0 tom, že by celá záležitost mohla mít néco společného s V.em se
dozv d l až tehdy, když ten ho informoval, že je hlavním podez elým v p ípad
kdy
mu
vraždy. 0 tom, že má spojLtost s K. se dozv d l až v dob ,
bylo
ukázáno
usnesení
o
stíhání
K
9.
nebo
10.11.1993.
P ipustil však, že m l zlé tušení, že by to mohlo mít spojitost s K zhruba od doby, kdy mu V. vrátil již zmín ných 100.000,- Kč. Trval
na tom, že souvislosti s p ípadem vraždy Š J a celostátního pátrání po K. se dozv d l z televize. Na otázku jednoho z obhájc
potvrdil,
že obžalovaný V. komentoval vraždu, že si to s nimi mohl vy ídit
kdokoli další, koho vydírali (č.l. 2665). Další pokusy o výslech tohoto obžalovaného v p ípravném vyjád il souhrnn
ve svém písemném vyjád ení založeném na č.l. 6858-
61. V n m doznal, že o vražd dne 31.5.1993 a odpoledn V.em. Ten
ízení byly neúsp šné. K v ci se
poškozených se dozv d l v novinách již
toho dne telefonicky hovo il s obžalovaným
mu potom ukazoval
identikit
údajného
pachatele,
nebyl podobný obžalovanému K.. Obžalovaný V. mu p esto
bylo
lepší,
každopádn
kdyby
ho
n kam
schoval
a
za ídil,
aby
který
íkal, že by ten
člov k
n kam zmizel. P ipouští, že od to doby tušil, že to byl
obžalovaný K., i když se vduchu p esv dčoval, že on to není. Tak to alespo
uvád l,
p ed
vyšet ovatelem,
má
však
za
to,
že
jeho
vyjád ení neodpovídá tomu, jak je myslel, pouze p ipoušt l, že v duchu p emýšlel o tom, jestli by to mohl být K., ale nev
il tomu.
P estože vyšet ovatelé trvali na tom, že vrahem byl K., on v d l, že
to K. být nem že, protože z jednání V.a a z toho, co
íkal bylo
jasné, že oni dva v kontaktu nebyli a on sám Kajínkovi ne íkal, aby v té v ci n co d lal a on nic d lat nemohl, protože nev d l o jaké konkrétní vyd rače se jedná a kde je má hledat. 0 n co dál ve svém vyjád ení poukazoval na to, že obžalovanému V.ovi
mužem není v kontaktu, že po n m pátrá policie, a to
ekl, že s tím
1 prost ednictvím televize, p ipustil, že obžalovanénu V.ovi
ekl,
že to "celé posral”, protože m l pocit, že V. ho do té v ci zatáhl, i když nev d l p esn
jak.
Obhájce obžalovaného H. v záv rečné
eči v té souvislosti poukazoval
na to, že obžaloba se opírá toliko o část 109 výpov di jeho klienta z výslechu ze dne 11.11.1993 a zpochybnil jeho
použitelnost. Poukázal na to. že je t eba, zvážit, co konkrétn , kdy
a nakolik hodnov rným zp sobem se obžalovaný H. o činu dozv d l, zda
takovou v domost v bec mčl, nebo ji mohl mit v daném časovém období.
Poukazoval na to, že obžalovaný H s je do dnešního dne p esv dčen,
že obžalovaný K. trestný čin vraždy nespáchal, a to práv
z d vod ,
které uvád l ve svém písemném vyjád ení. P itom zdrojem informací
obžalovaného H. byla osoba obžalovaného V.a, vystrašeného k smrti,
jehož stav neumož oval učinit jednoznačné záv ry o správnosti t chto
informací tak, aby jeho tvrzení obžalovaný H s mohl beze zbytku v
it. Dalším pramenem byly údaje se sd lovacích prost edk , které
lze
rovn ž
informace,
p esv dčiv
které
m l
znev rohodnit.
obžalovaný
H.
obhajoby nebyla jeho vina prokázána.
Je
k
tedy
t eba
dispozici
a
zhodnotit
podle
názoru
Podle názoru zdejšího soudu je vina obžalovaného H. v tomto
bodu prokázána, byd ne z d vod , které uvádí obžaloba práv z etelem
k
tomu,
že
výpov
z
11.11.1993
ve
shod
s
se
obhajobou
považuje zdejší soud za nepoužitelnou. Obžalovaný H. dle vlastního
vyjád ení v d l o tom,
že obžalovaný V. je vydírán, že zvažuje
kontakt na "čečenskou mafii", nabídl obžalovanému V.ovi pomoc s tím, že má vhodného člov ka a obžalovaného K seznámil, jak vyplývá z d kaz
rozebraných
u
p edcházejících
bod
výroku,
s
problémy
obžalovaného V.a. P estože staví svou obhajobu na tom, že pochyboval
o jeho vin
a že jí do současnosti nev
kdy ho obžalovaný V. vyzval
í, p inejmenším od okamžiku,
a to obžalovaný H. opakuje
s odstupem let i ve svém písemném vyjád ení - aby "toho člov ka n kam schoval a za ídil, aby ten člov k každopádn 6860
p.v.),
musel
být
p inejmenším
srozum n
s
zmizel" (č.l.
tím,
že
existuje
možnost, že obžalovaný K. je pachatelem zmín ného trestného činu. Ve svém písemném vyjád ení tento obžalovaný do značné míry modifikuje své
p edcházející
které, jak již bylo
výpov di,
když
ostatn
ečeno. jsou pro toto
však nem ní tvrzení, že obžalovaný V. mu
schoval.
Práv
tento
pokyn
považuje
P inejmenším od tohoto okamžiku se
reaguje
i
na
výpov di,
ízení irelevantní. P esto
ekl, aby obžalovaného K
zdejší
soud
za
zlom.
110
obžalovaný H.dopoušt l jednání, které mu bylo kladeno za vinu. Proto
zdejší soud up esnil popis skutku oproti obžalob pod bodem IV. výroku tohoto rozsudku. Ostatn která již bvLa také podrobn
tak, jak je uveden
z výpov di sv dka V.,
zhodnocena vyplývá, že tento sv dek se
kontaktoval s obžalovaným K v dob , kdy obžalovaný H. byl vzat do
vazby, obžalovaný K. se mu sv
il s tím, že obžalovaný H. p sobil
jako prost edník a zneklid oval se, že ve vazb
n kdo mluvil. I to
je podp rný d kaz pro uznání viny tohoto obžalovaného.
Shora uvedeným j ednáním naplnil obžalovaný H. všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu neoznámeni trestného činu podle § 16S odst.l tr.zák. ve znéni zákona č. 557/1991 Sb. , nebo hodnov rným zp sobem se dozv d l, ze jiný spáchal trestný čin vraždy podle § 219 tr.zák. a takový trestný čin neoznámil bez odkladu prokurátoru jednání
nebo
tohoto
účinného současn
v
bezpečnostnímu obžalovaného
dob
spáchání,
orgánu.
vycházel
když
P i
soud
novela
právním z
posouzení
trestního
trestního
zákona
zákona a
jeho
zm ní není ve smyslu § 16 odst.l tr.zák. pro obžalovaného
p ízniv jší. P i
ešeni otázky, zda je napln n znak "hodnov rným
zp sobem se doví", je t eba vycházet práv
z konkrétních okolností
p ípadu,
ze
t.j.
z
d v ryhodnosti
zdroje,
kterého
m la
tato
informace pocházet, z okol ností a podmínek, za kterých m l zdroj tuto
informaci
informace. p itom
musí
pachateli
Hodnov rná
poskytnout,
v domost
zahrnovat všechny
z
pachatele
formy
a
tohoto
okolnosti činu
obsahu
této
trestného
činu
jiného,
které
jsou
rozhodné proto, aby tento čin byl trestným činem, jehož se týká oznamovací povinnost. Jak již bylo
ečeno, obžalovaný v d l o tom,
že V. byl vydírán, zprost edkoval mu pomoc obžalovaného K a p estože m l určité pochybnosti o jeho vin , práv
od okamžiku, kdy byl
vyzván, aby ho n kam vyzval, musel být srozum n s tím, že obžalovaný K. mohl být pachatelem trestného činu, na který platí oznamovací povinnost.
