Působení divadelního lektora v profesionálním divadle

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta

Ateliér Divadlo a výchova Studijní obor Divadlo a výchova

Působení divadelního lektora v profesionálním divadle Diplomová práce

Autor práce: BcA. Lenka Jirásková Vedoucí práce: MgA. Zuzana Žáková Oponent práce: MgA. Kamila Kostřicová Brno 2012

Bibliografický záznam JIRÁSKOVÁ,

Lenka. Působení divadelního lektora v profesionálním divadle

[Functioning of drama teacher in professional theatre.]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér Divadlo a výchova, 2012. 91 s. Vedoucí diplomové práce MgA. Zuzana Žáková.

Anotace Diplomová práce „Působení divadelního lektora v profesionálním divadle“ se zabývá profesí, která zatím není v České republice rozšířena. Práce ukazuje, jak je umění a kultura zakotvena ve státních koncepčních dokumentech. Podává přehled o edukačních aktivitách v základních druzích umění a následně se zaměřuje právě na edukační aktivity v divadlech, jak v České republice, tak v Německu a Velké Británii. Cílem práce je charakterizovat profesi divadelního lektora, její funkci a možnosti uplatnění. To je názorně představeno i na příkladu koncepce této profese v Činoherním studiu v Ústí nad Labem.

Annotation Diploma thesis „Functioning of drama teacher in professional theatre“ deals with profession that is not widespread in the Czech Republic yet. The thesis shows establishing of art and culture in government conception documents. It gives an overview of the educational activities in basic kinds of art and then just focus on educational activities in theaters, both in the Czech Republic and Germany and Great Britain. The aim is to characterize profession of drama teacher, its function and application possibilities. It is clearly presented as an example in concept of the profession in theater Činoherní Studio in Ústí nad Labem.

Klíčová slova divadelní lektor, edukace, edukační aktivity, profesionální divadlo, umění, kultura, Činoherní studio Ústí nad Labem, Švandovo divadlo Praha

Keywords drama teacher, education, educational activities, professional theatre, art, culture, Činoherní studio Ústí nad Labem, Švandovo divadlo Praha

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jsem uvedené informační zdroje. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům.

V Brně, dne 20. května 2012

Lenka Jirásková

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala své vedoucí MgA. Zuzaně Žákové za její pomoc, vstřícnost a podnětné nápady při tvorbě práce. Také děkuji všem těm, kteří se podělili o své znalosti a zkušenosti a přispěli tím k jejímu vzniku. V neposlední řadě děkuji svým blízkým, kteří mě podporovali nejen při tvorbě práce, ale i po celou dobu mého studia.

Obsah ÚVOD .................................................................................................................. 8 1 UMĚNÍ A KULTURA - SOUČÁST VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ ............................... 10 1.1 VZDĚLÁVACÍ POLITIKA ČESKÉ REPUBLIKY V OBLASTI KULTURY A UMĚNÍ ...................................... 12

2 EDUKACE V ZÁKLADNÍCH DRUZÍCH UMĚNÍ..................................................... 17 2.1 EDUKAČNÍ AKTIVITY A VÝTVARNÉ UMĚNÍ.............................................................................. 18 2.2 EDUKAČNÍ AKTIVITY A HUDBA ............................................................................................ 20 2.3 EDUKAČNÍ AKTIVITY A SLOVESNÉ UMĚNÍ .............................................................................. 21 2.4 EDUKAČNÍ AKTIVITY A POHYBOVÉ (TANEČNÍ) UMĚNÍ .............................................................. 22 2.5 EDUKAČNÍ AKTIVITY A DRAMATICKÉ UMĚNÍ .......................................................................... 23

3 EDUKACE V PROFESIONÁLNÍCH DIVADLECH ................................................... 26 3.1 EDUKAČNÍ AKTIVITY A DIVADELNÍ LEKTOŘI V PROFESIONÁLNÍCH DIVADLECH V NĚMECKU ............. 26 3.1.1 OBOR DIVADELNÍ PEDAGOGIKA A PROFESE DIVADELNÍ LEKTOR ........................................ 27 3.1.2 LEKTORSKÉ ODDĚLENÍ V MAXIM GORKI THEATER (MGT) .............................................. 29 3.2 EDUKAČNÍ AKTIVITY V PROFESIONÁLNÍCH DIVADLECH VE VELKÉ BRITÁNII .................................. 30 3.3 EDUKAČNÍ AKTIVITY V PROFESIONÁLNÍCH DIVADLECH V ČESKÉ REPUBLICE ................................. 32 3.3.1TYPY AKTIVIT A PŘÍKLADY KONKRÉTNÍCH REALIZACÍ......................................................... 33 3.3.2 ATELIÉR ŠVANDOVA DIVADLA .................................................................................... 42 3.3.2.1 Švandovo divadlo .......................................................................................... 43 3.3.2.2 Vývoj Ateliéru Švandova divadla ................................................................... 43 3.3.2.3 Edukační aktivity Ateliéru Švandova divadla ................................................ 44 3.3.2.4 Profese divadelního lektora v Ateliéru Švandova divadla ............................ 46 3.4 SROVNÁNÍ SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE SE ZAHRANIČÍM ........................................................ 48

4 PROFESE DIVADELNÍHO LEKTORA V ČESKÉ REPUBLICE ................................... 50 4.1 MOŽNOSTI UPLATNĚNÍ DIVADELNÍHO LEKTORA V ČESKÉM PROSTŘEDÍ ....................................... 50 4.1.1 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ............................................................................................ 50 4.1.2 OMEZENÍ A PŘEKÁŽKY .............................................................................................. 59 4.2 FUNKCE DIVADELNÍHO LEKTORA V ČESKÉM PROSTŘEDÍ ........................................................... 61 4.3 KOMPETENCE DIVADELNÍHO LEKTORA ................................................................................. 63 4.3.1 ZNALOSTI A DOVEDNOSTI.......................................................................................... 63 4.3.2 OSOBNOSTNÍ PROFIL................................................................................................ 64 4.3.3 UPLATNĚNÍ ABSOLVENTŮ JAMU A DAMU ................................................................. 68

5 KONCEPCE PROFESE DIVADELNÍHO LEKTORA V ČINOHERNÍM STUDIU V ÚSTÍ NAD LABEM ........................................................................................ 70 5.1 HISTORIE ČINOHERNÍHO DIVADLA ...................................................................................... 71 5.2 CHARAKTERIZACE ČINOHERNÍHO DIVADLA ........................................................................... 72 5.3 SWOT ANALÝZA ............................................................................................................. 72 5.3.1 S (STRENGHTS) – SILNÉ STRÁNKY ............................................................................... 73 5.3.2 W (WEAKNESSES) – SLABÉ STRÁNKY .......................................................................... 75 5.3.3 O (OPPURTUNITIES) – PŘÍLEŽITOSTI ........................................................................... 76 5.3.4 T (THEATS) – HROZBY.............................................................................................. 77 5.3.5 VYHODNOCENÍ SWOT ANALÝZY ................................................................................ 78 5.4 NÁVRH EDUKAČNÍCH AKTIVIT PRO ČINOHERNÍ STUDIO ........................................................... 78 5.5 NÁPLŇ PRÁCE DIVADELNÍHO LEKTORA V ČINOHERNÍM STUDIU ................................................. 81

ZÁVĚR ............................................................................................................... 84 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE .......................................................................... 86 SEZNAM GRAFŮ................................................................................................. 91 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................ 91

Úvod Divadla jako instituce fungují po celém světě stovky let. Jejich hlavní funkcí je samozřejmě produkce divadelních představení. V současné době však divadlo může nabízet mnohem víc.

Mimo jiné může seznamovat své diváky s divadelními

profesemi, nechat je proniknout do témat jednotlivých inscenací, zasvětit do divadelního prostředí nebo i zjistit, jak na jejich inscenace diváci pohlížejí. Ať už se to děje prostřednictvím interaktivních prohlídek, přednášek, diskuzí, specificky zaměřených dílen a workshopů či dalších aktivit, vede to k výchově, vzdělávání a aktivizaci diváka. Tedy k tomu, že se o divadlo, ať již o konkrétní instituci či umělecký druh obecně, začne zajímat, vytvoří si k němu vztah.

Ke zvolenému tématu diplomové práce (Definování funkce a náplně práce divadelního lektora na základně vymezení edukačních aktivit v profesionálních divadlech) mě vedlo mnoho cest. Jednou z nich je zájem o oblast divadla ve výchově, především výchově k diváctví. Silným impulsem bylo rovněž zjištění, že lektorská oddělení v zahraničních divadlech jsou běžnou praxí. Další náhodná setkání a postřehy vedly k tomu, že jsem se o profesi divadelního lektora začala zajímat hlouběji. Chtěla jsem vědět, jaké nároky a úskalí tato profese skýtá a zda vůbec může v České republice najít širší uplatnění.

Tato

diplomová

práce

se

zabývá

působením

divadelního

lektora

v profesionálním divadle. Jde o profesi, která v sobě spojuje uměleckou a pedagogickou činnost a jejím úkolem je vytvářet, organizovat a vést edukační (tedy výchovné a vzdělávací) aktivity v konkrétním divadle. Cílem mé práce je tedy seznámit čtenáře, ať už z řad současných i budoucích pedagogů dramatické výchovy či profesionálních divadelníků, s profesí divadelního lektora – její funkcí, pracovní náplní i možnostmi pracovního uplatnění.

V první kapitole se práce nejprve zabývá uměním a kulturou jako součástí výchovy a vzdělávání člověka. Zdůvodňuje nezbytnost umělecké edukace 8

a představuje, jak je ukotvena v kurikulárních a koncepčních dokumentech České republiky. Druhá kapitola prezentuje uměleckou edukaci v základních druzích umění výtvarném, hudebním, slovesném, pohybovém (tanečním) a dramatickém umění, a to prostřednictvím edukačních aktivit realizovaných profesionálními uměleckými a kulturními institucemi. Edukaci v profesionálních divadlech se věnuje třetí kapitola. Jsou zde uvedeny příklady fungování lektorských oddělení v Německu a Velké Británii, kterými se můžeme inspirovat. Následně jsou ve třetí kapitole popsány základní typy edukačních aktivit s konkrétními příklady jejich realizace v divadlech v České republice. Detailně je představen Ateliér Švandova divadla, tedy platforma pro edukační aktivity, která funguje již sedmou sezónu. Čtvrtá kapitola shrnuje dosavadní poznatky a zaměřuje se přímo na profesi divadelního lektora, a to nejprve na možnosti jejího uplatnění u nás. Ty byly zjišťovány i prostřednictvím dotazníkového šetření v českých divadlech. Jaké znalosti a dovednosti by měl vlastně divadelní lektor ovládat? I na to se snaží odpovědět čtvrtá kapitola. Představuje také možné cesty uplatnění absolventů Ateliéru Divadlo a výchova na JAMU a Katedry výchovné dramatiky na DAMU. Závěrečná, pátá kapitola vzešla ze spolupráce s Činoherním studiem v Ústí nad Labem. Je věnována koncepci edukačních aktivit a profesi divadelního lektora na základě reálných možností konkrétní divadelní scény.

Během psaní diplomové práce jsem se potýkala s nedostatkem odborné literatury vztahující se k tématu práce. Cennou inspirací mi byla bakalářská práce Daniely Ouhrabkové (Ouhrabková, 2007) zabývající se profesí divadelního lektora v německé kulturní oblasti, dále osobní kontakt s lektorkou Ateliéru Švandova divadla, Hanou Vrbovou. Infomace jsem získávala i ze zdrojů přístupných na internetu a mnou provedeného dotazníkového šetření.

Věřím, že tato práce může být motivací k tomu, pokusit se prosadit profesi divadelního lektora i u nás.

9

1

Umění a kultura - součást výchovy a vzdělávání Tato

diplomová

práce

se

zabývá

působením

divadelního

lektora

v profesionálních divadlech. Na počátku je důležité uvědomit si postavení umění a kultury v současné společnosti, ve spojitosti s výchovou a vzděláváním. Právě znalost vzdělávací politiky České republiky nám později pomůže nalézt argumenty pro potřebnost edukačních aktivit v profesionálních divadlech a funkci divadelního lektora.

Umění je lidská tvůrčí činnost, která se podílí na tvorbě identity, hodnot, přináší nové ideje a impulsy, které mění a utváří myšlení společnosti. Umění vypovídá o okolním světě i o nás samých a je tedy dalším způsobem poznávání světa. Výsledkem umělecké tvorby je umělecké dílo, jehož dominatní funkce je estetická. Část uměleckých děl má povahu artefaktu, tedy hmotnou (notový zápis, obraz, kniha) a vnímatel (posluchač, návštěvník, čtenář) jeho podobu nezmění. Rozdílně je na tom divadlo a tanec, jejich artefakty jsou přímo „tvořené za (alespoň potenciálního) bezprostředního kontaktu tvůrců s vnímateli.“ (Pavlovský, 2004, s. 69) Umělecká díla komunikují pomocí znaků a kódů. Konkrétně divadelní inscenace (jakožto dramatické dílo) „není jednoduchou zprávou, ale výrazově složitou a významově hierarchizovanou strukturou informací v různých kódech, působících na různé stránky příjemcovy osobnosti a tedy i různým způsobem dekódovatelných.“ (Hořínek, 2008, s. 125) Chápání a klasifikace umění se v průběhu historie proměňovala, pro tuto práci je nejpříhodnější rozdělení na pět základních druhů umění, a to výtvarné, hudební, slovesné, pohybové (taneční) a dramatické umění.

Kultura je souhrnem uměleckých děl a další lidské činnosti: zvyků, filozofie, vědy, náboženství apod. Přináší trvalé vzory a hodnoty, ale také se v čase vyvíjí – navazuje na již vytvořené. Kultura nás obklopuje během celého života a je jeho neoddělitelnou součástí. 10

Abychom se naučili porozumět uměleckým dílům, tvorbě i kultuře, je nezbytné, aby součástí našeho života byla umělecká výchova a vzdělávání. „Umělecká výchova – širší význam synonyma estetická výchova, je rozvíjení uměleckého pohledu na svět a rozvíjení umělecké tvořivosti výrazovými činnostmi, v užším významu označuje výtvarnou výchovu.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 59) O cílech umělecké výchovy pojednává výklad pojmu Výchova estetická a umělecká Estetický slovník (Henckmann, Lotter, 1995, s. 202 – 203): „Cílem výchovy umělecké je vypěstování technických, řemeslných schopností (např. při učení se na hudební nástroj), za druhé poskytnutí znalostí o druzích, žánrech, tradicích atd. uměleckých děl, za třetí kultivování vkusu a schopnosti soudit a za čtvrté podporování tvůrčích potencí.“ S tímto tvrzením se můžeme pro potřeby práce ztotožnit. Pojem výchova můžeme ale nahradit obecnějším pojmem edukace, který je známý hlavně v anglosaských zemích. Jan Průcha (2005, s. 66) uvádí, že se tento pojem začíná používat i u nás – jednodušeji se s ním operuje a zahrnuje v sobě pojmy výchova i vzdělávání, které v praxi stejně nelze oddělovat. Edukační procesy probíhají celoživotně, ve formálním i neformálním prostředí. S největší mírou intencionality (záměrnosti) edukačních procesů se setkáváme ve školských zařízeních. Dále je u nás široká síť mimoškolních zařízení, ať už zřízená státem a jeho regionálními orgány (Střediska volného času), spolky s celorepublikovou působností (Sokol, Skaut) či nejrůznějšími sdruženími (rodinná centra)

a

soukromými

subjekty

(jazykové

školy).

Velmi

podstatným

a nezastupitelným prostředím, kde také dochází k edukačním procesům, a to zejména incidentálním (neuvědomovaným), je samozřejmě rodina. Vraťme se k pojmu umělecká výchova a nahraďme ho ještě příhodnějším pojmem umělecká edukace1, který bude nadále používán v této práci v souvislosti s uměleckými a kulturními institucemi, jako jsou galerie, muzea, hudební uskupení, 1

V souvislosti s uměleckou edukací bych ráda upozornila na rozvíjející se obor – Artefiletiku, tedy reflektivní, tvořivé a zážitkové pojetí vzdělávání a výchovy, které pracuje s různými uměleckými druhy. „Cílem artefiletiky je obohacování kulturního kapitálu žáků, rozvíjení jejich sociálních kompetencí a prevence psycho-sociálních selhávání prostřednictvím uměleckých aktivit reflektovaných v žákovské skupině.“ (viz www.artefiletika.cz) Doporučuji: SLAVÍK, J. Od výrazu k dialogu ve výchově. Artefiletika. Praha: Karolinum – nakladatelství Univerzity Karlovy, 1997. 199 s. ISBN 80-7184-437-3 .

11

knihovny a především divadla. Tato umělecká edukace je pak realizována edukačními aktivitami. Jejich záběr je co do obsahu či forem a míry edukace široký, mají však jedno společné: jejich hlavní cíl je vždy výchova a vzdělání účastníka aktivit (rozvoj znalostí a dovedností, předávání hodnot, rozvoj tvořivosti apod.) a další cíle (např. marketingové) jsou až druhotné.

Umění a kultura jsou neoddělitelné součásti našeho života. Proto by umělecká edukace (ve všech druzích umění) měla být samozřejmostí nejen během povinné školní docházky. Jak je tomu ve skutečnosti?

1.1

Vzdělávací politika České republiky v oblasti kultury a umění Víme, že umělecká edukace je pro rozvoj člověka nezbytná. Může se

uskutečňovat v rámci povinného či zájmového vzdělávání dětí, ale i po celý život. Právě uměleckou edukací se neustále obohacuje a rozvíjí naše kultura. Podívejme se, jak je oblast kultury a umění uchopena v koncepčních dokumentech vzdělávací politiky České republiky. Právě znalost vzdělávací politiky České republiky nám později pomůže nalézt argumenty pro potřebnost a realizovatelnost edukačních aktivit v profesionálních divadlech a funkci divadelního lektora.

Nahlédněme nejprve do národních kurikulárních dokumentů. Ty jsou spíše skrytou součástí edukace, ale velkou měrou ovlivňují její směřování, např. ve formě financování konkrétních zařízení či aktivit. Pokud se zaměříme především na oblast zájmového a uměleckého vzdělávání, nalezneme zde podklad i odůvodnění edukačních aktivit v uměleckých druzích. Základním heslem dlouhodobého záměru vzdělávání totiž je: „Celoživotní učení – stěžejní koncept ke zvýšení vzdělanosti národa. (…) Všechny možnosti učení jsou v tomto kontextu chápány jako stejně významné pro zvýšení úrovně vzdělanosti občanů a tím také k dosažení lepší úrovně života lidí a zlepšení ekonomiky země. (…) Další vzdělávání probíhá po absolvování počátečního 12

vzdělávání ve školách a zahrnuje všechno vzdělávání bez ohledu na to, kdo toto vzdělání poskytuje; nejde jen o vzdělávání v kursech, ale i o vzdělávání prostřednictvím vlastní činnosti a praxe, prostřednictvím zkušeností získaných nejrozmanitějšími způsoby nebo samostudiem. Význam dalšího vzdělávání neustále vzrůstá a pomáhá jedinci zdokonalovat se v odborné, občanské i zájmové oblasti.“ (DZVR VSČR, 2007, s. 13) Tento výňatek dokládá snahu státu deklarovat potřebnost a důležitost vzdělávání všech věkových skupin obyvatel, a to i prostřednictvím dalších institucí, nejenom státních. Dočíst se o tom můžeme i v tzv. Bílé knize, kde je jedním z opatření také: „Zvýšit

úlohu

kulturně-výchovných

institucí a

občanských

sdružení

ve vzdělávání a výchově. Vedle škol a dalších vzdělávacích institucí se na kultivaci osobnosti dětí, mládeže a dospělých a rozvoji jejich zájmů mohou podílet též divadla, muzea, galerie, knihovny, hvězdárny, botanické a zoologické zahrady, kulturní centra a další mimoškolní výchovně vzdělávací instituce a občanská sdružení, věnující se výchovné práci. I pro ně budou určeny rozvojové programy MŠMT a Ministerstva kultury se zvláštním důrazem na estetickou výchovu a tvořivé aktivity. Zároveň bude prosazována snaha, aby větší úlohu ve vzdělávání sehrál veřejnoprávní rozhlas a televize.“ (NPRVČR - Bílá kniha, 2001, s. 94)

Ještě blížeji je to formulováno v dokumentu Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007-2013. Cílem pro oblast Mládež a kultura je „podporovat veškeré obecně uznávané kulturní aktivity vedoucí k výchově a vzdělávání mladé generace. Vytvářet podmínky nejen k seznámení s kulturou a kulturními tradicemi, ale především podporovat aktivity vedoucí k aktivnímu rozvoji kulturních a kulturně-výchovných činností vedoucích k rozvoji osobnosti mladého člověka.“ (KPSDM, 2007, s. 22) Co tím má MŠMT konkrétně na mysli? To se dočteme dále (týž, s. 22): • „Vytvořit koncepci umění a vzdělávání, která bude zaměřena na podporu projektů užití současného umění v rámci vzdělávacího systému, zejména v rámci divadel, galerií, knihoven, uměleckých center apod.; podporu kulturních dovedností jak praktických (např. výtvarných, hudebních, dramatických), tak teoretických 13

(orientace v možnostech uměleckého vyjadřování, kultivace vnímání uměleckých děl, znalost „uměleckých jazyků“). • Každoročně podporovat pořadatele celostátních uměleckých soutěží, tvůrčích dílen, přehlídek a festivalů v různých oborech umění; podporovat rozvoj čtenářství dětí a mládeže; podporovat organizování kulturních akcí pro děti a mládež v rámci grantových řízení Ministerstva kultury; podporovat vznik a prezentaci uměleckých děl, jejichž adresátem jsou děti a mládež; podporovat a rozvíjet celoživotní vzdělávání a možnosti vzdělávat se v jakémkoliv kontextu s důrazem na vzdělávání v neformálním prostředí; podporovat inovační procesy ve vzdělávání a učení se za účasti paměťových institucí ve vzdělávacím procesu. •

Ve shodě se schválenými i připravovanými rámcovými vzdělávacími

programy podporovat projekty, které vedou ke spolupráci škol a školských zařízení s knihovnami, galeriemi, divadly, muzei atp.“ (zvýraznila autorka práce)

Právě poslední bod je pro nás nejdůležitější. Je v něm naznačena cesta spolupráce státu, školských zařízení a dalších organizací, která v jiných státech již funguje výrazně lépe2. Oblast umění a kultury není státu lhostejná, výše uvedené dokumenty jsou závaznými doporučeními, ale pouze v obecné rovině. Naplnit jejich cíle je běh na dlouhou trať vyžadující chuť, nápady, spolupráci, vytrvalost a hlavně podporu všech zúčastněných stran.

2

Konkrétní příklady uvádím v kapitolách 3.1 a 3.2.

14

I když se tato práce zabývá uměleckou edukací v uměleckých a kulturních institucích – profesionálních divadlech, ráda bych ještě na tomto místě zmínila zastoupení uměleckých druhů v Rámcově vzdělávacích programech - tedy dokumentech, které jsou závazné a jednoznačně určují podobu základního a středního školství. V Rámcově vzdělávacím programu pro základní vzdělávání, platné verzi z r. 2010, je vyčleněno devět vzdělávacích oblastí3. Mezi ně patří Umění a kultura, obsahující však pouze dva obory – Hudební a Výtvarnou výchovu. V základním vzdělávání je dramatické a pohybové umění (potažmo Dramatická výchova a Taneční a pohybová výchova) vyčleněno do doplňujících vzdělávacích oborů4, v gymnaziálním chybí zcela. Slovesné umění je zařazeno do oblasti Jazyk a jazyková kultura, potažmo obor Český jazyk a literatura. Jak ale může být v kurikulárním dokumentu řečeno, že oblast Umění a kultura „umožňuje žákovi pochopit základní principy umělecké tvorby a procesu komunikace v umění a prohlubuje jeho schopnost reflexe umění a kultury jako celku“ (RVPG, 2007, s. 51), když její náplní je pouze výtvarná a hudební složka? Nemohl by být právě tento nedostatek motivem k vlastním iniciativám divadel? V českém prostředí je třeba zmínit i unikátní Základní umělecké školství, jehož kurikulum právě prochází proměnou5. Nabízí komplexní a dlouhodobé studium v hudebním, výtvarném, tanečním a literárně-dramatickém oboru. „Rozvíjí a kultivuje umělecké nadání širokého okruhu zájemců, (…) a současně je rozsáhlou platformou pro vyhledávání umělecky mimořádně nadaných jedinců.“ (RVP ZUV, 2010, s. 11)

3

Jsou to: Jazyk a jazyková komunikace; Matematika a její aplikace; Informační a komunikační technologie; Člověk a jeho svět; Člověk a společnost; Člověk a příroda; Umění a kultura; Člověk a zdraví; Člověk a svět práce. 4 Doplňující obory jsou (podle aktualizace v r. 2010): Další cizí jazyk, Dramatická výchova, Etická výchova, Filmová/ audiovizuální výchova, Taneční a pohybová výchova. 5 Podle Rámcově vzdělávacího programu pro základní umělecké vzdělávání každá škola zpracovává vlastní Školní vzdělávací program. Podle něj se začne vyučovat ve šk. roce 2012/2013.

15

Se slovesným, výtvarným, hudebním, pohybovým nebo dramatickým uměním se setkávají ale všichni jedinci ve společnosti. Edukace v uměleckých druzích by tedy neměla být okrajovou záležitostí a právem jí náleží místo v celoživotním procesu edukace člověka. Pokud však není a ani nemůže být dostatečně zajištěna školskými institucemi či rodinou, je na místě, aby se umělecké instituce zhostily jejího rozvoje.

16

2

Edukace v základních druzích umění Na základě rešerše kurikulárních a koncepčních dokumentů v oblasti umění

a kultury v České republice víme, že je cílem podporovat uměleckou edukaci, zvláště pak formu spolupráce školských zařízení a uměleckých institucí. Jak bylo řečeno v první kapitole, budeme v práci operovat s pojmy umělecká edukace, edukační proces, edukační aktivita. A právě edukačními aktivitami (činnostmi, jejichž hlavním cílem je účastníka vychovávat a vzdělávat) v různých druzích umění se zabývá tato část práce. I když to s profesí divadelního lektora přímo nesouvisí, domnívám se, že tento přehled nabídne zajímavou inspiraci a je potřebný, abychom si uvědomili úroveň edukačních aktivit v profesionálních divadlech vůči ostatním uměleckým institucím.

Podívejme se tedy, jak probíhají edukační aktivity v pěti základních druzích umění

–

výtvarném,

hudebním,

slovesném,

pohybovém

(tanečním)

a dramatickém umění – a to v profesionálních institucích, které jednotlivé umělecké druhy reprezentují. Nejvíce prostoru je zde věnováno edukaci ve výtvarném umění, a to proto, že je u nás zatím nejpropracovanější.

17

2.1

Edukační aktivity a výtvarné umění Ve školském systému má výtvarná edukace své místo na všech stupních.

