Vůdcovská práce pro Gemini VLK Castor 2003
Táborová hra na motivy z historie českého skautingu
Vojtěch Homolka; IV. oddíl, středisko Hlinsko v Čechách, 531 06;
Rubešova 1512, 539 01 Hlinsko v Čechách.
Anotace: Ve své práci nejprve stručně sepíši dějiny českého i hlineckého skautingu. Poté se budu věnovat táborové hře „Po stopách zaváté stezky“, která vychází právě z historie české skautské organizace. Tuto hru jsem vymyslel letos před táborem, na kterém jsem ji potom také realizoval.
Úvod: Téma jsem si vybral proto, že mě zajímají dějiny lidstva. Vznik a vývoj skautingu je v podstatě také část historie 20. století. Je to pro mě dobrá motivace více se dozvědět o historii skautingu, jak ve svém městě, tak v celé republice. Cílů jsem si stanovil několik: • Podnítit ve skautech z mého oddílu větší zájem o skauting a vzbudit v nich hrdost na minulost skautského hnutí. • Uspořádat odpolední akci pro rodiče a prostřednictvím táborové hry jim povědět něco o historii skautské organizace. • Prostřednictvím novin oslovit i neskautskou veřejnost, aby se o skautingu více vědělo, což by se mohlo v budoucnosti hodit například při náboru nováčků. Aby se mi podařilo splnit tyto cíle, vymyslel jsem následující projekt: • Vytvořit pro oddíl táborovou hru čerpající z historie českého skautingu a hned jí na táboře realizovat. Ale protože by to byla jen jednorázová akce, hodlám prohlubovat vzdělání svých skautů v historii skautingu i v dalších letech, a sice formou různých materiálů na nástěnkách, přednášek, her a podobně. • Mým dalším cílem je spolupráce s rodiči a Hlineckými novinami (popřípadě i jinými médii).
Osnova: 1. Úvod (zdůvodnění výběru tématu; stanovení cílů). 2. Přehled dějin českého skautingu + historie skautingu na Hlinecku. 3. Táborová hra pro skauty. 4. Závěr (zhodnocení táborové hry na základě vlastních zkušeností).
2
ČÁST PRVNÍ I. Kapitola – Historie českého a hlineckého skautingu V roce 1902 americký dobrodruh a znalec přírody Ernest Thomson Seton stál u zrodu Ligy lesní moudrosti, roku 1907 anglický důstojník Robert BadenPowell uspořádal první skautský tábor na ostrově Brownsea. Zakladatelem českého skautingu je profesor tělocviku Antonín Benjamín Svojsík (1876-1938), který vytvořil organizaci s originálním názvem Junák (= mladý hrdina). Vycházel při tom jak ze Setonových myšlenek (návrat člověka do přírody po vzoru indiánů, 4 základní hodnoty: krása, pravda, síla a láska…), tak z myšlenek Badena-Powella (altruismus, služba společnosti, výchova v malých skupinkách, slib po vzoru středověkých rytířů…). Vše obohatil o české národní prvky (např. idealizace Chodů, strážců hranic) a o některé nejnovější vědecké poznatky (např. v oblasti pedagogiky nebo psychologie). O prázdninách roku 1911 se A. B. Svojsík vydal do Anglie a posléze i do jiných evropských států poznat první skautské oddíly. Byl jimi tak nadšen, že hned po svém návratu založil první oddíl u nás. O novém hnutí se radil s významnými osobnostmi té doby (s T. G. Masarykem, A. Jiráskem, K. V. Raisem, M. Alšem, J. Guthem-Jarkovským, F.X. Šaldou a dalšími). V březnu 1912 vydal knihu o skautské výchově mládeže Základy junáctví a o prázdninách stejného roku v Orlovských lesích nedaleko hradu Lipnice uspořádal první junácký tábor. V roce 1914 Svojsík u nás založil první skautský spolek, Junák-český skaut. V lednu 1915 vznikl Odbor pro dívčí skauting, jehož předsedkyní byla zvolena Anna Berkovcová a vyšlo první číslo časopisu Junák. Během I. světové války junáci pracovali ve službách Červeného kříže, po vzniku