V ČR. Vypracoval: Bc. Martin SVOBODA, březen 07. VŠ: Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta financí a účetnictví

NÁVRH KONCEPCE PENZIJNÍ REFORMY V ČR

Vypracoval: Bc. Martin SVOBODA, březen ’07 VŠ: Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta financí a účetnictví Specializace: Účetnictví a finanční řízení podniku Email: [email protected]

OBSAH 1.

Úvod......................................................................................................................................................3

2.

Analýza současné situace....................................................................................................................4

3.

4.

2.1.

Důchodové pojištění .................................................................................................................4

2.2.

Demografický vývoj...................................................................................................................6

2.3.

Systém veřejných financí...........................................................................................................8

Výzkum veřejného mínění o českém důchodovém systému......................................................10 3.1.

Informovanost o fungování stávajícího důchodového systému .......................................10

3.2.

Zkušenosti se správou sociálního zabezpečení a penzijními fondy/pojišťovnami........10

3.3.

Problematika penzijního připojištění a životního pojištění ...............................................11

3.4.

Investiční chování ....................................................................................................................12

3.5.

Názory na současný důchodový systém ...............................................................................13

3.6.

Názory na reformu důchodového systému..........................................................................14

Návrh penzijního systému ...............................................................................................................15 4.1.

Nutnost změny stávajícího penzijního systému...................................................................15

4.2.

Návrh koncepce penzijní reformy .........................................................................................16

4.3.

Reforma sociální oblasti a trhu práce ....................................................................................20

4.4.

Daňová reforma a dobrovolné zajištění vlastních důchodů ..............................................21

4.5.

Úlohy jednotlivých subjektů v novém sytému.....................................................................22

5.

Závěr ...................................................................................................................................................23

6.

Podklady k analýze informací..........................................................................................................25

Návrh koncepce penzijní reformy v ČR

2

1. Úvod Otázka zda provést penzijní reformu nebo nechat současný systém založený na průběžném financování důchodů v existující podobě by se měla podle mého názoru změnit na otázku kdy provést reformu penzijního systému. Čísla o stárnoucí populaci mluví jasně a proto je jen otázkou času, kdy se budeme muset s tímto problémem nějakým způsobem vyrovnat. O penzijní reformě se v posledních letech již napsalo mnoho článků a provedlo mnoho diskusí. Provést penzijní reformu však není krok jednoduchý, je třeba systém nastavit tak, aby fungoval bez větších změn několik desítek let dopředu. Dnešní mladí lidé (a samozřejmě nejenom oni), kteří začínají pracovat a mají se zabezpečit na odchod do důchodu a s tím spojený pokles příjmů musí mít takový důchod, aby se jim nezměnila podstatným způsobem životní úroveň jakou budou mít těsně před odchodem do důchodu. Musí mít tedy všeobecně jistotu stability nového systému, a to ať bude v jakékoliv podobě. Je třeba se tedy zamyslet nad dvěmi základními otázkami a těmi jsou: Jak bude vypadat penzijní systém a kdy dojde k jeho změně. V této práci se budu tedy snažit zodpovědět obě tyto otázky, i když je to bezpochyby úkol nelehký. Samozřejmě to nejsou jen tyto otázky, ale v souvislosti s nimi bude nutné zodpovědět mnoho dalších – kterých věkových skupin obyvatelstva se tato změna bude týkat, kdo zabezpečí přechod na nový systém a mnoho dalších. Na úvod tak musím uvést, že podle mého názoru je vzhledem k rozsahu informací týkajících se této oblasti nutné zapojit do analýzy více pohledů než jen ten vlastní. Tato práce tedy bude jednostranným pohledem, který představuje určitý názor na tuto problematiku.


3

2. Analýza současné situace 2.1. Důchodové pojištění Důchodové pojištění jako jednu ze součástí problematiky sociálního pojištění upravuje zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Sociální zabezpečení provádějí orgány sociálního zabezpečení, kterými jsou: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního zabezpečení, okresní správy sociálního zabezpečení, a dále Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti pokud se jedná o speciální skupiny účastníků sociálního pojištění jako jsou například vojáci z povolání, příslušníci Policie ČR apod. Současný důchodový systém se skládá ze dvou částí, a to z části povinné – základní důchodové pojištění a části doplňkové, která představuje dobrovolné odkládání peněžních prostředků převážně do státem podporovaných sociálních programů. Základní důchodové pojištění je založeno na průběžném systému financování (tzv. pay as you go) a na mezigenerační solidaritě účastníků. To znamená, že pracující odvádějí odvody na důchodové pojištění a z nich jsou placeny příspěvky na důchody jednotlivým skupinám obyvatel. To znamená, že okamžitě při výběru peněz jsou tyto prostředky vráceny do sociálního systému jako příspěvky na starobní, invalidní, částečně invalidní, vdovské (vdovecké) a sirotčí důchody. Tyto příspěvky upravuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který stanovuje obecné principy, podmínky přiznání a výpočet důchodů. V případě zaměstnanců tak představují odvody na sociálním pojištění 8% z jejich vyměřovacího základu 1 (v této výši jsou obsaženy odvody na nemocenské pojištění ve výši 1,1% a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 0,4%). Zaměstnavatel pak z tohoto základu dále odvádí 26% (i zde je obsažen příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 1,2% a odvody na nemocenské pojištění ve výši 3,3%). Celkem je tedy odvedeno 34% na sociálním pojištění, kde podíl 28% připadá na oblast důchodového pojištění. U osob samostatně výdělečně činných jsou tyto sazby v souhrnu stejné – 28% důchodové pojištění, 1,6% příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a 4,4% nemocenské pojištění, které je

