Staňte se lidským detektorem

David Craig

Stalo se vám někdy, že vám někdo lhal? Lhali jste někdy i vy?

Autor této čtivé a praktické knihy má za sebou více než dvacetiletou zkušenost v oboru kriminologie. Své bohaté znalosti vám předkládá v jednoduchých, ale přesto velmi účinných tipech a strategiích, s nimiž se dopátráte pravdy v celé řadě situací – od těch běžnějších, jako je například smlouvání o ceně, nákup zboží nebo jednání s dětmi, až po ty náročnější, mezi něž patří uzavírání smluv či odhalování nevěry. Vše je doplněno názornými ukázkami příznaků lhaní na detailních barevných fotografiích. Probuďte v sobě schopnost odhalovat lži, naučte se nejmodernějším detekčních technikám, které můžete ihned převést do praxe. Staňte se „lidským detektorem lži“ a začněte ve svém každodenním životě využívat výhody, které vám tato schopnost nabízí!

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected], www.grada.cz

Dr. David Craig

STAŇTE SE LIDSKÝM DETEKTOREM LŽI

Každý člověk lže. Lhaní je součástí našeho každodenního života a ve většině případů nejde o nic špatného, mnohdy lži používáme dokonce se záměrem někoho ochránit. Často se však setkáváme i s lidmi, kteří lžou ve vlastní prospěch nebo se záměrem ublížit druhým – v takových případech je schopnost odhalit lež zcela zásadní dovedností.

Staňte se lidským detektorem

Jak spolehlivě odhalit lháře

Dr. David Craig

Staňte se lidským detektorem

Jak spolehlivě odhalit lháře Grada Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Dr. David Craig

Staňte se lidským detektorem lži Jak spolehlivě odhalit lháře TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Přeloženo z anglického originálu knihy Davida Craiga Lie Catcher: Become a Human Lie Detector in Under 60 Minutes, vydaného nakladatelstvím Big Sky Publishing Pty Ltd, v Austrálii, 2011. First published in Australia in 2011 by Big Sky Publishing Pty Ltd. Copyright  Dr David Craig 2011 All rights reserved

Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5706. publikaci Překlad Ivana Sýkorová Odpovědný redaktor Štěpán Böhm Grafická úprava a sazba Eva Hradiláková Počet stran 160 První vydání, Praha 2014 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Czech Edition © Grada Publishing, a.s., 2014 Cover Design © Eva Hradiláková Cover Photo © fotobanka allphoto ISBN 978-80-247-5365-2 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-9578-2 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-9579-9 (ve formátu EPUB)

Obsah

Poděkování ..................................................................................................................... 8 O autorovi ...................................................................................................................... 9 Úvod ................................................................................................................................ 11 První část

JAK POROZUMĚT LŽÍM 1 1 Povaha lhaní ........................................................................................................... 15 1.1 Lži ve prospěch druhých .................................................................................. 16 1.2 Lži ve vlastní prospěch ..................................................................................... 18 1.2.1 Motiv lži: chránit se před ztrapněním ................................................... 18 1.2.2 Motiv lži: udělat dobrý dojem ............................................................... 19 1.2.3 Motiv lži: získat výhodu ......................................................................... 20 1.2.4 Motiv lži: vyhnout se trestu ................................................................... 21

2 2 Přirozená schopnost rozpoznat lež: Jak dobře si vedeme? ............................ 23 2.1 Překážky – sebejistota a blízkost ..................................................................... 23 2.2 Schopnost lhát vs. schopnost lež rozpoznat ................................................... 26 2.2.1 Jak dosáhnout rovnováhy mezi schopnostmi lhát a rozpoznávat lež .................................................................................... 27 2.2.2 Jak si vedou profesionálové ................................................................... 28 2.2.3 Vliv verbální a neverbální komunikace ................................................ 30 2.2.4 Géniové v odhalování lží ....................................................................... 31 Druhá část

Odhalování lží 3 3 Reakce na lež ........................................................................................................... 41 3.1 První fáze: emoční reakce ................................................................................ 41 3.2 Druhá fáze: reakce sympatického nervového systému .................................. 41

3.3 Třetí fáze: kognitivní reakce ............................................................................. 42 3.3.1 Funkce vysokofrekvenčních nervových drah ....................................... 42 3.3.2 Kognitivní přetížení mozku ................................................................... 43 3.4 Reakce na lež v praxi ........................................................................................ 45

4 4 Proces odhalování lží – model „MAGIC“ .............................................................. 48 4.1 První stupeň: motivace .................................................................................... 49 4.2 Druhý stupeň: kontrolní otázky ...................................................................... 49 4.2.1 Polygraf ................................................................................................... 50 4.2.2 Způsoby ověřování normálních projevů chování ................................ 51 4.3 Třetí stupeň: usvědčující otázky ...................................................................... 51 4.3.1 Přímá konfrontace .................................................................................. 52 4.4 Čtvrtý stupeň: indikátory ................................................................................. 52 4.5 Pátý stupeň: opětovná kontrola ....................................................................... 53 4.6 Model odhalování lží MAGIC v praxi ............................................................ 55

5 5 Příznaky lhaní ....................................................................................................... 62 Patologičtí lháři ...................................................................................... 63 Nacvičené opakované lži ........................................................................ 63 Trénink odhalování lží ........................................................................... 64 5.1 Vše je vepsáno v obličeji ................................................................................. 64 5.1.1 Oči ......................................................................................................... 64 Oční kontakt ........................................................................................... 65 Frekvence mrkání ................................................................................... 66 Pohyby očí ............................................................................................... 67 Výjimky z pravidla ................................................................................. 69 5.1.2 Nos to ví .................................................................................................. 79 5.1.3 Ústa .......................................................................................................... 81 5.1.4 Mikrovýrazy – záblesky falše ................................................................. 89 5.1.5 Záměna mikrovýrazů ............................................................................. 99 5.2 Prolhané tělo ................................................................................................... 101 5.2.1 Paže a ruce ............................................................................................. 102 5.2.2 Nohy a chodidla .................................................................................... 105 5.2.3 Hlava ...................................................................................................... 109 5.2.4 Držení těla .............................................................................................. 109 5.3 Prolhaný jazyk ................................................................................................. 116 5.3.1 Vynechávání inkriminovaných informací ........................................... 116 5.3.2 Odvádění pozornosti ............................................................................ 117 5.3.3 Negace a nadměrný důraz .................................................................... 118 5.3.4 Rytmus řeči ............................................................................................ 121

Třetí část

Praktická příručka 6 6 Povaha lhaní: Shrnutí hlavních bodů ............................................................. 127 7 7 Přirozená schopnost rozpoznat lež: Shrnutí hlavních bodů .................... 128 8 8 Reakce na lež: Shrnutí hlavních bodů .............................................................. 129 9 9 Proces odhalování lží – model „MAGIC“: Shrnutí hlavních bodů ................ 131 10 Příznaky lhaní: Shrnutí hlavních bodů ........................................................... 133 10 11 Příznaky lhaní: Přehledný seznam ................................................................... 135 11 12 Příznaky lhaní: Obrázkový průvodce ............................................................... 137 12 13 Mikrovýrazy: Obrázkový průvodce .................................................................. 142 13 14 Užitečné tipy pro rodiče a učitele ..................................................................... 144 14 14.1 Přizpůsobte otázky věku dětí ....................................................................... 144 14.2 Dávejte si pozor na přehnanou sebejistotu a zůstaňte objektivní ............. 145 14.3 Tělo dítěte vše prozradí ................................................................................. 145 14.4 Pro a proti blufování ..................................................................................... 145 14.5 Poučte se z dětských lží .............................................................................. 146 14.6 Poznámka na závěr ....................................................................................... 147 14.7 Nejčastější příznaky lhaní u dětí .................................................................. 147 14.7.1 Oči ..................................................................................................... 147 14.7.2 Pohrávání si s prsty nebo různými předměty ................................. 147 14.7.3 Dotýkání se obličeje ......................................................................... 147 14.7.4 Rytmus řeči ....................................................................................... 148 14.7.5 Použijte strategii mlčení ................................................................... 148 15 Užitečné tipy v oblasti pracovních pohovorů a jednání .............................. 149 15 15.1 Nervozita je normální jev ............................................................................. 149 15.2 Vytvoření vhodné atmosféry ........................................................................ 150 15.3 Vynechávání inkriminovaných informací a odvádění pozornosti ............ 151 15.4 Technika střídání přátelských a nepříjemných otázek ............................... 152 15.5 Poznámka na závěr ....................................................................................... 153

8 / Staňte se lidským detektorem lži

Poděkování

Rád bych poděkoval své ženě Alise a svým čtyřem dětem Katrině, Lucindě, Rosalii a Royovi za neutuchající podporu. Na tomto projektu se velkou měrou podílela také má matka Dell (která je rovněž spisovatelkou). Zvláštní poděkování patří Brettovi a Shakimře Charlesovým z LEFTFIELD Sound, Vision and Multimedia za jejich přátelství a profesionální podporu. Dále bych rád poděkoval Dennymu Neaveovi z Big Sky Publishing za důvěru a nasazení a v neposlední řadě také Diane Evansové za její moudré rady, neúnavné úsilí a starost o to, aby vše běželo jako po másle!

