V. KONFERENCE NEUROPSYCHIATRICKÉHO FÓRA

Neuropsychiatrické fórum o.s. Sokolská 1805/26, 120 00 Praha 2 tel: 224 262 110, fax: 224 261 703 email: [email protected] web: www.npforum.cz

V. KONFERENCE NEUROPSYCHIATRICKÉHO FÓRA 22. - 24. dubna 2015 Kongresové centrum Univerzity Karlovy (Karolinum) Modrá posluchárna, Celetná 20, Praha 1


ORGANIZÁTOR Neuropsychiatrické fórum o.s. ZÁŠTITA Univerzita Karlova Česká neurologická společnost ČLS JEP Česká psychiatrická společnost ČLS JEP Hennerův nadační fond SEKRETARIÁT Neuropsychiatrické fórum o.s. Sokolská 26 120 00 Praha 2 Tel.: +420 224 262 110 Fax: +420 224 261 703 Email: [email protected] Web: www.npforum.cz JEDNACÍ ŘEČ čeština, slovenština a angličtina AKREDITACE Česká lékařská komora Akce je pořádána dle SP č. 16 ČLK a účast lékařů bude ohodnocena 18 kredity. Asociace klinických psychologů ČR Akce je pořádána v rámci celoživotního vzdělávání klinických psychologů v souladu se zákonem č. 96/2004 Sb. a s navazující vyhláškou č. 4/2010 Sb. A bude ohodnocena kredity. ORGANIZAČNÍ VÝBOR Předseda MUDr. Ondřej Fiala, Ph.D. Místopředsedové MUDr. Alexander Nawka, Ph.D. MUDr. Michal Raszka, Ph.D. Členové výboru MUDr. Petr Dušek, Ph.D. MUDr. Vladimír Kmoch MUDr. Stefan Raev MUDr. Filip Růžička, Ph.D.


ORGANIZÁTOŘI DĚKUJÍ NÁSLEDUJÍCÍM PARTNERŮM: AbbVie s.r.o.

Abbott s.r.o.

Desitin Pharma s.r.o.

Indivior PLC

Janssen – Cilag s.r.o.

MEDA Pharma s.r.o.

Medtronic s.r.o.

Pfizer spol. s r.o.

Polpharma S.A.

Servier s.r.o.

UCB s.r.o.


ORGANIZÁTOŘI DĚKUJÍ NÁSLEDUJÍCÍM MEDIÁLNÍM PARTNERŮM: Vydavatelství Ambit Media - časopis Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie

Vydavatelství Solen - časopis Neurologie pro praxi

Vydavatelství Solen - časopis Psychiatrie pro praxi

Vydavatelství Tigis - časopis Psychiatrie

Vydavatelství Mladá fronta - Zdravotnické noviny

Vydavatelství Galén - časopis Česká a slovenská psychiatrie


PROGRAM


Středa, 22. dubna 2015 08.50-09.00

Slavnostní zahájení

09.00-10.30

Agresivita v neuropsychiatrii I

09.00-09.25

Agrese a násilí z pohledu psychiatra (Vevera J)

09.25-09.50

Genetika impulsivního násilí (Kmoch S)

09.50-10.15

Agresivní chování na školách (Csémy L)

10.15-10.30

Panelová diskuze

10.30-11.00

kávová přestávka

11.00-12.30

Originální výzkumná sdělení a kazuistiky

11.00-11.10

Diagnostická klasifikace pacientů s první epizodou psychózy pomocí přístrojového učení (Mikoláš P)

11.10-11.20

Farmakologické zvládání akutního neklidu v praxi (Trančík P)

11.20-11.30

Národní normativní studie kognitivních determinant zdravého stárnutí (Holubová M)

11.30-11.40

An approach to the synthesis of a carbon-11 labelled gliotransmitter D-serine for PET (Popkov A)

11.40-11.50

Obsedantně kompulzivní porucha - kazuistika (Malá E)

11.50-12.00

Agrese jako triumf nad náhradním objektem dle teorie obranného úmyslu - kazuistika (Hurdálek I)

12.00-12.30

Prezentace posterů 1) Kognitivní deficit pacientky s Huntingtonovou nemocí s pozdním počátkem - kazuistika (Pulkrabková A) 2) Kognitivní deficit u schizofrenie - prospektivní studie (Sedláková K) 3) Ekologická validita testů exekutivních funkcí u pacientů se schizofrenií (Drozdová K) 4) Psychodiagnostika hraniční poruchy osobnosti pomocí Rorschachovy metody (Jílek V) 5) Assessment of self stigma in schizophrenic patients using SSMIS (Hadjipapanicolaou) 6) Vliv dizocilpinu na behaviorální separaci a učení v modelu schizofrenie (Petrásek T) 7) Role anteriorního cingulárního kortexu v dlouhodobé paměti, kognici a anxietě (Vojtěchová I) 8) Vplyv experimentálnej hypertenzie na správanie potkanov: efekt kaptoprilu a melatonínu (Aziriová S) 9) Autogenní trénink - potenciál autogenního tréninku v léčbě cervikální dystonie (Víchová V)

12.30-13.30

oběd


Středa, 22. dubna 2015 13.30-15.00

Chronické bolesti hlavy

13.30-14.00

Chronická migréna a chronická denní bolest hlavy (Niedermayerová I)

14.00-14.20

Botulotoxin v léčbě chronické migrény (Bártková A)

14.20-14.40

Stimulace okcipitálního nervu u chronických bolestí hlavy (Nežádal T)

14.40-15.00

Pohled psychiatra na chronické bolesti hlavy (Poradovská J)

15.00-15.30


15.30-16.30

Akutní stavy v dětské neuropsychiatrii

15.30-15.50

Autoimunitní encefalitidy u dětí (Libá Z)

15.50-16.10

Akutní dystonické syndromy dětského věku (Jech R)

16.10-16.30

Neepileptické záchvaty u dětí (Adamovičová M)

16.30-17.30

Neuropsychiatrické aspekty chronické bolesti zad - sympózium společnosti Pfizer

16.30-17.00

Neuropatická bolest jako častá komponenta bolestí zad (Mazanec R)

17.00-17.30

Když úzkost bolí (Doubek P)

17.30-18.00

Členská schůze NPF


Čtvrtek, 23. dubna 2015 09.00-10.00

Agresivita v neuropsychiatrii II

09.00-10.00

Agresivita, vraždění a válčení: pohled evolučního biologa (Zrzavý J)

10.00-11.00

Kurz - základy neuroradiologie

10.00-10.30

Jak interpretovat „nález v mezích normy“ v klinické praxi (Dušek P)

10.30-11.00

Diferenciální diagnostika neurodegenerativních onemocnění z pohledu neuroradiologa (Keller J)

11.00-11.30


11.30-12.30

Farmakoterapie

11.30-12.30

Optimalizace farmakoterapie závažných neuropsychických poruch (Češková E)

12.30-13.30

oběd

13.30-15.00

Chronické stádium CMP

13.30-13.50

Cévní mozkové příhody a možnosti neurochirurgické intervence (Šroubek J)

13.50-14.10

Spasticita (Jech R)

14.10-14.50

Neurorehabilitace a kognice (Lippert-Gruener M, Bonn)

14.50-15.00

Společná diskuse

15.00-15.30


15.30-17.15

Tanečně pohybová terapie v neuropsychiatrii

15.30-15.45

Tanečně pohybová terapie v péči nejen o duševní zdraví (Koblic I)

15.45-16.15

Tanečně pohybová terapie a její využití při práci s traumatem (Čížková K)

16.15-16.45

Taneční pohybová terapie a arteterapie u pacientů po získaném poškození mozku (Gueye T)

16.45-17.15

Tanečně pohybová terapie u pacientů se schizofrenií (Koblic I)

od 19.00

Společenský večer Klubovna 2. patro, Dlouhá 37, Praha 1 v průběhu večera proběhne předání ceny MUDr. Jana Bureše za rok 2014 (cenu uděluje Alzheimer nadační fond - www.alzheimernf.cz) a předání ceny za nejlepší účastnickou přednášku a poster na V. konferenci NPF


Pátek, 24. dubna 2015 10.00-12.00

Neurodegenerativní onemocnění (za podpory Hennerova nadačního fondu)

10.00-10.30

Etiopathogenesis of Parkinson’s disease (Illarioshkin S, Moskva)

10.30-11:00

Improving the early diagnosis of Alzheimer’s disease and other dementias (Schmand B, Amsterdam)

11:00-11:30

Application of Luria cognitive approach in neurodegenerative diseases (Zaytseva Y, Praha)

11:30-12:00

Prevention of dementia (Förstl H, Mnichov)

12.00-13.00

oběd

13.00-14.30

Opioidy - je substituce vůbec potřeba? - sympózium společnosti Indivior PLC

13.00-13.30

Historie a podmínky substituční léčby v ČR (Popov P)

13.30-14.00

Opioidy - je substituční léčba vůbec potřeba? (Kmoch V)

14.00-14.30

Léčba bolesti opioidy a rizika závislosti v praxi - panelová diskuze (Fricová J, Klempíř J, Kmoch V, Popov P)

14.30-15.00


15.00-16.30

Agresivita v neuropsychiatrii III

15.00-15.20

Management neklidu u psychiatrických pacientů (Kališová L)

15.20-15.40

Management neklidu u neurologických pacientů (Uhrová T)

15.40-16.00

Farmakoterapie akutního neklidu: nejčastější chyby a jak se jim vyhnout (Vevera J)

16.00-16.20

Deeskalační techniky (Nawka A)

16.20-16.30

Panelová diskuze


POSTERY A PŘEDNÁŠKY Aktivní účastníci


Poster Název: Vplyv experimentálnej hypertenzie na správanie potkanov: efekt kaptoprilu a melatonínu Autoři: Silvia Aziriová, Kristína Repová, Kristína Krajčírovičová, Jaroslav Hrenák, Fedor Šimko Afiliace pracoviště: Ústav patologickej fyziológie, Lekárska fakulta Univerzity Komenského, Bratislava Klíčová slova: anxieta, kaptopril, melatonin, hypertenzia Úvod a cíl studie: Kardiovaskulárne ochorenia bývajú často sprevádzané stavmi úzkosti a depresie. Cieľom práce bolo zistiť zmeny v správaní potkanov pri troch rôznych modeloch hypertenzie a ich ovplyvnenie chronickým podávaním kaptoprilu a melatonínu. Metodika: 12-týždňové samce potkanov kmeňa Wistar sa rozdelili do 6 skupín po 14: kontroly, L-NAME (40 mg/kg/deň p.o.), kontinuálne 24 h osvetlenie, laktacystín –inhibítor NFB (laktacystín 1 μg/kg/deň p.o.), laktacystín + kaptopril (kaptopril 100 mg/kg/deň) a laktacystín + melatonín (melatonín 10 mg/kg/deň). Potkanom sa 1x týždenne meral systolický tlak krvi (STK) pletyzmograficky na chvoste. Správanie (prejavy anxiety) sa sledovalo testom otvoreného poľa (OF) a vyvýšeným krížovým bludiskom (EPM) 1x po 7 týždni. Výsledky: Chronické podávanie L-NAME a laktacystínu a chronické vystavenie kontinuálnemu osvetleniu viedlo k signifikantnému vzostupu STK. Podávanie kaptoprilu na modeli hypertenzie indukovanej laktacystínom výrazne znižovalo STK, melatonín tlak nemenil. Kontinuálne osvetlenie výrazne zvyšovalo exploračné a lokomočné správanie v teste OF a pôsobilo anxiolyticky v OF a EPM. Kaptopril pôsobil výrazne anxiolyticky v testoch OF a EPM a zvyšoval exploračné a lokomočné správanie v teste OF. Melatonín nemal vplyv na správanie. Závěr: Z troch modelov hypertenzie správanie potkanov ovplyvňovalo len kontinuálne osvetlenie v zmysle zvýšenia lokomócie, explorácie a anxiolýzy. Chronické podávanie kaptoprilu spôsobilo zvýšenie lokomócie a explorácie a pôsobilo anxiolyticky. Práca bola podporená VEGA 2/0183/12 a VEGA 1/0227/12.


