Čtrnáctideník RC Opava Číslo 4. Ročník IV. Vyšlo dne 10. 3. 2014
SLUŽBA NAD VLASTNÍ ZÁJMY
SERVICE ABOVE SELF
Tedy ve středu………. ZÁJMY
1
Oblastní kolo Začarované písničky se blíží… Mirka Melecká Ve středu 12. března od 16 hodin se v prostorách Obecního domu v Opavě můžete srdečně naladit při zpěvu 24 dětí či dospělých. Přihlášení soutěžící navštěvují základních školu v Opavě na ulici Šrámkově, Dostojevského, Havlíčkové, Slezského odboje, Klub Eliška, školu v Krnově, konzervatoř v Ostravě či Dům pro zrakově postižené ve Vlaštovičkách. Jako malou ukázku zvládnutého českého jazyka vystoupí trio našich zahraničních studentek Antonie, Itzel a Poliany, nebudou chybět ani operní árie paní Aničky Kostřibové a zaposloucháme se do tónů thajské hudby. Na chodbách bude připravena výstavka fotografií pořízených na táboře v prostorách Davidova mlýna a na závěr chystáme malé občerstvení.
Koncert Martina Kleina … Já chci žít nonstop … všechny dojal
Poslední únorový den byl pro finalistu Začarované písničky a výherce roku 2012 Martina Kleina dnem D. Ve městě Nový Jičín v kině Květen uspořádal pro své fanoušky a obdivovatele svůj koncert ve spolupráci s paní učitelkou Dagmar Pospěchovou. Martin navštěvuje Praktickou školu Nový Jičín a jeho láska ke zpěvu vyzařovala ze všech písní. Společně s ním zapívali zajímaví hosté, například pan učitel Mgr. Daniel Matyáš, který objevil Martinův talent na základní škole, současná paní učitelka Mgr. Dagmar Pospěchová, která koncert připravila a patří jí obrovské poděkování a obdiv, a jak vidíte na fotografii i muzikanti z Nového Jičína. Je obdivuhodné, kolik úsilí a času je třeba dát dětem jako je Martin, na straně druhé jsem toto dopoledne cítila radost a dojetí všech zúčastněných. Už nyní se těším na finále Začarované písničky, na které doufejme, Martin zavítá.
2
Na snímcích Martinovi příznivci, zpěv s paní Mgr. Dagmar Pospěchovou a zpěv s jeho objevitelem Mgr. Danielem Matyášem…. 3
Z historie partnerského Rotary clubu Wrocław II. 2. Poválečná historie
Petr Zahnaš
V období po druhé světové válce došlo nejen ve Wroclawi, ale i v celém Slezsku, stejně tak jako na dalších okolních územích Polska a Československa, k rozsáhlé a téměř úplné výměně obyvatelstva. Vedle skutečnosti, že k moci se v té době dostali komunisté, kteří rotariánským myšlenkám nepřáli, se na území města po válce ocitli úplně jiní lidé, nespojení s tradicemi a aktivitami, které tu před válkou existovaly. Obojí bylo důvodem, že na předválečnou rotariánskou tradici nebylo v těchto časech navázáno. Málokdo věděl o tom, že zde v meziválečném období existoval významný Rotary club a nikdo neznal jeho tehdejší členy. Ti, pokud válku přežili, se po ní ocitli v Německu a jiných zemích. K nim, vedle už zmíněných Carla a Waltera Meineckeových můžeme počítat také čestného člena předválečného RC Breslau – německého vědce Friedricha Karla Rudolfa Bergiuse (11. 10. 1884 - 30. 3. 1949). Byl to chemik, který si získal uznání za vynález a další vývoj chemických metod hydrogenace uhlí pod vysokým tlakem. Narodil se v obci Goldschmieden u Wroclawi do staré respektované rodiny vědců, teologů, úředníků, důstojníků, a obchodníků. Jeho dědeček byl profesorem ekonomie a jeho otec vlastnil chemickou továrnu. Friedrich studoval střední školu ve Wroclawi, a již zde projevoval velký zájem o chemii. V roce 1903 započal studia chemie na Wroclawské univerzitě a po jejich skončení v roce 1907 pokračoval v Lipsku, kde získal doktorát. Od roku 1909 žil v Hannoveru a tam o rok později založil vlastní laboratoř. Nejdůležitějším výsledkem jeho výzkumů byl v letech 1912 a 1913 objev hydrogenačního účinku vodíku na uhlí a těžké oleje pod vysokým tlakem. Byl objevitelem tzv. Bergiusova procesu, sloužícího k výrobě syntetického paliva (benzínu) z uhlí. Za tento objev a jeho následné rozpracování mu byla, společně s Carlem Boschem, zakladatelem firmy IG Farben, v roce 1931 udělena Nobelova cena za chemii. Na snímku vpravo Fridriech Bergius s manželkou ve Stockholmu před převzetím Nobelovy ceny
