DĚJINY KOČEK
S
S KOČKOU VE ZNAKU
KOČKOU VE ZNAKU
V průběhu staletí se kočky dostaly na mnohá znamení a do mnoha erbů. V heraldice se z koček nejčastěji vyskytuje, jak jinak, lev. Krom něj můžeme ale na nemnoha znameních najít i kočky domácí, levharty a pantery. Kočky se vyskytovaly na různých znacích, znameních a korouhvích odpradávna. Zlom v dějinách kočičích znaků ale přinesla až heraldika. Heraldika je pomocnou vědou historickou, která se zabývá studiem pravidel a zvyklostí, podle nichž se tvoří a popisují nejrůznější znaky. Obecně se uvádí, že její počátky spadají kamsi do doby temného středověku, zhruba do 12. století, což je sice pravda, ale znaky sloužící k nejrůznějším rozpoznávacím a určovacím účelům se používaly mnohem dříve. Heraldika se rovněž nezabývá pouze znaky šlechtickými. V průběhu uplynulých staletí se znaky ať už v podobě erbů, pečetí (nauka o pečetích se jmenuje sfragistika), vlajek (těmi se zabývá vexilologie), a podobně, udělovaly jak jednotlivým osobám, tak i městům, správním orgánům – viz znaky cechovní. Později si vlastní znaky vytvářely i nejrůznější obchodní společnosti a z nich se posléze vyvinulo dnešní logo. Do doby „vynálezu“ heraldiky byla, s výjimkou starořímských znaků rodin významných občanů, účelem znaků jakási rozdělovací funkce, sloužily převážně k tomu, aby se dotyčný mohl lépe orientovat. Kupříkladu v egyptské armádě, aby každý pěšák věděl, kde je jeho místo. V římských legiích k označení příslušníka konkrétní legie, apod. Od poloviny 12. století však znaky získávají i další funkce, jako označení rodu, státu, cechu, města. A některé druhy znaků, zejména erbů, se začínají dědit z generace na generaci. Vikulka, CZ
~1~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Zmínek o kočkách ve znacích z doby „předheraldické“ je pouze minimum. Ty nejstarší budou patřit bezesporu do starověkého Egypta, kde znaky – korouhve, sloužily k lepší orientaci jednotlivých vojáků na bitevním poli. Je doloženo, že na korouhvích seděla, samozřejmě umělecky ztvárněná, zvířata, která staří Egypťané považovali za svatá, tedy i kočka či lev. Konkrétnější zmínky o kočkách ve vojenském znaku najdeme ve starém Římě. Zmiňuje se o tom ve své knize La Vraye et parfaite Science des Armoiries z roku 1664 jeden z nejvýznamnějších a nejstarších badatelů 0-1 Znak Felices Seniores v oboru heraldiky Pierre Ilustrace z knihy M. Champfleuryho Les Chats Palliot. Římští císaři k udržení moci a rozsáhlých dobytých území samozřejmě potřebovali poměrně početná vojska. Části armády se pak zvaly legie a jedna z nich, s názvem Ordines Augustei, měla na své zástavě horní polovinu kočičího těla, jakousi kočičí bustu, s hlavou otočenou dozadu. Kočka se skvěla na bílém či stříbrném podkladu. Členové Ordines Augustei, kteří se v boji nějakým zvláštním způsobem vyznamenali, tvořili jakousi elitní speciální jednotku zvanou Felices Seniores. Ta měla ve znaku, malovaném povětšinou na štítech vojáků, kočku ve skoku, se zvednutými packami, jinak řečeno: kočku v útoku. A zasloužilí veteráni sloužící v Ordines Augustei se stávali členy elitní skupiny Alpini Vocabulantur, a nosili na svých štítech vyobrazení horní části těla kočky v profilu. Za dalšími kočičími znameními se musíme posunout v čase až do 12. století našeho letopočtu. Tehdy se poprvé začaly objevovat znaky ve smyslu, kterým se zabývá heraldika. Nejstarší erby pochází z let 1135 až 1155 a objevily Vikulka, CZ
~2~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
se v Anglii, Francii, Itálii, Německu a Španělsku. České země na sebe nedaly dlouho čekat, nejstarší erb s plaménkovou orlicí se dochoval na pečeti krále Přemysla Otakara I. z roku 1192. Historie českého státního znaku a s ním neodmyslitelně spjatého Českého lva je poněkud spletitá a je jí proto věnována samostatná kapitola. Jestliže je heraldika vědou, která se zabývá i důvody vzniku konkrétních znaků, musíme si nejprve povědět něco o tom, jaké vlastnosti byly kočkám, lvům, panterům a levhartům vůbec přisuzovány. O těch malých kočkách, kočkách domácích, napsal jeden z věhlasných heraldiků Vulson de la Colombiére ve své knize Livre de la science heroïque: „Stejně jako lev, tak i kočka je samotářské zvíře, ovlivňované úplňkem měsíce. Její oči, bystrozraké a třpytivé i v nejtemnější tmě, se zvětšují a zmenšují stejn,ě jako přibývá nebo ubývá měsíc; tak jako měsíc je ovlivňován svitem Slunce, tak i kočka mění svůj výraz každý den podobným způsobem jako měsíc. Její oči se zvětšují a zmenšují tak, jak se zvětšuje a zmenšuje měsíc. Někteří přírodovědci uvádějí, že když je měsíc v úplňku, mají i kočky nejvíce síly a právě tehdy mazaně vyvolávají války s myšmi.“ Jinak o vzniku, významu a původu vlastností koček vypravuje Pierre Palliot: „Kočka je zvíře spíše škodlivé, než užitečné, její lísání je víc obávané než vyhledávané a její kousnutí je fatální. Příčina potěšení, které nám dává je podivná a zábavná. Ve chvíli stvoření světa, říká pověst, Slunce a Měsíc napodobovali každý toho druhého při osidlování světa zvířaty. Slunce, velké, ohnivé a vyzařující světlo, vytvořilo lva, nádherného, krvelačného, a velkorysého. Měsíc, majíc obdiv k výtvoru Slunce, přivedl na svět kočku, v proporcích, kráse i odvaze stejně zmenšené, jako je menší Měsíc k svému bratru Slunci. Počínání Měsíce vyvolalo od části přihlížejících výsměch, Slunce však bylo rozhořčeno, že se s ním Měsíc takto snaží měřit…“ Vikulka, CZ
~3~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Kočka se dostala na štít mnoha slavných a významných osobností. Černá kočka, zabíjející krysu či myš se objevovala ve znacích některých částí burgundské armády a tento symbol pak do svého znaku převzala Svatá 0-2 Erb německé rodiny Katzen Klotilda Burgundská, Ilustrace z knihy M. Champfleuryho manželka krále Clovise I. Les Chats Kočka, držící myš v tlamě, na azurovém podkladu, se objevila na štítu slavné germánské rodiny Katzen, hned dvě kočky, rovněž na azurovém podkladu, se skvěly v erbu rodiny Chetaldie z Limoges. Horní polovinu těla kočky, opět na azurovém štítu, měla neapolská rodina della Gatta, z níž pocházel věhlasný malíř Bartollomeo della Gatta, současník a kolega dalšího vynikajícího umělce Fra 0-3 Kočka na fasádě Palazzo Grazioli v Římě, Bartollomea. sídle rodiny della Gatta Bartollomeo della (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Lalupa) Gatta se podílel kromě jiného na některých freskách v Sixtínské kapli. A dokonce tři kočky, tradičně na azurovém pozadí, pak měla v erbu rodina Chaffardon.
