Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva
Rigorózní práce
Správní delikty na úseku požární ochrany
Mgr. Leona Melková 2005/2006
„Prohlašuji, že jsem rigorózní práci na téma Správní delikty na úseku požární ochrany zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny“ ………………………… Mgr. Leona Melková 1
Obsah
1. Úvod 2. Požární ochrana jako jedna z oblastí veřejné správy 3. Správně-právní odpovědnost 4. Správní delikty 4.1. Skutkové podstaty a povinnosti 4.1.1. Skutkové podstaty 4.1.2. Povinnosti v zákoně o PO 4.1.3. Povinnost v zákoně o HZS 4.2. Objekt správního deliktu 4.3. Objektivní stránka správního deliktu 4.4. Subjekt správního deliktu 4.5. Subjektivní stránka správního deliktu 5. Historie právní úpravy 6. Současná právní úprava 7. Skutkové podstaty správních deliktů 7.1. Správní delikty proti SPD 7.2. Správní delikty proti dokumentaci požární ochrany 7.3. Správní delikty proti jednotkám požární ochrany 7.4. Správní delikty proti posouzení požárního nebezpečí 7.5. Správní delikty proti požárním kontrolám 7.6. Správní delikty proti záchranným a likvidačním pracím 7.8. Správní delikty proti organizačnímu zabezpečení požární ochrany 7.9. Správní delikty proti věcnému zabezpečení požární ochrany 7.10. Správní delikty směřující ke vzniku požáru 7.11. Správní delikt proti HZS ČR 8. Podnět pro řízení a lhůty 8.1. Podnět pro řízení 8.2. Lhůta u přestupků 8.3. Lhůta u jiných správních deliktů 8.4. Uplatnění zásady oficiality 9. Podklady pro rozhodnutí 9.1. Podklady 9.2. Podklady pro rozhodnutí o přestupku získané při ZPP 9.3. Podklady pro rozhodnutí o jiném správním deliktu získané při ZPP a při požárních kontrolách 9.3.1. ZPP 9.3.2. Požární kontroly 9.3.3. Dokazování v řízení o jiném správním deliktu 10. Sankce 10.1. Historie sankcí 10.2. Současná úprava sankcí 10.2.1. Jiné správní delikty 10.2.2. Přestupky 10.2.2.1. Pokuta 2
5 8 15 18 18 18 18 20 20 21 22 25 27 30 35 36 37 40 43 44 44 48 55 58 62 63 63 63 64 65 67 67 68 73 73 74 75 77 77 78 78 79 79
10.2.2.2. Napomenutí 10.2.2.3. Propadnutí věci a zákaz činnosti 10.3. Návrh nového přestupkového zákona 11. Výměra sankce 11.1. Přestupky 11.2. Jiné správní delikty 11.3. Návrh nového přestupkového zákona 12. Způsoby uložení sankce 12.1. Přestupky 12.1.1. Blokové řízení 12.1.2. Příkazní řízení 12.1.3. „Klasické řízení“ 12.2. Jiné správní delikty 12.3. Nový správní řád 12.3.1. Příkaz 12.3.2. Příkaz vydaný na místě 13. Poškozený jako účastník řízení 13.1. Přestupky 13.2. Jiné správní delikty 13.3. Návrh nového přestupkového zákona 14. Přestupky mladistvých 14.1. Děti 14.2. Mladiství 14.3. Návrh nového přestupkového zákona 15. Nový správní řád ve vztahu k přestupkům a jiným správním deliktům 15.1. Vedení řízení 15.2. Spis 15.3. Doručování 15.4. Úkony účastníků 15.5. Usnesení 15.6. Náklady řízení 15.7. Řízení před kolegiálním orgánem 15.8. Vysvětlení 15.9. Zajištění důkazu 15.10. Příkaz 16. Návrh nového přestupkového zákona 16.1. Základní ustanovení 16.2. Působnost zákona 16.3 Přestupek 16.4. Okolnosti vylučující protiprávnost 16.5 Pachatel přestupku 16.6 Zavinění a odpovědnost právnické osoby 16.7 Zánik odpovědnosti za přestupek 16.8. Řízení o přestupcích 16.9. Účastníci řízení 16.10. Postup v řízení 3
79 80 80 82 82 83 84 86 86 86 87 88 89 89 90 90 92 92 93 94 95 95 96 98 100 100 101 102 103 103 104 105 105 106 107 109 109 109 110 111 112 112 114 114 115 116
16.11. Příkazní řízení 16.12. Zajištění průběhu a účelu řízení 16.13. Narovnání 17. Návrh změny zákona o PO 18. Závěr 19. Das Resümee 20. Seznam použité literatury 21. Seznam použitých právních předpisů 22. Seznam použitých zkratek 23. Příloha č. 1 – Statistika 24. Příloha č. 2 – Vzory
4
116 117 118 120 122 125 127 129 132 133 136
1. Úvod
Požární ochrana je jednou z oblastí, ve které je vykonávána veřejná správa. I
v této oblasti jsou jednotlivým subjektům (fyzickým osobám, podnikajícím fyzickým osobám a právnickým osobám) stanoveny povinnosti, jejichž neplněním se mohou tyto osoby dopustit správního deliktu.
Problematice správních deliktů na úseku požární ochrany je obecně věnováno
nejméně pozornosti. Činnost Hasičského záchranného sboru České republiky (dále jen HZS ČR), resp. Ministerstva vnitra – generálního ředitelství HZS ČR a hasičských
záchranných sborů krajů, je soustředěna především na provádění požárních zásahů a záchranných a likvidačních prací a dále na tzv. požární prevenci, v rámci níž je
vykonáván státní požární dozor. Převládá názor, že „hasiči musí lidem především pomáhat.“ Tím se rozumí nejen pomoc při hašení požárů a jiných mimořádných
událostech, ale také jakási odborná pomoc, která je realizována mimo jiné i prostřednictvím tzv. požárních kontrol. Těmito kontrolami by sice měly být zjišťovány
nedostatky a následně by v rámci správního řízení měla být ukládána sankce, ale v praxi je kontrolovaným osobám dávána možnost zjednat nápravu bez uložení sankce.
Právě proto, že k zahajování správního řízení ve věci správního deliktu na úseku
požární ochrany je přistupováno pouze zřídka, není tato oblast v rámci celého HZS ČR
příliš sjednocována a případné řešení správních deliktů je ponecháno na zavedené praxi prvostupňových správních úřadů, kterými jsou hasičské záchranné sbory jednotlivých krajů.
K problematice správních deliktů v požární ochraně lze jen stěží nalézt nějakou
odbornou publikaci a vzhledem k četnosti rozhodování o správních deliktech a výši ukládaných pokut, nejsou ani správní rozhodnutí v praxi přezkoumána soudy.
Právě z těchto důvodů byla v této rigorózní práci pojata problematika správních
deliktů v požární ochraně komplexně a nikoli pouze jako rozbor několika institutů.
Při zpracování této práce bylo nutné vycházet především z právní úpravy a
z praktických zkušeností získaných při projednávání těchto správních deliktů v praxi. Jako prameny bylo možné použít pouze publikace k obecné právní úpravě správního řízení a přestupků, které jsou uvedeny v seznamu literatury.
5
Za účelem uvedení do dané problematiky je první kapitola zaměřena na
vymezení pojmu požární ochrany jako jedné z oblastí veřejné správy. Jelikož ani při
řešení konkrétních problémů v praxi nelze opomenout teorii, ze které je třeba vycházet, jsou další dvě kapitoly věnovány vymezení pojmů správně-právní
odpovědnost a správní delikt vztaženým a konkretizovaným právě na správní delikty v požární ochraně.
Protože právní úprava správních deliktů v požární ochraně není nikterak nová a
má svoji historii, je kapitola 5. jakýmsi ohlédnutím do minulosti požární ochrany právě ve vztahu k právní úpravě těchto deliktů.
Další dosti obsáhlá kapitola je zaměřena na skutkové podstaty správních deliktů.
V zákoně o požární ochraně jsou všechny skutkové podstaty shrnuty do dvou paragrafů. Z tohoto důvodu byl cílem této práce pokus o jejich utřídění do skupin
podle objektu, který je danými skutkovými podstatami chráněn. Jelikož v praxi jsou naplňovány pouze některé skutkové podstaty a převážná většina skutkových podstat správních deliktů v požární ochraně zůstává nenaplňována, protože stanovené
povinnosti jsou buď plněny nebo jejich neplnění není odhaleno nebo potrestáno, při rozboru jednotlivých skutkových podstat bylo vycházeno především z právní úpravy bez možnosti poukázat na praktický problém či příklad.
V dalších kapitolách je rozebírán postup při projednávání správních deliktů
v požární ochraně. I když i pro tyto správní delikty platí shodná právní úprava jako pro
správní delikty na jiných úsecích veřejné správy, přece jen se v praxi nevyužívají
všechny instituty zakotvené ve správním řádu či přestupkovém zákoně, ale zaběhl se jakýsi postup, který s ohledem na charakter skutkových podstat správních deliktů
v požární ochraně nejvíce vyhovuje. Cílem této práce tedy není teoretický rozbor všech procesních ustanovení zakotvených ve správním řádu a přestupkovém zákoně,
ale pozornost je věnována pouze těm procesním institutům, které jsou na úseku požární ochrany v praxi využívány a to nejen z pohledu teoretického, ale především z pohledu praktického.
Vzhledem k tomu, že tato práce je psána v době, kdy je ještě účinný správní řád
pod č. 71/1967 Sb., ale již byl ve sbírce zákonů publikován nový správní řád pod č.
500/2004 Sb., je vycházeno jak ze současného správního řádu, tak pochopitelně i 6
z nového správního řádu. V nové úpravě je poukazováno především na ta ustanovení, která přinesou projednávání správních deliktů v požární ochraně něco nového.
Současně s novým správním řádem měl být v rámci tzv. reformy veřejné správy
přijat také nový přestupkový zákon a na to navazující novela zákona o požární ochraně. Hasičské záchranné sbory krajů měly možnost vyjádřit se k návrhu novely zákona o požární ochraně a navrhnout další případné změny. Jak přestupkový zákon tak novela zákona o požární ochraně však zůstaly pouze ve stadiu návrhu.
I přesto byly dvě kapitoly této práce věnovány jak návrhu nového přestupkového
zákona tak i návrhu novely zákona o požární ochraně. Na návrh nového přestupkového
zákona je opět pohlíženo nikoli pouze obecně, ale i z pohledu jeho využití v požární ochraně.
Závěr rigorózní práce je pokusem o shrnutí dané problematiky. V závěru není
uvedeno mnoho návrhů na případnou změnu právní úpravy správních deliktů v požární
ochraně. Již samotný nový správní řád je totiž dostatečnou změnou, na kterou musí praxe při projednávání správních deliktů reagovat.
7
2. Požární ochrana jako jedna z oblastí veřejné správy
Veřejnou správou se ve společnosti organizované ve stát velmi obecně řečeno
rozumí správa veřejné záležitosti realizovaná jako projev výkonné moci ve státě.1
Požární ochrana jakožto ochrana před požáry, ale i jinými mimořádnými událostmi, je za takovouto veřejnou záležitost považována a tudíž je jednou z oblastí, ve kterých je veřejná správa vykonávána. To vyplývá ze zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev
a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 2/1969 Sb.).
Veřejná správa se člení, respektive v sobě zahrnuje, tzv. státní správu a tzv.
samosprávu.2 Státní správa je vykonávána státem, potažmo jeho orgány, tedy orgány státní správy nebo také správními úřady. Samospráva je naopak vykonávána jinými
subjekty než státem. Jedná se o subjekty korporativního charakteru označované jako
veřejnoprávní korporace (územní – obce, kraje; zájmové – komory). V oblasti požární ochrany je primárně vykonávána státní správa, a to příslušnými správními úřady. Sekundárně je pak v této oblasti též vykonávána samospráva veřejnoprávními
korporacemi - obcemi a kraji. Obce a kraje však nevykonávají pouze samosprávu, ale je jim částečně svěřen i výkon státní správy v požární ochraně.
Veřejná správa v rovině státní činnosti (tedy státní správy) stojí vedle moci
zákonodárné a soudní. Od moci zákonodárné, která představuje tvorbu a přijímání
zákonů zákonodárnými orgány, se liší tím, že u ní jde o výkon zákonů, přičemž
postavení orgánů státu vykonávajících veřejnou správu je charakterizuje jako orgány výkonné. Moc zákonodárná tedy zákony vytváří, veřejná správa je provádí.
Na tomto základním rozlišení nic nemění ani skutečnost, že orgány státní správy
se samy také podílí na přípravě zákonů, a dále ani to, že tyto orgány jsou rovněž
subjekty tvorby práva. Podíl na přípravě zákonů ze strany orgánů státní správy souvisí s jejich funkcemi, které nekonkurují funkcím zákonodárných orgánů, jejichž vůle je
pro přijetí zákonů rozhodující. Pokud jde o tvorbu práva, k níž jsou povolány orgány
státní správy, nejedná se o zákonodárství, nýbrž o odvozenou normotvorbu,
představující vydávání obecně závazných pravidel chování ve formě správních aktů Kadečka, S., Ondruš, R., Průcha, P. Základy správního práva pro ekonomy. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 18. 2 Průcha, P. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 46. 1
8
normativní povahy. Tato odvozená normotvorba je vydáváním obecně závazných
právních předpisů na základě zákonů a k jejich provedení a ve své podstatě jde o kvalifikovanou formu provádění zákonů.3
Orgány moci zákonodárné byly přijaty dva zákony, které jsou v oblasti požární
ochrany aplikovány. Jsou to zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen zákon o PO) a zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o HZS). Za kvalifikovanou formu provedení těchto zákonů lze označit vydání
prováděcích právních předpisů, které blíže konkretizují jednotlivá zákonná ustanovení.
K zákonu o PO byly vydány nařízení vlády č. 172/2001 Sb., k provedení zákona o
požární ochraně (dále jen nařízení k provedení zákona o PO), vyhláška č. 247/2001
Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška o jednotkách) a vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci (dále
jen vyhláška o prevenci). K zákonu o HZS byla vydána vyhláška č. 323/2001 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky (dále jen vyhláška k provedení zákona o HZS).
Od soudnictví se státní správa jako výkon zákonů liší jiným způsobem.
Soudnictví samo je v podstatě také výkonnou činností orgánů státu, tedy výkonem, resp. prováděním zákonů, a v obou případech přichází v úvahu aplikace práva.
Základní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že soudnictví představuje nalézání práva, a
to jak ve sféře veřejných, tak soukromých zájmů, zatímco státní správa je takový
výkon zákonů, kde nejde primárně o nalézání práva, nýbrž o realizaci zájmů, a to jen zájmů veřejných, v mezích práva. Vedle tohoto v podstatě funkčního rozlišení
soudnictví a státní správy hraje dále významnou roli i jejich rozlišení organizační.
Soudnictví je uskutečňováno orgány, jež jsou si vzájemně rovny, a které i přes hierarchické uspořádání jejich soustavy jsou na sobě ve smyslu vztahů nadřízenosti a
podřízenosti a z toho vyplývající vázanosti příkazy výše postavených orgánů naprosto nezávislé.4 Naproti tomu soustava orgánů státní správy v požární ochraně v rámci
Hasičského záchranného sboru České republiky (dále jen HZS ČR), kterou tvoří
3 4
Tamtéž, s. 53. Tamtéž, s. 54.
9
Ministerstvo vnitra ČR – generální ředitelství HZS ČR (dále jen MV-GŘ) a hasičské záchranné sbory krajů (dále jen HZS krajů), je vedle prvků rovnosti orgánů v rámci
příslušné úrovně (v úrovni jednotlivých HZS krajů) přísně ovládána a provázána vztahy nadřízenosti a podřízenosti. V tomto smyslu se tedy soustava soudů vyznačuje
koordinací, zatímco MV-GŘ a HZS krajů v rámci HZS ČR subordinací. Soudy jsou při výkonu zákonů nezávislé, zatímco HZS krajů jsou vázány příkazy výše postaveného MV-GŘ.
Veřejná správa disponuje tzv. veřejnou mocí, tj. takovou mocí, která
autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů (fyzických osob,
právnických osob), ať již přímo nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné správy (orgán státní správy nebo samosprávy),
není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu
nezávisí od vůle subjektu.5 V požární ochraně se jedná např. v rámci výkonu státního
požárního dozoru (dále jen SPD) o provádění požárních kontrol a ukládání opatření k nápravě, o schvalování posouzení požárního nebezpečí, zjišťování příčin vzniku požárů, o rozhodování o mimořádných opatřeních, dále také o projednávání správních deliktů, o vydávání souhlasu ke zrušení dobrovolné jednotky požární ochrany atd.
Vedle této veřejné moci jako „správy vrchnostenské“ vykonává veřejná správa i
„správu nevrchnostenskou“ neboli jakousi „činnost pozitivní, pečovatelskou“. Jde o
poskytování služby lidem bez použití státního donucení a mocenské nadřazenosti.6 Sem lze zařadit především provádění požárních zásahů, záchranných a likvidačních
prací při mimořádných událostech (např. povodně, tornáda), ale i činnost preventivně výchovnou, propagační a ediční.
Oblast požární ochrany se vnitřně člení na tzv. prevenci a represi. Z hlediska
rozlišování veřejné správy na „vrchnostenskou“ a „nevrchnostenskou“ lze říci, že „správa vrchnostenská“ je vykonávána především v oblasti prevence a „správa nevrchnostenská“ v oblasti represe.
Veřejná správa je obecně vykonávána v různých formách. Jedná se především o
vydávání normativních správních aktů (interních, externích), individuálních správních Kadečka, S., Ondruš, R., Průcha, P. Základy správního práva pro ekonomy. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 29. 6 Tamtéž, s. 29. 5
10
aktů (správních rozhodnutí) a individuálních služebních aktů, uzavírání dohod
správně-právního charakteru neboli tzv. veřejnoprávních smluv (subordinačních a koordinačních), provádění faktických úkonů, operativně organizační činnosti a materiálně technické operace.7
Tyto formy můžeme nalézt i v oblasti požární ochrany. Normativní správní akty
externí jsou výrazem normotvorné činnosti orgánů veřejné správy.8 Obsahují obecně
závazná pravidla chování vztahující se na blíže neurčený okruh adresátů.9 Jsou to jak
výše uvedené vyhlášky a nařízení vlády k provedení zákona o PO a zákona o HZS tak
i nařízení krajů vydávaná na základě zmocnění v § 27 odst. 2 zákona o PO a obecně závazné vyhlášky obcí vydávané na základě § 29 odst. 1 písm. o) zákona o PO.
Normativní správní akty interní mají s externími společné to, že i ony obsahují
závazná pravidla chování vůči blíže neurčenému okruhu adresátů, ale na rozdíl od externích směřují dovnitř organizační struktury orgánů veřejné správy. V požární
ochraně se jedná především o pokyny generálního ředitele HZS ČR. Tyto pokyny jsou zveřejňovány ve sbírce interních aktů řízení a jsou závazné pro všechny příslušníky a
zaměstnance zařazené k výkonu služby nebo práce v HZS ČR. Ředitelé jednotlivých
HZS krajů jsou oprávněni vydávat pokyny krajských ředitelů, které blíže konkretizují pokyny generálního ředitele a jsou závazné pro všechny příslušníky a zaměstnance
zařazené k výkonu služby nebo práce u příslušného HZS kraje. Vedle těchto interních
aktů řízení jsou ministrem vnitra vydávána nařízení ministerstva vnitra. V praxi jsou často vedeny spory o to, zda jsou tato nařízení závazná i pro jednotlivé HZS krajů. V úvodních ustanoveních jednotlivých nařízení je vymezována působnost nařízení. U nařízení vydaných před 1.1.2001 je uvedeno, že se vztahují na Ministerstvo vnitra,
Policii ČR a organizační složky státu zřízené ministerstvem k plnění jeho úkolů. HZS
ČR byl zřízen zákonem o HZS k 1.1.2001. HZS ČR jako celek není orgánem státní správy. HZS ČR dle § 2 odst. 1 zákona o HZS tvoří generální ředitelství a HZS krajů.
Generální ředitelství je součástí ministerstva vnitra a generální ředitel je současně náměstkem ministra vnitra. Orgánem státní správy je ministerstvo vnitra. HZS krajů je
celkem 14 a kopírují dle § 2 odst. 2 zákona o HZS krajské zřízení dle ústavního Průcha, P. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 231. Tamtéž, s. 234. 9 Tamtéž, s. 235. 7
8
11
zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků.
