Vě s t n í k f a r n o s t i u ko s t e l ů s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a 1 . l i s t o p a d u L é t a Pá n ě 2 0 0 9
11
L I S T O PA D
ÚVODNÍK Slavnost Všech svatých a Dušičky jsou už těsně před námi. Opravdu ten čas letí – jak obvykle konstatujeme při nezávazné konverzaci. Nedávno skončily prázdniny a už jsou na obzoru Vánoce. Tato skutečnost mě vždycky smiřuje s koncem toho krásného letního období a nástupem nevlídného zimního období plného tmy, bláta a nemocí. A nemyslím si to jen já. Nedávno mi jedna známá potvrdila, že i pro ni jsou Vánoce světlem, které září na konci pošmourného podzimního času. Ale nejsou to jen Vánoce, které dávají „šmak“ jinak nudnému plynutí času – tak, jak to prožívají lidé, kteří ne-
mají s církevním rokem nic společného. Každý svátek či slavnost, každá změna období – jako je třeba nástup adventu nebo postu – a po něm ta jásavá vánoční nebo velikonoční radost, všechno, co si postupně připomínáme z Ježíšova života během církevního roku, přináší neustálé změny do našich všedních dní. Je mi vždycky líto těch, hlavně starších, lidí, které už život tak, jak jim jednotvárně plyne den za dnem, přestává těšit. A i když je to asi to nejmenší, co nám dává naše víra, přece jen toto liturgické prožívání roku je pro nás velikým darem, za který musíme být vděční. Jarka N.
2/ XI
O H L É D N U T Í za uplynulým měsícem nebo i dál Společenství seniorů na Monínci Čas ubíhá, člověk se ani nenaděje, a už má nějaký ten měsíc oficiálně nárok na důchod. Najednou si říká: jsem já vlastně na ten důchod připravená? A co vlastně můžu očekávat od stáří? A právě v této chvíli nabídla naše farnost možnost zúčastnit se duchovní obnovy pro seniory v samostatné chatě na kopci Monínec, s nádherným výhledem do krásného okolí Sedlce a Prčic. Došlo i na vycházky do podzimní přírody, a – jak jinak s otcem Stanislawem – i na dobré jídlo. Hlavní však byla přátelská atmosféra přirozeně utvořeného společenství. A zajímavé přednášky: Otec Stanislaw – Staří lidé v Bibli: inspirující duchovní pohled na téma důstojnost stáří a příslib Hospodina, že on sám nás ponese až do našich šedin, atd. Doporučené čtení na www.cirkev.cz /res/data/003/000425.pdf MUDr. Josef Vašek – Jak trénovat paměť a Jak prožívat stáří: ve stáří bychom měli být aktivní, plníme si své každodenní malé povinnosti a pokud možno i cestujeme, máme koníčky (což mohou být i ruční práce, luštění křížovek a Sudoku) nebo se třeba učíme cizí jazyky, atd. (Jak se ukázalo při představování každého z nás, touto radou se jeden každý přebohatě řídí.) Existují také pracovní sešity pro konkrétní cvičení paměti, které najdeme na internetu na www.vzpominkovi.cz
Mgr. Adéla Boučková – Komunikace: praktické rady, jak upravit vztahy k rodičům, v manželství, vůči dětem, vnoučatům, jak docílit slušného chování zdravotnického personálu, když ležíme v nemocnici apod. Takže díky, bylo to užitečné, inspirující setkání. Věřím, že se z něho vyvine, jak na závěr zaznělo, Klub seniorů s nabídkou aktivit pro starší část naší farnosti i seniory z Vršovic ... H.Hř.