Vikulka, CZ
~4~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Nejvýznamnějším a nejobvyklejším atributem kočky byla svoboda a nezávislost. Kočka jako symbol nezávislosti pak má svůj původ ve starověkém Římě, kde jim byl za vlády Tiberia Graccha postaven Chrám svobody. Hlavní modlou tu byla postava bohyně – ženy, která v jedné ruce držela žezlo a u nohou jí seděla kočka. Nejstarší znak kočky, coby symbolu nezávislosti, pochází s největší pravděpodobností z Benátek 16. století, od rodiny tamějších věhlasných knihtiskařů jménem Sessa. O věhlas rodiny se jmenovitě nejvíce zasloužili otec 0-4 Knihařský znak rodiny Sessa Melchiorre Sessa (činný Ilustrace z knihy M. Champfleuryho Les Chats v letech 1505 – 1555) a jeho synové Giovanni Battista a Melchior. Právě oni tři založili slavnou tiskařskou tradici a začali používat znak, který se postupně stal i symbolem nejvyšší kvality. Ona totiž všechna díla tištěná firmou Sessa byla opatřena na poslední straně obrázkem kočky, někdy držící v tlamičce ulovenou myš, obklopené ornamentálním rámečkem. Spojení kočky a nezávislostí tu je zcela zjevné, uvědomíme-li si, co knihtisk znamenal. Díky vynálezu Johanna Guttenberga někdy z poloviny 15. století se mohly literární památky dostat do držení všech obyvatel. Tedy všech, kteří na pořízení knihy měli prostředky. Knihy už se nemusely kopírovat náročným opisováním, šíření písemných záznamů přestalo být výsadou mnichů a klášterních skriptorií. A tím pádem se každý mohl svobodně a volně dostat k nejrůznějším vědomostem, lidé už nebyli závislí jen na tom, co jim o konkrétních věcech sdělovali kazatelé na mších. To je vlastně i důvod, proč je Vikulka, CZ
~5~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
vynález knihtisku považován za jeden z nejvýznamnějších mezníků lidské historie. Na konci 18. století byla Francie v důsledku nákladného života krále a šlechty a po dlouholetých a početných vojenských výpravách na pokraji bankrotu. Bylo potřeba uskutečnit reformy na podporu výroby, zaměstnanosti a znovuoživení ekonomiky. Navržená opatření, jako zrušení vnitrozemského cla, či dalších poplatků, ovšem znamenalo zmenšení osobních příjmů krále i šlechty, není tedy divu, že právě aristokracie proti reformám vystupovala. 5. května 1789 se konalo jednání tzv. generálních stavů (krále, šlechty a třetího stavu zastupujícího prostý lid), na němž se mimo jiné projednával návrh, aby se zástupci třetího stavu stali zákonodárným orgánem. Šlechta i král byli samozřejmě proti, protože by to znamenalo oslabení jejich pozic a hlavně příjmů. I přes nevoli šlechty, krále i samotného papeže Pia VI. bylo 17. června téhož roku vytvořeno Národní shromáždění. 9. července se toto národní shromáždění prohlásilo za jediný zákonodárný orgán země, na což Ludvík VI. reagoval vysláním vojska, aby sněm rozehnal. Proti vojákům se postavili pařížští obyvatelé, na mnoha místech vojáky zatlačili do slepých uliček, v nichž museli volit buď smrt, nebo kapitulaci. Vrcholem Velké francouzské revoluce a jejím symbolem se stalo dobytí Bastilly 14. července 1789. Národní shromáždění se rychle ujalo své funkce, vznikla Národní garda, jakási občanská armáda, 26. srpna 1789 byla přijata Deklarace práv člověka a občana, která krom jiného zrovnoprávnila všechny vrstvy obyvatelstva, a která byla pramenem pro novou francouzskou Ústavu z roku 1791, kterou podepsal i král Ludvík XVI., byť pod vojenským nátlakem. Jedním z poslanců Národního shromáždění od jeho počátku byl i advokát Maxmilien Robespierre, který v jednom z projevů přednesených v prosinci 1790 vyřkl heslo, které se později stalo heslem celé Francie: Liberté, égalité, fraternité. Rovnost, volnost, bratrství. Volnost, svoboda, nezávislost, to Vikulka, CZ
~6~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
všechno jsou klasické atributy kočky, není divu, že se kočka vyskytuje v leckteré umělecky ztvárněné alegorii. Nejčastěji jde o ženu, která v rukách drží zpřetrhaná pouta, kočka jí sedí u nohou, někdy vedle rohu hojnosti, či odlétajícího ptáčka. Jednu z takových alegorií vytvořil známý francouzský malíř a novinář Pierre-Paul 0-5 Alegorie Svobody Ilustrace z knihy M. Champfleuryho Prud´hon (4. dubna 1758 – Les Chats 16. února 1823). V jeho podání je Svoboda zosobněna bohyní moudrosti a řemesel Minervou (řeckou Palas Athénou). Kromě svobody představuje i právo, za nímž kráčí dvě děti, vedoucí lva a beránka pokojně, vedle sebe. Minerva drží kopí, na jehož špici je pověšená frýgská čapka, a u jejích nohou sedí malá, ale hrdá kočka. Frýgská nebo frytická čapka je kuželovitá čepice s ohnutou špičkou, má svůj původ ve starověké Frýgii, která jí dala i název. V období Velké francouzské revoluce byla ztotožňována s původní římskou čapkou zvanou pilleus, která se dávala otrokům, propuštěným na svobodu. Odtud tedy spojení této specifické čepice se svobodou. Francouzská republika nevydržela dlouho. V Národním shromáždění se vytvořily různé skupiny zastávající různé názory a snažící se protlačit přijetí svých návrhů. Rozpory se z Národního shromáždění brzy přenesly i na běžné obyvatele. Už roku 1793 se nejsilnější stranou stali jakobíni, kteří zřídili Výbor pro veřejné blaho. Ten měl mít na starosti zásobování země, obranu, zahraniční politiku a válečnou výrobu. Do čela Výboru se dostal nám už známý Vikulka, CZ
~7~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Maxmilien Robespierre a získal tak značnou moc. Jenomže nadvláda jakobínů se zvrtla v něco, co dostalo oficiální název Teror. Jejich odpůrci byli pronásledováni a popravováni na čerstvě vynalezené gilotině, údajně jich mělo být takto popraveno na čtyřicet tisíc. Robespierrův vliv rostl a rostl, až začal být nebezpečným i mnoha členům jakobínů, když tu se na scéně dějin roku 1799 objevuje vysloužilý dělostřelec, Napoleon Bonaparte. S koncem republiky se kočky coby symbol svobody vytrácejí a když už se objevují jako symbol, tak jako symbol zla, pokrytectví a zrady. Za jeden z mála takových příkladů z té doby může posloužit frontispis z knihy Les Crimes des Papes, vydané roku 1792 v Paříži. Kočka tu sedí pro změnu u papežových nohou jako jeho pobočnice, a jak už název knihy napovídá, o papežích se v knize zrovna hezky nepíše. I když už se v 18. století objevovaly kladné názory na kočky a zastávali se jich i významné osobnosti své doby, za zvířata hodná umístění v erbu přeci jen ještě považovány nebyly. Jejich užitečnost oceňovali spíše obyčejní lidé, kteří žádné rodinné erby nevlastnili. Ti majetnější však vlastnili domy a na ty domy mohli dát domovní znamení. Jeden takový dům vstoupil do dějin díky novele Honoré de Balzaca. Dům u pálkující kočky – La Maison du chat-qui-pelote, je povídka ze Scén ze života soukromého z Balzacovy Lidské komedie. Onen příběh je ve vší stručnosti následující: umělec Théodore de Sommervieux se zamiluje do Augustiny Guillaume, dcery konzervativního obchodního s oblečením, který má svůj krám na Rue Saint-Denis v Paříži, což je právě dům obecně známý pod názvem Dům u pálkující kočky. Théodore je umělec úspěšný, vyhrál Římskou cenu (ta skutečně existuje), stal se rytířem Čestné legie a jeho nápady při zařizování interiérů ve stylu holandské školy mu vynesly nemálo slávy. Jeho oblíbeným námětem je právě kočka s tenisovou raketou při odpalu – pálkující kočka. Svůj obraz
Vikulka, CZ
~8~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-6 Frontispis z knihy Les Crimes des Papes
Vikulka, CZ
~9~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
pálkující kočky vystaví Théodore na Salónu, hned vedle moderně vzhlížejícího portrétu Augustiny. Tím se všichni dozví o dosud tajné lásce Théodora a Augustiny. Augustina měla být provdána za otcova učedníka Josepha Lebase a tak rodiče pro lásku své dcery moc pochopení nemají. I přesto se nakonec vezmou v malém kostele v Saint-Leu a stejný den si Virginie, Augustinina sestra bere Lebase. Jenomže manželství šťastné není. I když Augustina svého nového manžela miluje, přese všechnu snahu nedokáže pochopit Théodorovo umění. Théodor se doma zdržuje stále méně a méně, nejdřív se stýká převážně se svými uměleckými kolegy, ale pak se seznámí s vévodkyní de Carigliano, s níž naváže intimní vztah. Augustina se to dozví v zápětí, vévodkyni navštíví, ovšem žárlivá scéna se nekoná. Augustina se chce od vévodkyně naučit, jak Théodorovo umění chápat. U vévodkyně najde svůj portrét, ten portrét, který byl vystaven na Salónu a který si tam vévodkyně zakoupila. Vévodkyně nakonec pochopení pro Augustininu lásku k manželovi najde a snaží se jí pomoci, radí jí, aby použila veškerý svůj šarm a krásu, o Théodorově umění se ale nezmíní. Nic nezabere. Augustina se tedy rozhodne, že od vévodkyně získá zpět svůj portrét, pověsí ho nad postel do ložnice a oblékne se přesně tak, jako na onom obraze. Doufá, že ji Théodore uvidí opět mladou a krásnou, jaká byla před lety, když obraz maloval. Jenomže ani tohle Théodora Augustině nenavrátí. Svůj obraz Théodore totiž považuje jenom za konzumní předmět, který je možno prodat a vydělat si jím na živobytí. Nic víc, nic míň. Nakonec je Augustinina snaha s portrétem poslední kapkou, Théodore vidí, že ho Augustina nechápe a rozejde se s ní. Bohužel, příběh šťastný konec nemá, manželství Théodora a Augustiny trvalo osm let, když bylo rozvedeno, bylo Augustině dvacet sedm let a zůstala sama, se zlomeným srdcem.
Vikulka, CZ
~ 10 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-7 Rue du Chat-qui-Pêche, Paříž (Zdroj Wikipedia Commons; autor Kmlz)
V Paříži ještě zůstaňme. V jejím pátém obvodu, v Latinské čtvrti, se totiž nachází ulice Rue du Chat-qui-Pêche, ulice u Rybařící kočky. Vede od nábřeží Seiny Quai SaintMichel do ulice Rue de la Huchette, a její historie sahá až do roku 1540. Tehdy nevedla na nábřeží Seiny, ale přímo až k vodě a nesla jméno Rue des Étuves, Rue du Renard či Rue des Bouticles. Rybařící kočku v názvu ulice nese podle jednoho z mála dochovaných domovních znamení, na němž je právě kočka chytající ryby. A navíc, nejde o ulici jen tak nějakou, je druhou nejužší ulicí v celé Paříži, na šířku měří pouhopouhých 180 centimetrů (tou nejužší ulicí je Sientier des Merisiers s 90 centimetry šířky).
