023-029_DUBSKA 28.11.2007 18:25 Stránka 23
Alice Dubská
Tschuggmallovi samohybci v ãesk˘ch zemích
KdyÏ jsem pfii pfiípravû materiálÛ k heslÛm pro Encyklopedii ãeského divadla procházela regionálními ãasopisy z druhé poloviny 19. století, narazila jsem v PlzeÀsk˘ch listech z 2. 9. 1877 na zajímav˘ inzerát, upozorÀující na podívanou, jeÏ se plzeÀsk˘m divákÛm nabízela v Mûstském divadle. Obdobn˘ inzerát jsem na‰la i v ãeskobudûjovickém Budivoji, kde vy‰el o t˘den pozdûji: “Tschuggmallovi samohybci Tschuggmallovy automaty v zahradním salonû U zelené ratolesti ukazují divy mechaniky ãili Ïivot strojÛ, figury, které se vnitfiním ustrojím pohybují bez vnûj‰ího vedení, a také pohyblivé dekorace, které svou velkolepostí s dekoracemi obyãejn˘ch divadel ani k porovnání nejsou. Stojí za podívanou.”1 Pfiedvádûní automatÛ, tj. mechanick˘ch figur s pfiedem naprogramovanou sekvencí pohybÛ, které po spu‰tûní jiÏ dále nejsou závislé na zásahu ãlovûka, nebylo v té dobû Ïádnou novinkou. Záliba v podobn˘ch v˘tvorech, animovan˘ch skryt˘m mechanismem, jenÏ vyuÏíval principÛ fyziky, zejména mechaniky a hydrauliky tak, aby jejich pohyb vûrnû napodoboval Ïivé tvory, sahá aÏ do starovûku, aÈ uÏ se jednalo o rÛzné kultovní so‰ky, zábavné kuriozity ãi hraãky. Staãí pfiipomenout Archyta Tarentského (400 pfi. n. l.) a jeho létající holubici ãi nejslavnûj‰ího mechanika starovûku, Heróna z Alexandrie (2. st. n. l.) a jeho skupinu figurín pfiedstavující “apoteózu Bakcha”, jíÏ dominovala socha boha vína, odûného do zlatem vy‰ívané tuniky, kter˘ rozléval z pohárÛ mléko a víno, zatímco kolem nûho na otáãivé plo‰inû tanãily v rytmu úderÛ na bubínky figury bakchantek.2 Velk˘ rozkvût nejrÛznûj‰ích automatÛ nastal zejména v barokní dobû. NarÛstající obdiv a fascinace neÏiv˘mi objekty, napodobující Ïivé bytosti, které se pohybovaly a pfiípadnû vyluzovaly zvuky, aniÏ by divák mohl vypozorovat zpÛsob, kter˘m byly ovládány, pobízel mnohé vynálezce ke konstruování orlojÛ, hracích automatÛ i androidÛ nejrÛznûj‰ích typÛ. Vykonávaly rÛzné úkony, nûkteré chodily, psaly, hrály na hudební nástroje, jiné dokonce i mluvily. V 18. století proslul sv˘mi vynálezy ze-
jména francouzsk˘ mechanik a matematik Jacques Vaucanson (1709 - 1782), jehoÏ Flétnista znamenal pfievrat v dûjinách hudebních automatÛ, neboÈ na rozdíl od hracích strojkÛ spojen˘ch s pohyblivou figurou sám pomocí prstÛ, rtÛ a jazyka hrál na flétnu dvanáct rÛzn˘ch melodii.3 Neménû úspû‰ní byli i Pierre Jaquet-Droz (1721 - 1790) a jeho syn Henri, jejichÏ zvlá‰tû proslul˘m v˘tvorem byla Hudebnice, která nejen dokonale pfiedvádûla hru na varhanov˘ nástroj, ale zároveÀ díky sloÏitému mechanismu vyvolávala zdání d˘chání, vlnûní Àader, pohybovala hlavou, sklánûla se k notám, otáãela se k divákÛm a uklánûla se jim, pfiitom klopila oãí, jakoby se stydûla, “takÏe iluze Ïivé bytosti obdafiené rozumem byla dokonalá”.4 Od 18. století putovaly Evropou desítky mechanikÛ, pfiedvádûjících tyto divy lidské vynalézavosti buì v samostatn˘ch produkcích, nebo jako souãást rÛzn˘ch fyzikálních a optick˘ch kabinetÛ ãi oblíbeného Theatrum mundi, dnes vût‰inou zafiazovan˘ch pod souhrnn˘ název mechanické divadlo.5 V ãesk˘ch zemích se roz‰ífiila jejich obliba zejména od poloviny 18. století a kulminovala v první polovinû 19. století,6 kdy si napfiíklad i PraÏané mohli v roce 1837 prohlédnout v kabinetu voskov˘ch figur Philippa Evory i Vaucansonova Flétnistu ãi v roce 1848 mohli obdivovat Hudebnici otce a syna Jaquet-Drozov˘ch, kterou na Starém Mûstû pfiedvádûla za vstupné 5 krejcarÛ dvojice amsterodamsk˘ch optikÛ Martin a Bourquin.7 Mezi konstruktéry automatÛ se zafiadil i praÏsk˘ hodináfi Petr Heinrich (jeho pÛvabné flétnové hodiny jsou dnes ve sbírkách hudebního oddûlení Národního muzea), kter˘ v roce 1817 sestrojil jízdního ·vali‰éra Ïivotní velikosti, jenÏ jezdil krokem i klusem a podle toho, na kterou ãást jeho tûla se tisklo, troubil tucet melodii. Ov‰em jeho mechanick˘ ·vali‰ér byl pouze pokusem, kter˘m se jeho konstruktér nedokázal dostateãnû uplatnit pfied ‰ir‰í vefiejnosti.8 Naproti tomu jedním z tehdy nejpopulárnûj‰ích pfiedstavitelÛ tohoto oboru, kter˘ prezentoval své v˘tvory pfied poãetn˘m publikem mnoha evropsk˘ch mûst, byl mechanik Tschuggmall. Dnes, 23