Nachází své místo ale také v galeriích a muzeích. Průlomová publikace u nás, Brána muzea otevřená, pojmenovaná po stejnojmenném projektu, nás utvrzuje v tom, že edukační aktivity pro školy i pro veřejnost jsou dnes samozřejmostí. Galerie a muzea dávno nejsou jen „skladem relikvií“, ale ožívají jako místa setkávání. Edukační programy, komentované a hrané prohlídky či hudební koncerty se označují jako galerijní (muzejní) animace a obor, který se postupně u nás etabluje, galerijní (muzejní) pedagogika. „Zatímco muzejní pedagogika je obecná disciplína, která zahrnuje teoretické a metodologické otázky práce pro veřejnost v muzeu, tedy v instituci, která se může věnovat stejně dobře obecné historii jako regionálním dějinám či mineralogii nebo fauně a flóře, galerijní pedagogika má svůj předmět zájmu podstatně soudržnější, neboť se zabývá výhradně výtvarným uměním.“ (Horáček, 1998, s. 56) Zakladatelka tohoto oboru u nás, Alexandra Brabcová (2003, s. 12 – 15) upozorňuje, že je teď podstatné začlenit muzea do vzdělávací soustavy, která má nyní koncepci celoživotního vzdělávání. Muzea tak mohou reagovat na nové potřeby společnosti, kde se vzdělávání a informace stávají klíčovým kapitálem. Důležitým aspektem je také propojení muzeí a galerií s místní komunitou, rozvoj vzájemné spolupráce. „Málokterá disciplína umožňuje takový rozvoj kreativity jako výchova uměním (art education), která si může dovolit zohlednit ve vzájemné interakci individualitu dítěte, učitele i umělce.“ (týž, s. 147) Brabcová taktéž uvádí, že tyto aktivity jsou v dnešní době takřka povinností muzejních a galerijních institucí. „Muzea umění mají stále větší společenskou odpovědnost, zejména proto, že většina současných dětí a mladých lidí je od velmi raného věku vystavena nesmírnému vizuálnímu tlaku.“ (týž, s. 155) Jakou podobu má mít edukace v galeriích a muzeích? „Návštěva muzea nemá být chápána jen jako poněkud zábavnější vyučovací hodina ve škole. Výchova uměním jako disciplína muzejního vzdělávání by měla především vycházet z rovnováhy mezi stimulováním fantazie a zvědavosti na jedné straně a poznáváním na straně druhé.“ (týž, s. 149) 18

Forem edukace v oblasti výtvarného umění je široká škála, s různým stupněm aktivizace a edukace návštěvníka. Vycházejí ze specifičnosti dané instituce, zaměření expozice či konkrétní výstavy. Mezi nejrozšířenější patří například: • pracovní/didaktické listy pro návštěvníky (různých věkových kategorií) • metodické materiály pro učitele • odborné publikace (katalogy k výstavám) • tištěný či zvukový průvodce výstavou • kurfříky s uměním (sbírkové předměty připravené k využití ve školách i v jiných institucích) • dotykové výstavy • výtvarné dílny • muzejní divadlo (využití metod dramatické výchovy) • slavnosti, kulturní akce Tyto formy edukace nám mohou být inspirací k edukačním aktivitám na poli divadelním. Avšak oproti divadlu, které je uměním časově proměnlivým, má výtvarné umění výhodu. Je hmotné, materiální, tedy jeho výsledkem jsou artefakty. Ty umožňují prvek zastavení se či návrat k objektu. To v produktu divadla – tedy inscenaci nikdy není možné zcela. I když má každá inscenace jisté parametry opakovatelnosti, nikdy nebou dvě představení stejná. Člověk, který v galeriích či muzeích provádí edukační aktivity, nemá zcela jednotné pojmenování. Nejčastěji je označován jako galerijní (muzejní) pedagog, dále poté jako lektor, animátor, galerijní edukátor nebo kurátor pro edukační činnost. Náplň práce se samozřejmě liší podle podobných kritérií jako u forem edukace. Může se podílet na procesu vzniku konkrétní expozice; vytvářet, organizovat a provádět edukační programy; navrhovat tištěné materiály. Jeho stěžejním úkolem je ale přímý konktakt s návštěvníky v doprovodných programech. V současné době lze na Masarykově univerzitě studovat specializovaný obor Galerijní pedagogika a zprostředkování umění. Na profesi galerijního (muzejního) pedagoga připravují i další obory na několika univerzitách, například Muzeologie, Estetika, Učitelství výtvarné výchovy či Pedagogika volného času.

19

2.2

Edukační aktivity a hudba Stejně jako výtvarné umění je i hudba jedním z pilířů umělecké edukace

na všech stupních škol. Doplňkem ke školní edukaci bývají nejčastěji známé tzv. výchovné koncerty, které ovšem nevzbuzují velkou popularitu. Jsou nejčastěji prováděny jednotlivými profesionálními hudebníky či menšími hudebními uskupeními. Průkopníkem novodobé edukace v hudbě byl americký skladatel, dirigent a pedagog Leonard Berstein se svými televizními pořady, které popularizovaly vážnou hudbu.6 Dnes je již běžnou praxí (vlastně i povinností) větších orchestrálních uskupení doplňovat svou koncertní činnost i edukačními aktivitami určenými především dětem, případně celé rodině. Jsou to především koncerty, které jsou obsahem a délkou uzpůsobené divákům a kde moderátoři (často v rolích) vybízejí publikum k interakci (společný zpěv, rymická hra na tělo, dirigování, hádanky apod). Kromě toho při hudebních tělesech, jako je třeba Pražská komorní filharmonii či Filharmonickém orchestru hl. města Prahy FOK, fungují dětské hudební kluby. Jejich náplní jsou pravidelná setkání formou dílny pro užší skupinu dětí. Cílem je pak „seznámit

děti

přirozenou

formou

se

složkami

estetického

cítění

(hudební, dramatická, výtvarná a pracovní složka) a postupně je v nich rozvíjet různými způsoby.“ (PKF Dětem) Součástí činnosti České filharmonie jsou vzdělávací programy pro žáky základních škol (Hudba jako řeč srdce, Dopoledne s filharmoniky, Dopoledne se skladateli) a speciální koncerty pro budoucí maminky. Nutno podotknout, že edukace vedená profesionálními hudebními tělesy je u nás stále na počátku a zaměřuje se výhradně na dětského posluchače. Lektoři a moderátoři se kvalifikují z řad aktivních hudebníků či pedagogů hudební výchovy. Institucí na pomezí je České muzeum hudby, které nabízí dlouhodobě pestrou nabídku edukačních aktivit pro školní skupiny, ale i doprovodné akce k jednotlivým výstavám. Ty už jsou určeny i širší cílové skupině.

6

V letech 1958 – 1973 uskutečnil Leonard Bernstain 15 pořadů pro dospělé a 53 pro mladé. Tyto televizní pořady získaly mnoho ocenění. Mimo to byl L. Bernstain významným skladatelem orchestrální i vokální hudby a např. i autorem hudby slavného muzikálu West Side Story.

20

2.3

Edukační aktivity a slovesné umění Edukace v oblasti slovesného umění je součástí v systému vzdělávání.

Mluvnice, literatura, sloh jsou všem známé předměty. Takzvanými „svatostánky“ literatury jsou knihovny. Jsou neutrálním, příjemným a vstřícným prostorem k přirozenému setkávání. V souvislosti s aktivitami knihoven se hovoří doslova o pojmu komunitní knihovna. Jejím cílem je (při zachování kvalitních knihovnických a informačních služeb) vybudovat fungující komunitní centrum, které aktivizuje obyvatele, pomáhá řešit problémy místní komunity a rozvíjí kulturní, vzdělávací a volnočasové aktivity. Výpůjční služba tedy není jedinou aktivitou knihoven, v současné době se stávají komunitními a kulturními centry daného regionu a lze tvrdit, že čím menší obec, tím je význam knihovny větší. Nám jde ale hlavně o to, zmínit ty aktivity, které určitým způsobem podporují edukaci v oblasti slovesného umění. Existuje Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP), který je organizací sdružující výše jmenované a jeho cílem je zlepšovat odbornost pracovníků, podmínky pro jejich rozvoj a činnost. Funguje však na dobrovolné bázi, je tedy věcí každé knihovny míra jejího zapojení. Zaštiťuje mnoho akcí celonárodního měřítka, např.:
Noc s Andersenem (celonoční program v knihovně určený dětem vycházející z určitého tématu)
Týden knihoven (vybraný říjnový měsíc plný akcí, prezentace knihovny a knihovnických služeb)
Březen – měsíc čtenářů (propagace čtenářství, oceňování čtenářů roku)
Už jsem čtenář – Knižka pro prvňáčka (podpora čtenářské gramotnosti ve spolupráci se školami)

Dominantním cílem většiny aktivit je přilákat ke čtenářství a knize, která je v dnešní době ohrožena mnoha jinými médii, ale také zvyšovat čtenářskou gramotnost, tedy schopnost porozumět textu. Nejvíce organizované jsou v tomto směru dětské knihovny (či dětská oddělení), a to v Klubu dětských knihoven (KDK). 21

Samozřejmostí jsou exkurze, nabídka edukačních programů (zaměřených na literární osobnosti, historické události apod.) pro školní kolektivy a pořádání nejrůznějších soutěží (vědomostních ale i tvůrčích – podněcujících vlastní slovesnou tvorbu). Během několika málo posledních let se pozornost knihoven zaměřila i na dosud opomíjenou cílovou skupinu – seniory, a to ve formě tzv. aktivizačních programů (trénink paměti). Tyto a mnohé další aktivity knihoven nejsou de facto řízené shora, ale vždy záleží na konkrétních pracovnících a jejich iniciativě, jak při získávání grantů a dotací, tak při propagaci, organizaci a vedení aktivit.

2.4

Edukační aktivity a pohybové (taneční) umění

Pohyb, potažmo tanec je ze všech zde uvedených uměleckých druhů nejsložitěji uchopitelný. „S tancem se často setkáváme v hraničních přechodových oblastech z umění do mimoumění (v oblasti extenzivní je proto především tzv. společenský tanec, formy sportovního tance i tanec rituální; v oblasti poloextenzivní je to především folklór, tanec amatérský a tanec jako léčebný postup (…).“ (Pavlovský, 2004. s. 265) Edukace samozřejmě existuje i v mimoumělecké oblasti, my se však zaměříme na ryze uměleckou oblast tance, ať už dramatického (zobrazující dramatický děj, zprostředkující konkrétní významy) nebo nedramatického (čistého, absolutního).

V České republice se v současnosti snaží tanec překonat nešvary minulosti a získat stejně významné postavení jako ostatní umělecké druhy. Důkazem toho jsou např. samostatné kapitoly grantové a stipendijní podpory na Ministerstvu kultury a hlavně začlenění Taneční a pohybové výchovy jako doplňujícího vzdělávacícho oboru do Rámcově vzdělávacích programů pro základní vzdělávání. Zásluhu na tom má hlavně občanské sdružení Vize Tance, které programově usiluje o zlepšení podmínek současného tance (dosažení evropské úrovně), jeho rozšíření do regionů, oživení kulturního děditství a rozvoj spolupráce s ostatními evropskými státy (mobilita umělců). Taneční a pohybová výchova se dostala do škol díky stále 22

fungujícímu

projektu

Tanec

školám.

Jak

říká

iniciátorka

projektu,

Yvona Kreuzmannová (Rozhovor s Y. K., příloha č. 1), díky němu se ověřilo, že tanec děti významně sociálně ovliňuje, vede je k sebevyjádření a kreativitě, a to beze slov. Významným pilířem pohybové a taneční edukace jsou profesionální instituce divadla Ponec, Archa, Alfréd ve dvoře, Studio AltArt, Taneční studio Light. Tyto instituce kromě produkce tanečních inscenací, zajišťování workshopů se zahraničními lektory vedou také dětská taneční studia7. I zde jde hlavně o celkový rozvoj osobnosti, fyzické i psychické složky a nikoli o cvičení taneční techniky za účelem trénování choreografických sestav. Problémem pohybové a taneční edukace je nedostatek odborných pedagogů. Na tuto profesi nejvhodněji připravuje Konzervatoř Duncan centre. Část dobrých tanečních pedagogů ale kvůli nevyhovujícím podmínkám pracuje v zahraničí. Uskupení profesionálů kolem Vize tance se však snaží situaci zlepšovat.

2.5

Edukační aktivity a dramatické umění Jak již bylo zmíněno v úvodu této práce, dramatické umění není povinnou

součástí školní docházky, ale pouze doplňujícím vzdělávacím oborem (v podobě dramatické výchovy), podobně jako taneční a pohybové umění (v podobě taneční a pohybové výchovy). Naštěstí se postupně zvyšuje počet škol, které chápou, že je dramatické umění součástí naší kultury a je tedy nezbytné s ním děti seznamovat, nejen prostřednictvím nacvičování „scének“ na školní akademie. Vliv na to má samozřejmě i zvyšující se množství absolventů Katedry Výchovné dramatiky na AMU a Ateliéru Divadlo a výchova na JAMU i pedagogických fakult, kde se dramatická výchova studuje jako specializace. A jak vypadá edukace v profesionálních divadlech? Zatím u nás není samozřejmostí, aby divadla nabízela návštěvníkům i něco víc než jen divadelní inscenace. Organizace a vedení edukačních aktivit v profesionálním divadle je v současné době především věcí osobní iniciativy jednotlivých zaměstnanců divadla 7

Další informace: Výroční zpráva – 5 let Dětského studia Ponec. Divadlo Ponec. Tanec dětem. Dětské studio divadla Ponec: Výroční zprávy. [online]. Dostupné z

23

a často funguje na dobrovolnické bázi. Přitom např. ve Velké Británii jsou edukační aktivity

naprosto

rovnocennou

součástí.

Problematika

edukačních

aktivit

v profesionálních divadlech a postavení divadelního lektora je předmětem této práce a detailněji se jí zabývají další kapitoly.

I když se to tématu práce přímo nedotýká, ráda bych zmínila, že v České republice na poli divadelním funguje ještě jedna poměrně velká divadelní platforma – divadlo amatérské. Je zde zmíněno z toho důvodu, že právě z něj vyrůstá mnoho budoucích divadelních profesionálů. Edukace na poli amatérského divadla má skutečně širokou škálu podob. Jeho hlavním garantem je Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS), organizace zřízená Ministerstvem kultury v roce 1991. Uměleckým neprofesionálním aktivitám se věnuje konkrétně sekce ARTAMA. Je to „útvar pro neprofesionální umělecké aktivity. Nabízí a zajišťuje odborný servis v oblastech neprofesionálního umění a dětských estetických aktivit, pořádá nebo odborně zajišťuje dílny a semináře, přehlídky, festivaly, soutěže, shromažďuje dokumentaci, poskytuje komplexní informace o problematice neprofesionálního umění, zpracovává odborné expertizy pro orgány státní správy a samosprávy, spolupracuje se spolky, občanskými sdruženími, kulturními zařízeními, školami a školskými zařízeními. ARTAMA nabízí odborné konzultace, zpracování projektů akcí, dramaturgickou poradnu, kontakty s odborníky v jednotlivých oborech.“ (NIPOS) ARTAMA tedy pečuje o všechny druhy umění a estetických aktivit, včetně divadla a na rozdíl od edukace v profesionálních divadlech má poměrně propracovanou strukturu.8 Profesionální divadla však mohou lidem nabízet odlišné aktivity a co je důležité – v profesionálním zázemí.

8

Další informace o aktuálním dění v amatérském divadle včetně probíhajících festivalů, přehlídek a workshopů lze zístkat na internetových stránkách: www.amaterskascena.cz či na www.drama.cz.

24

Předchozí oddíly práce uvedly čtenáře do tématu práce, jejích základních pojmů a vysvětlily širší souvislosti dané problematiky. Edukace, tedy výchova a vzdělávání, ve všech uměleckých druzích, se ukázala jako nezbytná součást celoživotního vývoje člověka. Každý umělecký druh k nám promlouvá svébytným jazykem. Abychom dokázali umělecká díla číst, je potřebné alespoň trochu pochopit jejich jazyk. Za tímto účelem probíhají v galeriích, muzeích, knihovnách, koncertních domech, tanečních studiích i divadlech edukační aktivity. Právě na situaci v profesionálních divadlech se zaměřuje další část diplomové práce.

25

3

Edukace v profesionálních divadlech Opusťme širší souvislosti týkající se edukace v uměleckých druzích v České

republice. Nyní se zaměříme přímo na edukaci v profesionálních divadlech, a to nejprve v zahraničí, Německu a Velké Británii. Tam je divadelní edukace rozvinuta na vyšší úrovni i díky dlouholetému budování profese divadelního lektora a lektorských oddělení v profesionálních divadlech. Tyto pohledy do situace v zahraničí nám mohou poskytnout cennou inspiraci. Poté si ukážeme příklady edukačních aktivit v České republice. Na závěr třetí kapitoly srovnáme poznatky ze zahraničí a České republiky.

3.1

Edukační aktivity a divadelní lektoři v profesionálních divadlech v Německu Pro to, abychom dokázali odůvodnit a v podstatě i obhájit důležitost

divadelního lektora u nás, je výhodné podívat se za hranice a ukázat si další možnosti této profese. A to v zemi, která s Českou republikou bezprostředně sousedí, a tedy určitou měrou ovlivňuje i naši kulturu. Nejdříve se dotkneme oboru divadelní pedagogika, následně postavení profese divadelního lektora a na závěr se zaměříme na edukační aktivity, detailněji na dlouhodobý projekt Theatr Und Schule. Fakta a informace zaznamenané v této kapitole čerpají z bakalářské práce Daniely Ouhrabkové „Divadelní lektor u profesionálního divadla – funkce, postavení a význam této profese v německé kulturní oblasti“9, doplňujících rozhovorů s autorkou a internetových stránek.10

9

Bakalářská práce BcA. Daniely Ouhrabkové je z roku 2007, proto nejsou předkládané informace zcela aktuální. V dané problematice však u nás zatím neexistuje novější práce či studie. 10 Internetové odkazy vztahující se k dané problematice v Německu jsou uvedeny v internetových zdrojích.

26

3.1.1 Obor Divadelní pedagogika a profese Divadelní lektor V německé kulturní oblasti se vyskytuje u nás zatím neznámý pojem Theaterpädagogik – Divadelní pedagogika.

Tento termín se používá ve dvou

možných výkladech, a to buď jako „odborné pedagogické působení na vysokých uměleckých školách při výuce budoucích divadelních profesí, např. režie, dramaturgie, herectví, aj.“ (Ouhrabková, 2007, s. 8) Druhý výklad je tématu této práce bližší. „Pod pojmem Theaterpädagogik (Divadelní pedagogika) se rozumí samostatná disciplína, která se svým zaměřením, metodami a prostředky pohybuje na rozhraní divadla a pedagogiky.“ (Koch, Streissand, 2005, s. 287 - 8) Divadelní pedagogika v tomto významu má široké spektrum uplatnění a činnost divadelních lektorů v profesionálních divadlech je pouze jednou možností, např. vedle výuky na různých stupních škol, divadelních projektech a kurzech různého zaměření, aj. V současné době lze v Německu tento obor studovat na několika vysokých školách a v rámci studia se také připravit na profesi divadelního lektora. Donedávna v Německu neexistovalo specializované studium, které by vzdělávalo budoucí divadelní lektory. V podstatě až „v akademickém roce 2003/2004 byl do nabídky seminářů pro obor Divadelní pedagogika na Universität der Künste v Berlíně zařazen takový seminář, který se divadelní pedagogikou u profesionálního divadla blíže zabývá.“ (Ouhrabková, 2007, s. 20) Byla to mimo jiné reakce na poptávku vzdělaných divadelních lektorů. Jak se ale začala profese divadelního lektora v Německu vůbec vyvíjet? „Lektorská oddělení divadelní pedagogiky působí u profesionálních divadel teprve od poloviny 80. let. Jürgen Flimm, toho času intendant Thalia Theater v Hamburku, byl jedním z prvních profesionálních divadelníků, kteří pochopili význam a přínos divadelní pedagogiky profesionálnímu divadlu.

V roce 1986 založil setkání

divadelních lektorů „Thalia Treffen“ a vytvořil dodnes používaný model koncepce divadelní pedagogiky pro potřeby profesionálního divadla.“ (týž, s. 14)11 Obor se poté spontánně a poměřně progresivně vyvíjel, jak tomu nasvědčují čísla z výzkumu Asociace

divadelní

pedagogiky

(Bundesverband

für

Theaterpädagogik).

11

Překlad D. Ouhrabkové podle: DOMKE, A. Konzeption für die Theaterpädagogik an der berliner Vaganten Bühne. Diplomová práce. Berlín: Universität der Künste, 2005. str. 14 – 15

27

Dále Ouhrabková uvádí (2007, s. 15), že v letech 2000/2001 proběhl v německých divadlech rozsáhlý výzkum, jehož výsledkem bylo mimo jiné zjištění, že v divadlech působí až 115 divadelních lektorů. Jejich počet stále jistě narůstá, avšak jedním z neustále řešených problémů je financování těchto pracovních pozic v divadlech. Pro vedení divadel je stále těžké obhájit úvazek divadelního lektora či jeho navýšení. Ouhrabková popisuje (2007, s. 15 – 18), jak se tato problematika financování liší v závislosti na statutu divadla, tedy pokud jde o tzv. nezávislá divadla, městská a státní či divadla národní. Divadla tuto situaci často řeší formou dobrovolné práce praktikatů z řad studentů oboru Divadelní pedagogika, pro něž je to i cesta k získání zkušeností a kontaktů. V současné době tedy v Německu přichází do praxe řada odborně vzdělaných a kvalifikovaných divadelních lektorů. Jejich vzdělání je nesporným kladem, „ovšem to, co studenty, učitele a divadelní intendanty zaujme, je právě osobnost lektora – umělce, lektora – pedagoga a lektora – člověka.“ (týž, s. 22) Podle výsledků dalšího průzkumu, o němž autorka hovoří (týž, s. 18), tentokrát mezi mladými lidmi ve věku 16 – 29 let, jsou divadelní lektoři v divadlech naprosto nezbytní. „Statistická čísla byla tehdy nekompromisní: 44,8 % dotazovaných bylo navíc toho názoru, že: „Divadlo je v dnešní době přežitkem a mrtvým uměním.“ 81% respondetů, kteří chodí do divadla v průměru 1x za rok, odpovědělo: „Do divadla nechodím, protože mě nezajímá a divadlu nerozumím.“ To byla pro divadelní lektory, resp. o to více pro divadelní intedanty a ředitele, ale obecně pro německou kulturní scénu velmi alarmující skutečnost.“ (týž, s. 18) Pokud totiž tato věková skupina nebude mít potřebu chodit do divadla, diváci postupně z divadel vymizí. Naštěstí data z výzkumu nezůstala nepovšimnuta. „V sezóně 2003/2004 pružně zareagoval berlínský Senát vytvořením projektu TUSCH, jehož cílem je navázat celoroční pravidelnou a úzkou spolupráci profesionálních divadel s berlínskými základními a středními školami.“ (týž, s. 18)

28

3.1.2 Lektorské oddělení v Maxim Gorki Theater (MGT) D. Ouhrabková (2007, s. 29 – 42) popisuje ve své práci konkrétní zkušenosti s fungováním lektorského oddělení v MGT, významné berlínské činoherní scéně. Dovolím si na tomto místě uvést shrnutí, které čtenáři ještě lépe zkonkretizuje představu o profesi divadelního lektora.

Edukační aktivity Lektorské oddělení zde funguje od roku 2003 a nabízí skutečně široké spektrum edukačních aktivit (v České republice zatím těžko realizovatelné): •

tvůrčí dílny k divadelní inscenaci

•

tématické tvůrčí dílny

•

tvůrčí dílna pro učitele – tzv. starter

•

tvůrčí dílny pro odbornou veřejnost

•

divadelní workshopy

•

prohlídky divadla

•

vedení studentských divadelních souborů

•

„být při tom“

•

Dlouhá divadelní noc •

Projekt TUSCH – Theater-Und-SCHule

Projekt TUSCH úspěšně pokračuje i v dalších velkých městech: Hamburku, Frankfurtu a Mnichově. Cílem projektu je navázat blízký a dlouhodobý (většinou více než

roční)

kontakt

konkrétních

divadel

a

škol

v daném

regionu.

Podle D. Ouhrabkové12 se podoba spolupráce či partnerství liší, každá instituce tedy přistupuje k naplnění projektu velmi osobitě. Obecně projekt umožňuje žákům setkání s divadelním provozem, inscenacemi, umělci a směřuje k vlastní umělecké tvorbě. Pro upřesnění představy – jen v Berlíně je v sezóně 2011/2012 v projektu TUSCH v Berlíně 39 aktivních partnerství. V březnu se konal každoroční TUSCHFestival, na kterém byly předvedeny výsledky z projektů, mimo jiné 43 divadelních představení. 12

Následující informace vycházejí z rozhovoru s Danielou von Vorst (roz. Ouhrabkovou) v roce 2012.

29

Fungování lektorského oddělení Je důležité také uvést, že lektorské oddělení MGT není aktivní jen po stránce široké nabídky svých programů, ale i co do počtu jejich realizací. „V sezóně 2005/07 zrealizovalo lektorské oddělení MGT cellkem 170(!) tvůrčích dílen a workshopů.“ (Ouhrabková, 2007, s. 33) Protože nedílnou součástí většiny programů je shlédnutí divadleního představení, přineslo to divadlu cca 3 500 nových diváků za rok. Tohoto přínosu si bohužel (podle malého výzkumu13) nebyla většina zaměstnanců divadla vědoma a možnosti lektorského oddělení podceňovala. Velká účast v dílnách je jistě daná i tím, že jsou pro studenty zdarma. Chod lektorského oddělení v současnosti zajišťují tři lektoři (a pomocní praktikanti), a to jak propagaci, organizaci, tak samotné vedení jednotlivých programů. Mezi hlavní pracovní náplň lektorů patří propagační a náborová činnost, která je podle slov jedné z lektorek snad tou nejnáročnější součástí. Další úkolem lektorů je organizace samotných programů, kterou často komplikuje nedostatek vhodných prostorů v divadle či nezodpovědnost ze strany učitelů (odřeknutí programu i návštěvy představení na poslední chvíli). Samozřejmou součástí této profese je pak tvorba a vedení jednotlivých programů. V MGT jsou lektoři také přizváni např. ke spolupráci na dramaturgii repertoáru divadla.

I když popis lektorského oddělení v Maxim Gorki Theater je konkrétním příkladem, lze ho do jisté míry pokládat za ukázku fungování profese divadelního lektora v Německu. Tento stav je výsledkem mnohaletých snah a nelze ani německý model považovat za dokonalý. Můžeme se jím ale v mnohém inspirovat

3.2

Edukační aktivity v profesionálních divadlech ve Velké Británii Zemí, kde se podařilo profesi divadelního lektora prosadit, je také Velká

Británie. Není divu, divadlo (potažmo dramatické umění) je zde tradiční součástí školní edukace a děti jsou tedy prakticky seznámeny se základními metodami 13

Výzkum zaměřený na vnímání lektorského oddělení mezi zaměstnanci MGT provedla D. Ouhrabková v lednu 2007. Více viz Ouhrabková, 2007, s. 37 – 38.

30

a technikami dramaticko-výchovné práce, ať už v samostatném předmětu nebo jako metodě výuky. Na školách také působí kompetentní pedagogové schopní navázat s divadlem spolupráci. Od těchto dispozic se také odvíjí forma edukačních aktivit v profesionálních divadlech. Informace v této kapitole vychází z interního studijního materiálu k předmětu Divadlo ve výchově a osobní konzultace s MgA. Radkou Mackovou, která absolvovala v roce 2005 studijní pobyt v Londýně, a to právě se zaměřením na edukační činnost profesionálních divadel. Zjištěné informace byly konfrontovány s internetovými

stránkami

konkrétních

divadel.14

Rozsahem

je

vzhledem

k nedostatku dalších pramenů tato kapitola kratší než pojednání o Německu a pojednává v podstatě jen o edukačních aktivitách. „Běžnou součástí většiny britských divadel (nejen těch pro děti) je tzv. Education department, tedy jakési „výchovně-vzdělávací oddělení“. Zabývá se výchovou a vzděláváním jak v oblasti dramatického umění, tak obecně v rovině práce s dalšími tématy, která otevírají divadelní inscenace (např. zeměpis v případě Guliverových cest).“ (Macková, DVV, s. 1) Pracovníky výchovně-vzdělávacích oddělní jsou většinou „dva až tři pedagogové (drama teachers), kteří jsou vzděláni v oblasti dramatického umění prakticky i teoreticky.“ (týž, s. 1) V závislosti na spektru a realizaci aktivit jsou najímáni další externisti. Organizační stránka aktivit je zajišťována ve spolupráci s manažery divadla. Jak již bylo zmíněno, problematickou stránkou profese divadelního lektora je financování této samotné pozice v divadle i edukačních aktivit. Ve Velké Británii toto řeší divadla sponzory a další podporu mohou získat prostřednictvím dotací „Art Councils“ (tzv. Uměleckých rad), tedy peněz ze státního rozpočtu. Tato skutečnost jistě výrazně ovlivňuje možnosti divadel. Edukační aktivity v profesionálních divadlech nejsou zacíleny jen na děti (případně žáky a studenty), ale dotýkají se „celé divácké obce v rovině zobrazování společenských

témat,

konfrontace

vlastního

postoje

s postojem

autora

či inscenátora.“ (týž, s. 1) Na základě výše uvedeného zdroje a průzkumu internetových stránek, jsou v divadlech pořádány hlavně tyto typy aktivit: 14

Internetové odkazy vztahující se k dané problematice ve Velké Briánii jsou uvedeny v internetových zdrojích.