Československé republiky pak pomáhali hlavně na poštách a v úřadovnách Národního výboru. V roce 1918 zahájil svoji činnost první skautský oddíl v Hlinsku, jehož vůdcem se stal Jiří Skála. Roku 1920 se na stráni za hlineckou městskou částí Kouty konal první tábor. Tři roky poté v Hlinsku vznikly dva nové oddíly: druhý skautský a dívčí; další oddíly a družiny byly založeny v okolních obcích (Rváčov, Vítanov, Blatno, Údavy a Trhová Kamenice). Díky tomuto rozmachu se mohl vytvořit nový skautský okres. V roce 1924 hlinecké středisko uspořádalo vůbec první lyžařské závody v Hlinsku a dospělí členové střediska založili klub oldskautů. V září 1925 navštívil Hlinsko A. B. Svojsík. V letech 1925-1926 byl postaven Skautský domov a roku 1930 se pořádal první skautský ples ve městě. Po válce v celé republice kromě Junáka existovalo ještě několik dalších skautských organizací (Děti Živěny, Československá obec psohlavců a další). Aby Svojsík všechny tyto spolky sjednotil, vytvořil roku 1919 Svaz junáků a skautů republiky Československé, jehož starostou (čestná funkce) byl zvolen Josef Rössler-Ořovský. Záhy ale silně sociálně orientované organizace z tohoto 3
svazu vystoupily. V roce 1920 se česká delegace v čele se Svojsíkem zúčastnila I. světového skautského Jamboree v Londýně. V letech 1921-1931 vzrostl počet členů Svazu junáků a skautů republiky Československé z cca 20 tisíc na cca 34 tisíc. Na přelomu června a července 1931 se v Praze konalo Slovanské jamboree, na němž se setkalo přes deset tisíc skautů a skautek z Československa, Polska, Jugoslávie a Litvy. Své zastoupení zde měly i Anglie, Francie, Maďarsko a Rumunsko. Akce měla takový úspěch, že se „Svaz“ ucházel o pořádání IV. světového skautského Jamboree. Pro nedostatek financí se však musel pořadatelství vzdát. V září 1938, po návštěvě Sovětského svazu, zemřel A.B. Svojsík. V roce 1936 skautský vůdce Jaroslav Foglar zakládá čtenářské kluby Mladého hlasatele. V tomto časopise později začíná tvořit seriál Rychlé šípy. Ve stejném období vydává své první knihy (Hoši od Bobří řeky, Boj o první místo, Chata v jezerní kotlině…) a stává se nejčtenějším spisovatelem české mládeže. Do roku 1941, kdy byl Mladý hlasatel zakázán, vzniklo téměř 25 tisíc klubů, z nichž se většina nerozpadla a pokračovala v programu v duchu junácké výchovy. Po roce 1945 mnohé kluby vstoupily do Junáka. V roce 1939 po vytvoření protektorátu Čechy a Morava ministerstvo vnitra určilo náčelníkem Junáka Rudolfa Plajnera. V létě 1940 gestapo rozehnalo junácké letní tábory a 28. října K. H. Frank vydal tzv. „Výnos o zrušení Junáka“ (Junák byl první okupanty zrušenou českou zájmovou organizací). Potom gestapo Junáku zabavilo majetek v hodnotě cca 25 miliónů korun a zatklo mnoho junáckých vůdců a činovníků, ale ducha skautského hnutí se mu zlomit nepodařilo. Mnoho oddílů se ukrylo pod záštitu Sokola, Orla, Červeného kříže nebo Klubu českých turistů. Koncem května 1941 byl Junák exilovou vládou v Londýně obnoven. Již od začátku okupace se skauti aktivně zapojovali do odboje – jednou z jejich nejvýznamnějších skupin byla Zpravodajská brigáda, kterou koncem války tvořilo až 1 600 mužů. Tato skupina vykonávala především zpravodajskou a špionážní činnost. Moravští junáci pomáhali budoucím partyzánům při nezákonných přechodech hranic. Známá byla skupina pěti ostravských skautů, kteří byli začátkem roku 1945 zatčeni a 24. dubna popraveni. Rok po válce jim jejich oddíloví bratři vztyčili pamětní kříž na Ivančeně v Beskydech. Ve válce přišlo o život více než 600 junáků. Roku 