ŽIVOT KŘESŤANA – Sobotní škola 2Q2009 2. lekce 4. – 11. dubna 2009
VÍRA
„Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar: není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ (Ef 2,8. 9) Sobota 4. dubna
Záchranné lano víry ÚVOD
Žd 11,1 Horolezecká stěna se tyčila vysoko nade mnou jako by se mi vysmívala a zároveň mě lákala. S rodinou jsme se rozhodli strávit den trénováním naší obratnosti v místním lanovém centru. Jako začínající horolezec jsem bedlivě poslouchal instruktora a snažil se pochytit jeho informace o tom, jak držet lano, když je na něm přivázán další horolezec. Čekal jsem, až budou popruhy utáhnuty a karabiny zamčeny. Každé takové opatření totiž zvyšovalo bezpečí horolezce. Už jsem se nemohl dočkat, až na mě přijde řada a polezu. Ten okamžik nastal velmi brzy. Sledoval jsem prvního horolezce, který začal šplhat nahoru po žebříku. První překážkou byly ocelové trámy, na kterých byly ukotveny pravidelně se opakující držadla. O tři metry výše bylo nutno zdolat lanový žebřík a pak následovalo ještě další lezení, než se dosáhlo vrcholu stěny, jejíž vrchol se tyčil 15 m nad zemí. První horolezec to vše zdolal velmi snadno. Ale nyní přišla řada na mě. Věděl jsem, že čím déle budu čekat, tím těžší bude vyšplhat se po stěně nahoru. Chvíli jsem ještě seděl pod stěnou vedle instruktora a znova poslouchal jeho pokyny a rady, které se mi snažil předat. Když mě instruktor vyzval k zdolání stěny, byl jsem připraven, měl jsem pocit, že mě lano udrží a já vše v pohodě zvládnout. Byl jsem přesvědčen, že když se nebudu předvádět, tak můžu přežít.
Seděl jsem nahoře na okraji plošiny a byl jsem připraven na to, že lano ponese celou moji váhu. Musel jsem věřit tomu, že horolezecký provaz je mým záchranným lanem. Kdybych se z plošiny neodrazil, tak by to lano nikdy nesplnilo svůj účel, ke kterému bylo předurčeno.
Do té doby, než jsem si v praxi odzkoušel svou víru na horolezeckém provaze, tak jsem vlastně ani opravdovou víru neměl.
Pro nás křesťany je naším záchranným lanem Bůh a měl by jím být nejen teoreticky, ale i v praxi. Často říkáváme, že důvěřujeme jeho vedení, ale pak převezmeme kontrolu nad našimi životy a nedovolíme mu, aby formoval naše charaktery. Tento týden budeme zkoumat pravou versus falešnou víru a sledovat, jaký dopad má na naše životy. Najdi si chvilku času na to, abys ses zamyslil nad svou vírou a zjisti, jestli bys byl schopen sklouznout ze své vlastní rampy a plně využit Boží záchranné lano víry.
(Gary Wagner, Spencerport, New York, USA)
Neděle 5. dubna
Předchozí zkušenosti nevyžadujeme ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI Jk 2,14-24
Když se ucházíte o práci, vašeho nového zaměstnavatele bude určitě zajímat to, jestli už máte zkušenosti v daném oboru. Bude chtít vidět seznam vašich dovedností a bude se zajímat o to, jestli už máte nějakou praxi. Tomuto posezení se říká přijímací pohovor, u kterého předkládáte samozřejmě svůj životopis. Bez těchto náležitostí požadovanou práci nemůžete dostat. Ve svém životopise uvádíte všechny pracovní činnosti, které jste předtím dělali a všechna svá předchozí zaměstnání. Žádná praxe, žádné zaměstnání.
Představte si, že během interview řeknete svému eventuálnímu zaměstnavateli, že prostě věříte v to, že byste nabízené zaměstnání zvládli. Žádný životopis, žádné zkušenosti, jen víra. Pravděpodobně by se vám vysmál přímo do obličeje.