31

•

dílny k inscenacím

•

divadelní dílny

•

projekty

•

rozšiřující sada pro učitele

•

prohlídka zákulisí

•

diskuse po představení

•

atrakce, slavnosti pro veřejnost

Edukační aktivity jsou ve Velké Británii plnohodnotnou součástí nabídky divadla a dá se říci, že divadelní lektoři mají stejně důležité postavení jako ostatní zaměstnanci divadla. Vzhledem k nedostatku odpovídajících zdrojů je tato kapitola věnující se edukačním aktivitám v profesionálních divadlech ve Velké Británii méně rozsáhlá než ta, věnující se Německu. Věřím, že i přes to podává rámcový přehled a zájemcům o bližší informace doporučuji projít si webové stránky konkrétních divadel.

3.3

Edukační aktivity v profesionálních divadlech v České republice V následující části práce si ukážeme, jaké konkrétní edukační aktivity nabízí

divadla v České republice. Tento přehled aktivit vznikl na základě osobních zkušeností, rešerše odborné literatury, prostřednictvím internetu a dotazníkového šetření. V něm byla oslovena všechna profesionální divadla v České republice, která mají stálou divadelní scénu a vykazují pravidelnou produkci divadelních představení (viz kapitola 4.1.1). Postupně jsou zde uvedeny jednotlivé druhy aktivit, které probíhají v České republice, s obecnou charakteristikou a příkladem z praxe konkrétního divadla, včetně toho, kdo danou aktivitu organizuje a provádí. Jistě tu nejsou uvedena všechna divadla, která nabízejí edukační aktivity, ale o mnoho více jich zatím bohužel není. Druhá část kapitoly je věnována Ateliéru Švandova divadla, který je u nás nejdéle fungující platformou pro edukační aktivity v profesionálním divadle. 32

3.3.1 Typy aktivit a příklady konkrétních realizací Ačkoliv by bylo přehlednější výčet edukačních aktivit seřadit podle určitého klíče, např. míry aktivizace diváka, cílové skupiny či délky trvání, vzhledem k rozdílnosti aktivit to není prakticky zcela možné. Při tomto výčtu tedy vycházím z pořadí uvedeného v již zmíněném dotazku (viz Příloha č. 2).

Prohlídky prostor (zákulisí) divadla s výkladem Nahlédnout do světa, který není běžnému člověku přístupný, umožňují komentované prohlídky prostor divadla včetně jeho zákulisí. Diváci se od průvodce dozvědí zpravidla něco o historii divadla, nahlédnou do technického zázemí, šaten, kostymérny a stanou i na jevišti. Pro mnohé diváky je pohled do zázemí a soukromí lákavou aktivitou, hojně ji využívají školní skupiny. Základním cílem této aktivity je seznámit diváky se základními informacemi o daném divadle, divadelním provozu a prostředí. Obsah prohlídky se samozřejmě liší podle konkrétní skupiny – jinak bude prohlídka probíhat pro děti předškolního věku a jinak pro dospělé. Tato aktivita je pro průvodce zdánlivě nenáročná, ale kromě běžného výkladu lze prohlídku ozvláštnit krátkým divadelním představením či provázením v roli. Tato varianta se nabízí např. u příležitosti „dnu otevřených dveří divadla“. Průvodcem prostor a zákulisí divadla bývá nejčastěji někdo z vedení divadla či technického úseku, případně i z hereckého souboru. Ne vždy je také podoba prohlídky přesně daná.

Ještě zajímavější je, když je divadelní budova sama o sobě významnou památkou. Historická budova Národního divadla15 či Stavovského divadla patří bezesporu ke kulturním symbolům českého národa. Prohlídky tohoto divadla se ani tak nezaměřují na divadelní zázemí, ale spíše historii budovy samotné. Vzhledem k náročnosti provozu tak velkých scén probíhají spíše v hledišti a veřejně přístupných prostorách, na jevišti a v technickém zázemí vyjímečně (při dnech otevřených dveří). O prohlídky je však obrovský zájem (koná se několik prohlídek denně), který mnohonásobně převyšuje personální kapacitu divadla, a zajišťují je 15

Informace o prohlídkách v Národním divadle jsou získané z telefonických rozhovorů s průvodci.

33

zaměstnanci s jinou pracovní náplní (strážní budov, PR pracovníci, konzervátorka budov). Hlavními zájemci jsou střední a vysoké školy, senioři a různé zájmové skupiny i turistické výpravy cizinců. Přes vysokou poptávku zde není dostatek kompetentních zaměstnanců (s odvoláním na ekonomické důvody), natož snaha dodat prohlídkám určitou interaktivitu (např. v podobě úkolů, pracovních listů apod.). Prohlídky tedy probíhají čistě informačně receptivní formou. I když prohlídky mohou probíhat velmi kvalitně, Národní divadlo by v tomto směru mělo být mnohem progresivnější.

Odborné přednášky Edukační aktivity mohou mít podobu odborných přednášek, seminářů, besed či diskuzí. Jejich důležitým prvkem může být host - významná osobnost, nejen z divadelního oboru. Přednášky jsou určeny dospělému publiku. Jejich cílem je umožnit divákům, laické i odborné veřejnosti, proniknout např. do tématu konkrétní sezóny a divadelní inscenace. Často se tyto aktivity zaměřují i na nedivadelní témata – např. problémy daného města, celospolečenské a historické události. Organizace a náplň této aktivity je spíše věcí dramaturgů divadla, než divadelních lektorů.

Divadlo Na zábradlí16, kultovní pražská divadelní scéna, se v současnosti zaměřuje na uvádění her v českých nebo světových premiérách, takových, které mají potenciál rezonovat v současné společnosti. Sezóna 2011/2012 se nese v duchu otázky „ Čí je to město?“ a tématicky navazuje na výstavu o urbanizaci Prahy.17 Prostřednictvím uváděných inscenací téma získává širší souvislosti. Téma sezóny tedy reprezentují tyto čtyři ideje: • Město

jako

místo

spolužití

různých

skupin

lidí,

různých

osudů

a různých životních příběhů. •

Město, které je někým řízené, ale z vůle lidí, kteří v něm žijí.

•

Město, které není odziceným a nepřátelským územím.

16

Informace o besedách v Divadle Na zábradlí jsou získané z internetových stránek divadla. <www.nazabradli.cz> 17 Jednalo se o výstavu s totožným názvem „Čí je to město?“, která se uskutečnila v Karlin studios 3. 16. 3. 2011 pod kurátorským vedením Milana Mikuláštíka. Výstava se zabývala urbanizací Prahy, ale i pasivitou, dezinformovaností veřejnosti či netransparentností prodeje pozemků developerům.

34

•

Město jako domov, který má vizi.

Jako doprovodný program zvolilo divadlo setkání s konkrétní osobností, která je úzce spjata s určitou pražskou městskou částí. Tato setkání probíhají v zadním foyer divadla jednou až dvakrát měsíčně, v sobotu večer. Jsou také obohacena filmovými a fotografickými projekcemi a hudebními produkcemi. Na téma sezóny navazují i výstavy v prostorách divadla či příspěvky v Novinách Divadla Na zábradlí.

Rozhovory tvůrců inscenace, herců s diváky Pro to, aby se vedení divadla, herci a inscenační tým setkali tváří tvář se svými diváky, získali zpětnou vazbu k inscenaci či k celkovému repertoáru, jsou tu rozhovory s diváky. Mohou probíhat ihned po představení či v rámci dílny k inscenaci. Zaměřují se na zjištění, jak diváci chápou téma inscenace a zda se jich nějakým způsobem dotýká, jak vnímají použité divadelní výrazové prostředky a další názory a informace, které mohou tvůrce a herce nadále obohatit. Inscenační tým a herci v rozhovorech samozřejmě zodpovídají i otázky diváků. Rozhovory tvůrců inscenace a herců s diváky je poměrně rozšířená aktivita divadel. Nejčastěji ji využívají školy po zhlédnutí představení. Mimořádně se divadla do diskuze pouští i s dospělým divákem. Vzhledem k tomu, že se diskuze mohou účastnit kromě diváků různí členové inscenačního týmu a herci, tedy větší množství osob, je vhodné diskuzi usměrňovat nezávislou osobou, kterou by mohl být právě divadelní lektor.

Pravidelně se do diskuze mezi tvůrci, herci a diváky pouští Divadlo Polárka18, brněnské divadlo zaměřené na tvorbu zejména pro mladší generaci – od dětí předškolního věku po mládež, ale nevyhýbá se ani titulům pro dospělého diváka. Divadlo se nebojí experimentálních přístupů k textu, cíleně vyhledává neznámé předlohy, ale věnuje se i dramatizacím kultovních literárních děl. Mimo to dává prostor začínajícím tvůrcům a výrazným rysem tohoto divadla je silná hudební složka inscenací. Divácký seminář Divadla Polárka se koná jednou až dvakrát v měsíci po vybraných dopoledních představeních pro školy. Kapacita účastníku 60 osob 18

Informace o Diváckém semináři v Divadle Polárka jsou získané z internetových stránek divadla. <www.divadlopolarka.cz> a telefonického rozhovoru s Michalem Sopuchem.

35

a délka jeho trvání je mezi 45 – 60 minutami, v případě zájmu školy může být i delší. Seminář se skládá z dílčích aktivit a jeho cílem je zreflektovat viděné představení, jak sdílením diváckého zážitku, tak kritickým rozborem divadelních prostředků. Divácké semináře lektorsky vede Michal Sopuch, režisér a technik divadla a účastní se jich alespoň jeden zástupce inscenačního týmu.

Scénické čtení Scénické čtení je minimalistická divadelní forma, ve které se „uplatňují vyjadřovací prostředky akustické (intonace, dynamika, rytmus, melodie i barva hlasu, popř. i další zvuky) i vizuální (mimika, gestika, světlo a výtvarné uspořádání prostoru).“ (Pavlovský, 2004, s. 248) Nejedná se čistě o edukační aktivitu, protože její hlavní cíl je, stejně jako u inscenace, estetický. Pokud ale scénické čtení pracuje např. s texty za řad diváků nebo mu dokonce předchází setkání zaměřené na tvorbu textů, jedná se o aktivitu, která aktivitzuje a vzdělává určitou diváckou skupinu. Hlavním cílem tedy může být předat účastníkům základy tvorby dramatického textu, zapojit diváky do tvorby repertoáru či získat nové podněty pro práci dramaturgů, režiséru či herců.

Scénickým čtením se zabývá Divadlo v Řeznické19, jedno z nejmenších pražských divadel. V duchu svého motta, „velké divadlo na malé scéně“, se repertoárově orientuje na moderní světovou klasiku a spolupracuje s uznávanými divadelními osobnostmi. Divadlo však dává prostor i začínajícím umělcům. Funguje zde cyklus s nepravidelnou dramaturgií „Řeznická OPEN aneb každý večer jinak“. Jedná se právě o scénická čtení, ale i autorské večery, otevřenou dramaturgií. Diváci se zde mohou tedy setkat s klasickými i zcela současnými, dosud neuvedenými texty. Zároveň je s tímto cyklem otevřena soutěž pro prezentaci autorských, dramatických, prozaických i básnických textů.

19

Informace o scénických čteních v Divadle v Řeznické jsou získané z vyplněného dotazníku a internetových stránek divadla <www.reznicka.cz>.

36

Dílny k inscenacím Dílny k inscenacím jsou vlastně přidanou hodnotou k inscenaci samotné. Mohou probíhat před nebo po zhlédnutí inscenace, případně mohou být kombinací obého (tedy dílna před i po inscenaci) a prakticky vždy jsou určeny školním kolektivům. Dílny k inscenacím se mohou zaměřovat na nejrůznější aspekty inscenace – námět inscenace či její širší společenský a dobový kontext, téma inscenace, autora předlohy a jeho další tvorbu, použité inscenační prostředky (herectví, scénografie, hudba aj.). Cílem této edukační aktivity je prohloubení zážitku z představení, rozšíření znalostí (doplnění ke školní výuce) i osvojení základních divadelních dovedností (tvorba postavy, dramatické situace apod.). Každá inscenace nabízí rozdílné náměty a témata ke zpracování dílny, vyžaduje jiný přístup a nelze tedy doporučit jednotnou formu

dílnám

k inscenacím.

Je

však

běžné,

že

pokud

probíhá

dílna

před představením, je v ní základem příprava a motivace diváků. Dílna následující po představení zpravidla reflektuje viděné, případně obsahuje setkání s osobou z tvůrčího týmu. Velmi důležité je přizpůsobit program dílny cílové skupině a vzít v potaz nejen její věk, ale i zkušenosti s podobnými aktivitami.

Zrealizovat dílnu k inscenaci je po organizační stránce poměrně těžké, ale investované úsilí se určitě vyplatí. Divadlo pod Palmovkou20 v Praze se o to pokusilo u dvou inscenací. V sezóně 2010/2011 byla nově na repertoáru inscenace Rain man, hra D. Gordona dotýkající se autismu. Mimo to, že k ní byl vydán písemný materiál obsahující inspiraci pro práci učitele se studenty, proběhly pro přihlášené třídy dílny před i po inscenaci. Dílna „před“ se týkala především informací o autismu a odehrávala se ve třídě, dílna „po“ se zaměřovala na reflexi zhlédnutého představení a diskuzi s herci a režisérem. Jinak divadlo pojalo dílnu k inscenaci hry Pavla Kohouta August, august, august. Z hlediska trvání to byl vlastně cyklus dílen. Skupina studentů byla vtažena do inscenačního procesu. Studenti se nejprve setkali s textem hry, účastnili se zkoušek, diskutovali s dramaturgem, kostýmní výtvarnicí, režisérem a autorem. 20

Informace o dílnách k inscenaci v Divadle pod Palmovkou jsou získané z vyplněného dotazníku a emailové korespondece s Barbarou Tůmovou, tiskovou mluvčí a PR divadla.

37

Završením projektu byla návštěva premiéry a následné setkání s herci. Cílem těchto na sebe navazujících dílen bylo prohloubit vnímání divadelního představení – od pouhé konzumace k aktivnímu pohledu.

Tématické dílny Divadelní dílny mohou mít skutečně široké tématické rozpětí. Převládají dílny praktického charakteru, zabývající se vším co k divadlu patří – divadelními profesemi a

složkami

(scénografická,

herecká),

dějinami

a

osobnostmi

divadla

(dílna středověké frašky, William Shakespeare a jeho tvorba), divadelními druhy a žánry (loutková, dílna comedie dell´arte), inscenačním procesem (interpretace textu), divadelními dovednostmi (žonglování, improvizace, hlas a mluva). Objevují se i dílny teoretického zaměření, které se zabývají např. analýzou dramatických textů, teorií či dějinami divadla. Obecně mohou mít dílny podobu cyklu nebo jednorázového programu.

Několik divadelních dílen má v nabídce ostravské Divadlo Loutek21. Je to severomoravská profesionální scéna pro děti a mládež, ale hraje i pro dospělé. Na repertoáru má jak čistě loutkové inscenace, tak činohru nebo muzikál. Silnou stránkou divadla je propojování loutkové a činoherní složky inscenace. Pro potřeby edukačních i dalších aktivit byla v roce 2011 otevřena přístavba divadla – tzv. Alternativní scéna. Je zde variabilní divadelní prostor, amfiteátr a galerie loutek. Krásnou ozdobou divadla je jedinečný loutkový orloj. Dílny probíhají v průměru dvakrát do týdne a jejich konkrétní zaměření se liší podle věkové skupiny: mateřských, základních, středních a vysokých škol. Obsahem se vždy dotýkají toho, co je pro Divadlo Loutek typické – tedy různých způsobů loutkového divadla a práce s maskou a tělem. Poměrně ojedinělou dílnou je „Terapie loutkou“, určená dětem se speciálními potřebami. Nutno zdůraznit, že tyto aktivity jsou organizovány a vedeny zkušenými lektory22. Ke každé dílně je vypracována podrobná anotace, podle které si mohou školy dílnu objednat. 21

Informace o dílnách v Divadle Loutek jsou získané z emailové korespondence s MgA. Hanou Galetkovou, lektorkou aktivit. 22 Lektory edukačních aktivit v Divadle Loutek jsou MgA. Hana Galetková – absoventka JAMU DIFA, doktorandka Ateliéru Dramatické výchovy pro neslyšící na JAMU DIFA a MgA. Tomáš Volkmer –

38

Semináře pro učitele V současné době u nás divadla velmi zřídka nabízejí edukační aktivity, které by byly určené pouze pedagogům a rozšižovaly jim obzory v oblasti divadelní edukace, potažmo dramatické výchovy. Semináře pro učitele rozvíjejí spolupráci škol a divadel. Jejich cílem pro učitele je získat základní poznatky o divadle, procesu vzniku inscenace, metodách práce s žáky a studenty. Semináře vycházejí z principu, že pokud se divadlem nadchne učitel, bude i kvalitně připraven a vzdělán, může velmi dobře motivovat své žáky a studenty.

Cyklus seminářů zaměřených vždy pro učitele konkrétních stupňů škol organizuje Divadlo Alfa v Plzni23. Semináře jsou součástí náborové a propagační činnosti divadla, které usiluje o stylovou i žánrovou pestrost uváděných inscenací. V popředí však vždy zůstává dětský a mladý divák. Divadlo také navazuje na loutkářskou tradici této scény. Semináře se zahajují společným absolvováním konkrétního představení, následuje diskuze, a pokud je to možné, jsou na ni přítomni i tvůrci inscenace. Poté se na inscenaci navazuje cyklem tří až čtyř seminářů, jejichž cílem je ukázat možnosti práce s představením a dětmi v každodenní výuce. Tyto semináře probíhají od října roku 2011 a v průměru se jich účastní pět až deset pedagogů. Organizačně jsou zajišťovány pracovnicí obchodního oddělení divadla a jejich vedení mají na starosti externí lektoři24. Podrobné anotace seminářů viz Příloha č. 6.

Pracovní/metodické listy Kromě edukačních aktivit, které jsou založeny na přímém kontaktu lektora a účastníků mají divadla ještě jednu možnost, jak své diváky vychovat a vzdělat. Forma elektronických či tištěných listů je např. vhodná pro ta divadla, která výše

scénograf a výtvarník, lektor výtvarných dílen. Oba lektoři jsou v divadle zaměstnáni ještě na další pracovní pozici. 23 Informace o seminářích pro učitele v Divadle Alfa jsou získané z internetových stránek divadla <www.divadloalfa.cz> a emailového kontaktu s MgA. Ivetou Sochorovou, vedoucí obchodního oddělení divadla. 24 Seminář pro učitele MŠ – Mgr. Michal Ston, Seminář pro učitele 1. stupně ZŠ Mgr. Roman Černík, Seminář pro 2. stupeň ZŠ a Střední školy Mgr. Renata Vordová.

39

zmíněné aktivity z nejrůznějších důvodů nemohou či nechtějí provozovat. Listy mohou být dvojího typu. Pracovní listy jsou určené většinou pro děti a mládež, obsahují kromě základních informací o inscenaci prvky intereakce, např. shrnutí příběhu, otázky, hádanky, doplňovačky, úkoly, obrázky k vymalování apod. Jejich cílem je podnítit v divácích hlubší zájem o zhlédnuté představení a ukotvit sdělené informace. Metodické listy jsou směřované pedagogům jako vodítko a inspirace další práce vycházející ze zhlédnutého představení. Obsahují faktické informace o inscenaci, autorovi předlohy a hlavně různé návody, jak pracovat s námětem a tématem inscenace.

Národní divadlo Moravskoslezské25 je už z pozice svého statutu jednou z našich největších divadelních scén, fungují v něm také čtyři soubory – operní, činoherní, baletní a operetní-muzikálový. I přes „mašinérii“ velké organizace se snaží inovovat svou nabídku. Kromě jednodenní intenzivní Letní školy pro pedagogy nabízí na svých internetových stránkách ke stažení pracovní listy k inscenaci „Hrajeme operu! – Kominíček“ (viz Příloha č. 7) a obsáhlé metodické listy k inscenaci Mrazík. Ty mohou využít učitelé před i po zhlédnutí představení, jsou zde mimo jiné uvedené náměty na konkrétní činnosti ve výtvarné, hudební, tělesné a dramatické výchově.

Mimořádné slavnosti a setkání Mnoho divadel se stává prostorem pro realizaci nejen divadelních, ale v obecné rovině kulturních akcí, festivalů a přehlídek. Divadla se také zapojují do větších akcí dalších organizací. Některá divadla mají své vlastní přehlídky (např. Dítě v Dlouhé26). Nám jde ale o ty aktivity, které mají další výchovný a vzdělávací přesah a nejde u nich jen o „pouhý“ divácký zážitek, i když i ten může

25

Informace o pracovních a metodických listech Národního divadla Moravskoslezského jsou získané z internetových stránek divadla <www.ndm.cz>. 26 Festival Dítě v Dlouhé pořádá Divadlo v Dlouhé. Je zaměřeno na „děti a jejich dospělé“ a v roce 2012 se koná již jeho 14. ročník. Nabízí vždy ty nejzajímavější nově vzniklé inscenace a další doprovodný program. Další info na www.divadlovdlouhe.cz

40

mít kýžený efekt. Divadla tedy mohou vycházet např. z významných a svátečních dní v průběhu roku a přichystat při těchto příležitostech speciální interaktivní program.

Divadlo Minor27 je především divadlem pro celou rodinu, ale také pro mateřské, základní a střední školy. Vytváří prostor pro vzájemné setkávání dětí, rodičů a učitelů pod názvem programu „Ruku v ruce“, který zahrnuje představení vždy ve čtvrtek a v pátek, která začínají pro všechny zúčastněné v přívětivý čas, tedy v 18 hodin. Jsou i cenově zvýhodněna. Dalším krokem divadla k navázání dobrých vzahů s diváky je nabídka zajištění a organizace oslavy narozenin. Již tradicí se stalo „Mecheche“ – program, který se koná jednou za měsíc. Jeho náplň se mění a rozpětí aktivit je široké – od bazaru oblečení, přes výtvarné dílny až po zážitkový program. Všechny tyto aktivity mají za cíl spíše rozšiřovat a udržovat komunitu kolem tohoto divadla.

Divadelní studio Edukační aktivita probíhající ve formě divadelního studia se zcela liší od předcházejících. Základním znakem totiž je, že pracuje se stálou skupinou lidí různého věku, kteří jsou v oboru divadla neprofesionálové. Nejčastěji jsou jimi děti a mládež. Divadelní studio může mít dvě základní podoby. Buď jsou činnosti v divadelním studiu zaměřené na „výcvik“ budoucích členů souboru a herců dětských rolí, což je např. běžné v divadlech, kde funguje baletní scéna. Druhá podoba převažuje u divadel činoherního typu. Skupina zde funguje jako samostatný divadelní soubor, ve kterém může a nemusí být kladen důraz na veřejnou prezentaci. Oproti jiným souborům, např. při Základních uměleckých školách či Domech dětí a mládeže, má divadelní studio výhodu technického zázemí divadla.

Občanské sdružení Motus provozuje v Praze poměrně novou divadelní scénu Alfred ve dvoře28. Ta je zázemím pro projekty, které svým způsobem překračují

27

Informace o aktivitách divadla Minor jsou získané z internetových stránek divadla <www.minor.cz>. 28 Informace o dětském divadelním studiu Alfred Junior divadla Alfred ve dvoře jsou získané z osobní účasti na závěrečném vystoupení dětí a internetových stránek divadla <www.alfredvedvore.cz>.

41

hranice divadla (performance, workshopy) a souvisí s kulturním rozvojem otevřené a demokratické společnosti. Od roku 2008 je součástí nabídky divadla dětské divadelní studio Alfred Junior. Pravidelná setkání jsou určena pro děti od šesti do dvanácti let a zaměřují se na různé aspekty divadelní práce. V průběhu roku děti za pomoci lektorů z řad herců, scénografů a hudebníků vytvářejí osobitý divadelní tvar. Vystoupení je tedy završením společné práce, ale důraz je zde kladen i na uplatnění osobnosti jednotlivých dětí a rozvoj jejich kreativity.

Jedním z cílů práce je, aby si čtenář utvořil představu o fungování edukačních aktivit, se kterými se můžeme setkat v českých divadlech. Snahou bylo zachytit co největší škálu a pestrost aktivit a u každé uvést jeden konkrétní příklad realizace. Samozřejmě některé aktivity probíhají ve více divadlech a každé si je pak přizpůsobuje podle svých možností. Vzhledem ke směřování práce však postačí tento výčet.

3.3.2 Ateliér Švandova divadla Do předcházejícího výčtu nebylo zahrnuto Švandovo divadlo, ve kterém již sedmou sezónu funguje Ateliér Švandova divadla. V něm se na rozdíl od většiny českých divadel uplatnila profese divadelního lektora. Dovoluji si tedy uvést tento konkrétní příklad, který je v mnohém ukázkou požadavků na profesi divadelního lektora. Navíc je dokladem, že lze realizovat i u nás něco zatím nezvyklého. Informace o Ateliéru Švandova divadla jsem čerpala z rozhovoru s jeho současnou lektorkou Hanou Vrbovou (viz Příloha č. 8), její diplomové práce (Vrbová, 2011), internetových stránek divadla a článcích uveřejněných v periodiku Tvořivá dramatika.

42

3.3.2.1 Švandovo divadlo Švandovo divadlo je stálou pražskou divadelní scénou repertoárového typu. Již sedmým rokem nabízí a realizuje nejrůznější typy edukačních aktivit díky platfomě Ateliér Švandova divadla. Divadlo funguje více než stodvacet let a jeho historie, včetně názvů divadla, je značně proměnlivá. V současné době je Švandovo divadlo na Smíchově kulturním centrem této pražské části, která také přispívá na jeho provoz. Mimo inscenace stálého činoherního souboru se zde konají představení hostujících souborů (Buchty a loutky, Divadlo Letí, Dětské divadelní studio), koncerty, filmové projekce, autorská čtení či scénické rozhovory. Divadlo se cíleně profiluje jako otevřený prostor pro ojedinělé a alternativní projekty a jako jedno z mála vychází vstříc anglicky mluvícímu publiku – při vybraných představeních se používá titulkovací zařízení. Využíván je nejen Velký sál s kapacitou cca 300 diváků, ale také Studio pro 50 – 100 diváků (v závislosti na uspořádání prostoru). K dispozici jsou také dvě zkušebny, nahrávací studio a divadelní kavárna (s celodenním provozem). Tyto informace bylo důležité zmínit i vzhledem k možnostem Ateliéru Švandova divadla.