1938 navštívil Hlinsko Rudolf Plajner. Po rozpuštění Junáka byl zapečetěn Skautský domov a několik činovníků bylo umučeno v koncentračních táborech. Mnozí hlinečtí junáci se skryli ve Foglarových čtenářských klubech Mladého hlasatele. V květnu 1945 byl Junák obnoven. Po osvobození skauti pomáhali spojeneckým armádám jako tlumočníci a pracovali na státu prospěšných brigádách (tzv. „Junáckých dvouletkách“). V únoru 1946 se sešel první poválečný sněm, na němž byla vytvořena organizace Československý Junák, a na němž bylo zvoleno nové vedení: starosta 4
– Velen Fanderlík, náčelník – Rudolf Plajner, náčelní – Vlasta Koseová. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se do čela Junáka dostali komunističtí činovníci a začala druhá likvidace skautské organizace. V noci ze 16. na 17. května 1948 se armáda s pomocí skautů a sokolů neúspěšně pokusila o státní převrat. Poté byli skautští vůdci Jiří Navrátil a Karel a Dagmar Skálovi odsouzeni k vysokým trestům. 1. 1. 1951 došlo k definitivnímu zániku Junáka, který nahradila dětská komunistická organizace Pionýr. Do února 1948 v Hlinsku vycházel střediskový časopis Kotlík. V červnu 1946 při příležitosti „Junáckých oblastních závodů a sjezdu východočeské oblasti“ Hlinsko podruhé navštívil Rudolf Plajner. Roku 1950 se uskutečnil poslední tábor a následující rok bylo hlinecké středisko donuceno předat veškerý majetek Pionýru. V letech 1948-51 přestoupily některé skautské oddíly do Sokola, Českého svazu turistů, Svazarmu i do dalších organizací. V letech 1950-52 bylo zatčeno a uvězněno mnoho junáckých činovníků (nejznámější jsou procesy s Pavlem Křivským a Karlem Průchou). Cílem těchto procesů bylo pošpinit jméno Junáka. Na přelomu 50. a 60. let začal vycházet časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, v němž Jaroslav Foglar nepřímo obnovil čtenářské kluby. V 60. letech musel Pionýr čelit ostré kritice kvůli své „školní“ výchově mládeže, a proto zařadil do svého programu „atraktivnější“ skautské prvky. V roce 1966 se několik odsouzených činovníků Junáka (mezi nimi i K. Průcha) dočkalo rehabilitace. Roku 1965 bylo založeno středisko Psohlavci, které později sehrálo významnou roli při obnovení Junáka. K tomu došlo 29. března 1968. Po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy (21. července 1968) Junák vyhlásil akci „Služba vlasti“. Tím se snažil pomoci při odstraňování škod způsobených okupací. Tímto vpádem cizích vojsk byla zároveň zahájena další likvidace Junáka. Proti tomu protestoval dopis Syrinx, který trojice autorů J. Zachariáš, I. Makásek a M. Kopt zaslala do některých středisek. K historicky poslednímu zrušení Skautingu u nás došlo 1. září 1970. Od jara 1969 v Hlinsku probíhala přestavba Skautského domova (jeho demolice a následné znovupostavení asi o 100 metrů dále). Ve stejném roce se konaly ještě tři akce: velká mikulášská besídka, střediskové závody v sáňkování a po takřka 20 letech další tábor. Z roku 1970 stojí za zmínku Junácký zimní sraz. Po ukončení činnosti Junáka byli mnozí činovníci propuštěni ze zaměstnání a degradováni. V listopadu 1989 padl komunistický režim a již v březnu 1990 činovníci z let 1968-70 v Hlinsku obnovili junácké středisko. O měsíc později se jim podařilo získat zpět i Skautský domov. V létě 1991 se konal celostřediskový, první polistopadový tábor. Po počátečním rozmachu – v důsledku absence vedoucích z tzv. střední generace – následoval pokles členské základny. Situaci se sice podařilo stabilizovat, ale nedostatek vůdců je v hlineckém středisku dodnes.
