STATI LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MÁCHOVA MÁJE 1

SBORNÍK PRACÍ FILOZOFICKÉ F A K U L T Y BRNĚNSKÉ UNIVERZITY STUDIA MINORA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNTVERSITATIS BRUNENSIS V 7, 2004

STATI

ROBERT B. PYNSENT

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MÁCHOVA MÁJE

1

Všichni v í m e mnoho o M á c h o v i i o Máji. K a ž d ý například v í m e , že básník (či jak zní klišé: pěvec) b y l p o n ě k u d silácký hromotluk, 174 c m vysoký, širokoram e n n ý chlap, který si barvil vlasy na č e m o a jednou shodil se schodů litoměřic­ k é h o kata. S a m o z ř e j m ě , ž e tváře „taky v [Máchově] obličeji ráz český na s o b ě " nesly. V í m e všichni, ž e Máj není v ů b e c lyrickoepickou básní, ale spíše, jak s á m M á c h a napsal, „ v e r š o v a n ý m r o m á n k e m " . V í m e , že se v Máji nejedná o krásy přírody a lásky, ale o lásku jako kletbu, povinnost, kterou n á m uložila zlá, lhavá, v š e m o h o u c í příroda, p o p ř í p a d ě B ů h či osud. Všichni v í m e o tom, jak se nadchla Jarmila Glazarová, k d y ž se dozvěděla, že všichni svazáčtí redaktoři a redaktorky přečetli Máj alespoň jednou ročně. Nejsa a nebyv ani svazák ani redaktor, přesto také obvykle čtu M á / j e d n o u roč­ ně. Nejsa Čech, n e u m í m posoudit Eisnerův výrok, že M á c h a b y l „veškerým živo­ tem svého nitra český egocentrik non plus ultra [...] národní egocentrik bez kože­ nek a bez p o d ě b r a d k y " , a také snad n e m á m kvalifikaci nutnou na to, abych psal o tom, jak se M á c h a stal národním básníkem. Presto však o tom něco napsat chci; za druhé chci uvažovat o tom, proč měli M á c h u tak rádi surrealisté. M ý m třetím, dosti otřelým tématem je M á c h o v a barokovost; chtěl bych se pokusit odpovědět na Mukařovského otázku, kde přišel M á c h a k „zdrcujícímu množství [...] materiálu" 2

3

4

Tato malá úvaha je poněkud revidovaná verze referátu, který autor dne 28. listopadu 2001 přednesl pro brněnskou Literárněvědnou společnost. Karel Sabina, „Úvod povahopisný", in Sabina, Články literárně dějepisné, I, red. Jan Thon, Praha, Laichter, s. 3. Rudolf Havel a Pavel Vašák (red.), Literární pouť Karla Hynka Máchy. Ohlas Máchova díla v letech 1836-1858, Praha, Odeon, 1981, s. 11. Pavel Eisner, Na skále. Dvanáct zastavení máchovských, Praha, Voleský, 1945, s. 24.

6

ROBERT B. PYNSENT 5

barokně romantického, které nalezl Č y ž e v s ' k y j . Tímto třetím tématem chci na­ značit, že domácí národovečtí kritici M á c h o v i rozuměli až příliš dobře a tuto barokovost, která j i m vlastně byla z ideologických důvodů odpornější než všechen tzv. byronismus, cítili; baroko bylo přece dobou úpadku a probuzení bylo národní sebespasení od baroka. V e l m i mnoho si lze dokonce vyložit ze Sabinova „Úvodu povahopisného", jako autorovu snahu přesvědčit čtenáře, že M á c h a b y l „národní". Svými třemi tématy nechci podat nijakou definitivní interpretaci Máje, p o n ě v a d ž M á c h o v o dílo je natolik esteticky sofistikované, že taková interpretace je vlastně nemožná. Proto také existuje tolik dezinterpretací básně a proto n e s m í m e téměř žádnou z nich úplně zamítnout. Pokusy dokázat, že Májem M á c h a napsal národně politicky angažované dílo, jsou snad nejzábavnější. Takové pokusy znamenají ne­ jen vlasteneckou agitaci svých tvůrců, ale snad, b y ť j i n ý m z p ů s o b e m než Sabinova úvaha, i popírání útoků Tomíčka, Chmelenského, T y l a aj., kteří tvrdili, že M á c h ů v veršovaný románek je nečeský, nenárodní. N a š i pozornost si zaslouží i to, že kritici jako Bačkovský nechtěli přijmout, že česká národní b á s e ň není didaktická. Češi jsou přece velkými Uterárními didaktiky, a tak to m á být. Nacionalistická interpre­ tace Františka Bačkovského je poněkud neprůhledná. Podle ní je Vilém „nástroj vůle vyšší, která pomstou stíhá ty, jimžto d á n o výhradně právo, v pouta jímati lid­ stvo, porvati krvavými nikami svými svobodu a v bláto j i metaři. Jarmila pak, onen trpný princip [...] pomstěna rukou m u ž e , jsoucího v plné svobodě neboli v podo­ benství rukou strašného lesů pána. M á c h a m ě l na mysli nešťastnou vlasť svou, upící tehda v j a ř m u moci absolutistcké, m ě l na mysli sebe jakožto zástupce své vlasti." T í m je z Máje protest-song, protimettemichovský pamflet. B a č k o v s k ý nevysvěduje, jak a proč vlast spáchala sebevraždu, což není zcela pravda v případě nejvlastenečtějšího vykladače Máje, Jaroslava Svobody. V e své důkladné, až tmářské knize, Za tajemstvím Máchova „Máje". Historicko-literární studie chápe Má­ chův románek jako alegorickou báseň. Začíná apodikticky protivyskočilovským konstatováním, že Mácha, „srosdý geniálním srdcem i láskou s osudy milované vlastí, nehledal úplně svého slavného ,Máje' ve vzorech soudobého literárního bra­ ku jarmarečního, nýbrž [...] záměrně je čerpal z českých dějin." Podle toho „kve­ toucí strom", který lže „lásky žel", představuje habsburskou dynastii, která je sku­ tečným svůdcem Janniliným. Přesně tak, jak bychom od národoveckého kritika očekávali, obzvláště v době německé okupace, pro Svobodu je Jarmila ,/iaše krásná 6

7

8

Jan Mukařovský, Příklad poezie (K otázce trvalé platnosti Máchova díla) [1936], red. Milan Jankovič a Jaroslava Janáčková, Praha, Pražská imaginace, 1991, s. 44. Že Máj je ještě dnes považován za národní báseň, se dokazuje třeba na základě několika podivuhodných tvrzení Josefa Kroutvora, napf. „Naše city jsou navždy spojeny s Májem" anebo „Máchův existenciálni bol je záležitost ryze česká. Velmi jemná směs intuice a naivi­ ty je živnou mízou českého umění až do dnešní doby." Můj Mácha, Praha, Klokočí a Pří­ bram, Knihovna Jana Drdy, 2003, s. 16 a 41. František Bačkovský, Zevrubné dějiny českého písemnictví doby nové. Díl I, Období před­ březnové, Praha, (až do s. 711) Borový, 1884-1886; (od s. 713) Urbánek, 1887, s. 886. Jaroslav Svoboda, Za tajemstvím Máchova Votruba, 1940-1941, s. 6.

„Máje". Historicko-literámí

studie, Hronov,

7

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MÁCHOVA MÁJE

vlast česká, dlouho sváděná, až konečně mrzce ohavnými přísliby lásky svedená do područí Habsburků; pak ale obklopena j i m i , využita, zneužita hyne v mukách ne­ změrného zoufalství." Strom začíná lhát, když v r. 1526 Habsburkové nastoupili na český trůn. Navíc lze celý děj Máje chápat jako jinotajný obraz bitvy na Moravském poli anebo bitvy na Bflé hoře. Podle tohoto výkladu představuje Vilém Václava B u dovce z Budova a Jarmila jeho dceru Magdalénu. Hvězda, j e ž padá s nebes výše, představuje jednak zámeček Hvězda na Bílé hoře a jednak „pád Království českého a českého národa do nezměrné propasti temných nejistot a bídy; neboť p á d hvězdy [...] znamenal také ztrátu nebeské blaženosti (blahobytu) v Království českém, jíž Bílou horou český národ b y l postižen." Pád hvězdy či Jarmily do věčné nicoty a její pláč, strašný jekot a hrůzný k v i l představují „nářek a kletbu mučených, ubíjených, vzdechy a bolest loučících se vypovězenců s českými domovy, j e ž si přivlastňoval b u ď bělohorský vítěz nebo jeho s p ř e ž e n e c . " Bílá věž, v níž Vilém přemítá o vlastním osudu a o významu života je vlastně hradčanská Bílá věž, kde Budovec čekal na staroměstské popraviště, a šeptající vlnky představují vlnky potoka Brusni­ ce, které tekou pod Bílou věží směrem k V l t a v ě . Péro na Vilémově klobouku představuje pštrosí péra v erbu Budovců, a to „zcela u r č i t ě . " 1 název románku prý ukazuje na třetí pražskou defenestraci z května 1 6 1 8 . C o se týče interpretace děje j a k o ž t o alegorie Moravského pole, čtenář p r ý „zajisté pochopil, koho a co mínil básník slavíkem," a tu se Svoboda dotýká starší falešné teorie, že autorem milostné básně konvenčně zvané „Závišovou p í s n í " b y l Závis z Rožmberka. Čtenář prý také pochopil, .jakouto mínil [básník] ,růžinu', a že předmět šalebné písně jeho a jedo­ vaté růžiny (erb) jeho b y l úkol svůdce nešťastné růže české, j e ž po bitvě na Morav­ ském poli r. 1278 měla se stati a stala se obětí prolhané lásky h a b s b u r s k é . " Tato tzv. růžina se prý též asociuje s „alliančním znakem hraběte Viléma Slavaty." Ja­ roslav Svoboda zřejmě ani nechtěl rozumět Máchovu slovu , j ů ž i n u " , které předsta­ vuje gramaticky výstřední, silně pereonifikující posesivum substantiva „růže", v kontextu básně „[lásku] růže". Toto vše je snad poněkud excentrické, ale vlastně sotva excentričtější než Masarykova národně feministická interpretace Máje jakožto obrazu rozvratu české rodiny, j e n ž nastal po Bílé hoře. Dokonce i Šalda ve studii Mácha snivec i buřič prohlašuje, že se M á c h a „v hlavních svých dílech, v Máji, v Cikánech, v Katu, v Marince, dotýká směle velmi bolestné rány moderního člově­ ka, rozvratu r o d i n y " . Ještě více nás snad překvapí, že A d o l f Hoffmeister psal o Máchovi jako „odbojném básníku rozvratu r o d i n y " . 9

10

11

12

13

14

15

16

17

v

Tamtéž, s. 18.

1 0

Tamtéž, s. 30-31.

1 1

Tamtéž, s. 52.

1 2

Tamtéž, s. 89.

1 3

Tamtéž, s. 101.

1 4

Tamtéž, s. 95.

1 5

Tamtéž, s. 100.

1 6

František Xaver Šalda, Studie z české literatury, Praha, Československý spisovatel, 1961, s. 207.

1 7

Adolf Hoffmeister, „Poznámka o vylhané podobě básnflcové", in Vítézslav Nezval (red.), Ani

o

ROBERT B. PYNSENT

Tato slova napsal v příspěvku do sborníku Ani labuť ani Lůna, c o ž m ě vede k titulu této krátké ú v a h y , k otázce otvorovitosti, orificity a také kruhovosti, cyk­ ličnosti struktury a obrazivá Máje. T u š í m , že v ů b e c není nutné mít freudistické teorie, jako měli surrealisté, abychom si všimli, ž e M á c h a spojuje cyklickou strukturu básně s otvory lidského těla. Nejsem s to posoudit, nakolik to bylo u M á c h y n e v ě d o m é nebo p o d v ě d o m é , p r o t o ž e jeho p o h l a v n í metaforika se blíží obrazivu středověkého erotického mysticismu čili m y s t i c k é erotiky, p r á v ě té ero­ tiky, j i ž potom n a c h á z í m e v b a r o k n í c h m o d l i t b á c h a litaniích. I svou lexikou, t é m ě ř ú p l n ě očištěnou od r o s o v s k ý c h složenin typických pro obrozence v y s o k é ­ ho stylu (např. Kollára a Poláka) se M á c h a blíží slohu b a r o k n í c h skladatelů písní a básní. A to n á m připomíná P a l a c k é h o útok na M á c h u , zřejmě h l a v n ě na Máj, z roku 1838: „ s a m é pretense slohu p o e t i c k é h o na pouze p r o s a i c k é o s n o v ě , které ve spisech neb[ožtíka] M á c h y s nelibostí jsme s p a t ř o v a l i " . Tyto „ p r e t e n s e " jsou snad h l a v n ě b a r o k n í m obrazivém. P ř e h á n í m jen trochu, k d y ž tvrdím, že by se o Máji mohlo říci, že je p o s l e d n í m v e l e d í l e m českého baroka, r o v n ě ž tak pře­ svědčivě, jako že je p r v n í m d í l e m české m o d e r n í poezie. 18

S b o r n í k Ani labuť ani Lůna představuje první krok k t a k o v é m u z á v ě r e č n é m u ú s u d k u o p o e t i c k é m a Uterárněhistorickém v ý z n a m u M á c h o v y b á s n ě . M á m tu na m y s l i h l a v n ě příspěvky Nezvala, Kalandry a Teigeho. N e z v a l tvrdí, ž e M á c h o v o dílo dokazuje, že se poezie „rodí z konkrétní iracionality n e v ě d o m í a ž e j í není m i m o tento z d r o j " . S a m o z ř e j m ý fakt, že fabule Máje je variantou pověsti o O i d i p o v i , se stává u surrealistů d ů k a z e m , že Máj vznikal na z á k l a d ě básníkova o i d i p o v s k é h o komplexu. I Jakobson uvažuje o m o ž n o s t i , že Máj je „projev du­ ševního exhibicionismu, j e š t ě stupňovaný o i d i p o v s k ý m k o m p l e x e m " . Teige se d o m n í v á , že při čtení Máje m u s í m í t člověk stále na p a m ě t i M á c h o v y zápisníky, aby mohl spojit básníkovu obsesivní žárlivost s o i d i p o v s k ý m komplexem, který se j e v í v básni samé. Tvrdí, že „dialektický vztah mezi životem b á s n ě a básníko­ v ý m ž i v o t e m d á v á n e v ý v r a t n o u reálnost M á c h o v u Máji a prudkou poesii M á ­ chovu s o u k r o m é m u deníku (žárlivost a oidipovský k o m p l e x ) " . O n u „prudkou poesii" m á Teige zřejmě z Jakobsonova p o n ě k u d p ř e h n a n é h o konstatování, že „ M á c h ů v deník je stejně b á s n i c k ý m d í l e m jak Máj a Marinka, n e m á ani přídech utilitárního, je to čistý Vart pour Vart, je to básnictví pro b á s n í k a . " P o d o b n ě 19

20

21

2 2

labuť ani Lůna. Sborník k stému výročí smrti K. H. Máchy [1936], Praha, Concordia, 1995, s. 70. 18

František Palacký, Radhost. Sbírka spisů drobných z oboru řeči a literatury české, dy, historie a politiky, I, Praha, Tcmpský, 1871, s. 81.

19

Vítězslav Nezval, „Konkrétní iracionalita v živote a v dílech Karla Hynka Máchy", in Ne­ zval (red.), Ani labuť ani Lůna, s. 38.

20

Roman Jakobson, „Co je poezie?" {Volné směry, 1933-34), in Jakobson, Studies in Verbal Art. Texts in Czech and Slovák, Ann Arbor, Czechoslovak Society of Arts and Sciences in America a Department of Slavic Languages and Literatures of the University of Michigan, 1971, s. 25.

21

Karel Teige, „Revoluční romantik Karel Hynek Mácha", in: Nezval (red), Ani labuť ani Lůna, s. 24.

22

Jakobson, „Co je poezie?", s. 24.

krásově-

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MÁCHOVA MÁJE

9

jako Teige, i M u k a ř o v s k ý p a d á do (auto)biografické pasti, k d y ž se ptá: ,je zná­ m ý M á c h ů v deník z r. 1835 součástí jeho díla nebo i n t i m n í m dokumentem? Ne­ určitost hranice mezi ž i v o t e m a dílem je však [...] příčinou m n o h o z n a č n o s t i o b o j í h o . " Podle Z á v i s e Kalandry najdeme v zápisnících m o ž n o s t „dost hlubo­ ko n a h l é d n o u t do ničím nezkrášlených stok sexuality, do onoho de profundis, odkud rostla i poesie , M á j e " ' , a tu „ d o v e d e m e také u ž trochu sledovat ten pod­ vědomý proces, v n ě m ž sexualita sublimuje do p o e s i e " . R o m a n t i c k ý motiv krvesmilství se obvykle asociuje s Byronem, obzvláště s Manfredem. N e z v a l v n ě m však vidí M á c h o v u vlastní potlačovanou sexualitu; píše, ž e „pach incestu" reprezentuje M á c h o v u vědomost, ž e „v tomto světě oživlého n e v ě d o m í je láska sadisticko-masochistickým aktem, kde čerň a mrt­ volná bledost jsou p o z a d í m pro m r t v o l n é scény". A č je zřejmé, ž e Nezval nero­ z u m í pojmu „vlast", j a k ho básník p o u ž í v á (a nejenom v Máji), pro M á c h o v u barokovost není bez v ý z n a m u Nezvalovo konstatování, ž e „ M á c h o v a incestní láska k zemi a vlasti" p o c h á z í z oidipovského komplexu a že V i l é m jako cizinec (čili exulant) na světě „věčně hledá, hledaje matku a lůno, z n ě h o ž vzešel, vlast a z e m i . " D u š e v n ě velmi v z d á l e n á od avantgardy amatérská kritička V o t o č k o v á - L a u e r m a n n o v á si také v š í m á M á c h o v a tíhnutí k sadismu, o jeho „nervosní" sexualitě tvrdí, ž e je to „vybíjení pohlaví, mučící a ubíjející", a v jeho p o m ě r u k L o r i S c h o m k o v é spatřuje „vášnivé nepřátelství m u ž e k ž e n ě , j e ž se m u odda­ l a . " Josef H o r a naopak pociťuje sadomasochismus v celé M á c h o v ě mentalitě, n i k o l i jen v jeho sexualitě, např. ve verších z p á t é h o čísla Máchovských variací: 23

24

2 5

2 6

Po světle plovoucí, v p r á z d n u je a p r á z d n e m zrazuje svou v i n u básníkovi, j e n ž rozžárlil se nad ú s m ě v e m , nad květinou a nad o č e k á v á n í m chvil, j e ž vraždí, zní a zní a h y n o u .

27

Uvědomujeme si, jak velký je rozdíl ve vnímání Máje u surrealistů a jejich sou­ časníků a v chápání kritika předcházející generace, F. V . Krejčího, který kupř. sil­ n ě zdůrazňoval pohlavnost Hlaváčkovy Mstivé kantilény. Pokud jde o pohlavnost M á c h o v a díla - Krejčí, p o d o b n ě jako Nezval, nechápe pojem „vlast": „Mácha není nikterak silným erotikem a jeho dílo [...] není báseň lásky v p r a v é m slova smyslu [...] jest především básní stesku po ztracené mladosti. Pravý milenec, j e n ž zahubil pro ženu svůj život, vzpomínal by v poslední noci svého žití především na štěstí s ní prožité, b y ť i snad s mukou a proklmáním. [...] Erotika jeho je naprosto ne­ konkrétní a bezkrvá, pouhý podnět k všeobecnému žalu nad něčím, co zmizelo 23

Mukařovský, Příklad poezie, s. 11.

24

Závíš Kalandra, „Mácha a Palacký", in Nezval (red.) Ani labuť ani Lůna, s. 49-50.

25

Nezval, „Konkrétní iracionalita...", s. 35-36.

26

Olga Votočková-Lauennannová, K. H. Mácha. Několik pohledů, Praha, Neubert, 1936, s. 73.

27

Josef Hora, Máchovské variace [1936], Praha, Borový, 1945, s. 18.

