UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy RŮŽENA DEJMALOVÁ. V. ročník prezenční studium

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy

RŮŽENA DEJMALOVÁ V. ročník – prezenční studium

Obor: pedagogika – hudební výchova

STAMICOVSKÉ TRADICE NA HAVLÍČKOBRODSKU Diplomová práce

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Karel Steinmetz, CSc.

Olomouc 2008

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne…………

…..………………….

Děkuji Prof. PhDr. Karlu Steinmetzovi, CSc., za odborné vedení práce a poskytování rad.

OBSAH OBSAH....................................................................................................................4 1. ÚVOD .................................................................................................................6 2. HAVLÍČKŮV (NĚMECKÝ) BROD ...............................................................7 2.1 Historie Havlíčkova Brodu ...............................................................................7 2.2 Hudební tradice Havlíčkova Brodu...................................................................8 2.2.1 Hudební tradice 15. – 17. století.....................................................................8 2.2.2 Hudební tradice 18. století..............................................................................9 2.2.3 Hudební tradice 19. století............................................................................10 2.2.4 Hudební tradice 20. století............................................................................12 2.2.4.1

Základní umělecké školy.............................................................19

2.2.4.2

Osobnosti 20. století ....................................................................19

2.2.4.3

Současnost ...................................................................................20

3. HUDEBNÍ ROD STAMICŮ...........................................................................22 3.1 Stamicův rod ...................................................................................................22 3.1.1 Martin Stamic ...............................................................................................22 3.1.2 Antonín Ignác Stamic ...................................................................................23 3.2 Jan Václav Stamic...........................................................................................24 3.2.1 Život..............................................................................................................24 3.2.1.1

Emigrace – Mannheim ................................................................25

3.2.1.2

Pobyt v Německém Brodě...........................................................27

3.2.1.3

Paříž, Mannheim .........................................................................28

3.2.2 Dílo ...............................................................................................................30 3.3 Mannheimská škola.........................................................................................33 3.3.1 Čeští muzikanti v Mannheimu......................................................................36 3.3.2 Žáci J. V. Stamice.........................................................................................37 4. STAMICOVA TRADICE...............................................................................38 4.1 Stamicova cena ...............................................................................................38 4.2 Oslavy narození J. V. Stamice v roce 1947 ....................................................38 4.3 Oslavy 200. výročí úmrtí J. V. Stamice 1957 .................................................40 4.4 Zasazení pamětní desky 1962 .........................................................................40 4.5 Oslavy J. V. Stamice 1967 ..............................................................................41 4.6 Stamicovo hudební jaro 1984 .........................................................................41

4

4.7 Oslavy k 240. výročí úmrtí J. V. Stamice 1997 ..............................................42 4.8 Stamicův komorní orchestr .............................................................................42 4.9 Stamicovo kvarteto .........................................................................................44 4.9.1 Historie Stamicova kvarteta..........................................................................44 4.9.2 Obsazení Stamicova kvarteta........................................................................45 4.9.2.1

Bohuslav Matoušek .....................................................................45

4.9.2.2

Jindřich Pazdera...........................................................................46

4.9.2.3

Josef Kekula ................................................................................47

4.9.2.4

Jan Pěruška ..................................................................................47

4.9.2.5

Vladimír Leixner .........................................................................48

4.9.2.6

Petr Hejný....................................................................................48

4.9.3 Festival EuroArt ...........................................................................................48 5. FESTIVAL STAMICOVY SLAVNOSTI .....................................................51 5.1 Dramaturgie festivalu......................................................................................51 5.2 První ročník 2002............................................................................................52 5.3 Druhý ročník 2003 ..........................................................................................53 5.4 Třetí ročník 2004.............................................................................................54 5.5 Čtvrtý ročník 2005 ..........................................................................................55 5.6 Pátý ročník 2006 .............................................................................................56 5.7 Šestý ročník 2007............................................................................................58 5.7.1 Občanské sdružení J. V. Stamice..................................................................60 5.8 Rozhovor s ředitelkou festivalu Stamicovy slavnosti Alenou Konrádovou ...61 5.9 Rozhovor se Michalem Hájkem sbormistrem pěveckého sboru Jasoň...........61 6. ZÁVĚR .............................................................................................................64 7. SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ.....................................................65 8. SEZNAM OBRÁZKŮ.....................................................................................73 PŘÍLOHY ANOTACE

5

1.

ÚVOD

Jan Václav Stamic patřil k jedním z nejvýznamnějším reformátorům klasicisní hudby. Zasloužil se o reformu symfonie, o její čtyřvěté ustálení a změnu instrumentace orchestru. Spolu s Františkem Xaverem Richterem stál u zrodu „Mannheimské školy” a světového hudebního klasicismu vůbec. Proto není divu, že si tohoto slavného rodáka z Německého Brodu jeho občané pravidelně připomínají a nadále zde vznikají hudební uskupení či akce, které nesou jméno tohoto skladatele. Cílem této práce je stručně seznámit s hudební tradicí Havlíčkova (Německého) Brodu, s životem a dílem významného skladatele, houslisty a kapelníka Jana Václava Stamice, o jeho přínosu světové hudbě a o vlivu na rozvoj hudební kultury v Havlíčkově Brodě. Práce postihuje především období od roku 1947, kdy lze nalézt první zmínky o pořádání slavností k uctění památky Jana Václava Stamice v Havlíčkově Brodě, až do dnešních dob, kdy se v městě pravidelně od roku 2002 konají v jarních měsících Stamicovy slavnosti. Tento festival je uspořádán do několika cyklů koncertů, výstav a besed věnujících se dílu Jana Václava Stamice, ale i jiných významným skladatelům napříč hudebním stylům. Práce poukazuje taktéž na hudební uskupení, které nesla či nesou ve svém názvu jméno Stamice. Práce je rozčleněna do několika částí. První půle je více obecně zaměřena na popis historie města, jeho hudební tradici a život a dílo Jana Václava Stamice. Druhá část se zaměřuje přímo na stamicovskou tradici od let 1947 až po současnost v Havlíčkově Brodě. Vychází především z dobového tisku a rozhovorů s osobnostmi, které se na těchto tradicích v současné době podílí.

6

2.

HAVLÍČKŮV (NĚMECKÝ) BROD

2.1

HISTORIE HAVLÍČKOVA BRODU

Město Havlíčkův Brod se nachází v lokalitě Českomoravské vrchoviny a spadá pod kraj Vysočina. První písemné zmínky se datují přibližně do roku 1234, kdy na místě dnešního Brodu stávala kdysi původně hornická a kupecká osada, která se rozprostírala u nedalekého brodu přes řeku Sázavu. Přes tuto osadu vedla Haberská stezka, která spojovala Čechy s Moravou. Město Brod bylo založeno v letech 1252 – 1257 pánem Smilem z Lichtenburka, který se o toto území kvůli nalezištím stříbrné rudy přel s českým králem Přemyslem Otakarem II., jenž požadoval uplatnění svého královského nároku na tuto půdu. Král spor vyhrál a většinu pozemků získal. Region se stal vlastnictvím českým králům až do roku 1452. V roce 1278 byla osada povýšena na město a dostala název po svém zakladateli Smilův Brod. V roce 1308 bylo město přejmenováno na Brod Německý. Roku 1321 povýšil král Jan Lucemburský Brod na horní město. Při 2. křižácké výpravě v roce 1422 hledal v městě útočiště král Zikmund se svým císařským vojskem. Brod však husitská vojska Jana Žižky dobyla a město úplně zničila. V tomto roce se zároveň přestalo těžit v okolí města stříbro a většina horníků odešlo za prací do Kutné Hory. Roku 1452 město přešlo do vlastnictví pánů Trčků z Lípy, kteří se zasloužili o jeho obnovu. V tomto období město zažilo svůj velký kulturní rozmach, o čemž svědčí například i bohatě malovaný graduál. 1 V roce 1471, po smrti Jiřího z Poděbrad, se v Brodě konal sněm české a moravské šlechty, který sloužil k přípravě volby nového krále. V 17. století bylo město několikrát dobyto. Poprvé v roce 1618 císařskými vojsky a posléze několikrát švédskými vojsky. V roce 1637 byl Německý Brod povýšen

králem

Ferdinandem

III.

na

královské

město.

Díky

založení

augustiniánského kláštera v roce 1674 se Brod stal významným centrem vzdělanosti. V roce 1735 vzniklo při klášteře gymnázium. Gymnázium navštěvovali takové osobnosti jako je například Josef Dobrovský, Karel Havlíček Borovský, skladatelé Bedřich Smetana, Jaroslav Křička, dirigent a skladatel Ludvík Vítězslav Čelanský aj. Mezi významné profesory patřil například Vilém Kurz, český spisovatel, politik, zakládající člen Klubu českých turistů. 1

Viz. kapitola 2.2.1 - Hudební tradice 15.-17.století.

7

Od roku 1850 se město stalo sídlem okresního hejtmanství, soudu, berního úřadu a správním centrem s městským úřadem. V roce 1945 bylo z města vysídleno větší množství Němců a město se přejmenovalo na Havlíčkův Brod. V dnešní době město prosperuje především svou industrializací. Jak uvádí internetový portál města, 2 k 1. 1. 2006 zde bylo evidováno k trvalému bydlišti 24 556 obyvatel. 2.2

HUDEBNÍ TRADICE HAVLÍČKOVA BRODU

2.2.1 Hudební tradice 15. – 17. století V 15. století vzniklo při děkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie literátské bratrstvo. O jeho existenci svědčí latinský graduál z dílny pražského mistra Pavla Mělnického z roku 1506 a latinský kancionál Jakuba ze Stříbra z roku 1568. K latinskému graduálu Pavla Mělnického se váže tato pověst: „V roce 1506 dal Mikuláš Trčka z Lípy pořídit městu velký pergamenový, bohatě malovaný graduál. Pověst říká, že po celém panství museli z každého dvora odvést po jedné telecí kůži na list k této knize. A graduál má těchto listů 395!” 3 Kancionál je v současné době uložen v Moravském zemském archivu v Brně.

obrázek 1 - Trčkův kancionál [15]

Působení literátského bratrstva bylo během třicetileté války přerušeno. V roce 1641 byly v místním kostele postaveny varhany od pražského varhanáře P. Rosola. Jak uvádí J. Sochr, první zmínky o varhaníkovy nacházíme v roce 1685. Byl jím Daniel Polnický. 4

2

Havlíčkův Brod. Dostupné na WWW: <

http://www.muhb.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=3782&id_org=3782&id=220182&p1=27462 > [online] [cit 10. listopadu 2007]. 3

VRKOČOVÁ, L. Domovem hudby. Praha: Panton, 1988, s. 328.

4

SOCHR, J. Jan Václav Stamic. Havlíčkův Brod: Okresní vlastivědné středisko - muzeum- okresní

archiv Havlíčkův Brod, 1967, s. 11.

8

2.2.2 Hudební tradice 18. století Do hudebního a kulturního života Německého Brodu v 18. století zasáhl především místní děkan Jan Křtitel Vít Seidel, který dříve sám několik let působil jako zpěvák ve Vídni při katedrále Svatého Štěpána a v Římě u Svatého Apolináře. V Brodě působil od roku 1702, o rok později byl jmenován brodským děkanem. V této funkci působil až do své smrti, a to do roku 1735. Ve své farnosti se postaral především o opravu a zrestaurování chrámu svaté Trojice a povznesení duchovní hudby v Německém Brodě. V letech 1703 byla obnovena činnost literátského bratrstva.

Činnost

bratrstva

sloužila

jako

prostředek

k

náboženskému

protireformačnímu působení. To také dokládá spis Labarum Triumphale (1704) od místního rodáka, pražského křížovníka F. J. Peckovského. V této době dochází k restauraci varhan z roku 1648. Na konci 17. století proběhla generální přestavba kostela, která byla dokončena roku 1709. Při přestavbě kostela byl obnoven kůr pro literáty s vlastními varhanami. V roce 1709 vyhledal v Pardubicích děkan nového varhaníka a do Německého Brodu přišel Antonín Ignác Stamic, který se od roku 1714 stal německobrodským měšťanem. Za působení A. T. Stamice jako brodského varhaníka dosáhla chrámová a instrumentální hudba vrcholu, o čemž svědčí práce Bohumíra Štědroně 5 Český kůrový inventář z roku 1768 v Havlíčkově Brodě. Do hudebního života roku 1735 zasáhl vznik latinské školy. Tuto školu vedl řád bosých augustiniánů. V této době došlo ke sporu augustiniánů s děkanem Seidlem. Předmětem pře byli městští muzikanti, které při svátcích využívala klášterní řehole. Děkan namítal, že muzikanti jsou i tak dobře placeni a klášteru nezbylo než si najímat muzikanty z okolních měst. Později augustiniáni navrhli určité mše a nešpory při svátcích, kdy budou místní hudebníci hrát v klášterním kostele. Seidel se opět bránil tím, že klášter narušuje chod svátků, když dává mše na stejnou hodinu jako jsou v děkanském chrámě. Děkan však s tímto argumentem neuspěl. Za tímto sporem stál především fakt, že klášter pěstoval především hudbu v duchu lidovém a v českém jazyce, který lidé více vyhledávali. Děkan, na rozdíl od kláštera, propagoval latinský duchovní zpěv. V roce 1785 literátský kůr zanikl. 5

ŠTĚDROŇ, B. Ein Chorinventar aus dem jahr 1768 in Deutsche Brod (Havlíčkův Brod) in

tschechischer Sprache. In Sborník prací FF brněnské univerzity 1972, H7. Brno: Brněnská universita, 1972, s. 31-42

9

Mezi významné brodské hudebníky 18. století patřili především muži z rodů Stamiců a Márů. Mezi hudebníky rodu Stamiců patřil již zmiňovaný Antonín Ignác Stamic a jeho čtyři synové Jan Václav, Josef František, Antonín Tadeáš a Václav Jan. Josef František působil v Mannheimu jako houslista a koncertní mistr. Věnoval se taktéž skladatelské činnosti. Antonín Tadeáš byl brodský děkan a výborný violoncellista a houslista Václav Jan, který začínal svou muzikantskou dráhu v Mannheimu, později působil jako primárius ve Štýrském Hradci. Mezi významné hudebníky Márů patřili bratří Ignác František a Kajetán. Ignác František Mára se narodil v Brodě roku 1709. Podle Bedřicha Urieho 6 patřil Mára k nejslavnějším violoncellistům své doby. V Brodě se Mára naučil hudbě a působil zde až do roku 1742. Od tohoto roku byla datována jeho činnost v královské kapele v Berlíně. Ignác František napsal několik koncertů a sonát, drobné sólové skladby a dueta pro violoncello. Zemřel v Berlíně roku 1783. Druhý bratr, Kajetán Mára (1719 - 1790) po studiu filozofie v roce 1739 vstoupil do řádu augustiniánů, kde působil jako kazatel a varhaník. Později se stal ředitelem a varhaníkem kůru v chrámu svatého Václava v Praze. 2.2.3 Hudební tradice 19. století Na počátku 19. století se na půdě místního gymnáziu začínal čím dál více rozmáhat hudební život. Zakládali se zde nové pěvecké studentské spolky. Gymnázium v této době navštěvovala řada významných osobností jako byli např. Václav Špinka, vydavatel Věnce zpěvů vlasteneckých uvitého, dirigent Ludvík Vítězslav Čelanský, Bedřich Smetana či violoncellista František Buttula, pro jehož kvarteto psal Smetana svá první smyčcová kvarteta. Bedřich Smetana studoval v Brodě tři roky, a to v letech 1836 – 1839. Sám zde hrál ve studentském kvartetu s již zmiňovaným Buttulou, Kostkou a Vlčkem. V druhé polovině 19. století vznikl v Brodě Zemský spolek varhaníků pod vedením V. V. Hausmanna. V roce 1859 založil učitel Josef Kotyk pěvecký spolek Jasoň, který jak uvádí J. Dvořáček 7 patřil mezi přední sbory v Čechách a ovlivňuje hudební život na Havlíčkobrodsku až do dnes. Jasoň spolupracoval s takovými skladateli jako Z. Fibich, J. B. Foerstr, J. Křička a A. Dvořák aj. 6

URIE, B. Čeští violoncellisté. Praha: Práce, 1946, s. 12.

7

DVOŘÁČEK, J. Sto deset let havlíčkobrodského Jasoně. Havlíčkův Brod: Okresní osvětové

středisko v Havlíčkově Brodě, s. 6.

10

obrázek 2 - znak Jasoně [7]

Ve sboru zprvu působili výlučně měšťané, úředníci, učitelé a profesoři, kteří využívali kvůli svému společenskému postavení především německý jazyk. Němčinu však záhy, a to již v roce 1861, nahradili češtinou. Název sboru vznikl v roce 1862, při příležitosti svěcení praporu, kdy vzniklo i heslo „K českému srdci – český zpěv.” 8 V témže roce se Jasoň účastnil společně s pražským Hlaholem pod vedením sbormistra Lukeše zasazení desky K. H. Borovského na rodný dům v Havlíčkově Borové. Od tohoto data se jakákoliv oslava K. H. Borovského neobešla bez brodského pěveckého sboru. Od roku 1869 se činnost sboru neustále rozrůstala. Jasoň začal spolupracovat s nově vzniklými pěveckými tělesy z Humpolce, Polné, Chotěboře, Hlinska a Přibyslavi. Sbor se účastnil především významných oslav regionu. Narůstala i obtížnost repertoáru. Za prvních deset let podle spolkových zápisů 9 podnikl sbor 111 vystoupení. V roce 1868 provedl sbor první operu Kvas krále Vondry od skladatele Josefa Illnera. V 70. letech zažil sbor svůj pokles, to se však změnilo v 80. letech pod vedením J. Racka a později J. Šťastného. Bylo uspořádáno několik koncertů za spolupráce s pražských umělců. Jasoň vystoupil při oslavách 150. výročí gymnasia, k 60. narozeninám B. Smetany a podobně. Největší událostí bylo nastudování provedení díla ředitele kůru Hausmanna Golgata. Při oslavách 25. výročí vzniku Jasoně zahrála v Brodě Kmochova hudba z Kolína. V roce 1886 navázal sbor první kontakty s dámským pěveckým spolkem Eliška. Od roku 1888 působil při sboru smyčcový komorní orchestr, který založil učitel a dirigent Josef Racek. Již příští rok se orchestr rozšířil a stal se z něj symfonický orchestr, v kterém se vystřídali nejlepší hudebníci z celého okolí Havlíčkobrodska. První koncert se uskutečnil 8. září 1889. Na programu byli

8

DVOŘÁČEK, J. c.d., s. 8.

9

DVOŘÁČEK, J.c.d., s, 8.

11

uvedené skladby B. Smetany - Vltava, A. Dvořáka - Slovanský tanec č. 1 a P. I. Čajkovského - Serenáda pro smyčcové nástroje. Díky vlastnímu orchestru mohl Jasoň čím dál více rozšiřovat svůj repertoár. Největší událostí pro pěvecký sbor a kulturní život Havlíčkobrodska v 19. století byl „Dvořákův večer”, který se uskutečnil 15. května 1892. Na koncertě vystoupil mužský pěvecký sbor Jasoň, dámský pěvecký sbor Eliška a orchestr se sólisty – housle J. Leichner, violoncello - H. Vihan. Koncertu se účastnil i sám A. Dvořák s celou rodinou. Během koncertu mu by předán diplom čestného občanství Jasoně. Jak uvádí J. Dvořáček:

„Skladatel se vyjádřil o výkonech sboru

pochvalně.” 10

obrázek 3 - A. Dvořák na perónu brodského nádraží 15. května 1892 [7]

V roce 1898 sbor nastudoval další operu a to operu V studni od Viléma Blodka a část Smetanovy Prodané nevěsty. 2.2.4 Hudební tradice 20. století Na počátku 20. století vznikli v Brodě dva nové pěvecké spolky. Ženský pěvecký spolek Orel, který řídil sbormistr G. F. Brožek a dámské pěvecké sdružení Eliška pod vedením B. Pojezdného. Tyto sbory později splynuly s pěveckým spolkem Jasoň. Jasoň tedy již v roce 1902 obsahoval mužský, ženský, smíšený sbor a orchestr. Celkově měl v této době kolem sto členů. V roce 1902 byla založena Malátova pěvecká župa, v které působili A. Pospíšil, J. Racek aj. Téhož roku zde proběhl koncert České filharmonie, který dirigoval L. V. Čelanský. Na koncertě zazněly skladby Dvořáka, Smetany, Fibicha a Čajkovského. Koncert byl srovnáván svou úspěšností s koncertem pro Dvořáka z roku 1892. Jasoň nadále spolupracoval s Kmochovou kapelou z Kolína.

10

DVOŘÁČEK, J. c.d., s, 9.

12

Od roku 1902 do roku 1918 se Jasoň ocitá v určité krizi. V této době se sbor i přesto účastnil 1. hudebního festivalu v Praze, při kterém se zároveň konala tryzna za zesnulého A. Dvořáka. V roce 1911 sbor nacvičil komickou operu Prášek – démon lásky od místního rodáka A. Pospíšila. Během 1. světové války byla činnost Jasoně zcela přerušena. Ke konci války však došlo k znovuzaložení a pěvecký sbor Jasoň působí až do dnes. Léta 1919 – 1939 patřili v hudebním životě Havlíčkobrodska opět hudebnímu spolku Jasoň, který řídil Bohuš Pojezdný. Ten se zasloužil jeho vzestup, ale také o znovuzřízení spolkového archivu. V roce 1918 čítal archiv 168 svazků o 311 dílech. Díky působení Pojezdného se archiv v roce 1941 mohl pochlubit 968 svazky o 2031 dílech. V roce 1918 se představila ženská sekce pěveckého sboru Jasoň, která byla velmi úspěšná. Práci Jasoně sledoval i mladý skladatel Václav Kálik, který ženskému sboru věnoval cykly sborů Návrat, Její kraj a Větrná noc. Kromě Václava Kalíka přispívali sboru i další skladatelé jako M. Krejčí sborem Moravské lidové písně či J. B. Foerster, J. Jindřich, V. Novák. Kromě klasického repertoáru přispívali sboru svými skladbami A. Bednář, K. Konvalinka, J. Krasko, B. Taraba, F. Zrno a další. 24. dubna 1919 vystoupil ženský sbor na koncertě ve Smetanově síni v Praze v lidových krojích podle Mánesova obrazu Dívka z Německobrodska. Ke koncertu, který slavil velké úspěchy jim osobně blahopřála řada významných osobností, jednou z nich byl i J. B. Foerster. Díky tomuto koncertu dostal ženský sbor od Ministerstva školství a osvěty státní podporu. Podmínkou pro čerpání podpory bylo uspořádat nejméně dvou lidových koncertů ročně. Dále sbor dostal slevu od Ministerstva železnic, kterou mohli čerpat při uměleckých zájezdech. V tomto roce Jasoň dále připravil koncert k 60. narozeninám J. B. Foerstra a k šedesáti letům trvání svého pěveckého spolku. Ke 100. výročí narození K. H. Borovského byl v Praze ve Smetanově síni uspořádán koncert, na kterém vystoupil ženský sbor Jasoně. V témže roce došlo k znovuobnovení Malátovy pěvecké župy. V roce 1921 vznikl dětský sbor Jasoně. Poprvé vystoupil se skladbami Jaroslava Křičky, který se osobně v říjnu tohoto koncertu zúčastnil. V roce 1923 navštívil Brod dánský pěvecký sbor Bell Canto z Kodaně. Jasoň se sborem navázal přátelské vztahy a později ženský sbor přijal pozvání do Dánska, kde podnikl své turné.