Deset procent ze zisku autora z prodeje této knihy bude věnováno Královské dětské nemocnici a Národnímu památníku policie.

O autorovi / 9

O autorovi

David Craig získal titul doktora práv po obhájení práce zaměřené na mezinárodní výzkum tajných operací v Austrálii, Spojených státech, Kanadě, Velké Británii a Nizozemí. Ve světě tajných služeb může schopnost rozpoznat pravdu od lži představovat otázku života, nebo smrti. A právě z tohoto prostředí kniha Staňte se lidským detektorem lži vzešla. Doktor Craig má rozsáhlé zkušenosti s praktickým uplatňováním technik představených v této knize a jeho práce byly vydány v domovské Austrálii i v zahraničí. Kromě toho, že za ním stojí více než dvacetiletá zkušenost v oboru kriminologie a v oblasti výzkumu podvodného jednání a odhalování podvodů, strávil doktor Craig stovky hodin zkoumáním teoretických prací nejlepších světových kapacit v tomto oboru. Všechny získané zkušenosti a znalosti mu umožnily napsat praktickou a čtivou knihu Staňte se lidským detektorem lži, která najde uplatnění v řadě oborů v oblasti prosazování práva, ale také ve školství, při výchově dětí a v partnerských i obchodních vztazích.

Úvod / 11

Úvod

Tato kniha vás nejspíš upoutala proto, že vás zajímá, jak se dá rozeznat, kdy vám někdo říká pravdu a kdy ne. Nebo proto, že vám v minulosti někdo lhal, aniž byste to poznali, a nyní se chcete chránit a ujistit se, že vás už v budoucnosti nikdo neoklame. V obou případech vám kniha pomůže. Když jsem se před lety začal zabývat výzkumem v oblasti odhalování lží, zjistil jsem, že se tomuto tématu věnuje spousta vysoce odborných akademických prací a knih, avšak neexistují žádné důvěryhodné a zároveň čtivé příručky, jež by umožňovaly okamžité uplatnění znalostí a dovedností v praxi. A tak jsem se rozhodl takovou příručku napsat. Zajímá-li vás, co se odehrává v psychologické rovině při uzavírání obchodů, při vyjednávání, v mezilidských vztazích nebo při obyčejném nakupování, pak je tato kniha určena pro vás. Odhalování lži nemusí souviset jen s nekalou činností. Na následujících stránkách najdete mimo jiné i zábavná a zajímavá cvičení. Vyzvěte své přátele a rodinu. Projde jim, když vám budou lhát, nebo dokážete každou lež odhalit? Kromě toho, že za mnou stojí více než dvacetiletá praxe v oboru kriminologie a výzkum zaměřený na podvodné jednání a odhalování podvodů v rámci tajných operací, jsem také strávil stovky hodin zkoumáním teoretických prací nejlepších světových kapacit v tomto oboru. Právě kombinace teoretických znalostí a praktických zkušeností mi umožnila shrnout všechny relevantní informace do velmi praktické knihy, která vás rychle naučí, jak se stát lidským detektorem lži. Výzkumy prokázaly, že schopnost úspěšně odhalovat lži se dá natrénovat a většina lidí se v ní může zdokonalit pomocí dostatečné praxe. Tato kniha vám bude výborným průvodcem. Knihu jsem sestavil tak, aby čtenáři, kteří se potýkají s nedostatkem času, ale přesto by chtěli co nejdříve pokročit, mohli přeskočit první část s názvem Jak porozumět lžím a přejít rovnou ke druhé, praktické části knihy nazvané Odhalování lží. Rozhodnete-li se začít praktickou částí a pustíte se rovnou do procvičování dovedností popsaných ve druhé části knihy, doporučuji vám, abyste si zároveň našli čas a postupně si dočetli i první část, protože vám umožní do hloubky porozumět podstatě podvodného jednání.


Umění rozlišovat, kdy vám lidé lžou a kdy říkají pravdu, patří ve 21. století k životně důležitým lidským dovednostem. Nezáleží na tom, kolik vám je let, jste-li muž nebo žena, ani z jakého pocházíte prostředí – tato kniha poskytne všem čtenářům účinné nástroje, s jejichž pomocí se mohou naučit lež spolehlivě odhalovat. Přeji šťastný lov!

Povaha lhaní / 13

První část

JAK POROZUMĚT LŽÍM

Povaha lhaní / 15

1

Povaha lhaní

Prolhanost, nevinná lež, lež jako věž, faleš, blud, báchorka. Dokonce jsem slyšel, jak jistá kandidátka na úřad amerického prezidenta zdvořile nazvala svůj výrok „přebreptnutím“. Vlastně si ani nejsem jistý, jestli je takové slovo vůbec ve slovníku – nejspíš to byla lež. Bez ohledu na to, jak lež nazýváme a v jakém kontextu se vyskytuje, se dá říci, že každý člověk má nějaký názor na to, co je lež, přičemž popis procesu lhaní existuje v nespočtu variací. Podle mého názoru je lež fyzický čin nebo verbální prohlášení záměrně zastírající druhému člověku pravdu. Na fyzické úrovni lže například zloděj, který se snaží na ochranku v obchodě působit „fyzickým“ dojmem poctivého zákazníka, zatímco z regálů krade zboží. Na verbální úrovni se člověk pokouší oklamat druhého, když vysloví, nebo naopak nevyřkne určitá slova. V obou uvedených příkladech je záměrem odepřít druhé straně pravdu. Většina lidí by se shodla na tom, že lhaní je výrazem nepoctivosti. A právě tato negativní konotace je důvodem, proč převážná část respondentů v odpovědi na přímý dotaz uvádí, že lže jen zcela výjimečně. Což téměř nikdy nebývá pravda. Četností lhaní ve společnosti se zabývá celá řada nezávislých odborných studií. Z některých sice vyplynulo, že zalžeme pouze dvakrát za den (jen 730krát za rok!), avšak nedávný výzkum potvrdil, že lež vyslovíme průměrně třikrát během každých deseti minut běžné konverzace.1 Střední cestu pak představuje výzkum Roberta Feldmana, který byl uskutečněn na Univerzitě v Massachusetts a z nějž vyplynulo, že šedesát procent účastníků výzkumu zalhalo nejméně jedenkrát během každých deseti minut konverzace.2 Většina lidí bude považovat tyto statistiky za překvapivé, ba téměř neuvěřitelné. Je to celkem pochopitelné, zejména uvážíme-li, že když někoho označíme za lháře, bývá to považováno za jednu z nejhorších urážek. Pravdou však zůstává, že ze studií provedených napříč 1 Výsledky studie, jež se uskutečnila na Univerzitě v Massachusetts, byly publikovány v článku fakulty The Col lege of St. Scholastica nazvaném Lying and Deception, který je dostupný na http://faculty.css.edu/dswenson/ web/OB/lying.html. Psycholog Gerald Jellison (Univerzita v Severní Karolíně) také zjistil, že každému člověku někdo lže přibližně jednou za pět minut. Viz GEARY, J.: How to Spot a Liar. Time, Inc. 13. 3. 2000. Článek je dostupný na http://content.time.com/time/world/article/0,8599,2051177,00.html. Dr. Charles Ford, autor knihy Lies! Lies!! Lies!!!, tvrdí, že běžný člověk lže sedmkrát za hodinu – pokud do toho započítáme i nepravdy, jimiž obelháváme sami sebe. Dr. Ford je psychiatrem a profesorem na Alabamské univerzitě v Birminghamu. 2 Feldman, R. S.; Forrest, J. A.; Happ, B. R. (2002): Self presentation and verbal deception: do self presenters live more?