Díky za to, že Pán Bůh je jiný. On totiž nepotřebuje vidět váš životopis anebo seznam vašich schopností. On vůbec nepotřebuje slyšet o vašich předchozích zkušenostech. Všechno co vyžaduje, je víra. Všechno, co potřebujeme k tomu, abychom mohli pracovat pro Boha a žit s ním na věky, je víra. Věřit, že nás ochrání, použije a zachrání. Víra v to, že on je ten nejlepší. Víra v to, že bez něj nemůžeme být nikdy dost kvalifikovaní vykonávat jeho poslání anebo stát na jeho straně. Naštěstí nás stále miluje a chce nás. Jeho smrt nám to dokazuje.
Josef byl tatínkův mazánek. Pravděpodobně to byl rozmazlený kluk, který si vždy dělal to, co chtěl a nikdy nemusel těžce pracovat. Nepotřeboval žádnou kvalifikaci, protože všechno bylo vykonáno za něj. Bůh ho ale potřeboval pro svou práci. A tak byl Josef zbaven svého postavení, všeho bohatství a na několik let se stal otrokem. Jeho víra v Boha ho provázela až na místo, kde ho Bůh potřeboval. (Gn 37, 39-47) Mojžíš byl princem. Vyrůstal na královském dvoře v Egyptě a byl vyučován ve vedení své země a veden k dokonalosti, ačkoliv Bůh potřeboval spíše jeho důvěru a pokoru. A tak se z prince Mojžíše stal pastýř. Jedině potom, co byl zbaven všech hodností, byl teprve schopen důvěřovat Bohu a udělat to, co po něm požadoval (Ex 2-4). Bůh nám dává schopnosti, které potřebujeme proto, abychom pro něj mohli pracovat, když mu budeme plně důvěřovat a následovat ho. MOJE REAKCE 1.
Chováme se k Bohu jako k zaměstnavateli při přijímacím pohovoru? Chlubíme se mu jen našimi silnými stránkami a úspěchy?
2. Máme dost víry na to, abychom Bohu dovolili realizovat v našem životě svou vůli, místo toho, abychom Bohu vnucovali svou vůli?
3. Popiš vztah mezi vírou a skutky. Které biblické texty se dotýkají tohoto vztahu?
(Ashley Cheney, Webster, New Hampshire, USA)
Pondělí 6. dubna
Pátrání po Ježíšově víře STUDIUM
Ef 6,10-18, Žd 11, Jk 2,18.19, 1 P 1,3-8 Co je to vlastně víra? Jak vypadá falešná víra a jak ji poznat? Proč je život víry někdy tak náročný? Tyto a ještě mnohé další otázky zaměstnávaly lidi po staletí.
Bible přináší zaslíbení, že v posledních dnech historie bude mít Bůh na zemi lidi, kteří mají „Ježíšovu víru“ (Zj 14,12). Nechcete k nim take patřit? Falešná víra (Jk 2,18.19)
Ne všechno, čemu se říká víra, je opravdu víra. V textu Jk 2,18 se můžeme dočíst, že dokonce i ďábel věří. Jeho víra je však falešná, protože jeho charakter ji zatlačil do ústraní. Ani démoni nepopírají Boží existenci, ale přesto Boha neuznávají.
Jaký je tedy rozdíl mezi falešnou vírou a tou pravou? Jedním ze způsobů, jak je od sebe rozlišit, je skutečnost, že pravá víra je vždy naší odpovědí na Boží volání. Narozdíl od falešné víry, která je založena na naší snaze najít Boha a jeho slovo se záměrem, aby nám potvrdil a podpořil naše vlastní myšlenky, názory a plány.
