Publikováno na Inflow.cz (http://www.inflow.cz/v-celostatni-studentska-konference-casp-os)
V. celostátní studentská konference ČASP, o.s. 6. 5. 2008 Filkuková Anna
Zpráva z V. celostátní studentské konference pořádané Českou asociací studentů psychologie přibližuje problematiku srovnání fyziologického a humanistického úhlu pohledu na psychoterapii a psychologii. Pořadatel: Česká asociace studentů psychologie, občanské sdružení Datum a čas: 26. - 27.4.2008 Místo: Filozofická fakulta, Brno (Arna Nováka , 602 00) Téma: Neurony a/nebo duše - srovnání fyziologického a humanistického úhlu pohledu na psychoterapii a psychologii obecně. Garanti projektu: PhDr. Petr Kulišťák, CSc. prof. PhDr. Mojmír Svoboda, CSc. Psychologický ústav Filozofické fakulty MU Součásti konference: prezentace posterů na téma NDE (near - death experience), návrhy a informace o podpoře sociálně slabších, činnosti občanských sdružení reklamní materiály hlasování do výkonného výboru ČASP, o. s. Zdroje: www.caspos.cz Program 26. 4. 2008: 1. Zahájení konference 2. Agrese v masmédiích 3. Perspektivy a orientace nové psychologie v psychoterapii a v poradenství 4. Neuroplasticita lidského mozku - dynamický a celoživotní proces 5. Obraz člověka v existenciálnej analýze
6. Súčasný stav a perspektíva humanistickej psychologie a psychoterapie 7. Traumatický stres a jeho psychologické a neurobiologické důsledky 8. Gestalt psychoterapie a neurovědy
1. Zahájení konference Konference byla zahájena za účasti z řad českých i slovenských studentů, univerzitních profesorů, klinických psychologů a doktorů působících jak na státních, tak i soukromých klinikách. V úvodu byla shrnuta jména organizační složky konference a dále sponzoři. Poté byl k oficiálnímu zahájení vyzván pan prof. PhDr. Mojmír Svoboda, CSc. (psychologický ústav Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně). Po uvítání volně navázal na aktuální téma „Agrese v masmédiích", jež si zvolil jako součást svého zahájení, a které vychází ze současného průzkumu veřejnoprávní TV, který se konal za podpory Ministerstva kultury ČR.
2. Agrese v masmédiích prof. PhDr. Mojmír Svoboda, CSc. - psychologický ústav Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně Téma bylo uvedeno spíše jako statistická zpráva o současné míře agrese dětských pořadů ve veřejnoprávní TV. Účel: průzkum veřejnoprávní TV za účelem zjištění míry a typů agrese vdětských pořadech Cíl průzkumu: pořady pro děti předškolního, školního věku a zčásti dospívajícího Průběh: pořady byly sledovány několika skupinami studentů po 14 dní vkuse, celkem 3508 min čistého času sledování. Pořady pro děti: 1. hrané 2. animované 3. soutěžní Typy vyskytující se agrese: Brachiální/verbální, Hostinní/obranná/užitková Motivy agrese: osobnostní, politicko-rasový, sexuální, psychický, jiný Statistické porovnání agrese podle:
věku, typu filmu, země Rozdíly mezi dětskou a dospělou agresí v TV: vdospělých filmech větší míra agrese paradoxem je, že vysoká míra agrese se vyskytuje vpořadech pro nejmenší oproti pořadům pro děti školního věku Rozdíly využití agrese: Tom a Jerry => návod kasociálnímu chování; Pohádky => použité násilí je následně potrestáno Stát je povinen chránit občany před násilím. Václav Havel Doporučená regulace násilí a agrese v TV: možnosti členů rady a jejich pravomoc schvalování pořadů TV programy - označení stupně násilí od 1 -5 Bezpečnostní tlačítko na TV (velice spekulativní)