Jednotlivé HZS krajů jsou orgány státní správy. Nařízení ministerstva jsou tedy závazná pro generální ředitelství jakožto součást ministerstva. Pro HZS krajů dle
některých stanovisek závazná nejsou, jelikož HZS krajů sice jsou organizační složky
státu, ale nebyly zřízeny ministerstvem, nýbrž zákonem. A pokud nařízení stanoví taxativně svoji působnost, nelze ji extenzivním výkladem rozšiřovat. Podle jiných
názorů blíže neodůvodňovaných jsou nařízení pro HZS krajů závazná. Ani generální ředitelství, které vykonává působnost ministerstva v oblasti požární ochrany a řídí HZS krajů, nevydalo oficiální závazné stanovisko k závaznosti nařízení jako celku.
Jednotlivé odbory generálního ředitelství se vyjadřují pouze k nařízením, které se jich týkají, ovšem pouze neoficiálně. Dochází tak k situacím, kdy např. nařízení
k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci se na HZS krajů „zřejmě“ nevztahuje a naopak nařízení o spisové službě je ve všech HZS krajů v praxi „tiše“ aplikováno.
Dalšími správními akty jsou správní akty individuální neboli správní rozhodnutí.
Jsou výsledkem rozhodování orgánu státní správy o právech, právem chráněných
zájmech nebo povinnostech určitého konkrétního subjektu v postavení tzv. účastníka
správního řízení.10 V oblasti požární ochrany je ve správním řízení rozhodováno např. o správném začlenění do kategorie provozované činnosti, o schválení posouzení požárního nebezpečí, o mimořádných opatřeních (zastavení provozu, zákazu činnosti,
vyloučení věci z užívání), o sankci za správní delikt, o vydání souhlasu se zrušením jednotky požární ochrany, o vstupu na nemovitost.
Na úseku požární ochrany lze uzavírat také veřejnoprávní smlouvy a to
veřejnoprávní smlouvy koordinační, které uzavírají HZS krajů s obcemi, právnickými nebo podnikajícími fyzickými osobami a jejichž účelem je sdružit prostředky a zřídit společnou jednotku požární ochrany. Veřejnoprávní smlouvy mohou HZS krajů dále uzavírat na základě zmocnění v zákoně č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném
systému, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o IZS). Jsou to tzv. dohody o
spolupráci s ostatními složkami IZS a dohody o poskytnutí osobní nebo věcné pomoci podnikajícími fyzickými a právnickými osobami.
10
Tamtéž, s. 238.
12
Za faktické úkony lze považovat zásahovou činnost jednotek požární ochrany
zahrnující provádění požárních zásahů a záchranných (ale i likvidačních ) prací při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech.
Otázkou je, kam zařadit výkon SPD prováděný mimo jiné formou požárních
kontrol (tématických, komplexních, kontrolních dohlídek), zjišťování příčin vzniku požárů a vydávání stanovisek ve stavebním řízení.
Požární kontroly jsou prováděny u právnických, podnikajících fyzických osob a
u některých fyzických osob (§ 2 odst. 2 a § 7 zákona o PO). V zákoně o PO jsou
požární kontroly upraveny pouze § 31 odst. 2. Podrobnosti o kontrolách, jako je vymezení druhů kontrol a obsahu kontrol, stanoví § 45 vyhlášky o prevenci.
Výsledkem kontrol je tzv. zápis. V tomto zápisu musí být zcela přesně
vyspecifikováno kontrolní zjištění a pokud byly zjištěny nedostatky, stanoví se zde lhůta k jejich odstranění. Tento zápis lze považovat za správní akt a to individuální, jelikož směřuje vůči určité osobě. Nejedná se však o správní akt konstitutivní, ale deklaratorní. Povinnost zjednat do určité doby nápravu např. opatřit v potřebném
množství a druzích věcné prostředky požární ochrany, označit pracoviště příslušnými bezpečnostními značkami nebo zajistit, aby únikové cesty byly trvale volné atd. není stanovena pro kontrolovaného zápisem, ale vyplývá z příslušných ustanovení zákona o
PO. Zápisem je pouze konstatováno, že zákonná povinnost není plněna a je stanovena lhůta ke zjednání nápravy. Po uplynutí této lhůty lze ze strany HZS kraje provést tzv. kontrolní dohlídku, kterou se zjišťuje, zda náprava byla či nebyla zjednána.
Zjišťování příčin vzniku požárů (dále jen ZPP) je také jednou z forem výkonu
SPD. Je prováděno bezprostředně po požárním zásahu jednotkami požární ochrany a
spočívá v ohledání požářiště, pořízení fotodokumentace, odebrání vzorků za účelem expertízy a následně sepsání odborného vyjádření, ve kterém jsou mimo jiné stanoveny příčiny vzniku požáru vč. možných verzí a případné porušení předpisů o
požární ochraně. Odborné vyjádření slouží pro vnitřní potřebu HZS kraje. Na žádost může být poskytnuto orgánům činným v trestním řízení, popř. poškozenému. Odborné
vyjádření, i když se vztahuje ke konkrétní situaci – konkrétnímu požáru v konkrétním objektu, který byl způsoben konkrétní osobou, nezakládá práva nebo povinnosti
konkrétní osobě, ale ani tato práva nedeklaruje. Nelze ho tedy považovat za správní 13
akt. Naopak může být a i bývá podkladem pro zahájení správního řízení ve věci
správního deliktu právnické nebo podnikající fyzické osoby nebo přestupkového řízení ve věci přestupku určité fyzické osoby.
HZS krajů jsou dotčenými orgány v územním a stavebním řízení. Vyjadřují se
k podkladům pro územní a stavební řízení (územně plánovací dokumentace, požárně bezpečnostní řešení stavby jakožto součást projektové dokumentace). Výsledkem
takového vyjádření je stanovisko HZS kraje, které je podkladem pro vydání územního rozhodnutí nebo stavebního povolení. Lze vydat souhlasné stanovisko bez připomínek,
souhlasné stanovisko s připomínkami nebo nesouhlasné stanovisko. Samotné stanovisko, i když se dotýká práv a povinností konkrétních subjektů, žádné povinnosti samo o sobě dotyčným subjektům nezakládá. Závazným se stává až v okamžiku, kdy je zapracováno do výroku např. stavebního povolení.
14
3. Správně-právní odpovědnost
O správně-právní odpovědnosti lze říci, že je specifickým druhem právní
odpovědnosti chápané obecně. Je specifickou odvětvově právní odpovědností.
Specifika této odvětvově právní odpovědnosti spočívají v tom, že vystupuje jako právní odpovědnost realizovaná správními orgány a aplikovaná na podmínky a potřeby veřejné správy.
Správně-právní odpovědnost můžeme chápat ve smyslu retrospektivním (jedná
se o tzv. sankční koncepci) nebo aktivním.
Aktivní pojetí odpovědnosti klade vznik odpovědnosti již do okamžiku vzniku
primární právní povinnosti, tzn. do stadia, než tato povinnost mohla být porušena.
Naproti tomu ve smyslu retrospektivním odpovědnost nastupuje tehdy, když dojde k narušení společenských vztahů chráněných správním právem. Vznik odpovědnosti je
přitom představován vznikem tzv. sekundární povinnosti strpět a nést sankci. Za
základ správně-právní odpovědnosti je tudíž považováno protiprávní jednání subjektů správního práva, za které lze uložit správně-právní sankci. Takové protiprávní jednání
je označováno jako správní delikt a správně-právní odpovědnost je tudíž odpovědností za správní delikty.
Účelem nebo smyslem správně-právní odpovědnosti je poskytnout ochranu
normám správního práva, a to v případě porušení povinností z nich vyplývajících. Normám správního práva je však poskytována v některých případech ochrana i jinými
právními odvětvími. Tudíž odpovědnost za porušení norem správního práva nemusí vždy nabývat charakteru správně-právní odpovědnosti.11
Na úseku požární ochrany jsou normy jakožto závazná pravidla chování
obsaženy především v zákoně o PO. Jsou zde stanoveny povinnosti jednotlivým subjektům, kterými jsou fyzické osoby, podnikající fyzické osoby, právnické osoby,
ale také ministerstva a jiné státní orgány. Poruší-li, resp. nesplní-li tyto subjekty
povinnosti, které jsou jim uloženy, uplatní vůči nim správní orgán, kterým jsou jednotlivé HZS krajů, správně-právní odpovědnost spočívající v uložení správně-
právní sankce ze strany HZS kraje a povinnosti strpět tuto sankci ze strany povinného
subjektu. Ukládanou sankcí bude nejčastěji pokuta, ale uplatní se i další sankce. 11
Tamtéž, s. 319 – 322.
15
V některých případech, dojde-li zejména k závažnému porušení povinnosti stanovené
zákonem o PO, může nastoupit namísto správně-právní odpovědnosti odpovědnost
trestně-právní. Např. způsobením požáru může fyzická osoba naplnit nejen skutkovou podstatu přestupku dle ust. § 78 odst. 1 písm. r) zákona o PO, ale současně může
naplnit i skutkovou podstatu trestného činu obecného ohrožení dle ust. § 179 a § 180
zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákon). V daném případě tak nastoupí trestně-právní odpovědnost, neboli ochranu normě správního práva zakotvené v zákoně o PO poskytne trestní právo a
správně-právní odpovědnost se již neuplatní a to v souladu se zásadou ne bis in idem,
neboli nikdo nemůže být dvakrát trestán za tentýž skutek. Této zásadě koresponduje i platná právní úprava přestupkového řízení. Správně-právní
odpovědnost
jako
odpovědnost
deliktní
není
vnitřně
homogenním celkem, a právě naopak je poměrně výrazně vnitřně strukturována.
V jejím rámci se vytváří jednotlivé subsystémy správně-právní odpovědnosti, vyčleňované v návaznosti na jednotlivé druhy správních deliktů, a to s odlišnými správně-právními sankcemi a také s odlišným způsobem jejich uplatňování. V systému
správně-právní
odpovědnosti
teorie
rozlišuje
správně-právní
odpovědnost za přestupky a správně-právní odpovědnost za tzv. jiné správní delikty.
Jinými správními delikty se rozumí jiné správní delikty fyzických osob, delikty právnických osob, pořádkové delikty a disciplinární delikty.
Na úseku požární ochrany se uplatňuje správně-právní odpovědnost za přestupky
fyzických osob a za jiné správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob.
Vedle tohoto dělení správních deliktů dle subjektu, lze správní delikty na úseku
požární ochrany rozdělovat rovněž podle dalších kriterií, např. na:
• správní delikty komisivní (např. vypalování porostů, zneužití linky tísňového volání, neoprávněné používání barevného označení vozidel, lodí a letadel
jednotek požární ochrany) a omisivní (např. nepodání zprávy o odstranění zjištěných závad, neumožnění nebo ztěžování výkonu SPD, neprovádění pravidelných kontrol);
• správní delikty dokonavé (např. neumožnění vstupu na nemovitost, porušení
rozhodnutí o mimořádném opatření, neoznámení vzniku požáru) a trvací (např. 16
nedodržování stanovených
podmínek požární bezpečnosti, nevytváření
podmínek pro rychlé zdolávání požáru a pro provádění záchranných prací, nezabezpečení požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení a nezajištění jejich provozuschopnosti);
• správní delikty, které poškozují chráněný zájem (např. způsobení požáru,
vypalování porostů, neposkytnutí osobní nebo věcné pomoci), a ohrožovací
správní delikty (např. provádění určitých prací bez odborné způsobilosti, nestanovení požadavků na odbornou kvalifikaci osob, nevyhotovení předepsané dokumentace požární ochrany);
• správní delikty, při jejichž projednávání leží důkazní břemeno na veřejné správě (např. způsobení požáru, vypalování porostů, neuposlechnutí nařízení
velitele zásahu), a správní delikty, u nichž důkazní břemeno leží na odpovědné
osobě (např. zanedbání dohledu nad osobami, nestanovení organizace zabezpečení požární ochrany, nevyhotovení předepsané dokumentace požární ochrany);
• správní delikty hmotně-právní (jednotlivé skutkové podstaty v zákoně o PO) a procesně-právní (např. ztěžování průběhu správního řízení).
17
4. Správní delikty
4.1. Skutkové podstaty a povinnosti 4.1.1. Skutkové podstaty
Správním deliktem je, jak již bylo uvedeno výše, protiprávní jednání odpovědné
osoby, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně a s nímž zákon spojuje hrozbu sankcí trestní povahy ukládané v rámci výkonu státní správy.12
Každý správní delikt musí být ve smyslu zásady „nullum crimen sine lege“
zakotven v zákoně. Správní delikty v požární ochraně jsou zakotveny v zákonech o PO
a o HZS, a to prostřednictvím jednotlivých skutkových podstat, které vyjadřují
pojmové znaky jednotlivých deliktů. Těmito pojmovými znaky jsou objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka. Skutkové podstaty bývají v zákonech
formulovány jak zcela konkrétně tak i velice obecně. Zatímco v předchozích zákonech o požární ochraně byly skutkové podstaty formulovány velmi obecně pouze poukazem
na porušení zákona, v současném zákoně o PO jsou skutkové podstaty formulovány pokud možno co nejkonkrétněji.
Aby mohla být naplněna skutková podstata správního deliktu, musí být porušena
nějaká právní povinnost vyplývající ze zákona neboli jednání musí být protiprávní.
Pokud určitá osoba svým jednáním neporušuje žádnou jí stanovenou povinnost,
nemůže se jednat o správní delikt a této osobě nemůže být uložena sankce. Právní povinnosti mohou být v právních předpisech formulovány dvěma způsoby, buď tzv. pozitivní nebo negativní dikcí.
4.1.2. Povinnosti v zákoně o PO
V zákoně o PO jsou povinnosti stanoveny zásadně pozitivní dikcí, tzn. že jsou
stanoveny samostatně a nezávisle na normativním vyjádření jednotlivých skutkových podstat deliktů. Povinnosti vyplývající ze zákona o PO můžeme rozdělit do dvou skupin.
Za prvé jsou to povinnosti stanovené fyzickým osobám. Tyto povinnosti jsou
zakotveny v § 17 a jsou vyjádřeny jako povinnost „něco konat“ (např. obstarávat
požárně bezpečnostní zařízení a věcné prostředky požární ochrany; oznamovat bez odkladu územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru každý požár, dodržovat 12
Mates, P. a kolektiv. Základy správního práva trestního. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2000, s. 6.
18
podmínky a návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností) nebo jako povinnost „něčeho se zdržet“ (např. vědomě bezdůvodně nepřivolat jednotku
požární ochrany nebo nezneužít linku tísňového volání, neprovádět vypalování porostů).
Za druhé jsou to povinnosti stanovené právnickým a podnikajícím fyzickým
osobám a obdobně ministerstvům a jiným státním orgánům. Všichni mají obecnou
povinnost zabezpečit při výkonu své činnosti takovou úroveň požární bezpečnosti, aby bylo omezeno riziko vzniku požáru. Toto vyplývá z ust. § 1 odst. 2 zákona o PO. Za
tím účelem jsou povinni plnit povinnosti, které pro ně vyplývají jak ze zákona o PO,
tak i z předpisů vydaných na jeho základě a z jiných předpisů, upravujících povinnosti na úseku požární ochrany jako nedílnou součást jejich řídící, hospodářské nebo jiné základní činnosti a neodkladně odstraňovat zjištěné nedostatky.
Povinnosti již nejsou směřovány vůči objektům jako dříve (před 1.1.2001) a
stanoveny vlastníkům těchto objektů, ale jsou směřovány vůči provozovatelům
činností (výjimkou je § 2 odst. 2 zákona o PO). Rozsah povinností je odlišný podle toho, jaké činnosti jsou konkrétním provozovatelem vykonávány. Zákon o PO rozlišuje tři kategorie činností:
• činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí (dále jen „bez ZPN“); • činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím (dále jen „se ZPN“); • činnosti s vysokým požárním nebezpečím (dále jen „s VPN“).
Znaky, kterými jsou charakterizovány poslední dvě kategorie, jsou uvedeny v § 4 odst.
2 a 3 zákona o PO. Každou jednotlivou činnost je třeba dle těchto znaků posoudit. Pokud posuzovaná činnost vykazuje některý z těchto znaků, začlení se jako činnost se ZPN nebo s VPN. Pokud nevykazuje žádný z těchto znaků, začlení se do tzv. zbytkové kategorie dle § 4 odst. 4 jako činnost bez ZPN.
Začlenění činností do kategorie se ZPN a s VPN se v souladu s § 15 zákona o PO
a § 28 vyhlášky o prevenci prokazuje písemně tzv. dokumentací o začlenění. Začlenění
do kategorie bez ZPN nemusí být doloženo v písemné podobě. Zjistí-li však HZS
kraje, že určitá osoba provozuje činnost se ZPN nebo s VPN, ale nemá dokumentaci o
začlenění, lze toto chápat buď jako že osoba svoji činnost nezačlenila nebo že ji začlenila do kategorie bez ZPN. Pokud dotyčná osoba svoji činnost začlení nesprávně, 19
HZS kraje rozhodne ve správním řízení dle § 4 odst. 5 zákona o PO o správném začlenění.
I když zákon o PO výslovně nestanoví povinnost začlenit provozované činnosti,
lze toto ze zákona dovodit. Správné začlenění je rozhodující pro následné plnění povinností. Zákon o PO stanoví osobám různou míru povinností a to právě v závislosti na provozované činnosti.
V § 5 zákona o PO jsou vymezeny povinnosti společné všem třem kategoriím.V
§ 6 jsou stanoveny povinnosti pro kategorie se ZPN a s VPN a v § 6a povinnost zpracovat a předložit ke schválení tzv. posouzení požárního nebezpečí pro toho, kdo provozuje činnost s VPN.
4.1.3. Povinnost v zákoně o HZS
V zákoně o HZS je formulována pouze jedna povinnost a to tzv. negativní dikcí.
Povinnost zdržet se neoprávněného užívání služebního stejnokroje s označením příslušnosti k HZS ČR není nikde samostatně uvedena, ale je vyjádřena až ve skutkové podstatě v § 9 zákona o HZS.
4.2. Objekt správního deliktu
Objektem správního deliktu jsou společenské vztahy (zájmy, hodnoty), které jsou
chráněny zákonem a vůči nimž směřuje pachatelovo jednání.13 Objekty se dělí podle
stupně obecnosti do tří skupin: obecný, druhový a individuální.
Obecným objektem je zájem na řádném výkonu veřejné správy jako celku.
Za druhový nebo také skupinový objekt se považuje skupina příbuzných
chráněných zájmů, které náleží do jedné oblasti.14 Takovou oblastí je mimo jiné právě i oblast požární ochrany.
Individuální objekt pak představuje konkrétní zájem, k jehož ochraně jsou určena
jednotlivá stanovení zákona o PO. Tento objekt musí mít každá jednotlivá skutková podstata.15 V zákoně o PO lze v ustanoveních jednotlivých skutkových podstat nalézt
např. tyto objekty – zájem na řádném výkonu požárních kontrol, zájem na řádném výkonu zjišťování příčin vzniku požárů, zájem na věcném a organizačním zabezpečení Tamtéž, s. 31. Tamtéž, s. 31. 15 Tamtéž, s. 31. 13 14
20
požární ochrany, zájem na akceschopnosti a připravenosti jednotek požární ochrany, zájem na provádění záchranných a likvidačních prací atd.
Od objektu správního deliktu je třeba odlišovat hmotný předmět útoku, tj.
konkrétní předmět, vůči němuž útok směřuje.16 Jím jsou např. životy a zdraví osob,
movité a nemovité věci, rozhodnutí.
4.3. Objektivní stránka správního deliktu
Objektivní stránka správního deliktu spočívá v jednání, následku a v příčinné
souvislosti mezi jednáním a následkem.17 To jsou tzv. obligatorní znaky. Mezi
fakultativní znaky pak patří místo a čas jednání.
Jednání lze definovat jako projev lidské vůle ve vnějším světě. Jednání má tedy
vnitřní složku (volní), která řídí pohyb, a složku vnější (projev vůle). Jednání může spočívat v konání nebo opomenutí takového konání, k němuž je určitá osoba povinna.18
U právnické osoby, kde nelze hovořit o vlastní vůli této osoby jako celku, jde o
jednání fyzických osob (zaměstnanců, členů), kteří plní úkoly právnické osoby.
Tak např. jednáním lze bezdůvodně přivolat jednotku požární ochrany, provádět
určité práce bez odborné způsobilosti, způsobit požár, vypalovat porosty. Naopak opomenutím se rozumí např. nevytváření podmínek pro rychlé zdolávání požárů,
nepodání písemné zprávy o odstranění závad, nesplnění opatření stanovených v posouzení požárního nebezpečí, neposkytnutí vzorků nebo výrobků pro provedení
požárně technické expertízy, nezabezpečení pravidelného školení zaměstnanců o požární ochraně, neudržování zdrojů vody pro hašení požárů.
Následkem je třeba rozumět porušení nebo ohrožení zájmů nebo hodnot, které
jsou objektem správních deliktů. Vzhledem k tomu, zda následek spočívá v porušení nebo výlučně v ohrožení objektu, dělí se správní delikty na ohrožovací a poruchové.
