejrůznější hydratační přípravky jsou vhodné k pravidelné péči o postiţenou pokoţku, zmírňují vysušení kůţe a svědění.33

32

Léčba lupénky *online+. Dostupné na World Wide Web: < http://www.revmaticke-nemoci.cz/lecba>.

33

Léčba lupénky *online+. Dostupné na World Wide Web: < http://www.revmaticke-nemoci.cz/lecba>.

27

3.3.2 Systémové léky K systémové léčbě, tedy k lékům podávaným v tabletách či injekcích, je nutné sáhnout u závaţnějších forem nemoci. Protoţe se účinná látka systémově podaného léku dostane skrze krevní oběh do celého organismu, zvyšuje se zde oproti lokální léčbě riziko neţádoucích účinků. Právě kvůli zmírnění neţádoucích účinků se systémové léky často kombinují nebo střídají. Pacienti, kteří systémovou léčbu uţívají, musí také pravidelně podstupovat krevní a jaterní testy, aby se včas odhalilo případné poškození.

Nejčastější systémově podávané léky uţívané při léčbě psoriázy: Metotrexát – uţívá se také při léčbě psoriatické artritidy. Stejně jako cyklosporin patří i metotrexát mezi imunosupresivní léky (léky potlačující činnost imunitního systému), proto má řadu neţádoucích účinků. Cyklosporin – tento imunosupresivní lék má celou řadu závaţných neţádoucích účinků. Je vyhrazen pro těţké formy lupénky. Retinoidy – systémově podávané retinoidy jsou účinné především při léčbě pustulózní a erytrodermické formy psoriázy.34

3.3.3 Biologická léčba V takzvané biologické léčbě se uţívají látky vyráběné genetickým inţenýrstvím, které se blízce podobají přirozeným molekulám produkovaným v organismu. Tyto látky mají schopnost zastavit v určitém místě sled kroků, které vedou ke spuštění reakce imunitního systému a udrţování chronického zánětu. 34

Léčba lupénky *online+. Dostupné na World Wide Web: < http://www.revmaticke-nemoci.cz/lecba>.

28

Účinné látky uţívané v biologické léčbě účinkují konkrétně na určitý aspekt v imunitní odpovědi. Biologická léčba zasahuje do imunitních mechanismů cíleně. Tlumí zánět v časné fázi, tedy v situaci, kdy ještě není dostatečně nastartovaný, kůţe se vyčistí a čistá zůstává. Léčba dále zlepšuje výskyt a závaţnost přidruţených onemocnění, která jsou typická pro pacienty s psoriázou, např. metabolického syndromu, kardiovaskulárního onemocnění, zánětu kloubů, depresí, úzkostí, únavy atd. Vrací pacienta do normálního pracovního i společenského ţivota. Jsou to léky relativně nové a jejich pouţití ještě není tolik rozšířeno u pacientů s psoriázou, nicméně pro léčbu revmatoidní artritidy se pouţívají jiţ 16 let. Jsou vyhrazeny pacientům s těţkými formami lupénky, kteří splňují kritéria pro zahájení biologické léčby. V budoucnu se jejich pouţití zcela jistě rozšíří na širší spektrum pacientů. Velikou výhodou biologické léčby je moţnost dlouhodobého podávání (i několik let).35

3.3.4 Fototerapie Jiţ dlouho je známo, ţe kaţdodenní, přitom však nepříliš dlouhé, vystavení se slunečnímu záření zmírňuje příznaky. Později se přišlo na to, ţe za léčivé účinky slunečního záření je zodpovědná jeho krátkovlnná sloţka, ultrafialové záření. To se dále rozděluje na tři sloţky, UVA, UVB a UVC záření. K léčbě psoriázy se uţívá UVB sloţka. Existují dva typy UVB lamp, které imitují léčebně působící záření, širokopásmové a úzkopásmové. Pro zvýšení účinnosti fototerapie je moţné současně aplikovat přípravky s retinoidy, dehtem nebo antralinem.36

35

Léčba lupénky *online+. Dostupné na World Wide Web: < http://www.revmaticke-nemoci.cz/lecba>.

36

Léčba lupénky *online+. Dostupné na World Wide Web: < http://www.revmaticke-nemoci.cz/lecba>.