13

V roce 1924 nechal pěvecký spolek vyhotovit pamětní desku B. Smetany, kterou slavnostně odhalil 31. srpna. Deska je umístěna na rohu augustiánského kláštera, kde byla dříve budova gymnázia. V roce 1925 při slavnostním odhalení Havlíčkova pomníku od B. Kafky v městských sadech byla v Brodě premiérovaná skladba M. Krejčího „Havlíčkovo náměstí.” V roce 1928 byl založen fond na postavení spolkového domu, k tomuto záměru však nikdy nedošlo. Sbor se opět účastnil pěveckého festivalu v Praze. Poslední den festivalu vedl B. Pojezdný 3000 zpěvaček při společném nastudování Smetanových skladeb Západ, Má hvězda a Přiletěli vlaštovičky. V rámci desátého výročí republiky proběhly 3 koncerty ženského sboru Jasoň v Praze. Sbor nastudoval Smetanovu Píseň Českou. Ženský sbor koncertoval po celé republice a sával se čím dál více populárnější. V roce 1927 byly k 70. výročí spolku nastudovány kantáty pro smíšený sbor a orchestr J. B. Foerstra Čtyři bohatýři. V roce 1931 premiéroval sbor národní písně našeho kraje, které sesbíral Z. Nejedlý a upravil M. Krejčí.

obrázek 4 - ženský sbor Jasoně na počátku 30. let. [7]

V roce 1933 sbor k 80. výročí ochotníků nacvičil Blodkovu operu V studni. Při oslavách 200 let gymnázia byla v Kotlině uvedena divadelní hra Fidlovačka. Během Havlíčkových oslav v Praze roku 1936 vystoupil ženský spolek Jasoně, který znovunastudoval Českou píseň B. Smetany. V témže roce se konalo odhalení pomníku B. Smetany v sadech. Projev přednesl Vladimír Helfert. Po tomto odhalení se konal koncert Jasoně a žáků brodských škol. Na závěr koncertu všichni účinkující zazpívali Píseň Svobody B. Smetany. V letech 1939 se konal koncert k 80. výročí J. B. Foerstra a samotného pěveckého spolku. Poslední větší akcí byl koncert ke stému

14

výročí narození A. Dvořáka v roce 1941. V roce 1942 ze zdravotních důvodů odchází dirigent B. Pojezdný a je vystřídán Josefem Reyhonem. Ženský spolek s odchodem B. Pojezdného zaznamenává svůj úpadek a posléze i konec. 5. března 1944 uspořádal Jasoň oslavy k 120. narození B. Smetany. Při představení byla sehrána hra o narození B. Smetany a po představení zazněly dva sbory – Věno a Slavnostní sbor. V témže roce nastudoval symfonický orchestru Jasoně pod vedením Václava Musila Mou vlast, která však byla ochuzena o Tábor a Blaník, kvůli politické situaci Čechách. O koncertu bylo napsáno: „O zdatnosti hudebníků „Jasoně”svědčí to, že ze sedmačtyřicetičlenného orchestru bylo pouze 7 hostí – členů profesionálního tělesa Českého rozhlasového orchestru v Praze. V poměrně krátké době podařilo se zvládnout toto obtížné dílo, bohužel, zkrácené o „Tábor”a „Blaník”. Tak bylo skeptikům, že je možné dosáhnout nejvyšších met, nechybí-li to nejzákladnější, totiž vůle, nadšení a houževnatost.” 11

obrázek 5 - orchestr Jasoně 19. června [7]

Sbor celkově v těchto letech zaznamenal velký úpadek. První koncert se podařilo zorganizovat v roce 1945 k osvobození republiky. Za výpomoci členů Pražského rozhlasového orchestru byla provedena Píseň česká pod taktovkou Václava Musila. Po válce se sbor velmi zúžil, řada členů odcházela do pohraničí a nepomohl ani nový nábor ani inzerce v tisku. Sbor v tomto roce dostal další věnování, a to od Jaroslava Křičky partituru Bábinčina maršovského valčíku. V roce 1946 se sbor účastnil Havlíčkových oslav a zazpíval u Havlíčkova domu Věno a Slavnostní sbor. Vrcholem bylo znovuodhalení Havlíčkova pomníku. K této příležitosti byla provedena již celá symfonická báseň Má vlast pod vedením V. Musila.

11

DVOŘÁČEK, J. c.d., s.29.

15

Rok 1947 patřil oslavě 230. narození Jana Václava Stamice. 15. června 1947 vystoupil v Brodě Symfonický orchestr pražského rozhlasu. 18. června se slavnostně zazpívalo před rodným domem tohoto umělce, a to sbory Věno a Sláva tobě. 12 V roce 1948 město navštívil v té době velmi uznávaný Benešovský dětský sbor se sbormistrem Pičmanem. Tento sbor navštívil Brod ještě několikrát. Jasoň v těchto letech čelil stále většímu úpadku. Aktivitu vyvíjel pouze mužský sbor pod vedením profesora gymnázia J. Piláta. Sbory do té doby spadaly do Pěvecké obce československé, které však byly zrušené a péči o sbory převzalo ministerstvo školství a osvěty. Pěvecké spolky byly začleňovány do závodních klubů a jiných podniků. Samotný Jasoň byl v roce 1950 převeden do závodního klubu Rozvoj, později do klubu Pleas. Z více než stočlenného tělesa zbylo jen několik málo zpěváků. V roce 1950 byl znovu obnoven Františkem Maršalem komorní orchestr. Pěvecký sbor se účastnil v roce 1956 Havlíčkových oslav, kterých se účastnil i profesor Z. Nejedlý. V témže roce sbor pod vedením dirigenta Maršála a režiséra J. Stejskala nastudoval operu V studni, V. Blodka, kterou byl zahájen provoz nově vybudovaného jevištního sálu Na ostrově. Premiéry se účastnily Z. Nejedlý, K. Nedbal a K. Leisse. V roce 1957 proběhly v Brodě oslavy k 200. výročí úmrtí J. V. Stamice. Na oslavách vystoupil Pražský komorní orchestr. 13 V roce 1959 Jasoň dosáhl svého největšího úpadku. Sbor při poslední zkoušce navštívilo pouze sedm zpěváků, kteří se však s touto situací nesmířili a za pomocí dirigenta Vymlátila a Matouškové postaraly o znovuzavedení zkoušek a celého sboru. Orchestr, který působil při Jasoni se v tomto roce osamostatnil. Vzniklo tak nové uskupení - Komorní orchestr J. V. Stamice. 14 Tyto tělesa však nadále úzce spolupracovala. Od roku 1960 Jasoň začal opět vystupovat. V roce 1965 sbor oslavil 110 let výročí založení. K tomuto výročí nastudoval Píseň svobody od B. Smetany. Toho to provedení se účastnili všechny tři sbory – dětský, mužský a ženský. V roce 1966 sbor nastudoval novou hru, a to Škroupovu Fidlovačku, která vzbudila velký úspěch. V roce 1967 se mužský a ženský sbor účastnil koncertu Východočeského kraje, který

12

Viz. kapitola 4.2. – Oslavy narození J. V. Stamice v roce 1947.

13

Viz. kapitola 4.3 – Oslavy 200. výročí úmrtí J. V. Stamice 1957.

14

Viz. kapitola 4.5. – Stamicův komorní orchestr.

16

byl programován jako součást Smetanovy Litomyšle. Ani v tomto roce Brod nezapomněl na oslavu J. V. Stamice a uspořádal k jeho výročí slavnostní koncert. 15 70. – 80. léta řídila sbor Jasoň Eva Bechyňová, která se zasloužila o určité ustálení sboru. V roce 1986 jí vystřídala Alena Konrádová, která mohla se sborem díky uvolnění politické situace uspořádat řadu koncertů i za hranicemi naší země. V roce 1974 byl v Brodě slaven Rok české hudby. K tomuto výročí byli uspořádány dva slavnostní koncerty. Účinkujícími byli pěvecký sbor Jasoň, pěvecký sbor Beseda z Přibyslavi a Komorní orchestr J. V. Stamice. Koncerty měli velký úspěch a ještě jednou se reprízovali. V roce 1975 vynikl Dechový kvintet JKP který řídil Josef Brožek. Pod vedením J. Brožka fungovalo i žákovské amatérské dechové kvinteto při Lidové škole umění. Toto uskupení vzniklo v roce 1979 a patřilo k jedněm z nejúspěšnějším amatérským kvintetům v celé republice. Vyhrálo několik prestižních ocenění a vystupovalo i v zahraničí.

obrázek 6 - dechový kvintet LŠU, vedoucí J. Brožek [24]

Rok 1984 patřil opět české hudbě. Vznikl tu projekt Stamicovo hudební jaro, cyklus koncertů, které se měli opakovat každým rokem. Tento projekt se však již nikdy neuskutečnil. Na konci 80. let v roce 1988 vznikl ve Francii nápad založit pěvecký nesoutěžní festival Bohemia Cantat, který se konal až do roku 2002 v Havlíčkově Brodě. Nápad přinesl Jan Novotný, v té době místopředseda českých sbormistrů. Realizace se ujala Alena Konrádová, která se zároveň stala prezidentkou festivalu.

15

Viz. kapitola 4.5 – Oslavy J. V. Stamice 1967.

17

Název festivalu přidal Jiří Veselý, otec Aleny Konrádové. Jak uvedla A. Konrádová pro regionální tisk, jedním z impulzů k založení festivalu byl i tento důvod: „Kvůli Stamicovi vznikl vlastně i festival Bohemia cantat, protože jsem chtěla, aby se na něj začala upozorňovat veřejnost..” 16 První ročník se konal v roce 1989 v Havlíčkově Brodě. Od roku 2003 se festival přesunul do Liberce. Během festivalu se pracuje v 5 až 6 pěveckých dílnách, které řídí známí dirigenti. Jak uvedl regionální tisk: „V Havlíčkově Brodě se postupně vystřídal výkvět domácích sbormistrů (Jiří Kolář, Milan Uherek, Oliver Donhnányi, Zdeněk Lukáš, Roman Válek, Martin Strejc, Luboš Krtička, Jaroslav Kyzlink, Vladimír Petržilka, Jan Staněk a řada dalších) i hosté ze zahraničí: Solvieg Lgren ze Švédska, Nizozemec Peter de Groote, Švýcar Urs Ehrenzeller a opakovaně Helmut Steger z německého Ulmu.” 17 Sbor získal svou znělku od Zdeňka Lukáše, kterou věnoval brodskému Jasoni - Třeba se jednou pomilujem. V roce 1992 vznikl během víkendu v Brodě projekt založení pěveckého tělesa Bohemiachor. Tento sbor se stýká pouze o víkendech, zpěváci jsou z různých částí republiky. Sbor dosáhl při svém fungování mezinárodních úspěchů. Funguje do dnes. Rok 1993 byl pro hudební život Brodu velmi významný, poprvé v historii se zde předávala cena Jana Václava Stamice. 18 V roce 1997 se konaly opět oslavy J. V. Stamice. 19 V roce 1999 navštívil Bohemia Cantat Prof. Petr Eben, kterému bylo při této příležitosti předáno čestné občanství Havlíčkova Brodu. V roce 2001 získala Alena Konrádová ocenění medailí České unie pěveckých sborů. Jasoň řídila Alena Konrádová do roku 2003, kdy jí vystřídal teprve dvaceti jednoletý Michal Hájek. Sbor dnes tvoří kolem čtyřiceti členů. V roce 2000 vznikl z iniciativy absolventů ZUŠ další pěvecký sbor, který nese název Limbora. Sbor řídí Josef Secký. Repertoár tvoří především renesanční skladby, spirituály a lidové písně. V stejném roce zakládá místní učitelka hudební výchovy Dana Hamaričová smíšený - Pěvecký sbor Havlíčkova gymnázia.

16

mal. Stamicovy slavnosti. Cesta vysočiny, 2002, roč. 42, č. 21, s. 1.

17

Historie Jasoně. In Cesta vrchovinou. Č. 28, r. 48, 10. 7. 2007, s. 4.

18

Viz. kapitola 4.1 – Stamicova cena.

19

Viz. kapitola 4.7 – Oslavy k 240. výročí úmrtí J. V. Stamice.

18

2.2.4.1 Základní umělecké školy V roce 1949 byla V Havlíčkově Brodě založena Hudební škola Bedřicha Smetany, která se v roce 1957 přejmenovala na Základní hudební školu a posléze na Školu lidového umění. Z této školy vyšla řada významných hudebníků, jako například Bohuslav Matoušek, Miloš Wichterle, Josef Kekula, Pavel Jirásek, Jana Brožková, Jiří Špaček, Pavel Langpaul, Miloš Wichterle, Petr Saidl, Radek Trupl, Jana Nováková, Monika Brychtová, Kateřina Váchová aj. Od pololetí roku 1983/84 má škola rozšířené pracoviště v Přibyslavi. Jak uvedl J. Macek, 20 škola spolupracuje s pardubickou, pražskou konzervatoří a Konzervatoří Jaroslava Ježka. V loňském roce 2006/2007 uspořádala škola 52 koncertů a 40 dalších akcí. Čtyři žáci byli nominování na Talent Vysočiny. Dva učitelé školy Josef Brožek, který učí hru dechové nástroje a Ivana Laštovičková, učitelka hry na akordeon získali významné ocenění. V současnosti době (2007/2008) navštěvuje školu 471 žáků, z toho v hudební obor 338 žáků, taneční 19 žáků a výtvarný 114 žáků. Při škole v současnosti působí houslový soubor, dechové trio a kytarové kvarteto. V roce 1994 odešlo ze školy řada pedagogů a založili Soukromou základní uměleckou školu Havlíčkův Brod. Škola postupně zřídila hudební, taneční a výtvarný obor. Jak uvedla L. Šoposká,

21

škola pravidelně pořádá koncerty (v

loňském roce 32). V tomto školním roce (2007/8) ji navštěvuje 373 žáků. Hudební vzdělání nabízí i řada jiných brodských volnočasových zařízení jako jsou například Umělecké centrum dětí a mládeže a Dům dětí a mládeže u Aleje. 2.2.4.2 Osobnosti 20. století V historii Havlíčkova Brodu 20. století lze najít takové osobnosti jako je například významný klavírní virtuóz a pedagog Vilém Kurz (1872 – 1945), profesor a inspektor klavírního oddělení konzervatoře ve Lvově. Později profesor mistrovské třídy státní konzervatoře v Praze, který vydal několik klavírních publikací. Mezi jeho žáky patřili například takové osobnosti jako Rudolf Firkušný či Ilja Hurník. Dalším významným rodákem byl Karel Barvitius (1864 – 1949), vlastním jménem Karel Brodský, významný hudební nakladatel, který se zasloužil o propagaci díla B. Smetany. V roce 1949 byl jeho obchod v Praze zabaven a později ho obsadila firma Supraphon. 20

Záznam rozhovoru s J. Mackem konaného 14. ledna 2008, archiv autorky DP.

21

Záznam rozhovoru s L. Šoposkou konaného 14. ledna 2008, archiv autorky DP.

19

Antonín Pospíšil (1879 – 1949), okresní soudce a sbormistr, který při studiích na Karlově univerzitě zpíval v Hlaholu a na čas ho i dirigoval. Později působil u soudu a angažoval se v několika sborech. Zabýval se dílem J. V. Stamice, o němž napsal knihu Kolem J. V. Stamice a při výročí narození tohoto skladatele v roce 1947 pronesl v Československém rozhlase vzpomínkový projev o tomto skladateli. Skladatele Karel Sodomka, který po studiích na brodském gymnáziu studoval hudbu na filozofické fakultě. Absolvoval oddělení skladby, dirigentství a hry na trubku na pražské konzervatoři. Byl dirigentem, aranžérem a dramaturgem rozhlasového Souboru Sonet. Později vystudoval skladbu na Akademii múzických umění u Pavla Bořkovce. Jeho tvorba zasahuje jak do vážné, populární tak scénické hudby. Zpěvačku a herečku Stela Májovou a jejího bratra Jiřího Weingärtnera, tenoristu olomoucké opery. Josef Voplakal, hudební skladatel, který složil Havlíčkobrodskou polku na text Karla Rolla. Mezi další brodské umělce patří i řada umělců jako například B. Matoušek, J. Brožková a podobně. 22 2.2.4.3 Současnost V současné době v Brodě působí kromě souborů ZUŠ a pěveckého sboru Jasoň, folklorní uskupení Kalamajka a řada dalších skupin, které se věnují různým žánrům hudby.

obrázek 7 - znak Kalamajky [54]

Pořádají se zde abonentní koncerty, které v současné době zajišťuje kulturní centrum Čechovka společně s Muzeum Vysočiny, Krajskou knihovnou Vysočiny, ZUŠ a Galerií výtvarného umění. Samostatné koncerty pořádá KD Ostrov Havlíčkův

22

Viz. kapitola 2.2.4.1 – Základní umělecké školy.

20

Brod, a taktéž zmiňované instituce jako Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, Krajská knihovna, různé soukromé agentury a Brodská poslechová společnost, kterou organizují místní skauti.

21

3.

HUDEBNÍ ROD STAMICŮ

Do hudebního života Havlíčkova Brodu velmi zasáhl rod Stamiců, který se do Brodu dostal roku 1710, když Antonín Stamic přijal místo brodského varhaníka. Jeho nejvýznamnějšího představitele Jana Václava Stamice si brodští rodáci připomínají dodnes. V Brodě vznikla řada různá hudební uskupení, která nesli či nesou jméno J. V. Stamice. Od roku 2002 se v Brodě pravidelně každé jaro na počest J. V. Stamice uskutečňují Stamicovy slavnosti. 3.1

STAMICŮV ROD

Stamicův rod pocházel ze slovinského Mariboru nad Drávou, který dříve spadal pod rakouskou monarchii. Do Čech se dostal kolem roku 1660, kdy se v Čechách usadil Martin Stamic jako pardubický jirchář. 3.1.1 Martin Stamic Martin Stamic přišel do Čech, a to přímo do Pardubic, kolem roku 1660. Zde se živil jako jirchář (koželuh) a vydělávač kůží. V únoru roku 1665 uzavřel sňatek s Kateřinou Choleovou, která však brzy po svatbě umřela.

obrázek 8 – matriční zápis o svatbě Martina Stamice s Kateřinou Choleovou 10. února 1665 v Pardubicích [26]

Druhá svatba Martina Stamice se konala o dva roky později v roce 1667 s Alžbětou Kuhovou. Stejného roku se stal pardubickým měšťanem a od roku 1687 byl pravidelně jmenován jako městský radní. S manželkou Alžbětou měl Martin Stamic čtyři děti. Nejstarší syn Bernard se věnoval hudbě, stejně jako jeho bratr Antonín. Hudební vzdělání jim poskytli otec a syn Guttamannovi, varhaníci kostelního kůru v Pardubicích. Bernard Stamic později působil v Litoměřicích jako duchovní.

obrázek 9 - matriční zápis o narození Ant. Ign. Stamice dne 25. září 1686 v Pardubicích [26]

22

Martin Stamic zemřel 19. září 1707 asi ve svých 67 letech (přesný datum narození není znám). 3.1.2 Antonín Ignác Stamic Antonín Stamic se narodil 25. září 1686 v Pardubicích. Hudební vzdělání získal od varhaníků bratrů Guttamannovích. V letech 1692–1698 navštěvoval „českou” školu, od roku 1698 – 1700 latinskou kolej. Od svých čtrnácti let působil jako varhanní pomocník v pardubických kostelích. Později působil v Pardubicích jako kantor. Byl proslulý jako výborný muzikant. Roku 1710 ho vyhledal děkan Jan Babtista Vít Seidl a nabídl mu práci varhaníka v Německém Brodě. Antonín Stamic místo přijal a stal se brodským varhaníkem a regenschorim. Věnoval se hudbě nejen jako varhaník, ale i skladatel. K jeho dalším zálibám patřilo malířství (řada jeho obrazů se dochovala). 4. února 1714 si val za ženu Rosinu Böehmovou z Loysbachu (1693-1735), s níž měl 11 dětí – 1. Rozina (1714-záhy umírá), 2. Rozina (1715–umírá stejného roku), 3. Jana Václava Antonín (1717-1757), 4. Josefa Františka de Paula (17191791), malíř, houslista a koncertní mistr, 5. Antonína Tadeáše (1722-1768) violoncellista, brodský děkana, 6. Václav Jan (1724–1771), 7. Tadeáše Víta (1727-?), 8. Kateřina Terezie (1728-1776?), 9. Marie Rozina Anna (1728–1768 či 1776), 10. Marie Anna Beatrix (1733-1760) a Anna Marie Beatrix (1733-1760) . Rodokmen rodu Stamiců zpracoval havlíčkobrodský rodák A. Pospíšil až do 30. let 20. století. 23

obrázek 10 - matriční zápis o sňatku varhaníka Ant. Ign. Stamice s Rozinou Boehmovou dne 4. února v Něm. Brodě [26]

V roce 1719 koupil A. Stamic dům na brodském náměstí č. 160 a stal se brodským měšťanem. Od roku 1728 působil jako městský radní. Od roku 1730 se

23

Viz. příloha.

23

věnoval kupecké činnosti. Po smrti Rosiny se A. Stamic v roce 1737 opět oženil a to s Voršilou Maentovou. Umírá v Německém Brodě 19. prosince 1765 v 79 letech. 3.2

JAN VÁCLAV STAMIC

3.2.1 Život Jan Václav Stamic 24 se narodil v Německém Brodě 19. června 1717. První hudební základy mu vštípil jeho otec, u nějž se učil hře na housle. Studoval na místní participiální škole, která podléhala pražské jezuitské univerzitě. Od 1. listopadu 1728 navštěvoval jezuitský konvikt v Jihlavě, kde studoval do září roku 1734, o čemž svědčí zápis v matrice jezuitské koleje, 25 kde jsou uvedena tyto data: Joannes Staintz, místo původu Teuto-Brod (Německý Brod), národnost Boemus. Podle J. Wallnera, 26 se hudba v Jihlavské koleji těšila velké oblibě. Na kolej byli přijímáni především ti, kteří uměli hrát na několik nástrojů. Zda ve studiích pokračoval nevíme. V katalogu pražské univerzity z roku 1734/5 se objevuje jméno Joannes Stamitz, avšak z FerroBrodensis, Železného Brodu. Dodnes se neví, zda nedošlo k omylu v zápisu, či daný Joannes Stamitz z Železného Brodu opravdu existoval. Příslušné matriky univerzity byli v roce 1945 odvezeny nacisty a od té doby jsou nezvěstné.

obrázek 11 – matriční zápis o narození J. V. Stamice [26]

O tom co Stamic v letech 1735-1740 dělal není příliš mnoho pramenů. Předpokládá se, že se po studiích věnoval hudbě, a to především hře na housle. Ví se o něm, že velmi dobře ovládal také hru na violu d‘ amour, violoncello a kontrabas.

24

Podle Gradenwitze se znění jména Stamic objevuje v této četnosti: Stamitz: 78 děl, Stamiz: 18,

Steinmetz: 17, Steinmez: 9, Stammiz: 4, Stamezt: 3, Stamnitz: 3, Stamits: 2, Stammetz: 2, po jednom díle: Stamez, Staimez, Stainmetz, Stamniz, Steinmetz. V dobových dokumentech se vyskytují i tyto varianty: Staymic, Staymnitz a samozřejmě česká varianta Stamic. Pravděpodobně původní jméno rodiny znělo Steinmetz. 25

KLÍMA, S. V. K výročí hudebníka Jana Václava Antonína Stamice (1717 – 1757). In

Havlíčkobrodsko, Sv. 14. Havlíčkův Brod: Okresní vlastivědné muzeum v Havlíčkově Brodě, 1998, s. 58. 26

ŠTĚDROŇ, B. Revanšismus ani v hudbě nespí. O českém původu Jana Václava Stamice. In

Hudební rozhledy, 1961, roč. 14, č. 23- 24, s. 989.

24

V této době vznikali i jeho první skladatelské pokusy, které se vyznačují pozdně barokní slohem. Tento styl uplatňoval především ve svých vokálních, chrámových skladbách. Podle korespondence Stamice s jeho otcem, se chtěl stát houslovým virtuózem. V Praze však nebyla žádná větší kapela, a tak se mu nabízela pouze příležitosti vystupování na kůrech místních chrámů.

obrázek 12 - podobizna [14]

obrázek 13 – podobizna [14]

3.2.1.1 Emigrace – Mannheim Kdy přesně a za jakých okolností J. V. Stamic odešel do ciziny není známo. O jeho odchodu se dochoval pouze německy psaný dokument z 24. července 1769, z pozůstalosti jeho otce, ve kterém bylo uvedeno: ,,Vzhledem k tomu, že v Čechách nenašel jako hudební virtuos přiměřeně honorované zaměstnání…odebral se do Mannheimu ve Falci, a po získání takového zaměstnání se tam údajně usadil.” 27 Němeček 28 předpokládá, že odešel v roce 1741 za bavorského vpádu do Prahy, a to přímo do Mannheimu. Podle Dr. Hniličky 29 odešel Stamic do Mannheimu až v roce 1745 a při svém odchodu využil rodinných styků s dvorem kurfiřta v Mannheimu, kde dříve působil jeho bratr Antonín Tadeáš jako violoncellista a houslista v kurfiřtské kapele na dvoře Karla Filipa. Tuto hypotézu se však podařilo vyvrátit. Antonín Tadeáš se prokazatelně v těchto letech nacházel v Praze, kde studoval filozofii.