Později získal také titul doktora filosofie na univerzitě v Heidelbergu a čestný doktorát na univerzitě v Hannoveru, byl oceněn Liebigovou medailí a byl zvolen do představenstev mnoha spolků a společností. Byl také členem hannoverského Rotary clubu. Od dvacátých let Bergius ve své hannoverské laboratoři souběžně pracoval také na procesu získávání cukru z celulózy ve dřevě, na kterém již práce započal během první světové války. Před druhou světovou válkou se Bergius 4
přestěhoval do Berlína a za války, když pobýval v Bad Gastein v Rakousku, byl jeho dům i s laboratoří zničen při náletu. Do konce války pak žil v Rakousku a po válce se odstěhoval do Argentiny, kde až do své smrti v roce 1949 působil jako poradce na ministerstvu průmyslu. Myšlenky a principy rotariánského hnutí se do Wroclawi vrátily ze západní Evropy až po roce 1989. Lidé, kteří měli na vzniku obnoveného Rotary clubu ve Wroclawi zájem, se snažili využívat svých osobních i obchodních kontaktů k navázání spolupráce s rotariány v západoevropských státech. Jedním z těch, kdo výrazným způsobem přispěli k návratu rotariánství do Wroclawi a zasloužili se o vytvoření zdejšího klubu, byl Kurt Bostrom. Tento švédský rotarián z RC Landskrona Citadel obětavě pomáhal při obnově rotariánského hnutí v postkomunistickém Polsku. Výsledkem jeho snahy byl vznik prvního poválečného klubu ve Varšavě. Kurt Bostrom udržoval kontakty také s wroclawským dr. Jerzym Jagodą, který do vzniku klubu zapojil další zájemce. Byli jimi Krystyna Krupa, Tadeusz Płuziński a Maciej Sygit. V polovině roku 1990 se již iniciativní skupina se skládala z deseti lidí, a v jejím čele stál dr. Wojciech Witkiewicz, ředitel Wojewódzkiego Szpitala Specjalistycznego, stojícího na ulici Henryka Michała Kamieńskiego. Wojciech Witkiewicz měl, díky svému postavení, také významně usnadněnou pozici při jednání s městskými úřady a zástupci významných institucí. Wroclaw byla na konci osmdesátých a na počátku devadesátých let minulého století místem, často navštěvovaným evropskými rotariány. Na obnově zdejšího rotariánského hnutí měli zájem nejen ve Švédsku, ale také ve francouzském Alsasku a Lotrinsku. Velkým iniciátorem a nadšencem pro obnovení zdejšího klubu byl Jean-Pierre Franck z RC ve Štrasburku, který byl průkopníkem šíření Rotariánského hnutí v zemích bývalého východního bloku. (Na snímku vpravo Wojciech Witkiewicz první prezident RC Wroclaw) Návštěva francouzských rotariánů ve městě v roce 1989 sice ještě nepřinesla očekávané výsledky, ale již v roce následujícím, z iniciativy Kurta Bostroma, Jerzego Jagody a Roberta Zięby proběhlo setkání, jehož cílem bylo vytvoření klubu. To bylo v září roku 1990.
(Na snímcích zleva Jerzy Jagoda, Krystyna Krupa, Tadeusz Płuziński a Maciej Sygit)
Zpracováno s použitím magisterské práce Mateusza Waligóry a informací, uveřejněných na: http://www.wroclaw.rotary.org.pl/index.php?option=com_content&view=category&id=36&Itemi d=63, http://www.rotaryfirst100.org/history/famous/index.htm#benes a http://www.nobelprize.org/mediaplayer/index.php?id=328.