29

3.4 Prevence Lupénka má sklon k recidivám, proto se jim musíme bránit nebo je alespoň zmírnit. Nezbytná je duševní hygiena, která je zapotřebí hlavně u pacientů, na něţ číhají stresové situace jak na pracovišti, tak doma. Udrţujeme příjemnou pohodu, pravidelný denní řád, dostatek odpočinku, spánku a relaxace. Důleţitý je pozitivní přístup k ţivotu, být optimistický, umět se rozptýlit zájmy a koníčky, nemyslet stále na svoji nemoc.37

3.4.1 Dietní pravidla Je nutné, abych se zde zmínila i o dietě, která také můţe do jisté míry ovlivnit průběh lupénky. Dodrţování správného jídelníčku můţe tvořit 30 – 60% léčebného úspěchu. Existuje však mnoho dietních doporučení. V podstatě se dietní reţimy dají shrnout takto: Vyloučit z jídelníčku všechna vysokokalorická jídla, tzn. omezit tučná, moučná a cukernatá jídla, včetně čokolády, bonbonů a cukrářských výrobků na minimum. Z masových výrobků vyloučíme vepřové a skopové maso, husu, kachnu, všechny konzervy, uzeniny a sádlo. Jen minimálně by se měly v našem stravovacím reţimu objevit tvrdé sýry, smetana, majonéza a vaječné ţloutky. Nedoporučují se ani ořechy a omezuje se téţ kuchyňská sůl. Co se týče nápojů, zakázaný je alkohol a sladké limonády, omezujeme pití kávy a černého čaje. Škodlivé je samozřejmě i nadměrné kouření. Oproti tomu upřednostňujeme tmavé celozrnné pečivo, ovoce a zeleninu. V malých dávkách si můţeme dopřávat rýţi, krupici, těstoviny, brambory a luštěniny (čočka, fazole, hrách). Nezapomínáme na jogurty, tvaroh a netučné sýry. Do jídelníčku patří také jídla připravovaná ze sóji, hovězí, kuřecí, krůtí, králičí a telecí maso či divočina. Důleţitý je také

37 NOVOTNÝ, František a Jaroslav HÁJEK. Jak žít s lupénkou. 1. vyd. Praha: Makropulos, 1995, 160 s. ISBN 80901776-3-8, str. 62

30

pitný reţim. Kaţdý den bychom měli vypít minimálně 2 litry pramenité vody, kterou můţeme kombinovat s bylinnými neslazenými čaji. 38

38 NOVOTNÝ, František a Jaroslav HÁJEK. Jak žít s lupénkou. 1. vyd. Praha: Makropulos, 1995, 160 s. ISBN 80901776-3-8, str. 64

31

PRAKTICKÁ ČÁST

Na základě mého tématu bakalářské práce popisuji případy lidí, kteří se potýkali, respektive potýkají s lupénkou. Respondenti byli vybráni náhodně z různých částí České republiky. Zúčastnilo se celkem 8 osob z toho 4 ţeny a 4 muţi, ve věku 13 aţ 55 let.

1 Cíle praktické části Zpracováním praktické části byly stanoveny následující cíle: Vést respondenty co nejpřesněji a nejsrozumitelněji při jejich výpovědích. Zaměřit se na zrod, výskyt, průběh, léčbu onemocnění a dědičnost Zjistit, zda stres a zátěţové situace ovlivňují vznik či proces onemocnění Rozdíl mezi místy výskytu u ţen a muţů

2 Sběr dat Data pro zpracování kazuistik jsem získala osobním setkáním s jednotlivými pacienty. Musela jsem se připravit i na negativní reakce. Několikrát jsem byla odmítnuta, né kaţdý se chtěl svůj příběh podělit a následně ho zveřejnit Moje 3 kritéria pro výběr respondentů byla co nejvyšší věkový rozsah, stejný poměr muţů a ţen a najít respondenta, který trpí lupénkou od narození. Bohuţel poslední kritérium se mi splnit nepodařilo. Při

32

rozhovoru s kaţdým respondentem jsem nejdříve nastínila pár bodů, o kterých jsem chtěla, aby se kaţdý zmínil. V jakém věku se nemoc u Vás objevila? Jaká byla první zasaţená místa na Vašem těle? Jak to postupovalo nadále? Kde a jakým způsobem jste se léčil/a? (specialista, léky, lázně, moře, atd.) Ovlivňuje Váši lupénku stres či zátěţové situace? Máte toto onemocnění v rodině?