Lze říci, že část správních deliktů v požární ochraně je poruchová a část ohrožovací.
Rozsah a kvalita následku je dle § 12 odst. 1 přestupkového zákona a dále dle § 76 odst. 6 zákona o PO významná při určování druhu nebo výměry sankce. Tamtéž, s. 32. Tamtéž, s. 32. 18 Tamtéž, s. 32. 16 17
21
Aby bylo možné o určité osobě prohlásit, že je vinna ze správního deliktu, musí
mezi jejím jednáním, příp. opomenutím, a následkem existovat příčinný vztah. Obecně
je za příčinu považován jakýkoli jev, bez něhož by jiný jev nenastal nebo by nenastal takovým způsobem.19 Např. určitá osoba zapomene rozsvícenou svíčku ve sklepě. V tomto sklepě následně dojde ke vzniku požáru. V průběhu zjišťování příčinu vzniku
požáru je zjištěno, že požár mohl být způsoben pouze touto svíčkou. Je zde tedy jednání, resp. opomenutí určitého jednání (odnesení nebo zhasnutí svíčky), následek, kterým je požár a příčinná souvislost mezi neodnesením svíčky a vznikem požáru.
Fakultativními znaky, jak již bylo uvedeno výše, jsou místo a čas spáchání
správního deliktu. V určitém čase se lze dopustit jiného správního deliktu neprovedení opatření k odstranění zjištěných závad, nepodání zprávy o odstranění
závad, nepředložení posouzení požárního nebezpečí, nedodržení lhůty k odstranění nedostatků v předloženém posouzení požárního nebezpečí. Některých správních
deliktů se lze dopustit pouze na určitém místě. Tak např. porušit zákaz vypalovat porosty lze pouze tam, kde tyto porosty jsou. Neumožnit vstup na nemovitost lze
pouze na určité nemovitosti. V případě jiných správních deliktů lze jednotlivé
skutkové podstaty naplnit v pouze souvislosti s výkonem určité činnosti. Vzhledem k tomu, že převážná většina těchto činností je vykonávána na jednom určitém místě –
provozovně, sídle – lze téměř u všech těchto skutkových podstat nalézt tento fakultativní znak, i když není výslovně vyjádřen v jednotlivých skutkových podstatách.
4.4. Subjekt správního deliktu
Subjektem neboli pachatelem správního deliktu je osoba, která za delikt
odpovídá neboli která svým jednáním naplnila znaky některé skutkové podstaty stanovené v zákoně o PO nebo zákoně o HZS.
Pachatelem přestupku může být podle současné právní úpravy pouze fyzická
osoba. Za takovou osobu se považuje jak občan ČR, tak i cizí státní příslušník nebo osoba bez státní příslušnosti. Než vždy však lze přestupek pachatele projednat a uložit
19
Tamtéž, s. 33.
22
za něj sankci. Zákon vymezuje osoby, jejichž jednání mající znaky přestupku, nelze podle přestupkového zákona projednat. Jsou to: •
Osoby požívající výsad a imunit – diplomatičtí zástupci a členové jejich rodin tvořící součást jejich domácnosti;20 konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci při výkonu konzulárních funkcí;21
• Prezident republiky dle čl. 64 odst. 1 Ústavy;
• Osoby podléhající vojenské kázeňské pravomoci • Příslušníci Bezpečnostní informační služby ČR; • Příslušníci Policie ČR;
• Příslušníci Vězeňské služby ČR;
• Osoby během výkonu trestu odnětí svobody.
Z působnosti zákona nejsou automaticky vyňati poslanci, senátoři a soudci. Jejich
přestupky by se podle přestupkového zákona neprojednávaly pouze v tom případě, že by požádali o projednání v kárném nebo disciplinárním řízení.
V praxi se vedou diskuse o odpovědnosti příslušníků HZS ČR. Před rokem 2001
byli hasiči zaměstnanci HZS ČR a jejich pracovněprávní vztah se řídil ustanoveními zákoníku práce a zvláštními ustanoveními v zákoně o PO. Od 1.1.2001, kdy nabyl
účinnosti zákon o HZS, se zaměstnanci staly příslušníky HZS ČR a jejich služební poměr se řídí ustanoveními zákona č. 186/1992 Sb., který upravuje služební poměr
příslušníků Policie, a zákonem o HZS. Dle některých názorů tedy nelze přestupek hasiče projednat dle přestupkového zákona, ale projedná ho služební funkcionář
v rámci kázeňské pravomoci. Policie v praxi mnohdy zasílá podklady o přestupcích proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, kterých se dopustili hasiči, příslušným služebním funkcionářům k dalšímu řízení s odkazem na § 10 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona. Tyto názory jsou odůvodňovány poukazem na ust. § 10,
které hovoří o příslušnících Policie. Jelikož pracovněprávní vztah hasičů se řídí stejným zákonem jako u policistů, musí být postup v případě přestupků shodný pro
oba sbory. S tímto názorem se však nelze ztotožnit. Přestupkový zákon hovoří o příslušnících Policie ČR a nikoli o příslušnících, jejichž služební poměr se řídí 20 21
Vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích Vyhláška č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích
23
zákonem č. 186/1992 Sb. Nelze tedy aplikovat § 10 přestupkového zákona také na
hasiče. Tento stav se změní účinností nového zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů publikovaného pod č. 361/2003 Sb. Za bezpečnostní sbor jsou
považováni nejen policisté, ale též hasiči, celníci a další. Současně s účinností tohoto zákona by došlo k novelizaci § 10, ve kterém by nebyly vyjmenovány jednotlivé
sbory, ale vyňati v působnosti přestupkového zákona by byli všichni příslušníci bezpečnostních sborů.
Přestupků v požární ochraně se nejčastěji dopouští občané ČR. V několika málo
případech jsou to však i cizinci, a to především v souvislosti s pracovní činností, kterou u nás vykonávají (nejčastější je způsobení požáru při svařování).
Aby osoba mohla být stíhána za přestupek, musí být splněny další podmínky, a to
věk a příčetnost. Za přestupek lze stíhat pouze osobu, která v okamžiku spáchání přestupku byla starší 15 let a byla příčetná. Otázka věku je v souvislosti v přestupky v požární ochraně aktuální. Dle statistiky osoby mladší 15 let (děti) naplňují skutkovou
podstatu přestupku dle § 78 odst. 1 písm. r) zákona o PO – způsobí svým jednáním požár. I když procento takových případů není vzhledem k celkovému počtu nijak
vysoké, není ani zanedbatelné. K požárům způsobeným dětmi dochází nejčastěji
v letních měsících v období školních prázdnin. Děti způsobují požár nejen v bytech či domech, ale i v lesích a na polích (stohy). Mnohdy také dochází ke značným škodám
na majetku. Naproti tomu porušování zákona o PO osobou nepříčetnou je zcela
ojedinělé. Pro otázku příčetnosti není podstatné, zda dotyčná osoba byla soudem omezena či zbavena ve způsobilosti k právním úkonům, ale zda byla schopna si v konkrétní situaci uvědomit následky svého jednání a své jednání ovládnout.
Pachatele jiných správních deliktů vymezuje zákon o PO. Mohou jimi být
ministerstva, jiné státní orgány, právnické osoby a podnikající fyzické osoby. Všechny tyto osoby jsou povinny plnit na úseku požární ochrany povinnosti stanovené zákonem o PO.
Výčet ministerstev lze nalézt v zákoně č. 2/1969 Sb. Pojem státní orgán nebo-li
také správní úřad není v žádném právním předpisu vymezen a ani nenalezneme úplný
výčet všech těchto orgánů. Obecně je pojem správní úřad vymezován v tzv. funkčním
a institucionálním pojetí. Právě v institucionálním pojetí lze správní úřad definovat 24
jako organizační jednotku zřízenou zákonem, navenek ohraničenou a vystupující na
veřejnosti prostřednictvím svých orgánů jako nositelů samostatného rozhodování
v rozsahu působnosti a pravomoci úřadu stanovené zákonem.22 Takovými úřady jsou
např. úřady práce, finanční úřady, katastrální úřady (katastrální pracoviště), Český
telekomunikační úřad, celní úřady a ředitelství, Národní archiv, správy sociálního zabezpečení, krajské hygienické stanice.
Pojem právnická osoba je definován v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském
zákoníku. Dle § 18 odst. 2 jsou právnickými osobami obecně:
• sdružení fyzických nebo právnických osob (Česká advokátní komora, Česká
lékařská komora; obchodní společnosti – veřejná obchodní společnost,
společnost s ručením omezeným, komanditní společnost, akciová společnost; družstva; církve a náboženské společnosti),
• účelová sdružení majetku (nadace a nadační fondy, Pozemkový fond ČR, Fond národního majetku)
• jednotky územní samosprávy (obce a kraje)
• jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon (státní podniky, školy a školská zařízení).
Podnikajícími fyzickými osobami jsou osoby, které vykonávají podnikatelskou
činnost na základě živnostenského nebo jiného oprávnění nebo jsou zapsáni v určité evidenci (např. soukromí zemědělci). 4.5. Subjektivní stránka správního deliktu
Subjektivní stránka je vyjádřena především zaviněním jakožto obligatorním
znakem této stránky. Zavinění je v našem právním řádu vybudováno na složce
vědomostní (intelektuální) a volní. Bývá proto definováno jako vnitřní psychický vztah pachatele zejména k poruše nebo ohrožení objektu, vyvolané způsobem
pachatelova jednání uvedeným v zákoně.23 Rozlišuje se zavinění ve formě úmyslu přímého a nepřímého a nedbalosti vědomé a nevědomé.
Peková, J., Pomahač, R., Vidláková O. Vzorový učební text vstupního vzdělávání úředníků územních samosprávných celků. Web: Minosterstvo vnitra České republiky [citováno 27.2.2006]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/sprava/priprava/vzorove/VZ_uzem.doc. s. 38. 23 Mates, P. a kolektiv. Základy správního práva trestního. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2000, s. 36. 22
25
Pro přestupky obecně platí, že postačí zavinění z nedbalosti, pokud zákon
nevyžaduje úmysl. Toto je opakem trestných činů, kdy se vyžaduje úmysl, pokud
trestní zákon nestanoví, že postačí nedbalost. U nedbalostních přestupků pak postačí
nedbalost nevědomá a u úmyslných zavinění nepřímé.
Fakultativními znaky subjektivní stránky jsou pohnutka jakožto vnitřní podnět
vedoucí pachatele k rozhodnutí spáchat přestupek, a cíl jako to, co se má jednáním vyvolat. Fakultativní znaky nebývají ve skutkových podstatách výslovně vyjádřeny a přihlíží se k nim při určování druhu a výměry sankce.
Na úseku požární ochrany není u přestupků (s výjimkou zneužití linky tísňového
volání nebo bezdůvodného přivolání jednotky požární ochrany) vyžadován výslovně
úmysl, postačí tedy nedbalost. Některých přestupků se však jinak než úmyslně dopustit
nelze (např. neoprávněné užívání služebního stejnokroje, neuposlechnutí nařízení velitele zásahu, vypalování porostů).
U jiných správních deliktů je situace jiná. K vyvození odpovědnosti za delikt
postačí fakt porušení nebo nesplnění povinností stanovených zákonem nebo uložených
na jeho základě. Právní předpisy většinou nestanoví ani možnost uplatnění liberačních důvodů. Tato odpovědnost je označována jako odpovědnost absolutní.24
V požární ochraně je pro uložení sankce rozhodující, že bylo zjištěno porušení
povinnosti ze strany právnické nebo podnikající fyzické osoby. Taková osoba
odpovídá za existující protiprávní stav či škodlivý následek a nemůže se své
odpovědnosti zprostit.
24
Tamtéž, s. 91.
26
5. Historie právní úpravy Požární
ochrana
má
dlouholetou
historii.
Z pohledu
českého,
resp.
československého práva, můžeme o požární ochraně hovořit od 50. let 20. století.
Prvním československým právním předpisem se silou zákona byl v požární ochraně zákon č. 62/1950 Sb., o ochraně před požáry a jinými živelními pohromami (dále jen
zákon č. 62/1950 Sb.). Tento zákon však neplatil dlouho. O tři roky později byl nahrazen novým zákonem č. 35/1953 Sb., o státním požárním dozoru a požární ochraně (dále jen zákon č. 35/1953 Sb.). Třetím zákonem v pořadí byl zákon č.
18/1958 Sb., o požární ochraně (dále jen zákon č. 18/1958 Sb.). Zákon nabyl účinnosti 30.4. 1958 a platil takřka 28 let. Od 1.7.1986 byl nahrazen zákonem č. 133/1985 Sb., o požární ochraně (zákon o PO).
Zákon o PO platí dodnes. Byl celkem 7krát novelizován. Nejvýznamnější novely
byly provedeny zákony č. 203/1994 Sb., 163/1998 Sb. a 237/2000 Sb.
I právní úprava správních deliktů na úseku požární ochrany prošla určitým
vývojem. V zákoně č. 62/1950 Sb. byly v § 16 vymezeny skutkové podstaty
přestupků. Celkem zde bylo stanoveno 7 skutkových podstat. Jako sankce bylo možné uložit pokutu do výše 50.000,- Kč nebo vězení (uzamčení) až do dvou měsíců. O
uložení sankce rozhodoval příslušný okresní národní výbor. Procesním právním
předpisem byl zákon č. 89/1950 Sb., o trestním řízení správním (dále jen trestní řád
správní). I v zákoně č. 88/1950 Sb., trestním zákoně správním, který nabyl účinnosti o měsíc později než zákon č. 62/1950 Sb. (dne 1.8.1950), byly v § 138 vymezeny
skutkové podstaty přestupků na úseku požární ochrany. Ustanovení § 138 bylo nazváno jako „ochrana proti požárům a jiným živelním pohromám.“ Skutkové
podstaty v tomto obecném právním předpisu se shodovaly se skutkovými podstatami vymezenými ve zvláštním právním předpisu – zákoně č. 62/1950 Sb. Jako sankci bylo
možné taktéž uložit pokutu až do 50.000,- Kč nebo trest odnětí svobody až na dva
měsíce. Příslušným správním orgánem k rozhodnutí byl okresní národní výbor. Z výše uvedeného vyplývá, že v letech 1950 – 1953 byla ve dvou zákonech (obecném a
zvláštním) obsažena naprosto shodná právní úprava skutkových podstat přestupků v požární ochraně.
27
V zákoně č. 35/1953 Sb. se poprvé objevil pojem státní požární dozor (SPD).
Orgány SPD byly ústřední správa SPD v rámci ministerstva vnitra, krajské správy
SPD, okresní inspekce SPD a městské (obvodní) inspekce SPD. Dle § 6 odst. 1 písm. e) byly orgány SPD oprávněny ukládat osobám odpovědných za porušení předpisů
v oblasti požární ochrany pokuty. Uložit pokuty mohli i velitelé jednotek požární ochrany, kteří k tomu byli zmocněni. Podrobnější úprava byla obsažena ve vládním
nařízení č. 95/1953 Sb., o organizaci státního požárního dozoru a požární ochrany (dále jen nařízení č. 95/1953 Sb.) a ve vyhlášce č. 385/1953 Ú.l., o provádění kontrol
orgány státního požárního dozoru a o řízení při ukládání pokut těmito orgány. Pokud
orgán SPD zjistil, že jednáním určité osoby byla naplněna některá skutková podstata přestupku dle § 138 zákona č. 88/1950 Sb., mohl takové osobě uložit pokutu, a to buď v blokovém řízení nebo písemném řízení a nebo při ústním projednání. Obecným
procesním předpisem pro řízení byl zákon č. 89/1950 Sb., a zvláštními právními
předpisy pak nařízení č. 95/1953 Sb. a vyhláška č. 385/1953 Ú.l. I když tyto předpisy byly pouze podzákonnými právními předpisy, speciální úprava v nich obsažená měla ve smyslu § 13 nařízení č. 95/1953 Sb. přednost.
V roce 1958 byl vydán nový zákon na úseku požární ochrany, a to zákon č.
18/1958 Sb. Tímto zákonem byly zrušeny dosavadní právní předpisy v oblasti požární ochrany. Jelikož tento zákon neobsahoval zvláštní úpravu přestupků, platily pouze obecné předpisy – zákon č. 88/1950 Sb. a zákon č. 89/1950 Sb.
Dne 1.7.1961 nabyl účinnosti zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů
při zajišťování socialistického pořádku (dále jen zákon č. 60/1961 Sb.) a vyhláška č. 61/1961 Sb., o blokovém řízení. V zákoně byly v § 18 byly vymezeny tři skutkové
podstaty přestupků na úseku požární ochrany. Jako sankci mohl příslušný národní výbor uložit napomenutí, veřejnou důtku nebo pokutu do 500,- Kčs. Jelikož zákon byl poměrně stručný a neobsahoval na rozdíl od zrušeného zákona č. 89/1950 Sb. kompletní procesně-právní úpravu, použila se v souladu s § 30 úprava obsažená
ve vládním nařízení č. 91/1960 Sb., o správním řízení. Tato právní úprava platila (s výjimkou přijetí nového správního řádu v zákoně č. 71/1967 Sb.) až do 1.7.1986, kdy nabyl účinnosti současný zákon o PO.
28
Zákon o PO zrušil § 18 zákona č. 61/1961 Sb. a ve svém § 78 nově vymezil
celkem 14 skutkových podstat přestupků na úseku požární ochrany stíhatelných
důtkou a dále pokutou s horní hranicí 1.000, 3.000, a 5.000 Kčs. Novelou provedenou
zákonem č. 203/1994 byla zrušena možnost uložit jako sankci důtku a zůstala pouze pokuta, avšak již ve výši 5.000, 10.000 a 15.000. Zákonem č. 237/2000 Sb. byla výše pokut opět upravena, a to na 10.000, 20.000 a 25.000 Kč. Jako procesně-právní
předpisy platily až do roku 1990 zákon č. 60/1961 Sb. a subsidiárně správní řád. Od roku 1990 do současnosti se jako procesní předpis na přestupkové řízení užívá zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen přestupkový zákon).
Za porušení předpisů na úseku požární ochrany byly ukládány sankce vždy pouze
fyzickým osobám. Jiné právní delikty právní úprava neznala. Tento stav se zachoval až
do roku 1986, kdy tehdy nový zákon o PO v § 76 vymezil skutkové podstaty jiných správních deliktů tzv. organizací. Až novelou zákona o PO provedenou zákonem č.
203/1994 Sb. bylo umožněno ukládat sankce ve formě pokuty za porušení předpisů na úseku požární ochrany právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám.
29
6. Současná právní úprava
Právní úprava správních deliktů se obecně dělí na úpravu hmotně-právní a
procesně-právní.
Těžiště současné právní úpravy přestupků spočívá v přestupovém zákoně.
Přestupky lze označit za správní delikty pojmenované a kodifikované. Jejich „pojmenovanost“ souvisí se zákonným vymezením pojmu přestupku a kodifikace pak s tím, že v rozhodující míře je právní úprava obsažena v uceleném zákoně.25
Přestupkový zákon se člení na 4 části, a to část první - obecnou část, část druhou
– zvláštní část, část třetí – řízení o přestupcích, část čtvrtou – společná, přechodná a
závěrečná ustanovení. V přestupkovém zákoně je obsažena jak hmotně-právní tak procesně-právní úprava.
Pro oblast požární ochrany je těžištěm hmotně-právní úpravy zákon o PO. Zde
jsou v § 78 vymezeny skutkové podstaty přestupků, kterých se lze na úseku požární
ochrany dopustit. Jedna skutková podstata je obsažena i v § 9 zákona o HZS. Jsou zde však vymezeny pouze jednotlivé skutkové podstaty. Pro obecnou část hmotně-právní úpravy upravující základy odpovědnosti za přestupky (vymezení pojmu přestupek,
zavinění a jeho formy, věk a příčetnost jako podmínky deliktní způsobilosti, okolnosti vylučující protiprávnost, důvody zániku odpovědnosti za přestupek, systém sankcí a
ochranných opatření, kritéria pro vyměřování sankcí, možnost upuštění od potrestání i
pravidla pro ukládání sankcí při souběhu přestupků.) a pro úpravu procesně-právní platí v souladu s ust. § 79 zákona o PO subsidiárně přestupkový zákon ve své první části a v části třetí. Pro úpravu postupu v řízení neplatí pouze přestupkový zákon.
Jelikož je přestupkové řízení zvláštní formou správního řízení, jsou v přestupkovém zákoně upraveny pouze ty instituty, které jsou odůvodněny zvláštní povahou přestupkového řízení a které z tohoto důvodu ve správním řádu chybí nebo jsou
upraveny příliš obecně. Pro ostatní v přestupkovém zákoně neupravené instituty platí dle § 51 přestupkového zákona úprava obsažená ve správním řádu.