Vikulka, CZ
~ 11 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-8 Rue du Chat-qui-Pêche, Paříž (Zdroj Wikipedia Commons; autor Tangopaso)
Vikulka, CZ
~ 12 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Největší, dokonce světové, proslulosti, získal jeden dům U černé kočky. Nachází se v české čtvrti Montmartru, oficiální adresa zní 84 Boulevard Rochechouart, Paříž. Počátek oné světové slávy a proslulosti se datuje k 18. listopadu 1881, kdy tu byl otevřen kabaret, kabaret Le Chat Noir. Kabaret Le Chat Noir je považován za první klasický kabaret, za podnik, kde hosté sedí u stolu a popíjejí alkohol, 0-9 Au Chat Noir zatímco jsou baveni Ilustrace z knihy M. Champfleuryho nejrůznějšími umělci na Les Chats pódiu. Celý program moderuje uvaděč a umělci, zejména kouzelníci, mnohdy mají své „volavky“ mezi diváky, aby jejich vystoupení vypadala věrohodnější. Celý kabaret řídil impresário Rodolphe Salis. Jenomže, po Salisově smrti roku 1897 byl kabaret zavřen. Během osmnácti let existence si kabaret vybudoval světové renomé, chodili sem pravidelně takové osobnosti jako karikaturista André Gill, básník Paul Verlaine, malíř Henri Riviére, hudební skladatel Claude Debussy, světoznámá kankánová tanečnice Jane Avril, která stávala hojně modelkou Henri Toulouse de Lautrecovi, malíř pointilista Paul Signac, švédský spisovatel, básník a dramatik Auguste Strindberg a další a další. Interiér budovy byl čistě secesní a ryzí vzory odsud slouží i dnes jako příklady při výuce umění. Na svědomí to všechno měli architekt Maurice Isabey a malíř Alfred Steven. Ale ryzí umění dýchalo na své návštěvníky ještě dříve, než vůbec k Le Chat Noir přišli, díky kreslíři a malíři Vikulka, CZ
~ 13 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Théophilu-Alexandru Steinlenovi, který navrhoval plakáty na jednotlivá kabaretní představení. Nádherná umělecká díla, byť už jde mnohdy o kopie, tu najdeme na každém kroku i dnes, protože dům dnes slouží jako Hótel des Chat Noir.
0-10 Dobová fotografie Domu u Černé kočky v Paříži; 1929 Bibliothéque Nationale de France (Zdroj: Wikipedia Commons; volná licence)
Vikulka, CZ
~ 14 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-11 Legendární Steinlenův plakát k propagaci Les Chat Noir Van Gogh Museum (Zdroj: Wikipedia Commons; volná licence)
Vikulka, CZ
~ 15 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Kabaret Le Chat Noir byl první, byl úspěšný a byl napodobován. V ruském Petersburgu vznikl kabaret jménem Bludný pes a v katalánské Barceloně Čtyři kočky – Els Quattre Gats. Čtyři kočky byly otevřeny 12. června 1897, tedy ve stejném roce, kdy byl Le Chat Noir zavřen. Už od začátku si vylepšoval zisky poskytováním základních ubytovacích služeb, provozem kavárny a restaurace. Až do roku 1903 šlo o centrum moderního uměleckého dění celé Barcelony, štamgastem tu byl kupříkladu Pablo Picasso, či sochař Julio González. Kočky v názvu nejsou náhodou, kabaret Els Quatre Gats byl otevřen a pojmenován na počest zaniknuvší pařížské Černé kočky, a to, že jsou čtyři, vyplynulo z počtu zakladatelů kabaretu, kterými byli Pere Romeu, Santiago Rusiňol, Ramon Casas a Miguel Utrillo. I když Čtyři kočky nedosáhly takové proslulosti jako Černá kočka, přeci jen nešlo o nevýznamný podnik. Kabaret totiž vydával od roku 1899 vlastní magazín, věnující se nejen literatuře, ale i umění. Magazín je tak dnes velice cenným zdrojem informací a životních dílech mnoha katalánských umělců. Kvůli nedostatku financí musel Romeu kabaret roku 1903 zavřít, nicméně i poté se tu dařilo múze umění. O všechno se starala skupina umělců Cercle Artistic de Sant Lluc (mezi ně patřil například malíř Joan Miró, či architekt Antonio Gaudí, tvůrce barcelonské Sagrada Familia), ale roku 1936 vypukla Španělská občanská válka a všemu byl na dlouho konec. Zatímco z Černé kočky je dnes hotel, Čtyři kočky od roku 1989 znovu fungují jako hotýlek, restaurace, kavárna i kabaret. I v Praze můžeme najít kočičí domy. Jeden z nich je na dnešní adrese Uherlný trh, číslo popisné 10, v Praze 1. Kdysi byl Uhelný trh vesničkou Újezd svatého Martina, při rozšiřování Prahy roku 1234 ale musela víska ustoupit novému opevnění a zůstal jen kostelík svatého Martina. První zmínky o domu U dvou koček pochází z roku 1407, kdy patřil Jakubu Hradeckému. Tehdy se dům jmenoval U ruky, podle erbu Jakuba Hradeckého. Později se název domu měnil podle svých Vikulka, CZ
~ 16 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
majitelů, U Kropáčů, U Trnků. Dům U dvou koček roku 1678 vyhořel a byl přestavěn na dům s třemi oblouky podloubí a na střeše se objevily tři vikýře a věžička ve tvaru altánu. On je dům U dvou koček vlastně moderní záležitostí, protože znamení dvou koček se na fasádě objevilo až na počátku 20. století. Faktem však je, že i dnes se tu nachází restaurace, fungující s menšími přestávkami už od roku 1726. V Praze stával ještě jeden dům, dům U černého kocoura. Váže se k němu následující pověst: Žil kdysi v Panské ulici v Praze bohatý měšťan. Měl hezkou, mladou ženu, tři zdravé děti, velký dům, dost peněz, nechybělo mu vůbec nic. V rodině ale sloužil muž, lakomý, závistivý. Sluha se dlouhé roky užíral myšlenkou na to, jak svého pána obrat o jeho majetek. Jednou propukla na Novém městě Pražském morová epidemie a mrtvých byly stovky. Mezi nimi bohužel i onen měšťan a jeho paní. Z dětí se stali sirotci, kteří však měli zároveň zdědit veškerý majetek po svých rodičích. Ale s tím si sluha už rady věděl, vyrobil si falešnou poslední vůli a tu ukázal notáři. Podle té falešné poslední vůle se on, sluha, měl stát poručníkem dětí, a kdyby se s dětmi něco stalo, měl se stát vlastníkem veškerého majetku. Taková poslední vůle v žádném úředníku pochybnosti nevyvolala a tak se všechno skutečně událo podle sluhových představ. Teď už zbývalo se jen zbavit dětí. I to bylo velice jednoduché, morová rána ještě doznívala a jen úřadům ohlásil, že i děti moru podlehly, nicméně byly narychlo pohřbeny do některého ze společných hrobů. Co se skutečně s dětmi stalo, to se v té době nevědělo, nikdo po dětech nepátral, nikdo s morem nechtěl přijít do kontaktu, každý se bál. Sluha si začal užívat majetku a bohatství. Hned první noc ale pocítil takový divný tlak na prsou. Otevřel oči a vyskočil leknutím, na prsou mu totiž seděl obrovský černý kocour. Jak se sluha lekl, lekl se i kocour a ošklivě sluhu poškrábal ve tváři. Sluha chtěl samozřejmě kocoura z ložnice vyhnat, ale kocour jako by se do země propadl. Když se sluha Vikulka, CZ
~ 17 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
uklidnil, šel si znovu lehnout, usnul a příští den proběhl, jako by se nic nestalo. Další noci se ale celá scéna opakovala znovu. Na třetí noc se už sluha chtěl raději přestěhovat k sousedům. K večeru vyrazil na návštěvu ke známým, ale po pár krocích za sebou uslyšel mňouknutí. Otočil se a v tu chvíli mu velký černý kocour zaťal drápy do kůže na čele. Sluha samozřejmě křičel, jednak leknutím, jednak bolestí, snažil se kocoura z obličeje setřást, ale ten se držel zuby, nehty. Tak sluha s kocourem zápasil a začal dokonce prosit kolemjdoucí, aby mu ho z hlavy sundali, ale kolemjdoucí sluhu považovali za blázna. Žádného kocoura totiž neviděli, všechno co viděli, byl pomatený muž, který mával rukama a vyděšeně řval, viděli blázna. Takhle to šlo den za dnem, až jednou sluha definitivně zmizel. Co se s ním stalo, to se dodnes neví, ale díky sluhovi, který křičel, aby ho lidé toho neviditelného černého kocoura zbavili, se domu začalo říkat U Černého kocoura. Plynuly měsíce a roky a na celou příhodu se už zapomnělo. Zůstal jen název domu. Nakonec musel dům ustoupit nové zástavbě, dnes namísto domu stojí jedna z nových kolejí piaristického kláštera. Když ale dům bourali, narazili zedníci ve zdech na tři výklenky, v nichž se nacházely tři dětské kostřičky. Kočky se objevují na nemnoha znacích obcí a měst. V severní Francii v departementu Val-d´Oise se nachází městečko Genainville, která má znak rozdělený na čtyři části. V pravém dolním rohu znaku je na bílém (stříbrném) pozadí černá kočka s vytaženými drápy ve skoku. Další francouzské městečko jménem Saint-Mauricesur-Dargoigne, které leží v departementu Rhóne, má znak rozdělený na tři části. V levé půlce stojí válečník s klasem, pravá polovina je rozdělena na dvě stejné části, z níž v horní části jsou kladivo, kleště a klas obilí a v dolní části leží černá kočka pod modrým stromem.