5
ČÁST DRUHÁ Táborová hra „Po stopách zaváté stezky“ Všichni účastníci hry přichází po večerce v krojích k místu vzdálenému asi 0,5 km od tábora. Vtom ze tmy vystoupí jejich průvodce s holí v ruce, oblečený taktéž v kroji a praví: „Vítám Vás na naší daleké pouti. Vydáme se společně po stopách zaváté stezky – po stopách zaváté stezky českého Skautingu. Připouštím, že cesta to nebude jednoduchá, a že jí dokončí jen ti nejzdatnější. Ti z Vás, kdo jsou odhodláni podstoupit i ty nejtěžší zkoušky, ať na znamení odvahy přibijí hřebík do této hole.“ Poté se účastníci po jednom vydají na cestu podle lucerniček, přičemž u každé je lístek s nějakou informací o Powellovi, Setonovi či Svojsíkovi nebo citát od některé z těchto osobností. Potom je 14 přítomných skautů rozděleno do čtyř skupin. Na úplný závěr všichni uchopí hůl a následuje oddílový rituál. Cestou zpět do tábora si každá skupina vymyslí jméno. • 1. etapa – Deník o táborové hře K tomu, abychom se dozvěděli něco o naší minulosti, potřebujeme mít nějaké historické prameny. Ale aby měli generace, které přijdou po nás, nějaké zprávy o naší době, je důležité, abychom toho my co nejvíce zaznamenali.
II. Kapitola – Skauti ve službách Červeného kříže • 2. etapa – Přeprava pitné vody Nacházíme se v období I. světové války, kdy skauti pomáhají v Červeném kříži. Jedna nemocnice se ocitla v nezáviděníhodné situaci, protože jí došly zásoby pitné vody (vodovodní trubky jsou totiž poškozeny). Bez vody jsou ohroženy životy mnoha pacientů, ale není k dispozici žádný vůz, který by jí dovezl. Nemocnici mohou zachránit jedině skauti, kteří by doběhli do sousedního města... Hráči přenášejí vodu štafetovým způsobem z rybníka až do připravených kbelíků, přičemž každý úsek měří 50-100 metrů. První zástupce každé skupiny nabere z rybníka vodu do dvou velkých ešusů a přelije jí druhému do plastové lahve (1,5 l). Zatímco se první vrací zpět k rybníku, druhý člen skupiny se přemístí ke třetímu a vylije mu obsah lahve do mikrotenového sáčku. Když třetí proběhne svůj úsek, přelije vodu ze sáčku do kýble své skupiny a vrací se zpět na svoje stanoviště. A takto se vše opakuje celkem 15 minut. Nakonec se všem změří, kolik kapaliny nanosili. 6
Pozn.: U dvou čtyřčlenných skupin běhali na prvním úseku dva (každý s jedním ešusem), což se nakonec ukázalo jako zanedbatelná výhoda. • 3. etapa – Transport raněného Jsme sice v bezpečné vzdálenosti od hlavní fronty, přesto nedaleko naší nemocnice došlo k tragédii – explodoval granát a zranil čtyři lidi – „a co čert nechtěl“, všechny sanitky jsou zrovna pryč. Zbývá opět jediná šance – spolehnout se na skauty. Jeden člověk z každé skupiny představuje raněného a odchází asi 300 metrů od tábora. Zbylí dva vybíhají 5-10 minut po něm a cestou se dovídají, že zraněný je v bezvědomí a má zlomenou pravou ruku. Jejich úkolem je poskytnout mu první pomoc, vyrobit pro něj z klacků a svého oblečení nosítka a dopravit ho co nejrychleji do tábora. Rozhoduje rychlost a kvalita ošetření a vyrobených nosítek. Pozn.: Realizaci této hry nám usnadnilo to, že 2 skauti z početnějších skupin byli zrovna v kuchyni, takže soutěžily čtyři trojice.
III. Kapitola – Skauti ve službách Československé pošty • 4. etapa – Shánění známek Konečně skončila ta hrozná válka. Vznikla Československá republika a skauti pomáhají na poštách. Když si jednoho dne chce jeden skautský vedoucí poslat několik dopisů, zjišťuje od pana pošťáka, že místní poště tento týden ještě nebyla doručena pravidelná zásilka známek. Vůdce ihned slibuje bezmocnému pošťákovi pomoc a posílá skauty ze svého oddílu do nejbližšího města, aby sehnali známky pro místní poštu. Všichni skauti se obléknou do krojů a mají přesně 3 hodiny na to, aby ve městě (vzdáleném 3-4 km od tábora) bez použití peněz „vyžebrali“ co nejvíce poštovních známek (mohou být i potištěné). Během těchto tří hodin se žádná skupina nesmí rozdělit. Pozn.: Nakonec se dohromady podařilo získat přes 600 známek a každá skupina po návratu vyprávěla spoustu veselých historek. • 5. etapa – Rozesílání dopisů
7
Skautský vedoucí se po určité době zase stavuje na poště, zrovna ve chvíli, kdy pan pošťák řeší další problém. Porouchal se mu služební automobil a on neví, jak má doručit adresátům celou krabici dopisů, které přišli dnes odpoledne. Vůdce proto znovu zapojí své skauty. Obě trojice i čtveřice se před zahájením rozdělí na dvě části. Tak vznikne osm poštovních čet. V okolí tábora je na konkrétních místech (např. u studánky) rozmístěno 6 schránek (představují je krabičky od čaje). Každá četa si z krabice vylosuje jednu zásilku, doručí ji do příslušné schránky a vrátí se pro další. Cílem každé skupiny je, aby během jedné hodiny roznesla co největší počet dopisů. Žádná dvojice se nesmí cestou rozdělit. Pozn.: Dohromady se rozeslalo cca 80 zásilek.