Jiné správní delikty nelze na rozdíl od přestupků označit za delikty pojmenované
a kodifikované. V žádném právním předpisu není obsažena zákonná definice takového
deliktu. V jednotlivých zákonech jsou pouze zakotveny jejich skutkové podstaty. 25
Průcha, P. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 327.
30
Zatímco v mnohých (nových a novelizovaných) zákonech se již samotný pojem
„správní delikt“ objevuje (např. zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti - § 139-141; č. 99/2004, o rybářství - § 31; zákon č. 119/2002 Sb., o zbraních - § 76 atd.), v zákoně o
PO se hovoří pouze o možnosti uložit právnické nebo podnikající fyzické osobě za
porušení povinností stanovených v zákoně o PO a prováděcích právních předpisech sankci ve formě pokuty.
Právní úprava jiných správních deliktů je roztříštěná a není obsažena nebo
převážně obsažena v jediném právním předpisu. Hmotně-právní úpravu lze nalézt
v zákonech, které obsahují právní úpravu jednotlivých úseků státní správy. V těchto
předpisech bývají stanoveny skutkové podstaty jiných správních deliktů včetně výše sankce – pokuty, kterou lze uložit. Pro řízení platí obecná úprava správního řízení
obsažená ve správním řádu s tím, že zvláštní právní předpisy mohou stanovit odlišnou úpravu, která bude mít přednost před obecnou. V požární ochraně je hmotně-právní
úprava jiných správních deliktů obsažena v ust. § 76 zákona o PO. Zvláštní ustanovení
o řízení zákon o PO neobsahuje a tudíž se použije obecná úprava ve správním řádu. § 77 zákona o PO pouze stanoví, že řízení musí být zahájeno nejpozději do 1 roku ode
dne, kdy se příslušný HZS kraje o porušení povinnosti dozvěděl, a musí být pravomocně skončeno nejpozději do 3 let od porušení povinnosti.
Jak již bylo uvedeno výše, nejobecnějším právním předpisem pro správní řízení
byl zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (neboli správní řád). Tento zákon byl
účinný do konce roku 2005. Od 1.1.2006 nabyl účinnosti nový zákon č. 500/2004 Sb.,
správní řád. Zrušený správní řád byl prvním právním předpisem se silou zákona, který upravoval správní řízení, a současně až do roku 2000 nebyl přímo novelizován.
Důvody, které vedly k navržení nového zákona, by se daly shrnout do následujících několika bodů:
• Existence rozmanitých právních vztahů mezi subjekty správního práva si vyžádala existenci zvláštních právních úprav.
• Zvláštní úpravy řízení jsou obsaženy v jednotlivých zákonech. Tyto úpravy však nepostihují všechny otázky, které by vzhledem k částečnému či úplnému vyloučení působnosti správního řádu postihovat měly.
• Zvláštní úpravy se často zcela zbytečně liší od obecné úpravy ve správním řádu. 31
• V důsledku existence zvláštní úprav vznikají často v těchto úpravách mezery.
• Některé instituty, které jsou společné pro všechna řízení a bylo by tudíž vhodné je upravit obecně ve správním řádu, jsou opakovaně obsaženy ve zvláštních úpravách, jelikož současný strnulý správní řád je nezná a nepočítá s nimi.
• Některá ustanovení správního řádu se de facto přestala užívat, např. ustanovení o správní exekuci, které nahradila úprava v zákoně č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
• Některé instituty ve správním řádu se staly nadbytečnými, např. institut rozkladu.
• Některé instituty jsou upraveny natolik stručně, že dochází v důsledku různé aplikace k nežádoucím odchylkám v praxi jednotlivých resortů, např. institut přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení.
• Řízení v prvním stupni není dostatečně podrobně upraveno a v důsledku toho dochází k nejrůznějším formálním pochybením jak ze strany účastníků řízení tak ze strany správních úřadů.26
Nová právní úprava, která je obsažena v zákoně č. 500/2004 Sb., by se měla
stručně řečeno vztahovat na veškerou veřejnosprávní činnost správních orgánů
směřující navenek. Základní zásady činnosti správních orgánů by se měly uplatnit i v případě, že zvláštní úprava vyloučí použití správního řádu. Pro novou úpravu byla zvolena forma nového zákona, který ruší dosavadní zákon, a nikoli pouze forma
novelizace stávajícího správního řádu. Toto řešení bylo zvoleno s ohledem na odlišnou
koncepci, na které byl v 60. letech 20. století správní řád postaven. Cílem úpravy bylo vyřešit systémové nedostatky formou zcela nového předpisu, který by odpovídal požadavkům kladeným na zákonné normy právního státu a vymezil pevný rámec pro
postup správních orgánů v souladu s požadavky Ústavy, Listiny základních práv a
svobod i mezinárodních smluv, k jejichž respektování se náš stát zavázal. Změna
správního řízení navíc také souvisí s celkovou reformou veřejné správy a správního soudnictví. Nový správní řád neobsahuje zcela odlišnou právní úpravu. Současné
instituty, které se v praxi osvědčily, byly do nové úpravy přejaty. Totéž se stalo Vláda ČR. Důvodová zpráva k zákonu č. 500/2004 Sb., správnímu řádu. Web: Poslanecká sněmovna ČR [citováno 28.9.2005]. Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=201&CT1=0. 26
32
s některými instituty z oblasti občanského soudního řádu, trestního řádu a zákona o správě daní a poplatků.
Nový správní řád je rozsáhlejší než současný, má 184 paragrafů a člení se do 8
částí. Srovnáním se současnou úpravou je zde obsažena:
• podrobnější úprava stávajících právních institutů – např. dožádání, protokol, doručování, zastoupení, rozhodnutí;
• úprava právní institutů, které se v praxi užívaly, ale nebyly podrobně ve
správním řádu upraveny – např. jednací jazyk, spis, procesní způsobilost, úřední deska, opatření obecné povahy, řízení před kolegiálním orgánem, řízení na místě,
• úprava nových právních institutů - např. usnesení, vysvětlení, zajištění důkazu, záruka za splnění povinnosti, příkaz, veřejnoprávní smlouvy.
Nová právní úprava je též navrhována pro přestupky. Úprava je prozatím ve
stadiu návrhu. Byly zpracovány dva návrhy, jeden k 1.1.2003 a druhý k 1.1.2004. Nezbytnost nového zákona je odůvodňována:
• neopodstatněnou různorodostí právních úprav přestupků. Tyto úpravy se liší podle druhu přestupku a jsou obsaženy ve zvláštních právních předpisech.
• existující subsidiaritou nejen správního řádu vůči přestupkovému zákonu, ale i přestupkového zákona vůči zvláštním zákonům, které obsahují zvláštní úpravu
řízení o přestupcích, čehož výsledkem je komplikovanost a nepřehlednost úpravy přestupků.
• neexistující podrobnou obecnou úpravou jiných správních deliktů a tím i chybějícími hmotně-právními instituty, což má za následek využívání analogie i v případech, kdy není přípustná.
• nedostatečně určitým a přesným vyjádřením skutkových podstat jiných správních deliktů.27
Navrhovaný přestupkový zákon považuje přestupkové řízení shodně jako
současná úprava za zvláštní druh správního řízení. Zvláštní právní úprava by byla Ministerstvo vnitra České republiky. Důvodová zpráva k návrhu zákona o odpovědnosti za přestupky a o řízení o nich. Web: Ministerstvo vnitra České republiky [citováno 28.9.2005]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/aktualit/navrhy/prestupky/2004/navrh/zakon2.doc. 27
33
obsažena v přestupkovém zákoně a subsidiárně by se na právní úpravu obecných institutů využil nový správní řád.
34
7. Skutkové podstaty správních deliktů
Jak již bylo uvedeno výše, jsou skutkové podstaty správních deliktů obsaženy
pouze ve dvou paragrafech v zákoně o PO a jednom paragrafu v zákoně o HZS. Lze je však roztřídit do skupin, jak je uvedeno níže.
Nejčastěji naplňovanou skutkovou podstatou přestupku je způsobení požáru (§
78 odst. 1 písm. r). Počty jsou uváděny ve statistice viz. příloha č. 1. Povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru, je zakotvena v ust. § 17 odst. 1 písm. a).
Následně je však rozdělena do 4 samostatných skutkových podstat (§ 78 odst. odst. 1 písm. d), k), l) a r)). V praxi však naplněním skutkové podstaty v § 78 odst. 1 písm. d),
k) nebo l) mnohdy současně dochází rovněž k naplnění skutkové podstaty § 78 odst. 1 písm. r). Pokud tedy někdo porušuje zásady bezpečného provozu teplených, plynových, elektrických spotřebičů a komínů nebo nedodržuje zásady požární
bezpečnosti při používání otevřeného ohně či jiného zdroje zapálení, HZS kraje se o tomto jednání zpravidla nedozví a to vzhledem k tomu, že HZS kraje až na výjimky není oprávněn provádět požární kontroly u fyzických osob. Pouze v případě, že
současně dojde ke vzniku požáru, bude takové jednání ze strany HZS kraje trestáno, jelikož toto zjišťuje nikoli při kontrole, ale v průběhu ZPP.
Dalšími naplňovanými skutkovými podstatami jsou zneužití linky tísňového
volání nebo bezdůvodné přivolání jednotky požární ochrany (§ 78 odst. 1 písm. f),
zanedbání dohledu nad osobami (§ 78 odst. 1 písm. p) a vypalování porostů (§ 78 odst.
1 písm. s). Ostatní skutkové podstaty naplňovány nejsou, resp. HZS kraje o tom nezíská informace.
U jiných správních deliktů je nejčastěji ukládána sankce za správní delikty proti
požárním kontrolám (§ 76 odst. 1 písm. i) a odst. 2 písm. h), a to za neprovedení
opatření k odstranění zjištěných závad a nepodání písemné zprávy. Sankce jsou tedy ukládány až za to, že nebyla zjednána náprava, a nikoli již za primární porušení povinnosti, což se zjistí při požární kontrole. K tomuto viz. blíže. kap. 8.4.
V rámci zjišťování příčiny vzniku požáru je nejčastěji ukládána sankce za
nestanovení podmínek požární bezpečnosti (§ 76 odst. 1 písm. j). Jde především o nedodržení ustanovení vyhlášky č. 87/2000 Sb., která upravuje podmínky pro
35
svařování. Nejčastěji se jedná o nevyhotovení příkazu ke svařování a o nedodržení potřebných opatření jak v průběhu svařování tak především po skončení svařování.
Další skutkovou podstatou, která bývá pouze občas naplňována je nedodržování
technických podmínek a návodů vztahujících se k požární bezpečnosti (§ 76 odst. 2
písm. l). Jedná se především o nezajišťování pravidelných revizí a kontrol příslušných zařízení.
7.1. Správní delikty proti SPD
Jiného správního deliktu (dále jen delikt) se dopustí ten, kdo neumožní nebo
ztěžuje výkon SPD - § 76 odst. 1 písm. d). Přestupku se dopustí ten, kdo neumožní výkon SPD nebo ve stanovené době nesplní opatření uložená HZS kraje - § 78 odst. 1 písm. h).
Každá právnická osoba (dále jen PO) a podnikající fyzická osoba (dále jen PFO)
je povinna umožnit HZS kraje provedení požární kontroly (tématické nebo komplexní, příp. kontrolní dohlídky) a za tím účelem mu poskytovat požadované doklady,
dokumentaci a informace. K naplnění skutkové podstaty deliktu postačí pouhé ztěžování výkonu kontroly (např. doklady a dokumentace jsou dodávány až po několikáté výzvě nebo nejsou dodány v kompletní podobě, HZS kraje je znemožněno
v oznámeném termínu provést fyzickou prohlídku kontrolovaného objektu), aniž by
došlo ke znemožnění výkonu kontroly (např. kontrolovaná osoba nepřebírá zásilky o
oznámení komplexní kontroly a neumožní HZS kraje vstup a prohlídku
kontrolovaného objektu). Přestupku se v souvislosti s kontrolou může dopustit i fyzická osoba (dále jen FO), která neumožní výkon kontroly. Neumožnění může
přitom spočívat jak v konání tak v opomenutí určitého jednání (např. zaměstnanec
pověřený zaměstnavatelem k poskytování součinnosti při kontrole tuto neposkytuje).
FO se také dopustí přestupku, pokud řádně a včas nesplní opatření uložená v zápisu z požární kontroly.
Deliktu se dopustí ten, kdo neposkytne bezúplatně výrobky nebo vzorky k
provedení požárně technické expertizy v rámci zjišťování příčin vzniku požáru - § 76 odst. 2 písm. m). Přestupku se dopustí ten, kdo neumožní HZS kraje provedení
36
potřebných úkonů ke zjišťování příčiny vzniku požáru nebo bezúplatně neposkytne výrobky nebo vzorky k provedení požárně technické expertizy - § 78 odst. 1 písm. j).
Za účelem zjištění příčiny vzniku požáru je v některých případech nezbytné
nechat provést technickou expertízu. PO, PFO a FO jsou povinny poskytnout výrobky
nebo vzorky nebo umožnit jejich odebrání. Za jejich poskytnutí jim nepřísluší žádná náhrada. Expertízu provádí Technický ústav požární ochrany (TUPO) nebo oddělení
kriminalisticko-technické expertízy, které je součástí Správ krajů Policie ČR (OKTE). O výsledku expertízy se pořizuje odborné vyjádření nebo znalecký posudek.
Náležitosti obsahu vyjádření nebo posudku jsou stanoveny § 52 vyhlášky o prevenci. FO jsou dále povinny umožnit HZS kraje provedení potřebných úkonů, které mohou
spočívat v pořízení fotodokumentace, videozáznamu či situačního plánku místa požáru.
7.2. Správní delikty proti dokumentaci požární ochrany
Deliktu se dopustí ten, kdo nevyhotoví předepsanou dokumentaci požární
ochrany nebo ji neudržuje v souladu se skutečným stavem anebo neplní podmínky požární bezpečnosti v ní stanovené - § 76 odst. 1 písm. e).
Povinnost zpracovávat dokumentaci požární ochrany mají pouze PO a PFO
provozující činnost se ZPN nebo VPN. PO a PFO provozující činnosti bez ZPN tuto povinnost nemají. Dokumentací se rozumí dokumentace o začlenění do kategorie
činností se ZPN nebo s VPN, posouzení požárního nebezpečí (dále jen PPN), stanovení organizace zabezpečení požární ochrany, požární řád, požární poplachové
směrnice, požární evakuační plány, dokumentace zdolávání požárů (dále jen DZP), řády ohlašovny požárů, tematické plány a časové rozvrhy školení zaměstnanců a
odborné přípravy preventivních požárních hlídek a preventistů požární ochrany, dokumentace o provedeném školení zaměstnanců a odborné přípravě preventivních
požárních hlídek a preventistů požární ochrany, požární knihy, dokumentace o činnosti
a akceschopnosti jednotky požární ochrany popř. požární hlídky, dokumentace
obsahující podmínky požární bezpečnosti (např. požárně bezpečnostní řešení stavby PBŘ, bezpečnostní dokumentace, bezpečnostní listy, doklady prokazující dodržování technických podmínek a návodů vztahujících se k požární bezpečnosti výrobků nebo 37
činností, rozhodnutí a stanoviska správních úřadů týkající se požární bezpečnosti při provozovaných činnostech). Náležitosti jednotlivých dokumentací jsou stanoveny v §
28 - § 40 vyhlášky o prevenci. Dokumentace musí být zpracovány před vlastním zahájením činnosti. Zpracovává je odborně způsobilá osoba nebo technik požární
ochrany. Musí být zpracovány v českém jazyce a řádně schváleny příslušným statutárním orgánem. Udržet dokumentaci v souladu se skutečným stavem se rozumí provádět její pravidelnou kontrolu a případné opravy. Dokumentace musí být kontrolována nejméně 1 x za rok. Dále je třeba její kontrolu a případné opravy provést
po každém požáru a po každé změně v činnosti, která by mohla mít vliv na její obsah. Kontrolovány musí být všechny vyhotovené dokumentace a případné změny se činí pouze v těch dokumentacích, kterých se týkají. To, co je v jednotlivých
dokumentacích uvedeno, musí být také v situacích, které jsou dokumentacemi předvídány a které nastanou, plněno.
Deliktu se dopustí ten, kdo nemá k dispozici požárně technické charakteristiky
vyráběných, používaných, zpracovávaných nebo skladovaných látek a materiálů
nutných ke stanovení preventivních opatření k ochraně života, zdraví a majetku - § 76 odst. 2 písm. k).
Požárně technickou charakteristikou (dále jen PTCH) se rozumí vlastnost látky
vyjádřená měřitelnou hodnotou nebo stanovená na základě měřitelných hodnot více
dílčích vlastností anebo jev vystihující chování látky při procesu hoření nebo s ním související. Technicko bezpečnostním parametrem je pak PTCH, která kvalitativně nebo kvantitativně vyjadřuje vlastnosti hořlavé látky, při jejímž dodržení za
předvídatelných podmínek se činnost považuje z hlediska nebezpečí vzniku požáru nebo výbuchu s následným požárem za bezpečnou. Jedná se např. o hořlavost,
oxidační vlastnosti, bod vzplanutí, bod hoření, teplotu vznícení, koncentrační meze výbušnosti, index šíření plamene po povrchu, výhřevnost, vlastnosti produktů hoření.
PO a PFO provozující činnosti se ZPN nebo VPN jsou povinny posoudit, zda
látky, se kterými při provozovaných činnostech disponují, nejsou natolik nebezpečné, že by vyžadovaly stanovení preventivních opatření k ochraně životů a zdraví osob a
majetku. Aby mohla být příslušná odpovídající opatření stanovena, musí mít dotyčná
osoba k dispozici také PTCH těchto látek. Při výběru látek, jejichž PTCH musí 38
dotyčná osoba mít, jsou rozhodující zejména: jejich množství, způsob uložení a
manipulace, fyzikální stav a jeho případné změny, tepelný režim, reaktivita, způsob balení, objemy obalů. PTCH mohou být obsaženy v jakékoli dokumentaci požární ochrany, příp. mohou být obsaženy v bezpečnostních listech, které musí dle § 23 zákona č. 356/2003, o chemických látkách a chemických přípravcích, dodávat výrobce na trh spolu s látkou.
Deliktu se dopustí ten, při přepravě nebezpečných látek nemá k dispozici na
místě s nákladem požárně technické charakteristiky přepravovaných látek nebo tyto neodpovídají vykazovanému přepravovanému nákladu - § 76 odst. 2 písm. s).
Subjektem tohoto deliktu může být každá PO nebo PFO, která přepravuje
nebezpečnou látku. Přepravou se rozumí především doprava silniční, železniční,
letecká a lodní. V podmínkách České republiky je aktuální především doprava silniční a železniční. Pro tyto dva druhy dopravy platí zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, oba ve znění pozdějších předpisů. Zákon
o silniční dopravě v § 22 odst. 1 vymezuje pojem nebezpečná věc. Nebezpečné věci jsou látky a předměty, pro jejichž povahu, vlastnosti nebo stav může být v souvislosti s jejich přepravou ohrožena bezpečnost osob, zvířat a věcí nebo ohroženo životní
prostředí. Dále stanoví, že silniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána a
která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, a to za podmínek v ní uvedených. Takovou smlouvou je Evropská dohoda o mezinárodní
silniční přepravě nebezpečných věcí (dále jen ADR) vyhlášená ve sbírce pod č. 159/1997 Sb. Pro železniční dopravu je závazný Řád pro mezinárodní železniční
přepravu nebezpečného zboží (řád RID), který je součástí Úmluvy o mezinárodní
železniční přepravě (COTIF) vyhlášené pod č. 8/1985 Sb. Jak v ADR tak v RID jsou vyjmenovány nebezpečné látky a předměty, a dále jsou v nich stanoveny požadavky na balení, značení, přepravu a přepravní prostředky. Spolu s nákladem musí být při
přepravě k dispozici přepravní doklady. U silniční dopravy jsou jimi nákladní list a
písemní pokyny pro řidiče. Dále musí mít řidič u sebe i povolení pro přepravu nebezpečných látek, osvědčení o způsobilosti řidiče i přepravního prostředku pro přepravu nebezpečného zboží a písemní pokyny pro řidiče pro případ havárie. U 39
železniční dopravy je základním dokumentem nákladní list, který musí být k dispozici u vlakvedoucího. PTCH jsou obsaženy v písemných pokynech pro řidiče a v nákladních listech, příp. jsou obsaženy v bezpečnostních listech.
Přepravce tedy nejenže musí mít k dispozici PTCH, ale PTCH musí také
odpovídat látkám, které jsou v daném případě přepravovány. 7.3. Správní delikty proti jednotkám požární ochrany
Deliktu nebo přestupku se dopustí ten, kdo neumožní vstup na nemovitost k
provedení potřebných opatření v souvislosti se cvičením jednotek požární ochrany,
ačkoli k tomu byl povinen podle rozhodnutí obce nebo HZS kraje - § 76 odst. 1 písm. g), § 78 odst. 1 písm. b).