3.3.2.2 Vývoj Ateliéru Švandova divadla Edukační aktivity pod hlavičkou Ateliéru Švandova divadla začaly probíhat od září roku 2005, ale neoficiálně již dříve. První impulsy se objevovaly po znovuotevření divadla v roce 2002 a souvisely s nadšeným postojem jednotlivých členů souboru i vedení divadla. Nejprve to byly prohlídky divadlem pro veřejnost, během nichž se projevila touha diváků poznat divadlo „na vlastní kůži“, tzn. vyzkoušet si na jevišti stát, mluvit či hrát. Zároveň po některých představeních probíhaly besedy s herci a tvůrci, které se často při účasti školních kolektivů proměnily v praktickou dílnu. „Během výše uvedených situací vzešla silná potřeba vytvořit prostor pro koncentrovanou a kontinuální práci výchovně-dramatického charakteru s laickou veřejností. Jsou to impulsy, které vedly k myšlence vedení divadla založit program, resp. centrum produkující divadelní dílny v těsném propojení s divadlem.(…) V sezóně 2003–2004 vzniklo lektorské oddělení, které pod názvem Ad-divadlo organizovalo 43

nejenom dílny v prostorách divadla, ale i další doplňkové programy určené pro širokou veřejnost.“ (Vrbová, 2011, s. 21) Díky tomu, že organizace i jednotlivé aktivity byly realizované zaměstnanci divadla a externisty s dalšími pracovními úvazky, nemohlo Ad-divadlo přiměřeně reagovat na vzrůstající poptávku. To přivedlo „v roce 2005 ředitele divadla Daniela Hrbka k myšlence dát této činnosti jasnější tvar, směřování a kontinuitu. Centru poskytl v rámci divadla samostatný úvazek, a tak vznikl prostor pro odpovídající činnost v produkci, propagaci (…).“ (Vrbová, 2011, s. 22) V průběhu následujících let se vyvíjela nabídka a podoba jednotlivých aktivit a ve vedení Ateliéru se vystřídaly celkem tři divadelní lektorky. Cíl však zůstává stejný – umožnit divákům poznat divadlo blíž, (a to jak v obecné rovině, tedy dramatické umění, tak v konkrétně Švandovo divadlo), prohloubit jejich poznatky a dovednosti a navázat s nimi takový vztah, aby se z nich stali pravidelní návštěvníci divadla. Z tohoto důvodu je pro absolventy dílen určen Klub Ateliéru Švandova divadla, jehož členové mají např. slevy na vstupném.

3.3.2.3 Edukační aktivity Ateliéru Švandova divadla Nabídka aktivit Ateliéru Švandova divadla prošla během uplynulých (téměř) sedmi divadelních sezón různými proměnami. Na počátku byly v nabídce spíše dílny zaměřené na herectví, dílny obecně divadelní (dotýkaly se mnoha aspektů) i dílny pro pedagogy. Postupem času se vytříbyla nabídka, obsah a časová dotace dílen. V dílnách se většinou pracuje prostřednictvím metod dramatické výchovy. Nabídka dílen

se

každoročně

doplňuje

na

základě

dohody

s vedením

divadla,

dramaturgickým plánem a tématem aktuální sezóny, v současné době jsou v nabídce tyto aktivity29:

Tématické dílny Dílny se specializují na určité dovednosti, výrazové prostředky, divadelní profesi. Sestávají se z jednoho až třech setkání (ty na sebe navazují a probíhají s týdenním odstupem). Každá dílna trvá cca tři hodiny. 29

Podrobné anotace jednotlivých aktivit naleznete v Příloze č. 9.

44

•

Herecká dílna

•

Pohybová dílna

•

Dílna zaměřená na hlas a mluvu spojená s dílnou v nahrávacím studiu

•

Žonglérská dílna

•

Seznámení s divadelní fotografií

•

Scénografická dílna

•

Maskérská dílna

Komplexní dílna •

Praktická dílna od A do Z (absolventi předchozích dílen zde zužitkují a prohloubí své zkušenosti při tvorbě divadelního tvaru)

Dílna k inscenaci •

Jak se dělá divadlo (vychází z konkrétní inscenace30 a tvořivě pracuje s jejím tématem, postavami, kontextem)

•

v příští sezóně se chystá zavedení nového modelu dílny k inscenaci, kdy by lektorka ideálně se zástupcem tvůrčího týmu provedla dílnu přímo ve škole.31

Dílny pro mateřinky Určené kolektivům z mateřských škol, prohlídka divadla spojená s tvořivými aktivitami.

Prohlídky divadla Na objednávku škol, skupin, Pražské informační služby, v rámci některých dílen či při Dni otevřených dveří.

Prohlídky divadla s loutkovým představením Prohlídka divadla zakončená představením souboru Buchty a loutky. 30

V sezóně 2011/2012 to byla inscenace Řemeslníci (autor textu Line Knutzon, režie Daniel Hrbek). Z rozhovoru s H. Vrbovou: „Domluvili jsme se s Danem (Hrbkem), že školy jsou trošku líné jezdit sem, takže to právě obrátíme, že já budu (a pokud ke mně někdo půjde, herec, režisér, dramaturg, bylo by to super) jezdit s ochutnávkou, v rámci strukturovaného dramatu (na škole to bude v rámci dramatické, občanské výchovy atd.).“ 31

45

Z diskuzí po představení se postupem času opustilo. Důvodem byla vzrůstající časová vytíženost herců, kteří se kvůli rodinným závazkům nemohli diskuzí účastnit.

Hlavními cílovými skupinami edukačních aktivit jsou žáci mateřských, a studenti středních, vyšších odborných a vysokých škol. Na jednotlivé dílny se mohou lidé přihlásit jako školní či zájmový kolektiv (dílna je pak pro ostatní uzavřená), ale i jednotlivci. V případě, že účastnická skupina není složena z konkrétního

kolektivu,

je

„nutné

sjednotit

zkušenosti

jedinců,

alespoň

na podobnou úroveň a dát všem individualitám prostor pro jejich další rozvoj.“ (Vrbová, 2001, s. 41) Často se mezi účastníky, kteří se před tím neznali, vytvoří vazby a účastní se společně dalších dílen, divadelních představení. „Dílny se financují částečně ze vstupného a zčásti z rozpočtu divadla. Ateliér v tuto chvíli není subjektem, který by se „uživil“ sám.“ (Urbanovská, TD 2011, s. 43) Ceny dílen se pohybují v závislosti na časové dotaci a náročnosti v rozmezí od 150 do 330 Kč. Tato cena je poměrně nízká (umožňuje tedy účast většině zájemců), ale zároveň je do jisté míry zavazuje dílny se zůčastnit (peníze se v případě neúčasti nevrací).

Dílny přivádějí do divadla také nemalý počet diváků, kteří se sem

opakovaně vrací, protože Klub Ateliéru Švandova divadla a Klub Švandiváka pravidelně svým členům nabízí vstupenky se slevou a další výhody.

3.3.2.4 Profese divadelního lektora v Ateliéru Švandova divadla Ve vedení Ateliér Švandova divadla se během jeho fungování vystřídaly tři lektorky. „První vedoucí se stala herečka a lektorka Petra Bartošová, která v Ateliéru působila do roku 2008, po ní Šárka Kadlecová-Urbanovská, 2008 - 2010 a Hana Vrbová, 2010 - dosud.“ (Vrbová, 2011, s. 22) Vedoucí Ateliéru je zaměstnancem divadla, účastní se všech dílen a na většině z nich se podílí i jako lektor. Jako lektoři některých dílen působí i ostatní zaměstnanci divadla či externisté.

46

Znalosti a dovednosti divadelního lektora Současnou vedoucí lektorkou je MgA. Hana Vrbová, která studovala dramatickou výchovu na Katedře výchovné dramatiky na DAMU. Podle jejích slov je obor dramatická výchova pro tuto profesi nejvhodnější32, v praxi lze využít mnoho znalostí a zkušeností, např. metodika pro hereckou či hlasovou průpravu. Jsou však dílny, které si lektorka nedovolí vést, např. scénografická a fotografická. Potřebné znalosti totiž jsou totiž velmi specifické, proto je vedou profesionálové v daném oboru. Důležité je mít zkušenosti s odpovídající věkovou skupinou, v případě Ateliéru Švandova divadla s dětmi předškolního věku, adolescenty i dospělými.

Organizační činnost Vedoucí lektorka Ateliéru v současné době vykonává také práci produkční. Tyto dvě pracovní pozice vlastně nemůže zcela oddělit, ale organizaci aktivit chápe spíše jako produkční činnost. Zahrnuje to dojednávání prostor v divadle, domluvu s ostatními lektory a vedením divadla, propagaci (včetně oslovování konkrétních osob a škol), rozesílání newslettrů, komunikaci s přihlášenými účastníky, zajišťování materiálního vybavení na dílny, včetně práce s pokladním systémem a vymáhání platby za dílnu. Tato část pracovní náplně je pro Hanu Vrbovou spíše nutností, rozhodně ne oblíbenou činností.

Lektorská činnost Lektorskou činnost vnímá H. Vrbová jako podstatnou, pozitivní, leckdy nabíjející součást své pracovní náplně. „Lektorskou práci vidím v přímem kontaktu s účastníky. (…) Lektorská práce začíná přípravou a pak je to samostatná práce s nimi, kdy to oddělíš, vyvěsíš telefon a jdeš.“ (Vrbová, Příloha č. 7) Nejvíce oceňuje právě přímý kontakt s účastníky, kteří se často mění, ale často se i vracejí na jiné dílny. „Vesměs ty dílny jsou tři odpoledne a na to třetí setkání se těšíš nejvíc, jdete si potom třeba sednout na kafe, ale oni pak odejdou a přijdou noví.“ (týž) Právě tento fakt je pro práci divadelního lektora dost určující – setkává se stále s novými lidmi, nemůže si k učitému kolektivu utvořit vazbu. Na seznámení se s účastníky i mezi účastníky navzájem je velice málo prostoru. „Ze začátku je důležité říct si pravidlo 32

Uplatnění absolvenů DAMU a JAMU se věnuje kapitola 4.3.3

47

pojďme si tykat - když tu máš dvanáctiletou holku a padesátiletou paní. A pak to funguje. Aby lidi neměli pocit, že se jdou ztrapnit, když po nich něco chceš.“ (týž) Některé dílny vede spolu s dalšími lektory. Je důležité, aby mezi lektory panoval soulad, ale zároveň mohou každý dílnu obohacovat. Úkolem vedoucího lektora je také připravit veškeré textové části do propagačních materiálů.

Jak je vidět na příkladu fungování Ateliéru Švandova divadla, profese divadelního lektora je poměrně náročná, vyžaduje všestrannost osobnosti, protože lektor by měl zvládat organizační i pedagogicko umělecké činnosti. O kompetencích divadelního lektora pojednává cíleně kapitola 4.3.

3.4

Srovnání situace v České republice se zahraničím

Z výše uvedených informací je zřejmé, že je v profesi divadelního lektora v profesionálním divadle v Německu a Velké Británii mnoho podobností. V obou státech jsou si lidé na odpověných místech vědomi nepostradatelnosti kultury, na jejíž podobě se podílí velkou měrou i divadlo. Divadelní lektor je v dnešní době nepostradatelným „článkem“, přináší do divadla nové diváky (především mladou generaci) a prostřednictvím nejrůznějších, nejen edukačních aktivit se snaží tyto diváky udržet, přitom je také vzdělává, vychovává a neposlední řadě i baví. Když se podíváme na nabídku edukačních aktivit, je v obou zemích takřka srovnatelná. Situace v jednotlivých divadlech se samozřejmě liší a není ani pravidlem, že edukační aktivity nabízí všechna divadla33. Významné divadelní scény mají spektrum edukačních aktivit široké, jak z hlediska cílových skupin34, forem či obsahů. Rozpětí tedy sahá od prohlídek divadla a zákulisí, přes specializované workshopy a dílny až k celoročním projektům. To vše by se jistě nemohlo 33

Komerční divadla, např. specializující se na muzikálovou produkci, se edukačními aktivitami nezabývají. 34 Jednoznačně ovšem v obou státech převažují aktivity pro žáky a studenty, neboť je z organizačního hlediska mnohem jednodušší pracovat se školami, případně s konkrétními kolektivy.

48

uskutečňovat bez adekvátní finanční i ideové podpory státních institucí, ať už v oblasti školství či kultury a jednotlivých sponzorů a nadací. Pro nedostatek osobních zkušeností si nedovolím podrobně porovnávat fungování profese divadelního lektora v uvedených zemích. Rozdíl (subjektivně) pociťuji v tom, že zatímco ve Velké Británii je poměrně velká tradice výchovy k divadlu a divadlem a práce divadelních lektorů v divadlech je rovnocennou součástí fungování celého divadla, v Německu jde stále o experiment a divadelní lektoři pomalu ale jistě dokazují svou důležitost. Ovšem i Německo je v porovnání s Českou republikou o velký kus napřed.

Z uvedeného výčtu edukačních aktivit v České republice a příkladu fungování Ateliéru Švandova divadla není na první pohled vidět rozdíl mezi námi a zahraničními státy. Konkrétní příklady uvedené v kapitole 3.1.1 jsou ale zatím ojedinělé „vlaštovky“. Obecně jsou u nás edukační aktivity v divadlech realizovány spíše na dobrovolné bázi jednotlivými nadšenci a pouze v několika málo divadlech se snaží o ucelenou koncepci a postupné (či okamžité) zavedení profese divadelního lektora. Překážkou je jistě nízké povědomí o možnostech této profese, nedostatek financí, administrativní problémy, ale i uzavřenost vůči novým postupům.35 Jednou ze světlých vyjímek je Švandovo divadlo v Praze, kde se uplatnila i profese divadelního lektora.

35

Více se těmto překážkám věnuje kapitola 4.1.2

49

4

Profese divadelního lektora v České republice Čtvrtá kapitola této práce se již detailně zaměřuje na profesi divadelního

lektora v České republice. Shrnuje získané poznatky z předchozích kapitol a níže popsaného dotazníkového šetření. V souvislosti s tím se pokouší uvažovat o omezeních a překážkách, které mohou různou měrou ovlivňovat uplatnění divadelního lektora u nás. Cílem kapitoly je pak hlavně představit profesi divadelního lektora, jeho funkce v divadle a potřebné kompetence pro výkon této profese.

4.1

Možnosti uplatnění divadelního lektora v českém prostředí

4.1.1 Dotazníkové šetření Jak již bylo zmíněno, práce se potýká s nedostatkem odborné literatury a potřebných informací. Částečné východisko z tohoto problému se jevilo v realizaci dotazníkového šetření v oblasti profesionálních divadel v České republice. Cílem dotazníkového šetření bylo zjistit postoj jednotlivých divadel k edukačním aktivitám a profesi divadelního lektora vůbec (příp. jejího možného uplatnění v konkrétním divadle). Dotazník tedy zjišťuje, jaké edukační aktivity jsou v divadlech realizovány a pro jakou cílovou skupinu, jak jsou edukační aktivity zajištěny po organizační a lektorské stránce, zda divadla uvažují o zavedení či rozšíření nabídky edukačních aktivit a za jakých personálních podmínek. Dotazník se zaobírá i finanční stránkou dané problematiky. V dotazníku se vyskytují jak otevřené, tak polouzavřené otázky, z toho dvě otázky kontaktní. Snahou bylo postihnout co nejvíce profesionálních divadel s relativně stálým souborem36 a vlastní divadelní scénou. Vyplněné dotazníky byly často vodítkem k přímému kontaktu s respondety a zjištění jinak těžko dostupných informací. Je důležité zmínit, že toto dotazníkové šetření není hlavním zdrojem informací

36

Některá divadla (např. Archa Theatre) pracují projektovým způsobem, to ale kontinuální edukační činnost nevylučuje.

50

a jediným podkladem pro závěry práce, ale spíše doplňkovým materiálem. I přes to jsou zjištění z dotazníkového šetření zajímavá. Návratnost dotazníku byla cca třetinová. Příčina této nižší návratnosti může být v délce dotazníku, nezájmu o téma či v pouhém nedostavení se dotazníku do „správných rukou“. Snaha eliminovat poslední příčinu spočívala v rozesílání dotazníku ve dvou vlnách, a to na rozdílné emailové adresy. Respondety dotazníku byla profesionální divadla v České republice, potažmo vedení divadel (ředitelé, umělečtí šéfové, dramaturgové ad.). Před rozesláním dotazníku bylo nutné vytvořit databázi kontaktů. Jako výchozí bod byl využit katalog odkazů na internetové stránce „i.divadlo.cz“. Na internetových stránkách jednotlivých divadel pak bylo nutné dohledat konkrétní kontaktní údaje. Z celkového počtu 95 rozeslaných dotazníků se vrátilo 31 vyplněných (viz Příloha č. 5). Zhruba deset divadel odpovědělo ve smyslu, že se na podobné aktivity nezaměřují, nespadají do cílové skupiny nebo nemají čas na vyplnění dotazníku. Zbylí respondenti nereagovali vůbec.

4.1.1.1 Výsledky dotazníkového šetření Následující text se věnuje výsledkům dotazníkového šetření. Je zde postupně znázorněno grafické zobrazení jednotlivých odpovědí s komentářem. Z odpovědí respondentů vyplynulo následující. Všechna divadla nabízejí alespoň jednu edukační aktivitu, nejčastěji je to prohlídka zákulisím, mimořádná slavnost (či setkání), scénické čtení. Dotazník sice nezkoumal četnost těchto aktivit, ale domnívám se, že ve většině divadel jsou pouze doplňkem do běžné programové nabídky a že divadla zatím nemají ambici pracovat na dlouhodobé koncepci aktivit. Příčinou je podle respondentů nedostatek personálních, provozních a finančních možností. Organizaci nebo vedení edukačních aktivit mají totiž na starosti nejrůznější zaměstnanci divadla (umělečtí šéfové, režiséři, dramaturgové, herci, produkční atd.) a pracují tak v rámci své pracovní pozice anebo na dobrovolnické bázi. Jsou však vyjímky, kde divadelní lektoři vedou edukační aktivity a mají na starost (či se částečně podílejí) na jejich organizaci.

51

1. Jaká je kapacita hlediště vašeho divadla?

Poměrové zastoupení divadel, tedy respondentů, podle velikosti hlediště, je přibližně stejné. Celkem vyváženě jsou tedy ve výzkumu zastoupena jak divadla malá, střední a největším procentu (cca 25%) divadla nad 400 sedadel pro diváky.

2. Nabízí Vaše divadlo v rámci své činnosti nějakou z níže uvedených aktivit?

Šetření ukázalo, že nejvíce četnou aktivitou v divadlech jsou prohlídky zákulisí divadla (cca 27%), následují mimořádné slavnosti a setkání, scénická čtení. Dalo by se polemizovat, zda tyto aktivity mají v dotčených divadlech skutečně edukační charakter. Nejméně provozovanou aktivitou jsou dílny ke konkrétním inscenacím.

52

3. Na jakou cílovou skupinu(y) se zaměřují edukační aktivity Vašeho divadla především?

Mezi respondenty byly v edukačních aktivitách zastoupeny poměrně vyváženě všechny věkové skupiny, nejvíce se divadla zaměřují na dospívajícího a dospělého diváka.

4. Proč edukační aktivity nabízíte? Nejvíce respondentů (dvanáct) odpovědělo, že důvodem k nabídce edukačních aktivit je výchova či vzdělávání diváka, dále byl osmkrát zmiňován důvod přitáhnutí nebo udržení zájmu diváků. Dalšími méně četnými důvody jsou tradice nebo snaha navázat kontakt s diváky. Činoherní studio v Ústí nad Labem jako důvod uvedlo: „Výchova, vzdělávání diváků, tvarování, pokus o přesah umělecké práce, navázání společenského diskuzu, konktaku s městem a obyvateli.“ Právě s Činoherním studiem jsem na základě dotazníku navázala další kontakt a vytvořila pro divadlo koncepci edukačních aktivit a profese divadelního lektora. Divadlo Radost Brno stručny a výstižně odpovědělo: „Nenabízíme a ani nehodláme nabízet. Pro tyto aktivity je určena škola!“ U divadla zaměřeného svým repertoárem na děti je to opravdu překvapující.

53

5. Kdo zajišťuje edukační aktivity po organizační stránce? (např. komunikace s účastníky, propagace) – Jméno, profese atd. Nejčastěji (osmnáctkrát) je organizace edukačních aktivit zajišťována vedením či ostatními zaměstnanci divadla. Nutno podotknout, že je v dotazníku často uvedena více než jedna osoba. V devíti případech zajišťuje organizaci produkční, manažer či obchodní oddělení. Divadelní lektoři jako takoví zajišťují organizaci (či se na ni podílejí) jen ve třech případech.

6. Kdo zajišťuje edukační aktivity po lektorské stránce? (výuka, vedení) – Jméno, profese atd. Divadelní lektoři mají realizaci edukačních aktivit na starosti v pěti divadlech. Jinak je vedení aktivit zajištěno nejčastěji různými zaměstnanci divadla (režiséry, uměleckými šéfy, herci atd.), v sedmi případech dramaturgy. Někdy si také divadla najímají externisty.

7. Jak financujete organizaci edukačních aktivit?

Z uvedených výsledků jasně vyplývá, že zatím chybí divadlům výraznější podpora od soukromého sektoru. Nejčastěji je organizace edukačních aktivit financována jiným způsobem, než nabízejí výše uvedené možnosti, či spíše financována není – je neplacená. Pokud ale organizátor pobírá určitou finanční odměnu, nejčastěji je to jeho mza (příp. odměna ke mzdě), protože organizaci vykonává jako

54

součást/nadstavbu své pracovní náplně. Organizace je také financována v menší míře z dotací a grantů a také z účastnických poplatků.

8. Jak financujete honorář pro lektory edukačních aktivit?

Ve financování honoráře pro lektory edukačních aktivit jasně převažuje (v 35%) jiná než výše uvedená možnost. Respondenti opět nejčastěji uvedli, že lektoři pracují zdarma, bez nároku na honorář. Pokud jsou lektoři odměňováni, tak je to účastnickými poplatky a mzdou (odměnou ke mzdě). V malé míře získávají svůj honorář z dotací a grantů a zcela zanedbatelně ze sponzorských darů.

9. Vybíráte od účastníků edukačních aktivit poplatek? V jaké výši? Polovina respondentů uvedla, že edukační aktivity jsou nabízeny zdarma. Ostatní uvedli různé částky, nejčastěji se pohybující v rozmezí třiceti až sta Korun českých. Ceny se také liší v závislosti na typu aktivity.

55

10. Uvažujete o zavedení či rozšíření nabídky edukačních aktivit?

Rozložení odpovědí respondentů je poměrně vyrovnané. Padesát sedm procent udává, že uvažují o zavedení či rozšíření nabídky edukačních aktivit, čtyřicet tři procent toto zamítá. A proč? Ve třinácti případech respondenti svůj názor, ať již souhlasný či zamítací, nezdůvodnili. Vyplněné důvody proti zavedení (rozšíření nabídky) edukačních aktivit neznamenají v naprosté většině případů negativní postoj k věci – jsou jimi kapacitní možnosti divadla (po personální, prostorové stránce). Důvody pro zavedení jsou: rozšíření nabídky, dlouhodobá strategie, chápání příspěvkové organizace jako služby veřejnosti či zájem škol a pedagogů, poptávka. Již zmiňované Činoherní studio odpovědělo: „Rádi bychom širší záběr, abychom i sami pro sebe hledali a nacházeli témata rezonující v současné společnosti a zprostředkovávali je jinou než čistě uměleckou formou, přestože by měla zůstat na prvním místě, také za účelem vnitřního provázání a obohacení koncepcí jednotlivých sezon… momentálně nejsou dostatečné personální síly ani finance výrazněji nad běžný provoz divadla.“

56

11. O jakých edukačních aktivitách uvažujete?

Respondenti

nejčastěji

uvedli

jako

zamýšlenou

aktivitu

tématické

dílny

(ale nespecifikovali jaké), dále pak prohlídky zákulisí s výkladem. Ostatní aktivity si stojí poměrně vyrovnaně. Nejmenší zájem je o fungování divadelního studia.

12. K jakému způsobu zajištění edukačních aktivit po organizační stránce se přikláníte?

Téměř čtyřicet procent divadel by organizaci edukačních aktivit řešilo navýšením úvazku zaměstnance divadla, třicet procent prací dobrovolníků. K vytvoření pozice divadelního lektora se přiklání již méně respondentů. Operní scéna Národního 57

divadla k tomu uvádí: „Vzhledem k náročnosti operního provozu a její problematiky je to velmi individuální u každé akce.“

13. K jakému způsobu zajištění edukačních aktivit po lektorské stránce se přikláníte?

Na rozdíl od organizace, pro zajištění edukačních aktivit po lektorské stránce volí respondenti variantu vytvoření pozice divadelního lektora (40%), což je pozitivní. Méně respondentů pak volí možnost navýšit úvazek zaměstnance divadla, práci dobrovolníků či jinou variantu.

14. Na jakou cílovou skupinu(y) se Vaše divadlo zaměřuje? Jaká je Vaše dramaturgie? Poslední otázka má kontaktní charakter. Čtrnáct respondetů uvedlo, že jejich divadlo je určeno širokému spektru diváků – od dětí, přes dospívající, po dospělé i seniory. Takto odpověděla především tzv. oblastní divadla, jako Západočeské divadlo v Chebu: „Jako každé regionální divadlo na všechny věkové skupiny, od předškolní, školní mládeže až po seniory. Jedna dramaturgická linie se zaměřuje na uvádění současných světových i českých her, pokud možno v české premiéře, což je cíleno především na skupinu 15 – 29 let.“ Čtyři divadla se zaměřují na děti a mládež. Ostatní mají různé směřování, např. Činoherní studio uvádí: „(trochu ideálně) na středoškolsky až vysokoškolsky vzdělané, sociálně a kulturně zainteresované diváky, podle nového průzkumu cca věku 25 – 45 let.“ 58

Prostor na další Vaše myšlenky a názory: Tento prostor v dotazníku většina respondentů nevyužila.

4.1.2 Omezení a překážky Jak bylo uvedeno dříve, divadelní lektor je v Německu a Velké Británii poměřně etablovanou profesí a součást větších divadelních institucí. V České republice je tato profese v začátcích a edukační aktivity v divadlech nemají na starosti divadelní lektoři, ale jiné profese - režiséři, dramaturgové, technický personál, produkční (viz výsledky dotazníkového šetření). Jen v několika málo divadlech tato profese skutečně funguje. Čím to je, že se profese divadelního lektora začíná v našich divadlech objevovat až v posledních cca pěti letech, a to jen zřídka?

Vnímání divadla ve společnosti Ve Velké Británii je umělecká edukace (a to i divadelní) plnohodnotnou součástí

všech

stupňů

škol.

Vztah

britských

učitelů

i

žáků

k divadlu

je pravděpodobně jiný než u nás. Děti jsou od útlého věku vedeni k chápání divadla jako kvalitní a obohacující součásti života. V dětství vytvořená vazba pak přetrvává v určité míře i do dospělosti. V České republice se povinná umělecká edukace zaobírá především hudbou, výtvarným uměním, slovesností, méně pak tancem a divadlem (potažmo dramatickým uměním). Předmět Dramatická výchova je na základních školách řazen mezi Doplňující vzdělávácí předměty, není tedy na většině škol součástí povinné školní docházky. Děti tak nejsou systematicky vedeny ke kritickému uvažování o divadle. V extrémních případech je pro ně divadlo něčím cizím (nemají s ním praktickou zkušenost, netroufají si ho hodnotit, je pro ně nutným zlem). Navíc je v současné době mnoho dalších možností kulturního a volnočasového „vyžití“, divadlo stále více přichází diváky.37

37

Školní kolektivy sice zajišťují divadlům poměrně početnou diváckou skupinu a většina divadel pro děti a mládež nemá problém s naplěním svých produkcí. Podle mého názoru však tyto povinné návštěvy divadelních představení nezajistí zaplněná hlediště divadel „pro dospělé diváky“.

59

Novátorství a finanční nejistota Profese divadelního lektora je u nás zatím něco neznámého. Pro divadla je do jisté míry riskantní se o něco takového pokusit, v prvopočátku to bez odpovídající finanční injekce v podobě dotace není ani možné. Na takovouto novou profesi (potažmo nové, netradiční aktivity) je však těžké seznat finanční podporu, ať již od zřizovatele, ministerstva kultury či sponzora. Často se tedy divadla u nás uchylují k tomu, že jsou edukační aktivity zajišťovány na dobrovolné bázi a jediným příjmem jsou účastnické poplatky (které musí být právě kvůli dostatečné účasti minimální). Pokud má divadlo například status příspěvkové organizace, nová pracovní pozice je předmětem schvalování příslušného městského či krajského odboru. V současné době, kdy jsou dotace divadlům i ostatním kulturním organizacím spíše ponižovány, dochází ale ke zmenšování úvazků (či alespoň platů) i rozpočtů jednotlivých inscenací. Můžeme si tedy říci, že nyní není „vhodná“ doba na prosazování profese divadelního lektora. Argument nereálnosti z finančních důvodů ale nesmí být překážkou ve snaze prosadit divadelního lektora v profesionálních divadlech v České republice (tento argument nepřevažuje ani v dotazníku).