Tento
trestný
čin
je
možno
spáchat
i
z
úmyslu
eventuelního dle § 4 písm.b) tr.zák.. Obžalovaný H. v d l, že byl spáchán
trestný
čin
vraždy,
v d l,
že
jeho
pachatelem
mohl
být
obžalovaný K., když s V.em se 111 domlouvali na jeho ukrytí a hovo ili spolu o tom, že je po n m vyhlášeno celostátní pátráni, p esto nevyžil neibližši možnosti tyto skutečnosti oznámit. P itom povinnost oznámit trestný čin uvedený v $ 168 odst.l tr.zák. nastupuje nejen tehdy, když se oznamovatel dozví o trestném činu a zná jeho pachatele, nýbrž i za situace, kdy oznamovatel se dozví o spáchaném trestné činu a možnosti, že n kdo byl jeho pachatelem. Soud zvažoval i to, zda v konkrétním p ípad nebyly u obžalovaného H. spln ny podmínky jeho beztrestnosti ve
smyslu § 168 odst.l tr.zák.. Podle tohoto ustanovení není trestný ten, kdo nemohl oznámení učinit, aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stihání. Nebezpečí smrti nebo ublížení zdraví by p itom mohlo vycházet z charakteru spáchaného trestného činu, který nebyl ohlášen. Muselo by však být ve vztahu k obžalovanému Husovi či jeho osobám blízkým konkrétní a reálné, což nebylo. Stejn jiná závažná újma ani trestní stíhání, nebo
tak nehrozila
obžalovaný H s není
považován za účastníka jednání uvedeného pod bodem I. . Nebezpečí trestního stíhání ve smyslu § 168 odst.2 tr.zák. totiž znamená nebezpečí trestního stíhání za čin, jehož se ten, kdo má oznamovací povinnost, nebo osoba jemu blízká skutečn Společenská
nebezpečnost
jednání
obžalovaného
H se
dopustili.
je
zvyšována
toliko charakterem trestného činu, který neoznámil. Dne 8.2.1994 byl obžalovaný J. K. v P. zatčen a byl dodán do
výkonu vazby v této trestní v ci. V dob
výkonu vazby byl umíst n ve
vazební v znici Č. B.. Dne 27.3.1994 v 08.45 hodin p i provád ní vycházek
obvin ných,
prostoru
vojenských
vyjmul
krycí
stropní
pletivo
vycházkového
dvorce, poté vylezl na st echu v znice a po hromosvodu slezl do staveb
a
odtud
se
pokusil
o
út k
sm rem
k
zimnímu stadiónu V Č. B., kde byl v prostoru p ilehlého parkovišt
zadržen hlidkou Policie ČR a V ze ské služby ČR. Obžalovaný
K.
odmítl
vypovídat, v p ípravném tomu, co
v
hlavním
líčení
ízení pouze stručn
k
tomuto
jednání
konstatoval, že "nemá k
íci, je to úplné jasný" (č.l. 2594). S ohledem 112 na skutečnost, že obžalovaný svoji vinu nepopíral, byLy za souhlasu
stran postupem podle § 211 odst.l tr. . v hlavním líčení p ečteny výpov di všech sv dk výhradn
v této trestní v ci (č.l. 5931). Jednalo se
o p íslušníky v ze ské služby ČR vykonávající službu ve
V znici Č.B. a p íslušníky Policie ČR. Jejich výpov di dokreslovaly
provedené listinné d kazy, p edevším protokol o dodání do vazby,
usnesení o vzetí do vazby (č.l. 47-3, 88-9), hlášenky zm n na č.l.
123-4 a 125. a dále d kazy vztahující se p ímo k út ku (č.l. 271-80, 287, 288-89).
Shora uvedeným jednáním pod bodem VIII. (bod VII. obžaloby) naplnil obžalovaný J. K. všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ma ení výkonu ú edního rozhodnutí podle § 171 odst.l písm.b) tr.zák., nebo
podstatné ztížil výkon rozhodnutí soudu tím,
že uprchl z vazby. Obžalovaný v kritické dob
vykonával rozhodnutí
soudu o vazb , jakožto zajiš ovacím opat ení, tento výkon podstatn ztížil
svým
út kem.
Takové
narušení
režimu
vazby
je
nepochybn
"podstatným ztížením”. Obžalovaný jednal v úmyslu p ímém ve smyslu § 4
písm.a)
tr.zák.,
nebezpečnosti soudu
není
je
nebo
vyjád en
výrazn
jednal trestní
zvyšován,
cílen . sazbou,
pokud
se
Stupe
podle
společenské
názoru
odhlédne
od
zdejšího toho,
že
nereagoval na výzvu k zastavení a musel být použit jako donucovací prost edek varovný výst el a hmaty a chvaty sebeobrany. P i rozhodování o druhu a výši trestu u každého z obžalovaných
se zdejší soud
ídil všemi hledisky uvedenými v § 23 odst.l a 1
odst.l tr.zák.. P ihlížel k stupni nebezpečnosti daného trestného činu pro společnost, jakož
i k možnosti nápravy a pom r m obžalovaných. Obžalovaný J. K. je
svobodný,
bezd tný.
V
minulosti
byl
již
t ikrát
odsouzen
k
nepodmín nému trestu odn tí svobody, a to i pro násilnou trestnou
činnost (č.l. 6838), trestné činnosti se dopoušt l v minulosti i ve zkušební dob
podmín ného propušt ní, po p erušení výkonu trestu
odn tí svobody, který v současné dob
vykonává se do výkonu trestu
nevrátil a na út ku se m l dopustit projednávané trestné činnosti
pod body I., VI. a VII.. Z výkonu trestu odn tí svobody i vazby je vždy hodnocen kladn , avšak
113 s tím, že se opakované pokouší o út k. Záv r hodnocení obžalovaného
ze současného výkonu trestu je ten. že trest u n ho neplní výchovný účel (č.L. 6841-2). P itéžuje mu. že spáchal více trestných čin
také recidiva. Polehčuje částečné doznání k mén činnosti.
Vzhledem
obžalovanému
ukládán
ke
za
všem
shora
veškerou
uvedeným
projednávanou
a
závažné trestné
skutečnostem trestnou
byl
činnost
úhrnný trest odn tí svobody dle § 35 odst.l tr.zák. v sazbé § 219 odst.2 tr.zák.. Je tedy ohrožen uložením trestu odn tí svobody od 12
do 15 rok , uložením výjimečného trestu odn tí svobody od 15 do 25
rok , nebo uložením výjimečného trestu odn tí svobody na doživotí. Již
p i
hodnocení
konkrétního
stupn
společenské
nebezpečnosti
jednání uvedeného pod bodem I. soud v tomto rozsudku konstatoval, že ten je mimo ádn zvláš
t žkému
vysoký vzhledem k zvláš
a t žko
zavrženíhodné pohnutce a
napravítelnému následku.
Za
situace,
kdy
p vodní znalci hodnotili možnost nápravy obžalovaného jako obzvláš
ztíženou, byly by spln ny podmínky § 29 odst.2 tr.zák. pro uložení trestu odn tí svobody na 15 až do 25 let. Tento soud však vychází p edevším
z
kategorických
záv r
revizního
znaleckého
posudku
z
oboru psychiatrie a psychologie. Z posudku vypracovaného znaleckým ústavem d kaz
vyplývá
(jak
již
bylo
podrobné
rozebráno
p i
hodnocení
a námitek obžalovaného), že obžalovaný je vysoce nebezpečný z
hlediska páchání recidivy závažné násilné trestné činnosti a jeho
resocializace je vyloučena, což znamená, že ve smyslu § 29 odst.3 písm.b),c)
tr.zák.
