Tisková konference v Mahenově divadle

Tisková konference v Mahenově divadle 17. 2. 2016


Jaroslav Havlíček

Petrolejové lampy „Ty máš les, pušku a psa – a já budu mít děťátko!“

Dramatizace Režie Dramaturgie Scéna Kostýmy Světelný design Pohybová spolupráce

Olga Šubrtová, Martin Glaser Martin Glaser Olga Šubrtová, Martin Sládeček Pavel Borák Markéta Sládečková Martin Špetlík Martin Pacek

Osoby a obsazení: Štěpka Kiliánová Hana Tomáš Briešťanská Pavel Malina Martin Siničák Jan Malina Martin Sláma Otec Malina Vladimír Krátký Otec Kilián Zdeněk Dvořák Matka Kiliánová Marie Durnová Karla Jana Štvrtecká Lojzík Roman Blumaier Starosta Trakl Jan Grygar Helenka Annette Nesvadbová j. h. Xaver Jakub Šafránek Kartářka Drahomíra Hofmanová j. h. Wurm David Kaloč Skákavý Machoň Pavel Doucek V komparzních rolích zaměstnanci činohry NdB Premiéra strhující jevištní adaptace psychologického románu Jaroslava Havlíčka v režii ředitele Národního divadla Brno a v podání jeho činoherního souboru. Premiéra: 26. 2. 2016, 19.00 v Mahenově divadle Reprízy: 27. 2., 29. 2., 1. 3., 15. 3., 14. 4. 2016


V Mahenově divadle zazáří Petrolejové lampy Velká část letošní sezóny je v činohře Národního divadla Brno zasvěcena divadelním oslavám původně nedramatických děl. Nejinak tomu bude i v další únorové premiéře dne 26. 2. 2016, kdy na jeviště Mahenova divadla slavnostně vejde divadelní adaptace legendárního románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy. Ten mohou diváci znát i ze stejnojmenného filmového zpracování režiséra Juraje Herze z roku 1971. Hlavní role Štěpky Kiliánové a Pavla Maliny tehdy ztvárnili Iva Janžurová a Petr Čepek, v Brně se pod vedením režiséra a ředitele NdB Martina Glasera v těchto rolích představí Hana Tomáš Briešťanská a Martin Siničák. Lze se tak těšit nejen na novou adaptaci Havlíčkova klasického románu z pera režiséra a dramaturgyně Olgy Šubrtové, ale také na sugestivní herecké výkony, ještě povyšující tento strhující příběh o tom, že největším lidským hrdinstvím je umět přijmout svůj osud. Režisér Martin Glaser k tomuto „hrdinství“ dodává: Jaroslav Havlíček byl mistrem rozporuplné povahokresby a na své postavy hleděl nelítostným okem. Přesvědčit jsem se o tom mohl už v roce 2005, kdy jsem v Jihočeském divadle režíroval vlastní adaptaci jeho Muže sedmi sester. Hlavní postava Petrolejových lamp Štěpka je taková maloměstská holka, parádivá a sobecká. Kdo by čekal, že právě ona ujde v našem příběhu tak dlouhou cestu a najde v sobě nakonec sílu k jakémusi každodennímu hrdinství? Právě její schopnost přijímat svůj osud, anebo spíš způsob, jakým ho přijímá, je to, co ji činí hrdinkou. A co ve světě, ve kterém o všem víme a jen málo toho můžeme skutečně změnit, může učinit nenápadným hrdinou každého z nás. Dramaturg Martin Sládeček dodává: Titul, jako je tento, nelze nasadit na repertoár jen tak: Je třeba mít pro něj zkušeného režiséra, který se s Havlíčkem nesetkává poprvé, a především výborné herce, kteří dokáží své postavy nejen milovat, ale také kriticky nahlížet, a to nejlépe zároveň. Jsou-li tyto předpoklady splněny, má Havlíčkův, už tak strhující, příběh potenciál brát divákům dech. Nekorunovaný král domácí psychologické prózy Jaroslav Havlíček svými Petrolejovými lampami začal plánovaný literární cyklus, který nebyl nikdy dokončen, a dochoval se z něj dále jen posmrtně vydaný fragment románu Vlčí kůže, odvozená novela Synáček, román Poslední rok a poznámky k románu Vylomené dveře, který měl celý cyklus uzavřít. Petrolejové lampy, které poprvé vyšly v roce 1935 pod vnuceným kýčovitým titulem Vyprahlé touhy, byly posléze zásadním způsobem Havlíčkem upraveny, autor se však druhého vydání svého nejslavnějšího románu nedožil. 17. dubna roku 1943 zemřel na následky zápalu mozkových blan, Petrolejové lampy vyšly o rok později.