10

ROBERT B. PYNSENT

a zklamalo. [...] není to touha erotická [...], nýbrž touha po vlasti, jeho kolébce, dějišti jeho d ě t s t v í . " Oproti tomu píše Nezval daleko citlivěji, že v Máji, j e vše pansexualisováno, [tu] břeh objímá jezero, [tu] se přibližují dvory k bližšímu a bližšímu objetí, aby splynuly v jedno za soumraku, [tu] se vinou stromy ke stro­ m ů m , [tu] pronásleduje milostná vlna v l n u " . N e u m í m si vysvětlit, proč Nezval nepsal o tom, že sloupy ve Vilémově vězení se také objímají nebo že se falická bílá věž opakovaně noří do klína j e z e m í c h vod. Tím, že v ě ž tvoří dějiště Vilémova přemítání o smrti, oba případy zdůrazňují stálé splývání Eróta s Thanatem, splývá­ ní, j e ž dominuje celému ději Máje. Objímání tvoří kruh a kruhové je i obrazivo, myšlení a struktura Máje. I v tom je kus barokovosti, pokud m ů ž e m e za typicky barokní považovat obrazy Bridelovy. Není důkazu, že M á c h a Bridela znal, nicméně je zajímavé, ž e u něho nacházíme obraty , J á jsem kroužek bolesti", „Já jsem kolo žalosti" a zřejmě jako kontrast k Boží ohnivé lásce , J á mlha, mráz, kruh l e d u " . Máchovy kruhy se též spojují s bolestí (Nezval vynechal skutečnost, že břeh sice objímá jezero, ale krásná hladina jezera kryje pouhou bolest), ale hlavně s otvory a především s otvorem, j í m ž vchá­ zíme do světa narozením a odcházíme ze světa smrtí, tj. zakrváceným otvorem Mat­ k y Z e m ě . Krev syna po ní teče při smrti, krev Matky Z e m ě teče po synovi při poro­ du. Otvor Matky Z e m ě je branou (např. v loretánské litanii je Rodička Boží branou), která odděluje lidskou existenci od nicoty anebo od preexistence a postexistence, tedy od antiexistence. Kruhy se setkávají s oblými či prodlouženými předměty při koitu nebo při smrti a snad hlavně v okamžicích, které smrt věstí. Nej­ častěji se takový obraz objevuje ve verších, které obsahují slova kůl a kolo, tedy Vilémovo p o p r a v i š t ě . A l e oblé, protáhlé se spojuje s k r u h o v ý m také v opakova­ n é m obrazu kruhových pruhů (kola), které vytváří plavcovo veslo - a v obou přípa­ dech protáhlý předmět (kůl, veslo) proniká, penetruje předmět kruhový (kolo, vo­ du). Kruhové pruhy mohou mít zlatě r ů ž o v á nebo rudá čela, takže mohou 28

2 9

30

31

3 2

2 8

František Václav Krejčí, Karel Hynek Mácha. Kniha o českém básníku, Praha, Grosman a Svoboda, 1907, s. 94-95.

2

9

Nezval,,.Konkrétní iracionalita...", s. 37

3

0

[Fridrich Bridel], Co Bůh? Člověk? / Kdokolivěk? / Co já? Co ty? / Bože Svatý / Já hřich, pych lest/[...] jak v první/tak v poslední okamžení, bez místa, 1659, fol. A iiii . v

3

1

3

2

Centrality obrazu „kůl a kolo" si všímá Vojvodík a je na cestč k stejné interpretaci, jakou mám já, ale jaksi se zastaví: „Ve spojení s kolem a kůlem evokuje syntéza okrouhlé formy (kolo) s lomenou (ještč spíše lámanou) linií formy tála, ale také artefaktem kůlu a lidského těla, bizar­ ní element." Tento začátek se mi zdá slibný, i když trochu vizuálně omezený. V poznámce pod čarou však mé zajímá poučení o termínech, kterých používá Hermann Schmitz, „epikritické" a „protopatickč". Dále uvažuje o „opakování a kombinaci lexémů ,dlouhý', ,vrch/vrchoV, ,dlouhý kůl', ,vyíST, ,zdvíhá'. Tyto lexémy evokují typ prostoru, který by mohl být dále speci­ fikován jako epikritický"; co se mé úvahy týče, nejdúležítéjší poučení je: „Hranaté, protáhlé, tvrdé (.falické') tvary (mužského těla) klasifikuje Schmitz jako epikritické a oblé (.uterinální*). mfikké (.ženské*) jako protopatické." Josef Vojvodík, ,„Po oudu lámán oud...' (Dvě představy fraktalizace tčla: Mácha a Erben)", Souvislosti. Revue pro literaturu a kulturu, 4,2003, s. 19091 a 198. Skoda, že Vojvodík to nedomyslel - mohl jsem vynechat tuto pasáž své úvahy. Chceme-li jako surrealisté spojovat dčj Máje s Máchovým intimním životem, nezapomene­ me, že Lori byla blondýnka, a tak tu máme představu zlatých chloupků kolem růžové vulvy.

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MACHOVA MÁJE

11

představovat jak krk po sťaté hlavě, tak i klín Matky Z e m ě při porodu či smrti člo­ věka. Důležité je, že první výskyt těchto kruhů je strukturálně spojen s Jarmilinými skoky nepoznanému plavci vstříc, které předironizují skoky Vilémovy hlavy po stětí (Erós - Thanatos). Erotické stromy (a keře) se spolu objímají kolem kruhového jezera, j e ž je hlavně thanatické (tajný bol v pivním zpěvu, jekot hvězdy či Jarmily v druhém), a erotické sloupy tvoří stálou, lhostejnou stráž nad krví a potem člověka k smrti odsouzeného. Kůl proniká kolo, aby na něj byla naražena zločincova hlava; m u ž o v a hlava, tj. mysl, b ý v á naražena, soustředěna na falus, který penetruje ženský otvor. Kruhovost ovládá obě intermezza Máje. V prvním duchové tancují kolo, v druhém zbojníci sedí v kole kolem vatry. O b ě intermezza naznačují scénu na konci třetího zpěvu. Jde o scénu, v níž od rána do večera stojí obyvatelé malého města v kole kolem kruhovitého pahorku, na n ě m ž stojí kolo, do něhož je oud po oudu vpleteno Vilémovo tělo. Obzvlášť v druhém intermezzu splývají Erós a Thanatos v obrazech protáhlosti a otvorovitosti (všimněme si akustické blízkosti slov „kolmý", „kůl" a „kolo"). Přírodní útvary vytvářejí nejprve mons Veneris a pak je za horami, j e ž tu horu Venušinu ztvárňují, vidět temnorudý vnitřek vagí­ ny, uvnitř které je p l a m e n n ý penis (clitoris?) a kolem níž tancují ptáci (sici): Z a horami, kde pod mrakem V e vzdálí se rozestupují V t e m n é dálce, n ě c o níže K o l m é skály k sobě blíže N e ž hory, se sestupují, T a k ž e s i n n ý m pod oblakem Skály ouzkou b r á n u tvoří. Z a tou v dálce pode mrakem T e m n o r u d ý p o ž á r hoří, D l o u h ý pruh v p l a m e n n é záři Z á p a d n í rozvinut stranou, Po j e h o ž t o r u d é tváři N o č n í ptactvo kola vedší Jako by plamennou b r á n o u N y n í v dálku zalétalo. K r o m ě toho, ž e t a k é slovo tvář naznačuje kulatost, kruhovitost, která je jinde v r o m á n k u spojována p ř e d e v š í m s m ě s í c e m , p l a m e n n á brána ke konci tohoto citátu čtenáři p ř i p o m í n á zemi krásnou a milovanou, vlasť jedinou, matku, do níž se V i l é m o v o tělo sklánělo, vlastně padalo. V d r u h é m intermezzu m á k r u h o v ý

Avšak Eisner, který obvykle spíš popisuje než interpretuje, spojuje tu barvu s barvou „róthlich Golď' z jedné z Máchových německých básni a nazývá ji vc formě, kterou má v Máji, „dokonalým básnickým zpředmčtnčnlm obou barev" {Na skále, s. 39). Hrdlička naopak po­ važuje tu barvu či to spojení barev za typické pro neživost Máchova obrazivá, což by snad moji interpretaci zničilo úplně: „Máchův výraz je idealizovaný, trvající ale odhmotněný, ne­ živý jako ,zlaté růže'" (Josef Hrdlička, „Druhý čas Máje", Souvislosti, 4, 2003, s. 166).

12

ROBERT B. PYNSENT

pohyb i vítr, který snad obráží k r u h o v é rozmachy katova m e č e , a snad m á vyjad­ řovat i kruhovost o p a k o v á n í : V kotouči jak vítr skučí, N e p o h n u t ý m k o l e m zvučí: „ V ů d c e zhynul! - v ů d c e zhynul!" V e čtvrtém z p ě v u si večerní světlo usedne na V i l é m o v u kulatou lebku jako (kruhovitý) v ě n e c růží (růže jako antický symbol ž e n s k ý c h genitálií), tj. Erós si usedne na Thanata; kulaté kapky rosy se rdí v k u l a t ý c h očních důlcích - večerní červánky opět barví otvory, p o d o b n ě jako p ř e d t í m barvily k r u h o v i t é pruhy od vesla. Ještě k tomu „ m u š k y svítivé" vedou kola k o l e m kola - p ř e s n ě tak jako ptáci a potom d u c h o v é vedli kolo v intermezzech. Tanec smrti a tanec her lásky. Opakování obrazů za prvé vyvolává představu opakované, univerzální zkuše­ nosti, za druhé sugeruje nevyhnutelný, předurčený vývoj dění a za třetí naznačuje, že čas je cyklický i lineární. Čas je konkrétní zkušenost jednotlivého lidského živo­ ta, a tím je lineární. Č a s je však zároveň kruhově opakovaný lidský zážitek vlád­ noucí sebeobnovující nelidské a protilidské přírody - nelidské a protilidské proto, že lidstvo vymyslelo všelijaké klišovité floskule, aby skrylo a ztajemnilo pohlavní pud pod hluboce cítěnými a hluboce prázdnými frázemi o jakési lásce, lásce, j i ž tak bravurně „lže" onen erektaí kvetoucí strom. K a p k y rosy, standardní e m b l é m pomíjivosti, ve V i l é m o v ě lebce tvoří ohlas kapek vody ve Vilémově síňovité kob­ ce. Kmitání kapek vody s mokrých stěn vězení naznačuje k r u h o v é opakování a zároveň odpočítávání směrem k nule, totiž k v ě z ň o v ě popravě. Otázka vypravěče-vězně, zdali nepřichází na svět, jen aby trestal vinu druhého a aby pak b y l s á m za ten trest trestán, také naznačuje jak cykličnost lidské viny, případně pomsty, tak i cykličnost času. Nejsilnější opakovaný obraz či opakovaná série obrazů však evokuje lineární pojetí času. M á m tu na mysli verše, které začínají „Daleko zanesl věk onen časů vztek, / Dalekoť jeho sen, umrlý jako stín.", o nichž Čyževs'kyj napsal, že „nemají skutečně sobě rovných v světové l i t e r a t u ř e " . 33

D l e Arbesova hesla o M á c h o v i v Ottové naučném slovníku (1900) všichni víme, že prý „starším pořadatelům čítanek a slovesností z M á c h o v ý c h prací b u ď m á l o nebo pranic se nehodilo"; Čelakovský a Jireček ho vynechali, Kosina a František Bartoš ho nedali ani do druhého vydání (1878) Malé slovesností pro vyšší tříay škol středních?* O tom, že ani Jungmann nedal M á c h u do druhého vydání své Slovesností, Arbes pomlčel. Zároveň vynechává skutečnost, že naopak A . V . Šembera dal právě tyto verše o času a o ztraceném ráji dětství do své chrestomatie čes­ k é literatury. V Moderních básnických směrech vybral Nezval tuto pasáž, aby ukázal, jak v y p a d á „poetický obraz", a ironické je, že v r. 1840 vybral T y l stejné 35

D. Čyžcvs'kyj, „K Máchovu světovému názoru", z nčmčiny přeložil Zd. Matouš, in Jan Mukafovský (red.), Torso a tajemství Máchova díla. Sborník pojednáni Praíského lingvistického kroužku, Praha, Borový, 1938, s. 134. Jakub Arbes, „Karek Hynek Mácha", in J. Arbes, Literaria, red. Jan Řezáč, Praha, SNKLHU, 1954, s. 90. Alois Vojtěch Scmbera, Dějiny řeči a literatury české, 3. vyd., Vídeň, autor, 1869, s. 539-540.

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MÁCHOVA MÁJE

13

verše jako moto k nevkusné epištolami novele „Rozervanec" (podle Jakobsona jde o „mistrný pamflet" ), kde se autor snaží obrozenskoestablišmenťácky satirizovat M á c h ů v život i jeho p o m ě r k literatuře. Mimochodem, každému se musí líbit vari­ anta z hořké parodie Máje sepsané dalším establišmenťákem R u b e š e m ve formě veršovaného dramatu Horimírúv [sici] skok (1838): 36

V š a k co jest to - světa k v ě t ? A co jest to, co v n ě m kvete?... C h u d é h o ď á b l a smích zbořený ctnosti c h r á m první družičky hřích svatě líčený k l a m poslední bídy stesk smrt vstávající z mdlob oka hříšnice blesk z m r z l é h o orla hrob 3 7

Pasáž z Máje nacházíme p o p r v é v třetím zpěvu a opakování ve čtvrtém, kde m á dodatečný verš „Mrtvé labutě zpěv, ztracený lidstva ráj". Zatímco opakování zdů­ razňuje kruhovou strukturu díla a i ztotožňování vypravěče v třetí osobě z prvních tří zpěvů s v y p r a v ě č e m v první osobě posledního zpěvu, tyto poetické obrazy samy nemají s kruhovitostí či otvorovitostí nic společného. Je však jedna výjimka, totiž přirovnání „Obraz co bílých měst u vody stopen klín". V prvním a druhém zpěvu je to vždy stín bílé věže, který je stopen v klín jezera. V třetím zpěvu, krátce před­ tím, než vojáci vyjdou z města, je to u ž stín „města malého i bílé věže", j e n ž je sto­ pen v klín vody. Bílá věž totiž představuje nejen falus, ale také jednotlivce sjeho osobní erotickou touhou nebo i pohlavním stykem (voda je ženský princip). N a začátku třetího zpěvu se jednotlivec (věž/její obyvatel) spojí se společností (měs­ tem), a pak později ve zmíněné řadě přirovnání vítězí společnost (či konvence) nad jednotlivcem. Vývoj od bílé věže k věži i městu a konečně k několika městům tvo­ ří metaforickou přípravu pro vypravěčova slova , 3 e z konce láska je! - Zklamánať láska m á ! " . Láska jednotlivcova nutně selže, ale láska jako falešně ozdobovaný pud k plození věčně přetrvá ve shodě s pravidly lhostejné přírody. D o jisté míry se dá i tvrdit, že města představují bezmyšlenkovité orgie davu, který se přírodě pod­ dal. Samozřejmě nepopírám ani možnost, že jde také o lásku k Bohu, která selhala, a o lásku Boží, která je věčná. Z d á se, ž e M á c h a se poddal p ř í r o d ě s L o r i Schomkovou. A b y c h se vrátil k prvnímu tématu, tj. k M á c h o v i jako n á r o d n í m u básníkovi, stojí za povšimnutí z p ů s o b , j a k ý m se snažil p ř í b u z n ý n ě m e c k é L o r i znárodnit básníkovu milenku. Rudloff z ní dělá dokonalou m ě š ť a n s k o u českou ženu v d o m á c n o s t i , mikroverzi

Jakobson, „Co je poezie?", s. 26. František Jaromír Rubeš, Sebrané spisy, Praha, Kočí, 1906, s. 331. Traduje se, že tímto dílkem Rubeš paroduje také J. J. Marka. To je omyl, autor pouze používá v nezměněné po­ době čtvrté sloky Markovy romance „Horymírův skok". Viz Jan z Hvězdy, Ballady, roman­ ce, pověsti a legendy, Praha, Pospíšil, 1843, s. 45.

14

ROBERT B. PYNSENT

M a g d a l é n y Dobromily Rettigové: prateta L o r i b y l a p r ý „velmi čistotná, šetrná a znamenitá k u c h a ř k a . " Rudloff implicitně s r o v n á v á M á c h o v u smrtelnou ne­ moc s p o r á ž k o u českých stavů na B í l é h o ř e : „ D n e 8. listopadu léta 1836 čekala L o r i ve svatebním rouše na příjezd svého ženicha, b y l a ť na ten den stanovena jejich s v a t b a . " Dokonce i smrt Lořina a její sestry A n n y m á národní v ý z n a m : „ D n e 31. října 1891 zněly z v ě ž e v i n o h r a d s k é radnice slavné fanfáry, které z v ě s ­ tovaly světu, ž e se téhož dne uzavírá slavná jubilejní výstava. A p r á v ě toho jitra tou dobou, k d y ž ty slavné fanfáry zaznívaly, r o z ž e h n a l a se se s v ě t e m po krátké, trapné nemoci M á c h o v a L o r i [...]. Teta Rosa přežila j i jen asi o d v ě léta. Posled­ ní, v roce 1895 v d o b ě uzavření n e m é n ě slavné výstavy N á r o d o p i s n é , kterou j e š t ě několikráte navštívila, zemřela i poslední sestra Lořina - A n n a . " Je však obtížné udělat z M á c h o v a postoje k L o r i prvek národní mytologie. Podle Sabiny b y l M á c h a „ n á r u ž i v ý m v lásce jako v životě", c o ž je snad zřejmé, pokud m ů j návrh o s e k u n d á r n í m (?) v ý z n a m u kola a k ů l u je oprávněný. M á c h a p r ý m ě l „nedostatek d ů v ě r y v ženskou povahu, k d y ž nejkrásnější v y k v é t á a nejpůvabněji se představuje b l o u z n i v é m u vzhledu milencovu". Sabina z M á c h y dokonce dělá protodekadenta ve v ě c e c h erotických (myslím-li na m á c h o v s k é reminiscence např. u H l a v á č k a a Karáska, j e j a s n é , ž e čeští dekadenti našli v M á c h o v i spříz­ n ě n o u duši): „zůstal na tom, ž e j e ž e n s k á j e n o m v ý k v ě t s m y s l n é k l a m n é krásy a ž e v pospolitém životě také jen s toho stanoviště se oceniti dá, ba ž e nikdy nedostihne o n é v ý š e poetické dokonalosti, j a k o u ž j í rozčilená obraznost a roztou­ žená m y s l b á s n í k o v a p ř i o s o b u j e . " Měl-li M á c h a skutečně t a k o v ý postoj, ro­ z u m í se, ž e se bude zajímat p ř e d e v š í m o části ženského těla, které lákají k ukojení. Správně napsal Jakobson o obraze L o r i , j i ž spatřujeme v zápiscích: „podrobné popisy milenčina zevnějšku v jeho deníku připomínají [...] b e z h l a v á ženská torza o b r a z ů Š í m o v ý c h , " c o ž nás m o ž n á vede k tomu, abychom v M á ­ chovi viděli sadismus, který spatřovala V o t o č k o v á , či sadomasochismus, který viděl Krourvor. P r o n ě h o tu jde o typickou intelektuálštinu. „ T a k o v é t o sadomasochistické sklony mívají spíše intelektuálové, kteří do erotiky promítají vlastní p r o b l é m y a t ě m t o p r o b l é m ů m podřizují i s m y s l y . " Z d e se b l í ž í m e k tzv. čes­ k é m u m u č e d n i c k é m u komplexu, který dal vzniknout l e g e n d ě o b á s n í k o v ě smrti na zápal plic, který dostal p ř i hašení požáru n ě m e c k ý c h stodol, legendě, v n i ž Jakobson věřil j e š t ě ve třicátých letech. 38

39

4 0

41

4 2

43

Je s a m o z ř e j m ě snadné nechat se svést Jakobsonem a Teigem, z nichž h l a v n ě první stále h l e d á spojení mezi Májem a zápisníky, je l e h k é hledat a nacházet ot­ vory všude. Z deníku se n i c m é n ě d o v í d á m e , ž e M á c h a v e l m i rád pozoroval v u l -

3

°

Jaroslav Rudloff, O Máchově Lori a rodině Somkové. Několik listů z rodinné kroniky, Praha, Hanf, 1936, s. 56.

3

9

Tamtéž, s. 22.

4

0

Tamtéž, s. 68.

4

^

4

2

Jakobson, „Co je poezie?", s. 23.

4

3

Krourvor, Můj Mácha, s. 34-35.

Sabina, „Úvod povahopisný", s. 41-42.

