JEDEN DEN V KRÁTERU C O PERNICUS (ke str. 110) p ro filu na obrá zku d o le v id ím e, že C o p e rn icu s je v e lic e m ělce ohraničená plošina

p r o f ilu na o b rá z k u d o le v id ím e , že C o p e rn ic u s je m ě lc e o h r a n ič e n á p lo š in a .

JEDEN DEN V KRÁTERU C O PERNICUS (ke str. 110) D e set d n ů p o n o vu , C o p e rn ic u s ro z h ra n í d n e a n o c i

(v rá m e č k u )

le ž í

v e lic e

K T IT U L N Í STRANĚ p o b líž

NEJVZNEŠENĚJŠÍ M Ě S ÍČ N Í KRÁTER? (p říč n ý p r o f il) V zn e še n ým i v rc h o lk y , o k r a ji k rá te ru a te ra s a m i o p lý v á k r á te r C o p e rn ic u s — o b je k t, k te rý se o d m ě n í za p o z o ro ­ v á n i lib o v o ln ý m d a le k o h le d e m . V e s k u te č n é m p říč n é m

H ra s lu n e č n íh o s v ě tla . P rvní r a n n i p a p rs k y m a lu jí Cop e rn ic u s s a z e m i a v á p n e m . P o k u d je S lu n c e n íz k o na m ěsíčn í o b lo z e , váš d a le k o h le d o d h a lí ja s n ě k a ž d ý h rb o le k a p r o h lu b e ň , a le ja k m ile d lo u h é m ěsíčn í rá n o d o ­ sp ě je k o s v ě tle n i c e lé h o M ě s íc e , s tín y se v y tra tí a rů z ­ n o ro d o s t na p o v rc h u se z m ění a s ta n e se m o n o to g n i. F o to g r a fie z a č ín a jí v le v o n a h o ře a p o h y b u ji se v in te r ­ v a lu m e z i vý c h o d e m S lu n c e a d v ě m a dn y p ře d ú p lň k e m .

J I Ř ÍGRYGAR

žeň objevů 1988 Dnes se považuje p rak tick y za jisté , že překotné term o n u k leárn í re a k ce na povrchu „zbytn ělý ch " bílých trp aslíků , k te ří a k re cí hm oty d osáhly Chadrasekharovy m eze, ve­ dou k explozi supernov I. typu. Tím je tak é d ána stejn á absolu tní hvězdná veliko st tě ch ­ to supernov kolem — 19. m agnitudy. J. C. W heeler a R. H arkness uk ázali modelovým i výpočty, že v n ěk terých p říp adech může být bílý trp aslík před výbuchem zbaven vodí­ kové slupky (vinou druhé složky d vojhvěz­ d y), takže pak probíhá výbuch supernovy v převážně héliové slu pce (90 % hm otnosti bílého trp a slík a ). Takto v zn ikají sp ektráln ě i fotom etricky odlišné supernovy typu Ib. Podle S. van den B ergh a p atřily ke k la ­ sickým supernovám typu Ia g a la k tick é su­ pernovy z r. 1006 (souhvězdí V lka) a z roku 1572 (Tychova supernova v K asiop ei), kdež­ to pozůstatek supernovy Cas A (exploze nebyla přím o pozorována, ale došlo k ní někdy po polovině 17. sto l.) p atří k super­ nově typu lb. N aproti tomu supernova z r. 1054 (K rabí m lhovina) náleží zřejm ě k typu II. K. Long a j. zp řesn ili hodnotu v lastního pohybu 1008 na 0,30"/rok a vzdálenost na 1,7 -*■ 3,1 kpc. Hvězda byla v maximu —6 — 9,5 vizuální hvězdné velikosti, a tedy n e jja s n ě jš í supernovou v d ějin á ch astronom ie. Z. Horský upozornil na šťast­ nou shodu pozorovacích o k o ln o stí při vý­ buchu Tychovy supernovy r. 1572. Pro po­ zorovatele v n ašich zem ěpisných šířk ách byla totiž supernova cirk u m p olární, takže vzhledem k velké ja sn o sti byla vidět ne­ p řetržitě i během dne. Supernova byla n e j­ ja s n ě jš í v listopadu a p ro sin ci, kdy v n a­ šich šířk á ch trvá noc plný ch 15 hodin a kdy je jí svrchn í kulm inace (p rak tick y v zen itu !) připadala na v ečern í hodiny (21 -i- 19 h ), zatím co spodní ku lm inace nastáv ala brzo ráno. To vše usnadňovalo úlohu u rčit p ři­ padnou p aralaxu m ěřením úhlové vzdále­ nosti hvězdy od pólu. Proto mohl Tycho tak přesvědčivě z jistit, že o b jek t se nalézá v tran slu n árn í sféře.

K. B re ch er si povšiml, že podle n e u rči­ tý ch zpráv se supernovy 1006 a 1604 (Keple ro v a) patrně poznovu z ja sn ily a byly vi­ d iteln é očim a v r. 1016 resp. 1664. U suzuje, že šlo o in te ra k c i rázové vlny s okolním mezihvězdným m ateriálem a že obdobný jev lze oček áv at i u nedávné supernovy 1987A ve V elkém M agellanově m račnu. M. Joever revid oval m axim ální vizuální jasn o st super­ novy S And v galaxii M 31 na 6,7 mag a je jí fo to g ra fick é maxim um na 8,0 mag (dne 23724. 8. 1885). P a třila zřejm ě k I. typu. Koncem r. 1987 ob jev il neúnavný R. Evans supernovu 1987N v galaxii NGC 7606. P atřila k II. typu, a le p řekvap uje rekordní ry ch ­ lo stí expanze plynných obalů až 29 600 km/s. Krom ě toho jd e již o druhou supernovu v téže g alaxii. P ředešlá 1965M byla objevena jen o 22 let dříve, Ze 66 supernov zazna­ m enaných v le te c h 1983— 86 objev il Evans svou podivuhodnou vizuální technikou p l­ ných 10. Sp olečně s S. van den Berghem se mu z těch to system atický ch pozorování výskytu supernov v 748 sledovaných g a la ­ x iíc h podařilo u rčit, že četn o st výskytu supernov typu Ia je n ejm en ší, pouze 0,3 p ří­ padu za století, kdežto typy Ib d áv ají č e t­ nost 0,4/století. N e jča s tě ji se vyskytují su­ pernovy II. typu, totiž 1,1 případu za století. Obdobné údaje pro naši G alaxii jso u p ři­ bližně d vak rát vyšší; t j. m ěli bychom pozo­ rovat jed nu supernovu v prům ěru za 25 let. V ětšin a explozi je nám však u tajen a vinou zastín ěn í mezihvězdnou látkou v rovině G alaxie, a le navzdory tomu by se měly p ro je v it neutrinovým i záblesky, které by v těch to případech byly nejm éně 30krát m oh utnější než v případě SN 1987A. Z toho důvodu byly též re g istra č n í aparatu ry pod­ zem n ích detektorů v Japonsku 1 v USA zdo­ kon aleny tak, aby je případný příval n eu trin jednou nezah ltil. Výzkum supernovy 1987A p okračoval p ři­ rozeně po celý loňský rok neztenčenou m ěrou, takže už nyní lze konstatovat, že d osavadní údaje o tom to jed in ečném úkazu převyšuji ja k počtem , tak kvalitou data o v šech 600 supernovách získ an á v dosa­ vadních d ějin á ch astronom ie. Supernova opticky sláb la z 6 m ag na konci r. 1987 na 11 mag počátkem r. 1989. P okles ja s ­ no sti probíh al nad ále exp on en ciálně s č a ­ sovou konstantou, k te rá se výborně shoduje s poločasem rozpadu rad ioaktivního kobaltu (111 d nů). Anom álně pom alý nárů st ja s ­ n osti k maximu trv al 88 dnů, když až 22. 5. 1987 d osáhla supernova 3,0 mag v oboru V. P lných 60 °/o vyzářené energ ie přitom přl-

D ---- » S v ě te ln á k řiv k a s u p e rn o vy tt« 7 A v p rv n íc h 110 d n e c h (O ) p o k o la p iu já d r a h vězd y. P ln é č e rn é b o d y vy­ z n a č u ji fo to e le k tr ic k á m ě ře n í p ře v e d e n á n a z á řiv ý výkon L. P ln á č á ra p ře d s ta v u je te o r e tic k o u s v ě te ln o u k řiv k u sa p ř e d p o k la d u , i * p ř i k o la p s u v z n ik lo 0,07 M Q r a d io a k tiv n íh o n u k lid u 5*N í, j e n i se v z á p ě tí z m ě n it v r a d io a k tiv n í >*Co s p o lo č a s e m r o ip a d u 111 d n ů (m ě n í se ve s t a b iln í 5* F e ) . Č á rk o v a n ě je v y znače n p rů b ě h s v ě te ln é k řiv k y p r o p ř ip a d , i e b y p ř i e z p lo z i ž á d n ý r a d io a k tiv n í m a te r iá l n e v z n ik l. (P o d le R. A , S ch é m a )

padá na 71 dnů v období od 4. 4. do 14. 6. 1987. E xp onen ciáln í pokles se zpom alil kolem 600. dne po explozi, zřejm ě n ásled ­ kem vynořeni přídavného zd roje záře n í (p u lsa ru ?). Je to poprvé, kdy máme p říleži­ tost sledovat světelnou křivku supernovy ta k dlouho po maximu a ověřit, že hlavním zdrojem zářivé en erg ie v tom to období je rad ioaktivní kobalt, kteréh o v průběhu ex­ ploze vzniklo 0,07 MQ (20 000 hmot Zem ě). Supernova je stá le tich á na rádiových v lnách, ale počátkem září 1988 bylo R. Chinim a j. zaznam enáno m ikrovlnné zářen í supernovy v pásm u 1,3 mm. Cenné výsledky získ ala le te ck á observatoř KAO ve středním in fračerv en ém pásmu, kde p o čín aje listo ­ padem 1987 byly nalezeny em ise těžkých prvků Co, Ni, Fe a S, d ram aticky potvrzu­ jíc í astrofy zik áln í teorii nukleogeneze prvků v o b alech supernov. M ěření z palub um ělých družic Ginga a Miř potvrdilo pom ěrně časný nástup rentgenové em ise, k te rá zpočátku stoupala a v roce 1988 zůstala na stejn é úrovni. Jde v lastn ě o en erg eticky nejtv rd šl rentgenový zd roj sou časné oblohy. Družice SMM ob jev ila a balónové výstupy potvrdily přítom nost em isí v pásmu zářen í gama o e n e rg iíc h 847 a 1238 keV, k te ré přímo d okazují rad ioak tiv ní rozpad “ Co. Význam tohoto objevu se srovnává s d nes už ep o ­ ch áln í d ete k cí n eu trin ze supernovy. V únoru 1988 se podařilo n ejp rve A. Crottsovi a pak i dalším astronom ům v yfotogra­ fovat „světelné ozvěny1' supernovy v podo­ bě přibližně soustředných p rstenců o polo­ měru 3 1 " a 52". Obdobný úkaz byl předtím

pozorován pouze u dvou nov, ja k jsem se již v člán ku zm ínil, ale u supernovy po­ cho p itelně poprvé. S p ecifick y je j pro su p er­ novu předvídal již r. 1940 F . Zwicky. Jde vlastně o pozoruhodný úkaz, při němž svě­ telný záblesk ze supernovy in terag u je s m e­ zihvězdným prachem , k terý jed n ak o h ře je a jed n ak se na něm rozptýlí. Lze ukázat, že p loch a stejn éh o zpožděni signálu má tv ar elipsoidu, v jehož jednom ohnisku se nalézá supernova a ve druhém pozorovatel. P rak ­ tick y lze však tento elip soid n ah rad it p ara­ boloidem . N alézá-li se v prostoru mezí supernovou a nám i rovinná vrstva prachu, pozorujem e zjasn ě n í na řezu roviny s p a ra ­ boloidem — to je právě o n en p rsten ec. Z lin eárn í tloušťky p rsten ce lze usuzovat na trv ání m axim a exploze a z polom ěru p rsten ce na lin eárn í vzdálenost prachové vrstvy od supernovy. P rsten ce se s časem rozp ín ají nad světelně, ja k světelné paprsky „kloužou" po prachové vrstvě. Dosavadní sledování p rstenců tento m odel výborně potvrzuje. P rsten ce jsou tém ěř sou­ m ěrné, se středem blízko polohy supernovy, což značí, že obě vrstvy prachu jsou vskutku rovinné a leži p rak tick y kolm o k zorném u paprsku, ve vzdálenostech 120 a 320 parseků před supernovou. Podle D. A llena a j. p atří obě vrstvy ke kom plexu m lhoviny 30 Doradus ve vzdálenosti 370 pc od cen tra m lhoviny (n eso u v isejí tedy s předešlou a k ti­ vitou předchůdce supernovy, jím ž je modrý v eleobr Sk — 69°202, sp. B3 Ia, popsaný N. Sanduleakem r. 1969). Spektrum p rsten ­ ců velm i dobře odpovídá integrovaném u spektru z období m axim a světelné křivky, takže si můžeme ran é fáze exploze n eu stále „p řeh ráv at" sledováním exp an d u jících p rs­ tenců, k te ré se v sou časné době rozp ín ají ry ch lostí 16 c. Ve vizuálním a u ltrafialov ém oboru sp ek­ tra byly objeveny p očetn é absorp čn í sy­ stém y, které p o ch ázejí z m ezihvězdných m račen mezi supernovou a pozorovatelem . A. V idal-M adjar n alezl celk em 35 různě posunutých složek č a r d raslíku a sodíku a z d ružice IUE bylo objeveno 27 soustav in te rste lá rn ích č a r. C hem ické složení m ra­ čen n asv ěd ču je je jic h dobrém u p rom ích áni produkty nukleosyntézy ve hvězdách, takže v daném sm ěru nebyl z jiště n žádný prvotní p řed galaktický m ateriál. V ětšina m račen má obdobné chem ick é složeni ja k o látka v halu n aší G alaxie, ale n ejv zd álen ější útvary už zřejm ě patři do V elkého M agellanova m rač­ na. v něm ž Je zastoupeni tzv. „kovů" zhruba třik rá t nižší než n a Slu nci.