Vikulka, CZ
~ 18 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-12 Genainville, Francie (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Spedona)
0-14 Saint-Rémy-aux-Bois, Francie (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Ssire)
Vikulka, CZ
0-13 Saint-Maurice-sur-Dargoigne, Francie (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Tretinville)
0-15 Marrum-Westernijtsjerk, Holandsko (Zdroj: Wikipedia Commons; volná licence)
~ 19 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-16 Vaugondry, Švýcarsko (Zdroj: Wikipedia Commons; volná licence)
0-18 Vorra, Německo (Zdroj: Wikipedia Commons; volná licence)
Vikulka, CZ
0-17 Pruszków, Polsko (Zdroj: Wikipedia Commons; volná licence)
0-19 Wust, Německo (Zdroj: Wikipedia Commons; volná licence)
~ 20 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Ve východní Francii, v departementu Meurthe-etMoselle, se nachází další město s kočkou ve znaku. Jde o městečko Saint-Rémy-aux-Bois a v levé spodní čtvrtině štítu mají na žlutém (zlatém) pozadí černou kočku. Černou kočku, sedící na hradbách proti ptáku má svém znaku malá vesnička v severoholandské provincii Friesland Marrum-Westernijtsjerkwapen. Tato vesnička je proslulá mezi turisty díky svým třem větrným mlýnům. Město s kočkou ve znaku, konkrétně se stříbrnou kočkou, která se hrbí a syčí na modro-žlutém pozadí, najdeme v západním Švýcarsku v distriktu Jura-Nord Vaudois. Nese název Vaugondry. Polské město Pruszków má ve znaku kočičí hlavu v hradní bráně. Nachází se nedaleko západního správního obvodu Varšavy a do dějin světa vstoupilo bohužel za druhé světové války, když odtud nacisté odvlekli do vyhlazovacích táborů celou, dost početnou, židovskou populaci. Nedaleko hranic s Českou republikou leží v Bavorsku městečko Vorra, To má v pravé půlce svého městského či obecního znaku bílou (stříbrnou) kočku na červeném pozadí. O něco severněji, rovněž v Německu, leží město Wust. To má ve znaku na žlutém pozadí černou sedící kočku. 1. ledna 2010 došlo v Německu ke změně územního uspořádání a obdoba našeho okresu, distrikt Wust se spojil se soudním Fishbeckem a vznikl „okres“ Wust-Fishbeck, jehož znak zdědil obě hlavní figury po 0-20 Wust – Fishbeck předcích – černou kočku a (Zdroj: Wikipedia Commons; rybu. volná licence)
Vikulka, CZ
~ 21 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
V České republice se nachází dvě obce s kočkou ve znaku. První z nich, Šakvice, leží v okrese Břeclav, nedaleko Hustopečí u Brna. Nejstarší zmínky o obci pocházejí z roku 1371, tehdy se jmenovala Číčovice, odtud zřejmě kočka jako obecní symbol. Jak se můžeme dočíst z oficiálních dokumentů, 0-21 Znak obce Šakvice Šakvice získaly od 17. října (Zdroj: Poslanecká sněmovna ČR) 1997 obecní znak, na němž je stříbrný štít s červeným tlapatým heroldským křížem. V prvním poli stojící doleva obrácená černá kočka, ve druhé poli stojící čejka přirozených barev s červenou zbrojí, ve třetím poli černý, doleva obrácený lev s červenou zbrojí, ve čtvrtém poli černý papežský kříž. V okrese Nymburk, u Poděbrad, leží Choťánky, obec, k níž náleží ještě samoty s poetickými názvy Vrčení a Vystrkov.První zmínka o obci pochází sice až z roku 1651, ale archeologické průzkumy ukázaly, že ves je jedním z nejstarších osídlených míst v celém Středočeském kraji. 14. ledna 2000 byl Choťánkám udělen obecní 0-22 Znak obce Choťánky znak, v jehož červeném štítě (Zdroj: Poslanecká sněmovna ČR) je stříbrná patrová tvrz s cimbuřím a valbovou střechou, s černou branou, dvěma kruhovými střílnami po stranách a pěti okny. A na střeše tvrze sedí zlatá kočka. Vikulka, CZ
~ 22 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-23 Erb rodiny Muyser – Lantwyck (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Fernand Brose) 0-24 Erb rodiny Kot-Morski (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Gustavo Szwedowski de Korwin)
Kočky se objevily i ve třech šlechtických znacích a erbech. Kočku měly ve štítu německá rodina Katzen, holandští Muyser-Lantwyck a polští Kot-Morski. Bohužel, informací o těchto rodinách je poskrovnu a tak se musíme spokojit pouze s tímto konstatováním. „Lev, znamení erbovní, u všech národů velmi vážené…“ můžeme se dočíst v Ottově naučném slovníku. Obyčejně se vyobrazuje, jak se vypíná ke skoku, stoje na zadních nohách maje pravou přední nohu pozdviženou. Protože se má na něm divokost značiti, jsou ústa jeho rozžhavená (tj. otevřená a červená), zuby vyceněné, jazyk vyplazený. V dobrém heraldickém slohu není také srsť jeho hladká, nýbrž malebně rozcuchaná, také ocas, který je vždy pozdvižen, v starší době jest jeřabatý. Časté jeho barvy jsou stříbrná, zlatá a červená, druhdy černá, zřídka modrá. Začasté Vikulka, CZ
~ 23 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
mívá na hlavě korunu. Lev kráčející s pravou přední nohou vyzdviženou a ocasem nazpátek přehozeným slove lvice. Byla erbovním znamením všech Markvarticův, z nichž většina lvici opustila, jen páni z Valdšteina si ji ponechali a později na čtyři lvy přeměnili. Lev byl na štítě u pánů z Náchoda, vladyk z Ustupenic, z Veselice, z Levína, Třemeských z Železna, Krucemburka, Míkovic, Selmických z Citova, Račiněvsi a Chlumu v Čechách a u pánů z Wehingen a vl. z Habštejna na Moravě. Páni z Koldic v Čechá měli jej jen ve vrchní polovici štítu a vladyky z Pnětluk jen v pravé polovici. Páni z Rožmitála a z Třemšína přibrali si jej ke sviní hlavě. Na Moravě oblíben byl lev buď stojící na třech pahrbcích (ze Žerotína, z Cítova, Šonvaldu a mnoho jiných jednoho původu) anebo z hradby vyskakující (z Kokor, Cekyně, Majetína) anebo jen ve vrchní polovici (z Konice). Vzácným erbem byla u nás lví noha (ze Mšeného, ze Šebína). Lev jest erbovním znamením království Českého, milé podívání nám, avšak i drahocenný majetek předkův. Jak vysoce jej cenili, jest viděti z pověsti o Bruncvíkovi. Lev nebýval prvotně erbem království, nýbrž erbem České země bývala orlice v plamenech a lev byl rodinným znakem Přemyslovcův. Proto se nevyskytuje po prvé ani u krále, nýbrž u markraběte Vladislava r. 1202, a od Přemysla II., který lva již jako markrabě nosil, zůstal erbem všech panovníkův Českého království. Český lev má velikou vzácnost, totiž ocas rozštěpený, což se 0-25 Iluminace ze Žlutického kancionálu jinde nenajde; v rukopise Vikulka, CZ
~ 24 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-26 Iluminace ze Žlutického kancionálu – detail erbu se lvem
kláštera oseckého vyloženo jest to jako císařský dar učiněný Přemyslovi I. r. 1204.“ Lev je skutečně heraldickou figurou zvláštního významu. Pojí se s ním takové vlastnosti jako ušlechtilost, odvaha a bojovnost. V erbech je lev nejčastěji zobrazován vzpřímeně na zadních nohách, s předními nohami nataženými před sebe a s viditelnými drápy (rampant). Tato póza má právě co nejvíce zvýraznit odvahu lva, jeho sílu i bojovnost. Právě tato póza je z hlediska heraldiky pózou základní. Do slovního popisu erbu (blassonu) se tedy nijak konkrétně nezapisuje, kde se v blassonu hovoří bez dalšího o lvu, má se tím na mysli právě lev stojící na zadních nohách. Existují však i jiné lví pózy, ty už se samozřejmě do blassonu musí přesně uvést. Lev může stát na všech čtyřech nohách, může sedět, ležet, může být zobrazen pouze v horní polovině svého těla (zpravidla se říká, že jde o lva vystupujícího z …), ve třech čtvrtinách (lev vyskakující z …), a podobně. Vikulka, CZ
~ 25 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-27 Lev v útoku – Rampant (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Sodacan)
0-28 Lev vystupující – Salient (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Sodacan)
0-29 Lev ležící – Couchant (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Sodacan)
0-30 Lev spící – Domant (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Sodacan)
0-31 Lev kráčející – Passant (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Sodacan)
0-32 Lev stojící – Statant (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Sodacan)
Vikulka, CZ
~ 26 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-33 Lev sedící – Sejant (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Sodacan)
0-34 Lev vyskakující – Sejant erect (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Sodacan)
Různé jsou i lví pohledy
0-35 Lev přímo hledící – Rampant Gaurdant (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Sodacan)
0-36 Lev zpět hledící – Rampant Regaurdant (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Sodacan)
0-37 Lev vpřed hledící – Coward (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Sodacan)
Vikulka, CZ
~ 27 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
A lví ocasy
0-38 Lev s rozštěpeným ocasem – Queue fourche (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Sodacan)
0-40 Dvouocasý lev s propletenými ocasy – Queue saltire reverse (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Sodacan)
Vikulka, CZ
0-39 Dvouocasý lev – Queue saltire (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Sodacan)
0-41 Lev s jedním ocasem – tail nowed (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Sodacan)
~ 28 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Zvláštním typem lva je lev okřídlený – lev Svatého Marka. Ten bývá zobrazován v postoji na všech čtyřech nohách a s pohledem upřeným na pozorovatele. Z heraldického hlediska vlastně nejde o lva, jak se za chvilku dozvíme. Kromě toho, že okřídlený lev je atributem zmiňovaného apoštola, je také znakem města a dříve i městského státu Benátek. Lev vždycky drží knihu, v níž je latinský nápis PAX TIBI MARCE EVANGELISTA MEUS: Pokoj tobě, Marku, evangelisto můj.