Poster Název: Ekologická validita testů exekutivních funkcí u pacientů se schizofrenií Autoři: Drozdová Kristýna Afiliace pracoviště Psychiatrická léčebna, Havlíčkův Brod, FF UK, Praha, katedra psychologie Klíčová slova: ekologická validita, exekutivní funkce, schizofrenie, funkční schopnosti Úvod a cíl studie: V předkládaném výzkumu jsme vyšetřili 50 pacientů se schizofrenií pomocí testů exekutivních funkcí, S využitím korelace jsme zjišťovali souvislost výsledků těchto testů a škál popisujících funkční výkonnost s cílem specifikovat eologickou validitu těchto testů. Ekologická validita je zvláštní formou externí validity. Vypovídá o míře shody výsledků testů a chování v běžných každodenních situacích, jinými slovy jakou má výsledek některého testu výpovědní hodnotu pro praktický život pacienta, pro jeho adaptaci a zvládání běžných denních situací, plánování, rozhodování, stanovení si cílů a jejich naplňování. Metodika: Popisná data: demografická data, pozitivní a negativní příznaky (PANSS), Vyšetření exekutivních funkcí: Test Rey-Osterriethovy figury – hodnocení strategie kresby dle BQSS, Wisconsinský test třídění karet, Trail Making Test B, verbální fluence, podobnosti z WAIS III Škály pro hodnocení sociálního fungování - Personal and Social Performance Scale (PSP), Klinická škála, Hodnocení denních aktivit (IADLs), Škála pro hodnocení vhledu (SAI), posouzení samotného pacienta Výsledky: Výsledky ukazují na souvislost mezi testy exekutivních testů a sociálním fungováním pacientů. Důležitá je při vyšetřování vztahu těchto proměnných volba nástroje k popisu a škálování sociálního fungování. V našich podmínkách není běžně dostupná žádná ze škál funkční výkonnosti, založená na přímém provedení (performance-based), která by lépe vyhovovala potřebám hodnocení deficitu ve zvládání denních aktivit u pacientů se schizofrenií. Závěr: Uspokojivé vyšetření exekutivních funkcí i funkční výkonnosti je základní podmínkou pro plánování cíleně psychiatrické rehabilitace a resocializace odpovídající přesně potřebám konkrétního pacienta.


Poster Title: Assessment of self stigma in schizophrenic patients using SSMIS. Authors: Hadjipapanicolaou D, Kalisova L, Kozelek P, Glaser T, Zukov I Affiliation: Department of Psychiatry First Faculty of Medicine Charles University in Prague and General University Hospital in Prague. Keywords: self stigma, schizophrenia, SSMIS. Introduction: People who live with mental illnesses are among the most stigmatized groups in society(1) and the stigmatization of mental illness is currently considered to be one of the most important issues the mental health field faces(2). Part of the stigma of mental illness lies in the association of illness with the stereotypes of potential violence, communication problems and unpredictability. Stigma is distinguished into two forms: the public stigma and the self stigma. Selfstigma implies internalization of public stigma and is comprised by three steps:awareness of the stereotype, agreement of the stereotype and application of the stereotype to oneself. Stigma as perceived by schizophrenic patients leads to negative psychological outcomes including diminished self-esteem and self-efficacy, poor treatment adherence, avoidance of help seeking and more frequent depressive symptoms (3). Purpose of the study: The assessment of the level of self stigma in a population of patients with the diagnosis of schizophrenia and schizoaffective disorder and the correlation of socio-demographic factors (age,gender, occupational status, education), illness related factors and treatment related factors (duration of treatment, medication and side effect of antipsychotic medication) to thelevel of selfstigma. Method: 100 research participantsfrom inpatient and outpatient department of the Psychiatricclinic of the General University Hospital in Prague, who met the criteria for a ICD 10 diagnosis of schizophrenia or schizoaffetivedisorder completed the Self-stigma of Mental Illness Scale (SSMIS). SSMIS consists of 40 items. Every 10 items represent one of the following: A. stereotype awareness, B. stereotype agreement, C. stereotype self-concurrence and D. self-esteem decrement(4).Kruskal Wallis non parametric method and Spearman's rank correlation coefficient were used for the analysis of data. Results: Individuals with a full time job had lower scores in all four sections of self stigma test in comparison to the individuals with no job.Duration of the illness had statistically significant impact on the assessment of self stigma process.More than half of the patients who completed the Self Stigma Scale internalized at least one of stigmatizing stereotypes presented by public. References: 1. Stigma communication and health. Smith RA. In: Thompson TL, Parrott R, Nussbaum J, editors . Handbook of health communication. 2nded Taylor Francis. London, UK; 2011: 455-468. 2. Fighting the stigma caused by mental disorders: past perspectives, present activities and future directions. Heather S. World psychiatry 2008; 7(3): 185-1883. 3. Stigmatization as an Environmental Risk in Schizophrenia: A User Perspective. Zelst van C. Schizophr Bull 2009; 293–296. 4. Watson AC, Corrigan P, Larson J., Sells M. Self stigma in people with mental illness. Schizophr Bull 2007; 33(6):1312-1318.


Poster Název: Psychodiagnostika hraniční poruchy osobnosti pomocí Rorschachovy metody Autoři Václav Jílek, Andrea Wernerová Afiliace pracoviště Psychiatrická nemocnice Kosmonosy Klíčová slova Rorschachova metoda, psychodiagnostika, hraniční porucha osobnosti Abstrakt Poster se věnuje práci s Rorschachovým testem inkoustových skvrn při diagnostice hraniční poruchy osobnosti. Stručně shrnuje teoretická vodítka a demonstruje jejich praktické použití na rorschachovském protokolu 32-letého pacienta léčeného v naší nemocnici pro dekompenzaci poruchy osobnosti.


Poster Název: Vliv dizocilpinu na behaviorální separaci a učení v modelu schizofrenie Autoři: Tomáš Petrásek, Iveta Vojtěchová, Adéla Pištíková, Aleš Stuchlík Afiliace pracoviště: Odd. Neurofyziologie paměti, Fyziologický ústav AV ČR, v.v.i., Vídeňská 1083, Praha 4, 14220. Klíčová slova: Prostorová navigace; dizocilpin, model schizofrenie Úvod a cíl studie: Dizocilpin (MK-801) vyvolává chování připomínající psychózu, a používá se proto k modelování schizofrenie u potkanů. Jako model exekutivních funkcí, jež bývají u schizofreniků poškozeny, jsme zvolili tzv. behaviorální separaci (schopnost rozlišovat různá prostředí a v reakci na ně volit správnou odpověď). Metodika: Potkani byli vystaveni buď sekvenčnímu (postupnému), nebo alternujícímu (střídavému) učení dvou různých prostorových úloh (aktivní vyhýbání se místu na kolotočovém bludišti; navigace ve vodním bludišti), a to buď bez farmakologického ovlivnění, nebo po nízké dávce dizocilpinu (0,08 mg/kg). Výsledky: Časové rozvržení učení ani pořadí úloh při sekvenčním učení nemělo vliv na výkon potkanů, a to ani intaktních, ani ovlivněných dizocilpinem. Ve vodním bludišti nebylo dizocilpinem ovlivněno učení ani lokomoce, zatímco v úloze vyhýbání se místu použitá dávka vyvolala významný nárůst lokomoce a částečně narušila i učení. Závěr: Schopnost behaviorální separace není dizocilpinem selektivně narušena. Použité prostorové úlohy se liší svou citlivostí k efektům této látky – použitá dávka neovlivňuje prostorové učení a paměť ve vodním bludišti, narušuje ovšem výkon v kolotočovém bludišti. Tato práce byla podpořena grantem GAČR 14-03627S a dále projekty IGA MZ ČR NT13386, AV ČR M200111204, GAČR P304/12/G069 a MŠMT LH14053.


Poster - kazuistika Název: Kognitivní deficit pacientky s Huntingtonovou nemocí s pozdním počátkem - kazuistika Autoři: Alice Pulkrabková, Libor Vašina Afiliace pracoviště: Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha FF UK Praha Klíčová slova: Huntingtonova choroba, kognitivní deficit Abstrakt: Huntingtonova nemoc (HN) je autozomálně dominantně dědičné neurodegenerativní onemocnění mozku. Klinická symptomatika zahrnuje postižení hybnosti (choreatické dyskineze), psychických funkcí (poruchy osobnosti, chování a afektivity) a kognitivní deficit. Většina pacientů trpí klasickou formou HN s manifestací klinických příznaků ve středním věku. Juvenilní forma onemocnění (před 20. rokem věku), stejně jako forma HN s pozdním počátkem (nad 60 let) jsou relativně vzácné. Příspěvek představuje kazuistiku pacientky, u které byly první známky onemocnění pozorovány až v 82letech. Pacientka podstoupila neurologické vyšetření včetně zobrazovací metody, vyšetření neuropsychologické a genetické. Byl proveden screening kognice a specifické neuropsychologické testy, které prokázaly narušenou pozornost, mnestické funkce a dysexekutivní syndrom odpovídající počínající demenci subkortikálního typu.


Poster Název: Kognitivní deficit u schizofrenie - prospektivní studie Autoři: 1 Kateřina Sedláková,1,2,3 Iveta Fajnerová, 3 Karolína Dvorská, 1 Karin Verébová, 1 Pavol Mikoláš, 1 Zuzana Čeplová, 2 Aleš Stuchlík, 2 Kamil Vlček, 1,3 Filip Španiel, 1,3 Jiří Horáček, 1 Mabel Rodriguez Afiliace pracoviště: 1 Národní ústav duševního zdraví (NUDZ), 2 Neurofyziologie paměti, Fyziologický Ústav AV ĆR, 3 3.lékařská fakulta Univerzity Karlovy Klíčová slova: Schizofrenie, kognitivní deficit, prospektivní studie Úvod a cíl studie: Deficit kognitivních funkcí u pacientů se schizofrenií je považován za klíčový příznak onemocnění, který vykazuje stabilitu v čase. Cílem následující studie bylo proto opakované vyšetření pacientů schizofrenního okruhu onemocnění ve snaze potvrdit tento předpoklad. Metodika: Vyšetřili jsme 22 pacientů hospitalizovaných v PCP/NUDZ. Pacienti po první epizodě (přechodné psychotické poruchy se schizofrenními příznaky) byli opakovaně s odstupem 1 roku vyšetřeni baterií kognitivních testů. Pro tyto účely byla použita neuropsychologická baterie se zaměřením na 1) vizuoprostorové funkce (Reyova/Taylorova komplexní figura, Test cesty, Test hledání klíče, Moneyho test trasy, Prostorový rozsah, Test percepční vigility, Kostky) a verbální funkce (fluence, Verbální test učení, Opakování čísel, Podobnosti). Výsledky obou opakování byly porovnány testem ANOVA pro opakovaná měření. Výsledky: Navzdory zlepšení některých pacientů zejména v oblasti rychlosti zpracování informací a paměťových funkcí, nedošlo ve skupině pacientů k signifikantní změně v žádném z provedených testů. Závěr: Výsledky naší studie potvrzují původní předpoklad o přetrvávajícím deficitu kognitivních funkcí u pacientů se schizofrenií. Změny pozorované u jednotlivých pacientů však ukazují, že míra deficitu a jeho trvání nejsou u všech pacientů stejné. Studie byla podpořena granty IGA MZ ČR grant č. NT13386, NT14291, NT13843 a z institucionální podpory AVČR (RVO: 67985823), a PCP/NUDZ- MZ ČR - DRO (PCP, 00023752).