Během rozhovorů jsem si dělala poznámky a zároveň nahrávala na diktafon, abych poté mohla vše co nejpřesněji přepsat do své práce. Od všech zúčastněných osob pokoušela získat co nejvíce informací.

3 Jednotlivé rozhovory s respondenty 3.1 Respondent č. 1 První osobou, která se rozhodla přispět do mé bakalářské práce je paní D., které je 27 let. Jiţ 4 roky bydlí v Brně, ale pochází ze Ţďáru nad Sázavou. Pracuje jako zdravotní sestra ve Fakultní nemocnici Brno, ale momentálně je na mateřské dovolené, protoţe je v 37. týdnu těhotenství. „Lupénku mám od devíti let. První flíček se mi udělat v oblasti týlního otvoru. Začala jsem navštěvovat lékařku ve Ţďáře nad Sázavou, která mi předepsala kortikoidní masti. Kdyţ mi bylo jedenáct let, tak jsem měla neštovice a lupénka se mi rozšířila především ve vlasaté části hlavy, po uších a po krku. Na těle jsem téměř nic neměla, jen pár terčíku na břiše. Lékařka mi opět předepsala pouze kortikoidní masti. Ve třinácti letech jsem byla v lázních, které mi velice pomohly. Lupénka na tři měsíce téměř vymizela. Čím 33

jsem byla starší a přibývali mi starosti ve škole, tím se ale lupénka zhoršovala. Vţdy, kdyţ bylo před vysvědčením, testem, zkoušením nebo jsem prostě jen měla strach, tak se lupénka rozšiřovala. Objevila se mi nová loţiska v oblasti loktů a dolních končetin. V osmnácti letech jsem přestoupila k lékaři do Nového Města na Moravě. Léčili mě tam laserem, coţ byl vlastně takový hřeben, který svítil, a oni mě jím česali. To mi hodně pomohlo a lupénka se velmi zlepšovala. Za pár let měli v Novém Městě i takový panel, který osvítil celé tělo, takţe to jsem také podstupovala. V létě jsem bývala u moře, kde lupénka hodně ustupovala. Měla jsem hezké tělo půl roku a pak se to zase začalo zhoršovat. Na vysoké škole přišel stres spojený se zkouškovým obdobím a i tam jsem vţdy zaznamenala zhoršení. Dalším mít záţitkem jsou rybičky Garra rufa, kde jsem se celá ponořila do vany a ony mi začaly ty flíčky okusovat. Poté jsem je měla odšupené, ale kůţe byla celá rudá a hrozně to pálilo, takţe jsem „okousaná“ místa musela hned namazat. Byla to zajímavá zkušenost, ale uţ tam nikdy nepůjdu, bylo mi to hrozně nepříjemné a lechtalo to. Teď uţ 4 roky bydlím v Brně a mám zde i nového lékaře, abych nemusela pravidelně dojíţdět na Vysočinu. Zde v Brně jsem vlastně zaznamenala největší pokroky. Navštěvovala jsem světloléčbu, po které se lupénka stáhla na minimum a vydrţelo to asi rok a půl. Nejhorším obdobím je pro mě také přechod mezi podzimem a zimou, kdy bývá počasí sychravé, objevují se první mrazy a jsou výkyvy teplot. V létě se snaţím hodně pobývat na sluníčku. Teď jsem těhotná a kortikoidní přípravky jsem úplně vysadila. Okolo 6. měsíce mi ale vyrazila lupénka po celém obličeji, a tak mi lékařka předepsala mast se sníţeným obsahem těchto látek. Pouţívala jsem ji čtyři dny a vše bylo zase jako dřív. Toto onemocnění máme v rodině. Z matčiny strany je to děda, strýc a z otcovy strany jsou to jeho sourozenci, dva strýcové a teta. U mého otce se poprvé lupénka objevila aţ v 45 letech.