5
ROTARY CLUB PRAHA – District 2240 Interhotel Ambassador Zlatá Husa, Václavské nám. 5 – 7, 111 21 Praha 1 Česká republika Vážená paní, vážený pane, dovolte, abych Vás oslovil jménem Rotary klubu Praha a dalších pražských Rotary klubů a pozval Vás na
VIII. charitativní ples Rotary který se uskuteční dne 14. března 2014 od 19 hod v hotelu Ambassador v Praze. K tanci a poslechu hraje jeden z nejlepších tanečních orchestrů v ČR – Orchestr Ladislava Bareše Dětské předtančení – Mažoretky SypmA Módní přehlídka – Silk Show ROTARY je celosvětovou organizací sdružující osobnosti z podnikatelských a odborných kruhů, které se věnují přípravě a uskutečňování humanitárních a charitativních projektů, rozvoji vzdělávání a které prosazují ve všech oblastech činnosti vysoké etické zásady a hodnoty a napomáhají vytváření vzájemné důvěry v mezilidských vztazích. Rotary klub Praha je nejstarším klubem ve střední Evropě, byl založen v roce 1925 z podnětu pana prezidenta T. G. Masaryka. Je nám ctí Vás požádat o aktivní účast na tomto plese. Věříme, že zakoupením vstupenek - celý stůl vč. rautu za 10.000, 00 Kč (10 míst), na tel. č. 224 220 040 / a případným sponzorským příspěvkem přispějete ke zdárnému průběhu samotné akce a k naplnění rotariánských, humanitárních projektů. Vstupenky nebudou ve volném prodeji. Výtěžek plesu je určen na tyto sociální a charitativní projekty Rotary: 1. Vladimír Šmilauer - spinální svalová atrofie (technické vybavení pro studium) 2. Nejúspěšnější student 2. roč. ze soc. slabé rodiny - Gymnasium na Vítězné pláni (long change study) 3. Tři děti po onkologické léčbě - nadace Sluneční paprsek (rehabilitační pobyt u moře) 4. Vlasta Gapková - studentka ze sociálně slabé rodiny (short term exchange) V dokonalé úctě
Jan Hladký Prezident RC Praha
6
7
8
Zajímavým hostem na nedávné schůzce RC Opava byl cestovatel pan Roman Vehovský ze Štěpánkovic
Vyrazit do světa bez jasného cíle a nechat se jen tak unášet náhodou. Pro jednoho nepředstavitelný počin, pro druhého životní sen, který se ale málokomu podaří splnit. Roman Vehovský si tento sen splnil. Z roku na cestách se staly dva, ze dvou čtyři… jaké to je žít "na stopu" sedm let svého života?….
Před několika lety vyrazil pozemní cestou stopem přes Asii do Austrálie (http://romanveho.shutterfly.com/) Cesta se pak neplánovaně protáhla na sedm let. Z této cesty po návratu napsal dvě knihy CESTOU OSUDU A NÁHODY. V první části přiblížil své cestování, trasu, zmíním výhody-nevýhody solitérního putování bez závislosti na jízdních řádech, zpátečních letenkách a ubytovacích zařízeních. Pro druhou část si vybral dvě konkrétní lokality, o kterých vyprávěl podrobněji. Na naší přednášce promítal a vyprávěl o svém počátečním putování, o zajímavých místech i lidech v zemích Iránu, Pákistánu, Indie, Thajska, Sumatře, Timoru, Austrálie, a nakonec i o nejdelším a nejkrásnějším stopu - o desetidenní plavbě na jachtě po tropických ostrovech Thajska. Poté prezentoval jeden málo známý, ale nezapomenutelný phuketský festival Devíti císařských božstev. Děkujeme. Mirka Melecká
9
CO DĚLAJÍ A JAK ŽIJÍ NAŠE ZAHRANIČNÍ STUDENTKY? zeptali jsme se jich
Zúčastnily se mimo jiné také výuky v Mateřské škole v Litultovicích….