Opravdová víra nepochází z nás. Je to něco, co vytvořil v našich životech Bůh (Ř 12,3; Žd 12,2), který ji v nás stále rozvíjí a nechává růst. Boj víry (Ef 6, 10-18)
Velký spor ohledně víry začal v nebi. Lucifer se rozhodl upřednostnit víru v sebe sama namísto poslušnosti Božích slov. Není proto překvapivé, že jeho první slova pokušení v ráji vedou člověka k tomu, aby pochyboval a tom, co Bůh řekl, a spoléhal se raději na své smysly (Gn 3,1–6). A tak díky satanovu svodu vypukla i na této planetě válka mezi tělem (smyslovým vnímáním) a Duchem (poselství Božího slova). Pokud chceme v boji víry uspět, vyzývá nás Ef 6,10-16 k použití plné duchovní výzbroje. Nejdůležitější částí této výzbroje je štít víry. To poukazuje na to, že víra je něco, čemu musíme vědomě porozumět, jedině tak může být účinná. Štít víry, který je připraven zneškodnit satanovy šípy, pokud je držíme před sebou. Důkaz víry (Žd 11)
„Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain.“ (Žd 11,4) „Henoch věřil, a proto nespatřil smrt.“ (Žd 11,5) „Noe věřil…. a připravil koráb.“ (Žd 11,7). „Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán.“ (Žd 11,8) Když se podíváme do seznamu hrdinů víry v dopisu Židům, uvidíme zde muže a ženy, kteří se stěhují, pracují a poslouchají. Co to vypovídá o víře? Pořádně si prostuduj tyto příběhy. Žd 11 nám ukazuje lidi, kteří se v životě podřídili Božímu Slovu.
Abraham například opustil svoji rodnou zemi a byl plně závislý na Božím vedení a péči, čímž se stal i velmi zranitelný (např. ve chvíli, kdy Bůh jej žádá, aby byl ochotný se pro něj vzdát i vlastního syna).
Víra je více než jen pouhé přesvědčení. Víra také není jen jednou ze zbraní na obranu ve velkém sporu. Víra je tím nejdůležitějším v boji mezi dobrem a zlem. Zároveň nás ale činí zranitelnými ve vztahu k tomu, komu důvěřujeme. Jak tedy zareagujeme na to, když vidíme před sebou celý zástup těchto „svědků vírů“? Chcete se k nim připojit? Požehnaná naděje víry (1 P 1,3-8)
Proč se zatěžovat s hledáním rozdílu mezi opravdovou vírou a tou falešnou? Proč snášet bolest a účastnit se tohoto boje? A proč být zranitelnými, když se můžeme naučit chránit a odrazit útoky? Odpověd nacházíme v požehnané naději, kterou nám víra nabízí. Čti pečlivě 1 P 1,3-8.
Toužíme-li po takové víře a chceme-li ji rozvíjet, musíme studovat, bojovat a otevřít se Ježíši více než je nám normálně příjemné. Nicméně výsledek naší víry bude požehnán, tj. obdržíme život věčný a věčné spojení s Bohem a budeme navěky oslavovat našeho Spasitele. Bůh nám chce pomoci prohlubovat naši důvěru v Ježíše dnes a každý následující den. MOJE REAKCE 1.
Které osobě na světě nejvíce důvěřuješ? Proč věříš právě jí? Které vlastnosti této osoby probudily vaši důvěru a víru v ní?
2. Je-li víra vedlejším produktem poznávání důvěryhodnosti osob, co musíme udělat, abychom měli neobyčejně silnou víru v Boha?
(Michael Belknap, Rochester, New York, USA)
s opovážlivostí. Jen ten, kdo má opravdovou víru, je v bezpečí před opovážlivostí, která je jen napodobeninou víry.
„Víra se hlásí k Božím zaslíbením a přináší ovoce poslušnosti. Opovážlivost si také nárokuje Boží zaslíbení, avšak satan ji používá jako omluvu za porušení zákona …. Není to víra, která se dožaduje nebeské přízně bez dodržení podmínek, za kterých má být milost poskytnuta. Ryzí víra má však základ v zaslíbení a ujištění Písma.