O autorovi Jaroslav Havlíček se narodil v Jilemnici 3. února 1896. Jeho otec Josef pocházel z Jilemnicka a živil se jako učitel, matka Julie (roz. Knýová) byla dcerou nadlesního z okolí Chlumce nad Cidlinou. Rodina (ještě se starším bratrem Josefem) bydlela v jilemnické Dolení ulici. Jaroslav byl často nemocný a v roce 1904 prodělal vážný zápal plic. V roce 1909 nastoupil do reálky v Jičíně. Po maturitě prožívá léto 1913 v Jilemnici. Ve své tvorbě se k němu vrací jako k bezstarostnému času studentského veselí, kde se zároveň prvně shledává se svojí budoucí ženou Marií, dcerou jilemnického mydláře. Zároveň mu však rodiče zakazují studium malířství na UMPRUM, ale vůbec i studium v Praze, a tak nastupuje roční abiturientský kurz při Obchodní akademii v Chrudimi. Do Prahy se dostává až následující rok, kdy začne studovat obor obchodních věd na České vysoké škole technické. Ve studiu nevyniká, válečná atmosféra jeho píli rozhodně nepřidává. V roce 1915 je Havlíček odveden do armády, narukuje jako jednoroční dobrovolník k 74. pěšímu pluku do Kadaně. V Jablonci absolvuje důstojnickou školu. Vojenské ctižádosti nemá a jeho jedinou ambicí je vrátit se jako raněný do jilemnického lazaretu. Na frontě je celkem třikrát, v lazaretu dvakrát. Po válce se účastní bojů na Slovensku. Po návratu pokračuje v studiu na vysoké škole, v rámci něhož nastupuje na praxi do Živnostenské banky. Studia sice nedokončí, v bance však zůstává až do své smrti. Když na VII. všesokolský slet do Prahy přijede i podkrkonošská župa, setkává se opět i s Marií Krauseovou, t. č. však zasnoubenou. Přesto obnovují svůj vztah, dosavad poměrně složitý, a roku 1921 v Jilemnici vstupují do svazku manželského. V roce 1922 se jim narodí syn Zbyněk a odstěhují se do pražské Krče, o dva roky později přijde na svět dcera Eva. V roce 1929 se přestěhují do rodinného domu na Spořilově. Do literárního světa vstupuje velmi nesměle. Nejprve píše verše (první otištěné v r. 1924), těžiště jeho tvorby však bude v próze. V roce 1925 vzniká první delší text, vzpomínková próza Máňa, na kterou naváže osobním deníkem. Ten si vede do roku 1929, a jak klesá intenzita zápisků, stoupá počet povídek i delších prací, včetně prvních pokusů o román. Povídky tiskne časopisecky od roku 1928. Naprostá většina textů z tohoto období však nebude za jeho života vůbec zveřejněna. První román vydává v roce 1935. Má se jmenovat Petrolejové lampy, ale nakladatel změní název na Vyprahlé touhy. Následují romány Neviditelný (1937), Ta třetí (1939) a Helimadoe (1940), povídkový cyklus Neopatrné panny (1941) a novela Synáček (1942). Za Vyprahlé touhy dostává čestnou cenu České akademie, Neviditelného pak Česká akademie ocení první cenou. Románu Ta třetí je udělena cena Baťovy literární soutěže. Jaroslav Havlíček umírá 7. dubna 1943 v Praze, pravděpodobně na následky přepracování a zápalu plic.