A strofyzikové se také postupně shodli v názoru, že nižší obsah kovů v před chůd ci supernovy n e sta čí vysvětlit pom ěrně malou m axim ální svítivost supernovy. Sp íše se zdá, že předchůdce prošel před časem stadiem červen éh o veleobra, během n ějž ztratil hodně hmoty intenzívním hvězdným větrem . Tato epizoda sk o n čila astronom icky n e ­ dávno, asi před 1000 roků (s tá ří hvězdy č in í při p očátečn í hm otnosti 19 M g pouze 107 le t). Poté se hvězda na diagram u HR

T (kK ) P o lo h a m o d ré h o v e le o b ra Sk — 69 202 v HR d ia g r a m u t e p lo ta (T ) — s v ítiv o s t ( M b ) . T lu s to u č a ro u js o u vy­ zna če n y p o lo h y hvězd rů zn é h m o tn o s ti n a z a č á tk u své e x is te n c e ( h la v n i p o s lo u p n o s t n u lo v é h o s tá ři — H P N S ) s p ř ip o je n ý m i č ís e ln ý m i ú d a ji v je d n o tk á c h h m o tn o s ti S lu n c e . S l a b i i ž á ry v y z n a č u ji v ý v o j hvězd d a n é h m o t­ n o s ti sm ěre m k o b ř i v ě tv i. P o d le souča s n ý c h v ý p o č tů m ě l p ře d c h ů d c e s u p e rn o v y 1 9 t7 A p ů v o d n í h m o tn o s t a s i 19 M © a v y v in u l se a i n a č e rv e n é h o v e le o b ra (n a p ra v o o d vyzn a če n é p o lo h y S K ), o d k u d se v ia k z h ru b a p ře d 1004 le ty v r á til d o p á s m a m o d rý c h v e le o b r ů (v iz výv o jo v á k řiv k a p r o h v ě z d u o h m o tn o s ti 15 M Q ) . (P o d le R. M . H u m p h re y s o v é a D . B. M c* E lro y e )

v rátila do o b lasti podstatně m en ších mod­ rý ch veleobrů, a k jejím u rych lém u konci n ejv íce přispělo intenzívní prom íchávání hvězdného plynu rychlou ro ta cí a konvekcí odtud vyplývající (A. W eiss a j., H. Saio a j.) . N ásledkem toho se uhlík v já d ře začal m ěnit na neón, kyslík, křem ík a železo za stáléh o růstu c en trá ln í teploty a hustoty. Z ávěrečné term on u k leárn í přem ěny pro­ b íh ají tak ry ch le, že na ně obal hvězdy n e sta čí reagovat, čím ž se dá vysvětlit, že spektrum předchůdce vypadalo do p osled ní ch v íle zcela norm álně. Jakm ile se ve hvězdě vytvořilo železné jád ro o hm otnosti asi 1,45 MQ, došlo během 1/5 s ke gravitačním u kolapsu jád ra na neutronovou hvězdu. P ři­ tom v zn ik ající neu trin a byla na dobu ně­ ko lika d esítek sekund zadržena v husté n eu trín o sféře a pak vyzářena v d eset sekund trv a jícím záblesku , přičem ž od nesla většinu uvolněné energie, kolem 2 , 5 . 104® J. Rázová

vlna o e n e rg ii 1044 J putovala k povrchu pom ěrně m alého m odrého veleobra patrně je n 2 hodiny, a tam vyvolala optické z ja s­ nění a expanzi plynných obalů supernovy. V té ch v íli m ěly podpovrchové vrstvy super­ novy vůbec nejv yšší teplotu v současném vesm íru, kolem 5 . 1011 K. Tento m odel je výborně podepřen ja k rozborem světelné křivky a sp ek tráln í analýzou produktů ex­ ploze, ta k zejm éna časovým a energetickým průběhem neutrinového záblesku , ja k ho zaznam enali v d etek torech IMB v USA a Kam iokande v Japonsku (sig nály z o statn ích d etek torů byly zřejm ě statistický m i flu ktu a­ cem i a se supernovou n ijak n eso u v isejí). Z načně netypické chování supernovy 1987A se ta k pod ařilo až překvapivě dobře vysvět­ lit v rám ci sou časné astro fy zik áln í teo rie. Navíc byly poprvé rozpoznány úkazy, k teré se předtím pro velkou vzdálenost supernov nezd ařilo zaznam enat. O statně všem pře­ kvapením nen í zd aleka kon ec. Tém ěř vši­ chni odborníci se shodu jí v názoru, že po­ m ěrně záhy uvidíme „d o vn itř" ob jek tu , když zásluhou p o k raču jící expanze plynné obaly d ále zřídnou. Kromě toho lze o čekávat sekundární „ o h ň o stro je", jak m ile produkty exploze narazí na m ezihvězdná m račna, o je jic h ž existe n ci nás zpravila sp ektro­ skopie. Astronomové na jižn í polokouli se z k rátk a díky tom uto jed inečném u objektu n em u sejí v n ejbližším sto le tí obávat o živo­ bytí. (p okračov ání)

tis)

—

t(s]

—

„ S v ě t e ln á k ř iv k a * p ro n e u tr in a u v o ln ě n á v p rů b ě h u k o la p s u já d r o s u p e rn o v y 1987A . N a v o d o ro v n é ose le v é h o d ia g r a m u je u d á n čas t, k d e ž to n a s v is lé ose s o u h rn n á e n e rg ie n e u tr in L. P ln á č á ra p ře d s ta v u je vý s le d e k te o re tic k ý c h v ý p o č tů . Č á rk o v a n á ú s ečka o d ­ p o v íd á h r a n ic i c it liv o s t i d e te k to rů IM B (U S A ) a K a­ m io k a n d e ( J a p o n s k o ). O d tu d je p a tr n é , i e n e u tři nový s ig n á l r e g is tro v a n ý v p o d z e m n íc h d e te k to re c h m ě l tr v a t p ř ib liž n ě 10 s, ve v ý b o rn é s h o d ě s p o z o ro v á n ím . N a p ra v é m d ia g r a m u Jsou v yzn a če n y k u m u lo č n i p o č ty n e u tr in (n ) v z á v is lo s ti n a čase t p r o dva m ožné p ř íp a d y , k d y p ř i k o la p s u já d r a supe rn o v y v z n ik á b u ď č e rn á d íra ( Č D ) , a n e b o n e u tro n o v á hvěz­ d a ( N H ) . S p o jité k řiv k y o d p o v íd a jí te o re tic k ý m m o­ d e lů m , k d e ž to s c h o d o v itá k ř iv k a p ře d s ta v u je p rů m ě r z ú d a jů p o d z e m n ic h d e te k to rů . P o m ě rn ě d o b rý sou­ h la s s k ř iv k o u N H u k a z u je , i e p ř i k o la p s u já d r a té to s u p e rn o v y v z n ik la n e u tro n o v á h v ě z d a , n ik o liv č e m á d ír a . (P o d le J. L a ttim e ra a A . S. B u rro w s e )

V L A D IM ÍR PAD EVÉT

PŘÍBRAM SKÝ M ETEO RIT STÁLE IN SPIRUJE }e tomu už více než sto le t, co se poda­ řilo na fo tografickou desku zachytit m e­ teor — sv íticí stopu mimozem ského tělísk a p ron ik ajícíh o do n aší atm osféry. Později a s ­ tronom ové zdokonalili foto graficko u m eto­ du ze dvou stan ic natolik, že byli schopni s d ostatečnou p řesností p o čítat h e lio ce n ­ trick é dráhy m eteoroidů, tedy před vstu­ pem do atm osféry Země. Tak bylo pozná­ no, že m eteoroidy jsou členy slu n ečn í sou­ stavy, pohybují se po d rahách podobných asteroid álním nebo po v ýstřed n ějších d ra­ hách kom etárních. V padesátých lé te ch bylo již možné z te o ­ rie brzdění a svícení m eteoroidů v atm o­ s fé ře p o čítat i hm otnost těch to tělísek , hu s­ toty je jic h m ateriálů a další param etry. Teh­ dy bylo dosud žijícím nestorem kom etární astronom ie Fredem Whipplem vypočteno, že mezi malými m eteoroidy jsou nejm éně dva druhy částic, jed ny by se hustotam i svých m ateriálů daly srovnat s běžnými horn in a­ mi n ach ázejícím i se i na povrchu Země, v ět­ šina však vykazovala hustoty mnohem m en­ ší než kap aln á voda. Jako by to byly jen leh ce slep en é konglom eráty prachových č á stic. Byly to snad pozůstatky oné předp lanetární plyno-prachové mlhoviny, které mohou být je ště dnes v kom etách? F. Whipple si to m yslel. Jeho domněnku však n e ­ bylo možné experim entálně ověřit. M eteo­ roidy, k te ré se ten k rát fotografovaly, měly hm otnosti nižší než 100 gramů a po prů­ chodu atm osférou se v ni úplně rozplynuly. Nemohly tedy být nalezeny žádné zbytky, se kterým i bychom mohli porovnat te o re ­ tick o u předpověď. 7. dubna 1959 však ond řejovský astronom Zdeněk C eplecha naexponoval na svém dvoustaničním zařízení těleso o pět řádů hm otnější. Toho dne ve 20h 3 0 " 20s vstou­ pilo 21 tun m ateriálu do zem ské atm osféry ry ch lostí 21 km/s. Mimozemské těleso se prndce vypařovalo, rozpadala se na desítky kusů a ry ch le ztrácelo hm otnost. Ve v ýica

13 km ztratilo to lik na ry ch lo sti, že vyhas­ lo, a k zemi padalo je ště 17 úlomků s c e l­ kovou hm otností 50 kg. V k ra jin ě blízko Příbram i se podařilo čty ři * úlomků nalézt: 4,5kg n obce Lnhy, 0,8kg u obce V elká, 0,4kg u H ojšína a 0 ,lk g n Drážková. Zpráva se okam žitě ro zle těla po světě. Vždyť šlo o první pád m eteoritů na světě, který se podařilo vyfotografovat. Do té doby se nevěřilo, že je něco takového možné. Byla to náhod a? Náhoda p ře je připraveným, praví přísloví. Autor experim entu nebyl v m eteorick é astronom ii žádným nováčkem a system atickou experim entální p ráci p ro­ váděl už řadu let. Nebyla to tedy náhoda, že experim ent vyšel právě jem u. Dnes je Z. Ceplecha světově proslulým astronom em ověnčeným domácími i zahraničním i c e n a ­ mi, byla po něm pojm enována i jed n a p la­ netka. Prvním přínosem příbram ské události by­ lo, že dala nový impuls k vývoji teo rie, k te ­ rá se do té doby zdála dokonalá. O tom jsm e se p řesvěd čili hned v prvních dnech po pádn, když teo retick y vypočtená hustota tělesa (0,4 g em 1] neso u h lasila s hustotou nalezených m eteoritů (3,6 g/cm3). Dříve vy­ počteným nízkým ,,kom etárním “ hustotám už nebylo radno důvěřovat. Změnit bylo nutno teo rii, aby se dosáhlo souhlasu s e x ­ perim entem . P roces zlepšování te o rie není dosud ukončen, protože p říbram ská událost strh la za sebou lavinu d alších pokusů, k te ­ ré bylo nutno též teo retick y vysvětlit. To byl druhý přínos příbram ské události, inspirovala k napodobení. Na evropském i am erickém ko n tinen tě vznikly za tím ú če ­ lem sp eciáln í bolidové sítě fo to grafických kam er vzdálených od seb e řádově 100 km. Sledovalo se tím zvýšení pravděpodobnosti zachycení pádu m eteoritů. Záměr se zdařil. Jakm ile je naexponováno těleso s hloubkou průniku pod 20 km nad povrch Země, vy­ ráží se na p átrací ak ce do terénu. V ětšinou bezvýsledně. V r. 1970 byli úspěšní Ame­ ričan é, nalezli m eteority u m ěstečk a Lost City ve státě O klahom a. O sedm le t později zaznam enali úspěch Kanaďané v A lbertě, u obce In n isfree . V obou případech šlo o nálezy m eteoritů p atřících do n ejbo h atší sknpiny kam enných m eteoritů, tzv. o b y če j­ ných chondritů, jako u Příbram i. A čkoli šlo n ejprve o kvantitu (v y fo to g ra­ fovat další bolidy doprovázené pády m eteo­ ritů ), záhy za m nožícím i se pozorováním i začala vyčuhovat nová kv alita. Počet vyfo­ tografovaných bolidů neúm ěrně převyšoval počty pádů m eteoritů. Jen z evropské sítě zpracovávám e nejm éně 30 těles ročně,

hm otnějších než 0,1 kg. Byl mezi nimi i do­ sud nejm oh u tn ější o b jek t se vstupní hm ot­ ností 100 až 200 tun (Šum ava, 1974). Ač­ koli šlo o těleso d esetkrát hm otnější než byla Příbram a ačk o li vstoupilo do atm osfé­ ry srovnatelnou ry ch lo stí (27 km/s), vyhas­ lo o celý ch 42 km výše (v 55 k ilo m e tre ch ). N ezanechalo přitom žádný zbytek ve form ě m eteoritů. Bylo zřejm é, že šlo o jiný, mno­ hem k ře h čí m ateriál než n Příbram i. T ak o ­ vých případů se nalezlo v íce mezi stovkam i bolidů naexponovaných p ré rijn í s ítí USA i evropskou sítí. Již v r. 1976 nalezli Zdeněk C eplecha a Richard McCrosky dokonce čty ři d iskrétn í skupiny bolidů, liš íc í se hlonbkon průniku do atm osféry Země, a tedy zřejm ě i stru k ­ turou m ateriálu, který je tvoří. Příbram a Šumava byly členy k ra jn íc h dvou skupin, s nejhlu bšim a nejm enším průnikem . Přitom je n u Příbram i jsm e m ěli jisto tu , o jak ý m a­ te riál skutečně jde, kam enné m eteority jsm e m ěli v ru ce. A m erický i kanadský pád p a tři­ ly do stejn é skupiny bolidů. To byl tře tí a n e jd ů le žitě jší přínos p ří­ bram ské události. Bolid, žhavá čára na ob­ loze i na fo tografických d eskách, jednou provždy propojil dva vědní obory, k te ré se do té doby vyvíjely prak ticky nezávisle. As­ tronom ii s geologií (č i kosm ochem ií). Co­ koli se stane v jed né z nich, bude m ít již vliv na druhou a naopak, jak o ve sp o jitý ch nádobách. Z ačalo to v oboru astronom ie. Když Ceplecha a McCrosky roztříd ili bolidy do čty ř skupin, všim li si také. že ve dvou skupinách s nejm enším průnikem do atm o­ sféry je evidentní přebytek drah podobných kometám. Jak přibývalo údajů, bylo dokon­ ce v posled ních lé te c h nalezeno několik případů velkých těles, pro něž bylo možné spolehlivě identifikovat je jic h m ateřské ko­ mety. Tak byly nalezeny bolidy p o ch ázející z kom et Sw ift-Tuttle, G iacobini-Zinner. Tempel-Tuttle, T hatch er, E n cke i z kom ety H al­ ley. Je tedy evidentní, že budem e-li vědět, 0 ja k é m ateriály jde v těch to skupinách bolidů, budeme znát i původ kom et, a tím 1 histo rii vznikn planet. Kom etární bolidy ko n čí ve výškách, kde je hustota atm osféry až lOOOkrát nižší než v hloubkách, kam pron ik ají bolidy typu p ří­ bram ského. T isíck rát se však Uší i m echa­ nické pevnosti znám ých typů kam enných m eteoritů. Jsou tedy m eteority i v kom etách, nebo je tam m ateriál mnohem k řeh čí, který se rozplyne již v atm osféře a na zemský povrch se v kom paktním stavu n ed ostane? První možnost se zdá být v rozporu s tím, co z jistila věda o m eteoritech, k terá je je i-