3/ XI
S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Farní charita 2.9.2009
Motto: Láska v pravdě (Caritas in veritatis, Benedikt XVI., 7. 7. 2009)
Tímto mottem jen připomínám, o co by nám mělo jít. Děkujeme všem za přízeň, sdělování potřeb, dobrovolnickou pomoc, modlitby. Děkujeme za hmotnou – finanční pomoc, děkujeme, že můžeme prodávat pohledy – zatím s výtěžkem 1 042 Kč z farního dne. V obou kostelech budou nadále naše dotazníky; prosíme o jejich vyplnění, abychom dělali, co dělat máme, a nedělali, co nám nepatří :-). Časem, doufáme, je umístíme i na web. Aktuálně: nutně potřebujeme doplnit seznam řidičů, jednak těch, kteří by byli ochotni dopravit občas potřebné lidi na bohoslužbu a z ní, a jednak těch, na které bychom se mohli obrátit v případě nárazových potřeb. Dále potřebujeme doplnit seznam
dobrovolníků/ic, kteří by byli ochotni navštěvovat seniory – třeba jen pro sdílení, aby nebyli moc sami. Hanka
[email protected] 721 444 323
Ekonomická rada 1.10. 2009 Ekonomická rada na svém zasedání 1. 10. 2009 projednala zrušení vkladového účtu u České Spořitelny a jeho nahrazení druhým běžným účtem, na kterém budou uloženy účelově vázané finanční prostředky (např. na rekonstrukci kaple). Ostatní účty jsou beze změny. Dále jednala o ukončení rekonstrukce kaple, přípravě kolaudace stavby a následném slavnostním vysvěcení nového multifunkčního sálu. Dále byla projednána nabídka na instalaci číselníku do kostela sv. Mikuláše – budou vyžádány ještě další nabídky. Jiřina Haaszová
O T Á Z K Y pro otce Stanislawa Milý Stanisławe, minule jsi nám dal mimo jiné nahlédnout do farářské kuchyně a prozradil jsi, jak je to s těmi prvními roky působení v nové farnosti. Můžeme se dnes zeptat na kázání? Jak se na něj připravuješ? STW: I když to asi tak nevypadá, mám velkou trému před každým kázáním. Pochází to z mládí. Po základním vzdě-
lání jsem se šel učit na tesaře. Tři roky jsem se učil a po vyučení jsem samozřejmě nastoupil do zaměstnání. Pracoval jsem další tři roky na stavbě a přitom se snažil studovat. Bylo to velmi náročné. V práci jsem končil v půl třetí odpoledne, o hodinu později začínala škola, a výuka končila v osm hodin večer. O tom, že to nebyla procházka růžovým sadem svědčí to, že ze sto dvaceti tří
4/ XI studentů nás úspěšně školu dokončilo pouze jedenáct. Dnes s odstupem doby jsem za tu zkušenost velmi vděčný. Umím si představit, co to znamená namáhavá fyzická práce, vím jaké to je, když člověk pracuje a studuje současně, vím, co to je doopravdy nemít čas. Mnohem lépe tak dnes porozumím lidem v rozhovoru, protože se dokáži vcítit do jejich situace. Zkrátka vím, o čem povídají. Komplex stálého dohánění potřebného vzdělání mne provázel i v semináři a dopředu mohu prozradit, že ani seminář mě tohoto pocitu nezbavil. Stále jsem cítil určitý handicap oproti svým vrstevníkům. Ti měli za sebou studia na gymnáziu. V mých očích to tehdy znamenalo, že nikdy nebudu tak dobrým služebníkem Slova jako oni. No a s tímhle asi ne zcela šťastným přesvědčením jsem vstupoval do kněžského života. Jak se ale tady říká, všechno zlé je pro něco dobré a každá mince má dvě strany. Mě ta nejistota přivedla k poctivé a pečlivé přípravě každého kázání. A to mi zůstalo dodnes. S přípravou nedělního kázání začínám v pondělí a v úterý. To několikrát za sebou čtu všechna čtení z Písma, která se budou číst v neděli. První čtení a evangelium zpravidla na sebe navazuje a dává hlavní směr kázání. Hledám vždy tu hlavní myšlenku, samozřejmě v návaznosti na současný život a třeba i situaci ve farnosti, městě, státu, atd. Snažím se o to, aby Písmo promlouvalo k dnešním lidem a dávalo jim inspiraci pro řešení jejich aktuálních otázek. Nejtěžší je kázání pro děti. Zde je důležité stručně, jasně a hlavně krátce