Nemovitostmi se obecně rozumí pozemky a stavby spojené se zemí pevným
základem. Jednotkami požární ochrany (dále jen JPO) se rozumí jednotka HZS kraje, jednotka HZS podniku, jednotka sboru dobrovolných hasičů obce, jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku.
Povinnost umožnit vstup na nemovitost pro účely cvičení JPO je obecně
stanovena pro vlastníka, správce nebo uživatele nemovitosti (př. nájemce), dále jen
„povinný“. Cvičením se rozumí cvičení prověřovací nebo cvičení taktické.
Organizuje-li HZS kraje nebo obec cvičení JPO, při němž je nevyhnutelné vstoupit na určitou nemovitost, musí povinný tento vstup umožnit. Potřebnými opatřeními se
rozumí např. uzavření části pozemní komunikace, přerušení provozu metra, železnice, letiště nebo výroby. O předpokládaném vstupu však musí být povinný vyrozuměn
nejméně 24 hodin předem. Pokud tento se vstupem nesouhlasí a sdělí to HZS kraje nebo obci, musí HZS kraje nebo obec nezbytnost vstupu znovu posoudit. Pokud shledá, že vstup na nemovitost a provedení opatření jsou nezbytné, vydá o tom rozhodnutí ve správním řízení, proti kterému může povinný podat odvolání. Dokud rozhodnutí nenabude právní moci, nemohou JPO na předmětnou nemovitost vstoupit.
Na nemovitosti, které slouží jako obydlí, však lze vstoupit pouze se souhlasem
vlastníka nebo uživatele a to v souladu s právem na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
40
Deliktu se dopustí ten, kdo nezřídí JPO nebo ji smluvně nezabezpečí, ačkoli k
tomu byl povinen - § 76 odst. 2 písm. e).
Ze zákona o PO je povinna zřídit JPO především každá obec. Jedná se o jednotku
sboru dobrovolných hasičů obce. Dále je povinna zřídit JPO PO a PFO provozující činnosti se ZPN nebo VPN, ovšem ne každá, ale pouze taková, kterou určí příslušný
HZS kraje. HZS kraje při určení vychází z PPN a DZP. HZS kraje určí, zda je PO a PFO povinna zřídit buď jednotku hasičského záchranného sboru podniku nebo jednotku sboru dobrovolných hasičů podniku. Zrušit výše uvedené JPO mohu jak obce
tak PO a PFO pouze s předchozím souhlasem HZS kraje. Místo JPO mohou také zřídit
tzv. požární hlídku, ovšem pouze pokud tak určí HZS kraje. Je-li pro obce nebo PO a PFO nevýhodné zřizovat svou JPO, mohou na základě dohody uzavřené mezi sebou
nebo s HZS kraje sdružit prostředky a zřídit společnou JPO. K tomuto sdružení (např. několik obcí mezi sebou sdruží prostředky na společnou JPO v rámci tzv. svazku obcí)
musí dát HZS kraje předchozí souhlas. Souhlas nedává pouze v případě, že je smluvní stranou dohody. Podrobnosti o zřizování JPO jsou stanoveny ve vyhlášce o jednotkách.
Deliktu se dopustí ten, nevybaví JPO potřebnou požární technikou, věcnými
prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostními zařízeními anebo JPO využívá k činnostem, které by mohly ohrozit její akceschopnost - § 76 odst. 2 písm. f).
Početní stavy a vybavení JPO obcí stanoví příloha č. 4 vyhlášky o jednotkách.
Početní stavy a vybavení obou JPO podniku stanoví opět na základě PPN nebo DZP příslušný HZS kraje.
Akceschopností JPO se rozumí organizační, technická a odborná připravenost sil
a prostředků k provedení zásahu. Bližší podmínky akceschopnosti jsou stanoveny v hlavě IV. vyhlášky o jednotkách.
Základními úkoly JPO je provádění požárního zásahu, záchranných a
likvidačních prací a dalších činností na úseku civilní ochrany a ochrany obyvatel
(evakuace obyvatel, označování oblastí s výskytem nebezpečných látek, varování obyvatel, dekontaminace postižených obyvatel nebo majetku, humanitární pomoc, zajištění nouzového přežití).
41
JPO tedy musí být využívány primárně k výše uvedeným činnostem a
sekundárně k dalším činnostem, které s výše uvedenými souvisí (preventivně
výchovná činnosti). Nemohou však být využity k jiným činnostem, které by
znemožnily nebo ztížily vyjetí JPO s cílem realizovat výše uvedené úkoly. Subjektem
tohoto deliktu může být pouze ten, kdo je povinen JPO zřídit (viz předcházející skutková podstata).
Deliktu nebo přestupku se dopustí ten, kdo používá neoprávněně barevné
označení vozidel, lodí a letadel JPO - § 76 odst. 1 písm. m), § 78 odst. 1 písm. v).
Tak jako má své specifické barevné označení Policie ČR nebo ozbrojené síly,
mají i JPO specifické označení požární techniky. Barevným označením se přitom
rozumí nejen vnější barevná úprava, ale i nápisy a označení a užití znaků. Bližší podmínky pro barevné označení jsou stanoveny v § 2 vyhlášky o jednotkách a vyhlášce č. 49/2003 Sb., o technických podmínkách požární techniky. Za neoprávněné užívání je tedy považováno nejen užívání shodné barevné úpravy (červená
v kombinaci s bílou), ale i pouhé užívání nápisu „HASIČI“ nebo znaku JPO bez shodné barevné úpravy. Subjektem může být každá PO, PFO a FO.
Přestupku se dopustí ten, kdo vědomě bezdůvodně přivolá JPO nebo zneužije
linku tísňového volání - § 78 odst. 1 písm. f)
Pachatelem tohoto přestupku může být každá fyzická osoba. Jednání může
spočívat buď ve zneužití linky tísňového volání nebo bezdůvodném přivolání jednotky
požární ochrany. Linka tísňového volání tel. číslo 150 nebo 112 slouží k nahlášení události jako je požár, dopravní nehoda, živelná pohroma, potřeba čerpat vodu, únik nebezpečné látky, technická havárie atd. K jiným účelům ji nelze využívat.
Pokud někdo zavolá za účelem zjištění nějakých informací či telefonního čísla,
nejedná se o zneužití linky, ale taková osoba je odkázána se svým dotazem na příslušný správní úřad nebo informační centrum. Ke zneužití linky naopak dochází v případě, kdy někdo nahlásí neexistující událost nebo zavolá a vulgárními výrazy napadá spojového technika. Pokud se v průběhu ověřování informací ještě před
vyhlášením poplachu jednotce zjistí, že se jedná o neexistující událost, byla zneužita linka tísňového volání. Pokud se událost na základě dostupných informací (např.
lokalizace volajícího) jeví jako pravdivá a operační středisko vyhlásí poplach jednotce, 42
tato vyjede a až na místě zjistí, že nahlášená událost nenastala, je toto kvalifikováno jako bezdůvodné přivolání jednotky. Pokud tedy někdo bezdůvodně volá na tísňovou
linku, blokuje tuto linku a znemožňuje přijetí odůvodněného volání a tím může
nepřímo ohrozit životy a zdraví lidí, případně jejich majetek. K tomuto ohrožení může dojít i v případě, že jednotka vyjede k neexistující události a v tomtéž okamžiku je nahlášena další událost.
7.4. Správní delikty proti posouzení požárního nebezpečí Deliktu se dopustí ten, kdo
• nezabezpečí PPN podle § 6a odst. 1 nebo je nepředloží ve stanovené lhůtě orgánu SPD - § 76 odst. 2 písm. a),
• neplní opatření stanovená PPN - § 76 odst. 2 písm. g),
• neuvědomí písemně HZS kraje nebo nepostupuje podle jeho pokynu v případě
změny charakteru nebo podmínek anebo rozsahu provozované činnosti, která je předmětem PPN - § 76 odst. 2 písm. o),
• nesplní lhůtu stanovenou HZS kraje k odstranění nedostatků v předloženém PPN - § 76 odst. 2 písm. p).
PO a PFO, které svoji provozovanou činnost začlenily do kategorie s VPN, mají
povinnost zajistit zpracování PPN. PPN musí být zpracováno osobou odborně
způsobilou. Náležitosti obsahu PPN jsou stanoveny v § 6a odst. 2 zákona o PO a blíže konkretizovány v § 16 a § 29 vyhlášky o prevenci. PPN musí být HZS kraje
předloženo v českém jazyce před zahájením činnosti předkladatele. HZS kraje
rozhodnutím buď PPN schválí nebo ho vrátí předkladateli s uvedením důvodů a současně mu určí lhůtu pro předložení opraveného nebo doplněného PPN.
Obsahem PPN musí být i návrhy na opatření k zajištění požární bezpečnosti,
která mohou být jak organizačního tak i technického, příp. jiného charakteru a
současně i stanovení lhůt pro jejich realizaci. Navržená opatření musí být předkladatelem ve stanovené lhůtě slněna. Předkladatel má dále povinnost oznámit HZS kraje změny v charakteru, podmínkách nebo rozsahu provozované činnosti.
Oznámení musí být učiněno písemně a bez zbytečného odkladu. HZS kraje na základě
43
oznámení může přikázat předkladateli, aby PPN doplnil nebo přepracoval nebo aby předložil ke schválení nové PPN a k tomu současně stanoví přiměřenou lhůtu. 7.5. Správní delikty proti požárním kontrolám Deliktu se dopustí ten, kdo
• nepodá písemnou zprávu o odstranění závad zjištěných při kontrole ve lhůtě stanovené HZS kraje - § 76 odst. 1 písm. i)
• neprovede ve stanovené lhůtě opatření uložená k odstranění zjištěných nedostatků - § 76 odst. 2 písm. h).
Požární kontroly mohou být prováděny u PO, PFO, ministerstev, jiných státních
orgánů a obcí. U FO lze tyto kontroly provádět pouze, pokud jsou vlastníky nebo
uživateli zdrojů vody pro hašení požárů nebo jsou vlastníky nebo uživateli lesních porostů o výměře více než 50 ha nebo pokud jsou vlastníky prostor, kde provozuje
činnost více PO nebo PFO. O výsledku kontroly se pořizuje zápis. Je-li při kontrole zjištěno porušení zákona o PO, příp. prováděcích právních předpisů, je toto porušení
v zápisu přesně specifikováno a kontrolované osobě je v zápisu uložena lhůta pro zjednání nápravy a dále lhůta pro podání písemné zprávy o tom, zda a jak byla náprava
zjednána. Po uplynutí lhůty pro zjednání nápravy, příp. podání zprávy je ze strany
HZS kraje provedena kontrolní dohlídka, za účelem zjištění, zda byla náprava opravdu
zjednána. Kontrolovaná osoba je tedy povinna ve stanovené lhůtě odstranit nedostatky a dále o tom ve stanovené lhůtě podat HZS kraje písemnou zprávu. 7.6. Správní delikty proti záchranným a likvidačním pracím
Deliktu se dopustí ten, kdo nevytváří podmínky pro hašení požárů a pro
záchranné práce, neudržuje volné příjezdové komunikace a nástupní plochy pro požární techniku, únikové cesty a volný přístup k nouzovým východům, rozvodným
zařízením elektrické energie, uzávěrům vody, plynu, topení a produktovodům, věcným
prostředkům požární ochrany a ručnímu ovládání požárně bezpečnostních zařízení - § 76 odst. 2 písm. b).
Každá PO a PFO je povinna vytvářet podmínky pro hašení požárů a pro
záchranné práce. Hašením neboli zdoláváním požáru se rozumí lokalizace požáru 44
(zamezení šíření požáru) a dále jeho následná likvidace (ukončení nežádoucího hoření). Záchranné práce pak spočívají nejen v záchraně osob, ale i zvířat a majetku. I
když je daná skutková podstata formulována dosti nejasně, protože v jedné větě se současně hovoří nejprve o vytváření podmínek a poté o dalších opatřeních, je třeba vycházet z ustanovení o povinnosti, které tato skutková podstata koresponduje.
Povinnost je stanovena v § 5 odst. 1 písm. b) zákona o PO a blíže konkretizována
ve vyhlášce o prevenci. Vytvářením podmínek pro hašení požárů a pro záchranné
práce se rozumí souhrn organizačních a popřípadě i technických opatření
umožňujících při využití existujících předpokladů, zejména stavebně technických, provedení rychlého a účinného zásahu, evakuace osob, zvířat a materiálu a záchranných prací. V § 11 odst. 2 a 3 vyhlášky o prevenci je uvedeno, co konkrétně
musí být zajištěno. Jedná se např. o zřetelné označení čísla tísňového volání, umožnění přístupu k funkčním spojovacím prostředkům (telefonu), volné průjezdní šířky příjezdových komunikací nejméně 3 m k objektům, označení nástupních ploch a
požárních výtahů, trvalou použitelnost vnitřních a vnějších zásahových cest a trvalý
přístup k zařízení pro zásobování požární vodou, označení rozvodných zařízení a hlavních uzávěrů, označení nouzových východů, evakuačních výtahů a směru úniku
osob, trvalou průchodnost komunikačních prostorů (chodby, schodiště), které jsou součástí únikových cest.
Deliktu se dopustí ten, kdo neposkytne na výzvu velitele zásahu nebo velitele JPO
obce potřebnou věcnou pomoc - § 76 odst. 2 písm. i), a přestupku se dále dopustí ten,
kdo neposkytne osobní nebo věcnou pomoc v souvislosti se zdoláváním požáru, ačkoli je k tomu povinen - § 78 odst. 1 písm. i).
V některých případech je za účelem zdolání požáru nebo provedení záchranných
a likvidačních prací nezbytné vyžádat si pomoc od jiných osob. Pomoc je oprávněn si vyžádat velitel zásahu, velitel JPO nebo obec. Pomocí se rozumí osobní nebo věcná pomoc. Osobní pomocí se rozumí provedení opatření pro záchranu ohrožených osob,
uhašení požáru příp. zamezení jeho šíření, ohlášení požáru, poskytnutí pomoci na výzvu. Věcnou pomocí se rozumí poskytnutí dopravních prostředků, zdrojů vody,
spojových zařízení a jiných věcí. Osobní pomoc je povinna poskytnout každá FO a věcnou pomoc každá PO, PFO a FO. Zákon o PO výslovně v § 20 odst. 1 stanoví, kdo 45
je ex lege vyňat z této povinnosti a za jakých podmínek. § 20 odst. 2 pak umožňuje FO, které nejsou vyňaty z povinnosti, odmítnout poskytnout osobní nebo věcnou
pomoc a to z důvodu, že jí v tom brání důležitá okolnost nebo že by tím vystavila vážnému ohrožení sebe nebo osoby blízké. Co se rozumí důležitou okolností není
nikde blíže specifikováno. Primárně bude záležet na žadateli zda to, čím FO odůvodní odmítnutí pomoci, bude považovat za dostačující. FO tedy nemůže pouze odmítnout
pomoc, ale musí žadateli sdělit konkrétní skutečnosti, které jí v tom brání. Kdo je osobou blízkou je vymezeno v § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.
Deliktu se dopustí ten, kdo neumožní vstup na nemovitost k provedení potřebných
opatření v souvislosti se zdoláváním požáru nebo prováděním záchranných prací - § 76 odst. 2 písm. j), a dále přestupku se dopustí ten, kdo nevytváří v prostorách ve svém
vlastnictví nebo užívání podmínky pro rychlé zdolávání požáru a pro provádění záchranných prací nebo neumožní JPO vstup na nemovitost při zdolávání požáru nebo provádění záchranných prací anebo jinak ztíží provedení opatření nutných ke zdolávání požáru nebo při provádění záchranných prací - § 78 odst. 1 písm. m).
Skutková podstata deliktu i přestupku jsou výrazem povinnosti vlastníka
(uživatele, správce) nemovitosti umožnit vstup na nemovitost k provedení opatření
nutných ke zdolání požáru nebo k zamezení jeho šíření, popřípadě k provedení jiných záchranných prací, zejména vyklidit nebo strpět vyklizení pozemku, odstranit nebo strpět odstranění staveb, jejich částí nebo porostů, stanovené v § 22 odst. 1 zákona o PO. O potřebě a rozsahu těchto opatření rozhoduje velitel zásahu.
Skutková podstata deliktu je obdobou skutkové podstaty uvedené v § 76 odst. 1
písm. g) zákona o PO. V případě nesouhlasu povinné osoby však již nerozhoduje HZS kraje nebo obec, ale potřebná opatření se provedou i proti vůli dotyčného právě na základě rozhodnutí velitele zásahu.
Skutková podstata přestupku je kombinací dvou skutkových podstat deliktů - §
76 odst. 2 písm. j) a § 76 odst. 2 písm. b) zákona o PO a platí pro ni totéž, co bylo uvedeno výše.
Přestupku se dopustí ten, kdo neuposlechne nařízení velitele zásahu nebo velitele
JPO vydané podle § 88 odst. 1 písm. a) - § 78 odst. 1 písm. c).
46
Nařízení jsou oprávněni vydat velitelé JPO HZS podniku, velitelé JPO sboru
dobrovolných hasičů podniků a obcí a velitelé zásahu. Nařízení může být vydáno při
zdolávání požáru nebo při cvičení JPO. Oprávnění k vydání určitého nařízení musí být prokázáno. Velitelé JPO HZS podniku a sborů dobrovolných hasičů podniků a obcí ho
prokazují průkazem vydaným HZS kraje. Příslušníci HZS kraje (velitelé) mají na sobě označení podle § 29 vyhlášky o jednotkách.
Obsahem nařízení může být vykázání určitých osob z místa zásahu, nařízení
určitých omezení nutných k úspěšnému provedení zásahu, provedení nezbytných
opatření, která mají zabránit opětovnému vzniku požáru. Respektovat vydané nařízení je povinna každá FO bez výjimky.
Deliktu se dopustí ten, kdo neoznámí bez odkladu územně příslušnému HZS
kraje vznik požáru při činnostech, které provozuje, nebo v prostorách, které vlastní nebo užívá - § 76 odst. 1 písm. h) a dále přestupku se dopustí ten, kdo neoznámí
bezodkladně místně příslušnému HZS kraje požár v objektech a jiných místech, které vlastní nebo užívá - § 78 odst. 1 písm. t).
Všechny PO a PFO jsou povinny oznamovat vznik požáru. Oznamovací
povinnost je omezena na požár vzniklý při činnostech, které dotyčná osoba provozuje, a na požár vzniklý v prostorách, které dotyčná osoba vlastní nebo užívá. Požár je třeba oznámit bez odkladu poté, co se o něm oznamovatel dozví. Ve skutkové podstatě je
uvedeno, že požár se oznamuje územně příslušnému HZS kraje. V povinnosti, která je stanovena v § 5 odst. 1 písm. h) zákona o PO se hovoří o územně příslušném
operačním středisku HZS kraje. Terminologicky se tedy liší povinnost od skutkové
podstaty. V praxi v tom rozdíl není, neboť na čísle 150 se ozve vždy územně příslušné operační středisko (příslušnost je dle polohy volajícího) a na čísle 112 se ozve to
operační středisko, které je v dané chvíli volné a přijatý hovor pomocí datové věty přepošle příslušnému operačnímu středisku.
Každá FO je povinna oznamovat místně příslušnému HZS kraje zjištěný požár.
Oznamovací povinnost je stanovena v § 17 odst. 1 písm. h) a vztahuje se na objekty nebo jiná místa, která oznamovatel vlastní nebo užívá. Vznik požáru je třeba oznámit, i když byl již uhašen.
47
Povinnost oznámit požár je stanovena i v § 18 písm. c) zákona o PO. Jedná se o
jakýkoli požár bez ohledu na místo vzniku. Oznamovací povinnost je druhem osobní
pomoci. Požár je třeba oznámit nebo alespoň zajistit jeho oznámení za účelem provedení požárního zásahu.
Přestupku se dopustí ten, kdo omezí nebo znemožní použití označených
nástupních ploch pro požární techniku - § 78 odst. 1 písm. u).
Nástupními plochami se rozumí plochy určené pro přistavení požární techniky.
Tyto plochy jsou umístěny u objektů a navazují na přístupové komunikace. Nástupní plochy se označují dopravní značkou zákaz stání s dodatkovou tabulkou "Nástupní plocha pro požární techniku." I když dle zákona o PO může být subjektem tohoto
přestupku každá FO, nejčastěji jím bude řidič motorového vozidla. K naplnění
skutkové podstaty přitom postačí, pokud dotyčná osoba pouze omezí použití celé nástupní plochy. Nemusí tedy nutně dojít k úplnému znemožnění jejího použití. 7.7. Správní delikty proti organizačnímu zabezpečení požární ochrany
Deliktu se dopustí ten, kdo neprovádí pravidelně kontrolu dodržování předpisů o
požární ochraně a plnění příkazů, zákazů a pokynů týkajících se požární ochrany nebo neodstraňuje zjištěné závady - § 76 odst. 1 písm. b).