účinná
ochrana
společnosti
vyžaduje
uložení
trestu odn tí svobody na doživotí, a to za sitauce, kdy není nad je, že by pachatele bylo možno napravit trestem odn tí svobody na 15 až do 25 let. V té souvislosti se znovu poukazuje na to, že znalci konstatovali,
že
ani
dlouhodobý
výkon
trestu
rysy.
Ze
nezm ní
strukturu
osobnosti obžalovaného, jeho povahové založení a neodstraní jeho výrazné
anetické
a
dissociální
shora
uvedeného
tedy
vyplývá, že u obžalovaného K bylv spln ny všechny t i kumulativní podmínky pro uložení výjimečného trestu odnétí svobody na doživotí
stanovené v ustanovení § 29 odst.3 tr.zák., takže soudu nezbylo, než mu
tento
trest
uložit.
Podle
§
39a
odst.2
písm.d)
tr.zák.
byl
obžalovaný K. k výkonu tohoto trestu za azen do v znice se zvýšenou
ostrahou, a to právé z toho d vodu, že mu byl 114
uložen výjimečný trest odn tí svobody. Ve smyslu § 29 odst.l tr.zák.
zvažoval soud i možnost rozhodnutí, že doba výkonu trestu ve v znici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmín ného propušt ní do doby výkonu trestu nezapočítává. Takové zp ísn ni je však fakultativní a
tento senát nedošel k záv ru, že je namíst . Podle názoru zdejšího
soudu z hlediska dosažení účelu trestu ve smyslu izolace pachatele
dostačuje samotné uložení trestu odn tí svobody na doživotí. Zárove
byl tomuto obžalovanému uložen i trest propadnutí v cí
- zbraní a st eliva specifikovaných v bod byl
spáchán
trestný
čin
písm.a) tr.zák.).
nedovoleného
ozbroj
Obžalovaný V. dosud nebyl soudn
hodnocen kladn , stejn
družkou,
je
otcem
IX. výroku o vin , jimiž ování
(§
55
odst.l
trestán, z výkonu vazby je
jako ze svého bydlišt . Je rozvedený, žije s
dvou
zletilých
syn ,
jedná
se
o
soukromého
podnikatele. Tomuto obžalovanému polehčuje p edevším dosavadní zp sob života (§ 33g) tr.zák.), pokud jde o jednání
pod
bodem
II.,
nepominul
soud
ani
tu
ádný
skutečnost,
že
jednání se dopustil pod vlivem tíživých pom r , kdy byl vydírán a policie opakovan
selhala. Soud zohlednil i to, že meze jeho návodu
byly obžalovaným K p ekročeny (§ 31 odst.l písm.b) tr.zák.). Za p it žující úmyslné
jednání
okolnost
trestné tohoto
činy.
považuje
soud
Konkrétní
obžalovaného
pod
skutečnost,
stupe
bodem
že
společenské
II.
je
spáchal
dva
nebezpečnosti
zvyšován
tím,
že
objednal trestnou činnost za úplatu. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem byl tomuto obžalovanému ukládán trest úhrnný ve smyslu
§ 35 odst.l tr.zák. za veškerou projednávanou trestnou činnost v
sazb ve
do t í rok
vazb
nep ihlížel
více k
odn tí svobody. P estože tento obžalovaný strávil
než
tomu,
t i
že
roky,
by
mél
p i
tuto
rozhodování dobu
o
omezení
trestu
jeho
soud
svobody
zohlednit v uloženém trestu. Tento senát si neumí p edstavit, že by obžalovaný, který dosud nebyl odsouzen, je velice dob e hodnocen, k
jeho chování nejsou p ipomínky a který se jednání pod bodem II.
dopustil za situace, že byl sám vydírán a zpočátku se nedovolal
pomoci policie, byl odsouzen k trestu odnétí svobody na samé horní hranici zákonné
115
trestní sazby jen proto, aby byl pokryt výkon p edchozí vazby. Vazba
je zajiš ovacím institutem, není sankcí, a proto soud k ní p ihlížeL pouze z toho úhlu pohledu, že na obžalovaného již bylo
i jejím výkonem výchovné p sobeno. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem šestnácti podmínéný
považuje
mésíc . odklad
zdejší
Senát
výkonu
soud
zvažoval, trestu
ve
za
zda
p im
ený
nejsou
smyslu
trest
dány
§
58
v
trvání
podmínky
odst.l
pro
písm.a)
tr.zák., došel však k záv ru, že podmín ný odklad výkonu trestu není
namíst . P itom bral v úvahu p edevším povahu projednávané trestné činnosti tohoto obžalovaného a návaznost jeho jednání pod bodem II. na následné jednání spoluobžalovaného K, by
ten p ekročil rámec
dohody. Podle § 39a odst.2 písm.b) tr.zák. byl obžalovaný V. pro výkon trestu za azen do v znice s dozorem, tedy do nejmírnéjšího typu v znice pro pachatele úmyslných trestných čin , protože dosud nebyl ve výkonu trestu odn tí svobody. Zárove
podle § 55 odst.l
písm.a) tr.zák. rozhodl soud o uložení trestu propadnutí v cí, jimiž byl spáchán trestný čin nedovoleného ozbroj ování tak, jak jsou specifikovány ve výroku o trestu.
Obžalovaný H. je soukromý podnikatel, je rozvedený, bezd tný
(č.l. 5933). V současné dob
je ve vazb
M stského soudu v Brn ,
sp.zn. xx. V minulosti již byl soudné trestán i ve výkonu trestu odn tí
svobody
(č.l.
dopustil ve zkušební dob hodnocen
kladn .
Tomuto
6835),
projednávané
trestné
činnosti
se
podmín ného propušt ní. Z výkonu vazby je
obžalovanému
polehčuje
částečné
doznání,
p edevším ke vztahu k jednání pod bodem V. výroku, p it žuje mu, že
spáchal dva úmyslné trestné činy, již byl v minulosti odsouzen a jak již bylo zmín no - trestné činnosti se dopustil ve zkušební dob
podmín ného propušt ní. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem
byl tomuto obžalovanému uložen za veškerou projednávanou trestnou činnost za použití § 35 odst.l tr.zák. úhrnný nepodmín ný trest
odn tí svobody v trvání 22 m síc . Vyšší trest soud neukládal s ohledem na časový odstup i s p ihlédnutím k tomu. že pomoc p i obstarávání doklad
obžalovanému K. nebyla ze strany obžalovaného H.
motivována zištné, ale p átelskou pomocí. Tento trest byl s ohledem na p edchozí zp sob života uložen jako 116
nepodmín ný, podle § 39a odst.2 písm.c) tr.zák. byL obžalovaný H.
pro jeho výkon za azen do v znice s ostrahou, nebo
vinným spácháním úmyslných trestných čin
a v minulosti byL již ve
výkonu trestu pro úmyslný trestný čin. Ze
všech
poškozených
p ipojila včas a
Okresní pojiš ovna vynaložených
na
ádn
se
se
svým
nárokem
Plze ,
se
žádostí
bratr
P..
o
vyrozum na, jakožto poškozená organizace, hlavního
postupem
dle
29.3.1996
(č.l. §
líčení
5730
44
na
náhradu
škody
toliko Všeobecná zdravotní pojiš ovna ČR,
ošet ování
o konání
by L uznán
(č.l.
p.v.).
odst.2
léčebných
Zdravotní
5723),
Zdejší
tr. .
