TISKOVÁ ZPRÁVA
Historická rekonstrukce operního představení v Barokním divadle zámku Český Krumlov Termín realizace: září 2010, září 2011 Ve spolupráci s Nadací barokního divadla a Správou hradu a zámku Český Krumlov připravuje agentura BVA International nastudování a uvedení opery Dove è amore è gelosia, kterou na objednávku J. A. Schwarzenberga, zkomponoval Giuseppe Scarlatti. Uvedení se konalo u příležitosti svatební návštěvy Jana Schwarzenberga dne 24. července roku 1768 na zámku v Českém Krumlově. Operu dirigoval sám Giuseppe Scarlatti. Libreto: Marco Coltellini
O projektu S ohledem na náročnost projektu je realizace rozvržena do dvou let. Po zpracování dochovaných hudebních podkladů a hudebního nastudování proběhne 11. září 2010 první koncertní představení v Maškarním sále zámku v Českém Krumlově. Z koncertního provedení bude pořízen pracovní zvukový záznam, který poslouží k vyhodnocení hudebního nastudování a k přípravě režijního nastudování na scéně divadla. Projekt vyvrcholí v roce 2011, kdy bude provedeno režijním nastudování představení na scéně Barokního divadla s kompletní scénickou a kostýmní výpravou s využitím mašinérie a efektů. Z představení bude pořízen televizní záznam opery v High Definition doplněný o dobovou rekonstrukci slavností, které byly s premiérou opery spojeny. O televizní záznam a vydání DVD projevily zájem renomované zahraniční televizní společnosti. Režijní nastudování připravuje Ondřej Havelka, jehož dosavadní realizované operní projekty a zkušenosti jsou zárukou výrazného pojetí s respektováním všech historických aspektů barokního divadla. Hudebního nastudování se ujal Vojtěch Spurný, který vystudoval na AMU (operní režie, dirigování, cembalo) a na Vysoké škole v Utrechtu (cembalo a provozovací praxe staré hudby). Mimo jiné pracoval i v Zámeckém divadle v Drottningholmu. Se souborem barokních nástrojů Musica Salutaris, jehož je uměleckým vedoucím, uvedl v červnu roku 2000 v zámeckém divadle v Litomyšli českou premiéru první dochované opery Jacopa Periho Euridice. Pro realizaci tohoto projektu a další projekty realizované v Barokním divadle bude vytvořen orchestr s názvem „Schwarzenberský dvorní orchestr“. Ke spolupráci budou přizváni nejlepší hudebníci specialisté na historické nástroje. Sólových partů se ujmou sólisté Národního divadla Kateřina Kněžíková, Pavla Vykopalová, Jaroslav Březina a Jozef Brindzák. Celý projekt je připravován ve spolupráci s Nadací barokního divadla zámku Český Krumlov Nad projektem převzal záštitu hejtman Jihočeského kraje Mgr. Jiří Zimola. *** Pro více informací o projektu: www.bva.cz Kontaktní osoba: Jiří Hubač, ředitel BVA International s.r.o., +420 261215309,
[email protected]
Českokrumlovské zámecké divadlo je mimořádnou památkou světového významu. Je jedním z nejstarších barokních divadel zámeckého typu dochovaných ve střední Evropě a reprezentuje nejkomplexněji dochovanou barokní divadelní scénu svého druhu na světě. V Evropě lze dodnes nalézt řadu historických divadel ale v různém stavu zachování. V Evropě však existuje pouze jediná divadelní scéna, která je srovnatelná s Českým Krumlovem. Jedná se o barokní 1
divadlo ve švédském královském paláci v Drottningholmu, kde se obdobně jako v Českém Krumlově dochovala původní divadelní budova, jevištní technika, technické vybavení, kulisy, rekvizity i kostýmy, repertoár. To vše pochází ze 2. poloviny 18. století. Význam zámeckého barokního divadla v Českém Krumlově spočívá zejména v tom, že se do dnešní doby zachovalo v téměř neporušeném stavu bez výraznějších pozdějších přestaveb. Je zde dochována původní divadelní budova, jejíž část pochází z roku 1682, z roku 1766 pak vybavení hlediště, orchestřiště, jeviště, jevištní technika a rozsáhlý divadelní inventář jako například kulisy, kostýmy, rekvizity, osvětlovací tělesa, libreta, partitury atp.