vystihnout podstatu. V kázání pro děti není prostor pro nějaké dlouhé vysvětlování. Jejich pozornost je nepoměrně menší než pozornost dospělých, a proto se snažím tu sdělovanou pravdu koncentrovat třeba do jednoho obrazu nebo i předmětu. Děti ale vždy překvapí. Jejich reakce snad ani odhadnout nelze. Upřímnost a spontánnost s jakou reagují je vždy dílem Ducha svatého. A ten mi také v takových situacích pomáhá pokračovat. Pro dospělé si v devadesáti procentech kázání píšu. Cítím, že nemám ten dar, abych bezpečně a srozumitelně pro všechny sdělil během těch pěti šesti minut hlavní ideu. Musím mít promyšlený celý koncept. Před evangeliem se vždy snažím, aby se kázání stalo vpravdě Božím slovem, které naplní všechna otevřená srdce. Zřídkakdy však mívám pocit spokojenosti. Jsem tedy vděčný za každou, byť sebemenší zpětnou vazbu. Může to být otázka, názor, poznámka i kritika. Může to být ze strany dětí, dospělých, seniorů, z presbytáře i z lavic. Skutečně každý projev beru vážně a jako zájem toho člověka. Stává se pro mne zdrojem poučení a především důkazem, že Boží slovo skutečně žije. Tak takhle to je s mou přípravou na kázání. Tu písemnou podobu tvořím v pátek nebo v sobotu. V těchto dnech bych byl vděčný a jsem vděčný za každou modlitební podporu. Záleží mi na tom, aby se nedělní promluva nesla vždy v Duchu svatém. Stanislawe, děkuji Ti za velmi upřímné a zajímavé vyprávění. ptal se Pavel Švarc
5/ XI
Výzva čtenářům Máte-li na Stanisława nějakou otázku, pošlete ji prosím na adresu redakce farního časopisu (kontakt je uveden v tiráži), nebo ji doručte do farní kanceláře, případně ji zašlete na adresu
[email protected]. Na vaše otázky se těší jak páter Stanisław, tak redakce. Současně si přitom vyhrazujeme právo neodpovídat na otázky nevhodné, urážlivé a vulgární, a samozřejmě na otázky anonymů.
R O Z H O V O R se Simonou Kocourkovou „Mám radost, že se přihlásilo hodně lidí a většina stále chodí …“ říká vedoucí Alfa kursu (AK) Simona Kocourková. Jak jsi se dostala k AK a kdy to bylo? V roce 2001 jsme šli požádat o křest našeho prvního dítěte místního pana faráře ve Stodůlkách. Jelikož v té době ve farnosti neprobíhaly žádné přípravy pro rodiče, kteří chtějí nechat pokřtít své děti, nabídnul nám pan farář, abychom se zúčastnili kurzů Alfa. Protože já sama jsem byla pokřtěná rok předtím, myslela jsem si, že jsem snědla všechnu moudrost a že na kurzy Alfa by měl začít chodit spíše můj nevěřící manžel. Ten ale „statečně“ odolal mému nátlaku, takže jsem se kurzů nakonec přece jen zúčastnila sama. Nestačila jsem se divit, kolik toho ještě neznám. Kolikátý kurs spolupořádáš a kde všude? Ve stodůlecké farnosti jsem se zúčastnila osmi běhů, poprvé jako host, a potom už v nejrůznějších službách. Jak se stalo, že vedeš AK ve Vršovicích, když bydlíš na druhém konci Prahy?
S prosbou o pomoc při přípravě vršovických kurzů Alfa se na mě obrátil p. Stanisław Góra, který ve Stodůlkách také působil. Je pravda, že skloubit Alfu a dojíždění s nabitým programem matky s třemi dětmi vyžaduje někdy mnoho úsilí, a bez podpory a pomoci manžela bych to nemohla zvládnout. Ale stojí mi to za to, protože je to nádherná zkušenost. Co tě na současném běhu kursů nejvíce překvapilo? Myslím, že není nic, co by mě vysloveně překvapilo. Velmi mě ale potěšilo velké nasazení všech členů přípravného týmu, kteří do toho šli, aniž by dopředu věděli, jak náročná práce je čeká. Rovněž mám radost z toho, že se na kurzy přihlásilo hodně hostů a většina z nich stále chodí. Co považuješ na tomto druhu preevangelizace za nejdůležitější? Přiznám se, že coby konvertita jsem citlivá na formy evangelizace, které působí nátlakově. Na kurzech Alfa se mi líbí to, že nabízejí přátelskou nenátlakovou atmosféru, ve které je