1

Pro naši analýzu můžeme ztotožnit vyměřovací základ s hrubou mzdou


4

však dobrovolné. V tomto případě jsou dále stanoveny ještě další podmínky a to zejména na minimální vyměřovací základ ve výši 60 420 Kč a maximální výše je omezena na 486 000 Kč 2 . Pokud budeme brát pro naši analýzu jako nedůležitější část důchodového pojištění starobní důchody, zajímají nás potom podmínky nároku na tento důchod. Nárok na starobní důchod se určuje rozdílně u mužů a žen a to na 60 let věku u mužů a u žen se podle počtu vychovaných dětí tento věk krátí na 57, 56, 55, 54, 53 let věku (0, 1, 2, 3-4, 5 dětí). Další podmínkou je získání potřebné doby pojištění, která činí 25 let nebo při dosažení 65 let věku 15 let. Tyto podmínky se týkají osob, které dosáhly tohoto věku do 31. 12. 1995. Po tomto datu se důchodový věk stanoví vždy tak, že ke každému kalendářnímu měsíci, ve kterém dosáhne pojištěnec této věkové hranice, přičteme 2 kalendářní měsíce u mužů a u žen 4 kalendářní měsíce za každý započatý kalendářní rok po tomto datu. Od 1.1.2013 tak budou stanoveny důchodové věky na 63 let u mužů a u žen na 63, 62, 61, 60, 59 let (opět podle počtu vychovaných dětí). Starobní důchod se pak skládá z fixní a procentní části – fixní část dnes činí 1 570 Kč měsíčně a procentní část pak tvoří minimálně 770 Kč a to jako 1,5% z vypočteného základu (redukovaný měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů), přičemž maximální výše není stanovena. Doplňkové spoření spočívá zejména v odkládání části peněžních prostředků prostřednictvím penzijního připojištění se státním příspěvkem do penzijních fondů. Dále pak také různé druhy životního pojištění (důchodové, kapitálové, investiční – jejich bližším popisem se však zabývat nebudu). Tyto formy spoření jsou ze strany státu podporovány ve formě státních příspěvků (penzijní připojištění) a daňových úlev (penzijní připojištění i životní pojištění). Tyto formy spoření jsou také výhodné i pro samotné zaměstnavatele, pro které jsou také daňovou úsporou (jsou daňově uznatelné) a neplatí se z nich sociální a zdravotní pojištění 3 . Na celkovém důchodu důchodců se však tyto programy podílí jen v nepatrné míře. S ohledem na vývoj v Evropské Unii však můžeme očekávat, že obliba těchto programů bude i nadále stoupat. Jako doplňkové spoření můžeme považovat také různé formy investování, a to jak do různých fondů, tak do akcií apod. Zde nejsou žádné přímé podpory od státu ve formě státních příspěvků nebo daňových úlev, za daňovou úlevu však můžeme považovat osvobození od daně z příjmů při držbě cenných papíru 6 a více měsíců od data jejich nákupu.

2 Pro rok 2007, každým rokem se tento vyměřovací základ mění, maximální vyměřovací základ nepodléhá každoroční změně 3

Vše dle zákonem stanovených kritérií – zejména výše příspěvku


5

V současném systému financování je tedy vidět hned několik problémů. Základní problém systému spočívá v tom, že peníze, které jsou odvedeny na sociálním pojištění jsou okamžitě přerozděleny jednotlivým skupinám obyvatel a nejsou žádným způsobem zadrženy v systému a dále zhodnocovány. Jako druhý problém vidím malou ochotu obyvatelstva odkládat si peněžní prostředky na svůj vlastní důchod. Je to pravděpodobně z toho důvodu, že je tu všeobecně zažitá představa, že stát je hlavním garantem vyplácení starobních důchodů.

2.2. Demografický vývoj Hlavním problémem

(v podstatě tím nejdůležitějším) je demografický vývoj obyvatelstva,

zejména pak jeho věková struktura. Jedním z charakteristických rysů demografického vývoje v České republice je tendence k poklesu počtu obyvatel způsobená přirozeným úbytkem obyvatelstva. Podle střední varianty projekce obyvatelstva České republiky 4 do roku 2050, která byla provedena na základě údajů z posledního sčítání lidu v roce 2001, se počítá s každoročním přirozeným úbytkem obyvatelstva (počet narozených je menší než počet zemřelých). Celkový počet obyvatel České republiky bude podle této varianty až do roku 2016 mírně růst, a to z důvodu zahraniční migrace (počet přistěhovalých je větší než počet odstěhovaných). Od roku 2017 se pak počítá s celkovým poklesem počtu obyvatel České republiky. V roce 2030 má být podle těchto odhadů v České republice 10,102 mil. obyvatel, v roce 2050 potom 9,438 mil. obyvatel. V roce 2006 však dle skutečných dat byl počet narozených 105,8 tis. (nárůst oproti roku 2005) a počet zemřelých 104,4 tis. (pokles oproti roku 2005), což je kladný přirozený přírůstek obyvatelstva. Saldo migrace je také vyšší než předpokládaná střední varianta projekce. Těmto údajům tedy spíše (přibližně) odpovídá vysoká projekce podle které počet obyvatel České republiky bude klesat až od roku 2043. Která z těchto dvou variant bude pravděpodobnější ukáží až další údaje Českého statistického úřadu o pohybu obyvatelstva v následujících letech. Osobně se přikláním ke střední variantě vývoje populace v České republice, protože vysoká varianta se mi jeví jako příliš optimistická. V dalších úvahách budu proto vycházet ze střední varianty. Zajímavým ukazatelem je také hodnota naděje dožití, která ukazuje zlepšení úmrtnostních poměrů v České republice. Je to způsobené zejména zlepšením lékařské péče, celkovými

4

Dle Českého statistického úřadu


6

životními a pracovními podmínkami, což se projevuje ve stále rostoucím podílu starší části populace na celkovém počtu obyvatelstva. Naděje dožití při narození je dnes 73,4 let u mužů a 79,7 let u žen. V případě naděje dožití ve věku 60 let je to 18,2 roku u mužů a 22,3 let u žen. Mezi lety 1990 a 2006 naděje při dožití vzrostla o 5,8 roku u mužů a o 4,3 roku u žen. Tento trend však odpovídá trendu vývoji během předchozích 40 let. S růstem doby dožití tak roste doba, po kterou je nutné zajistit důchody pro danou skupinu obyvatel a tím roste potřeba na větší zdroje financování. Vidíme také sbližování naděje dožití u mužů a žen, v další části proto nebudu brát v úvahu rozdělení na daná pohlaví. S rostoucí nadějí dožití a poklesem přirozeného přírůstku obyvatelstva se tak zvyšuje průměrný věk obyvatelstva, který má za následek přesun počtu obyvatelstva z mladších věkových skupin do těch starších. Ve střední projekci obyvatelstva se tak počítá s nárůstem průměrného věku obyvatelstva na 45,9 let v roce 2030 a 48,8 let v roce 2050 (to je nárůst oproti roku 2002, ze kterých vycházely reálné údaje projekce o 6,6 resp. 9,5 roku). S rostoucí naděje dožití a poklesem přirozeného přírůstku obyvatelstva se také mění i jeho věková struktura. Zatímco v roce 1990 činil podíl 60 a více letých 17,7 %, v roce 2005 to bylo již 19,9%. V případě 0-14 letých lze pozorovat opačný trend a to změnu z 21,4% v roce 1990 na 14,8% v roce 2005. Ve střední projekci obyvatelstva se tak počítá s podílem obyvatelstva v kategorii 65 a více letých v letošním roce 14,5%, v roce 2030 22,8%, v roce 2050 pak nárůst až na 31,3 %. To má za následek zejména růst potřeby zdrojů financování důchodů. Na druhé straně tu máme podíl 20-64 letých, které ztotožníme pro naše úvahy jako obyvatelstvo ekonomicky činné (odvádí důchodové pojištění). V této kategorii bude pro letošní rok tento podíl 64,9%, v roce 2030 59,8% a v roce 2050 pokles až na 52%. V těchto demografických údajích tak vidím zásadní problém s financováním důchodů. Na jedné straně se nám zvyšuje podíl důchodců a na straně druhé nám klesá podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva, které má tento systém financovat 5 . Pokud vezmeme v úvahu to, že z důchodových příjmů se financují nejen důchody, ale i jiné sociální potřeby obyvatelstva (viz následující kapitola), máme tu systém, do kterého přitéká méně peněz než je odpovídající výše na uspokojení různých sociálních potřeb občanů České republiky.