Přípravky, které jsem pouţívala: Kortikoidní masti: Elcom, Betacorton, Diprosalic, Gelargin, Beloderm, Bactroban, T-gel, Triancinolon, Dermovate, Belosalic, Kuterid, Daivonex Masti na promazání: Urea, Ambiderman, Ondřejova mast, Excipial U Lipolotio Šampón: dehtový šampón Polytar Liquid 34

Koupele: mořská sůl, Balneum herbal“

3.2 Respondent č. 2 Dalším respondentem je můj kamarád M., které mu je 26 let. Bydlí a pracuje v Brně. „Lupénku jsem poznal aţ ve své dospělosti, bylo mi téměř 20 let. Zrovna jsem proţíval takové to důleţité období - měl jsem před maturitou a připravoval jsem se na přijímací zkoušky na vysokou školu. Bylo to asi poprvé, kdy jsem byl ve větším stresu a bylo na mě kladeno příliš mnoho nároků. První loţiska lupénky se mi objevily na loktech a další na kolenou, měl jsem štěstí, protoţe dál uţ to nepostupovalo. Navštívil jsem koţní lékařku v Brně, které mi předepsala pouze kortikoidní mast a během měsíce vše zmizelo. Trpím asi jen nějakou lehčí formou. Celkem se to u mě objevilo za 7 let 3x a vţdy mi stačily maximálně 4 týdny na vyléčení. V mé rodině toto onemocnění dědičné není.“

3.3 Respondent č. 3 Paní J. bydlí v malé vesničce, která se nachází v Pardubickém kraji. Je vdaná, má 2 dospělé děti a pracuje jako osobní asistentka. Je jí 47 let. „Lupénka se na mém těle objevila poprvé v roce 2009, tehdy mi bylo 42 let. Musím přiznat, ţe jsem to velmi špatně nesla a dodnes jsem se s tím nemířila. Nechápu, proč zrovna já? Vţdyť u nás v rodině tím nikdo nikdy netrpěl! Jsem velice kamarádský člověk a ráda se chodím bavit do společnosti. Ovšem za posledních pár let jsem se spíše uchýlila k domácímu typu zábavy. Přijdu se škaredá a nechutná, takţe se snaţím ukazovat co nejméně. Vţdy jsem dbala o svou postavu a dodrţovala zdravý ţivotní styl, ale k čemu mi to bylo? Vím, ţe i moje psychika na tom není nejlépe, lupénka se stále jen zhoršuje a vytváří 35

se nová místa. První loţiska se mi objevila ve vlasech. Na ty pouţívám salicylový olej a vymývám to speciálním šamponem. Lupénku mám ovšem po celém těle, nejvíce na loktech, kolenou, na čele a na břiše. Jezdím k lékařce do Pardubic, která mi předepisuje kortikoidní a promašťující masti. Byla jsem také uţ 2x v lázních Dolní Lipová na Jesenicku. Můj pobyt tam trval vţdy 1 měsíc. Moc se mi tam líbilo a je fajn, ţe lidé, kteří tam jsou se mnou, mají stejný problém. Můţu si s nimi povídat a nemusím se stydět, protoţe vím, ţe proţívají to stejné. Nejen, ţe lázeňský pobyt byl vţdy prospěšný pro mou lupénku, ale postavila jsem se tam na nohy i po psychické stránce. Většinu pobytu nás léčili především umělým sluníčkem a bio lampami. Pomáhá mi ale i přírodní sluníčko, například teď je pro mě jedno z nejlepších období roku. Začínající jaro a první paprsky na mě působí velice pozitivně. Musím zde ale zmínit, ţe pokud chodím ven na slunce, nesmím pouţívat kortikoidní masti. Naopak nejhorší dobou je pro mě jednoznačně konec podzimu a začátek zimy. Jsem si téměř jistá, ţe i pobyt u moře by mi velice pomohl, ale nejspíš bych nedokázala vylézt před lidi v plavkách, kaţdý by na mě určitě koukal. Uţ několikrát jsem přemýšlela i o přírodní léčbě. Mám i nějaká doporučení na léčitele v mém okolí, ale zatím jsem neměla dostatek odvahy na to, abych si s nimi domluvila schůzku. Moţná jednou…“