15

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MÁCHOVA MÁJE

vu a řiť L o r i S c h o m k o v é , např.: „ D o m a jsem j i svlíkl ze šatů; vyzvedl j í s u k n ě a díval se na ni p o p ř e d u , po straně a pozadu. Líbal stehna a tak d á l e . " Další příklad v y v o l á v á scénu, v níž h v ě z d a - J a r m i l a p a d á dál a dál do hlubin jezeranicoty: Já j i odkryl pozadu... a koukal jsem na ni [...]. Pical jsem j i pozadu. M l u v i l i jsme o tom: W i e tief ich hineingekornmen bin? A ptal jsem se j í , bude-li křičet, ona povídala, ž e neví, bude-li to b o l e t i . " Ještě jasnější je b á s n í k o v a tou­ ha po dívání v následujících slovech, kde se c h o v á v í c e m é n ě jako vítr a slunce k V i l é m o v i : , J í r á l jsem si s její nohou, sundal punčochu, sedla na kanape, zvedla nohy a j á jsem s e j í díval a t d . . " M ů ž e se n á m líbit či nelíbit postoj surrealistů, ale mnoho z r o m á n k u se skutečně dá interpretovat sexuálně. Dokonce i středověký slavík (tedy: jako pták v š e o b e c n ě , m u ž s k é genitálie) pěje svou lás­ k u růži ( ž e n s k ý m genitáliím); i v o n n ý vzdech této růže m ů ž e představovat vůni vagíny při lízání nebo malinovou c h u ť úst p o h l a v n ě drážděné ženy anebo i or­ gasmus. N a začátku třetího zpěvu nejvyšší z vrchů stál „v růžový strmě klín". Spojení „ p r o m y k h v ě z d " naznačuje jakousi nebesky univerzální otvorovitost. A tak dále. M á c h o v y vracející se r ý m y podpírají obrazy kruhovosti a kruhovitosti. M n o h á z m y š l e n e k v básni obsažených se prefiguruje nebo opakuje p o m o c í r ý m ů (anton y m n í c h , s y n o n y m n í c h i obyčejných r ý m ů se silnou sémantickou náplní). Již od s a m é h o začátku si kritici všimli akustické ú l o h y , kterou r ý m y hrají, ale teprve Vojtěch Jirát začal rozebírat jejich s é m a n t i c k o u hodnotu. Klopotný obrozenecký básník Vojtěch Nejedlý M á c h o v y r ý m y odsoudil, p r o t o ž e tak časté používání j e d n o s l a b i č n ý c h m u ž s k ý c h r ý m ů je p r ý nečeské: „řídil se podle englického a n ě m e c k é h o jazyka, takových r ý m ů j a k o oni užívaje, tohoť čeština n e t r p í . " F. V . Krejčí m ě l o M á c h o v ý c h r ý m e c h alespoň teorii: „Zvlášť karakteristickým jest u n ě h o užívání j e d n o s l a b i č n ý c h p o d m ě t ů na konci veršů a vět [...], č e m u ž odpo­ vídají m u ž s k é r ý m y , kdežto ž e n s k é zaznívají p o d o b n ě karakteristicky zpravidla tam, kde do e p i c k é h o líčení o z ý v á se n y v á struna touhy nebo žalného lyris­ m u . " Eisner v nich alespoň vytušil j a k ý s i hlubší v ý z n a m , k d y ž p o n ě k u d tmářsky psal o „osudovosti M á c h o v ý c h r ý m ů č e s k ý c h " . Jirát se však už blíží k ana­ lytickému chápání, k d y ž píše, že M á c h a s r ý m e m „pracuje jako h u d e b n í k s motivem, ba v n ě k t e r é m případě m ů ž e m e najít ú p l n o u obdobu k wagnerov­ s k é m u l e i t m o t i v u " . V nejčastěji se vyskytujícím r ý m u Máje, stín: klín vidí Jirát splynutí antitézí, splynutí smrti s erotikou, a v r ý m u vine: hyne vidí paralelní 4 4

>T

45

46

47

4 8

49

50

4

4

4

^

4

6

Tamtéž, s. 22.

4

7

Havel a Vašák (red.), Literární pouť, s. 40.

4

8

Krejčí, Karel Hynek Mácha, s. 150.

4

9

Eisner, Na skále, s. 99.

5

0

Vojtěch Jirát, „Hudba rýmů", in Jirát, Portréty a studie, Praha, Odeon, 1978, s. 419.

Karel Hynek Mácha, Byl lásky čas, Toronto, Sixty-Eight Publishers, bez vroč., s. 11. „Líbá­ ní stehen" bude o století později také Demlův eufemismus za kunilinguální styk (Zapome­ nuté světlo). Mácha, Byl lásky čas, s. 16.

16

ROBERT B. PYNSENT

fenomén. Podle Jiráta bychom měli m í t v ž d y na m y s l i erotické konotace i u slov, j e ž nemají p r i m á r n ě erotickou denotaci, p r o t o ž e M á c h a ve své poezii tak jako v životě b y l p ř e d e v š í m senzualistou. Pojem klín m á u M á c h y p ř e v á ž n ě erotic­ k ý v ý z n a m . Pavel Eisner tvrdí, ž e klín je M á c h o v o u utkvělou p ř e d s t a v o u . Jinde konstatuje, že „Je z n á m o , j a k ý dosah mají u M á c h y slovní představy lůno a klín. Jsou u n ě h o návratné a utkvělé, vcházejí zas a zas do jeho veršů nejosobitějších, heraldických, váží se v nich p ř e v ý z n a m n ě se slovními p ř e d s t a v a m i luny a stínu. V ě r u - klasický objekt ohledací pro p r ů z k u m p s y c h o a n a l y t i k ů v . " C i t u ­ je verš z j e d n é M á c h o v y n ě m e c k é b á s n ě , j í m ž se přírodní pohyb sexualizuje: „ D u r c h der Blumen Schoos rieselte ein B á c h l e i n " (Potůček běžel k l í n e m k v ě ­ tin), p ř i č e m ž si p ř i p o m í n á m e , ž e pojem „ k v ě t i n a " t a k é emblematizuje ž e n s k é p o h l a v n í ústrojí (srov. pojem deflorace), t a k ž e tu m á m e d v ě vulvální/vaginální slova a pouze jedno spojené s pyjem. A ť j i ž budeme klín p o v a ž o v a t p r i m á r n ě za dělohu nebo především za vagínu/vulvu, není to podstatné, stejně z ů s t a n e m e u otvorovitosti b á s n í k o v a obrazivá. V barokní literatuře se klín n ě k d y spojuje s matkou nebo s branou oddělující nebesa od světa, se zásvětím. V jednom nebeklíči najdeme v modlitbách k P a n n ě M a r i i věty „do klínu tvého m a t e ř s k é h o ochránění se s k r ý v á m " a „ D o tvého m a t e ř s k é h o klínu nyní m é v š e c k n y těžkosti a potřeby kladu", a ve slovech a d r e s o v a n ý c h Jezulátku najdeme následující větu , J e ž í š i Kriste! j e ž si z klínu n e b e s k é h o do tohoto plačtivého oudolí, u k t e r é m jen s a m ý pláč a s a m é naříkání jest, vstoupiti r á č i l . " Tyto tři věty nemají do sebe snad pranic sexuálního, dokonce první dvě e v i d e n t n ě používají slova klín ve vý­ znamu „útvar mezi dolní částí trupu a stehny sedící osoby" (SSJČ), a přece mají s Májem cosi společného. M á c h ů v stín v y v o l á v á p ř e d e v š í m stín smrti (který je r o v n ě ž stín klínu), jak i stín i klín u něj evokují hrob, který tvoří také otvor, otvor M a t k y Z e m ě . Opakuji: smrt je návrat do genitálního otvoru matky, do b r á n y . P o pronikání brány smrtí najdeme snad k l i d od erotické touhy p r á v ě jako po pene­ traci ženy při p o h l a v n í m styku. V p ř í p a d ě , že stín je bílý, jako k d y ž falická v ě ž penetruje klín jezera nebo k d y ž se stín Jarmiliných bílých šatů „ s k v í " nad k l í n e m t e m n é vody, paradoxnost bílého stínu slouží jako metaforické spojení Eróta s Thanatem. 51

5 2

53

54

5 5

5 6

5 1

Tamtéž, s. 431-432.

5

2

Tamtéž, s. 428.

5

3

Pavel Eisner, Okusy lgnaze Máchy, Praha, Československy spisovatel, 1956, s. 43.

5

4

Eisner, Na skále, s. 34.

5

5

Citováno tamtéž.

5

6

Zlatý nebeský klíč neb vroucné katolické modlitby na šestnáct dílů rozvržené ranní a večer­ ní, při mši, a nešporní, zpovědní a k přijímáni modlitby; jakož také modlitby k nejsvětějši svátosti oltářní, a k Trojici svaté, ku Kristu Pánu, a jeho umučení, k Matce Boží Marii Pan­ ně, a jiným svatým, na všechy vejroční slavnosti, a jiný obzvláštní dni, v obecných a vlast­ ních potřebách a důležitostech, za světské a duchovní panny, za těhotné a kající ženy, za nemocné a umírající osoby a naposledy za duše očistcové se obsahující. A tok obzvláštnímu užíváni a potěšení pobožného ženského pohlaví, od jednoho kněze církevního opravené, Praha, Johanna Jeřábkova, 1805, s. 324, 330 a 470. (Další odkazy jako Zlatý nebeský klíč.)

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MACHOVA MÁJE

17

Z a t í m c o nejčastější r ý m stín : klín zdůrazňuje kruhovost a otvorovitost, druhý nejčastější čas : hlas vyjadřuje v y p r a v ě č o v o v n í m á n í hmatatelného času, jeho stálé v ě d o m í tělesné (jenom?) smrtelnosti. R ý m čas : hlas nejenže zdůrazňuje kruhovost básně s a m é i v ě č n ě se obnovující přírody, ale také slouží k personifi­ kaci času. N e n í n á h o d o u , ž e r ý m čas : hlas tvoří první z o p a k o v a n ý c h r ý m ů Má­ je, a že první hlas je i hrdliččin i hlas času. L á s k y čas je lásky hlas, který pohla­ v í m p o s e d l é lidstvo vábí. H r d l i č k a není u ž i d e a l i z o v a n ý m antickým ideálem v ě r n é lásky, protože erotická věrnost sama je prázdný pojem, p o n ě v a d ž v lásce jde prostě o pud, ne o civilizační emoci. Je p o d i v u h o d n é , ž e v ú v a z e „ M á c h ů v verš o hrdliččině hlasu" (1960) Jakobson si ani n e v š í m á ironizace Písně písní (vox turturis), ^ ani nevěnuje ž á d n o u pozornost personifikujícímu posesivu „hrdliččin", které je z gramatického hlediska na stejné úrovni jako „slonův cho­ bot" nebo „lanin struk". M á c h o v a personifikace funguje tak, že hrdlička se stává e m b l é m e m osudu nebo té síly, j e ž nutí lidstvo k lásky h r á m mimo c h r á m věčné lásky, tj. snad opakem ve středověku k o n v e n č n í interpretace vocis turturis jako hlas čisté křesťanské d u š e volající po B o h u a n e b e s k é vlastí. Máj je p o é m a o nevyhnutelné frustraci, která p o c h á z í ze středověkého a r o m a n t i c k é h o pojetí lidské lásky. Třetí nejčastější r ý m je den : sen. N a první pohled se zase j e d n á o paradoxon jako stín : klín, či spíše o paradoxon, který se r ý m e m zneparadoxňuje. R ý m den : sen však také, jak z n á m o , evokuje barokní a později schopenhauerovskou před­ stavu, že život je sen - a o této m o ž n o s t í V i l é m také přemítá ve vězení. Jde sa­ m o z ř e j m ě o otázku po reálnosti této m o ž n o s t i , kterou si V i l é m / M á c h a klade stejným z p ů s o b e m , j a k ý m uvažuje o nicotě. Ž á d n é odpovědi n e p o d á v á ani V i ­ l é m ani M á c h a (opakuji, že ani n e v í m e , zda Jarmila skutečně p a d á do nicoty). U ž Č y ž e v s ' k y j citoval Bridela o životě jako snu a je m i líto, že se vidím nucena ho imitovat, i k d y ž cituji trochu jinak: 57

5

Je snad zajímavé, že Dobrovský vybral právě čas : hlas jako příklad dobrého rýmu. Joseph Dobrowsky, „Bohmische Prosodie" (1795), in J. Dobrovský, Literární a prozodická bohe­ mika, red. Miroslav Heřman, Praha, Academia, 1974, s. 93. Celý dvojverš zní podle Vulgáty takto: „flores apparuerunt in terra tempus putationis advenit / vox turturis audita est in terra nostra" (Canticum canticorum 2:12); podle Kralické bib­ le: „kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel a hlas hrdličky slyší se v krajině naší." Pro téma barokovost cituji též Komenského překlad: „Kvitíčko se v naší zemi / uka­ zuje k rozveselení, / hrdličky hlas slyšeť se dá, / hned léto již se uhlédá." (J. A. Komenský, Píseň písní Šalamounových [1659], red. Zdeňka Tichá, Praha, Mladá fronta, 1980, s. 15.) Spojeni čas : hlas v Kralické bibli mohlo aspoň nepřímo inspirovat Máchu nebo aspoň pod­ porovat jeho vlastni imaginaci. V Štítného exegezi této pasáže najdeme dokonce vlast (ne­ chci tvrdit, že Mácha mohl znát Štítného, ale ten je pro nás důležitý jako kompilátor teolo­ gických toposů, které pronikly také barokem: „nebeský pan chot věčný chválí nám svu vlast, žej tam ne zimní čas, ale jerní, žej sě tam kvietie ukázalo, žej tam slyšán hlas hrdliččí [...] krása a moc květu skryta jest v kořenu zimě a teprv se ukáže na jeř. Tamt jest slyšán již utěšeny hlas té hrdličky, jestoj zde v truchlosti po svém jediném vzdychala nebeském choti, Řeči nedělní a sváteční, red. Josef Straka, Praha, ČAVU, 1929, s. 109.

18

ROBERT B. PYNSENT

J á j sem j akové s í m ě Tráva, larva, sen a seno. O b o ž e m ů j , ach co jsem? Z d a l i se m n ě jen n ě c o z d á ? Ze jsem, jsem-li? neb co jsem? N e v í m jsem-li, čili se z d á ? A dále Bridel tvrdí, že jednotlivec dosáhne smrtí úplného zapomnění, ani stopa po n ě m nezůstane na tomto Uuzorním světě - a další verše se mohou spojovat jak s pojetím života jako snu, tak i se sérií přirovnání, která demonstruje vztek času: Jako bych nikdy nebyl, V š e c k o se o m n ě zavrhne, N a světě ničimž nebyl, Jako voda se zalehne. Z d á n í budou, n e ž prázdná, V š e c k o umlkne, zaletí, Z m í n k a nebude žádná, Nebude ani p a m ě t i . 5 9

P o d o b n ě jako Č y ž e v s ' k y j jsem daleko toho, abych s i myslel, ž e M á c h a Bridela z n a l . N a druhé straně jsem přesvědčen, ž e znal n ě c o z barokní literatury, hlav­ n ě české, ale asi také n ě m e c k é . Ohlas těchto znalostí nás m ů ž e , ale n e m u s í vést k názoru, že Máj je, aspoň částečně, básní n á b o ž e n s k o u . Je však poněkud obtížné interpretovat Jarmilu jako Pannu M a r i i , pokud ve V i ­ lémovi nechceme vidět Josefa žárlícího na Svatého Ducha, kterého představuje Vilémův otec. N i c m é n ě chceme-li aplikovat náboženskou inspiraci na děj, najde­ me paralely christologické či teologické, přičemž si uvědomíme, ž e v N o v é m zá­ k o n ě jsou hmatatelně přítomné j e n dvě osoby z Trojice, B ů h Syn a Svatý Duch; o Bohu Otci se jen mluví. Ten posílá svého syna do exilu na Z e m i , jako Vilémův otec vyhání syna z domova, po č e m ž žije Vilém takřka in exsilio; otec a syn jsou dále spojeni jen Svatým Duchem, tj. Jarmilou. Vilém se však n e c h o v á jako Ježíš, který se cítí otcem opuštěn pouze v j e d i n é m okamžiku.Vilém se pomstí na otci. N o v ě o tom píše Alexandr Stich. Z a prvé definuje vztah mezi pomstou a títanismem, který n á m na první pohled připomíná spíš Hlaváčkovu Mstivou kantilénu než Máj: „titanismus b y l pomsta jistého druhu, pomsta na Bohu, který zklamal, nebo dokonce zraňoval m i m o ř á d n é h o j e d i n c e . " Chápeme-li Vilémův čin jako bohovraždu, pak vzniká dosti vážný rozpor s představou/otázkou, ž e jsme b y l i v tento svět vyvábeni, abychom vyplnili rozkaz Boha (či osudu) ztrestat další tres­ tuhodný čin (zde čin otce, a také Jarmily, pokud M á c h o v o sloveso „svést" nekono6 0

61

r

Bridel, Co Bůh? Člověk?, fol. A vi - [A viH (ncstránkováno od A vi). Pelzel (Pclcl) nemá toto dflo ve svém slovníku českých jezuitských spisovatelů a Jungmann je uvádí jako anonymní překlad. Nikdo vsak nemůže na sto procent tvrdit, že je Mácha neznal. Alexandr Stich, „Dva máchovské fragmenty", Souvislosti. Revue pro literaturu a kulturu, 4, 2003, s. 202-203.

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MACHOVA MÁJE

19

tuje znásilnění)- M ů ž e m e však jít ještě dál: jako nový A d a m sluneční B ů h lásky vyhnal starozákonního B o h a hněvu (srov. funkci slunce ve čtvrtém zpěvu); kdyby to byl býval M á c h a skutečně tak myslel, b y l by celý děj ještě ironičtější, než se zdá, protože společnost pak zabije Viléma/Krista (jak se skutečně v případě Krista stalo), a místo aby Vilém jako Kristus spasil lidstvo, zvítězilo tu jakési humanistic­ ké pojetí života; naopak, mohli bychom tvrdit, že smrtí Vilémovou se vlastně po­ tvrzuje věčná láska, zklamána byla jen láska Máchova. V y n e c h á v á m možnost, že Vilém jako bohovrah reprezentuje židovstvo, klasický vyhnaný národ. Těmito přepjatými interpretacemi sleduji jen jeden cfl, chci pouze dokázat, že v Máji M á c h a využívá standardního mytologického myšlení. Alexandr Stich sice nezachází tak daleko, ale přece jen uvažuje trojičně, k d y ž píše o pomstě: „Navíc je tento motiv pověřen úlohou svorníku, j í m ž jsou spínány jednotlivé postavy navzájem: otec m á dvojí vinu - vyhnání syna a svedení dívky, Jarmila je také vinna - podlehla svůdci, teprve však pomsta Vilémova spíná všechny tři [...] v jeden c e l e k . " Bridel, v mystickoerotickém výkladu o vztahu mezi Bohem Otcem a Synem uvnitř Svaté Trojice, spojuje tento vztah s věčnou láskou. Ačkoli je jeho sloh ještě jednodušší než M á c h ů v , v následujícím úryvku spatříme, že způsob poetického myšlení obou básníků je podobný: 62

Slovo plodí usta tvá, Jedno sic Otec s s v ý m Plodem, Není dvoje, n e ž jsou dva, Jakýms podivným spůsobem. K d y ž se spolu líbají Oba k v ě t lásky vzdychají Zas k d y ž se objímají S r d ý č k o lásky vzdávají. V ě č n é tu potejkání, M e z i Božskýma vzdychání T o lásky milování, V ě č n ě trvá bez ustání T a jest B o ž s k á m r á k o t a , T o ta Otcova plodnost, T a pramen, ta jistota, T a Ducha Svatého r o v n o s t .

63

C o se týče M á c h o v y trojice, snad stojí za zmínku, že podle textu r o m á n k u d v ě m u ž s k é postavy u m ř o u pouze časně, ale Jarmila věčně. N a druhé straně Jarmila, stejně jako j m é n o , j e ž pro ni M á c h a vybral, předsta­ vuje přírodu, přirozený pud, jarou sílu, n ě c o / n ě k o h o , kdo je jaru m i l . Tak jako jezero reprezentuje ženský princip. A l e podle textu b á s n ě příroda (ženský prin­ cip) přetrvá v ě č n ě - jako u M á c h o v a oblíbence Goetha. M á c h a sice j m é n o ne-

°

z

6 3

Tamtéž, s. 203. Bridel, Co Bůh? Člověk?, nestránkováno.