odlišnými společenskými skupinami a kulturami vyplynuly následující závěry: Ačkoliv každá studie dospěla k odlišné frekvenci lhaní, všechny se shodují v tom, že lhaní je univerzální a každodenní jev. Téměř každý, kdo tuto informaci uslyší poprvé, protestuje. I já připouštím, že je zpočátku docela šokující. Uvedené statistiky začnou dávat smysl teprve tehdy, až pochopíme skutečnou povahu lhaní. Pak dokážeme přijmout fakt, že lež je zcela normální součástí mezilidské komunikace. Jakmile pochopíte podstatu lhaní a naučíte se poznávat, zda vám někdo lže, dokážete si spočítat, jaká motivace člověka ke lhaní přivedla. Obecně se dá říci, že existují dvě kategorie lží: lži ve vlastní prospěch a lži ve prospěch druhých. Lži ve vlastní prospěch mají pomoci člověku, který lže, zatímco lži ve prospěch druhých vyslovujeme se záměrem pomoci druhým lidem. Nejprve se zaměříme na lži ve prospěch druhých, protože většinou bývají neškodné, málokdy někomu ublíží a obvykle nepředstavují žádnou hrozbu. Lži ve vlastní prospěch mají naproti tomu značný potenciál uškodit obelhávané straně. Z toho důvodu si nejdříve stručně objasníme povahu lží ve prospěch druhých a ve zbývající části knihy se budeme věnovat podrobnému zkoumání lží ve vlastní prospěch a způsobům, jak je odhalit.

1.1 Lži ve prospěch druhých Jak už z názvu vyplývá, zaměřují se lži ve prospěch druhých na druhé osoby. Lhář se k podobným lžím obvykle uchyluje s dobrým úmyslem, ve většině případů obelhávané osobě neublíží, a to ani tehdy, vyjde-li pravda najevo. Lži ve prospěch druhých bývají někdy označovány jako nevinné nebo milosrdné lži a jejich účelem je druhému člověku určitým způsobem prospět nebo ho chránit. Uveďme si příklad. Setkáte se s dobrým přítelem, kterého jste řadu let neviděli, a přivítáte ho slovy: „Ty ses od posledně téměř nezměnil.“ Jenže váš přítel ve skutečnosti výrazně přibral, přibylo mu šedivých vlasů a zestárnul tak, že vás to překvapilo. Nicméně je to váš dobrý přítel a rádi ho vidíte, tak proč byste si měli setkání kazit tím, že byste mu připomínali krutou pravdu? „Páni, ty jsi ale přibral. Úplně jsi zešedivěl a dost ti prořídly vlasy. Hochu, vypadáš děsně staře, ale stejně tě rád vidím.“ Nejspíš byste ho viděli naposledy. Ne vždy očekáváme, že uslyšíme pravdu, někdy ji raději slyšet nechceme. Podobný případ nastane, když potkáte kamaráda, který byl dlouho nemocný, a jste v šoku, neboť výrazně zhubnul a je velmi bledý. Navzdory svému zjištění možná vycítíte, že kamarád potřebuje povzbudit. Použijete lež ve prospěch druhých a složíte mu kompliment, jak dobře vypadá. V obou příkladech zazněla lež, lež ve prospěch druhých, která byla použita s dobrým úmyslem. Jako další příklady můžeme uvést tatínka, jenž předstírá potěšení poté, co ke dni otců dostal opět jen sadu ponožek, nebo maminku, která své čtyřleté dcerce děkuje za výtečný oběd i přesto, že jí holčička připravila sendvič plněný medem a sardinkami.

Povaha lhaní / 17

Některé otázky vyvolávají lež automaticky, protože chceme potěšit osobu, která se ptá: • „Nemám v těch šatech moc velký zadek?“ • „Líbí se ti moje nové boty?“ • „Myslíš, že jsem přibrala?“ Lež ve prospěch druhých automaticky vyslovujeme také tehdy, máme-li odpovědět na některou z nejčastěji pokládaných otázek, jako například: „Jak se máš?“ – „Jak se ti vedlo?“ – „Jak se má vaše rodina?“ Na podobné otázky téměř vždy odpovídáme automaticky a pozitivně, přičemž používáme lež ve prospěch druhých: „Mám se fajn.“ – „Docela dobře.“ – „Dobře.“ Pokud tazatele skutečně upřímně nezajímá váš život, rozhodně neočekává podrobné ani přesné odpovědi. Představte si situaci, kdy se dvě kolegyně míjejí na chodbě před kanceláří. Jedna se druhé zeptá: „Ahoj, jak se máš? A jak se daří rodině?“ A teď si zkuste představit zcela upřímnou odpověď: „Mám se celkem dobře, ale trochu mě bolí hlava a tyhle boty mě šíleně tlačí. Ráno jsem se pohádala s manželem a dost mě to trápí, mám pocit, že se poslední dobou hodně vzdalujeme. Petr se ve škole učí dobře, ale nedaří se mi ho přimět, aby si uklidil v pokojíčku, a to mě opravdu štve.“ Je evidentní, že otázka byla položena jako zdvořilé, symbolické gesto, jímž tazatelka dává najevo, že ji kolegyně zajímá jako člověk. Avšak zájem není tak velký, aby si chtěla vyslechnout podrobnosti. Ani tázaná kolegyně se nechce svěřovat se všemi detaily, buď z osobních důvodů, nebo proto, že nechce kolegyni zatěžovat svými problémy. Podobné otázky jsou běžné ve většině kultur a obvykle se na ně odpovídá pozitivně a automaticky. Lži ve prospěch druhých nemusejí být vždy jen povrchní, ne vždy souvisejí výlučně se společenskou etiketou, ani se neomezují jen na přátele a kolegy. Tento druh lží si někdy vyměňují i úplně cizí lidé, občas dokonce z nutnosti. Představte si například situaci, kdy se jistá osoba stane svědkem toho, jak velmi rozrušená žena vybíhá z domu a ukryje se před svým rozzuřeným manželem v domě sousedů. Dalo by se očekávat, že pokud se manžel začne vyptávat, bude svědek ženu chránit a uchýlí se ke lži ve prospěch druhých. Například může říct: „Myslím, že běžela tímto směrem,“ ale zároveň ukáže muži špatný směr. Nebo zcela popře, že by něco viděl. Svědek nemusí znát nikoho z účastníků konfliktu, nicméně i v tomto případě platí princip lži ve prospěch druhých: lež byla použita s úmyslem prospět druhé osobě nebo ji chránit. V našem příkladu měla ochránit prchající ženu. Společnost tento druh lží toleruje a v podstatě očekává, že je budeme používat jako součást normálních mezilidských vztahů. Lži z této kategorie působí jako olej, který promazává soukolí společenských vztahů, umožňuje jeho plynulé otáčení a zabraňuje zbytečnému tření. Ačkoli ke lži ve prospěch druhých vede člověka „dobrý úmysl“, stále se zcela jednoznačně jedná o lež, neboť slouží k tomu, aby někomu odepřela pravdu. Jen velmi těžko však můžeme kohokoliv za podobnou lež kritizovat, protože společnost v podstatě očekává, že by se většina lidí zachovala stejně.