27

KLÍMA, S. V. c.d., s. 60.

28

NĚMEČEK, J. Nástin české hudby XVIII. Století. Praha: Supraphon, 1989, s. 191.

29

HNILIČKA, A. Portréty starých českých mistrů hudebních. Praha: Nakladatel Fr. Borový, 1922, s.

40.

25

Další domněnku přinesl Jan Bušek 30 , který tvrdil, že Stamic podnikal turné do různých zemí. Koncertoval například v Paříži a usadil se natrvalo v Mannheimu. Jak uvádí S. V. Klíma,

31

řada muzikologů se přiklání k verzi, že odchod

Stamice do Mannheimu měl souvislost s korunovací bavorského kurfiřta Karla Alberta na českého krále, která se konala 19. prosince 1741 v Praze. Stamic prý na sebe při těchto slavnostech upozornil jako výborný muzikant a 28. prosince 1741 mu neznámý hodnostář nabídl, aby odjel s dvorem Karla III. Toto tvrzení však není podloženo žádnými dokumenty a předpokládá se, že jde taktéž o smyšlenku. Podle J. Sochra 32 Stamic odchází do Německa v roku 1741. V roce 1742 se nachází ve Frankfurtu, při korunovaci Karla VII. a právě zde předvedl své muzikantské schopnosti na housle a byl pozván do Mannheimu. O účasti při této korunovaci svědčí inzerát z tamních novin Frankfurter Ober-Postamts-Zeitung, který otiskl následující inzerát: „26. června. Oznámení, Pánům ctitelům se tímto dává na vědomí, že slavný virtuos Stamic uspořádá 29. t.[m] v Scherffském sále koncert, na kterém uvede vlastní Nový koncert pro dva (instrumentální) sbory a poté se nechá slyšet střídavě v sólech na různé nástroje, jako housle, viola d’amour, violoncello a kontraviolon [kontrabas]…Vstupenka 45kr.” 33 O tom, že s jistotou působil v Mannheimské kapele v roce 1742 svědčí dopis J. V. Stamice baronu von Wallbrunnovi ve Stuttgartu z 29. února 1748: ,,řídím celou kurfiřtskou hudbu k plné spokojenosti Jeho výsosti už na osmý rok…” 34 Z toho vychází i hypotéza, že Stamic musel přijít do Mannheimu již v roce 1739 nebo 1740. Podle encyklopedie Grove, 35 Stamic účinkoval při oslavách sňatků Karla Theodora v lednu 1742 v Mannheimu. Po nastoupení kurfiřta Karla Theodora v roce 1743 byl J. V. Stamic jmenován komorním mistrem houslové hry. Od roku 1744 označován jako první dvorní houslista. V roce 1745 se stal kapelníkem dvorní kapely. V roce 1744 se v Mannheimu oženil s Marií Antonií Lunenborn. Během jejich manželství se jim 30

BUŠEK, J. Za naší hudební minulostí: XV. Mannheimská škola a Čechové, Hudební Výchova, r. 14,

č. 6-7, Praha 1993, s. 94-96. 31

KLÍMA, S.V. c.d., s.61.

32

SOCHR, J. Jan Václav Stamic, s.17.

33

KLÍMA, S.V. c.d., s. 63.

34

KLÍMA, S. V. c.d., s.61.

35

WOLF, Eugene K.: „Johann Stamitz“ Grove Music Online ed. L. Macy. Dostupné na WWW:

[online] [cit. 28. února].

26

narodilo pět dětí: Karel Phillip (1745-1801), Marie Francisca (1746-?) herečka a tanečnice, Anton (174-1749), Antonín Tadeáš Jan Nepomucký (1750–1789 nebo 1820) a Johannes Baptista (1754-1755). V roce 1747 koncertoval ve Stuttgartu. Po návratu do Mannheimu mu přišla nabídka na místo kapelníka ve Stuttgartu za roční plat 1500 zlatých (roční plat v Mannheimu 900 zl.) a Stamic počátkem roku 1748 uvažoval o novém místě. Z tohoto plánu však sešlo. V roce 1748 byl jmenován do funkce ředitele komorní hudby. Jeho povinnostmi bylo tedy řídit veškeré koncerty orchestru na zámku v Mannheimu a letním sídle v Schwetzingenu.

obrázek 14 - Mannheim, 18. století [1]

3.2.1.2 Pobyt v Německém Brodě Roku 1749 dostal Stamic svolení kurfiřta a společně s manželkou navštívit své rodné město. Předpokládá se, že při této cestě podnikl Stamic několik koncertů po německých dvorech. Kdy přesně cestu podnikl není známo. V. Helfert ve své studii Hudební barok na českých zámcích (1916) usuzuje z dopisu hraběte Evžena Vrbny hraběti Janu Questenberkovi, že manželé Stamicovi doprovázeli bavorskou kurfiřtku do Prahy, která zde byla v říjnu roku 1749. Podle J. Sochra 36 přijel Stamic do Německého Brodu v prosinci. Při této návštěvě, byl jeho bratr Antonín Tadeáš jmenován na místo brodského děkana. Při těchto oslavách se konal slavností koncert, kde pravděpodobně vystoupil i J. V. Stamic. 27. února 1750 byl Stamic jmenován do nově ustanovené funkce, ředitel instrumentální hudby. Současně zastával funkci kapelníka.

36

SOCHR, J. c. d., s. 17.

27

Podle zápisu v přibyslavské farní kronice, kterou cituje J. Sochr ve své práci Jan Václav Stamic, odjel Stamic společně se svým bratrem, děkanem Antonínem Tadeášem zpět do Mannheimu v březnu roku 1750. Manželka Stamice zůstala v Brodě. 27. listopadu 1750 se jí narodil syn Antonín Tadeáš Jan Nepomucký, který zde byl zároveň pokřtěn. Do Mannheimu se vrátila až na jaře v roce 1751 společně se Stamicovou sestrou Marií, která se později v Německu provdala.

obrázek 15 - zápis J. J. Varhánka v přibyslavské kronice o odjezdu A.T. Stamice a J. V. Stamice z Něm. Brodu do Mannheimu [26]

3.2.1.3 Paříž, Mannheim První cestu do Paříže absolvoval Stamic již v roce 1751. Umělecký zájezd opakoval v letech 1754 – 55. Při těchto pobytech sklízel velké úspěchy. Řídil zde své skladby a koncertoval na housle a violu d‘amour. O jeho interpretační činnosti jako prvotřídního houslisty svědčí i fakt, že soutěžil v rámci vystoupení v Concert spirutel s takovým houslistou, jako byl v té době francouzský houslista a pedagog Pierre Gavinies. Ubytoval se u Alexandra Jeana Josepha Le Riche de la Pouliniéra, slavného mecenáše hudby, který vlastnil divadlo a svou vlastní kapelu. Pravděpodobně byli spolu již dříve v písemném kontaktu a Pouliniér mu nabídl místo kapelníka a koncertního mistra ve své kapele. 8. září 1754 Stamic koncertoval a předváděl svou tvorbu v královském zámku v Tuileriích na Concert Spirituel. Zde uvedl Symfonii pro lesní rohy a hoboj, Houslový koncert a Sonátu na violu d’amour. V roce 1755 přijal dočasné řízení Pouliniérových koncertů, kde se uplatňoval jako dirigent. Dále řídil několik koncertů organizace Concert spirituel. Tato organizace pořádala koncerty pro šlechtu v období církevních svátků (ročně nepřesáhli 24 koncertů). 26. března provedl svou Symfonie s klarinety a lesními

28

rohy, která sklidila velký obdiv. Další úspěchy měla i jeho slavnostní mše D dur, která byla uvedena 4. srpna 1755 v Paříži u Jakobitů. Stamic v Paříži propagoval nový nástrojový sloh mannheimské školy. V Paříži vyšla některá Stamicova díla tiskem (Six Sonates á trois parties concertantes). 29. srpna 1755 dostal královské privilegium k tisku vlastních skladeb a vyšla jeho Orchestrální tria, opus 1. O pobytu, účinku a stylu skladatele napsal Petr Gradenwitz: „ Pro měšťanstvo byl tento způsob přednesu hudby ideálním naplněním všech jeho požadavků. Bohatství kontrastů začíná hned na začátku symfonie nebo sonáty. Po heuristickém gestu následuje měkký povzdech, t.j. ženský motiv. Po bouřlivém nebo silném prvním tématu jako celku, následuje jemně melodické druhé téma. Skladatel v přednesu stupňuje kontrapunktickými nebo harmonickými prostředky kontrasty a napětí, pohrává si se svými tématy. Druhá melodická věta uspokojí lyricky, citový sklon lidí se silným vztahem k přírodě. Hravá, taneční třetí věta, pokud se v díle nachází, je opět protikladem jiného druhu a veselá poslední věta, která opět obnovuje formální rovnováhu, přináší uvolnění. Ve větách jsou použity nové výrazové prostředky: dynamické vystupňování, na jeho špičce nemusí být fff, ale překvapivě pp, vznik a zánik motivu, nové instrumentální efekty osamostatněných dechových nástrojů a další. To je hudba, která se hodí do měšťanského pojetí koncertů, kterou si publikum přeje. Zde v Paříži našel Stamic tu pokročilou společnost, pro kterou tvořil a která ho bude jistě nabádat k další tvorbě.” 37 Jak uvádí J. Sochr,

38

po pobytu v Paříži se Stamic stal velmi populární,

k čemuž přispělo navíc vydání pamfletu francouzského spisovatele barona Melchiora Grimma, který nazval Stamice „malým prorokem z Českého Brodu”. Po tomto turné se na podzim roku 1755 vrátil do Mannheimu. Od roku 1753, kdy do mannheimské kapely přišel rakouský kapelník a skladatel Ignác Holzbauer, je Stamic uváděn již jen jako ředitel instrumentální hudby. Zemřel 27. března roku 1757. Pohřeb se konal 30. března 1757 v Mannheimu na místním katolickém hřbitově.

37

Cena Jana Václava Stamice, (eds. Beer, S., Schremmer, E., Schulz, T.). Hafenmarkt: Die

Künstlergilde e.V., 1993, s. 66. 38

SOCHR, J. Jan Václav Stamic. In: Cesta vysočiny, 1967, roč. 7, č. 12, 13, s. 5.

29

obrázek 16 - 6 sonát [74]

3.2.2 Dílo První skladatelské pokusy J. V. Stamice se týkali především vokálních děl (moteta a litanií), které skládal před svým odchodem do ciziny. Vyznačují se pozdně barokním stylem. Později začíná Stamic skládat především orchestrální skladby, instrumentální koncerty a komorní díla. Zabýval se intenzivně symfonií a zasloužil se o její reformu. K tomuto účelu využíval nového složení orchestru, zprvu ve svých koncertech a symfoniích používal pouze smyčcové nástroje, ke kterým přidal violu., později k smyčcovým nástrojům přidal dva lesní rohy a nakonec přidal klarinety. Určil místo dechům, které měli nejprve funkci doprovodnou. Později byli dechy více využívány k zdůraznění tóniky v akordickém podkladu (především lesní rohy), zdvojovaly některé smyčcové party, nebo dokonce přebíraly sólové party. Příklad Stamicova orchestru, který uvedl i W. A. Mozarta v dopise ze svého pobytu v Mannheimu ze 4. listopadu 1777. „Orchestr tvoří 22 houslí, 4 violy, 2 kontrabasy, 2 flétny, 2 klarinety, 2 hoboje, 2 fagoty, 2 lesní rohy, 2 trubky a tympány.” 39 Formuje se obsazení tzv. malého symfonického orchestru při čemž narůstá potřeba dirigenta. Opouští kontrapunkt. Oproti barokní nevýrazné větě staví v prvních dvou větách symfonie dvě protichůdné, kontrastní myšlenky.

39

RACEK, J. Česká hudba. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958, s.

157.

30

V provedení využívá dynamické efekty – cres., decres. Od naprostého pp až po ff. To se projevuje především v jeho pozdních symfoniích. Využívá tzv. echo motiv se objevuje v naprostém forte a posléze v naprostém pianu. To mu umožňuje především složení orchestru, který je oproti jiným dvorským kapelám větší. Práci Stamice s dynamikou podnítily především ouvertury italského skladatele Nicolla Jommelliho. Vedle dynamických rozdílů využívá i rozdíly tempové. Stamic ustálil formu čtyřvěté symfonie. Jak uvádí Wolf 40 , zavádění čtyřvěté sonáty nebylo jednoduché kvůli určitému konzervatizmu posluchačů, o čemž svědčí i vrcholné pařížské symfonie, které vycházeli tiskem bez 3. taneční věty, tedy menuetu. Dal základ formě sonáty. Při tématické stavbě svých skladeb využíval jak půltaktových motivů a dvoutaktového frázování (ve 4/4 taktu a tempu allegro) po čtyřtaktové věty, osmitaktové periody a šestnáctitaktové dvojperiody.

U vrcholných děl využívá

především osmitaktové periody. Povětšinou nepoužíval doslovné znění reprízy. Často můžeme na koncích prvních vět nalézt opakování motivů exponovaných na začátku skladby, tzv. zrcadlovou reprízu, kterou využívali i ostatní skladatelé mannheimské školy. Používá vedlejší téma v sonátové formě, později ho zdůrazňuje pomocí instrumentace, kdy vedlejší téma uvádí dechové nástroje. S. V. Klíma 41 charakterizuje jeho skladatelskou činnost Takto:,,Jeho melodika se opírá o italské vzory a české lidové nápěvné prvky a vyznačuje se svěžestí, hravým rázem, častým využíváním durových stupnic, trojzvuků, synkopickou rytmizací a pestrou ornamentikou, častými přírazy a uzavřenými melodickými skupinami. Využívá náhlých dynamických kontrastů, překvapivých, ostrých důrazů, válců (cresendo nad prodlevou) i sestupných průtahů, tzv. mannheimských vzdechů. Jeho práce se vyznačuje svěžími, odvážnými nápady a nepředvídanými změnami afektů.” Stamicova tvorba čítá kolem 175 orchestrálních skladeb, které jsou nám do dnešní doby známy. O tématický katalog skladeb se pokusil Grandewitz, jehož soupisu však nebyl nikdy vydán tiskem. Originál tohoto soupisu se nachází v Public Library v New Yourku. Skladby J. V. Stamice můžeme rozdělit do pěti skupin. První skupinu tvoří skladby orchestrální, které obsahují asi 85 titulů. Mezi tyto skladby řadíme 40

op. cit. 36.

41

KLÍMA, S. V.: c.d., s. 84-85.

31

především symfonie (kolem 74), orchestrálních tria, parthie, pastorely a předehry. Do druhé skupiny patří přibližně 40 instrumentálních koncertů – dvanáct koncertů pro flétnu, jeden pro hoboj, klarinet (podle Grandewitze 1. koncert pro klarinet vůbec), violu, šest pro housle (č. 3-5 jsou ztraceny), klavír, nejméně 2 koncerty pro cembalo a varhany. Další skupinou jsou komorní skladby (asi 35 skladeb) především duety, tria a kvartety. Čtvrtou skupinu tvoří díla pro housle a violu (asi 8 skladeb) a poslední skupinu utváří díla vokální, chrámová, které čítají kolem sedmi skladeb. Většina skladeb se dochovalo v rukopisech a lze je nalézt téměř po celé Evropě. Část děl je uložena v Muzeum české hudby a Národní knihovně ČR v Praze, Ústavu dějin hudby Moravského muzea v Brně, v hudebním archivu Bendova komorního orchestru v Ústí nad Labem, ve Státním oblastním muzeu v Třeboni, v Belgii v Bruselu, ve Francii v Paříži, v Itálii v Modeně, v Německu především v Berlíně, Darmstadtu, Donaueschingenu, Drážďanech, Hanburgu, Karlshruhe, Řeznu a Zvěříně, v Rakousku ve Vídni, ve Švédsku ve Stockholmu, ve Švýcarsku v Basilije a jinde. Jeho díla byla vydávána v Amsterodamu, Haagu, Paříži, Londýně, Lipsku a Vídni. U řady děl J. V. Stamice dochází k problému s autorstvím. Rukopisy jsou často nadepsány pouze příjmením, a proto se musí autorství dokazovat pomocí analýzy děl, i to je však zkomplikováno tím, že jeho skladby se velmi stylisticky odlišují. Řada jeho děl je nezvěstná, především díla před působením v Mannheimu. Jde především o některé z osmi symfonií uvedených v soupisu brtnickém hudebním inventáři. 42 Mezi jeho nejvýznamnější díla patří řada děl jako jsou Missa solemnis pro sóla, sbor a orchestr, Mše D dur, pravděpodobně nejstarší dochovaná skladba z roku 1740 Symfonie B dur, Symfonie D dur, Symfonie As dur, Symfonie s klarinety a loveckými rohy, Six sonates choisies pour le clavecin avec un violon (6 sonát pro clavecin a housle), Six sonates choisies pour violon et basse (6 sonát pro housle a bas), Koncert pro klarinet a smyčcový orchestr, Koncert pro trubku D dur, Concerts pour violon et orchestre (Koncerty pro housle a orchestr), Six trios pour deux violons et basse (6 trií pro dvoje housle a bas), Six sonates a trois parties concertantes (6 sonát o třech koncertantních částech), Tria č.1-3 (C, A a F dur), Litaniae Lauretanae C dur pro sóla, sbor a orchestr. 42

Straková, T.: Brtnický hudební inventář, in: Časopis Moravského musea 48, 1963, Vědy

společenské, s. 199 – 234.

32

O edici děl J. V. Stamice se postaral především H. Riemann ve své kritické edici mannheimských autorů, kterou zahájil v roce 1902. V Čechách se první ediční vlna, týkající se 18. století projevila především v pedagogických prácích, které se věnovali především klavírní literaturou. Soustavnou edici z tohoto období zahájil v roce 1934 V. Helfert edicí Musica antiqua bohemica. 3.3

MANNHEIMSKÁ ŠKOLA

Mannheimská kapela v období klasicismu patřila k nejvýznamnějším centům instrumentální hudby hrající soudobou hudbu. Byla vyhlášená díky své výborné technické úrovni, dokonalé souhře a bohatému repertoáru. Německý muzikolog Ludwig Fischer se o orchestru vyjádřil takto: "Není ve světě orchestru, který by předčil mannheimský. Forte se podobá hřmění, piano zase jarnímu vánku. Někdy slyšíme vodopád, jindy jako by zanikal bublající křišťálový potůček..." 43 Kapela vznikla po roce 1720, kdy se z Heidelbergu přestěhovala kurfiřtská rezidence Karla Philippa. V roce 1742 nastoupil nový kurfiřt Karel Teodor. V této době vládl mezi Francií a Německem mír. Sám kurfiřt udržoval styky s Voltairem a na svém dvoře byl obklopen i několika Francouzy. Kulturní život v Mannheimu byl ovlivněn především francouzským rokokem. Mezi zakladatele mannheimské školy patřili Češi J. V. Stamic a F. X. Richter. Díky těmto zakladatelům se v mannheimské hudbě uplatňují české lidové prvky a menuet, který byl v Čechách této doby velmi oblíben. V. Helfert ve své knize O české hudbě poukazuje na srovnání Stamice a Míči, a zdůrazňuje, že Stamic do Mannheimu z Čech přichází z převzatými prvky české hudby, a to menuetem a seufzery, které se běžně používali v zámecké hudbě v Jaroměři. Jeho závěry jsou však nepřesné. Seufezery byli používány již v baroku a menuet byl již dávno pěstován na vídeňském dvoře jako součást italské třívěté sinfonie. Od roku 1742 se Mannheim stal ohniskem šíření nových instrumentálních hudebních směrů. Využívá nový způsob interpretace. Používal pro klasicismus typický periodický princip, který je v běžné hudební praxi rozšířen až v 70. letech 18. století. Opustil od generálbasové hry. Basový part se začal podílet na tématické výstavbě věty, popřípadě přejímal roli vedoucího hlasu.

43

Hudba na mannheimském dvoře 2/2. Dostupné na: WWW

[online] [10. 11.2007].

33

Jak uvádí Jan Racek, 44 mannheimská škola ,,vystřídala pozdně barokní sloh jasně melodicky členěným, optimistickým a pravdivějším slohem nové předklasické vývojové etapy.”, Podle spisu Personalliste der Mannheimer Hofmusik z roku 1756, který cituje S. V. Klíma, 45 mannheimská kapela čítala kolem 45 členů, kteří tvořili především Němci, Italové a asi šest až sedm Čechů. Mezi nejvýznamnější členy patřili Martin Friedrich Cannabich (1675?-1759) flétnista, hobojista, skladatel, po smrti J. V. Stamice kapelník, jeho syn Johann Innocent Christian Bonaventura Cannabich (1731-1789) houslista, kapelník a skladatel, Jakob Cramer (1705-1777) houslista, Johann Fils (1733-1760) violoncellista a skladatel, Ignaz Fränzel (1736-1811) houslista, kapelník, skladatel, Ignaz Jakob Holzbauer (1711-1783) rakouský kapelník a skladatel, Alessandr Toëschi (?1700-1758) italský houslista a skladatel aj. K proslulosti kapely přispěly především úspěchy J. V. Stamice v Paříži, kde podnikl turné v letech 1754-55. Po tomto turné navazovali tisky pařížských a jiných nakladatelů. Mannheimská kapela zavedla do hudby přednesové „mannheimské manýry” jako jsou vzdechové průtahy (Mannheimer, Seufzer). Využívala okrasných melodických skupinek, ozdob, přírazů, spirál, rotujících melodií a rubát. Melodickými prvky a dynamikou v tvorbě mannheimských skladatelů se zabýval podrobně Alfred Heuss ve svých dvou pracích. Heuss rozlišoval dva způsoby Stamicovy práce s dynamikou: jeden v rámci věty v cyklu, druhý se týká dynamické stavby tématu. Důležitý přínos se týká dynamiky, která začala využívat prudkých kontrastů zvuku od naprostého piana až k forte. Vzniklo tak zvané manheimské cresendo, decresendo a diminuendo. V této době se stali přístupné koncerty i pro širší veřejnost. Vstup do Mannheimského divadla měl každý, kdo byl slušně oblečen. Kapacita divadla byla až pro 5000 diváků. Změnilo se složení orchestru. Vedoucí hlas přebrali housle a objevovali se více dechové nástroje. V sinfoniích se rozšířilo smyčcové trio v kvartet, přidává se

44

RACEK, J. c.d., s. 156.

45

KLÍMA, S. V. c.d., s. 67 - 68.

