MORAVSKÝ KRUMLOV IV. REKONSTRUKCE SÍDELNÍHO AREÁLU

ISSN 0323-0570

Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XCIII: 39–50, 2008

MORAVSKÝ KRUMLOV IV. REKONSTRUKCE SÍDELNÍHO AREÁLU MORAVSKÝ KRUMLOV IV. A RECONSTRUCTION OF A SETTLEMENT AREA

ZDEŇKA NERUDOVÁ MZM – ANTHROPOS

ABSTRACT The research of Palaeolithic station Moravský Krumlov IV done in 2000–2004 (NERUDA – NERUDOVÁ; in press) could hardly cover the complex surface extent of the investigated site. Considering this fact, we examined not only two main excavated areas but we also tested the extent of the Palaeolithic settlement by surface artefact survey and by system of probes. KEY WORDS: Czech Republic – Krumlovský les – Palaeolithic – reconstruction of a settlement area

Tento příspěvek vznikl v rámci grantu MK ČR č. DE07PO4OMG011. ÚVOD S exploatační oblastí rohovců Krumlovského lesa je svázána řada lokalit spadajících nejen do období starší doby kamenné. Při dlouholetém archeologickém výzkumu byla postupně v Krumlovském lese doložena extenzivní hloubková těžba místních rohovců zejména v období mladého neolitu a době bronzové (OLIVA – NERUDA – PŘICHYSTAL 1999; OLIVA 2003; 2004; 2005). Intenzivní činnost pracovníků ústavu Anthropos MZM v mikroregionu východních výběžků oblasti Krumlovského lesa podrobně mapovala nejen pozůstatky postpaleolitického využití krajiny, ale současně, shodně se zaměřením pracoviště, se neméně věnovala projevům i staršího osídlení. Povrchovými průzkumy byly zpřesňovány znalosti o dříve objevených lokalitách a v některých případech byly nalezeny lokality nové (Moravský Krumlov IV; Pravlov IVd). Výsledky průzkumů byly průběžně publikovány na stránkách tohoto časopisu (NERUDA – NERUDOVÁ – OLIVA 2004; NERUDA –NERUDOVÁ 2006), v přípravě jsou také monografie (NERUDA – NERUDOVÁ, v přípravě; OLIVA et al., v přípravě). Jedna z objevených lokalit (Moravský Krumlov IV) byla několik let intenzivně zkoumána a díky získaným datům poskytla nejen nový pohled na osídlení Krumlovského lesa v průběhu paleolitu, ale umožnila i popsat zcela unikátní technologický postup ve sbíjení listovitých hrotů (NERUDOVÁ 2003; NERUDOVÁ – NERUDA 2004; NERUDA – NERUDOVÁ 2005; NERUDOVÁ, v tisku a, b). ZPŮSOB STUDIA KRAJINY

Princip terénního průzkumu vychází z metodologie tzv. sídelní archeologie, jejíž pojetí se ve střední a severní Evropě rozvíjí od 50. let 20. století. Zakladatelem konceptu moderní sídelní archeologie je H. Jankuhn, hlavní představitel göttingenské školy1. Původně měla sídelní archeologie (v evropském kontextu) za úkol poznat strukturu a vývoj osídlení (k problematice sídelní archeologie v paleolitu nejnověji SVOBODA 2006). Postupně se ale nespokojila jen s pouhou povrchovou identifikací nových nalezišť, ale přeměnila se v samostatný výzkumný postup, jež má nově za úkol získávat specifické informace o povaze studovaného území ve vztahu k určitému areálu nebo většího regionu. Za pomoci dalších vědních disciplín je získáván objektivní pohled na využití krajiny v kontextu lidského osídlení (KANDEL 2005). Lokality pod širým nebem (na rozdíl od sídlišť v jeskyních) hrají zásadní 39