023-029_DUBSKA 28.11.2007 18:25 Stránka 24
sto tfiicet let od doby, kdy na jeho automaty lákaly inzeráty v zmínûn˘ch plzeÀsk˘ch a budûjovick˘ch novinách, má jiÏ jen nûkolik loutkáfisk˘ch historikÛ povûdomí o tom, kdo to byl onen Tschuggmall a co a jak pfiedvádûl se sv˘mi automaty ãili “samohybci”, jak je tenkrát v ãesk˘ch novinách naz˘vali. Ov‰em v polovinû 19. století byl v Evropû slavnou osobností. Povûst o nûm se ‰ífiila z mûsta do mûsta a jeho vystoupení byla v‰ude oãekávána jako událost. Tak napfiíklad jiÏ v roce 1833 oznamovaly vídeÀské noviny: “Christian Tschuggmall, na kterého VídeÀ stále pfiátelsk˘ vzpomíná, pfiedvádí nyní ve ·t˘rském Hradci své divadlo automatÛ a fantasmagorií, a u ‰t˘rského publika, u nûhoÏ se tû‰í velké oblibû, má stále naprost˘ úspûch. Co jeho taneãníci na provaze pfiedvádûjí, lze v tomto druhu umûní povaÏovat za mimofiádn˘ v˘kon. Jenom vdechnout du‰i tûmto mal˘m bytostem a byly by jako ãlovûk.”9 A neménû nad‰enû o nûm referovaly i dal‰í vídeÀské noviny, kdyÏ o rok pozdûji vystupoval v Benátkách: “Obratn˘ mechanik Tschuggmall z Tyrol, kter˘ zde pfied nûkolika lety pfiedvádûl s velk˘m úspûchem své automaty, ukazuje je nyní v Benátkách, v budovû Reduty, velkému zástupu zvûdavcÛ. Svou sbírku znaãnû roz‰ífiil a ve voze, kter˘ si pfied nedávnem novû pofiídil, pfiivezl vskutku podivuhodné vûci.”10 Christian Josef Tschuggmall (1785 - 1845) pocházel z tyrolského mûsteãka Wenns. Podle Wurzbachova Biografického lexikonu11 mûl tûÏké dûtství, do ‰koly chodil jen pár mûsícÛ a dlouhá léta nemohl najít to správné povolání, kter˘m by uÏivil sebe a svou rodinu. Byl truhláfiem, soustruÏníkem, vojákem, sedlákem i mydláfiem, snaÏil se podnikat, ale nedafiilo se mu. Obrat v jeho Ïivotních osudech nastal v roce 1820, kdy v Brixenu vystupoval se sv˘m divadlem mechanick˘ch figur tehdy velmi populární mechanik Matthias Tendler (1753 1825). Jeho specialitou byli mechaniãtí jezdci (Kunstreiter) a taneãníci na provaze (Seiltänzer), ktefií s neuvûfiitelnou lehkostí pfiedvádûli vzdu‰né akrobacie.12 Sv˘mi v˘tvory zaujal i Goetheho a také Heinricha von Kleista, kter˘ právû v té dobû psal svÛj proslul˘ traktát O loutkovém divadle.13 Brixensk˘ biskup Franz Karl hrabû Lodron, kterého Tendlerovo vystoupení velmi zaujalo, nabídl Tschuggmallovi, o nûmÏ vûdûl, Ïe pfiíleÏitostnû vyfiezává figurky do betlémÛ, finanãní podporu, pokud se pokusí sestrojit nûco podobného. A tak Tschuggmall, kter˘ nejenÏe nikdy dfiíve nestudoval fyziku ani mechaniku, ale dokonce byl aÏ do dospûlosti negramotn˘, se ve sv˘ch 35 letech 24
pustil do nového oboru. První figurou, kterou zhotovil a jeÏ ho pozdûji proslavila, byl Sklepník nalévající víno do sklenice. Následovaly dal‰í figury, zhotovené ze dfieva, kÛÏe a kovu. Byly to mj. Taneãník na provaze, Venkovan a Venkovanka z Tyrol, komick˘ Bajazzo ãi Klaun na oslu. Díky dÛmyslné mechanice (kliky, páky, ozubená koleãka, pfievody, pruÏiny, závaÏí, zaráÏky apod.), zabudované do trupu postav, pfiedvádûly jeho automaty speciální série pohybÛ, jeÏ doslova udivovaly pfiihlíÏející. Tak onen Sklepník drÏel v pravé ruce láhev, z níÏ nalil víno do sklenice v levé ruce, poté ji pozvedl aÏ ke rtÛm, zavfiel oãi, zaklonil hlavu, otevfiel ústa a publikum mohlo sledovat proud ãerveného vína tekoucího do úst. KdyÏ tekutina zatekla do nádrÏky ukryté v trupu, sklepník se zhoupnul v kolenou, narovnal hlavu, zavfiel ústa a jeho ruka se sklenicí se vrátila do pÛvodní polohy. Aby Tschuggmall mohl tyto automaty zkonstruovat, musel nejdfiíve získat dovednosti kováfie, zámeãníka, hodináfie i fiezbáfie. Po osmi létech usilovné práce dokonãil v roce 1828 svÛj “Mechanisches Kunsttheater”, sestávající s osmi figur (pozdûji ho doplnil na patnáct figur 90 - 100 cm vysok˘ch), a po velkém úspûchu u domácího publika se s ním vydal na cesty. Uplynuly sotva dva roky a jiÏ byl naz˘ván nov˘m Prométeem, kter˘ dokonalostí sv˘ch v˘tvorÛ pfiedãil své pfiedchÛdce. Referent vídeÀského ãasopisu Allgemeine Theaterzeitung napsal: “Na Tendlerovy figuríny si skoro kaÏd˘ je‰tû pamatuje, ale Tschuggmallovy automaty si zasluhuji vût‰í pozornosti a obdiv. Jeho malí herci, taneãníci na provaze a komedianti nejen dokonale pohybují v‰emi údy tûla, ale dovedou pohybovat i svaly na obliãeji, rty a oãima”.14 Také pfiispûvatel