34

viola. Zavedlo se častější uplatnění hobojů. Píší se tzv. symphonies concertantes, což jsou koncerty pro několik sólových nástrojů, pozůstatky concerta grossa v sonátové formě. Ch. Cannabich dostal do mannheimské symfonie sólistický element, když osamostatňuje jednotlivé nástrojové skupiny – hoboje, klarinety, violoncella a kontrabasy. V skladbách převažuje více tóniny v dur nad moll. Nejdůležitějším přínosem byla však mannheimská sinfonie, která se vyvinula z italské operní symfonie. Je oproti ní formově složitější. První věta sinfonie je intrádového charakteru, druhou větu zpravidla tvoří třídílné andante, které zastupuje pomalou část. Třetí věta bývá taneční s využitím menuetu s triem. Čtvrtá závěrečná věta je nejčastěji psána v prestu v rondovém nebo sonátovém útvaru. V první větě se nejčastěji uplatňuje sonátová forma, která se zde ustaluje. Typická sonátová třídílnost ještě není zcela vyhraněná, má však již zřetelnou reprízu dílu A. Využívá kontrastu a protikladu tématického materiálu. První díl uvádí hlavní téma v tónice, po které následuje modulační mezivěta, vedlejší téma v dominantě a kratší mezivěta, která spojuje první díl A s dílem B. Díl B přináší provedení sekvencovým a imitačním způsobem. Repríza exponuje hlavní téma v tónice. Zakončuje ji obvykle kratší koda.

obrázek 17 – rozbor [23]

Roku 1778 se Karel Theodor Falcký stal kurfiřtem bavorským a společně se svou kapelou se odstěhoval do Mnichova. Kapela si svůj osobitý styl uchovala až do počátků 19. století. Význam Mannheimské školy objevil na přelomu 19. a 20. století lipský profesor Hugo Riemann. Své poznatky vydal v Collegium musicum, kritické edici mannheimských autorů, kterou započal po roce 1902. Od roku 1903 postupně vydal šest orchestrálních trií J. V. Stamice (pro 2 housle, violoncello či basso continuo). Využíval citace Stamicova díla ve své nauce o skladbě. Zavedl název mannheimská škola. V mannheimské škole spatřoval spojnici k tvorbě Haydna. Napsal řadu studií

35

o Mannheimu a J. V. Stamicovi. Sám považoval objevení mannheimské školy a jejího významu za svůj nejvýznamnější objev. Proti tvrzení, že se v Mannheimu ustálila symfonie v pravém slova smyslu vystoupil Guido Adler, který přikládal tuto spojnici přisuzoval tvorbě Monna a Wagenseila. Mannheimské skladatele pokládal veskrze za Rakušany, kteří vše co uměli, přinesli ze své země. Podle jeho objevů se čtyřvětá symfonie vyskytuje ve Vídni již v roce 1740 i s prvky sonátové formy. 3.3.1 Čeští muzikanti v Mannheimu Společně s J. V. Stamicem působili v Mannheimu i další čeští muzikanti jako F. X. Richter, Stamicův bratr Josef František de Paula a jiní. Ve spisu Personalliste der Mannheimer Hofmusik z roku 1756 se uvádí, že v zde působilo ve čtyřicátých letech 18. století asi šest až sedm Čechů. Zbytek kapely tvořili Němci a Italové. Mezi české skladatele se donedávna řadil i Antonín Fils (1733–1760), který se svým dílem podobá nejvíce J. V. Stamicovi. V Mannheimu působil pouze 6 let jako violoncellista. Podle nejnovějších výzkumů, se však zjistilo, že Fils se narodil Eichstättu 46 v Bavorsku. Svůj

osobitý

styl

neztratil

František

Xaver

Richter

(1709–1789),

pravděpodobně rodák z Holešova na Moravě, který v Mannheimu působil v letech 1747-67. Zde se živil jako houslista a zpěvák. V roce 1767 opustil Mannheim a přijal práci kapelníka ve Štrasburku. Napsal kolem sedmdesáti symfonií, šesti koncertů pro cembalo, klavírní, houslová a violoncellová tria, několik kvartetů aj. Významné místo zaujímají jeho triové sonáty. Psal i duchovní hudbu a hudební teoretické spisy. Kolem roku 1749 přijel do Mannheimu bratr Stamice, Václav Jan, který zde působil jako houslista. V roce 1757 po smrti J. V. Stamice přichází do Mannheimu Jiří Čart (1708 -1788) z Hochtanova od Německého Brodu (dnes obec Vysoká), který zde působil jako houslista. Napsal několik houslových, flétnových koncertů a sonát, tria a symfonie. V Mannheimu působili i další Češi, jako byli například Václav Josef Spurný (cellista), Kristián Spurný (kontrabasista).

46

Anton Fils. Dostupé na: WWW < http://de.wikipedia.org/wiki/Anton_Fils> [Online][cit. 02-12-

2007].

36

3.3.2 Žáci J. V. Stamice Mezi žáky J. V. Stamice lze řadit řadu významných skladatelů, ale i například jeho syny Karla a Antonína. Nejstarší syn Karel Stamic (1746–1801) byl zaměstnán v Mannheimu od roku 1762 jako hráč na violu a violu d‘amour. Působil v Mannheimu, Štrasburku, Paříži, Londýně a Petrohradě. Roku 1785 se usadil v kapele vévody de Noilles v Paříži. Nadále však podnikal zájezdy do Rakouska, Německa a Ruska. Zemřel v roku 1801 v Jeně. Napsal kolem 70 koncertantních symfonií, několik triových

sonát,

dechových kvartetů, houslových a violových koncertů, dvě opery, italské árie aj. Často se jeho skladby zaměňují se skladbami otcovými. Jan Antonín Stamic, křtěný jako Tadeáš Jan se narodil roku 1750 v Německém Brodě. Působil jako houslista v Paříži v královské opeře. Napsal několik houslových a klavírních koncertů, houslové a violoncellové duety, houslová tria pro flétnu, housle a kontrabas aj. Působil také jako pedagog. Jeho žáky byli například takové osobnosti jako Rudolf Kreutzer a Bedřich Vilém Pixis. Mezi další žáky Jan Racek 47 uvádí Franze Becka, Christiana Cannabicha, W. Cramera, Ernsta Eichnera, Antonína Filse, Pierra Van Maldera, Františka Xavera Richtera aj. Mezi pokračovatele Stamicova díla v Paříži Hanuš 48 uvádí Johanna Schoberta a Johanna Gottfrieda Edelmana, kteří se v Paříži zasloužili o vytvoření národního stylu francouzské symfonické tvorby. O další rozvoj orchestrálních zásad v Paříži se zasadil belgický kapelník Francois Joseph Gossec, který se ze Stamicovou hrou sám osobně seznámil při jeho koncertech v Paříži. Vliv Stamicův a mannheimské školy se projevil především v kapelách západoněmeckých feudálů, kde působila řada Čechů. Ty jezdili často i na studijní pobyty přímo do Mannheimu. Nejvýznamnější z těchto studentů byl například F. X. Pokorný, který napsal jako jeden z prvních několik koncertů pro B klarinet. Dalším z autorů ovlivněných Stamicovou hudbou byl i Jan Zach z Čelákovic, který působil jako kapelník mohučského arcibiskupa.

47

RACEK, J. c.d., s. 158.

48

HANUŠ, s. 64-65.

37

4.

STAMICOVA TRADICE

4.1

STAMICOVA CENA

Cenu Jana Václava Stamice uděluje německá nadace Künstlergilde, která má za cíl poukazovat na zachování východoněmeckého dědictví, na jeho další rozvíjení a

na

soužití

východo-německých

obyvatel

s východní

Evropou.

Nadace

Künstlergilde uděluje ceny, které se týkají oblastí výtvarného umění, literatury, hudby, publicistiky, umění a fotografie. Jak uvádí ustanovení k propůjčení ceny za hudbu, § 1, cena lze udělit za těchto podmínek: „Cena Jana Václava Stamice se propůjčuje každoročně osobnostem, které se vyznamenali vynikajícími výkony v hudební oblasti, a kteří svým životem nebo působením byli ve spojení s východní německou kulturní scénou, nebo kteří se z vlastní iniciativy dlouhá léta zvláště intenzivně zabývali východní hudbou.” 49 Cena J. V. Stamice je udílená od roku 1960 v Mannheimu, kde Stamic působil. Je dotována spolkovým ministrem vnitra. Má 5 kategorií: hlavní, čestná, podpůrná, interpretační a kompoziční cena. V roce 1993 byla tradice předávání ceny v Mannheimu porušena a cena byla poprvé předávána v dubnu 1993 v České republice, a to konkrétně ve Stamicově rodišti, Havlíčkově Brodě. Hlavní cenu Jana Václava Stamice poprvé získal Čech, skladatel Petr Eben. 4.2

OSLAVY NAROZENÍ STAMICE V ROCE 1947

První oslavy k poctě Jana Václava Stamice v Brodě se uskutečnily v létě 15. a 18. června 1947. Slavnosti uspořádal soudce, brodský dirigent Jasoně Antonín Pospíšil, který se sám zabýval tvorbou J. V. Stamice a B. Smetany, a společně s ním sbor Jasoň. Jak lze nalézt v tisku, město se na slavnosti velmi připravovalo, o čemž svědčí i titulní stránka v novinách: „Je proto třeba, aby občané vyzdobili své domy, zejména na Smetanově náměstí, vlajkami. Dokažte vnější úpravou města a hlavně

49

Cena Jana Václava Stamice, Johann – Wenzel – Stamitz - Preis, (eds. Beer, S., Schremmer, E.,

Schulz, T.). Hafenmarkt: Die Künstlergilde e.V., 1993, s. 56.

38

svým zájmem o koncert, že se dovedete poklonit našemu skutečnému velikánovi, který zapůsobil tak plodně a silně na světovou hudbu…” 50 První slavnostní koncert k 230. výročí narození se konal 15. června 1947 v 11 hodin v sále místní sokolovny. Vystoupil zde Symfonický orchestr pražského rozhlasu pod vedením Aloise Klímy se sólisty Vojtěchem Fraitou (housle) a Ladislavem Kučerou (viola). Zazněly skladby od J. V. Stamice a jeho synů Antonína a Karla. Koncert byl vysílán Československým rozhlasem v přímém přenosu. Během vystoupení přednesl starosta Antonín Šouba projev o přínosu rodu Stamiců a samotném J. V. Stamici. 19. června vyšla v místním tisku kritika na koncert, která vyzvedla vynikající vystoupení symfonického orchestru a zhodnotila návštěvnost jako dobrou. V témže článku se objevila tato myšlenka: „Nemohly by však být červnové dny každoročně zasvěceny Stamicovy? Nemohly by tyto dny zaznívat v Brodě Havlíčkově a Stamicově dozvuky dokonalé hudby, nemohly by tyto Stamicovy hudební dny každým rokem růst a vytvořit po čase tradici Stamicova festivalu v našem městě?” 51 Antonín Pospíšil pronesl k této příležitosti do rozhlasu Praha II vzpomínkový projev o Janu Václavu Stamicovi, o jeho přínosu pro evropskou hudbu, o současných badatelských poznatcích a zejména o nalezení jeho rodného domu. 18. června, v podvečer dne narození J. V. Stamice, vzdali havlíčkobrodští obyvatelé hold skladateli před jeho slavnostně vyzdobeným rodným domem, a to dvěma sborami B. Smetany. Nejprve zazněl sbor Sláva tobě. Po této písni vystoupil předseda městského národního výboru Havlíčkova Brodu A. Šouba, se slavnostním projevem o J. V. Stamicovi a jeho přínosu pro svět. Po tomto proslovu vystoupil Stamicův potomek, Pavel Sochr, který vzpomenul na rodinné tradice jeho rodu a vyzval občany k zachování památky svého předka J. V. Stamice. Na závěr vystoupil sbor Jasoň se skladbou Věno. Při tomto výročí proběhla řada koncertů i v okolních obcích a městech.

50

Oslavíme Jana Václava Stamice v Havlíčkově brodě. In Svobodný Havlíčkův kraj, 1947, roč. 3, č.

24, s. 1. 51

Nwn. Vytvoříme v Havlíčkově městě živou tradici stamicovskou? In: Svobodný Havlíčkův Kraj,

1947, roč. 3, č. 25, s. 1.

39

4.3

OSLAVY 200. VÝROČÍ ÚMRTÍ J. V. STAMICE 1957

K 200. výročí úmrtí J. V. Stamice uspořádal městský národní výbor, Svaz československých skladatelů, obor pro školství a kulturu a okresní národní výbor koncert k poctě narození J. V. Stamice. Na koncertě vystoupil Pražský komorní orchestr bez dirigenta. Představil tři Stamicovy symfonie a orchestrální kvartet F dur, op. 4 Karla Stamice. Koncert proběhl v Havlíčkově Brodě 24. března 1957 v Domě osvěty Na ostrově. V tomto roce si oslavu výročí úmrtí připomněla i další část naší republiky. 10.–28. května byla v pražské síni Melantrichu uspořádaná výstava prof. M. Očadlíka s názvem ,,Český muzikant J. V. Stamic – zapomínaný velikán,” která doprovázela desátý ročník hudebního festivalu Pražské jaro. 12. května, taktéž v rámci Pražského jara vyšla poštovní příležitostní známka podle návrhu M. Švabinského s portrétem J. V. Stamice. 26. června se v Plzni konalo hudební pásmo „J. V. Stamic – Shakespeare české hudby.” 4. – 18. srpna se v jihlavském muzeu konala výstava ,,Česká hudební emigrace.”

obrázek 18 – poštovní známka M. Švabinského [14]

K tomuto výročí vytvořil Karel Bělohradský plaketu J. V. Stamice, podle rekonstrukce rytiny na titulní stránce L’art du violin. Další portréty vytvořili Pavel Lisý a Jiří Švengsbír, který Stamice vyobrazil na novoročence Svazu československých skladatelů 1957. 4.4

ZASAZENÍ PAMĚTNÍ DESKY 1962

V roce 1962 na popud správce městského muzea, profesora Františka Petra, autora prvních rodopisných údajů o Stamicově rodu v Havlíčkově Brodě, byla zasazena pamětní deska na rodný dům J. V. Stamice.

40

obrázek 19 – pamětní deska J. V. Stamice

4.5

OSLAVY J. V. STAMICE 1967

K dalšímu výročí J. V. Stamice byl uspořádán v sále Staré radnice orchestrální koncert, na kterém byla provedena díla J. V. Stamice, V. Kramáře, K. Stamice, W. A. Mozarta a L. v. Beethovena. Vystoupilo taktéž trio lidové školy umění v podání J. Kekula, J. Hušek a R. Kekulová a sólisté E. Bechyňová, J. Macek a jako host Dr. P. Sádlo. Podle literatury 52 byl koncert velmi úspěšný, velký úspěch slavili především místní umělci, a to především klarinetista Jindřich Macek. 18. června byla v galerii zahájena výstava týkající se J. V. Stamice. Výstava se konala do 13. srpna 1967. Jiří Sochr se o výstavě vyjádřil „Půjde pravděpodobně o jedinou výstavu v ČSSR, kde řada dokumentů bude poprvé k nahlédnutí celé veřejnosti.” 53 Na výstavu se podařilo shromáždit téměř všechen písemný materiál, který šel v Československu sehnat. 4.6

STAMICOVO HUDEBNÍ JARO 1984

V roce 1984 byl v Havlíčkově Brodě uspořádán cyklus tří koncertů pod názvem Stamicovo Jaro. První koncert se konal 10. května. Vystoupili zde houslisti Bohuslav Matoušek, Josef Kekula a klavírista Petr Adamec. Druhý koncert se uskutečnil 23. května. Publiku se představil Václav Kunt – flétna, Miloš Wichterle – fagot a Petr Adamec – klavír. Závěrečný koncert patřil dechovému kvintetu JKP, konal se v říjnu.

52

DVOŘÁČEK, J. c.d., s.21.

53

SOCHR, J. Jan Václav Stamic. In: Cesta vysočiny, 1967, roč. 7, č. 12, 13, s. 5.

41

4.7

OSLAVY K 240. VÝROČÍ ÚMRTÍ J. V. STAMICE 1997

V roce 1997 se od dubna do října v rámci oslav J. V. Stamice uskutečnila řada oslav. První z nich se uskutečnila 23. dubna, kdy proběhla v Hanusovském domě vernisáž výstavy „K životu a dílu osobnosti J. V. Stamice.” Večer proběhl koncert Stamicova orchestru na Staré radnici. Další koncert proběhl 14. května. Vrchol oslav se uskutečnil 4. října, kdy Brod navštívilo padesáti členné pěvecké těleso z německého Mönlingenu. V tomto dnu proběhlo několik akcí. První z nich bylo setkání představitelů města Havlíčkův Brod s Mgr. Vladimírem Koronthálym, náměstkem ministra kultury ČR, profesorem Petrem Ebenem a delegacemi z družebních měst Briellu, Brixenu a Spišské Nové Vsi. Při tomto setkání se představilo pražské dechové kvinteto Inventus složené z posluchačů pražské konzervatoře (H. Knauerová - flétna, J. Pařík – klarinet, P. Kubát – hoboj, M. Petrák – fagot a J. Řeřichová – lesní roh). Večer se uskutečnil slavnostní koncert v chrámu Nanebevzetí Panny Marie, kde vystoupil pěvecký sbor Sangervereinigung Mömlingen z Německa pod vedením Karla-Heize Wissela, pěvecký sbor Jasoň pod vedením Aleny Konrádové a Komorní orchestr J. V. Stamice. Na programu byla díla starých německých mistrů a současných českých skladatelů. Na závěr zazněla Korunovační mše W. A. Mozarta v podání všech třech těles a sólistů jak z České tak Německé republiky. 4.8

STAMICŮV KOMORNÍ ORCHESTR

Stamicův orchestr vznikl v roce 1959, kdy se osamostatnil od Havlíčkobrodského komorního orchestru při sboru Jasoň. Orchestru se ujmul Miroslav Vymlátil, ředitel hudební školy, který ho řídil až do roku 1968, kdy se z Brodu odstěhoval. První koncert se konal 12. dubna 1960 v Domě osvěty. Na programu byla díla B. Smetany, A. Dvořáka, J. V. Myslivečka, Beethovena, Mozarta a Stamice. Jako sólista na fagot vystoupil Josef Brožek, místní učitel ZUŠ. V roce 1961 dostává soubor název Stamicův komorní orchestr. Od tohoto roku orchestr vystupoval s náročnějším programem. Jeho dalším sólistou se stal Zdeněk Němec, jeho budoucí dirigent a umělecký vedoucí, který se orchestru ujal v roce 1968. Orchestr hrál pouze v komorním obsazení – 6 primů, 6 sekundů, 3 violy, 3 violoncella a jeden kontrabas a zvyšovala se jeho interpretační kvalita. Zaměřoval se především na období klasicismu a baroka. Několikrát se zúčastnil přehlídky

42

amatérských orchestrů v Moravské Třebové. V letech 1973-1978 vystoupil na čtyřech festivalech. V letech 1979–1981 přerušil orchestr svou činnost. Od roku 1987 podnikl orchestr několik zájezdů do ciziny. Koncertoval například v Nizozemí – Hagg, Maasluis, Rijswik, Brille a v Rakousku - Geras, Horn a Vídeň.

obrázek 20 – Stamicův orchestr [24]

25. listopadu 1995 sbor vystoupil ve spolupráci s vídeňským chrámovým sborem Wiener Vokalensemble v chrámu svatého Štěpána ve Vídni a uvedl Korunovační mši. Mezi sólisty sboru patřily houslisté B. Matoušek, J. Kekula, P. Petrželová, P. Pavlíček, P. Kubát, na violu – J. Hušek, hoboj - J. Brožková, klarinet – K. Váchová, klavír - B. Račanová, J. Vogl, K. Čížek, M. Kempfová, M. Dušková, zpěv – M. Brychtová, R. Pátková, D. Kerbrová, P. Kerbr a další. V roce 1998 dirigent Zdeněk Němec ukončil svou aktivní činnost a sbor převzal František Šterbák, student AMU obor dirigování a skladba. Řada hudebníků odešlo s Němcem a orchestr vytvořili noví mladí hudebníci, přibyli i externí hudebníci, a to především v sekci dechové. Orchestr nastudoval Mozartovi symfonie Jupiter a symfonii g moll.

28. října 2001 orchestr za spolupráce Pražských

komorních sólistů a tří smíšených sborů včetně Jasoně provedl Misu Solemnis od Miloše Boka. V témže roce společně s Jasoněm nastudoval Českou mši vánoční v partnerském městě, holandském Brille. V roce 2002 byla činnost orchestru narušena trvalým přestěhováním dirigenta do Prahy a nedostatkem stálých hráčů v smyčcové sekci, které nahrazovali externisté. Tato situace byla jak organizačně, tak finančně velmi náročná.

Sbor ztrácel

charakter zájmové činnosti, a proto bylo působení Stamicova orchestru přerušeno.

43

4.9

STAMICOVO KVARTETO

S jménem Jana Václava Stamice a Havlíčkovým Brodem je spojeno i světově známé jméno Stamicova kvarteta. Jehož vznik je spojen s místními houslisty kvarteta. 4.9.1 Historie Stamicova kvarteta Stamicovo kvarteto bylo založeno v červnu roku 1985 brodskými houslisty Josefem Kekulou a Bohuslavem Matouškem. Vzniklo z Doležalova kvarteta, které se v roce 1985 rozpadlo, když z něj odešel violista Karel Doležal. Uskupení kvartetu zůstalo ve trojici Bohuslav Matoušek, Josef Kekula a Vladimír Leixner, k němuž přibrali violistu Jana Pěrušku. Název kvarteta byl dán díky brodským houslistům podle brodského rodáka J. V. Stamice. První koncert kvarteta proběhl 16. září 1985 v pražském Klementinu. Na podzim téhož roku od 17. října do 24. listopadu uspořádal kvartet zahraniční turné do Anglie a Irska. V září 1986 kvartet vyhrál mezinárodní soutěž v Salcburku pořádanou Evropskou rozhlasovou unií. Získal výroční cenu Českého spolku pro komorní hudbu pro rok 1987. V roce 1988 získal kvartet ocenění Grand Prix du disque de l'Academie Charles Cros v Paříži za nahrávky kvartetu F dur, op. 96 a G dur op. 106 Antonína Dvořáka a v roce 1991 za kompletní nahrávku smyčcových kvartetů Bohuslava Martinů. V dubnu 1993 získávají Zlatou ladičku časopisu Diapasson za nahrávku kvintetů A. Dvořáka, jako hosti hrají Jan Talich - viola a Jiří Hudec - kontrabas. V roce 1997 kvarteto vystoupilo na Pražském jaru, kde představilo kompletní provedení smyčcových kvartetů Aloise Háby na třech koncertech. Díky tomuto provedení a natočení těchto děl získávají v roce 1998 cenu České hudební rady. V dubnu 1998 dosáhli prvenství britského časopisu Gramophone ve srovnávací anketě nahrávek smyčcových kvartetů Leoše Janáčka. V roce 1995 odešel primárius kvarteta B. Matoušek, který se začal více věnovat své sólové hře. V roce 2000 vznikl pražský festival EuroArt Praha, na kterém se setkávají přední komorní soubory a sólisti se Stamicovým kvartetem a jinými českými sólisty. Tento festival se koná po celý rok. V roce 2008 se uskuteční jeho osmý ročník. Ředitelem toho to festivalu byl až do své smrti Vladimír Leixner.

44

4.9.2 Obsazení Stamicova kvarteta Současné složení kvartetu tvoří: první housle Jindřich Pazdera (od roku 2001), druhé housle Josef Kekula, viola Jan Pěruška a violoncellista Petr Hejný (od roku 2007).

obrázek 21 - Stamicovo kvarteto [67]

4.9.2.1 Bohuslav Matoušek Bohuslav Matoušek se narodil v roce 1949 v Havlíčkově Brodě. Vystudoval místní gymnázium. V roce 1966 vyhrál v prvním ročníku Concertina Praga. Od roku 1967- 1972 studoval na pražské Akademii múzických umění ve třídách J. Pekelského a V. Snítila (1968–72) obor hra na housle. V roce 1969 se zúčastnil soutěže UNESCA v Paříži, kterou vyhrál a mistrovských kursů u A. Grumiauxea v Curychu. Úspěšné absolvování mu vyneslo pozvání i v dalších sedmi letech, tentokrát k N. Milsteinovi (1970-75). V roce 1970 se účastnil mezinárodní houslové soutěže v Sionu, kde získal zvláštní cenu poroty a švýcarské stipendium. Ve Švýcarsku studoval jeden rok na Konzervatorium v Luzernu u W. Schneiderhana. V roce 1972 získal 1. cenu na mezinárodní houslové soutěži festivalu Pražské Jaro. Nadále se věnoval dráze koncertního mistra. V roce 1977-1980 přijal pozvání do Japonska, kde působil jako houslový sólista tokijského Yomiuri Nippon Symphony Orchestra. Tento orchestr dirigovali přední světový dirigenti jako například Celibidache, Masur, Mehta, Bernstein a další. Od roku 1980 (1980-85 pod názvem Doležalovo kvarteto) do roku 1995 působil jako primárius Stamicova kvarteta. Po odchodu z kvarteta se věnuje především sólistické koncertní činnosti. Jeho korepetitorem je Petr Adamec. Věnuje se nadále komorní hudbě jako člen Tria A. Dvořáka, kde působil již v roce 1973. Od roku 1997 se věnuje Oktetu českých filharmoniků. Od roku 2003 zastává funkci uměleckého vedoucího komorního orchestru Pražští komorní sólisté.