O historii opery Dove è amore è gelosia O průběhu slavností a provedení opery se dochovaly historické dokumenty, které popisují zahájení slavností příjezdem kočárů, doprovázených hudbou na dva lesní rohy, dva fagoty a čtyři hoboje. O průběhu krumlovských slavností píše „Wiener-Diarium“ dne 24. srpna 1768 pod „Politickými novinkami“ kromě jiného: „Dne 24. července v poledne byla velká tabule pro 72 hostí, večer byla produkována nová italská opera od skladatele pana Scarlattiho, které se dostalo neobyčejné chvály, protože byla obzvláště vynalézavá.“ V archívu Německých řádů je uložen dopis hraběte Ludvika von Zinzendorf, švagra svatebního páru, který byl přítomen na krumlovských slavnostech a svému v Anglii pobývajícímu bratru podává do Birminghamu zprávu. Také on popisuje tyto dny v Krumlově jako „pobyt skutečně brilantní“ se „slavnostmi velmi příjemnými“ a zcela ve stylu „velké šlechty“. Prager Postzeitung popisuje 3. září 1768, že: „24. července večer byla provedena zpěvohra. Jedná o „Intermezzo giocoso“ Giuseppe Scarlattiho „Dove è amore è gelosia“ které, jak vyplývá z obdržených věnovacích exemplářů originální partitury v Krumlově a Vídni, byla komponována „na příkaz Jeho Výsosti knížete Schwarzenberga“. Exemplář uložený ve Vídni zmiňuje také obsazení krumlovského provedení: Clarice – princezna Theresa Schwarzenberg Vespetta – paní Scarlatti Orazio - hrabě Salbourg Patrizio – pan Coltellini, libretista intermezza Vedle libretisty Marca Coltelliniho, který proslul také svými librety pro Haydna a Mozarta, zpívala jeden part také druhá manželka Scarlattiho Antonia. U šlechtických představitelů stojí na jevišti již následnická generace z domu Schwarzenbergů, je to jednadvacetiletá princezna Maria Theresia, která jde ve stopách své matky. V Rakouské národní knihovně, hudební sbírce, S.M. 1043, nalezneme v článku „Giuseppe Scarlatti a jeho opery buffa“ v knize „Hudba na dvoře Marie Theresie“ strany 57 – 73 informaci: „Provedení krumlovského představení je přeneseno do Burgtheatru ve Vídni“. Z této a výše uvedených skutečností se lze domnívat, že údaj v hudební encyklopedii GROVE, že premiéra této opery byla v Burgtheatru ve Vídni, neodpovídá skutečnosti. Dne 5. srpna 1770 je krumlovská produkce dokonce opakována v zámeckém divadle v Schönbrunnu, a to při oslavě jubilea svatby toskánského Velkovévodského páru Leopolda a Marie Luisy, který právě ve Vídni pobýval. Giuseppe Scarlatti Neapol, 1718 – Vídeň 1777 Italský skladatel, synovec Domenica Scarlattiho. Od roku 1739 žil v Římě, poté ve Florencii a do roku 1744 v Lucca. Se svojí ženou Barbarou, operní zpěvačkou, žil krátce ve Vídni roku 1748, ale zanedlouho se vrátil zpět do Itálie - roku 1752 se v Benátkách hrály jeho dvě opery. Pobýval i krátce ve Španělsku a v Neapoli, ale potom žil především v Benátkách a ve Vídni. Zde působil jako hudební skladatel pro baletní představení divadla Kärntnertortheater. V polovině roku 1760 ho cesty zavedly do Španělska a později pracoval ve Vídni pro rodinu Schwarzenbergrů. Byl učitelem hudby členů rodiny princezny Marie Teresie a Marie Arnoštky 2
a později i kněžny Marie Eleonory ze Schwarzenbergu. Složil více než 30 oper, které byly hrány v mnoha italských městech a ve Vídni. Je oceňován jeho přirozený dar pro melodiku, jeho vynikající zvládnutí žánru komické opery a jeho všeobecně okouzlující hudební styl.