tě sta rší než věda o m eteorech. Všechny m eteority, k te ré kdy dopadly na povrch Země, jsou horninam i, k te ré již prošly vý­ vojem v tě le se ch planetárního typu. Ve vel­ mi s ta ré době byly však nějakým m echa­ nism em rozptýleny po slu nečn í soustavě. Jestliže by byly tak é v kom etách, pak by i kom ety měly mít p lan etárn í původ. To je závěr, který zase odporuje tomu, co jsme si m ysleli o kom etách. Měly to být relik ty z p řed p lanetární éry vývoje slu n ečn í sou­ stavy. A tak si většina astronom ů dnes mys­ lí, že dom něnka o planetárním původu k o ­ met je nesprávná a bude brzy k ritick y za­ m ítnuta, tak jako byly již zam ítnuty podob­ né představy v m inulosti. Jestliže se takto kateg orick y tvrdí, že m eteority v kom etách být nemohou, protože tam n ejsou, bylo by to zrovna tak lacin é, jak o když svého času fran co u zská akadem ie věd vyhlásila, že ka­ meny z nebe spadnout nem ohly, a proto ne­ spadly. L atin ské „de omnibus dubitandum ", o všem pochybovat, vše si ověřovat p latí i zde. E r­ nest Opik v r. 1963 publikoval dobře podlo­ ženou hypotézu, podle níž mezi asteroidy typu Apollo či Amor, pohybujícím i se mezi vnitřním i planetam i, může být mnoho vy­ h aslých kom etárních jad er. Právě takové dráhy však m ají i hluboko p ro n ik ající bo li­ dy, mezi něž patřilo i těleso příbram ské. Že by i příbram ské chondrity pocházely z ko­ m ety? V. A. A lexejev v r. 1987 předpoklá­ dal, že všechny druhy chondritů pocházejí z kom et. Že živá kom eta může být zachy­ cena na dráhu typu Apollo, ukazuje případ kom ety Enckovy. Mohou však takové kom e­ ty po odplynění vypadat jak o planetky, nerozplynou se úp lně? Roku 1983 byl o b je ­ ven asteroid Phaeton na apollonské dráze m eteorického ro je Geminid. Doprovodné ro ­ je m eteoroidů se p o klád ají za typický znak kom et. Brzy se v yrojila řad a p rací d oklá­ d a jících , že i něk olik d alších asteroidů k ři­ žu jících dráhu Země má sp o jito st s n ěk te­ rými ro ji m eteorů, k te ré byly zatím bez ma­ teřsk ý ch k o m e t. . . Č eskoslovenští astronom ové m ají od doby pádu příbram ských m eteoritů n e jtě sn ě jší spolupráci s Ostavem Maxe P lan cka pro ja ­ dernou fyziku v H eidelbergu. Oni měli zá­ jem co nejd řív e po pádn analyzovat m eteo­ rity kvůli obsahu k rá tce ž ijícíc h izotopů, my jsm e jim mohli zase podat inform aci, po ja k é dráze se těleso pohybovalo ve slu n eč­ ní soustavě, a ja k tedy mohlo být ozářeno kosm ickým i paprsky. Tak došlo k rozšíření sítě bolidových kam er z území CSR i na území NSR, až vznikla síf evropská.

V březnu 1989 se konal v Praze sem inář o výzkumu m eteoritů a m eziplanetárního prachu, na kterém přednášel E. K. Jessberg er z Cstavu Maxe Plancka. Na závěr uvedl klasick é schém a, i e m eteority nám dávají inform ace o asteroid ech a z asteroid ů po­ ch ázejí. p rach naopak pochází z kom et a jeh o složení nám dává o nich inform ace. Autorem byl dotázán, co si myslí o hypo­ téze, i e asteroidy k řiž u jící dráhu Země m o­ hou být m rtvé kom ety a příbram ský m eteo­ rit i ostatn í dva vyfotografované pády m e­ teoritů měly dráhy stejn éh o typu. Jessbergerova odpověď byla do u rčité míry c h a ­ ra k teristick á . Kromě jin éh o uvedl, i e s ta ­ tistik a tří vyfotografovaných pádů m eteori­ tů je příliš neprůkazná k tomu, abychom z ní m ohli soudit, zda tě le sa pocházela z vyhaslých kom et či z asteroidů vyhoze­ ných gravitačním i rezonancem i z hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem . Taková je dnes situ ace. Jde však o mno­ ho. Budem e-li vědět, o ja k é m ateriály jde v n ěk teré ze tří zbýv ajících skupin bolidů, ve který ch jsm e dosud nenaexponovali žád­ ný pád m eteoritů, můžeme odpovědět na otázku, ja k vznikly kom ety. Jestliže se u h lí­ k até m eteority typu C l najdou ve druhé skupině bolidů, kom ety vznikaly kondenza­ c í před planetární mlhoviny. Jestliže se však jak ék o li m eteority najdou ve tře tí č i čtvrté skupině bolidů, kom ety byly před svým

vznikem sou částí planet a budeme si muset vytvořit jiný názor i na n e jra n ě jší stadium vývoje Země. A ta k fo tografu jem e oblohu dál. A m eričané i Kanaďané se už vzdali, Sověti se ch y stají zříd it novou bolidovou s íf v Tádžikistánu; podle československého vzoru. V r. 1985 jsm e možná byli blízko řešení. 14. listopadu dopadl m eteo rit o váze 43 g ra ­ mů v blízkosti dvou m alých chlapců u obce H ohenlagenbeck v NDR. I když se pád od e­ h rál příliš daleko za o krajem evropské bolidové sítě, prohléd li jsm e pečlivě všechny foto grafie z toho dne. Na film u ze stan ice v Giessenu (N SR) jsm e obrázek bolidu n a ­ lezli. Ze vzdálenosti 300 km byl málo z ře ­ telný a nízko u obzoru. Jelikož však chyběl sním ek z n ěk teré další stan ice, nebylo mož­ né rozhodnout, zda naexponované těleso patřilo ke stejn ém u typu jako Příbram n e ­ bo k některém u z o statn ích tří typů bolidů. „Honba za m eteoritem 1* tedy p okraču je. Nejde tu však o zlato jak o ve stejn o jm e n ­ ném rom ánu Ju lese Věrna. Nový poznatek bude ned ocenitelný. I zde se můžeme p ře ­ svědčit o pravdivosti výroku, který pochází od lau reáta Nobelovy ceny P. L. K apici: „Teorie je krásn á věc, ale experim ent zůstá­ vá navždycky.“ Teprve po třic e ti lé te ch od pádu příbram ských m eteoritů začínám e c h á ­ pat, co všechno tato událost začala a jakou hloubku je š tě skrývá.

JEDEN DEN V KRÁTERU COPERNICUS Každý dalekohledem může obdivovat k rá ­ sy n ejn ád h ern ějšíh o m ěsíčního kráteru a v neposlední řadě v představách podnik­ nout cestu dlouhou čtv rt m iliónu mil (p řes 400 tisíc km ), aby nakonec stanul na vzne­ šených hradbách a zíral fascinovaně do jeh o hlubin. Vytvořen dopadem obrovského tě le sa před 800 m ilióny roků, nabízí k rá ter Copernicus větší množství bohatých detailů, než Jaká byste n ašli ve většině ostatn ích m ěsíčních útvarů. Je to v yn ik ající o b jek t ke každonoč­ nímu pozorováni. Relativní m ládl kráteru zaru ču je, že rysy k ráteru jsou o stře určeny a zachovány, (Věk 800 miliónů let možná nezní m ladě, ale v případě M ěsíce tomu tak sku tečně je .) Významné um ístěni kráteru na tmavém hladkém m ístě je j ukazuje ja s ­ ně bez zam lžené sm ěsice p řesah u jících s tí­ nů, jak by tomu bylo, je stliž e by k rá ter lete l v jižní pahorkatině. A v neposlední řa ­

dě, jeho um ístěni poblíž středu m ěsíčního disku um ožňuje, že k rá te r je vidět * p ří­ hodném čase, když je M ěsíc vysoko na ob­ loze. Copernicus m ěří 60 m il (p řibližn ě 97 km ) od jednoho o k ra je k druhém u. V pozem­ ských m ěřítkách to znam ená, že do kráteru můžeme um ístit celý ostrov Rhodos a je ště bude zbývat m ísto. Dno kráteru má průměr přibližně 36 m il (58 k m ), stěny k ráteru jsou prům ěrně 25 mil (40 km ) široké a šp lh ají 1 1 8 0 0 stop (3600 m ) vysoko s nejvyššim i vrcholky na západě 12 600 stop (3840 m) a nejnižším i na jihu 6300 stop (1920 m ). Na Jih od středu k ráteru vrcholky dosahuji výš­ ky asi 1500 stop (457 m ). Jak Je vidět z vnějšku, stěny k ráteru stou p ají pod m ír­ ným úhlem 3° k vrcholku kráteru , který Je a si o 1,5 m íle (2,4 km ) vyšší než okolní pláně. V n itřn í profil je strm ější a vlce člen itý než v n ější.

z Ap a d s l u n c e n a

MĚSÍCI

Dnešní noc je devátá po novu. Jak se te r ­ m inátor (h ra n ice od d ělu jící lunární den a n o c) posunuje pomalým tempem na západ, dostává se na západní polokouli M ěsíce, do o b lasti plochých lávových planin — O ceán bouři, Moře dešťů, Moře oblaků a Moře vláhy. Dlouho předtím , než ran ní term inátor do­ sáh n e Copernicus a noc stále panu je na nižších svazích, nejvyšší vrcholky na o kra­ jíc h kráteru zach ycu ji první paprsky v ychá­ zejícíh o Slu nce. Vzniká nepravidelný poško­ zený prsten s drahokam y a jasn ě o sv ětle­ né vrcholky o h ran iču jí šestiboký tv ar stále je ště skrytého k ráteru . Za několik hodin uvid Ire osvětlen é body, k te ré se budou po­ malu zvětšovat a případně spojovat, aby vy­ tvořily světelný prstenec o bklopující hlubo­ ké stínové jezero. Východ Slu n ce je n ejv h o d n ějšl k proh líd ­ c e sekundárních kráterů , k te ré obklopují z vnějšku Copernicus. Tyto drobné k rátery vznikly, když vysoko k lunární obloze byly vyvrženy kusy skal při výbuchu, k terý vy­ tvořil vlastni k ráter. Déšť kam enů po do­ padu zpět na povrch M ěsíce vytvořil m ělké krátery, k te ré jsou n ejlép e vidět ve světle, které se jic h je n zlehka dotýká za svítán i nebo soum raku. N ěkolik jic h je seskupeno do vzorku „rybí k o sti" ve tvaru písm ene V, k te ré je vždy sm ěrováno zádí k h lav n í­ mu kráteru . Ve vzácných okam žicích, kdy je vidět zvláště jasn ě, se n áh le vynoří v zor­ ném poli stovky k ráterů a při pohledu na ně se ta ji dech. O několik hodin později term in áto r roz­ půlí Copernicus a na východní stra n ě mů­ žete vidět pahorek provazcovité struktury, pokrytý sopečným i vyvrženlnam l obklopují­ cím i k ráter. Zkroucený, přetvořený vzhled této o blasti je důkazem silných výronů ply­ nů a úlomků, k te ré odlétaly při dopadu tě s ­ ně při povrchu. Bud tuto, nebo p říští noc je ča s na pro­ zkoumání te ras a brázd na vnitřní stran ě západní stěny kráteru. Je jich k o n cen trick é m rtvé tvary prozrazují, že terasy jso u ob­ rovská lavinová pole, kde se zhroutily m ile dlouhé bloky v nitřních stěn po vytvořeni kráteru . Terasy mohly poklesnout, když p ra­ chový oblak p rov ázející explozi je š tě visel nad touto o blasti, anebo se vytvořily poz­ ději, když m ěslcetřesen l způsobená dopady těles na jin ých m ístech o třásla touto ob­ lasti. Při velkém zvětšeni uvidíte neu věři­ teln é množství detailů na te ra sá ch , k te ré se zvolna m ění se světelným i podmínkami.