45

Jeho diskografii tvoří řada děl, v současnosti 7 LP a 17 CD. Mezi jeho nejvýznamnější nahrávky patří soubor čtyř CD s kompletním dílem B. Martinů pro housle a klavír (Petr Adamec). Za tyto nahrávky získal v roce 2000 cenu Classic Award jako nejlepší komorní nahrávka v České republice za rok 1999. V roce 2001 získala tato nahrávka světové ocenění Classic Award v kategorii komorní hudba 20. století. Tato deska byla vyhlášena americkým internetovým časopisem Classics Today Deskou roku 2000. V roce 2002 mu byla udělena stříbrná medaile Nadace Bohuslava Martinů za mimořádné zásluhy o šíření a propagaci díla Bohuslava Martinů. Posledním oceněním tohoto autora je cena hudebního časopisu Harmonie za nejlepší českou nahrávku v roce 2002 za jedno z plánovaných čtyřdílný kompletů skladeb Bohuslava Martinů pro koncertantní housle popřípadě violu a orchestr s Českou filharmonií. 4.9.2.2 Jindřich Pazdera Od roku 2001 ve Stamicově kvartetu započal své působení Jindřich Pazdera. Narodil se roku 1954 v Žilině, kde později vystudoval konzervatoř. Studoval na bratislavské Vysoké škole múzických umění u profesora B. Urbana a profesora T. Gašparka. V roce 1974 získal státní stipendium na Moskevské státní konzervatoři u profesora Leonida Kogana. V roce 1972 se stal laureátem Mezinárodní houslové soutěže Pražského jara a diplomantem Mezinárodní soutěže H. Wieniawského v Poznani. Studium ukončil v roce 1979 s vyznamenáním a nastoupil dráhu houslového sólisty. Vystupoval s předními orchestry a účinkoval na významných festivalech jako například Pražské jaro, Bratislavské hudobné slávnosti, Interfórum Keszthelyi, Kyjevský hudební podzim, Boksagol festival Seoul. V roce 1986 podnikl sólové turné po USA, kde podnikl 22 koncertů po největších městech. Na jeho programu nechyběli skladby A. Vivaldiho a W. A. Mozarta. Toto trurné mělo velmi dobré ohlasy a kritiky. Koncertoval v Japonsku, v Jižní Koreji, v Německu, Španělsku, Rusku, Nizozemí aj. Vystoupil ve filharmonických koncertních sálech v Mnichově a Sankt Peterburgu, v barcelonském Palau de la Música, londýnské Wigmore Hall, jakož i v Tokijské Kioi Hall. Od roku 1993 žije v Praze a stále rozšiřuje svůj repertoár (nyní přes třicet houslových koncertů, díla s orchestrem a odpovídající počet skladeb, které jsou součástí recitálových programů).

46

V roce 1992-2004 byl členem klavírního Bohemia tria. Klavírními partnery jsou Václav Mácha a Izumi Shimura. V jeho repertoáru nechybí ani soudobé skladby českých a slovenských autorů. Své houslové koncerty mu svěřili slovenští skladatelé Dezider Kardoš a Igor Dibák a čeští skladatelé Čestmír Gregor a Otto Šimek. V roce 1999 premiérově provedl Sonátu pro sólové housle, kterou mu věnoval japonský skladatel Hikaru Hayashi. Tuto skladbu provedl v rámci svého turné v Tokiu a Praze. V současné době se věnuje pedagogické činnosti. Působí jako docentem pražské Akademie múzických umění a působí rovněž na Pražské konzervatoři. Patří mezi zakladatele a lektora Mezinárodních letních kurzů pro mladé houslisty v Písku a Husľovej dielne v Žilině. Je často zván do tuzemských i mezinárodních porot hudebních soutěží. Přeložil několik významných ruských metodických a hudebně psychologických děl. Sám vytvořil vlastní práci Vybrané kapitoly z metodiky houslové hry. 4.9.2.3 Josef Kekula Brodský houslista. Vystudoval Hudební fakultu AMU ve třídě prof. V. Snítila a komorní hudbu u Lubomíra Kosteleckého, člena Smetanova kvarteta. Od roku 1976 působil jako houslista v Doležalově kvartetu. Od roku 1985 působí ve Stamicově kvartetu. Věnuje se soudobé hudbě v různých souborech, příležitostně vystupuje jako sólista. 4.9.2.4 Jan Pěruška Jan Pěruška se narodil v Opavě roku 1951. Vystudoval konzervatoř v Ostravě a poté pražskou Akademii múzických umění u Josefa Kaďouska (1972-3) a Jaroslava Motlíka (1973-76). V roce 1974 absolvoval mistrovské kurzy v německém Výmaru u Pála Lukacze. Po studiích působil mezi roky 1976-77 v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. V letech 1975 a 1979 se stal laureátem (druhé místo) v interpretačních soutěžích Ministerstva kultury. V roce 1981 dosahuje zahraničního úspěchu v Markneukirchenu na Mezinárodní violové soutěži. Od roku 1977-1985 působil jako sólista Symfonického orchestru hl. m. Praha FOK. Od roku 1985 působí jako člen Stamicova kvarteta. V letech 1990 se začal věnovat pedagogické činnosti. V současné době působí jako docent violové hry na AMU. Dále se věnuje sólistické činnosti s řadou významných osobností jako jsou například J. Suk, D. Pecková, Kociánovým a Pražákovým kvartetem aj. V roce 2000 na sebe

47

upozornil Koncertem pro violu a orchestr Aloise Háby a skladbami Flos campi pro violu, komorní sbor a orchestr Ralpha Vaughana Williamse. 4.9.2.5 Vladimír Leixner Vladimír Leixner vystudoval pražskou konzervatoř a Hudební fakultu Múzických umění ve třídě prof. Miloše Sádla a prof. Josefa Chuchra. Stál u vzniku Doležalova kvartetu v roce 1972 a následně u vzniku Stamicova kvartetu. Vystupoval jako sólista. Stál u zrodu festivalu EuroArt, jehož byl později ředitelem. Byl znám jako umělec, který pomáhal mladým českým laureátům prosadit se v hudebním světě. Zemřel 26. října 2007. 4.9.2.6 Petr Hejný Petr Hejný se narodil v Praze v rodině sochaře. Studoval pražskou konzervatoř u prof. Viktora Moučky a již z druhého ročníku konzervatoře přešel na hudební fakultu Múzických umění k prof. Miloši Sádlovi. Později však z politických důvodů ze školy odešel a dále studoval hru na violoncello u profesora Sádla. Dvakrát získal první cenu v mezinárodní soutěži Concertino Praga. Ve dvaceti letech získával třetí cenu ministerstva kultury a zvláštní ocenění za nejlepší provedení skladby Davida Poppera – Tarantella. Od roku 1977 vystupoval s Pražskými madrigalisty jako barokní violoncellista a violu de gambu. V roce 1987 se stal členem Doležalova kvartetu. Od roku 2007 je členem Stamicova kvarteta. Spolupracuje se soubory zaměřenými na interpretaci staré hudby a často vystupuje s

houslistou

Josefem Sukem, Bohuslavem Matouškem, cembalistkami Giedré Lukšaité Mrázkovou či Zuzanou Růžičkovou, flétnistou Jiřím Stivínem aj. Petr Hejný je členem Unie výtvarných umělců zabývá především malbou a plastikou, v cellové literatuře upřednostňuje 19. a 20. století. 4.9.3 Festival EuroArt EuroArt je nezávislá a nezisková moderní organizace, která pořádá v celém průběhu roku v Lichtenštejnského paláci festival koncertů komorní hudby. Na tomto festivalu se setkávají komorní orchestry a sólisté se Stamicovým kvartetem. Cílem festivalu je dát příležitost mladým začínajícím umělcům, kteří se věnují komorní hudbě. Rozvíjet znalosti a povědomí publika o současné světové a domácí hudební scéně a dát prostor pro prezentaci neziskových organizací, které působí na poli charity a v práci s tělesně nebo handicapovanými lidmi.

48

První ročník proběhl v letech 2000-2001. Celkem se uskutečnili čtyři koncerty jak z české, tak světové hudby. Sezona byla provázána sérií výstav v Respiriu Lichtenštejnského paláce. Od roku 2001 se začala více rozvíjet zahraniční spolupráce. Festival navštívily Endellion String Quartet z Anglie, Quatuor Sine Nomine ze Švýcarska, DAFO Quartet z Polska, Alexander String Quartet z USA, české Vlachovo kvarteto a kytarista Vladimír Mikulka. V roce 2002-2003 proběhla řada premiér, kterou uvedl téměř každý program. Na festivalu vystoupili Silesian Quartet z Polska, Carmina Quartet ze Švýcarska, Quatuor Parisii z Francie, Arditti Quartet z Anglie, Maarika Järvi, flétna Estonsko, rakouský fagotista Milan Turkovic a Apollon Quartet z České republiky. Od roku 2004 začal běžet projekt nazvaný Sezona Laureátu. Tento projekt má pomoci mladým laureátům mezinárodních soutěží ukázat se a prosadt na hudebním poli. Čtvrtý ročník proběhl pod záštitou Delegace komice Evropské unie. Cílem tohoto ročníku bylo především rozšiřovat povědomí o jednotlivých státech Evropy. Byla uvedena řada nových děl z těchto států. Jako hostující umělci se představili Jitka Čechová na klavír, Kvarteto M. Nosticové, Alexander Besa, violista ze Švýcarska, Vogler Quarett z Německa, Quatuor Renoir z Francie, Casal Quartet ze Švýcarska, Ronald van Spaendonck z Belgie, Mozarteum Quartett Salzburg, Belcea Quaret z Anglie. V páté sezoně se představili umělci z osmi zemí, mimo jiné i z Mexika. K 200. výročí Hanse Christiana Andersena byl představen česko-dánský projekt. Na festivalu vystoupili Jana Boušková - harfa, Ensmeble a Cordes de Valere ze Švýcarska, český Penguin Quartet, Daniel Schnyder saxofonista působící v USA a Švýcarsku, německý varhanník Hansjörg Albrecht, Auer Quartet z Maďarska, Quatuor Satie z Francie, Kroger Quartet z Dánska, Carlos Bernal, kytarista z Mexika a Robert Lehrbaumer, rakouský klavírista. V roce 2005-2006 proběhla šestá sezona festivalu. Byla zde premiérovaná skladba jazzového klavíristy Karla Růžičky. Koncerty se konaly i v partnerských městech festivalu. Festival započal větší spolupráci s Českým rozhlasem, který zařídil sestřih všech koncertů do vysílání mezinárodní sítě EBU. Jako hostující umělci se představili Alexandre Tharaud na klavír (Francie), český kvartet Pavel Haas Quartet, hobojista Vilém Veverka, Cuarteto Casals ze Španělska, Radek

49

Krampl, Karel Růžička, Stephan Siegenthaler, klarinetista ze Švýcarska, Švýcar Olivier Darbellay na lesní roh, Klenke Quartett z Německa, Shanghai Quartet z USA, David Shifrin, klarinet (USA), Shai Wosner, klavír (USA), Milan Turkovic, fagot (Rakousko), Quatuor Ebene (Francie), Kodály Quartet (Maďarsko). Zatím poslední sedmá sezona představila ve čtyřech programech čerstvé laureáty mezinárodních soutěží. Tento počin se podařil díky novému Visegrádskému projektu, který si vzal za cíl představit laureáty mezinárodních soutěží z Visegrádského regionu. Tento ročník přinesl netradiční nástrojové spojení zpěvu, barokní kytary a smyčcového kvarteta. Proběhlo 12 českých premiér a několik premiér zahraničních. EuroArt začal poprvé spolupracovat s konzervatoří v Brně a Praze. Vystoupili sopranistka Brigitte Fournie ze Švýcarska, Jing Zhao, čínský violoncellista, Škampovo kvarteto, Kateřina Soukalová–Váchová, klarinet, Worlds Beyond Trio (USA), Faust Quartet (Německo),Trio Concertino, Kaspar Zehnder, flétna (Švýcarsko), Nicholas Stavy, klavír (Francie), Javier Echecopar Mongilardi, kytara (Peru), Alexander String Quartet (USA), Keisuke Okazaki, housle (Japonsko) a Ivo Kahánek, klavír.

50

5.

FESTIVAL STAMICOVY SLAVNOSTI

Hudební festival Stamicovy slavnosti vznikl v roce 2002. U jeho zrodu stálá Alena Konrádová, učitelka hudební výchovy na místním gymnáziu. K tomuto plánu získala podporu města a za pomoci výboru pěveckého sboru Jasoň zorganizovala 1. ročník Stamicových slavností. Od této doby probíhá festival pravidelně vždy na jaře kolem května a června. Cíl, záměr slavností uvádí organizátoři na svých webových stránkách následovně: „cílem není jenom připomenutí významu osobnosti a díla J. V. Stamice a jeho zásadního vlivu pří vývoji evropské hudby raného klasicismu, ale i obohacení a zpestření kulturní nabídky regionu a města samotného.” 54 Festivalové dění je uspořádáno do několika koncertů, popřípadě besed a výstav, které doprovázejí hlavní program. Organizátory tohoto festivalu jsou členi pěveckého sdružení Jasoň a od roku 2006 občanské sdružení ,,Jan Václav Stamic”. Organizační tým festivalu tvoří Josef Kekula, Alena Konrádová, Květoslava Kubátová, Štěpánka Kerelová a řada dalších dobrovolníků. Důvod, proč tyto slavnosti vznikly upřesňuje A. Konrádová takto: „Proč Stamicovy slavnosti? Protože hudební skladatel, houslový virtuóz, ale především hudební reformátor je snad nejslavnějším brodským rodákem. Byl ale nejenom broďákem, ale také Čechem a Evropanem, protože v Čechách se narodil, v Německu působil, ve Francii dosáhl největších úspěchů. Svou reformu symfonie, na kterou navázal i Wolfgang Amadeus Mozart, podstatně ovlivnil vývoj evropské hudby. Jeho zásluhou vznikla „Mannheimská škola”, která podstatným vlivem přispěje ke vzniku hudebního klasicismu. A přece, kolik „broďáků” ví, že vůbec někdo takový existoval? Že dodnes šíří slávu našeho města? Proto vznikl nápad Stamicových slavností. Proto vznikl cyklus koncertů a besed, v nichž slavní „broďáci” budou oslavovat ještě slavnějšího „broďáka.” Proto vznikl nápad, aby se všechny tyto akce staly jednou velkou neformální společenskou událostí.” 55 5.1

DRAMATURGIE FESTIVALU

Hlavním dramaturgem festivalu Stamicovy slavnosti je od roku 2003 Josef Kekula, člen Stamicova kvartetu. Dramaturgii prvního ročníku zaštiťovala Alena Konrádová, která přišla zároveň s nápadem slavnosti pořádat. 54

Stamicovy slavnosti. Dostupné na: WWW [online] [cit. 12. února 2008].

55

KONRÁDOVÁ, A. Stamicovy slavnosti. Havlíčkův Brod, 2002, s. 5.

51

Na programu jsou uváděna jak díla J. V. Stamice a jeho rodiny, skladatelů kteří slaví jubileum, ale i dalších autorů napříč historií. Vystupují zde nejen profesionální umělci, ale i mladí začínající interpreti, místní umělci a žáci ZUŠ. Festival doprovází různé doprovodné akce, jako jsou výstavy či přednášky. 5.2

PRVNÍ ROČNÍK 2002

První ročník Stamicových slavností se uskutečnil od 2. května do 22. června. V rámci slavností se uskutečnilo pět koncertů, z toho 4 koncerty profesionálních umělců a jeden koncert žáků ze ZUŠ. Slavnosti zahájila výstava prací žáků ZUŠ, která se konala od 2. – 15. května. 29. května se uskutečnil koncert nejlepších žáků ZUŠ z Brodu a Přibyslavi, na němž se představilo téměř přes tři desítky interpretů. Na programu byla nejen sólová, ale i komorní hudba. Slavnosti dále pokračovali 5. června vystoupením Stamicova kvarteta, které se stalo stálým hostem těchto slavností a 12. června vystoupením brodského rodáka Bohuslava Matouška a Pražských komorních virtuózů, jehož je Matoušek sólista a umělecký vedoucí. Orchestr Pražských komorních virtuózu vznikl v roce 1999 na popud B. Matouška. Skládá se z 15 hráčů smyčcových nástrojů, popřípadě je doplňován dechovými nástroji, podle potřeby. Zaměřuje se na skladby z období baroka a klasicismu. 17. června se v Brodě představila Schola gregoriana pragensis společně s Petrem Ebenem, čestným občanem města Havlíčkův Brod. Koncert se dělil do dvou částí. V první se představila samotná Schola gregoriana ve složení David Eben, Hasan El-Dunia, Jiří Hodina, Marián Krejčík, Ondřej Maňour, Martin Prokeš, Stanislav Předota, Jan Štětka, Matouš Vlčinský a Radim Vondáček, v druhé již společně s Petrem Ebem představili skladatelovu Suitu liturgicu, kterou sám autor doprovázel na varhany. 19. června proběhla v sále Staré radnice beseda o hudebních spojeních s Havlíčkovým Brodem, která zaměřovala především na spoje J. V. Stamice s Německým Brodem. Besedu řídili manželé Anna, muzikoložka a Jaroslav Šerých, brodský rodák, grafik a ilustrátor. Jaroslav Šerých zároveň při besedě představil svou mědirytinu J. V. Stamice. V současné době je rytina v jeho vlastnictví. Na závěr slavností se v Brodě 22. června uskutečnil staročeský jarmark, uspořádaný stylově do 17. – 18. století. Trhovci byli dobově oblečení a předváděli řadu starých řemesel. V 11 hodin trhy navštívil sám J. V. Stamic s chotí, kde starosta Havlíčkova Brodu symbolicky předal klíč od města tomuto umělci. Večer se konal

52

závěrečný koncert Jihočeské komorní filharmonie, který tvořil 37 členný orchestr mozartovského typu pod vedením Jaroslava Vodňanského a pěveckého smíšeného sboru Jasoň, který řídila Alena Konrádová. Koncert opět navštívil sám J. V. Stamic s chotí.

obrázek 22 - J. V. Stamic [30]

5.3

DRUHÝ ROČNÍK 2003

V rámci druhého ročníku proběhly 4 koncerty, z nichž na 3 se představili profesionální umělci. Nad slavnostmi převzal záštitu předseda senátu Parlamentu ČR doc. JUDr. Petr Pithart. Koncerty se konaly od 17. června do 28. června. Vystoupili zde tito umělci: Kateřina Váchová, Stamicovo kvarteto, Jiří Bárta, Smíšený pěvecký sbor Jasoň a hosté a jako poslední Pražská komorní filharmonie se sólistkou Yuko Kawami. První koncert se konal 17. června v klášterním kostele svaté Rodiny. Vystoupili zde hned dva slavní brodští rodáci, a to Kateřina Váchová (klarinet), laureátka 1. ceny mezinárodní soutěže Pražské jaro 2002, sólistka řady českých orchestrů, od roku 2001 členka orchestru Státní opery Praha, společně se Stamicovým kvartetem, jehož členem je broďák Josef Kekula. 20. června se konal koncert předního českého cellisty Jiřího Bárty. 24. června vystoupil Smíšený pěvecký sbor Jasoň a hosté, kterými byly Irena Palentová, Eva Trundová, Matouš Vlčinský, Marián Krejčík a soubor Hipocondria, který se specializuje na hudbu 17.– 18. století, a především na interpretaci českých skladatelů. Soubor hrál na dobové nástroje pod vedením houslisty Jana Hádka.

53

Na závěr slavností 28. června vystoupila Pražská komorní filharmonie s japonskou houslistkou, studentkou V. Snítila, Yuko Kawami pod vedením dirigenta Jakuba Hrůši. Po skončení posledního koncertu se konalo závěrečné setkání Stamicových slavností, které se účastnili umělci, sponzoři a široká veřejnost. Jak uvedla K. Kubátová, 56 záměrem tohoto ročníku bylo rozšířit zájem o kulturní dění a seznámit veřejnost s řadou umělců v méně obvyklých a známých prostorách, jako je například nově zrestaurovaný kostel svatého Vojtěcha. Hlavní pořadatelé, členové pěveckého spolku Jasoň, Michal Tecl a Květa Kubátová vyhodnotili slavnosti za úspěšné, a to především díky velké návštěvnosti, která přesáhla zájem návštěvníku z prvního ročníku. 5.4

TŘETÍ ROČNÍK 2004

Třetí ročník Stamicových slavností se uskutečnil od 26. května do 29. června. Záštitu nad festival převzal opět Petr Pithart. Festival byl doprovázen výstavou s názvem „Hudba”, kterou vytvořili žáci ZUŠ z Havlíčkova Brodu. Výstava probíhala od 31. května do 11. června ve vestibulu Staré radnice. Festival připomněl významné jubilanty české hudby A. Dvořáka, L. Janáčka a B. Smetanu. Celkem bylo na programu 7 koncertů, z nichž na pěti vystoupili profesionální hudebníci. Slavnosti zahájil Slavnostní koncert žáků ZUŠ, dále pokračovali koncertem Stamicova kvarteta, který byl doprovázen mluveným slovem Jiřího Rynka. Ten recitoval básně svého otce Bohuslava Reynka ze sbírky Rybí šupiny. V sobotu 5. června se Brodu představil dechový kvartet Affatus quartet, což je vlastně část dechového Affatus quintetu. Kvůli pracovní vytíženosti se koncertu nemohl zúčastnit hornista Radek Baborák, a tak se kvinteto stalo na chvíli kvartetem v obsazení Roman Novotný - flétna, Jana Brožková – hoboj (brodská rodačka), Vojtěch Nýdl – klarinet, Ondřej Roskovec - fagot. 10. června se v Brodě poprvé představila zahraniční umělkyně, japonská sopranistka Michiyo Keiko s klavíristou Jaroslavem Šarounem. Na programu zazněla díla českých skladatelů, a to A. Dvořáka a B. Smetany a B. Martinů. 14. června vystoupila v kostele svatého Vojtěcha Jana Boušková, naše přední harfenistka. 22. června se konal koncert dvou brodských sborů Jasoň a Limbora a orchestru Ensemble Zelenka. Na konci koncertu zazpívali tyto sbory za doprovodu orchestru Mši svatého Blažeje od Jana Dismase Zelenky. 56

KUBÁTOVÁ, K. Skončil druhý ročník Stamicových slavností. In: Cesta Vysočiny, 2003, roč. 43,

č.28, s.3.

54

Závěr slavností patřil stejně jak v prvním ročníku Jihočeské filharmonii pod vedením Stanislava Vavřínka. Jako sólista se představil houslista Roman Patočka, student AMU u prof. Ivana Štrause, laureát druhé ceny Pražského jara 2003, který přednesl Koncert pro housle a orchestr a moll op. 53 A. Dvořáka. Na konec slavností se konalo již tradiční setkání s umělci. 5.5

ČTVRTÝ ROČNÍK 2005

V roce 2005 se Stamicovy slavnosti rozšířily i mimo rámec města, a to konkrétně do Humpolce, kde se 28. května konal koncert Adamusova tria. Koncert měl velmi malou návštěvnost, a díky tomu se festival v dalších letech konal již pouze v Brodě. Čtvrtý ročník poprvé hostil zahraniční umělce a více se zaměřil na výtvarné umění, a to konkrétně koncertem Heroldova kvarteta, který byl spojen s vernisáží Jiřího Juna v místní galerii. Během Stamicových slavností se na 8 koncertech představilo 6 profesionálních orchestrů či sólistů. Slavnosti odstartovaly 18. května koncertem Soukromé ZUŠ Havl. Brod, kde se představili žáci jak z hudebního, tak tanečního oddělení. Velmi kladně byl hodnocen koncert z 23. května, na kterém vystoupil Jaroslav Tůma, přední český cembalisty, varhaník, pedagog a hráč na klavichord a kladívkový klavír. Na koncert do Havlíčkova přivezl dva dobové nástroje – cembalo a klavichord. Kritika deníku Vysočiny se o něm vyjádřila následovně: „Umí o své hudbě se zaujetím vyprávět. Přivezl se sebou dva nádherné nástroje, které v historii kralovaly hudebnímu světu, ale dnes jsou spíše zvláštností – cembalo a klavichord. Nedlouze, ale dokonale přiblížil nástroje i skladby vybraných renesančních a barokních autorů. J. Tůma ve svém vystoupení představil posluchačům nádherný dialog dvou nástrojů, tichý a něžný klavichord vedl rozhovor s jasným cembalem, v případě přídavku dokonce v replice jediné skladby.” 57 Další koncert proběhl 23. května v Humpolci. Na koncertě se představilo Adamusovo triove složení Jan Adamus – anglický roh, hoboj, Jitka Adamusová – housle a Květa Novotná – cembalo, které se zaměřuje jak na starou barokní hudbu, tak ale i na nejnovější soudobé skladby, které často samo premiéruje. Koncert však měl velmi malou návštěvnost, asi deset lidí. 4. června v kostele Nanebevzetí panny Marie vystoupila Komorní filharmonie Pardubice, kterou řídil šéfdirigent Leoš

57

vf. Jaroslav Tůma nadchl publikum. Vysočina , 2005, roč. 4, č. 122, , s, 5.