18 / Staňte se lidským detektorem lži *

Zkuste se teď na chvíli znovu zamyslet nad zmiňovanými statistikami, které dokládají vysokou četnost lhaní. Připadá vám stále tak překvapivé, že lež zazní nejméně jednou během každých deseti minut konverzace? Pokud byste si chtěli výsledky statistik ověřit sami na sobě, doporučil bych vám, abyste si po dobu jednoho týdne vedli „deník lží“ a zapisovali si do něj každou svou lež bez ohledu na to, jak nevinná se může zdát. Budete-li naprosto upřímní a přiznáte vše, překvapí vás nejen to, jak často lžete, ale také to, jak moc jsou lži potřebné. Nepřesvědčí-li vás ani tento experiment, zkuste celý týden nelhat – je to nesmírně náročné a budete-li za všech okolností říkat pravdu, s největší pravděpodobností někoho urazíte. Doufám, že vám tato kapitola pomohla pochopit, proč lžeme tak často, a uvědomit si, že člověk, který lže, nemusí mít vždy nečestné úmysly, zejména pokud se jedná o lži ve prospěch druhých. Lži z následující kategorie naproti tomu představují mnohem zákeřnější nebezpečí.

1.2 Lži ve vlastní prospěch Narozdíl od lží ve prospěch druhých, mají lži ve vlastní prospěch přinést nějakou výhodu lháři, případně ho chránit. Z výsledků studií vyplývá, že do této kategorie spadá padesát procent všech lží.3 Ke lži ve vlastní prospěch mohou člověka vést čtyři odlišné motivy: • Chránit se před ztrapněním. • Udělat dobrý dojem. • Získat výhodu. • Vyhnout se trestu.4 Nabídnu vám několik příkladů, abyste dokázali snáze rozpoznat jednotlivé motivy, až se s nimi setkáte.

1.2.1 Motiv lži: chránit se před ztrapněním Tento motiv lži ve vlastní prospěch je nejméně nebezpečný pro ostatní. Zde je několik příkladů: • Člověk si vymýšlí důvody, proč nemůže zajít se známým na skleničku, ačkoliv skutečný důvod je ten, že si to nemůže finančně dovolit. • Člověk, který strávil víkend o samotě, vypráví ostatním, jaký si užil skvělý víkend jen proto, aby se před nimi nemusel stydět, že nemá partnera. 3 Podle výzkumu profesorky Belly DePaulové, který se uskutečnil na Univerzitě v Massachusetts v roce 1996. 4 Podle výzkumu profesorky Belly DePaulové, který se uskutečnil na Univerzitě v Massachusetts v roce 1996.

Povaha lhaní / 19

• Člověk začne dojíždět do práce hromadnou dopravou, protože své nabourané auto musel odvézt do servisu. Ale místo toho, aby přiznal, že měl nehodu, vymlouvá se, že autobusem jezdí proto, že v centru se jen velmi obtížně hledá místo k zaparkování. Jak vyplývá z uvedených příkladů, je tento motiv lži ve vlastní prospěch pochopitelný, nicméně občas zůstává nepochopen. Jen zřídka však někomu ublíží nebo způsobí škodu.

1.2.2 Motiv lži: udělat dobrý dojem Snaha udělat dobrý dojem je u lží ve vlastní prospěch zcela běžnou příčinou a setkáte se s ní nejčastěji. Motivačním faktorem mnohdy bývá vlastní nejistota lhářů, která v nich vyvolává pocit, že musí zapůsobit lepším dojmem, než jim umožňuje pravdivá realita. V této kategorii lží dochází k pozměňování pravdy na různých úrovních, od lehkého přehánění až po úplné výmysly. Ve většině případů si lháři lehce „přibarví“ pravdu menším množstvím nepravdivých informací ve snaze vylepšit svůj obraz před ostatními. Méně časté, avšak potenciálně mnohem škodlivější, jsou případy, kdy si lhář zcela vymyslí určité skutečnosti s výslovným záměrem udělat na vás dojem. Tento motiv se objevuje například v období, kdy spolu dva lidé začínají chodit, nebo v situacích, kdy jeden člověk vnímá druhého člověka nebo skupinu osob jako konkurenci. Takový případ může nastat na rodinném setkání, kde se vzájemně „předhánějí“ dva dospělí sourozenci, nebo na třídním srazu, kde se bývalí spolužáci pokoušejí udělat dojem na ostatní. Zde je několik příkladů: • Přehánění ohledně výše výdělků. • Předstírání dobrých vztahů se slavnými osobnostmi nebo společensky dobře postavenými lidmi (chlubení se slavnými jmény). • Vymýšlení si ohledně vzdělání, sportovních úspěchů nebo schopností, kterých dosáhl sám lhář, případně jeho děti. • Nadsazování počtu zaměstnanců, které lhář řídí, přehánění ohledně pracovního postavení nebo vlivu v rámci profesní či sportovní skupiny. Rozsah dopadu tohoto typu lží na druhé se různí. Může se jednat jen o bezvýznamné nepravdivé informace, které nebudou mít žádný negativní důsledek, avšak může jít i o závažné lži, jež mají potenciál poškodit nebo zničit vztah a někomu do značné míry ublížit, například pokud vztah vznikl na základě výrazně nepravdivých informací. V obchodním prostředí dále hrozí riziko finanční ztráty nebo poškození profesní cti. Například ředitel společnosti nebo obchodní partner by mohli na základě lži nabídnout zaměstnání nebo navrhnout společné podnikání nedostatečně kvalifikovanému podvodníkovi, respektive jednat o obchodních výstupech na základě zavádějících


prohlášení podvodníka – v obou případech by mohlo jít o pro společnost velmi drahé chyby. Tyto příklady dosvědčují, jak je důležité umět odhalit lháře nejen v obchodním styku, ale i v osobních vztazích. Zákeřnější kalibr lží s úmyslem zapůsobit dobrým dojmem bychom mohli zařadit i do následující kategorie lží s úmyslem získat výhodu.

1.2.3 Motiv lži: získat výhodu Jak už jsme si řekli, pokud je snaha vzbudit dobrý dojem vyhnána do extrému, může být spojována s motivem získat výhodu. Lež se záměrem získat výhodu je jednoznačně zákeřný čin a rozhodně se vám vyplatí, když se ji naučíte odhalovat. Zde je několik příkladů: • Vymýšlení si okolností, kvůli nimž potřebuje lhář vaši pomoc, například v podobě osobní nebo finanční výpomoci. • Šíření falešných informací o jiné osobě, která představuje konkurenci. • Vymýšlení si různých údajů v žádosti o práci nebo lhaní ohledně předchozích zaměstnání (velmi časté). • Při prodeji: vymýšlení si ohledně historie nebo hodnoty prodávaného předmětu. • Při koupi: snaha o snížení kupní ceny pomocí tvrzení, že máme k dispozici méně peněz nebo že se podobný předmět dá pořídit jinde levněji. V rámci společenské skupiny může jeden člověk začít šířit nepravdivé pomluvy o jiném člověku s výhradním záměrem očernit jeho dobrou pověst. Jsou-li podobné lži namířeny proti vám, musíte udělat dva kroky. Nejprve byste měli ostatním ve skupině zdůraznit rozpor mezi pomluvami a fakty. Pokud se vám to podaří, dosáhnete opačného účinku, než jaký zamýšlel lhář. V rámci druhého kroku můžete konfrontovat osoby, o nichž se domníváte, že začaly pomluvu šířit, a díky svým nově získaným schopnostem odhalovat lži brzy najdete skutečného viníka. Obdobně vám tyto schopnosti pomůžou odhalit pomluvu i v případech, kdy se vám lhář pokouší podsunout nepravdivé informace o jiné osobě, protože velmi rychle dokážete rozpoznat pravdu. V obchodním prostředí je běžnou záležitostí, že se jednotlivci i společnosti pokoušejí získat výhodu. Někdy i pomocí nadsazených informací, nebo dokonce nepokrytých lží. Jestliže podnikáte v konkurenčním prostředí, kde je snaha „získat jakoukoliv výhodu za jakoukoliv cenu“ nadřazena etice, je vysoce pravděpodobné, že vy či vaše společnost budete čelit podobnému nekalému jednání. Chytří lháři kombinují nepravdivé informace s pravdivými fakty, a proto vám může schopnost rozlišit pravdu od lží pomoci ochránit obchodní zájmy – zejména při obchodních jednáních, kde mohou být některé informace nadsazovány a jiné potlačovány se záměrem získat nad vámi či vaší společností výhodu. Později si podrobněji vysvětlíme, jak přesně poznáte falešné informace, a při troše cviku se vám bude dařit nachytat lháře mnohem spolehlivěji než doposud.