úhradu
pojiš ovna
vyrozum ní
soud
rozhodl
o
po
náklad
bylo
p ečtení
p ipušt ní
v
byla
p evzato
obžaloby š
e
ch
poškozených k hlavnímu líčení, bez jejich vyjmenovávání (č.l. 5898). Z této dikce vyplývá, že p ipušt na byla i VZP. Její zástupce nebyl
u prvního hlavního líčení p ítomen, p edseda senátu m l tedy podle § 206 odst.2 tr. . p ečíst p ipojení 7. p ípravného
ízení, konkrétné
z č.l. 126. K tomu pochybením nedošlo (p edseda senátu v p íprav
k
hlavnímu líčení vycházel z druhého číslování, takže tento nárok m l
označen s tím, že je na č.l. 1566, a p ed výslechem obžalovaných jej
nenalezl). Obžalovanému K. bylo tímto zp sobem znemožn no vyjád it
se k uplat ovanému nároku na náhradu škody. Za situace, kdy odmítal k
v ci
vypovídat
rozhodnutí o náhrad
a
popírá
svoji
vinu,
která
je
p edpokladem
škody, má soud za to, že nedošlo ke zkrácení
jeho práv. Navíc bylo p ed soudem p ečteno navazující vyúčtování, specifikace jednotlivých náklad
na č.l. 6657-63, obžalovaný K. k
n mu nem l p ipomínek. Proto zdejší soud, který uznal obžalovaného K vinným jednáním pod bodem I. uložil tomuto obžalovanému podle § 228
odst.l tr. . zaplatit poškozené organizaci škodu ve výši 52.066,-
Kč, když nárok na náhradu škody považuje za oprávn ný v plné výši. V
tomto
společném
ízení
se
Krajský
soud
v P.
zabýval
obžalobou i ve vztahu k obžalovaným J. K.ovi aj.M.. T m je pod bodem
X.
obžaloby
dáváno
za
vinu
spácháni
trestného
činu
zneužívání
pravomoci ve ejného činitele podle § 158 odst.l písm.a) tr.zák.,
kterého se m li dopustit v dob
od 117 30.5.1993 do 12.11.1993 ovliv ováním sv dk
v trestní v ci vraždy Š
J a J P a pokusu vraždy V P, spáchaných dne 30.5.1993 v P a tím
ma ením odhalení pachatele tohoto trestného činu. ačkoli m li jako
p íslušníci PoLicie ČR podle § 2 odst.l písni, d) zák. č. 283/1991
Sb., o policii, za povinnost odhalovat trestné činy a zjiš ovat pachatele. Po
zhodnocení
zhodnocení
výpov dí
magnetofonové
výpov dí
obžalovaných
spoluobvin ného
nahrávky
po ízené
v
v
H. zá í
a
p ípravném sv dk
1993
v
K.,
ízení
a
K.
a
K.
a
hotelu
magnetofonové nahrávky telefonického hovoru mezi obžalovaným V.em a
poškozeným zástupce
v
Š.J.,
s
níž
od vodn ní
bylo
manipulováno,
obžaloby
k
došel
záv ru,
že
je
krajský
státní
prokázáno,
že
obžalovaný K. udržoval pravidelné styky s A. V.em, který v té dob
vystupoval jako sv dek v trestním stíhání vedeném pro trestný čin
vraždy, účastnil se s ním r zných jednání a nedal žádným zp sobem
najevo nesouhlas s označováním své osoby, jako ochranky A.V.a, byl
p ítomen situaci, kdy obžalovaný V. p edával obžalovanému H. částku
100.000,- Kč, aniž by o tomto poznatku učinil jakékoli oznámení
orgán m
vyšet ujícím
trestný
čin
vraždy
a
s
pravd podobnostní
hraničící s jistotou pak provedl spolu s A. V.em úpravu záznamu
telefonického hovoru vedeného mezi A. V.em a Š.J., což bylo v hrubém
rozporu s jeho povinnostmi policisty. Z výpov di obvin ného H. v
p ípravném
ízení
podle
názoru
státního
zástupce
vyplývá,
že
obvin ný J.M.poskytoval pomoc A. V.ovi, za kterého vypracoval r zné
stížnosti adresované r zným orgán m České republiky s úmyslem ztížit práci vyšet ovatel , kte í konali vyšet ování ve v ci trestného činu vraždy. Z výpov dí sv dky
K. a K. i sv dka K. podle jeho názoru
vyplývá, že oba obžalovaní v dob , kdy A. V. vystupoval jako sv dek
v trestní v ci, mu poskytovali i jiné
služby,
p edevším
se
zapojili
r znými
podnikatelských aktivit. Z výpov di sv dkyn
formami
do
jeho
K., zejména z protokolu
o rekognici, která s ní byla provedena, je podle názoru žalující strany
prezentovaného
v
od vodn ní
obžaloby
obžalovaní v listopadu 1993 - tedy již v dob , kdy 118
z ejmé,
že
oba
bylo vedeno pátrání po
J. K., jako osob
podez eLé ze spáchání
trestného činu vraždy podle § 219 odst.l..2 písm.a) tr.zák. - se s
ním
setkali
zadrženi
obžaloby). zástupkyn
a
v
Z
i
hoteLu
K v M.L.
p edáni
p íslušným
obdobných
ve
své
d kaz
a
záv rečné
nepodnikli
orgán m
vycházela eči
žádné
(str.
kroky
151
jeho
od vodn ní
intervenující
(č.l.
k
6868-71).
V
státní
této
souvislosti je t eba podrobn ji zmínit p edpoklad státní zástupkyn , že práv
obžalovaný K. manipuloval s nahrávkou telefonického hovoru
mezi obžalovaným A. V.em a poškozeným Š.J., což bere za prokázané z magnetofonové kazety vydané obžalovaným V.em dne 31.5.1993, která
byla porovnaná s nahrávkou hovoru po ízenou v hotelu K., kterou dne
15.11.1993
vydal
obžalovaný
J.
K.
se
zam
ením
na
ztotožn ní
mluvčích, kte í pronesli v ty "A je to" a "dostaneš drbačku pro
vydírání, víš?". Poukazuje na záv ry znaleckého posudku, z n hož je z ejmé, že v nahrávkách hovor
na obou p edložených kazetách se
shoduje obžalovaný A. V. z telefonického hovoru s poškozeným J. s
jedním z mluvčích rozhovoru v hotelu K., avšak v tu "A je to" v
záv ru
telefonického
rozhovoru
tomu, že s nahrávkou hovor
pronesl
další
mluvčí.
Vzhledem
k
mezi obžalovaným V.em a poškozeným J.
po ízenou dne 30.5.1993 od doby jejího vydání manipulovaly pouze dv osoby, d vodné p edpokládá, že uvedenou v tu
ekla jedna z t chto
osob. Podle p esv dčení státního zástupce "net eba být renomovaným
expertem, aby se dal učinit záv r, že touto osobou je obžalovaný J.
K.". Proto je čin n záv r, že v rozporu s povinnostmi policist
uloženými jim zákonem o Policii ČR se oba obžalovaní kontaktovali s osobami vystupujícími v trestním stíhání vedeném pro trestný čin
vraždy podle § 219 odst.1,2 tr.zák., t mto osobám poskytovali v r zných
formách
pomoc
a
namísto,
aby
v
souladu
s
povinnostmi
uloženými jim zákonem o policii oznamovali svoje poznatky ve vztahu k trestnímu stíhání pro trestný čin vraždy, nepodnikli v tomto sm ru
žádné kroky, což se negativné odrazilo p i objas ování skutečností vedoucích ke stíhání konkrétních pachatel . Z výpov di obžalovaného
H. se považuje za vyvrácenou obhajoba obžalovaného K.a v tom sm ru,
že je prokázáno, že ten udržoval pravidelné styky s A. V.em, který v
té
119 dobé ješt
vystupoval jako sv dek, účastnil se r zných jednání a
byl p ítomen také situaci, kdy obžalovaný V. p edával H. částku 100.000.-
Kč. aniž by o tomto poznatku učinil jakékoli oznámeni orgán m
11
vyšet ujícím trestný čin vraždy, "s pravd podobností hraničící s
jistotou" pak provedl spolu s A. V.em úpravu telefonického hovoru vedeného
mezi
obžalovaného poskytoval
obžalovaným se
H. pomoc
považuje
za
za
V.ovi,
a
V.em
poškozeným
prokázané,
kterého
Z
J.ou.