Pravidelné kontroly se nazývají „preventivní požární prohlídky“. V rámci nich je
zjišťován stav zabezpečení požární ochrany, způsob dodržování podmínek požární
bezpečnosti a jsou prověřovány doklady o plnění povinností stanovených zákonem o
PO a prováděcími předpisy. Pokud je zjištěna závada, je třeba ji ve stanovené lhůtě odstranit.
Subjektem povinnosti provádět prohlídky jsou PO a PFO provozující činnosti se
ZPN a VPN. Z PO a PFO, které provozují činnosti bez ZPN, jsou to pouze ty, které zaměstnávají více než 3 zaměstnance, a ty, které si to samy stanoví.
Fyzicky může prohlídky provádět pouze osoba odborně způsobilá, technik
požární ochrany nebo preventista požární ochrany. Tato osoba o prohlídce učiní záznam do požární knihy a v případě zjištěné závady stanoví lhůtu k jejímu odstranění.
Lhůty pro provádění prohlídek jsou stanoveny vyhláškou o prevenci, a to 1x za 3 měsíce, 1x za 6 měsíců a 1x za rok dle kategorie provozované činnosti. 48
Deliktu se dopustí ten, kdo nezabezpečí pravidelné školení svých zaměstnanců o
požární ochraně a odbornou přípravu preventivních požárních hlídek nebo preventistů požární ochrany, jakož i odbornou přípravu v JPO - § 76 odst. 1 písm. c).
Povinnost zajistit školení a odbornou přípravu mají pouze PO a PFO, které
provozují činnosti se ZPN nebo VPN. Ostatní osoby tuto povinnost nemají. Školení se
zajišťuje nejen pro všechny zaměstnance (a pro osoby v obdobném vztahu k povinné
osobě), ale i pro osoby, které se zdržují na pracovištích dotyčné povinné osoby. Školení vedoucích zaměstnanců musí být prováděno zvlášť. Odborná příprava se
zajišťuje pro preventisty požární ochrany a zaměstnance zařazené do preventivních požárních hlídek. O školení a odborné přípravě musí být vedena dokumentace obsahující tématický plán a časový rozvrh školení/odborné přípravy a záznam o
provedeném školení/odborné přípravě. Podrobnosti o obsahu školení/odborné přípravy
jsou stanoveny v § 23 - § 26 vyhlášky o prevenci. Školení se provádí při nástupu do zaměstnání, při každé změně pracoviště nebo pracovního zařazení a dále 1x za 2 roky u zaměstnanců a 1x za 3 roky u vedoucích zaměstnanců. Odborná příprava musí být provedena před zahájením činnosti a opakuje se 1x za rok.
Deliktu se dopustí ten, kdo nestanoví organizaci zabezpečení požární ochrany s
ohledem na požární nebezpečí nebo prokazatelně nestanoví podmínky požární bezpečnosti podle § 6 odst. 1 písm. b) nebo § 6 odst. 2 - § 76 odst. 1 písm. j).
Povinnost stanovit organizaci zabezpečení požární ochrany a prokazatelně
stanovit podmínky požární bezpečnosti je stanovena pro PO a PFO provozující činnosti se ZPN nebo VPN.
Organizací požární ochrany se rozumí vytvoření vlastního organizačního
systému nezbytného pro plnění povinností vyplývajících z přepisů o požární ochraně.
Stanovení organizace zabezpečení spočívá v přiřazení úkolů na úseku požární ochrany k určeným funkcím s uvedením požadované odborné kvalifikace nebo způsobilosti a dále např. ve vydaných příkazech, zákazech a pokynech k zabezpečení požární
ochrany; ve stanovení požadavků na odbornou kvalifikaci nebo způsobilost osob pověřených obsluhou, kontrolou, údržbou a opravami technických a technologických zařízení; ve vymezení požadavků na údržbu, kontroly a opravy technických a
technologických zařízení; v určení systému provádění preventivních požárních 49
prohlídek; ve stanovení požadavků na provádění cvičného požárního poplachu a na
zpracování požárního evakuačního plánu nebo DZP; v zajištění požární ochrany v době sníženého provozu a v mimopracovní době; v určení ohlašoven požárů nebo
v dokladech o dodavatelském způsobu zabezpečování povinností na úseku požární
ochrany. Organizace zabezpečení musí odpovídat kategorii a rozsahu provozované činnosti a prokazuje se příslušnou dokumentací požární ochrany.
Stanovení podmínek požární bezpečnosti se v praxi uplatňuje např. pro
svařování. Svařování je upraveno vyhláškou č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách.
Před zahájením svařování musí být vyhodnoceny podmínky požární bezpečnosti
v prostorech, ve kterých se bude svařovat, jakož i v přilehlých prostorech, zda se nejedná o svařování vyžadující zvláštní požárně bezpečnostní opatření. Taková opatření jsou vyžadována v prostorách s nebezpečím výbuchu s následným požárem a v prostorách s nebezpečím požáru. Opatřeními jsou pak technická a organizační
opatření k zajištění požární bezpečnosti před zahájením, v průběhu a po skončení svařování, a to s přihlédnutím na konkrétní druh činnosti. Stanovení opatření se prokazuje písemně neboli písemným příkazem pro svařování. Náležitosti tohoto příkazu jsou stanoveny v příloze č. 1 vyhlášky o svařování. Podmínky pro svařování
musí být vyhodnocovány i průběhu svařování a pokud se změní, musí být nejprve
přijata odpovídající požárně bezpečnostní opatření a až poté pokračováno ve svařování.
Deliktu se dopustí ten, kdo nedodržuje stanovené podmínky požární bezpečnosti
provozovaných činností, technologických postupů nebo zařízení anebo nezabezpečuje údržbu a opravy technických a technologických zařízení způsobem a ve lhůtách stanovených technickými podmínkami nebo výrobcem zařízení - § 76 odst. 1 písm. k).
Tato skutková podstata koresponduje povinnosti stanovené PO a PFO
provozujícím činnosti se ZPN nebo VPN (§ 6 odst. 1 písm. c) zákona o PO).
Podmínkami požární bezpečnosti je třeba rozumět určitá pravidla, při jejichž dodržování se snižuje případné riziko vzniku požáru. Výrobce, pokud uvádí na trh
nějaké zařízení, musí současně s tímto zařízením dodávat i průvodní dokumentaci, v níž jsou obsaženy nejen podmínky požární bezpečnosti, ale i pokyny pro údržbu a 50
opravy zařízení včetně stanovení lhůt. Pokud průvodní dokumentace toto přímo
neobsahuje, může odkázat na příslušný právní předpis či normu ČSN, ve které jsou tyto informace obsaženy.
Deliktu se dopustí ten, kdo nestanoví požadavky na odbornou kvalifikaci osob
podle § 6 odst. 1 písm. d) nebo nezabezpečí provádění prací, které by mohly vést ke vzniku požáru osobou s příslušnou kvalifikací - § 76 odst. 1 písm. l).
Tohoto deliktu se mohou dopustit pouze PO nebo PFO provozující činnosti se
ZPN nebo VPN, neboť pouze těmto osobám je povinnost korespondující této skutkové podstatě stanovena. Stanovené požadavky na odbornou kvalifikaci osob jsou uváděny
v dokumentaci o stanovení organizace zabezpečení požární ochrany. Nejčastějším příkladem prací, které může provádět pouze odborně způsobilá osoba, jsou práce v elektrotechnice. Právní úprava je obsažena ve vyhlášce. 50/1978 Sb., o odborné
způsobilosti v elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška rozlišuje několik úrovní kvalifikace. Jednotlivé činnosti v elektrotechnice mohu být prováděny osobami seznámenými, poučenými, znalými, pro samostatnou činnost, pro řízení
činnosti, pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem a pro řízení provozu,
pro provádění revizí a pro samostatné projektování a pro řízení projektování. Pro jednotlivé úrovně jsou vyhláškou stanoveny požadavky na znalosti a lhůty (nejméně
tříleté lhůty) a způsob pravidelného přezkušování. Zaměstnavatel tedy nesmí připustit, aby práce v elektrotechnice prováděl zaměstnanec, který nemá příslušnou kvalifikaci
nebo nebyl v pravidelné lhůtě přezkoušen. Dalším příkladem je svařování. Fyzická osoba – svářeč – musí mít platný svářečský průkaz.
Deliktu se dopustí ten, kdo nezajistí plnění úkolů požární ochrany podle
kategorie požárního nebezpečí osobami s odbornou způsobilostí nebo nezřídí preventivní požární hlídku podle § 13 odst. 1 - § 76 odst. 2 písm. d).
Zákon o PO rozlišuje tři kategorie osob, které mají zvláštní odbornou
způsobilost, a dále stanoví, které úkoly (povinnosti) v požární ochraně musí PO a PFO plnit pouze prostřednictvím těchto osob. Jsou to osoby odborně způsobilé, technici požární ochrany a preventisté požární ochrany. Za osoby odborně způsobilé se
považují znalci a znalecké ústavy, absolventi škol požární ochrany a absolventi vysokoškolského studia, fyzické osoby, které složily zkoušku odborné způsobilosti, a 51
příslušníci HZS kraje na vybraných funkcích. Technici jsou fyzické osoby, které stejně
jako některé osoby odborně způsobilé, skládají zkoušku způsobilosti. Rozsah znalostí je stanoven § 11 odst. 4 zákona o PO a v příloze č. 3 vyhlášky o prevenci. Průběh zkoušky je taktéž upraven vyhláškou, a to § 20 - § 22. Těmto osobám je ministerstvem
vnitra vydáno osvědčení, jehož vzor je uveden v příloze č. 4 vyhlášky. Třetí kategorií jsou preventisté. Tyto osoby nemusí skládat zkoušku odborné způsobilosti, ale musí pravidelně absolvovat odbornou přípravu. Zákon o PO v § 11 odst. 2 a 6 stanoví, které úkoly mohou jednotlivé kategorie osob vykonávat.
Zákon o PO v § 13 odst. 1 stanoví, které osoby a v jakých případech zřizují
preventivní požární hlídky. Zaměstnanci zařazení do hlídky musí absolvovat odbornou přípravu. Úkolem hlídky je dohlížet na dodržování předpisů o požární ochraně a v případě vzniku požáru provést nutná opatření k záchranně ohrožených osob, přivolat
jednotku požární ochrany a zúčastnit se likvidace požáru. Bližší pokyny pro činnost hlídky by měly být stanoveny v požárním řádu.
Deliktu se dopustí ten, kdo nedodržuje návody a technické podmínky výrobce
nebo obchodní organizace vztahující se k požární bezpečnosti - § 76 odst. 2 písm. l), a dále přestupku se dopustí ten, kdo nedodrží podmínky nebo návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností - § 78 odst. 1 písm. g).
PO a PFO prokazují dodržování návodů a technických podmínek výrobků nebo
činností doklady o kontrolách, údržbě a opravách prováděných podle požadavků stanovených právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací.
Normativní požadavky jsou obsaženy v normách ČSN, které sice nejsou obecně
závazné, ale v případě, že na jejich použití odkáže právní předpis, musí být dodrženy. Průvodní dokumentací se rozumí montážní návod, technické podmínky pro projektování nebo provoz, návod k obsluze, požadavky na kontroly, údržbu nebo
opravy, podmínky požární bezpečnosti pro používání výrobků nebo zařízení, bezpečnostní listy apod.
Za doklady jsou považovány zprávy o revizi nebo zprávy o kontrolách, záznamy
o provedené údržbě nebo opravách, návody a technické podmínky vztahující se k
požární bezpečnosti výrobků nebo činností, doklady prokazující splnění zvláštních
požadavků na části zařízení nebo vybavení objektů, doklady prokazující dodržování 52
podmínek požární bezpečnosti stanovených zvláštními právními předpisy, požárně technické charakteristiky látek, popřípadě technicko bezpečnostní parametry.
Také FO jsou povinny při používání výrobků nebo výkonu určitých činností
postupovat podle návodu výrobce, případně zajišťovat údržbu a kontroly ve
stanovených lhůtách. Bližší podmínky bývají většinou obsaženy v průvodní dokumentaci, kterou výrobce dodává s výrobkem či zařízením.
Deliktu nebo přestupku se dopustí ten, kdo poruší rozhodnutí o vyloučení věci z
užívání, rozhodnutí o zákazu činnosti nebo rozhodnutí o zastavení provozu - § 76 odst. 2 písm. c), § 78 odst. 1 písm. n).
HZS kraje je oprávněn v případě bezprostředního nebezpečí vzniku požáru a za
podmínky, že jiná opatření by byla nedostačující, vydat ve správním řízení rozhodnutí o tom, že se určitá věc vylučuje z dalšího užívání, že zakazuje výkon určité činnosti nebo že se zastavuje celý nebo část provozu. V případě naléhavosti situace lze řízení zahájit a rozhodnutí vydat i na místě a písemné vyhotovení doručit neprodleně. Povinná osoba musí rozhodnutí respektovat. Případné odvolání nemá odkladný účinek. Užívat věc, obnovit činnost nebo provoz může povinný až poté, kdy odstraní nedostatky, které byly důvodem pro vydání rozhodnutí, a jen s předchozím písemným souhlasem HZS kraje.
Deliktu nebo přestupku se dopustí ten, kdo neudržuje zdroje vody pro hašení
požárů v takovém stavu, aby bylo umožněno použití požární techniky a čerpání vody k
hašení požáru, neplní povinnosti k ochraně lesů v době zvýšeného nebezpečí vzniku
požáru podle § 7 odst. 2 nebo povinnosti vlastníka podle § 2 odst. 2 - § 76 odst. 2 písm. r), § 78 odst. 1 písm. z).
Povinnost udržovat zdroje vody pro hašení požárů je § 7 odst. 1 stanovena
vlastníkům nebo uživatelům (př. nájemcům) vody. Subjektem deliktu a přestupku tedy může být jakákoli PO, PFO nebo FO, která buď vlastní nebo užívá zdroj vody určený
pro hašení požárů a tento neudržuje ve stavu umožňujícím použití požární techniky a
čerpání vody za účelem uhašení požáru. Zdroje vody se dělí na zdroje přirozeného původu (podzemní a povrchové), víceúčelové a umělé (vodovody, studny, vodní
nádrže). Zdroje jsou nejčastěji stanoveny v dokumentaci kraje k zabezpečení zdrojů
vody pro hašení požárů (dokumentace obsahuje určení těchto zdrojů, podmínky jejich 53
trvalé použitelnosti pro hašení požárů a pro záchranné práce, zejména podmínky pro dostupnost k tomuto zdroji a pro odběr vody, a způsob zabezpečení stanovených podmínek), požárních řádech obcí, DZP a PBŘ stavby. Povinnost udržovat zdroje vody zahrnuje nejen povinnost provádět údržbu a revize např. odběrních míst –
hydrantů, ale i povinnost zajistit trvale volnou průjezdnou šířku (3 metry) pozemních komunikací k těmto zdrojům resp. odběrním místům.
Každá PO, FPO nebo FO, která je vlastníkem nebo uživatelem lesa v souvislých
lesních porostech o celkové výměře vyšší než 50 ha, je povinna zabezpečit v době
zvýšeného nebezpečí vzniku požáru (v letních měsících) opatření pro včasné zjištění požáru v lesích a proti jeho šíření pomocí hlídkové činnosti s potřebným množstvím sil a prostředků požární ochrany, pokud tak neučiní ministerstvo zemědělství podle
zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Hlídkovou činností se
přitom nerozumí preventivní požární hlídky nebo požární hlídky dle ust. § 13 a § 69 zákona o PO, ale jsou to jakékoli osoby, které byly pověřeny vlastníkem nebo
uživatelem lesa k hlídkové činnosti, např. lesní stráž. Množstvím sil se rozumí počet osob zajišťujících hlídkovou činnost a množstvím prostředků věcné prostředky požární ochrany dle § 2 odst. 3 vyhlášky o prevenci (př. hasicí přístroje, spojovací a komunikační prostředky, hasiva).
Povinnosti na úseku požární ochrany stanovené zákonem o PO, předpisy
vydanými na jeho základě a jinými předpisy, jsou povinny plnit PO a PFO provozující příslušné činnosti. Plnění povinností je obecně vázáno na činnosti a ne na objekty nebo
prostory. Pouze v případě, kdy v jednom objektu/prostoru provozuje činnosti více PO nebo PFO a pokud se tyto osoby smlouvou nedohodnou na tom, kdo odpovídá za plnění povinností na úseku požární ochrany, je povinen tyto povinnosti ve vztahu ke
společně užívaným prostorám plnit vlastník objektu/prostoru. Vlastníkem přitom může být i jak PO, PFO tak i FO.
Přestupku se dopustí ten, kdo poruší příkazy nebo zákazy týkající se požární
ochrany na označených místech - § 78 odst. 1 písm. a).
Tato skutková podstata navazuje na skutkovou podstatu deliktu v § 76 odst. 1
písm. a) zákona o PO. Zatímco PO a PFO jsou povinny rozmístit bezpečnostní značky
54
označující příkazy a zákazy ve vztahu k požární ochraně, každá FO je povinna tyto příkazy a zákazy dodržovat.
Přestupku se dopustí ten, kdo provádí práce, které mohou vést ke vzniku požáru,
ačkoli nemá odbornou způsobilost požadovanou pro výkon takových prací zvláštními právními předpisy - § 78 odst. 1 písm. o).
Skutková podstata tohoto přestupku souvisí se skutkovou podstatou deliktu ve
výše uvedeném § 76 odst. 1 písm. l) zákona o PO. Zatímco deliktu se může nejčastěji dopustit zaměstnavatel, přestupku se nejčastěji bude dopouštět zaměstnanec. V konkrétním případě bude nutné rozlišovat, zda dal k určité činnosti pokyn
zaměstnavatel nebo zda tuto činnost provádí zaměstnanec sám bez vědomí zaměstnavatele. FO nemusí vždy být pouze zaměstnancem. Např. svařovat bez potřebného svářečského oprávnění může i FO doma v soukromí.
7.8. Správní delikty proti věcnému zabezpečení požární ochrany Deliktu se dopustí ten, kdo neoznačí místa a pracoviště příslušnými
bezpečnostními značkami, příkazy, zákazy a pokyny ve vztahu k požární ochraně,
včetně míst, na kterých se nachází věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení - § 76 odst. 1 písm. a).
Povinnost označovat místa a pracoviště bezpečnostními značkami, příkazy,
zákazy a pokyny ve vztahu k požární ochraně je stanovena pro všechny PO a PFO v § 5 odst. 1 písm. d) zákona o PO. Pro zaměstnavatele toto ust. koresponduje s ust. § 133b zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
zákoník práce). Podle tohoto ustanovení nelze-li rizika možného ohrožení života nebo
zdraví zaměstnanců odstranit nebo dostatečně omezit technickými prostředky nebo
opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen umístit bezpečnostní
značky a zavést signály, které poskytují informace nebo instrukce týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a seznámit s nimi zaměstnance. Bezpečnostní značky a signály mohou být zejména obrazové, zvukové nebo světelné. Vzhled a
umístění značek a signálů je stanoven v nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění
pozdějších předpisů. Zákoník práce a nařízení však upravují pracovněprávní vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, případně se jejich ustanovení vztahují na osoby, 55
které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovištích. Z hlediska požární
ochrany však musí být bezpečnostní značky umístěny i v jiných prostorách než jen na pracovištích. Rozsah a způsob rozmístění výstražných a bezpečnostních značek a tabulek, včetně vyhodnocení nutnosti označení míst, na kterých se nachází věcné
prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení, je jednou z náležitostí PBŘ stavby a HZS kraje se v rámci výkonu SPD ve stavebním řízení jakožto dotčený orgán vyjadřuje právě k tomuto a ve stanovisku může požadovat doplnění, příp. změny
značek a tabulek. Vzhled značek a druhy použitelných barev stanoví také norma ČSN
ISO 3864 Bezpečnostní barvy a bezpečnostní značky, jejíž použití lze dovodit z vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných požadavcích na výstavbu. Přehled o umístění
výstražných a bezpečnostních značek je obsahem přílohy k požárnímu řádu jako jedné z dokumentací požární ochrany.