3.4 Respondent č. 4 Měla jsem moţnost setkat se i s panem J., který nedávno oslavil 55. narozeniny. Bydlí a pracuje ve Ţďáře nad Sázavou. Povoláním je zámečník. „Kdyţ mi bylo 33 let, objevila se u mě lupénka poprvé. První flíčky jsem měl na obou kolenou, loktech a zádech. Nejdříve jsem si myslel, ţe je to nějaká vyráţka nebo alergie, a tak jsem o tom nikomu neřekl. Ale netrvalo dlouho a všimla si toho moje manţelka. Pracuje jako zdravotní sestra, takţe hned poznala, o co se jedná, a uţ mě hnala ke koţnímu specialistovi. Tam mi potvrdili, ţe se jedná o lupénku. Předepsali mi tam masti s kortikoidy. Za posledních pár let jsem jich vystřídal více, takţe si nevzpomenu na všechny názvy, ale pouţíval jsem např. Geralgin gel, Diprosalik a Pilokarpin. Dále jsem si kupoval

36

promašťující masti, jako je třeba Excipial U Lipolotio, ale ty neobsahují kortikoidy. Nyní mám lupénku skoro po celém těle, největší loţiska mám na lýtkách, hýţdích, po celých rukou a kolenou. Jsem typický chlap v mém věku a nijak mě tato nemoc netíţí. Mám ţenu a tři dospělé děti a všichni mě mají rádi s lupénkou i bez ní. Mastičky bych měl aplikovat kaţdý den, ale coţpak na to mám čas? Takţe se ani nedivím, ţe to neustupuje. Vím, ţe jsem lajdák, ale na masti si vţdycky vzpomenu, aţ kdyţ jsou ty fleky úplně rudé, posypané lupinami a svědí. Alespoň podle toho poznám, kdy jsem ve stresu. Protoţe právě stres a deprese jsou u mě spouštěče číslo jedna. Snaţím se být v pohodě, ale přece jen se někdy dostanu v práci do stavu, který právě k zátěţi vede. Musíme plnit limity a dodací termíny, a pokud nestíháme, musíme zůstávat v zaměstnání přesčas. Všichni jsme pak naštvaní, hádáme se, děláme si naschvály. Přijdu domů a uţ plánuji, jak si zítra práci rozloţím, abych toho stihl, co nejvíce. Ale raději bych měl být v klidu, odpočívat nebo si jít zasportovat. Vím to, ale nedělám to. Jednou jsem zkoušel i masti vyráběné na přírodní bázi. Bylo to mastička z měsíčku lékařského, konopí nebo kopřiv. Moţná kdybych to aplikoval pravidelně, pocítil bych nějakou změnu, ale takto nemohu říct, ţe by mi to nějak výrazně pomohlo. Hodně lidí nebo i moje lékařka mi radí, ţe bych měl zkusit pobyt u moře. Věřím, ţe by mi to asi pomohlo, ale nikdy jsem tam nebyl a ani to neplánuji. Kdyţ dovolená, tak raději v Česku, nejlépe někde v přírodě pod stanem. Rád chodím na čundry a poznávám nové památky. Přece se nebudu pařit někde v Chorvatsku! Lupénku mám v rodině, měla ji moje maminka a oba bratři. Nyní ji má i moje dcera.“

3.5 Respondent č. 5 Slečna K., které pochází z Hlinska, pracuje jako prodavačka v obchodě s elektronikou v Praze. Je jí 24 let a dálkově si dodělává vysokou školu. „Kdyţ mi bylo patnáct let, objevila se u mě lupénka. Nebylo to zrovna šťastné období, byla jsem v pubertě a řešila jsem, jak vypadám. Snaţila jsem se to schovávat, nosila jsem pořád jen kalhoty a trička s dlouhými rukávy. Nikdy jsem se ale nesetkala s šikanou.

37

Spoluţáci se mě spíš jen zeptali, co to je a pak uţ jim to bylo jedno. Mám štěstí, ţe mám výskyty lupénky jen na pár místech na těle, která se dají dobře schovat. Nikdy se mi to třeba neobjevilo na obličeji a doufám, ţe se to tam ani nerozšíří. Loţiska mám jen na pravém loktu ve velikosti asi 3x5 cm a pak pár fleku po břiše, to je všechno. Koţní lékařka, kterou navštěvuji v Praze, mi na to předepsala mast s kortikoidy. Hodně mi to pomáhá, ale musím se jí mazat pravidelně. V lékárně jsem si koupila ještě promašťující emulze, aby nebyla kůţe tak suchá. V zimních měsících jsou zasaţená místa více suchá a citlivá, naopak v letních měsících se velikost lupénky zmenšuje a kůţe odpadá v menším mnoţství. Pravidelně jezdím k moři a vţdy po skončení dovolené se lupénka stáhne na minimum. Toto onemocnění mám v rodině, je nemocná moje maminka a babička.“