Povaha lhaní / 21

1.2.4 Motiv lži: vyhnout se trestu Člověk, který lže, aby se vyhnul trestu, má ke lži ve vlastní prospěch velmi silný motiv. Lhář se k ní uchyluje rychle a s úmyslem chránit se nebo se vyhnout osobní odpovědnosti. Podobně jako u všech důvodů lhaní, existuje i zde široké spektrum závažnosti lži od nevýznamné až po velmi závažnou. Snaží-li se člověk vyhnout trestu, obvykle lže v takovém rozsahu, který je přímo úměrný důsledkům, jež mu hrozí, bude-li přistižen. Čím jsou důsledky větší, tím promyšlenější a extrémnější lež použije, aby se vyhnul trestu. Například pokud někdo přijde pozdě na schůzku s přítelem nebo kolegou a vymyslí si důvod zpoždění (třeba dopravní zácpa), bývá výmluva prezentována rychle a bez velkého přemýšlení, protože důsledky při odhalení lži jsou malé – pouze určitá míra ztrapnění se. Nicméně, je-li policií vyšetřován pachatel vraždy, jeho smyšlené alibi nebo vysvětlení zastírající pravdu bývá často dobře promyšlené, podrobné a důkladně naplánované vzhledem k tomu, že důsledky odhalení pravdy jsou velmi závažné. Následující příklady jsou dokladem různé míry motivace vyhnout se potrestání: • Dítě počmáralo zeď nebo ztratilo oblečení a svaluje vinu na jiné dítě. • Řidič/řidička nabízí policistům výmluvy ospravedlňující špatné parkování. • Řidič/řidička poškodil(a) motorové vozidlo, ale majiteli auta, manželce/manželovi nebo makléři pojišťovny zcela zapře, že by o nehodě cokoliv věděl(a). Často se uchyluje k falešné výmluvě, jako například: „Muselo do mě narazit jiné auto, když jsem parkoval(a) v nákupním centru.“ • Falšování účetních dokladů se záměrem vyhnout se zdanění. • Manžel/manželka nebo partner/partnerka si vymýšlí alibi, avšak ve skutečnosti trávil(a) čas někde jinde a s někým jiným. Jestliže vám někdo lže, aby se vyhnul potrestání, nemusí být důsledky nijak velké, ale na druhou stranu mohou vzniknout i závažné škody, například když vás lhář přesvědčí, že vinu nese někdo jiný než on, a vy následně osočíte nevinného člověka. Pochopení motivu lži je první krok k jejímu odhalení. Když vám někdo sděluje informace, měli byste dokázat rychle posoudit, zda tento člověk může mít nějaký motiv k tomu, aby vám lhal. Pokud motiv existuje, musíte zapnout svůj radar na odhalování lží, kterému s oblibou říkám „lžidar“, a začít si všímat verbálních signálů (co říká a jak to říká) a neverbálních signálů (co dělá a jak se chová). Zjistíte-li, že vám někdo lhal, můžete se případně pokusit pochopit, do jaké kategorie lež spadá a jakou měl lhář motivaci. Získáte tím nejen náhled do jeho mysli, ale také psychologickou výhodu, jež se vám bude hodit při dalších jednáních s touto osobou. Navíc už vždy dokážete s mnohem větší přesností odhalit, kdy vám lže.


Zatím jsme si řekli, jaké motivy vedou lháře ke lži ve prospěch druhých (obvykle spojované s dobrým úmyslem) a ke lži ve vlastní prospěch (k níž se lhář uchyluje ve snaze získat nějakou výhodu nebo se chránit). Hranice mezi oběma kategoriemi nebývá vždy zcela jednoznačná. Jak byste například odpověděli, kdyby se vás šéf zeptal: „Líbí se vám práce u nás?“ Pokud byste odpověděli, že se vám práce líbí, přestože by se vám ve skutečnosti nelíbila, jednalo by se s největší pravděpodobností o lež ve prospěch druhých se záměrem udělat nadřízenému radost. Avšak jestliže by vás k této lži vedl jiný motiv než nezarmoutit šéfa, například pokud byste si chtěli získat jeho přízeň a z ní plynoucí výhody, už by se jednalo o lež ve vlastní prospěch. Samozřejmě byste také mohli odpovědět pravdivě!

Shrnutí hlavních bodů »» Lhaní je normální součástí mezilidské komunikace a nemělo by být vždy považováno za něco špatného. »» Lidé lžou pravidelně, během každých deseti minut konverzace zazní nejméně jedna lež. »» Lhaní je někdy nezbytné, občas pomůže ochránit city druhých, jindy usnadňuje každodenní mezilidské kontakty. Lhaní však může mít i velmi ničivý dopad na osobnost a vztahy člověka. »» Lži ve prospěch druhých jsou adresovány jiným osobám a lhář se k nim obvykle uchyluje s dobrým úmyslem. Někdy se jim říká nevinné nebo milosrdné lži. »» Lži ve vlastní prospěch mohou být adresovány komukoliv, avšak lhář je používá s úmyslem získat prospěch nebo se chránit. Lži z této kategorie bývají zákeřné a škodlivé, ačkoliv tomu tak nemusí být vždy.

Přirozená schopnost rozpoznat lež: Jak dobře si vedeme? / 23

2

Přirozená schopnost rozpoznat lež: Jak dobře si vedeme?

Děti se už v raném věku (kolem pěti let) učí, že mohou mít k dispozici informace, které nikdo jiný nemá, a zjišťují, jak se díky tomu dá manipulovat s druhými lidmi nebo fakty. Jinými slovy se učí lhát. Ačkoliv si děti schopnost lhát osvojují ve velmi raném věku, jsou stále nezkušenými nováčky a dospělí jejich lži poměrně snadno odhalí. Nicméně v průběhu života se v umění oklamat druhé postupně zdokonalujeme, neboť z mnoha různých důvodů používáme lži ve vlastní prospěch nebo lži ve prospěch druhých. Připustíme-li, že lidé většinou lžou pravidelně (často s dobrým úmyslem), a tudíž by měli schopnost lhát dobře ovládat, nabízí se otázka, nakolik spolehlivě dokážeme odhalit, zda nám někdo jiný lže?

2.1 Překážky – sebejistota a blízkost Většina lidí svou schopnost odhalit lež přeceňuje. Vy do této kategorie možná nepatříte, protože si právě čtete knihu, jejímž cílem je naučit čtenáře odhalovat lži. Nicméně je zřejmé, že v otázce, zda dokážeme rozpoznat, kdy nám někdo lže, vykazuje převážná část populace přehnanou sebejistotu. Většina lidí je přesvědčena, že pozná, jestli jim partner nebo blízký přítel lže. Ač to zní překvapivě, ve skutečnosti bývá opak pravdou. Na vině jsou dvě hlavní příčiny: sebejistota a blízkost. Pojďme si je vysvětlit podrobněji. S partnery nebo dobrými přáteli míváme blízký vztah, proto jsme si „přirozeně“ nadmíru jistí, že dokážeme poznat, zda nám lžou. Tento předpoklad je založen na přesvědčení, že partnera známe mnohem důvěrněji než jiní lidé, a tudíž dokážeme rozpoznat všechny náznaky signalizující lež. Náš předpoklad však do značné míry oslabuje fakt, že ve své podstatě chceme věřit všemu, co nám říkají lidé, které milujeme. V blízkém a důvěrném vztahu je navíc z pochopitelných důvodů velmi obtížné zachovat si objektivitu a racionální přístup. Na jednu stranu chcete věřit, že vám partner říká pravdu, a na druhou stranu jste si nadmíru jistí, že byste poznali, kdyby vám lhal. Kombinace těchto dvou faktorů může zapříčinit, že člověk ve vztahu přehlédne i zcela očividné