č a s n é r An o

D eset dní po novu slu nečn í paprsky do­ pad ají do kráteru a osv ětlu ji tři hlavní vrcholky uprostřed. Když pozoru jete ve správný čas, můžete zastihnout tuto scénu, právě když se první paprsky denního světla d otýkají špiček těch to vrcholků. (Tento m o­ m ent nastává v n ěk terých obdobích roku, když se M ěsíc n ach ází n a opačné straně Země.) Jak uvidíme, c en trá ln í pahorky na dně kráteru se n ejprve ukáží jako drobné světelné body podobné hvězdám uprostřed velk é tmavé mísy k ráteru . Je u ch v acu jící pozorovat, jak se v rcholky zvolna vynořuji s postupujícím lunárním úsvitem. Pozoro­ vání při menším zvětšení p řes oblast na jihovýchod od k ráteru ukáže systém pa­ prsků, který se stává stále zře te ln ě jší, a č ­ koliv je jic h plný lesk nebude dosažen je ště n ěk olik dni. T řetí noc, jed en áctou od novu, je dno k ráteru již zcela zřeteln é. Povšimněme si nápadných rozdílů v textu ře mezi severním i a jižním i oblastm i. Dno severovýchodně od středových vrcholků má nižší sklon a jev í se zcela n ezřeteln é a bez podrobností i při středním zvětšení, zatím co člen ito st jižních oblastí je okam žitě zjevná. Několik nízkých pahorků vytváří spojovací člán ek mezi jižní stěnou kráteru a středovým i pahorky. Další změny se objeví v n ásled u jících n o ­ cích . Nyní jsou světly a stíny vyzdviženy terasy na vnitřní stran ě východní stěny. V rstva za vrstvou tyto sk aln í sesuvy vedou dolů na dno k ráteru jak o obrovské sch o ­ diště. Vně o krajů k ráteru uvidíte slu neční světlo, zvýrazňujlcl pahorkovitý terén so ­ pečných vyvrženin. Hrubá ložiska p o kraču ji až o jed en průměr k ráteru dále, ale rad iál­ ní rýhy, hřbety a řetězce kráterů mohou být nalezeny 1 d vakrát tak daleko. ZA POLEDNÍHO SVITU Jak se blíži úplněk, Copernicus se rych le ro zjasň u je a d etaily se postupně z trá ce jí. Za úplňku je sm ěr našeho pozorováni rov­ noběžný s d opadajícím i slunečním i paprsky a mizí stíny. V šechny d etaily jsou za poled­ ního svitu sm azány. Ale ne abyste od­ ložili dalekohledl Úplněk je n ejlep šl čas k vyzkoušení kom plikovaného systém u b a­ revných sv ěteln ých paprsků, které se tá h ­ nou z k ráteru v obrovských pavučinových sítích , k te ré zah alu jí pahorky i pláně. Nyní je sila, která vytvořila Copernicus a roz­ d rtila m ilióny tun skal, velmi zřetelná. Systém paprsčitých rýh je příznakem obrov­ ské exploze a paprsky sm ěřu ji od kráteru

na všechny strany do vzdálenosti n ěkolika set m il. A ačkoliv pohled na ně není tak dom inantní jak o například u kráteru Tycho v jižn í pahorkatině, je jic h ch arak te r je k rá s­ ný pro pohled n a ně sam é. Nezvyklým příznakem v systém u rýh jsou „oválné rýhy“. A čkoliv většina m ěsíčních rýh má přím ou paprsčitou strukturu , z ne­ známých důvodů několik rýh kráteru Cop ern icu s je ve tvaru dvou sm yček, jed na zanořena do druhé. Jsou ve vzdálenosti dvou prům ěrů k ráteru na jihovýchod. Vni­ tře k oválných rýh vyplňuje tm avší lávová planina, k te rá je 1 v bezprostředním okolí kráteru . DLOUHÉ ODPOLEDNÍ STÍNY Během večerů, k te ré n ásled u jí po úplňku, se rozhraní m ěsíčního dne a noci posunuje stále v íce na východ. Jak se rozhraní po­ malu p řesun uje přes východní polokouli, za­ p ad ající Slu n ce začíná opět m alovat tvary pomocí stínů. Odpoledne však nen í pouhým opakováním lunárního rán a. Slu n ce nynť u kazuje nové aspekty tvarů, k te ré jsm e již m ěli m ožnost pozorovat. Jak se slu nečn í světlo sk lán í ze západu, východní o k raje k ráteru se jev í v íce rozbrázděné a stíny na v nitřní stran ě západních stěn hlubší a spo­ jitě jš í. V časn ý ch hodinách pozem ské n o ci právě před poslední čtv rtí (a s i tř i týdny po novu) pozorujte te ré n le žící severozápadně od kráteru . Uvidíte tam dva ře tě zce asi po dva­ c e ti k rá tere ch připom ínající perly n av leče­ né n a provázku. Tyto k rátery byly vytvo­ řeny sekundárním i dopady m ateriálu vy­ m rštěného explozí, k terá vytvořila hlavní k ráter. Jak se Slu n ce blíží k lunárním u ho­ rizontu, aby ukončilo den v k ráteru Copernicus, na Zemi začíná svítat. M ěsíční stíny se zbarví do m odra a Slu ncem zalité skály Jsou žluté. Je fa s cin u jící pozorovat stín západního o k ra je k ráteru , ja k klouže po dně. N epra­ videlný o k ra j stínu prozrazuje hrbolatý a neuspořádaný tvar o k ra je kráteru. Západní o k raj je nejvyšší, jeho pomalé stoupání pra­ videlně mizí ze strany te ra s a vrcholků na dně. Dvacátou tře tí noc po novu je na spad­ nutí n o c v k ráteru Copernicus. Východní v n ější stěny od halu jí k rátery, pahorky a hřbety k rá tce před západem Slu nce, zatím ­ co západní o k raj k ráteru stále ja sn ě žhne v pozdním odpoledním Slu nci. Ještě jednou uvidíme, jak se ro zhraní dne a noci posu­ n u je p řes Copernicus a zvýrazfluje jasn ě šestlboký tvar k ráteru . U vnitř k ráteru se zvětšu je jezírk o stínu, aby posléze vyplnilo

celý k rá ter. V rcholky na o k ra jích k ráteru zaplanou naposledy a pak se tak é n e n á ­ vratně z trá c e jí ve tmě. POZOROVANÍ MĚSÍCE Ideálním dalekohledem n a pozorování Mě­ síc e je re fra k to r o prům ěru 4 až 6 palců (přibližně 10— 15 cm ) nebo re fle k to r o prů­ měru 8 až 12 palců (p řib ližn ě 20— 30 cm ). I šesticentim etrov ý re fra k to r vám ukáže mnoho, a le za podmínky, ž-3 porozum íte tomu, co uvidíte. Opačným extrém em je , že mnoho d nešních „světelných ch rlič ů “ — velkých d alek oh le­ dů typu Newton určený ch pro slabé o b je k ­ ty tem né oblohy — zachytl p říliš mnoho světla, Jsou-li nastaveny na M ěsíc. Tyto da­ lekohledy lze vylepšit přidáním clony s otvo­ rem o prům ěru 4 až 6 p alců (10— 15 cm ). Ať již v lastn íte libovolný dalekohled, p a ra ­ lak tick á m ontáž je velkou výhodou, protože vám um ožňuje pozorovat při velkém zvět­ šení, a to pohodlně. Pozorovací noc začíná tem perováním da­ lekohledu na okolní teplotu, zatím co k r itic ­ ky zhodnotím e počasí. N ejlepší n o ci pro po­ zorování M ěsíce n ejso u nezbytně ty nejtm av ­ ší. Co je n ejd ů ležitější, je stálo st pozorova­ ného obrazu, a n o ci s n ejk lid n ě jším pozoro­ váním jsou často zam lžené. Když se podí­ váte n a oblohu a zpozoru jete, že ja s n ě jš í hvězdy se n e ch v ě jí, m ěla by to být ta správ­ ná noc pro pozorování — i když m áte po­ tíže rozeznat hvězdy 4. v elikosti. Na druhé straně, je stliž e V ega nebo S iriu s se třpytí jak o diam anty na černém sametu, budete asi zklam áni. Ale ať n astan e kterákoliv si­ tuace, nevzd ávejte se, dokud M ěsíc n e z a ­ padne, protože pozorovací podmínky se m o­ hou během n o ci zm ěnit. Pozorování M ěsíce se d ěje za velkých zvětšení, většinou odpovídá 30- až 60násobku n ejv ětší použitelné clony v p alcích . Na­ příklad osm ipalcový (20 cm ) d alekohled typu Schm idt-C assegrain f/10 při 150násobném zvětšení um ožňuje zkoum at oblast v okolí k ráteru C opernicus, ale jsou přitom patrné pouze n ejv ětší podrobnosti. Podstat­ ná čá st našich pozorování by m ěla používat zvětšení 250 až 300krát a ob čas byste m ěli použít, pokud dosavadní pozorování nevy­ kazu je větší detaily, zvětšení až 500krát.

M IC H A E L T. KITT Z časopisu Astronom y 9/88 přeložil M iloslav K řížek

Astronomická fotografie malými přístroji k článku J . Š a fá ře na stra n ě 113

D vě ja s n é sto p y u p ro s tře d a £ C yg, fo to g ra fo v á n o 2. 8. 1984 ve 2 d á n ic i, e x p . 2 h o d in y , c lo n a 4, o b je k tiv 2,8/50, 21 D in , n e g a tiv 24 X 36 m m , R o d in a l R 09 1+ 40 10 m in u t.

O rio n , fo to g ra fo v á n o 26. 2. 1939 v B rn ě , e x p o z ic e 15 s e k u n d , c lo n a 2,8, o b je k tiv 2,8/29, 800 A S A , n e ­ g a tiv 24 X 36, R o d in a l R 09 1 + 4 0 , 14 m in u t (v e lm i d o b ře je p a trn á š p a tn á k re s b a o b je k tiv u p ř i z á ­ k la d n ím clo n o v é m č is le ) .

Z á p a d M e rk u ru , fo to g rc fo v á n o 27. b ře z n a 1984 v B rně, e x p o z ic e 3,5 m in u ty , c lo n a 5,6, o b je k tiv 2/58, f ilm 17 D IN . F o to : Jan š a fá ř

P říb ram sk ý meteorit stále inspiruje K Č LÁ N K U V. PAD EVĚTA NA STRANĚ 108

Zdeněk C e p le ch a

(vpře d u ) a a u to r

textu p ři h le d á n í úlom ků P říbram v lé tě r. 1959 Č tyři

na le ze né

úlom ky

m ete o ritu ►

p říb ra m ské ­

ho m e te o ritu . Z le v a : D ražkov, V e l­ ká, H ojšín a Luhy. K rozlom ení tě ­ lesa d o šlo je š tě za atm o sfé ře.

letu v zemské

f

P očáteční čóst stopy

b o lid u

Příbram

mezi výš­

N e g a tiv

koncové

čá sti

b o lid u

Příbram

b ylo m ožno u rč it úhlo vo u rychlost tělesa na o b ­

mezi výškam i 32 km a 22 km. N a to m to sním ku pořízeném ze sta n ice v Prčici je z ře te ln ě v id ě t ště p en í tě le sa na řad u

loze. Snímek byl pořízen s ta n icí v O n d ře jo vě .

úlom ků.

kam i 98 km a 68 km. S topa je přerušována ro tu jícím sektorem před o b je ktive m kam ery, aby

f

Z prací n a š i c h v

^

/

v

o

c tenar u

a m ožnost nového po ko ven í ne ­ m ám e. Prosíme o rad u , kam se s žádostí o tu to službu o b rá tit."

Pozn.

re d a k c e :

a m atérským

Jm enovaným

kon stru kté rů m

do­

p o ru ču je m e o b rá tit se na o d b y ­ tové o d d ě le n í M e o p ty v Přerově, které zpro stře d ková vá a m a té rů m , p říp a d n ě o rg a n iza cím , vakuové h a p a řo v á n í o d ra zn é hlin íko vé vrstvy zrcad e l, o živo vá n í zrcad e l a d a lší

p ráce.

Bližší

in fo rm a ce

jsm e o tě c h to službách

p řin e sli

v ŘH 4/89 v člá n ku Rozhovor na výstavě A S TR O A M A 89.

„Z a s ílá m

tři

snímky

naším d a le k o h le d e m

pořízené

typ Casse-

g ra in ( 0 z rc a d la 400 mm, f 2000 mm

—

p rim á rn í,

s e k u n d á rn í),"

6200

píše

mm

Josef

—

V a ig l

z H ra cho vce u V a l. M eziříčí. „M ě s íc fo til m ůj syn V á cla v. V e l­ ké z rc a d lo s e ku n dá rn í

jsem b ro u sil já , m ůj syn. Celkově

jsm e p řís tro j asi d v a c e tk rá t ro z­ házeli a se ku n dá rn í zrca d lo m n o h o k rá t re tu šo va li. N yní je nu tné z rc a d lo znovu p o k o vit (b y ­ lo

h lin ík o v á n o ), a le

už se p ili­

nam i je h o povrch silně p o ško dil

★ ASTROVÝROČI ★

Astronomická fotografie malými přístroji

V SRPNU 1989 B. před 110 le ty z em ře l J. Lamont (• 13. 12. 1 8 0 5 ], sk o tsk ý v ě d ec, k te r ý s e v ě n o v a l a s ­ tro n o m ii, g e o d éz ii, m e te o ro lo g ii a g e o fy z i­ ce . P ozo ro v al m ě s íc e S a tu rn u a U ran u a u r č il je ji c h d rá h y . D á le sle d o v a l H alleyo v u k o m etu p ři Je jím n á v ra tu v ro c e 1835 a s lu ­ n e č n í z a tm ěn i v le te c h 1842 a 1860. Z m ěřil p oloh y zh ru b a 35 000 hvězd a Jeh o k a ta lo g je p o k lá d á n za je d e n z n e jd ů le ž itě jš lc h v ý ­ sled k ů a s tro n o m ie 19. s to le tí. 12.

Je

25.

sm rti so v ě tsk é h o v ě d c e D. D. Maksutova ( * 23. 4. 1 8 9 8 ), o d b o rn ík a v o b la s ti a stro n o m ic k é o p tik y . Z aved l m en lsk o v ý sy stém a stro n o m ic k ý c h z rc a d lo v ý c h d a le k o h le d ů , k t e r é n eso u Je h o Jm én o . Je au to rem k n ih A stro n o m ick á o p tik a (1 9 4 6 ) a V ýroba a zk o u m á n i a s tro n o m ic k é o p tik y (1 9 4 8 ).

