Systémové modely Callista Roy „Adaptační model“ Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové
Biografie ●
*14.10.1939 Los Angeles
●
Základní ošetřovatelské vzdělání
●
Sestra, staniční sestra pediatrie
●
1963 – bc., 1966 – mgr., 1977 – PhD.
●
●
●
Odborná asistentka, ředitelka nemocnice a profesorka na Boston College of Nursing 1985 – habilitace z klinické neurologie Členka Americké akademie věd, členka NANDA a Světové organizace žen
Vývoj modelu ●
●
●
●
●
Během praxe registrovala schopnost dětí přizpůsobit se změnám Základ modelu tvořila během studií 1970 – model využíván jako pilotní projekt mgr. studijního programu 1974 - „The Roy Adaptation Model“ Další léta – výzkumná pozorování a tvorba teoretické báze
Metaparadigma modelu ● ●
●
●
● ●
1
Osoba Bio-psycho-sociální tvor v interakci neustále měnícího se prostředí. Reaguje na podněty vnějšího i vnitřního prostředí Celek ze subsystémů Jedinec = adaptační systém s vnitřními procesy (4 adaptační oblasti) → příjemce oš. péče
Prostředí Tvoří podmínky, okolnosti, vlivy a situace → působí na vývoj a chování jedince x skupiny
Metaparadigma modelu ●
●
●
●
2
Změna prostředí → působí na schopnost adaptovat se Faktory prostředí – velké, malé, negativní, pozitivní Změna prostředí → více energie stran jedince pro adaptaci Podněty prostředí = stimuly (fokální, kontextuální, reziduální) → jádro zacílení oš. péče
●
Zdraví
●
Výsledek úspěšné adaptace na stimuly z prostředí
●
Nefunkčnost mechanismu adaptace → nemoc
Metaparadigma modelu ●
● ●
●
●
3
Adaptace na stimuly = připravenost na reagování na další → podstata zdraví a léčení
Ošetřovatelství Věda o nemocničním ošetřování + praktická disciplína Klasifikuje a spojuje procesy, hledá cesty pozitivního ovlivnění zdr. stavu lidí Cílem je pomoc jedincům ve zdraví i nemoci k adaptivním odpovědím na stimuly
Koncepční model ●
Teoretická východiska:
●
Humanistická filozofie
●
Holismus
●
Práce Maslowa
●
Sociální interakční teorie
●
Adaptační teorie Helsona
●
Předpoklady
●
●
1
Příjemce OŠE – jedinec, skupina .... je to holistický adaptivní systém Lidé – živé systémy se stálou interakcí s prostředím
Koncepční model ●
●
●
●
● ●
●
2
Systém – skupina jednotek spojených v celek Prostředí a lidé – otevřené systémy, vyměňují energii, informace Stále se měnící prostředí – jedinec se musí neustále přizpůsobovat podnětům Prostředí – tvoří podmínky pro vývoj a chování. Změna prostředí = třeba energie pro adaptaci na změnu
Hlavní jednotky: Cíl OŠE – adaptace ve zdraví i nemoci v každé oblasti (4) N – bio-psycho-sociální bytost v interakci s prostředím
Koncepční model ●
●
●
●
●
3
Role S – podpora procesů adaptace a adaptivního chování Zdroj potíží – neefektivní adaptace Ohnisko zásahu – stimuly (fokální, kontextuální, reziduální) Způsob zásahu – manipulace se stimuly, zvyšování, snižování, udržování Důsledky – adaptivní odpověď
Koncepce modelu ● ●
●
Adaptace Proces přizpůsobení se změnám prostředí (vysílá stimuly) Pozitivní adaptace → jedinec reaguje pozitivně na změny prostředí –
●
1
Pozitivní adaptace podporuje fyzickou, psychickou a sociální integritu
Negativní adaptace → neefektivní reakce na změny → změna celistvosti jedince
Koncepce modelu ● ●
2
Stimuly Podněty z vnějšího i vnitřního prostředí → adaptivní odpověď
●
Důležité jsou druhy stimulů a adaptační úroveň
●
Stimuly: –
Fokální (ohniskový, centrální) – působí aktuálně v určitém momentu → okamžitá reakce. Působí nejsilněji, urychluje adaptivní chování
–
Kontextuální – náhodně působící v době vlivu fokálního stimulu, má k němu vztah. Vztahuje se na okolnosti působení fokálního stimulu
Koncepce modelu –
●
●
3
Reziduální – z osobnostní oblasti jedince (postoje, vlastnosti, názory …) stálého charakteru
Adaptační niveau (úroveň): –
Rozsah adaptivních reakcí, je individuální („normální chování“)
–
Stimuly překročí hranici adaptační zóny (individuální) → neefektivní (neadaptivní) reakce → porušená integrita
Reakce na stimuly: –
Adaptivní – nepřesáhne adaptační úroveň, podporuje jeho integritu, růst, vývoj …
–
Neefektivní – přesáhne adaptační úroveň, vede k poruše integrity jedince
Koncepce modelu ●
Adaptační systém jedince:
●
Primární subsystém: (kontrolní) –
Naučené + zděděné mechanismy kontroly, překonávání situace ●
●
●
4
Regulátor – reaguje na stimuly pomocí reakcí autonomních, chemických a endokrinních Kognátor – reaguje na stimuly pomocí vyšší nervové činnosti (paměť, učení ...), reakce emočního typu
Efektorový subsystém: (sekundární) –
Převede reakce do 4 adaptačních oblastí (mody):
Koncepce modelu
5
–
Fyziologická oblast – reakce spojené s tělem dýchání, oběh, výživa, hydratace, vylučování, aktivita, odpočinek, spánek, FF, smysly, TT …
–
Sebepojetí – fyzikální, osobnostní, interpersonální složka
–
Rolová funkce – identifikace a zvládání rolí
–
Vzájemná závislost – vzájemná závislost x nezávislost během interpersonálních vztahů 2 a více osob
Obsah modelu ●
Jedinec = integrovaný celek ve stálé integraci s prostředím. Přizpůsobení se ovlivňuje síla podnětu, adaptační úroveň –
Stimul přesáhne adaptační úroveň → neefektivní chování a maladaptace
–
Neefektivní adaptace = maladaptace ve všech 4 modech
–
Úloha S – identifikace maladaptivního chování a stimuly k němu vedoucí → následně N pomoci adekvátně reagovat
Adaptivní systém jedince
(Pavlíková, 2005)
Rolový strom listy – terciální role – dočasná (např. člen komise, P/K)
větve – sekundární role – relativně trvalá, vybraná role (např. lékař, sestra)
kmen – primární role – souvisí s věkem a pohlavím (např. starý muž), relativně trvalá, daná role
(Pavlíková, 2005)
Grafické znázornění modelu všechny ošetřovatelské činnosti jsou zaměřené na
podporování v období zdraví
fyziologická oblast
adaptací jedince
sebekoncepce sebepojetí
rolová funkce
během choroby
vzájemná závislost
Zdroj ●
Pavlíková, S. Modely ošetřovatelství v kostce. Praha: Grada Publishing, 2005. 150s. ISBN 80-247-1211-3