roli při studiu osídlení, protože poskytují příležitost studovat paleoprostředí a využití krajiny v širším měřítku (KANDEL 2005, 2). Takto mohou být studovány otázky např. ekonomické, ekologické či demografické. Obecný pohled na struktury osídlení může být rozdělen do tří rovin: na systém komunit v krajině, skupinu obydlí a na detailní pohled na jednotlivé obydlí. Předmětem analýzy jsou systémy vzájemných vztahů v jednotlivých úrovních. Základním východiskem prostorové analýzy je pak typologie a hierarchizace sídlišť (BINFORD 1978). Se zkoumanými pojmy pak souvisí i určení počtu obyvatelstva, což je zejména pro období paleolitu velice problematické. Velikost populace je mj. také ovlivněna okolní krajinou a naopak (viz SVOBODA 1999). V okolí sídliště se nachází zásobovací prostor, který má na základě množství svých zdrojů určitou výživnou hodnostu, přičemž únosnost krajiny lze zvýšit jen změnou technologie a ekonomiky (SVOBODA 1999, 25). Ačkoliv může být prostorová analýza osídlení lovců-sběračů nesnadná již pro svoji samotnou podstatu, které nezanechává v krajině viditelné stopy, byly vypracovány určité modely loveckých (paleolitických) areálů. Ty předpokládají pravidelný rytmus soustředění a rozptylu lovecko-sběračské populace podle ročních období a dostupnosti zdrojů. Jedním z modelů může být cyklický roční pohyb mezi nalezišti (uspořádanými v uzavřeném polygonu), nebo centrální model tábořiště, z nějž se výpravy vydávají a zase vracejí paprskovitě všemi směry (BINFORD 1980, Fig. 1). Například J. Richter na základě typologické náplně středoevropských (německých) micoquienských lokalit vytvořil model využití krajiny v období OIS 3 (zhruba mezi 60–40 tis.lety). Každoroční území se nachází na rozhraní mezi horskými – letními a podzimními až zimními – nízce položenými oblastmi, v nichž migrovala zvěř mezi jejich sezónními útočišťmi (RICHTER 2006). Toto využívání lokalit v různých obdobích roku se také odráží ve skladbě nástrojů: zatím co na jaře a v létě je patrná variabilita v surovinách i nástrojích, mezi nimiž dominují unifaciální nástroje, jako jsou různé zoubky a drasadla, v zimních měsících převažují nástroje bifaciální a variabilita používaných surovin se snižuje (RICHTER 2006, 57 sq.). Pravidelné sezónní návraty na jedno místo jsou doloženy např. z období magdalénienu. Modely osídlení se mohou kombinovat za předpokladu, že se z původního okrajového tábořiště stane centrální sídliště. V kombinovaných prostředích (nížiny versus hory) přistupují další alternativy (SVOBODA 1999, 26). Podobně uvažují také J.P. Bocquet-Appel a P. Y. Demars, když uvádějí, že jedna a táž zóna sloužila v různých periodách k rozdílným funkcím: v klimaticky chladných obdobích poskytovala lovům-sběračům útočiště, kdežto v teplých obdobích mohla být použita jako výchozí bod (re)kolonizace (BOCQUET-APPEL – DEMARS 2000, 555). POPIS ZKOUMANÉHO AREÁLU V pozdějším těžebním revíru VI (OLIVA 2005), na jeho východním až JVV svahu, v nadmořské výšce 320 metrů, bylo při výzkumu pravěké důlní činnosti v roce 1999 objeveno několik jádrovitých kusů, částečně pokrytých sintrem (detailně NERUDA – NERUDOVÁ – OLIVA 2004, 36). V místě nálezu byla ještě v témže roce položená sonda, později označená jako MK IV-42. Ukázalo se, že se artefakty nacházely v horní hladině a střední části interpleniglaciální půdy středowürmského stáří. V následujícím roce došlo k plošnému odlesnění oblasti a tak bylo možné nacházet v některých místech na povrchu terénu patinované artefakty. Původní sonda z roku 1999 byla o 1,5 metru rozšířena a prohloubena a další sonda byla položena v místech s největší koncentrací patinovaných artefaktů, zhruba 30 metrů západním směrem proti směru svahu (obr. 1). V této druhé sondě, označené jako MK IV-1 byla již mělce pod současným povrchem nalezena archeologická vrstva s množstvím artefaktů. Sonda byla proto postupně rozšířena. V letech 2000–2002 jsme odkryli 16 m2 plochy a zdokumentovali 3 archeologické vrstvy. Vrstva č. 1 se nacházela mělce pod povrchem na rozhranní holocenního B-horizontu a sprašového sedimentu, místy byly již nálezy z této vrstvy rozvlečeny na povrch. Vrstva 2 byla identifikována ve zbytcích půdního sedimentu v podloží, a v hloubce okolo 2,5 m se pak objevily ve spraši 40

Obr. 1. Krumlovský les, revír VI. Křížky označují vymapované povrchové nálezy patinovaných artefaktů. Fig. 1. Krumlov Forest, district VI. Crosses indicate open surface findings of Palaeolithic artefacts.

artefakty vrstvy 3. Hledali jsme proto další možné místa s intaktními sedimenty a nálezy in situ. Aby se zjistil vztah mezi sondami IV-1 a IV-4, byly vzájemně spojeny řadou vrtů (NERUDA – NERUDOVÁ – OLIVA 2004, obr. 37; 40). Ukázalo se, že svrchní část profilu v MK IV-4 obsahuje navíc interpleniglaciální půdu v několika horizontech nad sebou (poloha kde se našly jádrovité kusy), která se ale nevyskytovala v sektoru IV-1. Pokusili jsme se tedy najít místo, kde by se nacházela tato půda. V další sondě MK IV-2 (obr. 1), položené západněji a výše po spádnici svahu než byla MK IV-1, nebyla zachycena archeologická vrstva s artefakty, ale pouze nedělená spraš. V jednom z profilů se vyrýsoval tmavý zásyp mladšího, postpaleolitického zásahu. Následným výzkumem zde byla odkryta a prokopána zemnice z doby halštatské (OLIVA et al., v přípravě). Z její výplně pochází kromě jiných předmětů také několik desítek patinovaných artefaktů, často pokrytých sintrovým povlakem. Skupina paleolitických artefaktů, vyčleněných při klasifikaci halštatské kamenné štípané industrie, obsahovala vedle zlomků a různých dekortikačních a preparačních odštěpů i několik zajímavých předmětů: zbytek konvergentně těženého úštěpového jádra (obr. 2:4), pravděpodobně zlomek drasadla (obr. 2:2), bazální část úštěpu s preparovanou patkou (obr. 2:3) a nedokončený asymetrický klínek drobnějších rozměrů (obr. 2:1). Sonda MK IV-3 byla položena zhruba 15 metrů severním směrem od sondy MK IV-1 (obr. 1). Postupně byla rozšířena až na 43 m2 (výzkumy v letech 2000–2004) a v jedné z šachtic byl zdokumentován téměř 7 metrů vysoký profil. Zde byl zachycen nejkomplexnější stratigrafický sled se třemi archeologickými vrstvami v superpozici (NERUDA – NERUDOVÁ – OLIVA 2004, obr. 37). V průběhu prací byly postupně plochy MK IV-1 a MK IV-3 navzájem propojeny, aby se zjistil vzájemný vztah odkrytých vrstev. Sonda MK IV-5 byla umístěna 45 metrů severním směrem od plochy MK IV-3 a jejím účelem bylo zjistit rozsah interpleniglaciální pararendziny v severním směru. V celé dosažené mocnosti ale byla zachycena pouze spraš. Sonda bohužel neposkytla stratigrafickou korelaci s hlavní plochou ani žádné archeologické nálezy. Další sonda MK IV-6 (obr. 1) se nacházela mezi plochou IV-3 a sondou IV-2, ale také neposkytla žádné nálezy nebo stratigrafické členy. Poslední sondou MK IV-7 umístěnou jižně od plochy IV-1 jsme zamýšleli 41