20

ROBERT B. PYNSENT

vymyslel, ale dal mu sémantickou náplň a díky nepochopení Máje veřejností se stalo populárním ž e n s k ý m j m é n e m alespoň do 60. let 20. století. Ten, kdo by tvr­ dil, že je d ů k a z e m mučednického komplexu, že se Jarmila dostala do meziválečné­ ho českého národního kalendáře (4. února), by se asi mýlil. Přece však je trochu ironické, že nevěrná Jarmila vytlačila z katolického kalendáře sv. Veroniku, „věrný obraz". Felix Vodička předpokládá, že M á c h a m á j m é n o z J. J . M a r k o v ý c h Konva­ linek, v nichž je povídka s dějem v n ě č e m p o d o b n ý m ději Máje a s postavou j m é ­ nem J a r m i l a . Není pochyb, že M á c h a dílo Jana z H v ě z d y znal, a možná, že tam inspiraci vytěžil. První dílko, odkud z n á m toto j m é n o a které M á c h a snad mohl číst, je Šafaříkova dvojbáseň „Jarmila na Slavislava" {Prvotiny pěkných umění, 1816), kde dívčí j m é n o v y p a d á právě tak r o k o k o v ě vymyšlené jako mužské. Toto dílko nás zajímá jednak proto, že zpodobňuje nešťastnou lásku, jednak proto, že ukazuje něco z barokního sadomasochismu, o n ě m ž budu psát dále, a také proto, že zobrazuje onen erotický masochismus narcisismu vlastní (tj. d á se spojit s moti­ vem narcisismu v Máji): můj citát m o ž n á svědčí o tom, p r o č Šafařík nechal básnířství a věnoval se vědě, zaměstnání masochistickému jako je romantická láska: 64

I l k á ť a lkát' a l k á t i jest sladko duši ctné! A c h ! M ů ž - l i láska láti? Jen lkát' a lkát' a lkáti, tak rozkoš z rány ssáti můž mírnit'muky m é ! 6 5

Tyto verše pocházejí z první části; ve d r u h é je láska b o h u ž e l opětovaná. Chmelenského libreto Š k r o u p o v y opery Oldřich a Boíena (premiéra 1828) je snad stejně p r a v d ě p o d o b n ý zdroj jako M a r k o v y Konvalinky. V m u z i k o l o g i c k é m živo­ topise Š k r o u p a se d o č t e m e o tom, co m á širší v ý z n a m vzhledem k erotické části m é interpretace M á c h y : „ani erotické momenty této lásky nedovedl C h m e l e n s k ý podat živěji; i zde zůstává v š e p l o c h é a studené. To o v š e m nebylo jen vinou je­ ho; celá ona doba nebyla erotismu v u m ě n í příznivá, jsouc j e š t ě příliš naivní a nedekadentní. Jak mnoho zůstal však přece C h m e l e n s k ý po této stránce dlužen, vysvítá z n á p o v ě d i P e š k o v y [Josef B . P e š k a , František Škroup, 1901, pozn. R B P ] , že obecenstvo by si bývalo při této h ř e spíše přálo, aby si Oldřich vzal Jarmilu, dceru hraběte H o ř í n a , n e ž B o ž e n u . " M á c h o v a Jarmila je r o v n ě ž ne­ bezpečná. T í m , že je jaru milá, je též lásce, tj. sexu, milá. Její j m é n o m ů ž e m e dokonce interpretovat jako sarkastickou hříčku. Ž e n a je nejen jaru milá, ale také miluje jaro, sex, plození. V k a ž d é m p ř í p a d ě je Jarmila stejně paradoxní jako hlavní o p a k o v a n é r ý m y . Je jaro lásky a je na j a ř e zvadlá (amaranth je podle B i t nara jednou z oblíbených květin baroka), její májové narcisistické slzy spalují 6 6

Felix Vodička, Počátky krásné prózy novočeské. Jungmannovy. Praha: Melantrich, 1948, s. 290.

Příspěvek

k literárním

dějinám doby

Pavel Josef Šafařík, Básnické spisy, red. Jan Vilikovský, Bratislava, Učená společnost Šafa­ říkova, 1938, s. 84-85. Josef Plavec, FrantiSek Skroup, Praha, Melantrich, 1941, s. 153.

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MACHOVA MÁJE

21 67

květiny (na rozdíl od slziček Panny M a r i e , j e ž jsou č e r v e n c o v é „kvítky krva­ v é h o o d s t í n u " ) , v z b u d í lásku ve dvou m u ž í c h a tím je zabije. Sebe zabije snad jen ze strachu z kletby sentimentálních zbojníků. Je opakem milé vlasti, j i ž v ní našli B a č k o v s k ý a Svoboda. P r a v á vlast d á v á k l i d . Jarmila d á v á násilí, které je částí, m o ž n á i zdrojem, p e r m a n e n t n í h o neklidu M á c h o v a lidstva. Jarmila je předobrazem dekadentní osudové ženy, jakou najdeme třeba u Zeyera a Martena. Dekadentní osudová žena vysává m u ž ů m sQu a dekadentní měsíc, ze­ j m é n a u Hlaváčka, emblematizuje masturbaci. Jarmila m ů ž e představovat jarou sflu přírody, ale čtenář snad spíše asociuje její lásku s láskou měsíce. Měsíc je narcisista, mře láskou k sobě. Narcisus klasické mytologie však vytvořil květy podob­ n ě jako Panna Marie ve středoevropském folklóru. Z d á se, že Hora vidí v Jarmile (či v Lori?) dárkyni narcisistické lásky: 68

T y , zítřek, B ů h , tvůj dech, tvá pleť jste jenom echem zaklinadla a poručíme-li v á m : K v e ť k v ě t bez v ů n ě kles do z r c a d l a 69

K d y b y tento poslední verš napsal M á c h a , zněl by přibližně takto: „bez v ů n ě klesl v zrcadlo květ." V Máji se předložka „ d o " vyskytuje pramálo. „ D o " n e m á do sebe dosti dynamičnosti. K d y k o l i jde o pohyb, M á c h a nejraději používá předložky „v" a dokonce se zdá, že pečlivě vybírá slovesa, která vyžadují předložku „ v " či „ u " + akuzativ. Kromě toho, že dynamizování popisů přírody patří k jeho poetice, mů­ ž e m e tu najít dva literární vlivy, z nichž b y l , tuším, druhý silnější. Prvním jsou RKZ a v Máji ho spatřujeme hlavně v použití j m e n n ý c h tvarů adjektiv v přívlastku. Dokonce n e m ů ž e m e vyloučit vliv RKZ na personifikaci, Jirdliččin hlas"; pátý verš básně „Záboj a Slavoj" zní: „i zastená p l á č e m h o l u b i n ý m " . Miroslav Komárek zkoumal výskyt „v" místo „ d o " v Rukopisech a dospěl k následujícímu závěru: „Předložka v se 4. p á d e m je v R K Z velmi častá. Jestliže hledíme k tomu, že v stč. tato vazba již ustupuje vazbě s předložkou do, je v R K Z dokonce příliš častá. Sta­ ročeský text s takovým stavem b y l by rozhodně netypický. K tomuto zjištění do­ jdeme srovnáním se stč. památkami 14. st., např. nejstarší legendy mají p o m ě r asi 4 v : 1 do, Alexandreida asi 2 v : 1 do, kdežto R K m á p o m ě r 17 v : 1 do (celkový počet dokladů v je v R K 104, nepočítáme-li různé příslovečné výrazy, jako vlevo, vpravo, vpřed, kdežto předložka d o j e tam jen 6 x ) . " Podle Sabiny M á c h a podvržené rukopisy přímo miloval; reprodukuje básníkova slova o Písni pod Vyšehra70

71

Stich, „Dva máchovské fragmenty", s. 206. Roman Jakobson, „Máchův verš o hrdliččinč hlasu" [1960], in Jakobson, Studies in Verbal Art (viz. pozn. 20), s. 257. Hora, Máchovské variace, s. 19. [Josef Jungmann a j . (red.)], Výbor z literatury české. Díl první. Od nejstariích dob až do počátku XV století, Praha, Kronberger a Řivnáč pro České museum, 1845, sloupec 11. Miroslav Komárek, „Jazykovčdná problematika RKZ", in Mojmír Otruba (red.), Rukopisy královédvorský a zelenohorský. DneSní stav poznání, Praha, Národní muzeum a Academia, 1969, s. 237.

ROBERT B. PYNSENT

dem: „Nic na světě se m i tak p e v n ě nevštípilo v srdce a p a m ě t jako píseň: , H a , ty n a š e slunce, V y š e h r a d e tvrd!' a žádná báseň mnou j e š t ě tak m o c n ě nepohnula." D r u h ý m vlivem je barokní liturgická próza. Nalezl jsem ho zejména v j e d n é ze t ř í zcela rozdílných verzí nebeklíče, o kterých tu budu psát. Autorovi tohoto nebeklíče použití dynamického „ v " p o m á h á vyjadřovat nejen obraz světa v neustá­ l é m pohybu, ale také dynamismus člověkovy lásky k Bohu nebo k P a n n ě M a r i i . M á c h o v a příroda je též v stálém pohybu a předložka „ v " mu p o m á h á při vyjadřo­ vání pansexualizovanosti přírody - k jeho přírodě patří i její lidské dostavby: bílé dvory, bílá města, věžní síň, v níž je V i l é m uvězněn, kolo atd. Začíná u ž v 15. ver­ ši, k d y ž světy j a s n ý c h sluncí „v oblohu skvoucí / C o ve chrám věčné lásky vzešly" („chrám věčné l á s k y " m á nejméně tři významy: [a] ironické užití klišé, j e ž prefiguruje „hrám lásky" ke konci prvního zpěvu - v rozvrhu Máje m ě l „ h r á m " už zde; [b] náboženská metafora pro nebe, kde kraluje B ů h lásky; [č] sarkastické užití klišé pro chrám ženského principu, tj. vagínu nebo dělohu). Ještě v p r v n í m zpěvu m á m e estétsky krutou hodinu, která Jarmile „všecko vzala, / T a v usta, zraky, čelo její / Půvabný žal i smutek psala"; dále: „V krajinu tichou kráčí sen"; ,ji tajemné vod stonání / Mísí se dívky pláč a lkáni" a paralelně k tomu hvězda, j e ž klesla z nebes říše, „Padá v neskončené říše, / P a d á věčně v věčný byt". Nejčastěji se opakující obraz s předložkou v + 4. pád se p o p r v é objevuje v slovech, která Jarmile řekne plavec, v jeho popise věže, která ční jako erekce nad krajinou, ale jejíž bflý stín je „hlubokoť stopen v jezera klín; /Však hlouběji ještě u vodu vryt / Je z mala okénka lampy svit" (snad bych přeháněl, kdybych viděl v lampy svitu stříkající semeno). A samozřejmě zítra Vilémovy „štíhlé oudy v kolo vpletou". Snad je zbytečné se zmínit o tom, že k d y ž se Vilém hned p ř e d popravou dívá na přírodu, je „Vše stopeno ve lůno v o d " a že jeho tělo brzy padne „V vlasť jedinou [ . . . ] / V šírou tu ze­ m i , zemi jedinou, / V matku svou, v matku svou." T o bychom mohli myslit surrea­ listicky a dokazovat, ž e krvesmilná vlast, země, matka je také nekrofilní. 72

7 3

V sarkastické recenzi Máje Jan Slavomír T o m í č e k pochybuje, přitom pochy­ bovat nechce, o M á c h o v ě křesťanství, v tomto návratu do M a t k y Z e m ě vidí zřejmě j a k ý s i narcisistický materialismus, ale p ř e c e jen tuší, ž e je tu také jistá křesťanská naděje. Paradoxy ho m a t o u : „ D ě j tento mohl vskutku b á s n i c k é nabyti ceny, kdyby b y l b á s n í k chtěl roztrhnout černou oponu, kterou spustila jeho ob­ raznost p ř e d k a ž d o u radostnější vyhlídkou. K d y ž totiž V i l é m , zničiv svazek se v š í m životem, na popravišti se nalézal, praví n á m b á s n í k na straně 50, ,že před B o h e m p o k o ř e n v modlitbě tiché stál'. Nelze n á m toto prohlásiti za o m y l tisku, ačkoli poslední slova V i l é m o v a na str. 53 takto znějí: ,Pozdravujte (obláčky) Karel Sabina, „Upomínka na K. Hynka Máchu" [1858] in Sabina, Články literárně né, I, (viz pozn. 2), s. 130.

dějepis­

Používám „nebekllč" genericky. To zahrnuje i Jiřího Plachého (Fera) Zlatý nebeský klič, původní r. 1637, i varianty Petrem Edelberkem vr. 1698 vydaného překladu Goldener Himmelschlússel Martina Cochema. Viz Ladislav Quis, „Poznámky vydavatelovy, in Jan Pravoslav Koubek, Básníkova cesta do pekel, 2. vyd., Praha, Otto, 1904, s. 207. V 18. a ra­ ném 19. stol. Docházelo mezi oběma díly k vzájemným textovým výpůjčkám a byly do nich vřazeny jiné, často i středověké, modlitby, přemítání a vzdechnutí. Ješé navíc někdy přibyly modlitby k novým svatým.

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MÁCHOVA MÁJE

23

k o l é b k u mou i hrob m ů j , matku mou, vlast jedinou i - v dědictví m i danou.' N y ­ ní opravdu n e v í m e , jak to všechno v y p a d á ; obrátíme se ale k lepší stránce, ž e totiž V i l é m opět zrušil smlouvu s v ě č n o u smrtí a ke zdroji v ě č n é h o života se na­ v r á t i l . " Z d á se, že ve skutečnosti nevěří, i k d y ž chce věřit, že se V i l é m vlastně vrátil k B o h u . M ý t u s o M á c h o v ě ateismu b y l dlouho p e v n ě zakotven v české literáměhistorické duši. Zalíbil se těm, kteří se považovali za „pokrokové". V o b o m í k např. tvrdí, ž e „ M á c h a neměl v í r y " . Arbes je přesvědčen, ž e M á c h o v a slova ze zápisníku, že se koří B o h u , který není, jsou d ů k a z e m jeho a t e i s m u . T a k é pro Eisnera ,je to tedy člověk, který se s vírou ve věčný život d u š e a v B o h a r o z e š e l " . Ještě za našich d n ů se Josef Hrdlička zdá býti na straně T o m í č k o v é a tak jako on nechce tvrdit p ř í m o , ž e M á c h a je ateista. M á m tu na m y s l i jeho srovnání M á c h y s A n g e l e m Silesiem, kde vypadá, ž e konstatuje, ž e M á c h a skutečně věřil v existenci nicoty, ale snad si m á m e myslet, že tu jde o V i l é m o v u v y b i č o v a n o u imaginaci - n e p o p í r á m inteligenci Hrdličkova argu­ mentu: „ M á c h a říká, B ů h není, B ů h je nicota a jde mu o ironii nicoty; i Angelus Silesius řekne B ů h je nicota, plnou substituci za B o h a ale neprovádí. T e r m í n e m je B ů h a nicota je jeho atributem; vedle ní se vyznačuje i v š í m j i n ý m . [...] M á ­ cha dospívá ke krajní mezi p ř e d m ě t n é h o m y š l e n í a jde za ní - jeho nicota je jed­ notou v š e h o , co lze p ř e d m ě t n ě m y s l e t . " D á l e píše důrazněji: „u Silesia je člo­ věk duší, která se vyprazdňuje od světa a j á a naplňuje Bohem, její vztah k B o h u je určen paradoxem (,Ich mufi noch uber Gott in eine Wuste ziehn'); u M á c h y je člověk v první řadě subjektem a j a k o ž t o poznávající j á se vztahuje k B o h u . A v š a k v n e g a t i v n í m p o z n á n í je subjekt neustále redukován, nevyprazdňuje se jako duše, n ý b r ž jej u b ý v á na úkor n i c o t y . " Pokud Hrdličkovi r o z u m í m správ­ ně, pak se zdá, že na konci dochází k závěru, že mezi M á c h o u a Silesiem přece jen není tak velký rozdíl, p o n ě v a d ž p í š e , že „první tři zpěvy M á j e nemají jedno­ značný smysl, m ů ž e m e je číst jako projev nihilismu i jako slabší verzi negativní­ ho p o z n á n í B o h a . " V j i n é m článku naopak týž autor evidentně tíhne k tomu, aby V i l é m o v u víru v B o h a popřel ú p l n ě ; zde si dost nepřesvědčivě hraje etymologicky s „ p o k o ř e n " a „kořím se"; ironie tu m ů ž e být, přesně jak to Hrdlička v y ­ kládá, ale je snad hlubší, protože podle jeho toku myšlení se V i l é m koří (ve smyslu „klání") nicotě, která není: „Jako ironii lze číst i místo ve třetím zpěvu Máje, k d y b y l V i l é m vyveden na popravu a ,před Bohem pokořen v modlitbě tiché stál'. Vezmeme-li v ú v a h u předcházející druhý zpěv a ztotožnění věčnosti s h o d n ě objevuje slovo pokořit [sici] - Já se kořím Bohu, poněvadž - není'(HI 74

7 5

76

77

78

79

8 0

/ 4

Havel a Vašák (red.). Literární pouť, s. 40.

7

5

Jan Vobomík, Padesát let české literatury 1848-1898, Praha, Česká akademie císaře Fran­ tiška Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1898, s. 39.

7

6

Arbes, „Karel Hynek Mácha", s. 91.

7

7

Eisner, Na skále, s. 51.

7

8

Hrdlička,, .Druhý čas Máje", s. 168.

7

9

Tamtéž, s. 169.

8

0

Tamtéž, s. 178-179.

24

ROBERT B.PYNSENT

195), dostává V i l é m o v a pokora jistou dvojznačnost, jako by to b y l nejen ž á n r o ­ vý obraz kajícího se odsouzence, ale jako by se tu člověk ukláněl n i c o t ě . " V z p o m í n á m e si, že M á c h a napsal, ž e kořit se B o h u je víc n e ž ho milovat. O n a hlubší ironie je filozofická (pokud přijímáme H r d l i č k ů v názor) a spočívá v tom, že k d y ž se V i l é m koří nicotě, která není, vlastně více n e ž miluje nicotu nicoty, tj. B o h a charakterizovaného negací negace. Zneklidňuje m ě ú p l n é ztotožnění V i ­ l é m a s M á c h o u , ale nepopírám, ž e pro k a ž d é h o kritika je t ě ž k é až n e m o ž n é ne­ spojovat větu ze zápisníku se scénou u kaple v Máji. M a k a b r ó z n í M á c h o v a věta vlastně zní: miluji floru, faunu a homo sapiens, p r o t o ž e nebudou, a miluji B o h a víc, p r o t o ž e u ž není. M á to dekadentní z á p a c h ironické d a n d y o v s k é nekrofilie; n e d i v í m e se, ž e si j i Arthur Breisky přivlastnil (s o b m ě n a m i ) . D á l e : miluji hma­ tatelné, ale miluji více nehmatatelné: k o ř í m se ideálu. N e v í m , zda M á c h a věřil v Boha, a z literáměhistorického hlediska je to stejně irelevantní. T a k é si nejsem jist, zda věří V i l é m nebo v y p r a v ě č Máje, spíš však jde o p o c h y b o v á n í věřícího. Slova, pojmy, obsahy a obrazy barokní splývají v Máji s p o d s t a t n ě m o d e r n í m j a z y k e m a m y š l e n í m . Toto splývání je do z n a č n é míry d ů v o d e m paradoxnosti románku. 81

C o T o m í č k a a snad i j i n é na Máji zmátlo, bylo, že tu n a c h á z í m e prvky z obou p r o u d ů tzv. b a r o k n í h o období, osvícenectví a protireformace. P o d pojmem osvícenectví c h á p u racionalistické zesilování renesance, j e h o ž zakladatelem b y l B á ­ n í c h S p i n o z a , a pod pojmem protireformace c h á p u střední ú d o b í církevního hnutí, tedy jeho projevy ze s e d m n á c t é h o , ale v Č e c h á c h též z o s m n á c t é h o století. Oba směry probíhaly paralelně v Č e c h á c h o s m n á c t é h o století a snad i v první třetině devatenáctého století ( Č y ž e v s ' k y j apodikticky sice tvrdí, že v Č e c h á c h baroko k o n č í v p r v n í m desetiletí devatenáctého století, ale dozvuky baroka na­ chází j e š t ě v básních N e b e s k é h o ) ; na v e n k o v ě , kde „ v y s o k á " kultura b y l a p ř e d e ­ v š í m církevní, trvalo baroko jako d o m i n a n t n í kulturní síla alespoň do konce pa­ desátých let. D o jisté míry patří k baroku třeba N ě m c o v á a Erben. Babička zobrazuje jednak ráj českého srdce a jednak ú p a d k o v ý , cizácký svět zneužité p o h l a v n í touhy a v á l e č n é h o i j i n é h o násilí. N ě m c o v á je tu xenofobní a Erben v Kytici je m i s o g y n s k ý ; v tomto v ý k v ě t u české netolerantnosti zobrazuje svět ovládaný B o ž í m h n ě v e m a p e r m a n e n t n í m násilím. Jen Panna M a r i a ochrání sla­ bou ženu p ř e d peklem. M i m o čistě r o m a n t i c k é prvky á la B y r o n a M i c k i e w i c z n a c h á z í m e u M á c h y osvícensky racionalistický postoj k lidské lásce spojený se z p o c h y b ň o v á n í m m o ž n o s t i radostného zásvětí. Z á r o v e ň u n ě h o n a c h á z í m e touhu po b a r o k n ě senzualistícké lásce k Bohu a po B o ž í lásce k člověku - po senzualistíckém ráji duše, jak si ho představuje např. K o m e n s k ý nebo B r i d e l . Čeští lite­ rární kritici chtěli v M á c h o v i vidět neznaboha z ideologických d ů v o d ů , aby b u ď potřeli nebo vychválili jeho n e k o n v e n č n o s t . Pro E r b e n ů v n á b o ž e n s k ý konzervativismus je typické, že v „ Z á h o ř o v ě l o ž i " hledal o d p o v ě ď na M á c h o v o pochybovačství v o b m ě n ě středověké legendy o Očistci sv. Patrika, v české kultuře zná82

Josef Hrdlička, „Karel Hynek Mácha a jeho duch", Souvislosti, 3, 2003, s. 29S. Srov. Jonathan I. Israel, Radical Enlightenment. Philosophy and the Making of Modernity, Oxford, Oxford University Press, 2001.