Protagonisté Vojtěch Spurný Narodil se v roce 1964. Studoval na pražské konzervatoři (flétna, klavír), AMU (operní režie, dirigování, cembalo) a na Vysoké škole v Utrechtu (cembalo a provozovací praxe staré hudby). K jeho učitelům patřili mj. i Helmut Rilling, Johann Sonnleitner a Kenneth Gilbert. Jako asistent režiséra a dirigenta spolupracoval mj. s Bohumilem Gregorem, Davidem Radokem (Národní divadlo v Praze) či Arnoldem Östmanem (Zámecké divadlo v Drottningholmu). Již během studií diriguje symfonické orchestry a současně se věnuje operní režii (Mozartova Figarova svatba, aktovky Martinů a Bendův Lazebník sevillský v divadle DISK, Gaglianova Dafné na barokním festivalu ve Valticích, Lortzingova Zkouška na operu v České televizi). Jako dirigent si zaslouženou pozornost získal pohotovým záskokem ve Smetanově Prodané nevěstě při hostování Národního divadla v Bratislavě (1993) nebo českou premiérou Scarlattiho oratoria Agar (se starými nástroji) na festivalu Starý zákon v umění (1995). V sezóně 1996-7 přijal nabídku opery v Göteborgu, kde nastudoval a dirigoval Rossiniho Cestu do Remeše, která byla kritikou označena za jednu z nejlepších premiér posledních 20 let. V červnu 1998 vytvořil spolu s režisérem J.A.Pitínským pozoruhodnou inscenaci Purcellovy opery Dido a Aeneas v plzeňské opeře (s ansámblem Musica Solutaris), která byla kritikou vyhlášena inscenací roku 1998. V sezóně 2000-01 nastudoval v Göteborské opeře Rossiniho Lazebníka sevillského, který získal nadšené přijetí u publika i kritiky. Od roku 1999 do roku 2004 byl Vojtěch Spurný stálým dirigentem Státní opery Praha. V sezóně 2002 – 2003 zde zastával funkci uměleckého šéfa a dnes je v tomto divadle stálým hostujícím dirigentem. Během svého působení zde nastudoval či přestudoval 8 operních titulů. Intenzivně se věnuje koncertní činnosti – jako hráč na klávesové historické nástroje i čtvrttónový klavír. Se souborem barokních nástrojů Musica Salutaris, jehož je uměleckým vedoucím, uvedl v červnu roku 2000 v zámeckém divadle v Litomyšli českou premiéru první dochované opery Jacopa Periho Euridice. Průběžně pracuje na nahrávce kompletního ročníku Telemannových kantát pro Český rozhlas. Od roku 1999 Spurný trvale spolupracuje s Českou komorní filharmonií a od roku 2003 je jejím hlavním dirigentem. Od roku 1991 působí každoročně též na mistrovských kursech Ticino Musica ve Švýcarsku (cembalo, klavírní spolupráce, operní kurs, vedení operního studia). Jako klavírista se zúčastnil po boku Dagmar Peckové mistrovských kursů v rámci Schleswig-Holstein Musikfestival. Pedagogicky působí na Akademii múzických umění v Praze. Kateřina Kněžíková soprán Sólistka opery Národního divadla. Narodila se roku 1982 v Bohumíně. V roce 2007 absolvovala zpěv na Pražské konzervatoři u Jiřiny Přívratské, u které dále pokračuje ve studiu na Akademii múzický umění v Praze. Stala se vítězkou několika pěveckých soutěží, mj. získala 1. místo na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech a současně cenu Národního divadla v Praze a v Ostravě. Svou profesionální pěveckou činnost zahájila v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kde hostovala jako Melie (Mozart: Apollo a Hyacinthus) a nastudovala zde též roli Markétky (Gounod: Faust a Markétka). Dále hostuje v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě jako Nannetta (Verdi: Falstaff) a v Národním divadle v Brně jako Esmeralda (Smetana: Prodaná nevěsta), Pamina (Mozart: Kouzelná flétna) a Terinka (Dvořák: Jakobín). Od sezony 2007/2008 získala stálé angažmá v pražském Národním divadle a vystupuje zde jako Mozartova Zerlina (Don Giovanni), Zuzanka (Figarova svatba), Serpetta (Zahradnice z lásky), Papagena (Kouzelná flétna) a Servillia (La clemenza di Tito), Händelova Almirena (Rinaldo), Verdiho Nannetta (Falstaff), Smetanova Barče (Hubička) a Esmeralda (Prodaná nevěsta), Dvořákova První žínka (Rusalka) atd. Na Mezinárodním operním festivalu Smetanova Litomyšl 2007 se představila ve scénickém provedení Martinů kantáty Kytice ve spolupráci se zlínskou Filharmonií Bohuslava Martinů. V rámci koncertních a operních vystoupení spolupracovala s předními dirigenty, jakými jsou Serge Baudo, Oliver Dohnányi, Manfred Honeck, Petr Vronský, Asher Fisch, Ralf Reuter, Heribert Beissel, Tomáš Netopil a Jakub Hrůša. 3