Obr. 2. Krumlovský les, artefakty ze sondy MK IV-2 („halštatská zemnice“). Fig. 2. Krumlov Forest, lithic artefacts from probe MK IV-2 (“Hallstatt dwelling pit”).

zachytit bazální sedimenty odkryté na MK IV-1. Sonda byla ale umístěna příliš nízko, takže obě plochy nemohly být stratigraficky propojeny. Nicméně se touto poslední šachtou podařilo zdokumentovat bázi kvartérního souvrství a dosáhnout intaktního podloží. Popis provedených sond a vrtů je důležitý z hlediska vysvětlení geomorfologického utváření studovaného prostoru a také k vysvětlení jevů, ke kterým zde docházelo a jež ovlivnily námi zkoumané archeologické pozůstatky (k analýze postdezičních změn DIBBLE et al. 1997; MCPHERRON 2005). Nejvyšší místo tzv. revíru VI se nachází v nadm. výšce 340 metrů, kde místy na povrch vybíhají tercierní písky a zvětralinový plášť brněnského masívu. Námi zkoumané plochy se nacházejí na východním úbočí relativně příkrého svahu. Původní povrch v místech zkoumané plochy MK IV-3 se svojí absolutní nadmořskou výškou (321 metrů) nachází o 2 metry výše než povrch plochy MK IV-1. Současně jsou obě sondy kolmé na vektor svahu (obr. 1). Sonda MK IV-1, respektive MK IV-7, je z jihu ohraničena svahem, pod nímž v současnosti protéká sezónní vodoteč. Převýšení ke dnu údolí činí 36 metrů. Sklon archeologických vrstev zde nerespektuje vektor svahu, ale zanořuje se spíše opačným směrem, takže v sondě MK IV-3 se již tytéž vrstvy (vrstva 1 a 2) nacházely o 2 metry hlouběji. Sklon báze sedimentu I je 0,5 metru na jeden metr délky. Interpleniglaciální pararendzina se szeletienskými artefakty (vrstva 0) z plochy MK IV-3 je korelovatelná s nálezy v sondě MK IV-4 (NERUDA – NERUDOVÁ – OLIVA 2004, obr. 37). Zde je interpleniglaciální půda nasunuta vlivem soliflukce v několika horizontech nad sebou. Geliflukce dle T. Czudka u nás působila již od sklonu svahů 1-2°, nebo místy až 3°, podle vlhkostních poměrů a obsahu jemnozemí ve zvětralinách (CZUDEK 1997, 51). Korelace vrstev mezi plochami MK IV-3 a MK IV-4 ukázala jejich sklon po spádnici svahu (NERUDA – NERUDOVÁ – OLIVA 2004, obr. 37) stejně jako geologické vrty mezi plochami MK IV-1 a MK IV-4 (NERUDA – NERUDOVÁ – OLIVA 2004, obr. 41). Při mapování povrchových nálezů patinované štípané industrie, které probíhalo současně s archeologickým výzkumem, byly do mapy zanášeny nálezy jednotlivých artefaktů 42

Obr. 3. Krumlovský les, revír VI. Šipky označují směr pohybu sedimentů, ovály sekundární přemístění paleolitických artefaktů. Fig. 3. Krumlov Forest, district VI. The arows show the direction of sediment solifluction, the ellipses indicate secondary dislocation of palaeolithic artefacts.

spolu se zaměřováním jejich absolutních souřadnic pomocí GPS přístroje. Výsledky těchto povrchových sběrů jsou do jisté míry ovlivněny tehdejším aktuálním vegetačním pokryvem, kdy i po plošném odlesňování byla vlastně celá oblast Krumlovského lesa zarostlá vysokou trávou a křovinami, nicméně porovnáním souřadnic nálezů ze sběrů s umístěním výše popsaných sond získáme přehled o hustotě a plošném rozptylu paleolitického osídlení. Ojedinělé povrchové nálezy se kryjí v linii JJV sklonu svahu (obr. 1, označeny křížky), v nejvyšším místě se nacházejí pod temenem kopce, pod vrstevnicí 340 metrů. Ačkoliv jsou nálezy mezi tímto místem a sondou IV-2 relativně hustě koncentrované, musely zde být přesunuty z jiného místa, jak naznačují průběhy vrstev vzhledem ke sklonu svahu. Další povrchové nálezy pocházejí z míst, kde se kopec prudce svažuje do hlubokého, ostře proříznutého údolí. Zde se na jižním svahu nacházely patinované artefakty jak na povrchu, tak v přemístěných sedimentech neolitických a halštatských dolovacích jam (obr. 3, bílé ovály). Část nálezů byla sekundárně vyerodována na současný povrch v místech, kde vrstvy vybíhaly nebo byly proříznuty (artefakty v oválu č.1 pod sondami IV-7, IV-1 a IV-3), část jich byla v holocénu redeponována.V sondě VI-9-1 v šachtě č. 4 byly paleolitické artefakty nalezeny až 700 cm hluboko pod povrchem v překopaných písčitých sedimentech (M. Oliva, osobní sdělení; obr. 3, ovál č. 2). Intenzivním dolováním rohovců v pravěku byly zřejmě na relativně velké ploše zničeny zbytky pleistocénních vrstev s artefakty. Pozitivně stratifikované artefakty se nacházely v sondách IV-1 a IV-3. Vrstva 0 se szeletienskými artefakty nebyla v sondě IV-1 zachycena. Pokračuje ale severním a východním směrem a ojedinělé artefakty v interpleniglaciální půdě byly zachyceny v sondě IV-4. Průběh vrstvy 0 vzhledem k současném sklonu terénu jde šikmo proti úklonu svahu. Vrstva byla sekundárně přemístěná z místa, které je v současnosti oderodované, jak naznačuje šipka č.1 na obr. 3, a to minimálně několikrát po sobě, jak dokládá profil v sondě IV-4 i IV-3. Také středopaleolitické vrstvy 1, 2 a 3 jsou velmi výrazně nakloněny proti směru současného sklonu terénu, v některých místech mnohem více, než sedimenty z würmského intepleniglaciálu (obr. 3, šipka 2; obr. 4). 43