JA N ŠAFÁŘ

v ý ro č í

13. u p ly n e 175 le t od n a ro z e n i v y n ik a jíc íh o šv éd sk éh o fy z ik a a a stro n o m a A. J. Angstro m a ( t 21. 8. 1 8 7 4 ). Z ab ýval se p ře d e ­ v ším s p e k tr á ln í a n a lý z o u , Je Jed n ím ze z a ­ k la d a te lů sp e k tro sk o p ie . V e sp e k tru S lu n c e n a le z l (1 8 8 2 ) vo d ík, ro k u 1869 s e s ta v il p rv n í a tla s čar s lu n e č n íh o sp e k tr a , zko u m al 1 s p e k tr a p la n e t. Pokud jd e o fy z ik u , d e ­ m o n stro v a l, že te p e ln á v o d iv o st Je ú m ěrn á v o d iv o sti e le k tr ic k é . Je d n o tk a n a z v a n á Jeho jm én em (fy z ik á ln í Je d n o tk a d é lk y ro v n á 1 0 - w m ) s e u ž ív a la v o p tic k é a re n tg e n o v é sp e k tro sk o p ii. 22. Je 270. v ý ro č í n a ro z e n i n ě m e c k é h o a s ­ tro n o m a Ch. Mayera (+ 16. 4. 1783) p o c h á ­ z e jíc íh o z B rn ě n sk á . Byl p řed ev ším p o z o ro ­ v a te le m , z ab ý v al s e p o lo h a m i S lu n c e , M ě­ s íc e a p la n e t. V r o c e 1775 b y la p o d le Jeho p ro je k tu p o sta v en a o b se rv a to ř v M an n h ei­ m u, v y b aven á v té době n e jm o d e rn ě jš lm l p ř ís tr o ji; zde M ayer z a č a l p o z o ro v a t d v o j­ h vězdy a m noho Jic h tad y o b je v il — ro k u 1779 se s ta v il p rv n í k a ta lo g d v o jh vězd (56 d v o jic ). Ú č a stn il se ta k é v y p ra c o v á n i m apy F r a n c ie . 22. p řed 155 le ty s e n a ro d il a m e ric k ý a s t r o ­ nom S. Langlay ( t 27. 2. 1 9 0 8 ), původním p ov olán ím a r c h ite k t. Je h o a stro n o m ic k á v ě­ d e ck á p rá c e se tý k a la p řed ev ším a s tr o fy z i­ ky . V le t e c h 1879— 1881 s e s ta v il b o lo m e tr, p ř is tr o j p ro m ě ře n i sla b é h o z á ř e n i; Jeh o p om oci z m ěřil e n e r g ii slu n e č n íh o z á ře n i. Z abýval se ta k é a ero d y n a m ik o u , je p rů k o p ­ n ík e m le te c tv í. 28. up ly ne 80 le t od n a ro z e n i so v ě tsk é h o astro n o m a M. A. V a ša k id z eh o . V ěn o val se zkou m án ím hvězd , m ezih vězd né hm oty a g a ­ la x ii fo to m e tric k ý m i m eto d am i. Odvodil způ­ sob u rčo v á n i p ro sto ro v é h u sto ty hvězd (tz v . V ašak id zeh o -O o rto v a m e to d a ), o b je v il (1 9 5 4 ) p o la riz a c í sv ě tla K ra b i m lh o v in y. m in

A stronom ická fo to g rafie nen í je n domé­ nou velkých dalekohledů a fotokom or. Jak si dále ukážem e, i malým fotoaparátem mů­ žem e získat velmi pěkné snímky. Prakticky lze použít jak ýko liv ap arát s m ožností n a­ stavení času B případně T. [Závěrka zů­ stává otevřena po dobu stisknu tí spouště (B ) a lze jl v této poloze zajistit ( T j.j Dále budeme potřebovat pevný a spolehlivý stativ a drátěnou spoušť s are tací. Aby­ chom se nedopouštěli zbytečných chyb, mu­ sím e se vyzbrojit trochou teo rie. N edílnou sou částí každého fo to g rafick é ­ ho aparátu je o bjektiv. Každý o bjektiv je ch arak terizov án ohniskovou vzdáleností a clonovým číslem . Tyto ú d aje naleznem e ob­ vykle na přírubě objektivu. P říklad : ozna­ čen í 2.8/50 má objektiv s ohniskovou vzdá­ len o stí 50 mm a clonovým číslem 2.8. Clo­ nová č ís la jsou seřazen a do stupnice, a to tak, že zm ěna o jed no číslo v radě znam e­ ná změnu osvětlen í negativu na polovinu nebo d vojnásobek. Rada clonových č íse l vy­ padá tak to : 1.4, 2, 2.8, 4, 5.6, 8, 11, 16, 22

...

P říklad : Správně exponovaný snímek jsm e z ísk ali kom binací clony 8 a expozičního času 20 sekund. Zm ěním e-li nyní clonové číslo n a 11, pak expoziční čas musíme dva­ k rá t prodloužit, to znam ená, že budeme ex­ ponovat 40 s. M atem aticky je daná závis­ lo st: t c = konst. . —r-

c2

t . . . expoziční ča s v sekundách

c . . . clonové číslo e . . . expozice ko n st kon stanta, různá pro osvětlen í a ja s fotografov ané scény.

různé

Tato závislost neplatí přesně pro dlouhé ex­ poziční časy (d esítky minut, hod in y), k vy­ počteném u času je třeb a p řičíst 12 až 20 procent.

2ádný fo to g rafick ý o bjektiv není opticky bezchybný. Chyby a vady zobrazeni se n e j­ v íce projeví při odcloněném objektivu (n ejm enši clonové č íslo ) na o k ra jích film ového p olička (viz obr. 1 ).

Přiklad: pro kinofilm (2 4 X 3 6 mm) a o b je k ­ tiv o ohniskové vzdálenosti 50 mm Je úhel zorného pole 2 o = 46,8° Obrazu na n eg a­ tivu 2 4 X 3 6 mm tedy odpovídá 27°X 3 9 ° na obloze. Pro zobrazeni předm ětu o velikosti ? v obloukové m íře platí: a = 2 . f . t g { a . . . rozm ěr n a negativu v m ilim etrech f

. . . ohnisko objektivu v m ilim etrech

f

. . . skutečný úhlový rozm ěr ve stupních

P řiklad: M ěsíc má úhlový prům ěr 30', t j. 0,5°. O bjektivem s ohniskovou vzdáleností 50 mm se zobrazí jak o kotou ček s prům ě­ rem 0,44 mm. Při fotografováni se snažím e tyto vady p otlačit zacloněním alespoň o Jedno clo n o ­ vé číslo. N apříklad o bjektiv 2.8/50 budeme clo n it na 4, lépe však 5.6. Nyní se budeme zabývat otázkou, Jak v el­ ká budou fotografované předm ěty na n eg a­ tivu a Jak velké zorné pole zachytl daný objektiv . Pro zorné pole p latí (viz obr. 2 ):

Každá dobrá fo to g rafie by m ěla být ostrá. O strost, k te ré bychom m ěli dosáhnout, je dána dokonalostí lidského oka, které o stro st subjektivně hodnotí. Zdravé lidské oko mé rozlišovací mez asi 1'. Při obvyklé pozoro­ vací vzdálenosti 30 cm je povolená n eo s­ trost pozorovaného obrazu 0,087 mm. P ři zvět­ šeni negativu sed m krát nám vychází p řija ­ teln á n eostro st negativu 0,013 mm. V yjádřlm e-li si denní pohyb hvězd jak o fu n kci času a d eklin ace, dostanem e: a = f . tg(0,25 . t . co s 4) t

. . . čas expozice v m inutách

S

. . . d ek lin ace m ěřené hvězdy ve stupních

a . . . délka stopy hvězdy na negativu v mi­ lim etrech f

. . . ohnisko objektivu v m ilim etrech

Vezmeme nyní za a dovolenou n eo stro st 0,013 mm a vyjádřím e z rov nice t , získám e n ejd elšl možnou expozici z nehybného sta­ tivu, aniž dojde k patrném u protaženi hvězd vlivem denního pohybu: are tg

a —

0 ,2 5 . cos S

Obr. 2 úhel

zorného

pole

tg w =

2w

0.5 d — -—

d . . . ú h lopříčka p olička film u v m ilim et­ rech
ních

C itlivost negativního m ateriálu volím e po­ dle nám ětu. Pro mom entky hvězdné oblohy se výborně hodl film FOMAPAN SPECIÁL 800 (citliv o st 800 AS A, 30 DIN ). Expozicem i k o ­ lem 10 s ze stativu lze získat celý fo to g ra­ fick ý atlas oblohy zhruba do sedmé m agnitudy. Tam, kde nepotřebu jem e krátk é expo­ zice, použijem e střed n ě citliv ý FOMAPAN F 21. Ze zah ran ičn ích m ateriálů se hodí ORWO NP 15, NP 20. Ve vyvoláni n e h le d ej­ me žádná kouzla, osobně používám běžně dostupnou vývojku Rodinal R 09 ředěnou vo­ dou v poměru 1 :4 0 s dobou vyvoláni 10 m i­

nut pro F 21 a 14 m inut pro SPECIÁL 800 při 20 °C. Při fotografováni se musíme snažit o jis ­ tou kom pozici snímku. Nemělo by chybět popředí obrazu nebo alespoň silu eta k rajin y — pokud to dovolí výška fotografov ané s cé ­ ny nad obzorem. Velm i efek tn ě vypadají kon ju n k ce jasn ých planet. Dobře se d ají za­ ch y tit i výhodné elon g ace M erkuru. Působi­ vé jsou sním ky oblohy dlouhými expozicem i, hrozi však nebezpečí orosen í objektivu — rosu nestírám e, fotoap arát přem ístím e do te p lejší m ístnosti, kde sám oschn e. Zajím a­ vé snímky získám e i při ne zcela ja sn é ob­ loze. Zkondenzované kapky vody a ledové krystalky m ají na svědomí m ěsíční h ala, světelné sloupy, v ed lejší Slu nce a další at­ m osférické úkazy. Chcete-li dobře fotografov at, pozorně se kolem sebe ro zh lížejte, snažte se zachytit dynamiku zdánlivě stacio n árn ích dějů. Je třeb a mít praxi, nikde nevyčtete, ja k n e jlé ­ pe zvolit záběr pro vznik působivého ob­ razu. Pokuste se fotografov at obyčejn é, kaž­ dodenní jevy tak, aby vznikl nevšed ní zá­ běr; snažte se o sním ek, i když ned oufáte v kvalitn í výsledek, protože n estisk n ete-li spoušť, zůstane políčko film u prázdné. Ze sp eciáln ích postupů uvedu velm i jed ­ noduchý, nenáročný a účinný p roces. Jeho aplikováním snížím e k o n trast a dosáhnem e lepšího podáni preexponovaných p artii ob­ razu. Suchý negativ rozm očím e 30 m inut ve vodě a ponořím e do lázně tohoto složení: voda

800 ml

modrá sk alice CuSO<

100 g

kuchyňská sůl NaCL

100 g

akum ulátorová H2SO 4 doplnit vodou do

100 ml 1000 ml

Doba bělení je asi 4 a i 10 minut, bělím e při denním světle, až ze strany podložky není vidět čern é stříb ro. Pak negativ 3 min perem e a usušíme. Takto upravený negativ běžným způsobem zvětšujem e. Novým vyvo­ láním lze získat původní negativ.

OPRAVA ČLÁNKU ZÁKRESY SLUNEČNÍ FO TO SFÉRY P ro h líž e l Jsem a stro n o m ic k o u lite r a tu r u n e jn o v ějšlh o d a ta a z jis t il Jsem , 2e ú d a j tý k a jíc í s e u r č e n i n u lo v éh o p o led n ík u C a rrln g to n em , ta k ja k Jsem Je j uved l v č lá n k u Z á k re sy s lu ­ n e č n í řo to sfé ry (ftH 3/89, s t r . 52-57) a Ja k Je v lite r a tu ř e č a s to uv ád ěn, n e n í sp ráv n ý . P ro to p ro sím o n á s le d u jíc í op rav u te x tu na s tr. 56. V o d sta v c i „V ý p o čet h e llo g r a flc k ý c h

so u ř a d n ic " š k r tn ě te č á s t, k te rá z a č ín á „H eliog r a flc k o u d élk u měříme . . . “ a i po větu „O d­ tud p o c h á z í te rm ín C a rrln g to n o v a r o t a c e a č ís ­ lo v á n i o to č e k S lu n c e ." a n a h ra ď te n á s le d u jí­ cím te x te m : „ P o č á tk e m h e llo g r a flc k é d élk y Je z á k la d n í p n ied n lk , k te rý p ro c h á z e l vý stu p ním uzlem s lu ­ n e č n íh o ro v n ík u n a e k lip tic e 1. led n a 1854 o stře d n ím p o led n i. H e llo g r a flc k á d é lk a n a b ý ­ vá h o d n o t 0° a 2 360c. S y n o d lc k é o to č k y S lu n c e se p o č ít a jí p rů b ěžn ě od 9. listo p ad u 1853." F r a n tiš e k Z loch Pozn. re d .: P r o t o l e a u t o r z a s l a l r e d a k c i l ů d o s t o o p r a v u v d o b ě , k d y u l b y l o t t e t l č í s l o R lš e h v i z d v y t iš t ě n é ( d o p o r u č e n ý d o p i s d a t o v a n ý 10. 4. 1989 d o š e l 11. 4. 1 9 8 9 ), o p r a v u je m e c h y b ­ n o u p a s á t t ím to z p ů s o b e m .

hvězdáren a astronomických kroužků Čt y ř ic e t l e t A S TR O N O M IE V G O TTW A LD O V Ě V ro c e 1949 byl x a lo ie n v G o ttw a ld o v i a s tr o ­ n o m ick ý k r o u ie k Z ávod ního k lu b a ROH n. p. Sv it, ZPS a Rudý ř íje n . Z p o čátku a* č in n o st so u stře ď o v a la na p ře d n á šk y p ro v e ře jn o s t v G o ttw a ld o v i a o k o lí. Z ísk áv án ím m alý ch p ře ­ n o sn ý ch d ale k o h le d ů jsm e r o z š íř ili íln n o s t. S n im i jsm e m ohli p o řá d a t p o zo ro v ací a k c e aa p io n ý rsk ý c h tá b o r e c h i ve stře d u m is ta . Touto p řístu p n ou a zajím av o u fo rm o u se d a řilo s e ­ zn am ov at širo k o u v e ře jn o s t s tajem n ý m v«am irem a š íř it ta k v ěd eck ý n á z o r. S o u ía s n i bylo p o tře b n é , aby r o z r ů s t a jíc í se č le n s k á z á k la d ­ na a v z r ů s ta jíc í p o č e t p ř íz n iv c i a stro n o m ie p ro h lu b o v al svá o d b o rn é z n a lo s ti. P ro to jsm e z a č a li p o řád at p ře d n á šk y sa s p e c iá ln í a s tro n o ­ m ick ou te m a tik o u . V elký m snam v šech č l e n i k r o n ik u bylo p o stav en i v la stn i h vězd árn y. Po sp o le tn é m ú silí se v ro c e 1951 p o d ařilo z ísk a t m a te r iá l ze s ta r é v r á tn ic e ZPS v H u líně a v y ­ užit ho na stavb u p o zo ro v ate ln y s pracov nou . V d a lil tá z l byly p řista v ě n y p ro sto ry p ře d n á iko v éh o sá lu , fo to k o m o ra , d íln a a s o c iá ln í z a ­ říz e n i. Od ro k u 1953 e z ls tu je h v ězd árn a n i v té podobě, ja k ji zn ám e d n es. Č len ové, k te ří p ra c o v a li v ZPS, v y u illi sv ý ch o d b o rn ý ch z n a ­ lo s ti a p u stili sa do sta v b y d a le k o h le d u . Dvo­ ji c i d a le k o h le d ů ( r e fr a k to r a r e fle k t o r ) spolu s M aksu tovovou k o m o ro u , In sta lo v a n o u na v id ­ lico v é m o n tá ii, b y la n a ša h v ězd árn a vy b aven a n i v ro c e 1951. H lavni d a le k o h le d , p o stav en ý t Z ávod ech p ře sn éh o s t r o jír e n s tv í v G o ttw a ld o v i, m é vy n i­ k a jíc í k o n s tr u k c i s p a ra la k tic k o u m o n tá ii a