V případě odvodů na důchodové pojištění zaměstnavatelů tu může být stejný problém, protože s poklesem počtu zaměstnanců budou i odvody do státního rozpočtu nižší – za předpokladu, že nebude provedena úprava sazeb směrem nahoru – to je vzhledem k vysokému zatížení v oblasti sociálního pojištění nepravděpodobné 5


7

S problémem stárnutí se však podle mého názoru budou muset vyrovnat i jiné oblasti než jen důchodový systém. Bude to zejména trh práce a daňový systém. Na stárnutí populace reagovala v roce 2002 vláda Národním programem přípravy na stárnutí na období let 2003-2007. V listopadu 2005 vláda České republiky vzala na vědomí první zprávu o plnění Programu. V návaznosti na tuto zprávu byla v březnu 2006 zřízena Rada vlády pro seniory a stárnutí populace, která na svém prvním zasedání dne 20. dubna 2006 zřídila 4 pracovní skupiny, které se budou věnovat prioritním tématům ve vztahu ke stárnutí populace a starším lidem. Prioritami Rady vlády pro seniory a stárnutí populace z pohledu Ministerstva práce a sociálních věcí jsou podpora podnikání všech osob, podpora tvorby strategií zaměstnavatelů vůči starším zaměstnancům a zvýšení jejich zaměstnanosti, podpora rodiny, zlepšování funkčního zdraví seniorů, zabránění diskriminaci na základě věku, ochrana seniorů v rizikových situacích (ochrana proti zneužívání a násilí), zvyšování povědomí lidí o stárnutí a stáří (vytvoření vhodných informačních a komunikačních nástrojů k tomuto účelu) a rozvoj spolupráce mezi státní správou, regionální a místní samosprávou, neziskovými organizacemi a sociálními partnery 6 . Tento krok nelze hodnotit jinak než pozitivně, snaha zvýšit zaměstnanost a omezit diskriminaci důchodců je základem pro to, aby tato skupina obyvatel mohla pracovat i před odchodem do důchodu. To bude problém zejména do budoucna, protože již dnes s rostoucím věkem odchodu do důchodu je tato skupina při snaze pracovat diskriminována svým věkem. Zda tato snaha Rady bude úspěšná nebo ne ukáže až čas. Doufejme však, že ano.

2.3. Systém veřejných financí Výše vynaložených prostředků do sociálního systému pak dále souvisí také s přístupem vlády k sociální politice obyvatelstva. V případě sociálně orientované vlády má tato vláda tendenci ke „štědřejším“ sociálním příspěvkům (tímto myslím veškeré příspěvky obyvatelstvu sociálního charakteru – nejen důchody) a může tak docházet k růstu schodku financí v této oblasti. Podle Ministerstva financí České republiky byly v roce 2004 příjmy důchodového pojištění 243 mld. Kč, naproti tomu výdaje na sociální dávky činily 313 mld. Kč (z toho 231 mld. Kč na důchody – v této částce je obsažena výplata starobních důchodů ve výši 168 mld. Kč, zbytek tvoří ostatní formy důchodů). V roce 2005 byly příjmy důchodového pojištění 258, 28 mld. Kč a výdaje na sociální dávky 326 mld. Kč (z toho 247 mld. Kč na důchody – v této částce je obsažena

6

Převzato z www stránek Ministerstva práce a sociálních věcí - http://www.mpsv.cz/cs/2856


8

výplata starobních důchodů ve výši 180 mld. Kč). Za rok 2006 7 byly příjmy důchodového pojištění 301 mld. Kč a výdaje na sociální dávky 324 mld. Kč (z toho 250 mld. Kč na důchody). Z těchto posledních údajů lze pozorovat, že příjem z důchodového pojištění je vždy nižší než výdaje sociálního charakteru. Tyto deficity je nutné dofinancovat z jiných zdrojů státního rozpočtu. Tyto rozdíly (70, 68, 23, mld. Kč) však nejsou příliš propastné, ale vzhledem k výsledkům v části demografického vývoje české populace by to ale mohl být problém v budoucích letech, kdy začne ubývat ekonomicky aktivního obyvatelstva a na druhé straně přibývat důchodců. Podle mého názoru jsou výdaje sociálního charakteru v určitých oblastech až příliš vysoké a nemotivují tak některé skupiny obyvatelstva k tomu, aby si hledali práci a odváděli státu odvody na důchodové (sociálním) pojištění. Místo toho je pro ně ekonomicky výhodnější využívat štědrého sociálního systému v podobě sociálních dávek a k tomu podporovat „šedou ekonomiku“ (práce bez pracovních smluv, zatajování příjmů apod.). Tento fakt tak prohlubuje rozdíl mezi příjmy a výdaji sociálního charakteru a k nutnosti financovat tento schodek z jiných, zejména daňových příjmů. Z těchto předchozích analýz a úvah je tedy nesporné, že Česká republika reformu penzijního systému potřebuje a v dalších částech této práce se již budu zabývat samotnými přístupy k řešení tohoto problému. Je také patrné, že společně s penzijní reformou tak bude potřeba provést i sociální reformu (oblast sociálních dávek a trhu práce). Nedílnou součástí těchto reforem by podle mého názoru měla být i reforma daňová. To je však problém o kterém by se dala napsat jiná práce, proto se tímto problémem nebudu příliš zabývat.

7

K datu ukončení této práce byla dostupná data pouze za měsíce leden-listopad


9

3. Výzkum veřejného mínění o českém důchodovém systému V prosinci 2005 provedla společnost Factum Invenio výzkum veřejného mínění o českém důchodovém systému pro Ministerstvo práce a sociálních věcí, o kterém vydala 12.6. 2006 zprávu. Tohoto výzkumu se zúčastnili jak samotní pojištěnci, tak OSVČ 8 a organizace zaměstnávající tyto pojištěnce. Společnost Factum Invenio se zaměřila na šest oblastí důchodového systému a provedla šetření u daných subjektů. V této části se budu snažit shrnout nejdůležitější výsledky tohoto výzkumu 9 .

3.1. Informovanost o fungování stávajícího důchodového systému Lidé se cítí být informování o možnostech životního pojištění a zejména penzijního připojištění více než o fungování současného důchodového systému a o chystaných změnách mají pak nedostatečné informace. Informace o stávajícím systému a o jeho případných změnách získávají nejvíce z televize. Dostatečně informace mají lidé spíše staršího věku (před důchodem) a lidé s vyšší úrovní dosaženého vzdělání. Tato skupina lidí se také domnívá, že stávající systém je příliš solidární. O fungování stávajícího důchodového systému se cítí být častěji informovány OSVČ než obecná populace. Co se týče navrhovaných změn, má tato skupina pocit, že informovanost je také nedostatečná. Věková struktura a vzdělání dostatečně informovaných OSVČ, stejně jako zdroje informací odpovídají obecné populaci. U této skupiny však hrají větší roli informace získané z České správy sociálního zabezpečení. Informovanost v oblasti životního pojištění a penzijního připojištění je větší než v případě obecné populace. Tato informovanost je také větší v případě fungování současného důchodového systému a o případných změnách tohoto systému.