Deliktu se dopustí ten, kdo nezabezpečí v potřebném množství a druzích požární
techniku, věcné prostředky požární ochrany nebo požárně bezpečnostní zařízení nebo
tyto neudržuje v provozuschopném stavu anebo u vyhrazené požární techniky, věcných
prostředků požární ochrany nebo požárně bezpečnostních zařízení používá neschválené druhy - § 76 odst. 1 písm. f), a dále přestupku se dopustí ten, kdo
neobstará nebo neudržuje v provozuschopném stavu věcné prostředky požární ochrany
nebo požárně bezpečnostní zařízení, poškodí, zneužije nebo jiným způsobem znemožní použití věcných prostředků požární ochrany nebo požárně bezpečnostních zařízení - § 778 odst. 1 písm. e).
Co se rozumí požární technikou, věcnými prostředky požární ochrany a požárně
bezpečnostními zařízeními, je stanoveno ve vyhlášce o prevenci.
Množství, druhy a způsob vybavení prostor a zařízení PO a PFO věcnými
prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostními zařízeními vyplývá z PBŘ
stavby nebo z obdobné dokumentace, která je součástí projektové dokumentace, příp. je stanoveno v jiném právním předpisu. Pokud toto není nikde stanoveno, použije se
ust. § 2 odst. 5 a 6 vyhlášky o prevenci, ve které jsou stanoveny minimální požadavky na vybavení prostor hasicími přístroji.
Množství a druhy požární techniky, kterou musí PO nebo PFO zabezpečit,
stanoví příslušný HZS kraje na základě PPN nebo DZP. 56
Za vyhrazené druhy požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a
požárně bezpečnostních zařízení se považuje požární technika, pro kterou jsou
stanoveny technické podmínky vyhláškou č. 49/2003 Sb., věcné prostředky požární
ochrany a požárně bezpečnostní zařízení, na jejichž projektování, instalaci, provoz, kontrolu, údržbu a opravy jsou kladeny zvláštní požadavky. Jejich výčet je uveden v § 4 vyhlášky o prevenci.
Aby byly věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení
provozuschopné, musí být pravidelně prováděna jejich údržba, opravy a kontroly.
Provozuschopnost požárně bezpečnostních zařízení se prokazuje dokladem jeho
montáži, funkční zkoušce (provádí se před uvedením zařízení do provozu), kontrole provozuschopnosti (musí být provedena nejméně 1x za rok, pokud není právními předpisy, normami ČSN nebo průvodní dokumentací výrobce stanoveno jinak), údržbě a opravách ve lhůtách stanovených výrobcem nebo normami ČSN nebo právními
předpisy. U některých zařízení se provozuschopnost prokazuje záznamy v provozní dokumentaci (např. provozní kniha). Doklad o kontrole provozuschopnosti musí mít
náležitosti stanovené § 7 odst. 8 vyhlášky o prevenci. U elektrické požární signalizace musí být kromě jednoročních kontrol provozuschopnosti prováděny i pravidelné zkoušky činnosti ve lhůtách stanovených § 8 vyhlášky o prevenci. Vyhláška o
prevenci stanoví, že v případě hasicích přístrojů musí být prováděna jejich pravidelná kontrola, údržba, příp. opravy. Pravidelná kontrola se prokazuje dokladem, který musí
mít náležitosti stanovené § 9 odst. 8 vyhlášky o prevenci. Součástí údržby přístroje je
periodická zkouška a plnění. Toto se prokazuje kontrolním štítkem na přístroji a
plombou spouštěcí armatury. Termíny zkoušek a náležitosti kontrolního štítku jsou stanoveny § 9 odst. 5 – 7 vyhlášky o prevenci.
FO, které např. pronajímají bytové domy nebo nebytové prostory, jsou také
povinny obstarávat a udržovat v provozuschopném stavu věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení. Jejich množství a druhy jsou dány shodně
jako u PO a PFO. Pro všechny FO je stanoven zákaz výše uvedené věcné prostředky a
požárně bezpečnostní zařízení jakkoli poškozovat, zneužívat nebo jiným způsobem znemožňovat jejich případné použití.
57
7.9. Správní delikty směřující ke vzniku požáru Přestupku se dopustí ten, kdo zanedbá z hlediska požární ochrany dohled nad osobami, které nemohou posoudit následky svého jednání - § 78 odst. 1 písm. p). K této skutkové podstatě blíže v kapitole 14 o mladistvých.
Přestupku se dopustí ten, kdo
• nedodrží předpisy o používání, skladování a manipulaci s hořlavými nebo požárně nebezpečnými látkami nebo nesprávným skladováním materiálu
znemožní přístup k rozvodným zařízením elektrické energie a uzávěrům plynu, vody a topení - § 78 odst. 1 písm. k)
Za hořlavou látku je považována látka v tuhém, kapalném nebo plynném stavu, která
je za předvídatelných podmínek schopna hořet nebo při své látkové nebo fázové přeměně vytvářet produkty schopné hořet. Pokyny pro skladování těchto látek jsou
stanoveny § 44 vyhlášky o prevenci. Pokyny pro používání a manipulaci jsou
nejčastěji dodávány výrobcem současně s příslušnou látkou. FO musí také zajistit trvalý přístup k hlavním uzávěrům plynu, vody, topení a elektřiny. Potřeba uzavření těchto uzávěrů může nastat např. v případě vzniku požáru za účelem provedení účinného požárního zásahu.
• nedodrží zásady požární bezpečnosti při používání otevřeného ohně nebo jiného zdroje zapálení - § 78 odst. 1 písm. l.
Zásady požární bezpečnosti jsou nejčastěji uvedeny v návodech na obsluhu a
požárních řádech. Činnosti, při kterých se používá otevřený oheň jsou nejčastěji svařování a nahřívání živic. Jiným zdrojem zapálení pak může být trafosvářečka, pájecí souprava nebo propanbutanový hořák. Při všech takových činnostech musí být vždy dodržena předepsaná bezpečnostní opatření.
• poruší zásady bezpečného provozu tepelných, elektrických, plynových a jiných spotřebičů a komínů - § 78 odst. 1 písm. d).
FO musí při používání tepelných, elektrických, plynových a jiných spotřebičů
postupovat v souladu s průvodní dokumentací výrobce. V dokumentaci bývá obsažen
návod na provoz, kontroly, údržbu a obsluhu. Pokud u určitého spotřebiče není
dokumentace k dispozici, musí FO využít dokumentaci ke spotřebiči technicky a funkčně srovnatelného druhu a typu.
58
Komíny a kouřovody musí být udržovány v takovém stavebně technickém stavu,
aby byla zajištěna požární bezpečnost při provozu připojených tepelných spotřebičů.
Čištění a kontrola komínů musí být zabezpečována v souladu s vyhláškou č. 111/1981 Sb., o čištění komínů, ve znění pozdějších předpisů. Pokud jsou hořlavé látky skladovány v půdních prostorách, musí být umístěny nejméně 1 m od komínového tělesa.
Přestupku se dopustí ten, kdo způsobí svým jednáním požár, nejde-li o trestný čin
- § 78 odst. 1 písm. r).
Pojem požár je definován ve vyhlášce o prevenci a dále v pokynu GŘ č. 9/2003.
Podle § 1 písm. m) vyhlášky je požárem každé nežádoucí hoření, při kterém došlo k
usmrcení nebo zranění osob nebo zvířat, ke škodám na materiálních hodnotách nebo
životním prostředí a nežádoucí hoření, při kterém byly osoby, zvířata, materiální hodnoty nebo životní prostředí bezprostředně ohroženy. Pokyn GŘ č. 9/2003 tuto
definici konkretizuje tak, že za požár se dle definice považují také výbuchy směsi hořlavých plynů nebo par hořlavých kapalin či prachů s plynným oxidantem. Přitom
není rozhodující zda a kým byl požár likvidován, došlo-li k samouhašení nebo byl-li požár nahlášen příslušnému HZS kraje dodatečně. Pokyn dále také stanoví, co se za požár nepovažuje. Požárem není:
• fyzikální výbuch, výbuch výbušnin, pokud nedojde k hoření materiálu a konstrukcí po výbuchu;
• hoření vinutí elektrických točivých strojů elektrickou iniciací, pokud nedojde k rozšíření hoření mimo prostor vinutí;
• žhnutí elektrické instalace, pokud nedojde k jeho rozšíření mimo instalaci;
• vznícení, ke kterému dochází při výrobě, pokud v technologickém postupu
nelze vznik těchto případů vyloučit a jejich likvidace je technicky zajištěna za předpokladu, že nedojde k rozšíření hoření mimo předpokládanou část technologie, nebo pokud jsou specifikovány výhradně jako provozní nehody, za předpokladu, že nesplňují některý ze znaků definice požáru.
Způsobením požáru nemusí být naplněna pouze výše uvedená skutková podstata,
ale současně může naplněna skutková podstata trestného činu. V případě požáru je nejčastěji zkoumáno a vylučováno naplnění skutkové podstaty trestného činu 59
obecného ohrožení dle § 179 a § 180 trestního zákona, případně trestného činu poškozování cizí věci dle § 257 trestního zákona.
Subjektem tohoto přestupku může být jakákoli fyzická osoba. Požár lze způsobit
jak úmyslně tak z nedbalosti. V případě úmyslného založení požáru se bude jednat
především o tzv. pyromanii neboli žhářství. Takové jednání může mít jak sexuální podtext, tak jeho důvodem může být i msta, snaha o zahlazení trestného činu, snaha
vyniknout a získat obdiv, příp. získat finanční odměnu. V posledních letech se mezi tyto motivy zařadily i obava z konkurence, závist a vydírání (tj. placení tzv.
výpalného). V ostatních případech, kterých je většina, jde o jednání nedbalostní, a to jak o nedbalost vědomou tak i nevědomou. V případě požáru nemusí jít vždy jen o jednání, může se jednat i o opomenutí určitého jednání.
Jako nejčastější jednání, která vedou ke způsobení požáru lze uvést následující:
neopatrná manipulace s cigaretou (odhození neuhašeného nedopalku cigarety,
zapomenutí odložené cigarety), neopatrná manipulace se svíčkou (nevhodné umístění svíčky, zapomenutí svíčky), neopatrná manipulace se sirkami nebo zapalovačem,
neopatrnost při zakládání ohnišť (zakládání nevhodným způsobem nebo na nevhodných či právními předpisy zakázaných místech), neopatrnost při manipulaci
s hořlavinami (neopatrná manipulace s hořlavými kapalinami, neopatrnost při rozdělávání ohně v kamnech nebo při topení v naftových kamnech), neopatrnost při
manipulaci či práci s elektrospotřebiči (spálení potravin v troubě, vznícení a spálení potravin na vařiči, vznícení hořlavé látky od elektrického zářiče, vznícení hořlavé látky od nevypnutého spotřebiče, vznícení oděvů sušených na akumulačních kamnech,
žárovka v přímém styku s hořlavou látkou, zanesení spotřebiče hořlavými materiály), neopatrnost při sklizni úrody, neopatrnost při manipulaci a skladování pohonných hmot, nedodržení předpisů o instalaci elektrických a plynových rozvodů příp. jejich revizi, neodborná manipulace s těmito rozvody, neopatrnost při provádění prací v blízkosti těchto rozvodů, nedodržování právních předpisů, normativních požadavků
a průvodní dokumentace pro provoz, obsluhu, údržbu, kontroly a čištění komínů, kouřovodů a kamen na pevná paliva, nedodržení předpisů (např. vyhláška č. 87/2000
Sb. o svařování a rozehřívání živic), neopatrnost při manipulaci s plynovými spotřebiči, porušení zákazu vypalování porostů. 60
Pokyny pro jednotlivé výše uvedené činnosti lze jen stěží nalézt v právních
předpisech. Zákon o PO v § 17 odst. 1 písm. a) hovoří pouze v obecné rovině o tom, že
každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru. Pravidla neboli
pokyny pro to, jak si má každý počínat vyplývají buď z jakýchsi obecných zásad
požární bezpečnosti, o kterých se předpokládá, že je každý zná nebo si je dokáže odvodit, nebo z norem ČSN, které, i když nejsou obecně závazné, stanoví některé
důležité požadavky na jednotlivé činnosti (některé právní předpisy na ně výslovně odkazují) a dále také z průvodní dokumentace od výrobce nebo návodů na použití.
Deliktu se dopustí ten, kdo vypaluje porosty nebo neoznámí spalování hořlavých
látek na volném prostranství orgánu státního požárního dozoru, případně nestanoví
opatření proti vzniku a šíření požáru - § 76 odst. 2 písm. n), a dále přestupku se dopustí ten, kdo vypaluje porosty - § 78 odst. 1 písm. s).
PO a PFO nesmí shodně jako FO vypalovat porosty. Mohou však spalovat
hořlavé látky na volném prostranství. Podmínkou takového spalování je předchozí oznámení spalování příslušnému HZS kraje a dále stanovení konkrétních opatření proti
vzniku a šíření požáru. HZS kraje je oprávněn ohlášené spalování zakázat, příp. stanovit další potřebná opatření.
Zákaz vypalovat porosty porušují nejčastěji zletilé osoby žijící na venkově.
Pojem porost není v právních předpisech z oblasti požární ochrany vymezen. Lze ho však nalézt v jiných předpisech a to v zákoně o lesích a v zákoně o zemědělství. Zákon
č. 252/1997 Sb., o zemědělství, vymezuje v § 3i písm. b) pojem tzv. travní porost. Tím
je souvislý porost s převahou travin určený ke spásání nebo k výrobě sena. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, v § 2 písm. s) vymezuje pojem porost jako základní jednotku
prostorového rozdělení lesa identifikovatelnou v terénu a zobrazenou na lesnické mapě; a v § 2 písm. c) lesní porost jako stromy a keře lesních dřevin, které v daných
podmínkách plní funkce lesa. Vypalování lze definovat jako činnost, při které je za
použití otevřeného ohně spalována suchá tráva a křoviska.28 Tato činnost musí být
prováděna na ploše, tedy plošně a nikoli na hromadě, jinak by se jednalo o pouhé
„spalování“ předem nahromaděné trávy a křovisek, které pokud není zakázáno např. obecně závaznou vyhláškou obce (požární řád obce), je za dodržení bezpečnostních 28
Šubert, V. Aby nehořelo aneb protipožární abeceda. Praha: Nakladatelství Milan Horák - Rego, 2004, s. 119.
61
podmínek dovoleno. Zákon o PO hovoří o vypalování aniž by specifikoval, kde je toto
zakázáno. Nelze tedy vypalovat jak např. louce, tak na oplocené zahradě u domku.
Samo vypalování ještě nemusí bezprostředně neohrožovat majetek či životy lidí, ale v okamžiku závanu prudšího větru se oheň může vymknout kontrole a rychle se rozšířit. Takové nekontrolované šíření ohně je již klasifikováno jako požár. 7.10. Správní delikt proti HZS ČR
Přestupku se dopustí ten, kdo na veřejném nebo veřejnosti přístupném místě
neoprávněně užívá služební stejnokroj s označením příslušnosti k hasičskému záchrannému sboru (§ 9 zákona o HZS)
Služební stejnokroj je oprávněn nosit pouze příslušník HZS ČR. Spolu se
služebním průkazem, příp. ústním prohlášením „hasičský záchranný sbor“ tak
prokazuje svoji příslušnost ke sboru. Nikdo jiný není oprávněn služební stejnokroj
nosit. Služebním stejnokrojem se přitom rozumí pracovní stejnokroj I., pracovní stejnokroj II., slavnostní stejnokroj a společenský stejnokroj. Podrobnosti o tom, jak má stejnokroj vypadat, jsou stanoveny ve vyhlášce č. 323/2001 Sb., kterou se
provádějí některá ustanovení zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru ČR, ve vyhlášce č. 255/1999Sb., o technických podmínkách věcných prostředků požární ochrany a v pokynech generálního ředitele. Kromě stejnokroje používají
příslušníci zařazení v JPO i zásahový oděv. Zásahový oděv je ochranným pracovním prostředkem. Není považován za služební stejnokroj a tudíž osoba, která sice není příslušníkem HZS, ale užívá ho, se nedopouští přestupku. Pracovní stejnokroj I. a II.
nosí i zaměstnanci HZS podniku, členové JSDH podniku a obce, technici a preventisté požární ochrany. Vzhled stejnokrojů je takřka totožný se stejnokrojem příslušníků a
liší se pouze domovenkami a hodnostním označením. Zákonem je však chráněn pouze stejnokroj příslušníků. Za zneužití stejnokroje se považuje jeho užití neoprávněnou osobu na veřejném nebo veřejnosti přístupném místě. Za takové se považují
prostranství jako ulice, park, ale i budovy přístupné veřejnosti, např. nádraží. Nošení stejnokroje byť neoprávněnou osobou „doma“ ještě nenaplňuje skutkovou podstatu přestupku.
62
8. Podnět pro řízení a lhůty 8.1. Podnět pro řízení
Podnět pro zahájení přestupkového nebo správního řízení získává HZS kraje při
výkonu SPD, tedy z vlastní činnosti. U přestupků je to v souvislosti se ZPP. U jiných
správních deliktů je to převážně při výkonu požárních kontrol a v několika málo případech i při ZPP.
HZS kraje jsou také postupovány spisy od Policie ČR nebo obecních úřadů
s odkazem na porušení předpisů o požární ochraně. Tyto případy jsou však většinou po prošetření odkládány dle § 66 odst. 3 písm. a) přestupkového zákona z důvodu, že se nejedná o přestupek ani jiný správní delikt na úseku požární ochrany. 8.2. Lhůta u přestupků
Z hlediska lhůty pro vyřízení věci stanoví přestupkový zákon v § 20 odst. 1, že
přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok.
Otázkou je, co se rozumí pod pojmem „projednat“. Podle jednoho názoru
dostačuje, je-li v této lhůtě řízení zahájeno a vydáno rozhodnutí bez ohledu na to, zda nabylo právní moci. Podle jiného názoru „projednat“ znamená pravomocně rozhodnout. V praxi jsou přestupky běžně pravomocně ukončeny do jednoho roku.
HZS kraje má povinnost do 30 dnů od události, příp. do 60 dnů ve složitějších
případech, zpracovat tzv. spis o požáru. Samotné přestupkové řízení by mělo být zahájeno bezodkladně, nejpozději do 60 dnů od události. V praxi je zahajováno bezprostředně po uzavření spisu o požáru a rozhodnutí je pak vydáváno do 30 dnů.
Mohla by však nastat i situace, kdy by byla věc nejprve odložena z důvodu
neznámého pachatele. Pokud by byl pachatel přece jen později zjištěn, následně mu muselo být opakovaně doručováno, po vydání prvoinstančního rozhodnutí by
obviněný využil práva podat odvolání a generální ředitelství by rozhodnutí zrušilo a vrátilo věc HZS kraje k došetření, nemusela by být věc pravomocně do 1 roku ukončena.
HZS kraje nezahajuje přestupkové řízení vždy. Pokud je proti téže osobě vedeno
trestní stíhání, nejčastěji pro trestný čin obecného ohrožení dle § 179 – 181 trestního zákona, HZS kraje věc odkládá, a to v souladu s ust. § 66 odst. 3 písm. b) 63
přestupkového zákona. Přestupkový zákon totiž stanoví, „že správní orgán věc odloží“ a nikoli může odložit. Tudíž odložení nezáleží na uvážení HZS kraje, ale naopak je to jeho povinnost. Pachateli tedy nelze uložit za totéž jednání trest dle trestního zákona a sankci dle přestupkového zákona. V praxi by k tomu mohlo dojít pouze v případě, že by této osobě ihned na místě události byla uložena bloková pokuta.
Přestupkový zákon dále v § 20 odst. 2 stanoví, že se do běhu jednoroční lhůty pro
projednání přestupku nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštního právního předpisu. Takovým předpisem je zákon č. 141/1961
Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Trestní řád definuje pojem trestní řízení.
Tím se rozumí nejen úsek trestního stíhání, ale i další úkony prováděné dle trestního
řádu. Součástí trestního řízení je i přípravné řízení před zahájením trestního stíhání. Pokud tedy orgány činné v trestním řízení začnou činit neodkladné a neopakovatelné
úkony nebo sepíší záznam o zahájení úkonů trestního řízení již v okamžiku, kdy se dostaví na místo události (den vzniku požáru), lhůta dle přestupkového zákona
nezačne ani běžet. Pokud je určité osobě následně sděleno obvinění a tím zahájeno trestní stíhání, HZS kraje věc odloží. Pokud je věc následně HZS postoupena, je tento
povinen buď věc odložit dle některého ust. § 66, případně věc postoupit dle § 71 nebo zahájit řízení dle § 67 odst. 3 přestupkového zákona. 8.3. Lhůta u jiných správních deliktů
Lhůty pro projednání jiných správních deliktů stanoví § 77 odst. 1 zákona o PO.
HZS kraje musí správní řízení zahájit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy se dozvěděl o porušení povinnosti, a pravomocně musí být skončeno nejpozději do 3 let ode dne porušení povinnosti. Problematickým u těchto deliktů není jako u přestupků určení
lhůty pro ukončení řízení, neboť ta je zcela přesně stanovena zákonem, ale určení okamžiku, od kterého začínají lhůty běžet.