0-42 Okřídlený lev Sv. Marka na fasádě Baziliky Sv. Marka v Benátkách (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Okanattah)
Vikulka, CZ
~ 29 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-43 Lev svatého Marka na Porta San Marco v Livornu (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Lucarelli)
Lvi se často vyskytují v erbech králů a království. Těžko říci, kde poprvé se objevil názor, který se posléze vžil po celém světě, totiž, že lev je králem zvířat. Mohlo to být už ve starověkém Egyptě, existují zmínky o tom, že Egypťané lvy považovali za zvířata hrdá a odvážná, která se ráda ukazují na vyvýšených místech. A možná to bylo úplně někde jinde. Faktem je, že lev je považován za krále zvířat dodnes a všude. Spojení králů a lvů může rovněž pocházet z Bible, z knihy Danielovy, kde Daniel vypráví a rozebírá jeden ze svých snů: „V prvním roce krále babylonského Belšasara viděl Daniel sen, měl totiž ve svém nitru jistá vidění, když byl na loži. Ten sen potom sepsal. Věc začala takto: Daniel promluvil: Ve vidění jsem během noci přihlížel tomu, jak hle, čtyři nebeské větry vzdouvají Veliké moře a z moře vystupují čtyři veliké Vikulka, CZ
~ 30 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
šelmy, každá jiná. První byla jako lev, ale měla orlí křídla. Přihlížel jsem, jak jí byla potom ta křídla utržena, šelma byla zvednuta ze země, postavena na nohy jako člověk a bylo jí dáno lidské srdce. A hle, další šelma, druhá, podobná medvědu. Byla postavena k jedné straně, mezi zuby měla v tlamě tři žebra a takto k ní hovořili: Vstaň, sežer hodně masa. Po tomto jsem přihlížel dále a hle, další. Byla jako levhart a na bocích měla čtyři ptačí křídla. Ta šelma měla čtyři hlavy a byla jí dána vláda. Po tomto jsem v oněch nočních viděních přihlížel dále a hle, čtvrtá šelma strašlivá, úděsná a neobyčejně silná. Měla veliké železné zuby. Požírala, drtila a to ostatní svýma nohama pošlapávala. Ta byla ale odlišná ode všech šelem, které byly před ní, a měla deset rohů. Sledoval jsem ty rohy a hle, mezi nimi vyrostl další roh, nepatrný, ale tři z dřívějších rohů byly před ním vykořeněny. A hle, na tomto rohu byly oči jako oči lidské a ústa mluvící velké věci. Přihlížel jsem, jak byly potom rozloženy trůny a usedl Věkovitý. Roucho měl jako sníh bílé a vlasy jeho hlavy čisté jak vlna, jeho trůn -- plamen ohně, jeho kola -- oheň hořící. Proudí a od něho vychází ohnivá řeka. Tisíců na tisíc mu slouží a myriády myriád stojí před ním. Soud zasedl a byly otevřeny knihy. Přihlížel jsem poté, co zazněla ta veliká slova, jaká promlouval onen roh, a hleděl jsem, dokud nebyla ta šelma zabita, její tělo zahubeno a ona dána ohni ke spálení. I zbylým šelmám odňali jejich vládu, ale prodloužení života jim bylo dáno až do jisté doby a času. V těch nočních viděních jsem přihlížel a hle -- s oblaky nebes přicházel synu člověka podoben, přiblížil se až k Věkovitému a před něj směl předstoupit. Byla mu dána vláda a čest i království a všichni lidé, národy a jazyky jej budou uctívat. Jeho vláda je vládou věčnou, nepomíjivou, také jeho království, jež nebude zničeno. V duchu jsem se znepokojil, já Daniel, v hloubi svého nitra, a děsilo mne, co má hlava viděla. Přistoupil jsem k jednomu z přístojících, abych od něho nabyl o tom všem jistotu. On mi řekl, že i výklad těch věcí mi sdělí. Ty veliké šelmy, které jsou čtyři, to ze země povstanou čtyři Vikulka, CZ
~ 31 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
králové. Ale kralování obdrží svatí Nejvyššího a ti budou královstvím vládnout až na věky, ba na věky věků…“ Vžitý názor akceptovala tedy i Bible, pouze lva výslovně posvětštila, jako vládce na zemi. Erby se lvem mají dodnes státy: Belgie, Bulharsko, Demokratická republika Kongo, Česká republika (a samozřejmě i bývalé Československo), Dánsko, Eritrea, Finsko, Írán, Irsko, Lotyšsko, Lucembursko, Makedonie, Černá Hora, Holandsko, Norsko, Sierra Leone, Srí Lanka, Španělsko, Svazijsko, Švédsko, či Velká Británie. Samozřejmě, že státní znaky se v průběhu staletí měnily v závislosti na aktuální politické situaci a tak třeba Maďarsko, respektive Uherské země, měly naposledy lva ve znaku za vlády Jagellonců. Lvy měla ve štítu celá řada šlechtických rodů, z těch Českých to byli například Brtničtí z Valdštejna, ClamGallasové, z Illburka, Kapounové ze Svojkova, z Koldic, Lobkovicové, Markvartici, z Michalovic, z Rožmitálu, z Rýzmburka či Žerotínové. Z Českých měst mají ve znaku lva Bečov, Bečov nad Teplou, Bezděz, Bludov, Budišovice, Cítoliby, Čechy pod Kosířem, Děhylov, Dvůr Králové nad Labem, Horní Slavkov, Chlumec, Chotěboř, Josefův Důl, Kokořín, Kolešovice, Konstantinovy Lázně, Krupka, Kryštofovo údolí, Lovosice, Málkov, Mirošov, Olešnice, Pomezí, Potůčky, pražské části 1, 2, 3, 5, 9 a 10, Radějov, Rožnov pod Radhoštěm, Rynoltice, Sobotín, Stráž nad Ohří, Stříbro, Svojkov, Šakvice, městská část Severní Terasa v Ústí nad Labem, Velim, Velká Bíteš, Velké Losiny, Veselí nad Lužnicí, Vrdy, Zhoř, Žerotín, Žinkovy a další; aktuálně, podle databáze obecních a městských znaků a vlajek, kterou vede Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, má lva ve znaku nebo na vlajce 256 měst a obcí! Z velkých Evropských měst mají kromě Prahy ve znaku lva ještě kupříkladu francouzská města Lyon, Le Havre, Vikulka, CZ
~ 32 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Poitiers, Dunkerque, Arras, španělská Andalusia, Zaragoza, Córdoba, Pamplona, León, britský York, holandský Rotterdam, Eindhoven, Heerlen, Roermond, Landgraaf, Zaanstad, belgické provincie Luxembourg, Namur, Liége, Limburg, Flandry, Vlámsko, norský Fredrikstad, německý Düsseldorf, Drážďany, Lipsko, Wuppertal, Mannheim, Brunšvik (Braunschweig – z českého pohledu velmi zajímavé město v souvislosti s legendou u Bruncvíkovi a lvu), Chemnitz, Heidelberg, Erlangen, rakouský St. Pölten, Lienz, běloruské město Plovdiv, Karlovo, Troyan, Panagyurishte, finský Jakobstad, maďarský Cegléd, italská Bologna, Brescia, Perugia (okřídlený lev), Ravenna, Chioggia, lucemburská města Diekirch, Differdange, Dudelange, Echternach, Ettelbruck, Grevenmacher, Remich, Wiltz, švýcarský Winterthur, Locarno, ruský Belgorod, Rzhev, slovenská Levice, Senec, Levoča… Byť i jen vypsat panovnické a šlechtické rody, země, státy, království, nebo města, která mají ve znaku lva by bylo nad možnosti tohoto vyprávění, protože lev, naopak od lvic, nebo panterů, je možná vůbec nejobvyklejší a nejpoužívanější heraldickou figurou.
0-44 Znak hlavního města Prahy
Vikulka, CZ
~ 33 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Výběr ze lvích státní znaků
0-45 Belgie (Zdroj: Wikipedia commons; autor Katepanomegas)
0-47 Dánsko (Zdroj: Wikipedia commons; autor Galico a Derfel73)
Vikulka, CZ
0-46 Norsko (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Ssolbergj)
0-48 Finsko (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Ssolbergj)
~ 34 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-49 Lotyšsko (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Ssolbergj)
0-50 Lucembursko (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Ssolbergj)
0-51 Holandsko (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Ssolbergj)
0-52 Španělsko (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Ssolbergj)
Vikulka, CZ
~ 35 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Znaky Evropských měst
0-53 Lyon (Francie) (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Ec.Domnowall)
0-54 Le Havre (Francie) (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Spedona)
0-55 Dunkerque (Francie) (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Syryatsu)
0-56 York (Velká Británie) (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Syryatsu)
Vikulka, CZ
~ 36 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-57 Zaragoza (Španělsko) (Zdroj: Wikipedia Commons; autor SanchoPanzaXXI)
0-58 Pamplona (Španělsko) (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Miguillen)
0-59 Rotterdam (Holandsko) (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Spedona)
0-60 Liége (Belgie) (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Spedona)
Vikulka, CZ
~ 37 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-61 Plovdiv (Bělorusko) (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Cameltrader)
0-62 Perugia (Itálie) (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Perugia)
0-63 Düsseldorf (Německo) (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Stadt Düsseldorf)
0-64 Drážďany (Německo) (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Stadt Dresden)
Vikulka, CZ
~ 38 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-65 Lipsko (Německo) (Zdroj: Wikipedia Commons; volná licence)
0-67 Winterthur (Švýcarsko) (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Fundriver)
Vikulka, CZ
0-66 Braunschweig (Německo) (Zdroj: Wikipedia Commons; volná licence)
0-68 Heidelberg (Německo) (Zdroj: Wikipedia Commons; volná licence)
~ 39 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-69 Chemnitz (Německo) (Zdroj: Wikipedia Commons; volná licence)
0-71 Belgorod (Rusko) (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Лобачев Владимир)
Vikulka, CZ
0-70 Grevenmacher (Lucembursko) (Zdroj: Wikipedia Commons; Spanish Inquisition)
0-72 Levice (Slovensko) (Zdroj: Wikipedia Commons; autor neuveden)
~ 40 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Znaky Českých měst se lvem
0-73 Bečov nad Teplou (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
0-74 Dvůr Králové nad Labem (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
0-75 Kokořín (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
0-76 Čechy pod Kosířem (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
Vikulka, CZ
~ 41 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-77 Krupka (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
0-79 Bezděz (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
Vikulka, CZ
~ 42 ~
0-78 Olešnice (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
0-80 Konstantinovy Lázně (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-81 Josefův Důl (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
0-83 Pomezí nad Ohří (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
Vikulka, CZ
~ 43 ~
0-82 Lovosice (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
0-84 Cítoliby (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-85 Potůčky (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