h odinovým p oh onem . Je h o tv ů rcem Je je d en ze z a k lá d a jíc íc h č le n ů k r o n ik a K a re l C a rb o l. V id­ lic o v á m o n táž n e se z rca d lo v ý d a le k o h le d typu N ew ton o p rů m ěru 270 mm a o h n isk o v é vzd á­ le n o s ti 2150 mm, čo čk o v ý d a le k o h le d o p rů ­ m ěru 135 mm a o h n isk o v é v z d á le n o sti 1950 mm a M aksu tovovu fo to g ra fic k o u k a m e ra s p rů ­ m ěrem m en isk u s z rc a d lo 155/200 mm, o h n isk o vá v z d á len o st 370 mm. Za v y n ik a jíc í č in n o s t h v ěz d á rn y a p rá c i kro u žk u d a ro v a lo m in iste rstv o k a lt a r y ČSR h v ězd á rn ě čo čk o v ý d a le k o h le d o p rů m ěru 00 mm a o h n isk o v é v z d á le n o sti 1200 mm, v ý ro b ek ( I r ­ my Z elss. K d alším u te ch n ick é m u v y b av en i p a t­ ři m alé p ře n o sn é d a le k o h le d y typu So m et Bln a r (3 k s ) a So m et M on ar (3 k s ) . P ro p říje m p ře sn éh o č a su slo u ž í d ig itá ln í h od in y, říz e n é v ěd ecký m časo v ý m sig n á le m OMA-59. K to m n to p ř ijím a č i je m ožno p řip o jit k řem en n é h odiny, k te ré n m o ž ň n ji g e n e ro v a t č a so v é Im pulsy o m a­ x im áln ím k m ito č tu až 1 kHz. S o u č á s tí h v ěz d á r­ ny je m a lá fo to k o m o ra se z á k la d n ím v y b a v e­ ním a d íln a . V la stn ím i sila m i z h o to v ili n a ši č le n o v é a stro k o m o ry k e sn ím k o v á n i o b lo h y ■ d a lší d op lň ky a pom ůcky k d ale k o h le d ů m . K o lek tiv č le n ů a stro n o m ic k é h o kro u ž k n Je p ra co v n ě ro z d ělen do s e k c í, k te ré se p o d íle jí na sp e c ia liz o v a n é o d b o rn é č in n o s ti. S e k c e fo ­ to g r a fic k á sn ím k u je o b je k ty a ú kazy na o b lo ­ ze. T yto sn ím k y slo u ž í k z ísk á v á n i v ě d eck ý ch a s t a tis tic k ý c h ú d a jů . S e k c e p ro m ěn n ý ch hvězd se zabývá p o zo ro v án ím z á k ry to v ý ch p ro m ěn ­ n ých hvězd , u r č u je ok am žik y m inim a je ji c h ja s ­ n o stí. N árod ním k o o rd in a č n ím c e n tre m p ro vý­ zkum p ro m ěn n ý ch hvězd je H vězdárna a p la ­ n etá riu m M ik u lá še K o p e rn ík a v B r n ě . S e k c e zák ry to v á m ěří o k a m ž ik y z á k ry tů hvězd tě le sy slu n e č n í so u sta v y . G zce sp o lu p ra c u je s h věz­ d árnou ve V a la šsk ém M e z iříčí, k te rá říd l tu to č in n o s t v ČSSR a p o stu p u je v ý sled k y p rá c e m ezln áro d n ím n c e n tru p ro výzkum z á k ry tů t ě ­ le s slu n e č n í so u sta v y v Ja p o n sk a . S e k c e výpo­ č e tn í v y p ra co v á v á před p o v ěd i úk azů , s p e c ifi­ k u je je p ro p od m ínky g o ttw a ld o v sk é h v ěz d á r­ ny s p řih léd n u tím ke sk u tečn ém u ob zo ru a ta k é v y h o d n o cu je v ý sled k y m ěře n i a p o zo ro v án i. S e k c e te c h n ic k á k o n str u u je n ová z a říz e n i a p om ůcky p ro z le p še n i o d b o rn é p rá c e . P o p u la riz a č n í č in n o s t je s p o le č e n s k y n e jp r o ­ s p ě š n ě jš í. Z a h rn u je p ře d n á šk y a b ese d y po­ řá d a n é p ro v e ře jn o s t, v e ř e jn á p o z o ro v á n í, a k c e pro o rg a n iz o v a n é h ro m ad n é n á v štěv y a o d b o r­ né v z d ělá v a cí a k c e pro č le n y k ro u ž k u . V elm i cen n ý m zd ro jem in fo rm a c í jso u o d b o rn é č a s o ­ pisy n eb o ú č a s t na s e m in á říc h p o řá d a n ý ch ji ­ ným i h v ěz d á rn a m i. A kci p ro v e ře jn o s t se k a ž ­ d o ro čn ě z ú č a stn i n ě k o lik tis ic z á je m c ů , a to ja k je d n o tliv c ů , ta k i o rg a n iz o v a n ý ch sku pin. V úzké sp o lu p rá c i se S o c ia lis tic k o u a k a d em ii CSSR se p o d ílím e na vý uce a stro n o m ie na z á ­ k la d n ích a stře d n íc h š k o lá c h . V ýukou a s tro n o ­ m ie T k r o u ž c íc h m la d ý ch a stro n o m ů ve sp o lu ­ p rá c i s O kresn ím dom em pio n ýrů a m lá d ež e — s ta n ic i m la d ý ch p říro d o v ěd ců z ísk á v á m e d a lší p říz n iv ce , sp o lu p ra c o v n ík y a č le n y . V leto šn ím šk o ln ím ro c e m ám e na h v ěz d á rn ě dva kro u žky .

V prvním z n ic h p ra c u jí m lad ší d ěti ze z á ­ k la d n ích šk o l, v d ru h ém d ě ti z p o sled n íh o r o č ­ n ík u z á k la d n íc h š k o l a ž á c i s tře d n íc h š k o l a o d b o rn ý ch u č lllš f. A stro n o m ick ý kro u žek vy­ d áv á Z p rav o d aj, k te rý o b sa h u je zp ráv y a in ­ fo rm a c e z ob o ru a stro n o m ie a k o sm o n au tik y , In fo rm u je o č in n o s ti je d n o tliv ý c h s e k c i, k ro u ž ­ ků m lad ých astro n o m ů a o a k c íc h pro v e ř e j­ n o st. N e jz a jím a v ě jš i č lá n k y s i m ůže č te n á ř č a s ­ to p ř e č ís t v R iši hvězd v ru b r ic e Z h v ězd áren a a stro n o m ic k ý c h k rou žků . Z n a lo sti, od bo rná z p ů so b ilo st a a k tiv ita b y ly ta k é pod klad em pro p ř ije ti n ě k o lik a č le n ů n a še h o a stro n o m ic k é h o kro u žk u do Č e sk o slo v e n sk é a stro n o m ic k é sp o ­ le č n o s ti p ři ČSAV. V r o c e 1986 b y la u stav e n a o k re sn í p o b o čk a CAS p ři ČSAV v G ottw ald ově, k te rá m á 10 č le n ů . D o sažen é ú sp ěch y n e jso u je n ú sp ěch y n ě k o ­ lik a p o sle d n ích le t, a le js o u pod m íněny p ra c í tě c h , k te ř í s a stro n o m ii v G ottw ald ově p řed 40 le t z a č ín a li. U p ř íle ž ito s ti n a še h o ju b ile a jsm e v ú n o ra 1989 u sp o řá d a li v ý stav u 40 le t a stro n o m ie v G ottw ald ově v D omě k u ltu r y ROH S v it, sp o ­ je n o u se dvěm a b ese d a m i. Na té to v ý stav ě jsm e v e ře jn o s ti d o k u m en to v ali d o sa ž e n é ú sp ěch y za c e lo u dobu n a š i č in n o s ti. ZDENĚK COUFAL

Z V Ý C H O D N ÍH O S LO V E N S K A Od 1. led n a 1989 b y la o te v ře n a n ová o k re sn í h v ěz d árn a o k re su K o šic e - v en k ov se síd lem v M edzeve. Je jím ře d ite le m je in g . M iro slav Č erný. H v ězd árna v M edzeve je v p o řad í už sedm ou h vězd árn ou V ý ch o d o slo v en sk éh o k r a je , po H um enném , RožAavě, M ich a lo v c íc h a T r e b i­ šo v ě. K r a js k á h v ězd árn a a p la n e tá riu m v P rešo v ě m á boh atou e d ičn í č in n o s t. Na le to š n í ro k n a p ř. p řip ra v u je r e e d ic i m a te riá lů pro ved ou c! a s ro n o m ick ý ch kro u žk ů H e lio c e n trism u s a A s­ tro n o m ic k é p o h ád k y p o d le ř e c k é m y to lo g ie . Z n ových p u b lik a c í jm e n u je m e M e teo ro lo g ii a titu l P o č íta č e v a stro n o m ii ( s p ro g ra m y ). P ro č le n y k ro u žk ů na s tře d n íc h š k o lá c h je p řip r a ­ v en a p u b lik a c e P ohyby tě le s v slu n e č n í so u ­ sta v ě. Z n á z o rn ý ch m a te riá lů v y jd e le to s d lafilm V ývoj Zem ě a s lu n e č n í so u stav y . K rom ě to h o v y ch ází š e s t k r á t do ro k a v n ák lad u 700 v ý tisk ů č a s o p is In fo rm á to r . Loni z a č a l p ra c o v a t p ři o k re sn ím osv ětov ém stře d isk u ve S ta ré Lubovni a stro n o m ic k ý k a b i­ n et, je h o ž ved ou cím je Ján D oln ý. K r a js k á h v ěz d á rn a a p la n e tá riu m v P rešo v ě p o sk y tu je p ro s tře d n ic tv ím to h o to k a b in e tu m eto d ick é m a­ te r iá ly krou žků m o k r e s a S ta rá Eu bovňa. V b u ­ d o u cn o sti by se m ěl k a b in e t s tá t o k r e sn í h v ěz­ d árn o u . —ik —

•

jr

n © V e

a'publikace

0 n o v in k á c h v n ě k te r ý c h o b la s te c h a stro n o m ie o b s a h u je rad y t ý k a jíc í s e p ro m ěn n ý ch hvězd a p o stře h y v ěn o v an é m ezin áro d n i sp o lu p rá c i n a p o li k o sm ic k éh o výzkum u. —r — M agda R ečk o v á : P řír ů ste k m o n o g ra fii a s tro n o ­ m ic k ý c h k n ih o v en za ro k 1988, vy d alo S tř e d is ­ ko v ě d e c k ý ch in fo rm a c i v O n d řejo v ě 1989.

C h orovic N.: P oisky žizní v S o ln ič n o j sistě m a — (N. H. H orow ltz: To u to p ia and B a c k : th e S e a rc h fo r L ife in tb e S o la r Sy stem — H led ání živo ta ve slu n e č n í s o n s ta v í) . M ir, M oskva 1988, s tra n 187, b ro ž. 9 K čs. G rafy, iia s t r a c e , ta b u lk y , jm e n ­ n ý a v ěcn ý r e js t ř ík , te rm in o lo g ic k ý slo v n ik , b ib lio g ra fie . P op u lá rn ě v ě d eck á k n ih a a m e ric k é h o v ě d ce, jed n o h o z v e d o u cích p ra co v n ík ů pro g ram u V i­ k in g , k te rý b y l z a m ěře n n a výzkum p o d m ínek života n a M arsu, se zabývá o tá z k a m i o původu živ o ta n a Z em i a m o ž n o stech je h o ro z š íře n í ve v esm íru . V y ch á z í v e d ic i V m ire n a u k l i tě c h n ik i. P řek la d z a n g lič tin y . -rČ isle n n o je m o d ě liro v a n ije v a s tr o flz ik e — (Nam e r ic s l A stro p h y sics — N u m erick é m o d elo v áni v a s tr o fy z ic e ). R ed . J. M. C e n tre lla . M iř, M oskva 1983, s tr. 384, váz. 55 K č s. S c h é m a ta , ta b u lk y , jm en n ý r e js t ř ík , b ib lio g r a fie . P u b lik a ce o b sa h u je n e jz á v a ž n ě jš í m a te r iá ly ze sym pozia o a s tro fy z ic e , k o n a n éh o n a p o č e s t J. W ilso n a v ř íjn u 1982 n a u n iv e rz itě v Illin o is . P řek la d z a n g lič tin y . -rS t r o je n ije , fiz ik a 1 e v o lju c ia o b la s tě j zvezdoo b ra z o v a n ija . (S lo ž e n í, fy z ik a a vývoj o b la s tí tv o ře n í h vězd .) Vyd. N au k o v aja du m ka. V yjd e v I. č tv r tle tí 1990. V m o n o g ra fii js o u p ře d lo ž en y v ý sled k y výzku­ mů o b la s ti tv o ře n í hvězd v so u h v ěz d ích K a sslo p e ja a Je d n o ro ž e c . P u b lik a c e je u r č e n a o d b o r­ níků m a stu d e n tů m v y so k ý ch š k o l. —n— K slju k V . S .: G e o m e trič e sk ije 1 d in a m ič e s k lje c h a r a k te r ls tik i Lu ny (G e o m e tric k é a d y n a m ic­ k é c h a r a k te r is tik y M ě s íc e ). N aukova dum ka, K y jev 1988, s tr. 184, b ro ž . 33 K č s. G rafy, n á k re sy , s c h é m a ta , ta b u lk y , p řílo h y , b ib lio g ra ­ fie . M o n o g ra fie je v ěn o v á n a ro z b o ru s o u č a sn ý c h p o zn atků se le n o d é z le , je ji c h z h o d n o ce n i a sys te m iz a c l. U vádí n a p ř. so u řa d n ico v o u so u stav u 4900 m íst n a M ěsíci, p ře d sta v u je g e o m e tric k ý tv a r i so u sta v u d y n a m ick ý ch p a ra m e trů M ěsíce.