Poster Název: Autogenní trénink - potenciál autogenního tréninku v léčbě cervikální dystonie Autoři: Veronika Víchová Afiliace pracoviště: PK 1. LF UK, KAD 1.LF UK a VFN Praha NK 1. LF UK a VFN Praha Klíčová slova: Autogenní trénink, výzkum, neurologie, psychiatrie, psychoterapie Úvod a cíl studie: Již Schultz doporučuje sugestivní a relaxační postupy jako důležitou a efektivní součást terapie a psychoterapie. Léčebné duševní ošetření nazývá psychoterapií a autogenní trénink (AT) patří k jejím metodám. Metaanalýza výsledků klinických studií AT (Stteter, Kupper, 2002, s. 45) hodnotila klinickou efektivnost této metody. Ze 73 kontrolovaných studií (publikovaných v letech 1952 – 1999) bylo vybráno 60 do metaanalýzy, z toho 35 bylo randomizovaných. Randomizované studie prokázaly větší efektivnost, ostatní studie střední efekt. Objevily se nespecifické efekty u AT, např. efekt na náladu, kognitivní výkon, kvalitu života a psychologické proměnné. Prokazatelný pozitivní efekt byl zaznamenán pro ovlivnění napětí u bolestí hlavy/migrény, mírný až střední efekt pro esenciální hypertenzi, srdeční onemocnění, astma, somatoformní bolesti (nespecifického typu), Raynaudovo onemocnění, úzkostné poruchy, mírný až střední efekt pro depresi/dysthymii a funkční poruchy spánku. Relaxační metody, jako je AT, progresivní svalové relaxace, relaxace – biofeedback a relaxace – hypnóza jsou často užívány v rámci mnoha psychologických léčebných přístupů a settingu terapií pro léčbu různých onemocnění a v preventivních a rehabilitačních programech (srov. Stetter, 1998). Metoda je více rozšířena v německy mluvících zemích, ale byla uvedena i do anglo-amerického prostředí díky pracím W. Luthe (Linden, 1994). AT je založen na pasivní koncentraci vnímání těla (např. tíha a teplo v končetinách, teplo v dutině břišní, rytmus dechu a srdce), které jsou facilitovány pomocí autosugescí. AT je seberelaxační procedura, pomocí které je vyvoláno psychofyziologické uvolnění a může tak ovlivňovat abnormálně zvýšenou svalovou aktivitu. V současné době probíhá ve spolupráci s Neurologickou klinikou VFN výzkum využití AT u cervikální dystonie, což je onemocnění projevující se mimovolním stáčením hlavy způsobené abnormální aktivitou šíjového svalstva. Předpokládáme, že metoda autogenního tréninku ovlivní dystonické symptomy signifikantně více než placebo. Dále očekáváme redukci prožívaného stresu pomocí tělesného/psychického uvolnění, které sníží subjektivní vnímání negativních projevů onemocnění a pozitivně ovlivní kvalitu života. Metodika: Cvičení probíhá v malé skupině pacientů (10 a 8 osob) s cervikální dystonií. Celkem se uskuteční 8 setkání v trvání 60 minut.Proběhne testování za použití následujících metod: Stress profile, BDIII - Beckův inventář depresivity, DŽS - Dotazník životní spokojenosti a HAMA - Hamiltonova škála úzkosti. Výsledky/hodnocení efektu: ‐ Celkové skóre a jednotlivé subskóre v Toronto Western SpasmodicTorticollis Rating Scale (TWSTRS) ‐ Vyšetření celkem 2x, před zahájením AT a za 6 měsíců po proběhnutí AT. Vyšetření proběhne vždy těsně před aplikací botulotoxinu (tedy v nejhorším stavu). ‐ VAS - Vizuální analogová škála bolesti Závěr: Aktuální stav v dubnu 2015, výsledky studie na konci roku 2015.


Poster Název: Role anteriorního cingulárního kortexu v dlouhodobé paměti, kognici a anxietě Autoři: Iveta Vojtěchová (1,2), Jan Svoboda (1), Anna Staňková (1,2), Tomáš Petrásek (1,2), Aleš Stuchlík (1,2) Afiliace pracoviště: (1) Odd. Neurofyziologie paměti, Fyziologický ústav AV ČR, Vídeňská 1083, 142 20 Praha 4 (2) Národní ústav duševního zdraví, Topolová 748, 250 67 Klecany Klíčová slova: anteriorní cingulátní kortex, dlouhodobá paměť, kognitivní flexibilita, anxieta Úvod a cíl studie: Pro prostorovou navigaci a kognici je zásadní propojení hipokampu s korovými strukturami. Anteriorní cingulátní kortex (ACC) je zřejmě důležitý v konsolidaci dlouhodobé prostorové paměti a možná hraje roli i v reakci na změny v prostředí. ACC navíc bývá dáván do souvislosti s emocionalitou vzhledem ke svým konexím s ostatními strukturami limbického systému. Metodika: Pomocí chinolinátu jsme provedli léze ACC u dospělých potkanů, které jsme měsíc po tréninku v Morrisově vodním bludišti a Kolotočovém bludišti otestovali na vybavení dlouhodobých prostorových vzpomínek. Změnou polohy ostrůvku, resp. zakázaného sektoru, jsme studovali kognitivní flexibilitu. V křížovém bludišti a testu světlo-tma jsme zjišťovali roli ACC v anxietě. Výsledky: U potkanů s lézí ACC jsme našli deficit vybavení dlouhodobé vzpomínky ve vodním bludišti, ale ne v Kolotoči. Kognitivní flexibilita nebyla ovlivněna ani v jedné úloze. Neprokázali jsme významnou roli ACC v anxietě. Závěr: Zdá se, že v ACC konsolidují prostorové vzpomínky do dlouhodobé paměti, tato struktura ale zřejmě není podstatná pro kognitivní flexibilitu ani pro anxietu. Práce byla podpořena grantem GAČR 14-03627S, dále projekty IGA MZ ČR NT13386, projektem AV ČR M200111204 a GAČR P304/12/G069 a MŠMT LH14053. Institucionální podpora byla poskytnuta projektem RVO:67985823. Spoluautoři působící v NUDZ byli podpořeni projektem ED2.1.00/03.0078.


Přednáška Název: Národní normativní studie kognitivních determinant zdravého stárnutí Autoři: Markéta Holubová 2,3, Miloslav Kopeček1, Hana Štěpánková1 Afiliace pracoviště: 1 Národní ústav duševního zdraví, Klecany, 2 Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha, 3 Katedra psychologie FF UK Klíčová slova: normativní studie, neuropsychologická diagnostika, starší osoby Úvod a cíl studie: Cílem příspěvku je představit Národní normativní studii kognitivních determinant zdravého stárnutí (NANOK) zaměřenou na vytvoření reprezentativních norem testů kognitivních funkcí pro starší osoby. NANOK je v České republice první studií podobného rozsahu takto cílenou. Metodika: Výzkumný soubor (stratifikovaný dle věku, vzdělání a pohlaví) průřezové části studie tvoří 540 kognitivně zdravých dobrovolníků ve věku 60 a více let z 12 krajů České republiky. Sběr dat longitudinální navazující části studie je rozložen do 3 následných etap (s ročním odstupem), během nichž jsou proškolenými psychology administrovány komplexní baterie neuropsychologických testů v trvání cca 90 minut. Výsledky: Národní normativní studie kognitivních determinant zdravého stárnutí stále probíhá. Její výstupy – české normy pro screeningové nástroje určené pro záchyt kognitivních poruch; neuropsychologické testy kognitivních funkcí – jsou postupně prezentovány odborné veřejnosti formou přednášek a publikací. Závěr: Účastníci konference budou seznámeni s dosud publikovanými výstupy.


Přednáška - kazuistika Název: Agrese jako triumf nad náhradním objektem dle teorie obranného úmyslu Autoři: Ivo Hurdálek Afiliace pracoviště: klinicko psychologická a psychoterapeutická ordinace Brno Klíčová slova: obranný úmysl, agresivní fantazie, triumf, frustrace Úvod a cíl studie: Ukáži na kazuistikách, že lidé někdy mírní osobní etické volní konflikty se svým svědomím tím, že účelně nepravdivě nebo přehnaně silně obviňují svými myšlenkami náhradní objekty, aby je mohli snadněji použít k bojovně vítěznému agresivnímu triumfu. Vítězný, mnohdy mstivý, triumf je zřejmě někdy pokusem o kompenzování si frustrované sebeúcty nebo jiných frustrovaných potřeb. Subjektu ale někdy hrozí rozvoj zvyku jednat podobně agresivně s dalšími objekty. Metodika: Procesuální analýza dění v případových studiích s užitím teorie. Výsledky: Pozorování v případových studiích dokládají níže zmíněný závěr. Závěr: Subjekt někdy účelně nepravdivě nebo přehnaně silně obviňuje náhradní objekt, aby tím mírnil své etické volní konflikty se svým svědomím, a aby si díky tomu mohl domněle snadněji agresivně uspokojovat své frustrované potřeby. Subjektu ale někdy hrozí rozvoj zvyku jednat podobně agresivně s dalšími objekty.


Přednáška - kazuistika Název: Obsedantně kompulzivní porucha Autoři: Eva Malá Afiliace pracoviště: Neurologická klinika Praha 2, DPS Praha 4 Klíčová slova: charakteristika OCD , komorbidity (3 kazuistiky) Abstrakt: Obsedantně nutkavá porucha /OCD/ patří mezi tzv. internalizované poruchy, které jsou charakterizovány obsesemi a kompulzemi. Genetické studie ukazují, že u monozygotních dvojčat je výskyt asi 80 % a u dizygotních 50 % . Suicidální pokus se vyskytuje u 14% případů, suicidium až ve 3%! Z prospektivních studií dětí i adolescentů vyplývá, že asi 10–15% případů má chronický průběh s výraznou sociální maladaptací . OCD jako komorbidní porucha se vyskytuje přibližně ve 40% u Touretteova syndromu, anxiozní a depresivní poruchy, ve 30% u ADHD a závislostí a ve 12% u schizofrenie. Terapie je obtížná, nejlepší výsledky jsou v kombinaci farmakoterapie s terapií kognitivně behaviorální. U resistentních případů se zkouší aplikace hluboké mozkové stimulace /DBS/, vzácně elektrokonvulzivní terapie, raritně psychochirurgie. Ukázka OCD u 3 komorbidit.