0-87 Rynoltice (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
Vikulka, CZ
~ 44 ~
0-86 Velké Losiny (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
0-88 Stráž nad Ohří (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-89 Žerotín (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
0-91 Stříbro (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
Vikulka, CZ
~ 45 ~
0-90 Rožnov pod Radhoštěm (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
0-92 Žinkovy (Zdroj: Registr komunálních a obecních symbolů REKOS)
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Erby šlechtických rodů
0-93 Erb Slovenského biskupa Andráse Antala (1780 – 1799) (Zdroj: Wikipedia Commons; autor GiMa38)
0-94 Erb Lucemburků (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Adelbrecht)
0-95 Erb šlechtické rodiny Thurzů z níž pocházeli i významní čeští biskupové (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Arkad)
Vikulka, CZ
~ 46 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-96 Rodový erb Valdštejnů Bayerische Staatsbibliothek Mnichov, Cod. icon 326 (Zdroj: Wikipedia Commons; volná licence)
Vikulka, CZ
~ 47 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Lev měl však ještě jednu vlastnost, kterou mu připsali skutečně jako první staří Egypťané. Byl považován za ochránce. Ve většině heraldických publikací o tom nic není, ani nemůže. Nejde totiž o žádnou heraldickou figuru, jde o funkci, která byla přejímána z generace na generaci, od národa k národu. Lev v podobě Sfingy stráží velkou Chepsovu pyramidu, lvi na Lví bráně strážily vstup do hlavní části města Babylónu, lvi chránili pobřeží na ostrově Délu. Lvi v podobě malých sfing byly ochrannými pomůckami starověkých Egypťanů. Není divu, že se lvi začali objevovat i před vchody do různých významných budov po celé Evropě. Ve většině případů sedí nebo leží po obou stranách hlavních vchodu, s hlavou hrdě vztyčenou. Příkladem takových hlídacích lvů může být pražské Rudolfinum. Jeho boční vchod z ulice 17. listopadu hlídají dva mohutní lvi v nadživotní velikosti z hrubozrnného pískovce. Vytesal je sochař Bohuslav Schnirch (1845 – 1901), který se krom jiného podílel třeba i na výzdobě Národního divadla. Lvi se dost často objevují na nejrůznějších branách. Už byla zmíněna Ištařina brána vedoucí do hlavní části Babylónu, v kapitole o starém Řecku a Římě jsme si říkali o Mykénské Lví bráně. Dva páry lvů můžeme najít i na Lví bráně či také bráně Svatého Štěpáana, která je součástí starého opevnění města Jeruzaléma, je jednou ze sedmi bran, které jsou do staré části města vždy otevřené. Pravda, jsou jisté pochybnosti, zda jde o lvy nebo pantery, ale to už není tak podstatné. Za podstatnější je nutno zmínit skutečnost, že Lví brána nebyla lvy vyzdobena odjakživa, nechal je sem přidat až sultán Suleiman I. zvaný Nádherný na oslavu vítězství Ottomanů nad Mameluky roku 1517. Podle legendy byl Suleimanův předchůdce, sultán Selim I. chycen lvy, kteří ho chtěli sežrat proto, že dosavadní osadu chtěl proměnit ve velké město. Bůh jej ušetřil až poté, co slíbil, že kolem města vystaví
Vikulka, CZ
~ 48 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-97 Brána Svatého Štěpána v Jeruzalémě (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Pontificake)
0-98 Detail lvů z Brány Svatého Štěpána v Jeruzalémě (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Kirschblut)
Vikulka, CZ
~ 49 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
velkou zeď a lvi se tak staly symboly Jeruzaléma. Legenda, byť stručná a na podrobnosti skoupá, bude mít však skutečný základ v dobách mnohem starších. Už podle Bible byli totiž lvi symbolem hlavního města království Judaha (Genesis 49:9). Tím hlavním městem byl samozřejmě Jeruzalém. Jiná legenda, vztahující se k Jeruzalémské Lví bráně vypráví o tom, že Suleiman nařídil obyvatelům Jeruzaléma platit tak vysoké daně, že si to obyčejní lidé nemohli dovolit. Hned první noci poté, kdy nové daně vyhlásil, zdál se Suleimanovi sen o dvou lvech, kteří k němu přicházeli s úmyslem jej sežrat. Samozřejmě se hrůzou vzbudil, hned si nechal zavolal vykladače snů a chtěl vědět, co onen sen znamená. Předstoupil tedy uznávaný a všemi respektovaný věštec a zeptal se sultána, na co před usnutím myslel. Sultán odvětil, že přemýšlel o tom, jak ztrestat všechny ty, kteří odmítají nové daně zaplatit. Věštec na to sultánovi oznámil, že dokud bude zneužívat lid a smýšlet špatně o svatém městě, bude se na něho Bůh zlobit. Suleiman tedy svou daňovou politiku přehodnotil a nechal vystavět hradby se Lví branou, aby město chránily před nájezdníky. Nemusíme samozřejmě jezdit do Jeruzaléma, do Mykén nebo Babylónu, abychom viděli lvy na bráně. Stačí výlet do Prahy. Lvy najdeme na obou věžích Karlova mostu. Na Staroměstské mostecké věži, kterou v letech 1380 – 1400 postavil Petr Parléř, leží dva lvi na východním průčelí věže na hlavami mocných a pod nohama světců. Pravda, dnes už na Staroměstské mostecké věži najdeme jen pískovcovou kopii, ta původní Parléřova socha je vystavena v Lapidáriu Národního muzea a na rozdíl od kopie, na originálu je ještě místy znatelná polychromie a zlacení. Kdysi byl tedy onen lev vyveden v barvách a zlatě. Na druhé straně Karlova mostu stojí Malostranské mostecké věže. Původně tu stála jen menší Juditina věž, která chránila vstup, kam jinam, než na Juditin most. Ve 14. a 15.
Vikulka, CZ
~ 50 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-99 Karlův most a památná lípa, František Xaver Sandmann (1840) (Zdroj: Wikipedia Commons; volná licence)
století byla věž přestavena, byla přidána současná brána a dostavena vyšší věž. Zatímco lvi na Staroměstské bráně jsou perfektně viditelní, malý kamenný lev nad branou mezi věžemi na Malostranském konci mostu je díky času už dost nevýrazný a kdo o něm neví, snadno ho přehlédne. Lvi hlídají i Leopoldovu bránu, která uzavírá vnitřní část opevnění Vyšehradu. Byla postavena před rokem 1670 Carlem Luragem podle severoitalských vzorů. Bránu střeží dva lvi od sochaře Giovanni Battisty Allia. Lvi stráží také celou řadu mostů po celém světě. Ty nejnádhernější Lví mosty jsou možná v kanadském Vancouveru, bulharské Sofii, floridském St. Augustinu, nebo v maďarské Budapešti. Hned čtyři lvy najdeme na mostě přes Griboedovův kanál v St. Petersburgu v Rusku. Vikulka, CZ
~ 51 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-100 Lions Gate Bridge mezi Britskou Kolumbií a Vancouverem, pohled ze Stanleyho parku (Zdroj: Wikipedia Commons; autor JuWiki2)
0-101 Dva lvi, pohled z mostu Lions Gate Bridge (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Voyager)
Vikulka, CZ
~ 52 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Nejdelší z uvedených mostů je hned ten první, který spojuje město Vancouver s Britskou Kolumbií a vede přes záliv Burrard Inlet. Je dlouhý celých 1.823 metrů, mostní věže jsou vysoké 111 metrů a pod mostem mohou bez problémů proplout lodě vysoké až 61 až 61 metrů. Stavba mostu začala roku 1890. Most nese název Lví brána, ale žádné sochy lvů na něm kupodivu nenajdeme. Oni lvi jsou totiž dva horské vrcholy, které se majestátně tyčí na sever od mostu a podtrhují úžasnou přírodní kulisu okolí. Druhý nejdelší Most lvů spojuje město St. Augustine na Floridě s jedním z jeho předměstí, které leží na ostrově a jmenuje se Anastasia Island přes zátoku Matanzas Bay. Stavba mostu začala roku 1925 a trvala dva roky. Most byl roku 2010 zahrnut mezi 10 nejkrásnějších mostů celých Spojených států amerických. Své jméno most nese díky dvě mramorovým sochám Medicejských lvů.
0-102 Medicejští lvi na Mostu Lvů v St. Augustine na Floridě (USA) (Zdroj: Wikipedia commons; autor Mainstreetmark)
Vikulka, CZ
~ 53 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-103 Medicejský lev v Loggia dei Lanzi ve Florencii (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Sailko)
Medicejský lev je jedna určitá sochařská póza. Vychází z prapůvodních soch dvou lvů, které byly umístěny ve Ville Medici v Římě někdy na začátku 17. století. Jde o stojícího lva, s hlavou hrdě vztyčenou, který má pod jednou přední tlapou kouli. Koule může být chápána i jako zeměkoule, naše planeta, přičemž lva by pak bylo možno považovat za ochránce celého světa. Medicejští lvi byli v dějinách oblíbeni a hojně kopírováni nejrůznějšími umělci, najdeme je proto na většině křesťansky smýšlející části světa. Lví most v bulharské Sofii překlenuje vody řeky Vladaya. Byl postaven v letech 1889 – 1891 českým architektem Václavem Proškem. Pomáhal mu jeho bratr Jozef a synovci Bohdan a Jiří Proškové. Most spojuje bulvár Marie
Vikulka, CZ
~ 54 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-104 Lví strážci Lvího mostu v Sofii (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Nikola Gruev)
Luisy a bulvár Slivnitsa v samotném historickém jádru města. Kdysi se most jmenoval Strakatý, protože byl vyzdoben červenými a žlutými pruhy, když se ale na mostě objevily bronzové lví sochy, začal se používat současný název Lví most. Jen pro zajímavost, rodina Prošků navrhla a realizovala i stavbu dalšího mostu v Sofii, Orlího, a jeden z bronzových lvů se objevil na bankovce 20 lev, používané v letech 1999 – 2007. Nejkrásnější most v Budapešti a vlastně v celém Maďarsku je vysutý most Lánchíd, nebo most Széchenyiův. Spojuje břehy čtvrtí hlavního maďarského města Budu a Pest. S trochou nadsázky by se dalo říci, že Budapešť je Budapeští jenom díky tomuto mostu. Otevřen byl roku 1849 a jméno nese po svém konstruktéru a hlavnímu investorovi Istvánu Széchenyimu. Ve své době byl tak mohutný a dlouhý vysutý
Vikulka, CZ
~ 55 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-105 Budapešťský Széchenyiův most (Zdroj: Wikipedia commons; autor Matti Parkkonen)
0-106 Detail lva na Széchenyiově mostě v Budapešti (Zdroj: Wikipedia commons; autor Daniel Csörföly)
Vikulka, CZ
~ 56 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
most skutečným inženýrským zázrakem. Taková významná stavba nemohla zůstat jen tak, bylo nutno zajistit jí ochranu. Proto na obou koncích mostu leží dva lvi a střeží klid a pořádek na mostě a v jeho okolí. Most Čtyř lvů v ruském St. Petersburgu je sice nejmenší, ale bez lvů by se také neobešel. Měří 28 metrů a je jenom pro pěší, ale čtyři lvi, vždy dva na obou koncích, drží ve svých tlamách celou nosnou konstrukci mostu. Spojuje ulice Malaya Podyacheskaya a L´vinyi přes kanál Griboedov a otevřen byl roku 1825. Podobu mostu vymysleli architekti Wilhelm von Traitteur a Basil Christianowicz.