Kromě stratigrafické korelace průběhu jednotlivých vrstev teorii o opakovaných redepozicích celých bloků sedimentů včetně příslušných archeologických nálezů dokládají i mikromorfologické a palynologické posudky. Ze zhodnocení odebraných vzorků pro mikomorfologickou analýzu vyplývá, že s výjimkou dvou nejmladších poloh (vzorek 6 a 7 z báze a vrchní části vrstvy 0) všechny ostatní vzorky z vrstvy 1 a 2 odpovídají půdním sedimentům. Archeologické nálezy středního paleolitu z vrstev 1–3 neleží v autochtonních fosilních půdách, nýbrž v jejich sedimentech (většinou smísených). Podle určení L. Smolíkové zde není zastoupena ani jediná půda v autochtonní pozici. V blízkosti daného stanoviště se v minulosti tvořily jednak podstatně starší braulehmovité luvizemě, jednak později slabě vyvinuté luvizemě. Přemístěný materiál prvých z nich se vyskytuje v polohách vzorků 0, 1 a 2, řídce ještě i ve vzorku 5, druhých ve vzorcích 3, 4 a 8. Kdyby byly některé z uvedených půd autochtonní, pak by zde byl rámcově doložen buď PK V, méně pravděpodobně VI (holsteinský interglaciál – bazální braulehmovité parahnědozemě, které se v jeho průběhu celkem čtyřikrát opakují), anebo PK IV. Ovšem celý bazální úsek profilu MK IV-3 (NERUDA – NERUDOVÁ – OLIVA 2004, obr. 37, sediment K) se vyznačuje pronikavým sedimentačním neklidem, vedoucím až k částečné redepozici svých hlavních členů. V takových případech je nutné počítat s retardací, tj. s možností časového rozdílu mezi existencí autochtonní půdy a usazením příslušného půdního sedimentu (tedy s tvorbou příslušné půdy v teplém období a její redepozicí v chladném, případně následných chladných obdobích; SMOLÍKOVÁ in NERUDA – NERUDOVÁ, v přípravě). Je otázkou, kdy tyto rozsáhlé redepozice probíhaly: vzhledem k nálezům artefaktů středního až mladého paleolitu (OIS 8 – začátek rissu až „W2/3“ – OIS 3a) je příslušný interval příliš široký. Redepozice mohla probíhat jak brzy po ukončení vývoje jednotlivých původních půd, tak podstatně později. Podle prof. L. Smolíkové se druhá varianta jeví pravděpodobnější, a to nejen vzhledem archeologickému obsahu, ale i k problematickým „mrazovým klínům“, opakujícím se panterovaným půdám atd. Podstatné jsou výsledky OSL datování, které opakované přemísťování sedimentů potvrzují (RHODES et al., v přípravě). Také palynologický posudek svědčí o značném neklidu na lokalitě. Ve většině odebraných vzorků se nacházely kolonie rodu Botryococcus, jejichž přítomnost svědčí o existenci vodního prostředí. Zelené řasy byly nalezeny jak v sedimentu interpleniglaciální pararendziny, tak ve spodním souvrství fosilních půdních sedimentů. Ve dvou vzorcích byl dokonce zjištěn vyšší počet kolonií zelených řas, než pylových zrn a spor. Ve svrchní části profilu MK IV-3 (vrstva 0) byla zjištěna ojedinělá pylová zrna (líska, jilm, bříza, dub, borovice), ve vzorcích ze spodní části profilu je četnost pylů dřevin bohatší, jejich druhové spektrum se v zásadě neliší. Zastoupení bylin bylo vždy vyšší než dřevin, celkově bylo společenstvo poměrně monotónní (Asteraceae, Plantago, Poaceae, Thalictrum). Celkový charakter asocia-

Obr. 4. Vertikální průběh artefaktů v sondách MK IV-1 a MK IV-3. Fig. 4. The vertical correlation of lithic artefacts in probes MK IV-1 and MK IV-3.