frankfurtského ãasopisu Didaskalia tvrdil v roce 1832, Ïe bûhem sv˘ch cest napfiíã Evropou nevidûl nic, co by vÛbec sneslo srovnání s tûmito dokonal˘mi v˘tvory, a na závûr konstatuje, Ïe je nûco pravdy na v‰eobecném mínûní, Ïe za ãasÛ honÛ na ãarodûjnice by Tschuggmalla a jeho automaty asi upálili.15 Z dobov˘ch ãasopisÛ, dochovan˘ch cedulí i rÛzn˘ch publikacích o historii loutkáfiství jednotliv˘ch evropsk˘ch zemí lze sestavit pfiibliÏn˘ itineráfi Tschuggmallova evropského putování. Koncem roku 1829 vystupoval v Mnichovû, zaãátkem následujícího roku ve Vídni a pak zamífiil do âech. V fiíjnu 1830 si podal v Praze Ïádost o licenci pfiímo k nejvy‰‰ímu purkrabímu, hrabûti Chotkovi, a pak ‰est nedûl sklízel velk˘ úspûch jak sv˘mi samohybci, tak velmi pûkn˘mi dekoracemi.16 Z Prahy odcestoval do Liberce a odtud do blízké Îitavy.17 Patrnû nûkdy v této dobû vystupoval i v DráÏìanech
023-029_DUBSKA 28.11.2007 18:25 Stránka 25
a Berlínû. V roce 1832 pfiedvádûl svÛj Mechanisches Kunsttheater ve Frankfurtu nad Mohanem,18 v následujícím roce nav‰tívil jiÏ zmínûn˘ ·t˘rsk˘ Hradec a LublaÀ, v roce 1834 Benátky. Zaãátkem roku 1835 cestoval Saskem a v bfieznu 1835 bavil sv˘m umûním lázeÀské hosty v Teplicích.19 Od konce bfiezna do zaãátku ãervna 1835 vystupoval opût v Praze, kde v Konviktském sále pfiedvádûl divákÛm i dvû nové figury.20 Polsk˘ historik Marek Waszkiel zaznamenává jeho pobyt ve Var‰avû od bfiezna do ãervence 1836. Z jeho v˘zkumu se také dovídáme, Ïe Tschuggmallovi, kter˘ tehdy roz‰ifioval scénu svého divadla, namaloval nûkteré dekorace znám˘ jevi‰tní v˘tvarník Antonio Sacchetti (1790 - 1870), pÛsobící v tom ãase ve Var‰avû.21 Z Var‰avy se Tschuggmall vydal, jak sám udával, pfies Lublin, Jeglavu, Vilnius a Rigu do Petrohradu. Byla to známá trasa, po niÏ v 18. a 19. století cestovala fiada evropsk˘ch divadelníkÛ nejrÛznûj‰ího typu. V Petrohradû ho ãekala velká sláva. Své “samodvigi” zde pfiedvádûl od prosince 1836 do dubna 1837, nejdfiíve na rohu Nûvského prospektu, pozdûji v balagánu na Admirátelském námûstí.22 Vystupoval i pfied ãleny carské rodiny a podle povûsti ho car Nikolaj I. odmûnil briliantov˘m prstenem. Pak pokraãoval do Moskvy a pfies NiÏnij Novgorod, KazaÀ, Lvov, âernovice na Bukovinû, Krakov a Eger dorazil v roce 1839 do Pe‰ti a Budína.23 V následujícím roce Tschuggmall pfiedvádûl své produkce bûhem masopustu ve Vídni.24 Pak uÏ to mûl jen kousek znovu do ãesk˘ch zemí: koncem kvûtna 1840 uspofiádal ãtyfii pfiedstavení DivÛ mechaniky aneb Îivot skrze ma‰iny, jak se jeho produkce jmenovala, v mûstském divadle ve Znojmû.25 V ãervnu 1840 vystupoval na scénû brnûnského divadla, ov‰em podle dopisovatele Brüner Zeitung to nebyla jeho první náv‰tûva v tomto mûstû.26 Historik Jan Vondráãek ve sv˘ch Dûjinách ãeského divadla soudil, Ïe bylo v˘razem pokleslého vkusu, kdyÏ fieditelství divadla pronajalo svou scénu atrakcím podobného druhu27, nicménû brnûnské obecenstvo sm˘‰lelo jinak. Jak konstatoval referent Moravie: “hbit˘ moufienín, graciózní dáma, roztomil˘ Tyrolák, zábavn˘ kolotoã, pfiekvapující metamorfózy a mûnící se scenerie i hudba zaplnily zdej‰í divadlo”28 a to celkem ‰estkrát. V fiíjnu 1840 se Tschuggmall objevil opût v Liberci.29 Pak jiÏ potfietí okouzloval praÏské diváky, tentokrát ve Stavovském divadle, a mÛÏeme se dom˘‰let, Ïe vystupoval i v dal‰ích ãesk˘ch mûstech, které míjel na své cestû.30 V dal‰ích letech patrnû znovu hostoval v rakousk˘ch a v nûmeck˘ch mûstech - z roku 1842 se
zachovala cedule, dokládající jeho pobyt v Augsburgu, z níÏ se také dovídáme, Ïe v té dobû byl jiÏ ãlenem prestiÏní vídeÀské Spoleãnosti pro umûní a vûdu.31 Do Prahy se vrátil je‰tû poãtvrté, a to jiÏ naposled, v roce 1844, kdy získal povolení k vystoupení v Praze a ve velk˘ch ãesk˘ch mûstech na tfii mûsíce.32 Následujícího roku zemfiel a s divadlem poté jezdili jeho dûdici. Z pravidelného hostování v Praze a dal‰ích ãesk˘ch mûstech je zfiejmé, Ïe u zdej‰ího publika mûl úspûch, i kdyÏ o pestrou nabídku rÛzn˘ch atrakcí a mezi nimi i o podobné podívané, v nichÏ se uplatÀovaly automaty, nebyla v té dobû opravdu nouze. Jak na sv˘ch evropsk˘ch cestách, tak i v Praze se Tschuggmall ãasto míjel napfi. s Italem Gaetanem Peccim z Milana, kter˘ zafiadil mechanické jezdce a provazolezce