V Brně dne 5. února 2015 Sp. zn.: 43/2014/DIS/HP
Stanovisko veřejné ochránkyně práv k problematice osob s poruchou autistického spektra
Dne 19. srpna 2014 se na mě obrátilo občanské sdružení Za sklem, o. s. (dále jen „sdružení“). Zaslalo mi dokument „Popis situace osob s poruchou autistického spektra a přístupu státu k naplňování jejich práv“ (dále jen „dokument“) a požádalo mě, abych se k němu písemně vyjádřila. Následně jsem se setkala s paní Martou Hrůzovou Pečeňovou, předsedkyní sdružení, která mě blíže informovala o činnosti sdružení a požádala mě o vystoupení na semináři „Jak se žije s PAS v ČR“, který proběhl dne 6. listopadu 2014 v Parlamentu České republiky“. Na základě mého pověření na semináři vystoupila vedoucí právního odboru Kanceláře veřejného ochránce práv Mgr. Petra Zdražilová. Její příspěvek představoval přehled problémů, se kterými se na mě osoby s poruchou autistického spektra (dále jen „osoby s PAS“) obracejí nejčastěji. Své písemné stanovisko pojímám obdobně; v následujícím textu se budu nejprve zabývat problematikou zřizování služeb asistenta pedagoga, neboť v této oblasti eviduji řadu podnětů zákonných zástupců dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Dále ve stručnosti uvedu závěry, ke kterým jsem dospěla v rámci šetření podnětu paní Šárky Souchopové, maminky Vítka Souchopa, jehož příběh je popsán v dokumentu na stranách 19 až 24. Řada podání osob s PAS (resp. jejich blízkých) se dále týká problematiky posuzování zdravotního stavu pro účely řízení o průkazu osoby se zdravotním postižením a pro účely řízení o příspěvku na péči u dětí s PAS, proto se krátce vyjádřím i k této problematice. Pokud jde o úroveň zdravotní péče a sociálních služeb poskytovaných osobám s PAS, upozorním na závěry svých předchůdců JUDr. Otakara Motejla a JUDr. Pavla Varvařovského, ke kterým dospěli po systematických návštěvách zařízení pro osoby se zdravotním postižením (v roce 2009) a dětských psychiatrických léčeben (v letech 2011 až 2012). V závěru stanoviska upozorním na nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu k právnímu nároku osob se zdravotním postižením na zajištění sociálních služeb. (Ne)dostupnost služeb asistentů pedagoga V oblasti předškolního vzdělávání a především v oblasti základního školství se stále častěji setkávám se stížnostmi na nedostatečné finanční a personální zabezpečení podpůrné personální služby asistenta pedagoga u dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. I mé zkušenosti potvrzují nejednotný přístup k inkluzi napříč kraji a jednotlivými školskými zařízeními. Většina stížností nesměřuje
vůči nesouhlasu krajského úřadu se zřízením funkce. Problémy většinou nastávají až v souvislosti s množstvím finančních prostředků, které na úhradu jeho činnosti nestačí. V rámci své činnosti se setkávám s argumentací krajských úřadů, že prostředky, které mohou být uvolněny na asistenty pedagoga, jsou vzhledem k vysokému počtu žádostí nedostatečné. Přitom školský zákon1 výslovně stanoví povinnost kraje (v samostatné působnosti) zajistit podmínky pro vzdělávání žáků se zdravotním postižením.2 Dochází tak k paradoxní situaci, kdy krajský úřad udělí souhlas ke zřízení funkce asistenta pedagoga, ředitel či ředitelka školy však následně neobdrží dostatek finančních prostředků potřebných k úhradě jeho služeb. V takových situacích musí ředitel či ředitelka získat zbývající finanční prostředky z vlastních zdrojů, případně z příspěvku zřizovatele. Ani to však často nestačí. Zoufalí rodiče pak ve snaze umožnit svému handicapovanému dítěti