že
vypracoval
i
výpov di
obžalovaný
r zné
M.
stížnosti
adresované r zným orgán m ČR s úmyslem ztížit práci vyšet ovatel ,
kte í konali vyšet ování ve v ci trestného činu vraždy. Z výpov di sv dky
K. a K. a sv dka K. podle názoru státní zástupkyn
sv dek
mu
že oba obžalovaní v dob , kdy obžalovaný V. ješt poskytovali
r zné
služby.
Z
vyplývá,
vystupoval jako
výpov di
sv dkyn
K.
a
protokolu o rekognici
státní
považuje
zástupkyn
za
z ejmé,
že
oba
tito
obžalovaní v listopadu 1993 se setkali s obžalovaným K. v hotelu
K v ML a nepodnikli žádné kroky k jeho zdržení. Naproti
tomu
oba
obžalovaní
kategoricky
popírali
jednání
kladné jim za vinu, p ičemž jednak odmítali porušení ustanovení § 2 odst.l
písm.d)
velice
podrobn
zákona
o
policii
s
tím,
že
upravuje
povinnosti
skutkovým
zjišt ním.
policie ČR jako celku, nikoli jednotlivých policist , jednak se Svoji
a
pozornost
opakované
p itom
vyjad ovali
zam
ovali
i
ke
na
výtky
k
vyšet ování
projednávané trestné činnosti a obžalovaný K. i na okolnosti, za
nichž došlo k odložení naplánované akce proti vyd rač m J.ovi a
spol. a prozrazení chystaného zákroku. Obžalovaný K. poukazoval na to, že s obžalovaným V.em se znal v kritické dob
zhruba 14 dní a
n jak
V
až pozd ji se s ním blíže seznámil jako s každým, kdo je člov ku sympatický
dovolenou,
rozhodnutý,
proto že
a
s
ji
kým
v noval
odejde
od
tráví pro
nejvíce
pana
policie,
času.
V.a.
protože
Již
nemá
v
té
té
dobé
m l
tam
být,
dob
cenu
byl
nejednal za úplatu (č.l. 5898-901). Poté, co mu postupem podle § 207
dost.2
tr. .
byly
p ečteny
výpov di
z
p ípravného
ízení,
poukazoval na to, že obžalovaný H. mu byl p edstaven jako obchodní partner pana V.a, se 120
kterým
se
setkali
asi
2x
či
3x
a
o
p ípadu,
který
je
tu
projednáván, se v bec nebavili. Kategoricky trval na tom, že nebyl
nikdv v pracovním pom ru u obžalovaného V.a, ani od n ho žádné peníze nedostával, d lal pro n ho zadarmo, vLastné tím zp sobem odpočíval.
Hotel
byl
zav ený
a
bez
zam stnanc ,
on
zajiš oval
opravu komína a kotle. Pokud je n kde v účetních dokladech uvedeno,
že obdržel n jaké peníze, byly to peníze na materiál, nebo vezl
výplatu paní K.. Odmítal, že by n kdv vystupoval jako ochranka pana
V.a s tím. že vždy vystupoval pouze jako jeho známý. P ipustil, že je možné, že n kdy hovo il
0 tom, že když člov k není spokojený, m že si podat stížnost, ale
poukazoval na to, že to p ece není nic trestného. Vyjad oval se
1 k
tomu,
že
byl
odposlech
d lal
ručitele
obžalovanému
V.ovi
na
sm nku
p es
4.000.000,- Kč. Popíral jakoukoli manipulaci s kazetou, na které rozhovoru
V.a
s
J.ou
a
argumentoval
tím,
že
od
31.5.1993 dosud s ní mohl manipulovat kdokoli od policie. Nevid l
jakýkoli d vod pro takovou manipulaci ze své strany. Považuje za spekulaci, že zatímco soudní znalec píše, že poznámka "A je to" je vyslovena
neidentifikovatelnou
osobou,
státní
zástupkyn
je
p esv dčena, že touto osobou je on (č.l. 5903). K dotazu obhájc
vyslovil názor, že jeho setkání s obžalovaným H. v P. bylo až 14
dn
po vražd , d íve s ním do styku nep išel (č.l. 5906). Trval na
tom, že setkání s H. byla vždy náhodná, p ipustil, že jednou se setkali u benzínové pumpy, ješt
spolu s V.em, on sám však H.
neposkytoval žádné informace, ani žádnou poradu z oblasti trestné procesní (č.l. 5907). Popíral, že by byl p ítomen p edání pen z
H sovi od obžalovaného V.a. Dále se tento obžalovaný vyjad oval k v ci
p i
svých
četných
p ipomínkách
k
provád ným
d kaz m
(č.l.
5921, 5929, 5934). K p edloženým vizitkám na č.l. 3969, kde byl označen jako
editel firmy obžalovaného V.a, uvád l, že se jednalo
pouze o legraci, že lze vytisknout jakoukoli vizitku, pokud není
zneužita (č.l. 5951). Dále poukazoval na manipulace s jeho žádostí
o propušt ní do civilu s tím, aby jeho žádost byla vyžádána od policejních funkcioná
, kte í budou p edvolání jako sv dci (č.l.
6129). Vyjad oval se i k tomu. že m l koncesní listinu, ale i když byla jedním z rozhodujících d vod
jeho propušt ní od policie, v té
dobé fakticky nepodnikal. Nesouhlasil 121
I)
s výpov dí Ing. P. (č.l. 4138-44, 4145-8), že se p edstavoval jako
editel hoteLu K. (č.l. 6142). Po výsLechu sv dka Ch. p ed soudem
p ipomn l. že v kritické dob
znal obžalovaného V.a asi 10 dní a
vykali si. z vyšet ovacího týmu byl vy azen po hádce s Dr. K. (č.l. 6199). Po výpov di svého d ív jšího nad ízeného D. poukazoval na okolnosti, za nichž mu byl doručen propoušt cí rozkaz (č.l. 6207, 6208).
Po
p edložení
obsahu
p ílohové
obálky
č.9,
tedy
vécí
zajišt ných p i domovní prohlídce obžalovaného Húse, poukazoval na smlouvu o pronájmu, z níž vyplývá, že v dob , kdy on m l údajn vykonávat funkci
editele, vykonával tuto funkci Hiis (č.l. 6218).
I po výslechu sv dka V. trval na tom, že nikdy nevystupoval jako ochranka, pokud m l pistoli, nebylo to proto, že by n komu d lal ochranku, ale nosil ji pro vlastní ochranu (č.l. 6226). Obsáhle reagoval
na
výslech
znalc
zpracovatel
oproti
objektivní
-
znaleckého
posudku
z
oboru fonoskopie (č.l. 6298-9). Poukazoval na manipulaci se sv dkem
K.,
který
skutečnosti
ve
výslechu
p ed
vyšet ovatelem, od n hož se posléze distancoval, uvád l, že se od obžalovaného
společnosti nahlédnutí
a
již
V.a
dop edu
obžalovaného p ečtení
dozv d l, (č.l.
K.a
obsahu
p ílohové
že
na
6396).
obálky
Šumavu
Po
pojede
p edložení
č.ll
m l
ve
k
obdobné
p ipomínky jako k p ílohové obálce č.9 (č.l. 6400). Zpochyb oval výpov
sv dkyn
K., že se p edstavoval jako
editel hotelu, m l
výhrady i k její vizuální pam ti (č.l. 6444-6445). V té souvislosti
poukázal na to, že o tom, že m l zajiš ovat obžalovanému V.ovi alibi
a
Vylučoval, výpov dí
d lat že
mu
by
sv dkyn
se
K.
editele
chlubil
trval
hotelu
na
funkcí své
se
psalo
editele.
obhajob
v
denním
Po
(č.l.
tisku.
seznámení
s
6454),
v
té
dostat
místo
souvislosti p edložil fotokopii článku redaktora P.B. o tom, že m l
poskytnout
obžalovanému
V.ovi
alibi
a
za
odm nu
editele hotelu. Odmítal i tvrzení sv dka O., že s ním jednal o K.u
a že mu p edával n jaké klíče a p estavoval se mu jako
editel
(č.l. 6457). Na svoji obhajobu uvád l, že nem l v bec v úmyslu
odejít od policie, m l od 1.12.1993 p ejít do P. na zvláštní útvar pro boj s organizovaným zločinem (č.l. 6458). K okolnostem svého
propušt ní se vyjad oval znovu po výslechu sv dka S. (č.l. 6724-6).