3. Perspektivy a orientace nové psychologie v psychoterapii a v poradenství Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc. - psychologický ústav Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně, Výzkumné centrum vývoje osobnosti a etnicity Po skončení statistického rozboru pana prof. Svobody byl následně přizván ke slovu pan profesor Smékal, jehož téma shrnovalo přístupy v psychologii současnosti. Přednáška zobrazuje zejména současný stav a nároky společnosti na psychologii a psychoterapii. Dále uvádí definice současné psychologie a jejího odvětví, přináší schematické rozdělení podle zaměření. Toto téma bylo rozděleno do šesti základních okruhů, které byly následně podrobněji rozebírány. 1. Duch doby a výzvy psychologii 2. Připravenost psychologie na tuto dobu 3. Školy psychologie 4. Východiska směřující k integraci, Duše, In-formační teorie duše 5. Filozofická a metodologická východiska 6. Cíle psychoterapie a poradenství jako pomáhajících profesí, smysl jako cíl života? 1. Duch doby a výzvy psychologii Analýze byly podrobeny aktuální motivy a výzvy psychologii, se kterými se současná společnost potýká: workoholismus - vsoučasnosti jako jedna zneustále rostoucích problematik, nezaměstnanost - poukázáno na nedostatek hodnotných volno-časových prostředků potřeba motivace - rozebírána míra a úroveň nutkání člověka zanechat po sobě stopu Konzumismus - lidstvo se stále více stává konzumním, nežli vnitřně produktivním, má
tendence trávit čas na nákupech, hypermarkety ad. stresoholismus - obvykle související sprací, nedostatkem financ, dluhy spotřební závislost - alkohol, drogy rizikové chování - šikana deprese, obecná nervozita, úzkostlivost volba povolání - řada lidí volí jiné povolání, než mají vzdělání informační smog: chybí přirozená lidská obrana proti dezinformaci (např. co je vTV musí být nutně pravda) 2. Připravenost psychologie Pan prof. Smékal v tomto okruhu kriticky shrnul a zobecnil současný přístup psychologie k aktuálním výzvám, který označil jako neucelený, definoval základní kritické body: Vědění je příliš rozkouskováno, podrobuje kritice fragmentarizaci vědění (ztráta souvislosti). Mnoho psychologií se vsoučasnosti dívá na totéž odlišně. Psychoterapie vs. Poradenství jsou na rozcestí vklíčových oblastech 3. Školy psychologie Zobrazuje aktuální směry psychologie: behaviorismus, psychoanalýza - hlubinné směry (více populární je Jung) humanistická, kognitivní (Gestalt, kybernetika) transpersonální konkrétní (původem zRuska) kvalitativní alternativní 4. Východiska směřující k integraci: V tomto okruhu byl nastíněn náhled na momentální využití psychologie. Hlavním tématem se stali současní odborníci využívající různé akční/kognitivní styly, které mají určitý vliv při objasňování postupů v psychologii. Dále zde byla řešena otázka tohoto vlivu na způsob uvažování a z jakých východisek může odborník vycházet: - přírodovědná a humanistická - neurofyziologie - objasnění na teorii informace - sociální kulturní antropologie, lidoznalecká psychologie... 5. Filozofická a metodologická východiska V tomto tématu bylo hlouběji rozebíráno napětí mezi kvalitativní a kvantitativní metodologií, která přináší dva základní typy orientace: přírodovědecká orientace: přírodovědec zná jen tělo a jeho vlastnosti, vše co je mimo něj nazývá transcendentální, a to považuje za pomatení lidské mysli (Warchow), sociokulturní orientace: archetypy - šamanské tradice