Uzavřenost divadelních institucí Každá divadelní instituce má svá zažitá pravidla fungování. Stereotypy se těžko mění, zvláště člověkem zvenčí. I proto několikrát např. studenti oboru Divadlo a výchova narazili při svých projektech na takové organizační a komunikační problémy, že se edukační aktivity (dílny k inscenacím) podařilo realizovat jen v omezené míře či vůbec. Divadelní provoz je složitý a při zavádění edukačních aktivit se musí mnohé mechanismy nabourat. Překážkou mohou být i jednotliví umělci, kterým může vadit např. přítomnost cizích osob na zkouškách nebo v budově vůbec. Jedinou cestou k tomu je osvícené vedení divadla, které si za svým záměrem stojí a dokáže pro něj nadchnout i zbytek divadla.

Konkurence Domnívám se, že školy i veřejnost, která se zajímá o divadlo, vítají nové podněty a možnosti. Problémem je zajisté velká konkurence dalších kulturních, 60

zábavních, volnočasových a jiných zařízení. Do škol se dostává obrovské množství nabídek na nejrůznější akce a školy většinou využijí tu, která má kladné reference, o které už slyšeli. Mají také vyhrazený čas, který mohou využít na exkurze, výstavy, výlety apod. a s tím také musí rozumně naložit. Musí tedy vycházet z toho, co s žáky již absolvovali, musí dodržet předem stanovenou časovou dotaci, musí volit aktivitu v reálné časové dostupnosti, měli by vybrat takové aktivity, které souvisí s naplňováním cílových kompetencí či obsahů výuky atd. Divadla by měla s těmito faktory počítat.

4.2

Funkce divadelního lektora Zjistili jsme, jaké možnosti má profese divadelního lektora u nás, ale

i v Německu a Velké Británii a jaké typy edukačních aktivit lze v divadlech realizovat. Můžeme si tedy charakterizovat funkce divadelního lektora v souvislosti s jeho působením u profesionálního divadla. Ty samozřejmě do jisté míry vycházejí z konkrétního divadla, ve kterém pracuje, ale i přes tento fakt lze odvodit ze získaných poznatků určitá obecně platná měřítka a pravidla.

Funkce edukační Hlavní funkcí divadelního lektora je bezesporu funkce edukační. Jeho úkolem je diváky a účastníky aktivit vychovávat a vzdělávat. V jakých oblastech? Podle mého názoru by měl lektor především u účastníků budovat schopnosti potřebné k reflektování vlastního diváckého zážiku a kritického zhodnocení divadelního tvaru. S tím souvisí znalost a aktivní používání základních pojmů z divadelní teorie. Úkolem lektora je také seznámit účastníky s divadelními profesemi, určitou nadstavbou jsou dějiny divadla. Pokud jsou edukační aktivity určeny školám, je pro lektora výhodou, dokáže-li navázat v aktivitách na vzdělávací obsahy a propojit získané dovednosti účastníků s kompetencemi. Některé programy mohou cíleně suplovat školní výuku za použití dramaticko-výchovných metod.

61

Funkce organizační a náborová O organizační a náborovou funkci se divadelní lektor často dělí s produkčním či obchodním oddělením divadla. Úkolem lektora je zkoordinovat svou pracovní činnost s harmonogramem divadla, což bývá nelehký úkol. Je k tomu nezbytný kontakt v podstatě se všemi zaměstnanci divadla a tedy neustálý přehled, co se v divadle děje a připravuje. Lektor si tedy pro svou činnost zajišťuje prostory, materiál a případně i další lektory. Dále si musí lektor zajišťovat účastníky aktivit. Ve velkých divadlech či divadlech zaměřených na děti a mládež je „náborář“ samostatnou pracovní pozicí. V případě edukačních aktivit je ale třeba více s účastníky komunikovat o nabídce, vědět detaily, proto by měl mít (podle mého názoru) nábor účastníků na starost právě divadelní lektor.

Funkce dramaturgická Funkce dramaturgická se může odehrávat ve dvou rovinách. Lektor se složením nabídky edukačních aktivit vlastně podílí na dramaturgii programu (repertoáru) divadla. Skladba edukačních aktivit nejčastěji vychází z určitého ideového směřování divadla, používaných divadelních prostředků a žánrů (např. divadlo interpretující světovou a českou klasiku, založené na hereckých osobnostech X autorské loutkové divadlo). Lektor se však může podílet i na dramaturgii uváděných inscenací, a to hlavně v divadlech pro děti a mládež. Díky kontaktu s cílovou skupinou by měl dokázat odhadnout, zda je urč. námět, téma, předloha či divadelní hra vhodná a dostatečně zajímavá. Může tedy spolupracovat s vedením divadla ohledně doplnění repertoáru.

Funkce komunikační Divadelní lektor je často zprostředkovatelem komunikace mezi vedením divadla, tvůrci, herci a diváky. Je výhodné, pokud funguje určitá platforma (např. vzkazovník na webových stránkách divadla, sociální síť), kam mohou účastníci i diváci psát své názory a postřehy o edukačních aktivitách i divadle jako takovém. Lektor by měl pravidelně na vzkazy odpovídat a prezentovat zjištěné informace 62

vedení. Zpětnou vazbu lektor však může získávat i při osobním kontaktu. Nejvíce zpětné vazby k jednotlivým inscenacím lze získat v aktivitách specializovaných na reflexi a kritické zhodnocení viděného. K této aktivitě je výhodně přizvat i někoho z tvůrčího týmu.

Funkce propagační Pokud chce mít divadelní lektor dostatek účastníků jednotlivých aktivit, nemůže při propagaci spoléhat jen na činnost divadla a musí se o ni částečně starat i on sám. Pro účinnou propagaci by si měl jasně definovat cílovou skupinu. Nejlepší propagace

aktivit

však

probíhá

prostřednictvím

spokojených

účastníků,

kteří rozšiřují povědomí mezi své známé.

4.3

Kompetence divadelního lektora Na profesi divadelního lektora samozřejmě nelze zavést nějaké obecně platné

standardy požadavků. Divadla se od sebe liší (ať už zaměřením na určitý druh divadla, směřováním, rozdílnou diváckou skupinou atd.) a proto mohou být na profesi divadelní lektora kladeny velmi specifické požadavky. Pokusím se zde ale postihnout kompetence v natolik obecné rovině, aby byly přenositelné.

4.3.1 Znalosti a dovednosti Jak vyplývá z dotazníkového šetření, funkci divadelního lektora dnes zastávají většinou nejrůznější zaměstanci divadla. I oni mohou mít potřebné předpoklady a znalosti. Domnívám se, že nejpříhodnější vzdělání pro tuto profesi nabízí Ateliér Divadlo a výchova na Divadelní fakultě JAMU a Katedra výchovné dramatiky na Divadelní fakutě AMU38, nevylučuji tím ale ostatní možnosti. Je třeba si uvědomit, že profese divadelního lektora je unikátní v tom, že v sobě spojuje pedagogickou a uměleckou činnost, často i produkční.

38

Podrobné zdůvodnění je uvedeno v kapitole 4.3.3.

63

Lektor by měl bezesporu ovládat všeobecné humanitní znalosti a umět je používat v souvislostech. Součástí toho je i neustálé sledování současného kulturního a společenského dění, orientace ve všech druzích umění, s důrazem na divadelní a dramatickou tvorbu. Důležitá je pro lektora i pedagogická praxe. Ve své práci se může setkávat s různými věkovými skupinami a každá z nich pak vyžaduje specifický přístup, používané metody, způsob komunikace. Má-li lektor připravit dílnu zaobírající se např. hlasem, je podstatný rozdíl, když se dílny účastní děti prvního stupně ZŠ nebo skupina dospělých. Praxe je ale potřebná i při plánování jednotlivých edukačních aktivit (směřování ke stanovenému cíli, představa o časové náročnosti atd.). Je výhodné, aby byl lektor sám praktikujícím umělcem, byť na neprofesionální bázi. Svou zkušenost s uměleckou tvorbou pak může účastníkům předávat. Pokud lektor připravuje dílnu k inscenaci, je nezbytné, aby se účastnil i procesu vzniku této inscenace (v možné míře) a znal např. režijně-dramaturgickou koncepci. Spolu s tvůrci může připravovanou dílnou konzultovat. Vzhledem k tomu, že lektor může mít velkou měrou na starost organizační zajištění aktivit, měl by ovládat základy managementu. V současné době je už nezbytné orientovat se v nabídce dotací a dokázat napsat pro zamýšlený projekt grantovou žádost. V některých divadlech to může být pro edukační aktivity jediný finanční zdroj. Je bonusem, pokud lektor ovládá určité specifické dovednosti, které může ve své práci využít, např. akrobacii a žonglování.

4.3.2 Osobnostní profil V současné době nejsou v souvislosti s určitou profesí či pracovní pozicí kladeny jen požadavky na příslušné vzdělání, odborné znalosti a praxi, ale také na osobnost člověka. Jsou to tzv. „soft-skills“, měkké dovednosti (do češtiny se však pojem nepřekládá). Tyto dovednosti do jisté míry vycházejí z individuálních vlastností osobnosti – temperamentu, schopností, charakteru, motivů a postojů, volních vlastností. Na základě materiálu Institutu celoživotního učení Vysokého učení technického v Brně (ICV VUT Brno) jsou zde uvedeny soft-skills potřebné 64

pro profesi divadelního lektora, a to: komunikativnost, koncepční myšlení, kontakty, kreativita, kritičnost, organizační schopnosti, otevřenost, pracovitost, sebereflexe, sociální empatie, spolupráce, výkonnost, zvyšování kvalifikace. Komunikativnost Lektor musí být člověk, který je vlastně ukázkou správné komunikace. Způsob jeho komunikace (verbální i neverbální) se musí přizpůsobovat různým skupinám lidí, musí být srozumitelná a jasná. Svou komunikací by měl ukázat další kvality – např. otevřenost a empatii. Lektor musí často oslovovat cizí osoby a měl by umět dobře odhadnout způsob komunikace (ať jde o osobní, telefonní či emailový kontakt). Komunikativností se rozumí i aktivní naslouchání ostatním.

Koncepční myšlení „Schopnost myslet koncepčně, strategicky je nezbytná zejména v stiuacích, kdy nejsou předem dány žádné postupy či návody jak zvládnout daný pracovní úkol.“ (Institut celoživotního vzdělávání, s. 3) S takovými situacemi se lektor potýká velmi často. Např. pro edukační aktivity nelze uplatnit jednotnou koncepci, v průběhu konkrétní edukační aktivity nastanou neplánované události (každý účastník přináší do aktivity nové názory, zkušenosti). V nečekaných situacích je třeba myslet koncepčně, tedy pozměnit třeba i plány, ale směřovat je k vytyčenému cíli.

Kontakty Kontakty jsou pro divadelního lektora základem organizační, náborové a propagační práce. Pokud má vybudovanou databázi kontaktů, je mnohem snazší získat účastníky jednotlivých aktivit. Měl by také udržovat kontakt s kolegy, umělci a odborníky kvůli případné spolupráci i vlastnímu rozvoji. Přestože v součastnosti často používáme ke kontaktu moderní technologie, nejúčinnější je stále osobní kontakt.

Kreativita Divadelní lektor nemůže nebýt kreativní. Součástí jeho práce je tvořivě uvažovat, přicházet s novými postupy, překonávat zažitá schémata. S tím souvisí i fakt, že sám 65

lektor musí neustále rozvíjet svůj kreativní potenciál (např. účastí na kurzech, sledováním aktuálního vývoje v oboru, inspirační cestou do zahraničí). Úkolem lektora je také podporovat kreativitu u účastníků aktivit. Kritičnost Součástí práce divadelního lektora je umět kriticky hodnotit, jak sám sebe, tak ostatní. Je důležité kritiku, ať už pozitivní nebo negativní, umět přiměřeně sdělit. Správná kritika by měla nabídnout i doporučení, nová řešení, nasměrování. Lektor sám by měl být schopný kritiku přijímat a využít ji pro svůj profesní růst. 0rganizační schopnosti Lektor by měl ovládat organizaci svých pracovních úkolů i organizaci samotných edukačních aktivit. V prvním případě se jedná o rozvržení povinností, smysluplné plánování a nakládání s časem. Pracovní doba divadelního lektora není často pevně stanovena (je flexibilní), pracovní činnosti se průběhu dne dynamicky střídají a proto je nutné hospodárně nakládat s časem ve vztahu k pracovním úkolům, respektive cílům. Ve druhém případě musí lektor zvládat organizaci malé i velké skupiny lidí, nastolit jasná pravidla fungování, usměrnění případných problematických situací. Otevřenost Divadelní lektor musí být neustále otevřený novým postupům a možnostem. Otevřenost se týká také schopnosti přijímat ostatní lidi a jejich názory, umět zpochybnit a opustit svůj názor či nápad a přijmout jiné řešení. Otevřenost v průběhu edukačních aktivit je důležitá pro respekt ze strany účastníků a vytvoření příjemné atmosféry. Pracovitost Pokud člověk danou práci vykonává rád, podává i větší a lepší výkon. Je schopen pak i rychleji vyřešit ty úkoly, které mu nejsou příjemné. Když je na lektorovi vidět, že ho práce baví, může být lépe vnímán svými nadřízenými a kolegy.

66

Sebereflexe Odezvu získává lektor jak od nadřízeného, kolegů, tak účastníků aktivit. Měl by ale reflektovat i sám sebe. Jedná se tedy o jakýsi vnitřní dialog se sebou samým, který se zabývá vydařenými a problematickými událostmi, činy a možnými změnami. Sebereflexe se může zabývat aktuálními otázkami či delším časovým horizontem. Sociální empatie Zejména při vedení edukačních aktivit je důležitá sociální empatie, tedy schopnost vcítit se do ostatních. Lektor musí přistupovat k lidem přiměřeně a individuálně (např. přizpůsobovat podle aktuálního rozpoložení skupiny jednotlivé činnosti, poznat kdy jedince přimět nebo nenutit do určité akce). Citlivá reakce může napomoci lepším vztahům ze strany účastníků. Spolupráce Nespornou součástí pracovních úkolů divadelního lektora je spolupráce s ostatními zaměstnanci divadla a tvůrci. Spolupráce s některými umělci může být komplikovanější, ale lektor by se měl vyvarovat předsudků, každá spolupráce ho může obohatit zkušenostmi. Pokud vedou aktivitu dva lektoři, měli by se vzájemně respektovat a rozdělit si svá „pole působnosti“. Výkonnost Jak už bylo zmíněno, lektorovi se během dne pracovní činnosti dynamicky střídají, záběr jeho pracovních úkolů je široký. Svůj výkon si tedy řídí individuálně, což může přinášet úskalí – polevení ve výkonu. Při vedení aktivit musí podat vždy plný výkon a prokázat odolnost vůči stresu, vyrovnanost a koncentrovanost.

Zvyšování kvalifikace Lektor by neměl ustrnout v osvědčených postupech, přestože v každé profesi se některé činnosti stanou stereotypními. Měl by se neustále učit nové věci a zvyšovat svou kvalifikaci, ideálně s podporou svého zaměstnavatele.

67

4.3.3 Uplatnění absolventů JAMU a DAMU Na profesi divadelního lektora jsou (ať vědomě či nevědomě) připravováni studenti obou uměleckých akademií u nás, konkrétně v Ateliéru Divadlo a výchova na Divadelní fakutě JAMU a na Katedře výchovné dramatiky na Divadelní fakultě AMU. Podívejme se, jaké znalosti a dovednosti získané během studia umožňují uplatnit se studentům jako lektorům v profesionálních divadlech. Zaměření Ateliéru Divadlo a výchova na JAMU se od „předmětu dramatická výchova postupně rozšiřovalo na oblast neprofesionálního divadla (divadla hraného dětmi, mládeží i dospělými amatéry) a na nejrůznější formy výchovy k divadlu a divadlem (divadlo fórum, projekty k inscenacím, divadlo ve výchově).“ (JAMU: ADaV - Informace o studiu) Studium je koncipováno jako umělecko pedagogické a realizuje se ve třech stupních studia – bakalářském, magisterském a doktorském. V případě prvních dvou ve formě prezenční i kombinované. Na základě popisu obou oborů39 (Dramatická výchova, Divadlo a výchova) lze zobecnit, že cílem studia j e soustavně připravovat absolventy, kteří budou schopni nadále obory koncepčně rozvíjet, hledat další možnosti uplatnění, a to jak na různých stupních škol a v dalších zařízeních, tak v oblasti neprofesionálního divadla a divadla pro děti a mládež.

Studium oboru Dramatická výchova na Katedře výchovné dramatiky DAMU probíhá v bakalářském stupni (v kombinované formě) a magisterském stupni (v prezenční i kombinované formě). V magisterském stupni se ještě rozlišuje studium pro absoventy bakalářského stupně tohoto oboru (tj. dvouleté) a pro absolventy jiných uměleckých a pedagogických oborů (tj. tříleté). „Katedra výchovné dramatiky se věnuje přípravě profesionálů působících ve všech oblastech dramatické výchovy - především školní (interní) dramatické výchovy, divadla hraného dětmi a mládeží, dětského přednesu a divadla ve výchově.“ (DAMU: KVD)

39

Jedná se o interní materiál ADaV přístupný na internetových stránkách Ateliéru: JAMU. Ateliér Divadlo a Výchova. Systém studia: Popisy jednotlivých oborů [online]. [citováno dne 5. 4. 2012]. Dostupné z

68

Na obou divadelních fakultách studenti získají základní všeobecné humanitní znalosti z oblasti pedagogiky, psychologie, dějin divadla, literatury zaměřené na děti a mládež (v případě ADav i teorie hry a dramatu). V průběhu studia se vyučují i odborné předměty, které seznamují s historií, teorií a didaktikou oboru dramatická výchova. Další předměty se věnují aplikaci dramatické výchovy (projekt na ZŠ, divadlo ve výchově a vyučování atd.) a také oblasti neprofesionálního divadla a procesu tvorby inscenace. Samozřejmou součástí studia jsou i metodiky hlasové, pohybové a herecké výchovy. Studium směřuje od získání potřebních znalostí, poznání sebe sama k aplikaci těchto poznatků v praxi a vlastních projektech. „Z hlediska metod a forem charakterizuje studium propojení přednášek, seminářů, aktivizujících teoretické myšlení, cvičení rozvíjejících specifické dovednosti a různých typů praktik a dílen, založených na prakticko-teoretické syntéze osvojovaného učiva v podobě konkrétních divadelních a dramatickovýchovných aktivit.“ (DAMU: KVD – Přijímací řízení) Cílem studia je postihnout co nejvíce možných oblastí oboru a připravit profesionály, kteří v nich naleznou uplatnění, ale budou také hledat další možnosti rozvoje oboru, například i v profesionálních divadlech. Studium v Ateliéru Divadlo a výchova i na Katedře výchovné dramatiky se snaží o vyvážené umělecko pedagogické směřování oboru a má mnoho společného. Rozdíly jistě existují - spočívají v pojetí oboru jednotlivými pedagogy, v aktuální skladbě předmětů daného akademického roku a nabídce dílen a seminářů externích pedagogů a lektorů. Díky pravidelným praxím a projektům funguje neustálý „styk s realitou“ a studenti tedy vědí, jak se mohou v budoucnu profesně realizovat. Právě ve školních projektech již může být započata spolupráce studentů s divadly40. Absolventi také mohou využít svou orientaci v Rámcově vzdělávacích programech. Studium je vždy ukončeno odpovídající závěrečnou prací (bakalářskou, diplomovou) a samostatným či skupinovým tvůrčím projektem.

40

Anotace projektů divadla ve výchově naleznete v Příloze č. 10.

69

5

Koncepce profese divadelního lektora v Činoherním studiu v Ústí nad Labem Poslední část práce je vlastně reálnou koncepcí profese divadelního lektora

a plánovaných edukačních aktivit, která vznikla na základě spolupráce s Činoherním studiem v Ústí nad Labem. Ta byla započata díky dotazníku, který byl plošně rozesílán profesionálním divadlům v České republice (viz kapitola 4.1.1). Na základě kladné odezvy současné dramaturgyně, Veroniky Musilové Kyrianové, jsem vyvinula další iniciativu ve vzájemné komunikaci, která vyústila ve dvě osobní setkání. Těch se zúčastnili oba dramaturgové (tedy MgA. Veronika Musilová Kyrianova a MgA. Vojtěch Bárta) a také produkční Činoherního studia (Bc. Jana Válková). Protože byli tématem mé práce a vizí konkrétní spolupráce zaujati, rozhodla jsem se zaznamenat zde informace a návrhy vycházející z těchto konzultací. Ty směřovaly od hlubšího poznání historie, filozofie Činoherního studia přes výhody a omezení, která musí být vzata do úvahy až k reálným možnostem realizace edukačních aktivit. Nutno podotknout, že oba dramaturgové vyjeli během svéhu studia na semestrální stáž do profesionálního divadla v Německu, a to překvapivě do již zmiňovaného Maxim Gorki Theater. Díky tomu měli možnost částečně poznat fungování profese divadelního lektora.

V páté kapitole se tedy nejprve v krátkosti dotkneme historie Činoherního studia a pokusíme se o jeho charakterizaci. Je to nezbytné pro pochopení společenského a kulturního prostředí a ideového směřování divadla. Jako zdroj byly použity informace z internetových stránek divadla a materiál mapující dvacet let existence divadla (Poledňák, Schovánková, 1992). Poté se důkladně zaměříme na prozkoumání možných silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb při tvorbě koncepce edukačních aktivit a náplně práce divadelního lektora, tedy na tzv. SWOT analýzu. Další částí bude samotná koncepce edukačních aktivit a profese divadelního lektora v Činoherním studiu.

70

5.1

Historie Činoherního studia Vznik Činoherního studia se oficiálně začíná rokem 1972. Neoficiálně však

navázalo na v minulosti fungující Kladivadlo, které bylo na počátku normalizace zakázáno. Pod vedením prvního uměleckého šéfa, Jaroslava Chundely, přišla do Činoherního divadla mladá herecká generace a hostovali zde režišéři jako Jan Grossman, Ewald Schorm či Jan Kačer. Význam Činoherního studia ke konci 70. let ještě začal stoupat, stalo se z něj doslova útočiště pro významné umělecké osobnosti, které často nemohly tvořit pod svým jménem nebo se musely uchylovat určité „izolaci“ (Josef Topol, Jaroslav Vostrý, Otakar Roubínek, Karel Steigerwald, Milan Kundera, Leoš Suchařípa). Divadlo se pod vedením Ivana Rajmonta etablovalo na studiovou scénu celostátního významu. Začínalo v něm mnoho pozdějších hereckých hvězd a Činoherní studio se stalo takřka kultovním pojmem. V devadesátých letech se obnovil soubor nastupující hereckou generací. Divadlu se podařilo, i díky uměleckému šéfovi Davidu Czesanému, adaptovat na nastalou společenskou situaci. Činoherní studio se stalo prostorem, kde se realizovaly texty mladých českých autorů a nové umělecké impulsy ze zahraničí (coolnes dramatika). V roce 2001 získalo cenu Nadace Alfréda Radoka – Divadlo roku 2000. Fungování divadla bylo bohužel téhož roku narušeno povodní, která

prostor

vyplavila.

V listopadu

2004

se

Činoherní

studio

vrátilo

do zrekonsturovaných prostor. Současné směřování Činoherního studia vyšlo od umělecké šéfky Natálie Deákové, kterou záhy vystřídal Vladimír Čepek, nynější ředitel. Tvorba se zaměřuje na reflexi současného světa a problémů, nejde však jen o uvádění současných a nových textů. Repertoár tvoří i autorské inscenace, které reflektují události vztahující se k regionu či svérázným způsobem přetváří klasická dramata.

71

5.2

Charakterizace Činoherního studia Činoherní studio bylo vždy zázemím pro alternativní kulturu v Ústí nad Labem.

Je nutno podotknout, že Ústí nad Labem vždy mělo punc chemického industriálního města, ve kterém kultura není dominatní aktivitou. Činoherní studio navíc neprodukuje bezduchou zábavu, ale po celou dobu své existence se snaží o zobrazení aktuálních společenských témat a problémů prostřednictvím netradičních divadelních forem. Proto vždy bude určeno jen relativně úzké skupině diváků a zájemců. Svým pojetím a jistým „geniem loci“ přitahuje také diváky z divadelních kruhů převážně z Prahy. V jubilejní 40. sezóně (2011/2012) získalo divadlo Cenu Marka Ravenhilla za nejlepší českou inscenaci současného textu „hamlet je mrtev. bez tíže.“ Činoherní studio je svou kapacitou se stopadesáti místy skutečně malou, ale variabilním scénou. Prostory divadla doplňuje foyer s barem, které je pod názvem „Les divokých sviní“ užíváno i jako výstavní prostor. Lokalita, kde se nachází, je vlastně obytná čtvrť v části města Střekov, která je oddělena od centra Ústí řekou Labe. Důsledky tohoto faktu budou uvedeny ve SWOT analýze. Divadlo je to komorní i z hlediska počtu zaměstnanců – stálých členů hereckého souboru je deset. Dále v divadle samozřejmě funguje sekce techniky a hospodářské správy. Současným ředitelem je Vladimír Čepek, uměleckým šéfem a kmenovým režisérem Filip Nuckolls, dramaturgy Vojtěch Bárta a Veronika Musilová Kyrianova, produkční Jana Válková a výtvarníkem Štěpán Jirák.

5.3

SWOT analýza Během společných setkání s vedením Činoherního studia jsem získala mnoho

informací, které bylo třeba utřídit a vyhodnotit. Zvolila jsem pro to metodu SWOT analýzy, která se u nás již běžně používá při vyhodnocování projektů (ať již v podnikatelském či neziskovém sektoru). Cílem této metody je vyhodnotit získaná fakta, která ve vzájemné interakci mohou vést k novým poznatkům.

72

5.3.1 S (Strenghts) – Silné stránky Pověst Činoherní studio má pověst kultovní divadelní scény, která přitahuje diváky z celé republiky. Začínaly zde mnohé slavné umělecké osobnosti divadelní sféry, divadlo se snaží objevovat i neherce, tzv. naturščiky. Divadlo tak může na této filozofii postavit určitou aktivitu, a to ve smyslu „začněte tady i Vy“.

Repertoár Repertoár Činoherního studia je různorodý. Naleznete zde současné dramatické texty (např. Bohové hokej nehrají – Petr Kolečko, Láska práce, láska práce – Johana Kaptain, Hamlet je mrtev. Bez tíže. – Ewald Palmetshofer), intepretaci známých děl (např. Alenka v říši divů, Maryša, Pan Theodor Mundstock), tématicky silná monodramata (Rudolf Höss – Byl jsem velitelem v Osvětimi, Byly jsme tam taky) či inscenace pro celou rodinu (Žabákova dobrodružství). Z repertoáru lze např. vybrat tituly, které jsou zajímavé pro střední školy jako doplněk výuky.

Nová generace V současné době přichází do Činoherního studia opět nová generace umělců. Již jsme zmiňovala dramaturgy, kteří mají zkušenost s fungováním profese divadelního lektora v Německu. Rádi by rozvinuli činnost divadla a navázali větší kontakt s místními obyvateli se záměrem, aby mimo jiné „hledali a nacházeli témata rezonující v současné společnosti a zprostředkovávali je i jinou než čistě uměleckou formou.“ (Dotazník – Příloha č. 4)

Znalost reality Oba dramaturgové i produkční jsou si velmi dobře vědomi, že koncepci edukačních aktivit nelze vytvářet na základě urč. zájmů, ale je nutné brát do úvahy reálné možnosti. Proto jsou pro postuné rozšiřování nabídky aktivit a dlouhodobé budování vztahů např. se studenty univerzity.