příznaky lži. Příznaky, jež naopak zaznamenají lidé, kteří ke lháři nemají důvěrný vztah. Jak si později v knize detailně vysvětlíme, musí člověk, který se chce stát expertem v odhalování lží, své schopnosti pravidelně trénovat. Není však přirozené, aby rodiče své potomky po celou dobu jejich dětství ustavičně podezírali. A podobně ani blízkým vztahům neprospívá, když jeden z partnerů neustále zkoumá a podezírá druhého. Z těchto dvou důvodů obvykle nezaměřujeme svůj „lžidar“ na své blízké příliš často, a tím pádem jsme v nevýhodě, protože ve chvíli, kdy ho chceme použít, nemáme dobře odpozorované příznaky, které by nám prozradily, že partner/přítel lže. Lidé, kteří nemají ke lháři vztah, dokážou mnohdy prokouknout jeho lži lépe než jeho blízcí. Proč? Protože nemusí překonávat faktor blízkosti a důvěrnosti, zachovávají si objektivitu a díky tomu dokážou přesněji vyhodnotit verbální a neverbální příznaky lhaní. Byli jste už někdy svědky situace, kdy jeden partner lhal druhému, a zatímco vy jste jasně rozpoznali příznaky lhaní, obelhávaná osoba je zcela přehlédla? Svěřil se vám někdo, jaké utrpení prožíval ve vztahu kvůli závažné lži, a přitom se divil, že něco takového vůbec nečekal? Možná jste po ukončení vztahu nebo přátelství začali vidět věci jinak a uvědomili jste si, že bývalý partner nebo přítel nebyl takový poctivec, za jakého jste ho považovali v době, kdy váš vztah ještě fungoval. Jakmile vztah skončí, jste schopni jasněji posoudit pravdomluvnost či falešnost, protože dosavadní sebejistota a blízkost byly částečně narušeny nebo zcela vymizely. Často se stává, že teprve po rozchodu z důvodu nevěry jednoho z partnerů získá nevinná strana objektivní náhled a uvědomí si, že i v době trvání vztahu se projevovalo mnoho náznaků nevěry. Na první pohled však zůstaly skryty kvůli již zmiňované blízkosti partnerů a sebejistotě. Mnozí rodiče věří, že vždy poznají, kdy jim děti lžou. To platí, dokud jsou děti mladší. Nicméně čím jsou starší, tím větší praxi ve lhaní získávají. A když dosáhnou věku patnácti a více let, bývá už extrémně obtížné lhaní odhalit. Rodiče si musí uvědomit, že ačkoliv měli možnost pozorovat chování svých dětí po celý jejich dosavadní život a mají praxi v odhalování jejich lží (což se daří snadno, dokud jsou děti malé, a tím pádem to v rodičích zanechává pocit nadměrné sebejistoty), i dítě mohlo celý svůj život pozorovat chování rodičů a na základě zkušeností se naučilo rozpoznat každý případ, kdy mu lež úspěšně prošla. Podle toho pak děti upravují a rozvíjejí své chování. Než dosáhnou adolescence, mají už v zásobě rozsáhlou databázi strategií, jejichž prostřednictvím se jim podařilo s vámi manipulovat, trápit vás nebo vám úspěšně zalhat, aby získaly to, co chtějí, a vyhnuly se trestu. V žádném případě nechci o dětech mluvit cynicky, ani je nechci nijak kritizovat. Tímto procesem si prochází každý dospívající člověk a většina z nás by se jistě shodla na tom, že jsme někdy v průběhu dětství svými rodiči manipulovali nebo že jsme jim lhali a prošlo nám to, přičemž v pubertě se nám lhaní dařilo lépe. Nebojte se, nic není ztraceno. Nezávisle na věku dětí totiž rodiče dokážou odhalit většinu jejich lží, pokud jsou vázány na silné emoce. Taková situace nastává například


tehdy, když dítě udělá něco hodně špatného a cítí se velmi provinile nebo když má velký strach z možných důsledků (emoční reakce). Nastane-li taková situace, silné emoce vyvolají reakci sympatického nervstva a mohou být spouštěčem řady příznaků, které lež prozradí. Mezi takové příznaky patří například přerušení očního kontaktu nebo nervózní pohrávání si s prsty či s různými předměty. (Emoční reakci a reakci sympatického nervstva si podrobně objasníme v kapitole Reakce na lež.) Děti mohou mít klamání rodičů natrénováno sebelépe, ale hrozí-li v souvislosti se lží velmi závažné důsledky nebo trest, je pro ně vždy značně obtížné lež zamaskovat. Zcela jinak reagují, uchýlí-li se naopak k drobné lži, protože dobře vědí, že i kdyby se prozradila, nebyli by rodiče nijak výrazně zklamaní ani rozhněvaní. Vyjde-li drobná zrada najevo, nehrozí žádný velký trest a děti jsou si toho vědomy. Z těchto dvou důvodů není lež doprovázena silnými emocemi, a tudíž se objevují jen téměř neznatelné příznaky, které by mohly prozradit, že dítě ve skutečnosti lže. Navzdory neutuchající snaze rodičů naučit své děti, aby vždy říkaly pravdu, existuje psychologický směr, podle nějž je lhaní rodičům přirozeným jevem, jehož prostřednictvím dítě získává během svého vývoje samostatnost a nezávislost. To je sice pravda, nicméně rodiče se mohou utěšovat alespoň tím, že ve většině případů dokážou poznat, kdy jim děti „věší bulíky na nos“. Později si prozradíme některá delikátní tajemství ohledně pohotového odhalování lží a také poradíme rodičům, jak s dětmi komunikovat. Jste-li rodiči, doporučuji vám, abyste knihu schovali před svými potomky! Pokud tedy většina lidí svou schopnost odhalit lež přeceňuje, nabízí se otázka, jak dobrá je vlastně naše „přirozená“ schopnost rozpoznat lež – bez speciálního výcviku, zvláštních schopností či vědomostí. Z výsledků výzkumů vyplývá, že ačkoliv si v této oblasti obecně nadmíru věříme, ve skutečnosti si nevedeme právě nejlépe.5 Pravděpodobnost, že lež rozpoznáme, se u většiny z nás pohybuje jen kolem padesáti procent. Uvedený fakt ovšem nelze vysvětlovat tím, že by lidé dokonale ovládali umění obelhat druhé, neboť se rovněž zjistilo, že devadesát procent lží provázejí dobře rozpoznatelné příznaky, jak verbální, tak neverbální.6 Z výzkumu vyplynuly i další zajímavé informace. Například se prokázalo, že se schopnost rozpoznat lež neliší v závislosti na pohlaví, věku či sociálním postavení.7 Nezáleží na tom, zda jsme muž, žena, mladý nebo starý člověk – naše „přirozená“ schopnost rozpoznat lež zkrátka není nijak výjimečná.

5 EKMAN, P.: Why Don’t We Catch Liars. Social Research, 1996, roč. 63, č. 3, s. 801–817. 6 EKMAN, P.: Telling Lies. W. W. Norton & Company, 2001. 7 Z některých výzkumů vyplynulo, že děti pocházející z rodin, kde byla zanedbávána péče, nebo z rozvrácených rodin mívají zvýšenou schopnost rozpoznávat lži i lhát druhým. Nicméně existují i výzkumy, které tato zjištění vyvracejí.