plnohodnotné základní vzdělání v běžném (nikoliv speciálním) školství přistupují na návrh ředitele školy, že budou plat asistenta spolufinancovat, nejčastěji formou daru škole. Často přitom službu hradí z příspěvku na péči, který je určen pro zcela jiné potřeby osoby s postižením. Rodiče handicapovaných žáků ve svých podnětech zcela správně poukazují na čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod3, podle kterého má každý právo na vzdělání. Článek 4 odst. 1 Listiny pak základní práva a svobody zaručuje všem bez rozdílu. Konečně v článku 33 odst. 2 Listiny je upraveno právo občanů na bezplatné vzdělávání v základních a středních školách. Rodiče namítají, že nechápou, proč by měli služby asistenta pedagoga hradit, když jejich dítěti náleží právo na vzdělávání stejně jako jeho zdravým spolužákům. Veřejný ochránce práv z uvedených norem v několika případech vyvodil závěr, že „nezajištěním takové podpory, jakou dítě, žák či student pro své vzdělávání potřebuje, stát porušuje rovnost při realizaci Listinou zmíněného práva a dále i čl. 33 odst. 2 Listiny. Bezplatnost vzdělání totiž není dodržena v případě, kdy v důsledku systémových chyb částečně hradí mzdu asistenta pedagoga zákonní zástupci.“4 V obdobných případech je nezbytné vycházet také z antidiskriminačního zákona5. Dle ustanovení § 1 odst. 1 písm. i) ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 má stát každému dítěti se zdravotním postižením6 zajistit právo na rovné zacházení v přístupu ke vzdělání a při jeho poskytování. Pokud toto právo není zajištěno, jedná se o diskriminaci. Dle ustanovení § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona je nepřímou 1
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 2 Viz ustanovení § 181 odst. 1 školského zákona. 3
Usnesení předsednictva ČNR č.2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále také jako „Listina“). 4 Anonymizovanou verzi jedné ze zpráv o šetření ochránce je možné nalézt zde: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Kauzy/vzdelavani/189-2012-DIS-LO-ZZ.pdf. 5 Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 6 Dle ustanovení§ 5 odst. 6 antidiskriminačního zákona je zdravotním postižením „tělesné, smyslové, mentální duševní nebo jiné postižení, které brání nebo může bránit osobám v jejich právu na rovné zacházení v oblastech vymezených antidiskriminačním zákonem, přičemž však musí jít o dlouhodobé zdravotní postižení, které trvá nebo má podle poznatků lékařské vědy trvat alespoň jeden rok.“
2
diskriminací z důvodu zdravotního postižení „odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření pro tyto osoby, jedná-li se o jejich přístup, mimo jiné, ke službám určeným veřejnosti, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení“. Vzdělávání nepochybně službou určenou veřejnosti je, neboť nejde o službu privátního charakteru.7 Službu asistenta pedagoga můžeme považovat za přiměřené opatření ve smyslu uvedeného ustanovení.8 Při posuzování, zda poskytování služby asistenta pedagoga představuje nepřiměřené zatížení, je nezbytné vycházet z konkrétních okolností případu. Dle ustanovení § 3 odst. 3 antidiskriminačního zákona je třeba vzít v úvahu míru užitku, kterou má osoba se zdravotním postižením z realizace opatření, finanční únosnost opatření, dostupnost finanční a jiné pomoci k realizaci opatření a způsobilost náhradních opatření uspokojit potřeby žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. Míru užitku této služby pro žáka vyhodnocuje školské poradenské zařízení, bez jehož vyjádření není možné