do svého Theatrum mundi, nebo se sourozenci Pratteov˘mi, ktefií pfiedvádûli mechanické figury lidské velikosti na svém Großes Kunstfiguren und Metamorphosentheater na závûr sv˘ch inscenací loutkov˘ch her.33 Jeho velk˘m konkurentem v popularitû byl zejména Ludwig Leopold Döbler (1801 - 1864) z Vídnû, kter˘ zaãal vefiejnû vystupovat nejdfiív jako jevi‰tní mág, pfiedvádûjící ve Faustovû kost˘mu kouzelnické triky.34 Av‰ak v jeho praÏsk˘ch pfiedstaveních v roce 1844 v Novém divadle v RÛÏové ulici a v roce 1848 na scénû Stavovského divadla jiÏ dominovaly optické demonstrace rÛzn˘ch astronomick˘ch jevÛ (napfi. Otáãení zemû okolo slunce a okolo vlastní osy, z ãehoÏ rozliãné ãástky roku a délky dnÛ povstávají; Luna ãili mûsíc, jak jest skrz dalekohled vidûti) a tzv.”mlhavé obrazy” rÛzn˘ch mûst a pfiírodních zajímavostí.35 Ov‰em ani profesor Döbler nedokázal odolat v‰eobecné zálibû v automatech a do sv˘ch produkcí zafiadil i automaty, mj. mechanického stfielce. To, co konkrétnû Tschuggmall pfiedvádûl sv˘m divákÛm, názornû demonstruje cedule z jeho vystoupení v Konviktském sále v roce 1844.36 Pfiedstavení bylo rozdûleno do ãtyfi ãástí. První ãást zahrnovala akrobaticko-pantomimické v˘stupy: Moufienín jako nepfiekonateln˘ taneãník na volnû zavû‰eném lanû; VídeÀsk˘ sklepník, pantomima s Bajazzem; Bajazzo a tyrolská sklepnice; Bajazzo tanãící na provaze. V druhé ãásti vystupovaly: Oblíben˘ taneãník a taneãnice na provaze. Ve tfietí ãásti diváci mohli zhlédnout akrobacie dvojic jezdcÛ na koni a bûÏícího Bajazzu, pronásledovaného jezdkyní na voze. Ve ãtvrté ãásti pfiedvádûl mal˘ Tyrolák akrobacii na provaze a Bajazzo na Ïebfiíku. Pfiedstavení zakonãovala tzv. fantasmagorie: zde diváci vidûli svûtelné obrazy (mj. Vald‰tejna, Friedricha Velkého, hrá25
023-029_DUBSKA 28.11.2007 18:25 Stránka 26
ãe na kytaru, lazebníka, Angliãanku, která spadne z konû, pohyblivé hlavy, karikatury) a také pfiedmûty, které se na scénû v mÏiku promûÀovaly v nûco jiného, napfi. kvût, jenÏ se zmûnil na plod. (Nutno ov‰em poznamenat, Ïe podobné trikové v˘stupy s ploch˘mi loutkami bûÏnû pfiedvádûli pod pojmenováním metamorfózy i ãe‰tí loutkáfii: pfieklopením spodní ãásti ploché loutky a následn˘m pfiekrytím její horní ãásti dosáhli její úplnou promûnu.) Tento such˘ v˘ãet v˘stupÛ jen zbûÏnû naznaãuje charakter Tschuggmallov˘ch produkcí. Názornûj‰í je napfiíklad rytina na ceduli z Augsburku, kde lze vidût, jak se jednotlivé postavy, pfiedvádûjící naprogramovanou sérii pohybÛ, jiÏ seskupením na scénû dostávají do urãit˘ch vztahÛ. V Lumíru z roku 1852 je situace zobrazená na augsburské ceduli popisována následovnû: “âlovûk se nemÛÏe Ïasnouti zdrÏeti, kdyÏ vidí, jak tyto mrtvé figury najednou jako kouzlem obÏivnou a rozliãné kousky své provozují. Tu k. p. ten sklepník, jak pilnû z lahve si nalívá a s velk˘m zalíbením popíjí; bajazzo by také rád vínka jeho okusil, Ïe v‰ak sklepník tomu rozumût nechce, pfiitoãí se bajazzo ke sklepnici a od ní sklenici vína si vylichotí.”37. Z toho je zfiejmé, Ïe Tschuggmall komponoval v˘stupy tak, aby v˘sledkem byly krátké pantomimické etudy, mnohdy s komick˘m efektem. Program jednotliv˘ch pfiedstavení se za dobu pÛsobení Tschuggmalla i jeho dûdicÛ mûnil jen málo, pfiedev‰ím pfiidáním nov˘ch v˘stupÛ (napfi. v Praze v roce 1844 pfiedvádûl také novû zkonstruované mechanické labutû, které plavaly na vlnící se vodní hladinû uprostfied dekorací krásné zimní krajiny ozáfiené mûsíãním svûtlem a udivovaly pfiirozeností a ladností sv˘ch pohybÛ), takÏe obraz jeho produkcí lze poskládat i z dal‰ích svûdectví z rÛzn˘ch míst a období. Podle Var‰avského kur˘ra Tschuggmallovy automaty nejen udivovaly nuancovan˘mi pohyby a akrobatick˘mi v˘kony, ale tyto pohyby provádûly v rytmu doprovodní hudby a v˘razn˘mi gesty reagovaly na otázky svého mistra.38 RovnûÏ Antonín Novotn˘ podle dobov˘ch zpráv dokládá, Ïe Tschuggmall “promlouval ke sv˘m so‰kám a ony, vyvolávajíce dojem liliputánÛ z masa a kostí, mu posunky dávaly pfiiléhavé odpovûdi”.39 O tom, Ïe sám vystupoval na scénû a snaÏil se b˘t v kontaktu s jednotliv˘mi postavami, svûdãí i zajímavá vzpomínka jednoho z divákÛ Tschuggmallova petrohradského vystoupení: “Mezi nimi (automaty, pozn. ad) byl napfiíklad mal˘ Turek s dlouhou d˘mkou, z které koufiil jako ãlovûk. Jeho mistr ho vzal do ruky, postavil na stÛl a po obou stranách postavil dvû svíãky, ale nezbedn˘ Turek bez velké námahy obû sfouknul a pfiinutil svého pána svíãky znova rozsvítit. 26