V té souvislosti znovu pro pot eby
122
soudu p edložil fotokopie založené na č.L. 6728-34. Tyto materiály
p edložil opakované (č.l. 6796-801). Opakované tento obžalovaný požádal o dopLnéni dokazování (č.l.
6322-3, 6520-1, 6814). Své námitky ke zp sobu vyšet ováni své údajné trestné činnosti a hodnocení jednotlivých d kaz v písemném vyhotovení své záv rečné Rovn ž
obžalob které
obžalovaný
M.
namítal
podrobn
eči na č.l. 6907-9).
právní
kvalifikaci
shrnul i
použitou
v
a skutečnost, že za vinu se mu dává porušení ustanovení,
zahrnuje
úkoly
policie
jako
právnické
osoby
(č.l.
5908).
Poukázal na to, že s obžalovaným V.em byl seznámen prost ednictvím
obžalovaného K.a až v období léto-podzim 1993, znali se pouze pár
týdn . Poté, co ho obžalovaný V. seznámil se svou verzí p ípadu, obžalovaný M. nev skutečn
il v jeho vinu a vysv tlil mu, že pokud se
stalo to, co mu p evypráv l, není to pouze jeho osobní
v cí, nechal ho nahlédnout do trestního zákona a trestního informoval ho, napsal,
že
když
mu
má
jí
právo podávat stížnosti. nadiktoval.
V.
Trval
na
ádu a
Jednu mu dokonce tom,
že
nikoho
neovliv oval, což nezpochyb oval ani vyšet ovatel. Naopak obsáhle citoval ze svých vlastních stížností na postup orgán trestním
ízení. P ipustil setkání s obžalovaným Húsem, avšak s
tím, že spolu hovo ili pouze formáln
a s výjimkou toho, že V.
ekl, že podal stížnost a za jeho výslech nem že, se tito
Húsovi dva
činných v
v
jeho
p ítomnosti
5911). P ipustil, že ješt
bavili
o
soukromých
v období p ed
záležitostech
(č.l.
byl s V.em a jeho rodinou na soukromé rekreaci v hotelu
5.9.1993
K., a to i za p ítomnosti sv dka K. Bavili se
o tom, co se p ihodilo ze strany údajných vyd rač názor,
že
jde
magnetofonová
o
rozhovor,
kazeta byla
který
má
soud
k
J a P. Vyslovil dispozici,
nebot
p edána vyšet ovateli. Trestní stíhání
vedené proti své osob
označil za nelegální, poukázal na to, že
žádné
(č.l.
nezná žádné sv dky vraždy Š J, neví, kdo byl vrahem, proto nemohl sv dky
ovlivnit
výpov dí z p ípravného
5917-18).
Po
p ečtení
p edchozích
ízení na č.l. 2783-94, 2796-9, souhlasil s
obsahem protokolace 123 a poukazoval na to, že v žádném p ípadé nikdy n méL žádné výhody
ani neobdržel, žádnou finanční částku od obžalovaného V.a jako od
fyzické
osoby,
nebo
od
dalších
osob
uvedených
v
obžalob .
!
Vyjad oval
se
ke
svým
obchodním
ll
kontakt m
se
společnostmi
obžalovaného V.a a k j iž zmín né sménce na 4.800.000,- Kč . Trval
na
tom,
že
nebyl
velkým
poškozeného J, by
p ítelem
ani
obžalovaného
V.a,
ani
toho znal. Obžalovaný V. si k n mu p átelský
vztah vybudoval až v roce 1996, když ho byl navštívit ve vazb .
Nevzpomínal si, kdy se dozv d l. že K. je podez elý ze spáchání
vraždy
J,
podle
jeho
prost edk , nebo od koleg
p ed
soudem
a není
názoru
to
bylo
z ejm
ze
sd lovacích
v práci. Obžalovaného K vid l poprvé až
si v dom, že
by byl
v hotelu
K.
n kdy za
p ítomnosti obžalovaného H. Rovn ž i vzájmemný vztah obžalovaného K.a a K. označil spíše za pracovní. Trval na tom, že n kolikrát se
obžalovaného V.a ptal, jestli má s tou záležitostí n co společného,
p ičemž využíval i svých znalostí psychologie, on mu však nikdy neodpov d l pozitivn
a nep ipustil, že by si vraždu objednal (č.l.
5921). Zpochybnil výpov di obžalovaného H., který p i svém prvém
výslechu okolnosti vztahující se ke kontaktu s n jakými policisty
neuvád l a z nepochopitelných p íčin hned druhý den poté, co byl
kontaktován Policií ČR byl k smrti vyd šen a vyjad oval obavu o sebe a svoji rodinu. Z toho dovozoval, že
i tomuto obžalovanému bylo obdobným zp sobem jako jemu vyhrožováno ze
strany
orgán
činných
v
trestním
ízení.
Popíral,
že
by
obžalovaného H. jakkoli ovliv oval a poukazoval na to, že ho vid l
pouze krátce a proto ho ani nepoznal, když si sedal na lavici obžalovaných. Pokud by ho jakkoli ovliv oval, tak jediné, aby mu
radil, aby nevypovídal ve vazb . Popíral, že by s obžalovaným H sem hovo il o stížnostech, vzáp tí však p ipustil, že by s ním mohl hovo it o stížnostech, které považoval za jednoznačn
oprávn né a
odmítl jeho tvrzení, že by obžalovanému V.ovi d lal ochranku (č.l. 5935). Po p edložení doklad namítal
nezákonnost
tohoto
založených p i prohlídce prostor v P., vyšet ovacího
úkonu
(č.l.
5947)
a
odkazoval na obsah svých stížností. P itom konstatoval, že žádná z t chto ádn
stížností,
které
byly
p ečteny
v
hlavním
prošet ena a nebyly z ní vyvozeny žádné 124
líčení,
nebyla
legální d sledky (č.l. 5950). Pokud jde o vizitku obžalovaného K.a, jakožto
editele, potvrdil jeho obhajobu, že šlo víceméné o žert
(č.l. 5951). Namítal, že jsou provád ny d kazy týkající se jeho podnikatelských svým
právem
souvislosti vyjád il
s
na
aktivit
ochranu
a
okolnostmi
názor,
že
aktivit
obžalovaného
provedené
prohlídky
soukromí
osobní
stíhání vzhledem k jeho osob d kaz
záš
a
V.a
osobnosti
vyšet ovatel
a
poukazoval
(č.l.
6008).
p ilehlých
V
prostor
ovlivnila
trestní
(č.l. 6126). Po p ečtení listinných
vztahujících se k hodnocení jeho osoby (č.l. 6129) odmítal
pokles iniciativy a poukazoval na diferencovaný p ístup policie k
ešení jeho i obžalovaného K.a. V souvislosti s tím, co mu je
dáváno za vinu, poukazoval na to, že se ptá každého sv dka, jestli
ho neovliv oval, proto dával návrh na dopln ní dokazování výslechy státní
zástupkyn
Mgr.
B.,
vyšet ovatel
H.
a
(č.l.
L.
6139),
posléze však na t chto návrzích netrval. Vyjad oval se k tomu, že jako mandantá
pracoval od 30.8.1993 a z materiál , které m l k
dispozici mu nebylo nic známo o tom, že by obžalovaný K. pracoval v
jakékoli funkci nebo byl zam stnancem obžalovaného V.a (č.l. 6142).
Po
výslechu
sv dka
D.
na
poukazoval
okolnosti,
za
nichž
byl
"zatčen" (č.l. 6205). P ipustil, že chodil ozbrojen i v civilu až
do doby, kdy mu byla odebrána zbra , popíral, že by d lal ochranku
obžalovanému V.ovi (č.l. 6226-7). I po výslechu sv dka Kolá e p ed soudem
trval
na
tom,
že
Zpochybnil výpov di sv dkyn
obžalovanému
V.ovi
ochranku
ned lal.