službu zřídit. Pokud uvážíme způsobilost náhradních opatření, která by uspokojovala potřebu vzdělávání žáka, nabízí se možnost jeho zařazení do speciální školy. Vhodnost takového řešení se bude opět lišit v jednotlivých případech, přičemž i toto hledisko posuzuje školské poradenské zařízení ve svém vyjádření. Pokud jde o finanční únosnost opatření (tedy zřízení a financování služby asistenta pedagoga), obecně by, dle mého názoru, neměla být překážkou (ale opět bude záležet na skutkových okolnostech). Z dostupných informací totiž vyplynulo, že za nedostatkem financí v řadě případů stojí nesystematické financování asistentů a nejednotnost v postupu krajských úřadů. Tyto skutečnosti však nesmějí být faktorem ovlivňujícím naplnění práva na vzdělání konkrétních žáků. Stát, popř. odpovědný resort, má uvážit a následně zabezpečit toky finančních prostředků tak, aby byla v maximální míře zajištěna realizace vzdělávacího potenciálu žáků. Proto považuji za nezbytné provedení reformy financování regionálního školství (již několikráte odkládané). V případě pokračující nečinnosti hrozí České republice vznik mezinárodněprávní odpovědnosti v podobě porušení čl. 24 odst. 2 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením9. Podle čl. 7 odst. 2 Úmluvy musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí s postižením jejich nejlepší zájem. Výbor OSN pro práva dítěte k pojmu nejlepšího zájmu dítěte uvádí, že jeho nepochybnou součástí je přístup ke kvalitnímu vzdělání.10 Zmiňovaný čl. 24 odst. 2 pak v jednotlivých bodech upravuje závazky smluvních států zajistit, aby:
7
Školský zákon v ustanovení § 2 odst. 3 výslovně uvádí, že vzdělání poskytované podle tohoto zákona je veřejnou službou. 8 Tomuto závěru nebrání skutečnost, že se asistent nezřizuje konkrétně k jednomu žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami (k tomu viz ustanovení § 16 odst. 9 školského zákona). 9 Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, přijatá dne 3. prosince 2006 v New Yorku, vyhlášená pod č. 10/2010 Sb. m. s. (dále jen „Úmluva“). 10 Podle Výboru je také povinností států, aby zajistily dostatečně připravené vyučující pro výuku dětí s různými specifiky. Blíže: General comment No. 14 (2013) on the right of the child to have his or her best interests taken as a primary consideration, 29. 5. 2013, s. 17. Odborná literatura pak zdůrazňuje, že pro faktické naplnění práva dětí s postižením na vzdělání je třeba zajištění odpovídající asistence tak, aby se dítě mohlo vzdělávat v téže instituci, v níž se vzdělávají jiné děti. Viz DETRICK, S. A Commentary on the United Nations Convention on the Rights od the Child, 1999, s. 382, resp. 388.
3
(1)
osoby se zdravotním postižením nebyly z důvodu svého postižení vyloučeny ze všeobecné vzdělávací soustavy, a aby děti se zdravotním postižením nebyly z důvodu svého postižení vyloučeny z bezplatného a povinného základního nebo středního vzdělávání (bod a);
(2)
osoby se zdravotním postižením měly na rovnoprávném základě s ostatními přístup k inkluzivnímu, kvalitnímu a bezplatnému základnímu vzdělávání a střednímu vzdělávání v místě, kde žijí (bod b);
(3)
byla jim poskytována přiměřená úprava podle individuálních potřeb (bod c);
(4)
osobám se zdravotním postižením byla v rámci všeobecné vzdělávací soustavy poskytována nezbytná podpora umožňující jejich účinné vzdělávání (bod d);
(5)
účinná opatření individualizované podpory byla realizována v prostředí, které v souladu s cílem plného začlenění maximalizuje jejich vzdělávací pokroky a sociální rozvoj (bod e).