Režisér Martin Glaser Martin Glaser se narodil v roce 1974 v Sokolově. Začal studovat chemii na Přírodovědecké fakultě Karlovy Univerzity, ale po dvou letech přestoupil na DAMU, kde absolvoval studia činoherní režie a dramaturgie. Ještě během studií přijal v roce 1998 angažmá v činohře Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kterou pak od ledna 2006 vedl jako umělecký šéf. Od listopadu 2013 je ředitelem Národního divadla Brno. Během svého působení v Jihočeském divadle profiloval soubor jako moderní činohru ansámblového typu s důrazem na souhru hereckých osobností a současnou dramatiku, která tvořila základní pilíř repertoáru. Řadu domácích i zahraničních her uvedl v české premiéře. Ve svých inscenacích se nejčastěji zabývá tématem hry, manipulace a moci (Havel – Odcházení, Shakespeare – Macbeth, Něco za něco, Hampton – Nebezpečné vztahy, Trier – Kdo je tady ředitel, Lausund – Benefice, Presňakovové – Hrát oběť, Maupasant – Miláček, Mastrosimone – Jako naprostý šílenci), víry a fanatismu (Schwab – Prezidentky, Slobodzianek – Prorok Ilja, Corneille – Polyeuktos) a rozpadem tradičních morálních hodnot (Zelenka – Očištění, Crimp – Misantrop, LaBute – Tlustý prase). Často se vrací i k tématu outsiderství, osamělosti a vykořeněnosti (McDonagh – Osiřelý západ, Mrzák inishmaanský, Belbel – Mobil, Vedral – Kašpar Hauser, Egressy – Portugálie, Čechov – Tři sestry). Spolu s dramaturgyní vytvořil úspěšný autorský tandem. Od roku 2005 se před stále vyprodaným hledištěm uvádí transkripce juvenilie Jaroslava Havlíčka Muž sedmi sester. Následovala adaptace novely Nathanaela Westa pod názvem Utěšitel a se svým působištěm se rozloučil původní hrou Blackout. Velkému zájmu publika se těší i všechny hry a adaptace, které napsali pro otáčivé hlediště v Českém Krumlově. Pravidelně hostuje v divadlech v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Liberci, Pardubicích a v Plzni. Za olomoucké nastudování Arabské noci Rolanda Schimmelpfenniga získal cenu Josefa Balvína, kterou uděluje Pražský divadelní festival německého jazyka nejlepší české inscenaci německy psané hry. Inscenace Nebezpečné vztahy byla oceněna jako nejpozoruhodnější umělecký počin přehlídky České divadlo v roce 2008. Zelenkovo Očištění bylo v cenách Nadace Alfréda Radoka vyhlášeno jako nejlepší uvedená nová česká hra. Inscenace Tlustý prase získala Cenu studentské poroty na pardubickém Grandfestivalu smíchu. Havlovo Odcházení bylo vybráno na prestižní plzeňský festival Divadlo, Prezidentky a Mobil byly uvedeny na hradeckém festivalu Divadlo evropských regionů.


S hudebními žánry se seznámil nejprve při režii muzikálů Funny Girl v plzeňském divadle a Malované na skle v budějovické činohře. Vyzkoušel si i operetu, když režíroval Piskáčkova Tuláka. První operní režií byl Verdiho Otello, následovala jediná Schumannova opera Genoveva, v letošní sezoně pak Její pastorkyňa Leoše Janáčka.


Hana Tomáš Briešťanská, Martin Siničák Martin Siničák

Martin Siničák, Hana Tomáš Briešťanská

Hana Tomáš Briešťanská, Roman Blumaier

Foto: Jakub Jíra

Kontakt: Vítězslav Charvát

Eva Kašpárková

Marketing a PR činohry Reduta

Marketing a PR činohry Mahenovo divadlo

[email protected] +420 606 451 310

[email protected] +420 724 795 323

Tisková konference v Mahenově divadle

Recommend Documents