K. s tím. že si ho plete s jiným
kolegou spoluobžalovaného K.a, protože on sám nikdy na hotelu K. v
montérkách nebyl a žádnou takovou činnost tam nevyvíjel (č.l. 64423). Po výslechu sv dkyn
Kučerové p ipustil, že na hotelu K. byla
po ádána soukromá oslava, které se zúčastnil i on sám, obžalovaný V.
a
obžalovaný
K.,
nem lo
to
projednávaným p ípadem (č.l. 6455) . Jednou
obžalovací
ze
(§
2
základních odst.8
zásad
tr. .,
§
však
žádnou
trestního 180
souvislost
ízení
tr. .).
P i
je
s
zásada
zachování
totožnosti skutku ve smyslu § 220 tr. . se vychází z popisu skutku uvedeného v záznamu o sd lení obvin ní (d íve v usnesení 125
/
o zahájení trestního stihání), který byl zopakován či modifikován v žalobním petitu. Soud m že rozhodovat toLiko o skutku, pro který byla osoba, proti níž je vedeno trestní stíhání, obvin na a posléze obžalována. V daném p ípad
již v usnesení o zahájení trestního
stíhání a vznesení obvin ní ze dne 12.11.1993 a následn je
popis
skutku
omezen
pouze
na
"ovliv ováním
zda
obžalovaní
v obžalob
výpov dí
ma ili
odhalení pachatele trestného činu". Pokud tedy byla provád na d kaz
k
obžalovanému soukrom
prokázání V.ovi,
toho,
zda
pro
n ho
pracovali,
d lali
či
zda
ada
ochránce
nedovolen
podnikali, jedná se o skutečnosti, které jsou s ohledem na
zmín ný popis skutku bez významu. Podstatu skutku tvo í jednání a následek, který jím byl zp soben. Pokud by tedy bylo prokázáno, že obžalovaní
oba,
nebo
n který
z
nich,
provád li
výše
zmín nou
činnost, je t eba konstatovat, že takové skutečnosti samy o sob
mohou mít význam z hlediska toho, zda obžalovaní jako policisté porušili
svoje
služební
povinnosti,
nikoli
však
pro
záv r,
zda
ovliv ovali sv dky. Proto budou zhodnoceny pouze d kazy, které mají význam pro objasn ní skutečností, zda ze strany obžalovaných M.e a K.a došlo či nedošlo k n jakému ovliv ování sv dk . Výpov
sv dkyn
K. o tom,
že oba obžalovaní m li být na
hotelu K. v p ítomnosti obžalovaného K je zpochybn na z d vod ,
které jsou uvedeny p i podrobném rozboru její výpov di ve vztahu k
závažn jší trestné činnosti (č.l. 3962-6, 6450-5, 4507-9). Stejné tak nelze bez dalšího vycházet z výpov di sv dkyn nejen z d vod
Kounovské, a to
rozebraných p i hodnocení d kazní situace ve vztahu
k jednání pod bodem I. a II.. Tato sv dkyn
totiž p ipustila, že
zam nila obžalovaného M. s jiným mužem, který m l podle jejího
tvrzení doprovázet obžalovaného K.a na hotelu K. v dob , kdy tam
byl obžalovaný K. (č.l. 6446). Obžalovaného M. nepoznala ani na
p edložené fotodokumentaci, a to p estože s ní m l obžalovaný M. jednat jako zástupce majitele firmy (č.l. 6443). P itom sama o sob uvádí, že má dobrou vizuální pam
. Sv dek Kolá
p ipouští po ízení
magnetofonové nahrávky na hotelu K., ne íká však nic o ovliv ování
sv dk , nic takové nezmi uje ani obžalovaný V. ve svých četných výpov dích a konečné ani
126 obžalovaný H. se nezmi uje o com, že by byl jakýmkoLi zp sobem
ovLiv ován
stížnosti
obžalovaným
proto,
aby
M..
Uvádí,
ztížil
práci
že
tento
obžalovaný
vvšet ovateLúm.
Pokud
psal
jde
o
obžalovaného K.a, tento spoluobžalovaný ho usvédčuje pouze z toho, že ten mu vysv tloval možnost odep ít výpovéd’, a to s použitím p íkladu o ryb , která se chytla na háček proto, že otev ela tlamu (č.l. 2659). Tato výpov
byla čin na za p ítomnosti obhájc
a již
po sd lení obvin ní obžalovaným K.ovi a M., lze z ní tedy vycházet
a obžalovaný H., p estože v hlavním líčení své p edchozí výpov di modifikoval, zástupkyn rozhovor
tuto
ve své
mezi
obžalovaného
výpov
záv rečné
obžalovaným mu
H.
nikdy
nezpochybnil.
eči na č.l. 6868
H.
a
obžalovaným
obžalovaný
K.
dával
Sama
státní
vysv tluje tento
K.em
tak,
poučení
o
že
podle
zákonných
ustanoveních, podle kterých by m l postupovat v p ípadech, kdy by
policie podle nich nepoučila. Je pravda, že podle obžalovaného H.
mu
obžalovaný
K.
vysv tlil,
že
podané
stížnosti
mohou
mít
za
následek i vyhození vyšet ovatel , potvrdil, že obžalovaný K. po n m
cht l,
výpov di
aby
i
v
mu
tom
ekl,
sm ru,
o
že
čem
vypovídal.
usv dčuje
Soud
vychází
obžalovaného
M.,
z
že
jeho
psal
stížnosti proto, aby ztížil práci vyšet ovatel m. Obžalovaný H., který odmítl p ed soudem vypovídat, svoje tvrzení v či obžalovaným K.ovi
a
nezpochybnil,
M.
a
to
ani
že
by
ve
svém
písemném
vyjád ení
založeném na č.l. 6858-61a. Za situace, kdy žádný jiný sv dek v této
trestní
véci
neuvádí,
byl
n kterým
z
obžalovaných
ovliv ován, je soud toho názoru, že pro uznání viny obžalovaných M. a K.a samotné vyjád ení obžalovaného H. nestačí. Stejn
záv r o vin je tomu v
po izoval
tak nelze
obžalovaného K.a opírat o míru pravd podobnosti, jak
tvrzení státní zástupkyn
nahrávku
telefonického
o
tom,
rozhovoru
že to byl
obžalovaného
on, kdo V.a
s
poškozeným J.ou. Znalecký posudek z oboru fonoskopie a záv ry jeho zpracovatel
v hlavním líčení (č.l. 1781-6, 1791-805, 6294-301).
takový záv r sice nevylučují, ale ani neprokazují. P itom je práv úkolem orgán nezávislého
činných v trestním
soudu,
aby
učinil
ízení a p edevším v poslední fázi záv r
o
vin
bez
d vodných
pochyoností. D kazní b emeno má stát. Ze zmín ného znaleckého 127
posudku nelze vyloučit, že v tu "A je to" pronesl mluvčí označovaný
v záznamu rozhovoru pod písmenem "A", tedy obžalovaný V.. To také
koresponduje s vyjád ením obžalovaného V.a na č.l. 6298 a také to souhlasí s vyjád ením obžalovaného K.a na témže čísle listu. Nelze
tedy
operovat
jakoukoli
mírou
pravd podobnosti
ve
vztahu
k
obžalovanému K.ovi. Navíc ani pokud by bylo prokázáno, že v dobé
po izováni záznamu rozhovoru mezi V.em a J.ou byl p ítomen, nemélo by to význam pro záv r o jeho vin . Nebo
za vinu je mu dáváno to,
že po spáchání vraždy ovliv oval sv dky. Telefonický hovor byl však zaznamenán logicky ješt
za života poškozeného J.