“Nestačí jen věřit v Krista; musíme věřit Jemu. Jediná víra, která nám může být prospěšná, je taková, která Jej přijme jako osobního Spasitele; víra, která přijme jeho zásluhy v náš prospěch. Pro mnohé lidi je víra názor či přesvědčení. Ale opravdová spásná víra je krokem, v němž ti, kteří přijímají Krista, vstupují do smluvního vztahu s Bohem. Opravdová víra znamená život…”1
“Bez víry není možné zalíbit se Bohu. Živá víra nám pomáhá přijmout za své to, co pro nás Kristus udělal, a najít štěstí a radost v Božím plánu spasení.”2
“Víra je podmínkou, na jejímž základě se Bůh rozhodnul nabídnout hříšníkům odpuštění. Víra sama o sobě ale není nějakou ctností, kterou bychom si spasení zasloužili. Nabízí nám lék na náš hřích, protože nám zprostředkovává to, co pro nás Kristus udělal. Víra tak ukazuje na Kristovu dokonalou poslušnost místo na nedostatky a přestoupení hříšníka.”3 “Víra je životní silou, která nám pomáhá překonávat bariéry a překážky, a která vztyčuje svůj prapor uprostřed tábora nepřítele.”4
“Bez živé víry v Krista jako osobního Spasitele nedokážete oslovit tento skeptický svět. Pokud chcete vytáhnout hříšníky z dravého proudu, nesmí vaše nohy stat na kluzkém základu.”5 MOJE REAKCE 1.
Úterý 7. dubna
Život s vírou SVĚDECTVÍ Žd 11,1
“Víra není pocit. ‘Víra znamená spolehnout se na to, v co doufáme a být si jisti tím, co nevidíme‘ (Žd 11,1). Opravdová víra není v žádné smyslu spojena
Jak bys popsal víru člověku, který nemá ponětí o Ježíši ani o tom, jakou oběť za nás podstoupil?
2. Proč je víra tak nezbytná? Jak můžeme najít rovnováhu mezi vírou a prací? Proč je často snazší spolehnout se na skutky než na víru?
____________
1. Gospel Workers, str. 260, 261. 2. Selected Messages, sv. 1, str. 364. 3. Ibid., str. 366, 367. 4. Testimonies for the Church, sv. 4, str. 163. 5. Gospel Workers, str. 274.
(Deena Bartel-Wagner, Spencerport, New York, USA)
Středa 8. dubna
Čtvrtek 9. dubna
Víra v praxi
Spolehnout se na to, co nevidíme
JAK NA TO?
ÚHEL POHLEDU
Co teď? Slyšeli jste o „hrdinech“, ale nepovažujete je za opravdu důvěryhodné? Přitom Žd 11,6 ukazuje, „že bez víry se není možné zalíbit Bohu“. Jak se potom ty nebo já můžeme přiblížit jejich víře?
Žd 11,1 nám dává jasnou definici víry. Znamená to „spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jisti tím, co nevidíme“. Jak víra může stát na něčem, co nevidíme? Bůh po nás nežádá, abychom ho slepě následovali. Nevytvořil nás proto, abychom sami bezradně hledali smysl života a existence nějaké nadpozemské bytosti. Naše důvěra k němu může stát nejen na hmatatelných, ale i duševních či filosofických důkazech.
1 K 1,9, Ga 5,22, Žd 11,1; Jk 2,18.19
Pros o víru. V Mk 9,17-24 můžeme najít příběh o chlapci, kterého ovládal zlý duch. Ježíš řekl otci toho chlapce, aby věřil, že může zlého ducha vypudit. Muž mu odpověděl: „Pane, věřím, pomoz mé nedůvěře“. Víra je ovocem Božího Ducha (Ga 5,22), ne tvé snahy. Popros ho, aby pomohl tvé nedůvěře.
Jednej podle víry. Podle Jk 2,18,19 jsou naše životy spolehlivým ukazatelem naší víry. Kdy naposledy ses bavil se svými přáteli o Ježíši? Nejenom se svými nevěřícími přáteli. Nebo kdy jsi naposled pomohl někomu ve tvém společenství? Kdy naposled jsi vystoupil z temnoty a podělil ses o světlo, kterým jsi obdařen? „Dokonce i démoni věří“. My ale jednáme, odpovídáme a konáme podle naší víry.