3.2. Zkušenosti se správou sociálního zabezpečení a penzijními fondy/pojišťovnami Lidé pociťují nedostatek informací zejména ve vztahu k důchodovému zabezpečení (o nárocích na důchod a případných změnách tohoto systému), nedostatky vidí také v rychlosti vyřizování svých žádostí. Všeobecně však považují vztahy s těmito institucemi jako dobré.

8

OSVČ = osoba samostatně výdělečně činná

9

Celý výzkum je možno si prohlédnout na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/3065/verejne_mineni.pdf


10

Zkušenosti OSVČ s jednáním a s dostatečností informací jsou obdobné jako u obecné populace. Je tu však větší kontakt se správou sociálního zabezpečení z důvodů zajišťování otázky sociálního zabezpečení svých zaměstnanců. Zaměstnavatelé na pobočkách jednotlivých okresních správ sociálního zabezpečení tak získávají informace, využívají možnosti získávání formulářů týkajících se této oblasti a také zde tyto formuláře odevzdávají. Do popředí se však dostávají možnosti získání formulářů z internetových stránek a jejich elektronického podání. 2/3 zaměstnavatelů pak do budoucna uvažuje o možnosti využití elektronického podání. V těchto oblastech však cítí potřebu lepší informovanosti. V případě zkušeností občanů s penzijními fondy hodnotí tuto zkušenost jako dobrou 90% občanů. Většina lidí je s oblastí informovanosti spokojená, určitý deficit však cítí v oblasti informací o zajištění vkladů a jiných obecných informací. V oblasti životního pojištění má více než 80% obyvatel dobré zkušenosti s jednáním s pojišťovnami, jako nedostatečné vidí informovanost o porovnání pojišťoven a zhodnocení jejich vkladů.

3.3. Problematika penzijního připojištění a životního pojištění Účastníky penzijního připojištění jsou přibližně 2/5 obyvatelstva. Nejčastější platbou je 500 Kč a více než 60% smluv o penzijním připojištění je placeno z vlastních zdrojů. Daňových úlev využívají 2/5 účastníků penzijního připojištění. Životní pojištění má sjednáno přibližně 1/4 populace, nejčastěji využívají kapitálovou formu (více než polovina), a to s příspěvkem 500 Kč, daňové úlevy využívá necelá polovina účastníků. Mezi účastníky penzijního připojištění a životního pojištění jsou zejména lidé v produktivním věku, s vyšší úrovní vzdělání, pracující v nemanuálních profesích a s hrubými příjmy domácnosti nad 30 000 Kč. Jsou to tedy lidé, kteří by případnou krizí důchodového systému byli postižení poměrně méně. Z uvedených údajů je tak patrné, že pro většinu obyvatel není důležité zabezpečení se na stáří z vlastních prostředků, spoléhají se tak na pomoc státu. Případná krize důchodového systému by tak pro většinu obyvatel znamenala razantní zásah do jejich životní úrovně spočívající v demografické chudobě a závislosti na sociální pomoci od státu. OSVČ se účastní penzijního připojištění a životního pojištění více než obecná populace (více než 50% penzijní připojištění a téměř 50% životní pojištění ). Nejčastější platbou na penzijní připojištění je opět 500 Kč, 3/4 účastníků však využívá daňové úlevy. V případě životního pojištění je to 1 000 Kč a daňové úlevy využívají 4/5 účastníků.


11

Relativně častěji využívají tyto formy spoření OSVČ s vyšším dosaženým vzděláním a s platbami na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve vyšší než minimální výši. Z tohoto pohledu je opět patrné, že se této formy spoření účastní lépe situovaná část podnikatelů. 1/4 zaměstnavatelů využívá možnosti přispět všem svým zaměstnancům na penzijní připojištění, dalších 17 % zaměstnavatelů pak přispívá některým skupinám zaměstnanců. Příspěvky všem svým zaměstnancům v případě životního pojištění platí jen 11% zaměstnavatelů, některým skupinám pak přispívá téměř 14% zaměstnavatelů. Pro většinu zaměstnanců i přes existenci příspěvků zaměstnavatele platí, že této formy spoření nevyužívají. Důvody mohou spočívat v nedostatečné míře vlastního zajišťování se na důchod a spoléhání se tak na státní důchodový systém. Další možností však může být i nedostatečná informovanost o těchto možnostech zajištění na stáří. 2/5 obyvatel považuje systém penzijních fondů za důvěryhodný, zhruba stejná skupina nepovažuje tento systém jako důvěryhodný. Obavy spočívají zejména v nedostatečné garanci návratnosti vložených prostředků státem (po této garanci volá 40% obyvatel). Větší důvěru v penzijní fondy mají naopak OSVČ. Po garanci vložených prostředků státem však volá zhruba stejné procento těchto osob.

3.4. Investiční chování Nejčastějším způsobem investováním finančních prostředků (s vyloučením běžných účtů a investic doma) jsou investice s jistým ziskem a minimálním rizikem, tedy stavební spoření a penzijní připojištění. Stále oblíbené jsou však také tradiční vkladní knížky. Lidé by chtěli získat více informací o penzijním připojištění a životním pojištění, dále pak o možnosti investovat do nákupu nemovitostí. Všeobecně můžeme říci, že vkládání úspor do penzijního připojištění a životního pojištění častěji využívají osoby s vyššími příjmy a s vyšším stupněm vzdělání, tedy osoby, které krizí důchodového systému mohou být postiženy relativně méně. Většina obyvatel i OSVČ má obavy o to, zda jejich důchod bude dostatečný na pokrytí finančních nákladů, obávají se také toho, že s rostoucím počtem důchodců nebude stát schopný se o všechny postarat. Obyvatelé v předdůchodovém věku se obávají neochoty bohatých lidí podílet se na solidárnosti systému více než nesolidaritu mladých lidí, je tu také obava ohledně zvyšujícího


12

se věku odchodu do důchodu a necelá polovina účastníků penzijního připojištění má obavy, že o své peněžní prostředky přijde. Pokud se však lidé chtějí zabezpečit na stáří, tak necelá polovina obyvatel uvažuje, že to bude prostřednictvím stavebního spoření a penzijního připojištění. 1/4 obyvatel pak bere penzijní připojištění nejdůležitější formu zajištění na stáří. 1/3 obyvatel si pak chce přilepšit životním pojištěním. Nedílnou součástí však je „spoření“ na běžný účet, vkladní knížku nebo spoření doma. Bez ohledu na účel využití finančních prostředků v současnosti, chtějí lidé (i OSVČ) využívat tyto zdroje i k zabezpečení na stáří, jen v intenzivnější a více plánovité formě. V případě vážného onemocnění by se obyvatelé (taktéž OSVČ) spoléhali na vlastní úspory, invalidní důchod a v neposlední řadě také na životní pojištění, naopak se nechtějí spoléhat na pomoc rodiny. Složení důchodových příjmů by se tak podle české populace a OSVČ měla skládat ze státem garantovaného důchodu (2/3 důchodových příjmů). Přibližně šestina by se pak měla skládat z penzijního připojištění a životního pojištění, zbytek by měl tvořit další úspory, výdělečnou činnost (zejména OSVČ) a zcela minimálně prostředky od svých potomků.