Na závěr bych se ráda stručně zmínila o možnostech obrany zákonných zástupců dítěte, kterému navzdory doporučení školského poradenského zařízení nebylo umožněno vzdělávat se za podpory asistenta pedagoga. Zákonný zástupce se může obrátit s podnětem na příslušný inspektorát České školní inspekce a žádat, aby ve škole provedl kontrolu s cílem zjistit, zda ředitel/ka školy udělal/a vše pro to, aby dítě, žák či student byli vzděláváni v souladu se speciálními vzdělávacími potřebami. Česká školní inspekce by při odhalení porušení rovného přístupu ke vzdělání měla uložit opatření k nápravě a vynucovat jejich provedení.11 V případě, že zákonný zástupce dospěje k závěru, že se inspektorát jeho podnětem nezabýval dostatečně, popř. že nepostupoval správně, může se podnětem obrátit na mě, neboť jsem oprávněna prošetřit postup České školní inspekce. Zákonný zástupce se také může obrátit na soud podáním antidiskriminační žaloby a žádat kupříkladu upuštění od diskriminace a odstranění následků diskriminačního zásahu.12 Na základě ustanovení § 21b písm. a) zákona o veřejném ochránci práv jsem připravena zákonnému zástupci poskytnout tzv. metodickou pomoc při podávání antidiskriminační žaloby k soudu. Nejsem však oprávněna zákonného zástupce (resp. dítě) zastupovat před soudem. Případ Vítka Souchopa – přístup žáka s PAS do školní družiny Paní Šárka Souchopová, maminka Vítka Souchopa (žáka s Aspergerovým syndromem), zaslala ochránci podnět, ve kterém napadala postup základní školy, kterou syn navštěvoval. Pedagogická rada školy totiž dodatečně schválila změnu vnitřního řádu školní družiny, podle které nemohli být do školní družiny přijímáni žáci s diagnostikovanými poruchami chování ani žáci s potřebou asistentské péče. Takovou podmínku považovala za diskriminační. Po provedeném šetření jsem dospěla k závěru, že škola diskriminovala Vítka pro jeho zdravotní postižení. Zákaz diskriminace v přístupu a poskytování vzdělání 11 12
Dle ustanovení § 175 odst. 5 školského zákona. Viz ustanovení § 10 antidiskriminačního zákona.
4
podle antidiskriminačního zákona a školských předpisů se totiž vztahuje i na školní družinu. Školní družina je integrální součástí základní školy, v níž se uskutečňuje zájmové vzdělávání (ustanovení § 111 odst. 1 školského zákona). Škola se může dopustit diskriminace z důvodu zdravotního postižení, pokud žákovi s poruchou autistického spektra nebo s poruchou chování, která je diagnostikována jako zdravotní postižení a vyžaduje asistentskou péči, neumožní účastnit se plnohodnotně a každodenně zájmového vzdělávání ve školní družině ve stejném rozsahu jako dětem bez postižení. Nepříznivé zacházení nelze ospravedlnit obavami ze zvládnutí výchovného a vzdělávacího procesu pramenícími jen z nepřítomnosti asistenta pedagoga ve školní družině. Dále jsem ve zprávě uvedla, že ačkoliv na asistenta pedagoga není právní nárok, zřízení této funkce je žádoucí, jestliže to školské poradenské zařízení doporučí. Ředitel školy by měl v takovém případě na potřeby žáka se zdravotním postižením nebo znevýhodněním reagovat co nejflexibilněji a zajistit asistenci. Pokud by tak ředitel neučinil, jednalo by se podle litery zákona o opomenutí přijmout přiměřené opatření ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona v přístupu ke službě určené veřejnosti. V souvislosti s uvedeným případem však vyvstal problém s interpretací ustanovení § 16 odst. 9 školského zákona, který umožňuje zřídit funkci asistenta pedagoga pouze ve třídě nebo studijní skupině. Školní družina však takto dělena není. Za tímto účelem jsem zahájila šetření z vlastní iniciativy, abych zhodnotila postup všech krajských úřadů v České republice při (ne)udělování souhlasu se zřízením funkce asistenta pedagoga ve školní družině.13 Výsledky šetření by měly být známy v druhé polovině roku 2015. Řízení o průkazu osoby se zdravotním postižením, přiznání příspěvku na péči V oblasti sociálního zabezpečení eviduji řadu podnětů týkajících se problematiky posuzování zdravotního stavu pro účely řízení o průkazu osoby se zdravotním postižením a pro účely příspěvku na péči u dětí s PAS. Jelikož jsem ze zákona oprávněna působit k ochraně osob před nezákonným či jinak nesprávným jednáním úřadů nebo před jejich nečinností14, mohu rodičům dětí s PAS pomoci zejména tehdy, pokud nejsou spokojeni s konkrétním rozhodnutím Úřadu práce České republiky nebo Ministerstva práce a sociálních věcí. Obecně je však třeba vůči rozhodnutí Úřadu práce České republiky nejprve využít standardního opravného prostředku – odvolání. Teprve, pokud ani odvolací orgán nevyhoví námitkám rodičů dítěte, mohou se obrátit na mě15. Současně rodič může zvážit podání správní žaloby ke krajskému soudu vůči rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí. Výhodou soudního přezkumu je to, že soud v řízení o žalobě přezkoumává zdravotní stav po odborné medicínské stránce, zatímco já takovou možnost nemám. Pouze soud
13 14 15
Šetření je vedeno pod sp. zn. 301/2015/VOP/BN a bylo zahájeno dne 15. ledna 2015. Viz ustanovení § 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv.