25

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MACHOVA MÁJE

m é j a k o Jiříkovo vidění. A č k o l i v M á c h o v ě ú m r t n í m listě stojí, že přijal poslední p o m a z á n í , legenda, že ho nepřijal, se u k á z a l a silnější n e ž skutečnost až do polo­ viny 20. století. V l a s t e n e c k ý m pozitivistickým kritikům vyhovovalo, že M á c h a b y l (mohl být) neznaboh. Jako příklad cituji opět V o b o r n í k a : „Především se tu o z ý v á bolest p o z n á m . Bolest ta záleží v tom, že člověk cítí, kterak se ztrátou víry život p o z b ý v á cíle a smyslu, což jest hlubší mysli pomysl n e s n e s i t e l n ý " - zdá se, že to zase představuje tíhnutí k m u č e d n i c k é m u mýtu. N i c m é n ě , mimo m ý t u s , V o b o r n í k snad v M á c h o v i tuší rozpor mezi n á b o ž e n s k o u barokovostí a osvícen­ stvím: , J J u š e u m ě l c o v a chtěla život a krásu věčnosti, pravda vědecká zase uka­ zovala, že vše na světě se m ě n í a spěje k zahynutí. K d o s koho? T u m ě l M á c h a dvojí volbu: b u ď osobní víru a s ní m í r a štěstí nebo pravdu srdci h r o z n o u . " F. V . Krejčí považuje M á c h o v o neznabožství za nevyvratitelné. Podle n ě h o : „V M á c h o v ě , M á j i ' jest ponejprv č e s k ý m slovem b á s n i c k ý m vyslovena hrůza před smrtí, j e ž je koncem všeho, h v ě z d a , j e ž zamítá k a ž d o u illusi víry, k a ž d ý fantom nesmrtelnosti." 83

84

85

A č k o l i básníkův údajný ateismus mohl zejména pro intelektuály přispět k jeho státu n á r o d n í h o básníka, je také m o ž n é , že M á c h o v a barokovost, m o ž n á i katolicita, byla sympatická o b y č e j n é m u českému čtenáři. F . X . Šalda píše o M á c h o v i r a n ý c h básní jako o k ř e s ť a n s k é m platonikovi, ale i on věří, že později ztratil víru v Boha. B e z b o ž n ý svět Máje je prý světem, který mu pozbyl kouzla n a v ž d y . T. G . Masaryk, podle mne správněji, se však vrací k T o m í č k o v é re­ cenzi z r. 1836 a dochází k závěru, ž e M á c h a nadále zůstal k ř e s ť a n e m , i k d y ž skeptickým. Podle Masaryka V i l é m na cestě k popravišti neoslovuje bílé obláč­ ky, n ý b r ž P á n a Boha. D á l e tvrdí: „ V Máji m á m e nejasné krédo metafyzického skepticismu, své umrtvující ' n i c ' n á m básník p o d á v á zároveň s r o m a n t i c k ý m popisem říše d u c h o v é . T o své ' n i c ' nedovede a nechce domyslit důsledně; V i l é m je jen silným skeptikem, není d ů s l e d n ý m nihilistou - metafyzické , n i c ' ho napl­ ňuje bolestí (,ach, žádný n e v í ' ) , n i k o l i b y r o n o v s k ý m vzdorem, modlí se a obrací zrak v nebe. Celá b á s e ň i její filozofický obsah zůstává improvizací. B ů h stává se M á c h o v i h l a v n í m p r o b l é m e m . " N i c v M á c h o v ě textu nenaznačuje explicit­ ně, ž e V i l é m vlastně oslovuje B o h a , ale d v ě věci se přimlouvají za Masarykovu interpretaci. Z a p r v é z vizuálního hlediska: M á c h a tu píše o „obláčcích", jako by p o s l o v é jeho b y l i andělé nebo putti v j a k é m s i b a r o k n í m obrazu nebo na dřevory­ tu k nebeklíči. Z a d r u h é takové proslovy k n e b e s k ý m zjevům jako p o s l ů m tvoří b a r o k n í topos. Opět u v á d í m příklad (snad) z Bridela („láska" je láskou k Bohu): 8 6

87

O h v ě z d y mojí p o s l o v é , Jak na vás v z h l í d á m , pláči,

<"

Jan Voborník, Karel Hynek Mácha, Praha, Otto, 1906, s. 34.

8

Tamtéž, s. 79.

4

8 5

Krejčí. Karel Hynek Mácha, s. 92.

8

6

František Xaver Šalda, Duíe a dílo, 2. uprav, vyd., Praha, Unie, 1918, s. 45 a 47.

8

7

Tomáš Garrigue Masaryk, Můj poměr k literatuře. Šaldův český román, Praha, Ústav T. G. Masaryka, 1994, s. 12.

26

ROBERT B. PYNSENT

Stříbrní zlatí houfové, M é lásky b u ď t e t l u m a č i .

8 8

M á c h a sice p o u ž í v á j e š t ě jednou „ o b l a k u " (což vlastně n e m á v ů b e c stejnou sémantickou funkci jako „obláček"), ale daleko častěji (temného) mraku. Pe­ routka, p ř e s v ě d č e n í m p e k a ř o v e c , zachází j e š t ě dál n e ž Masaryk a spatřuje u M á ­ chy katolictví. V knize Jací jsme (1924) píše: „ V e z m ě t e M á c h u - tak dovede cítit jen katolík! Tajemstvím velké M á c h o v y poezie je dualismus zcela vlastní katolické citovosti. Protestant m ů ž e dojít k monismu, ale katolík nikdy. Ten dua­ lismus docela prosytil i M á c h o v y obrazy; vidí v š e v kontrastech: život - smrt, nevinnost - hřích, veselá honba - m r t v é h o lovce sen, májová příroda - odsouze­ nec k smrti, svět - mír, světlý - t e m n ý . " Snad originálnější je P e r o u t k ů v závěr: „Celý Máj je n a p s á n na motiv tajemného hříchu, který n i č í . " V k á z á n í , j e ž pro­ nesl při M á c h o v ě p o h ř b u na V y š e h r a d ě , B o h u m i l Stašek konstatuje, ž e Máj je křesťanské dílo. Spojuje k r á l o v s k é h o | h l e d a č e b á s n ě „ K r á l o v i c " s v y p r a v ě č e m čtvrtého zpěvu Máje. „ K d o by n e v i d ě l , " ptá se v y š e h r a d s k ý kanovník, „v M á c h o v u poutníkovi symbol člověka, v ě č n ě pospíchajícího a n e ú n a v n ě se deroucího v p ř e d a dál? [...] A hnací silou tohoto v ě č n é h o p u t o v á n í člověka p o u t n í k a [...] není v podstatě nic j i n é h o , n e ž p o d v ě d o m á touha lidské d u š e po p r a v é vlasti, kde v l á d n e Otec, po dosažení životního absolutna, po B o h u . " T u p o u ž í v á Stašek pojmu „vlast" v b a r o k n í m slova smyslu. D á l e interpretuje, že „tak h r o z n ý m viděl M á c h a osud a život člověka v ě z n ě n é h o zde na zemi a spou­ t a n é h o sterými pouty, j e ž nedovolují vznésti se s v o b o d n ě a v o l n ě k j a s n ý m , čis­ t ý m h v ě z d á m , k m o d r é m u nebi, k B o h u . " K d y ž přichází k nacionalistické části svého kázání, naopak p o u ž í v á pojmu „vlast" ve v l a s t e n e c k é m slova smyslu a táže se, „slyšeli jste j i ž n ě k d y krásnější a čistší píseň, zazpívanou o matcev l a s t i ? " V i l é m se vlastně Staškovi stává e m b l é m e m člověčenství a M á c h a se mu j e v í jako křesťanský existencialista: „v , M á j i ' představil n á m sebe - člověka jako u b o h é h o , b í d n é h o v ě z n ě , s p o u t a n é h o a o d s o u z e n é h o k s m r t i . " Stašek, jako katolický k n ě z , tu užívá metafory, j i ž z n á m e z b a r o k n í literatury, i k d y ž pojetí těla či p o z e m s k é existence jako v ě z e n í není v ů b e c o m e z e n é jen na barokní ú d o b í . Zde se tato metafora vztahuje spíše na peklo nebo očistec a kdysi popu­ lární nenápaditá, ba s u c h o p á r n á sbírka exempel Věčný pekelný žalář je toho nejzřetelnějším příkladem. Častěji však najdeme obraz očistce jako vězení (z n ě h o ž 8 9

9 0

9 1

92

93

8 8

[Fridrich Bridel? přeložil/přebásnil?], Rozjímání svatého Ignácia, na ta slova: Quam sordct mini terra, dum coclum aspicio, Jak mně mrzí země, kdyl na nebe hledám, bez místa a na­ kladatele, 1659 (svázaný s básní Co Bůh? Člověk?), nestránkováno.

8

9

Ferdinand Peroutka, Jací jsme. Demokratický 1991, s. 58.

9

0

Bohumil Stasek, Karel Hynek Mácha na Vyšehradě. Proslov Msgre Bohumila Staška kanovní­ ka na Vyšehradě při mši svaté za zemřelého básníka 7. května, Praha, Vyšehrad, 1939, s. 9.

9 1

Tamtéž, s. 11.

9

2

Tamtéž, s. 12.

9

3

Tamtéž, s. 10.

manifest, Praha, Středočeské nakladatelství,

27

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MÁCHOVA MÁJE

mohou d u š e samozřejmě vysvobodit Panna M a r i a nebo Kristus či n a š e modlit­ by). Např. d u š e jsou „v očistci z a v ř e n é " a ten očistec j e „těžký ž a l á ř " ; nebo j e to prostě „očistcový ž a l á ř . " V e Zlatém nebeském klíči nalezneme i báseň o vězení o č i s t c o v é m , bohužel sotva m á c h o v s k o u , přesto s i v š a k p o v š i m n ě m e „ p ř e d m ě t n é h o " p o m ě r u k tělu, který lze srovnat s M á c h o v ý m ; také V i l é m o v o přemítání se m ů ž e nazvat d u š e v n í m očistcem. Cituji jen Část básně: 94

95

J a k é v očistci žalosti, V ě r n é d u š e snášíte. V p r u d k ý m ohni se pečete, Tam v ž d y c k y bez přestání: D n e m nocí v síře hoříte, A to bez smilování. Horkost silně tam p r o n i k á Tělo i v š e c k y kosti: K a ž d ý sobě tam naříká, N a d svou někdejší zlosti. A c h očistci! j a k ž s palčivý, K d o ž t ě m ů ž e snášeti: J a k ž s žaláři žalostivý, K d o ž m ů ž e vypraviti Ocel o d velké horkosti, Jak m á s l o se rozhřívá: S k á l a pak od přílišnosti O h n ě , v š e c k a rozplývá, V š e c k a horkost zde na zemi, K očistcové horkosti P ř i p o d o b n ě n á , stín není Ty hrozný palčivosti. 96

K r e v a pot se mísí na V i l é m o v ě těle ve věži, c o ž n á m také p ř i p o m í n á barokní obraz d u š e v n í h o trápení, který se zakládá na pasáži z L u k á š e 22, k d y ž je Kristus v zahradě g e t s e m a n s k é . S a m o z ř e j m ě , ž e M á c h o v a narážka m ů ž e b ý t na B i b l i a vůbec ne na lidovou či barokní literaturu. N i c m é n ě opět v nebeklíči n a c h á z í m e živý popis Kristovy duševní muky, který m á mnoho společného s M á c h o v ý m z o b r a z e n í m p s y c h o s o m a t i c k ý c h následků V i l é m o v a duševního trápení: jak silně srdce tvé tehdáž se svíralo, k d y ž si do takové mdloby upadl, ž e si pro veliké celého těla zemdlení na tvou svatou tvář na zem upadl, pro nevypravitel-

y

4

Zlatý nebeský klič, s. 549.

9

5

Tamtéž, s. 550. Srov. také Jiří Plachý [Ferus], Pravý zlatý nebe-klíč. Úplné modlitby křes­ ťanského katolického náboženství. „260tč opravené a mnohými modlitbami a krásnou kří­ žovou cestou rozmnožené dvacáté vydání", Jindřichův Hradec, Landfras, bez vročení [1853/54?], s. 438. (Další odkazy jako Pravý nebe-klíč)

9

6

Zlatý nebeský klíč, s. 73-74.

•io

ROBERT B. PYNSENT

n é ouzkosti po celém těle k r v a v ý m potem si se potil. O B o ž e ! jak z [sic!] veliké násilí to býti muselo, které tě do takových ouzkosti uvedlo, že z velikých smrtedlných mdlob, mnoho krvavých krůpějí ze sebe si v y l i l , a po celém těle krva­ vými krůpějemi si býti ráčil. [...] N a d tou tak velikou bídou a ouzkosti velikou lítost m á m , a tvé tak veliké lásce, která tě do tvé k r v a v é lázně vedla, srdečně dobrořečím. 97

Stašek chápe Máj jako duševní pouť a M á c h o v o pojetí poutníka se vztahuje da­ leko m é n ě na romantický Wanderlust než na barokní (a středověkou) koncepci lidského života j a k o ž t o pouti (srov. Bunyan, Komenský, ale metafora se najde i u spisovatelů jako je Budovec a Štítný). V barokní imaginaci je pojem „poutník" příbuzný pojmu „vyhnanec", „exulant". V nebeklíčové modlitbě k sv. M a r k o v i je pozemský život „toto zdejší p u t o v á n í " a přímo „putování vyhnání n a š e h o " . V pro nás důležité knize modliteb M . D . Rettigové, k níž se j e š t ě vrátím, je pokra­ čováním našeho putování i očistec. „Duše v očistci jsou naši spolukřesťané, naši bližní, naši bratří a sestry: tvé děti. Dokonali si své vezdejší putování, však nedošli ještě c í l e . " Podle toho také charakterizuje Rettigová sebe a svou čtenářku jako: , j á ubohá p o u t n i c e . " Hrdlička analyzuje poutníka čtvrtého zpěvu Máje pře­ svědčivě: je „poslední časový obraz, a třetí figura Máje, spěchající poutník, ztěles­ ňující budoucnost, někdo jiný než V i l é m i n e ž básník. 'Tohoto poutníka [...] T o budoucí život m ů j . ' Postava poutníka budoucího věku je zvláštní a nejednoznačná, zejména v tom, že ztělesňuje budoucnost jako odcházející a m i z e j í c í . " Tento obraz poutníka nás zajímá také z jiného hlediska: to, že budoucnost mizí, souvisí s M á c h o v ý m pojetím citů j a k o ž t o produktů jakési vnější síly. Jako pojmový druh je odcházející budoucnost stejně v ý z n a m o v ě nejasná jako výsledky Vilémova přemítání ve věži, o nichž Červenka míní, že je , j e n s velkou nepřesností lze na­ zvat reflexemi" a že se spíš dají charakterizovat jako „stav c i t ů " . A i myšlenka zabíjí myšlenku, nikoli člověk. Plavec k Jarmile nejde, ale „lehký krok" ho „vede", vzdech zdvíhá Jarmile ňadra, „Srdce se v citech potopilo", , J I r ů z o u umírá vězně hlas", Vilémův zrak „v srdce bolný rodí cit", city a někdy i činy (plavcův krok) jsou jaksi odděleny od subjektu, snad aby se vyjádřilo, že všechno, co děláme, je řízeno odjinud. Toto se pojí s otázkou, zda V i l é m není na světě jen proto, aby trestal vinu druhého. N a základě Cikánů dochází M u k a ř o v s k ý k závěru, že „Hlav­ n í m základním z á m ě r e m básníkovým bylo ukázat člověka, n i k o l i jen osobám ro98

99

1 0 0

101

102

1 0 3

9

7

Tamtéž, s. 205.

9

8

Plachý, Pravý nebe-klíč, s. 276.

9

9

Tamtéž, s. 205.

1 0 0

Magdaléna Dobromila Rettigová, Křesťanka vzývající Boha. Aneb: Kniha modlitební nábožné pohlaví ženské, Hradec Králové, Pospíšil, 1827, s. 162.

pro

1 0 1

Tamtéž, s. 24.

1 0 2

Hrdlička, „Druhý čas Máje", s. 176.

1 0 3

Miroslav Červenka, „Komentář", in Karel Hynek Mácha, Básně, Praha, Český spisovatel, 1997, s. 277.

29

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MÁCHOVA MÁJE 1 0 4

manu, dokonalou bezvolnost lidských č i n ů . " Oddělenost citů od člověka tvoří základní princip demonologie, a tak velmi často v nebeklíčích (jednou i u Rettigové) se lidé, obvykle samozřejmě ženy, mají modlit, aby je nenavštívil „duch smilný". Názor, že člověk neřídí svůj vlastní život, se najde i v barokní literatuře; opět vybírám příklad z Bridela, kde lidská pasivita je spojena se stálým pohybem světa: J á s a m o t á m motání, Jako vichr se točící, P r a c n é p a v o u k ů v tkání, Tělo se r o z p o u š t ě j í c í .

105

K r o k p o u t n í k a m ě zavedl daleko od S t a š k o v a nacionalismu, za který o n ě c o později zaplatil j e d n í m okem a d l o u h ý m u v ě z n ě n í m v k o n c e n t r a č n í m táboře. Ještě silnější protest n e ž Staškův proslov na pohřbu představuje esejistická nove­ la Sonji S p á l o v é Kníže básníků. Kombinuje názor Peroutkův a Staškův a h o d n ě vyjadřuje prostřednictvím v y m y š l e n é postavy T o m á š e Karajana, který v M á c h o ­ v i vidí takřka výtažek české duše. Melodramaticky vlastenecké fráze Spálové mají představovat nejen obrozenskou mentalitu, ale také podporovat českost za n ě m e c k é okupace: „ T o m á š z p o v ě d n í k ztichl p ř e d m l a d ý m Č e c h e m [tj. M á c h o u ] , z něhož mu promlouvala d u š e z e m ě , která po d v ě století krvácela v n á b o ž e n s k ý c h bojích a dosud nenalezla sladkého spočinutí v milosti pravé ví­ ry. [...] dovedl [Karajan] n a h l é d n o u t hluboce do propasti české duše, zmítané dualismem, té duše, j í ž reformace ukládala chladnost a odříkavost a pro niž pro­ tireformace přinášela spolu s milostnou hostií pouto a v ě č n ý pocit p o r á ž k y poli­ tické." Tato slova staví n á b o ž e n s k ý aspekt českosti do středu M á c h o v a zá­ j m u . K a r e l Janský, autor první v ě d e c k é biografie M á c h y , je přesvědčen, že M á c h a b y l věřící. K d y ž se slovo , 3 ů h " objevuje v M á c h o v ý c h posledních dopi­ sech, není to prý jen „planou frází". Pro J a n s k é h o je M á c h a spíš sebou trýzněný křesťan. „Snad pochyboval" a b y l snad „nespokojený s B o h e m pro pocit osamě­ losti", ale přece jen k ř e s ť a n . T a k é Jan Patočka si myslí, že ani V i l é m ani M á ­ cha nejsou ateisté a že V i l é m stojí p o k o ř e n p ř e d B o h e m jako p á n e m věčnosti; p o k o ř e n proto, že si u v ě d o m i l , ž e bojovat proti pánu věčnosti je m a r n é . Bůh existuje, ale věčnost, které vládne, přece vzbuzuje hrůzu. Přitom si v z p o m í n á m e , ž e po přemítání o vině a lidské pasivitě uvádí V i l é m p r o b l é m v ě č n o s t i - n i c o t y v duchu ortodoxně k ř e s ť a n s k é h o chápání smrti na popravišti: „proč smrtí zlou / Č a s n ě i v ě č n ě hynu?" Podle římskokatolické verze k ř e s ť a n s k é víry každý z e m ř e časně (tj. tělesně, světsky, na světě), ale jen ten, kdo půjde rovnou do pekla, ze1 0 6

1 0 7

1 0 8

1 0 4

Mukařovský, Příklad poezie, s. 23.