Přednáška Název: Diagnostická klasifikace pacientů s první epizodou psychózy pomocí strojového učení Autoři: Pavol Mikoláš, Tomáš Melicher, Antonín Škoch, Andrea Slováková, Martin Matějka, Tomáš Hájek, Filip Španiel Afiliace pracoviště: Psychiatrická nemocnice Bohnice Institut neuropsychiatrické péče (INEP) Národní ústav duševního zdraví Klíčová slova: schizofrenie, funkční magnetická rezonance, strojové učení, insula Úvod a cíl studie: Schizofrenie je chronické onemocnění s časným začátkem a variabilním průběhem. Včasná diagnóza a predikce průběhu onemocnění je zásadní otázkou klinické praxe. Dosavadní metody analýzy dat neurozobrazování přinášely poznatky na úrovni celých souborů. Naopak, metody strojového učení jsou natolik citlivé, že dokážou dělat přesné předpovědi na úrovni jednotlivce. To je předurčuje ke klinickému využití v diagnostice a predikci průběhu. Metodika: Diagnostickou klasifikaci jsme provedli z 3D map klidové funkční konektivity vybraných oblastí pomocí přístrojového učení (algorytmem support-vector-machine). Soubor obsahoval 63 pacientů s první epizodou psychózy a 63 zdravých dobrovolníků párovaných podle pohlaví a věku. Výsledky: Klasifikátor byl schopen rozeznat pacienty od zdravých dobrovolníků s uspokojivou přesností (přesnost predikce=73.0, senzitivita= 74.6 a specificita=71.4., p=0.001). Pro klasifikaci byla vhodná konektivita přední insuly. Efekt medikace na klasifikaci nebyl potvrzen pomocí regresní analýzy. Závěr: Pomocí strojového učení je možné rozeznat pacienty s první epizodou psychózy a zdravé dobrovolníky z klidového záznamu fMRI na individuální úrovni. Tyto výsledky jsou příslibem možného klinického využití fMRI záznamu, zejména v predikci průběhu onemocnění nebo odpovědi na léčbu. Dedikace grantu: Grant IGA MZČR NT/14291 – 3


Přednáška Název: An approach to the synthesis of a carbon-11 labelled gliotransmitter D-serine for PET Autoři: Alexander Popkov, Oleksiy Itsenko Afiliace pracoviště: Department of Cognitive Research and Tomographic Imaging Methods, Samo University in Pardubice, Na Klínku 1082, CZ-53006 Pardubice, Czech Republic; Medicinsk Fysik och Teknik, Sahlgrenska University Hospital, Gula stråket 2B, SE-41345 Gothenburg, Sweden Klíčová slova: D-[11C]Serine, Gliotransmitter, Neurotransmitter, Co-transmitter, N-methyl-D-aspartate receptors, PET Úvod a cíl studie: Endogenous D-serine is a co-transmitter of glutamate for synaptic N-methyl-D-aspartate receptors. Glycine is a glutamate co-transmitter for another subtype of the receptors (composed of the GluN1 and the GluN2B subunits). PET radiotracers carbon-11 labelled glycine and fluorine18 labelled glutamic acid have been prepared in the past. In this presentation a first approach to the preparation of carbon-11 labelled gliotransmitter D-serine will be discussed. D-serine plays an important role in the formation and maturation of synaptic contacts and in earlier stages of neuronal circuit construction, as a regulator of neuroblast migration in the developing brain. It has been tested as a therapeutic agent for the treatment of schizophrenia, depression, Parkinson disease and post-traumatic stress disorder. It is implicated in stress-related disorders, age-related memory loss, amyotrophic lateral sclerosis, apoptosis related to neurotoxins and neurodegenerative disorders. D-serine labelled with carbon-11 may become useful tool for better understanding of these conditions by non-invasive imaging of the brain using positron emission tomography. Metodika: The synthesis was performed using a remote-controlled robotic synthesiser Scansys™ installed in the Cyclotron Facility at Herlev University Hospital, Copenhagen. Výsledky: Feasibility of the efficient and rapid preparation of a D-serine intermediate was demonstrated using an automated synthesiser. Závěr: For the convenient application of the labelled gliotransmitter further optimisation of a starting compound (a precursor) is necessary.


Přednáška Název: Farmakologické zvládání akutního neklidu v praxi Autoři: Pavel Trančík, Věra Strunzová, Lucie Bankovská-Motlová Afiliace pracoviště: Psychiatrická Nemocnice Bohnice, Ústavní 91, 181 02 Praha 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Ruská 87, 100 00 Praha Národní ústav duševního zdraví, Topolová 748, 250 67, Klecany Klíčová slova: Neklid, Agrese, škála OAS, škála ACES, psychóza Úvod a cíl studie: Na základě sběru dat z klinické praxe mapujeme typ a zvládání incidentů akutně neklidných psychotických pacientů během hospitalizace na oddělení zvýšené psychiatrické péče Psychiatrické nemocnice Bohnice. Cílem studie je zmapovat incidenty agrese a agitovanosti, jejich typ a závažnost, dále zhodnotit postupy zvládání těchto incidentů na oddělení, jejich účinnost, s užším zaměřením na volbu farmakoterapie. Metodika: Sběr dat probíhal v rozmezí od 1. 7. 2014 do 30. 9. 2014. Náš soubor tvoří celkem 111 psychotických pacientů, u kterých jsme zaznamenali celkem 297 násilných incidentů. K hodnocení jednotlivých incidentů jsme použili škály Overt Aggression Scale (OAS). Současně posuzujeme efektivitu zásahu podle škály hodnocení agitovanosti – zklidnění ACES (Agitation-Calmness Evaluation Scale). Výsledky: Analyzujeme typ a prevalenci násilných incidentů ve vztahu k diagnose, pohlaví, věku respondentů, délce a počtu hospitalizací. Hodnotíme možnou souvislost incidentů s předchozím vysazením medikace, s intoxikací psychoaktivní látkou a s medikací clozapinem. Mapujeme účinnost zásahu, především typ farmakoterapie a postup zvládání incidentů (např. mechanické omezení, terapeutická izolace atd.). Závěr: Na základě klinického pozorovaní doporučujeme optimální postup farmakologického zvládání akutního neklidu pacientů. Navrhujeme komplexní přístup v léčbě akutních stavů, včetně vlivu erudice personálu a vlivu terapeutického prostředí.


PŘEDNÁŠKY Vyzvaní přednášející


Název: Neepileptické záchvaty u dětí Autoři: Miriam Adamovičová Afiliace pracoviště: Oddělení dětské neurologie - Thomayerova nemocnice, Praha Institut neuropsychiatrické péče (INEP), Praha Klíčová slova: neepileptické záchvaty, neepileptický status, děti Abstrakt: Epilepsie je definována jako opakovaný výskyt neprovokovaných epileptických záchvatů. Epileptický záchvat je časově omezená, většinou krátká změna klinického stavu podmíněná excesivním výbojem části nervových buněk mozku. Mezi příznaky patří změna vědomí, abnormní pohyby či držení těla, poruchy v oblasti smyslů, vegetativní příznaky - isolovaně nebo v kombinaci. Prvním krokem při stanovení diagnózy epilepsie je odlišení epileptických a neepileptických záchvatů. Neepileptické záchvaty jsou příčinou až 25 % “refrakterní epilepsie”, jedná se většinou o psychogenně podmíněné záchvaty. Pacienti jsou ohroženi např. dechovým útlumem při eskalaci léčby protrahovaných záchvatů. Po stanovení správné diagnózy, často provokačním testem za video-EEG monitorace, je nezbytná následná psychologicko/psychiatrická péče k prevenci recidivy v podobě záchvatů či jiných projevů. Diferenciální diagnostika epilepsie u dětí je však širší. Je nutno odlišit například benigní neonatální spánkový myoklonus, shuddering attacks, jactatio capitis či corporis, dětskou masturbaci, afektivní záchvaty, benigní paroxysmální vertigo, febrilní křeče, třesavku při horečce, noční děsy a noční můry, tiky, dystonické projevy, oběhové poruchy synkopy, kolapsy, arytmie, komplikovanou migrénu, hypreventilační tetanii, panické ataky, dále hypoglykemii či metabolické poruchy s intermitentními příznaky a další. Presentuji kazuistiky neepileptických psychogenních záchvatů i příklady z širší diferenciální diagnostiky.


Název: Využití botulotoxinu A v profylaktické léčbě chronické migrény Autoři: Andrea Bártková Afiliace pracoviště: Neurologická klinika LF UP a FN Olomouc Klíčová slova: Botulotoxin A, chronická migréna, PREEMPT program Abstrakt: Botulotoxin účinkuje na nervový systém v mnoha úrovních pravděpodobně na základě blokády uvolňování neurotransmiterů. Jeho schopnost blokovat uvolňování acetylcholinu z presynaptických terminál na nervově svalové ploténce je dobře známa. Botulotoxin pravděpodobně ovlivňuje i centrálních struktury bolesti zejména v oblasti trigeminálního ganglia a trigemino-cervikálního komplexu v mozkovém kmeni, prostřednictvím snížení uvolňování substance P ve spinálním gangliu zadních míšních kořenů a CGRP v trigeminálním gangliu. Tento efekt vedl k úvaze o využití botulotoxinu v léčbě bolestivých stavů. V průběhu let byl botulotoxin A vyzkoušen v profylaktické terapii řady typů primárních bolestí hlavy. Přesto, že u epizodické migrény nebyl přínos botulotoxinu prokázán, podrobné analýzy ukázaly dobrou terapeutickou odpověď u subpopulace pacientů s vyšší frekvencí atak. Na základě výsledků PREEMPT 1,2 programu (Phase III Research Evaluating Migraine Prophylaxis Therapy), který srovnával účinnost a bezpečnost onabotulotoxinu A s injekčně podávaným placebem v profylaktické terapii chronické migrény byla v roce 2010 léčba onabotulinumtoxinem FDA schválena jako první a doposud jediná terapeutická alternativa chronické migrény. Ve sdělení bude prezentováno postavení botulotoxinu A v léčbě chronické migrény ve světle medicíny založené na důkazech ve srovnání se zkušenostmi autorů s jeho využitím v podmínkách klinické neurologické praxe.


Název: Optimalizace farmakoterapie závažných neuropsychických poruch Autoři: Eva Češková Afiliace pracoviště: CEITEC-MU, Psychiatrická klinika LF MU a FN Brno, KIO LF University Ostrava, Odd. psychiatrie, FN Ostrava Klíčová slova: psychofarmakoterapie, optimalizace léčby, doporučené postupy, terapeutické monitorování léku, polyterapie Úvod a cíl studie: Psychofarmakologické éra znamenala enormní přínos k léčbě, vedla ke změně obrazu psychiatrie a byla stimulem pro výzkum etiopatogeneze psychických poruch. V poslední době se vývoj nových psychofarmak stal neziskový a začal stagnovat. Pod ekonomickým tlakem se situace změní, avšak do té doby je naší povinností maximálně využít stávajících možností Metodika: Jsou shrnuty dostupné nástroje pro optimalizaci psychofarmakoterapie. Výsledky: Při individuální volbě psychofarmaka zohledňujeme dynamiku a klinický obraz onemocnění, individuální snášenlivost a preference nemocného a jeho blízkých. Problém je farmakorezistence, avšak dostupné údaje ukazují, že často se jedná o pseudorezistenci, tj. nebylo dosaženo optimálních plasmatických hladin, které jsou relevantní pro dosažení cílových oblastí CNS. Nejčastějšími důvody je problematická adherence a abnormality v metabolismu. Na rozdíl od doporučných postupů dle kterých je polyterapie jednou z možností u farmakorezistence , v klniické praxi již v rámci první volby užíváme polyterapii, Tento přístup se může jevit u části nemocných racionální Závěr: Lékař Lékař by měl použít své znalosti a možnosti pro optimální volbu psychfarmaka u každého pacienta. Zatímco na začátku psychofarmakologické éry byla společnost chráněna před psychicky nemocnými jejich institucionalizací, dnes očekáváme, že společnost jim pomůže žít smysluplným životem mimo zdi psychiatrických zařízení Grantová dedikace: Podpora projektem CEITEC (CZ.1.05/1.1.00/02.0068) z Evropského fondu regionálního rozvoje


Název: Tanečně pohybová terapie a její využití při práci s traumatem Autoři: Klára Čížková Afiliace pracoviště: Centrum komplexní péče Roseta Nezamyslova 1712/13a 120 00 Praha 2 Nusle Klíčová slova: Tanečně pohybová terapie, trauma, disociace Abstrakt: Cílem tohoto příspěvku je představit využití metody tanečně pohybové terapie u pacientů, jejichž obtíže jsou způsobeny velmi ranou - preverbální - traumatickou zkušeností, nebo silnou traumatickou zkušeností v období pozdějším, na kterou jejich psyché reaguje disociací. Představíme specifika terapeutického vztahu v tanečně pohybové terapii, možnosti intervence v oblasti traumatu a kazuistické příklady práce s klienty v rámci Centra komplexní péče Roseta, které se specializuje na léčbu klientů s psychosomatickými obtížemi. Tanečně pohybová terapie je metoda, která integruje tělesné uvědomění, práci s emocemi a kognitivním vhledem. Terapeutický vztah se odehrává na verbální i neverbální rovině. Při práci s lidmi, kteří prošli traumatickou zkušeností, která zásadně ovlivnila jejich vnímání a prožívání sebe sama i vlastního těla je důležité vhodné načasování a střídání verbální části terapie a pohybové zkušenosti. Je třeba postupovat opatrně a pozorně, abychom mohli využít symbolické významy a metafory objevující se v pohybu, a přitom nedocházelo ke zbytečné retraumatizaci. V neverbálním dialogu lze zpřístupnit a zpracovávat témata, která jsou jinak verbálně nepřístupná či patří do raného, preverbálního vývojového období. Kreativita, která je součástí uměleckých terapií, umožňuje tato témata uchopovat a prozkoumávat tvořivě a hravě.