55

Svárovský. Jako sólista vystoupil flétnista Václav Kunt, sóloflétnista Pražského komorního orchestru a pedagog brněnské JAMU. 8. června v Galerii výtvarného umění vystoupilo Heroldovo kvarteto ve složení 1. housle Petr Zdvihal, 2. housle Jan Valta, viola Karel Untermüller a violoncellista David Havlík. Kvarteto působí u nás i v cizině, vystupovalo v Londýně v Wigmore Hall. V roce 2001 získalo cenu českého spolku pro komorní hudbu. Koncert byl spojen s vernisáží Jiřího Juna, nazvanou Trialog. Jak uvedl autor výstavy, 58 výstava měla mít trojí polohu – literární, kresleného humoru a volné kresby. Vše spojovala trojice papír, pero, tuš. Mezi obvyklými hosty festivalu nechyběn ani pěvecký sbor Jasoň, který na 12. června nastudoval program s místní jazz-rockovou hudební skupinou Denudace. Na programu zazněla řada populárních písní, židovské, romské a africké písně. Koncert se setkal s neobvyklou návštěvností. Jak napsala místní kritika: „ Do sálu se dostalo jen asi 150 vyvolených, kteří seděli a stáli, kde se dalo, ostatní zklamaně odešli. A bylo proč se rvát dovnitř. To, co Jasoň v čele s dirigentem Michalem Hájkem předvedl, nenechalo nikoho chladným. Kdo by si před rokem, když Jasoň slavil 145. výročí svého založení, dokázal představit, že se ze strnulého tělesa může stát takhle dynamický a veselý sbor.” 59 Stamicovo kvarteto připomnělo výročí Suka a Ravela. Závěr slavností patřil Českému komornímu orchestru, který řídil německý dirigent Andreas Sebastian Weiser. Jako sólista se představil Stephan Siegenthaler, švýcarský klarinetista, který se taktéž zabývá komorní hrou. Spolupracuje s řadou komorních uskupení mezi něž patří i Stamicovo kvarteto. Stamicovy slavnosti vyhráli 2. místo za kulturní počin za rok 2005. 5.6

PÁTÝ ROČNÍK 2006

Ve středu 3. května začal v Brodě již 5. ročník Stamicových slavností. Novinkou byly názvy koncertů. V tomto ročníku byli zařazeny jak skladby k jubileu W. A. Mozarta a C. M. v. Webera, ale i jiných skladatelů. Během festivalu se představily 4 profesionální soubory, místní ZUŠ a Komorní orchestr mladých, který

58

Stamicovy slavnosti 2005, s.16.

59

Jasoň si podmanil sál s Denudací.. Dostupné na WWW:

[online] [cit. 27. února 2008].

56

tvoří YMCA Brno a žáci ZUŠ Chotěboř a jako obvykle nechyběl pěvecký sbor Jasoň. Slavnosti zahájil 3. května koncert žáků ZUŠ nazvaným Nejmladší nositelé tradic. Na koncertě se představili žáci ZUŠ Havlíčkův Brod a Komorní orchestr mladých Chotěboř, v kterém hrají žáci a absolventi ZUŠ a YMCA Brno pod vedením Věry Fialové. Na programu nechyběl ani koncert Stamicova kvarteta, tentokrát s Bohuslavem Matouškem, který se představil publiku jako vynikající violista. Koncert nesl podtitul Stamic a jubilující v roce 2006, proběhl 10. května v kostele svaté Rodiny. 18. května se představilo kvarteto Pavla Hasse společně s klarinetistou Karlem Dohnalem – Laureáti soutěží se představují. Kvarteto Pavla Hasse je mladé uskupení, které v tomto složení vzniklo v roce 2004. Primáriem kvarteta je Veronika Jarůšková, 2. housle – Kateřina Gemrotová, viola – Pavel Nikl a violoncello Peter Jarůšek.

S kvartetem

vystoupil

Karel

Dohnal,

přední

český

klarinetista,

s klarinetovým kvintetem A dur od W. A. Mozarta. Jako zahraniční hosté se 29. května představilo Storioni trio Amsterdam ve složení Bart van de Roer, Wouter Vossen a Marc Vossen. Trio vzniklo v roce 1995 a nese název podle houslí z roku 1794, na které houslista (primárius) hraje. Partnerem tohoto koncertu bylo Velvyslanectví Nizozemského království. 9. června se představil pěvecký sbor Jasoň s koncertem nazvaným Jasoň v zajetí mystiky aneb od středověku po zaklínání železa. Jak uvedl internetový portál sbory.cz., 60 koncert se setkal s velkou návštěvností a ohlasem. Publikum ocenilo jak výkon umělců, tak výzdobu a připravené aktivity, které měly navodit mystickou atmosféru. Na začátku koncertu proběhl obřad Přivolání tmy, který za pomocí cinkátek a různých bubínku zorganizovali Petr Štefáček a Monika Šramlová. V kostele byli zapálené pouze svíce a sbor vystupoval v kápích. Sbor přednesl skladby ze 14. století, mariánskou modlitbu v polštině, části z pravoslavné liturgie a zpěv používaný k zaklínání železa. Na závěr vystoupila Jihočeská komorní filharmonie s dirigentem Stanislavem Vavřínkem z koncertem, který nesl podtitul Mozart a jeho slavný příbuzný. Jako sólista vystoupil fagotista, člen České filharmonie, vítěz řady soutěží Jaroslav Kubita, s koncertem Carla Maria von Webera F dur.

60

Jasoň si podmanil sál s Denudací. Dostupné na WWW:

[online] [cit. 29. února].

57

Tento ročník byl oceněn 1. místem v krajské anketě Zlatá jeřabina 2006 v kategorii Kulturní aktivita. 5.7

ŠESTÝ ROČNÍK 2007

Již šestý ročník Stamicových slavností začal takřka s měsíčním předstihem, a to z důvodu 250. výročí smrti Jana Václava Stamice. Na festivalu proběhlo 5 koncertů profesionálních umělců, 2 koncerty amaterských pěveckých sborů a přednáška spojená s besedou o životě a dílu J. V. Stamice. Slavnosti začali 27. března dobovým koncertem, který nesl název „Pocta české hudební emigraci.” Na tomto koncertě zazněli skladby Stamicovi, Myslivečkovi a Koželuhovi v podání Stamicova kvartetu, Bohuslava Matouška a mladé klavíristky zabývající se tvorbou 18. – 19. století, Petry Matějové. Ta z Prahy přivezla unikátní repliku kladívkového klavíru z roku 1805 z vídeňské dílny Antona Waltra a syna, který pro ni zhotovil Paul McNulty. 13. dubna se představil v programu Sborové mládí, pražský pěvecký sbor Besharmonie. Sbor čítá kolem čtyřiceti zpěváků soudobých či bývalých studentů gymnázia Jaroslava Heyrovského v Praze. V letech 2003, 2005 a 2006 se umístil vždy na prvních pozicích celostátní přehlídky gymnaziálních sborů Gymnasia cantat. Od svého vzniku získalo těleso několik ocenění. Na programu mají skladby od 16. století až po dnešek. Sbor řídí Libor Sládek, učitel hudební výchovy na gymnázium. Na programu nechyběl už tradiční koncert ZUŠ a Soukromé ZUŠ, který se uskutečnil 26. dubna. Poprvé se na festivalu objevila loutna a kytara. Na tyto nástroje zahrál Paveil Steidl. Koncert představil skladby 17., 18. a 19 století. Nesl název Kytara v průběhu staletí, proběhl 7. května v kostele svatého Vojtěcha. Vrcholem tohoto ročníku se stal Kurfaltský komorní orchestr z Mannheimu, který je považován za nástupce orchestru kurfiřta Karla Theodora, v němž kdysi působil J. V. Stamic. Mannheimský, 22 členný orchestr společně s Josefem Kekulou a Kateřinou Váchovou - Soukalovou přijala 16. května starostka města na radnici. Orchestr v Brodě vystoupil téhož dne s koncertem nazvaným Proti proudu emigrace aneb Mannheim v Brodě pod vedením Wolframa Christa se sólistkou, brodskou rodačkou, klarinetistkou Kateřinou Soukalovou-Váchovou. 20. května se poprvé v Brodě představil Alexander String Quartet z USA s velmi zajímavým programem Kvartetní pozdrav ze zámoří. Jak uvedl informační portál, koncert se těšil velké návštěvnosti. „Největšího ohlasu se dočkala skladba, která napodobovala hukot a

58

atmosféru starých kalifornských tramvají. V jiné zase umělci použili předem nahraného doprovodu na CD. Klasickou hudbu rádi ozvláštňují a vždy tak vznikne zajímavý posluchačský zážitek.” 61 4. června proběhla přednáška Anny Šerých „Život a dílo J. V. Stamice.” Přednášku přišlo vyslechnout kolem třiceti lidí. Jak uvedla Anna Štefánková: „Přednáška byla plná historických dat a faktů, ale objevilo se v ní i mnoho zajímavostí a pikantností ze života slavných osobností, což zajímalo lidi nejvíc.” 62

obrázek 23 – vstupenka

Posledním koncertem, který byl zároveň partnerským koncertem EuroArt Praha. Nesl podtitul Laureáti soutěží se představují, proběhl 11. června. Vystoupili zde Keisuke Okazaki, japonský houslista, vítěz Wienovského houslové soutěže v Polsku, Rodolfo Preises a ARD Mnichov 2005 a Ivo Kahánek, klavírista, držitel řady ocenění, mezi něž patří 1. místo v mezinárodní soutěži Pražské jaro 2004. Po koncertu následovali slavnostní projevy zástupců města, starostky, ředitele Futaby Czech a pořadatelů. Jak uvedl Josef Kekula, 63 za největší úspěch tohoto ročníku považuje to, že se pořadatelům povedlo realizovat a zajistit koncert Kurfaltského komorního orchestru z Mannheimu. Šestý ročník byl doprovázen od 19. června do 25. září výstavou „Stamicova doba,” která byla uspořádána k 290. výročí narození a 250. výročí úmrtí skladatele. Na vernisáži vystoupilo dechové trio ZUŠ Havlíčkův Brod ve složení Filip Rensa – trubka, Michal Španko – klarinet a Jakub Blažek – trubka. Úvodního slova se ujal Josef Kekula. Na výstavě bylo k vidění řada exponátů spjatá s rodinou Stamiců a městem Havlíčkův Brod z 18. století. Byli zde vystaveny různé úřední dokumenty, noty, různé liturgické předměty a hudební nástroje z 18. století. Vůbec poprvé zde

61

ŠTEFÁNKOVÁ, A. Dostupné na WWW: [online] [cit. 12. února 2008].

62

ŠTEFÁNKOVÁ, A. Dostupné na WWW:
serych-prednasela-v-brode/> [online] [cit. 12. února 2008]. 63

Aš. Šesté Stamicovy slavnosti úspěšně za námi. In: Havlíčkobrodské listy, 2007, s. 5, č. 7.

59

byly vystaveny obrazy Antonína Stamice. Dále výstava představila některé dochované barokní památky města Havlíčkův Brod. Jak uvedla M. Suchá, 64 podle muzejních záznamů výstavu zhlédlo 382 osob - v červnu 71 osob, červenci 30 osob, srpnu 30 osob a v září 251 osob.

obrázek 24 - plakát [33]

Téhož dne, kdy byla zahájena výstava Stamicova dobu, byla v městě znovuodhalena opravená pamětní deska na rodném domě J. V. Stamice. 5.7.1 Občanské sdružení J. V. Stamice Občanské sdružení Jana Václava Stamice vzniklo přejmenováním sdružení Bohemia cantat v roce 2006. Výkonnou ředitelkou sdružení se stala Mgr. Alena Konrádová, uměleckým ředitelem MgA. Josef Kekula a ekonomickým ředitelem Mgr. Květa Kubátová. Hlavním cílem organizace je podle slov Aleny Konrádové podpora kulturních aktivit za účelem propagace kulturních hodnot a především pořádání Stamicových slavností. Od roku 2007 se sdružení aktivně podílí na výchově africké dívky, kdy přispívá na její vzdělání.

64

Záznam rozhovoru s M. Suchou konáného 29. února 2008, archiv autorky DP

60

5.8

ROZHOVOR S ŘEDITELKOU FESTIVALU STAMICOVY SLAVNOSTI ALENOU KONRÁDOVOU

Co považujete za největší úspěch festivalu? Za největší úspěch považuji to, že se o Janu Václavu Stamicovi začalo hovořit a začíná se vsouvat do podvědomí broďáků. Jak hodnotíte festival? Byla bych špatná ředitelka, kdybych festival hodnotila špatně. Nejsme nespokojeni, protože rok od roku návštěvníků přibývá, ale samozřejmě bychom uvítali ještě větší zájem. Jaké máte plány do budoucna? Plánem je zvát sem stále lepší a známější umělce. Cílem je stálé zviditelňování osobnosti Jana Václava Stamice a tím i Havlíčkova Brodu. Dalším cílem, který samozřejmě nezávisí na mně, je navázání oficiálních družebních styků mezi Havlíčkovým Brodem a Mannheimem. 5.9

ROZHOVOR S MICHALEM HÁJKEM SBORMISTREM PĚVECKÉHO SBORU JASOŇ

Michal Hájek se narodil v roce 1982 v Hustopečích. Klavír studoval v Havlíčkově Brodě na ZUŠ u Miluše Vokáčové. V roce 2003 absolvoval hru na klavír na Pražské konzervatoři. V roce 2007 ukončil studium na téže škole, kde úspěšně dokončil obor dirigování u prof. Miriam Němcové, Hynka Farkače a Miroslava Košlera. V témže roce získal titul bakaláře v oboru sbormistrovství chrámové hudby na UK. V současné době studuje obor dirigování na AMU. Je asistentem Pražské filharmonického sboru, sbormistrem Pražského smíšeného sboru a sboru Jasoň v Havlíčkově Brodě. Diriguje taktéž orchestr Region ve Světlé nad Sázavou. Jak ses vůbec dostal k řízení sboru Jasoň? Naprosto jednoduše - předemnou vedla Jasoň Alena Konrádová, která se rozhodla se sbormistrováním skončit. Jasoň poprosil o radu Milušku Vokáčovou, mou bývalou učitelku klavíru na ZUŠ v Havlíčkově Brodě, která věděla, že mám sklony k dirigování, tak mne doporučila. Jak jsi spokojen s počtem zpěváků v Jasoni, který je na tuto dobu vcelku vysoký? Máš problém přitáhnout do sboru mladé lidi?

61

Počet zpěváků je fajn, schází se jich kolem čtyřiceti. Stejně je však zarážející a smutné, že ve městě, které má 25 tisíc obyvatel, zpívá přibližně sto lidí (pokud počítám všechny brodské sbory). Do Jasoně občas někdo mladý přibude, to je potěšující. Je tu problém, že mladí o této možnosti buď nevědí, nebo nemají zájem se do něčeho zapojovat, případně mají dojem, že sborový zpěv je absolutně nezáživná a vyčpělá věc. Vždycky však záleží na lidech, kteří to vedou. Pokud stojí v čele kreativní člověk, stojí za to být u toho a je jedno, zda se jedná o modelářský kroužek, fotbalový tým nebo pěvecký sbor. Jsi proslulý tím, že koncerty Jasoně jsou jedno velké překvapení, kde bereš inspiraci? Připravuješ tyto návrhy sám? Inspiraci beru ve svém životě. Hodně sleduji, co se kolem děje, ať už jde o festivaly, nahrávky, koncerty. Snažím se být otevřený, vyhledávám lidi, kteří mají svým uměním co říci a učím se od nich. Co mě v životě hudebně zaujme, tomu se právě věnuji a Jasoň je právě takovým odrazem mých aktuálních chutí. Jsi se současným stavem Jasoně spokojený? V současné době se o Jasoni dost mluví... Jsem málokdy absolutně spokojen, nicméně současný stav Jasoně se mi líbí. Snažím se mít sborové těleso, které nebude sterilním muzeem na zpívání not. Mým ideálem je živý ansámbl, který především přináší aktuální sdělení posluchačům. Lidé by měli odcházet z koncertu s pocitem, že byli přítomni něčemu výjimečnému, co je nutí se zamýšlet sami nad sebou. Hudba není o notách nebo o krásném zpěvu, ale především o tom, co se skrývá za tím a jak to souvisí s naším normálním životem. A to se snažím rozluštit a předávat. Jaké máš jiné hudební aktivity v našem regionu? Čas od času diriguji Symfonický orchestr Region ve Světlé nad Sázavou, který po smrti svého legendárního dirigenta Jaroslava Průši má nyní chuť vzejít opět k aktivnímu muzicírování. Jinak své aktivity směřuji nyní spíše do Prahy. Jak hodnotíš současnou hudební situaci na Havlíčkobrodsku a konkrétně Stamicovy slavnosti, na kterých sbor Jasoň, kromě loňského roku vystoupil pokaždé? Myslíš, že propagace jména J. V. Stamic je již dostatečně viditelná? Mezi hudebními vzdělanci je osobnost J. V. Stamice známým pojmem a festival plní záslužnou činnost šíření Stamicova jména i mezi laiky a amatéry, což se myslím daří. Jeho velkým přínosem je pak především to, že díky kvalitní dramaturgii přiváží do regionu ceněné a významné umělce, kteří by tady jinak nemohli vystoupit.

62

Obecně však cítím v amatérských kruzích stále menší chuť lidí věnovat se vážné hudbě, ať už navštěvováním koncertů, nebo aktivním hraním či zpíváním. Naštěstí existují stále tvořiví lidé, kteří mají chuť svou činností ukazovat, že na poli hudby je stále co šířit a objevovat a že má cenu poprat se s nepříznivými podmínkami a této oblasti dát kus svého srdce. A konečně na závěr - jaké máš plány, cíle do budoucna? Nespřádám žádné konkrétní plány. Moje současné hudební aktivity a především moje škola mi poskytují nekonečnou studnici nových impulzů a poznatků a každý z nich mě neustále směruje do nových a zajímavých vod. Nechávám se tedy unášet a snažím se neztratit sama sebe a svou vlastní cestu.

63

6.

ZÁVĚR

Ze stručného přehledu hudební historie Havlíčkova (Německého) Brodu lze usoudit, že již od 15. století patřil k městům, kde se bohatě rozvíjela hudební kultura. Z tohoto města vyšla řada významných muzikantů a muzikantských rodů, mezi něž patřil i rod Stamiců, z něhož pochází významný průkopník a reformátor hudebního klasicismu Jan Václav Stamic. V 19. století roku 1857 v Německém Brodě vznikl pěvecký sbor Jasoň, který je považován za jeden z prvních českých sborů v Čechách. Působení sboru se prolínalo celým hudebním životem až do dnešní doby. Stál i u zrodu tradic, které jsou spjaté s dílem a osobností Jana Václava Stamice v jeho rodném městě. Jak je patrné, díky tradicím a slavnostem k uctění památky Jana Václava Stamice, které se začaly v Brodě formovat od roku 1947, mohl vstoupit u nás často neprávem nedoceněný skladatel Jan Václav Stamic do širšího povědomí občanů Havlíčkova Brodu a jeho okolí. Po velmi úspěšném koncertě Symfonického orchestru pražského rozhlasu k oslavě narození Jana Václava Stamice 15. června 1947 vznikla zároveň myšlenka pravidelně pořádat festival k poctě tohoto slavného rodáka. Oslavy k poctě Stamice se konaly nepravidelně až do roku 2002, kdy vznikl festival s názvem Stamicovy slavnosti. Festival se postaral a nadále stará o průběžnou propagaci Jana Václava Stamice v jeho rodném městě. Slavnosti se konají pravidelně vždy na jaře. Jsou členěné do několika koncertů, na kterých vystupují místní umělci i profesionální hudebníci z České republiky a zahraničí. Koncerty bývají doprovázené různými výstavami a besedami. Díky těmto tradicím se daří držet kulturní hudební život Havlíčkova Brodu na vysoké úrovni. Město navštěvují světově uznávaní umělci, kteří přitahují řadu diváků i z dalekého okolí. Organizátoři těchto slavností konstatují, že návštěvnost koncertů se zvyšuje a povědomí o skladatelově světovém formátu nezůstává zapomenuté. Práce vychází především z dobových novinových článků a kritik, které však v řadě případů chyběly. Další informace vychází z rozhovoru s ředitelkou Stamicových slavností Alenou Konrádovou. Neprozkoumaná část zůstává v návštěvnosti slavností, která není plně evidována.

64

7.

SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ

Knihy: [1]

Cena Jana Václava Stamice, Johann – Wenzel – Stamitz - Preis (eds. Beer, S., Schremmer, E., Schulz, T.). Hafenmarkt: Die Künstlergilde e.V., 1993.

[2]

ČERNÝ, J., KOUBA, J., LÉBL, V. a kol. Hudba v českých dějinách od středověku do nové doby. Praha: Supraphon, 1989.

[3]

ČERNUŠÁK, G. Dějiny evropské hudby. Praha: Panton, 1964.

[4]

Československá vlastivěda díl IX. Umění, Svazek 3, Hudba. (eds. Očadlík, M. Smetana, R. a kol) Praha: Horizont, 1971.

[5]

Čeští skladatelé současnosti. (ed. Martínková, A.) Praha: Panton, 1985.

[6]

GRADENWITZ, P.: Johann Stamitz. Teil I., II. Heinrichshofen, BT 1985.

[7]

DVOŘÁČEK, J. Sto deset let havlíčkobrodského Jasoně. Havlíčkův Brod: Okresní osvětové středisko Havlíčkův Brod, 1969.

[8]

FUČÍK, B. Rok české hudby 84. Havlíčkův Brod: Jednotný klub pracujících, 1984.

[9]

HANUŠ, M. Český muzikant Jan Václav Stamic, 1717-1757. Pardubice: Východočeské muzeum v Pardubicích a Historický klub, 1997. ISBN 8086046-19-2.

[10] HELFERT, V. O české hudbě. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957. [11] HNILIČKA, A. Portréty starých českých mistrů hudebních. Praha: Nakladatel Fr. Borový, 1922. [12] HOLKNECHT, V., POŠ, V. NEDBAL, M. Kniha o hudbě. Praha: Orbis, 1962. [13] JAHODOVÁ, A. Pověsti a zkazky královského města německého Brodu a okolí. Havlíčkův Brod: Jan Piszkiewicz a Beránek – levné knihy, 2003. ISBN 80-86768-03-1. [14] KLÍMA, S.V. K výročí hudebníka Jana Václava Antonína Stamice (17171757). In HavlíčkobrodskoVlastivědný sborník, Sv. 14. Havlíčkův Brod: Okresní vlastivědné muzeum a Státní okresní archiv v Havlíčkově Brodě, 1998. [15] KUNC, V. Havlíčkův Brod Genius Loci. Havlíčkův Brod: Ing. Vladimír Kunc, 2005. ISBN 80-239-6105-5.