Umûlec se zatváfiil rozhofiãenû a hrozil loutce, Ïe jí nedovolí koufiit. Tehdy zaãala k˘vat hlaviãkou, jakoby prosila o odpu‰tûní. Diváci se samozfiejmû smáli, ale jí se to nelíbilo, dávala srdnatû najevo svou nespokojenost. Nakonec se loutka podrobila a poslu‰nû vykonávala mistrovy pfiíkazy. [...] Poté jí usmífien˘ mechanik nacpal d˘mku tabákem a zapálil ji, za co se mu ona s grácii klanûla a odpovídala na jeho otázky vhodn˘mi posunky hlavou.”40 Zajímavé jsou poukazy na doprovodní hudbu, i kdyÏ v tomto ohledu jsou v dobov˘ch zprávách jen neurãité zmínky. Je v‰ak zfiejmé, Ïe velkou pozornost vûnoval dekoracím. Jeho spolupráce s Antoniem Sacchettim nebyla náhodná. Sacchetti mûl nejen velkou zku‰enost z divadel fiady evropsk˘ch mûst (mj. Brna, Prahy, Var‰avy, Vídnû i DráÏìan), ale i sám se pokusil jiÏ v prÛbûhu dvacát˘ch let pfiedvádût v Praze panorámy na zpÛsob Theatra mundi (dokonce pouÏíval i pÛlkruhov˘ horizont), a mûl tudíÏ v‰echny pfiedpoklady vyhovût specifick˘m poÏadavkÛm Tschuggmallova divadla. Dal‰ím v˘tvarníkem, s nimÏ Tschuggmall spolupracoval, se stal malífi dekorací Georg Giuliani. Tschuggmall se s ním poznal za svého hostování v Rize a uãinil ho nejdfiíve sv˘m pomocníkem a pozdûji, jiÏ jako manÏela své dcery Elisabeth, i spoleãníkem. V popisech Tschuggmallov˘ch produkcí se jako leitmotiv opakuje pfiipomínka na okouzlení dokonalostí iluzí, kterou pfiesné pohyby figurín vyvolávaly.”Pantomimy a komické scénky,” referoval Prager Zeitung,”které automaty pfiedvádûjí, jsou pozoruhodné, také produkce na provaze jsou úÏasné. KdyÏ vidíte malého graciózního Tyroláka vymr‰tit se na provaz nebo Bajazza lézt nahoru a dole po Ïebfiíku, ãlovûk má poku‰ení vûfiit, Ïe má pfied sebou Ïivé bytosti a pouze klapot mechanismu mu pfiipomíná, Ïe jsou to neÏivé postavy.”41 Pfiirozenû se vnucuje otázka, jak se Tschuggmallovi dafiilo vyvolávat tuto iluzi. V tomto smûru je potfieba si pov‰imnout nejen konstrukce jeho automatÛ, ale zejména zpÛsobu jejich prezentace. V‰eobecnû panoval názor, Ïe je tajemstvím, jak mechanismus automatÛ funguje, dokonce i Antonín Novotn˘, kdyÏ v roce 1944 publikoval svou knihu Staropraωtí komedianti, soudil, Ïe to zÛstalo nevysvûtlitelnou hádankou.42 Od roku 1955 jsou Tschuggmallovy automaty vystaveny v Loutkáfiském muzeu v Mnichovû, takÏe není problém prostudovat sloÏité vnitfiní uspofiádání jejich pohybového aparátu. Jeho podstatná ãást byla zabudovaná do trupu figury, nûkteré dráty, fiemínky, spoje apod. vedly i kolem konãetin, krku a hlavy, ale v‰e bylo dÛkladnû zamaskováno kost˘mem a parukou. Urãité typy, napfi. sklepník, kÛÀ s jezd-
023-029_DUBSKA 28.11.2007 18:25 Stránka 27
cem nebo dvojice TyrolákÛ, jejichÏ pohyby byly zvlá‰tû sloÏité, mûly je‰tû dodateãn˘ spodní mechanismus, kter˘ byl pfiipojen k vnitfinímu mechanismu del‰í trubicí, takÏe z hledi‰tû nebyl vidût. Pro Tschuggmalla bylo pfiedev‰ím dÛleÏité, aby udrÏoval zvûdavost divákÛ v napûtí a je‰tû ji napínal nûkter˘mi promy‰len˘mi triky. Nûkdy sám pfiinesl figuru na scénu, napfi. onoho Turka s d˘mkou, pfiiãemÏ demonstrativnû dával najevo, Ïe se jedná o pfiedmût, neÏivou figuru. KdyÏ ji poloÏil na stÛl, figura zapadla do pfiedem pfiipraveného kanálu, pfiipojila se ke spodní ãásti mechanismu a byla tak pfiipravena k provedení pohybové akce, vãetnû speciálních úkonÛ, napfi. vypou‰tûní koufie z d˘mky. Náhlé oÏivení pÛvodnû bezvládného objektu udûlalo na diváky siln˘ dojem. I nûkteré dal‰í figury, které se pohybovaly volnû v prostoru (na lanû, na hrazdû ãi na tyãích), byly spojeny s dal‰ím mechanismem prostfiednictvím rÛzn˘ch táhel napfi. v dutinû hrazdy a mohly tak pfiedvádût obdivuhodné skoky, pfiemety a salta mortale, aniÏ by se princip jejich animace prozradil. Obecenstvo prostû vidûlo na scénû pouze figuru, jejíÏ mechanismus byl zakryt kost˘mem a pfiípadné pomocné mechanismy ukr˘val buì paraván nebo nûjaká ãást dekorace ãi rekvizity. Velmi dÛleÏité bylo také pfiesné naãasování celé akce od prvního spou‰tûcího impulsu, od nûhoÏ se odvíjel dal‰í prÛbûh a musel pfiesnû navazovat na soubûÏné akce