6/ XI možné vyjádřit jakýkoli názor nebo třeba i jen mlčet a poslouchat ostatní. Myslím, že toto je velmi důležité pro lidi, kteří jsou na křesťanství „jen“ zvědaví a chtějí mít jistotu, že „se po nich nebude nic chtít“. Mám zkušenost, že právě díky tomuto prostoru
mnoho lidí po skončení kurzů říká: „Nemůžu říct, že bych uvěřil v Boha, ale díky kurzům Alfa jsem změnil názor na křesťany a padlo mnoho mých předsudků.“ To pro mne bývá největší odměnou. Ptal se Ferdinand Peroutka
P R O S T O R pro sdílení myšlenek, zážitků apod. Slavnost Všech svatých Vždycky jsem si představovala, jaká nádherná oslava je v nebi na svátek Všech svatých. Následující den, na Dušičky, mi připadal trochu smutnější. Po nedávné smrti své sestry jsem pochopila, že odchod i těch nejbližších nemusí být smutný. Mluví o tom i následující text z učebnice náboženství pro 8. třídu: Až nás Bůh zavede domů Až nás Bůh zavede domů ze soumraku do svého oblažujícího světla, to bude svátek! Budeme zpívat o světě a dějinách. Budeme zpívat a tančit a radovat se, neboť nás vede domů, ze spěchu do klidu, z chudoby do nadbytku. A pochybovači budou říkat: Opravdu, jejich Bůh činí divy! Noc mění v jasný den! Pak uvolní prsty dlaně, pouta, jimiž jsme se sami olupovali o svobodu.
Rozšíří prostor našeho života ve všech výškách a hloubkách ve všech délkách a šířkách svého nezměřitelného domu. Už nám nevyznačí žádné hranice. Kdo miluje, bude věčně milovat! Až nás Bůh uvede domů, to bude svátek. Budeme se objímat a budeme k sobě něžní. Smát se budou po dlouhých letech chudoby ti, kdo mívali hlad. Zpívat budou po dlouhých nocích nesvobody ti, které mučili mocní tohoto světa. Tančit budou spravedliví, kteří bojovali a trpěli na zemi pro lepší svět!
AŽ NÁS BŮH ZAVEDE DOMŮ, TO BUDE SVÁTEK! J. N.
Hřbitov v Rožmitále, fotografie Bohdana Holomíčka
8/ XI
Svatý Martin z Tours, biskup
svátek 11. listopadu
„Sníh se sype velkou mocí, svatý Martin jezdí v noci …..“ (stará školní píseň) Tuto píseň již dnes ve zpěvnících nenajdeme, ale o sv. Martinovi si povíme. Narodil se kolem r. 316 v Samarii (dnes v Maďarsku), v rodině pohanské. Otec byl důstojníkem římské legie a v Uhrách byl „služebně“. Později se rodina odstěhovala zpět do Itálie, konkrétně do Pavie, kde se Martin seznámil s křesťanstvím a byl tam přijat do katechumenátu. Již tehdy toužil stát se poustevníkem, ale otec neznal jiné povolání nežli vojenské, a tak umístil svého tehdy teprve patnáctiletého syna v galské armádě. Martin plnil své vojenské povinnosti spolehlivě a odvážně, nicméně srdce k vojenskému stavu nepřiložil. Přesto se stal brzy důstojníkem. Jednou za kruté zimy jel spolu s několika druhy koňmo do Amiens. Před městskou bránou spatřil polonahého žebráka, a jelikož neměl peníze ani jídlo, rozťal mečem svůj důstojnický plášť a polovinu dal chuďasovi, nedbaje posměchu svých druhů. V noci se mu pak zdál sen: Viděl Spasitele, oděného do kusu pláště, který daroval žebrákovi ,a slyšel slova: „Tímto rouchem mne oděl Martin, dosud nepokřtěný.“ Ve dvaceti letech byl Martin pokřtěn, vystoupil z armády a oddal se zcela životu duchovnímu. Nejprve žil nějakou dobu jako poustevník, později se odebral k slavnému biskupu Hilariovi do Poitiers, aby si zde doplnil vzdělání. Později byl Hilarius poslán do vyhnanství a Martin se rozhodl navštívit své
rodiče a obrátit je na víru.Povedlo se mu to však jen u matky, otec zůstal i nadále pohanem. Roku 360 se Hilarius����������������� ������������������������� vrátil z vyhnanství a povolal Martina zpět k sobě, a protože znal jeho touhu po poustevnickém životě, daroval mu v Ligugé pozemek k založení mnišské osady. Tak vznikl slavný klášter a první klášter v Galii vůbec. V r. 371 se uprázdnil biskupský stolec v Tours. Místní věřící by rádi viděli na tomto stolci právě Martina, ovšem ten o tom nechtěl ani slyšet. Podle legendy se ukryl do sena, ale přiběhlo hejno husí a tak strašlivě řvaly, že se