3.5. Názory na současný důchodový systém Přibližně čtvrtina obyvatel si myslí, že sazba pojistného na sociální zabezpečení a důchodové pojištění je příliš vysoká, a to bez ohledu na to, zda dokážou tuto sazbu objektivně určit. Naproti tomu bezmála polovina OSVČ považuje tuto sazbu za příliš vysokou. Zavedení minimálního vyměřovacího základu tak nepovažuje téměř 44% OSVČ za správné, naopak 23% ho za správné považuje. Dále pak téměř 80% OSVČ je přesvědčeno, že v případě problémů důchodového systému bude tento minimální vyměřovací základ navýšen a 40% se obává zrušení maximálního vyměřovacího základu. Téměř polovina populace nepovažuje současný systém za spravedlivý, naopak třetina ho jako spravedlivý vnímá. Za příliš solidární a málo výkonový považuje tento systém 46% lidí, a to zejména lidé s vysokoškolským vzděláním, nemanuálních profesí, příznivci ODS a obyvatelé velkých měst. Čtvrtina populace se pak domnívá, že systém je vyvážený (zejména obyvatelé venkova a příznivci ČSSD a KDU-ČSL). 3/5 OSVČ považují tento systém za příliš solidární a málo výkonový, což je podíl výrazně vyšší než u obecné populace (opět zejména příznivci ODS z velkých měst). Čtvrtina OSVČ se naopak Návrh koncepce penzijní reformy v ČR

13

málo solidární a příliš výkonový (sídlo na venkově, střední vzdělání bez maturity). Zbytek si myslí, že systém je vyvážený. 90% obyvatel i OSVČ nemá představu o tom jaký důchod podle současných pravidel budou dostávat. Větší informovanost je pak u osob po 50. roku života. Okolo 60% lidí i OSVČ, kteří mají představu o výši důchodu ho považují za nedostatečně vysoký. Polovina současných důchodců se svým důchodem vystačí, 1/3 s velkými obtížemi a pětina si musí hledat dodatečné příjmy.

3.6. Názory na reformu důchodového systému 85% obyvatel má určitou představu o hlavním důvodu možné budoucí důchodové krize (podle 2/5 jsou to příčiny v demografickém vývoji, podle další 1/4 jsou příčiny v nedostatku peněžních prostředků). Představu o tom, v čem by měla reforma spočívat, má 63% lidí. Lidé se především domnívají, že systém vyžaduje celkovou změnu financování a větší množství finančních prostředků a vytvoření jasných pravidel tak, aby byl systém přehledný a fungoval. Hlavní zásluhu na vyřešení důchodové krize má mít stát. Menší procento obyvatel potom spojuje důchodovou reformu s větší aktivitou samotného jedince. Názory OSVČ jsou v podstatě obdobné. Podle 2/3 populace by se měl důchod vyplácet více výkonově, to znamená podle množství prostředků, které do důchodového systému zaplatí (to vítají spíše lidé lépe informovaní, s vyšším dosaženým vzděláním, pracující v nemanuálních profesích a podnikatelé). 92% obyvatel se domnívá, že hlavním zdrojem důchodů by měl být základní důchod, menší podíl vlastních zdrojů by uvítali opět vyšší příjmové skupiny. Podle většiny populace by však tento systém měl být z části doplněn výkonovým způsobem. Většina populace tak nepodporuje omezení státního pilíře a přenesení odpovědnosti na jedince. Obdobně to platí i pro OSVČ, ale zde lze pozorovat pozitivnější snahu podílet se na svém důchodu více výkonově. Většina obyvatel se pak dále domnívá, že osoby, které vychovaly jedno nebo více dětí by měly být určitým způsobem zvýhodněny. 80% obyvatel i OSVČ nesouhlasí se zvyšováním důchodového věku. Devět z deseti potom považuje odchod do důchodu v 65 letech za nejvyšší možný. Jako přiměřenou výši starobního důchodu považují občané částku pohybující se kolem 10 000 Kč. U OSVČ je tato hranice asi o 20% vyšší. Návrh koncepce penzijní reformy v ČR

14

4. Návrh penzijního systému Na základě předchozích analýz se v této části budu snažit navrhnout variantu penzijního systému, která se mi jeví jako nejpřijatelnější. Myslím si však, že ideální návrh neexistuje, protože nový penzijní systém nelze navrhnout tak, aby byl pro všechny skupiny obyvatel v maximální míře přijatelný, to znamená, aby splňoval podmínky dostatečné solidárnosti a zároveň byl maximálně spravedlivý.

4.1. Nutnost změny stávajícího penzijního systému Z předchozích informací v kapitole 2 vyplynulo, že provést reformu penzijního systému je nutností. Otázkou však zůstává zda provést jen určité dílčí změny současného systému nebo přistoupit ke změnám razantnějšího charakteru. Určité změny parametrů stávajícího systému by například mohly spočívat v oddálení důchodového věku až na 75 let, to je však ze sociálního hlediska nepřípustné a také nereálné z praktických důvodů (efektivnost pracovníků v tak vysokém věku nebude příliš vysoká a šance být zaměstnán, popřípadě najít si zaměstnání také není příliš pravděpodobná). Další možností by mohlo být postupné zvyšování sociálních a daňových odvodů, což také není možné, protože sociální odvody v České republice jsou poměrně dost vysoké. Zvýšení počtu dětí v rodinách není také příliš reálné – nevidím zde žádný „donucovací“ prostředek (nebyl by ani příliš morální) a velké množství dětí by státní rozpočet v počátečních fázích příliš finančně zatížilo. Jako jedno z mála parametrických řešení se zdá být přenesení odpovědnosti jedince zabezpečit se částečně na svůj důchod z vlastních zdrojů. Z analýzy společnosti Factum Invenio však vyplývá, že lidé spíše spoléhají na zajištění důchodu ze strany státu. V důsledku daných demografických charakteristik by však budoucí nerovnováhu tohoto systému „kosmetické“ úpravy jen oddálily, nikoliv však úplně vyřešily. Demografický trend změny struktury obyvatelstva nezměníme, musíme proto nový systém nastavit tak, aby byl finančně stabilní v řádu několika generací dopředu. Je proto nutné zabývat se komplexní změnou penzijního systému a to zejména na straně výdajové, to znamená v oblasti výplaty důchodů. Bude tak třeba skloubit některé z výše uvedených parametrických změn do jednoho modelu a analyzovat je jako celek. Můj názor na současný penzijní systém je ten, že je až příliš solidární. Důchody vysokopříjmových skupin jsou rozdělovány nízkopříjmovým skupinám. Dochází tak k růstu solidárnosti na úkor zásluhovosti (spravedlnosti) jednotlivých skupin v systému, to může vést až


15

ke snaze vyhnout se povinnosti do tohoto systému přispívat. Je tedy nutné najít takovou úroveň mezigenerační a mezipříjmové solidarity, která umožní lidem v tomto systému podílet se na financování důchodu částečně z vlastních zdrojů a zvýšit tak vlastní zásluhovost. Další problém také vidím v malé motivaci účastnit se vlastního zajištění stáří. To souvisí již s dříve zmíněným faktem, že většina obyvatel spoléhá v případě výplaty důchodů na stát, i když má možnost určitou část svých peněžních prostředků odložit ve svůj budoucí prospěch. Myslím si, že to záleží ve značné míře na spotřebním chování českých domácností.