IV. Kapitola – Slovanské jamboree v Praze • 6. etapa – Poznávání ostatních V roce 1931 se v Praze uskutečnilo Slovanské jamboree. Cílem tohoto mezinárodního setkání skautů bylo seznámit se s cizími skauty a blíže poznat jejich myšlení a obyčeje. Všechny trojice a čtveřice mají půl hodiny na to, aby se toho o sobě co nejvíce dozvěděli (o zálibách, rodině, oblíbených věcech…). Po 30 minutách jsme každému postupně položili 5 otázek, na které měli odpovědět zbylí členové jeho skupiny. Rozhodovala procentuální úspěšnost odpovědí. A jaké jsme vymysleli otázky? Uvedu několik příkladů: „Kolik má ..... bratranců a sestřenic?“; „Jaké má ..... sbírky?“; „Jaká je ..... nejoblíbenější hudební skupina?“; „Kolik měří a váží .....?“; atd.
V. Kapitola – Skautský odboj za II. světové války • 7. etapa – Přechod hranice Roku 1940, kdy byla válka již v plném proudu, vyznamenali se dva junáci z Domažlic činní v odboji. Prvním z nich byl Jan Smudek, který usmrtil tři příslušníky německé tajné policie. Proto na něj gestapo vydalo zatykač a rozjelo pátrací akci, do níž bylo zapojeno téměř 3000 četníků, vojáků a ozbrojených fašistů. Přesto se za pomoci skautských pracovníků Smudkovi podařilo prchnout z vlasti až do Alžíru. Poté byl jeho oddílový kolega Mathesius v Praze uvězněn. Při převozu k výslechu vyskočil z auta, utekl a později se skrýval v jedné skautské klubovně. Nakonec se mu povedlo emigrovat do Jugoslávie. 8
Hraje se v lese a v noci. Všichni na začátku dostanou 2 lístečky, které mají přenést přes hranici (asi stometrový úsek cesty ohraničený dvěmi lucerničkami). Za cestou čeká náš spojenec, který každému, kdo se k němu dostane, napíše na lístky hesla (1. Jan Smudek, 2. Mathesius). S těmito hesly se musí skauti vrátit zpět přes hranici na start. Mají na to půl hodiny. Aby to nebylo tak jednoduché, hranici hlídají 2 gestapáci, kteří mohou po skautech střílet baterkou. Koho zasáhnou, musí jim dát jeden lístek (ať už na něm má heslo nebo ne). Připraví-li gestapo někoho o oba lístky, musí se vrátit na start. Start i stanoviště spojence jsou vzdáleny asi 50 metrů od cesty a svítí zde také lucerničky. Vítězí samozřejmě ta skupina, která pronese nejvíce lístků (v případě shody rozhoduje i rychlost). Pozn.: Podle ohlasů většiny zúčastněných byla tato hra nejlepší z celé táborovky. • 8. etapa – Cesta po kolících Skauti v odboji během II. světové války vykonávali především zpravodajskou a špionážní činnost. Od několika zasvěcených pracovníků Zpravodajské brigády jsme se dozvěděli, že v okolí našeho tábora se nachází zašifrovaná zpráva nepřítele. Byli jsme požádáni, abychom se pokusili onu zprávu vypátrat a poslat jí na vyšší místa. V blízkosti tábora je rozmístěno 62 očíslovaných kolíků. Každý kolík je nahoře na jedné straně seříznutý a tam je napsáno jedno písmeno. Všechna tato písmena dají dohromady zprávu. Kolíky jsou od sebe vzdáleny 20-50 kroků a seříznutá plocha ukazuje směr, kterým je třeba hledat další kolík. Skupiny vyrážejí v 15minutových intervalech po sobě. Směrodatný je čas na trati a správnost zprávy. Pozn.: Tato hra se bohužel nepovedla. Intervaly 15 minut se ukázaly jako malé, protože asi u 15. kolíku už měla každá skupina na dohled tu partu, která vycházela před ní. Hru nakonec dokončily jenom skupiny č. 3 a 4, které se navíc od poloviny trasy spojily.