Duše Dodnes řeší psychologie otázku pojetí duše, přednášející se přiklání k obecnému názoru, že mozek a duše jsou jedno, ale nikoliv to samé. Jedná se o dva propojené subjekty. Zabývá se definicí mozku, který je podle něj orgán, nástroj duše. Stojí zde proti sobě dvě východiska: vnitřní život (vědomí) a vnější život (předmětové činnosti, které se skrze mozek projevují). Poté se zabýval pojetím samotného těla a duše - dvě odlišné skutečnosti, které spolu buď komunikují, nebo válčí; mezi tato pojetí zahrnuje i možný postoj toho, že tělo je vlastně žalářem duše (příklon k východnímu náboženství). In-formační teorie duše Závěrem k tématu je nakonec zobecněn fakt, že duše je vlastně informačním systémem živé bytosti, jejíž funkcí je přijímat (zevnitř, zvenku), zpracovávat, využívat informace, na základě kterých organizujeme vnitřní život a řídíme tak své jednání. 6. Cíle psychoterapie a poradenství jako pomáhajících profesí Jako hlavní cíl by si psychologie měla v současnosti klást tyto cíle: obnova celistvosti osobnosti, schopnost nést důsledky za svá rozhodnutí obecně přináší dva hlavní směry vpřístupu řešení životního cíle. klasický a duchovní směr: klasický směr: znamená snahu dostat od života to, po čem toužíme = blaho, pohodlí, kvalita života (zejména materiální) duchovní směr: se stává symbolem sebekázně a sebeomezení, i např. za cenu harmonie spřírodou. Směr je zaměřený na duchovní růst Přednáška byla zakončena otázkou „smysl jako cíl života?", vybranými odpověďmi několika slavných osobností a poté krátkým shrnutím typů psychoterapií a poradenských systémů. Smysl jako cíl života? Adler - smysl života je jen dobrá fikce Asmin - život nemá smysl - vše se cyklicky opakuje, snaha osvobodit se a naučit se s tím žít Rozdělení psychoterapií a poradenských systémů vážné, veselé (Gestalt), zaměřené na tělo, na duši, mezilidské vztahy, sociální interakce...
4. Neuroplasticita lidského mozku - dynamický a celoživotní proces Mgr. Miroslava Benešová - Psychiatrická léčebna Bohnice, o. s. Baobab, o. s. Green doors Oproti celkovému shrnutí a definice současné psychologie prof. Smékala, přichází Mgr. Miroslava Benešová s rozborem a příkladem využití neuroplasticity mozku. Zabývá se jak vysvětlením pojmu neuroplasticity a mírou využití v současné době, tak i způsobem léčby, kde mj. ukázala praktické příklady. Nejprve byli posluchači seznámeni se samotným pojmem a jeho dělením, poté jejím
průběhem a procesy. Vedle toho byl nastíněn vývoj mozku a tím i změny efektivity neuroplasticity v dětství a v dospělosti. Neuroplasticita (NP) - vymezení pojmu Jedná se celoživotní schopnost nervové soustavy, plasticita CNS, kdy i dospělý nervový systém je neustále se proměňujícím dynamickým systémem, ve kterém dochází k plastickým změnám jak na „mikro" úrovni iontových kanálů a synapsí tak na „makro" úrovni rozsáhlých neuronálních populací. Tyto změny jsou definovány úrovňově buď jako synaptické anebo neuronální. Jedná se o schopnost adaptace na změny, tato adaptace nese název „neuroplastický proces" Typy plasticity: - evoluční, reaktivní, adaptační, reaktivní Vývoj mozku a nervové soustavy Posluchači byli seznámeni s vývojem CNS, který probíhá v rámci celého života, nejintenzivněji však v dětství. Tento vývoj přináší i možnost porovnání velikosti dětského mozku a dospělého (4x větší) Nejrozsáhlejší vývoj je zaznamenán zejména během prvního roku života, na jeho konci je počet synapsí 2x vyšší než na začátku. Plasticita v dospělosti Klíčovou roli zřejmě hraje stimulující prostředí, míra mentální aktivity a celoživotní schopnost měnit korové uspořádání, což přináší shrnutí, že růst, adaptace a reparace jsou jednotný celoživotní mechanismus. Plastické změny po ztrátě zdroje smyslových informací se řeší propojením smyslů - např. zvuk