4.2. Návrh koncepce penzijní reformy Vzhledem k rozsahu změny penzijního systému a nutnosti poznat celou problematiku není v silách jednoho člověka nastavit a analyzovat jednotlivé parametry 10 tohoto systému tak, aby tento systém byl relativně stabilní a dané parametry nebylo potřeba měnit. Proto v následující části budou uvedeny návrhy a náhledy na danou problematiku, které vycházejí z obecně dostupných informací a z určitých odhadů, které bude nutné v návaznosti na detailnější analýzu daných parametrů specifikovat. Tyto návrhy vycházejí zejména z dlouhodobé projekce Českého statistického úřadu na období do roku 2050 a z provedeného výzkumu veřejného mínění výše uvedené společnosti Factum Invenio. Daný časový horizont je nutné brát jako projekci, to znamená ne jako predikci určitých ukazatelů, ale jako určitý časový trend nebo modelovou situaci. V úvahu také musíme vzít věkovou strukturu obyvatel, kterých se bude důchodová reforma týkat. Pokud se dnes mladý člověk stává součástí pracovního procesu (např. 20 let), bude součástí tohoto procesu odhadem 45 let a dalších 25 let bude v důchodovém věku, plyne z toho, že časový horizont by měl končit někdy okolo roku 2100. Je tedy také otázkou jakou relevanci dat poskytuje tento dlouhý časový horizont. Start penzijní reformy je předpokládán na 1.1.2008. V roce 2007 je nutné připravit zákony týkající se penzijní reformy a seznámit veřejnost s navrženými změnami. Konec reformy je předpokládán 31.3.2009 (to znamená časový interval 15 měsíců). Do 30.6.2009 je provedeno vyhodnocení procesu přechodu na nový penzijní systém formou výzkumu veřejného mínění. V tomto systému počítám s postupným prodlužováním odchodu do důchodu na 65 let věku, a to bez ohledu na pohlaví. Odchod do důchodu bude prodlužován každým rokem od startu

10

Zejména makro a mikroekonomický pohled


16

důchodové reformy o 2 měsíce u mužů i žen 11 (do roku 2020), dále pak 4 měsíce u zbývající skupiny žen tak, aby odchod do důchodu rostl rychlejším tempem. Muži tak dosáhnou tohoto věku v roce 2020, ženy pak podle počtu dětí v intervalu 2020-2032. Celková pojistná sazba důchodového pojištění se sníží na 25%, rozdíl 3% oproti současnému stavu bude určen jako zdroj na povinné financování případných invalidních důchodů. Tyto prostředky by měly směřovat do soukromé sféry jako samostatný produkt invalidního pojištění, u kterého v případě pojistné události (určitý stupeň invalidity) bude danou pojišťovnou vyplácena částka v podobě renty, a to do doby odchodu do starobního důchodu. Předpokladem je také vlastní participace na tomto produktu podle vlastního uvážení jednotlivých pojištěnců. Výhodu tohoto systému vidím v menší možnosti zneužití invalidního pojištění jako „výhodného“ zdroje příjmů a také možnosti zadržet část peněz v systému pojišťoven a tak tyto prostředky zhodnotit. Renta, kterou by takto invalidní osoba dostávala by byla díky zhodnocení vyšší. Důchodový systém potom bude doplněn o povinný fondový pilíř, který budou představovat penzijní spořitelny. Tyto subjekty budou fungovat jako součásti penzijních fondů nebo jednotlivých pojišťoven s přísně odděleným hospodařením. Licenci ke správě penzijních prostředků dostanou společnosti, které mají ve fungování na českém kapitálovém trhu tradici (nikoliv nové subjekty) s předepsanou výší základního kapitálu 150 mil. Kč. Do tohoto systému bude odcházet 1/2 důchodové sazby a zde se bude zhodnocovat podle předem stanovených kritérií. Druhá polovina bude odcházet do společného systému jako část zajišťující solidaritu tohoto systému. Z této části se pak bude vyplácet státní důchod, který bude odpovídat výši 20% průměrné mzdy, která se rovná průměrné mzdě předcházejícího období ve kterém má být důchod vyplacen. Výše tohoto státního důchodu tak bude odpovídat celkové výkonnosti české ekonomiky. V případě dřívějšího odchodu do důchodu bude pak státní důchod snížen vždy o jeden procentní bod za každých 6 měsíců dřívějšího odchodu do důchodu. Odchod do důchodu bude možný po 40 odpracovaných letech, nejdříve však v 65 letech věku po roce 2020. Povinnost odvádět část důchodového pojištění penzijní spořitelně bude povinná pro osoby, kterým bude v roce 2008 méně než 50 let (ročníky narození 1958 a mladší), osoby od 51 let do 55 let (1957 - 1953) budou mít možnost volby přechodu do nového systému nebo zůstat v systému starém – změna systému však nebude možná. U osob starších 56 let (1952 a starší) zůstane starý 11

Výchozí důchodový věk je brán věk 63 let u mužů a 63-59 let podle počtu dětí jako v kapitole 2


17

systém s parametrickými změnami. Těmto osobám bude vyplácen taktéž státní důchod ve výši 20% průměrné mzdy, k tomu bude náležet důchod orientovaný na výkonnost jednotlivého jedince, a to v podobě 20 nebo 25% průměrné mzdy vypočtené jako indexovaný průměr 20 posledních let. Výše 20% bude určena osobám s průměrným příjmem menšími než průměrná mzda v ekonomice, naopak 25% bude určeno osobám s nadprůměrnými příjmy, a to až do výše 4 násobku jejich průměrné mzdy. Tato část důchodu se bude valorizovat o vážený průměr růstu nominálních mezd a růstu cenové hladiny (s váhou 1 a 2 jednotky). S takto nastaveným systémem však bude snaha odcházet do důchodu co možná nejpozději, protože se tak bude zvyšovat pobíraný důchod podle starého systému a bude snaha překračovat průměrnou mzdu v ekonomice. Po 15 letech odvádění důchodového pojištění do státního pilíře, kdy veškerá populace odejde do důchodu podle starého systému a nebude již možno pobírat výkonnostní důchod z tohoto pilíře, tak začne tento systém tvořit úspory a postupně tak uhradí deficit vytvořený za předchozí období. V případě rodin s dětmi bude poměr vlastních odvodů a příspěvků do solidárního systému zvyšován ve prospěch vlastních odvodů vždy o 2 procentní body za každé vychovávané dítě až do výše 60% (maximální počet dětí je tedy 5). Odvody do solidárního systému se tak sníží na 40%. Co se týče odvodů za nezaměstnané osoby, bude stát platit za tyto osoby důchodové pojištění ve výši 12,5% minimální mzdy, aby tak byl zajištěn nárok na státní důchod. Tyto platby budou poskytovány v maximální výši 1 roku. Snaha nezaměstnaných tak bude tento stav co nejdříve opustit, aby byl zajištěn přísun peněz penzijní spořitelně. Penzijní spořitelny tak budou shromažďovat finanční prostředky jednotlivých plátců na jejich individuálních účtech (obdoba penzijních fondů – 3 druhy) a dále je zhodnocovat podle předem stanovených kritérií. Ty budou odpovídat době, která zbývá do odchodu do důchodu. U osob, kterým zbývá do odchodu do důchodu více než 15 let to bude dynamický fond, mezi 15 – 5 rokem vyvážený fond a méně než 5 let fond konzervativní. Při dosažení této doby se tak budou více rizikové fondy překlápět do méně rizikových tak, aby s přibližováním důchodového věku klesalo riziko kolísání tohoto fondu. Kritéria dynamického fondu jsou: 70% investice do akcií, 20% dluhopisy, 10% nástroje peněžního trhu. Výnosnost tohoto typu fondu však nesmí klesnout pod úroveň 60% ostatních