Soud není vázán právním posouzením skutku v obžalob , také z
toho d vodu odkazoval obžalovaného K.a a M. v úvodu jejich výslech
p ed soudem do skutkových mezí a nep ipoušt l právní polemiku. Lze však souhlasit s tím, že ustanovení § 2 odst.1 písm.d) zák. č.
283/1991 Sb. stanoví úkoly policie jako celku, zatímco povinnosti policisty služebních policisty služebním
eší
zmín ný
zákrok
byly
a
pom ru
a
jsou
zákon
v
§
služebních
upraveny
p íslušník
v
6
a
7
z
úkon . zákon
Policie
hlediska
Základní
ČR,
č.
provád ní
povinnosti
186/1992
a
to
Sb.,
konkrétn
o
v
ustanovení § 28 tohoto zákona ve zn ní platném do 31.12.1993. Tam uvedené základní povinnosti policisty podle názoru tohoto senátu
obžalovaný M. kontakty s obžalovanými V.em a H. neporušil tím, že
by ovliv oval sv dky. I kdyby jím podávané stížnosti (č.l. 2454-61)
byly psány s cílem ma it vyšet ování, nejednalo se o ovliv ování
sv dk .
Úmysl
obžalovanému
ma it
prokázán,
vyšet ování
spíše
se
jako
mohlo
takové,
jednat
o
nebyl
zaujatost
tomuto proti
konkrétním osobám. Navíc u obžalovaného M. a obžalovaného K.a je z ejmé, že oba mají vysoké, snad až p ehnané sebev domí o svých znalostech práva. To platí p edevším
o obžalovaném M.. Pokud tedy docházelo k formulování stížností, ev. vysv tlování postupu p i výslechu a poučování sv dk právu odmítnout výpov
, jednak se nejednalo v bec o výkon jeho
pravomoci, jednak není jednoznačn kohokoli
ovliv oval.
o možnosti a
Sepisování
prokázáno, že by tímto zp sobem
stížností
legitimní, jednak jde o realizaci petičního 128
jako
takových
je
pln
práva ve smyslu čl. 18 Listiny základních práv a svobod, jednak o zákonný postup upravený trestním že
je
namíst
zprostit
ádem. Proto soud došel k záv ru,
obžalovaného
obžaloby
M.e
podle
§
226
písm.a) tr. . s tím, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je stíhán.
Pokud jde o obžalovaného K.a, je zdejší soud toho názoru, že
poučování obžalovaného Huse o právu odmítnout výpov sob
je samo o
legitimní. V souvislosti s okolnostmi, za kterých k tomuto
"poučování" docházelo a následné použitému bonmotu, však považuje soud
jednání
obžalovaného
K.a
za
p inejmenším
neetické,
neprofesionální a návodné k tomu, aby tento obžalovaný jako sv dek svého práva skutečn v d l o vin
využil. Neexistuje však jediný d kaz, že by
obžalovaných K a V.a a že by ovliv oval obžalovaného
H se v úmyslu ma it vyšet ování. Navíc takovéto jednání nebylo jak
nesprávné
uvádí
obžaloba
-
výkonem
pravomoci
zp sobem
odporujícím zákonu ve smyslu § 158 odst.1 písm.a) tr.zák., nebo nešlo
0 aktivní jednání p i výkonu pravomoci. S ohledem na skutečnost, že není z žádného z provedených d kaz
prokázáno, že obžalovaný K.
véd l n co bližšího o p edchozím jednání obžalovaného H se, nelze bez d vodných pochybností dojít k záv ru, že vyzýval obžalovaného H se
k
mlčení
proto,
aby
zma il
vyšet ování
úmyslu
obžalovaného
vraždy.
Takovou
pohnutku sice nelze zcela vyloučit, avšak v d kazní nouzi nelze učinit
kategorický
záv r
o
p edevším se z etelem na jím
K.a.
Platí
to
1 p ed soudem projevovanou snahu prokázat znalosti trestn právních a
trestnéprocesních p edpis .
Tyto
pochybnosti nebyly odstran ny
ani dopln ním dokazování na návrh obžalovaného K.a, tedy výslechem
sv dka Soboty (č.l. 6721-7). Další návrhy na dopln ní dokazování byly jako nadbytečné zamítnuty, když úkolem soudu nebylo zjiš ovat, zda p i rozhodování o propušt ní obžalovaného K.a z byl či nebyl porušen zákon, nebo uvedeno, toliko rámcem obžaloby.
ad policist
soud je vázán, jak již bylo
Z žádného provedeného d kazu nebylo bez pochybností prokázáno
ani to, že by obžalovaný K. byl zam stnancem 129
/
obžalovaného V.a, by
dalších zam stnanc
existence jeho vizitky a svédecké výpov di
hoteLu K. tomu do značné miry nasv dčují. Soudu
nep íslušeLo posuzovat ani to, zda byl oprávn ný další d vod k propušt ní obžalovaného z podnikání.
Ze
ad Policie ČR, a to nedovolené soukromé
skutečnosti,
že
obžalovaný
ručil
K.
obžalovanému
V.ovi na n kolikamilionovou sm nku lze dovodit, že mezi nimi vznikl
velice úzký vztah. Otázkou však nadále z stává, do jaké míry byl
obžalovaný K. informován o trestné činnosti obžalovaných H., V.a a K.
Proto
žalovaný
soud
došel
skutek
a
k
tento
záv ru,
že
spáchal
bylo
prokázáno,
obžalovaný
K.
že
tím,
že
se
stal
nabádal
Alexandra H se, aby p i svém výslechu mlčel. Takové jednání však
nelze
považovat
za
trestný
čin
ve
smyslu
§
158
dost.l
písm.a)
tr.zák., nelze je kvalifikovat ani podle ustanovení § 158 odst.1
písm.c) tr.zák. jako nespln ní povinnosti vyplývající z pravomoci obžalovaného obžalovaný
na
základ
jemu
nabádal
K.
uložených
obžalovaného
povinností.
aby
H.,
jako
Pokud
sv dek
vyšet ovatelem, nebo policejním orgánem konajícím p ípravné podle trestního
by
p ed
ízení
ádu. zamlčel n jakou okolnost, která má podstatný
význam pro rozhodnutí, dopustil by se návodu k trestnému činu k ivé
výpov di podle § 10 odst.l písm.b) k § 175 odst.l písm.b) tr.zák.. Takovýto návod však není prokázán, když z výpov di obžalovaného H se lze vycházet v tom sm ru, že byl nabádán, aby jako sv dek
využil svého práva a v bec nevypovídal. Pokud by obžalovaný K. z rozhovoru
s H.
nebo
V.em
skutečnosti,
zjistil
z
nichž
by
hodnov rným zp sobem došel k záv ru, že byl spáchán trestný čin vraždy
konkrétní
dle
168
osobou,
a
bez
odkladu
by
tuto
skutečnost
neoznámil, dopustil by se trestného činu neoznámení trestného činu §
odst.l
tr.zák..
Ani
taková
skutečnost
však
nebyla
prokázána, navíc by se již jednalo o jiný skutek, o kterém by soud nemohl
rozhodovat.
obžalovaného
K.a
vyšet ovacím
týmu
Podle
bylo
názoru
zdejšího
neprofesionální
a
z
soudu
tedy
hlediska
jednání
d stojníka
policie neetické. když si musel být v dom, že jeho nástupci ve trestného
činu
nep icházelo
v
pot ebují
vraždy.
úvahu
získat
Vzhledem
postoupení
další
k
poznatky
odstupu
v ci
k
času
k
objasn ní
však
projednání
již
jakožto
p ípadného káze ského p estupku. Proto zdejší soud postupem podle 130
§ 226 písm.c) tr. . zprostil obžalovaného K obžaloby v plném
rozsahu.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi
dn
od
Vrchnímu
doručení
soudu
zdej šího.
ČR
jeho v
písemného
Praze,
vyhotovení,
prost ednictvím
k
soudu
V Plzni dne 23. června 1998
P edseda senátu:
JUDr. P.P., v.r.
Za správnost vyhotovení:
~\ ; 'S ,
fl- •
' f V