aktivuje vizuální kortex. Procesy neuroplasticity: 1. axonální - růst nových/prodlužování nastávajících axonů 2. dendritický - další reakce na neuronovou ztrátu 3. zesílení synaptických spojů - učení = zrychlení/automatizace procesů 4. synaptogenese - role genetických faktorů, závislost na získávání nových zkušeností Průběh neuroplasticity: Definovány dva základní přístupy: 1. neurogeneze - strategie mozku, celoživotní proces/sebeúzdrava, nové možnosti terapie 2. kmenové buňky - nový příslib pro léčbu, terapie kmenových buněk, mozková kůra různé vrstvy obsahují jiný typ neuronu Průběh neuroplasticity je ovlivněna mnoha faktory, mezi základní lze zařadit následující: nervovými růstovými faktory prostředím, mělo by být podnětně bohaté, protože zkušenost a prostředí mají na funkci a strukturu CNS klíčový vliv, neobvyklá činnost aktivuje nová spojení trénink kognitivních funkcí/rehabilitace/cvičení na vizuální paměť - zde byly uvedeny obrázkové praktické příklady
mentální mapy Přednáška byla zakončena schématem zobrazovacích metod neuroplasticity, které např. zahrnují CT vyšetření strukturálních mozkových změn. Rychlý technologický vývoj přináší velké pokroky v této oblasti, neuroplasticita je efektivní např. při léčbě deprese, avšak otevírá se nám etická otázka tohoto postupu (ztráta soukromí jedince).
5. Obraz člověka v existenciálnej analýze PhDr. Petra Scheberová, - soukromý klinický psycholog, absolventka psychoterapeutického výcviku v existenciální analýze a logoterapii, do roku 2007 působila na Katedře psychologie a patopsychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Téma bylo započato záběrem z humanistické psychologie, příklady jednotlivých pacientů, které spojuje pocit nesvobody. Ještě než došlo k prvotnímu rozboru toho, co existenciální analýza znamená a jaký je její účel, byla nastíněna základní výchozí osnova, skladající se z pěti bodů: 1. Východiska, vývoj v existenciální analýze (dále EA) 2. Pohled EA na člověka 3. Teorie základních osobnostních motivací (dále ZOM), jednotlivé úrovně 4. Smysl a hodnoty 5. Příklady psychických poruch na jednotlivých ZOM 1. Východiska, vývoj v existenciální analýze: Jako počátek vzniku EA je uvedena logoterapie, která má předcházet jejímu rozvoji. Jak již bylo zmíněno, stojí za ní Viktor E. Frankl, který řeší zejména podmínky naplnění existence („Co dělá člověka člověkem? Co mu umožňuje prožít naplněný život?"), na něj navazuje E. Lukasová s tvrzením, že život v sobě vždy nese možnost smysluplného naplnění. Hlavním cílem pro terapii skrze existenciální analýzu jsou považování uzdravení lidé ve stavu existenciální nouze. Hlavním pojmem terapie je život (žít ho s vnitřním souhlasem ke svému bytí a chování) a jeho pojetí, které by mělo být emočně-motivační, důležité je zaměření na vnímání sebe sama. Základní pojetí existenciální analýzy se v životě vztahuje k „Já to chci, NE musím" 2. Pohled na člověka v EA: Uvedeny 3 základní aspekty, které na sebe vzájemně působí (byly doplněny názorným obrazcem, který zobrazoval vzájemnou interakci). 1. tělesný 2. duševní 3. duchovní - duchovní je nezávislá na tělesné a duševní a jedná se o pouze lidskou vlastnost Nezralý člověk podle EA sleduje příjemné, ale nikoliv smysluplné, kdežto zralá osobnost volí co je dobře i na úkor příjemného, zodpovědný a svobodný postoj. Cílem EA je dopomoci nezralému člověku ke zralosti. V. E. Frankl: „Člověk je ten, komu život klade otázky", život je tedy dialog člověka se světem. V EA duševní porucha znamená neschopnost člověka dialogu se světem.