65

[16] Malá encyklopedie hudby. (ed. Smolka, J.). Praha: Supraphon, 1983. [17] NĚMEČEK, J. Nástin české hudby XVIII: století. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955. [18] OČADLÍK, M. Svět orchestru. Praha: Panton, 1961. [19] POHL, M. Vysočina. Žďár nad Sázavou: Informační a metodické centrum, 1996. [20] POSPÍŠIL, A. Byt Bedřich Smetany u paní J. Billanské v Německém Brodě, Dolní ulice číslo 104. Havlíčkův Brod: Vydáno nákladem vlastním, 1945. [21] POSPÍŠIL, A. Kolem Jana Václava Stamice. Havlíčkův Brod: Vydáno nákladem vlastním, 1947. [22] PRAŽÁK, P. Osobnosti českej hudby I. Bratislava: Štátné hudebné vydavatel’stvo, 1961. [23] RACEK, J. Česká hudba. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958. [24] Rok české hudby ’84. (ed. Fučík, B.). Havlíčkův Brod: Jednotný klub pracujících ZV ROH n.p. Pleas, závod 1, 1984. [25] ROLLAND, R. Hudebníkova cesta do minulosti. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1962. [26] SOCHR, J. Jan Václav Stamic život a dílo. Havlíčkův Brod: Okresní vlastivědné středisko – muzeum – okresní archiv Havlíčkův Brod, 1967. [27] Slovník české hudební kultury. (eds. Macek, J., Fukač, J., Vysloužil, V.) Praha: Supraphon, 1997. ISBN 80-7058-462-9. [28] Stamicovy slavnosti. Havlíčkův Brod: Smíšený pěvecký sbor Jasoň, 2002. [29] Stamicovy slavnosti. Havlíčkův Brod: Smíšený pěvecký sbor Jasoň, 2003. [30] Stamicovy slavnosti. Havlíčkův Brod: Smíšený pěvecký sbor Jasoň, 2004. [31] Stamicovy slavnosti. Havlíčkův Brod: Smíšený pěvecký sbor Jasoň, 2005. [32] Stamicovy slavnosti. Havlíčkův Brod: Občanské sdružení Jana Václava Stamice, 2006. [33] Stamicovy slavnosti. Havlíčkův Brod: Občanské sdružení Jana Václava Stamice, 2007. [34] ŠTĚDROŇ, B. Ein Chorinventar aus dem jahr 1768 in Deutsche Brod (Havlíčkův Brod) in tschechischer Sprache. In Sborník prací FF brněnské univerzity 1972, H7. Brno: Brněnská universita, 1972, s. 31-42.

66

[35] TEICHMAN, J. Z českých luhů do světa. Průkopníci české hudby. Praha.: Státní nakladatelství krásné literatury, 1959. [36] URIE, B. Čeští violoncellisté (XVIII. – XX. století). Praha: Práce, 1946. [37] VRKOČOVÁ, L. Domovem hudby. Praha: Panton, 1988. [38] ŽÍDEK, F. Čeští houslisté tří století. Praha: Panton, 1982. Internetové zdroje: [39] Aleš J. Sigmund: Barvitius, Karel. [online] [cit. 7. února 2008]. [40] Anton Fils. Wikipedia. Dostupé na: WWW < http://de.wikipedia.org/wiki/Anton_Fils> [online][cit. 2. prosince 2007]. [41] Bohemia Cantat 2001: díl 1. Dostupé na: WWW < http://www.zbor.sk/detail_clanek.php?id=592> [online] [cit. 12. ledna 2008]. [42] Bohuslav Matoušek. Dostupné na WWW: [online] [cit. 13. prosince 2007]. [43] Buttula, František. Dostupné na WWW: [online] [cit. 15. února 2008]. [44] České sbory. Dostupné na WWW: < http://www.ucps.cz/portal/cz/02-01detail.php?id=292&chci_kraj=&chci_druh=WHERE%20druh_CID=3&chci_c har=&chci_hledat=P%ECveck%FD%20sbor%20Havl%ED%E8kova%20Gym n%E1zia&orderby=ORDER%20BY%20nazev> [online] [cit. 27. února 2008]. [45] FEJT, V., FEJFAR, A. Sbor. Dostupné na WWW: [online] [cit. 15.února 2008]. [46] KAISER Fritz - WOLF Eugene K.: „Carl (Philipp) Stamitz“. Grove Music (ed. L. Macy) < http://www.grovemusic.com> [online] [cit. 28. ledna 2007]. [47] Havlíčkův Brod. Dostupné na WWW: < http://www.muhb.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=3782&id_org=3782&id=22018 2&p1=27462 > [online] [cit. 10. října 2007]. [48] Hudba na mannheimském dvoře 2/2. Dostupné na WWW: [online] [cit. 10. listopadu 2007].

67

[49] Jan Václav Stamic. Dostupné na WWW: [online] [cit. 12. října 2007]. [50] Jan Pěruška. Dostupné na WWW: [online] [cit. 13. prosince 2007]. [51] Jasoň si podmanil sál s Denudací. Dostupné na WWW: [online] [cit. 27. února 2008]. [52] Jasoň zajal brodské publikum mystice. Dostupné na WWW: [online] [cit. 29. února]. [53] Jindřich Pazdera. Dostupné na WWW: [online] [cit. 11. prosince 2007]. [54] Kalamajka. Dostupné na WWW: [online] [cit. 5. března 2008]. [55] Mannheimský orchestr v Havlíčkově Brodě. Dostupné na WWW: [online] [cit. 5. března 2008]. [56] Matoušek, Bohuslav. Dostupné na WWW: [online] [cit. 3. března 2008]. [57] Mise a poslání EuroArtu. Dostupné na WWW: [online] [cit. 15. ledna 2008]. [58] Mozart a Češi. Dostupné na WWW: [online] [cit. 15. listopadu 2007]. [59] Partnerství se Spišskou novou Vsí. Dostupné na WWW: [online] [cit. 2. března 2008] . [60] Pěruška, Jan. Dostupné na WWW: [online] [cit. 13. prosince 2007].

68

[61] Pěvecký sbor Havlíčkova gymnázia. Dostupné na WWW: http://www.ucps.cz/portal/cz/02-01detail.php?id=292&chci_kraj=&chci_druh=&chci_char=&chci_hledat=&order by=> [online] [cit. 27. [nora 2008]. [62] Pospíšil Antonín. Dostupné na: WWW [online] [cit. 12. února 2008]. [63] Sezona laureatu 2008 – V. sezona cyklu netradičních komorních večerů. Dostupné na WWW: [online] [15. ledna 2008]. [64] Smíšený pěvecký sbor. Dostupné na: WWW [online] [cit. 14. února 2008]. [65] Soukromá ZUŠ Havlíčkův Brod. Dostupné na WWW: [online] [cit. 31. ledna 2008]. [66] Stamicovo kvarteto. Dostupné na WWW: [online] [cit. 5. listopadu 2007]. [67] Stamicovo kvarteto. Dostupné na WWW: [online] [cit. 15. ledna 2008]. [68] Stamicovy slavnosti. Dostupné na WWW: [online] [cit. 3. září 2007]. [69] Stamicovy slavnosti. Dostupné na WWW: [online] [cit. 5. listopadu 2007]. [70] ŠTEFÁNKOVÁ, A. Historička Anna Šerých přednášela v Brodě. Dostupné na WWW: [online] [cit. 12. února 2008]. [71] Tiskové zprávy. Dostupné na WWW: [online] [cit. 2. března]. [72] TYPL, J. Rodinná výstava o Stamicově době. Dostupné na WWW: http://havlickobrodsky.denik.cz/kultura_region/20070621_hb_rodinna_vystava .html#diskuse [online] [cit. 12. února 2008].

69

[73] Vilém Kurz mladší. Dostupné na WWW: [online] [cit. 5. února 2008]. [74] WOLF, E. K.- WOLF, J. K. – KAISER, F.: „Johann Stamitz“. Grove Music Online ed. L. Macy [online] [cit. 28. ledna 2007]. [75] Základní umělecká škola v Havlíčkově Brodě. Dostupné na WWW: [online] [cit. 14. října 2007]. [76] Arta records. Dostupné na WWW: [online] [cit. 13. prosince 2007]. [77] Zápis z jednání výboru pro výchovu, vzdělávání a sport - 19.11.2007. Dostupné na WWW: [online] [cit. 14. února 2008]. Noviny a časopisy: [78] Ab, kk. Historie Jasoně. Cesta vrchovinou, 2007. roč. 48, č. 28, r. 48, s. 4. [79] Aš. Šesté Stamicovy slavnosti úspěšně za námi. Havlíčkobrodské listy, 2007, s. 5, č. 7. [80] BENÁK, J. Stamicovy slavnosti. Cesta Vysočiny, 2006, roč. 47, č. 21, s. 1. [81] BUŠEK, J. Za naší hudební minulostí: XV. Mannheimská škola a Čechové. Hudební Výchova, roč. 14, č. 6 -7, Praha 1993, s. 94-96. [82] HERMANOVÁ, M. Brodský svátek komorní hudby. Právo, 2006, roč. 16, č. 95, s. 17. [83] Historie Jasoně. Cesta vrchovinou. Č. 28, r. 48, 10. 7. 2007, s. 4. [84] Hold Jana Václava Stamice v Havlíčkově Brodě. Svobodný Havlíčkův kraj, 1947, roč. 3, č. 26, s. 3. [85] –Kid- Anketě letos kraloval Brod. Kraj Vysočina, 2007, roč. 4, č. 5, s. 1,7. [86] –Kid- V anketě se sešly tisíce hlasů. Kraj Vysočina, 2006, roč. 3, č. 5, s. 3.

70

[87] KUBÁTOVÁ, K. Skončil druhý ročník Stamicových slavností. Cesta vysočiny, 2003, roč. 43, č. 28, s. 3. [88] -lt-. Pocta Janu Václavu Stamicovi. Cesta Vysočiny, 1997, roč. 38, č. 39, s. 1. [89] mal. Stamicovy slavnosti. Cesta vysočiny, 2002, roč., 42, č. 21, s, 1. [90] mal. Vyvrcholí Stamicovy slavnosti. Cesta Vysočiny, 2002, roč. 42, č. 24, s. 1. [91] NEVOLOVÁ, H. Stamic zůstává inspirací i dnes. Vysočina, 2005, roč. 4, č. 117, s. 9. [92] nwn. Vytvoříme v Havlíčkově městě živou tradici stamicovskou? Svobodný Havlíčkův kraj, 1947, roč. 3, č. 25, s. 1. [93] Oslavíme Jana Václava Stamice v Havlíčkově brodě. Svobodný Havlíčkův kraj, 1947, roč. 3, č. 24, s. 1. [94] POSPÍŠIL, A. Stamicovy oslavy v Havlíčkově Brodě. Svobodný Havlíčkův Kraj, 1947, roč. 3, č. 23, s. 1. [95] SOCHR, J. Jan Václav Stamic, Cesta vysočiny, 1967, roč. 7, č. 12, 13, s. 5. [96] SOJKOVÁ-HŮLOVÁ, A. Bohuslav Matoušek: Hudba je důležitější než úspěch. Sanquis, 2003, roč. 5, č. 26, s. 65. [97] Stamicovy slavnosti letos nabídnou spojení žánrů. Právo, 2005, r. 15, č. 116, s. 12. [98] STEJSKALOVÁ, I. Nejlepší žáci hrají na počest Stamice. Noviny Vysočiny, 2002, roč. 11, č. 122, s. 7. [99] STEJSKALOVÁ, I. Stamic už není pro Broďáky neznámý. Vysočina, 2003, roč. 2, č. 151, s. 4. [100] ŠTĚDROŇ, B. Revanšismus ani v hudbě nespí. O českém původy Jana Václava Stamice. Hudební rozhledy, 1961, roč.14, č. 23-24, s. 986 – 989. [101] STRAKOVÁ, T. Brtnický hudební inventář. Časopis Moravského musea 48, 1963, Vědy společenské, s. 199 – 234. [102] TONAROVÁ, H. Stamicovy slavnosti dnes začnou dobově. Deník vysočina, 2007, roč. 6., č. 73, s. 6. [103] vf. Jaroslav Tůma nadchl publikum. Vysočina, 2005, roč. 4, č. 122, s, 5. [104] Soukromá korespondence Z. Němce a Václava Převrátila, archiv autorky DP. [105] Záznam rozhovoru s L. Šoposkou konaného 14. ledna 2008, archiv autorky DP. [106] Záznam rozhovoru s J. Mackem konaného 14. ledna 2008, archiv autorky DP.

71

[107] Záznam rozhovoru s M. Suchou konaného 29. února 2008, archiv autorky DP. [108] Záznam rozhovoru s A. Konrádovou konaného 18. února 2008, archiv autorky DP. [109] Záznam rozhovoru s M. Hájkem konaného 14. března 2008, archiv autorky DP.

72

8.

SEZNAM OBRÁZKŮ

obrázek 1 - Trčkův kancionál [15] ............................................................................... 8 obrázek 2 - znak Jasoně [7]........................................................................................ 11 obrázek 3 - A. Dvořák na perónu brodského nádraží 15. května 1892 [7] ................ 12 obrázek 4 - ženský sbor Jasoně na počátku 30. let. [7] ............................................. 14 obrázek 5 - orchestr Jasoně 19. června [7]................................................................. 15 obrázek 6 - dechový kvintet LŠU, vedoucí J. Brožek [24] ........................................ 17 obrázek 7 - znak Kalamajky [54] ............................................................................... 20 obrázek 8 – matriční zápis o svatbě Martina Stamice s Kateřinou Choleovou 10. února 1665 v Pardubicích [26]................................................................................... 22 obrázek 9 - matriční zápis o narození Ant. Ign. Stamice dne 25. září 1686 v Pardubicích [26] ...................................................................................................... 22 obrázek 10 - matriční zápis o sňatku varhaníka Ant. Ign. Stamice s Rozinou Boehmovou dne 4. února v Něm. Brodě [26] ............................................................ 23 obrázek 11 – matriční zápis o narození J. V. Stamice [26]........................................ 24 obrázek 12 - podobizna [14]

obrázek 13 – podobizna [14] ................................ 25

obrázek 14 - Mannheim, 18. století [1] ...................................................................... 27 obrázek 15 - zápis J. J. Varhánka v přibyslavské kronice o odjezdu A.T. Stamice a J. V. Stamice z Něm. Brodu do Mannheimu [26] ......................................................... 28 obrázek 16 - 6 sonát [74]............................................................................................ 30 obrázek 17 – rozbor [23] ............................................................................................ 35 obrázek 18 – poštovní známka M. Švabinského [14] ................................................ 40 obrázek 19 – pamětní deska J. V. Stamice................................................................. 41 obrázek 20 – Stamicův orchestr [24] ......................................................................... 43 obrázek 21 - Stamicovo kvarteto [67]........................................................................ 45 obrázek 22 - J. V. Stamic [30].................................................................................... 53 obrázek 23 – vstupenka.............................................................................................. 59 obrázek 24 - plakát [33] ............................................................................................. 60

73

SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA Č. 1 RODOKMEN PŘÍLOHA Č. 2 PROGRAM SLAVNOSTÍ PŘEDÁNÍ CENY JANA VÁCLAVA STAMICE 1993 V HAVLÍČKOVĚ BRODĚ PŘÍLOHA Č. 3 PROGRAMY STAMICOVÝCH SLAVNOSTÍ – PŘEHLED PŘÍLOHA Č. 4 PROGRAMY STAMICOVÝCH SLAVNOSTI 2002 PŘÍLOHA Č. 5 PROGRAMY STAMICOVÝCH SLAVNOSTI 2003 PŘÍLOHA Č. 6 PROGRAMY STAMICOVÝCH SLAVNOSTI 2004 PŘÍLOHA Č. 7 PROGRAMY STAMICOVÝCH SLAVNOSTI 2005 PŘÍLOHA Č. 8 PROGRAMY STAMICOVÝCH SLAVNOSTI 2006 PŘÍLOHA Č. 9 PROGRAMY STAMICOVÝCH SLAVNOSTI 2007

PŘÍLOHA Č. 1 Antonín Stamic ∞ 4. 2. 1714 Rosina z Loispachu *1687, † 19.12 1765 † 3.1.1735 bez uvedení věku ve věku 78 let ____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Rosina

Rosina

Jan Václav

*11.12. 1714 * 3.12. 1715 * 19.6. 1717, † 27. 3. 1757

Josef František malíř * 12.8. 1719 † 6. 2. 1791

↓ Antonius Thadeus Joanes 24.8. 98 † Anna Nepomucensis vdova po Josefovi * 27.11. 1750 ↓ Mater: Antonia

Antonín Thadeus

Václav Jan

Thadeus Vít

děkan * 20.1.1722, † 24.8.1768

musicus * 13.6. 1727 *1.8.1724 ↓ Rosila Ursula Antonia * 8.7. 1871

ve věku 71 let.

___________________________________________________________________________________________________________ Josefus Antonius Carolus Anna Thecla Antonius Paduanus Florianus Josnes Franciscus Anna Apolina * 5.1.1755 kaplan v Brodě *22.9. 1758 malíř * 8.2. 1762 * 8. 2. 1762 od r. 1784, † 29.9. 1806 * 2.5.1760, † 8.2.1804 † 7.3. 1762 † 23.3. 1762 jako localista ve Sv. Kříži ↓

Anna Francisca * 17.2.1764

Kateřina Terezie

Rosina Anna

Marie

Anna

*8.8. 1728

*8.8. 1728, * 3.6. 1731 *24.5. 1733 † 12.1 1776 ∞ 10.10. 1758 za ∞ 2.10. 1759 za Jana Heřmánka Karla Cakla ↓ ___________________________↓_____________ Jan Heřmánek Karolína Antonín Marie Anna*) *16.12. 1764 *4. 12. 1760 *23.4. 1762 *26.1. 1766 ↓ ∞ 13.1. 1783 Kašpar Josef za Jana Schindlera *1.1. 86,†22.1. 91 ↓ _____________________________________________________ Kateřina * 26. 10 1783 ∞ 11.2.1811 za Jana Štrela

Marie Josef *26. 8. 1785 *21.2. 1787 † 3.3. 1805

Jan * 14. 2. 1792

↓

Josef * 24.11. 1801 † 31.7. 1802

Antonie

Anna

Jan Štrel

* 15.6. 1804 † 9.4. 1806

*15.6. 1804 † 4.7. 1804

* 18. 2. 1813

*) pokračování na dalším listě

František Stehlík ∞ 29. 9. 1858 Kateřina roz. Kocmanová z Pohledštích Dvořáků * 23.9. 1827 Františka ∞ Frant. Tauwinkl

Terezie

* 6.6. 1862 † v Brně

* 6.8. 1864 † 27.7. 1935 svobodná

mistr krejčovský

↓ _________________________________

Julie ∞ Frant. Sochr * 17.6. 1873 † 15.11. 1940

* 1898

bezdětný

Emilie ∞ Josef Kubát

mistr krejč. V Praze

* 9.10. 1875 † 28.3. 1946

↓

Emilie František Jindřich _________________________________ bezdětná

* 7.4. 1838

Jiří

Pavel

* 20.5. 1871 vrch. soud. rada. v.v. v Ronově nad Doubravou

↓

__________________________________ * 26.4. 1898

František ∞ Anna roz. Stehlíková

zahradník v HB

František

Marie

*1.1. 1902

*4.10. 1905

Karla * 21.1. 1905

↓

_________________________ Marie

Jarmila

* 21.9. 1906

*14.11. 1899

∞ ↓

Arnošt v Brně u tety Emilie

∞ Karla Kubátová

↓ ____________________ Pavel Jiří * 15.12. 1927

* 6.11.1933

Jména žijících potomků rodu Stamicova rodu jsou podtržena.

↓ Ivan * 18.9.1929

svobodná

↓ ∞ Jar. Zettl _______________ Soud.r. v Chrudimi Pavel Jiří ↓ Sochrovi Reneta jako u Pavla Sochra *2.1.1935

František Josef

Anna

*26.2. 1901 * 26.2.1901 * 4.11.1906 Aug. Sochr † 23.4.1918 bezdětný ∞ ↓ Jindř. _______________________ Nápravník Jarmila Jana bezdětní *5.10.1923 *5.7. 1926

Marie Anna ∞ František Veselý * 26. 1. 1776, † 24.1. 1837

Anna

Helena

*13.10. 1793, † 4.10. 1801

mistr truhlářský * 1760, † 21. 4. 1837

František

Barbora

Karel

* 24.7. 1820

Josef * 25.5. 1822

*3.2.1798

Anna

Barbora

*1.12.1801, *18.2. 1804 ∞12.1.1819 ∞ 9.2. 1824 za Josefa Stehlíka za Karla Březinu *1799, mistra truhlářského za mlynáře z Poděbab ↓ _____________________________________________________________________________________________________________

Jan

*16.3. 1796

Václav *5.6.1824

*7.3. 1800, †18.10. 1801

Anna *23.8.1826

Marie *10.6.1831

Antonín 24.10.1833

*2.2. 1836

↓

_________________________________________________________________________________________________ Václav Josef František Josef Karel Jan Antonín Vojtěch Barbora Anna *26.8.1824

*6.3.1826

*23.9. 1827 ∞ 29.9. 1858

za Kateřinu

*6.3. 1826

*8.11. 1829 *11.5.1832

Kocmanovou

*21.10. 1833

*19.4.1835

*3.11.1837

Emanuel

Emanuel Inocenc

* 24.11. 1840

*30.12.1842

Marie * 25.7.1857

Františka *4.1. 1860

*6.6. 1862

Terezie *6.8. 1864

Josef

*23.7.1845 *17.11.1851

↓

Anna

*22.5.1839

Františka

František

Julie

Emilie

Marie

*19.9. 1867

*20.5. 1871

*17.6. 1873

*9.10. 1875

*19.5. 1880

Převzato z Pospíšil A. Kolem Jana Václava Stamice.

PŘÍLOHA Č. 2 Program slavností předání ceny Jana Václava Stamice 1993 v Havlíčkově Brodě 15. až 17. duben 1993 Čtvrtek 15. 4. 1993 ● 10.00 Přijetí na radnice v Havlíčkově Brodě a zahájení výstavy Edgara Schmandta z Mannheimu, „Lámáni hlavy”, v radnici. Při zahájení promluví starosta města Mannheim, Lothar Mark. ● 18.00 Zahájení výstavy „Umělci z Jihlavy” v Galerii M&K, Masarykovo náměstí, 55 Jihlava Vystavují: Anita Wolfová, nar. 1931 v Jihlavě, obrazy, Peter Tomschiczek, nar. 1940 v Jihlavě, obrazy Eva Činčerová, Jihlava, grafika Ladislav Vyskočil, Jihlava, objekty Uvítací proslov – Miloslava Kumbárová (Galeristka) Při zahájení promluví starosta města Jihlavy pan František Bruna a Dr. Ernst Schremmer (nadace Kunstlergilde) Na harfu hraje: Jana Boušková, Praha Nino Rota: Sarabanda, Toccata André Caplet: Francouzské divertimento Marcel Tournier: 3. věty sonatiny Pátek 16.4. 1993 ●10.00 Prohlídka chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře a varhanní koncert: Aleš Bárta, Praha Josef Segger Preludium a Fuga D dur Preludium a Fuga C dur

Bohuslav Matěj Černohorský Fuga F dur Fuga c moll Tocatta C dur Johann Sebastian Bach Preludium a Fuga a moll Marcus Lehmann Complainte pour orgue Miloš Sokola Passacaglia quasi toccata na téma B-A-C-H ● 20.00 Galakoncert v Klášterním kostele v Havlíčkově Brodě Capella Palatina Franz Xaver Richter Adagio a Fuga g moll Petr Eben Concertino Pastorale, Con Gioia – Moderato - Vivace Sólisté: Václav Slivanský – flétna Ludmila Peterková – klarinet Jana Brožková – hoboj Duo Jana Vlachová – Mikael Ericsson Josef Rejcha Dueto C dur, Allegro – Rondo maestoso Capella Palatina Jan Václav Stamic Koncert pro klarinet a orchestr B dur, Allegro moderato – Adagio – Rondo, poco presto Sólistka: Ludmila Peterková – klarinet Duo Jana Vlachová – Mikael Ericsson Karel Stamic Duo op. 19, č. 5 F dur, Adagio – Maestoso – Grazioso

Stamicův orchestr Jan Václav Stamic Symfonie D dur (Mannheimská), Allegro – Andante – Presto Karel Stamic Orchestrální kvartet F dur, Allegro assai – Andante ma Allegretto – Presto assai Jan Václav Stamic Symfonie A dur, Allegro – Presto Capella Palatina spolu se Stamicovým orchestrem Jan Václav Stamic – Symfonie G dur, Allegro – Presto Sobota 17. 4. 1993 ● 10.00 předávání cen Nositelé cen: Prof. Dr. Petr Eben – hlavní cena Prof. Peter Richter de Rangenier – čestná cena Margareta Sorg-Rose – podpůrní cena Program: Trio Profesor Brožka (hudební škola Havlíčkův Brod) František Xaver Dušek – Partita v F Uvítání: Ing. Tomáš Holenda – starosta města Havlíčkův Brod Lothar Mark – starosta města Mannheim Dr. Ernst Scheremmer – nadace Kunstlergilde Slavnostní projev: Hornst- Herman Süßmilch, ministerální dirigent spolkového ministerstva vnitra (spolková republika Německo) Zdravice: zástupce Ministerstva kultury ČR Trio profesora Brožka František Xaver Dušek – Pochod, Menuet – Adagio - Finale Představení nositelů cen: Wolfgang Hildemann, předseda poroty

Sbor Jasoň – vedoucí Alena Veselá Zdeněk Lukáš Na horách Třeba se spolu jednou pomilovat Lidová píseň: Bude večer Po programu: Tisková konference na radnici: Vedení Spolkové ministerstvo vnitra (SRN), Představení cechu umělců (Künstlergilde) Symposium českých a německých skladatelů Moderátor: prof. Dr. Jindřich Felt Program: ● 14.30 Česká hudba dneška – kulturní prvek v proměně- německo-české perspektivy Referent: Prof. Dr. Petr Eben ● 15.15 Diskuse s hudebními příklady ● 16.00 Institucionální německo-české umělecké kontakty na příkladu Českého svazu skladatelů, Künstlergilde a několika českých a německých hudebních škol Referent: Wolfgang Hildemann ● 17.00 Margareta Sorg-Rose Dvě písně na texty Margarete Sorg (1989) – Jasná noc mrazivá, V zimních sluncích Čtyři miniatury pro klavír solo (1983) – Toccato – Chorál - Aria – Capriccio Pět písní na slova Jana Skácela (1992) -

Lidé se navzájem berou

-

Světlušky mají lucerničky

-

A padal déšť

-

Všechny rany

-

Všechno se jednou přebolí

Účinkují: Bernd Valentin – baryton Klaus Bernhard Roth – klavír ● 19.30 koncert v klášterním kostele Stamicovo smyčcové kvarteto, Praha - Bohuslav Matoušek – 1. housle, Josef Kekula – 2. housle, Jan Peruška – viola, Vladimír Leixner – violoncello

Wolfgang Amadeus Mozart Kvartet D dur K.V. 575, Allegro – Andante- Menuet – Allegretto Jan Václav Stamic Kvartet G dur, Allegro con spirito – Andante – Presto Antonín Dvořák Kvartet g moll, op. 34, Allegro – Allegretto scherzando – Alla polka – Adagio - Poco allegro Peter Richter de Rangenier Syn Boha a Marie cyklus starých mariánských písní pro soprán, houslový kvartet, flétnu a fagot – kontrafagot (1986) Když šel Ježíš do zahrady A naše milé ženy Na hoře duje vítr Susani Maria chtěla kdysi cestovat Sólisté: Regina Winkelmayerová – zpěv Václav Slivanský – flétna Jaroslav Kubita – fagot, kontrafagot

Převzato z Cena Jana Václava Stamice, s. 28 – 40

PŘÍLOHA Č. 3 PROGRAM STAMICOVY SLAVNOSTI 2002 2. - 15. května Výstava prací žáků ZUŠ ƒ

sál Základní umělecké školy

29. května ƒ

sál Staré radnice, 19.00 hod.