3.6 Respondent č. 6 Dalších respondentem, který se rozhodl přispět do mé bakalářské práce, je voják z povolání pan Z. Bydlí v malé vesnici na Pardubicku, je mu 29 let. „Psoriózu jsem neměl od narození, objevila se v mých šestnácti letech. Prvním místem výskytu byla noha v oblasti holeně pod kolenem, tady šlo pouze o drobné zasaţení lupénkou. Postupně se ale rozšiřovala a fleky se zvětšovaly, následně bylo zasaţeno i levé předloktí. Pouţívám kortikoidní masti, po kterých téměř vţdy vše zmizí a přestane to svědit. Kdyţ se ale dostanu do nějaké náročné situace a je na mě kladen příliš velký nátlak, lupénka se zase objeví. No, a tento koloběh u mě probíhá uţ 13 roků. Koţní lékař mi doporučoval pobyt u moře a sluníčko. Několikrát jsem to samozřejmě vyzkoušel, ale nikdy jsem nezaznamenal výrazné zlepšení. Jen si člověk dostatečně odpočine a naladí se do psychické pohody. V mém ţivotě, jak osobním, tak i pracovním, mě toto onemocnění nijak neomezuje, ale musím přiznat, ţe kdybych ho neměl, cítil bych se určitě lépe. Nemusel bych tak stále pozorovat, kdo na mě kouká a kdo si mě nevšímá. Lupénka se u nás v rodině nikdy nevyskytovala, já jsem první a doufám, ţe i poslední, kdo ji má. Nerad bych něco takového předával svým dětem a ztěţoval jim ţivot.“

38

3.7 Respondent č. 7 Pan R. je tatínek mé kamarádky. Je mu 50 let, pracuje jako zedník v soukromé firmě. Celý ţivot ţije v malé vesničce na Vysočině. „Lupénka se u mě objevila aţ v 45 letech, myslím si, ţe za to můţe 2x přechozená silná chřipka. Prvním zasaţeným místem bylo levé chodidlo, poté se rozšířila i na chodidlo pravé a obě dlaně. Pouţívám kortikoidní masti, které mi předepisuje specialista. Na doporučení jsem byl i u moře, sluníčko působí hojivě a zpomaluje šíření. Nejhorším obdobím je pro mě zima. Nosím teplé uzavřené boty, noha se potí a lupénka prakticky nevymizí ani po pravidelném mazání mastí. Naopak v létě, kdyţ nosím otevřené boty, tak lupénka ustupuje na minimum zasaţené plochy. Ze začátku mě můj doktor léčil i tzv. umělým sluncem, ale nyní uţ pouţívám jen přípravek Betacorton. Stres na mě moc vliv nemá. Za prvé se mu umím vyhýbat a za druhé mám lupénku na takových zvláštních místech, ţe na mě spíše působí počasí nebo špatně zvolená obuv, ve které se pak příliš potí chodidla. V rodině se onemocnění asi nevyskytuje, ale nelze však výskyt zcela zavrhnout. Vzpomínám si na svého dědečka, který měl velice suché ruce, kůţe se mu odlupovala, ale nikdy nebyl léčen, protoţe nenavštívil s tímto problémem lékaře.“

3.8 Respondent č. 8 Posledním respondentem, který mi poskytl svůj příběh, je slečna V., které je 13 let. Bydlí od narození v Brně a navštěvuje místní základní školu. „S lupénkou jsem se začala léčit, kdyţ mi bylo asi 10,5 roku. Ty úplně první flíčky se mi udělaly ve vlasech. Paní doktorka mi na to předepsala šampon a nějaký olejíček a skoro všechno mi zmizelo. Nevypadalo to ani jako lupénka, ale spíše štípance od komára. Pak se mi udělal jeden veliký flek zezadu na lýtku, měl rozměr skoro jako cédéčko. Přibyly k tomu ještě malé flíčky na rukách a bříšku. Paní doktorka mi předepsala masti nejdříve na vysušení a pak odšupení. Postupem času jsem začala pouţívat i masti s obsahem kortikoidů. 39