44

ce pylových zrn, spor a těl zelených řas s velkou pravděpodobností indikuje, že studované sedimenty vznikaly v obdobích s chladným klimatem a existencí vodních nádrží s malým obsahem živin. Vegetace měla stepní až lesostepní charakter, místy rostoucí na zamokřeném substrátu. Nebyly zastiženy prvky typické pro interglaciální klima (DOLÁKOVÁ in NERUDA – NERUDOVÁ, v přípravě). Vzhledem k průběhu stratigrafie a sklonu vrstev a také vzhledem k výsledkům provedených analýz je pravděpodobné, že v místech dnešního údolí v pleistocénu pokračoval svah kopce, nebo údolí nebylo tak široké a hluboké3. Do dnešní podoby bylo údolí pravděpodobně vymodelováno v závěru pleistocénu nebo na počátku holocénu, protože pravěká důlní činnost4 pokrývá plynule celý příkrý svah údolí po jeho délce i výšce (otázka stáří údolí je v současnosti studována P.Roštínským). Vzhledem ke sklonu terénu docházelo k opakovaným svahovým pohybům, při nichž byly unášeny velké bloky půd i s artefakty, které ale zůstávaly in situ, jak dokládají provedené remontáže i prostorová distribuce artefaktů v každé ze zkoumaných archeologických vrstev (NERUDA – NERUDOVÁ, v přípravě; k tomu též MONTET-WHITE – WILLIAMS 1994). Sedimenty byly redeponovány v odpovídající časové posloupnosti, jak dokládá nejen jejich stratigrafický sled, tak také získaná absolutní OSL data (RHODES et al. v přípravě; NERUDA – NERUDOVÁ, v přípravě). ROZSAH PALEOLITICKÉHO OSÍDLENÍ V kontextu mladopaleolitického osídlení bylo kromě ojedinělých nálezů patinovaných artefaktů z užší oblasti Krumlovského lesa do dnešního dne popsáno celkem 6 lokalit spadajících do období szeletienu. Na východních svazích Krumlovského lesa se nacházejí čtyři stanice. Nejvýznamnější z nich, která je charakterizovaná jako atelier s výrobou listovitých hrotů (NERUDA – NERUDOVÁ 2005; NERUDOVÁ, v tisku), již byla popsaná v předcházejících odstavcích. Moravský Krumlov II „Vysoká hora“ (obr. 5) je prozatím jedinou výjimkou v charakteru doloženého paleolitického osídlení. Vlastní lokalita se nachází na plochém temeni návrší, v nadmořské výšce 338 metrů. Jako jediná poskytla soubor industrie, na jehož podkladě se můžeme domnívat, že jde o lokalitu sídlištní (OLIVA 2008). Samotný výběr polohy na vysokém návrší by umožňoval, za předpokladu existence odlesněné krajiny, kontrolovat současně východní a omezeně i západní část Krumlovského lesa.

Obr. 5. Oblast Krumlovského lesa s nejvýše položenými lokalitami. Fig. 5. Krumlov Forest area with sites located at the highest altitude.

45

-1171000 1

velké -1172000 -1173000

2 3 4

středně velké malé

5

velmi malé

6

-1174000

12

15

9

10

7

-1175000 17

16

14

-1176000

13

8

11

18 -1177000

19

20 21

25 -1178000 24 -1179000

27

22

26 23

-1180000 -620000

-618000

-616000

-614000

-612000

-610000

-608000

-606000

Graf 1. Prostorové rozmístění szeletienských lokalit. 1 – Dolní Kounice V, 2 – Dolní Kounice III, 3 – Dolní Kounice II, 4 – Dolní Kounice I, 5 – Mělčany I, 6 – Dolní Kounice X, 7 – Pravlov V, 8 – Němčičky II, 9 – Pravlov IVa, IVc, 10 – Pravlov VIII, 11 – Pravlov VI, 12 – Trboušany I, 13 – Trboušany II, 14 – Maršovice VI, 15 – Moravský Krumlov VII, 16 – Moravský Krumlov IV, 17 – Maršovice I, II, 18 – Moravský Krumlov II, 19 – Moravský Krumlov III, 20 – Jezeřany I, 21 – Jezeřany IIIa, IIIb, 22 – Jezeřany II, 23 – Jezeřany IV, 24 – Vedrovice VII, 25 – Vedrovice IIIa, 26 – Vedrovice IIIb, IV, 27 – Vedrovice V. Graph 1. Spatial distribution Szeletian sites on the eastern slopes of the Krumlov Forest area on the basis absolute JTSK coordinates.

Moravský Krumlov II Moravský Krumlov III Moravský Krumlov IV Moravský Krumlov VII

-615754,8 -615120,8 -614267,0 -614399,9

-1176978,0 -1177124,1 -1175756,0 -1174426,6

338 340 320 325

temeno V JV V

Polohu Moravský Krumlov III reprezentuje malá kolekce artefaktů, v níž se vedle jiných nástrojů nachází i zlomek listovitého hrotu. Nálezy pocházejí z jediného sběru (OLIVA 2008). Poslední szeletienskou lokalitou je Moravský Krumlov VII (obr. 5), odkud byl popsán i ojedinělý nález listovitého hrotu (OLIVA 2008). Tyto čtyři stanice reprezentují prozatím nejvýše situované známé paleolitické osídlení na východních výběžcích Krumlovského lesa. S výjimkou MK IV, odkud je doložen i střední paleolit, náleží toto osídlení vždy kultuře szeletienu. Tato kultura je v širší oblasti severovýchodně a východně Krumlovského lesa zastoupena třemi desítkami lokalit, většinou malými (do 100 kusů industrie) až středně velkými (do 700 kusů) stanicemi (graf 1). K velkým sídlištím můžeme řadit celkem 6 stanic, jejichž inventář je reprezentován tisícovkami kusů štípané industrie: Vedrovice V, Jezeřany I, II, IV, Moravský Krumlov IV a Trboušany I. Největší stanice dělí téměř pravidelné rozestupy a jsou obklopené menšími lokalitami. Zvláště nápadná je pak linie „malých“ lokalit, nacházející se východně od MK IV (graf 1) a pokračující směrem k Pravlovu. Koncentrace osídlení v blízkosti surovinových zdrojů umožňovala kontrolu jejich využívání, distribuci suroviny a stěžejních výrobků z ní vyrobených – listovitých hrotů vně exploatač-

46

vzdálenost k vodě

1600

400

nadmořská výška

1400

350

Lineární (vzdálenost k vodě)