5. června ƒ

Staročeský jarmark

Havlíčkovo náměstí, 8.00 - 15.00 hod.

22. června ƒ

Beseda o hudebnících spojených s Havlíčkovým Brodem

sál Staré radnice. 19.00 hod.

22. června ƒ

Schola gregoriana pragensis a Petr Eben ,,Antica e moderna"

klášterní Kostel Sv. rodiny. 19.00 hod.

19. června ƒ

B. Matoušek a Pražští komorní virtuosové

klášterní Kostel Sv. rodiny. 19.00 hod.

17. června ƒ

Stamicovo kvarteto

klášterní Kostel Sv. rodiny. 19.00 hod.

12. června ƒ

Koncert nejlepších žáků ZUŠ

Jihočeská komorní filharmonie a Smíšený pěvecký sbor JASOŇ

kostel Nanebevzetí Panny Marie, 15.00 hod PROGRAM STAMICOVY SLAVNOSTI 2003

17. června ▪

Klášterní kostel sv. Rodiny, od 19.00 hodin

20. června ▪

Pražská komorní filharmonie a Yuko Kawami (housle)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie, od 17.00 hodin

28. června ▪

Smíšený pěvecký sbor Jasoň a hosté

Klášterní kostel sv. Rodiny, od 19.00 hodin

28. června ▪

Jiří Bárta (violoncello)

Kostel sv. Vojtěcha, od 19.00 hodin

24. června ▪

Stamicovo kvarteto a KateřinaVáchová (klarinet)

Závěrečné setkání Stamicových slavností

Sál Staré radnice, začátek bezprostředně po skončení koncertu

PROGRAM STAMICOVY SLAVNOSTI 2004 26.5.

Slavnostní koncert žáků ZUŠ

▪

Stará radnice v 19.00 hod

Stamicovo kvarteto a Jiří Reynek (mluvené slovo) ▪

Kostel sv. Vojtěcha v 19.00 hod

5.6.

Afflatus Quartet

▪

Klášterní kostel sv. Rodiny v 19.00 hod.

10.6. Michiyo Keiko (soprán) a Jaroslav Šaroun (klavír) ▪

Stará radnice v 19.30 hod

14.6.

Jana Boušková (harfa)

▪

Kostel sv. Vojtěcha v 19.00 hod

22.6.

Smíšený pěvecký sbor Jasoň, Pěvecký sbor Limbora, Ensemble

Zelenka

a hosté ▪ 29.6.

Klášterní kostel sv. Rodiny v 19.00 hod Jihočeská komorní filharmonie a Roman Patočka (housle) Dirigent: Stanislav Vavřínek

▪

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v 18.30 hod PROGRAM STAMICOVY SLAVNOSTI 2005

18.5.

Soukromá ZUŠ Havl. Brod Stará radnice v 19.00 hod

23.5.

Jaroslav Tůma - cembalo Kostel sv. Vojtěcha v 19.00 hod

28.5.

Adamusovo trio Výstavní sál v Humpolci v 19.00 hod

4.6.

Komorní filharmonie Pardubice a Václav Kunt-flétna,dir.Leoš Svárovský Kostel Nanebevzetí Panny Marie v 19.00hod

8.6.

Heroldovo kvarteto a výstava prací Jiřího Juna Galerie výtvarného umění v Havl.Brodě v 18.30 hod

12.6.

Smíšený pěvecký sbor Jasoň a Denudace Sál kina Sokol, Smetanovo náměstí v 17.30 hod

18.6.

Stamicovo kvarteto, Shizuka Ishikawa-houlsle a Ivo Kahánek-klavír Stará radnice v 19.00 hod

23.6.

Český komorní orchestr a Stephan Siegenthaler –klarinet Dirigent:Andreas Weiser Klášterní kostel sv. Rodiny v 18.00 hod

PROGRAM STAMICOVY SLAVNOSTI 2006

3.5.

Nejmladší nositelé tradic žáci ZUŠ Havl.Brod a Komorní orch.mladých YMCA - žáci ZUŠ Chotěboř Stará radnice v 18.00 hod

10.5.

Stamic a jubilující v r. 2006 Stamicovo kvarteto a Bohuslav Matoušek-viola Klášterní kostel sv.Rodiny v 19.00 hod

18.5.

Laueráti soutěží se představují Kvarteto Pavla Haase a Karel Dohnal-klarinet Stará radnice v 19.00 hod

29.5.

Pozdrav z partnerské země Storioni trio Amsterdam Stará radnice v 19.00 hod

9.6.

Jasoň v zajetí mystiky aneb od středověku po zaklínání železa Smíšený pěvecký sbor Jasoň Klášterní kostel sv.Rodiny v 21.30 hod

16.6.

Mozart a jeho slavný příbuzný Jihočeská komorní filharmonie, dir. Stanislav Vavřínek a Jaroslav Kubita-fagot Klášterní kostel sv. Rodiny v 19.00 hod

PROGRAM STAMICOVY SLAVNOSTI 2007 27.3. Pocta české hudebníemigraci-J.V. Stamic, J.Mysliveček,L.Koželuh /koncert k 250. výročí úmrtí J.V.Stamice/ ƒ

Petra Matějová - kladívkový klavír

ƒ

Bohuslav Matoušek - housle

ƒ

členové Stamicova kvarteta

ƒ

Divadelní sál Kulturního domu Ostrov v 19.00 hod

13.4.

Sborové mládí

ƒ

Pěvecký sbor Besharmonie

ƒ

Klášterní kostel sv. Rodiny v 19:30 hod. 26.4.

ƒ

Hrají žáci havlíčkobrodských ZUŠ

Stará radnice v 18.00 hod

7.5. Kytara v průběhu staletí ƒ

Pavel Steidl- loutna, kytara

Kostel sv.Vojtěcha v 19.00 hod 16.5. Proti proudu emigraceaneb Mannheim v Brodě ƒ

Kurfalcký komorní orchestr Mannheim- BRD

ƒ

Dirigent: Wolfram Christ

ƒ

Solo: Kateřina Soukalová-Váchová, klarinet

ƒ

Kostel Nanebevzetí Panny Marie 19:00 hod.

20.5. Kvartetní pozdrav ze zámoří ƒ

Alexander String Quartet- USA

ƒ

Stará radnice v 19.00 hod.

4.6. Život a dílo J.V. Stamice ƒ

Přednáška spojená s besedou

ƒ

Dr. Anna Šerých

ƒ

Stará radnice v 18.00 hod

11.6. Laueráti soutěží se představují ƒ

Keisuke Okazaki - housle, Japonsko

ƒ

Ivo Kahánek - klavír

ƒ

Stará radnice v 19.00 hod

19.6. Stamicova doba ƒ

Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod

ƒ

Havlíčkův dům od 19. 6. 2007 do 25. 9. 2007

Výstava k 290. výročí narození a 250. výročí úmrtí J. V. Stamice

PŘÍLOHA Č. 4 Programy Stamicových slavnosti 2002

Koncert nejlepších žáků ZUŠ

Stamicovo kvarteto V úvodu vystoupí studentka houslové třídy J. Němcové R. Dejmalová (4. r. II. stupně, ZUŠ Přibyslav) s klavírním doprovodem H. Němcové: J. S. BACH: houslový koncert č. 1 a moll – 1. věta 1. KAREL STAMIC:

Smyčcový kvartet G dur, č.9

2. W. A. MOZART:

Smyčcový kvartet B dur, K. V. 458

3. B. SMETANA:

Smyčcový kvartet č. 1 e moll, „Z mého života”

B. Matoušek a Pražští komorní virtuosové V úvodu vystoupí studentka houslové třídy J. Němcové l. Haladová (7. r. I. stupně, ZUŠ Přibyslav) s klavírním doprovodem H. Němcové: Ch. de BERIOT: houslový koncert č. 9 a moll – 2. věta Adagio 1. J. S. BACH:

Houslový koncert E dur BWV 1042 Allegro – Adagio – Allegro assai

2. KAREL STAMIC:

Orchestrální kvartet F dur Allegro – Andante – Presto assai

3. JOSEPH HAYDN:

Houslový koncert C dur Allegro mododerato – Adagio – Finale Presto

4. A. VIVALDI:

Léto ze „Čtvera ročních období” Allegro – Adagio – Presto

Schola gregoriana pragensis a Petr Eben „Antica e moderna” I.

Gregoriánský chorál 1. Antiphona Hosanna filio David ( Hosana synu Davidovu, požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně) 2. Hymnus Gloria laus 3. Graduale Unam petii (O jediné jsem žádal Hospodine, abych směl přebývat v domě Hospodinově) 4. Lectio oratio Ieremiae Prophatae 5. Responsorium Tenebrae factae sunt 6. Antiphona Speret Israel / Ps. 130 Domine non est exaltatum (Israeli, doufej v Hospodina) 7. Alleluia Pascha nostrum (Kristus byl obětován jako náš velikonoční beránek) 8. Hymnus Lux vera lucis radium (Pravé světlo skrápí oblohu paprskem) 9. Lectio Homilia beati Augustini 10. Responsorium Alme presul (Dobrotivý a svatý biskupe Vojtěchu)

11. Sequentia Salve pater optime (Vítej, otče předobrý, slavný mučedníku Kristův) 12. Moteto Veni Sancte Spiritus – Da gaudiorum – Veni Sancte Spiritus (Přijď, Duchu Svatý. Dej odměny radosti, dej dary milosti) II. Petr Eben: Suita Liturgica 1. 5. neděle postní Introitus – Zjednej mi právo Graduale a Tractus – Vysvoboď mne Pane Offertorium – Oslavovati tě budu 2. Sv. Terezie od Ježíše Intoitus – Přijď, nevěsto má Offertorium - Velebí duše má 3. 4. neděle postní Offertorium – Vesel se, Jeruzaléme 4. Svátek Všech svatých Offertorium - Duše spravedlivých 5. Nanebevstoupení Páně Intoitus – Muži galilejští Alleluia – Vstoupil Bůh za plesání Communio – Prozpěvujte Pánu

Jihočeská komorní filharmonie a Smíšený pěvecký sbor Jasoň 1. J. V. STAMIC :

Missa Solemnis Kyrie – Agnus Dei – Dona nobis pacem

2. J. V. STAMIC:

Symfonie D dur

3. W. A . MOZART:

Koncert pro klarinet a orchestr A dur

4. L. van BEETHOVEN: Symfonie č. 7 op. 92, A dur

PŘÍLOHA Č. 5 Programy Stamicových slavnosti 2003

Stamicovo kvarteto a Kateřina Váchová KAREL STAMIC:

Klarinetový kvartet Es dur, op. 8, č.4 Allegro – Andante – Rondo-Allegro

L. v. BEETHOVEN:

Smyčcový kvartet B dur, op. 135 Allegro – Vivace – Lento assai, cantate e tranquillo – Grave, Ma non troppo tratto - Allegro

W. A. MOZART:

Klarinetový kvartet A dur, K. V. 581 Allegro – Larghetto – Menuetto – Tema noc Variazioni-Allegro

Jiří Bárta - violoncello J. S. BACH Suita pro violoncello sólo č. 1 G dur BWV 1007 Prelude Allemande Courante Sarabande Menuett 1, 2 Gigue Suita pro violoncello sólo č. 5 c moll BWV 1011 Prelude Allemande Courante Sarabande Gavotte 1, 2 Gigue Suita pro violoncello sólo č. 5 c moll BWV 1011 Prelude Allemande Courante Sarabande Gavotte 1, 2 Gigue

Smíšený pěvecký sbor Jasoň a hosté M. PRAETORIUS, I. ERÖD Viva la musica Africká píseň: Thuma Mina Africká píseň: Isharadisi ZDENĚK LUKÁŠ: Missa brevis Kyrie – Gloria – Benedictus – Agnus Dei Lidová píseň z Čech, upravil Z. Lukáš Tolita toten Lidová píseň ze Slovácka Chodila Maryška Lidová píseň z Čech, upravil J. Krček Což se mně, má milá, hezká zdáš Lidová píseň ze Slovenska, upravil M. Hroněk Prší, prší TOMÁŠ NORBERT KOUTNÍK Litanie k Nejsvětějšímu Jménu Ježíše Pro sóla, sbor, dvoje housle a basso continuo

Pražská komorní filharmonie a Yuko Kawami ANTONÍN DVOŘÁK:

Česká suita D dur, op. 39

KAREL STAMIC:

Koncert pro housle a orchestr č. 1 D dur

FELIX MENDELSSOHN-BARTHOLDY : Symfonie č. 4 A dur, op. 90, „Italská”

PŘÍLOHA Č. 6 Programy Stamicových slavnosti 2004

Slavnostní koncert žáků ZUŠ

Stamicovo kvarteto a Jiří Reynek

Afflatus Quartet

Michiyo Keiko (soprán) a Jaroslav Šaroun (klavír)

Smíšený pěvecký sbor Jasoň, Pěvecký sbor Limbora, Ensemble Zelenka

Jihočeská komorní filharmonie a Roman Patočka (housle)

PŘÍLOHA Č. 7 Programy Stamicových slavnosti 2005 Soukromá ZUŠ Havl. Brod

Jaroslav Tůma – cembalo

Adamusovo trio

Komorní filharmonie Pardubice a Václav Kunt – flétna, dir. Leoš Svárovský

Heroldovo kvarteto a výstava prací Jiřího Jůna

Stamicovo kvarteto

Český komorní orchestr a Stephan Siegenthaler – klarinet

PŘÍLOHA Č. 8 Programy Stamicových slavnosti 2006

Nejmladší nositelé tradic

Stamic a jubilující v roce 2006 Stamicovo kvarteto a Bohusla Matoušek

Laueráti soutěží se představují Kvarteto Pavla Hasse a Karel Dohnal – klarinet

Mozart a jeho slavný příbuzný Jihočeská komorní filharmonie

PŘÍLOHA Č. 9 Programy Stamicových slavnosti 2007 Pocta české hudební emigraci – J. V. Stamic, J. Mysliveček, L. Koželuh Petra Matějková – klavír Bohuslav Matoušek - housle Stamicovo kvarteto Jan Václav Stamic:

Divertimento č.1 - Duo pro sólové housle 1. 2. 3. 4.

Jan Václav Stamic:

Smyčcový kvartet B dur 1. 2. 3.

Leopold Koželuh:

Allegretto. Andante Menuetto

Smyčcový kvartet C dur, op. 33 1. 2. 3. 4.

Jan Václav Stamic:

Largo-Allegro agitato Allegretto

Sonáta pro fortepiano s průvodem houslí č.6 1. 2. 3.

Leopold Koželuh:

Allegro Andante Allegro

Klavírní sonáta f-moll, op.38, č.3 /1793/ 1. 2.

Josef Mysliveček:

Andante. Allegro. Minuetto. Fuga.

Allegro. Poco Largo Andantino con Variazioni Allegro

Triová sonáta D dur 1. 2. 3. 4.

Allegro vivace Larghetto. Minuet. Allegro

Sborové mládí Pěvecký sbor Besharmonie 1. Alleluia 2. Signore de le cime 3. Rorando coeli 4. Sbor Židů z opery Nabucco 5. Výběr z Requiem 6. Už ho vedou, Martina 7. Aká si mi krásna 8. Mary, Mary 9. Embraceable you 11.Insalata Italiana přestávka

Gordon Young Giuseppe de Marzi Jan Campanus Vodňanský Giuseppe Verdi Zdeněk Lukáš česká (úpr. Z. Lukáš) Eugen Suchoň americký spirituál Kirby Shaw Richard Genée

12. Rockové oratorium EVERSMILING LIBERTY (výběr)

Hrají žáci havlíčkobrodských ZUŠ 1.

A.Dornsdorf: Svatební píseň Polský tanec V.Rathgeber: Canzonetta

houslový soubor pod vedením pí.uč. J.Němcové

2.

J.Baston: J.Melkovič:

Koncert C dur, 1.v.Allegro zobcová flétna V cirkuse

A.Kočí

3.

O.Rieding:

Koncert h moll

housle

L.Macková

4.

Corelli-Barbirolli: Preludium

hoboj

J.Strašilová

5.

D.Harvan:

Variace na lidovou píseň akordeon

M.Laštovičková

6.

J.Kofroň:

Pohádka

lesní roh

V.Stehlík

7.

F.Liszt:

Uherská rapsodie č.2

klavír

B.Handzušová

8.

A.Dvořák:

Sonatina op.100, 4.v.

příčná flétna

9.

A.Vivaldi:

Koncert a moll, 1.v.

housle

M. Macounová

10.

V.Kramář:

Koncert Es dur, 1.v.

klarinet

M.Vacková

B.Votavová

přestávka 11.

J.J.Fux :

Menuet

soubor zobcových fléten pod vedením

J.H.Schein: C.Jannequin :

Allemande a tripta Il estoit une fillette

sl.uč.J.Secké

12.

J.Czerný:

Dětská suita dvě trubky a klarinet Allegro, Moderato

F.Rensa J.Blažek M.Španko

13.

A.Dvořák:

Slovanský tanec č. 9

čtyřruční klavír

B.Handzušová L.Pokorná

14.

H.Purcell:

Trumpet – tune

akordeonové trio

N.Kokrdová M.Laštovičková Ž.Švecová

15.

A.Vivaldi:

Laudamus te

zpěv a housle

J.Pluhařová L.Obstová J.Bořil D.Kubát

16.

Anonym:

Vangelis: I.Timko:

Pavana

akordeonový soubor Pohoda

Conquest of Paradise Nie, alebo áno

pod ved. pí.uč.I.Laštovičkové

Klavírní doprovod: H.Loubková a E.Rydlová. Skladby byly nastudovány pod vedením učitelů: H.Belingerové č.15, MgA.J.Brožka č.6,10,12, I.Laštovičkové č.5,14,16, J.Němcové č.1,3,9,15, L.Nováka č.8, MgA.E.Rydlové č.4, J.Secké č.2,11, B.Skálové č.7,13.

Kytara v průběhu staletí Pavel Steidl – loutna, kytara Jan Antonius Losy /1650 -1721/ : Suita barokních tanců Ouverture,Allemande,Courante,Sarabande,Bouree,Gigue Caspar Joseph Mertz /1806-1856/:

Gondoliera Variazione Mignones

Niccolò Paganini /1782-1840/:

Sonaty a Ghiribizzi - (selectione)

Přestávka Carlo Domeniconi /1945/: Jana Obrovska /1931-1987/: P.Steidl /1961/:

Hommage a Jimi Henrix Hommage a Choral Gothique Preludes Hommage

Proti proudu emigrace aneb Mannheim v Brodě Kurfalcký komorní orchestr mannheim -BRD Dirigent: Wolfram Christ Jan Václav Stamic: /1717-1757/

Sinfonie D dur op. 4 Nr. 1, „La Melodia Germanica” 1. 2. 3. 4.

František Xaver Richter: /1709-1789/

Presto Andante non Adagio Minuetto Prestissimo Sinfonie G dur pro smyčce

1. 2. 3. Karel Stamic: /1745-1801/

Allegro Andante Presto Klarinetový koncert č.3, B dur

1. 2. 3.

Allegro moderato Romanze Rondo přestávka

Wolfgang Amadeus Mozart: /1756-1791/

Symfonie A dur, KV 201 1. 2. 3. 4.

Allegro moderato Andante Minuetto Allegro con spirito

Kvartetní pozdrav ze zámoří Alexander string Quartet J. Kern: Melodie pro smyčcové kvarteto W. Peterson: Kvartet č.2 „Jazz Play“ J. Adams: Výběr z alba „Údajné tance“ Přestávka: Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet a moll, op.132 1. Assai sostenuto.Allegro. 2. Allegro ma non tanto 3. Molto adagio

4. Alla marcia, assai vivace 5. Allegro appasionato

ANOTACE Jméno,

RŮŽENA DEJMALOVÁ

Příjmení: Katedra:

Hudební výchovy

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Karel Steinmetz, CSc. Rok obhajoby: 2008 Název práce:

Stamicovské tradice na Havlíčkobrodsku

Název

Stamic’s traditions in the area of Havlíčkův Brod

v angličtině: Anotace práce: Diplomová práce se zabývá hudební historií města Havlíčkův Brod a především jeho hudebními tradicemi, které jsou spjaté s jménem významného rodák Jana Václava Stamice od roku 1947 až do současnosti. Popisuje festival Stamicovy slavnosti a obsahuje stručnou charakteristiku souborů, které nesly či nesou jméno Jana Václava Stamice. Klíčová slova: Jan Václav Stamic, symfonie, Havlíčkův Brod, pěvecký sbor Jasoň, hudební tradice, Stamicovy slavnosti, klasicismus Anotace

The thesis is concerned with musical history of the town Havlíčkův Brod and

v angličtině:

mainly with its musical tradition which is linked with the name of significant native Jan Václav Stamic, from the year 1947 up to date. The thesis describes the Stamic's festival and contains a short chracteristic of ensembles, that bore Jan Václav Stamic's name.

Klíčová slova

Jan Václav Stamic, symphony, choir Jasoň, Havlíčkův Brod, musical

v angličtině:

tradition, The Stamic festival, classicalism

Přílohy vázané 9 příloh (rodokmeny, programy) v práci: Rozsah práce:

73stran

Jazyk práce

český jazyk