Tento rok jedu taky poprvé do Chorvatska, tak jsem zvědavá, jestli se mi to zlepší, ale paní doktorka říkala, ţe určitě ano. I tady v Česku mi přes léto hodně pomáhá sluníčko. Naopak v zimě se to zhoršuje a dost to svědí. V rodině lupénku nemáme, paní doktorka říkala, ţe je to nervového původu. Začala to vlastně v době, kdy se mamka s taťkou rozváděli. Spoluţáci i kamarádky to vzali dobře, nikdy se mi třeba kvůli tomu neposmívali a za to jsem moc ráda.“

40

4 Společné faktory v rozhovorech Na základě jednotlivých kazuistik můţeme nyní shrnout získané informace: Celkem jsem vyslechla 8 respondentů, 4 ţeny a 4 muţe, ve věku 13 aţ 55 let Kaţdý z nich se ve svém ţivotě setkal osobně s lupénkou Všichni respondenti poznali tuto chorobu aţ v pozdějším věku, nikdo ji neměl od dětství Téměř všichni dotazovaní označují stres a zátěţové situace za důsledek, který lupénku ovlivňuje a v neposlední řadě zhoršuje Kaţdý z mých respondentů léčí tuto chorobu mastmi s obsahem kortikoidů Zimní období bývá pro lupénku náročnější neţ období léta Pobyt u moře či v lázních můţe dle respondentů přinášet pozitivní účinky U ţen bývá mezi prvními zasaţenými částmi těla především kštice, tedy oblast ovlasení, zatím co u muţů jsou to především lokty či kolena

41

ZÁVĚR

Bakalářská práce „Vliv stresu na psychosomatická onemocnění“ popisuje teoretické informace týkající se stresu. Uvedla jsem zde vymezení pojmu stres a jeho charakteristiku, eustres a distres, charakteristické znaky stresových situací, fáze stresu, reakce na stres a vztah stresu a zdraví. Další kapitola Psychosomatická onemocnění obsahuje příčiny nemocí, popisuje nejčastější psychosomatická onemocnění, jejich léčbu a prevenci. Jako samostatnou část jsem sem zařadila kapitolu o lupénce, protoţe se jí věnuji v části praktické. Zmínila jsem se zde o vývoji této nemoci, vymezila jsem základní pojmy, psala jsem o léčbě, prevenci a dietních pravidlech. V praktické části jsou uvedeny ţivotní příběhy lidí, kteří bojují s lupénkou. Všichni se snaţili charakterizovat vznik nemoci, průběh, léčbu a v neposlední řadě se zmínili, které faktory je nejvíce ovlivňují. Cílem této práce bylo zjistit, jak velký vliv má stres na psychosomatická onemocnění. V praktické části jsem se konkrétně zaměřila na lupénku. Díky účastníkům, kteří mi poskytli rozhovor, jsem zjistila, ţe stres lupénku ovlivňuje ve značné míře. Můţe ji nejen vyvolat, ale také zhoršit jiţ probíhající proces. Musím zde ovšem zmínit, ţe kaţdý člověk je jiný a proto se nemůţe očekávat u všech stejný efekt. Kazuistiky uvedené v této práci nám ale přináší plno dalších zajímavých informací. Mimo jiné přináším v této bakalářské práci informace o prevenci, která je velice důleţitá a neměla by se podceňovat. Vzhledem k tomu, ţe studuji na pedagogické fakultě, chtěla bych, aby se toto téma dostalo do podvědomí dětí i mládeţe, aby o něm byly dostatečně informování a mohly tak v dospělosti předejít problémům s tím vznikajících.

42

SHRNUTÍ Tato bakalářská práce řeší aktuální téma a to problematiku stresu a psychosomatických poruch. Teoretická část práce se zabývá historií stresu, vymezením pojmu stres a jeho charakteristikou. Zmiňuje se zde také, jak stres ovlivňuje naše zdraví. Další kapitolou jsou psychosomatická onemocnění. Tato kapitola pojednává o příčinách, léčbě, prevenci a nejčastějších psychosomatických chorobách. Poslední kapitola v teoretické části je věnována lupénce. Charakterizuji zde pojem lupénka, vývoj nemoci, její léčbu, prevenci a základní dietní pravidla. Praktická část nám přináší kazuistiky respondentů, kteří se ve svém ţivotě s lupénkou osobně potýkají.