3. Teorie základních osobnostních motivací (ZOM), její úrovně: Uvedení hierarchického uspořádání podle úrovní potřeb osobnostní motivace: 1. potřeba možnosti tu být, autenticky žít, hledat smysl 2. přišli jsme do světa, který je daný - přijetí danosti, reality bytí a podmínek 3. potřeba něčeho, o co se mohu opřít 4. vyrovnání se seskutečností Čtvero základních existenčních otázek a jejich naplnění: 1. „Jistota vlastní existence" základem jistoty jsou odvaha, pokoj a důvěra, vpřípadě ohrožení jistot máme pocity ohrožení, zažíváme stres, nepokoj... 2. „Jaké to pro mě je, že jsem" - chci být hodnotou, když jsme naladění po život, naplňuje nás citová blízkost, radost, energie, vitalita, teplo.... V případě odklonění se od života prožíváme utrpení, sklíčenost, vyčerpání, temno... 3. „Jak si sám sebe cením?" Vědomí své jedinečnosti, hodnoty apod., dokázat vážit si sám sebe, vědomí toho co jsem JÁ a co OKOLÍ - těžké unést tuto skutečnost, avšak dostáváme se díky ní ke svobodnému a autentickému životu 4. „Nalezení a naplnění smyslu v životě" Co se má stát, když tu jsem? Důvod žití není vázán jen k člověku, ale i k situacím kolem něj. Situace: dobré smysluplné žití vychází z volby určitých situací, které toto žití realizují. Při nerealizování smyslu cítíme prázdnotu, zoufalství apod. 4. Smysl a hodnoty: Existenciální analýza klade důraz na hodnoty, hodnota je považována za ten důvod, proč dávám přednost určitému jednání. Dělí se do tří základních kategorií: 1. Zážitkové hodnoty - vychází ze životní zkušenosti 2. Tvořivé hodnoty - vztahují se ke kreativitě, k tomu co vytvářím 3. Postojové hodnoty - v případě, že nemám ani zážitkové a tvořivé mohu zaujmout alespoň nějaký postoj (např. holocaust - lidé šli na smrt, někteří plakali, někteří byli potichu, jiní zpívali, každý z nich zaujímal alespoň určitý postoj) 5. Příklady psychických poruch na jednotlivých ZOM: 1. úzkostné stavy, psychózy 2. duševní, depresivní onemocnění, burn-out syndrom (syndrom vyhoření) 3. poruchy osobnosti (smím být takový, jaký jsem?) 4. postrádání smyslu, prázdnota Po ukončení přednášky Mgr. Petry Scheberové byla vyhlášena přestávka na oběd, před kterým následovala prezentace kandidátů do výkonného výboru ČASP, o. s.
6. Súčasný stav a perspektíva humanistickej psychologie a psychoterapie Prof. Dr. PhDr. Michaella Buck, CSc. - profesorka psychologie na Intercolege na Cypru. Vede tréninkové psychoterapeutické programy a workshopy pro psychology v několika evropských zemích a v USA. je členkou Slovenské komory psychologů, Americké psychologické asociace, Evropské asociace poradců a Mezinárodní asociace
poradenských psychologů. Odpolední pokračování konference zahájila profesorka působící úspěšně na mezinárodním poli v oblasti psychologie a psychoterapie. Věnuje se problematice současné psychologie a také citlivé oblasti, kde proti sobě stojí psychoterapie a poradenství. Aktuální téma je rozebíráno zejména ve vztahu k rozdílům mezi těmito dvěma obory. Poté se věnuje vztahu mezi klientem a terapeutem, vymezuje základní osnovu, jaký má terapeut být. Vedle toho poukazuje vliv vývoje technologie na přístup klientů k psychoterapii a řeší otázku budoucnosti. Přednášku lze rozdělit do pěti základních okruhů: 1. Současnost 2. Psychoterapie x poradenství 3. Vztah mezi terapeutem a klientem 4. Věk technologie 5. Budoucnost 1. Současnost Paní profesorka zobecňuje náhled na současnou společnost v několika bodech a to zejména následky současného vývoje v oblasti technologie. 