Název: Agresivní chování na školách Autor: Ladislav Csémy Abstrakt: Cíle. Cílem výzkumu bylo popsat výskyt specifických forem násilného chování dospívajících ve škole a analyzovat rodinný, vrstevnický a školní kontext agresivního chování. Soubor a metoda. Soubor tvořili dospívající ze 115 náhodně vybraných základních škol. Dotazováni byli žáci 7., 8. a 9. ročníku, z každé školy se účastnila jedna třída. Informace byly získávány prostřednictvím dotazníku, který zahrnoval položky týkající se projevů agresivního chování a jeho kontextu, dále položky mapující vztah k rodině, vrstevníkům, škole a učitelům. Výzkum proběhl metodou on-line aplikace přes internetové rozhraní. Vzorek tvořilo 3 165 žáků, průměrný věk byl 13,9 let (SD= 0,97). Chlapci tvořili 52,3 % vzorku. Výzkumné otázky. Výzkum měl explorační charakter a kladl si tyto výzkumné otázky: jaký je výskyt různých projevů agresivního chování mezi dospívajícími, jaká je souvislost mezi vybranými proměnnými z oblasti rodiny, vrstevnických vztahů a vztahů ke škole a úrovní agresivního chování. Statistická analýza. Základní popisná statistika byla použita pro prezentaci výskytu projevů násilného chování, kontextové vztahy byly analyzovány chi2 testem a aplikací multinomiální logistické regrese. Výsledky. Věcně významný výskyt (tj. častěji než pětkrát za posledních 12 měsíců) projevů agresivního chování byl v případě verbální agrese 16,6 %, fyzické agrese 7,5 % a vandalismu 3,1 %. Na základě charakteristik kompozitní proměnné byly vytvořeny tři skupiny: 1) dospívající s nízkou nebo průměrnou úrovní agresivního chování, 2) dospívající se zvýšenou úrovní agresivního chování a 3) dospívající s vysokou úrovní agresivního chování. V multinomiální logistické regresi se jako statisticky významné prediktory agresivního chování uplatnily následující proměnné: dobrý vztah k matce a otci (oba negativně), používání tělesného trestání v rodině, oblíbenost mezi vrstevníky (negativně), časté trávení času s partou rovnou po škole a o víkendech, spravedlivé jednání učitelů (negativně), stresující charakter školy, neoblíbenost školního prostředí a přílišná očekávání ze strany učitelů. Silným prediktorem agresivního chování je mužské pohlaví. Omezení studie. Omezení studie vyplývají z průřezového designu a metody založené na selfreportech.


Název: Jak interpretovat „nález v mezích normy“ v klinické praxi Autor: Petr Dušek Afiliace: Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd, Universita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta a Všeobecná fakultní nemocnice Abstrakt: S vyšším počtem indikovaných zobrazovacích vyšetřeních v neurologii i psychiatrii vzrůstá pravděpodobnost nálezu variant drobných abnormit se sporným klinickým významem. V popisu bývá v těchto případech závěr "nález v mezích normy" nebo "věku přiměřený nález". Ve všech věkových skupinách se jedná o lehké vývojové poruchy centrální nervové soustavy, jako například arachnoidální cysty a cavum septi Pellucidi. Ve starší populaci dochází ve variabilní míře k úbytku mozkové hmoty, rozvoji cévních změn v bílé hmotě hemisfér a ukládání minerálních depozit ve stěnách cév a v globus pallidus. V přednášce bude diskutována prevalence těchto nálezů, jejich rozpoznání v obraze výpočetní tomografie a magnetické rezonance a především jejich vztah k neuropsychiatrickým poruchám.


Název: Tanečně pohybová terapie a arteterapie v rehabilitaci pacientů po poškození mozku Autoři: Tereza Gueye Afiliace pracoviště: Klinika rehabilitačního lékařství, 1. LF UK a VFN Praha Klíčová slova: neurorehabilitace, arteterapie, taneční terapie, poškození mozku Abstrakt: Arteterapie a tanečně-pohybová terapie (TPT) jsou techniky využívající neverbální proces, kreativitu klientů a možnosti sebepoznání a exprese přes výtvarné vyjádření nebo pohyb. Výhodou použití těchto technik v neurorehabilitaci je vzhledem k častému kombinovanému postižení klientů (problémy kognitivní, motorické, fatické) práce na více úrovních. Používáme pohyb k ovlivnění psychosociální oblasti a naopak, uvědoměním a uvolněním emočního potenciálu se snažíme ovlivnit fyzické a motorické projevy. Pacienti s problémy s verbální komunikací mohou sdělovat a komunikovat beze slov. Arteterapie i TPT jsou součástí komplexní diagnostiky a pomáhají určit emoční a pohybové faktory, které ovlivňují funkční motorický výkon (například vnímání tělesného schématu, prostorová orientace a odhad, statická a dynamická rovnováha, rytmická diskriminace, motorické plánování atp.) V terapii pacientů po poškození mozku se zaměřuji na uvědomění vlastního těla a jeho hranic, poznání a rozšíření pohybového rejstříku, odstranění patologických stereotypů, bloků v chování či pohybu. Časté jsou regrese do nižších psychomotorických vývojových stádií. Pracuji se symbolikou pohybu a interakcí a komunikací na pohybové úrovni. V arteterapii pozorujeme často odraz pohybových charakteristik pacienta, u organického postižení mozku je to narušení kresebné linky, typické (ne)vnímání a zaplnění prostoru, vývojové regrese v kresbě postavy i zpracování prostoru, emoční vyjádření přes barevnou paletu. Pracujeme se symbolikou sdělení v artefaktu.


Title: Etiopathogenesis of Parkinson’s disease Author: Sergey N. Illarioshkin Affiliation: Research Center of Neurology (Moscow, Russia) Abstract: Etiology of Parkinson’s disease (PD) for many years has been remaining the matter of active discussions and intensive interdisciplinary studies. About 5–10% of all cases of PD are represented by monogenic forms manifesting predominantly in younger persons, while most cases of the disease are sporadic and have multifactorial nature. The key molecular event in the development of neurodegeneration in PD is the conformational change of a small vesicular protein -synuclein initiating its self-fibrilization with forming neurotoxic cytoplasmic aggregates and Lewy bodies/neurites. Misfolding of -synuclein in PD is caused by specific interaction of environmental factors, genomic factors and characteristics of systemic metabolism, which, in combination, determines the processes of cell detoxication, mitochondrial functioning, synaptic transmission and endosomal transport. In this review, possible exogenous and endogenous triggers of pathological process in PD are discussed in detail. Among the risk factors, special consideration is given to the role of different neurotoxins, prion hypothesis of the development of PD, as well as up-to-date knowledge about genetics of familial and sporadic cases of PD.


Název: Akutní dystonické syndromy dětského věku Autor: Robert Jech Afiliace: Neurologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha Abstrakt: Podle klinické definice je se za dystonii považují přetrvávající nebo intermitentní svalové kontrakce, které působí abnormální (obvykle repetitivní) pohyby či postury, které mohou postihnout jakoukoliv část těla. Dystonické pohyby se dějí podle relativně neměnného vzorce a mají zpravidla kroutivý nebo tremulozní charakter. Často se provokují volním pohybem a bývají doprovázeny koaktivacemi dalších svalových segmentů. Zejména v dětství mohou dystonické syndromy vzniknout náhle a rychle progredovat do obrazu život ohrožující dystonické bouře (status dystonicus), která se manifestuje rupturami svalů, rhabdomyolýzou a renálním selháním. Akutní dystonické syndromy v dětství bývají podmíněné geneticky (nejčastěji na podkladě některé z mutací DYT1, DYT5, DYT6, DYT11, DYT12, DY16 a DYT18), na podkladě pomalu progredující metabolické nebo neurodegenerativní poruchy (Wilsonova nemoc, Huntingtonova nemoc, deficit pantotenát-kinázy, mitochondriální encefalopatie) nebo v důsledku neprogredující cerebrální léze (dětská mozková obrna, kraniocerbrální trauma. Spouštěcím faktorem akutní dystonie u takto disponovaných dětí bývají infekce a nasazení nebo vysazení některých farmak. Mezi rizikové preparáty patří především typická neuroleptika a jejich deriváty, které mohou akutní dystonii indukovat po podání jediné dávky. Léčba akutních dystonických syndromů spočívá v podávání benzodiazepinů, vysazení nebo změně neuroleptika, nasazení anticholinergik ve vysoké dávce, podávání baklofenu nebo v lokálních aplikacích botulotoxinu. V případě rozvoje dystonické bouře je indikováno propofolové kóma a zavedení hluboké mozkové stimulace vnitřního pallida. Součástí prezentace budou dvě kasuistiky dětí (DYT1 a DYT6) s dystonickou bouří, u kterých byla hluboká mozková stimulace život zachraňujícím výkonem.


Název: Spasticita Autor: Robert Jech Afiliace: Neurologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha Abstrakt: Spasticita může být v širším slova smyslu chápána jako jakýkoliv projev zvýšené svalové aktivity při lézi centrálního motoneuronu nebo v užším smyslu jako náhlé zvýšení svalového napětí při rychlém protažení svalu. Zvýšená svalová aktivita je přitom jen jednou ze tří hlavních klinických příznaků léze centrálního motoneuronu. Dalšími symptomy, které klinické příznaky centrální parézy dále prohlubují, jsou paréza a zkrácení svalu. Zkrácení svalu je vedle volní inaktivity podmíněno atrofií svalu, šlach a okolních měkkých tkání a doprovázeno projevy snížené kontraktility, elasticity a ztráty svalového objemu, což v pozdějších fázích vede k fixní kontraktuře. Zvýšená svalová aktivita nastupuje se zpožděním několika týdnů až měsíců a bývá důvodem dalšího zhoršení centrální parézy. Kromě spasticity užším slova smyslu se projevuje spastickou dystonií – spontánní klidovou kontrakcí svalů paretické končetiny bez zjevného vyvolávajícího faktoru, spastickou ko-kontrakcí - nechtěným stahem antagonistů při volní aktivitě agonistů ve stejném svalovém segmentu a spastickou synkinezí - patologickým rozšířením aberantní svalové aktivity na vzdálené, parézou nepostižené svalové segmenty, které doprovázejí volní pohyb paretickou končetinou. Ze všech projevů zvýšené svalové aktivity je to spastická dystonie a spastická ko-kontrakce, které motorický deficit zhoršují nejvíce. Podílejí se na dalším zkracování paretického svalu a jsou hlavními limitujícími faktory neurorehabilitační léčby. Má-li být léčba spastické parézy úspěšná, musí být zaměřena na všechny tři základní projevy spastické parézy protahování svalu (prevence zkrácení), posilování agonisty (zlepšení parézy) a oslabení antagonisty (redukce zvýšené svalové aktivity).