a napsaly nám…. 1. Kterou zemi jste si původně pro výměnu vybraly a proč? Poliana: Já jsem vždycky chtěla přijet do Evropy, chtěla jsem zažít všechno jiné, od počasí po kulturu, ale také jsem chtěla tam, kde už jsem o tom něco věděla. Takže když mi nabízeli Českou republiku, odpověděla jsem bezpochyby ano. A to bylo nejlepší rozhodnutí mého života. Itzel: Vybrala jsem první Českou republiku, protože má hodně historie, chtěla jsem malou, ale zajímavou zemí. Moje druhá volba byla Belgie, ale myslím Česka republika je lepší a je to krásná země jako její lidé. 10
Antonie: Nejprve jsem ve svém výběru neměla Českou republiku, ale ptali se mě, chceš jít tam? A já chtěla naučit nový jazyk, novou kulturu, najít více přátel a chci vyjádřit svou kulturu, takže jsem s tím souhlasila a přišla tady. Je to pro můj distrikt první výměna s Českou republikou. (Antonie na snímku vlevo)
2. Co Vás v Česku překvapilo? Poliana: Pocházím z města, které má 300.000 obyvatel, takže jsem si myslela, že se tady v Opavě budu nudit, ale to se nestalo. Tady je velké nákupní centrum, divadla, kavárny a v blízkosti jsou města, která můžou nabídnout i mnohem více. A to mě moc překvapilo. Itzel: První věc, která mě překvapila, byla architektura, je úžasná nejen Praha, ale všechna města mají krásnou architekturu, chodit po ulicích a dýchat čerstvý vzduch, Češi jsou velmi aktivní, všichni umí hrát na nástroj nebo mají sportovní praxi. Překvapeni je taky vstoupit do domu bez bot. To není typické v Mexiku. Antonie: Moc mě překvapila malá země a v ní krásná architektura. Váš jazyk je divný pro mě.
3. Co bylo pro Vás ze začátku nejtěžší? Poliana: Na úplném začátku to bylo v pohodě, ale když jsem tady byla už 1 nebo 2 měsíce, byla jsem hodně smutná, protože to byl nejdelší čas, co jsem byla mimo domov. Ale když jsem si na to zvykla, začala jsem se bavit. (Poliana na snímku vlevo) Itzel: Na začátku bylo nejtěžší zůstat bez rodiny, ale teď jsem si zvykla a jsem více nezávislá. Bylo těžké komunikovat v češtině, ale teď rozumím skoro všechno a jsem spokojena. Antonie: Český jazyk a gramatika, protože to je velmi odlišné od mého jazyka.
4. Čemu jste se v poslední době nejvíce zasmály? Poliana: Zasmála jsem se tady mnohokráte, ale už si nepamatuji kdy přesně… Ale pamatuji si, že když říkám něco nesprávně v češtině, a mí kamarádi si dělají legraci, tak tomu se pak i já hodně směji Itzel: Neuměla jsem počítat česky a číslovky zdály se mi zábavné. Taky jsem se ztratila v obchodním centru, což byla legrace, nebo když jsem padala na lyžích na horách. Antonie: Když jsem poprvé v životě stála na lyžích. Neumím brzdit, ale když už jsem se rozjela z kopce, spadla jsem po více metrech a já jsem velmi šťastná, že se mi nic nestalo. 11
Itzel na lyžích….a níže všechny tři v chatě Libušín na Pustevnách, která 3. března 2014 vyhořela…. (zleva Antonie, Itzel, Poliana)
12
Ledová královna Poliana … 13
Příprava na druhý ročník Opavské míle v plném proudu JIŘÍ SÝKORA Je sice březen, ale příprava na Opavskou míli je už v plném proudu. Byl podán grant na pořádání
tohoto, na první ročník, úspěšného závodu. Chystají se i některé změny, jako např. posunutí startu blíže k městu, tak a by cíl byl více v centru Horního náměstí. Termín zůstává stejný, utery 9.9. dva dny po posledním důležitém elitním atletickém závodě, mistrovství republiky družstev. Hlavní favorit Dukla Praha. Jejich běžci už přislíbili účast ve startovním poli, které by mohlo dosáhnout ke třem stovkám běžců. A proč se běží na trase po Olomoucké ulici? Náš běžecký kolega historik Dalibor Halátek našel v knize Struktury opavského sportu 1850-1938 od Martina Pecl, zápis pocházející z Kreuzingerovy opavské kroniky z roku 1862. 14