2.2 Schopnost lhát vs. schopnost lež rozpoznat Je zvláštní, že ačkoliv máme v rámci normálních mezilidských vztahů stálou potřebu a přirozenou schopnost pravidelně lhát (někdy z pochopitelných důvodů, jindy zákeřně nebo s úmyslem chránit se), disponujeme jen mizernou schopností lži odhalit. A ještě podivnější je, že na jednu z nejvyšších příček žebříčku hodnot, které považujeme v osobních vztazích za důležité, klademe čestnost. Z hlediska procesu evoluce bychom logicky předpokládali, že pokud si čestnosti ceníme tak vysoce, budeme vybaveni i schopností ji rozpoznat (případně rozpoznat její nedostatek), a dále, že schopnost lhát, jež nám byla dána, bude vyvážena schopností lež rozpoznávat. Avšak nic z toho neplatí. Proč nám tedy jde lépe lhaní než odhalování lží? Profesor Paul Ekman, který je předobrazem fiktivní postavy doktora Cala Lightmana ze seriálu Anatomie lži, nabízí několik zajímavých evolučních vysvětlení zmíněného problému.8 Stručně řečeno, profesor Ekman tvrdí, že prostředí, v němž žili naši dávní předkové, nás nijak nepřipravilo na nutnost posuzovat psychologické faktory a rozpoznávat, zda s námi druzí jednají poctivě. Lidé žili v menších skupinách, kde si všichni byli velmi blízcí a neměli téměř žádné soukromí. Dopustil-li se někdo v rámci podobné skupiny například cizoložství, je vysoce pravděpodobné, že z důvodu nedostatku soukromí nevyhnutelně došlo k fyzickému „odhalení“, případně se jiní členové skupiny mohli stát přímými svědky činu, a tím pádem už nebylo nutné dokazovat vinu prostřednictvím psychologického rozboru situace. Profesor Ekman je dále přesvědčen, že pokud byl v dobách primitivních kmenů někdo přistižen při lži, hrozily mu kruté následky, eventuálně končící smrtí. V takovém prostředí lidé nelhali často, jednak kvůli hrozbě závažných důsledků, a jednak kvůli vysoké pravděpodobnosti, že vzhledem k nedostatku soukromí dojde k prozrazení. Zdá se tedy, že jsme se v rámci evolučního vývoje naučili, že nemusíme příliš usilovat o přistižení lháře, protože lež se „prozradí fyzicky“, a dále že lhaní není častý jev, neboť je eliminováno závažnými důsledky. Možná jsme se také naučili, že pokud už se uchýlíme ke lži, musíme umět lhát velmi dobře. Ve 21. století žijeme ve společnosti, kde je soukromí (celkem oprávněně) důsledně chráněno a pečlivě střeženo. Dochází tak k výraznému snížení počtu příležitostí „odhalit“ něčí podvodné jednání nebo se stát náhodným svědkem nekalého činu. Vezměme například narůstající počet případů internetové kriminality, kdy oběť, ať už se jedná o osobu, banku nebo jinou instituci, nemá vůbec možnost navázat s pachatelem osobní kontakt, a dokonce se s ním ani nesetká. Ještě donedávna se musel podvodník, který si chtěl nechat proplatit padělaný šek, ukázat v bance, jejíž personál tak přinejmenším získal příležitost přistihnout pachatele při činu. Dokonce i bankovní lupiči byli natolik 8 EKMAN, P.: Why Don’t We Catch Liars. Social Research, 1996, roč. 63, č. 3, s. 801–817.


poctiví, že banku, kterou chtěli vyloupit, alespoň navštívili! Dnes mohou zloději ukrást čísla kreditních karet a během chvilky převést finanční prostředky z banky na své účty – často pomocí zašifrovaného notebooku mladého kybernetického podvodníka, který používá bezplatné Wi-Fi sítě různých organizací ve městě, takže není možné jej vypátrat. Když se oběť takového trestného činu následně pokusí získat své finance zpět a dohledat transakce (zjistit, odkud byly provedeny, kdo měl přístup ke konkrétní síti Wi-Fi atd.), velmi rychle přijde na to, že všechny informace jsou chráněny vnitřními směrnicemi nebo ze zákona jako důvěrné. Podobné trestné činy pak samozřejmě mohou vyšetřovat policejní orgány, kterým zákon umožňuje přístup k důvěrným informacím. Nejsem odpůrcem ochrany soukromí (to v žádném případě), ale tyto příklady dokazují, jak velký význam přikládá naše společnost soukromí jednotlivce – rozhodně mnohem větší než v minulých tisíciletích. Zdá se, že se společnost v mnohém změnila v porovnání s dobou, kdy po Zemi kráčeli naši předkové, kteří v důsledku nedostatku soukromí nepotřebovali rozvíjet schopnost odhalovat podvodné jednání. Důsledky lhaní nemusí být v současnosti tak závažné, ani tak trvalé, jako tomu bývalo před tisíci lety. Dnes mohou přistižení lháři snadněji změnit zaměstnání, změnit partnery, změnit telefonní čísla, změnit svou „osadu“, a dokonce si mohou nechat změnit jméno a zamezit tím dalšímu pokračování důsledků podvodného jednání. Jurisdikce a integrační politika 21. století napomáhají dokonce i pachatelům závažné trestné činnosti (kteří mnohdy využívají klamání druhých jako obchodní nástroj), jelikož soudní příkazy často zakazují zveřejnění jejich jmen a umožňují jim, aby se po propuštění nechali přejmenovat a začali nový život, oproštěni od jakýchkoliv dalších následků svých dřívějších podvodů. Tyto příklady neuvádím proto, že bych chtěl kritizovat integraci osob s trestní minulostí, ale proto, abych zdůraznil, že naše současná společnost lhaní usnadňuje: nabízí se více příležitostí a hrozí menší důsledky. V dnešní době proto potřebujeme schopnost rychle rozpoznat lež mnohem více než kdy dříve. Je zjevné, že lidé 21. století musí zapracovat na svém rozvoji. A to velmi rychle. Protože vycházíme z evolučního prostředí, kde lež nebývala častým jevem, kde platilo, že pokud už se člověk uchýlil ke lhaní, musel to umět velmi dobře, a kde jsme schopnost odhalit lež nevyužívali příliš často, neboť to nebylo z důvodu nedostatku soukromí potřeba, je pochopitelné, proč v souboji mezi lhaním a schopností lež odhalit vedeném „mentálními zbraněmi“ v dnešní době „přirozeně“ vítězí první z uvedených soupeřů. Díky, doktore Darwine.

2.2.1 Jak dosáhnout rovnováhy mezi schopnostmi lhát a rozpoznávat lež Zmíněnou evoluční nerovnováhu můžete napravit tím, že dodatečně dostudujete potřebné vědomosti a osvojíte si praktické schopnosti, jež posílí vaši výzbroj na poli


odhalování lží. A na tom už právě teď pracujete, protože čtete tuto knihu. Díky teoretickým znalostem a pravidelné praxi lze při odhalování lží dosáhnout až osmdesátiprocentní úspěšnosti. Je zde tedy naděje, že až knihu dočtete, budete na nejlepší cestě stát se lidským detektorem lži. Shrneme-li si uvedená fakta, můžeme říci, že v důsledku evoluce dochází k ohromné nerovnováze mezi naší schopností lhát a nedostatečnou schopností lži odhalovat. Nicméně většina lidí se dokáže v odhalování lží výrazně zlepšit, pokud si nastuduje potřebné vědomosti a získá praktické zkušenosti. Tím si zajistí mentální výhodu při jednání s ostatními lidmi, kteří mají „přirozeně“ horší schopnosti. Schopnost ověřit si prostřednictvím psychologických technik poctivost druhých představuje ve 21. století velkou výhodu jak v osobních a obchodních vztazích, tak v běžné mezilidské komunikaci. Jste proto na nejlepší cestě. Ačkoliv se v této knize zaměřuji na posilování osobních schopností odhalovat lež, nedoporučuji, abyste měli svůj „lžidar“ zapnutý stále. Podle mého názoru má většina lidí v podstatě dobrou povahu, a ačkoliv v průběhu života často lžeme, většina lží je neškodná. Jsem přesvědčen, že pokud člověk neustále pochybuje a každého podezírá, není to ani zdravé, ani žádoucí. Neustálá podezíravost má dva nepříznivé účinky. Za prvé, podporuje cynický náhled na život, znesnadňuje nalezení důvěry a nedovolí člověku plně prožívat vztahy založené na důvěře. Za druhé, oslabuje schopnost odhalovat lži. Výzkumy prokázaly, že jedním z hlavních faktorů, jež brání vyšetřovatelům přesně vyhodnotit podvodné jednání, je skutečnost, že k podezřelým běžně přistupují jako k viníkům, a jde jim jen o to, najít potřebný důkaz, kterým by své přesvědčení potvrdili. Tento přístup zamlžuje jejich objektivní úsudek, a proto si mnohdy nevšimnou zásadních neverbálních náznaků. Chceme-li však odhalovat lži s větší přesností, je nutné, abychom ke každému člověku přistupovali čistě objektivně a abychom posuzovali příznaky lži promyšleně a nezaujatě, jak na základě verbálního projevu, tak na základě neverbálního chování. Navíc jsem přesvědčen, že když svůj „lžidar“ aktivuje člověk, který se nesnaží vždy a za vším hledat lež, bude mnohem soustředěnější a úspěšnější. Ačkoliv si nemyslím, že by lidé měli mít „lžidar“ zapnutý nepřetržitě, věřím, že může být nepostradatelným nástrojem (kdykoliv ho potřebujeme) a může ochránit vás i vaše blízké v obchodních a osobních vztazích. Je však třeba dobře zvážit, kdy je vhodné stisknout tlačítko „zapnuto“.