1. Současnost zaznamenává rychlý vývoj technologií, který však neřeší lidské problémy, hodnoty, filozofické otázky ustupují do pozadí - vztahy, zázemí, potřeby... 2. Vzniká humanistická krize - kontrast mezi vzdělaností, technologickou úrovní a naplnění citových potřeb (např. láska) 3. Pokládá otázku, jakou úlohu hraje způsob vzdělávání ve věku technologie? 4. Poukazuje na další následek technologického vývoje - odklon od pohledu na člověka jako na lidskou bytost a jeho hodnoty. 5. vzájemné porozumění, respekt, autenticita, otevřenost, transparentnost 2. Psychoterapie X poradenství Tento okruh byl započat třemi otázkami: 1. „Mohou se lidé měnit?" 2. „Mohou jim při změně pomáhat jiní lidé?" 3. „Jsou některé formy změny efektivnější jako jiné?" Poté uvedla citaci věty „Poznej sebe sama", která zazněla 3000 př. N. l. v Delfské věštírně a kriticky poukazuje na velmi malý posun od té doby. V psychologii se intenzivněji obsahem této věty zabývají až psychoanalytici, zaměření na introspekci, ale také rozjímání o minulosti, což lze považovat za chybný přístup k léčbě. Dále se přednášející zaměřuje na problematiku vymezení rozdílů mezi psychoterapií a psychologií, kde je hranice velmi úzká a s nadsázkou dodává, že hlavní definice spočívá v tom, že k psychoterapii patří „bílé pláště" zatímco k poradenství „sportovní sako". Upozorňuje na to, že nejsou pevně stanoveny rozdíly, je zde kladena otázka pravomocí, specializace ad. Obecně psychoterapeut je považován za profesionálního poradce, konzervativnějšího. 3. Vztah mezi terapeutem a klientem Vztah mezi terapeutem a klientem je považován za jádro terapeutického úsilí, vymezuje tři zákl.
kategorie: 1. Důležitý 2. Nevyhnutelný 3. Postačující 4. Věk technologie V tomto tématu je nazíráno na psychoterapii pod vzrůstajícím vlivem medrních pomůcek a technologií. Psychoterapie se čím dál více „technologizuje", terapeuti se stávají technickými experty, kteří vybírají hned z několika možností a nástrojů vč. způsobu léčby. Podléhají tréninku a ověřování zručnosti, úspěšnost léčby vychází i ze závislosti/nezávislosti klienta na terapeutovi. Při práci by měl terapeut: zůstat sám sebou nestát se technikem spraktikami - kladen důraz na lidskost a integritu více poslouchat, než pokládat otázky empatie: dají se naučit, předpoklady -> dobré vzdělání, dlouhá praxe, schopnost nedívat se na člověka jako na objekt Intervence: kognice x emoce Psychoterapeut -> není tím, za co by ho klient chtěl mít, jak by si ho přál; nepřikyvuje pouze hlavou, ale i kroutí; vnímání přítomnost - důležitá je maximální koncentrace psychoterapeuta („nelétat myšlenkami" při poslechu klienta, duchapřítomnost) 5. Budoucnost V otázce budoucnosti bylo poukázáno na možnou vzrůstající komercializaci oblasti psychologie, kdy lidé očekávají rychlé výsledky psychoterapie, přitom se v tomto ohledu jedná o dlouhodobé vzdělávání, nikoliv rychlokurz.