VI. Kapitola – Pokus o státní převrat • 9. etapa – Obsazení kasáren Po ukončení války následovalo obnovení Junáka. Po únoru 1948, kdy se komunisté chopili vlády, se však podmínky pro Skauting u nás znovu zhoršili a hrozilo jeho další zrušení. Proto když armáda naplánovala státní převrat na noc z 9
16. na 17. srpna 1949, junáci se k ní přidali. Nejdříve se měli obsadit kasárny a osvobodit generál Kutlvašr z vězení. Dále se měla obsadit ministerstva a rozhlas a vytvořit nová vláda. Kasárnu představuje tee-pee a střeží jí jeden hlídač. Všichni odejdou k jednomu rybníku. Z protějšího břehu nám naši armádní spojenci morseovkou posílají instrukce, jak obsadit kasárnu: „Hlídače můžete podplatit jednou sušenkou, která leží u studánky.“ Vyhrává ta skupina, která po dešifrování zprávy jako první přinese hlídačovi „úplatek“.
VII. Kapitola – Skauti ve vězení • 10. etapa – Útěk z vězení Po neúspěšném pokusu o převrat i později v 50. letech bylo zatčeno mnoho skautských vůdců a činovníků. V té době se rozhodlo několik junáků, že bratry ze svého oddílu z vězení vysvobodí… Pozn.: Tu zmínku o pokusu vysvobodit několik činovníků z kriminálu jsem si vymyslel. Není založena na pravdě (nebo aspoň nevím, že by se něco takového stalo). Na louce je provazem vytyčen kruh, který představuje vězení. Do tohoto kruhu, se postaví z každé skupiny jeden člověk s kýblem (ze čtyřčlenných skupin 2). Aby se vězni dostali na svobodu, musí překonat 10 zamčených dveří. Ostatní se snaží svému zástupci v kruhu do kbelíku naházet 10 šišek (pomyslných klíčů). To jim ale znesnadňuje dvoučlenná vězeňská ostraha. Po zahájení hry zachránci vyrazí z 50 metrů vzdáleného stanoviště, kde leží zásoba šišek. Každý u sebe může mít vždy maximálně jednu. Je-li zachránce chycen ostrahou, musí se vrátit na start. Vězni se v kruhu nesmí strkat, ale mohou do svého kbelíku zachytit i cizí šišku. V případě, že šiška spadne na zem, je neplatná. Jakmile některý z vězňů nashromáždí 10 „klíčů“, může se osvobodit tak, že doběhne k 20 metrů vzdálenému stožáru, aniž by byl chycen ostrahou. Když je dopaden, musí se vrátit do kruhu a získat dalších 5 šišek.
VIII. Kapitola – Skauting v letech 1968-70 • 11. etapa – Syrinx
10
Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 začala další likvidace Junáka. „Proti tomu protestoval dopis Syrinx, který trojice autorů J. Zachariáš, I. Makásek a M. Kopt zaslala do některých středisek.“ V lese jsou rozmístěny 4 kopie dopisu Syrinx. Každá kopie je rozstříhána na 10 kusů a každý kus je zezadu označen určitou barvou. Zvítězí ta skupina, která jako první složí celý dopis. Jednotlivé části si mohou skupiny mezi sebou vyměňovat. Jestliže se nikomu nepodaří dopis složit, rozhoduje počet ústřižků, které skupinám schází ke složení celého psaní. V případě shody pořadí určí počet ústřižků „na výměnu“. Aby to hráči měli těžší, chytají je tři komunisté, kteří se snaží zabránit šíření dopisu. Je-li někdo chycen, musí položit lístek na zem (v případě, že nějaký má) a vrátit se do tábora (asi 30 m). Pozn.: U čtyřčlenných skupin čekal vždy jeden zástupce v táboře, dokud jej nevystřídal jeho spoluhráč. Čekající samozřejmě nemohl skládat zprávu, aby nebyla jeho skupina zvýhodněna. Pozn. na závěr: Vítězná skupina získala v každé etapě 3 body, druhá 2 body, třetí 1 bod a čtvrtá 0 bodů. Zpestřením celé táborové hry bylo, že každá skupina měla k dispozici 2 žolíky. Vsadila-li skupina před zahájením určité etapy žolíka, pak se počet bodů, které v této etapě získala, zdvojnásobil. Nebylo ale možné si vsadit oba žolíky na jednu hru.