73

Inscenace pro děti Na reperoáru jsou v letošní sezóně (2011/2012) pouze dvě inscenace pro děti i jejich rodiče, a to Sněhurka a Žabákova dobrodružství. Přestože se divadlo tímto neprofiluje, o jednotlivá představení je velký zájem, z kterého by se dalo v budoucnu těžit.

Zkušenosti Již v minulosti Činoherní studio pořádalo edukační i jiné aktivity. Byla to scénická čtení, workshopy, čtení pro děti atd. a vycházely z iniciativy jednotlivých členů souboru. Nedávno se v divadle realizoval projekt Dětského studia (v roce 2010), na jehož činnost získalo divadlo finanční podporu z Ústecké komunitní nadace41. Aktivita spočívala v pravidelných nedělních setkáních s relativně stálou, věkově různorodou skupinou dětí (cca 5 – 12 let). Cílem bylo seznámit děti s divadlem jako takovým a tvořivým procesem dojít k veřejnému vystoupení. Profesně se dětem věnovaly dvě studentky učitelství 1. stupně. V současné době funguje pod záštitou Činoherního studia rekreační aktivita „Batůžek“ – cílené výlety do okolí města zaměřené na urč. téma, historickou událost apod.

Ceny vstupenek V celorepublikovém měřítku jsou ceny vstupného v Činoherním studiu poměrně nízké – základní vstupné je 130 Kč a snížené (pro děti, studenty, seniory) 90 Kč. Jednou v měsíci také probíhá na vybrané představení akce „Dva za jeden“, tedy při zakoupení vstupenky za 130 Kč získává divák druhou vstupenku zdarma (jedna tedy vychází na 65 Kč).

41

Ústecká komunitní nadace se zaměřuje na podporu různorodých projektů v Ústeckém kraji (viz ). Její podpora ale směřuje spíše do nových projektů a nebývá opakovaná. Fungování Dětského studia bylo jak jinak než ztrátové a účastnické poplatky nemohly pokrýt náklady na jeho pokračování.

74

Kulturní zázemí Činoherní studio není jen divadelní scénou, ale poskytuje prostor pro nejrůznější kulturní a společenské události ve městě: výstavy, koncerty, festivaly42 (Kult, Pult, Sudety), přednášky, diskuze, jarmarky. Má tedy potenciál přitáhnout různorodé spektrum lidí.

5.3.2 W (Weaknesses) – Slabé stránky Přestože má Činoherní studio mnoho silných stránek, které hrají ve prospěch edukačních aktivit, jsou tu negativa a slabé stránky, které mohou způsobit mnohé komplikace.

Prostor a čas V každém divadle, pokud nemá samostatný prostor pro edukační aktivity, vzniká problém s tím, kam a kdy účastníky umístit. Harmonogram divadel je takový, že nedovoluje přílišné změny (dopoledne a po obědě se zkouší, mezi 15 a 18 hodinou je pauza a poté již přicházejí první diváci na večerní představení). Činoherní studio má ještě jeden velmi podstatný limit – a to že kromě hlavního sálu a foyer neexistuje žádný jiný prostor, který by mohl být využit k edukačním aktivitám. Vzhledem k vytíženosti sálu nemohou kromě odpoledne probíhat ani tam.

Finance V současné době je právní forma Činoherního studia obecně prospěšná společnost Činoherní divadlo města Ústí nad Labem. Tento statut znamená i menší finanční příspěvek od města. Dále divadlo získává prostředky od Ústeckého kraje a Ministerstva kultury. Tyto dotace ani další činnost divadla (pronájem prostor) však

42

Kult – divadelní festival v Činoherním studiu, součástí programu jsou kromě pořádajícího divadla inspirativní inscenace různých divadel z České republiky i krajské kolo slampoetry. Více viz Pult – předjarní odezva festivalu Kult v podobě divadelního víkendu. Sudety – festival se sudetskou tématikou, reflektuje minulost i současnost regionu prostřednictvím divadelních inscenací, filmových projekcí, besed, koncertů a výstav. Jeho ambicí je zejména vyprávět příběhy. Do festivalového dění je zapojeno mnoho dalších subjektů, včetně vysokých škol. Více viz

75

nezajišťují dostatečné finanční jistoty, a proto nemůže divadlo z rozpočtu hradit ještě další pracovní pozici.

Vytíženost souboru Soubor Činoherního studia je relativně malý a vzhledem k vytíženosti herců (v divadle i mimo něj) nemůže bohužel potencionální lektor počítat s jejich výpomocí. Kromě představení v Ústí nad Labem soubor vyjíždí i každý měsíc na zájezdy.

Lokalita Činoherní studio se nachází v městské části Střekov, kterou od centra města dělí řeka Labe. Navíc okolí divadla je v podstatě obytná čtvrť. Divadlo je sice dobře dostupné (pěší chůzí, městskou hromadnou dopravou i autem) a nachází se kousek od nábřeží, přesto je řeka určitou bariérou. Tu se divadlo již v minulosti pokusilo překonat, např. vydáním graficky atraktivní řady samolepek.

5.3.3 O (Oppurtunities) – Příležitosti Zájem divadelních kruhů Činoherní studio přitahuje díky své pověsti a kvalitám divadelníky z celé republiky. Tohoto zájmu by šlo využít k cílenému pozvání studentů, divadelních kritiků apod.

Spolupráce se středními školami Některé střední školy pravidelně navštěvují představení v Činoherním studiu. Otevírá se zde možnost oslovit je k další spolupráci, která by vzhledem k omezením ze strany divadla i možnostem škol probíhala přímo ve školách v rámci vybraných předmětů.

Spolupráce s Univerzitou J. E. Purkyně Činoherní studio se již delší dobu snaží oslovit konkrétní cílovou skupinu – studenty univerzity. Bohužel se zatím nedaří přilákat větší počet studentů, ačkoliv je divadlo 76

svým pojetím, složením souboru, apod. pro mladé lidi přitažlivé. Za účelem přilákání diváků – vysokoškoláků je po předchozích zkušenostech třeba zvolit jinou než plakátovou formu propagace. Nutno podotknout, že na celé fakultě je pouze jeden předmět, který se věnuje divadlu, a to „Kritický seminář divadelní praxe“. Ten vede externě právě ředitel Činoherního studia, MgA. Vladimír Čepek. Na univerzitě jsou ale další, zatím nepříliš využité kontakty, s kterými by šlo navázat spolupráci a podchytit například studenty prvních ročníků.

Kontakt s Německem Protože je Činoherní studio otevřenou scénou, která ráda experimentuje, navazuje spolupráci s německými režiséry a divadlem v Drážďanech. Díky této mezinárodní spolupráci je možné dosáhnout i na odpovídající finanční podporu.

Téma sezóny Programová skladba se odvíjí od tématu sezóny, na které se dá navázat koncepcí doplňkových edukačních aktivit.

5.3.4 T (Theats) – Hrozby Konkurence V současné době existuje mnoho možností trávení volného času. Každá organizace pak stojí o to si svého uživatele udržet. Obecně je tedy velmi složité a zdlouhavé prorazit s nějakou novou aktivitou (která je navíc úzce zaměřená). Stejně je tomu i v Ústí nad Labem. Zvláště studenti na univerzitě mají svá tradiční místa k setkávání (kluby, kavárny), kde probíhá i pravidelný program.

Finance Otázka profese divadelního lektora v Činoherním studiu je v podstatě otázka finanční. Pokud se podaří sehnat potřebné zdroje, je cesta otevřená. Pokud ne, dobrovolně se této funkce patrně nikdo neujme. Částečně by se mohly aktivity financovat z účastnických příspěvků, ale ty pokryjí jen minimum skutečných

77

nákladů43. Navíc vzhledem ke konkurenci dalších aktivit by musel být poplatek minimální.

5.3.5 Vyhodnocení SWOT analýzy Z uvedených skutečností může vyplynout zjištění, že snaha prosadit v Činoherním studiu profesi divadelního lektora je vlastně nemožné. I přes to má vedení divadla zájem se o něco v budoucnosti pokusit. Jak totiž z posledního průzkumu vyšlo najevo, nejsilnější diváckou skupinou jsou lidé mezi 27 a 45 lety a to převážně ženy. Divadlo chce ale oslovit i další skupiny, jako právě již zmíněné studenty univerzity. Jaké aktivity tedy pro Činoherní studio navrhuji, uvádí následující kapitola.

5.4

Návrh edukačních aktivit pro Činoherní studio Na základě výše uvedených možností a limitů jsme spolu s dramaturgy

a produkční Činoherního studia došli k možným typům edukačních aktivit. Důležité je zmínit, že divadlo nemá zájem na překotném zavádění aktivit, ale chce postupovat pomalu a uvážlivě – získávat zkušenosti a ty rozvíjet. Jak již bylo řečeno, realizace edukačních aktivit je závislá na získání finanční podpory. Možnostmi konkrétních dotací a grantů se tato práce nezabývá, a proto zde budeme operovat s tím, že potřebné finance máme.

Divadelní klub V souvislosti se snahou získat nové diváky z řad studentů univerzity by byl vytvořen „Divadelní klub“ (DK). Primárně by byli osloveni právě studenti, obecně by ale účast v něm nebyla nijak omezena. Různorodější složení by bylo pro účastníky obohacující, ale pro lektora práce tím složitější. Předpokládaný počet v prvním roce

43

Mezi náklady je třeba započítat nejen honorář lektora, potřebný materiál, ale i náklady na provoz (energie, provoz recepce atd.).

78

fungování je cca dvacet členů a šlo by o kontinuální práci s relativně stálou skupinou účastníků. Co by bylo tedy náplní této aktivity? Základní myšlenkou je nabídnout členům DK něco navíc. Už od počátku sezóny by byly známy termíny společných návštěv divadla, vždy jedné za měsíc. V rámci této návštěvy by byla pro účastníky připravena odpolední dílna korespondující s následnou

inscenací (práce

s příběhem,

tématem,

postavami,

autorem,

společenským a historickým kontextem, jazykem atd.). V dílně by byly použity metody dramatické výchovy a vyžadovala by aktivní zapojení účastníků. Po cca 90 minutové dílně by následovala přestávka a společné zhlédnutí představení. Po představení by byl věnován společné diskuzi o divadelním zážitku za účasti alespoň jednoho člena tvůrčího týmu či herce. Bonusem na konci sezóny by bylo mimořádné společné setkání, kde by byl kromě tvůrčích aktivit věnován prostor reflexi fungování Divadelního klubu i uplynulé sezóny divadla za účasti jeho vedení. Cílem Divadelního klubu by bylo přiblížit divákům jednotlivé inscenace Činoherního studia, ale prostřednictvím dramaticko výchovných aktivit i např. principy dramatické situace, epického divadla, prostředky při ztvárnění postavy atd. (vše v návaznosti na specifičnost konkrétní inscenace). Předpokladem je, že by fungování Divadelního klubu motivovalo jeho členy obecně k většímu zájmu o divadlo, hlubšímu uvažování a podnítilo je např. i k vlastní tvorbě. Tato aktivita by splňovala několik zájmů Činoherního studia – přilákat do divadla nové diváky, udržet (odměnit) ty stávající, ale taky diváky vzdělávat a vychovávat. Organizačně by byl klub řešen speciálním předplatným a prostor by dostal i na webových stránkách divadla či divadelních listech.

Dílny k inscenacím pro střední školy Vzhledem

k pravidelnému

a

dlouhodobému

zájmu

středních

škol

o představení v Činoherním studiu by bylo možné využít stávajících kontaktů a nabídnout školám dílny k inscenacím. Z repertoáru lze vytipovat inscenace, které určitým způsobem korespondují se vzdělávacími oblastmi Rámcově vzdělávacích programů. Je to např. Maryša (Český jazyk a literatura), Benefice aneb Zachraň svého Afričana (Člověk a společnost), Byl jsem velitelem v Osvětimi a Byly jsme tam taky (Dějepis) a další. 79

Další pozitivum budou školy vnímat v použití dramaticko výchovných metod, které přispívají k naplňování cílových kompetencí. Pro školy i divadlo je z organizačních důvodů výhodnější realizovat tuto aktivitu přímo na školách. Nebudu zatím upřesňovat, zda by dílny probíhaly pouze před/ pouze po/ před i po představení, to je ještě věcí diskuze s pedagogy (např. dílna před představením by měla časovou dotaci dvou vyučovacích hodin a probíhala by nejdříve 14 dní před plánovaným představením). Pedagog by dostal ještě textový a obrazový materiál, který může dále využít ve výuce (v tištěné či elektronické formě). Cílem každé dílny k inscenaci by bylo motivovat studenty k návštěvě divadelního představení (jednoho konkrétního i v obecné rovině), zlepšit jejich schopnost porozumění divadelnímu tvaru, podpořit vědomou reflexi diváckého zážitku apod. Tato aktivita by měla upevnit vztah mladé generace i pedagogů k Činohernímu studiu.

Lekce tvůrčího psaní Jak již bylo

zmíněno, Činoherní studio získalo v roce 2012 cenu Marka

Ravenhilla za nejlepší českou inscenaci současného textu „hamlet je mrtev. bez tíže.“ Divadlo chce pokračovat v již započaté tradici objevování nových divadelních textů. K tomu by směřovala další edukační aktivita – Lekce tvůrčího psaní. Jako účastníci by byli primárně osloveni studenti Univerzity J. E. Purkyně, konkrétně Filozofické fakulty, ale aktivita by byla opět otevřena dalším zájemcům. Lekce by probíhaly celou divadelní sezónu (což odpovídá akademickému roku). První polovina (semestr) by byl zaměřen na rozvoj literární tvořivosti účastníků prostřednictvím technik tvůrčího psaní, zatímco druhá polovina (semestr) na tvorbu vlastního dramatického textu a interní soutěž o nejlepší současný dramatický text. Vzniklé texty by pak byly realizovány formou instalace, autorského nebo scénického čtení a vítězný text inscenován tvůrci a herci Činoherního studia.

Jedeme do Činoheráku! Byla by škoda nevyužít takřka kultovní pověsti Činoherního studia pro divadelní kruhy. Proto by bylo zajímavé uspořádat jednou ročně „výjezd“ divadelních kritiků a studentů Katedry teorie a kritiky Divadelní fakulty AMU. 80

Součástí této návštěvy by bylo zhlédnutí inscenace (příp. několika inscenací), přednáška o historii divadla doprovázená vizuálními dokumenty (fotografie, film) a komentovaná prohlídka Ústí nad Labem. Tato akce by byla pro zúčastněné netradičním zážitkem a napomohla by tak k častější návštěvnosti divadla divadelními kritiky a tím i k většímu zviditelnění v rámci celé republiky.

Divadelní klub, Dílny k inscenacím a Lekce tvůrčího psaní a Do Činoheráku! jsou čtyři hlavní aktivity, kterými by v blízké budoucnosti bylo možné obohatit nabídku Činoherního studia. Pokud by zkušenost s těmito aktivitami byla pozitivní, divadlo by v nich jistě chtělo pokračovat a přijít i s další nabídkou pro veřejnost. Vzhledem k absenci jakéhokoliv vzdělávání v oblasti divadla na Univerzitě J. E. Purkyně se nabízí již několik dalších aktivit: praktický cyklus Jak se dělá divadlo a cyklus Osobnosti (českého / světového) divadla.

5.5

Náplň práce divadelního lektora v Činoherním studiu V Činoherním studiu byly prozatím všechny edukační aktivity vedeny

zaměstnanci divadla, kteří k tomu měli předpoklady a projevili zájem. Byla to činnost čistě dobrovolná. Pokud by se začal uskutečňovat výše uvedený návrh, je více než nutné zavést v divadle pracovní pozici divadelního lektora. Pro provedení tohoto záměru by bylo potřebné získat dostatečné finanční prostředky, které by pokryly roční, v ideálním případě dlouhodobější náklady. Tato problematika však není předmětem práce, zaměřme se tedy na samotného lektora, jeho kvalifikaci, funkci a náplň práce v Činoherním studiu. Lektor by měl splňovat v podstatě všechny kompetence uvedené v kapitole 4.3 (znalosti, dovednosti, osobnostní profil). Podstatná by pro něj byla praxe s věkovou skupinou 15 – 26 let (tedy středoškoláky a vysokoškoláky), ale i s dospělými. Měl by se orientovat v Rámcově vzdělávacích programech, aby dokázal dobře prezentovat školám dílny k inscenacím a motivovat je k objednávce této aktivity. Samozřejmostí by měla být znalost aktuálních inscenací 81

na repertoáru. Specifikem divadelního lektora v Činoherním studiu by měla být zkušenost s metodikou tvůrčího psaní a tvorbou dramatického textu44. Pokud by lektor nebyl k tomuto dostatečně kvalifikován, je možné uvažovat o vedení Lekcích tvůrčího psaní odborníkem.

Náplní práce divadelního lektora by bylo v první řadě vypracování konkrétní podoby jednotlivých dílen k inscenacím, setkání Divadelního klubu a lekcí tvůrčího psaní. V případě „Dílen k inscenacím pro střední školy“ by šlo také o osobní kontaktování jednotlivých škol (na základě již fungující databáze) s nabídkou dílen (s využitím vytvořených anotací v podobě informačních letáků). Lektor by měl mít přehled nejen o středních školách v Ústí nad Labem a okolí, ale aby obstál v konkurenci, i o dalších edukačních aktivitách, které školám nabízejí ostatní instituce, a měl by nabídnout školám něco nového. Dílny by byly realizovány přímo ve školách v rámci učiteli vybraných hodin. Náplní práce divadelního lektora by pak byla tedy tvůrčí práce při tvorbě jednotlivých dílen, propagace dílen na školách, domluva s pedagogy a samotná realizace dílen. Pro chod „Divadelního klubu“ by byla zapotřebí účinná propagace jak prostřednictvím Činoherního studia, tak přímé kontaktování studentů na univerzitě. Proto by se měl lektor účastnit studentských akcí a případně oslovit ke spolupráci konkrétní pedagogy. Specifičnost Divadelního klubu spočívá v kontinuální práci s různorodou skupinou lidí (studentů i pracujících), kteří mají i rozdílné zkušenosti s dramatickou výchovou a divadlem. Zpočátku by bylo úkolem lektora skupinu poznat (a umožnit i poznání účastníků navzájem). Na základě zjištění o zkušenostech, motivaci a očekáváních by pak vytvářel podobu jednotlivých setkání. Jejich termíny by byly předem určeny tak, aby účastníci navštívili alespoň polovinu aktuálního repertoáru a lektor by s účastníky průběžně komunikoval a informoval je. „Lekce tvůrčího psaní“ vyžadují specifické lektorské dovednosti. Lektor by samozřejmě plánoval podobu jednotlivých lekcí, lekce realizoval, ale v mezičase také 44

Doporučená literatura např. BRHELOVÁ, E. Tvorba dramatického textu a její pedagogické aplikace. Výběrová řada doktorských prací. JAMU, Brno 2006. 285 s.

82

průběžně komunikoval s účastníky o vytvořených textech. Jeho úkolem by bylo je hodnotit a připravovat spolu s autory podobu jejich realizace. Organizace akce „Jedeme do Činoheráku!“ by vyžadovala spoupráci s vedením divadla (ředitelem, uměleckých šéfem, dramaturgy, produkční). Lektor by měl během příprav spíše úlohu koordinátora vzniklých nápadů a úkolů a v realizační fázi by zajišťoval hladký průběh akce.

Z uvedeného jasně vyplývá, že v první fázi zavedení edukačních aktivit v Činoherním studiu by měl lektor více práce a i tak odhaduji jeho pracovní úvazek na poloviční. Můžeme zobecnit, že divadelní lektor by měl častečně na starost propagaci aktivit, v celé míře pak jejich organizaci a realizaci, včetně průběžné komunikace s účastníky.

83

Závěr Kognitivistický přístup k estetice zastává názor, že umění je nejhodnotnější pokud slouží jako zdroj poznání. Dramatické umění je bezesporu jedním z těchto zdrojů, zprostředkovává nám poznání světa a nejvíce nás samých. Poznání může být ještě umocněno, pokud se s diváckým zážitkem dále pracuje. Jednou z možností je tvorba, organizace a vedení edukačních aktivit v profesionálních divadlech. Ty se samozřejmě nemusí týkat jen práce s diváckým zážitkem, ale v podstatě všech aspektů dramatického umění. Člověk, který se věnuje této práci, je divadelní lektor.

Profese divadelního lektora je unikátní ve spojení umělecké a pedagogické činnosti. Můžeme si ji charakterizovat prostřednictvím vymezení jejích funkcí:


edukační – divadelní lektor vychovává a vzdělává




organizační a náborové – divadelní lektor se podílí na organizaci chodu aktivit i celého divadla, přivádí do divadla nové diváky




dramaturgické – divadelní lektor se podílí nabídkou aktivit na programovém směřování divadla




komunikační – divadelní lektor zprostředkovává komunikaci mezi diváky, vedením divadla, tvůrci a herci




propagační – divadelní lektor svou činností propaguje konkrétní divadelní scénu i dramatické umění obecně.

Dotazníkové šetření ukázalo, že na rozdíl od Německa či Velké Británie zatím divadelní lektor není samozřejmou součástí profesionálních divadel v České republice. Při prosazování této profese u nás stojí v cestě určitá omezení, ale příklady fungování edukačních aktivit v jednotlivých divadlech dokazují, že se situace pomalu mění k lepšímu. Při zavádění profese divadelního lektora v konkrétním divadle je vždy nutné operovat s reálnými možnostmi a zároveň mít ambice překážky překonat. Pro úspěšné vykonávání práce divadelního lektora jsou potřebné

určité

kompetence

(znalosti,

dovednosti,

osobnostní

kvality),

ale i dostatečná opora ve vedení divadla. 84

Diplomová práce „Působení lektora v profesionálním divadle“ během tvorby v mnohém obohatila můj kulturní rozhled v oboru Divadlo a výchova i mimo něj. Domnívám se, že rozvoj profese divadelního lektora v České republice je možný, vyžaduje však velkou podporu a úsilí všech zúčastněných, tedy divadel, lektorů i státu. Zájemcům o tuto profesi doporučuji inspirovat se v zahraničí, ať už formou stáže nebo v případě divadel navázání partnerství s divadlem zahraničním.

Věřím, že tato práce přinesla nové poznatky a jistým způsobem otevřela možnosti k rozvoji profese divadelního lektora v českých divadlech.

85

Použité informační zdroje

• Použitá literatura BRABCOVÁ, Alexandra. Brána muzea otevřená. Praha: Nadace Open Society Fund, 2003. 583 s. ISBN 80-86213-28-5. HEMZOVÁ, Hana. Dramatická výchova v galerijní praxi: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 95 l. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Eva Dittingerová. HENCKMANN W., LOTTER K. Estetický slovník. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995, 229 s. ISBN 25-025-95. HORÁČEK, Radek. Galerijní animace a zprostředkování umění. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1998. 142 s. ISBN 80-7204-084-7. HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, ISBN 978-80-86928-46-3.

divadlo,

divák.

Brno: JAMU, 2008. 209 s.

KOCH, G., STREISSAND, M. Wötebuch der Theaterpädagogik. [překl. Slovník divadelní pedagogiky] Köln: Koch, 2005. In: OUHRABKOVÁ, Daniela. Divadelní lektor u profesionálního divadla – funkce, postavení a význam této profese v německé kulturní oblasti: bakalářská práce. Brno: JAMU, 2007. 73 l. Vedoucí bakalářské práce MgA. Radka Macková. OUHRABKOVÁ, Daniela. Divadelní lektor u profesionálního divadla – funkce, postavení a význam této profese v německé kulturní oblasti: bakalářská práce. Brno: JAMU, 2007. 73 l. Vedoucí bakalářské práce MgA. Radka Macková. PAVIS, Patrice. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2003. 496 s. ISBN 80-7008-157-0. PAVLOVSKÝ, Petr (red.). Základní pojmy divadla. Teatrologický slovník. Praha: Libri: Národní divadlo, 2004, 348 s. ISBN 80-7277-194-9 (Libri). ISBN 80-7258-171-6 (Národní divadlo). POLEDŇÁK P., SCHOVÁNKOVÁ L. Činoherní studio, scéna Severočeského divadla Ústí nad Labem – Dvacet let. 1992. 134 s. ISBN neuvedeno. PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 2005. 481 s. ISBN 80-7367-047-X. PRŮCHA J., WALTEROVÁ E., MAREŠ J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2003 (4. vydání). 322 s. ISBN 80-7178-772-8. 86

URBANOVSKÁ Šárka. Ateliér Švandova divadla. Tvořivá dramatika, 2011, roč. XXII, č. 1, s. 43-44. ISSN 1211-8001. VORST, VON Daniela. Divadlo pod svou vlastní lupou. Tvůrčí dílny k inscenacím. Tvořivá dramatika, 2011, roč. XXII, č. 1, s. 42. ISSN 1211-8001. VRBOVÁ, Hana. Možnosti výchovně-dramatické práce s adolescenty v rámci profesionálního repertoárového divadla: diplomová práce. Praha: AMU, 2011. 79 l. Vedoucí diplomové práce doc. Radek Marušák.

• Použité dokumenty MACKOVÁ, Radka. Divadlo ve výchově (DVV): Výchovně-vzdělávací činnost profesionálních divadel: interní studijní materiál. Ateliér Divadlo a výchova, Divadelní fakulta JAMU. 5 s. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice - Bílá kniha. (NPRVČR - Bílá kniha) Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, nakladatelství Tauris, 2001. 98 s. ISBN 80-211-0372-8. Dostupné z . Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky (DZVR VSČR). 61 s. 2007. Dostupné z . Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007 – 2013 (KSPDM). 30 s. Zdroj: MŠMT. Vzdělávání. Základní školství. Dokumenty. Oblasti základního vzdělávání. Vzdělávací oblasti RVP ZV. Člověk a jeho svět. Dostupné z . Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV). [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 126 s. [cit. 2012-05-19]. Dostupné z .

87

Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání (RVP ZUV). [online]. 1. vydání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2010. 63 s. [citováno dne 29. 1. 2012]. Dostupné z . ISBN 978-80-87000-37-3. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (RVP G). [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 100 s. [cit. 2012-05-19]. Dostupné z . ISBN 978-80-87000-11-3. Studijní obor Dramatická výchova – bakalářský stupeň. [online]. JAMU: Ateliér divadlo a výchova. Systém studia: Popisy jednotlivých oborů. Dostupné z Studijní obor Divadlo a výchova – magisterský stupeň. [online]. JAMU: Ateliér divadlo a výchova. Systém studia: Popisy jednotlivých oborů. Dostupné z

Studijní program Dramatická umění – doktorský stupeň. [online]. JAMU: Ateliér divadlo a výchova. Systém studia: Popisy jednotlivých oborů. Dostupné z

• Použité internetové zdroje: Školy a organizace: Artefiletika. [online]. [citováno dne 13. 5. 2012]. Dostupné z . Česká filharmonie. Vzdělávání. [online]. Dostupné z DAMU: Katedra výchovné dramatiky (DAMU: KVD). [online]. [citováno dne 27. 4. 2012]. Dostupné z . i.divadlo.cz. Rozcestník: Divadla A…Z. [online]. Dostupné z .