7. Traumatický stres a jeho psychologické a neurobiologické důsledky RNDr. Petr Bob, PhD. - externí výuka psychologie v oboru arteterapie na Pedagogické fakult?. Opětovný odklon od obecnějšího náhledu na psychoterapii a psychologii vůbec, přináší doktor Bob, který se zaměřuje zejména na praktické příklady obrázky reflektující různé jevy působící na mozek. Jeho prezentaci lze shrnout do těchto okruhů: 1. Působení duševních jevů na mozek 2. Mnohoznačná realita - praktické příklady jejího působení 3. Tematicky apercepční test -> preference určitého výkladu skutečnosti/apercepce = vnímání, při které si člověk uvědomuje a srovnává rozdíly mezi vnitřními a vnějšími podněty 4. Informace - ty které jsou méně důležité, se dostávají mimo dosah našeho vědomí 5. Funkce podprahové reklamy - praktické příklady 6. Chování mozku - průběh reakce na podnět, pozorování mozkových vln, diagnózy psychických poruch, funkce vodivosti kůže, praktické příklady
7. Traumatický stres - disociace = narušené vědomí, zmenšení objemu corpus callosum, špatní interakce mezi hemisférami, poruchy inhibičních funkcí emoční regulace, somatické, senzorické, behaviorální symptomy 8. Vztah mezi disociací a epileptifomními změnami - může být zprostředkován neuronálním chaosem. 9. Studie disociace, kognitivní konflikt 10. Zkoumání maniodepresivity - porovnání funkce mozku zdravého jedince a klienta 11. Nestabilita/Senzitivita chaotických procesů -> významná úloha v nestabilitě psychických stavů -> náhlé prudké změny, afekty, které vychází z nepatrných příčin 12. psychologické a fyziologické znaky jsou svázány Dále předvedeno schéma vzniku traumatického stresu, který je započat konfliktem: buď interpsychický x kognitivní následuje vyvolání tělesné reakce při pocitu neřešitelnosti dochází k disociaci disociaci vzbuzuje událost ve vědomí reagujícím na traumatický stres dochází k aktivaci autonomní sítě a stresové reakce vpřípadě narůstání započaty epileptické aktivity vtempero-limbických strukturách Neurodegenerace Konsolidace paměti předpokládá vznik traumatické paměti. Vlivem stresu dochází ke snížené expresi (výraznost) neurotropních (podporující činnost nervového systému, tendence a schopnost přednostně se vázat na nervový systém) faktorů, což předchází vzniku neurodegenerace.
8. Gestalt psychoterapie a neurovědy Prim. MUDr. Juraj Rektor - vede soukromé psychiatricko-psychologické zařízení - Psychosociální centrum. Věnuje se trenérské činnosti v DIALOGu - českém institutu pro výcvik v gestalt psychoterapii. Na závěr se představil se svou prezentací na téma Gestalt psychoterapie a neurovědy Prim. MUDr. Juraj Rektor. Prezentace se z většiny zabývala praktickými příklady a schématy vycházejícími z práce s klienty a dlouholeté zkušenosti. Ve své prezentaci objasňuje zejména léčebné postupy gestalt psychoterapie. Opět pro přehlednost byla přednáška rozdělena do dalších okruhů, které byly podrobněji rozebírány: 1. Gestalt psychoterapie - zdroje, integrace 2. Organismická self-regulace 3. Psychoterapie a medicína 4. Prožitek, paměť a neuronální síť 5. Prožitková schémata 6. Neurovědy - učení a paměť 7. Realizace potřeb ve vztahu s prostředím 8. Cíl psychoterapie/terapie