0-107 Lví most v St. Petersburgu (Zdroj: Wikipedia commons; autor Heidas)
Vikulka, CZ
~ 57 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Ani lví domovní znamení nejsou ojedinělými, vždyť jen v Praze jich je celá řada. Dům u modrého lva č.p. 507 je původně gotický, po klasicistní rekonstrukci z 18. století zůstalo gotické již jen jádro a současná podoba je po rekonstrukci ze století 19. Dům U tří zlatých lvů č.p. 420 byl vystavěn také za doby gotiky. Stojí na nároží Uhelného trhu a Skořepky, v letech 1532 – 1544 patřil měšťanu Vítu Skořepovi, který jej přestavěl. Další přestavba proběhla v 17. století s novým majitelem, kameníkem Janem Křtitelem Alliem z Löwenthalu a právě tehdy se fasádě objevili tři lvi v domovním znamení. Roku 1787 tu bydlel i Wolfgang Amadeus Mozart při příležitosti premiéry opery Don Giovanni ve Stavovském (dnešním Tylově) divadle. Dům U zlatého lva č.p. 261 je z doby pozdější, renesanční. Bývala tu původně sladovna, z ní se však dochovaly pouze sklepy. Sladovnu dal roku 1587 strhnout tehdejší majitel Vít Skála a na jejím místě vystavěl renesanční dům pro svého zetě, humanistického spisovatele Bartoloměj Havlíka z Varvažova. Další přestavba domu proběhla roku 1608, opět s novým majitelem Václavem Trostem z Tifenthalu, tehdy dům získal další patro a lva do znaku. Dům U bílého lva č.p. 555 stojí na Starém Městě pražském na Celetné ulici. Původně, ve 13. století, tu stával pozdně románský dům, z něhož se zachovala pouze část sklepení. V patnáctém století se z původního velkého pozemku oddělily dva menší, na nichž dnes stojí Sixtův dům a dům U tří mečů. O domě U bílého lva není zmínky až do roku 1702. Tehdy byl dům renesančně přestavován a mimo jiné se tu začalo šenkovat pivo. Od roku 1732 byl majitelem domu malíř Jan Adam Schöpf, od roku 1739 Jan Václav Kaňka. Oba na něm samozřejmě dělali úpravy a opravy. Ve dvacátých letech 19. století byl dům přestavěn klasicistně, roku 1906 secesně a při této úpravě dům získal i současné domovní znamení.
Vikulka, CZ
~ 58 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-108 Dům U minuty v Praze na Staroměstském náměstí (Zdroj: Wikipedia Commons; autor Ben Skála)
Dům U Českého lva, někdy zvaný také jako dům U Zlatého jelena, č.p. 598, stojí také na Starém městě pražském. První zmínka o tomto domu pochází z roku 1366, tehdy tu stál dům románský, ve 13. století rozšiřovaný. Na počátku 17. století dům vlastnili páni z Mitrovic, po nich hrabata z Bubna. Oba rody prováděly úpravy domu podle svých přestav. V 18. století proběhla barokní přestavba, nicméně současná podoba domu je ještě o něco mladší. Dům U minuty č.p. 3 na Staroměstském náměstí zná téměř každý. Je to ten nádherný, sgrafity vyzdobený dům, navazující bezprostředně v zástavbě na Staroměstskou radnici. Původní gotický dům pochází z 15. století, později byl sice upravován, ale své gotické kouzlo neztratil. Rád domu změnila snad jen přestavba z roku 1938, teprve tehdy totiž dům získal podloubí. Kromě toho, že tu v letech 1889 – 1896 bydlel s rodiči Franz Kafka, bývala tu také lékárna U Bílého lva. Vikulka, CZ
~ 59 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Zřejmě tehdy bylo na dům přidáno i domovní, či spíše obchodní, znamení bílého lva orientované směrem ke Staroměstskému náměstí. Nejde však o klasické domovní znamení ve smyslu reliéfu, je to v podstatě samostatná socha v nice mezi okny v prvním patře. Takových lvích strážných soch na domech je v Praze celá řada, některé zdroje uvádí přesné číslo - 29. Na domech v Rytířské ulici na Starém městě pražském najdeme hned čtyři takové lvy. Dva jsou na fasádě Staroměstské tržnice, další dva najdeme na nároží Rytířské ulice a Melantrichovy ulice na domu U dvou červených lvů. Dnes je v tomto domě hotel. Dvojice lvů hlídá starý rokokový Pachtův palác, sedí v průjezdu domu a vítají příchozí. Sochy jsou v téměř životní velikosti, na výšku mají 130 centimetrů. Bohužel se však neví, kdo je autorem soch, původní majitel Hubert Karel Pacht z Rájova je sen snad nechal dovézt na objednávku z Francie. Křáčí-li lev dozadu, jde o lvici. Identifikování lvic v erbech a štítech je trošku komplikované, protože to není obecně uznávaný názor. V mnohé literatuře se můžeme dočíst, že lvice v heraldice neexistují vůbec, jindy, že lvicí je nutno rozumět figuru lva kráčejícího dopředu – tedy směrem doleva a doprava pouze hledícího. Dokonce je možné, že taková „heraldická“ lvice, je podobně jako Český dvouocasý lev raritou, jíž se mohly honosit pouze rody Markvarticů a Valdštejnů. Markvarticové byli starobylým šlechtickým rodem, jedním z nejstarších šlechticů severních Čech vůbec. Své jméno si drželi po prvním doloženém prapředku Markvartovi. Zmínky o něm pocházejí už z roku 1159, tedy z doby vlády Přemyslovců. Markvart za své služby panovníkovi získal rozsáhlá území podél toku řeky Jizery a jeho potomci tu zakládali mnohé vsi, hrady, později i zámky a kláštery. Díky ženění a provdávání se utvořila celá řada rodových linií, Lemberkové, Vartenberkové, z Michalovic, ze Zvířetic, nebo Valdštejnové. Vikulka, CZ
~ 60 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Rod Valdštejnů, s nejznámějším jeho členem, kontroverzním vojevůdcem Albrechtem z Valdštejna, dostal svůj název podle hradu, který se stal jejich domovem, hradu Valdštejn. Hrad s německým názvem Waldstein byl založen mezi lety 1260 – 1280 Jaroslavem z Hruštice, nebo jeho synem Zdeňkem. Zpočátku i Valdštejnové používali ve svém erbu lva, stejně jako Markvartici. Později svůj erb rozčtvrtili, tak, že vždy ve dvou protilehlých polích jsou žlutý lev na modrém poli a modrý lev ve žlutém poli. S oněmi lvicemi je to i tady nejasné, protože na mnoha erbech jde o lvy kráčející doleva, dopředu a dopředu i hledící, na dalších vyobrazeních lvi kráčejí proti sobě a může tak jít tedy o lvy a lvice. Roku 1621 přidal Adam z Valdštejna do štítu ještě císařského orla držícího ve spárech kotvu a palmovou ratolest a v roce 1758 byl přidán ještě erb Vartenberků, zřejmě, aby se to všechno nepletlo. Hledí-li kráčející lev na pozorovatele, není to lev, ale levhart, nebo leopard. Je to případ právě okřídleného lva apoštola Marka. Ze středověkých bestiářů se dočteme, že leopard je potomek narodivší se, když se 0-109 Lev kráčející, přímo hledící – spáří lev s kočkou passant guardant – leopard zvanou Pard. Další (Zdroj: Wikipedia commons; autor věhlasný heraldik, Sodacan) Nicolas Upton, v 15. století napsal: „Leopard je nejvíce krvelačné zvíře, které se rodí ze lva a zvířete zvaného pard.“ A dodal, že jde o zvíře, které se nebojí pohlédnout do očí kolem stojícím lovcům, což vysvětluje i postoj leoparda jako heraldické figury. Páření lva s pardem je důležité pro učení významu leoparda – jde o Vikulka, CZ
~ 61 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
levobočka. Vysvětluje to mnohé, když se podíváme na to, kdo leoparda měl ve znaku. Za leopardy v erbech a štítech se musíme vydat do Anglie jedenáctého století. Kolem roku 1028 se tu totiž narodil Vilém I. Dobyvatel, v letech 1035 – 1087 normandský vévoda a 1066 – 1087 anglický král. Doposud Anglii vládl Eduard Vyznavač. Jelikož zůstal bezdětným, vyjádřil před smrtí svou vůli, aby se jeho následníkem stal právě Vilém I. Dobyvatel. Jenomže, jak už to tak bývá, po smrti Eduardově vznesl na anglický trůn nárok i někdo jiný – norský král Harald III. Hardrada a anglický šlechtický rod Godwinsonů. Spor vyhráli právě Godwinsonové a Vilém I. byl uspokojen přidělením titulu normandského vévody. S tím se samozřejmě Vilém I. nemohl uspokojit a tak se v září roku 1066 vylodil se svým vojskem na březích Anglie a 14. října 1066 se střetl v vládnoucím králem Haroldem II. Godwinsonem ve slavné bitvě u Hastingsu. Vilém I. vyhrál, Harold II. byl v bitvě zabit. Z Víléma se stal dobyvatel a král Anglie. Období vlády neměl zrovna jednoduché, musel rovnat spory mezi anglosasy a normany, musel řešit politické problémy s dánským králem Svenem, ušetřen nezůstal ani problémů s církví. Jeho činy nevyzněly do prázdna, byly sepsány a popsány v mnoha anglosaských kronikách. Ovšem v těchto kronikách ho nelze hledat pod jménem Vilém I. Dobyvatel, vystupuje tu zásadně jako Vilém Bastard. Byl totiž nemanželským potomkem vévody Roberta I. Normandského a jeho neurozené milenky, dcery koželuha z Falaise, Herlevy (Arlette). Díky Vilému I. se do znaku Anglie dostali hned tři leopardi, jsou zlatí na červeném pozadí. A díky Vilému I. se do znaku normanských vévodů dostali dva leopardi, rovněž zlatí na červeném pozadí. Tři leopardi ve znaku Anglie se uchytili s menšími přestávkami natrvalo. Vládnoucí rody se sice měnily, s nimi se měnil i anglický erb, ale tři zlatí leopardi na červeném se tu objevovali pravidelně.