lidé běželi podívat, cože to tam ty husy mají – a hle našli Martina ... a pak že jsou husy hloupé! Tak se stal Martin biskupem a husy podle nezaručené verze skončily na pekáči. I jako biskup žil velice skromně, až asketicky. Nebydlil v biskupském domě, ale spolu s dalšími mnichy před branami města v nuzných příbytcích. Z nich se později vyvinul významný klášter Marmoutier, jehož zbytky stojí dodnes. Jako biskup horlivě kázal evangelium v celé diecézi, podporoval chudé a nemocné, čímž si získal jejich sympatie, ale jak už to chodí, u některých svých spolubratrů, zejména těch změkčilých a neukázněných, oblíben nebyl. Martin se však nenechal „otrávit“a pokračoval ve svém díle. Při pastorační cestě do Cannes – jihozápadně od Tours – 8. 11. 397 Martin zemřel ve věku osmdesáti let. Jeho tělo bylo převezeno do Tours, kde bylo 11. 11. pohřbeno za obrovské účasti lidu. Nad jeho hrobem byla postavena kaple, která se v průběhu let rozšířila na baziliku. Světec bývá tradičně znázorňován
9/ XI jako římský důstojník na koni roztínající svůj plášť pro žebráka, který klečí před jeho koněm. Méně časté je znázornění Martina jako biskupa – v tomto případě má krom svých biskupských insignií u sebe ještě husu. Světec je patronem vojáků, domácích zvířat a hus, abstinentů, chudáků a žebráků. Na jeho svátek bývá zvykem pojídat martinskou husu a martinské rohlíky. Dobrou chuť! A.K.
Opravy Omlouváme se všem čtenářům i těm, kdo se podílejí na Vinici, za chyby v tirá-
ži minulého čísla. Některé vinaře jsme zapomněli napsat, jiní tam třebas zase napsaní jsou a radši by nebyli. Všem se moc omlouváme za nedopatření. Také data nám tam trochu nesedla; třebas příspěvky do nynějšího čísla jsme přijímali i po 21. 5. 2009. Trochu i proto vydání této Vinice neproběhlo podle plánu, moc se omlouváme všem, kteří se těšili a čekali. O to víc vás můžeme potěšit větším množstvím článků a pozvánek! Některé výtisky v minulém vydání měly omylem prohozené listy. Snad to nebyla právě vaše Vinice... stane se... A nakonec se omlouvám všem, kteří čekali Vinici e-mailem, že jim byla zaslaná se zpožděním. Děkuji za pochopení. AL
P O Z V Á N Í na následující měsíc nebo i trochu dál Divadlo Miriam – listopad 5. 11. v 19 hod. E. E. Schmitt: Návštěvník – Setkání slavného psychiatra Sigmunda Freuda s neznámým návštěvníkem. Účinkují: P. Kostka, P. Pelzer, E. Strupková, režie J. Pleskot 12. 11. v 19.00 E. E. Schmitt: Noemovo dítě – Příběh o síle přátelství, které překonává hranice rasy, kultury a náboženství. Účinkují: J. Holcová, L. Nešleha a J. Someš Rezervace: denně 17–21 hod., tel. 731 304 960 nebo e-mail:
[email protected] Requiem Dne 2. listopadu 2009 v 18 hodin bude v kostele sv. Václava ve Vršovicích
provedeno Requiem W. A. Mozarta. Skladba zazní během latinsky sloužené eucharistie. Účinkuje Cantores Pragenses, členové sboru Canticorum iubilo a Orchestr sv. Cecílie. Provedení řídí dirigent a sbormistr Tomáš Čechal. Akce je podpořena Městskou částí Praha 10. Pozvání do Afriky Přijďte si rozjasnit studený konec listopadu besedou o horké Africe! Ve čtvrtek 26. listopadu v 19 hodin zveme na povídání o Středoafrické republice. Uslyšíte, jaké jsou barvy a vůně Afriky, jak se učí zeměpis na misijní škole, co nejvíc chybí černošským sirotkům nebo jak se vyhnout jedovatým hadům na misijní zahradě. O tom a mnohém jiném, zkrátka o svých zkušenostech z půlroční
10/ XI práce na karmelitánské misii ve městečku Bozoum přijde vyprávět Terka Böhmová. Představíme vám i neziskovou společnost Siriri (www.siriri.org), která se zaměřuje na pomoc právě
v této chudičké zemi. Budete-li chtít, můžete si i odnést nějakou africkou drobnost na památku. Tomáš a Madla Jelínkovi