Více informací k problematice dávek pro osoby se zdravotním postižením a problematice přiznávání nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením je možné nalézt v informačním letáku „Dávky pro osoby se zdravotním postižením“, jehož elektronická verze je volně dostupná zde: http://www.ochrance.cz/stiznosti-naurady/chcete-si-stezovat/zivotni-situace-problemy-a-jejich-reseni/davky-pro-osoby-se-zdravotnim-postizenim/
5
pak může rozhodnutí úřadu autoritativně zrušit, zatímco mé stanovisko má spíše doporučující povahu.16 Několik rodičů dětí s PAS mě upozornilo také na nedostatky samotného zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění od 1. ledna 2014, a příslušné prováděcí vyhlášky. Žádali mě, abych navrhla změnu zákona. Jsem oprávněna doporučit vydání, změnu či zrušení právního předpisu17 (dále také „zvláštní oprávnění“)18. Pokud jde o vyhlášku, mohu se obrátit s doporučením na příslušné ministerstvo, pokud jde o zákon, adresuji doporučení vládě České republiky. V obou případech jde o nezávazné doporučení. Kvalifikovaná zákonodárná iniciativa, tj. právo předkládat návrhy zákonů přímo Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, náleží vládě, poslancům, Senátu a zastupitelstvům vyšších územních samosprávných celků (krajů a hlavního města Prahy). Na tyto subjekty je vhodné se především obracet, pokud jde o změnu zákona. Zvláštního oprávnění využívám po pečlivém dlouhodobějším monitoringu postupů úřadů při aplikaci nové právní úpravy. Právní úprava průkazu osoby se zdravotním postižením je v tomto ohledu poměrně nová na to, aby bylo možné přijímat závěry o negativních dopadech při její aplikaci, a to i ve vztahu k osobám s PAS. Předpokládám, že mnoho řízení o nových žádostech ještě není pravomocně ukončeno, přičemž nemohu vyloučit odlišné (příznivější) posouzení míry omezení schopnosti pohyblivosti nebo orientace právě v odvolacím řízení. Pokud se však rodič dítěte s PAS setká s tím, že v důsledku aplikace zmíněné prováděcí vyhlášky dojde k méně příznivému posouzení nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením, může se na mě obrátit s podnětem a o této skutečnosti mě informovat, abych uplatnění zvláštního oprávnění ke změně právního předpisu mohla znovu zvážit. Podle nové právní úpravy lze průkaz ZTP/P přiznat osobám se zvlášť těžkým funkčním postižením orientace nebo s úplným postižením orientace. Takovým postižením se dle zákona rozumí stav, kdy osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu není schopna samostatné orientace v exteriéru. Prováděcí vyhláška tato ustanovení blíže rozvádí, nesmí však zúžit rozsah práva, které osobám garantuje zákonná úprava. Pokud by tomu tak v konkrétním případě bylo, je nejvhodnějším řešením podat žalobu proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí a domáhat se u soudu, aby příslušné ustanovení vyhlášky neaplikoval. Soud je při rozhodování vázán pouze zákonem. V některých podnětech rodiče také vyjadřují nesouhlas se způsobem posuzování zdravotního stavu jejich dětí s PAS pro účely příspěvku na péči, popř. nejsou spokojeni s metodickým vedením posudkových lékařů a zpochybňují 16
Pro více informací ke správní žalobě je možné nahlédnout do informačního letáku „Soudní ochrana proti rozhodnutí správních orgánů“, který je v elektronické formě dostupný zde: http://www.ochrance.cz/stiznosti-naurady/chcete-si-stezovat/zivotni-situace-problemy-a-jejich-reseni/soudni-ochrana-proti-rozhodnuti-spravnichorganu/. 17 Viz ustanovení § 22 zákona o veřejném ochránci práv. 18
Více informací k tzv. zvláštním oprávněním veřejného ochránce práv je možné nalézt v informačním letáku „Zvláštní oprávnění veřejného ochránce práv“, jehož elektronická verze je volně dostupná zde: http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/chcete-si-stezovat/zivotni-situace-problemy-a-jejich-reseni/zvlastniopravneni/.