1. Gestalt psychoterapie (GPT) - zdroje a integrace: Zobrazeno schéma historie GPT, pro kterou je základním východiskem psychoanalýza, je však poukázáno na otevřenost vůči jiným konceptům. 2. Organismická self-regulace: Základem jsou procesy zajišťující přežití, stabilitu a růst organismu (zachování jedince a druhu, vývojové a sociální potřeby). Vše se vztahuje k naplňování potřeb a zájmů organismů v kontaktu s prostředím. 3. Psychoterapie a medicína: Za nezbytné považuje hledání společného jazyka a definuje dvojí pohled na psychoterapii, 1. jako účinná součást léčby, postoj se mění vzhledem k poznatkům z neurovědy, vliv na funkci a strukturu mozku 2. filozoficko-psychologické kategorie, které se medicínskými pojmy těžko vyjadřují 4. Prožitek, paměť a neuronální síť Uvedena definice mozku = síť, propojení různých částí. Zkušenost je vždy složená percepce + paměť (propojení smyslů a zkušeností s pamětí) = vnímání, emoce, kognice a chování jsou neoddělitelné. 5. Prožitková schémata Okruh opět zaměřený zejména na praktické příklady, jsou zde tři východiska: 1. bezprostřední percepce trvá jen zlomky sekund 2. asociace paměťových elementů 3. percepční/vybavující představy 6. Neurovědy - učení a paměť: Rané učení: Má vliv na to, jak se mozek utváří, vč. jeho struktury. Neurony nejsou definitivně propojeny, dochází k transkripci do mozkových struktur, arborizace (větvení), pruning. Rané učení se úzce souvisí s uspokojováním potřeb, součástí raného učení je komplexní/procedurální učení se, které má vliv na procedurální paměť (viz 3. učení a paměť) a vznikají tak fixovaná prožitková schémata odvíjející se od zkušenosti člověka. Neuroplasticita: Uvádí možnost změn a vzniku nových neuronových spojení Učení a paměť:
1. epizodická = zážitky, události; 2. sémantická = pojmenování, tvorba významu, abstrakce; 3. procedurální = jak se věci stávají, jak na ně reagovat 7. Realizace potřeb ve vztahu s prostředím Praktické příklady raného učení vycházejícího z potřeb člověka vč. zkušenosti a procedurální paměti. Uvedena tři základní východiska: 1. Organismus/člověk (hlad, žízeň) 2. Kontaktová hranice 3. Prostředí/lidé (jídlo, voda) 1. Organismus/Člověk, v momentě kdy se dostává ke 2. Kontaktové hranici (KH), očekává naplnění uspokojení od svého 3. Prostředí/lidé Příklad špatně zkušenosti: Dítě, které přijde ke kontaktové hranici (KH) a zpětná vazba z prostředí/lildí je negativní, vzniká tak bolestná zkušenost (BZ) -> při opětovnému příchodu ke KH se dítě stáhne/izoluje kvůli obavě, že opět dojde k BZ. Dochází k postupné automatizaci návyku izolace, jedná se o procedurální záležitost vztahující se k procedurální paměti - fixace prožitkových schémat. 8. Cíl psychoterapie/terapie: Obecné shrnutí základních cílů GPT: 1. Modifikace (obměna, úprava) procedurální paměti a vytvoření nové 2. Prosté uvědomování se, učení sebepoznání - umění vnímání počitků, emocí, myšlenek 3. Uvědomění (ne)uspokojení potřeb 4. Uvědomění přítomného procesu (moment uvědomění příchodu ke kontaktové hranici a schopnost zaujímat jiná stanoviska - rozlišení historie od přítomnost), procedur a používání 5. Využití přítomnosti, kontrola a experimentování 6. Habitace nové zkušenosti/uvědomování Nikdy nedojde k úplnému oproštění od bolestné zkušenosti, habitace nových zkušeností a uvědomění fungují vedle starého, který ustupuje při úspěšné terapii do pozadí.
Závěr Na závěr konference bylo poděkováno všem účinkujícím. Součástí bylo i vyplnění osobního dotazníku, který by měl v budoucnosti zajistit další zkvalitnění. Pokud se přikláníme k hodnocení obsahovému, byla tato konference přínosná jak z hlediska praktického tak i teoretického. Přinesla shrnutí zajímavých metod a přístupů, nebyla pouhým návodem k tomu, jak přistupovat k dnešní psychologii, ale i zajímavým vodítkem pro osobní život. Zajímavé postřehy a náhledy přednášejících svědčily o různých možnostech a směrech v terapeutickém a společenském měřítku, které vykazovaly společný cíl, které bylo písmem zaznamenáno právě před 3000 lety v Delfské věštírně a již citováno z úst profesorky M. Buck:
poznej sebe sama Štítky: konference, ČASP, Česká asociace studentů psychologie