1200

300

1000

250

800

200

600

150

400

100

200

50

Moravský Krumlov 3

Moravský Krumlov 2

Moravský Krumlov 7

Dolní Kounice 16

Moravský Krumlov 4

Jezeřany 4

Vedrovice 3a

Mělčany 1

Dolní Kounice 5

Vedrovice 3b

Vedrovice 7

Dolní Kounice 3

Maršovice 1

Dolní Kounice 2

Jezeřany 1

Vedrovice 5

Maršovice 2

Dolní Kounice 1

Jezeřany 2

Vedrovice 4

Pravlov 5

Dolní Kounice 10

Trboušany 1

Jezeřany 3

Jezeřany 3a

Němčičky 2

Maršovice 6

Pravlov 4c

Trboušany 2

Pravlov 8

Pravlov 4a

0 Pravlov 6

0

Graf 2. Vzdálenost lokalit szeletienu k vodním zdrojům (levá osa) a jejich absolutní nadmořská výška (pravá osa grafu). Vzdálenost k vodě má se zvyšující se nadmořskou výškou mírně sestupnou tendenci. Graph 2. Distance of the Szeletian sites to water sources (left axis) and their elevation above sea level (right axis). The distance to water source shows slightly decreasing trend while altitude increases.

ní oblasti, a naopak přijímání surovin (a hotových nástrojů) z vnějších zdrojů (hlavně tedy spongolitu, silicitu z glacigenních sedimentů a radiolaritu). Kromě výchozů suroviny oblast nabízela výhodu využití rozdílných ekosystémů; od nejnížeji situovaných stanic nacházejících se v nadmořské výšce pouhých 200 metrů až po výhodně umístěné lokality ve výšce téměř 350 metrů n.m. s velmi dobrým výhledem do oblasti Dyjskosvrateckého úvalu. Všechny lokality měly současně dobrý přístup k vodním zdrojům (mezi 125 až 1450 metry; graf 2). Na základě srovnání přítomnosti či absence určitých jevů v dochovaných inventářích je možné sledovat také moblilitu paleolitické populace. Jednou z možností může být určení mobility na základě srovnání znaků mezi kamennými inventáři (a dalšími sídelními projevy jsou-li dochovány) jednotlivých lokalit, jako to například pro středopaleolitické soubory z Německa učinil J. RICHTER (2006) nebo srovnání délky doby užívání sídliště („time of activity“) jaké provedl pro období mezi závěrem středního a počátkem mladého paleolitu v Bavorsku T. UTHMEIER (2000). Podle něj indikují lokality s listovitými hroty a tenkými bifasy (altmühlienskými, szeletienskými) specializované krátkodobé aktivity (tzv. exportní), kdežto „klasické“ micoquienské soubory s vysokým počtem a diverzifikací bifaciálních nástrojů včetně různých redukovaných bifasů jsou odrazem dlouhodobé aktivity (tzv. hromadící; UTHMEIER 2000, 146). Mezi těmito dvěma skupinami se nacházejí malé micoquienské a moustérienské soubory s blíže nespecifikovatelnou distribucí nástrojů, které jsou interpretovány jako výsledek kratší časové aktivity nebo smíšených činností (UTHMEIER 2000, 146). ZÁVĚR Na počátku mladého paleolitu, zejména v szeletienu, dochází ve srovnání s poměrně skromnými pozůstatky předcházejícího staršího osídlení k prudkému nárůstu počtu stanic, což souvisí s pohybem většího počtu lidí. Jejich velikost a rozmístění v krajině naznačuje strukturu, v níž jsou větší lokality obklopeny drobnými, zřejmě loveckými stanicemi. Na východní straně KL zaujímají szeletienské stanice souvislý pás podél jeho výběžků, podélně orientovaný ve směru SV-JZ. Větší lokality se střídají v pravidelných rozestupech a ty menší zaujímají prostor mezi nimi. Zmíněný pás lokalit může naznačovat komunikační trasu, kudy se szeletienští lovci mohli stýkat s oblastí Bobravy, Vyškovské brány a Drahan47