18

penzijních spořitelen. Pokud klesnou pod stanovenou mez je třeba zajistit přísnější dohled ze strany státu. U vyváženého fondu jsou pak kritéria: 40% investice do akcií, 30% dluhopisy a 30% nástroje peněžního trhu. Výnosnost tohoto fondu nesmí klesnout pod úroveň 75% výnosnosti ostatních penzijních spořitelen. Konzervativní typ fondu má pak kritéria: 40% dluhopisů a 60% nástrojů peněžního trhu. Výnosnost tohoto fondu nesmí klesnout pod úroveň 90% výnosnosti ostatních penzijních spořitelen. Přechody mezi penzijními spořitelnami jsou možné, nejdříve však po jednom roce od předchozí změny. Administrativní náklady přechodu klienta nese v plné výši nová penzijní spořitelna. Pokud počet klientů penzijní spořitelny klesne pod 30% průměru všech penzijních spořitelen, potom se peněžní prostředky této penzijní spořitelny převedou na jinou penzijní spořitelnu. Kontrola penzijních spořitelen spočívá v pravidelném čtvrtletním auditu, jednou za rok je pak audit proveden i jinou auditorskou společností. Jedenkrát za pět let musí být tato auditorská společnost změněna. Opakovaný audit je po této změně možný. Česká národní banka pak svým speciálním útvarem provádí kontrolu a dohled nad celým soukromým penzijním systémem. Vždy po ročním zúčtování daní vyhotoví zaměstnavatel nebo OSVČ penzijní evidenční list ve dvou vyhotoveních. Jeden odevzdá zaměstnanci (v případě OSVČ si ho ponechá) a druhý odevzdá na okresní správě sociálního zabezpečení. Ta ho předá útvaru České národní banky z důvodů kontroly výše sražených důchodových plateb a příchozích plateb na jeho individuální účet u penzijní spořitelny. V případě bankrotu penzijní spořitelny jsou peníze převedeny na novou penzijní spořitelnu, z objemu spravovaných aktiv nejsou odčerpány žádné peníze z důvodů odděleného hospodaření penzijní spořitelny od ostatních činností. Garance návratnosti finančních prostředků je tak velmi vysoká, to zvyšuje důvěryhodnost tohoto systému. Při odchodu do důchodu tyto penzijní spořitelny mohou vyplatit až 20% celkových prostředků individuálního účtu jednorázově, zbytek se bude dále zhodnocovat a z takto navyšovaných prostředků (zamezení znehodnocení peněz inflací) bude pak vyplácena doživotní renta s přihlédnutím k úmrtnostním tabulkám mužů a žen. V případě smrti účastníka jsou peněžní prostředky předmětem dědického řízení. Z tohoto důvodu tedy nebudou existovat vdovské


19

(vdovecké) důchody. Při přechodu na nový sytém tak budou tyto důchody vypláceny jen dočasně, a to ve výši 20% přiznaného důchodu. Posledním třetím pilířem, který je zcela dobrovolný, pak bude forma spoření do klasických penzijních fondů a prostřednictvím životního pojištění. Tento typ spoření stát nadále podporuje. Předpokládá se i s jinými formami zajištění (zejména investice). Chování subjektů v tomto třetím pilíři však nelze spolehlivě odhadovat.

4.3. Reforma sociální oblasti a trhu práce Na reformu penzijního systému se nemůžeme dívat jako na jeden izolovaný problém. Spolu s takto výraznými změnami musí být provedeny i úpravy v jiných než důchodových oblastech a to zejména v oblasti sociálních dávek a také pracovního trhu. V tomto případě se již bude jednat zejména o parametrické změny stávajících nastavení těchto systémů. Tento model jak již bylo uvedeno zvýhodňuje rodiny s dětmi. Tato skupina je často postižena nedostatkem peněžních prostředků a je tak zvýhodněna formou přesunu části prostředků na svůj individuální účet na úkor odvodů do solidárního systému. Na druhé straně je však třeba zajistit i bezproblémové začlenění osob před důchodovým věkem do pracovního procesu, a to zejména dostatečnou informovaností o volných pracovním místech. Jednou z možností je i podpora pracovních příležitostí ve formě snížené sazby daně z příjmů nejen pro samotné důchodce a pro osoby v předdůchodovém věku, ale také pro jejich zaměstnavatele. Samozřejmostí je i jejich začlenění do společnosti jako celku, tak aby pro ně stáří nebylo přítěží, ale normální životní etapou. Zvyšující se podíl samofinancování má tak pozitivní dopad na trh práce, a to v podobě intenzivnějšího hledaní zaměstnání v případě jeho ztráty, protože důchod jedince je z velké části závislý na jeho odvodech v průběhu produktivního života. Důležitou vidím také podporu státu mladým lidem, kteří se ještě neúčastní pracovního procesu v plné výši, ale pracovní trh je pro ně jen formou získání dodatečných příjmů (například v období studia). Tuto skupinu lidí je vhodné podporovat v oblasti daňových úlev (například do 50 000 ročně nebudou tyto příjmy zdaněny) a budou podléhat jen odvodům do penzijní spořitelny. Důležitý je právě návyk mladého člověka pracovat. V této oblasti je tak podpořen odvodem veškerých peněžních prostředků na vlastní individuální účet.


20

Předpokladem je také snížení sociálních podpor pro osoby, které se aktivně nezajímají o hledání práce a neúčastní se tak vlastních odvodů do penzijních spořitelen (využívají tak jen štědrého sociálního systému jako zajímavého příjmu).