dal‰ích figur. âasování vyuÏíval Tschuggmall také k dosaÏení komického efektu, napfi. ve v˘stupu akrobata, pfiedvádûjícího odváÏné pfiemety na lanû se znaãnou váhavostí, pfiiãemÏ se pokaÏdé zachytil lana teprve v posledním okamÏiku pfied pádem a to ãasto pouze jednou rukou nebo nohou ohnutou v kolenû. Díky správnému vyváÏení tûÏi‰tû figury vyvolával pohyb celého tûla, zejména konãetin, které pfii jednotliv˘ch akrobatick˘ch v˘konech, jako byly pfieskoky ãi pfiemety, plynnû následovaly pohyb tûÏi‰tû, dojem pfiirozenosti a estetické pÛsobivosti. Tschuggmall v‰e podfiídil tomu, aby plnû zaujal diváky a pÛsobil na jejich zvídavost, pfiedstavivost a také hravost. Pfii tom je dÛleÏité, Ïe diváci vnímali v˘kony automatÛ na pozadí dvou skuteãností: reality lidského tûla a marionetového divadla. Spí‰e s úsmûvn˘m pobavením je srovnávali se Ïiv˘mi bytostmi. Tady je zfiejmé, Ïe sotva kdo s divákÛ plnû podlehl iluzi Ïiv˘ch tvorÛ, kterou navíc Tschuggmall je‰tû ru‰il nebo snad i zámûrnû zcizoval sv˘mi pfiíchody a svou pfiítomností na scénû. VÏdyÈ v˘stupy automatÛ by v pfiípadû, Ïe by se publikum dalo oklamat a tudíÏ nic nesrovnávalo, ztratily nejen v‰echen pÛvab, ale i smysl. Diváky patrnû více udivovalo srov-
návání s marionetami, s druhem loutek, s nimiÏ se, zejména ve stfiední Evropû, setkávali v loutkov˘ch divadlech nejãastûji. Tu komparaci podporovala jak neÏivá, pfiedmûtná podstata automatÛ i marionet a jejich pfiibliÏnû stejná velikost, tak i kukátkov˘ prostor jevi‰tû s dekoracemi, ve kterém oba artefakty vystupovaly. Diváci si uvûdomovali, o kolik rozmanitûj‰í a do jisté míry i pfiirozenûj‰í je pohybová ‰kála automatÛ oproti topornému a v˘raznû stylizovanému pohybu tûÏk˘ch dfieven˘ch marionet. Pfiitom samozfiejmû zkoumali, kde jsou ty ovládací dráty a provázky, kter˘mi fiídí loutkáfi pohyb loutek, a protoÏe Ïádné nevidûli, zvûdavû se pídili po zdroji hybné síly. V obou pfiípadech jejich emocionální záÏitek vyplynul pfiedev‰ím z obdivu k lidské vynalézavosti, která, jak si uvûdomovali, jakoby neznala pfiekáÏek. KdyÏ ov‰em uvaÏujeme o animaci závûsné loutky-marionety v porovnání s mechanick˘m pohybem automatÛ, je nutné si uvûdomit, Ïe u obou jde o jiné pohybové moÏnosti, o jin˘ zámûr a v˘sledek. “NekaÏte mi, abych vykreslil vám divné a nadmíru smû‰né h˘bání, kroucení a otáãení na provázcích povû‰en˘ch panákÛ, jejich zdvíhaní rukou a vleãení nohou,” psal s nádechem ironie o marionetách ãesk˘ch loutkáfiÛ Karel Roth v roce 1851.43 Marionety, zavû‰ené na jednoduchém vahadle, dokázaly, vzhledem ke zpÛsobu ovládání, jen stûÏí pfiedvádût tak detailnû propracované pohyby, jak to v nûkter˘ch pfiípadech zvládaly automaty. Nicménû navzdory své nedokonalosti byl pohybov˘ projev marionet natolik flexibilní, Ïe jim plnû dovoloval rozehrát pfiíbûh, a proto ho publikum v rámci divadelní konvence akceptovalo. Na druhé stranû i sebedokonalej‰í pohybová sekvence automatÛ musela b˘t pfiedem naprogramována, a pokud se tento program nepfiedûlal, automaty pfiedvádûly beze zmûny znovu a znovu stejnou akci, to znamená, Ïe zcela postrádaly moÏnosti volného a také ãasovû neomezeného pohybu po scénû, chybûla jim spontaneita, nedokázaly improvizovat a reagovat na okamÏitou situaci, kterou bez problému zvládala marioneta ãi jin˘ druh loutky, bezprostfiednû animované ãlovûkem. Aby efekt srovnávání s loutkov˘m divadlem vyznûl ve prospûch automatÛ, Tschuggmall se nespokojoval pouze s pfiedvádûním jednotliv˘ch figur jako solitérÛ, ale snaÏil se, jak uÏ bylo v˘‰e uvedeno, vytváfiet na scénû mezi postavami urãité vztahy a alespoÀ základní dûjové situace a rámcovat jejich v˘stupy pomocí dekorací do urãit˘ch konkrétních prostfiedí. V˘sledn˘m jevem byla jistá interakce tûchto dvou dobov˘ch fenoménÛ. Na jedné stranû se mecha27
023-029_DUBSKA 28.11.2007 18:25 Stránka 28