ské vrchoviny. Zároveň se zde prolínají dva různé modely osídlení krajiny: tím prvním je centrální model s několika vůdčími stanicemi (Vedrovice V, Jezežany I, II, IV), z nichž byly vedeny výpravy (sezónní nebo prospektorské) severním až severozápadním směrem. Druhý model využití krajiny je spojen s prospektorskou činností – hledáním zdrojů kamenné suroviny, při němž pravěcí prospektoři došli na okraj svého „tehdejšího světa“, neboť JV svahy Krumlovského lesa, na základě našeho současného poznání, zároveň představují naši nejjižnější szeletienskou oikumenu. Který model kterému předcházel, nebo zda se mohly navzájem doplňovat, není zřejmě možné zatím rozhodnout. Veškeré známé osídlení se soustřeďuje hlavně na východní výběžky Krumlovského lesa, kde se mnohé stanice plošně překrývají a mnohé z nich vykazují pozůstatky několikanásobného osídlení stejnou skupinou lovců nebo stejnou kulturou (protože kulturně cizorodé prvky se tu prakticky nevyskytují) v delších časových horizontech. Temena kopců nepředstavovaly žádnou překážku, ale byly osídlovány na přirozené nejkratší trase napříč kopci. Ačkoliv je v oblasti doloženo souvislé osídlení od starého až do pozdního paleolitu, patří nejvýraznější a nejrozsáhlejsí osídlení kultuře szeletienu. Osídlení plynule překračuje temeno Krumlovského lesa a šíří se i západním směrem. Zde již není koncentrace lokalit tak patrná, ale to souvisí i se stavem bádání, neboť při každé nové povrchové prospekci se objeví další jedna či více drobných lokalit. Ačkoliv na západní straně lesa a dále směrem k Českomoravské vysočině se množství dostupné suroviny snižuje, je nepochybné, že zdroje rohovce typu Krumlovský les hrály důležitou – byť ne již tak dominantní – roli i v tomto prostoru. LITERATURA BINFORD, L. R. 1978: Dimensional Analysis of Behavior and Site Structure: Learning from an Eskimo Hunting Stand. American Antiquity, Vol. 43, Issue 3, 330–361. BINFORD, L. R. 1980: Wilow Smoke and Dogs’Tails: Hunter-Gatherer Settlement systems and Archaeological Site Formation. American Antiquity 45, Issue 1, 4–20. BOCQUET-APPEL, J.-P. – DEMARS, P.-Y.: 2000: Population Kinetics in the Upper Palaeolithic in Western Europe. Journal of Archaeological Science 27, 551–570. CZUDEK, T. 1997: Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru. Sursum. Tišnov. DIBBLE, H. L. et al. 1997: Testing the Reality of a „Living Floor“ with Archaeological Data. American Antiquity 65, Issue 4, 629–651. KANDEL, A. W. 2005: Comparative Studies in Landscape Archaeology. Disertace. Geowissenschaft Fakultät der Eberhard- Karls-Universität. Tübingen. McPHERRON, S. J. P. 2005: Artifact orientations and site formation processes from total station proveniences. Journal of Archaeological Sciences 32, 1003–1014. MONTET-WHITE, A. – WILLIAMS, J. T. 1994: Spatial Organization at a Winter Campsite of the Last Glacial Maximum: The Case of Grubgraben AL 1. Journal of Anthropological Archaeology 13, 125–138. NERUDOVÁ, Z.– NERUDA, P. 2004: Les remontages des gisements szeletiens en Moravie (République Tchèque). Anthropologie 42/3, 297–309. NERUDA, P.– NERUDOVÁ, Z. 2005: The development of the production of lithic industry in the Early Upper Palaeolithic of Moravia. AR LVII, 263–292. NERUDA, P. – NERUDOVÁ, Z. 2006: Výzkumy stratifikovaných paleolitických stanic u Dolních Kounic a Pravlova v roce 2005. AMM Sci. soc. 91, 51–64. NERUDA, P. – NERUDOVÁ, Z. v přípravě: Moravský Kumlov IV. S příspěvky W. Davise, N. Dolákové, A. Duškové, S. Krásné, M. Horsáka, P. Roštínského & L. Smolíkové. NERUDA, P. – NERUDOVÁ, Z. – OLIVA, M. 2004: Stratigrafie paleolitických lokalit v oblasti Krumlovského lesa (okr. Znojmo). AMM Sci. soc. 89, 3–58. NERUDOVÁ, Z. 2003: Moravský Krumlov IV (okr.Znojmo). PV 44, 200–201. NERUDOVÁ, Z. v tisku a: Moravský Krumlov IV: The Szeletian reduction strategy on the basis of he refittings. NERUDOVÁ, Z. v tisku b: Způsob výroby listovitých hrotů v szeletienu. Sborník Zd. Měřínskému. FF MU Brno. OLIVA, M. 2003: O nezanedbatelnosti neočekávaného: štípaná industrie starší doby bronzové na Moravě. AR 55, 10–46. OLIVA, M. 2004: Flint mining, Rondels, Hillforts... Symbolic works or too much free time? AR 56, 499–531.

48

OLIVA, M. 2005: Výzkum pravěké těžby rohovce v Krumlovském lese. AMM Sci. soc. 90, 161–183. OLIVA, M. 2008: Paleolitické osídlení litické exploatační oblasti Krumlovský les. AMM sci. soc. 93, 3–38. OLIVA, M. et al. v přípravě: Pravěké hornictví v Krumlovském lese. OLIVA, M.– NERUDA, P.– PŘICHYSTAL, A. 1999: Paradoxy těžby a distribuce rohovce z Krumlovského lesa, Památky archeologické XC, 229–318. RHODES, E. et al. v přípravě: The Middle to Upper Palaeolithic Transition in the Czech Republic and Slovakia: Preliminary Optically Stimulated Luminescence Chronology. RICHTER, J. 2006: Neanderthals in their landscape. In: B.Demarsin et M.Otte (eds.): Neanderthals in Europe. Proceedings of the International Conference, held in the Gallo-Roman Museum in Tongeren (September 17–19th 2004). ERAUL 117, 51–66. Liège. SVOBODA, J. 1999: Metody, analogie a interpretace v paleolitickém výzkumu. PV 39 (1995–1996), 17–33. Brno. SVOBODA, J. A. 2006: Sídelní archeologie loveckých populací. K dynamice a populační kinetice mladého paleolitu ve středním Podunají. PV 47, 13–31. UTHMEIER, T. 2000: Stone Tools, „Time of Activity“, and the Transition from the Middle to the Upper Palaeolithic in Bavaria (Germany). In: J. Orschiedt – G.-C. Weniger (eds.): Neanderthals and Modern Humans – Discussing the Transition: Central and Eastern Europe from 50.000–30.000 B.P. Neanderthal Museum, 133–150. POZNÁMKY 1

2

3 4

Na rozdíl od pojetí tzv. Siedlungsarchäologie G. Kossiny a J.Kostrzewského se sídelní archeologie zabývá formami a strukturou lidských sídel a procesy osídlování v ekonomických, ekologických a společenských aspektech. Podle nového katastrálního členění (mapový list Ivančice 24-343, 2.vydání z roku 1998) již oblast patřila k Moravskému Krumlovu a proto také byla lokalita pojmenována Moravský Krumlov, pořadím IV (NERUDOVÁ 2003). Podle předběžného posouzení geomorfologa. V těchto místech jsou nejstarší doly datovány do období MMK (OLIVA 2005). SUMMARY