ZÁVĚREM... Chtěl bych ti ukázati báječné krajiny ... Tak nějak začíná jedna kapitola Jeníkových pohádek Jana Zrzavého. Mrtvý čmelák navštěvuje v noci malého Jeníka a ukazuje mu všechny krásy pohádkové, a přesto naší, země. Křepelka v září oblétala celou naší republiku a byla by škoda nechat si tu krásu pro sebe. Vždyť ona příroda vypovídá o kráse našeho Boha – Stvořitele! Kdykoliv stanu v přírodě a rozhlédnu se kolem, zazní mi v hlavě slova Marka Orka Váchy a musím se pro sebe usmát: „Chcete vidět zázrak? Vždyť žijeme uprostřed něj!“ A zároveň je mi tak trochu líto, že to, co cítím, nemůžu sdílet se všemi – ne všichni jsou si té krásy vědomi, ne všichni ji vidí, ne všichni ji vnímají. Vesmír je neuvěřitelný zázrak. Naštěstí není třeba létat do kosmu, protože ty překrásné poklady máme na zemi. Lesy, louky, horské planiny. U nás spíše planinky! A každá má svůj půvab. Nejdříve Jizerské hory: strmé jehličnaté svahy, spousta potůčků, zelené trávy. A ten vzdoušek! Jizerské hory ze strany Frýdlantského výběžku skýtají netradiční pohled. Jsou strmější, divočejší – obzvlášť když se po obloze honí šedé mraky, skrz které prosvítá podzimní slunko.
Jeseníky jsou oblejší. Pustější. Opuštěná osada Adamov v okrese Šumperk, která od 50. let minulého století postupně zaniká, je sevřená mezi horskými loukami, na kterých se pasou ovce a krávy. Jesenické pastviny jsou plné kamenitých kupek a malých remízků. Pustější jsou i silnice, které jsou pěkně vymleté. Čím se lidé v tomto kraji živí? Musí to být drsný život obzvlášť v zimě, kdy na dno hlubokých údolí nepadne slunko po celý den a silnice jsou velmi těžko sjízdné. A nakonec byla Křepelka v Krkonoších. Hory v létě jsou krásné, a o to víc v babím létě, když koruny stromů zlátnou a jeřabiny jsou obtěžkané červenými kuličkami. Ranním lesem se prohání mlha a nakonec se přeci jen jejím závojem a korunami stromů prodírá slunko. To si vzpomenu, co napsal Václav Větvička do svých Vzpomínkových jiter: Les je jako barokní chrám! On tehdy měl patrně na mysli tropický prales, ale platí to o každém lese, o každém kousku přírody: Je to chrám Boží, skrz který k nám proniká Jeho světlo! Lidem z města tento kontakt s Bohem mnohdy chybí. Nechte se tak také dotknout krásou všeho stvoření a zaposlouchejte se do Boha v ranním vánku, jak napsal kardinál Tomáš Špidlík. Vaše Křepelka na Vinici
11/ XI
Přehled pravidelných týdenních aktivit... ...se postupně utváří. Zatím probíhají tyto pravidelné aktivity: Kroužek vyšívání (vede M. Řečinská): pondělí, 17–18.30 na faře Modlitební společenství (vede V. Novák): pondělí, 19.00 u sv. Václava Biblické hodiny (vede J. Nagy): 2. a 4. úterý v měsíci, 16.45 na faře Náboženství pro dospělé (vede P. Kuneš): středa 18.00 na faře Farní charita: 1. středa v měsíci, 19.15 na faře Úklid kostela sv. Václava: většinou 1. a 3. středa v měsíci a podle potřeby (dle aktuálního nedělního oznámení) Setkání starší mládeže: (kontaktní osoba A. Koucká): 1. středa v měsíci, 19.00 na faře Setkání mladší mládeže: 2. a 4. středa v měsíci, 19.00 na faře (kontaktní osoba O. Rechner) Zkouška pěveckého sboru (vede O. Polanská): středa, 19.00 u sv. Václava Setkání při čaji: jednou měsíčně ve čtvrtek (dle oznámení), 8.45 na faře Modlitební setkání maminek (vede Z. Čiháková): čtvrtek 19.30–20.30 na faře Zkouška kapely Missa: čtvrtek, 20.00 na faře
Přehled pravidelných bohoslužeb
neděle 8.30 sv. Václav 10.30 sv. Václav /pro rodiny s dětmi/ 19.00 sv. Mikuláš /P. Kuneš/ úterý 18.00 sv. Mikuláš středa 18.00 sv. Václav /nejen pro mládež/ čtvrtek 8.00 sv. Mikuláš 16.00 sv. Mikuláš /jen 1. čtvrtek v měsíci; pro děti/ pátek 18.00 sv. Václav sobota 8.00 sv. Mikuláš
Příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru neděle 7.30–8.15 středa 17.00–17.45 pátek 17.00–17.45 18.45–20.00
kostel sv. Václava kostel sv. Václava kostel sv. Václava kostel sv. Václava
Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s P. Stanisławem.