Zkus vidět víru. Pokud poprosíš o víru a začneš podle ní jednat, potom náhle uvidíš to, co dokáže víra skrze Ježíše Krista. Gedeon přemohl tisíce jenom s pochodněmi, trumpetami a džbány (Joz 2,6). Ester zachránila národ (Ester 8). Možná neuvidíš velké věci dříve, než uděláš první krok víry; ale když najdeš tuto odvahu a vykročíš s vírou v před, zpětně pak uvidíš výsledky Božího vedení.
„Věrný je Bůh.” (1 K 1,9) Není třeba se starat o to, co si druzí myslí nebo říkají. Nemůžeme plýtvat časem a snažit se mít všechno pod kontrolou to, co má pod kontrolou Bůh. Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.
„Jsme spaseni v naději, naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.“ (Ř 8, 24.25)
Doufáme v mnoho věcí. Doufáme, že zvládneme pololetní zkoušky. Doufáme, že si nikdo nevšimne skvrny od oběda na košili. Jakmile je ale událost za námi, tak už nemáme potřebu dále „doufat“. Stanou se minulostí. Víra však potřebuje naději. Když např. nebudeme očekávat druhý příchod, nebudeme věřit v to, že by se to mohlo stát. Nemůžeme doopravdy v něco věřit, když v to nebudeme doufat. Víra znamená znalost toho, v co důvěřujeme a důkazem toho, v co doufáme. Máme jen dvě možnosti, jak se rozhodnout, když jsou nám představovány důkazy o pravdě: přijmout ji, anebo odmítnout. Nenechme se zmást názory, že jedno vyžaduje víru a to druhé ne. Každá volba je založena na důkazech o věcech, které se nedají zjistit. Přijmi důkazy k uchopení naděje. Pak budeš mít víru. MOJE REAKCE 1.
MOJE REAKCE 1.
Ř 8,24; Žd 11,1
Co vyžaduje víra v každodenním životě?
2. Proč máš někdy strach z proměňující moci Ducha svatého? Proč je tato věc tak důležitá? Potřebuješ se prosit, „Pane, pomož mé nevíře“? 3. K čemu tě Bůh dnes chce vést? Jak na to zareaguješ?
(Aaron Purkeypile, Omaha, Nebraska,USA)
Který hmotný důkaz potvrzuje existenci Boha? Duchovní? Filosofický?
2. Kterému věříš? Jakým způsobem nás ovlivní to, k čemu upřeme svou naději?
3. Jaký důkaz potvrzuje, že tvá víra je realistická?
(Kerri Purkeypile, Omaha, Nebraska, USA)
Pátek 10. dubna
Je to ta stará víra… PROHLOUBENÍ Žd 11,1
ZÁVĚR
Žít vírou znamená pustit se nebo skočit s důvěrou, že nás Bůh drží a postará se o nás, tak jak to slíbil. Opravdová víra se rozvíjí pomocí zkoušek a zkušeností: když se ohlédneme dozadu, tak můžeme vidět důkazy o tom, jak Bůh pracuje v našich životech. Ve víře nejde o to, že je to naše cesta ke Spasiteli, ale že On se rozhodnul přiblížit k nám. Víra je neustále trvající Hospodinovo dílo, které v nás započal, aby nás proměnil svému obrazu. NÁVRHY •
• •
• •
Přečti si znovu Žd 11 a přemýšlej o konkrétních situacích ve tvém životě, kdy jsi projevil víru. Pak přepiš svými vlastními slovy tuto kapitolu s uvedením nejméně šesti příkladů ( Pomocí víry jsem …) Poslechni si a nebo si zazpívej píseň „Je to ta stará víra“.
Popovídej si s minimálně dvakrát tak starým člověkem jako jsi ty o jeho víře. Popros ho o sdílení zkušeností z doby, kdy jeho víra byla zkoušena a následně posílena. Modli se za to, aby ti Bůh dal možnost k posílení tvé víry.
Zavaž si oči a dovol někomu dalšímu, aby tě chvilku vodil. Jaký je to pocit nechat někoho jiného rozhodovat za sebe? Můžeš tomu člověku věřit? Proč? (Jason Cork, Apopka, Florida, USA)