Závěr: Táborová hra byla realizována na letním táboře v červenci 2003. Myslím si, že svůj cíl alespoň částečně splnila – skauti z mého oddílu si nepřímo „zkusili pomáhat“ Červenému kříži i Československé poště, „pomáhali“ v junáckém odboji za II. světové války a „zažili“ i útrapy v období komunismu, vše po vzoru svých předchůdců. Tuším, že jim to dalo více než několik sebelepších přednášek o historii českého skautingu. Na základě vlastní zkušenosti bych se chtěl pokusit popsat, co jsem sledoval jednotlivými etapami. Zahájení podle mě splnilo svůj smysl tím, že se skauti začali těšit na samotné hry. K zařazení „Deníku“ mě vedlo to, že je to dobré procvičení tvůrčího psaní, které se hodí např. při vedení kroniky. „Přeprava pitné vody“ měla být odreagováním po prvních pracovních táborových dnech a navíc byla zaměřena na spolupráci. Ve „Transportu raněného“ si skauti vyzkoušeli rychle použít několik úkonů z první pomoci, při „Shánění známek“ jednat s cizími lidmi. V „Rozesílání dopisů“ rozhodovala fyzická kondice, ale i náhoda. Smyslem „Poznávání ostatních“ bylo dozvědět se více o druhých a prohloubit tak své vztahy s nimi. „Přechod hranice“ splnil předpoklady dobré plíževé bojovky, kdy samotní hráči měli pocit, jakoby se opravdu přenesli do 11
druhé světové války. V „Cestě po kolících“ byly důležité pátrací schopnosti. V „Obsazení kasáren“ šlo mimo jiné o umění přijímat morseovku i domýšlet neúplnou zprávu. V posledních dvou etapách záleželo na fyzičce, která by ale skupinám nebyla nic platná, kdyby nespolupracovaly. Můj projekt bude dále pokračovat. Ke konci kalendářního roku uspořádám odpoledne s rodiči. Tato akce bude vzpomínkového rázu – využiji kroniky, deníky o táborové hře, fotografie z oddílové činnosti nebo obrázky z tábora. Měsíc předem napíši článek do Hlineckých novin (o historii i o táborové hře) spojený s pozvánkou pro rodiče na zmiňované odpoledne.
Seznam použité literatury: FIALA, Břetislav. Osobní konzultace. Beníšky 2003. HAVEL, Stanislav. Osobní konzultace. Hlinsko 2003. HLADKÝ, Martin. Osobní konzultace. Hlinsko 2003. MILLA, Michal. Osobní kozultace. Orlovy 2003. SVOBODA, Milan. Hledání zaváté stezky. 1. vyd. Praha: Leprez, 1994. ISBN 80-900821-8-1. ZAPLETAL, Miloš. Hry Jaroslava Foglara. 1. vyd. Praha: Olympia, 2000. ISBN 80-7033680-3. Kol. autorů: 85 let skautingu v Hlinsku v Č. (pracovní materiál dosud nebyl vydán).
Obsah: Anotace Úvod Osnova ČÁST PRVNÍ – Historie českého a hlineckého skautingu. ČÁST DRUHÁ – Táborová hra „Po stopách zaváté stezky“. Skauti ve službách Červeného kříže. Skauti ve službách Čs. pošty. Slovanské jamboree v Praze. Skautský odboj za II. svět. války. Pokus o státní převrat. Skauti ve vězení. Obnovení skautingu v letech 1968-1970. Závěr Seznam použité literatury
Prohlášení: Celou práci jsem vypracoval sám pouze s využitím uvedených pramenů.
12