Přesná citace: „…dne 23. srpna 1829 měl Alexander Wassermann před zraky 3500 přihlížejících uběhnout vzdálenost od Jaktařské brány k Slavkovu a zpět za sedmatřicet minut. (cca 8,1 km což je průměrná rychlost na 1 km 4:31 min). Jeho společník Karl Roth běžel o dva dny později s desetilibrovým řetězem od brány až k hospodě u laterny a zpět za devětadvacet minut…“ ( cca 5,8 km což je 5 min/km s váhou 5,6 kg) Dále Dalibor našel v celé knize dvě malé zmínky o běhu: „…i po roce 1918 scházelo lehké atletice ve městě vhodné sportoviště. Teprve vybudováním sokolského stadiónu z pět metrů širokou dráhou, doskočišti a vhodným zázemím získala Opava první vhodný atletický tréninkový a závodní prostor, vyhrazený nicméně české menšině. Zatímco němečtí sportovci nadále rozvíjeli atletiku v improvizovaných podmínkách. Členové Turnvereinu trénovali běh přímo v ulicích města (mírová ulice), neboť asi 60 metrů dlouhý dvůr při Jahnově tělocvičně dovoloval nacvičovat pouze starty…“ str. 139. „…štafetový běh na 8x200 metrů o Křišťálový pohár města Opavy. Start závodu se odehrál u učitelského ústavu (na Olomoucké ulici) a cíl byl na Horním náměstí u městské věže Hlásky. Prestiž mu dodávala účast řady německých, ale i dvou českých kolektivů. Putovní pohár získalo po třech vítězstvích definitivně družstvo Turnvereinu. Lehká atletika tvořila i náplň sportovních slavností obchodní firmy Breda & Weinstein …“ str. 140. Tolik z nalezených běžeckých zmínek. I náš závod Opavská míle (1606 m) kopíruje tyto historické běhy. I diváků na Olomoucké ulici bylo dost, ale proti 3 500 lidí jich bylo podstatně méně. Loňský běh se líbil, a proto vyvineme maximální úsilí v kvalitě uspořádání. Věřím ve start našich rotariánů a ti co nepoběží, že opět pomohou při organizaci.
15
Psáno pro ROTARY GOOD NEWS, otištěno v čísle č. 1/2014
PRVNÍ ČESKÝM ROTARIÁNEM BYL VLASTNĚ KOVÁŘ Z BUDYNĚ Petr Andrle
Je tomu již devadesát let. Počátkem roku 1924 byl ve Švýcarsku založen první rotariánský klub. Zakladatelem RC Zürich nebyl nikdo jiný, než Frederick Warren Teele (special Commissioner for Continental Europe), jemuž ústředí Rotary svěřilo těžký a složitý úkol. Šíření rotariánských myšlenek na evropském kontinentu. Za své sídlo si čtyřiapadesátiletý vyslanec vybral švýcarský Curych a není tedy divu, že právě zde pomohl na svět prvnímu švýcarskému klubu. Ještě v témže roce přijíždí do Prahy, oslovuje tehdejšího amerického generálního konsula v Praze Charlese E. Winanse, který mu zprostředkovává schůzku s pracovníky ministerstva zahraničí s JUDr. Antonínem Sumem a s Janem Masarykem. (Sám se pan konzul později stává i zakládajícím členem RC Praha) Také díky podpoře prezidenta T. G. Masaryka se mohla na Pražském hradě již 14. září 1924 konat první oficiální informační schůzka, na které Frederick Warren Teele informoval přítomné o smyslu a usilování rotariánského hnutí. JUDr. Anton Sum pracoval v letech 1920-1922 na československém velvyslanectví ve Washingtonu ve funkci sociálního atašé. Zde se mimo jiné seznámil s charismatickým Američanem českého původu Františkem Jaroslavem Vlčkem, který byl mimo jiné i členem RC v Clevelandu, kde úspěšně podnikal ve strojírenství. Z té doby se Vlček znal i otcem a synem Masarykovými. Od té doby se žádná přípravná schůzka vedoucí k založení prvního československého RC neobešla bez přítomnosti Františka J. Vlčka, který má lví podíl na vzniku rotariánského hnutí u nás. (Na snímku vlevo v době jeho vstupu do RC Cleveland v roce 1914) Kdo byl tento muž?