nické divadlo ãásteãnû pfiibliÏovalo marionetovému divadlu, nejvíce ve scénografii, na druhé stranû mnozí loutkáfi‰tí principálové pfiebírali nûkteré technické principy automatÛ, aby tím roz‰ífiili moÏnosti sv˘ch produkcí. V podstatû si v‰ak oba druhy zachovávaly svou jedineãnost a dokládají tehdej‰í rozmanitost produkcí s animovan˘mi objekty, na kterou se dnes, pfii zamûfiení hlavnû na marionetové divadlo, ponûkud zapomíná. Po Tschuggmallovû smrti v roce 1845 pfievzala podnik jeho dcera spoleãnû se sv˘m manÏelem. Do ãesk˘ch zemí zavítali s Tschuggmallov˘m divadlem nûkolikrát: doloÏeny jsou jejich pobyty v Praze v letech 1848, 1849, 1852. Nejstar‰í TschuggmallÛv syn Josef (1820 - 1866) si zaãátkem padesát˘ch let pofiídil vlastní scénu, s kterou do své pfiedãasné smrti vystupoval zejména v rakousk˘ch a nûmeck˘ch mûstech.44 PÛvodní Tschuggmallovo divadlo pfievzali v sedmdesát˘ch letech jeho vnuci, vystupující pod jménem bratfii Tschuggmallové. âe‰tí diváci vidûli Tschuggmallovy slavné v˘tvory patrnû naposledy v roce 1877 v jiÏních a západních âechách. V této dobû, v druhé polovinû 19. století, se dÛsledkem prudkého kulturního i technického v˘voje zaãal projevovat pokles zájmu vefiejnosti o mnohé dfiíve oblíbené podívané, jejichÏ kofieny sahaly do baroka a jeho divadla zázrakÛ, a mezi nimi i o pfiedvádûní automatÛ. Kdysi dávno je obdivovali králové a vzne‰ení mecená‰i, poté pfiiná‰ely vzru‰ení a pobavení ‰irok˘m vrstvám mûstského obecenstva. Teì se spoleãnost mûnila, vyspûla, obzory poznání se znatelnû roz‰ífiily a lidé, ktefií jiÏ mûli jiné poÏadavky na divadlo, je zaãali vnímat jako naivní, pokleslou zábavu. V dobû nástupu elektfiiny a jejích netu‰en˘ch moÏností vystfiídal dfiívûj‰í obdiv a okouzlení aurou tajemnosti nezájem, vÏdyÈ nûkteré principy fungování automatÛ jiÏ bûÏnû vyuÏívaly i dûtské hraãky. Nutnost inovace a alespoÀ ãásteãné promûny stylu se postupnû ukázala i v Tschuggmallovû divadle. Z inzerce v PlzeÀsk˘ch listech se dovídáme, Ïe vedle samohybcÛ vidûli diváci v Mûstském divadle i velkolepou panorámu “s mûnícími se dekoracemi, pfiedstavujícími severotyrolskou dráhu a dráhu pfies horu Brenner”.45 JenomÏe to samozfiejmû nebylo nic nového. Panorámy byly pfiedev‰ím v dfiívûj‰ím období populární atrakcí Theatra mundi, nabízející divákÛm na malovan˘ch prospektech pohledy na rÛzná mûsta, krajiny, fieky, pfiístavy, architekto-
28
nické zajímavosti nebo pfiírodní pozoruhodností. Pfied tûmito prospekty se mechanicky pohybovaly stafáÏe figur lidí, zvífiat, povozÛ nebo lodí a v‰e doplÀovaly v˘razné svûtelné a zvukové efekty. Byl to pravdûpodobnû Georg Guliano, kter˘ si uvûdomoval, Ïe nemá talent svého tchána, aby zkonstruoval nûco úplnû nového, a tûmi produkcemi se inspiroval, aby tak vyuÏil své malífiské schopnosti. Pfiedstavil divákÛm typickou tyrolskou krajinu, v jejíÏ popfiedí ujíÏdûl model vlaku, pfiiãemÏ na zadním prospektu, na pásu plátna taÏeného pfies dva válce, se odvíjely pohledy na horskou scenérii s vûrnû vyobrazen˘mi ledovci, horsk˘mi prÛsmyky i se v‰emi tunely i mosty, kter˘mi vlak projíÏdûl, vãetnû poblíÏe tratû stojících domkÛ, jejichÏ okna se v stmívající krajinû postupnû rozsvûcovala a zase zhasínala.46 I kdyÏ tyto dekorace, jak anoncovaly ãeskobudûjovické noviny, “nebyly svou velkolepostí s dekoracemi obyãejn˘ch divadel ani k porovnání”,47 zdá se, Ïe ani tato inovace nepfiinesla oãekávan˘ v˘sledek. V polovinû osmdesát˘ch let bratfii Tschuggmallové na dal‰í provozování divadla rezignovali. Marionety tu tehdej‰í krizi pfieÏily, zcela jistû právû pro tûsné propojení loutky a ãlovûka herce, které umoÏnilo vytváfiet na scénû jednající postavy v dramatick˘ch situacích. AutomatÛm v‰ak zdálo se definitivnû odzvonilo. Dnes víme, Ïe to byl jen pfiechodn˘ nezájem. V lidech patrnû neustále dfiímá stvofiitelsk˘ pud, kter˘ je nikdy nepfiestal fascinovat. A tak neuplynulo mnoho let a lidé 20. století se znova zaãali obdivovat nejrÛznûj‰ím automatÛm, robotÛm, umûl˘m lidem, vytvofien˘m lidskou vynalézavostí. KdyÏ odhlédneme od robotÛ zkonstruovan˘ch k pracovním v˘konÛm, automaty urãené pro pobavení publika se jenom pfiesunuly z divadelních scén do jin˘ch médií: do animovaného filmu, na obrazovky televize a koncem století do poãítaãov˘ch her. A generace lidí 21. století se jiÏ pfiíli‰ nepídí po tajemství jejich fungování, my se jiÏ plnû vyÏíváme tím, Ïe pohyb tûchto virtuálních samohybcÛ mÛÏeme pomocí nûkolika tlaãítek sami ovládat. Doc. Mgr. Alice Dubská, CSc. (1938), absolventka FF UK, obor teorie a dûjiny divadla. V letech 1967-2003 vûdecká pracovnice Kabinetu pro studium ãeského divadla, od roku 1997 pfiedná‰í dûjiny ãeského loutkového divadla na Katedfie alternativního a loutkového divadla DAMU.