SUMMARY This Bachelor thesis deals with a topic of the problems of stress and psychosomatic illness as a current affair. The theoretical part deals with history of stress, definition of the term stress and its characteristic. Moreover there is mentioned how the stress affects our health. The next chapter is about psychosomatic illness. This chapter deals with causes, treatments, preventions of psychosomatic illness and the most frequently occurring diseases. The last chapter in the theoretical part is devoted to psoriasis. There are mentioned the characteristics of psoriasis, its evaluation, treatments, preventions and the basic dietary rules. The practical part brings us casuistry of respondents who is involved in psoriasis disease.

43

SEZNAM ZDROJŮ

Literatura BLAHUTKOVÁ, Marie. Zvedni se a běţ. 1. vyd. Brno:Masarykova univerzita, 2008, 67 s. ISBN 978-80-210-47907 ČERNÁ, Ria. O poruchách příjmu potravy pro otce a partnery. 3., dopl. vyd. Brno: Anabell, 2012, 71 s. ISBN 978-80-260-4272-3. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak zvládat stres. Praha : Grada, 1994. ISBN 80-7169-121-6. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 279 s. ISBN 807178-551-2. NORTHRUP, Christiane. Zdravá ţena: od prvního početí po stáří. Vyd. 2., V upr. dvoudílné formě 1. V Praze: Columbus, 2008, 493 s. ISBN 978-80-7249-250-3. NOVOTNÝ, František a Jaroslav HÁJEK. Jak ţít s lupénkou. 1. vyd. Praha: Makropulos, 1995, 160 s. ISBN 80-901776-3-8. PONĚŠICKÝ, Jan. Neurózy, psychosomatická onemocnění a psychoterapie. Vyd. 2. V Praze: Triton, 2004, 215 s. ISBN 80-7254-459-4. PONĚŠICKÝ, Jan. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. Vyd. 1. Praha: Triton, 2002, 113 s. ISBN 80-7254-216-8. ŘEHULKA, Evţen. ŘEHULKOVÁ, Oliva. Učitelé a zdraví. Brno : Nakladatelství-P. Křepela, 1998. 156 s. ISBN 80-902653-0-8.

44

SELYE, Hans. Ţivot a stres. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1966. SHREEVE, Caroline. Obtíţné dny: příčiny, příznaky a úleva: [o menstruaci od A aţ do Z]. 1. čes. vyd. Praha: Maxdorf, 1998, 138 s. ISBN 80-85800-75-6. ŠVINGALOVÁ, Dana. Stres v učitelské profesi. 1. vyd. Liberec : 1999. 39 s. ISBN 807083-382-3. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese / Marie Vágnerová. Vyd. 3., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2004, 870 s. ISBN 80-7178-802-3.

Elektronické zdroje Bolesti

hlavy

a

migréna

[online].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

. Koţní nemoci [online]. Dostupné na World Wide Web: < www. http://kozninemoci.info/kozni-onemocneni.html>. Léčba lupénky [online]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.revmatickenemoci.cz/lecba>. Lupénka - Psoriáza [online]. Dostupné na World Wide Web: . Nespavost a jiné poruchy mohou být signálem závaţné nemoci [online]. Dostupné na World Wide Web: .

45

Psychosomatická onemocnění - tělo a duše volají o pomoc. In: Www.ordinace.cz [online].

2013

[cit.

2014-04-03].

Dostupné

z:

http://www.ordinace.cz/clanek/

psychosomaticka-onemocneni-telo-a-duse-volaji-o-pomoc/> Stres

Vaše

astma

zhorší

[online].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

. VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ, Alena, HONZÁK, Radkin. Stres, eustres a distres [online].

Dostupné

na

World

Wide

Web:


index.php?page=pdf_view&pdf_id=4146>. VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ, Alena, HONZÁK, Radkin. Stres, eustres a distres [online].

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.

solen.sk/index.php

?page=pdf_view&pdf_id=4146 Zaţívací

obtíţe

–

novodobý

strašák[online].

Dostupné

na

World

Web:.

46

Wide