Severozápadně od Českých Budějovic, asi tři kilometry na sever od Bavorova leží malá obec Budyně. Je uváděna již počátkem 14. století jako součást bavorovského panství. Vždy šlo o malou ves s několika statky a chalupami. V jedné z nich přišel na svět 4. ledna 1871 František Vlček jako poslední ze 16
čtrnácti dětí. V té době byla v obci asi již dvacet let dodnes pověstná kovárna, v níž se František u kovářského mistra Františka Růžičky vyučil kovářem. Poté několik let cestoval jako kovářský tovaryš po jihu Čech, a po Horních Rakousích, pracoval i jako strojník ve Werndově továrně ve Štýru. A když napsala jeho sestra Anna z Clevelandu, že by i on mohl udělat v Americe štěstí, nezaváhal. Zejména, když ve zdejší početné české kolonii žila rodina jeho další sestry Terezie. A tak se v roce 1889 dostal František Jaroslav Vlček do Spojených států. Jeho prvním zaměstnáním byla nádenická práce v místní továrně na zkracování kolejnic. Později se vrátil ke kovářskému řemeslu a 18. února 1895 si s pomocí svých švagrů ve svých 24 letech otevřel svoji první kovářskou dílnu. (Na horním snímku F. Vlček vpravo u okna, v popředí jeho děti Jindřich a Mařenka). O dvacet let později vlastnil velkou továrnu, která dodávala součástky pro automobilový a letecký průmysl. Předtím prošel obrovskou životní školou. Učil se prodávat, podnikat, doháněl své chabé technické vzdělání, učil se jednat s lidmi, několikrát se ocitl na pokraji krachu. Avšak vždy se vzpamatoval a vstával z trosek zkušenější a schopnější. Dokázal oslovit potřebné spolupracovníky a celý život se při své podnikání řídil zděděným selským rozumem jihočeského rodáka. Chalupa, ve které se v Budyni narodil, patřila odjakživa rodu Vlčků. Nejméně čtyři sta let zpět.
V červnu 1918 navštívil jeho továrnu budoucí prezident T. G. Masaryk, v roce 1920 se poznal i s jeho synem Janem, který mu pomohl připravit jeho první cestu do Čech. V té době se již stýkal s mnoha Čechy, mezi něž patřil Vojta Beneš, Karel Pergler a mnoho jiných. Dlouhé večer trávil i s dr. Antonínem Sumem, kterému vyprávěl o svých začátcích. Dr. Sum, první prezident RC Praha o tom v roce 1924 vydal knihu „Americký dělník“. V té době byl František J. Vlček aktivním rotariánem, členem RC 17
Cleveland (Distrikt 6630). Klub zde byl založen již v roce 1910 a František se jeho členem stal v roce 1914, tedy přesně před sto lety. O zkušenosti se nedělil jen s pražskými rotariány. O svém životě a práci v USA vydal poutavou knihu „ Povídka mého života“, která je mimo jiné také citlivým vyznáním lásky k rodné zemi. Vyšla ve Spojených státech v roce 1928 a o rok později ji vydala Družstevní práce v Praze ve spolupráci s RC Praha v nákladu 3 100 výtisků. Fotografii Františka Vlčka na titulní straně pořídil Josef Sudek. O svých zkušenostech píše Vlček i v dalších knihách Český vystěhovalec, Náš lid v Americe, Za lepším životem. V roce 1933 vydal F. J. Vlček knihu „Práce a odplata“ a jejím vydavatelem byl československý Rotary distrikt číslo 66, který byl vyhlášen v září 1927. Předmluvu k této knize napsal nám již známý rotarián prof. dr. Václav Tille.
(Dnešní členové RC Cleveland s rodinami)
Na snímku vpravo František Jaroslav Vlček a jeho choť Marie. Za nimi jejich děti Jaroslav, Marie a Jindřich.