Pavla Vykopalová soprán Pavla Vykopalová absolvovala Státní konzervatoř v Praze. Již během studií spolupracovala s Operou Mozart. Následovalo angažmá v plzeňské opeře, kde ztvárnila mimo jiné i titulní roli v Purcellově opeře Dido a Aeneas. Pěvecky se dále zdokonalovala u prof.Jiřího Kotouče v oboru mezzosoprán. V roce 2006 plynule přešla na sopránový obor a pokračuje v soukromých hodinách u prof. Marie Urbanové. Její repertoár sahá od barokní k romantické opeře, zahrnuje oratorní, kantátovou i písňovou tvorbu napříč slohy až k hudbě 20. století. Koncertně zpívala Ruggiera(Alcina), Bertarida(Rodelinda), Rinalda(Rinaldo) v Händelových operách, Elisu (Bonononcini: Astarto) a na scéně SOP Alcinu (Vivaldi: Orlando furioso). Od roku 1999 je stálým hostem Národního divadla v Praze, kde se představila téměř ve všech stěžejních rolích Mozartových oper, např: Zerlina, Donna Elvira, Pamina, Fiordiligi, Vitellia , Contessa. Dále vystoupila jako Mařenka (Smetana: Prodaná nevěsta), Paskalina (Martinů: Hry o Marii ) a nejnověji Antonia (Offenbach: Hoffmannovy povídky). V roce 2003 úspěšně debutovala jako Karolka (L. Janáček: Její pastorkyňa) v pařížském Théâtre du Châtelet . Jako stálý host Státní opery Praha vystoupila jako Beatrice (Berlioz: Beatrice et Benedict), Rosina (Rossini: Barbiere di Siviglia), Pamina (Mozart: Die Zauberflöte). Nyní pravidelně hostuje v rolích Rusalky (Dvořák: Rusalka) a Mimi (Puccini: La Bohème ). Od ledna 2009 je členkou Národního divadla Brno. Zde vystupuje jako Mařenka v Havelkově inscenaci Prodané nevěsty. Tato role jí vynesla nominaci na prestižní cenu Thálie za rok 2006. K dalším rolím patří Lauretta (Puccini: Gianni Schicchi ), Nedda (Leoncavallo: I Pagliacci ), Juliette (Martinů: Juliette), Rosina (Rossini: Barbiere di Siviglia) a Rosalinda (Strauss: Die Fledermaus). Bohatá je rovněž její koncertní činnost doma i v zahraničí, do níž patří duchovní i písňová hudba. Na četných koncertech a operních představeních spolupracovala s významnými českými i zahraničními dirigenty jakými jsou Jiří Bělohlávek, Jiří Kout, Petr Vronský, Petr Altrichter, Ondrej Lenárd, Kaspar Zehnder, Oliver Dohnányi, Sylvain Cambreling, Leopold Hager nebo Ascher Fisch. Na koncertních pódiích vystupovala s Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Czech Virtuosi či Filharmonie Brno. Podílela se také na několika nahrávkách, ke kterým patří Česká mše vánoční J. J. Ryby (Multisonic), Lenora A. Rejchy (Orfeo) a skladby pro varhany (Irena Chřibková) a zpěv Bedřicha Antonína Wiedermanna (Rosa). Jaroslav Březina tenor Sólista opery Národního divadla. Pražskou konzervatoř absolvoval u profesora Zdeňka Jankovského, soukromě se pak dále zdokonaloval u Václava Zítka. V průběhu studia se stal členem vokální skupiny Dobrý večer kvintet. Bohatá je jeho koncertní činnost, především v projektech barokního a klasického repertoáru, na koncertních pódiích v Japonsku, Rakousku, Norsku, Itálii (provedení Dvořákova oratoria Stabat Mater v Římě a Pise), Německu, Francii a Španělsku. Spolupracoval s dirigenty Jiřím Bělohlávkem, Sirem Charlesem Mackerrasem, Oliverem Dohnányim, Sergem Baudem aj. Od roku 1993 je sólistou opery Národního divadla v Praze, kde vytvořil mnoho rolí domácího i světového repertoáru. Z nich vyniká zejména jeho Mozartův Don Ottavio (Don Giovanni), Tito (La clemenza di Tito) a Ferrando (Così fan tutte), Hrabě Almaviva (Rossini: Lazebník sevillský), Benvolio (Gounod: Romeo a Julie), Dancairo (Bizet: Carmen), Fenton (Verdi: Falstaff), Beppe (Leoncavallo: Komedianti), Tinca (Puccini: Plášt), Zinovij Borisovič (Šostakovič: Lady Macbeth Mcenského újezdu), Vašek a Jeník (Smetana: Prodaná nevěsta) nebo Janakos a Panait (Martinů: Řecké pašije). Pro Deutsche Gramophon natočil CD Rybovy České mše vánoční. Spolupracoval na nahrávce Zelenkovy korunovační opery Sub olea pacis et palma virtutis pro společnost Supraphon, která získala Cannes Classical Awards za rok 2002, dále pak nahrál Janáčkovu Šárku a Dvořákovy Tvrdé palice. Spolupracuje také s Českou televizí (např. inscenace opery Bohuslava Martinů Hlas lesa). Zápisník zmizelého Leoše Janáčka provedl např. v Teatro Real v Madridu, na festivalech Moravský podzim a Janáčkovy Hukvaldy, v rámci koncertní sezony České filharmonie a v letech 1998-2001 pravidelně v rámci představení tohoto cyklu v Národním divadle v Praze. Jozef Brindzák tenor Narodil se 19. 6. 1980 v Košicích. Vystudoval Konzervatoř v Košicích v hudebních oborech klarinet (1995- 2001) a zpěv (1998 2003). V roce 2008 absolvoval HAMU v Praze u profesora René Tučka. Během studií získal mnoho ocenění v obou hudebních oborech. V roce 2008 absolvoval kurzy 4
Anatolija Gusslera v Praze. Specializuje se na pěvecký styl G.Rossiniho, W.A.Mozart, italské canzonety a bel cantové árie G. Donizettiho, V.Belliniho, P.Tostiho a další. Jeho profesionální praxe začala pohotovým nastudováním opery G. Rossiniho – Lazebník Sevilský (hrabě Almaviva) ve Státním Divadle Košice, kde od r.2001 do 2003 hostoval také v muzikálu J. Neckáře – Kocour v botách (mlynář Honza), a v činohře W. Shakespeara – Mnoho povyku pro nic (zpěvák Baltazar). Od roku 2004 koncertoval s operetními melodiemi pod dohledem prof. René Tučka. V roce 2005 vystoupil na festivalu Loketské kulturní léto – P. I. Čajkovskij – Evžen Oněgin (Triquett) a opět hostoval ve Státním divadle v Košicích v nové režii opery G. Rossini – Lazebník Sevillský – v roli hraběte Almavivy. Se stejnou rolí byl vybrán taky pro reprezentační zájezd Státního divadla Košice do maďarského Šopronu. Dále účinkoval v Oper im Zelt Merzing v Německu ve Verdiho opeře La Traviata (Giuseppe). V letech 2006 až 2008 vystoupil v rámci stagiony Opery Mozart – W. A. Mozart – Don Giovanni (Don Ottavo) ve Stavovském divadle v Praze. Pod vedením dirigenta Ondreje Lenárta zpíval v Bratislavě v opeře W. A. Mozarta Kouzelná flétna (Tamino). S Komorní operou Praha absolvoval turné po Japonsku opět v Mozartově díle – Figarova svatba (Don Basilio). V Jihočeském divadle v Českých Budějovicích ztvárnil hrabětě Almavivu v Rossiniho Lazebníku sevillském. V divadle F. X. Šaldy v Libereci zpíval v operách – Charles Lecocq: Giroflé Giroflá (Marasquen) a G. Puccini : Manon Lescaut (Edmondo, Maestro di ballo). Se Státním Divadlem Košice následoval Divadelní festival v Martině pod vedením maestra Petra Dvorského. V roce 2009 účinkoval ve Státní Opeře Praha – B. Britten: Smrt v Benátkách (Youth) a v letošním roce působil mj. i v divadle J. Myrona Ostrava, kde ztvárnil roli Loriota v Mam’zelle Nitouche od F. Hervého. Schwarzenberský dvorní orchestr je volným sdružením převážně mladých instrumentalistů – specialistů na historické nástroje. Většina z nich sbírala a sbírá své zkušenosti v renomovaných českých i zahraničních souborech staré hudby a téměř všichni jsou pravidelnými hosty nahrávacích studií a významných festivalů. Soubor byl ustaven speciálně pro provádění děl, která jsou svým založením nějak spjata s hudebním životem na krumlovském zámku. Jde tedy o propojení principů historicky poučené interpretace s geniem loci Českého Krumlova. Každým rokem