023-029_DUBSKA 28.11.2007 18:25 Stránka 29
Poznámky 1) Budivoj 9. 9. 1877. 2) Jurkowski, H.: Dzieje teatru lalek. Od antyku do romantyzmu, Warszawa 1970, s. 26. 3) Buchner, A.: Hudební automaty, Praha 1959, s. 85; viz také Kazda, J.: Automaty a loutky, Interscéna 1974, ã. 3, s. 47-53. 4) Buchner, A.: Hudební automaty, c.d., s. 86. 5) V dobov˘ch materiálech byl termín mechanické divadlo, respektive mechanik, velmi roz‰ífien˘m, témûfi módním ba prestiÏním pojmenováním, které pouÏívali nejen provozovatelé rÛzn˘ch mechanick˘ch produkcí, ale velmi ãasto i marionetáfii, a proto je dnes velmi tûÏké dodateãnû urãovat podle jeho pouÏití charakter urãité produkce. 6) K ãetn˘m vystoupením rÛzn˘ch mechanikÛ viz Zíbrt, â.: Cedule komediantÛ a zvûfiincÛ koãujících v zemích ãesk˘ch pfied sto léty, âesk˘ lid, 1912, s. 24-40, 79- 90; Novotn˘, A.: Staropraωtí komedianti 1800 - 1850, Praha 1944, s. 199-219; Trojan, J.: Mechanicko-muzikální umûlecké figuríny aneb O neuvûfiiteln˘ch záÏitcích ve staré brnûnské Redutû, Opus musicum 4, 2005, s. 4-8. 7) Buchner, A.: Hudební automaty, c.d., s. 87. 8) Novotn˘, A.: Staropraωtí komedianti 1800 - 1850, c.d., s. 201. 9) Allgemeine Theaterzeitung und Originalblatt für Kunst, Literatur und geselliges Leben, 1833, s. 868. 10) Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode, 20. 3. 1834. 11) Wurzbach, C.: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreichs, Wien 1883. 12) Podrobnû popsal automaty M. Tendlera J. O. M. Poppe: Wunder der Mechanik oder Beschreibung und Erklärung der berühmten Tendlerschen Figuren und andere merkwürdigger Automaten und ähnlicher bewunderungswurdiger Kunstwerke, Tübigen 1824. 13) Viz Gondola, P.: Die Kunst der Automaten, in M. Wegner: Die Spiele der Puppe, Köln 1989, s.95n. 14) Allgemeine Theaterzeitung und Originalblatt für Kunst, Literatur und geselliges Leben, 1830, s. 131. 15) Didaskalia, 29. 6. 1832, pfieti‰tûno in: Purschke, H. R.: Puppenspiel und verwandte Künste in der Freien Reichs-Stadt Frankfurt am Main, Bochum 1980, s. 115. 16) Novotn˘, A.: Staropraωtí komedianti 1800 -1850, c.d., s. 205. 17) Herrde, B.: Die Schaustellerei mit mechanischen Kunstkabinetten in Sachsen im 19. Jahrhundert, in: Theatrum mundi, Dresden 1984, s. 58. 18) Purschke, H. R.: Puppenspiel und verwandte Künste in der Freien Reichs-Stadt Frankfurt am Main, c.d., s. 114-16. 19) nesign.: Mechaniches Kabinet, Bohemia 11. 3. 1835. 20) M: Herrn Tschuggmalls Automaten, Bohemia 27. 3. 1835. 21) Waszkiel, M.: Teatry mechaniczne w Warszawie w latach 1795 - 1847, Pami´tnik teatralny, 1977, s. 89; t˘Ï: Dzieje teatru lalek w Polsce, Warszawa 1990, s. 98.
22) Goldovskij, B., Kuli‰, A.: Letopis teatra kukol v Rossii XV-XVIII vekov, Letopis teatra kukol v Rossii XIX veka, Moskva 1994, s. 146-8. 23) Viz Purschke, H. R.: Über das Puppenspiel und seine Geschichte, Frankfurt 1983, s. 54; Belitska-Scholtz, H., Somorjai, O.: Deutsche Theater in Pest und Ofen 1770-1850, Budapest [1995], s. 912. 24) Allgemeine Theaterzeitung und Originalblatt für Kunst, Literatur und geselliges Leben, 1840, s. 251. 25) R.: Znaim, Moravia 8. 6. 1840. 26) nesign.: Production von Tschuggmall’s Automaten, Brüner Zeitung 8. 6. 1840. 27) Vondráãek, J.: Dûjiny ãeského divadla 1824-1846, Praha 1957, s. 395. 28) nesign: Herr Tschuggmall..., Moravia 18. 6. 1840. 29) A.T.: Korespodenz aus Böhmen, Bohemia 25. 10. 1840. 30) Národní archiv Praha, PG 1841-1845, 15b /4 1976. 31) Viz Till, W.: Puppentheater, München 1986, s. 158n. 32) Viz pozn. ã. 30. 33) PraÏské vystoupení G. Pecciho popisuje A. Novotn˘: Staropraωtí komedianti 1800 - 1850, c.d., s. 23n. K produkcím sourozencÛ Pratte viz Dubská, A.: Náchodsk˘ mû‰Èan Jan Brát a jeho loutkáfiská rodina, Stopami dûjin Náchodska 6, Náchod 2000, s. 79-98, táÏ: PraÏské vystoupení loutkáfiské rodiny Pratte v boufilivém roce 1848, in: sborník Divadlo v historii, historie v divadle (v tisku). 34) Viz Magier Leopold Ludwig Döbler na www.kosel. com/de/she/doebler.htm; K praÏskému vystoupení viz nesign: Kunst und Leben in Böhmen, Bohemia 4. 9. 1840; nesign: Döbler-Sträussen, Bohemia 13. 9. 1940. Döblerovy produkce a jeho spoleãenskou popularitu vystiÏnû charakterizuji také zprávy z jeho hostování v Pe‰ti a Budínû v Allgemeine Theaterzeitung und Originalblatt für Kunst, Literatur und geselliges Leben, 1840 s. 235, 303, 494, 495. 35) Cedule Stavovského divadla z 28. 2. 1848, Divadelní oddûlení Národního muzea, Praha. 36) TamtéÏ, 23. 10. 1844. 37) nesign: Z Prahy, Lumír 2, 1852, s. 117. 38) Kurier Warszawski 11. 3. 1836, pfieti‰tûno in Wasziel, M.: Dzieje teatru lalek w Polsce, c.d., s. 98. 39) Novotn˘, A.: Staropraωtí komedianti 1800 - 1850, c.d., s. 206. 40) Goldovskij, B., Kuli‰, A.: Letopis teatra kukol v Rossii XV -XVIII vekov, Letopis teatra kukol v Rossii XIX veka, c.d., s. 146n. 41) nesign.: Lokales, Prager Zeitung 3. 3. 1852. 42) Novotn˘, A.: Staropraωtí komedianti 1800 - 1850, c.d., s. 206. 43) Roth, K.: âe‰tí marionetáfii, Lumír, 1851, s. 1119. 44) Rebehn, L.: Der Automatenbauer Tschuggmall jun., Das andere Theater, 1994. ã. 1, s. 16-18. 45) PlzeÀské noviny 2. 9. 1877. 46) Wurzbach, C.: Biographiches Lexikon des Kaiserthums Österreich, c.d. 47) Viz pozn. ã. 1.
29