In 1999 several core pieces partly covered by sinter were found during the research of prehistoric mining activities in so called district VI on its east to south-east-east slope at 320 metres above sea level (more details NERUDA – NERUDOVÁ – OLIVA 2004, 36). Several probes were laid here (MK IV-1 to MK IV-7, Fig. 1) which were meant to reveal the extent of the Palaeolithic settlement, layer locations and their correlations. The most important stratigraphic features were exposed in probes MK IV-1 and MK IV-3 which correlate to the first probe (later denominated as MK IV-4). Other probes did not offer any stratigraphic features or Palaeolithic artefacts of interest. A Hallstatt dwelling pit was found and examined in probe MK IV-2 (OLIVA et al. in press). Its content produced artefacts including dozens of patinated items often covered with sinter. The collection of Palaeolithic artefacts sorted during the classification of a Hallstatt chipped industry included fragments, various decortication and preparation chips and a number of very interesting artefacts: a rest of a convergently exploited flake core (Fig. 2:4), likely a fragment of a side scraper (Fig. 2:2), a basal part of a flake with prepared base (Fig. 2:3) and an unfinished asymetric backed knife of small size (Fig. 2:1). The highest point of so called district VI is at 340 metres above sea level. There are spots with outlet of tertiary sand and geest of Brno’s massive. We investigated areas located on the steep eastern hill side. The original surface of site MK IV-3 is located 2 metres (321 metres above sea level) higher than the surface of site MK IV-1. Both probes are perpendicular to the slope vector (Fig. 1). Probe MK IV-1, respectively MK IV-7, is bordered with deep terrain depresion from south; there is a seasonal water course in presence. The declination of archaelogical layers does not respect the actual slope vector and it dips even deeper. The same layers (layers 1 and 2) are two metres deeper in probe MK IV-3. Interpleniglacial pararendzina with Szeletian artefacts (layer 0) from site MK IV-3 correlates to findings in MK IV-4 (NERUDA – NERUDOVÁ – OLIVA 2004, Fig. 37). Interpleniglacial soil is deposited in several horizons one above another due to solifluction. Correlation of layers in probes MK IV-3 and MK IV-4 showed their slope follows the hillslope (NERUDA – NERUDOVÁ – OLIVA 2004, Fig. 37) as the geologic boreholes between probes MK IV-1 and MK IV-4 (NERUDA – NERUDOVÁ – OLIVA 2004, Fig. 41). Fingings of artefacts were charted to a map together with GPS positioning during the maping of open surface collections of patinated chipped industries and archaelogical research done at the same time. Isolated open surface collections coincide in line of the south-south-east hill inclination (Fig. 1, marked with crosses). The highest poing with findings was just under the hilltop and a contour line of 340 metres above sea level. Although

49

the findings are relatively abundant between this spot and probe IV-2, they have had to be relocated to this position from another spot as indicated by layer direction compared to the hill slope. Another open surface artefacts come from the site where the slope drops down to a deep sharply curved valley. Patinated artefacts were found both on surface and relocated sediments of Neolithic and Hallstatt mine holes on the southern slope (Fig. 3, white ellipses). A part of findings was secondarily moved to the present surface by erosion on spots where layers emerge on surface (artefacts in ellipse No. 1 under probes IV-7, IV-1 and IV-3); a part of them was redeposited in the Holocene. The Palaeolithic artefact of probe VI-9-1 in shaft 4 were found up to 700 cm deep under the surface in dug sandy sediments (M. Oliva, personal message; Fig. 3, ellipse No. 2). Intense chert mining in prehistory probably destroyed remains of Pleistocene layers with artefacts on relatively large area. Positively stratified artefacts were found in probes IV-1 and IV-3. Layer 0 with Szeletian artefacts was not present in probe IV-1. The layer runs northwardly and eastwardly and isolated artefact were located in interpleniglacial soil of probe IV-4. The course of layer 0 is slanted to the hill drop regarding the present terrain slope. The layer was secondarily relocated from a spot, which is eroded nowadays as shown by an arrow No. 1 in Fig. 3 and it happened at least 3 times as documented by the profile in probe IV-4. The Middle Palaeolithic layers 1, 2 and 3 are also markedly angled contra the present terrain slope (Fig. 3, arrow No. 2; Fig. 4). The theory of repeated redepositing of complete sediment blocks including Palaeolithic findings is supported not only by the stratigraphic correlation of layer courses but also by micromorphologic and palynological surveys. Evaluation of samples (collected for a micromorphologic analysis) shows all samples correspond to soil sediments (except samples 6 and 7 picked from the base and an upper part of layer 0; two latest locations). Archaelogical findings originated from layer 1–3 do not lie in autochthonic fossil soils but in their sediments (mainly mixed). The palynological survey also documents a turbulent site history. The majority of collected samples produced colonies of genus Botryococcus whose presence shows evidence of water environment. The overall character of pollen, spore and green alga bodies indicates, with high probability, the studied sediments were formed in a period with cold climate and water pools with low content of nutrients. The vegetation was of steppe or forest steppe character growing on some spot on wet substratum. Features typical for interglacial climate were not described (Doláková in NERUDA – NERUDOVÁ in press). Considering the stratigraphy, the layer angle and the conslusions of done analyses it is probable there was a hill side in the Pleistocene in the area of a today’s valley or the valley was not so wide or deep. The present valley shape was likely modelled in the late Pleistocene or the beginning of the Holocene as the prehistory mining activity covers continuously whole steep valley hill side. Due to the terrain angle there have been repeated solifluction incidents when huge blocks of soil with artefacts were carried down but the artefacts stayed in situ as supported by done reconstructions and spatial distribution of artefacts in all studied archaelogical layers (NERUDA – NERUDOVÁ in press; also MONTET-WHITE – WILLIAMS 1994). Sediments were redeposited in corresponding time line as documented not only by their stratigraphic sequence but also by gained absolute OSL data (NERUDA – NERUDOVÁ in press).

50