organizuje Nadace barokního divadla ve spolupráci se Správou hradu a zámku experimentální představení v zámeckém divadle. Tato představení jsou součástí mezinárodní konference „Svět barokního divadla“ a představení mají přísný studijní až badatelský charakter. Schwarzenberský dvorní orchestr chce cílevědomou prací a zpřístupňováním hudebnin krumlovské zámecké sbírky přispět ve spolupráci s Nadací barokního divadla k širšímu poznání jedné z nejvýraznějších českých kulturních lokalit a založit tradici koncertního i scénického znovuoživení historického hudebního repertoáru schwarzenberské sbírky, který je jako celek stále ještě převážně neznámý. Ondřej Havelka Televizní, filmový a divadelní herec, režisér dokumentárních filmů a divadelních her, scénárista, zpěvák, stepař a tanečník, milovník swingu i golfu. Ondřej Havelka se narodil se 10. 10. 1954 v Praze jako syn hudebního skladatele Svatopluka Havelky a herečky Libuše Havelkové. Absolvoval herectví na DAMU (1978), později také režii na JAMU (1988). Po DAMU působil šest let v pražském divadle Studio Ypsilon, brzy se prosadil i jako filmový a televizní herec. Po sametové revoluci začal pracovat i jako scénárista a režisér v televizi. Z četných prací jmenujme televizní dokument Mezzosoprano Magdalena Kožená (scénář a režie, 1995), celovečerní filmový portrét Vlastimila Brodského Zdravý nemocný vlastimilený Brodský (scénář a režie, 1999) a v loňském roce natočil nový dokument věnovaný Magdaleně Kožené. Už od studentských let se věnuje i interpretaci jazzové a populární hudby 20. a 30. let jako zpěvák, tanečník a stepař Originálního pražského synkopického orchestru. Pro tento orchestr napsal a spolurežíroval hudební dokument, který získal na festivalu televizní zábavy v Montreux v roce 1991 „Stříbrnou růži“. Jako scénárista, režisér a většinou i interpret vytvořil 18 hudebních klipů, z nichž klip s názvem Děkuji, bylo to krásné získal ocenění na Czech Grammy 1995 jako Klip roku a další – Jingle Bells – byl zakoupen a vysílán na MTV-Latin. V roce 1995 založil vlastní swingový bigband Melody Makers, se kterým vystupuje a pro který vytvořil jako scénárista a režisér tyto koncertní show: Pocta Georgi Gershwinovi (1998), Jen pro ten dnešní den (1999), Příběh jazzu (2000), Vzpomínky na hvězdný prach (2001), Blues v srdci mém (2002), Sladce i žhavě (věnováno Bingu Crosbymu) (2003), Ohlasy písní zámořských (2004), Ondřej Havelka a jeho Melody Maskers tentokrát zcela ROZVRKOČENÍ z písní Jaroslava Ježka a pánů V+W (2005), Opět něco starého avšak fungl nového (2007). V roce 1996 mu Akademie Czech Grammy udělila titul Jazzman roku. Od roku 1988 se věnuje rovněž divadelní režii. Nastudoval muzikálová představení La Caffeteria (Carlo Goldoni, Adolf Hoffmeister, Jaroslav Ježek, divadlo Studio Ypsilon, 1988), Tenhleten Manhattan 5
(Martin Vačkář, na motivy povídek Woodyho Allena, Divadlo Reduta, Praha, 1990), Má férová Josefína (Martin Vačkář, na motivy Vladislava Vančury, Hudební divadlo Karlín, 1993) a činohru se zpěvy Muži v ofsajdu (Karel Poláček, Martin Vačkář, Ondřej Havelka, Městské divadlo Mladá Boleslav, 2007). V oblasti operní režie debutoval operou Martina Smolky a Jaroslava Duška Nagano, hokej v opeře (Národní divadlo, Praha, 2004), následovala Smetanova Prodaná nevěsta (Janáčkova opera Národního divadla Brno, 2006), taneční příběh na motivy pohádky Zlatovláska Karla Jaromíra Erbena s hudbou Vladimíra Franze (Národní divadlo, Praha, 2006) a dvojtitul s Pucciniho aktovkou Gianni Schicchi a Leoncavallovými Komedianty (Janáčkova opera Národního divadla Brno, 2008). Z poslední doby zaujala Havelkova režie Straussovy operety Netopýr, Pucciniho Bohéma uvedená ve Státní opeře Praha a Hoffmannovy povídky Jacquese Offenbacha, jež měly v pražském Národním divadle premiéru v březnu 2010.
6