Vikulka, CZ
~ 62 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-110 Erb normandských vévodů (Zdroj: Wikipedia commons; volná licence)
0-111 Erb Edwarda, prince Waleského (1301 – 1307) (Zdroj: Wikipedia commons; volná licence)
Takovou malou perličkou v dějinách Anglie je, že od roku 1195 používal leopardí erb i král se lvy ve jménu, Richard I. Lví Srdce (Richard I. Lionheart; latinsky Richardus I. Cor leonis; mezi araby známý jako Malik Rik). V heraldice najdeme jeden leopardí speciální prvek. Odborně se mu říká jessant-de-lys a používali ho kupříkladu biskupové z Herefordu (ti jej užívají dokonce dodnes), či Sir Nicolas de Cauntelo. Jessant-de-lys je v podstatě lví hlava hledící na pozorovatele, tedy hlava leopardí, v kombinaci s jinou heraldickou figurou fleur-de-lys. Fleur-de-lys se dá z francouzštiny předložit jako „květ lilie“ a je to figura dost častá i na mnoha státních znacích. Podíváme-li se na anglické historické státní znaky, pak opakování fleur-de-lys ve zlaté barvě na modrém pozadí se střídá právě se zlatými leopardy na červeném. Opakující se fleur-de-lys ve zlaté barvě na modrém pozadí se vyskytoval na většině historických státních znaků Francie. Spojení státního znaku Anglického a Francouzského může dobře dokumentovat třeba život Richarda Lví Srdce. Ten Vikulka, CZ
~ 63 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
měl sice rodový přídomek Plantagenet, což je to samé jako z Anjou. Nevyrůstal totiž v Anglii, nýbrž ve francouzském Anjou a se svým otcem a bratrem přísahal 6. ledna 1169 vazalskou poslušnost francouzskému králi Ludvíkovi VII. K manželskému spojení králů a královen Francie a Anglie došlo v historii mnohokrát, mnohokrát Francie s Anglií spolupracovala, mnohokrát se obě země rozhádaly a vedly války, historických vazeb však bylo tolik, že heraldické spojení anglických leopardů a francouzských květů lilie není ničím překvapivým.
0-112 Královský erb Anglie užívaný v letech 1340 -1367 (Zdroj: Wikipedia commons; volná licence)
0-113 Královský erb Anglie užívaný v letech 1395 – 1399 (Zdroj: Wikipedia commons; volná licence)
Jako lev ve skoku, jen s delším krkem, špičatější tlamou, a s plameny šlehajícími z tlamy a někdy i z uší, se v heraldice zobrazuje panter. Někdy může mít heraldický panter i rohy. Taková panteří póza se označuje většinou jako „rozzlobený panter“. Důvod, proč jsou heraldičtí panteři takto zobrazovaní opět naznačují středověké bestiáře, podle nichž Vikulka, CZ
~ 64 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
panteři vylučují zvláštní vůni, přitažlivou pro všechna ostatní zvířata. Nutno je ovšem uvést, že panter ve středověku nebyl panterem dnešním. Dnešní panter je jaguár či levhart v ryze černé melanické formě. Středověký panter byl tečkovaný. Pantera měl ve znaku král Jindřich VI. Lucemburský, který si jej vybral z důvodu, který sám popsal: „Král by měl mít tolik vynikajících vlastností, kolik má panter skvrn, potom lidé budou teprve svého krále milovat a následovat jej stejně, jako následují ostatní zvířata pantera pro jeho nádhernou a opojnou vůni.“ Jindřich VI. Lucemburský se narodil roku 1252 a zemřel 5. června 1288 jako syn Jindřicha V. a Markéty, dcery hraběte Jindřicha z Baru a proslul jako udatný válečník a neohrožený milovník rytířských turnajů. Záliba ve válce byla příčinou i jeho smrti. Jindřich VI. byl zabit v bitvě u Worringenu, která se odehrála kvůli nevyřešeným sporům o dědictví Jindřichova otce. Jedna větev anglického královského rodu Plantagenetů (z Anjou) se nazývá Lancasterská. Jejich hlavním znakem byla Lancasterská červená růže, na velkém znaku Lancasterů ale najdeme i pantera. Lancasterové svůj původ odvozovali od Jana z Gentu, třetího syna krále Eduarda III. Třetí syn se jen málokdy dočkal možnosti usednout na královský trůn, v pořadí třetí potomci se nemohli těšit ani na žádné velké dědictví po rodičích. Byl to případ i Jana z Gentu. Nedostatek majetku si ale Jan vynahradil sňatkem s Blankou z Lancasteru. Své panství spravoval zřejmě dobře, protože vzkvétalo. Synovec Jana z Gentu Richard II. jej jmenoval vévodou z Lancasteru, díky čemuž se Jan mohl těšit i nemalé politické vážnosti. Dějiny jsou nevyzpytatelné, po smrti Richarda II. roku 1399 byly Lancasterům všechny majetky zabaveny a Janův syn a dědic Jindřich z Bolingbroke byl ze země vyhnán. Anglii vládl Richard III., despota, který v Anglii moc přátel neměl. Nespokojenosti obyvatel využil právě Jindřich z Bolingbroke, Richarda III. porazil, sesadil z trůnu a nechal uvěznit. Ve Vikulka, CZ
~ 65 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
vězení Richard III. zemřel a Jindřich, pořadovým číslem IV. se nechal korunovat na anglického krále. Lancasterové v osobách Jindřicha IV., V. a VI. vládli Anglii od 30. září 1399 do 4. března 1461.
0-114 Mozaika s Lancasterskou růží ve Williamson Park v Lancasteru (Anglie) (Zdroj: Wikipedia commons; volná licence)
Vikulka, CZ
~ 66 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
Panteři jsou v heraldice poměrně vzácní. Kromě dvou šlechtických erbů zdobí již jen znak rakouské spolkové země Štýrsko a jeho hlavního správního centra Štýrského Hradce. Ve znacích mají jak Štýrsko, tak Štýrský Hradec, stříbrného pantera s červenou zbrojí a ohněm, stojícího v zeleném štítu. Jen městský panter má na hlavně navíc ještě zlatou 0-115 Erb vévodů Štýrských korunu. Ilustrace z knihy Hugo Gerharda Ströhla Samotné Štýrsko Wappenrolle Österreich - Ungarns leží na jihovýchodním (Zdroj: Wikipedia commons; volná území Rakouska a je licence) druhou největší rakouskou spolkovou zemí. Dnešní rozloha 16 388 kilometrů čtverečních je už jen zhruba dvoutřetinovou částí původního historického území. Roku 1918 totiž bylo v důsledku konce, a Rakousko-Uherské prohry, první světové války rozděleno na současné Štýrsko a tak zvané Dolní Štýrsko, které se stalo součástí nově vzniknuvšího království Srbů, Chorvatů a Slovinců, později Jugoslávie a ještě později Slovinska. Jen pro zajímavost, v letech 1261 až 1276 bylo Štýrsko součástí Českého království, o což se zasloužil Přemysl Otakar II. Sturm Graz, Štýrský Hradec, je rovněž druhé největší město v Rakousku. Pravděpodobně nejstarší území Hradce leží na vrchu Schlossberg, základy tamější věže a pevnosti pocházejí z 9. století. Samotné osídlení území, na němž dnešní
Vikulka, CZ
~ 67 ~
http:/vikulka.ic.cz/
DĚJINY KOČEK
S KOČKOU VE ZNAKU
0-116 Městský znak Štýrského Hradce (Rakousko) (Zdroj: Wikipedia commons; volná licence)
0-117 Znak spolkové rakouské země Štýrsko (Zdroj: Wikipedia commons; volná licence)
město stojí, je ale mnohem staršího data, první osadu tu postavili již Římané. Název Hradec se poprvé v listinách objevuje až v roce 1128, kdy tu vládli vévodové Babenbergští. Město sloužilo v minulosti jako sídlo mnoha významných panovnických rodů, má bohatou kulturní i uměleckou minulost, nicméně kočky v ní roli nehrají. I v moderní době mají znaky a symboly své místo, bohužel povětšinou už jen ve smyslu reklamním. Kdo by neznal boty značky Puma, auta Jaguar, značku Hello Kitty, už poměrně známý je také Gepard, poskytovatel hypoték… jen ten smysl a historické souvislosti se nějak vytratily a umělecká kvalita ustoupila tlaku konzumní společnosti.
Vikulka, CZ
~ 68 ~
http:/vikulka.ic.cz/