2.2.2 Jak si vedou profesionálové Už jsme si vysvětlili, že naše „přirozená“ schopnost odhalovat lži není právě nejlepší a rozhodně není tak dobrá, jak si myslíme. U laiků je to pochopitelné, ale jak jsou


na tom lidé, do nichž společnost vkládá důvěru a spoléhá se, že dokážou lež velmi spolehlivě odhalit – například policisté, soudci, právníci a psychiatři? Dvě solidní a nezávislé studie zaměřené na posouzení schopností osob působících ve zmíněných profesích překvapivě prokázaly, že ani tito odborníci při odhalování lží nijak výrazně nepřekračovali hranici padesátiprocentní úspěšnosti.9 Z komplexní studie, kterou provedli Robert Kraut a Donald Poe, vyplynulo, že američtí celníci nedokážou odhalit lež o nic přesněji než vysokoškolští studenti.10 Jde o velmi alarmující fakta, zejména uvážíme-li, že celníci zodpovídají za ochranu státních hranic a prověření všech osob, jež vstupují na území státu. Pokud by celníky nahradili studenti, kteří by měli za úkol kontrolovat všechny osoby přijíždějící do země, nevzbuzovalo by to příliš velkou důvěru, avšak přesto by studenti dosahovali přibližně stejných výsledků jako celníci!11 Profesoři Paul Ekman a Maureen O‘Sullivanová uskutečnili studii, v rámci níž podrobili testům agenty tajných služeb, odborníky z federálních úřadů pracující s detektory lži, vyšetřovatele, soudce, psychiatry a univerzitní studenty. Ze závěrů studie vyplynulo, že jedna skupina zkoumaných osob si vedla výrazně lépe než ostatní.12 Většina účastníků výzkumu dosáhla přesnosti v rozmezí 40–60 %. Jak jsme si již řekli, ke stejnému výsledku dospěje „přirozeně“ každý průměrný člověk. Ovšem více než polovina z testovaných příslušníků amerických tajných služeb dosáhla nad 70 % úspěšnosti. Jedním z vysvětlení, proč se osobám v této skupině dařilo lépe než ostatním, je skutečnost, že vykonávají službu osobní ostrahy (bodyguardi) a chrání důležité vládní představitele. V této roli neustále sledují a vyhodnocují chování davu lidí ve snaze rozpoznat podezřelé projevy, jež by mohly představovat hrozbu pro chráněnou osobu. Zdá se, že si díky pravidelnému sledování chování druhých a zaměřování pozornosti na náznaky ohrožení zároveň vypěstovali schopnost odhalovat neverbální signály, jež prozrazují podvodné jednání. Jednoduše řečeno se pomocí svých pozorovacích schopností naučili rozlišovat příznaky viny či nepoctivého jednání. Měl jsem příležitost působit v podobných funkcích a z vlastní zkušenosti mohu dosvědčit, že po určité době, kdy 9 EKMAN, P. a O’SULLIVANOVÁ, M., 1991; DePAULOVÁ, B. M. a PFEIFFER, R. L., 1986. Výborných výsledků dosahovala pouze jediná skupina účastníků. Tvořili ji příslušníci amerických tajných služeb, kteří dokázali odhalit lež s 80% přesností. 10 KRAUT, R. E.; POE, D. B.: Humans as Lie Detectors: some second thoughts. Journal of Communication, 1980, roč. 30, č. 4, s. 209–216. Viz také KRAUT, R. E.; POE, D. B.: Behavioral roots of person perception: The deception judgments of customs inspectors and laymen. Journal of Personality and Social Psychology, 1980, roč. 39, č. 5, s. 784–798. 11 Srovnání univerzitních studentů a celníků se v tomto kontextu vztahuje pouze na schopnost odhalit lež, jejíž definice je vymezena výzkumem R. E. Krauta a D. B. Poeho. Celníci ve většině zemí absolvují odborné školení a výcvik, který je zaměřen převážně na oblasti, které R. E. Kraut a D. B. Poe nezkoumali, a z toho důvodu nelze brát vážně tvrzení, že by vysokoškolští studenti mohli účinně nahradit celníky – jedná se o humornou (!) nadsázku. Příslušníci celní správy ve většině zemí odvádějí svou práci profesionálně a efektivně. 12 EKMAN, P.; O’SULLIVANOVÁ, M.: Who Can Catch a Liar? American Psychologist, 1991, roč. 46, č. 9, s. 913–920.


jsem nepřetržitě posuzoval jednání lidí, se prokazatelně zlepšila má schopnost rychle odhadnout záměry druhých na základě neverbálních projevů chování.

2.2.3 Vliv verbální a neverbální komunikace Schopnost správně vyhodnotit neverbální chování může výrazně zlepšit úspěšnost v odhalování lží. Řada studií prokázala, že lidé, kteří dokážou přesně odhadnout lež, se spoléhají na odlišné informace než lidé, kteří jsou v odhalování lží méně úspěšní. Základní rozdíl spočívá v tom, že lidé vynikající v odhalování lží si při posuzování všímají kombinace verbálních a neverbálních projevů. Lidé, kteří jsou v odhalování lží méně úspěšní, kladou větší důraz na verbální informace, a když posuzují, zda jim někdo lže, nebo ne, spoléhají se na to, co jim druzí říkají. Lidé, kteří dokážou lež přesně rozpoznat, se naopak nespoléhají jen na to, co jim ostatní říkají, ale navíc sledují i jejich chování.13 O řeči těla byl napsán nespočet knih, jak vysoce uznávanými vědci a odborníky, tak méně kvalifikovanými autory. Ač se odbornost autorů liší, mají tyto publikace jeden společný rys: shodují se v tom, že neverbální chování (co děláme) má mnohem větší vliv na komunikaci než verbální projevy (co říkáme). Vědci provedli celou řadu různých studií zaměřených na určení poměru verbálních a neverbálních projevů v mezilidské komunikaci. Některé přisuzují neverbální komunikaci až 80% podíl, ačkoliv dle mého názoru se jedná o sporný závěr. K mnohem reálnějším výsledkům, které se následně potvrdily i v dalších studiích, dospěl Albert Mehrabian, když prováděl rozsáhlý výzkum řeči těla. Profesor Mehrabian zjistil, že 55 % komunikace probíhá na neverbální úrovni (pohyby těla), 38 % na úrovni hlasového projevu (jakým způsobem je informace sdělována) a pouze 7 % na čistě verbální úrovni (slovní obsah sdělení).14 Z tohoto i dalších výzkumů zjevně vyplývá, že komunikace závisí z větší míry na neverbálním chování (55 %) než na verbálních projevech (45 %). Platí totéž i v případě odhalování lží? Jak už jsme si řekli, nejpřesnějších výsledků při testování schopnosti odhalit lež dosahovali příslušníci amerických tajných služeb, a jedním z důvodů jejich úspěšnosti byla skutečnost, že byli zběhlí ve sledování a přesné interpretaci neverbálního chování. Tuto hypotézu potvrdila studie, jež se zabývala srovnáním osob trpících afázií a zdravých jedinců. Afázie je nemoc způsobená poškozením levé mozkové hemisféry, která způsobuje částečnou nebo úplnou ztrátu schopnosti porozumět mluvené nebo psané řeči. Výzkumníci proti sobě postavili skupinu pacientů s afázií, kteří nerozuměli významu slov ve větě, a tudíž se museli spoléhat pouze na tón hlasu a neverbální chování, proti skupině osob s normální mozkovou funkcí. 13 EKMAN, P.; O’SULLIVANOVÁ, M.; FRANK, M. G.: A Few Can Catch a Liar. American Psychologist Society, 1999, roč. 10, č. 3, s. 263–266. 14 K podobným závěrům dospěl antropolog Ray Birdwhistell.

Staňte se lidským detektorem

Recommend Documents