1 0 5

Bridel, Co Bůh? Člověk?, fol. A v .

1 0 6

Sonja Spálová, Kníle básníků. Máj - smrt, Praha, LUK, 1940, ncstránkováno.

r

1 0 7

Karel Janský, Karel Hynek Mácha. Život uchvatitele krásy, Praha, Melantrich, 1953, s. 303-304.

1 0 8

Jan Patočka, „Čas, věčnost a časovost v Máchově díle", in Růžena Grebeníčková a Oldřich Králík (red.), Realita slova Máchova. Sborník pojednání, Praha, Československý spisovatel, 1967, s. 192-193.

30

ROBERT B. PYNSENT

m ř e v ě č n ě a vrahu je očistec (stejně jako nebe) upřen. V e věži je V i l é m ve stej­ n é m stavu jako člověk na smrtelné posteli, tj. podle n e b e k l í č e „na hranicích mezi uplynulým časem a v ě č n o s t í " . V m o d l i t b ě pro věřitele umírajících (sici) sly­ šíme i o „časném a v ě č n é m s p a s e n í " . V části modlitby k sv. A n n ě se j e d n á o moc Panny M a r i e na světě i v zásvětí; podle textu v ě t a k o n č í slovem „lásku", tiskař vynechal sloveso: „Maria Panna ať mezi n á m i č a s n ě i v ě č n ě tu u p ř í m n o u lásku." Naopak v j e d n é m o d l i t b ě k Janu N e p o m u c k é m u se říká: „v poslední h o d i n ě chci míti j m é n o tvé n a p s a n é , aby ď á b e l při vstupu ke m n ě míti nemohl, časně, ani věčně, A m e n . " A dobrý křesťan m á prosit M a r i i : „vyjednej m n ě u B o h a jak časný tak i věčný ž i v o t . " V u č e n é m traktátu emigranta kališníka, který píše pod k r á s n ě v l a s t e n e c k ý m pseudonymem, slyšíme o Kristově potření v ě č n é smrti: „Velikost zlého b y l a v manství smrti v ě c n é . Neb jesti smrt časná v š e m obecná, Alexandru, Samsonu, i v š e m n á m jest n e p ř e m o ž e n á : nad to smrt v ě č n á byla. Protož musil S y n B o ž í v to se vložiti, smrt v ě č n o u u vítězství pohlti­ l i , smrt časnou p o s v ě t i t i . " Jinými slovy, M á c h a p o u ž í v á z b o ž n é h o klišé, aby je pak rozložil. 1 0 9

1 1 0

1 1 1

1 1 2

1 1 3

1 1 4

F. X . Šalda b y l snad první, kdo v ý s l o v n ě upozornil na barokní prvky v M á ­ c h o v ě díle a diskutoval o nich. P í š e např. o tom, jak ve svých r a n ý c h básních používal básník pojmu „vlast" b a r o k n í m z p ů s o b e m ve smyslu „ v ě č n é vlasti", do níž p ů j d e m e po s m r t i . D á l e tvrdí, ž e z e m ě a vlast, na kterou V i l é m m y s l í p ř e d popravou, představuje únik z chaosu p o z e m s k é h o ž i v o t a . Petr Č o m e j tvrdí v í c e m é n ě totéž, ale p o n ě k u d sentimentálně materialisticky: „teprve smíření se s vlastní smrtí, která lidské tělo vrací zpět do l ů n a přírody, d o d á v á člověku jisto­ tu a osvobozuje jej od m u č i v ý c h , p o c h y b o v a č n ý c h a nikdy nekončících otá1 1 5

1 1 6

l u y

Plachý, Pravý nebe-klíč, nestránkovaná úvodní část.

1 1 0

Zlatý nebeský klíč, s. 441 a 658.

1 1 1

Tamtéž, s. 424.

1

1

2

Tamtéž, s. 389.

1 1 3

Tamtéž, s. 456.

1 1 4

Štilfrid Bruncveikar Podhorský, Christi Theantropu Mediatoris nostri eiusque nativitatis asse tio. To jest: O nejsvětějštm, jediném, dokonalém, i nejdostatečnějSím prostředníku, smírci, ospravedlniteli, z hřícha, smrti, Pekla vysvoboditeli Kristu Pánu, pravým Bohu i Člověku Ima nueli našem, z Boha Otce rodem nespytatedlným od věčnosti, z Marie Panny v času plnosti, nad běh přirozený narozeném: Též o hlubokých příčinách: Proč ani Otec Nebeský, ani Duch Svatý: ani AnjeU ani žádný z Svatých Starého i Nového Zákona, Vykoupení našeho prostřední­ kem býti, nám obraz Boži, titul Synovství Božího, vchod do království i dědictví Beránkového navrátiti nemohl, mimo samého a jediného Syna Božího. Spis krátce v sprostnosti duch sebra­ ný, bez místa, bez nakladatele, 1625, fol. Aiiii . Nechci vůbec tvrdit, že se také ve středověku nepsalo o vččné smrtí; najdeme např. u Štítného následující popis Jannilina-hvčzdina pádu: , A tak zlí vždy budu mieti bolest v pekle, vždy jsúc v smrti, vždy mníc, ale tak nikdy nedomrůc, až by nebyli." Thóma z Štítného, Knihy naučení křesťanského, red. Ant. Jaroslav Vrťátko, Praha, Řivnáč pro Museum Království českého, 1873, s. 102. v

1 1 5

Salda, Duíe a dílo, s. 46.

1 1 6

Tamtéž, s. 52

31

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MÁCHOVA MÁJE 1 1 7

zek." Šalda píše dál o b a r o k n í c h prvcích Máje ve své studii z r. 1936, kde ukazuje, že to, co jako Peroutka n a z ý v á dualismem, vlastně představuje variantu polarity, j e ž se j e v í v b a r o k n í m v n í m á n í p o m ě r u mezi člověkem a B o h e m (červ í č k e m a např. sluncem): „ M á c h a je celou podstatou své poesie dualista. Nedo­ vede spočinout v jednom pólu, druhý jej ihned stejně láká a přitahuje. Sváry a rozpory nitra narážejí u n ě h o na sebe tak příkře a tvrdě, že se jeho verše rozpa­ dají n ě k d y p ř í m o v dichotomii." V důsledku tohoto dualismu ,jeho rouhačství není bez zbožnosti, jeho zoufalství není bez naděje a lásky, jeho cynism bez po­ e s i e " . Č y ž e v s ' k y j „tyto antithesy, tyto kontrasty" nazývá „podstatou básnictví Máchova". Tento kritik zatím (pokud vím) nejšíře a nejdůkladněji diskutoval o M á c h o v i a baroku, a ač mu prý nešlo „o to nalézti zjevy p o d o b n é jeho poesii v č e s k é m básnictví b a r o k n í m " , přesto j i c h našel dost, stejně jako v poezii n ě m e c k é . Jeho snaha netvrdit, že M á c h a je barokoidní, zachází však příliš dale­ ko: „ M á c h u [...] dělí od barokních b á s n í k ů jeho v ý c h o d i s k o : jeho zoufání platí n i k o l i pomíjejícnosti světa, ale světu samému. Netvrdí pouze, že svět ('tento s v ě ť ) je krátkého trvání, n ý b r ž tvrdí podstatnou nicotnost .rveta!" Je sice pravda, ž e si M á c h a nestěžuje na pomíjejícnost jsoucna, ani v pasáži o vzteku časů, a také že si barokní básník obyčejně nezoufá; na druhé straně M á c h a si také nezoufá absolutně, jak podotkl správně Šalda. Navíc najdeme místa, kde barokní b á s n í k také odmítá s á m svět, alespoň svět, který zná. U z n á v á m , že ver­ še, které tu u v á d í m , by m ě l y představovat část motivace pro misionářství Ignáce z L o y o l y , n i c m é n ě toto odmítání se týká města Ř í m a a pak městské civilizace v ů b e c , a tím „nicotnosti" e v r o p s k é h o světa: 118

1 1 9

1 2 0

121

V ě ž e , brány m ě s t a Ř í m a , P ř e v y s o k á stavení, Nejsou k nebi cesta p ř í m á , I k m é h o B o h a vidění. Zde na světě tato města Jsou j a k é s o b m e z e n í Jsou bezcestná, t e m n á , pustá, žalář, žalostné v ě z e n í

1 2 2

A v dalších dvou pasážích stejné b á s n ě vyjadřuje autor opovržení z e m í v ů b e c ; první zní takto: Z e m ě se vší okrouhlosti, Jakás pod stínem marnost,

1 1 7

Petr Čomej, „Máchův vztah k české minulosti", in Pavel Vašák (red.), Prostor Máchova díla. Soubor máchovských prací, Praha, Československý spisovatel, 1986, s. 139.

1 1 8

Salda, Studie z české literatury, s. 212-213.

1 1 9

Čyžcvs'kyj, „K Máchovu světovému názoru", s. 113.

1 2 0

Tamtéž, s. 177.

1 2 1

Tamtéž, s. 133.

1 2 2

[Bridel?] Rozjímání svatého Ignácia, fol. B (ostránkováno jen do Biiii).

r

32

ROBERT B. PYNSENT

P o č á t e k a základ zlosti Jakás i n a d u t á p r á z d n o s t .

1 2 3

A druhá takto: Pfuj zem, hrozné požíradlo, N e m á ž á d n é podstaty, Nemoci, smrti divadlo, Z e m tupí k a ž d ý m u ž svatý. Pfuj zem, hrob j s i obílený, svět jest smrtedlné h e s l o .

1 2 4

T a k é Č y ž e v s ' k y j nechce říci, že M á c h a je „nevěřící", i k d y ž u n ě h o nenajdeme to, co je normou u barokních spisovatelů, „ b o ž s k á n á d h e r a na začátku a na konci časů". Albert Vyskočil, který považuje Martena, n i k o l i Šaldu za p r v n í h o , kdo se v á ž n ě zabýval M á c h o v ý m p o m ě r e m k baroku, našeho básníka asociuje nejen s b a r o k n í m s v ě t o v ý m názorem, ale také s lidovou literaturou barokní doby. T v r ­ dí, že „ M á c h a přehodnocuje lyrické u m ě n í lidové [...] tam, kde p o z n á v á sílu národní sensibility v sobě a n e c h á j i tryskati stejně volně, stejně živelně jako a n o n y m n í básník lidové p í s n ě " . V této p o n ě k u d žurnalistické knize je zřejmé, že autor nerozlišuje mezi ústní a populární tradicí, ale i to mu slouží k vášnivé o b r a n ě baroka. V y s k o č i l n a d š e n ě nastoluje p r o b l é m takto: „ N o v ý m p u b l i k a c í m barokních veršů a próz dostalo se nejen p o s u d k ů veskrze příznivých, ale i pře­ kvapujících p o z n á m e k i o d k a z ů k příbuzenství a n á p a d n ý m podobnostem s poe­ sií právě M á c h o v o u . Obrazy, b o h a t ý rejstřík barevných, m e l o d i c k ý c h a rytmic­ k ý c h živlů, antithesí a antinomií, m o c n á dynamika j a z y k a u v o l n ě n é h o , j e h o ž ú t v a r e m neproniká kostra r y t m i c k é h o záměru, a tak m n o h é , co se pokládalo za osobitý majetek a přínos teprve n o v é poesie, z d á se tu míti svou souvislost a své příbuzenství. Jak však vyložiti tyto filiace a v l i v y ? Z p ř í m é p ů s o b n o s t i ? Nadobro se n á m n e d o s t á v á j a k é h o k o l i v svědectví, že M á c h a ony texty p ř í m o z n a l . " V y s k o č i l se b o h u ž e l brzy dostává do polopatické a p o v r c h n í argumentace, která začíná tím, ž e M á c h ů v d ě d e č e k b y l muzikus. A č k o l i j á s á m o r o d i n n ý c h k a n á ­ lech, kterými plynuly barokní kulturní v l i v y k M á c h o v i , neteorizuji vyskočilovs k ý m z p ů s o b e m , čtenář bude m o c i proti m é argumentaci, kterou bude číst za chvíli, částečně použít dosti sarkastické kritiky V y s k o č i l o v y metody formulova­ n é M u k a ř o v s k ý m . M u k a ř o v s k ý tím také ukazuje smysl pro humor, který později ztratil: V y s k o č i l „spojuje M á c h u s kulturním d ě d i c t v í m d o m á c í m , zejména s dě­ dictvím b a r o k n í m , a d o v o l á v á se p ř i t o m r o d i n n ý c h p ř e d p o k l a d ů . V í sice, že nositelem barokní kultury b y l venek, ale d o v o l á v á se v e n k o v s k é h o p ů v o d u otco1 2 5

1 2 6

1 2 7

1 2 3

Tamtéž, fol. Biii .

1 2 4

r

Tamtéž, fol. Biii -Biiii .

r

v

1 2 5

Čyževs'kyj, „K Máchovu světovému názoru", s. 140.

1 2 6

Albert Vyskočil, Básník. Studie máchovské otázky, Praha, Melantrich, 1936, s. 148.

1 2 7

Tamtéž, s. 32.

33

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MÁCHOVA MÁJE

va ( M ě š e t i c e na T á b o r s k u ) i matčina p ů v o d u z rodiny sic městské, ale hudebnick é (otec ředitel k ů r u ) , aby m o h l předpokládat, ž e 'matka znala mnoho z o n é (ba­ rokní) poezie, která žila v n á b o ž n é písni j e š t ě dlouho ve vrstvách, j i m i ž osvícen­ ství neproniklo.' Povážení vzbuzuje j i ž paradox, který při tomto vysvětlení vzniká: M á c h a , člověk městský, b y l venkovštější, j e š t ě baroknější, než lidé ven­ k o v s k é h o p ů v o d u , kteří b y l i nositeli o s v í c e n s k é h o o b r o z e n í . " Mukařovský tím v ů b e c nepopírá, ž e baroko je u M á c h y znát, naopak tvrdí, že M á c h a m á blíz­ k ý vztah k barokní, ale i středověké symbolice. Alexandr Stich je daleko p ř e s ­ nější a věcnější než Vyskočil, k d y ž uvažuje o tématu pomsty v b a r o k n í c h a „ p o b a r o k n í c h " k n í ž k á c h lidového čtení i v barokních kázáních. Chce-li nebo ne, s a m ý m t e r m í n e m „ p o b a r o k n í " Stich vlastně spojuje M á c h u s barokem j e š t ě úžeji než dřívější kritici. Dokazuje, ž e pomsta byla častým tématem barokních obrozenských k á z á n í . U v e d l bych dalšího spisovatele pozdního baroka, přítele Dobrovského Františka Poláška, bývalého učitele Svatého písma na vysoké škole olomoucké. Stejně jako autor Pravého nebe-klíče, a jednou i Rettigová, Polášek často zobrazuje Krista jako starozákonního Boha hněvu. Dokonce, když píše o proroctví Jana Křtitele o příchodu n ě k o h o , kdo bude vřít o h n ě m Svatého Ducha, m á zkreslující návrh (který se však víceméně shoduje s M á c h o v ý m obrazem Boha, který činí lidi vykonavateli svých trestů, aby potom b y l i sami trestáni): „zdali snad skrze oheň nevyrozumívá trest? a říci chce: Ž e Kristus protivníky své přísně trestati b u d e ? " Dále píše o pomstě: „Nezapovídá Kristus hájiti se a zastávati, aneb za učiněné křivdy zadost učinění před soudci p o h l e d á v a t ! [...] A l e mstíti se zapovídá, a velí: abychom hotovi b y l i raději ještě více snášeti, než se mstíti, a zlé zlým odplatiti." Boží je pomsta: B ů h je dobrý: svět je zlý. C o se týče Máje, otázkou je, zda Viléma trestá neviditelná společnost nebo neviditelný B ů h , nebo zda společnost (soudce) funguje jako zástupce Boha, jak vězňova slova o časné a věčné smrti mo­ hou naznačit. Je tu ještě další otázka: zda Jarmilina sebevražda je také nepřímý nebo, jsou-li lidské činy řízeny vnější silou, přímý Boží trest. Anebo mstí se vlastní hřích „z nezřízené lásky", trestá sama sebe za hřích hříchem sebevraždy? V kaž­ d é m případě se zdá, že B ů h v Máji m á pramálo společného s Bohem lásky, na ně­ h o ž se barokní liturgická díla soustřeďovala především. 1 2 8

1 2 9

130

1 3 1

N e n í obtížné najít u M á c h y pojmy, Dojetí a slovní obraty, které n a c h á z í m e v barokní literatuře, jak je vidět např. z C y ž e v s ' k é h o studie a z Hrdličkovy ú v a ­ hy „ D r u h ý čas M á j e " . A b y c h o m ale našli básníkovu cestu k b a r o k n í m zdrojům, m u s í m e být realističtí, tj. studovat jednak literární texty, které mohl číst, p r o t o ž e byly oblíbeny (anebo teoreticky, p r o t o ž e b y l y nenáviděny) u současných n á r o d ­ n ě u v ě d o m ě l ý c h intelektuálů, a jednak pololiterární texty, o kterých lze konsta-

1 Z B

Mukařovský, Příklad poezie, s. 39.

1 2 9

Alexandr Stich, .„Pomsta' v barokní literatuře pobaroknflio období", in Gertraudc Zand a Jiří Holý (red.), Tschechisches Barock. Sprache. Literatur. Kultur. /Českébaroko. Jazyk Literatu ra. Kultura, Fraiikfuit/Main, Berlin, Bern, New York, Paris, Wien, Lang, s. 251-260.

1 3 0

František Polášek, Písmo svaté Nového zákona pro lid obecný vysvětlené, I, Bmo, Trasler, 1791, s. 7.

1 3 1

Tamtéž, s. 15.

^

ROBERT B. PYNSENT

tovat, ž e obvykle b y l y v k a ž d é české d o m á c n o s t i ( k r o m ě nejchudších a nejintelektuálnějších), anebo o kterých by se dalo předpokládat, ž e je M á c h a znal b u ď ze školy nebo z kostela. V následujícím u v á d í m j i n é texty jen na důkaz, ž e d a n ý obrat m á paralely i jinde v barokní literatuře. Nepíši zde o p ř í m ý c h vlivech, ale spíš o podnětech, impulsech k v y u ž í v á n í i k p r o m ě ň o v á n í b a r o k n í c h obratů a širších toposů. V e všech p ř í p a d e c h chci spíše ukazovat n e ž dokazovat. První skupina textů (takových, co M á c h a t é m ě ř j i s t ě znal) je b o h u ž e l velmi malá. M ů j první příklad je z Kadlinského Zdoro-slavíčka, díla, které snad díky T h á m o v i obrozenci M á c h o v y generace zcela určitě znali. J e d n á se tu pouze o z p ů s o b slovního vyjádření. U K a d l i n s k é h o najdeme verše: „Ach, j a k é oudy trápení / po v š e m těle p r o n i k á ! " První slova L e b k y v p r v n í m intermezzu Máje znějí takto: „Jaké to osudů toužení, / C h r l opět býti jedno jen." Snad je podobnost těchto dvou dvojverší jen náhodná, n i c m é n ě poukazuje na to, že oba básníci užívají stejné imaginační normy. M ů j d r u h ý příklad p o c h á z í z M i c h n o v y Svatoroční muziky. Je n e p r a v d ě p o d o b n é , že M á c h a nějakou jeho sbírku znal, ale jeho r ů z n é básně-písně pronikaly do kancionálů. V básni-písni „ O S v a t é m Janu Křtiteli a p ř e d c h ů d c i Krista P á n a " čteme: „ H l a v a s t ě l e m rozdělená / hned skoky tři uči­ nila." O V i l é m o v ě h l a v ě M á c h a píše: „ U p a d l a hlava - skok - i - j e š t ě jeden skok - . " Je správné, že otcovrahova hlava skočí jen dvakrát, ale hlava svatého Jana třikrát, i k d y ž tu určitě nebyli rádi ti, kteří ve V i l é m o v i chtěli vidět v z o r n é ­ ho českého mučedníka. M ů j třetí příklad nikoho nepřesvědčí, pokud na podporu svého argumentu neuvedu paralely z druhé skupiny děl. J e d n á se o dílo, j e ž mo­ h l M á c h a znát alespoň z berlínského v y d á n í , K o m e n s k é h o Kšaft umírající mat­ ky. Zde najdeme deterministickou koncepci života, která je blízká M á c h o v u po­ jetí p o z e m s k é existence. M á c h o u n a v r ž e n á (nepotvrzená) o d p o v ě ď na otázku po smyslu života, že život je zkušenost času, který leží mezi d v ě m a antiexistencemi, kde čas není, lze srovnat s pojetím nejen K o m e n s k é h o , ale i např. Věčného pe­ kelného žaláře (proslulého osvícenskou nenávistí D o b r o v s k é h o a po n ě m Jungmanna) a samozřejmě m ý c h nebeklíčů. U K o m e n s k é h o je toto pojetí bližší M á ­ chovi p o j m o v ě a v tom, že autor n e p o u ž í v á klišé a je podrobnější, ale klišé je M á c h o v i bližší lexikou. K o m e n s k ý píše: „přicházejíc na svět odtud, o d k u d ž nás v y v o d í v š e m o h o u c í Pán, z místa m l č e n í v ě č n é h o , a pobudouc tu, jak k o m u od­ měří čas přebývání jeho na zemi, o d c h á z í m e zase tam, k a m ž nás vede, aby do­ vedl, do m í s t a zůstávání v ě č n é h o . " Pojem věčnost b y l v ů b e c p ř e d m ě t e m zá­ j m u b a r o k n í h o ú d o b í . Opět u v á d í m M i c h n u , a to jeho velmi jednoduchou verzi stejné m y š l e n k y jako K o m e n s k é h o z b á s n ě - p í s n ě ,.Neskončená v ě č n o s t " obsaže1 3 2

1 3 3

1 3 4

Fclix Kadlinský, Zdoro-slavíček v kratochvilném hajíčku postavený, do kterého hajičku pobož­ ná duše často choditi a hlasu toho líbezného slavíčka poslechnouti a z něho potěšení duchovní­ ho nabyti moci bude, red. Milan Kopecký, Bmo, Univerzita J. E. Purkynč, 1971, s. 135. Adam Václav Michna z Otradovic, Svatoroční muzika, aneb Sváteční kancionál ke cti a chvále svatých milých Božích, in Michna, Das dichterische Werk, ed. Antonín Skarka, Munchen, Fink, 1968, s. 214. Jan Amos Komenský, Dvojí poselství. Vyšehrad, 1970, s. 7.

(Kšaft/Smutný

hlas), red. Antonín Skarka, Praha,

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MACHOVA MÁJE

n é v České mariánské jeme s M á c h o u :

35

muzice, j e n o m ž e tady už m á m e náznak děsu, který asociu­

Věčnost jest ten zvonec, jejiž není konec, j e n ž tak h r o z n ě zvučí a v m ý c h uších hlučí. Ó věčnost, ó věčnost, v ě k ů v nekonečnost, ó čase bez č a s u . 1 3 5

K e s v é m u překladu díla belgického jezuity Jodocha Andriesa Katechismus kato­ lický přidal B r i d e l dlouhou didaktickou báseň „Křesťanské učení versemi v y l o ­ ž e n é " , kde najdeme snad překvapující tvrzení, že B ů h m ů ž e z věčnosti udělat nicotu; B r i d e l tedy připravil základy V i l é m o v a pojetí. Pochybuji, že M á c h a tuto báseň znal, důležité však je, že toto pojetí létalo v b a r o k n í m vzduchu: S á m B ů h , kdyby ráčil chtíti, m o h l by duši zkaziti, aby se v nic obrátila, jako prvé nic n e b y l a . 1 3 6

Pravděpodobnější je, že M á c h a znal spíš alespoň něco z B o ž a n o v a kancionálu n e ž z Bridelova „Křesťanského u č e n í " , ačkoli by mohl v n ě m o b s a ž e n á rozjímá­ ní přečíst jen náhodou. Tato tzv. rozjímání však putovala z j e d n é modlitební knihy do druhé a také do kancionálů, a proto málokteré bude ú p l n ě p ů v o d n í (ta­ k é s ohledem na cenzuru). Nechci tvrdit, že následující slova nejsou B o ž a n o v a , chci říci jen to, že rozjímání byla tak rozšířeným literárním p o d ž á n r e m , že ať u ž je následující p a s á ž z B o ž a n o v a „Rozjímaní o věčností" jeho nebo ne, je téměř v y l o u č e n o , aby M á c h a podobnou v ě c někdy nečetl: „všichni lidé od počátku světa, z ničehož stvořeni, na svět vycházejí, a tu za některý čas putujíce, diva­ dlem Bohu i Anjelům učiněni jsouce, jako na p r ů b ě zůstávají [...]. Jako všeckny řeky do m o ř e tekou tak všickni lidé do věčnosti se stěhují a ubírají, a odtad nikdá se n e n a v r a c u j í . " Mimochodem, B o ž a n o v a rozjímání jsou esteticky mnohem zajímavější než jeho p o n ě k u d otřelé p í s n ě . Smysl této p a s á ž e není příliš vzdálen od K o m e n s k é h o . M á m e tu však u ž klišé „z ničehož stvořeni", které mohlo inspi­ rovat M á c h u ke zkonkrétnění pojmu „ n i c " , č í m ž naprosto n e o d m í t á m Hrdličkův důkaz, ž e „ n i c " se také používalo k negativním explikacím podstaty Boha. Toto 137

Adam Václav Michna z Otradovic, Česká mariánská muzika radostná i žalostná v tří díly rozdělená, in Michna, Das dichterische Werk, s. 114. Fridrich Bridel, „Křesťanské učení versemi vyložené", in Bridel, Básnické dílo, red. Milan Kopecký, Praha, Torst, 1994, s. 281. Jan Josef Božan, Slavíček rajský, red. Jan Malura a Pavel Kosek, Bmo, Host, 1999, s. 289.

36

ROBERT B. PYNSENT

klišé najdeme též v j e d n é z modliteb ve Věčném pekelném žaláři: „ Ó dobrotivý b o ž e ! j e n ž si mne z ničehož s t v o ř i l . " Jako další doklady tohoto klišé p o u ž í v á m tři nebeklíče, druh literatury, který B a č k o v s k ý v j e d n é své verzi m ý t u o č e s k é m literárním ú p a d k u p o b ě l o h o r s k é doby postavil do j e d n é řady s Věčným pekelným žalářem: „ P o č á t k o v é n o v o č e s k é h o písemnictví nemohli o v š e m býti nežli chatrný. N a p ů v o d n í plody slovesné nebylo lze z p r v o p o č á t k u ani pomysleti; běželo h l a v n ě jen o to, by l i d český z v y k a l si čisti také j i n é spisy, nežli byly , N e b e s k ý k l í č ' , .Pekelný žaltář' [sic\], Jiříkovo vidění' a p o d . " N e n í pochyb, že M á c h a nějakou verzi nebeklíče znal. Snad jen p o v r c h n ě , ale p ř e c e jen znal. Pro obyčejnou rodinu nebeklíč u ž ú p l n ě vytlačil bibli. Nemohu vědět, o jakou verzi šlo. Z e tří verzí, které z n á m , k a ž d á m á k r o m ě několika standardizovaných litanií (a i tu jsou d r o b n é rozdíly) j i n ý text, dvě jsou pro ženské a jedna pro o b ě pohlaví. Jungmann a Jireček u z n á ­ vají jako datum p r v n í h o v y d á n í 1637 a jako autora Jiřího P l a c h é h o - F e r u s e . Pou­ ze jedna z m ý c h verzí je datována, Zlatý nebesky klíč z r. 1805; podle papíru a modlitby za z a s n o u b e n é h o Františka Josefa byly o b ě další verze vytištěny ko­ lem r. 1854, ale texty jsou určitě n e j m é n ě o padesát či spíše o sto let starší. Je v e l m i n e p o d o b n é p r a v d ě , že Pravý nebe-klíč je skutečně pravý, i k d y ž obsahuje překrásnou píseň o potřebě zničit kacířské knihy i udat m í s t o , kde by se knihy mohly najít, aby k n ě z po nich šel a pak je spálil - n e z a p o m e ň m e však, ž e po­ slední index b y l v y d á n v e l m i p o z d ě v o s m n á c t é m století, kdy u ž podle k o n v e n č ­ ní datace běželo obrození na p o l o p l n é pecky. Podle V a š i c o v a popisu je můj Zla­ tý nebe klíč stejný jako verze, kterou V a š i c a datuje 1815, tedy pět let po Máchově narození. Tato moje poslední v e r z e m á p r a m á l o společného s k o n v e n č n í m n e b e k l í č e m , p o n ě v a d ž j e j í m ú s t ř e d n í m motivem je u č e n í saských svatých Gertrudy a Mechthildy z třináctého století. Obrazivo Máje je bližší to­ mu, co najdeme v tomto nebeklíči, n e ž tomu, co najdeme v ostatních dvou či u K o m e n s k é h o , Kadlinského nebo u M i c h n y . Obrazivo Bridelovo leží n ě k d e mezi Zlatým nebe klíčem a Pravým nebe-klíčem se Zlatým nebeským klíčem. V a ­ šica píše, že je kolem 200 vydání nebeklíče, a jak jsme si u ž všimli, můj Pravý nebe-klíč m á být u ž 260. v y d á n í m . Jsem si v ě d o m toho, že p o u ž í v a t pouze tři 1 3 8

1 3 9

1 4 0

1 4 1

Giovanni Battista Manni, Věčný pekelný žalář anebo Hrozné pekelné muky, obrazy a pří­ klady v jazyku vlaském počtyřicetikráte [omyl, jen čtyřikrát, pozn. RBP] TM česko přeložené, ale přidáním jiných mnohých příkladů z rozličných hodnověrných spisovatelů vybraných velmi rozšířené a k spasitedlné bázni i vejstraze všech bezbožných lidí, přeložil a rozšířil Matěj Václav Šteyer. 2. rozšiř, vydání, red. Martin Valášek a Alena Wildová Tosi, Brno, Atlantis, 2002, s. 181. Bačkovský, Zevrubné dějiny, s. 29. Josef Vašica, České literární baroko. Příspěvky k jeho studiu, Praha, Vyšehrad, 1938, s. 310. Zlatý nebe klíč obsahující pobožné modlitby křesťanského katolického náboženstva. Totiž: Modlitby ranné, večerné, při mši svaté s obrazy, nešpořích, k zpovědi, k svatému přijímání a jiné více. Též: Panně Marii i rozličným svatým v obecných potřebách, za nemocné, umíra­ jící [sic!] i za duše v očistci. Se svatou křížovou cestou ve 14. obrazech ozdobené, s modlit­ bami a vyobrazeními 15. tajemstev svatého růžence rozmnožené. Pro obojí pohlaví, Vim­ perk, Steinbrener, bez vroč. [ca. 1854].

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MÁCHOVA MÁJE

37

vydání je vědecky vysoce sporné. Snad to nebude na nic, a tak se tedy vrátím k b a r o k n í m u „nic". N a š e klišé lze samozřejmě najít v nebeklíčích, např.: „laska­ v ě ti děkuji, že si mne [ráčil] z ničehož d o b r o v o l n ě stvořiti, r o z u m n é h o člověka učiniti," anebo: „Věčný B o ž e ! který j s i všecky věci z ničehož s t v o ř i l , " a o B o h u Otci, který „svět a též i mne z ničehož s t v o ř i l " . Tento poslední citát n á m poskytuje klíč k v ý z n a m u nicoty v liturgických dílech, ž e totiž jde o prvo­ počáteční chaos. A tudíž podle Bridela m ů ž e B ů h n ě k d y učinit člověka součástí tohoto chaosu, což n á m nabízí interpretaci směru, kam p a d á hvězda-Jarmila. N ě k d y zas nicota, jak si j i představuje V i l é m , v y p a d á jako peklo v barokní lite­ ratuře. V e Věčném pekelném žaláři kupř. čteme, ž e pekelný o h e ň „trápí, ale svět­ lo, kteréž jest lidem příjemné, n e v y d á v á , " a „Tedyť jejich trápení nikdy ne­ bude konce? T a k ť jest. N i k d y . N i k d y " , a v B o ž a n o v i : „právě bez konce, od o h n ě , od zlého s v ě d o m í , od strašlivých oblud a příšer pekelných, od pláče a kví­ lení, od h r o z n é h o smradu, i od nejzůřivějších katů pekelných, i od všech pekel­ ných muk, zatracenci trápeni budou. O ! h r o z n á a p ř e h r o z n á věčnosti! o v ž d y c k y ! o nikdy!". M o ž n á , že Jarmila prostě p a d á do pekla - jako sebevražedkyně. B a ­ roko by však nebylo barokem, kdyby nebyly obdobné popisy nebeského Jeruza­ léma; následující citát z Bridela m á v sobě něco máchovského, nenabízí se však interpretace, že Jarmila p a d á do nebe, ale p n p o m í n á nám, že Máchovi m ů ž e být jakékoli zásvětí hrůzné: 1 4 2

143

1 4 4

1 4 5

1 4 6

1 4 7

Ó m ě s t o Jeruzaléme, špižírno vší hojnosti, zaslíbená v š í m n á m z e m ě , širokost bez ouzkosti! K d e ž t o nikdá noci není, neb světla neubývá: k d e ž se víc nikdy n e m ě n í , kdežto s á m B ů h p ř e b ý v á ?

1 4 8

Obzvláště ve verších „špižírno..." a „kdež se více..." si v š i m n ě m e určité praktič­ nosti, neřkuli materialismu, který je typický pro barokní liturgická díla a který z n á m e z českých středověkých modliteb od Hospodine, pomiluj ny a dále. Senzualismus, k t e r ý m trpí zvlášť Zlatý nebe klíč, se zakládá na erotické mys­ tice, j i ž spojujeme se Saskem nebo s Paříží třináctého století a v české literatuře s m o r a v s k ý m Životem sv. Kateřiny a s několika modlitbami Milice z K r o m ě ř í ž e . Tento senzualismus, jako i v j i n ý c h dílech baroka, se vztahuje především na 1 4 2

Zlatý nebeský klíč, s. 680.

1 4 3

Plachý, Pravý nebe-klíč, s. 81.

1 4 4

Tamtéž, s. 157.

1 4 5

Manni/Šteyer, Věčný pekelný žalář, s. 76.

1 4 6

Tamtéž, s. 89.

1 4 7

Božan, Slavíček rajský, s. 291.

1 4 8

Fridrich Bridel, Duše v očistci, in Bridel, Básnické dílo, s. 407.

38

ROBERT B. PYNSENT

Kristovu sladkost a r o z k o š lásky ke K r i s t o v i nebo k P a n n ě M a r i i . Jeden chvalo­ zpěv na B o ž í rodičku takřka shrnuje senzualismus tohoto n e b e k l í č e ; jde o pasáž, která vlastně představuje milostnou l y r i k u komponovanou na základě Písně pís­ ní: „Celá j s i krásná, M a r i a , není poskvrny na tobě. R t y tvé jsou růže, v ů n ě mastí tvých jest drahocennější n e ž všecky v ů n ě . O č i tvé jsou holubicí; rty tvé granáto­ v á jablka, usta tvá sladká jako cukr a med. Jak k r á s n á j s i sestro m á , nevěsto m á . Tys m i srdce zranila o č i m a svýma, p l n ý m a mírnosti. Jak sladký tvůj hlas, jak krásný tvůj obličej. Tys matka k r á s n é h o milování, naděje, b á z n ě a p o z n á n í . " I např. M i c h n a je senzualista, třebaže často kudrUnkatý. V Máji nic tak přímoča­ rého jako p r á v ě citovaná p a s á ž nenajdeme, n i c m é n ě M a r i a a n ě k d y i Kristus m í ­ vají v nebeklíči mnoho společného s M á c h o v o u M a t k o u - Z e m í , ba i s jeho „pansexualizovanou" přírodou. B o l či bolest, k t e r á p o c h á z í z viny (Jarmila je přece p ř í k l a d e m „věčné E v y " ) a která se u M á c h y n a c h á z í i pod hladinou jezera i u V i l é m a a Jarmily (třebaže se často c h o v á jako vnější síla), lze spatřit v někte­ r ý c h příkladech v í c e m é n ě standardního k ř e s ť a n s k é h o obrazivá týkajícího se bo­ lesti v modlitbách nebeklíče. Uvedu pouze jeden příklad pro barokní senzualis­ mus typický: „Lítost m u s í býti vnitřní bolest a ošklivost nad urážkou, kteráž Bohu hříchem učiněna b y l a . " Představu, kterou z n á m e např. z Kunhutiny modlitby („i pro krásy tvé z b a v e n i e " ) , ž e Kristus, k d y ž visel na kříži, b y l ná­ sledkem bolesti škaredý, najdeme také v nebeklíči. Kristův b o l pochází samo­ zřejmě nejen z fyzického m u č e n í , ale také z d u c h o v n í n á m a h y spojené se s m ý ­ v á n í m dědičného hříchu se světa a z o k a m ž i k u d u c h o v n í h o tápání, k d y ž pociťuje, že je Otcem opuštěn. Jarmilina vina je E v i n a prvotní, a ačkoli jako E v a přivedla na svět smrt, n i k o l i život jako Kristus, lze m i z e n í její krásy asociovat s Kristovou škaredostí. Realismus v následující m o d l i t b ě n á m p ř i p o m í n á M á ­ chův morbidní realismus v popisu lámání V i l é m o v ý c h ú d ů anebo ve zjevu jeho sedm let m r t v é lebky: „viz jeho laskavý obličej kterak zohaven, vší krásy zba­ ven, obličeji lidskému ani není podoben; v i z jeho trhající se zrak, žízní prasklý jazyk, r o z p u k a n é rty, zraněné tváře, v y h u b l é r á m ě , probité ruce a nohy a krví pokryté t ě l o . " V Zlatém nebeském klíči najdeme n ě c o p o d o b n é h o : „ O jak tvá k r á s a velice jest zohavená, obličej tvůj z k r v a v e n ý a splvaný, tělo tvé tak h r o z n ě a bolestně zraněné, a ty vší sily docela j s i z b a v e n . " Jarmila m á „ U m d l e l ý [...] zrak", je „svadlá" a „V ubledlých lících krásy spějí". V M i c h n o v ě Svatoroční muzice najdeme další variantu mizení Kristovy krásy („Pozdravení Krista Ježíše ukřižovaného"): 1 4 9

1 5 0

151

1 5 2

153

T v á k r á s n á tvář se zatměla, j e n ž se nad zář slunce stkvěla, oči krásné, 1 4 9

Zlatý nebe klíč, s. 148.

1 5 0

Tamtéž, s. 67.

1 5 1

Jan Lehár (red), Česká středověká lyrika, Praha, Vyšehrad, 1990, s. 128.

1 5 2

Zlatý nebe klič, s. 148.

1 5 3

Zlatý nebeský klíč, s. 213.

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MACHOVA MÁJE

hvězdy jasné, v k r v i jsou z m á č e n é , smrtí z a m r a č e n é . K r á s o m á , kams se p o d ě l a ?

39

1 5 4

A v š a k zajímavější je pro nás obraz Panny M a r i e v , 3 o l e s t n é Matce B o ž í " , kde m á m e předobraz M á c h o v y „růže s v a d l é " i Amarantha: S tebou radost světa klesá, v š e c h n a kráse vadne, j a k ž t o polní kvítek c h ř a d n e .

1 5 5

Realistické psaní inspirované K r i s t o v ý m u m u č e n í m n ě k d y d o s á h n e p ř í m o natu­ ralistických dimenzí, které přesahují lámání V i l é m o v ý c h údů. U v á d í m tu tři pa­ sáže ze Zlatého nebeského klíče, p ř e d nimiž násilí p o p i s o v a n é M á c h o u či Erbe­ nem p ř í m o blednou: „ A c h jak velká to bolest byla, k d y ž tvou k tělu přilnulou sukni m o c n ě dolu stahovali, a tim v š e c k n y rány docela obnovili, že se z nich hojně krev v y l i l a . O jak bolestně ty o b n o v e n é rány začali [sic!] tebe páliti, trhati, a poznovu k r v a v i t i . " A za druhé: „kolikrátkoli kladivem na h ř e b udeřil, toli­ krát celé tvé tělo se zatřáslo, a srdce silně v n ě m se hnulo. Po k a ž d é té ráně tak veliké a smrtelné bolesti t ě obklíčily, ž e ti m o c n ě srdce utrhnouti chtěly. T v é svaté ruce a nohy od toho ukrutného přibíjení docela byly zčernalé a zmodralé, tvá svatá krev z tvých ran silně ven stříkala, tu se ti silně slzy ven z očí vyrážely, tu bolestná vzdychání z srdce se v y r á ž e l y . " Z a třetí z modlitby o zdvižení kříže: „Tu všechny kosti v tobě skřípějí, všechny oudy se vyvinují, všecky žíly se pukají, všecky rány se rozšiřují, a v š e c k n o t m í v tvé svaté hlavě se pohybuje. T u tvá předrahá krev z celého tělá silně na zem teče: a netoliko tvé svaté oudy, ale i svatý kříž a skálu pod n í m hojně s m á č í . " T í m v š í m jsem m o ž n o s t i srovnání M á c h o v y Jarmily s nebeklíčovými jevy ne­ vyčerpal v úplnosti. Např. ve scéně jejího h v ě z d o v i t é h o p á d u do jezera bychom mohli slyšet o z v ě n u zobrazení sv. L u d m i l y v Zlatém nebe klíči, které už samo o s o b ě je biblickou reminiscencí třeba Zjevení sv. Jana, ale také reminiscencí m a r i á n s k ý c h litanií: 1 5 6

1 5 7

1 5 8

T a m skví se v d i v n é m šatu: Jest světlem o d ě n a , Je v n e b e s k é m šarlátu, hvězdami v ě n č e n a . 1 5 9

1 5 4

Michna, Svatoroční muzika, s. 178.

1 5 5

Tamtéž, s. 183.

1 5 6

Zlatý nebeský klič, s. 216.

1 5 7

Tamtéž, s. 221-222.

1 5 8

Tamtéž, s. 223.

1 5 9

Zlatý nebe klíč, s. 417.

40

ROBERT B. PYNSENT

Jarmila jako o s u d o v á žena přináší smrt t é m ě ř jako ž e n s k ý Antikrist a jako růže svadlá představuje A n t i - M a r i i . Např. v loretánské litanii je M a r i a „ d u c h o v n í rů­ že". V téže litanii „věž s l o n o v á " / „věž ze s l o n o v ý c h k o s t í " , ale jistě bych u ž přeháněl, k d y b y c h tuto v ě ž spojoval s M á c h o v o u bílou věží. T a k é sadismus, který u M á c h y viděla V o t o č k o v á , i sadomasochismus, který viděli N e z v a l a Kroutvor, mají své místo v nebeklíči. V následující pasáži si též v š i m n e m e d y n a m i c k é předložky v: „v h l u b o k é T v é svaté rány se uzavírám, v T v o u r ů ž o b a r e v n o u krev se ponořuji, v B o ž s k é srdce tvé se k l a d u . " Barokní kult utrpení m ů ž e vést též k masochistické lásce ke K r i s t o v ý m r a n á m , např.: „Ach, nejmilejší Ježíši, vlej v srdce m é h o r o u c í a stálou l á s k u k utrpení, ke kříži, k sebezapírání, ke kajícnosti, abych na horu Kalvárii s Tebou kráčeje také slávy a radosti rajské s Tebou d o s á h l ( a ) . " D í k y tomu, ž e se barokní autoři kochali v senzualismu, s v ý m h o r o u c í m p ř á n í m spasit svět m ů ž e i Kristus vypa­ dat masochisticky: „ K d y ž spatřil Ježíš kříž, vztáhl po n ě m s největší touhou kr­ vácející ramena, objal jej laskavě, políbil srdečně a vložil s radostí na zraněná r a m e n a . " V druhé modlitbě Zlatého nebe klíče se srdce m o d l í c í h o odděluje od těla (jako většina citů Jarmiliných a V i l é m o v ý c h ) a toto srdce j e d n á v stavu ero­ ticky m y s t i c k é h o sadomasochismu: „Pane, v i z zde srdce moje, ode všech tvorů odtržené! S dokonalou vůlí je T o b ě obětuju a Tebe prosím, abys m n ě je v posvěcující v o d ě S v é h o velebení h o d n é h o boku o m y l , abych se nejdrahocenější krví S v é h o [sic\ = T v é h o ] B o ž s k é h o srdce ozdobil(a) a líbeznou vůní T v é ne­ výslovné lásky b l a ž e n ě s Sebou [sici] s p o j i l ( a ) . " 1 6 0

1 6 1

1 6 2

1 6 3

1 6 4

1 6 5

166

167

I k d y ž se o tom u ž h o d n ě psalo i mluvilo, není m o ž n á zcela zbytečné u k á z a t na základě nebeklíčů a j i n ý c h b a r o k n í c h děl, jak M á c h a c h á p e pojem „vlast" (ne­ jen v Máji, ale i v b á s n í c h jako , 3 u d o u c í vlast" a „Královic"). D o jisté m í r y by stačilo ponechat čtenáře pouze s citátem z d á v n o napsané, ale n e d á v n o v y d a n é knihy Františka Kutnara, ale přece jen uvedu potom j e š t ě několik d o k l a d ů z beletristiky. Kutnar píše, že v baroku: ,Jako není většího, lepšího a v z n e š e n ě j ­ šího státu nad stát křesťanský, tak není sladší a vznešenější vlasti nad vlast ne­ beskou. Sem všichni spějeme, na zemi jest jen v y h n a n s t v í , život zdejší není ži­ votem, ale spíše smrtí nebo prací a b o l e s t í . " V z h l e d e m k tomu, že M á c h ů v pojem „vlast" je také spojen s pocitem v y h n a n s t v í , v y p a d á to, jako by tu Kutnar psal o M á c h o v i . V písni Zlatého nebe klíče, kde je z větší části v y p r a v ě č e m Jan 1 6 8

1 6 0

Tamtéž, s. 179.

1 6 1

Tamtéž, s. 180.

1 6 2

Plachý, Pravý nebe-klíč, s. 196.

1 6 3

Zlatý nebe klič, s. 15.

1 6 4

Srov. „ó Pane! vlej milost tvou v srdce naše", Zlatý nebeský klíč, s. 314.

1 6 5

Zlatý nebe klíč, s. 112.

1 6 6

Tamtéž, s. 349.

1 6 7

Tamtéž, s. 14.

1 6

František Kutnar, Obrozenské vlastenectví a nacionalismus. Příspěvek k národnímu a spole­ čenskému obsahu čeSství doby obrozenské, Praha, Karolinum, 2003, s. 30.

"

41

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MÁCHOVA MÁJE

z Nepomuku, „pravá vlast" z n a m e n á nebe a v r á m c i barokní polarity se i rýmuje se synonymem pro v y h n a n s t v í nebo pro zkušenost vyhnanství: „ A přeplavu z hlubin strasti / K břehu p r a v é v l a s t i . " T u si p ř i p o m e ň m e , že V i l é m o v y bílé obláčky mají pozdravit „Vlasť jedinou i v dědictví mu danou" (tj. dědictví člo­ věčenství), až naleznou „svého b ř e h u " . U M á c h y , p o d o b n ě jako v baroku, pojem „vlast" funguje p ř e d e v š í m jako protiklad p o z e m s k é h o života. V podstatě nečiní rozdíl, zda interpretujeme M á c h o v u vlast jako „nebeskou vlast" nebo MatkuZ e m i , b e z p e č n é ženství, tj. protějšek n e b e z p e č n é h o ženství Jarmily. V další b á s ­ ni stejného nebeklíče najdeme nebeskou vlast spojenou s klišovitým vzorem M á c h o v a ironického „chrámu v ě č n é l á s k y " : 169

Slovo P á n ě objevuje K v ě č n é vlasti n á m : K d o je plní, následuje Krista v Jeho věčný c h r á m .

1 7 0

Barokní koncepci pozemského života jako vyhnanství z nebe používá M á c h a dvo­ j í m způsobem. Z a prvé: pozemský život je vyhnáním z „nic". Z a druhé: Vilém žije ve skutečném vyhnanství jako zbojník, což je rovněž symbolem citového vyhnan­ ství: cítí se vzdálen od lásky, od světa a od Boha. Třiatřicet let b y l Kristus díky Otci (a Svatému Duchu) ve vyhnanství na Z e m i . Po Kristově ukřižování je po­ zemský život vyhnanstvím rovněž pro dobrého křesťana: „Tebe nechť chválí a velebí vzdechy a slzy m é h o nešťastného vyhnanství a ono dlouhé a trpělivé oče­ kávání, kterýmžto j s i T y Sám, B o ž e m ů j . " Vyhnanství m ů ž e zahrnovat i mystickoerotickou žádost: „Tebe nechť velebí dychtívá touha m á a náramná m á po T o b ě žízeň, o B o ž e můj, do pravé vlasti své p ř i j d u . " Skutečnost, že všichni stále ještě trpíme pohlavním dědičným hříchem (jako katolíci - n á m protestantům b y l Kristus d r u h ý m Adamem, který dědičný hřích smyl), je patrná z následujících slov mariánské písně: „Vyhnaní synové E v y / Pravé vlasti h l e d á m e . " Ačkoli jsem v této m a l é úvaze použil několika j i n ý c h barokních děl, jsem pře­ svědčen (dokud někdo nenajde j i n é texty jiného druhu), že jeden či více nebeklíčů nebo jakési j i n é barokní liturgické dílo tvoří daleko důležitější intertext M á c h o v a Máje než, jak se domnívali někteří, knížky lidového čtení. Dokonce i často bez­ myšlenkovitě citovaný verš z konce čtvrtého zpěvu, , 3 e z konce láska je! - Z k l a m á n a ť láska m á " m ů ž e být ozvěnou křesťanského pojetí, které lze nalézt také v nebeklíči: „ohněm lásky Tvé jsa úplně stráven(a) hledím na toto nejsvětější srdce T v é a slyším hlas Tvůj, j e n ž ke m n ě praví: ,Láskou věčnou jsem tebe m i l o v a l ' . " 1 7 1

1 7 2

173

1 7 4

1 7 5

l

w

1 7 0

Zlatý nebe klíč, s. 409. Tamtéž, s. 377.

1 7 1

Tamtéž, s. 120.

1 7 2

Tamtéž, s. 116.

1 7 3

Tamtéž, s. 117.

1 7 4

Tamtéž, s. 403.

1 7 5

Tamtéž, s. 96-97.

42

ROBERT B. PYNSENT

Máchův verš se dá interpretovat jako varianta slov ukřižovaného Krista: „Heli H e l i lema sabacthani" (Vulgáta, M a t 27:46). Nebeklíče byly v r. 1836 j e š t ě živou sou­ částí české literární kultury, a ač tiskli n ě c o j i n é h o , vlastenci, kteří na M á c h u či na jeho Máj zanevřeli, liturgické prvky v kompozici vycítili a určitě je považovali za kacířské (Erben a spol.) anebo proti- nebo ne- vlastenecké ( T y l a spol.). Tím, že M á c h a do své především sexuální otvorovosti, do svého pochybování o ženské věrnosti a do poněkud byronovského romantismu mísil dědictví nebeklíče, vytvořil dílo, které nesplnilo normu obrozeneckého literárního dělníka na národní roli.

Postskriptum V m é argumentaci zůstává jen jedna díra a ta patří k u c h a ř c e . N i k d e jsem ne­ tvrdil, že nebeklíče neovlivnily ž á d n é h o j i n é h o obrozence. N e b e k l í č e moderni­ zovala dokonce i M a g d a l é n a Dobromila Rettigová, modernizovala je nejen jazy­ k o v ě , ale také obsahem. Její verze nebeklíče, Křesťanka, vyšla devět let p ř e d Májem. N e b y l žádný d ů v o d k tomu, aby j i M á c h a četl: o b č a s n é shody ve výrazi­ vu budou v l i v e m n á h o d y a toho, že oba autoři žili ve stejném j a z y k o v é m ovzdu­ ší. Křesťanka je baroknější n e ž Máj, p r o t o ž e je dílem veskrze o r t o d o x n ě katolic­ k ý m , a nejenže bylo pro autorku n e m o ž n é ú p l n ě se osvobodit od k o n v e n c í modlitebních knih, ale ani tomu nechtěla. Její knihu totiž m ě l y číst pracující že­ ny patrně h l a v n ě na v e n k o v ě , a kdyby se příliš odchýlila od k o n v e n c í , n e n a š l a by ž á d n é čtenářky. (Mimochodem, ú v o d n í část Zlatého nebeského klíče z r. 1805 uvádí, že tato verze byla rovněž připravena pro pracující ženy). Poslední z písní, kterou R e t t i g o v á dodala k s v ý m m o d l i t b á m , ukazuje nejen barokovost jejího myšlení, ale také nekuchařský pesimismus; cituji první dvě sloky: Čertův pokrme, hrst popele! O č horlíš člověče tak směle, Zde jest nestálost a ošemetnost: Dnes píseň, zdraví, čest a statky, Zejtra nemoc a nedostatky, Závist, u š k o z e n í , zavrženost! V tomto světě zlost vše převracuje, P l á č n e v i n n ý c h se utiskuje, Zde boj a zpupnost tropí soužení: Krutá lakomost n u z n é zžírá, O d živlů v e š k e r o se stírá, N a každý tvor smrt valí z m a ř e n í !

1 7 6

A l e na druhé straně, na rozdíl od nebeklíčů, p o d á v á Rettigová p o n ě k u d optimis­ tický obraz očistce. Žízeň duší v očistci m ů ž e b ý t u h a š e n a krví, j i ž Kristus potil

Rettigová, Křesťanka vzývající Boha, s. 238-239.

43

LITURGICKÉ OTVORY: K POETICE MÁCHOVA MÁJE

v zahradě getsemanské, nebo krví s vodou, již proléval na Golgatě. V litanii za m r t v é v očistci stojí: N e mučiti, toliko polepšiti, a jako skrze o h e ň zlato, je [duše mrtvých] očistili chceš, smiluj se nad n i m i ! Netresceš z h n ě v u ani ze msty; i jako spravedlivý soudce otcem zůstáváš, smi­ luj se nad n i m i ! 1 7 7

Pro k a ž d é h o , kdo píše o M á c h o v ě zobrazení lhostejné přírody, je snad důleži­ té pamatovat na Rettigové popis r o v n ě ž nepřátelské přírody, i k d y ž autorčina příroda nejeví nic z M á c h o v y „pansexualizovanosti"; Rettigová vyjadřuje také pocit existenciální osamocenosti člověka v přírodě: „Příroda [...] nezná milosr­ denství žádného, ona rozdvojí a spojí, ruší a tvoří, obživuje a vraždí, nehledí na žádosti, na prosby, aniž na slzy m é : co j á tady svou m a l o m o c n o s t í proti moci této p o ř í d í m ? Neztratím-li se v ustavičné bouři přírody!? Obrátím-li se k lidem, ti jsou slabí a m a l o m o c n í , tak jako j á [...]. N a zemi n e n a l é z á m ničehož, v ne­ s m í r n é m prostranství veškerého světa oboru není ničehož, n a č bych se s jistotou spolehnouti mohla; v š u d y n a l é z á m šalbu a klam, všudy slabost a m a r n o s t . " N a d r u h é straně tu najdeme téměř patriotické chápání přírody, jak je z n á m e např. z K a d l i n s k é h o : „Bůh jest láska; ten hlas zní ze vší přírody [...] to hlásá nebe i z e m ě , a [...] vše s t v o ř e n í . " U R e t t i g o v é n a c h á z í m e také barokní pojetí po­ z e m s k é h o života jako vyhnanství: „ Z e m není m á pravá vlast, proto chci tak živa býti, j a k o ž t o tvor, který pro nebe stvořen jest, a budoucnost jako taková bude, jak se zde k ní p ř i p r a v u j e . " V p ř í p a d ě M á c h y je zajímavé, že i Rettigová m í s ­ to o standardní barokní „nebeské vlasti" píše o „vlasti m é b u d o u c í " . Stejně jako M á c h a i Rettigová si představuje smrt jako návrat Matce-Zemi do lůna: „Pane! žehnej mne, až d o k o n á m , řka duši m é : Odejdi v pokoji, a k tělu m é m u : Odpočívej v lůnu mateřském, z kterého jsi pošlo."™ A l e tímto l ů n e m přichází­ me na svět nikoli ze standardního „ n i č e h o " , nýbrž z „noci", kterou bychom také mohli interpretovat jako prvopočáteční chaos: „o Pane! co jsem byla, n e ž j s i mne z h l u b o k é noci do živobytí tohoto povolali r á č i l ? " M á c h o v o klišé „chrám lás­ k y " se objevuje též: „Zasvěť srdce m é , aby bylo chrámem ctnosti a lásky, v kte­ r é m ž by jsi T y přebývati m o h l . " V Křesťance však nenajdeme žádné falické nebo vaginální symboly či emblémy. Sexualita zůstává podezřelá, mrzká jako u našich náboženských spisovatelů; kluzké písně a špinavé dachání zřejmě hrály vždy významnou roli v (české) kultuře. V České mariánské M i c h n a kritizuje lidský 178

1 7 9

180

1 8 1

2

1 8 3

1 8 4

1 7 7

Tamtéž, s. 160.

1 7 8

Tamtéž, s. 82-83.

1 7 9

Tamtéž, s. 105.

1 8 0

Tamtéž, s. 104.

1 8 1

Tamtéž, s. 68.

1 8 2

Tamtéž, s. 12.

1 8 3

Tamtéž.

1 8 4

Tamtéž, s. 102.

44

ROBERT B.PYNSENT

j a z y k pro jeho „oplzlé ž v a n í " / n e s t y d a t é vzdy z p í v á n í " .

1 8 5

Jako ve středověku

smilnění j e š t ě p o ř á d v y d á v á h n u s n ý zápach, jak se d o v í d á m e ve Věčném

pekelném

žaláři: „nečisté rozkoše těla [...] se mu zdály h ů ř e smrděn' nežli j a k á k o l i smradlavá louže neb hnůj na s v ě t ě . "

1 8 6

V nebeklíčích jsou časté modlitby, v nichž p o b o ž n ý

křesťan m á žádat, aby ho B ů h ochránil p ř e d pohlavní touhou. N a p ř . v m o d l i t b ě u r č e n é pro přípravu na dobrou smrt modlící se doufá, že bude silná, „bude-li m i chtít ď á b e l nějaké zalíbení v m ý c h hříších a obzvláštně v tělesných chlípnostech, aoplzlostech do srdce v l i t i " .

1 8 7

Toto p o u č n é postskriptum k o n č í m z b o ž n ý m přá­

n í m M a g d a l é n y Dobromily Rettígové: „Chraň mne od zahálky, čtení oplzlých k n ě h , aneb dokonce od rozpustilých s p o l e č n o s t í : "

1 8 8

LITURGICAL ORIFICES: TO THE POET1CS OF MÁCHA'S MÁJ Robert Pynsenťs essay, which began its life as a lecture given at Brno University, concems two aspects of Mácha's Máj (Spring, 1836). First he supports tne Surrealists' assertion that the poeťs portrayal of Nátuře was unusual because he sexualised not only the natural setting, but also the manmade accoutrements of nátuře. The vulval wheel on its phallic stake, Pynsent suggests, not only are the key motif of this sexualisation, but also comport with the circular and cyclical quality of the whole poem. Pynsent then associates this sexualisation with Baroque sensualism. He demonstrates that numerous concepts in the poem are to be found in Baroque writing, more than Tschyschewski had discovered in the 1930s, and that the most important intertext of Máj was the Baroque missal known as the nebeklíč (key to heaven); several versions of this missal were in print in Mácha's life-time and, indeed, continued to be printed in the second half of the nineteenth century. It is impossible to know which of the many different versions of the missal Mácha knew, and Pynsent uses only three of them, all of which share concepts and tums of phrase akin to or the same as Mácha' s. The essay s ends with a Postscript conceming a missal published nearly a decade before Máj by 'the Czech Mrs Beaton', Rettigová. This postscript demonstrates that a slightly modemised form of Baroque writing was still normál in the middle of the Czech National Revival. The overarching argument of Pynsenťs essay is that the Revivalist Establishment rejected Máj not because they did not understand the intrícacies of the text, but because they understood them too well.

1 8 3

Michna, Das dichterische Werk, s. 118.

1 8 6

Manni/Šteyer, Věčný pekelný žalář, s. 175.

1 8 7

Zlatý nebeský klíč, s. 746.

1 8 8

Rettigová, Křesťanka vzývající Boha, s. 146.