S b o rn ík o b sa h u je p u b lik a c e H vězdárny a p la ­ n e tá r ia h l. m. P ra h y , k a te d ry a stro n o m ie a a s tro fy z ik y M FF UK v P ra z e, AsÚ SAV v T a t­ ra n s k é L o m n ici, H vězdárny a p la n e tá r ia M. Kop e r n ík a v B rn ě , O k resn í h v ězd árn y v R im av sk é S o b o tě a H vězdárny v Ú p ici. V p řílo z e je b ib lio g r a fie o b s a h u jíc í v ý b ěro ­ vou o d b orn o u lite r a tu r u , k te ro u stře d is k o v ě­ d e c k ý c h In fo rm a c i s e s ta v ilo po dohodě n a po­ ra d ě k n ih o v n ík ů a s tro n o m ic k ý c h in s titu c i ve V a la šsk é m M e z iříčí v p ro s in c i 1988. V sezn am u n e js o u u v ed en a p e r io d ik a , 1 když Je n ě k te r é k n ih o v n y v y k azo v aly . Z áznam y js o u řa z e n y a b e c e d n ě a za každ ým js o u uved eny z k r a tk y In s titu c í, k te r é p u b lik a c e v la s tn í. —šk — F e ld m a n V .: P e tr o lo g ija im p aktov (P e tr o lo g le im p a k tů ). V y d a v a te l. M o sk ev sk é u n iv e rz ity . V y­ jd e ve II. č tv r tle t í 1990. V p rá c i js o u v y sv ě tle n y p e tr o g r a fic k é z v lá š t­ n o sti im p ak tů , pod án a je ji c h k la s ifik a c e a n o ­ m e n k la tu ra . Z ávěry v y c h á z e jí z pů vodního m a­ te r iá lu . U rčen o p etro lo g ů m a g eoch em iků m . —n —

ASTROBURZA • K oupím o k u lá ry 0-3, 0-4, 0-6, širo k o ú h lé 1 = 1 5 —30 mm, h vězd né a tla s y , k a ta lo g y , m apy, k n ih y o sta v b ě d a le k o h le d ů . P la tí s t á le ! V o j­ tě c h Sim o n , Pod lip am i 1477/6, 753 01 H ra n ice. • P rodám So m et b in a r 2 5 X 1 0 0 , p o zo ro v ací d a ­ le k o h le d M eopta 1 2 X 6 0 , B e čv á řo v y a tla s y Coe11 I. a I I ., B o r e a lis , E c lip tic a lis . V še za 8000 K čs. Jo s e f T e s á re k , H o šfá ik o v a 38, 160 00 P ra h a 6. • P ro d ám o b je k tiv y 50/540 (4 5 0 ), 50/300 (3 5 0 ), te le o b je k tiv P e n ta co n 4/200 (1 2 5 0 ), fo to g ra fic k ý na k o m o ru 6 X 9 i v ě tši se c lo n o u B e la r 4,5/210 (5 0 0 ), č o č k y 1 k s a c h r o m a tic k á 0 20 mm, F 35 mm, 2 k s 0 12 mm, f 50 mm (á 5 0 ), 1 k s 0 15 mm, F 60 mm (5 0 ) v o b jím k á ch . Kdo zh o to ví šn e k y ? M arián C ab u k , K ru šov ca 392, 955 04 o k r. T o p o fčan y . O d ch ylky ča so v ý ch sig n á lů v b ře zn u 1989

—r— A stro n o m ič e sk ij k a le n d a r n a 1988 god (A s tro ­ n o m ick ý k a le n d á ř n a ro k 1 9 8 9 ). R ed . D. N. Pon om arev, N auka, M oskva 1988, s t r . 321, váz. 15,50 K čs. F o to g ra fla , n á k re s y , ta b u lk y , b ib lio ­ g r a fie . R o č e n k a Je ro z d ě le n a do dvou č á s ti. P rv n í č á s t E fem erid y p řin á š í In fo rm a c e o p o lo h á ch rů z n ý ch p la n e t p ro je d n o tliv é dny ro k u 1989. D ruhý o dd íl P řílo h y v e d le tr a d ič n íc h ú d ajů

Den 4. 9. 14. 19. 24. 29.

III. III. III. III. I I I. III.

U T 1-sign ál

U T 2-slgn ál

— 0,1984s — 0,2084 — 0,2176 — 0,2244 — 0,2338 — 0,2411

—0,1938s — 0,2021 —0,2097 — 0,2148 — 0,2223 — 0,2276 V. P.

lá kazy se— V SRPNU 1989 Č asové ú d a je u v ád ím e v r u b ric e úkazů ve s třed o e v ro p sk ém Čase SE C 1 v době p la tn o sti le tn íh o č a s u . V ých o d y, p rů ch o d y a západ y t ě ­ le s u v ádím e p ro sta n o v iš tě na 50° s e v e rn í š íř ­ ky a 15° v ý ch o d n í d élky. S lu n c e v y ch á z í 1., 16. a 31. V III. ve 4h29m ln, 4h51m in a 5 h l3 m in , zapad á v 19h43m ln, 1 9 h l7 m ín a 18h46m in. V tě c h to d n ech m á de­ k lin a c i + 18,1°; + 1 3 ,8 ° ; + 8 ,7 ° ; d en trv á 1 5 h l4 m in , 14h 26m in a I3 h 3 3 m ln . Ke k o n c i m ě­ s íc e se od le tn íh o slu n o v ra tu den z k r á tí o 2h 49m in . Ze zn a m en í Lva do P ann y v stu p u je S lu n c e na e k lip tik á ln í d é lc e 150° dne 23. V III. ve 4h 46m in . Ze so u h v ězd í R aka do Lva p ře ­ c h á z í 10. ve 14h.

Měsíc je v novu 1. V III. v 17h05 m in , v p rv n í č tv r ti 9. v 18h 28m in . Ú pln ěk n a stá v á 17. ve 4h 06m in , p o sle d n í č tv r t 23. v 19h 40m in a d a l­ š í nov je š tě 31. v 6h45m in. P řízem ím p ro c h á z í 7. V III. v 16h, odzem ím 19. ve 13h. N e jjlž n ě jš í d e k lin a c e — 27,9° d o sáh n e 12. m ezi p rv n í č tv rtí a ú p lň k em , n e js e v e r n ě jš í + 2 8 ,0 ° po p o sled n í č tv r ti, 25. V III. P ro to m ůžem e d o b ře sle d o v a t úzký srp e k M ěsíce za s v ítá n í k o n cem srp n a až do doby tě s n ě před novem , kdy ta k é e k lip ­ tik a s v írá rá n o s o b z o rem v e lk ý ú h el. N e jz a jím a v ě jším ú k azem je z a tm ěn í M ěsíce 17. V III. Z a čín á ve 2h 21,0m ln vstupem do p ln é ­ ho z em sk é h o stín u , a v ša k jíž a s i lO m ln p řed ­ tím sl lz e v šim n o u t p o stu p n éh o z tem ň o v á n í o k r a je m ě síč n íh o k o to u č e . M ěsíc se do zem ­ sk é h o stín u c e lý p o n o ří ve 3h 20,3m in ; z a č ín á úp ln é z a tm ěn í. S tře d z a tm ěn í p řip a d á na 4h 08,2m in a kon ec ú p ln éh o z a tm ěn í na 4 h 5 6 ,l m in. P řib liž n ě v té ž e době M ěsíc z a p a ­ d á, na sta n o v iš ti + 5 0 ° zem . š íř k y , + 1 5 ° zem . d é lk y k le s á pod o b z o r ve 4h59 m in. P o sled n í č á s t z a tm ěn í p ro to u n á s n e sp a třím e . Cím zá­ p a d n ě ji le ž ! n a še s ta n o v iš tě , tím d é le m ůžem e ú k az sle d o v a t. P ro p o z o ro v á n í zv o lím e m ísto s dobrým vý h led em k západ u až ZJZ. 3. V III. n ad o b z o rem ve dne n a stá v á v 8h k o n ju n k c e M ěsíce s R eg u lem , h vězd a 0,9° s e ­ v e rn ě. 4. V III. ve 14h n a s ta n e k o n ju n k c e s V e­ n u ší, za so u m ra k u b ud e M ěsíc jih o v ý ch o d n ě od p la n e ty . 7. v e č e r je M ěsíc u Š p ik y , 11. ve­ č e r u A n ta ra ve Š tíru , 13. v 19h n a s tá v á k o n ­ ju n k c e se S a tu rn e m , p la n e ta 4,5° se v e rn ě . 24. V III. je M ěsíc rá n o b líz k o P le já d , Hyád a A ld eb ara n u , 26. v 8h n a s ta n e k o n ju n k c e s ju p i­ te re m — za sv ítá n í b ud e M ěsíc n ad p la n eto u v p ěk n é k o n fig u ra c i u v n itř o b ra z c e zim ního m n o h o ú h eln ík u . 29. V III. m izí rá n o ve s lu n e č ­ ním s v ě tle , a le je h o p o z o ro v á n í je š t ě rá n o 30. V IU ., pouhý den před novem , n e n í ú p ln ě vy lo u čen é.

M erku r se ú h lově v z d a lu je na východ od S lu n c e a 29. V III. d o sáh n e n e jv ě tš í vý ch od n í e lo n g a c e 27=10'. j e to té m ě ř m a x im á ln í m ožná úh lová v z d á len o st M erkuru od S lu n c e , p ro to že p la n e ta n ed lo u h o p ře d tím , 25. V III., d o sáh n e od slu n l. M ám e zde ty p ick ý a n ázo rn ý d ok lad , že pouhá e lo n g a c e n e s ta č í k d ob ré v id ite ln o sti p la n e ty ; s p o zo ro v án ím n e lz e p o č íta t. D e k lin a ­ c e M erkuru je to tiž p o d sta tn ě n iž š í n ež d e k li­ n a c e S lu n c e . 28. V III. zapad á M erk u r v 19h 27m in , je n 34m in po S lu n c i. T ep rv e p oté se se tm í d o­ s ta te č n ě , aby p la n e ta ja s n o s ti + 0 ,3 m ag b y la v id ite ln á , pokud by b yla nad o b zorem a v do­ s ta te č n é v ý šce. Za tě c h to p od m ínek zů stáv á b o h u ž el n e p o z o ro v a te ln á . N ení v id ite ln á an i tě sn á k o n ju n k c e s M arsem 5. V III., kdy obě p la n e ty p ro jd o u pouze 1 ' od s e b e — pro n o r­ m á ln í z ra k by te d y sp ly n u ly v je d in ý o b je k t. V a n u ie h r a je d ál svou r o li sk ro m n é v e č e r ­ n ic e t a k ř ík a jíc na o k r a ji s c é n y . J e jí úh lová r y c h lo s t od S lu n c e d á le r o s te , a p ře sto s e v i­ d ite ln o s t z k r a c u je . P ro c h á z í Lvem a Pann ou, 19. V III. s e s tu p u je na Jih od sv ěto v éh o ro v ­ n ík u . Z apadá p ro to s t á le d řív : 1. ve 20h 55m ln , 15. ve 20h27m ln, 31. Již v 19h 53m ln — Jen lh 0 7 m ln po S lu n c i. K 19. V III. m á úhlový p rů ­ m ěr 1 3 ,2 ", fá z i 0,80, ja s n o s t — 4,0 m ag. M ars se v so u h v ězd í Lva s t á le b líž í ke k o n ­ ju n k c i se S lu n c e m . Nad o b zo rem je pouza v d e n n íc h h o d in á ch a zů stáv á n e p o z o ro v a teln ý . Od Zem ě je v zd álen v íc e n e ž 2,6 AU a je h o z d án liv ý úh lový p rů m ěr 3 ,6 " n e d o sa h u je an i p rů m ěru p la n e ty U ran . Ju p ite r v so u h v ězd í B líž e n c ů je p o zo ro v ate ln ý v ra n n íc h h o d in á ch a k o n c em m ě síc e v y ch á z í už p řed p ů ln o c í. N e jv ě tší d e k lin a c e d o sá h n e 3. V III. vý ch o d n ě od le tn íh o s lu n o v ra tn ě h o bodu. B ěhem srp n a sle d u jm e Je h o postu p tě s ­ n ě na se v e r od hvězd jj a ^ G em . Ju p ite r vy­ c h á z í 19. V III. v 0h 20m ln , m á úhlový p rů m ěr 3 2 ,6 ", v z d á len o st od Zem ě 5,659 AU a ja s n o s t — 2,1 m ag. T a n e n í m a x im á ln í, p ře sto v šak Je v n o ci Ju p ite r n e jja s n ě jš ím tě le s e m po M ěsíci, p ro to ž e V en u še, tř e b a ž e ja s n ě jš í, se z tr á c í ve sv ě tle v e č e rn íh o so u m rak u . S a tu rn je v id ite ln ý p ře v á ž n ě v p rv n í p o lo ­ v in ě n o ci v so u h v ězd í S t ř e lc e . Po s e tm ě n í ho sp a třím e b líz k o jih u . P o h y b u je se re tro g rá d n ě n ízk o u již n í č á s tí e k lip tik y a v r c h o lí ve v ý šc e n e c e lý c h 18° n ad o b zo rem . 19. V III. v y ch á z í již za denn íh o sv ě tla v 16h 37m ln , v r c h o lí ve 20h41m in, zap ad á v 0h49m in. Z d án liv ý p o lá rn í p rů m ěr je 1 5 .8 ", v e lk á osa p rs te n ů 4 0 ,2 " ; od Zem ě je v zd álen 9,334 AU, ja s n o s t odp ovíd á + 0 ,3 m ag. P od m ín ky v id ite ln o s ti se ted y začt* n a jí pom alu zh o ršo v a t. U ra » se p o h y b u je re tro g rá d n ě sou h v ězd ím S t ř e lc e a si 7°ZJZ od S a tu rn u a p ro m ítá se do b líz k o sti m lh o v in M8 Lag u n a a M20 T ro jk la n n á. V id ite ln ý je v p rv n í p o lo v in ě n o ci a n e j­ lé p e ho p o z o ru jem e k o lem k u lm in a ce , k te r á p řip ad á 9. V III. n a 20h54m ln. Z d án liv ý p o lá rn í p rů m ěr je 3 ,8 " , ja s n o s t 5,6 m ag. D a le k o h le d s r o z liš o v a c í s c h o p n o stí a le sp o ň 1 " u k áže 1 p ři

m além a s i 5 0 n áso b n ém z v ě tše n ! p la n e tu ja k o m alý kotouC ek, z ř e te ln é v ě tší než d llr a k č n l k o ­ to u čk y hvězd. N eptán v so u h v ězd í S t ř e lc e n e d a le k o S a tu r­ nu je je š tě v id ite ln ý v p rv n í p o lo v in ě srp n a po se tm ě n i k o lem k u lm in a ce . D ruhý srp n o v ý tý d en a p o z d ěji ho v šak již ru š í sv ě tlo M ěsíce . P la n e ta s e p o h y b u je z p ětn ě . K v y h le d á n i p o ­ u ž ije m e v ě tší tr ie d r n eb o d a le k o h le d s m a­ lým zv ě tšen ím a m apku z Ř íše hvězd . One 9. V III. v r c h o lí ve 21h 30m ln , m á úh lo vý p rů ­ m ěr 2 ,3 ", v z d á len o st od Zem ě 29,391 AU a ja s ­ n o st 7,9 m ag. Son d a V o y a g e r 2 m á p ro lé ta t k o ­ lem N eptunu 24. V III. D ou fám e, že J e jí p řís tr o ­ je budou s t á le v č in n o s ti a p o sk y tn o u nové ú d a je o té to m álo zn ám é p la n e tě . S o n d a pak z a m íří k so u h v ězd í T u k a n a . P lu ta v so u h v ězd í V ah je s ic e nad o b zo rem do pozdního v e č e ra , a le ta k n íz k o , že z ů stáv á n ep o z o ro v a teln ý . P la n e tk y : (1 ) C eres je k o n cem m ě síc e v so u ­ h vězd í B ý ka p o b líž hvězdy £ T au a d o sá h n e ja s n o s ti 7,9 m ag. P ro to ž e jin ý p ra m e n ud ává 8,9 m ag. ( I j , bylo by a s i u ž ite č n é ja s n o s t o v ě­ ř it p o d le o k o ln íc h v y b ra n ý ch hvězd. (2 ) P a lla s v sou h v ězd í V elry b y je 18. V III. v z a stá v c e a z a č ín á s e p o h yb o v at z p ětn ě . Ja s n o s t k o n cem srp n a 8,5 m ag. V o p o zici s e S lu n c e m b ud e k o n cem z á ři. (4 ) V e sta je 7. v z a stá v c e a z a ­ č ín á s e p oh yb ovat přím o. P o lo h a 4. V III.: 17h 53m ln ; — 24,1°; k u lm in a ce 20h 59m ln , ja s n o s t a s i 6 m ag. (1 5 ) E u no m la Je 23. V III. v o p o zici s e S lu n cem . P o h y b u je se z p ětn ě souh v ězd ím V o d n áře se v e rn ě od <* A qr. P o lo h a 24. V III.:

22h 07m ln ; + 2 ,6 ° ; k u lm in a c e 23h 58m ln , Ja sn o st 8,1 m ag. E k v ln o k clu m J2000.0. K om ety: p e rio d ic k á k o m eta B r o rse n -M e tc a lí z ja s ň u je , stou p á k se v e ru a v p o lo v in ě srp n a se stá v á c lrk u m p o lá rn í. V srp n u se r y c h le po­ h y b u je ze sou h v ězd í Ryb a A ndrom edy do R ysa. Ja s n o s t r o s te ze 7,8 n a 5,1 m ag. K olem 25. V III. se k o m etu m ůžem e p o k u sit v y h le d a t pouhým o k em ; n a jd e m e j i v sou h v ězd í V ozky u hvězdy 6 Aur. P olo h a 25.: 5h 56,8m ln ; + 54°36'; (e k v . 1 9 5 0 ,0 ). K v y h le d án i v Jin é dny p o u žijem e e fe m erld u ve H v ězd ářské ro č e n c e 1989, s t r . 172. P olo h a ko m ety s e v té to d obě r y c h le m ění. P řlslu n ím d á le p ro c h á z í 19. V III. p e rio d ic k á k o m eta P on s-W ln n eck e. V té d ob ě Je na h ra ­ n ic íc h P anny a V ah v e č e r n ad jih o záp ad n ím ob zo rem . Je JI ja s n o s t Je v ša k vzh led em k m alé v ý šc e n ad ob zo rem , v e če rn ím u sou m rak u a Ja su M ěsíce p ř íliš m alá 1 pro v ě tší d a le k o h le ­ dy: 10,3 m ag. M eteo ry : ro k p o z o ro v a te lů m ete o rů v rch o lí srp n e m , kdy Je č in n é m n ožstv í ro jů a m ezi n im i d o m in u ji P erse id y . L e to s b oh u žel m axi­ m em to h o to r o je m ezi 12. a 13. srp n em ru ší M ěsíc. Pokud by n e z á řil, bylo by m ožné p o čí­ ta t s h od in ovou fr e k v e n c i 70 m eteo rů . M ěsíc p fe s v ě tlu je I o s ta tn í r o je , je ji c h ž m axim a se k u m u lu jí k p o lo v in ě srp n a . A ta k je d in ý dosti b o h a tý r o j, k te rý n e n í ru še n m ěsíčn ím sv ětlem , Jso u t-A quarld y J s m axim em 4. V III., ra d ia n ­ tem v e V o d n áři a h odin ovým p o čtem p ře s 10. P ro m ěn n é h vězd y: v n o č n íc h h o d in ách a do­ s ta te č n ě vy soko nad o b zo rem n a s tá v a jí m inim a A lgo lu 1. V III. ve 22h 34m ln , 19. ve 3h26m ln, 22. v 0 h l4 m ln ; m inim a jS L y r 9. ve 22h, 22. ve 21h ; m axim u m 6 Cep 14. V III. ve 4h. M íra má ja s n o s t a s i 9 m ag a po m inim u z ja s ň u je . PAVEL PŘÍHODA

Z d á n liv á d rá h a k o m e ty B ro rs e n -M e tc a lf m ezi h v ě z d a m i v o b d o b í n e jle p if v id it e ln o s ti. Z a k re s le n y Jsou h v ě z d y d o i m a g . I lu s tra c e ř . P říh o d o

O p ln é z a tm ě n i M ě s íc e 17, ir p n a , v id it e ln í u ná s ve v ě t iin ě p rů b ě h u k ro m ě fá z e č á s te č n é h o z a tm ě n i ke k o n c i ú k a z u . S ra fo v a n ý k ru h z n a m e n á zem ský i t i n , v é t ii k r u in ic e zn a čí m e l ze m ského p o lo s tin u . Z a k re s ­ le n a Je o r ie n ta c e svě to vých s tra n n a svě to vé s fé ře a d r á h a M ě síce v z h le d e m k z e m s k é m u s tin u . K ru h y o h ra n ič e n é s iln o u č a ro u Jsou p o lo h y m ě s ič n ih o k o ­ to u č e v d ů le ž itý c h o k a m iic ic h p r ů b ě h u z a tm ě n i. Č a ­ sové ú d a je Jsou v SEC.

V MSI SLOV

Z o b sah u J. G ry g ar: 2 e ň o b je v ů 1988;

V č lá n k u o srp n o v ý ch ú k a z e c h je zm ín k a o so u ­ h v ěz d ích T u k a n a a Rysa. Obě tato so u h v ězd í ]sou ta k ­ řík a jíc novodobá, lé p e ř e č e n o n ep a tří k těm k la s ic­ k ý m , sp o jen ý m s e sta rý m i ře c k ý m i m ýty. T u k a n a z a ­ v ed l Jo h a n n B a y er n a p o čá tk u 17. s t .; p ra v d ěp o d o b n ě te n to n ázev p řeja l o d s ta rý ch š p a n ě ls k ý c h a p o rtu ­ g a ls k ý c h m o řep la v ců . T u k a n je ovšem p tá k , a k d y b y ­ ch o m ho m y n eo rn ito lo g o v ě p o tkali (v tro p ick ý ch l e ­ s íc h Jižní a S třed n í A m e rik y ], asi b y ch o m byli o ch o tn í se sá zet, i e jd e o pap o u šk a . V ětšin o u je totiž s te jn ě p estře z b a rv en ý — je n ten v elk ý z e stra n z p lo štělý zobák by nám n a zn a čil, že jd e o p a p o u šk a p o n ě k u d zvláštního, je h o p o jm en o v á n í p o ch á zí z jazyků, bra zil­ s k ý c h In d iá n ů . O statně jed n a sk u p in a ja zy k o v ě p ř í­ b u z n ý ch in d iá n sk ý c h k m en ů žijících v s e v e rn í B razí­ lii, v P eru , E k vád o ru a K olum bii si ta k é řík á T u k a ­ nov é. Rys je je š t ě m ladší so u h v ězd í. Z avedl ho Jan H ev eliu s v d íle P rodro m u s a stro n o m ia e, k te r é vyšlo až po sm rti sv éh o autora (1 6 9 0 ). N ázev Rys zvolil g d a ň sk ý astronom z e zajím avého d ů v o d u : N apočítal v tom to sou h v ězd í c e lk e m d ev a ten á ct sla b ý ch h v ěz d a do d a l, ž e kdo je c h c e vidět v še c h n y , m usí m ít o či jako ry s. Sam o č e s k é slovo ry s o sta tn ě s o strým vid ěn ím ta k é souvisí. E ty m o lo go v é v tom to výrazu odhalili sta rý in d o ev ro p sk ý k o ře n leu k -, k te rý zn a m en á h led ě t. Pů­ vodní in d o ev ro p sk é slovo s e p a k v la tin ě a ře č t in ě z m ěn ilo na ly n x a ve slo v a n sk ý ch ja zy cích (n e j e n v č e š tin ě , a le i v p o lštin ě, ru štin ě, srbochorvatštin ě . . . ) na ry s (p o p říp a d ě r is ). Pro p o řá d ek b y ch o m ještě m ěli dodat, ž e ten d ru h ý ry s , totiž n á ry s, n á črt (z n ě h o vznikl i abstraktní p o ­ jem ry s jako „črta " třeba ch a ra k te ru ) n em á s ostrovidem n ic s p o le č n é h o . Je to ta k zv a n é cizí slovo, k te ré jsm e p řeja li z n ěm č in y (R is s ). m in

RISE HVĚZD Populárně vědecký astronomický časopis vydává m in iste rstv o k n itn ry CSR v N a k la d a te lstv í a v y d a v a telstv í P a n o ra m a P ra h a V ed oucí re d a k to r E d u ard Sk od a R ed a k čn í ra d a : doc. RNDr. Jiř í B o u šk a , C Sc., in g . S ta n is la v F is c h e r , C S c., RNDr. Jiř í G rygar, C Sc.. Ing. M a rcel G rún; RNDr. O ld řich H lad; č l. ko ř. ČSAV M ilo sla v K o p eck ý ; RNDr. P avel K o trč, C S c.; RNDr. P avel K oubský, C S c .; Ing. B ohum il M a leč ek , C S c.; RNDr. Z deněk M iku­ lá še k , C S c.; d oc. RNDr. A n ton ín M rkos, C S c.; RNDr. P etr P e cln a , C S c.; RNDr. V la d im ír Poru b ča n , C S c.; RNDr. M ich a l S o b o tk a , C S c .; doc. RNDr. M artin S o le . C S c.; RNDr. B o ris V a ln lč e k , D rSc. G ra fic k á ú p rav a: Ja r o s la v D rah o ko u p ll, s e k r e tá ř k a re d a k c e : Ire n a N ovotná.

V. P ad ev ět: P říb ra m sk ý m e­ te o r it

s t á le

In s p ir u jíc í; M.

X. K ltt: Je d e n den v k r á t e ­ ru C o p e rn lcu s (p ř e k la d M. K ř íž e k ); J . Š a f á ř : A stro n o ­ m ick á

fo to g r a fie

p ř ís tr o ji;

m alý m i

Z. C o u fa l:

Č ty ři­

c e t le t a stro n o m ie v G ott­ w ald o vě II3 coAepJKaiuifl

H. rpbirap: y c n e x ji acrp o1988 r.; B . n a a e BeT: MeieopHT npJKHSpaM

homhm b

enje BAoxHOBjisK>mHii; M. T. K mtt: OíIiih jjeHb

b

pe M.

(nepeBoa H. IHa-

KonepmiKa KpwoiJKeKa);

(}>apJK:

A CTpOHOMIÍHCOKaH

iJ)0 T 0 r p a < } > ji a M a ji L i x 4 > aa:

KpaTe-

c

npH óopO B;

C opoK

MHH B r.

ji e T

n o M o m iio

3 , IJoy acT p oH o-

rOTTBajIB«OB

From C on ten ts J.

G ry g a r:

H ig h llg h ts

of

A stron om y in 1988; V . P a­ d e v ět:

P říb ram

M e te o rite

e v e r In s p lrin g ; M. T. K ltt: One D ay in s id e C r a te r Cop e r n ic u s [tr a n s la te d

by M.

K ř íž e k ); J. Š a f á ř : A s t r o n o -, m ic a l

P h o to g rap h y

w ith

S m a ll In s tru m e n ts; Z. Cou­ f a l: F o řty Y e a rs o f A stro n o ­ m y in G ottw ald ov

(ISSN 0035-5550)

T isk n o u T is k a ř s k é závod y, n. p., závod 3, S le z sk á 13, 120 00 P rah a 2. V ych ází d v a n á c tk rá t r o č n ě . C ena Je d n o tliv éh o č ís la K čs 2,50. R o č n í p ře d p la tn é K čs 30. R o z šiřu je PNS. In fo rm a c e o p ře d p la tn ém podá a o b je d n áv k y p řijím á každ á a d m in is tra c e PNS, p o šta, d o ru č o v a te l a PNS-OED P rah a, závod Ol-AOT, K afk ov a 19, 160 0 0 P rah a 6, PNS-OED P rah a, záv. 02, O brán ců m íru 2, 656 07 B rno, PNS-OED P ra h a , záv. 03, G ottw ald ova 206, 709 90 O strava 9. O b jed n ávk y do z a h ra n ič í v y řiz u je PNS — ú stře d n í e x p ed ice a dovoz tisk u P ra h a , záv. 01, a d m in is tra c e vývozu tisk u , Kovpakova 26, 160 00 P ra h a 6. A d resa re d a k c e : R lše hvězd, M rštíkov a 23, 100 00 P ra h a 10, te le fo n 7 7 1 4 468 T o to č ís lo b y lo d án o do tisk u 15. 5., v y šlo 30. 6. 1989.

40 let ASTRONOMIE v Gottwaldově

Středočeské m uzeum v R oztokách u Prohy p řip ra v ilo k 150. vý­ ročí vyhlášeni vynálezu fo to g ra fie výstavu s názvem O h lé d n u tí. Je to so u b or asi 150 re g io n á ln íc h h isto rických fo to g ra fii z m u ­ ze jn íh o fo to a rch ívu , d o ku m e n tu jící p rom ěny Roztok a o k o ii z h ru ­ ba od konce 19. sto le tí d o první tře tin y 20. století. M ezi snímky jsm e našli fo to g ra fii p ra co vn íků Felklovy to vá rn y na výrobu g ló b ů , m ap a astro n o m ických p om ůcek. V příštím čísle zveřejním e člá n e k Jiřího Bayera, in fo rm u jíc í o rozsáhlé č in ­ nosti té to roztocké výrobny.