Eucharistická adorace
čtvrtek 20.00–21.00 kostel sv. Mikuláše pátek 17.00–17.45 kostel sv. Václava 18.45–20.00 kostel sv. Václava
Možnost setkání s knězem
úterý 15.30–17.30 fara Pokud je v nedělním oznámení ohlášena dovolená P. Stanisława, pravidelné termíny svátosti smíření, setkání s knězem a páteční eucharistická adorace odpadají.
Farní kancelář pro veřejnost pondělí 17.30–19.30 čtvrtek 17.30–19.30
fara fara
Výpis z křestní matriky (potvrzení o křtu) je možné objednat mailem:
[email protected]
12/ XI
Kalendář akcí na listopad 2. 11. /po/
8.00
Eucharistie
MIK
18.00 Eucharistie s Requiem W. A. Mozarta
VAC
3. 11. /út/
19.00 Kurzy Alfa
FAR
4. 11. /st/
18.45 Úklid kostela
VAC
19.00 Setkání starší mládeže
FAR
19.30 Farní charita
FAR
8.45
FAR
5. 11. /čt/
Farní čaj
16.00 Eucharistie pro děti
MIK
17.30 Koncert Rencontres
MIK
19.00 Ekonomická rada
FAR
7.–8. 11. /so–ne/
Kurzy Alfa – výjezd
8. 11. /ne/
10.30 Sbor z Dobříše /zpěv při dopol. bohoslužbách/
VAC
10. 11. /út/
16.45 Biblická hodina
FAR
19.00 Kurzy Alfa
FAR
11. 11. /st/
19.00 Setkání mladší mládeže
FAR
12. 11. /čt/
17.00 Koncert Rencontres
MIK
19.30 Pastorační rada Duchovní obnova rodin
FAR
13.–17. 11. /pá–út/
17. 11. /út/
19.00 Kurzy Alfa
FAR
18. 11. /st/
18.45 Úklid kostela
VAC FAR
19. 11. /čt/
19.00 Rozhovory o manželství: Manželství jako svátost /P. Michael Slavík/ 18.30 Přednáška o Arménii /Luděk Kučera/
20.–22. 11. /pá–ne/
24. 11. /út/
16.45 Biblická hodina
FAR
19.00 Kurzy Alfa
FAR
25. 11. /st/
19.00 Setkání mladší mládeže
FAR
26. 11. /čt/
19.00 Přednáška o Africe /Tomaš Jelínek – Siriri/
FAR
29. 11. /ne/
16.00 Loutkové divadlo
FAR
Duchovní obnova mladší mládeže
Monínec
MIK
Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. | Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. | Vydání příštího čísla je plánováno na 29. 11., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 18. 11. | Kontakt:
[email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. | Šéfredaktor: Anna Langpaulová | Provizorní redakční rada: Stanislaw Góra, Jan Rückl, Miloslav Müller ml., Martin Bouček, Alena Králová, Pavel Mikula, Markéta Řečinská, Václav Sokol | Korektury: Martin Bouček | Sazba: Slávek Heřman, tisk: Sylvie Tomsová, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi
