Čtvrtstoletí Demokratické iniciativy
–1–
Emanulel Mandler, zakladatel a předseda Demokratické iniciativy ✤
–2–
Poděkování Haně Mahlerové a Pavlu Ottovi za poskytnutí dobových materiálů. ✤
Vydal Klub na obranu demokracie 11. 11. 2014 Redakčně upravil Vojtěch Kučera Graficky upravil Štěpán Trnka
Obsah Zpráva o Demokratické iniciativě. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Skupina občanů vyzývá poslance Federálního shromáždění k zahájení demokratizace. . . . . . . . . . . . . 6 Skupina občanů podává podnět k vypracování zákonů podporujících občanskou rovnoprávnost. . . . 8 Prohlášení Demokratické iniciativy k úmrtí Pavla Wonky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Obecné zásady činnosti Demokratické iniciativy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Ke dvacátému výročí vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Akční program Demokratické iniciativy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Z programu Československé demokratické iniciativy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Žádost o registraci hnutí jako politické strany. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
Zpráva o Demokratické iniciativě Demokratická iniciativa vznikla v okruhu lidí, kteří po roce 1977 nahlédli meze Charty 77. Za základní problém považovali, jak účinně oslovit širokou veřejnost a získat ji pro politickou práci, jejímž cílem by měla být přeměna stávajícího autoritativního státu v demokratický. Prostor pro takovou činnost se otevřel v druhé polovině osmdesátých let minulého století rozkladem režimu v SSSR. Ideovými východisky přitom zakladatelům DI byly demokratické tradice české politiky (Havlíček, Palacký, Masaryk), osvícenská tradice liberální demokracie a lidských práv a duchovní odkaz křesťanství. Byli jsme si vědomi, že je třeba obnovit příslušnost české společnosti ke společenství evropských náro‑ dů, z něhož jsme byli násilně vytrženi. Zvláštní význam pro nás přitom mělo masarykovské vymezení „politické drobné práce“ a politické‑ ho realismu. Vůdčí osobností Demokratické iniciativy byl její iniciátor a předseda, historik a publicista Emanuel Mandler (1932–2009), od jehož úmrtí letos uplynulo pět let. Na veřejnost jsme poprvé vystoupili dopisem 50 občanů poslancům Federálního shromáždění ČSSR. Byla to společná akce s čelnými představiteli disentu včetně Václava Havla, většina signatářů byli však lidé, kteří se dosud v podobných aktivitách neúčastnili. V dopise jsme žádali mj. zrušit kádrové řízení, umožnit pravdivé poznání minulosti, stanovit nová kritéria pro fungování Národní fronty, vyhlásit amnestii pro politické vězně a prosa‑ dit radikální zlepšení životního prostředí. Pod svým jménem vystoupila Demokratická iniciativa v lednu 1988, téhož roku na podzim se prohlásila za „společenské a politické hnu‑ tí“. Přibyly další požadavky: zrušení pracovní
povinnosti, odluka církve od státu a uznání náboženské svobody, právo na vytváření odborové samosprávy, odchod sovětských vojsk, nahrazení „zákoníku práce“ civilními pracovněprávními předpisy. V listopadu 1988 po zesílení policejních represí Demokratická iniciativa dočasně přerušila činnost. Dospěli jsme v tu chvíli k závěru, že nám poměry neumožní to, o co nám šlo, tj. budovat společenství otevřené pro veřejnost. Ale už před Vánocemi téhož roku jsme znovu začali pracovat. V první polovině roku 1989 se aktivity Demokratické iniciativy výrazně rozšířily i mimo Prahu. Postupně vznikaly skupiny v Plzni, v západních Čechách (Mariánské Lázně, Cheb), v Ústí nad Labem, v jižních a vý‑ chodních Čechách (Tábor, České Budějovice, Hradecko), v Brně, v Olomouci a v Ostravě. Na jaře pak Demokratická iniciativa přišla s jakýmsi harmonogramem změny režimu: navrhovali jsme, aby na počátku roku 1990 proběhly volby do Ústavodárného shromáž‑ dění, kde by mohly kandidovat i nezávislé skupiny, do dvou let byla vypracována a schválena ústava a volební zákony a na jaře 1992 se pak podle nich měly konat volby do řádného Federálního shromáždění. 19. června uspořádala Demokratická iniciativa „Pochod – korso občanů pěší zónou za lidská práva“. Od Prašné brány k Můstku se po dvě hodiny pokojně a potichu procházelo v jakémsi průvodu skoro tisíc občanů. Policie nezasáhla. Dva dny nato se v Praze konalo setkání účastníků Demokratické iniciativy z Čech a Moravy. Sešlo se asi sedmdesát lidí, jako hos‑ té se zúčastnili i čerstvě zvolení polští senátoři
–6–
Bujak a Janasz. Asi díky jejich přítomnosti ani v tomto případě policie nezasáhla. V srpnu 1989 Demokratická iniciativa spolu s Hnutím za občanskou svobodu a Sdružením T. G. Masaryka na rozdíl od Charty 77 a dalších občanských aktivit, které argumentovaly mj. nebezpečím, že bude vyvoláno krveprolití, vyzvala k pokojnému občanskému protestu na výročí 21. srpna. V září Demokratická iniciativa vzhledem k tomu, že získala přívržence i na Slovensku (nikdy jich nebylo mnoho) změnila jméno na Československá demokratická iniciativa. V říj‑ nu navrhla vytvoření Koordinačního výboru československé politické opozice, jehož se měly účastnit kromě ní i Hnutí za občanskou svobodu, Nezávislé mírové sdružení a Obroda. Návrh narazil na rozhodný odpor Václava Havla a jeho blízkých a nepodařilo se jej uskutečnit. Proto pak ČsDI sama 11. listopadu požádala ministra vnitra ČSSR o registraci jako opoziční politická strana. 19. listopadu, po brutálním zásahu policie proti studentské demonstraci na Národní třídě, ČsDI žádala okamžité odstoupení vlády, vytvoření přechodné vlády občanského soužití se zastoupením disentu a reformních komunistů z r. 1968, přijetí nového volebního zákona a volby do zákonodárného federálního shromáždění v únoru 1990 s tím, že se jich budou moci účastnit i nezávislé skupiny. A další osudy Demokratické iniciativy? V listopadu 1989 získal dominantní politický vliv v české politice Václav Havel a lidé z jeho okruhu. Vzniklo Občanské fórum, v němž politické strany včetně Demokratické iniciativy hrály jen velmi okrajovou roli. Při kooptacích získala DI (v rámci OF) dva mandáty ve Federálním shromáždění (pro Emanuela Mandlera a Bohumila Doležala) a jeden v České národní radě (pro Karla Štindla). Na oslabenou stranu se vrhli různí mrchožrouti, kteří se
chtěli zmocnit zvučné značky, ale podařilo se nám ji ubránit a na jarním sjezdu stabilizovat. Mj. i díky podpoře německé FDP jsme zajistili fungování stranického aparátu. V letních vol‑ bách 1990 jsme kandidovali ještě na kandidátce OF. Vzhledem k velkému úspěchu se do ČNR dostali navíc čtyři kandidáti strany, z míst na společné kandidátce OF, jež byla považována za nevolitelná, a měli jsme v ČNR poslanecký klub. V létě se Československá demokratická iniciativa přejmenovala na Liberálně demokra‑ tickou stranu a vystoupila z OF. Ve Federálním shromáždění zůstali její poslanci v klubu OF, ale záhy byli vyloučeni, protože kritizovali zapojení nomenklaturních komunistů (Čalfa, Vacek) do vlády a nepodpořili Alexandra Dubčeka při volbě do funkce předsedy FS. Po rozpadu OF vyrostla LDS konkurence v podobě Občanského hnutí, jehož lidé (Jiří Dienstbier, Petr Pithart, Jan Sokol) měli významné pozice ve vládách a v parlamentu. LDS se ocitla pod tlakem (mj. i z FDP), aby s OH fúzovala, což však pro neslučitelnost programů nebylo možné. Problém se vyřešil tím, že na sjezdu LDS na podzim r. 1991 vyhrála v boji o předsednickou funkci o jeden jediný hlas Mandlerova protikandidátka Viktorie Hradská. Poté zakladatelé strany Mandler, Štindl a Doležal odstoupili ze všech funkcí, Hradská a její stoupenci z nového vedení později individuálně přestoupili do konzervativní ODA. Tím se strana jaksi vyprázdnila a „liberální“ část spektra zůstala vyhrazena pro OH, které pak volby v létě 1992 potupně prohrálo. LDS měla přitom na podzim šanci uzavřít podobně jako Křesťanskodemokratická strana předvolební koalici s ODS, porážka Mandlerova vedení strany na stranickém sněmu však tuto vyhlídku pochopitelně zhatila. Emanuel Mandler se pak ještě nějaký čas pokoušel držet stranu při životě na bázi její relativně silné České zemské organizace, ale LDS během několika let zanikla. Bohumil Doležal
–7–
Skupina občanů vyzývá poslance Federálního shromáždění k zahájení demokratizace — 18. září 1987 První dopis Emanuela Mandlera, Jana Sterna, Miroslava Štengla a Karla Štindla zastupujících skupinu padesáti československých občanů poslancům a poslankyním Federálního shromáždění ČSSR s výzvou k zahájení demokratizace veřejného a politického života.
Vážený pane, vážená paní, obracíme se na Vás v naléhavé záležitosti společného zájmu: v naší společnosti se nahromadily závažné problémy, jejichž řešení, jak jsme přesvědčeni, nelze oddalovat. To je ostatně zřejmé i z rostoucího zájmu veřejnosti o otázky přestavby a z toho, že se jimi zabývají státní a stranické orgány. To vše vzbuzuje naděje a očekávání; nechceme však skrývat, že také starosti. Dosavadní uvažování se totiž soustřeďuje na oblast národního hospodářství, zejména jeho řízení. Avšak problémy, potíže a kompli‑ kace, které se před námi všemi nahromadily, pronikají oblastí ekonomiky a výrazně ji pře‑ sahují. Jde o to, že se velmi obtížně uplatňují talentovaní a charakterově vyspělí jedinci, že existují četné překážky bránící v činorodosti jednotlivců, organizací i podniků, že upadá morálka a šíří se nepoctivost. Jde o vážné zábrany v předávání úplných a pravdivých informací, o problémy mládeže, která není zakotvena v tradicích minulosti a je skeptická k jakýmkoli ideám, o znerovnoprávnění těch, kteří setrvávají při svém přesvědčení, i o rychle se zhoršující životní prostředí. Jde
přirozeně také o nedostatek mnoha důležitých druhů zboží a o špatné fungování klíčových odvětví služeb. Tyto potíže a nedostatky souvisí s nedemokratickým systémem řízení společnosti; jak tento systém sám, tak nega‑ tivní důsledky, které přinesl, lze v dané situaci odstranit pouze tak, že život naší společnosti bude demokratizován. Obracíme se osobně na Vás, jelikož jsme přesvědčeni, že toho lze dosáhnout pouze osobním přičiněním zákonných zástupců lidu a aktivní účastí širokých vrstev obyvatelstva. V této souvislosti však nelze přehlédnout názor, že vrcholné orgány, jejichž složení se od doby, kdy byl vybudován nedemokratický způsob řízení společnosti, v podstatě nemění, těžko mohou usilovat o důslednou demokrati‑ zaci společnosti. Za této situace je prvořadým požadavkem dne a základní podmínkou pro započetí demokratické přestavby obnovení důvěry mezi vládou a obyvatelstvem. K tomu je však zapotřebí postupných, dobře uvážených personálních změn. Považujeme za velmi důležité, aby co nejdříve začal tento proces obnovy vrcholných orgánů a aby tak v nich
–8–
v dohledné době začaly působit také nové osobnosti, jejichž jména a činnost nejsou spojeny s minulým obdobím a které by byly schopny samostatného přístupu k závažným otázkám našeho společenského života. Je zřejmé, že především a nezávisle na tom by měla začít společenská přestavba. Proble‑ matika změn, které jsou k tomu nezbytné, je ovšem značně rozsáhlá a následujících pět bodů je proto pokusem vyjádřit její základní prvky. 1. Budoucí prospěch nynějších generací i těch, kteří přijdou po nás, záleží do značné míry na tom, aby se v orgánech a institucích naší společnosti opět vytvořily podmínky pro uplatnění lidí podle jejich nadání, schop‑ ností a povahových vlastností. Chceme, abyste se zasadil(a) o to, aby na úrovni podniků, ústavů, škol a kulturních institucí bylo zrušeno dosavadní kádrové řízení a posuzování podle politické příslušnosti, víry, původu, příbuzných v zahraničí apod. Věcné zásady odvozené z kritérií odborné způsobilosti by bylo třeba uplatnit také při přijímání mladých lidí na střední a vysoké školy i k vědecké práci. 2. Již delší dobu je zřejmé, že vinou dosavadní informační soustavy je množství důležitých informací zamlčováno nebo zkreslováno. Ztěžuje to veškerý společenský provoz, a proto by měla být vytvořena informační soustava objektivní, zakotvená v zákonech. Nejde jen o otázky současnosti; neméně důležité, a to zvláště proto, aby mladí lidé mohli pochopit své místo a poslání ve společnosti, je umožnit ve všech oblastech šíření informací, zejména však na školách, pravdivé poznání naší minulosti včetně dějin první republiky. 3. Současné řízení společenských organi‑ zací, práce národních výborů i činnosti uměleckých institucí je nedemokratické
a neumožňuje rozvinout činorodou aktivitu. Žádáme Vás, abyste se spolu s dalšími poslanci zasadil(a) o vypracování nových kritérií pro práci Národní fronty. Tato nová kritéria by měla vést k tomu, že se důsledně uplatní samosprávné prvky, že se zvýší význam těchto organizací a že vznikne možnost zakládat při dodržení předem stanovených podmínek také nové zájmové skupiny a spolky jako součást Národní fronty i mimo ni. 4. Věcí prvořadého společenského zájmu jsou účinná opatření na záchranu nejvíce ohrožených oblastí životního prostředí a přijetí zásad pro jeho ochranu. Věci došly tak daleko, že i znečištění ovzduší hlavního města Prahy mnohonásobně převyšuje povolené hodnoty. S ohledem na mimo‑ řádný význam Prahy Vás žádáme, abyste pomohl(a) vypracovat program radikálního zlepšení pražského životního prostředí. Měl by být vzorem úpravy životního prostředí v dalších městech a oblastech republiky. 5. Změny, které vyžaduje dnešní doba, směřují vesměs k vytvoření společnosti rovnopráv‑ ných občanů, lidí, kteří netrpí diskriminací z důvodů národnostních, politických ani náboženských. Žádáme Vás, abyste se spolu s ostatními poslanci zasazoval(a) o začleně‑ ní všech těch, kteří byli jakýmkoli způsobem znerovnoprávněni pro své přesvědčení, do občanských povolání, pro která jsou kvalifikováni. Je také zapotřebí, abyste se zasadil(a) již u příležitosti letošního výročí vzniku samostatného československého stát a o amnestii pro všechny československé občany, kteří byli odsouzeni nebo jsou trestně stíháni z politických důvodů. Vážený pane poslanče (vážená paní poslan‑ kyně), přijměte náš dopis jako výraz stejné osobní odpovědnosti, jakou očekáváme od Vás.
–9–
Skupina občanů podává podnět k vypracování zákonů podporujících občanskou rovnoprávnost — 23. října 1987 Příloha druhého dopisu poslancům Federálního shromáždění ČSSR – úryvek.
1. Odstranit faktickou nerovnost občanů v zaměstnání, na školách a při cestách do za hraničí 2. Odstranit nerovnost občanů vzniklou trestním stíháním z politických nebo náboženských důvodů
• hledisko kontaktů občana s příbuznými, dalšími civilními osobami a institucemi v zahraničí; • závěry a hodnocení nynějších kádrových posudků, dále posudků, které obsahují jakékoli z výše uvedených nevěcných hledisek, a posléze posudků, k nimž se posuzovaný neměl možnost vyjádřit.
ad 1. zákon – nebo novelizace platných zákonů a nižších právních norem – má zaručit, aby při přijímání, hodnocení a odměňování pracovníků na úrovni podniků, ústavů, zařízení, škol atd. byla uplatňována pouze odborná a věcná hlediska. Za tím účelem má určit hlavní nevěcná hlediska, podle kterých nesmějí být občané hodnoceni. Za hlavní nevěcná hlediska považujeme:
…Zákon má obsahovat ustanovení, že zavedením jeho platnosti se anulují kádrová a jiná hodnocení, při kterých se uplatňovala nevěcná hlediska, zejména prověrky po roce 1968 a akce jim na roveň postavené. Pro osoby, které byly těmito akcemi jakkoli posti‑ ženy, pak přestanou platit omezení v oblasti pracovních příležitostí, publikování, cestování, sdružování a vystupování na veřejnosti.
•p ožadavek stranické příslušnosti, popří‑ padě angažovanosti ve společenských organizacích; • hledisko náboženské příslušnosti a víry občana; • hledisko společenského postavení rodičů a příbuzných, popřípadě zásluh (provině‑ ní) rodičů a příbuzných;
ad 2. zákon (Odstranění nerovnosti vzniklé trestním stíháním z politických nebo nábožen‑ ských důvodů) Zákonodárná činnost, důsledné vycházející z čl. 20 a čl. 32 Ústavy, má zaručit, aby se politické smýšlení a náboženská víra nemohly stát za žádných okolností příčinou trestního stíhání československých občanů. Dále pak,
…Cílem navrhované zákonodárné činnosti je:
– 10 –
aby pro ty, kteří z těchto důvodů trestně stíhá‑ ni byli nebo jsou, byla vyhlášena amnestie. a) Má se novelizovat trestní zákoník, a to: • zrušením paragrafů sloužících výlučně k trestnímu stíhání z politických důvodů (např. § 98 podvracení republiky, § 100 pobuřování, § 101 zneužívání náboženské funkce), popřípadě odporující mezinárod‑ ně platným normám (např. § 109 opuštění republiky);
•d oplněním nebo přesnějším formulo‑ váním paragrafů stanovujících trestné činy hospodářské povahy (např. § 118 nedovolené podnikání); b) Pro osoby, které byly odsouzeny nebo jsou trestně stíhány z politických nebo náboženských důvodů, má být vyhlášena amnestie.
Článek v Rudém právu ze dne 30. června 1989 obviňoval nezávislé aktivity ze spoluúčasti na záškodnictví a vraždě. DI se proti tomu ohradila dopisem.
– 11 –
Prohlášení Demokratické iniciativy k úmrtí Pavla Wonky — 10. května 1988
Úryvek: Smrt Pavla Wonky znamená závažnou a tra‑ gickou událost pro celou československou společnost. Bližší okolnosti Wonkova úmrtí nejsou známy; nicméně v souvislosti s touto tragickou událostí vyvstávají před námi se vší naléhavostí některé závažné otázky.
Od prosince 1989 vydávala Demokratická iniciativa Demokratické noviny.
Jde především o to, jak je možné, že Pavel Wonka byl po dlouhé měsíce vězněn pro své přesvědčení a pro vůli a snahu toto přesvědčení veřejně hlásat. Pavel Wonka zemřel ve vězení. A tak se druhá otázka týká poměrů v českoslo‑ venských věznicích a zacházení s vězni. Dále je třeba vyjasnit, zda a jak je možné, aby byl vězněn člověk tak nemocný, jako se stalo v tomto případě. S tím souvisí otázka, jak se v druhé polovině dvacátého století může stát, že člověk odsouzený pro své přesvědčení nejen nepožívá statutu politického vězně, ale ještě je zařazen do druhé nápravné skupiny. Poslední otázka se pak přirozeně týká bezprostředních okolností a příčin Wonkova úmrtí. Demokratická iniciativa důrazně upozorňuje na celospolečenský význam uvedených otázek i na to, že vyvstaly v době, kdy se k všeobecnému a rostoucímu úsilí o ozdravění poměrů v naší republice hlásí i vedoucí představitelé státních a stranických orgánů. Za tohoto stavu věcí je třeba chápat úmrtí Pavla Wonky (včetně reakcí naší společnosti na ně) rovněž jako závažný precedens. Žádáme proto naléhavě, aby československá federální vláda neprodleně ustavila mimořád‑ nou komisi k prošetření okolností úmrtí Pavla Wonky, a to zejména s ohledem na souvislosti, které jsme tu výše uvedli. Žádáme rovněž, aby členy této komise byli kromě odborníků v oboru práva, zdravotnictví a vězeňství i zástupci nezávislých politických aktivit a aby komise výsledky svého šetření zveřejnila.
– 12 –
Obecné zásady činnosti Demokratické iniciativy — 12. června 1988 Příloha dopisu sympatizujícím občanům a širší veřejnosti.
Demokratická iniciativa je neformální společenská aktivita, usilující o přestavbu české společnosti ve smyslu její široké demokratizace. Ve své činnosti vychází z posouzení naší současné politické situace. Hluboká a vleklá společenská krize, jejíž počátky spadají do začátku sedmdesátých let – tehdy byl s velkou bezohledností obnoven neostalinský represiv‑ ní systém řízení společnosti – přivodila během svého takřka dvacetiletého trvání politický, hospodářský, kulturní i mravní úpadek. V době velkých společenských proměn v sousedních zemích se tento systém stal zjevným anachro‑ nismem a volá po zásadních reformách. V současnosti je naším nejzávažnějším politickým problémem letargie, jež se během posledních dvaceti let rozšířila ve všech vrstvách naší společnosti, skepse, pasivita a nezájem lidí o věci veřejného zájmu. Lidé se odvrátili od společenské aktivity a stáhli se do soukromí. Přitom základním předpo‑ kladem k překonání současné společenské krize je zájem široké veřejnosti a její účast v tomto procesu. Úkolem dne tedy je dát společnosti naději a perspektivu a Demokra‑ tická iniciativa by chtěla přispět svým dílem při jeho plnění. Demokratická iniciativa není organizovaná společenská skupina, a tudíž nemá a ani nemusí mít pevně a jednoznačné formulovaný politický program. Jsou tu ovšem určité obec‑ né zásady, z nichž při své činnosti vychází:
1. Usiluje o lidovou politiku, navazující na demokratické tradice novodobé české spo‑ lečnosti, charakterizované jmény Palacký, Havlíček a Masaryk: součástí této tradice bylo vždy vědomí, že o osudu společnosti se rozhoduje především na všednodenní, „nízké“ úrovni jejího života, v každodenním společenském provozu, v činnosti a úsilí jejích řadových členů. 2. Usiluje o politiku, čerpající z odkazu tisícileté evropské duchovní tradice, tradice křesťanské: myšlenka lásky k bližnímu se v politické rovině transformuje v zásadu snášenlivosti a ohleduplnosti, ať už jde o vztahy jednotlivců a dílčích uskupení nebo o vztahy občana a státu. 3. Politika má přitom směřovat k integraci naší společnosti: jejím cílem není její nové rozdělení podlé nových kritérií, ale stvoření noveno konsensu, „společenské dohody“, umožňující, aby se lidé všech možných zaměření a různých dílčích zájmů sešli ke společné práci pro budoucnost naší země. 4. A konečně, má to být politika realisticky postavená na respektování současného mezinárodně politického rámce, v němž se odvíjí náš státní a národní život. Jejím smyslem by mělo být odformalizovat a prohloubit vztahy k našim sousedům a spojencům, dát jim věcný základ. Napříště by mělo jít v první řadě ne o obřadné styky mezi všemocnými aparáty, ale o široce založené mezilidské vztahy na všech
– 13 –
úrovních politického, hospodářského i kulturního života, opřené o plnou informo‑ vanost a vzájemné pochopení. V duchu těchto zásad vidí Demokratická iniciativa podstatu své činnosti v tom, že podává konkrétní návrhy na politické reformy, směřující k normalizaci situace v naší zemi. Tyto návrhy se dotýkaly a dotýkají problematiky zrovnoprávnění občanů, větší informovanosti ve veřejných věcech, institu‑ cionálních předpokladů pro aktivitu občanů v oblasti spolků a společenských organizací, péče o historické a přírodní prostředí, v němž se odehrává náš život, sociálních a hospodář‑ ských problémů, otázek reformy sociálního, hospodářského i trestního zákonodárství atd. Smyslem všech těchto návrhů, prohlášení a výzev je podnítit široký rozhovor o celospo‑ lečenských problémech. Jde o to oslovit a zainteresovat nejen jejich bezprostřední adresáty, ale i dosud pasivní občany, vést je k tomu, aby se ve svém společenském prostředí a podle svých možností angažovali ve veřejných věcech. Jde o to inspirovat vznik dalších společenských aktivit a hnutí s podobným zaměřením. Proměny současné mezinárodně politické situace s sebou přinesly naději na větší svobodu v naší zemi. Svoboda nám však nespadne jako dar z nebe: musíme si ji zasloužit, dopracovat se jí, udělat si ji. Jádro Demokratické iniciativy se vytvořilo koncem sedmdesátých a v první
polovině osmdesátých let v úzkém kroužku lidí, v němž se vedly debaty o demokratických tradicích moderní české společnosti a o po‑ litických realitách, vymezujících naši nynější národní existenci. Výsledkem debat byly tehdy diskusní večery a sborníky úvah, pořizované v několika málo exemplářích. Když v polovině osmdesátých let nastalo určité politické uvolně‑ ní, vypracovali někteří účastníci kroužku náčrt politického programu, jehož smyslem mělo být překonat vleklou krizi české společnosti a normalizovat společenskou situaci v naší zemi. Tak se vytvořily ideové předpoklady k tomu, aby Demokratická iniciativa mohla zahájit svou činnost.
– 14 –
Ke dvacátému výročí vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa — počátek srpna 1988 Počátkem srpna 1988 vydala DI prohlášení ke dvacátému výročí vstupu vojsk států Varšavské smlouvy do Československa. Prohlášení bylo zasláno redakci Rudého práva. (úryvek)
Před dvaceti lety, 21. 8. 1968 obsadily armády států Varšavské smlouvy Československo. Tento ozbrojený zásah ukončil cestu svobod‑ ného rozvoje české a slovenské společnosti, nastoupenou po lednu 1968. V Československu byl nastolen tuhý autoritativní režim. … je nutné usilovat o vytvoření takové situace, která umožní odsun všech sovětských vojsk z československého území. Stěží lze pochybovat o tom, že vyhlídky na takové kroky ze sovětské strany budou tím reálnější, čím rozhodněji je bude česká a slovenská společnost vyžadovat. Od nynějšího politické‑ ho vedení státu, které se dostalo k moci právě po srpnu 1968, to lže těžko očekávat. Je však na čase přiznat si, že nejde pouze o nedostatek vládnoucí vrstvy, nýbrž celého společenského organismu. Češi a Slováci kladli poměrně malý odpor proti nastolení autoritativního
režimu a přijali jeho pravidla, která především odstranila lidskou a národní svobodu z hierarchie společných hodnot a jakoukoli společenskou aktivitu označila za negativní; v těžké politické letargii pak čs. společnost setrvává až dosud. Dvacáté výročí by se nám všem mělo stát zejm. připomínkou toho, že je nezbytné spojit síly k společnému politickému úsilí k demokratizaci našeho života. Právě s ohledem na to je třeba k nastáva‑ jícímu výročí předložit některé požadavky mezinárodní i vnitropolitické povahy, týkající se problémů, jejichž řešení už zřejmě nesnese odkladu. Především jde o to, aby všechny státy, které se v srpnu 1968 zúčastnily vojenského tažení proti Československu, uznaly, že šlo o nepří‑ pustné zasahování do vnitřních záležitostí suverénního státu.
– 15 –
Analytický odbor II. správy SNB k založení Demokratického tiskového střediska.
– 16 –
– 17 –
– 18 –
– 19 –
Zpravodaj Demokratické iniciativy a jeho nástupce, Demokratické noviny.
– 20 –
– 21 –
II. správa SNB informuje o spolupráci DI s dalšími nezávislými iniciativami.
– 22 –
– 23 –
– 24 –
Z volební kampaně ČsDI v roce 1990
– 25 –
Akční program Demokratické iniciativy — 22. června 1989 I. II. III.
Přechodné demokratizační období – příprava nové ústavy Všeobecná aktivizace politické činnosti K odstraňování polovojenských a policejních prvků z civilního života
I. Přechodné demokratizační období – příprava nové ústavy S odvoláním na Závěrečný protokol KBSE z Vídně předložila Demokratická iniciativa veřejnosti tzv. „Helsinskou iniciativu k demokratizaci a k vytvo‑ ření právního československého státu“. Tento pro‑ gram předpokládá: 1. Okamžité vytvoření přechodného demokrati‑ začního období na základě doplňku k stávají‑ cí ústavě, který má zmocnit výkonné orgány, aby jednoznačně přijaly ustanovení Závěrečné‑ ho dokumentu z Vídně, řídily se jeho ustano‑ veními i duchem přijatých závěrů. Na základě zmíněného dodatku k ústavě má přechodné období zajistit elementární uplatnění hlavních občanských práv (na svobodu projevu, cesto‑ vání, sdružování, shromažďování, na svobodu svědomí, soukromí atd.); nadto má být nepro‑ dleně novelizován trestní zákon a příbuzné právní normy ve smyslu podstatného zmírnění represí, odstranění nebo zpřesnění zneužitel‑ ných paragrafů, umožnění rozsáhlé amnes‑ tie aj. 2. Uskutečnění demokratických voleb do ústavo‑ dárného shromáždění, jehož úkolem má být a) vypracovat během krátké doby návrh nové demokratické ústavy a předložit jej k lidové‑ mu hlasování; b) p ředložit rovněž k lidovému hlasování návrh zákona o svobodných volbách do FS ČSSR.
II. Všeobecná aktivizace politické činnosti Současná autoritativní vládní moc nevytvoří před‑ poklady pro přechodné demokratizační obdo‑ bí sama od sebe, jestliže se vůle širokých vrstev obyvatelstva, kterou nelze dát najevo obvyklým způsobem v oficiálním provozu, neprojeví všeo‑ becnou aktivizací politické činnosti. Proto se De‑ mokratická iniciativa obrací na občanské aktivity a na skupiny i jednotlivce v oficiálních strukturách s následujícími podněty: 1. Jde zejména o uspořádání a podporu petice vr‑ cholným orgánům států Varšavské smlouvy k výročí 21. srpna 1968. Má obsahovat a) návrh na odsouzení tehdejšího ozbrojeného zásahu vojsk států Varšavské smlouvy pro‑ ti ČSSR; b) návrh na rehabilitaci Pražského jara a jeho politických struktur; c) návrh na jednání o úplném odsunu sovět‑ ských vojsk z ČSSR, který by začal nejpozdě‑ ji koncem letošního roku. Uspořádání a odeslání petice by mělo být spo‑ jeno s pochodem – korzem svobody na 21. srp‑ na 1989. Pokud jde o organizování petice, předpokládáme spolupráci občanských aktivit i skupin a jednotlivců z oficiálních struktur. 2. Dále jde o uspořádání akce nezávislých ekolo‑ gických pracovních brigád k státnímu svátku dne 28. října (tj. ve dnech 21. a 22. října t. r.).
– 26 –
Výtěžek z těchto brigád má být věnován na založení fondu pro vybudování pomníku T. G. Masaryka v Praze. I v tomto případě spolé‑ háme na pomoc jak při zajišťování možností pro uspořádání ekologických brigád, tak při jejich organizování. 3. Posléze považujeme za důležitou přípravu ve‑ řejného shromáždění ke dni lidských práv 10. 12. 1989, které by mělo být věnováno pro‑ sazování lidských práv a občanských svobod v nové československé ústavě. 4. Jednou z důležitých podmínek demokratizač‑ ního období je zahájení celospolečenského dialogu na co možná největším množství spo‑ lečenských úrovní a struktur. Vzhledem k sna‑ ze vládních orgánů nepřipustit věcný rozhovor je třeba začít dialog také v nezávislých neoficiál‑ ních strukturách a jejich prostřednictvím se ob‑ racet k strukturám oficiálním.
1. V oblasti spotřebitelských práv a svobod. 2. V oblasti odborového hnutí.
Za nejaktuálnější témata celospolečenského dialogu považujeme: • zásady nové demokratické ústavy; • rok 1968 a ozbrojený zásah států Varšavské smlouvy; • uskutečnění ekonomické reformy (na zákla‑ dě zveřejnění rozborů a návrhů Prognostické‑ ho ústavu); • občanské svobody a lidská práva v dnešním Československu; • současná ekologická situace; • možnosti demilitarizace státu – polovojenské a policejní prvky v civilním životě ČSSR.
K bodu 2: Za mimořádně důležité považuje‑ me prosazení odborového pluralismu – zejmé‑ na vzhledem k tomu, že ROH nelze považovat za opravdové odbory. Jde hlavně a) o navázání kontaktů s politicky či sociálně se projevujícími občanskými skupinami, které jsou organizovány na profesním základě (studenti, kul‑ turní a vědečtí pracovníci apod.) b) o organizování společných akcí a o první kroky směrem k opravdovým odborovým organi‑ zacím c) o navazování kontaktů a práci mezi dělnictvem. Zaměření na odborový pluralismus nevyluču‑ je snahy o zmírnění polovojenských a policejních prvků v ROH, naopak – už vzhledem k významu této organizace v politické struktuře NF je před‑ pokládá. Akční program zasílá Demokratická iniciati‑ va nezávislým aktivitám se žádostí o připomínky a o případné společné akce. Je adresován rovněž veřejnosti; reakce a případné připomínky každého jednotlivce budou vítány.
III. K odstraňování polovojenských a policejních prvků z civilního života Rozpracování těchto a dalších témat není pouze věcí diskuse. Demokratická iniciativa se pokusí o praktickou činnost věnovanou prosazování po‑ zitivních rysů v posledním z uvedených témat. Od‑ straňování polovojenských a policejních prvků v civilním životě Československa se hodláme vě‑ novat zejména ve dvou oblastech:
K bodu 1: Jakýkoli pokus o ekonomickou refor‑ mu nemůže být úspěšný bez nahrazení polovojen‑ ského, v podstatě přídělového systému distribuce spotřebního zboží maloobchodním trhem v pra‑ vém slova smyslu. To předpokládá uskutečnění do‑ sud neexistujících spotřebitelských práv a svobod založených na fungujícím trhu a tržních vztazích s plnoprávným připuštěním soukromého vlastnic‑ tví. Vzhledem k pochopitelnému ožívání sociál‑ ně negativního hesla „čím hůř tím líp“ považujeme právě tuto oblast za velice důležitou. Demokratic‑ ká iniciativa dává podnět k vytváření spotřebitel‑ ských klubů, které by se věnovaly otázkám životní úrovně, životního prostředí, spotřebitelským prá‑ vům a svobodám, a staly by se jedním z prostředků pro obhájení práv občana spotřebitele.
– 27 –
Z programu Československé demokratické iniciativy — 4. října 1989
Československá demokratická iniciativa, poli‑ tické a společenské hnutí, vznikla v roce 1987. Svou činnost vyvíjí na základě československé ústavy. Mezinárodního paktu o lidských právech a Závěrečného dokumentu následné schůzky KBSE ve Vídni. Navazuje na demokratické tradice našich národů, zejména na tradice první republiky; tyto tradice chápe v souvislostech duchovního odkazu křesťanské Evropy. Vychází z rozboru nynější hluboké krize československé společnosti a navrhuje postupy, jež by měly přispět k jejímu řešení. Své cíle se snaží stanovit reálně a střízlivě: pro nejbližší budoucnost usiluje o postupný přechod od dnešního stroze nařizovacího systému k demokratickému státu, jenž by byl otevřený světu, uskutečňoval by základní lidská práva a zavedl svobodné tržní hospodářství. Současný politický, hospodářský a mravní úpadek má řadu příčin. V oblasti státnosti, vládnutí a státní správy nynější československý stát soustavně a usi‑ lovně odmítá vlastní svrchovanost; přidržuje se Brežněvovy doktríny a hájí oprávněnost vojenské intervence proti sobě samému. Své mezinárodní závazky nechápe jako závazky vůči vlastnímu obyvatelstvu. Vláda, parlament i nižší správní složky jsou jmenovány shora a dodatečně formálně potvrzovány. K vládnutí používá násilných, polovojenských postupů a prostředků („demokratický centralismus“, vedoucí úloha nomenklatury, kádrová agenda). Neúměrnou moc a privilegované postavení mají
v něm ozbrojené složky (policie, armáda, lidové milice). Přísný trestní zákoník umožňuje postih všech, kteří mu z nějakých důvodů nevyhovují. Soudní orgány jsou do značné míry závislé na nomenklatuře. Poměry ve věznicích jsou kruté a nelidské. V důsledku toho obyvatelstvo propadá beznaději a lhostejnosti, upadá morálka a uvnitř společnosti se šíří nenávistné nálady. V oblasti individuálních a skupinových práv a svobod je situace rovněž neutěšená: • nesvoboda projevu, shromažďování a sdružování brání občanské aktivitě a lidové kontrole věcí veřejných; • nesvoboda víry a náboženství nás vzdaluje našim dějinným tradicím a posiluje moc státu na úkor svědomí jednotlivce; • nesvoboda vědy, kultury a umění podvazuje tvůrčí síly národa; • nesvoboda vyučování a vzdělávání vede k tomu, že o přístupu ke vzdělání neroz‑ hoduje nadání jednotlivce, ale stupeň jeho přizpůsobivosti a různé vedlejší okolnosti; dále znemožňuje mladým lidem přístup k našemu národnímu dědictví; • nesvoboda komunikace se světem a omezování svobody cestování prohlubuje zaostávání naší vědy, hospodářství a kultury. V oblasti ekonomické vede direktivní řízení hospodářství a tuhé centrální plánování k tomu, že místo společnosti svobodných výrobců a spotřebitelů máme společnost nedostatku, kde všemocný monopolní dodavatel ovládá spotře‑
– 28 –
bitele a vnucuje mu svou vůli. V souvislosti s tím rok od roku klesá životní úroveň. Její pokles se výrazně projevuje zejména ve zhoršující se kvalitě zboží, především potravin, v rostoucím znečištění vody, vzduchu a vůbec životního prostředí. Úroveň obchodu a služeb je velmi špatná a úroveň zdravotnictví katastrofální. Proto upadá i národní zdraví. Cesta k překonání krize znamená především obnovu lidských práv a přechod od nařizovacího systému k demokracii. V jejím rámci je třeba posílit československou státnost tím, že se nejprve uvedou platné československé zákony do souladu s vysokými právními normami (ústava, mezinárodní pakty a závazky), a poté bude vypracována nová ústava, na jejímž základě se vytvoří nový, demokratický právní řád. Nová ústava by měla posílit demokratický charakter čs. federace a zajistit příslušná práva národnostním menšinám, zejména největší z nich, menšině maďarské. Základním předpo‑ kladem upevnění čs. státnosti ovšem je, že čs. správní i zákonodárné orgány odsoudí vojenský zásah pěti zemí Varšavské smlouvy proti ČSSR z roku 1968. Vzhledem k přetrvávajícímu mocenskému monopolu strany je třeba zaměřit úsilí na postupné a důsledné uplatňování práva obyvatelstva na zastoupení v zákonodárných sborech a národních výborech a posílit úlohu těchto orgánů ve společnosti. Je třeba odstranit represivní, násilné prostředky a postupy, které prostupují celý život společnosti. Musí být odstraněno kádrování a zrovnoprávněni všichni občané. Je třeba zrušit výlučné postavení ROH a zavést odborový pluralismus. Bezpečnostní složky se musí dostat pod účinnou občanskou kontrolu, musí být omezena jejich početnost a moc. Je třeba změnit a zlidštit trestní zákoník a poměry ve věznicích. Je třeba rovněž zlidštit podmínky vojenské základní služby, tuto službu zkrátit a zavést možnost služby náhradní.
Dále je nutno zvyšovat míru svobody ve všech oblastech důležitých pro posílení národního vědomí: odstranit státní dozor nad církvemi, umožnit církvím svobodně rozvíjet jejich život a budovat vlastní školství, zrovnoprávnit věřící a ateisty; respektovat nezávislost a svébytnost vědy, kultury a umění; omezit a postupně zrušit cenzuru, uvolnit zábrany pro svobodné shromažďování a sdružování; demokratizovat školský systém, zbavit výuku ideologických schémat a umožnit všem svobodný přístup ke vzdělání; uvolnit hranice mezi ČSSR a okolním světem. Součástí demokratizace musí být konečně rozsáhlé a účinné ekonomické reformy. Za účasti nezávislých i oficiálních odborníků je třeba vypracovat plán ekonomické obrody, jehož součástí bude přechod k tržnímu hospodářství, odstranění monopolu ve výrobě, obchodu a ve službách a uzákonění různých forem vlastnictví včetně vlastnictví soukromého. Současně je ovšem nezbytné účinnými sociálními programy mírnit případný dopad opatření v oblasti národního hospodářství na životní úroveň obyvatelstva, dlouhodobě a plánovitě pracovat k záchraně zničeného životního prostředí a podstatně zlepšit úroveň zdravotnictví, maloobchodu a služeb. Je nepochybné, že všechny tyto úkoly mohou být uskutečněny jen tehdy, postaví‑li se za ně silné lidové hnutí. Přihlásit se k němu a vytrvat u něho bude vyžadovat odvahu. Je zapotřebí, abychom všichni našli odvahu podepsat se, hovořit, zúčastnit se schůzek, od‑ vahu hlasovat a veřejně vyjadřovat svůj názor. Musíme se umět navzájem podpořit, pochopit jeden druhého, společně jednat. Nezávislé aktivity, které už dnes tvoří zárodek takového hnutí, musí dbát o to, aby lidové hnutí mělo jasné a uskutečnitelné cíle, vlastní zástupce, organizaci a ukázněnost. Československá demokratická iniciativa nabízí spolupráci při projednávání a organizování těchto
– 29 –
důležitých věcí. Vychází při tom z následujících návrhů, jež předkládá jako program občanské‑ ho soužití: Lidové hnutí by mělo nejprve prosadit zásadu, že československé zákony musí být vykládány jednoznačně podle vyšších právních norem (ústava, mezinárodní pakty a Závěrečný dokument z Vídně). Druhou důležitou zásadou je, že o životně důležitých otázkách, jakými jsou vypracování nové ústavy a hospodářské reformy, nemohou rozhodovat současné shora jmeno‑ vané zastupitelské orgány a že je nutno zvolit orgány nové, zejména ústavodárné shromáždění. Prosazení těchto reforem je nemožné bez dialogu a jednání s vládní mocí. Součástí tohoto rozhovoru by dále měl být rozhovor o následují‑ cích opatřeních: • o legalizaci nezávislého občanského hnutí; • o dočasných zákonech o svobodě projevu, shromažďování a sdružování, o svobodě pohybu a cestování; • o humanizaci trestního zákona; • o založení nezávislého deníku a o postupu nezávislých aktivit ke stávajícím sdělovacím prostředkům.
Lidové hnutí by také mělo prosadit mimořádný volební zákon pro volby do ústavodárného shromáždění. Ústavodárné shromáždění pak během svého volebního období navrhne demokratickou ústavu a demokratický volební zákon do Federál‑ ního shromáždění; schválí též složení přechodné vlády, jejíž úlohou bude uskutečňovat politické a hospodářské reformy, nezbytné pro přechod k demokratickému systému, provést opatření k záchraně životního prostředí, k zlepšení situace ve zdravotnictví a sociální situace obyvatelstva. Návrhy ústavy a volebního zákona budou předloženy k celonárodnímu referendu. Tím skončí činnost ústavodárného shromáždění, a jak doufáme, bude také v hlavních rysech a oblastech překonána současná hluboká krize československé společnosti. Jsme si vědomi toho, že program, který předkládáme, není líbivý: neslibuje, co vše budeme mít v daleké budoucnosti, je zaměřen jen na překonání stávající krize. Nemůže také být soupisem toho, co se samo o sobě stane; protože my, československá společnost, budeme mít jen to, co si sami vymyslíme, prosadíme a uděláme.
Demokratická iniciativa blahopřeje kardinálu Františku Tomáškovi k jeho devadesátým narozeninám.
– 30 –
Žádost o registraci hnutí jako politické strany — 11. listopadu 1989 Dopis předsednictva Československé demokratické iniciativy ministrovi vnitra ČSSR F. Kinclovi s oznámením, že se Československá demokratická iniciativa rozhodla požádat o registraci jako nezávislá politická strana. Vážený pane ministře, vzhledem k tomu, že hnutí Československá demokratická iniciativa si vytklo jako hlavní cíl práci k překonání současné hluboké krize československé společnosti a že pociťuje naléhavou potřebu vytvořit za současných kritických okolností pro takovou práci nezbytné podmínky, rozhodlo se předsednic‑ tvo ČsDI požádat státní orgány o registraci hnutí jako nezávislé politické strany. Jelikož však současná československá zákonná norma (zák. č. 68/51) nezná jinou existenci politických stran než v rámci Národní fronty a Národní fronta nezávislost, popřípadě opozičnost politické strany neumožňuje,
adresujeme žádost o registraci nezávislé politické strany přímo Vám, dále ministrům vnitra ČSR a SSR. Věříme, že vláda ČSSR bude vůči nové politické straně, hlásící se k helsinskému procesu, postupovat podle čl. 26 Principů Závěrečného vídeňského dokumentu, který jí vzhledem k osobám, institucím a organizacím podporujícím dokumenty KBSE stanoví povinnost „odstraňovat, kde existují, zákono‑ dárné a správní překážky, jež jsou neslučitelné s ustanovením KBSE.“ Při takové činnosti, která v Českoslo‑ vensku nebude jednoduchá, budeme rádi nápomocni.
Žádost předsednictva Československé demokratické iniciativy o registraci hnutí jako nezávislé politické strany, zaslaná ministerstvu vnitra ČSSR Připojeny jsou přílohy s programovými požadavky a ideově organizačními zásadami Československé demokratické iniciativy. Předsednictvo politického a společenského hnutí Československá demokratická iniciativa žádá tímto o registraci našeho hnutí jako nezávislé politické strany. Cílem nezávislé politické strany ČsDI je v rámci helsinského procesu a ve spolupráci s ostatními demokratickými silami v ČSSR přispět k překonání současné krize československé společnosti, k vytvoření pluralitního demokratického státu s rozvinutým tržním hospodářstvím, se zabezpečenými lidskými
právy a občanskými svobodami. Název strany zní: Československá demo‑ kratická iniciativa. Jejím sídlem je Praha, její působnost je ČSSR (tzn. ČSR a SSR). Členem strany se může stát každý československý občan, který dosáhl stáří šestnácti let. Bližší údaje o straně Československá demokratická iniciativa podává její program a ideově organizační zásady, obsažené v příloze. Současné československé zákonodárství (zák. č. 68/51) neumožňuje registraci
– 31 –
nezávislé politické strany. Odvoláváme se proto přímo na práva, která poskytuje českosloven‑ ským občanům Mezinárodní pakt o občanských a politických právech jako součást právního řádu ČSSR. Jde zejména o články: 18 – svoboda myšlení, víry a náboženství 19 – svoboda projevu 21 – právo na shromažďování a zvláště o články: 22 – právo na svobodné sdružování 25 – právo podílet se na vedení veřejných záležitostí Odvoláváme se dále na Závěrečný doku‑ ment vídeňské následné schůzky KBSE, jehož je československá vláda signatářem a který je pro ni závazný, zvláště na čl. 26 Principů.
Tento článek stanoví právo jednotlivých osob napomáhat ustanovení dokumentů KBSE – což je jedním z hlavních záměrů a cílů ČsDI – a „sdružovat se za tímto účelem s jinými.“ Státním orgánům pak vzhledem k osobám, institucím a organizacím podporujícím doku‑ menty KBSE stanoví povinnost „odstraňovat, kde existují, zákonodárné a správní překážky, jež jsou neslučitelné s ustanoveními KBSE.“ Do doby, než bude nová politická strana zaregistrována, bude Československá demokratická iniciativa působit neformálně, přičemž bude vznášet nárok na uskutečňo‑ vání všech funkcí, které příslušejí politické straně, vyjma povinného placení členských příspěvků.
Programové požadavky nezávislé politické strany Československá demokratická iniciativa (úryvek) Československá demokratická iniciativa se ustavila a zahájila činnost zejména proto, aby přispěla k řešení hluboké morální, politické a hospodářské krize, kterou v současné době prochází československá společnost a její stát. Tato krize vznikla a prohlubovala se v důsledku potlačení lidských práv, zrušení demokratického systému a přeměny tržního hospodářství v direktivní hospodářský systém s centrálním plánováním a státním monopo‑ lem. Její řešení spočívá v zajištění občanských svobod a lidských práv, v postupném nahrazení autoritativního systému systémem demokratickým a přechodem k svobodnému tržnímu hospodářství. Aby se tak stalo, je třeba překonat celospolečenskou krizi jak v oblasti morální a politické, tak v oblasti hospodářské. I. Morální krize vede k ztrátě životní orientace jednotlivce a k tragickému zeslabení národ‑ ního vědomí. Aktivizace obojího vyžaduje překonat společenské klima poznamenané
bezprávím a nesvobodou. Československá demokratická iniciativa požaduje okamžité přijetí dočasných zákonů, které až do doby, než vstoupí v platnost demokratická ústava, zajistí • svobodu náboženství, názoru a projevu • svobodu sdružování a shromažďování • svobodu pohybu a cestování Za týmž účelem ČsDI žádá přijetí zákonných a dalších opatření, která s okamžitou platností omezí početnost a moc ozbrojených složek, zejména policie, uskuteční zkrácení vojenské prezenční služby a zavedení náhradní civilní služby. Všechna předchozí opatření předpokládají amnestii pro všechny politické vězně a pro přečiny motivované politicky. II. Krize politická a ústavně právní vychází z umělého a radikálního omezení suverenity ČSSR. Pro její překonání je nejprve třeba, aby československé správní a zastupitelské orgány odmítly ozbrojený zásah armád pěti
– 32 –
států Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 a všechny jeho následky. Tento požadavek tedy zároveň obsahuje zásad‑ ní námitku proti oprávněnosti nynějších státních, správních a zastupitelských orgánů všech stupňů reprezentovat obyvatelstvo. Tyto orgány jsou složeny nikoli z volených zástupců lidu, nýbrž z úředníků dosazených z vůle nomenklatury. Československá demokratická iniciativa žádá, aby k 1. 2. 1990 byla zvláštním ústavním zákonem ukončena činnost FS ČSSR a aby k témuž datu byly provedeny demokratické volby do přechodného zastupitelského sboru, pověřeného: • vytvořením vlády občanského soužití; • vypracováním demokratické ústavy ČSSR; • přijetím zákona o svobodných volbách do zastupitelských orgánů všech stupňů. III. Progresivní krize postihuje všechny oblasti našeho života související s hospodářstvím – od jeho řízení až po výrobu, spotřebu a ži‑ votní úroveň. Zajištění nezbytných potřeb československé společnosti pro budoucnost předpokládá, aby vláda občanského soužití vypracovala odborné programy: 1. pro přechod k tržnímu hospodářství bez direktivního řízení, centrálního plánování
a státního monopolu na vlastnictví vý‑ robních prostředků s ústavně zajištěným soukromým a družstevním vlastnictvím a se zabezpečením svobodných hospodář‑ ských vztahů k zahraničí; 2. p ro záchranu nejohroženějších částí životního prostředí a přírody a pro celkové ozdravění životního prostředí; 3. p ro uskutečnění sociálních opatření, která budou čelit nepříznivým důsledkům strukturálních změn, přestavby cen a uvolnění hospodářského života; 4. p ro zajištění spotřebitelských a odboro‑ vých svobod včetně povzbuzení oblasti služeb; 5. p ro podstatné zlepšení národního zdraví a pro základní zkvalitnění českosloven‑ ského zdravotnictví. Československá demokratická iniciativa si je vědoma toho, že předložené programové požadavky nemůže prosadit sama. Hodlá za tím účelem spolupracovat s nezávislými politickými skupinami, s dalšími občanskými aktivitami, jakož i s jednotlivci a aktivitami v oficiálních institucích a strukturách a s těmito institucemi samými, pokud tyto aktivity a jednotlivci budou mít o takovou spolupráci zájem.
✤✤✤✤✤
– 33 –
Orientační výběr z knižních publikací a článků věnovaných Demokratické iniciativě Knižní publikace: •Č as demokratické iniciativy 1987–1990 (sborník dokumentů), Nadace Demokratické iniciativy pro kulturu a politiku, Praha 1993 •H ledání naděje 1978–1987, Výběr z ineditních sborníků, V nakladatelství Maxdorf vydala Nadace Demokratické iniciativy ve spolupráci s ÚSD AV ČR, 1993
• Emanuel Mandler, Naše postkomunistické otazníky, internetový zápisník B. Doležala Události, 2004 •B ohumil Doležal, Moje vzpomínka na listopad 1989, internetový zápisník Události 2003
•M ilan Otáhal, Opoziční proudy v české společnosti 1969–1989 ÚSD AV ČR 2011
•B ohumil Doležal, nebyla tu jen Charta, Mladá fronta Dnes 16. 11. 2004
•M ilan Otáhal, Opozice, moc, společnost, ÚSD AV ČR ve vydavatelství Maxdorf 1994
•B ohumil Doležal, Demokratická iniciativa a ODS, internetový zápisník Události 2009
• J iří Suk, Labyrintem revoluce, Prostor 2003
•B ohumil Doležal, Pár poznámek k Demokratické iniciativě, internetový zápisník Události 2010
• J iří Suk, Politika jako absurdní drama, Paseka 2013
•B ohumil Doležal, Ještě ke sporu o DI, čtenářský dopis, Právo 27. září 2010
•E manuel Mandler, Škodolibé úsměvy svobody z let 1955 až 1992, vl. nákladem 2005
•B ohumil Doležal, Charta 77 a myšlenka politické soutěže, Reflex 42/2010
Články:
• Bohumil Doležal, Demokratická iniciativa, Lidové noviny 20. 12. 2012
•E manuel Mandler, Otevřený dopis panu Jiřímu Pehe, internetový zápisník B. Doležala Události 2004 •E manuel Mandler, Poznámky k době českého disentu 1–2, internetový zápisník B. Doležala Události 2005 •E manuel Mandler, Demokratická iniciativa před rokem 1989, internetový zápisník B. Doležala Události 2003
• Emanuel Mandler, Nesplacený dluh Václava Havla, internetový zápisník B. Doležala Události 2005
•V áclav Havel o listopadu 1989, rozhovor s K. Hvížďalou, Mladá fronta Dnes 30. 10. 2004 •P etr Uhl, Demokratická iniciativa proti Chartě 77, Právo 20. září 2010
– 34 –
– 35 –
✤✤✤✤✤
Dl se hlásí k demokratickým tradicím moderní české společnosti (Palacký – Havlíček – Masaryk) s jejich důrazem na národně konstitutivní význam každodenní politické práce a nutnost vytvářet a obnovovat celistvou společnost; tyto tradice chápe jako součást duchovního odkazu křesťanské Evropy, z něhož zdůrazňuje zejména evropské pojetí lidských práv, společnou minulost a společné kulturní hodnoty, které umožňují spolupráci evropských národů, směřující k společné budoucnosti. Nezbytným předpokladem programového uvažování Demokratické iniciativy je realismus, předpokládající jako výchozí bod chápání podmínek, ve kterých se rozvíjí náš národní a státní život, a přirozeně také schopnost tyto podmínky přesahovat. (Oč usiluje demokratická iniciativa, květen 1989)
Z hlediska ideologických, světonázorových a filozofických východisek je pro všechny uvedené dokumenty Demokratické iniciativy charakteristické buržoazně demokratické a nacionálně osvícenské chápané pojetí demokracie, politického systému a principů jeho fungování. Fakticky jde o antisocialistickou koncepci. Ze světonázorového hlediska se jedná o koncepci spjatou s idealismem, konkrétně objektivním náboženským idealismem. Deklarovaná „láska k bližnímu“, založené mravní principy snášenlivosti a ohleduplnosti zde ve skutečnosti představují „fasádu“, za kterou je skryta nesnášenlivost k socialistickému zřízení.
(Materiál ze zasedání ideologické komise ÚV KSČ 17. 10. 1989)
✤✤✤✤✤
– 36 –