6
jejich odbornost. Jak jsem již uvedla výše, nepřísluší mi hodnotit odbornou medicínskou stránku daného problému. Nejsem k tomu oprávněna zákonem ani k tomu nemám odpovídající vzdělání. V tomto případě rodičům doporučuji, aby argumentační podporu pro svá tvrzení hledali mezi odbornými lékaři. Systematické návštěvy zařízení pro osoby se zdravotním postižením (2009) a dětských psychiatrických nemocnic (2011-2012) Veřejnému ochránci práv je zákonem19 svěřen úkol tzv. národního preventivního mechanismu, jak jej vymezuje Opční protokol20 k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání21. Jedná se o úkol provádět systematické návštěvy míst (zařízení), v nichž se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě. Cílem systematických návštěv je zjišťovat, jak je s osobami omezenými na svobodě zacházeno, zda jsou respektována jejich základní práva a svobody, a tím posílit ochranu před všemi formami tzv. špatného zacházení. V roce 2009 JUDr. Otakar Motejl zaměřil systematické návštěvy na domovy pro osoby se zdravotním postižením. Šetření se konkrétně zaměřilo na domovy, jejichž cílovou skupinou jsou osoby s mentálním, popř. kombinovaným postižením, a to konkrétně na klienty ve věku do 26 let. Svá zjištění následně shrnul ve zprávě22. V ní, mimo jiné, uvedl, že domovy nejsou připraveny poskytovat kvalitní speciální péči osobám s autismem nebo poruchami autistického spektra. Těžkosti zaznamenal především s poskytováním péče osobám s PAS. Pro systémové zlepšení situace klientů s autismem v rezidenčních zařízeních označil za zásadní provedení rediagnostiky klientů a navýšení (či restrukturalizace) počtu pracovníků přímé péče tak, aby klientům mohla být nabízena individualizovaná podpora. Zároveň doporučil zajistit personálu průběžnou poradenskou podporu a provést povinné proškolení alespoň klíčových pracovníků u klientů s autismem v metodice podpory. V roce 2011 a 2012 JUDr. Pavel Varvařovský zaměřil systematické návštěvy, mimo jiné, i na dětské psychiatrické nemocnice. Ve zprávě23 upozornil na nedostatek vhodných sociálních služeb pro děti s poruchami autistického spektra a s mentálním postižením s přidruženým duševním onemocněním. „Specifické potřeby těchto pacientů kladou zvýšené nároky na odborné vyškolení personálu (v žádném z navštívených zařízení není vytvořena pracovní pozice psychopeda) a pochopitelně i na jeho počet.“ Doporučil zajistit odbornou podporu personálu, pokud jde o komunikaci s dětmi a zajistit personální posílení, pokud je přijato dítě se speciálními potřebami.
19 20
Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů.
Sdělení č.78/2006 Sb. m. s. Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. 21 Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, New York 1984, publikovaná ve Sbírce zákonů pod číslem 143/1988 Sb. jako vyhláška ministra zahraničních věcí. 22 Její úplné znění je dostupné zde: http://www.ochrance.cz/ochrana-osob-omezenych-nasvobode/zarizeni/zarizeni-socialnich-sluzeb/zprava-z-navstev-mentalne-postizeni-cerven-2009/. 23 Úplné znění zprávy je dostupné zde: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/ ZARIZENI/Zdravotnicka_zarizeni/SZ-detske-psychiatricke-lecebny.pdf.