Název: Management neklidu u psychiatrických pacientů Autoři: Kališová Lucie Afiliace pracoviště: Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Ke Karlovu 11, Praha 2, 12801 Klíčová slova: Akutní neklid, duševní poruchy, management Úvod a cíl studie: Cílem sdělení je nejprve obecně informovat o mezinárodně doporučených postupech zvládání akutního neklidu u psychiatricky nemocných, dále shrnout zkušenosti s léčbou akutního neklidu na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze ve 3 časových obdobích (v 2013-14, v 2011 a 2004-2006). Metodika: Restrospektivní sběr dat pomocí elektronické databáze pacientů MÉDEA, srovnání s daty získanými prostřednictvím mezinárodního projektu EUNOMIA. Výsledky: Za posledních 10 let, dle hodnocených období, vzrost počet akutních přijetí včetně nedobrovolných a z toho vyplývá početní vzestup epizod akutního neklidu ve sledovaném souboru nemocných. U zhruba 60% nedobrovolně přijatých nemocných se objevila epizoda neklidu, která vyžadovala farmakologickou intervenci. Nejčastěji se neklid vyskytoval u nemocných s psychotickým onemocněním, a to ve všech sledovaných časových obdobích. Nejvíce se používal v léčbě intramuskulárně podaný haloperidol. Většina aplikací antipsychotika byla doplněna dávkou anxiolytika - nejčastěji klonazepamu a diazepamu. Závěr: V medikamentózním zvládání neklidu nedošlo za sledovaná období k výraznějším změnám, ač byla v posledních letech uvedena trh některá atypická antipsychotika s možností intramuskulárního podání. V minulosti se výrazně více podával diazepam, který nyní v posledním období sledování nahradil klonazepam. Podávání kombinace antipsychotika s anxiolytikem odpovídá mezinárodně doporučeným postupům. Sdělení je doplněno krátkými kazuistikami.


Název: Diferenciální diagnostika neurodegenerativních onemocnění z pohledu neuroradiologa Autoři: Jiří Keller (RDG oddělení Nemocnice na Homolce, neurologická klinika 3. LF UK) Robert Rusina (Neurologická klinika 1. LF UK a VFN; Neurologické oddělení Thomayerovy nemocnice, Praha) Abstrakt: Při podezření na neurodegenerativní onemocnění se tradičně očekává, že neuroradiologie vyloučí jiná onemocnění (příznaky mohou být sekundární). Zobrazovací metody však dnes mohou detailněji než dříve detekovat změny signálu či denzity mozku i zhodnotit rozsah atrofie a její distribuci. V referátu budou demonstrovány charakteristické nálezy u jednotlivých neurodegenerativních onemocnění. U některých nosologických jednotek se jedná dokonce o nálezy patognomické (např. v případě některých onemocnění z kategorie „parkinson plus“). Magnetická rezonance se pokládá za obecně vhodnější metodu pro zobrazení mozku než CT, protože má lepší tkáňový kontrast a dovoluje i detailnější hodnocení rozsahu atrofických změn. Lépe než CT zobrazí strukturální léze, edém i transependymální přestup likvoru, signálové změny šedé i bílé hmoty i případná mikrokrvácení. CT je vhodné především při absolutní kontraindikací magnetické rezonance. MR vyšetření trvá desítky minut, během kterých musí nemocný nehnutě ležet (v případě CT mozku stačí řádově vteřiny) – CT je proto vhodnější, pokud pacient není schopen dobré spolupráce například v důsledku pokročilého kognitivního deficitu, případně netoleruje či není schopen ležet ve standardní pozici na zádech. V ostatních případech je přínosnější (byť nákladnější) vyšetření MR. Podpořeno grantem IGA NT 14145-3/2013 a insitucionální podporou CZ-DRO (NNH, 00023884).


Název: Opioidy - je substituční léčba vůbec potřeba? Autoři: Vladimír Kmoch Afiliace pracoviště: Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN, Apolinářská 4, 128 02, Praha 2 Klíčová slova: Opioidní analgetika, substituce opioidy, kazuistika Úvod a cíl studie: Shrnutí současných klinických poznatků a novinek z praxe i závěrů metaanalýz týkajících se substituční léčby závislosti na opioidech. Případová studie se zabývá závislostí na opioidních analgeticích. Prezentace obsahuje kazuistiku pacienta závislého na tramadolu, jehož denní dávka pětkrát překračovala maximální denní doporučenou dávku 400mg. Pacient začal užívat tramadol na doporučení praktického lékaře před několika lety pro bolesti zad, postupně se zvyšovala jeho tolerance a v minulém roce již tramadolové kapky výhradně sháněl z černého trhu, včetně internetu. Doporučené postupné redukce a ambulantní detoxifikace nebyl schopen a toxikologické vyšetření moče prokázalo masivně tramadol a jeho metabolity. Pacient odmítl nabízenou detoxifikaci na lůžku z pracovních důvodů. Popsána je léčba úzkostně-depresivní symptomatiky antidepresivy (trazodonem a setralinem) a substituce Suboxonem (buprenorfinem/naloxonem) přes počáteční dávku 3x8mg. Definovány jsou kritéria závislosti na opioidních analgeticích (často tramadol, kodein, morfin, dextrometorfan). Metodika: Prezentace a review postupů a možností substituční léčby v ČR a zahraničí. Výsledky: Zatímco dávkování metadonu v ČR dle mezinárodní studie INSIGHT dosahuje terapeutického optima 60-120mg denně, u buprenorfinu je v ČR tendence poddávkovávat na denní průměrnou dávku 5mg denně. Závěr: Prezentace aktualizuje stav poznání a odpovídá na otázku, kdy je substituční léčba potřeba. Následuje panelová mezioborová diskuze na téma léčba bolesti a rizika vzniku závislosti, možnosti a limity léčby.


Název: Studium genetické architektury impulsivního násilného chování Autoři: Stanislav Kmoch & Jan Vevera Afiliace: 1. lékařská fakulta UK, Praha Abstrakt: Impulsivní násilné chování představuje závažný společenský problém a fascinující biologický fenomén. Je výsledkem komplexních interakcí řady genetických, biologických a sociálních faktorů. Genetická komponenta, která přispívá ke vzniku této formy chování až ze 70%, je málo známá. Základními nástroji studia genetické komponenty byly v minulosti cytogenetická analýza, vazebná analýza, cílené asociační studie, celogenomové asociační studie a cílené resekvenování kandidátních genů účastných v metabolismu dopaminu a serotoninu. Cytogenetické analýzy naznačily (ale neprokázaly) asociaci násilného chování s karyotypem 47,XYY. Vazebná studie v rodině s historií agresivního chování vedla k odhalení kauzální varianty v genu pro monoamin oxidázu A (MAOA). Cílené asociační studie násilného chování s variantami MAOA, případně s populačně častými variantami genů určujících pohlaví (SRY), kódujích androgenové receptory (AR´s), kódujích enzymy a transportéry funkční v metabolismu serotoninu, dopaminu, katecholaminu a noradrenalinu nevedly ve většině případů ke statisticky významným výsledkům. Cílené genotypování MAOA, resekvenování kandidátních genů a celogenomová asociační studie ve finské populaci odhalily souvislost násilného chování s variantou MAOA a s variantami v genech kódujích serotoninový receptor (HTR2B) a kadherin 13 (CDH13). Podobně jako u jiných celogenomových asociačních studií založených na konceptu kauzálního efektu populačně častých variant i tyto studie objasnily pouze velmi malou část (cca 10 %) odhadované genetické komponenty impulsivního násilí. Náš přístup ke studiu genetické architektury impulsivního násilného chování vychází z konceptu kauzálního efektu individuálně vzácných genetických variant. Naším cílem je detailní genetická analýza 350 mužů s extrémními projevy impulsivního násilného chování. Tito muži byli odsouzeni nejméně dvakrát za závažné násilné trestné činy. Následně byli diagnostikováni pomocí M.I.N.I. dotazníku, posuzováni Eysenckovým IVE testem, Hareovým dotazníkem psychopatie a Cloningerovým dotazníkem temperamentu. V genomu jedinců s extrémními formami násilného chování (Eysenckovo IVE skóre > 8) vyhledáváme pomocí DNA čipů a exomového sekvenování rozsáhlé změny genové dávky (CNVs) a vzácné genetické varianty v kódujích oblastech všech známých lidských genů. Kandidátní geny impulsivního násilného chování následně určujeme na základě nenáhodného opakovaného výskytu vzácných mutací v jednotlivých genech případně metabolických drahách pomocí různých forem agregativních testů.


Název: Tanečně pohybová terapie u pacientů se schizofrenií Autoři: Iveta Koblic Zedková Afiliace pracoviště: Institut neuropsychiatrické péče (INEP) 1. LF UK Klíčová slova: tanečně pohybová terapie, psychoterapie, schizofrenie, negativní symptomatologie Abstrakt: I přes pokroky v léčbě schizofrenie nebývá u řady pacientů dosaženo úplné remise a některé symptomy perzistují, či dochází k relapsům. Antipsychotická medikace efektivně ovlivňuje zejména pozitivní příznaky, zatímco negativní symptomatika, jež představuje dle poznatků současného výzkumu odlišný léčebný cíl, zůstává ovlivněna pouze minimálně či vůbec. V komplexní léčbě schizofrenie zaujímají na tělo zaměřené psychoterapeutické přístupy zvláštní postavení. Na rozdíl od čistě verbální práce skýtají možnosti, jež jsou u klientů se schizofrenií dobře uchopitelné a využitelné. Jak uvádí např. Röhricht, neverbální metody umožňují snáze překonat komunikační bariéry, práce s tělem a pohybem umožňuje uchopit kognitivní a emoční uvědomování pacienta prostřednictvím fyzické reality, podporuje koordinaci, orientaci v prostoru, moduluje aktivitu a emoční reaktivitu. Zaměřením na tělesnou sílu a kapacitu, zážitek těla a pohybu jako zdroje kreativity, sebevyjádření, potěšení a spolehlivé reality, lze podpořit zkoumání vlastního potenciálu a zdrojů, modifikovat dysfunkční percepci Self, ale i bezpečně tématizovat psychopatologické příznaky jako je ztráta hranic, prožitky depersonalizace či narušení tělového schématu. Formou tanečně pohybové terapie pracovaly s klienty se schizofrenií s velmi pozitivními výsledky již zakladatelky oboru. Rozšiřující se množství vědeckých důkazů o efektivitě, jež přinášejí v současné době i randomizované klinické studie, přispívá k širšímu povědomí o této léčebné modalitě a představuje tak naději zejména pro pacienty trpící handicapující negativní symptomatologií.


Název: Tanečně pohybová terapie v péči nejen o duševní zdraví Autoři: Iveta Koblic Zedková Afiliace pracoviště: Institut neuropsychiatrické péče (INEP) 1. LF UK Klíčová slova: tanečně pohybová terapie, psychoterapie, analýza pohybu. Abstrakt: Tanečně pohybová terapie (TPT) je psychoterapeutický přístup, který využívá jako primární zdroj pro práci s intrapsychickými a interpersonálními tématy expresivní pohyb. Celostní pojetí, na němž je TPT založena a schopnost tanečních terapeutů pohybovat se v neverbálním modu, činí tuto metodu vhodnou pro práci s širokým spektrem pacientů bez ohledu na jejich schopnost introspekce, vyjadřování emocí, či verbální vyjadřování vůbec. Taneční terapeuti tak pracují s lidmi, trpícími onemocněními především psychické povahy (deprese, schizofrenie, neurotické poruchy), přes psychosomatické (somatopsychické) až po stavy převážně somatické (např. získaná poranění mozku či neplodnost). Jako taneční terapie je často mylně prezentována jakákoliv práce s tancem (např. společenské tance se seniory, tango s pacienty s Parkinsonovou nemocí). Ač existuje řada důkazů o pozitivních účincích tance, jedná se v těchto případech o výsledek působení nespecifických faktorů. Tanečně pohybová terapie oproti tomu vychází z jasného teoretického rámce, disponuje diagnostickými nástroji a terapeutickými principy a metodami. Taneční terapeut většinou nepoužívá žádnou konkrétní taneční formu, vychází z pohybu a témat klienta, jež uchopuje pomocí tzv. analýzy pohybu. Na základě pohybového profilu pacienta stanovuje terapeutický plán a cíle a průběžně vyhodnocuje terapeutický efekt. Příspěvek nabídne ve zkratce odpovědi na některé základní otázky. Kdo je taneční terapeut? Co od něj očekávat? Jak pracuje? Kterým pacientům může TPT pomoci?


Název: Autoimunitní encefalitidy u dětí Autoři: Zuzana Libá1, Jitka Hanzalová2, Věra Sebroňová1, Vladimír Komárek1 Afiliace pracoviště: 1 Klinika dětské neurologie 2. LF UK a FN v Motole, Praha 2 Likvorová laboratoř, Ústav imunologie a Neurologická klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha Klíčová slova: protilátková autoimunitní encefalitida, protilátky, N-methyl-D-aspartát receptor Úvod: Zánět mozku patří mezi vzácné, avšak bezprostředně život ohrožující onemocnění s pestrými klinickými projevy. Rozvoj akutní psychiatrické symptomaticky může být jeden z úvodních projevů encefalitidy. Správná diagnostika a včasná terapie jsou klíčové pro dobrý vývoj onemocnění a minimalizaci trvalých následků. Metodika: Diagnostickou novinkou posledních let jsou encefalitidy na autoimunitním podkladě, které jsou způsobeny přítomností protilátek proti 1) intracelulárním antigenům, 2) membránovým antigenům v centrálním nervovém systému (CNS). Výsledky: Příkladem membránového antigenu jsou N-methyl-D-aspartát receptory (NMDAR). Protilátky proti NMDAR jsou v současnosti nejčastější známou příčinou protilátkově zprostředkovaných encefalitid u dětí. V našem souboru 25 dětí se zánětem mozku jsme a-NMDAR encefalitidu diagnostikovali u 5 z nich. Akutní psychiatrické projevy jsou v úvodu popisovány až u 80% pacientů, u našich pacientů to bylo ve 100%. Dokonce tři z pěti pacientek byly primárně hospitalizovány na psychiatrickém lůžku. Závěr: A-NMDAR encefalitida představuje sice relativně vzácnou, ale v současnosti dobře rozpoznatelnou klinickou jednotku s jasnou strukturou imunosupresivní léčby. Představíme soubor pěti vlastních pacientů s diagnózou a-NMDAR encefalitidy a upozorníme na diagnostická a terapeutická úskalí. Grantová dedikace: Podpořeno Nadačním fondem Neuron na podporu vědy.


Název: Neurorehabilitace a kognice, náhlá cévní mozková příhoda Autor: Lippert-Grüner, Marcela Afiliace: ANR Bonn, Graurheindorfer Str. 149, Bonn, Germany Abstrakt: Náhlá cévní mozková příhoda je pro většinu pacientů velmi závažnou životní událostí. Toto onemocnění není výhradně "nemocí stáří", asi polovina všech pacientů je ještě v produktivním věku. Odhadem, deset procent z nich je dokonce mladších 40 let. Pacienti po cévní mozkové příhodě mohou být konfrontováni s velmi různými funkčními poruchami. V závislosti na druhu, lokalizaci a rozsahu poškození centrálního nervového systému dochází vedle senzomotorických deficitů také k neuropsychologickým poruchám. Často pozorujeme také emocionální změny a poruchy chování, které jsou některými autory shrnuty pod pojem "změny osobnosti", jako je například zvýšená dráždivost a agresivita, nedostatek motivace nebo nedostatek emocionální kontroly. Včasná diagnostika a léčba právě těchto poruch je pro dosažení dobré kvality života a úspěšného sociálního a profesního znovu začlenění zásadně důležitá. V rámci vlastní klinické studie poruch chování po cévní mozkové příhodě se ukázalo, že již v subakutní fázi onemocnění diagnostikujeme široké spektrum poruch chování. Zde hrají zejména poruchy schopnosti zátěže a poruchy pozornosti vedoucí roli, kromě z literatury známých deficitů jako deprese a úzkost.


Název: Neuropatická bolest jako častá komponenta bolestí zad Autor: Mazanec R Afiliace: Neurologická klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha Abstrakt: Chronické bolesti zad (low back pain, LBP) představují v rozvinutých zemích endemický problém, který postihuje v závislosti na věku až 70% populace. LBP se sdružují s depresí a poruchami spánku, mají vliv na kvalitu života a socioekonomické dopady. Příčiny LBP zahrnují rozmanité patofyziologické stavy s poruchou nebo bez poruchy nervových struktur. LBP bez poruchy nervových struktur jsou nociceptorové etiologie a představují hlavně strukturální i funkční poruchy bederní páteře, spojené se svalovými spazmy (lumbago, lumbalgie, spondyloza, spondylartróza). LBP s poruchou nervových struktur splňují koncept smíšené bolesti (mixed pain), tj.kombinace nociceptorové a neuropatické bolesti. Příčinou smíšené bolesti jsou hlavně kompresivní radikulopatie, pooperační stavy (failed back surgery syndrom – FBSS), lumbální spinální stenóza, ale i pseudoradikulární syndromy. Mechanismus smíšené bolesti zahrnuje kombinaci nociceptorové bolesti, přímé mechanické poškození nervových struktur a aseptický zánět s účastí cytokinů a chemokinů. Neuropatická komponenta bolesti u LBP byla v různých prospektivních epidemiologických studiích nalezena u 20-37% pacientů. Klinická diagnostika neurogenní léze u LBP (bed side testy) zahrnuje zhodnocení lokalizace bolesti - radikulární (lokalizace v dermatomu) vs pseudoradikulární (lokalizace v Headových zónách a pouze s proximální iradiací – stehno), fyzikální vyšetření (svalová síla, reflexy, poruchy čití), které prokazují mimo jiné senzitivní deficit v odpovídající lokalizaci. Další diagnostické procedury jsou neurofyziologické (elektromyografie, somatosenzorické potenciály) a zobrazovací metody (výpočetní tomografie a magnetická rezonance). Hlavní deskriptory neuropatické bolesti u LBP jsou vystřelující a šlehavé bolesti do končetiny (obvykle pod koleno), pálivé a palčivé bolesti, bolestivé brnění a mravenčení. Tyto deskriptory lze s vysokou senzitivitou (81-86%) a specificitou (82-87%) detekovat pomocí dotazníků DN4 (Douleur Neuropathique en 4 questions) a painDETECT. U pacientů s LBP a detekovanou neuropatickou komponentou bolesti, potvrdily randomizované a placebem kontrolované studie, dobrou toleranci (n.ú. 9.9%) a klinicky signifikantní redukci intenzity neuropatické bolesti o > 30% v kohortě léčených pregabalinem (PGB). PGB má efekt jak ve formě iniciální monoterapie (u 63%), tak jako add-on terapie (u 56%). Účinek PGB nastupuje během 5-7 dnů, trvá dlouhodobě a je potvrzen i při opakovaném vysazení a nasazení. Kromě chronické LBP s neuropatickou složkou lze využít léčebný potenciál PGB i u akutní radikulopatie lumbosakrální i cervikální.


Název: Deeskalační techniky Autoři: Alexander Nawka Afiliace pracoviště: Institut neuropsychiatrické péče (INEP) Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN Klíčová slova: deeskalace, akutní neklid, agitovanost, non-verbální komunikace Abstrakt: De-eskalační techniky a k nim přidružené nefarmakologické postupy představují základní pilíř v algoritmu zvládání akutně neklidného pacienta, a měli by být použity vždy před případnou farmakologickou intervencí. Deeskalaci lze rozdělit do tří složek: vyhodnocení situace; komunikace (neverbální a verbální); a taktiky vyjednávání. V rámci prvního kontaktu provedeme orientační somaticko-neurologické vyšetření, kde se snažíme z diagnostického hlediska vyloučit somatická onemocnění či poruchy které nesnesou terapeutický odklad. S neklidným pacientem mluvíme stručně, jasně a snažíme se co nejrychleji získat základní informace. Jedním ze základních principů de-eskalace je změnit případnou konfrontaci na diskuzi. Vystupujeme jako osoba ochotná a schopná pacientovi pomoci. Pacienta necháme volně mluvit, empaticky nasloucháme a nedráždíme jej zbytečnými či nevhodnými otázkami a parafrázujeme jeho odpovědi. Velký význam má taktéž redukce vnějších stimulů – tlumené světlo, tichá místnost, vypnutí telefonu. Predikce agresivního chování vychází především z jeho výskytu v minulosti, případně z historie jiného druhu impulzivního chování. Snažíme se identifikovat varovné příznaky případného agresivního chování a dbáme dále zvýšené opatrnosti zvláště u slovních útoků; projevů napětí a podrážděnosti jako je rozbíjení předmětů, rychlé popocházení, nezvyklé přibližování se k lékaři či upřenému očnímu kontaktu; které často násilnému chování předcházejí. Včasný a cílený terapeutický zásah zde může zabránit eskalaci do násilného chování. Prezentace síly přizváním dalších spolupracovníků (lékař, sestra, ošetřovatel) zde představuje zcela legitimní postup. Primárním cílem je zajistit bezpečnost pacienta, současně ale taktéž i personálu a spolupacientů.


Název: Stimulace okcipitálního nervu u chronických bolestí hlavy Autoři: Tomáš Nežádal Afiliace pracoviště: Neurologické oddělení, epileptologické a neuropsychiatrické centrum, Nemocnice Na Františku, Praha Institut neuropsychiatrické péče (INEP), Praha Klíčová slova: Chronická bolest hlavy, farmakorezistence, okcipitální nerv Úvod: Stimulace okcipitálního nervu (ONS) byla v literatuře prokázána jako účinná v léčbě farmakorezistentních bolestí hlavy, nejčastěji v těchto 4 skupinách: u chronické migrény, syndromu nakupených bolestí, bolesti hlavy cervikogenního původu a u neuralgie okcipitálního nervu. Transkutánní neurostimulace (TENS) v týlní oblasti působí obdobným způsobem jako implantovaný ONS. Pozitivní výsledek TENS může předpovídat dobrý efekt trvalé stimulace až v 90%. Prezentace: V přednášce jsou uvedeny naše první zkušenosti s preimplatačními postupy i s výsledky trvalé stimulace u části pacientů, zatím v krátkém pooperačním období. V předoperační fázi se soustředíme na pečlivou diagnostiku bolesti za pomoci veškerých vyšetřovacích metod a platných klasifikačních kritérií. Snažíme se využít veškeré dostupné neinvazivní možnosti léčby. U rezistentních pacientů zpravidla aplikujeme nejdříve TENS v dostatečné délce se zhodnocením efektu pomocí VAS a dalších testů (MIDAS, PDI, HIT-6). Při významném efektu TENS (zlepšení o nejméně 50%), v našem souboru u 85% z 20 pacientů, zvažujeme implantaci ONS. ONS byl implantován zatím 14 pacientům. Zlepšení při chronické stimulaci se pohybuje mezi 60-70%. Efekt byl obdobný u všech typů bolesti. Diskuse: V diskuzi jsou probrána jednotlivá indikační kritéria u uvedeného spektra diagnóz, hodnoceny výhody a rizika předoperačních TENS a outcome u takto rozmanitého souboru pacientů. Závěr: Okcipitální stimulace je potenciální efektivní nefarmakologickou léčbou širšího spektra refrakterních bolestí hlavy.