4.4. Daňová reforma a dobrovolné zajištění vlastních důchodů Jako jednu z dalších oblastí, kterou je nutné alespoň částečně upravit je oblast daňová a také systém současného dobrovolného zajištění se na stáří – zejména pak v oblasti penzijního připojištění a životního pojištění. Nesouhlasím se stanovováním různých minimálních základů daně a minimálních vyměřovacích základů na zdravotní a sociální pojištění. Tento systém motivuje OSVČ k zatajování příjmů nebo nadhodnocování výdajů tak, aby tento odvod (ať se jedná o daň nebo sociální a zdravotní pojištění) byl co nejnižší. V této oblastí se jeví jako zajímavým prostředkem k zprůhlednění tohoto systému různé výdajové paušály. To zvyšuje pravděpodobnost menšího vyhýbání se odvodové povinnosti a roste tak vliv vlastního samofinancování důchodů, což lze hodnotit pozitivně. V oblasti spoření a investování bych tak viděl jako zajímavou podporu zrušení daně z kapitálového majetku, případně možnost zrušení daně dědické pro účely dědictví fondového systému financování. Systém příspěvků od státu v případě penzijního připojištění, dále pak daňových úlev u penzijního připojištění a životního pojištění je správným krokem k tomu podpořit financování důchodů z vlastních zdrojů. Zajímavou vlastností penzijního připojištění jsou možné převody mezi penzijními fondy. Zákon o daních z příjmů pak teoreticky umožňuje takto přesouvat peněžní prostředky i mezi pojišťovnami v případě uzavření nevýhodné životní smlouvy, u které byly uplatňovány daňové úlevy. V tomto případě je nutné takto uplatněné daňové úlevy opětně zdanit. Zde bych viděl možnost státu v jednání s jednotlivými pojišťovnami o zavedení této možnosti. Možnost přesunutí finančních prostředků mezi nevýhodnými formami spoření tak může podpořit chuť podílet se na financování svého důchodu i ve formě třetího pilíře. Případné nedostatky v navrhovaném penzijním systému bude třeba financovat z dodatečných daňových příjmů. Navrhuji proto tvorbu rezervy na neočekávané odchylky systému od plánu ve výši 1% z vybraných daní za každý kalendářní rok od startu penzijní reformy.


21

4.5. Úlohy jednotlivých subjektů v novém sytému Hlavním úkolem státu při přípravě a také samotném procesu změny penzijního systému je informovat veřejnost o chystaných změnách, průběhu změn a následném vyhodnocení celého procesu změny penzijního systému. Podílí se na financování informačního zajištění této změny. Stát se podílí na tvorbě parametrů nového penzijního systému a na tvorbě zákonů upravujících celou tuto oblast. Nad celým systémem provádí kontrolu a dohled prostřednictvím speciálního útvaru České národní banky. Je garantem výplaty peněžních prostředků penzijní spořitelnou. Měl by se také stát garantem výplaty peněžních prostředků z penzijního připojištění. Vyplácí také státní důchod, zabývá se dalším přerozdělením finančních prostředků ve prospěch rodin s dětmi a kontroluje možné zneužívání těchto prostředků. Podporuje aktivní politiku zaměstnanosti. Penzijní spořitelny mají za úkol zhodnocovat celý systém individuálních účtů podle předem stanovených kritérií. Umožňují přechod mezi jednotlivými penzijními spořitelnami a pružně tak reagovat na případné kolísání výnosnosti. Spolupodílí se na financování změny penzijního systému. Ostatní subjekty, zejména pak pojišťovny a penzijní fondy, podporují využívání třetího pilíře jako dodatečného důchodu. Podporují také informovanost o této oblasti. Invalidní pojišťovny pak zabezpečují chod systému a vyplácení invalidních důchodů. Občané se aktivně zajímají o možnosti zajistit si část svých peněžních prostředků z třetího pilíře. Hledají nová zaměstnání, tak aby nebyly evidovaní jako nezaměstnaní déle než jeden rok a podíleli se tak na financováni svých důchodů. Zajímají se také o chod penzijních spořitelen a zhodnocování jejich individuálních účtů.


22

5. Závěr Doufám, že tato práce bude alespoň částečně cenným podkladem a zdrojem nových nápadů od studenta, který tak má možnost vyjádřit svůj názor na danou problematiku a ukázat tak pohled na celý systém očima budoucího účastníka této penzijní reformy. Nemyslím si, že tato práce je ve všech směrech dokonalá a podává vyčerpávající analýzu informací, je to však určitý první náhled na danou problematiku, který bude nutné v určitých směrech nepochybně korigovat a přispět tak k lepšímu a detailnějšímu nastavení celého penzijního systému. Některé kroky týkající se reformy penzijního systému budou pravděpodobně pro určité skupiny obyvatelstva nepopulární, musíme si však uvědomit, že je to krok nezbytně nutný pro další stabilitu penzijního systému a také systému veřejných financí a trhu práce. Dochází také ke zvýšení efektivnosti celého systému. Samotná penzijní reforma musí být výsledkem dohody všech politických stran, jen tak bude zajištěna jeho stabilita v podobě neuskutečňování zásadních změn z důvodů jiného přístupu k problematice důchodů jednotlivých parlamentních stran v následujících desetiletích fungování tohoto penzijního systému. V případě průběžného systému financování je výše důchodu závislá na demografickém vývoji, zejména pak na růstu doby dožití a změně věkové struktury obyvatelstva, což považuji za hlavní nevýhodu tohoto systému financování a přikláním se tak k financování fondovému. Mezi výhody tohoto typu financování pak řadím růst spravedlnosti vzhledem k poklesu mezigenerační a sociální solidarity. Solidarita je zachována v případě vyšších příjmových skupin, jejíchž důchod odváděný jako solidární část je přerozdělen ve prospěch státního důchodu a také jako možnost dorovnání důchodů sociálně slabším osobám ve formě různých příspěvků. Dědičnost finančních prostředků je také zajímavou výhodou, protože představuje určitou formu mezigenerační solidarity v rámci jedné rodiny. Tento systém však nelze brát jako konečný, tato forma financování musí předpokládat možnost dodatečných změn tohoto systému. Náklady spojené se změnou penzijního systému ponese jak stát (náklady na informační zajištění průběhu změny tohoto systému), tak penzijní spořitelny (náklady spojené s registrací občanů).


23

Celkovým doporučením na závěr je tak přenést odpovědnost z větší části na jedince (2. pilíř), podpořit spoření do 3. pilíře v podobě státních příspěvků a daňových úlev (na tomto vysvětlit výhody tohoto systému). Dále pak dostatečně informovat jednotlivé sociální skupiny o možnostech trhu práce, informacích o penzijních spořitelnách a také o fungováni systému penzijního připojištění a životního pojištění a přispět tak k většímu zapojení jedince do rozhodování o svém vlastním důchodu. Stát musí být garantem stability celého systému vzhledem k jeho pravomocem kontrolovat jak penzijní spořitelny, tak penzijní fondy a také pojišťovny a stanovovat pravidla celého systému. Celkový systém oblasti penzijního financování tak musí být dostatečně průhledný, důvěryhodný a spolehlivý.


24

6. Podklady k analýze informací Ministerstvo práce a sociálních věcí – http://www.mpsv.cz – teoretické podklady o důchodovém pojištění a podklady na základě výzkumu společnosti Factum Invenio, která provedla výzkum veřejného mínění o českém důchodovém systému Česká správa sociálního zabezpečení – http://cssz.cz – sazby důchodového pojištění Český statistický úřad – http://www.czso.cz – sekce lidé a společnost – obyvatelstvo (demografie) Ministerstvo financí České republiky – http://www.mfcr.cz – informace o státním rozpočtu za rok 2006 a 2005


25

V ČR. Vypracoval: Bc. Martin SVOBODA, březen 07. VŠ: Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta financí a účetnictví

Recommend Documents