7
V následujících letech se systematické návštěvy ochránce zaměřily na jiné typy zařízení, proto nedisponuji informacemi o tom, do jaké míry se situace v zařízeních pro osoby se zdravotním postižením či v dětských psychiatrických nemocnicích v mezidobí zlepšila. Stále se však setkávám se stížnostmi osob na nedostupnost sociálních služeb. Proto vítám nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o právním nároku osob se zdravotním postižením na zajištění sociálních služeb. Postoj Nejvyššího správního soudu k nároku na zajištění sociálních služeb Soudní spor se týkal zajištění celoročních služeb sociální péče pro tři děti s PAS. Zákonní zástupci dětí se po neúspěšném jednání s představiteli Jihočeského kraje ohledně zajištění této péče obrátili na Krajský soud v Českých Budějovicích se žalobou, kterou se domáhali ochrany před nezákonným zásahem Jihočeského kraje spočívajícího v tom, že upírá právo jejich dětí na poskytování pobytových sociálních služeb. Navrhovali, aby krajský soud určil povinnost kraje učinit konkrétní a cílené kroky, aby žalobcům zajistil celoroční pobytovou službu v nejméně omezujícím prostředí. Argumentovali přitom zejména ustanovením § 38 zákona o sociálních službách24, podle něhož má každý právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí. Podle ustanovení § 95 písm. g) tohoto zákona má kraj povinnost zajišťovat dostupnost poskytování sociálních služeb na svém území v souladu se střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb. Krajský soud žalobu odmítl s odůvodněním, že není dána věcná legitimace žalobců. Uvedl, že zákonní zástupci dětí interpretují ustanovení § 38 zákona o sociálních službách nesprávně. Z ustanovení totiž nevyplývá právo na poskytování sociální péče, nýbrž pouze, pokud je tato péče poskytována, má se tak dít v prostředí co nejméně omezujícím. Uzavřel, že na poskytování celoroční pobytové péče není právní nárok, proto nelze dovozovat porušení veřejných subjektivních práv dětí. Zákonní zástupci následně podali proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud posoudil jako důvodnou, rozsudkem ze dne 30. října 2014 (č. j. 4 Ads 134/2014-29) usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku zároveň vyjádřil názor, že „osoby s těžkým zdravotním postižením (zde děti trpící PAS) mají právo na zajištění sociálních služeb, které jim umožní základní standard důstojného života. Toto právo vyplývající též z čl. 30 odst. 2 Listiny a provedené zákonem o sociálních službách, a dalšími předpisy, lze rovněž uplatňovat soudně.“ Dále uvedl, že „soudní přezkum v případě vymáhání nároku na zajišťování sociálních práv spočívá primárně v posouzení, zda byly naplněny požadavky vyplývající ze zákonného provedení sociálních práv, a dále zda konkrétní způsob zajišťování sociálních práv nezasahuje do esenciální podstaty tohoto práva, není diskriminační a zda vyhovuje testu racionality. V ostatním je třeba respektovat prostor pro úvahu veřejné moci při volbě konkrétní úrovně a způsobu zajištění sociálních práv, nejsou-li dostatečně určitě stanoveny v zákonné prováděcí úpravě.“
24
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
8
Na závěr bych chtěla ocenit iniciativu občanského sdružení Za sklem, o. s., domnívám se, že je velice důležité seznamovat širokou veřejnost s překážkami, na které osoby s PAS v běžném životě narážejí. S potěšením jsem přijala informaci, že v rámci vládního výboru pro zdravotně postižené občany došlo ke zřízení pracovní skupiny, která se má touto problematikou zabývat. Věřím, že se díky jejímu působení podaří prosadit mnoho změn k lepšímu.
Mgr. Anna Š a b a t o v á, Ph.D., v. r. veřejná ochránkyně práv (stanovisko je opatřeno elektronickým podpisem)
9