Název: Chronická migréna a chronická denní bolest hlavy Autoři: Ingrid Niedermayerová Afiliace pracoviště: Neurologická ambulance Quattromedica Brno, II. Neurologická klinika LF MU a FN Brno Klíčová slova: Chronická migréna, nadužívání analgetik, detoxifikace Abstrakt: Chronická denní bolest hlavy (CDH) tvoří heterogenní skupinu, zahrnující primární a sekundární bolesti hlavy. Prevalence primární CDH je 4-5%. Nejčastějším typem je chronická migréna (prevalence 1-2%) a chronický tenzní typ bolesti hlavy (CTTH; prevalence 2-2,5%), méně časté jsou hemicrania continua a nově vzniklá denní bolest hlavy. V patogenezi se uplatňuje více mechanismů, mezi významné patří periferní a centrální senzitizace. CDH se často sdružuje s nadužíváním analgetik, triptanů nebo jiné akutní medikace (medication overused headache – MOH), s depresí a anxietou. MOH má prevalenci 2%, v centrech pro léčbu bolestí hlavy je to až 50%. V léčbě jsou důležitá režimová opatření. Medikamentózní terapie je závislá na základním typu cefaley, přítomných komplikacích a komorbiditách. Těžší stavy je nutno řešit za hospitalizace. U chronické migrény podáváme jako lék 1. volby topiramát, dále jako u epizodické migrény (valproát, metoprolol, amitriptylin, venlafaxin), nově se užívá botulotoxin. U refrakterních případů chronické migrény nebo chronického cluster headache je indikována okcipitální nervová stimulace. U CTTH jsou profylakticky užívána antidepresiva jako u epizodického typu (1. volba amitriptylin, 2. volba venlafaxin a mirtazapin). Terapie MOH má podle Consensus protokolu 3 kroky: 1. den: náhlé vysazení nadužívané medikace; 2. - 7. den: detoxifikace a předpis záchranné medikace a profylaxe; od 8. dne: symptomatická léčba bolestí hlavy.


Název: Historie a podmínky substituční léčby v ČR Autoři: Petr Popov Afiliace pracoviště: Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN, Apolinářská 4, 128 02, Praha 2 Klíčová slova: Závislost na opioidech, substituční léčba v ČR Úvod a cíl studie: Přehled vývoje léčebných přístupů u závislosti na opioidech v ČR. Stručný historický souhrn, popisující postupný vývoj substituční léčby od pololegálních klinických pokusů až po standardní léčebné programy a doporučené postupy léčebné péče. Informace o vývoji a současné situaci v dostupnosti substituční léčby v ČR; studie INSIGHT. Metodika: Prezentace a review postupů a možností substituční léčby v ČR a zahraničí. Výsledky: U substituční léčby závislosti na opioidech v ČR došlo k pozitivnímu vývoji z hlediska odborného hodnocení role a významu této léčebné metody. Podle domácích zdrojů informací i podle výsledků dosud největšímezinárodní studie, na které ČR participovala (INSIGHT), jsou v kvalitě a dostupnosti léčbyvýznamné rozdíly. A to jak z hlediska mezinárodního srovnání (kritéria dostupnosti, kvality a efektivity léčby), tak i z hlediska typů léčby a rozdílů u substituce jednotlivými substitučními látkami (metadonem a buprenorfinem) v ČR. Závěr: Prezentace přináší základní přehled dosavadního vývoje substituční léčby závislosti na opioidech v ČR a slouží také jako historicko - odborný rámec pro následující panelovou mezioborovou diskuze na téma léčba bolesti a rizika vzniku závislosti, možnosti a limity léčby.


Title: Improving the early diagnosis of Alzheimer’s disease and other dementias Author: Ben Schmand, University of Amsterdam, the Netherlands Affiliation: Faculteit der Maatschappij- en Gedragswetenschappen, Programmagroep: Brain & Cognition, Weesperplein 4, 1018 XA Amsterdam, The Netherlands Abstract: Early dementia diagnosis is important because: 1) once truly effective medications are available, doctors need to prescribe them as soon as possible; 2) even today, early diagnosis is important for patients who do NOT have a neurodegenerative disease. They may be treated more vigorously when there is diagnostic clarity. In this presentation I will show that imminent dementiais best predicted by cognitive performance and other behavioural characteristics, better than by neuroimaging and neurochemical biomarkers. Large part of the evidence comes from an unsuspected source: the Alzheimer’s Disease Neuroimaging Initiative (ADNI), a huge research project in the USA. I will also show results from our ownlongitudinal study‘Improving the early Diagnosis of Alzheimer’s Disease and Other dementias’ (IDADO). We included 170 memory clinic patients who were difficult to diagnose by their neurologist, psychiatrist, or geriatrician. At baseline they had a 3 Tesla MRI brain scan and a neuropsychological assessment (NPA). NPA consisted of conventional cognitive tests, the same tests with increased reliability, and so-called ‘symptom validity tests’. Follow-up after six years showed that NPA predicted conversion to dementia better than MRI. The best prediction was obtained by combining MRI and NPA. Symptom validity testing prevented some false positive diagnoses.


Název: Chronická okluze magistrálních mozkových tepen a chirurgické možnosti revaskularizace (EC-IC bypass) - prospektivní registr pacientů v ČR Autoři: Šroubek J, Kovář M, Tomek A, Krámská L Afiliace pracoviště: Neurochirurgické oddělení Nemocnice Na Homolce, Praha Klíčová slova: EC-IC bypass, hypoperfuze, cerebrovaskulární rezerva Abstrakt: Chronická hypoperfuze CNS při uzávěru jedné z vnitřních karotid může být příčinou hemodynamicky podmíněných iCMP. Jako sekundární prevence je dlouhodobě užíváno provedení nízkoprůtokového EC-IC bypassu. Přes zjevný efekt dokladovaný početnými malými studiemi se na velkých souborech nepodařilo prokázat signifikantní účinnost EC-IC bypassu (Barnett, COSS). Z těchto důvodů v ČR vznikla Nch iniciativa, která by měla garantovat zavedení EC-IC bypassu při sjednocených přísných indikačních kritérií s následným kvalitním sledováním. Autoři se ve svém sdělení budou zabývat zpřísněnými indikačními kritérii, kognitivním vyšetřením, načasováním výkonu, technickými aspekty operace, perioperační péči a následným sledováním pacientů.


Název: Management neklidu u neurologických pacientů Autor: Tereza Uhrová Afiliace pracoviště: Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd, Psychiatrická klinika; 1. LF UK a VFN v Praze Klíčová slova: neklid, agitovanost, organické postižení


Název: Farmakoterapie akutního neklidu: nejčastější chyby a jak se jim vyhnout Autoři: Vevera J (1,2), Oktábec Z (3), Perlík F (4), Marešová V (3), Kopecká A (3), Raboch J (1), Novotná M (5) Afiliace: (1) Psychiatrická klinika, 1. LF UK a VFN v Praze; (2) 7. Polní nemocnice AČR; (3) Oddělení toxikologie, Ústav soudního lékařství a toxikologie, 1. LF UK a VFN v Praze; (4) Farmakologický ústav, 1. LF UK a VFN v Praze; (5) Therapia VIVA s.r.o. - psychiatrická ambulance, E-mail: [email protected], Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, Ke Karlovu 11, Praha 2, 128 00 Abstrakt: V ambulancích i během hospitalizace se při akutním neklidu, úzkosti a agitovanosti setkáváme s nutností podávat intramuskulárně benzodiazepiny. V ČR nejčastěji používaný diazepam nepovažujeme za optimální kvůli problematickému vstřebávání po i.m. podání. Cílem práce bylo zjistit interindividuální variabilitu koncentrací diazepamu v séru po i.m. aplikaci a hodnotit klinický efekt léku. Metodika: Do hodnocení jsme zařadili šest mužů, kterým bylo při ambulantní léčbě aplikováno 10 mg diazepamu i.m. Měření farmakokinetických parametrů a anxiety byla prováděna po 30 minutách (T1), dále po čtyřech (T2) a 24 hodinách (T3). Diagnóza byla stanovena pomocí “Mini-International Neuropsychiatric Interview (M.I.N.I.)“, anxietu jsme kvantifikovali Hamiltonovou škálou úzkosti (HAMA). Závěr: Koncentrace diazepamu byly v průměru u pacientů 30 minut po aplikaci výrazně nižší než po 4 i 24 hodinách. Největší variabilitu koncentrací jsme pozorovali za 30 minut, kdy byl rozdíl mezi nemocnými 280násobný. Tato zjištění potvrzují zahraniční zkušenosti, podle kterých diazepam v i.m. formě nemá být užíván k ovlivnění akutních stavů úzkosti, agitovanosti a neklidu. Nalezli jsme rozdíly mezi SPC jednotlivých přípravků a oficiálních doporučujících pokynů (“guidelines“), které nutí k nevhodnému použití diazepamu i.m. a zároveň neumožňují jiné než off-label užití v “guidelines“ doporučovaného midazolamu.


Title: Application of Luria cognitive approach in neurodegenerative diseases Author: Zaytseva Y. Affiliation: National Institute of Mental Health, Klecany, Czech Republic Moscow Research Institute of Psychiatry, Moscow, Russia Abstract: The introduction of higher cortical functions as compound dynamic systems was made by A.R. Luria (1973), who established the system-dynamic approach based on empirical studies and clinical observations of patients with lesions. The concept of a syndrome was pivotal in Luria's concept, whereby a syndrome was identified as a constellation of factors, as a common cognitive process that was disrupted in seemingly disparate tasks. This clinical method, in turn, allowed Luria to define various areas of regional specialization in the brain and to map sets of functional systems that operate at various levels of generality within and between these brain areas. Later on, Luria`s successors applied his approach in neurodegenerative disorders (Alzheimer's disease, frontotemporal dementia, Parkinson's and Huntington's diseases etc.) and defined their specific cognitive profiles. The number of tests, introduced by Luria, showed to be advantageous for a differential diagnostics of these disorders. The approach also allows to define the intact cognitive functions that should be taken into the account in the rehabilitation strategies.


Název: Agresivita, vraždění a válčení: pohled evolučního biologa Autoři: Jan Zrzavý Afiliace pracoviště: Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice Klíčová slova: evoluce, agresivita, genocida, proximativní a ultimativní vysvětlení Abstrakt: Přinejmenším od dob Konrada Lorenze máme sklony interpretovat lidské chování pomocí termínu „agresivita“ a směřovat k fyziologickým, endokrinologickým či neurobiologickým vysvětlením. Jenže „agresivní“ chování může být – nehledě na obdobné molekulární mechanismy – motivováno v různých případech zcela odlišně a vypovídat o „lidské přirozenosti“ velmi odlišné věci. K pochopení toho, o co jde, je zásadní vědět, kdo, kdy, vůči komu a jak moc je agresivní a jaké výhody z toho mohou plynout agresorovi (a někdy i oběti).

V. KONFERENCE NEUROPSYCHIATRICKÉHO FÓRA

Recommend Documents