88

Institut celoživotního vzdělávání VUT Brno (ICV VUT Brno). Poradenství pro studenty. Materiály ke stažení: Slovníček pojmů „soft-skills“. [online]. [citováno dne 2. 5. 2012]. Dostupné z . JAMU: Ateliér Divadlo a výchova (JAMU: ADaV). [online]. [citováno dne 26. 4. 2012]. Dostupné z . NIPOS. Státní příspěvková organizace. [online]. [citováno dne 17. 3. 2012]. Dostupné z . Pražská komorní filharmonie. PKF Dětem. [online]. [citováno dne 23. 3. 2012]. Dostupné z . Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP). Odborné orgány. Sekce veřejných knihoven. Skupina pro komunitní aktivity. Komunitní knihovna. [online]. Dostupné z . TUSCH Berlin. [online]. Dostupné z < http://www.tusch-berlin.de/aktuell.html>. TUSCH Frankfurt. [online]. Dostupné z . TUSCH Hamburg. Koerber-stiftung. Kultur: TUSCH [online]. Dostupné z . TUSCH München. [online]. Dostupné z . Vize tance. [online]. Dostupné z <www.vizetance.cz>. Divadla: Alfred ve dvoře. [online]. Dostupné z <www.alfredvedvore.cz>. Činoherní studio. [online]. Dostupné z . Divadlo Alfa Theatre. [online]. Dostupné z <www.divadloalfa.cz> Divadlo Na zábradlí. [online]. Dostupné z <www.nazabradli.cz> Divadlo Polárka. [online]. Dostupné z <www.divadlopolarka.cz> Divadlo Ponec. [online]. Dostupné z <www.divadloponec.cz>. Divadlo v Řeznické. [online]. Dostupné z <www.reznicka.cz> Minor [online]. Dostupné z <www.minor.cz>. 89

Národní divadlo Moravskoslezské. [online]. Dostupné z <www.ndm.cz>. Švandovo divadlo. [online]. Dostupné z <www.svandovodivadlo.cz>. Maxim Gorki Theater Berlin. Theaterpädagogik [online]. Dostupné z . National Theatre. Discover. [online]. Dostupné z . Norwich Theatre Royal. Education and learning. [online]. Dostupné z . Theatre Royal Newcastle upon Tyne. Learning. [online]. Dostupné z York Theater Royal. Get Involved. [online]. Dostupné z .

• Doporučená literatura MAXA, Miloš. Jak pomoci škole s výběrem a reflexí profesionálního divadelního představení aneb Diváci, jde o vás!: diplomová práce. Brno: JAMU, 2007. 109 l. Vedoucí diplomové práce MgA. Eva Brhelová Ph.D. NOVOTNÁ, B., DOLEŽALOVÁ K. Evropa řeší umělecké a kulturní vzdělávání. Tvořivá dramatika, 2011, roč. XXII, č. 2, s. 1. ISSN 1211-8001. PROVAZNÍK, Jaroslav. Patří umění do škol? A co dramatická výchova?. Tvořivá dramatika, 2011, roč. XXIII, č. 1, s. 1 - 2. ISSN 1211-8001. SLAVÍK, Jan. Od výrazu k dialogu ve výchově. Artefiletika. Praha: Karolinum – nakladatelství Univerzity Karlovy, 1997. 199 s. ISBN 80-7184-437-3. ŠVEC, Vlastimil. Pedagogické znalosti učitele: teorie a praxe. Praha: ASPI, 2005. 136 s. ISBN 80-7357-072-6. VALENTA, Josef. Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Grada, 2008. 352 s. ISBN 978-80-247-1865-1.

90

Seznam grafů Graf č. 1:

Jaká je kapacita hlediště vašeho divadla? / str. 52

Graf č. 2:

Nabízí Vaše divadlo v rámci své činnosti nějakou z níže uvedených aktivit? / str. 52

Graf č. 3:

Na jakou cílovou skupinu(y) se zaměřují edukační aktivity Vašeho divadla především / str. 53

Graf č. 4:

Jak financujete organizaci edukačních aktivit? / str. 54

Graf č. 5:

Jak financujete honorář pro lektory edukačních aktivit? / str. 55

Graf č. 6:

Uvažujete o zavedení či rozšíření nabídky edukačních aktivit? / str. 56

Graf č. 7:

O jakých edukačních aktivitách uvažujete? / str. 57

Graf č. 8:

K jakému způsobu zajištění edukačních aktivit po organizační stránce se přikláníte? / str. 57

Graf č. 9:

K jakému způsobu zajištění edukačních aktivit po lektorské stránce se přikláníte? / str. 58

Seznam příloh Příloha č. 1: Příloha č. 2: Příloha č. 3: Příloha č. 4:

Rozhovor s Yvonou Kreuzmannovou (text) Dotazník prázdný (text) Ukázka vyplněného dotazníku I. – Západočeské divadlo v Chebu (text) Ukázka vyplněného dotazníku II. – Činoherní studio v Ústí nad Labem (text) Příloha č. 5: Seznam divadel (text) Příloha č. 6: Anotace seminářů pro učitele Divadla Alfa (text) Příloha č. 7: Ukázka z pracovních listů Národního divadla moravskoslezského k inscenaci Kominíček (obrázek) Příloha č. 8: Rozhovor s MgA. Hanou Vrbovou (text) Příloha č. 9: Anotace a program edukačních aktivit Ateliéru Švandova divadla (text) Příloha č. 10: Anotace vybraných projektů divadla ve výchově v Ateliéru Divadlo a výchova (text)

91

Příloha č. 1: Rozhovor s Yvonou Kreuzmannovou (text) Rozhovor s Yvonou Kreuzmannovou, vedoucí o. s. Tanec Praha 24. dubna 2012 Rozhovor o Dětském studiu Divadla Ponec, projektu Tanec školám, interaktivních tanečních inscenacích a situaci v oblasti tanečního vzdělávání vůbec. Hodně potřebných informací zjistila z internetu, protože tam dáváte spoustu věcí, výroční zprávy atd. Přesně tak. Mě by zajímalo, jak vlastně vznikl impuls k založení Dětského studia a projektu Tanec na školách? Zcela přirozeně, měla jsem děti a pochopila jsem, že to co mají, na školách nestačí. A zároveň jsem poznala spoustu zajímavých tanečníků. Taneční profese je tady v ČR k neuživení, to není jako v divadlech, že dostane někdo stálé angažmá. Tady ne, tanečníci dělají jenom projektovým způsobem, neexistuje žádná stabilita. To znamená, že pro ně je moc důležité hledat si ty doplňující formy, kterými se uživí (jakž takž), aspoň aby souvisely s oborem. V Americe je to tak, že každý druhý pracuje jako servírka číšník. Tady se hodně tanečníků věnuje vzdělávání, učí na zuškách a různě jinde. Ze začátku mě inspirovalo propojování lidí, kteří měli vystudovanou dramatickou výchovu a lidí, kteří měli vystudovaný tanec. Dramatická výchova vede vlastně děti ke kreativitě, vlastnímu sebevyjádření, projevení osobnosti. Tanec vlastně umí to samé ale beze slov. My jsme začali učit tady na karlínské škole na Lyčkově náměstí, kam shodou okolností chodily moje děti. Po dohodě ve Vizi tance, která se tomu velmi věnuje jako profesní sdružení, že dáme do školy profesionální tanečníky, kteří mají aspoň Duncan konzervatoř s nějakým dalším vyšším odborným vzděláním, tedy mají aspoň základy pedagogiky, což je pro to dost důležité. Začli jsme sledovat rozdíl, když dítě přijde na kroužek, který si vybere, anebo když přijdete na školu a každý kdo tam je, se toho zůčastní. A to je fakt nebetyčný rozdíl. Takže my jsme tady založili Dětské studio divadla Ponec. Čerpala jsem inspiraci jednak v zahraničí, protože moje oblíbená divadla, hlavně v severské Evropě, tohle dělají jako samozřejmou záležitost. V Dánsku, kde jsem nejvíc působila, neexistuje, aby divadlo jelo jenom samo sebe. Oni si vychovávají diváka od nejmladšího věku. Takže to byla ta moje první inspirace. Ale to dětské studio je pořád volnočasová aktivita, rodiče sem dítě dají a někdo s ním tvořivě pracuje. (…) A něco jiného bylo přijít na školu, to byla výzva (a my jsme se jí chopili) říct: No tak my tady budem učit všechny, že se uměj hejbat a že tím pohybem můžou něco sdělit a že ten pohyb a tanec nejsou jenom kroky, že je to o kreativitě, rozvoji osobnosti. A té škole (ZŠ a MŠ Lýčkovo náměstí, Karlín – pozn. autorky) se to setkalo s ohlasem. Na prvním stupni jsme rozjeli 2 třídy a pak to chtěl každý z pedagogů toho 1. stupně. My jsme to pak dostali i na Prahu 3. (…) Je tu větší romská komunita a mě to přišlo zajímavé pracovat tímhle způsobem. Domlouvali jsme se s učitelkami a literární témata jsme převáděli do hodin pohybové výchovy. Teď se tomu nejvíc věnuje Bára Látalová, která udělala představení Fyzika. Inspiruje se fyzikálními zákony a předvádí je na svém těle. A právě učí na ZŠ Havlíčkovo náměstí, zakousla se do toho tak, že půjde po tom rozvoji kreativity, že každej se nějak hejbe, že

vůbec nejde o to, jestli se naučí nenaučí… Nám šlo o tu kreativitu, že pohybem se umí vyjádřit každej, vnímat rytmus, postavení těla. Jednou za rok děláme na konci sezóny festival Tanec dětem, je to závěr školního roku, pozveme děti do divadla, aby si vyzkoušeli, co to je hejbat se na scéně, pro ně je to svátek a ukážou svým rodičům, jak si hrajou, v žádném případě se nenacvičují žádné tanečky. (…) Tanec je vlastně jediné umění, které nutí lidi propojit psychickou a fyzickou složku, děti to baví a je to zdravé. Psychologové z Výzkumného ústavu pedagogického během ročního výzkumu sledovali, jaké výsledky to má, proč to pedagogové na školách chtějí. A ty výsledky byly jednoznačné, že je to i sociálně obohacuje, že najednou se poznají v pohybu, jiných vazbách, pomáhá jim to začlenit se do kolektivu, i pedagogové v nich objevují nové prvky osobnosti, keré jsou zajímavé, protože tanec jim tu svobodu dává. A dokázala byste říct, kolik škol je teď do toho projektu zapojených? Nebo už se osamostatňují a řídí si to samy? Teď je aktuální jakoby druhý stupeň zavedení projetku, tedy možnosti učit na školách Taneční a pohybovou výchovu. A to je výchova pedagogů, ne každý tanečník je dobrý pedagog. Takže je důležité vytipovávat lidi, kteří mají pedagogické nadání a jsou schopní pochopit mentalitu dítěte v tom smyslu, že umí sázet na jejich obrovskou představivost. Protože děti jsou studnice nápadů, když se to s nimi umí. My jsme na AMU (Akademie múzických umění v Praze – pozn. autorky) s Ivankou Kubicovou (profesorka na Katedře tance na HAMU, choreografka – pozn. autorky) začaly prosazovat akreditaci programu Pedagog taneční a pohybové výchovy pro školy a pokud vím, měla by se na HAMU osamostatnit taneční katedra a vzniknout taneční fakulta - TAMU. FAMU, DAMU, HAMU, TAMU. Takže až bude taneční fakulta, to by mělo být tak do dvou let (už probíhá akreditační proces), tak by měl vzniknout jeden speciální obor bakalářského stupně. A jestli se tomu někdo hodně věnuje, tak je to Jirka Lössl (taneční pedagog, odborný pracovník NIPOS-ARTAMA pro dětský a scénický tanec – pozn. autorky), to je vlastně člověk, který učí pedagogy zušek, dělá strašně moc aktivit pro lidi, kteří chtějí tanec učit na jiné než profesionální úrovni. A Jirka se na tohle hodně zaměřil a myslím, že bude jedním z těch hlavních pedagogů na té „TAMU“. Takže to osamostanění oboru je se vším všudy, tak jako je dramatická výchova a DAMU, tak taneční výchova časem bude i TAMU. To je jenom správně. V roce 2004 se nám poprvé podařilo osamostatnit tanec v grantových dotačních řízeních na ministerstvu. Tlačili jsme a nakonec se povedlo, že taneční a pohybové umění je konečně uznáno jako samostatný umělecký obor. Ale třeba na zuškách tanec funguje už roky jako samostatný obor… Právě a nikdo o tom nepochybuje, že je to umění. Ale podmínky pro profesionální tanec jsou, jak jsem řekla v úvodu, diametrálně odlišné. Tím pádem jsem ráda, že se rozšíří ještě okruh lidí, kteří budou ten obor znát do hloubky … snad, možná moje děti se toho dočkají. Chtěla jsem se ještě zeptat na interaktivní inscenace divadla Ponec, jsou zacílené přímo na děti nebo jsou nějaké i pro dospělé? Nebo je to otevřené? Je to otevřené. My jsme udělali několik pokusů, že jsme vznik představení vyloženě cílili pro dětského diváka a pokračujeme v tom, premiéra bude v říjnu. Ono pracovat pro dětského diváka je podle mě ještě mnohem náročnější, než udělat něco pro běžné publikum.

Po té Fyzice (inscenace Báry Látalové a kol. „Fg = G.[(m1.m2)/r2]“ – pozn. autorka) je to další inscenace. Bára byla v severské Evropě, takže to tam zažila a ví, jak se tam pracuje s dětmi a školami, ta zkušenost zvenku jí motivuje, aby se tomu věnovala intenzivně. Pak samozřejmě VerTeDance dělá rodinné přestavení, kam pozvala děti jako dětské herce, udělali takhle dva projekty. A pak se tomu věnovali v Arše, kde paralelně fungovalo dětské studio, tak jsem zvědavá, kam se to posune. Pak udělali představení, které hrají buď verzi pro dospělé nebo děti Případy doktora Toureta (inscenace souboru VerTeDance, režie Anna Polívková – pozn. autorky). (…) Naší snahou je, aby přestavení nebyla: tady si sedni a dívej se. Aby se děti cítily součástí. Dívali jsme se v zahraničí a ani tam neexistuje tolik kvalitních inscenací. (…) Teď jsme něco objevili, ale zase je to oddělené – půlhodiny se dítě dívá a pak má interaktivní dílnu. Mně se víc líbí, když může vstupovat přímo do představení. Jestli do toho můžu vstoupit, u nás v magisterském stupni vznikají projekty divadla ve výchově, některé právě směřují k participačnímu divadlu (činohernímu), kdy děti jsou přímo zapojeny v průběhu, vystupují např. jako kolektivní postava. Tak tady fungovala Pohádka po kapkách (inscenace divadla Ponec, režie, dramaturgie: Lenka Tretiagová a Tereza Marečková – pozn. autorky), kde byli děti součástí děje, mohly do toho vstupovat. Záleží na tom, kdo si vezme za své a kdo to riskne. Určitě to není jednoduché, nám to pak vlastně sklouzlo spíše k tvořivé dílně s divadelními prvky. Většina umělců to pak vede k dílně, protože je to snažší a jasný formát, nemůže jim to nabourat stavbu. Mě ale baví i ta improvizace, když děti ovlivní, co se na jevišti děje, protože co představení to originál. Mě hrozně bavilo se chodit dívat, kam to jaké dítě posune. Pro děti má samozřejmě nosnou linii příběh, současný tanec se tím příběhem moc nezaobírá, je hodně o pocitech, o emocích, más silný oblsah. Nemá ale ty narativní příběhy, takže propojit „něco mezi“ je složité. Vy jste zmiňovala tu Archu, myslíte, že nějaká další scéna se něčemu podobnému věnuje? Ještě to zkouší Alfréd ve dvoře. Tam mají taky dětské studio. V podstatě my jsme to rozjeli a pak to lidem došlo, že to k tomu divadlu moderního typu patří. Já si třeba pamatuji, že začátkem 90. let fungovalo studio v tehdejším Labyrintu, to byla taky zajímavá inspirace. To ještě funguje, jako Ateliér Švandova divadla. (..) Já si myslím, že za normálních okolností, pokud chce divadlo fungovat, tak musí dělat „community work“. Teď jsem se třeba dozvěděla o Divadle loutek v Ostravě, kde je nová přístavba s prostorem, který je přímo určen pro tyto aktivity. V divadlech právě bývá s prostorem dost problém… Tady to taky bylo těžké prosadit, kvůli využívání sálu, ale podařilo se – každá středa odpoledne děti a nejede přes to vlak. Kolikrát se stalo, že tam stály dekorace, ale děti se naučily pravidla, že do těch dekorací nelítají, nebořej, ale spíš se využívají.

Ještě bych si potřebovala ujasnit trošku tu oblast výchovy a vzdělávání v tanci obecně, protože jsem s tím vlastně nepřišla do kontaktu. Jsou Domy dětí a mládeže, kde jsou kroužky, nacvičují choreografie, u menších dětí jde spíš o pohybový rozvoj, hraní si… pak jsou ty Zušky, taneční obory, pak funguje samozřejme Artama… Tomu se věnuje ten Jirka Lössl. A pak už vlastně nevím, nějaké soubory, např. folklorní? … ale to už je všechno úzce zaměřené. No on vlastně současný tanec přežil za komunistů jen díky tomu, že mohly existovat tyhle amatérské soubory, tam se tomu říkalo scénický tanec. Já jsem taky prošla skupinou scénického tance. Eva Blažíčková, která založila Duncan centre konzervatoř, navazovala na ještě prvorepublikovou tradici těch „bosonožek“, které tu zkoušely modernu. (…) Pak vlastně v roce 1946 vyhrála Kröschlová choreografickou soutěž v Kodani, ještě pořád jsme patřili do evropské scény a pak to 48. utnul. Takže Eva Blažíčková a lidi, kteří udržovali soubory scénického tance, mají obrovskou zásluhu, že to tu přežilo. A dnes je tu vedle klasických konzervatoří jediná konzervatoř ten Duncan, nejvíc pedagogů se rekrutuje právě z Duncanu. Jsou tvořiví, mají vzdělání, potenciál… je to zásadní škola pro to, aby se tu vychovala nová generace. (…) Na AMU na konci 80. let jsme to prorazili s Monikou Rybcovou,kdy tam začali pouštět i lidi odjinud než z klasických konzervatoří, to je důležitý prvek. My jsme byli vlastně jeden z prvních ročníků, šli jsme tam z amatérského souboru. (…) Já si myslím, že ten náš obor na tom teď není tak špatně, v tom, že mu Duncan a že na té katedře - budoucí fakultě se už formuluje oddělení, které bude vzdělávat pedagogy. Ale je to proces.

Příloha č. 2: Dotazník prázdný (text) Dotazník „Možnosti uplatnění divadelního lektora u profesionálního divadla“ Vítám Vás u vyplňování dotazníku, který mapuje možnosti uplatnění divadelního lektora v profesionálním divadle. Jmenuji se Lenka Jirásková a studuji 2. ročník magisterského oboru Divadlo a výchova na Divadelní fakultě JAMU v Brně. Píši diplomovou práci zaměřenou na edukační aktivity v profesionálních divadlech. Tedy aktivity, které více či méně přispívají k výchově a vzdělávání diváků a návštěvníků. Toto dotazníkové šetření je součástí mého výzkumu. Vyplněním dotazníku dáváte souhlas se zpracováním uvedených informací v rámci diplomové práce.

1. Jaká je kapacita hlediště vašeho divadla? (zaškrtněte) A. do 100 sedadel D. 301 – 400 sedadel 101 – 200 sedadel E. 401 a více sedadel B. C. 201 – 300 sedadel 2. Nabízí Vaše divadlo v rámci své činnosti nějakou z níže uvedených aktivit? (zaškrtněte) A. B. C. D. E. F.

prohlídky zákulisí s výkladem odborné přednášky rozhovory tvůrců inscenace, herců s diváky scénické čtení dílnu(y) ke konkrétním inscenacím tematické dílny (např. herecká, výtvarná, taneční, atd.) specifikujte jaké: G. mimořádné slavnosti, setkání divadelní studio (neprofesionální divadelníci vedení profesionály, pravidelná H. setkání) I. jiné – specifikujte: Pokud ne, pokračujte na otázku č. 10

3. Na jakou cílovou skupinu(y) se zaměřují edukační aktivity Vašeho divadla především? (zaškrtněte) A. B. C. D. E.

děti předškolního a mladšího školního věku (3 – 12 let) děti staršího školního věku - pubescenti (12 – 15 let) děti staršího školního věku - adolescenti (16 – 20 let) dospělí jiná sociální skupina – uveďte:

4. Proč edukační aktivity nabízíte? (vypište) 5. Kdo zajišťuje edukační aktivity po organizační stránce? (např. komunikace s účastníky, propagace) – Jméno, profese atd. (vypište)

6. Kdo zajišťuje edukační aktivity po lektorské stránce? (výuka, vedení) – Jméno, profese atd. (vypište) 7. Jak financujete organizaci edukačních aktivit? (zaškrtněte) A. B. C.

mzda (odměna ke mzdě) sponzorské dary finance z dotací a grantů

D. E.

z účastnických poplatků jiná možnost – specifikujte:

8. Jak financujete honorář pro lektory edukačních aktivit? (zaškrtněte) A. B. C.

mzda (odměna ke mzdě) sponzorské dary finance z dotací a grantů

D. E.

z účastnických poplatků jiná možnost – specifikujte:

9. Vybíráte od účastníků edukačních aktivit poplatek? V jaké výši? (vypište) 10. Uvažujete o zavedení či rozšíření nabídky edukačních aktivit? (zaškrtněte a doplňte) ano ne Z jakého důvodu: Pokud jste odpověděli ne, přejděte na otázku č. 14.

11. O jakých edukačních aktivitách uvažujete? (zaškrtněte) A. B. C. D. E. F. G. H. I.

prohlídky zákulisí s výkladem odborné přednášky rozhovory tvůrců inscenace, herců s diváky scénické čtení dílnu(y) ke konkrétním inscenacím tematické dílny (např. herecká, výtvarná, taneční, atd.) specifikujte jaké: mimořádné slavnosti, setkání divadelní studio (neprofesionální divadelníci vedení profesionály, pravidelná setkání) jiné – specifikujte:

12. K jakému způsobu zajištění edukačních aktivit po organizační stránce se přikláníte? (zaškrtněte) A. B. C. D.

práce dobrovolníků navýšení úvazku zaměstnance divadla vytvoření pozice divadelního lektora jiná – specifikujte:

13. K jakému způsobu zajištění edukačních aktivit po lektorské stránce se přikláníte? (zaškrtněte) A. B. C. D.

práce dobrovolníků navýšení úvazku zaměstnance divadla vytvoření pozice divadelního lektora jiná – specifikujte:

14. Na jakou cílovou skupinu(y) se Vaše divadlo zaměřuje? Jaká je Vaše dramaturgie? (vypište)

Prostor na další Vaše myšlenky a názory:

Jméno a profese: Kontakt (email): Název divadla: Město:

Děkuji za Váš čas a energii věnovanou vyplnění tohoto dotazníku a přeji Vám mnoho úspěchů v práci i v osobním životě. Lenka Jirásková

Příloha č. 3: Ukázka vyplněného dotazníku I. – Západočeské divadlo v Chebu (text) 1. Jaká je kapacita hlediště vašeho divadla? (zaškrtněte) A. do 100 sedadel D. 301 – 400 sedadel 101 – 200 sedadel E. 401 a více sedadel B. C. 201 – 300 sedadel 2. Nabízí Vaše divadlo v rámci své činnosti nějakou z níže uvedených aktivit? (zaškrtněte) A. B. C. D. E. F.

prohlídky zákulisí s výkladem odborné přednášky rozhovory tvůrců inscenace, herců s diváky scénické čtení dílnu(y) ke konkrétním inscenacím tematické dílny (např. herecká, výtvarná, taneční, atd.) specifikujte jaké: mimořádné slavnosti, setkání divadelní studio (neprofesionální divadelníci vedení profesionály, pravidelná

G. H. setkání) I. jiné – specifikujte: Pokud ne, pokračujte na otázku č. 10

3. Na jakou cílovou skupinu(y) se zaměřují edukační aktivity Vašeho divadla především? (zaškrtněte) A. B. C. D. E.

děti předškolního a mladšího školního věku (3 – 12 let) děti staršího školního věku - pubescenti (12 – 15 let) děti staršího školního věku - adolescenti (16 – 20 let) dospělí jiná sociální skupina – uveďte:

4. Proč edukační aktivity nabízíte? (vypište) V rámci píár a propagace divadla, pro pevnější a hlubší navázání kontaktu s pravidelnými diváky i přitáhnutí občasných diváků, na žádost samotných škol a pedagogů…

5. Kdo zajišťuje edukační aktivity po organizační stránce? (např. komunikace s účastníky, propagace) – Jméno, profese atd. (vypište) Zdeněk Bartoš, umělecký šéf, Šimon Dominik, režisér a dramaturg

6. Kdo zajišťuje edukační aktivity po lektorské stránce? (výuka, vedení) – Jméno, profese atd. (vypište) Zdeněk Bartoš, umělecký šéf, Šimon Dominik, režisér a dramaturg

7. Jak financujete organizaci edukačních aktivit? (zaškrtněte) mzda (odměna ke mzdě) A. B. sponzorské dary děláme to zdarma finance z dotací a grantů C.

D. E.

z účastnických poplatků jiná možnost – specifikujte: nijak,

8. Jak financujete honorář pro lektory edukačních aktivit? (zaškrtněte) mzda (odměna ke mzdě) A. B. sponzorské dary děláme to zdarma C. finance z dotací a grantů

D. E.

z účastnických poplatků jiná možnost – specifikujte: nijak,

9. Vybíráte od účastníků edukačních aktivit poplatek? V jaké výši? (vypište) 30 Kč za prohlídku divadla s výkladem, 50 Kč za inscenovaná čtení a další akce v divadelním klubu (1x měsíčně)

10. Uvažujete o zavedení či rozšíření nabídky edukačních aktivit? (zaškrtněte a doplňte) ano ne Z jakého důvodu: čas a lidské kapacity Pokud jste odpověděli ne, přejděte na otázku č. 14.

11. O jakých edukačních aktivitách uvažujete? (zaškrtněte) A. B. C. D. E. F.

prohlídky zákulisí s výkladem odborné přednášky rozhovory tvůrců inscenace, herců s diváky scénické čtení dílnu(y) ke konkrétním inscenacím tematické dílny (např. herecká, výtvarná, taneční, atd.) specifikujte jaké: mimořádné slavnosti, setkání divadelní studio (neprofesionální divadelníci vedení profesionály, pravidelná

G. H. setkání) I. jiné – specifikujte:

12. K jakému způsobu zajištění edukačních aktivit po organizační stránce se přikláníte? (zaškrtněte) A. B. C. D.

práce dobrovolníků navýšení úvazku zaměstnance divadla vytvoření pozice divadelního lektora jiná – specifikujte:

13. K jakému způsobu zajištění edukačních aktivit po lektorské stránce se přikláníte? (zaškrtněte) A. B. C. D.

práce dobrovolníků navýšení úvazku zaměstnance divadla vytvoření pozice divadelního lektora jiná – specifikujte:

14. Na jakou cílovou skupinu(y) se Vaše divadlo zaměřuje? Jaká je Vaše dramaturgie? (vypište) Jako každé regionální divadlo na všechny věkové skupiny, od předškolní, školní mládeže až po seniory. Jedna dramaturgická linie se zaměřuje na uvádění současných světových i českých her, pokud možno v české premiéře, což je cíleno především na skupinu 15-29 let.