18
POMŮŽEME OBNOVIT NAŠE SPOLEČNÉ KULTURNÍ DĚDICTVÍ?
V noci na pondělí 3. března 2014 shořela téměř celá chata Libušín na Pustevnách. Přímá škoda se odhaduje na 80 milionů korun, škoda kulturní a historická je nevyčíslitelná. Libušín a Maměnka v areálu Pustevny na Radhošti patří k známým stavbám proslulého architekta Dušana Jurkoviče. Pohorská jednota Radhošť postavila útulny Libušín a Maměnku v roce 1899 podle návrhu slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Na výzdobě interiéru Libušína se podílel český malíř Mikoláš Aleš. Podle Alšových kreseb zbojníků Ondráše a Juráše, portáše Stavinohy a boha Radegasta vymaloval interiéry Libušína malíř Karel Štapfer. V 80. letech 20. století byly pustevenské útulny rekonstruovány. V rámci rekonstrukce byla restaurace Libušín znovuotevřena v roce 1999. Dá se tedy říci, že stavby v této moravské lokalitě jsou společným dědictvím obou národů, slovenského i českého. Byla již vyhlášena celostátní sbírka na opravu vyhořelé Jurkovičovy chaty. Příspěvky je možné posílat na účet 107-6978880207/0100. Sbírku spravuje Valašské muzeum v přírodě. 19
Nechtěným, ale zajímavým svědectvím o tom, jak vypadal interiér Libušína a jeho okolí jsou následující nedávné snímky našich zahraničních studentek Antonie, Itzel a Poliany. Byly zde nedávno a nikdo netušil, že jsou to jedny z posledních snímků interiéru této památky.
My rotariáni máme k této oblasti dobrý vztah nejen proto, že historie Pohorské Jednoty Radhošť, vůbec první neziskové organizace svého druhu v Čechách a na Moravě, je svojí filozofií našemu hnutí velice blízká.
V roce 1926 postavil nedaleko Libušína hotel Tanečnice ostravský stavitel Jan Rubý, který v roce 1929 patřil mezi zakladatele rotariánského hnutí v Ostravě. Je třeba říci, že mnozí tehdejší ostravští rotariáni měli velice silná pouta k těmto místům v beskydských horách. Do naší redakce se donesla zpráva, že v tomto týdnu se budou členové RC Ostrava International zabývat možností vydat společně s RC Opava výzvu směřující do celého našeho Distriktu 2240 k pomoci těžce postiženým Pustevnám. Bylo by to velice prospěšné.
20
21
NAŠE NOVÉ LOGO
PRO NAŠE PŘÁTELE A PŘÍZNIVCE V MÍSTĚ A V REGIONU (PŘÍPADNĚ I JINDE) je k dispozici nová služba
RRR (RODINNÁ ROTARIÁNSKÁ REKLAMA)
Zájemci o komerční reklamu týkající se podnikatelských aktivit našich členů a rotariánů z regionu mají k dispozici stránky OPAVSKÉHO ROTARINÁNA zcela zdarma. Stačí poslat podklady na adresu redakce. Pokud se sami rozhodnete reklamu zpoplatnit (dle vlastního uvážení) je to možné. Zašleme fakturu za zveřejnění. Takto získané prostředky budou použity mimo jiné také na krytí režie vydávání tohoto listu. Konkrétní využití takto získaných prostředků bude v určitých časových intervalech veřejně oznámeno.
OPAVSKÝ ROTARIÁN čtrnáctideník RC OPAVA. IV. ročník. Vychází každé druhé pondělí v nakladatelství a vydavatelství MORAVSKÁ EXPEDICE®. Odpovědný redaktor: Petr Andrle. Adresa vydavatele: Růžová 14, 746 01 Opava (
[email protected] ). Adresa redakce: Petr Andrle, Čeladná 711, 739 12 Čeladná. Tel.: +420 558 431 835; mobil: +420 724 100 646; e-mail:
[email protected] (další možné spojení e-maily pro případ výpadku sítě –
[email protected] ;
[email protected] ;
[email protected]) Toto číslo 4/2014 vyšlo dne 10. února 2014.
22