Prostor na další Vaše myšlenky a názory:

Jméno a profese: Zdeněk Bartoš, režisér a umělecký šéf Kontakt (email): [email protected] Název divadla: Západočeské divadlo v Chebu, přísp. org. Město: Cheb

Děkuji za Váš čas a energii věnovanou vyplnění tohoto dotazníku a přeji Vám mnoho úspěchů v práci i v osobním životě. Lenka Jirásková

Příloha č. 4: Ukázka vyplněného dotazníku II. - Činoherní studio v Ústí nad Labem (text) 1. Jaká je kapacita hlediště vašeho divadla? (zaškrtněte) A. do 100 sedadel D. 301 – 400 sedadel 101 – 200 sedadel E. 401 a více sedadel B. C. 201 – 300 sedadel 2. Nabízí Vaše divadlo v rámci své činnosti nějakou z níže uvedených aktivit? (zaškrtněte) A. B. C. D. E. F.

prohlídky zákulisí s výkladem odborné přednášky rozhovory tvůrců inscenace, herců s diváky scénické čtení dílnu(y) ke konkrétním inscenacím tematické dílny (např. herecká, výtvarná, taneční, atd.) specifikujte jaké: mimořádné slavnosti, setkání divadelní studio (neprofesionální divadelníci vedení profesionály, pravidelná

G. H. setkání) I. jiné – specifikujte: Pokud ne, pokračujte na otázku č. 10

3. Na jakou cílovou skupinu(y) se zaměřují edukační aktivity Vašeho divadla především? (zaškrtněte) A. B. C. D. E.

děti předškolního a mladšího školního věku (3 – 12 let) děti staršího školního věku - pubescenti (12 – 15 let) děti staršího školního věku - adolescenti (16 – 20 let) dospělí jiná sociální skupina – uveďte:

4. Proč edukační aktivity nabízíte? (vypište) v rámci pokusu o tvarování diváků, jejich "výchovy" (zejména u mladých), vzdělání, v rámci pokusu o přesah spíše ryze uměleckého rázu inscenační práce, o navázání společenského diskurzu, navazování kontaktu s městem a jeho obyvateli ad.

5. Kdo zajišťuje edukační aktivity po organizační stránce? (např. komunikace s účastníky, propagace) – Jméno, profese atd. (vypište) Jana Válková, manažer divadla Vojtěch Bárta, dramaturg Veronika Musilová Kyrianova, dramaturgyně na organizaci se však podílí i další členové div.

6. Kdo zajišťuje edukační aktivity po lektorské stránce? (výuka, vedení) – Jméno, profese atd. (vypište) dramaturgové divadla, domácí režiséři (Filip Nuckolls) ad.

7. Jak financujete organizaci edukačních aktivit? (zaškrtněte) mzda (odměna ke mzdě) D. z účastnických poplatků A. B. sponzorské dary E. jiná možnost – specifikujte: nevím to vlastně tak přesně, finance jdou hlavně přes ředitelství divadla C. finance z dotací a grantů

8. Jak financujete honorář pro lektory edukačních aktivit? (zaškrtněte) mzda (odměna ke mzdě) A. B. sponzorské dary stejný případ jako předchozí otázka finance z dotací a grantů C.

D. E.

z účastnických poplatků jiná možnost – specifikujte: bohužel

9. Vybíráte od účastníků edukačních aktivit poplatek? V jaké výši? (vypište) většinou v ceně sníženého vstupného (scénická čtení, přednášky) nebo také ne

10. Uvažujete o zavedení či rozšíření nabídky edukačních aktivit? (zaškrtněte a doplňte) ano ne Z jakého důvodu: rádi bychom širší záběr, abychom i sami pro sebe hledali a nacházeli témata rezonující v současné společnosti a zprostředkovávali je i jinou než čistě uměleckou formou, přestože ta by měla zůstat na prvním místě, také za účelem vnitřního provázání a obohacení koncepcí jednotlivých sezon... momentálně nejsou dostatečné personální síly ani finance výrazněji nad běžný provoz divadla... Pokud jste odpověděli ne, přejděte na otázku č. 14.

11. O jakých edukačních aktivitách uvažujete? (zaškrtněte) A. B. C. D. E. F.

prohlídky zákulisí s výkladem odborné přednášky rozhovory tvůrců inscenace, herců s diváky scénické čtení dílnu(y) ke konkrétním inscenacím tematické dílny (např. herecká, výtvarná, taneční, atd.) specifikujte jaké: mimořádné slavnosti, setkání divadelní studio (neprofesionální divadelníci vedení profesionály, pravidelná

G. H. setkání) I. jiné – specifikujte: aktivní spolupráce s jinými společenskými a kulturními institucemi ve městě

12. K jakému způsobu zajištění edukačních aktivit po organizační stránce se přikláníte? (zaškrtněte) A. B. C. D.

práce dobrovolníků navýšení úvazku zaměstnance divadla vytvoření pozice divadelního lektora jiná – specifikujte:

13. K jakému způsobu zajištění edukačních aktivit po lektorské stránce se přikláníte? (zaškrtněte) A. B. C. D.

práce dobrovolníků navýšení úvazku zaměstnance divadla vytvoření pozice divadelního lektora jiná – specifikujte:

14. Na jakou cílovou skupinu(y) se Vaše divadlo zaměřuje? Jaká je Vaše dramaturgie? (vypište) (trochu ideálně) na středoškolsky až vysokoškolsky vzdělané, sociálně a kulturně zainteresované diváky, podle nového průzkumu cca věku 25-45 let

Prostor na další Vaše myšlenky a názory:

Jméno a profese: Veronika Musilová Kyrianova Kontakt (email): [email protected] Název divadla: Činoherní studio Město: Ústí nad Labem

Děkuji za Váš čas a energii věnovanou vyplnění tohoto dotazníku a přeji Vám mnoho úspěchů v práci i v osobním životě. Lenka Jirásková

Příloha č. 5: Seznam divadel (text) Seznam divadel, která poslala vyplněný dotazník: Činoherní studio v Ústí nad Labem Divadlo Archa Divadlo Bolka Polívky Divadlo Continuo Divadlo F. X. Šaldy Liberec Divadlo Konvikt - Divadlo na cucky Divadlo Letí Divadlo Loutek Ostrava Divadlo Minaret Divadlo Na zábradlí Divadlo pod Palmovkou Divadlo Radost Brno Divadlo Šumperk Divadlo v Dlouhé Divadlo v Řeznické Docela velké divadlo Litvínov HaDivadlo Karlovarské městské divadlo Krytové divadlo Orfeus Malé Vinohradské divadlo Městské divadlo Brno Městské divadlo Zlín Minor Národní divadlo Národní divadlo - Opera Pražské komorní divadlo – Divadlo Komedie Slezské divadlo Opava Slovácké divadlo Uherské Hradiště Švandovo divadlo Východočeské divadlo Pardubice Západočeské divadlo Cheb Divadla, která se podle dotazníku přiklánějí k vytvoření pozice divadelního lektora: Činoherní studio v Ústí nad Labem Divadlo Archa Divadlo Continuo Divadlo Konvikt - Divadlo na cucky Divadlo Letí Divadlo Loutek Ostrava Divadlo Minaret Divadlo pod Palmovkou Malé Vinohradské divadlo Minor Švandovo divadlo

Příloha č. 6: Anotace seminářů pro učitele Divadla Alfa (text)

Semináře pro učitele MŠ - MATEŘSKÁ ŠKOLA A DIVADLO Témata: • divadelní inscenace a možnosti jejího využití při tvorbě dramatického celku • dramatický oblouk, téma, rytmus, vnitřní dynamika • základy metodiky dramatické výchovy MŠ – tělo, smysly, fantazie... • celý den s příběhem – základy strukturovaného dramatu, naplňování kompetencí, prolínání do všech denních činností • je možné hrát s dětmi divadlo? – cesty k jevištnímu tvaru - dramaturgem, režisérem, scénografem Metody a formy: • Trocha potřebné teorie, praktické objevování, zásobník technik pro práci s dětmi, shlédnutí inscenací a práce s nimi. • Semináře jsou pro Vás zdarma.

Semináře pro učitele ZŠ a SŠ - JAK VYUŽÍT DIVADLENÍ PŘEDSTAVENÍ VE VÝUCE Motto: Návštěva divadla není pro děti „ulití se z vyučování“ Cílem seminářů je ukázat možnosti práce s představením a dětmi v každodenní výuce. Každý seminář je spojen představením. Témata seminářů: • Jak vzniká divadelní inscenace – divadelní terminologie, kdo je kdo v divadle. • Interpretace textu – práce se scénářem, hledání a objevování možných témat. • Znak, symbol, metafora v divadelním představení. • Divadelní zpracování literárního textu. Metody a formy: • Výměna zkušeností, interaktivní práce se skupinou učitelů, ukázková lekce se skupinou dětí, diskuse s tvůrci. • Tento seminář je pro Vás zdarma!

Příloha č. 7: Ukázka z pracovních listů Národního divadla moravskoslezského k inscenaci Kominíček (obrázek)

Příloha č. 8: Rozhovor s MgA. Hanou Vrbovou (text) Rozhovor s MgA. Hanou Vrbovou, vedoucí Ateliéru Švandova divadla. 20. dubna 2012 Rozhovor o Ateliéru Švandova divadla, jeho vzniku, fungování, radostech a strastech profese divadelního lektora. Edukační aktivity začaly ve ŠD vlastně prohlídkami divadla pro veřejnost. Jak probíhají? Je to tak, že vždycky když je Den otevřených dveří (DOD), tak se osloví pan ředitel, poněvadž to divadlo rekonstruoval a ví o něm vlastně nejvíc a ví všechny věci – proč se to vymyslelo, jak to vypadalo před tím, jak to vypadá teď. A osloví se i jednotliví herci. No a je to tak, že na DOD se vždycky dopoledne, ve všední den – je to slavnostní zahájení nové sezóny – dopoledne chodí školy. Ty provází vždycky dvojice herců. Ode mě dostávají takovou legendu, ale oni to divadlo znají, hlavně ze zákulisí. Oni spíš i vypráví, co se tu teď hraje a pro děti je to „vzrůšo“, že je provádí někdo ze seriálu. Pak bývá pauza a v jednu hodinu je další prohlídka, pro seniory, kterou provází naši důchodcovští herci, což je super. (…) A pak jsou odpolední prohlídky a ty jsou úplně pro veřejnost a to zase vedou dvojice herců a pak je taková slavnostní a to je v sedm hodin, tu provází pan ředitel a ta je samozřejmě delší, protože se rozpovídá, (…) hlavně o prostoru, protože to rekonstruoval David Vávra – popisuje, kde všude se inspirovali, oni spolu objeli hrozně moc divadel po Evropě. (…) A pak bývá takové „mecheche“ dole ve Studiu, kde se započne sezóna a bývá tam nějaký koncert někoho z divadla, kdo má kapelu. A tam se platí nějaké vstupné? Ne to je zdarma To vyplývá vlastně z logiky. (…) Vlastně ještě se přemluví několik herců, kteří neprovází, ale dělají na jevišti takovou čtvrthodinovou šou, aby předvedli, co světla a zvuk všechno umí, co se tu dá udělat. Letos jsme měli 130 let, takže se to udělalo na Hubičku, kterou se to tenkrát otvíralo (…) Já ještě dělám prohlídky v rámci Pražské informační služby, to je jednou za 2 měsíce, to je vždycky maraton po divadlech. Je to v rámci „Pražské vlastivědy“. Plus dělám prohlídky pro školy na objednání. Jak často jsou prohlídky pro školy? Já jsem to spojila s Buchtama a to je tak jednou za měsíc, aby se naplnilo Studio. Já to můžu dělat samozřejmě jen tehdy, když se nezkouší, takže provázím buď brzy ráno nebo odpoledne kolem 4. hodiny. Školy si někdy myslí, že zavolají a přijdou, ale nechápou, že divadlo žije v takovém tříměsíčním předstihu, kdy se plánuje ferman a tak. Je to tak, že mi napíše nějaká školka s 12 dětmi, tak já si je schovám a pak se snažím někoho oslovovat ze zálohy, takže třeba do měsíce (od objednání) sem jdou. Teď je problém, že jsme zdražovali vstupenky, takže se to trošku pozastavilo.

A jaké další aktivity pak probíhaly? Diskuze po představení, což je teď problém. V době, když jsme začínali, byli herci mladí a neměli rodiny. Teď není vesměs nikdo, kdo by měl potřebu a čas si o tom povídat. Což je velká škoda, ale nejde jít za ředitelem a dát jim to příkazem. Je to zajímavý, ale zajímavější je vzít mladého herce, udělat s ním dílnu a jet do škol v rámci třeba dramatické výchovy. I ti diváci nemůžou čekat a potřebují taky jet domů, takže myslíš, že je lepší to nabídnou školám tu realizaci u nich? Určitě, je to lepší, než tady s unavenými herci a unavenými diváky diskutovat. Zkusme se teď podívat na to, jaké typy aktivit tady probíhají. Takže jsou to kromě prohlídek tématické specializované dílny, pak je to ta praktická dílna, že si projdou… … Přímo vznikem textu i dramaturgií až k pevnému tvaru, mají možnost si to na profesionální půdě zahrát. A pak ty dílny k inscenacím? To je Jak se dělá divadlo, to je teď vlastně k Řemeslníkům. První hodina začala tím, že se to tématicky nakouslo, krátké etudky, půjdeme dál a dál, teď si budou psát vlastní texty, pak práce s textem, prohlídka divadla a vlastní představení. Je to hodně praktická dílna vlastně na pět setkání zaměřených na jedno téma, které vychází z inscenace. A nějaké dílny, že by krátce připravovaly na představení? To dělala Danka (Ouhrabková – pozn. autorky). Já jsem to konzultovala s učiteli, na jaké by šli představení a loňská sezóna neměla úplně vhodné inscenace. Letos je to lepší a příští sezóna bude super, budou tam klasická díla. Domluvili jsme se s Danem Hrbkem, že školy jsou trošku líné jezdit sem, takže to právě obrátíme, že já budu (a pokud ke mně někdo půjde, herec, režisér, dramaturg, bylo by to super) jezdit s ochutnávkou, v rámci strukturovaného dramatu (na škole to bude v rámci dramatické, občanské výchovy apod.). Takže to bude taková dvouhodinovka, příprava na představení? My jsme nechtěli, aby to bylo: musíte tenhle termín, spíš aby to bylo něco jako voucher. A buď to bude, že na základě toho dostanou slevu na představení nebo to bude v balíčku, ale to se musí ještě zvážit. Jsme příspěvková organizace pod magistrátem. Tak aby se evidovala činnost Ateliéru i návštěvnost představení. Je to těžký, aby ani jeden nepřicházel zkrátka – aby se nezaplatil jenom Ateliér… A když jsi se školami v kontaktu, myslíš, že je to pro ně tedy lepší forma – udělat dílnu v rámci předmětu? Jestli pro ně i tohle není problém? Ne, právě že tohle ne. Tohle jsem řešila s bývalými spolužačkami, které učí teď dramatickou výchovu nebo ji používají jako metodu, takže tohle je pro ně super. Jim to naopak oživí výuku a nic neubere a nám to taky přidá. (…) Přijet sem s dětmi na to jsou učitelky líné.

Vlastně i na tu organizaci tady v divadle je to jednodušší, kvůli provozu…? No samozřejmě. Jde jenom o to, jestli to budu dělat sama nebo ne. Je dobré tam i pak představit téma sezóny, toho si lidi moc nevšímaj. (…) To mi přijde zajímavé představovat i školám, dramaturgický plán. Co se týče aktivit, myslíš, že je tady větší poptávka nebo nabídka? Spíš to potřebuje nábor. Problémy s propagací? U dílen hodně záleží na individuálním přihlášení, tady nejde dělat školní worskhopové centrum, protože dopoledne tu není místo, takže se to dělá odpoledne. Propagace vesměs funguje, máme letáky plakáty, jsme na webovkách a plakátu, ale to co Ateliér nemá je Facebook a to by mu, myslím, pomohlo. Takže to teď budu dělat. Budu se tam snažit nahrát co nejvíc lidí co tu bylo. (…) Samozřejmě to bude probíhat stejnou cestou, kdy si člověk musí nejdřív přihlásit elektronicky závazně a já ho musím zablokovat v rezevačním systému. Co se ti osvědčilo při propagaci na školách? Určitě osobní kontakt, sama jsem vystudovala nejdřív pedagogickou fakultu, takže kontakty mám. A hlavně – řekneš to jednou a oni si to řeknou mezi sebou. Tohle se celkem plní samo. Plus do škol na Praze 5 nosím letáčky. Ale tam hlavně propaguju Buchty a loutky a Dětské studio. A to dětské studio fungovalo nějak samostatně a pak se to propojilo se Švandovým divadlem? Je to propojené hodně, a to vlastně tak, že ti lektoři z DDS tady ted vedou dílny, ale jsou to externisti – lektoři. Je to spolupartnerství, my jim pomáháme náborovat. Není to ale přímo naše produkce Myslíš, že dílny mají nějaký potenciál – dopad na návštěvnost? Ty lidi, co znám osobně, co prošli mýma dílnama, tak chodí a vrací se. Každý týden dostávají newsletter, dostávají se do koloběhu, nejen že Klub Ateliéru ŠD, ale i Klub Švandiváka, takže dostávají slevy. Ale vracej se i na dílny, trošku vyjímka je divadelní fotografie. Na ty herecký a pohybový přicházejí amatéři, kteří si chtějí hrát, ale na fotografii jsou už poloprofesionálové, ti jdou třeba znova na fotografickou dílnu. A nevíš o tom, že by někdo dal třeba kamarádovi poukaz na dílnu jako dárek? Jo, to funguje. Já jsem se právě snažila to propagovat, jak jsou ty zážitkové agentury, psala jsem, jestli by nebyla možnost to propojit, ale zatím se neozvali. Jaký máš pocit, jak vnímají Ateliér ostatní zaměstnanci – jestli nějak vnímají jeho důležitost? Vnímají to hodně jako vedlejší činnost. Plno lidí mě obdivuje, že jsem tu brzy ráno s 90 dětmi. Jsou spíš třeba vystrašení, že když je něco nasmlouvané a onemocním, tak že budou muset místo mě to vzít. Ta moje funkce, té se trošku bojej. Vnímaj to tak, že si spíš hrajem. Ale moc si nepřekážíme, snažím se to vyjednávat předem,

je to ve fermanech. Ale už se taky staly nepříjemnosti, že nás herec vyvedl ze zkoušky (fotografickou dílnu). Jsou to malinko nervy, že člověk nechce překážet, ale přitom musí být trošku drzý. Jaké by podle tebe měl mít lektor vzdělání, v jakém oboru, nebo jestli vůbec existuje obor, který by člověka na to všechno připravil? Já mám Výchovnou dramatiku. I když tam byly třeba 2 semestry scénografie, tak bych si netroufla to vést. Herecká, hlasová, pohybová – metodika tam byla skvělá, takže to se vůbec nebojím. Ze začátku jsem byla trošku „poprděná“, musí se člověk trošku otrkat, měla jsem zkušenost se staršíma dětma, ale sem chodí třeba starší než jsem já. Ze začátku je důležité říct si pravidlo - pojďme si tykat - když tu máš dvanáctiletou holku a padesátiletou paní. A pak to funguje. Aby lidi neměli pocit, že se jdou ztrapnit, když po nich něco chceš. A poněvadž tu není moc času vytvářet bezpečí, tak spíš to vést tak, že pojďme si to ukázat… Tohle byla ta lektorská práce. Co všechno je prací lektora jako tebe? Samozřejmě tu lektorskou práci vidím v tom přímem kontaktu s účastníky. Ale celou dobu co tu sedím, jsem produkční, dojednávám to, když tu řeším emaily, že to ještě nezaplatili, to není lektorská práce. Musí se pracovat s pokladním systémem, prodlužovat rezervace. Lektorská práce začíná přípravou a pak je to samostatná práce s nimi, kdy to oddělíš, vyvěsíš telefon a jdeš. Takže by bylo vlastně ideální mít dva lidi, kteří by si to mezi sebou rozdělili. To by bylo úplně nejlepší. No to tady nejde, tady je dost ten jeden úvazek. Buď to chci dělat nebo ne, asi tak. Co tě na tom nejvíc baví? No ty jedeš jak na běžícím pásu. Je volnej měsíc půlka září a půlka ledna, kdy máš čas nanáborovat nové dílny. V prosinci navrhneš plán na další půlrok, pak to zkonzultuješ s vedením, lektory, projedášt s vytížeností zkušebny a divadla, pak to dát ke korekci, do tisku na webové stránky. Samozřejmě je dobré dát první hereckou nebo hlasovou dílnu, ty se plní samy. Vesměs ty dílny jsou tři odpoledne a na to třetí setkání se těšíš nejvíc, jdete si potom třeba sednout na kafe, ale oni pak odejdou a přijdou noví. To už víš napoprvý, jestli to bude dobrý a pojede to nebo to celý potáhneš. Ale kdybys spadla na jejich takovou nijakou úroveň tak by to celý spadlo. Nejhorší dílny jsou v prosinci a červnu, přijdou třeba pozdě, že seděli na sluníčku, takže v červnu už to dojíždí a prosinec jsou všichni nemocní a šetří peníze. (…) Takže se pak třeba i sejdou 2 lidi, ale už mám i nějaký náhradní plány, takže to nemusím vymýšlet na místě.

Příloha č. 9: Anotace a program edukačních aktivit Ateliéru Švandova divadla (text) Herecká dílna V této dílně se setkáte s jednoduchými hereckými cvičeními a etudami. Náročnost práce se může zvyšovat dle Vašeho zájmu, chuti a společné zábavy. Kdy? 1., 8., 15. 2. 2012 od 16:00 do 19:00 Za kolik? 220 Kč (za všechna tři setkání dohromady) Žonglérská dílna Naučit se žonglovat může opravdu každý - tedy i Vy. Žonglování rozvíjí koordinaci, periferní vidění, zlepšuje spolupráci mozkových hemisfér a v neposlední řadě je to příjemná relaxace! Kdy? 7., 14., 21. 2. 2012 od 16:00 do 19:00 Za kolik? 220 Kč (za všechna tři setkání dohromady) Seznámení s divadelní fotografií V tomto kurzu se seznámíme se specifickou disciplínou fotografie. Společně vyloučíme klišé, která jsou s ní spojena. Podíváme se do historie, současnosti, ale i do budoucnosti tohoto oboru. Pak se vše pokusíme aplikovat v praxi. 1. setkání: Co je divadelní fotografie a proč existuje? Co jsou divadelníci zač? Otázka techniky. Diskuse nad divadelními fotografiemi. (není potřeba si nosit nic) 2. setkání: Zkouška. Budeme fotografovat divadelní inscenaci. (Potřeba mít fotoaparát - digitální nebo klasický) 3. setkání: (Účastníci by si měli přinést zpracované fotografie. V digitální nebo tištěné podobě.) 22. 2. od 16:00 do 19:00, 27. 2. od 10:00 do 14:00, 29. 2. 2012 od Kdy? 16:00 do 19:00 Za 220 Kč (za všechna tři setkání dohromady) kolik? Dílna zaměřená na hlas a mluvu spojená s dílnou v nahrávacím studiu "Hlas je prodloužením našeho těla a je možné se jím "dotýkat"...." Během této dílny Vás čekají hlasová, dechová a artikulační cvičení, interpretace různých textů a další etudy spojené s hlasovým aparátem. Kdy? 6., 13., 20. 3. 2012 od 16:00 do 19:00 Za kolik? 220 Kč (za všechna tři setkání dohromady) Pohybová dílna Dílna je zaměřena na jevištní pohyb. Všechna cvičení a etudy vycházejí z Vaší přirozenosti. Kdy? 7., 14., 21. 3. 2012 od 16:00 do 19:00 Za kolik? 220 Kč (za všechna tři setkání dohromady)

Scénografická dílna nabízí zkoušku výtvarného řešení scény a kostýmů k dané inscenaci pod vedením scénografa. Kdy? Za kolik?

28. 3., 4., 11. 4. 2012 od 16:00 do 19:00 220 Kč (za všechna tři setkání dohromady)

Dílna zaměřená na hlas a mluvu spojená s dílnou v nahrávacím studiu Hlas je prodloužením našeho těla a je možné se jím "dotýkat"...." Během této dílny Vás čekají hlasová, dechová a artikulační cvičení, interpretace různých textů a další etudy spojené s hlasovým aparátem. Kdy? Za kolik?

3., 10., 17. 4. 2012 od 16:00 do 19:00 - zadaná 220 Kč (za všechna tři setkání dohromady)

Jak se dělá divadlo je cyklus pěti setkání, která jsou vždy tematicky zaměřena na některou z inscenací souboru Švandova divadla. Součástí cyklu je i společná návštěva této inscenace. V průběhu dílny nabízíme jednoduchá herecká, pohybová, hlasová a další cvičení, která umožňují najít a uplatnit fantazii a tvořivost. Tento cyklus je velmi vhodný pro skupiny spolužáků. Kdy? Za kolik?

18., 25. 4., 2. a 9. 5. 2012 od 16:00 do 19:00 330,- Kč (cyklus setkání včetně vstupného na jedno představení)

Praktická dílna od A do Z Scénický ateliér pro 2 režiséry a dramaturgy, 2 výtvarníky a 6 herců, směřující k jevištnímu tvaru a jeho předvedení. Kdy? Za kolik?

15., 22., 29. 5. a 5., 12. 6. 2012 330,- Kč (za všechna setkání dohromady)

Buchťácká dílna Nezávislé alternativní loutkové divadlo Buchty a loutky, hrající pro děti i dospělé, pro Vás připravilo dílnu na jedno odpoledne. Těšte se na alternativní možnosti divadelního vyjádření a kouzlení s loutkou. Kdy? Za kolik?

16. 5. 2012 od 16:00 do 19:00 150,- Kč

Maskérská dílna Dílna, během které máte možnost nahlédnout do divadelního zákulisí a odhalit tajemství divadelního maskéra - jak se připravuje maskér na novou inscenaci, jak tvoří návrhy masek, jak připravuje herce na scénu (vlásenkářství- lepení vousů a paruk, rituály ze zákulisí a další maskérské triky). Ale nejen to! V našem kurzu si sami na sobě můžete vyzkoušet, jak zestárnout o 30 let, jak ze sebe udělat Zombie a zakusíte i další speciální efekty z kuchyně Hollywoodských maskérů.

Kdy? Za kolik?

16. 5. 2012 od 16:00 do 19:00 150,- Kč

Prohlídky divadla s loutkovým představením Společně se podíváme tam, kam je obvykle návštěvníkům zakázáno vkročit - do magického zákulisí divadla. Seznámíme s historií divadla, s divadelními profesemi, terminologií a na závěr prohlídky - loutkové představení (Buchty a loutky). Kdy?

Prohlídky probíhají po předchozí domluvě v průběhu celého roku.

Dílny pro mateřinky Malým předškolákům nabízíme příjemně strávené dopoledne ve Švandově divadle. Děti čeká hravá prohlídka divadla, během které se z nich mohou stát přímo na jevišti třeba pohádkové bytosti. Dílna je určena skupinkám dětí z mateřských školek.

Příloha č. 10: Anotace vybraných projektů divadla ve výchově v Ateliéru Divadlo a výchova (text)

M. Maxa: Výchova k diváctví (r. 2006) Dílny k profesionálním divadelním představením pro žáky II. stupně ZŠ Návštěvy divadelních představení, kterých se v rámci výuky účastní pedagog se svojí třídou, mají již dlouholetou tradici. Škola se tak snaží otevírat studentům bránu do světa dramatického umění, chce vychovat poučeného diváka. Z výzkumu, který v současnosti provádíme na základních a středních školách, vyplývá, že je tomu právě naopak. Představení navštívené se školou častěji utvrzují v nezájmu o divadlo, v horších případech dokonce vyvolávají odpor. Našim cílem je tento fakt změnit. Pomáháme školám vybrat taková představení, které studenty zaujmou. Dále pak na školách realizujeme dílny, které jejich divácký zážitek reflektují.

T. Machek: Divadelní diváctví (r. 2006) Dílny k profesionálním divadelním představením pro žáky II. stupně ZŠ. Projekt je zaměřený na studenty středních škol a žáky druhého stupně základních škol. Recepcí a reflexí dramatického umění se účastníci projektu dobírají základů teatrologie, divadelní praxe, estetiky i etiky dramatického umění.

K. Kostřicová, B. Hönigová: Moliérův Tartuffe z pohledu inscenátora i diváka (r. 2008) Tvůrčí dílna k profesionální divadelní inscenaci studia Marta v Brně. Hlavním tématem dvoudenní dílny „Tartuffe“ byla recepce a reflexe divadelního představení. Byla realizována ve dvou blocích – před představením a po jeho zhlédnutí. Účastníky dílny se stali především studenti celoživotního vzdělávání a kombinovaného studia na ADV DIFA JAMU.