Poznatky či informace o tom, že došlo ke spáchání jiného správního deliktu,
získává HZS kraje nejčastěji při provádění požárních kontrol. Tyto kontroly mohou být provedeny během jednoho dne, ale mohou být u určité osoby prováděny i několik dní. Kontrola je nejprve oznámena kontrolované osobě, pak je vykonána a následně je
sepsán zápis o kontrole, který je projednán s kontrolovanou osobu. Za okamžik, kdy se 64
HZS kraje o porušení dozvěděl, je třeba brát den, kdy bylo porušení zjištěno, tedy den,
kdy je kontrola fakticky prováděna. Od tohoto dne běží HZS kraje lhůta pro zahájení řízení. Není to tedy až den projednání zápisu s kontrolovanou osobou.
Tříletá lhůta, ve které musí rozhodnutí o uložení sankce nabýt právní moci,
začíná dle zákona běžet od okamžiku porušení povinnosti. HZS však jen obtížně určí přesný den, kdy byla určitá povinnost porušena. Zákon o PO stanoví povinnosti, které mají dlouhodobý charakter, např. obstarávat a zabezpečovat v potřebném množství věcné prostředky požární ochrany, vytvářet podmínky pro hašení požárů a pro záchranné práce, dodržovat technické podmínky a návody vztahující se k požární
bezpečnosti výrobků a činností. Jestliže určitá osoba porušuje některou z povinností, může tento stav přetrvávat i delší dobu, než toto porušení HZS kraje zjistí. Může nastat
i situace, kdy HZS kraje porušení nezjistí, např. u dané osoby (vzhledem k jejich počtu) není vykonána požární kontrola ani zde nedošlo ke vzniku požáru. Od kterého
okamžiku tedy má být promlčení lhůta počítána? Mohla by být počítána od okamžiku zjištění porušení ze strany HZS kraje. Pokud by se analogicky použil výklad
k trestným činům trvajícím, byl by okamžik běhu lhůty stanoven na den ukončení porušování povinnosti. V tomto druhém případě by tedy lhůta začala běžet až mnohem
později. Kontrolovaná osoba totiž odstraňuje protiprávní stav většinou až ve lhůtě stanovené v zápisu z kontroly.
8.4. Uplatnění zásady oficiality
Zásadu oficiality lze vyjádřit jako povinnost postupovat z úřední povinnosti. Na
úseku správních deliktů je výrazem povinnosti příslušného správního orgánu projednávat všechny správní delikty, o nichž se dozví.
Pro přestupky je tato zásada zakotvena v ust. § 67 odst. 1 a 2 přestupkového
zákona. Přestupky se projednávají z úřední povinnosti, pokud se nejedná o přestupky, které se projednávají jen na návrh oprávněné osoby. Na úseku požární ochrany se
nelze dopustit přestupku, který by bylo možné projednat jen na návrh a tudíž všechny zjištěné přestupky musí být projednávány z úřední povinnosti.
Pro jiné správní delikty v požární ochraně tato zásada není v žádném právním
předpisu výslovně vyjádřena. Podle § 44 – 46 nového správního řádu (§ 18 odst. 1 65
zrušeného správního řádu) lze správní řízení zahájit buď na návrh (žádost) účastníka nebo z podnětu správního orgánu. U účastníka řízení, kterým je pachatel jiného
správního deliktu, nelze předpokládat, že by sám podal návrh na zahájení řízení o uložení sankce. Řízení tudíž musí být zahájeno z podnětu HZS kraje. Zákon o PO v §
26 odst. 2 písm. m) stanoví, že „HZS kraje projednává přestupky a správní delikty na úseku požární ochrany.“ Z této formulace lze dovozovat nikoli možnost, ale právě povinnost projednat zjištěné delikty.
V praxi není zásada oficiality vždy důsledně aplikována. Ve vztahu
k přestupkům je využíváno tzv. „projednání na místě požáru bez uložení sankce“.
Srov. statistiku v příloze č. 1. Tento postup však není postupem podle přestupkového zákona. Blíže viz. kapitola 12.1.1.
U jiných správních deliktů je zásada oficiality uplatňována pouze ve vztahu
k deliktům zjištěným při ZPP. U požárních kontrol je v převážné většině případů dána kontrolované osobě možnost zjednat nápravu a sankce není za porušení primární
povinnosti ukládána. Až v případě, kdy HZS kraje při kontrolní dohlídce zjistí, že
kontrolovaný subjekt nezjednal nápravu, zahájí řízení o uložení sankce nikoli za porušení primární, ale právě sekundární povinnosti neboli povinnosti zjednat nápravu. Tento postup vychází z názoru, dle kterého zákon o PO používá v úvodních ust. § 76
slova „může“, nikoli musí, čímž dává HZS kraje zvážit podle povahy věci, zda pokutu
uloží či nikoli. Obecně platí, že hlavním účelem kontrolní činnosti není ukládání sankcí, ale odstranění nežádoucího (závadného) stavu. V duchu tohoto principu je i
metodicky usměrňována činnost HZS krajů jako kontrolních orgánů.29 S tímto
názorem se právě k výše uvedenému nelze zcela ztotožnit. Pokud se v praxi jeví jako
neúčelné ukládat pokutu za méně závažné porušení zákona pro případ, že bude ihned zjednána náprava, lze to s jistou mírou tolerance respektovat. Toto by se však nemělo
aplikovat plošně na každé zjištění, ale za závažnější zjištění by sankce měla být ukládána bez ohledu na nápravu.
29
Šubert, V. Zákon o požární ochraně s komentářem. Praha: Nakladatelství Milan Horák - Rego, 2002, s. 83-84.
66
9. Podklady pro rozhodnutí 9.1. Podklady
Podle § 32 odst. 1 zrušeného správního řádu byl HZS kraje povinen zjistit přesně
a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí.
Jednalo se o vyjádření zásady materiální pravdy. Smyslem a cílem opatřování
podkladů pro rozhodování bylo přesné a úplné zjištění skutečného stavu věci. Bylo
tedy třeba provést všechna šetření nutná k objasnění rozhodujících okolností a rozhodná pro posouzení věci.30 Tuto zásadu bylo nutné aplikovat na všechna řízení.
I v novém správním řádu je tato zásada zakotvena. Je vztažena především na ta
řízení, v rámci nichž bude účastníkovi ukládána nějaká povinnost. Takovými řízeními
jsou bezesporu řízení o správních deliktech. Podle ust. § 50 odst. 3 nového správního
řádu je tedy HZS kraje povinen zjistit i bez návrhu všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Opatřování
podkladů pro rozhodnutí je dle ust. § 50 odst. 2 nového správního řádu výlučně záležitostí HZS kraje.
V odst. 1 § 50 je pouze demonstrativně uvedeno, co může být podkladem pro
rozhodnutí. Jsou to zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé HZS kraje z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Obecně řečeno je podkladem pro vydání rozhodnutí
vše, co má konkrétní vypovídací hodnotu a co je způsobilé z pohledu této vypovídací hodnoty osvětlit, doložit či prokázat skutečný stav věci.31
Opatřování podkladů pro rozhodnutí je důležitou a mnohdy i velmi obtížnou
činností. Nezřídka se také stává, že HZS kraje, byť je přesvědčen o tom, že byl spáchán správní delikt, není schopen vydat rozhodnutí právě pro nedostatek podkladů.
Podklady pro rozhodnutí jsou zjišťovány a zajišťovány primárně na místě. Toto
platí jak pro ZPP tak i pro požární kontroly. Při opatřování podkladů postupuje HZS kraje v úzké součinnosti s Policií ČR.
30 31
Matrasová, E., Příhoda, P., Šlauf, V., Šmíd, L. Správní řád. Komentář. 5. vydání. Praha: Linde, 1998, s. 56. Ondruš, R. Správní řád. Nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami. Praha: Linde, 2005, s. 182.
67
9.2. Podklady pro rozhodnutí o přestupku získané při ZPP
Úkolem ZPP je především zjistit příčinu vzniku požáru. Za tím účelem je přímo
na místě události specialistou ZPP zjišťována doba a přesné místo vzniku požáru,
příčina vzniku požáru, okolnosti mající vliv na šíření požáru, následky požáru (jako jsou způsobená škoda, usmrcené a zraněné osoby), porušení předpisů o požární
ochraně a ostatní důležité okolnosti, mající vliv na zjištění příčiny. V průběhu vyšetřování jsou stanoveny možné verze, které jsou průběžně prověřovány a
vylučovány. V poslední fázi je stanovena konečná verze neboli příčina vzniku požáru.
Všechny tyto informace jsou obsaženy v odborném vyjádření, které je specialista ZPP povinen zpracovat. Vyjádření se stává součástí spisu o požáru. Vedle tohoto vyjádření
je součástí spisu také fotodokumentace, případně videozáznam pořízené na místě události, situační plánek místa události a zpráva o zásahu. Součástí spisu jsou také výpovědi osob, které se na místě v době vzniku požáru nacházely, osob, které požár
zpozorovaly a ohlásily ho a dalších osob, které mohou sdělit jakékoli údaje, které napomohou objasnit příčinu vzniku požáru.
Oprávnění pro získávání takovýchto výpovědí vyplývá pro specialisty ZPP z ust.
§ 4 dost. 3 zákona o HZS, dle kterého jsou oprávněni požadovat od právnických a
fyzických osob informace potřebné k plnění základních úkolů hasičského záchranného
sboru, tedy výkonu SPD formou ZPP. Zákon o HZS sice dává HZS kraje jako
správnímu úřadu oprávnění vyžadovat informace, neumožňuje však postihnout osobu,
která požadované informace odmítne poskytnout, a ani nestanoví výslovně povinnost těchto osob informace poskytnout. Pro případ neposkytnutí informací by mohlo přicházet v úvahu pouze použití ustanovení o povinnosti umožnit HZS kraje provedení potřebných úkonů při zjišťování příčiny vzniku požáru v § 17 dost. 1 písm. g) zákona
o PO a následně skutkové podstaty přestupku dle § 78 dost. 1 písm. j) zákona o PO. Žádný právní předpis také nestanoví, v jaké formě by měly být tyto informace zaznamenány. Jako nejvhodnější se jeví forma úředního záznamu.
Součástí spisu se také stávají dokumenty vzniklé nebo předané při součinnosti od
Policie ČR. Na základě ust. § 2 odst. 1 písm. d) a j) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Policii), odhaluje Policie ČR trestné činy a zjišťuje jejich pachatele a odhaluje přestupky. 68
Policie tedy prověřuje, zda zjištěné skutečnosti nenasvědčují tomu, že byla
naplněna skutková podstata trestného činu (např. obecné ohrožení dle §179 - §180 trestního zákona), případně, zda byla naplněna skutková postata přestupku.
V případě přestupků je Policie povinna provést nezbytná šetření ke zjištění osoby
pachatele a zajistit důkazní prostředky pro další řízení pouze u přestupků uvedených v ust. § 58 odst. 2 přestupkového zákona. Přestupky na úseku požární ochrany v tomto
ustanovení uvedeny nejsou a tudíž Policie ze zákona nemá výslovnou povinnost
provádět další šetření. V praxi však Policie úzce spolupracuje s HZS kraje a mnohdy
provádí nezbytná šetření, která pak mají zásadní význam pro zahájení řízení. Tomuto napomáhá i níže uvedená dohoda, která byla uzavřena.
Dohoda o součinnosti Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru
České republiky za účelem zajištění koordinovaného postupu při vyšetřování požárů
na území ČR nabyla účinnosti 17.7.2005. Nahradila předchozí dohodu ze 4.10.1996, která byla přílohou pokynu vrchního požárního rady ČR č. 18 z roku 1996. Na základě
této dohody by měli policisté zajistit požářiště do doby nezbytně nutné k ohledání a
zadokumentování místa požáru, přihlížet k návrhům specialistů ZPP, umožnit jim účast na poradách o postupu prací, při provádění úkonů, ohledání místa požáru a
výslechu svědků a obviněných. Dále by měli předávat HZS kraje zejména opisy protokolů o ohledání místa požáru, výslechu svědků, závěrů technických zkoumání a posudků, případně další materiály.
Policie je oprávněna zjišťovat a zajišťovat informace od osob za využití tzv.
institutu podání vysvětlení. Tento institut je upraven § 12 zákona o Policii. Policie může požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která by mohla přispět k objasnění
skutečností důležitých pro odhalení přestupku a jeho pachatele. Předvolaná osoba je povinna výzvě vyhovět a dostavit se na určené místo k podání vysvětlení. Zákon o
Policii stanoví, kdo může podání vysvětlení odepřít. Jsou to osoby, kterým by podání
vysvětlení mohlo způsobit nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za přestupek sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli,
osvojenci manželu nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťovala jako újmu vlastní. Ze zákona nesmí být
podání vysvětlení požadováno od osoby, která by jím porušila státem uloženou nebo 69
státem uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byla této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěna. Předvolávaná osoba
musí být o tomto poučena. Pokud se osoba k podání vysvětlení nedostaví bez dostatečné omluvy nebo závažných důvodů, může být předvedena. O podání
vysvětlení sepisuje Policie protokol, o případném předvedení úřední záznam.
Předvolaná osoba, nejedná-li se o pachatele přestupku, má nárok na náhradu nutných výdajů a na náhradu ušlého výdělku. Tuto náhradu poskytuje Policie.
Pokud Policie prověřuje skutek jako podezření ze spáchání trestného činu,
opatřuje si případná vysvětlení podle ust. § 158 trestního řádu a o tomto sepisuje nejčastěji úřední záznam dle § 158 odst. 5 trestního řádu.
V praxi nastávají i situace, kdy Policie na místě vyhodnotí situaci tak, že se
nejedná o trestný čin a věcí se vůbec nezabývá ani z hlediska možného přestupku.
V jiných případech se dostaví na místo, kde dle sdělení svědků hořelo. Na místě
provede ohledání a z vytěžení osob sepíše pouze úřední záznam. Toto bez jakékoli fotodokumentace postoupí HZS kraje s tím, že se jedná o přestupek dle § 78 odst. 1 písm. r) zákona o PO. Pro HZS kraje je pak obtížné za situace, kdy JPO a specialista ZPP na místo nevyjeli, protože jim požár nebyl ohlášen (i když zákon o PO stanoví v §
5 odst. 1 písm. h) a § 17 odst. 1 písm. h) povinnost bezodkladně hlásit každý požár),
zajistit následně podklady pro řízení a rozhodnutí. V takových případech, kdy není dostatek podkladů odůvodňujících zahájit řízení vůči určité osobě, musí být věc odložena dle § 66 odst. 3 písm. a) přestupkového zákona.
Při postupování věci se Policie mnohdy dopouští i pochybení z hlediska
kvalifikace. Zákon o PO stanoví jak povinnosti tak skutkové podstaty, které mohou být
porušením povinností naplněny. Při postoupení věci by měla být tato postoupena právě s odkazem na zákon o PO. Policie však věc postupuje s odkazem na § 46 odst.1
přestupkového zákona. Dle tohoto ustanovení je přestupkem porušení i jiných
povinností, než které jsou stanoveny v § 21 až 45, jestliže jsou stanoveny zvláštními právními předpisy včetně nařízení obcí a krajů. Odkazem na zvláštní předpisy se musí rozumět odkaz na předpisy, které stanoví fyzickým osobám povinnosti, aniž by byla
stanovena v tomto zvláštním předpisu skutková podstata za porušení této povinnosti. Není to však případ zákona o PO. Tuto skutkovou podstatu by na úseku požární 70
ochrany bylo možné aplikovat pouze pro případ porušení povinnosti stanovené § 4 odst. 2 zákona o HZS.
Pokud tedy Policie z vlastního podnětu nezajistí potřebné podklady, zejména
podání vysvětlení od svědků a od podezřelé osoby, lze ji o to požádat na základě ust. § 59 přestupkového zákona jako o úkon potřebný k prověřování oznámení o přestupku.
Předvolat k podání vysvětlení může podezřelého i HZS kraje, a to na základě §
60 přestupového zákona. Předvolaná osoba může odepřít podání vysvětlení z týchž
důvodů, jako na Policii. Pokud se předvolaná osoba nedostaví, nelze ji nechat
předvést, ale je možné jí uložit pořádkovou pokutu až do výše 1.000,- Kč. Předvolaná osoba také nemá nárok na náhradu nutných výdajů a ušlého výdělku. Přestupkový zákon nestanoví, na rozdíl od zákona o Policii, formu pro zaznamenání podaného
vysvětlení. Protokol se dle § 22 odst. 1 správního řádu sepisuje o ústních podáních a o důležitých úkonech v řízení, zejména o provedených důkazech, o vyjádření účastníků
řízení, o ústním jednání a o hlasování. Nelze ho tedy sepsat o podání vysvětlení, jelikož se jedná o úkon před zahájením řízení. Jako jediná forma tedy přichází v úvahu záznam.
S formou záznamu pro podání vysvětlení počítá i nový správní řád v § 137.
Vysvětlení je úkonem prováděným v rámci postupu před zahájením řízení za účelem
prověření oznámení, ostatních podnětů a vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední. Vysvětlení však lze požadovat pouze tehdy, pokud rozhodné skutečnosti nelze zjistit jiným úředním postupem. Osobu, která má podat vysvětlení lze předvolat, případně nechat předvést, pokud se nedostaví.
Předvedení provádí Policie na základě usnesení, které vydá HZS kraje a které se doručuje předváděnému. Pokud předvedená osoba odmítá podat potřebné vysvětlení,
lze jí uložit pokutu až do výše 5.000,- Kč. Zákon v § 137 odst. 3 stanoví náležitosti záznamu o podaném vysvětlení. Záznam musí obsahovat identifikaci osoby, která
vysvětlení podává, vylíčení předmětných skutečností, datum , jméno, příjmení , funkci
nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Zákon výslovně stanoví, že tento záznam nelze použít jako důkazní prostředek.
Jak vyplývá ze statistiky, je nejčastějším způsobem uložení sankcí za přestupky
zkrácené řízení – blokové nebo příkazní. Blíže k těmto řízením viz kapitola 12. 71
Vzhledem k charakteru přestupků je v praxi nejdůležitějším podkladem pro vydání rozhodnutí vyjádření samotného pachatele přestupku, ve kterém se doznává k jednání,
kterým měla být naplněna skutková podstata přestupku. Toto vyjádření bývá zaznamenáno ve výše uvedeném protokolu o podání vysvětlení dle § 12 zákona o
Policii ČR, úředním záznamu o podání vysvětlení dle § 60 přestupkového zákona nebo úředním záznamu o podání vysvětlení dle ust. § 158 odst. 5 trestního řádu.
Opatření a použití důkazních prostředků jakožto podkladů pro rozhodnutí je
velmi obtížné a někdy i nemožné. Důkazními prostředky mohou být obecně zejména
listiny, ohledání, svědecká výpověď a znalecký posudek (§ 51 - § 56 nového správního řádu, § 34 - § 38 zrušeného správního řádu). U přestupků přichází v úvahu důkaz svědeckou výpovědí, znalecký posudek a ohledání.
U nejčastěji naplňované skutkové podstaty - způsobení požáru - však v praxi
svědci nebývají. Požáry, ke kterým dochází v domácnostech, vznikají právě proto, že se na místě vzniku požáru nenacházela žádná osoba, která by vzniku požáru zabránila. Sousedé nebo osoby, které požár zpozorovaly a ohlásily, většinou nejsou schopny
podat nějaké další informace, které by usvědčily pachatele. Mnohdy také není zcela jasná příčina vzniku požáru. Není výjimkou, že vyšetřovatel stanoví verze dvě (např.
zapomenutý nedopalek cigarety a technická závada na spotřebiči) a není schopen na
podkladě získaných informací jednu z verzí následně vyloučit. Ke stanovení jediné verze neboli k vyloučení verze technická závada na elektrospotřebiči mnohdy nevede ani tzv. „požárně technická expertíza“ (dále jen expertíza).
Expertíza je využívána místo znaleckého posudku dle správního řádu. Je
opatřována již v průběhu ZPP v případech, kdy není zcela jasná příčina vzniku požáru
nebo vzniklá škoda je značně vysoká. O zpracování expertízy jsou zpravidla žádány odborná pracoviště Policie ČR a Technický ústav požární ochrany. Žadatelem může
být nejen HZS kraje, ale i právnické, podnikající fyzické a fyzické osoby. Fyzické osoby jsou podle § 17 odst. 1 písm. g) povinny poskytnout HZS kraje bezúplatně výrobky nebo vzorky právě za účelem provedení expertízy. Výsledkem expertízy je
buď odborné vyjádření nebo znalecký posudek. Obsah a rozsah expertízy je stanoven
§ 52 vyhlášky o prevenci. Expertíza obsahuje základní údaje o požáru, popis zkoumaného výrobku nebo vzorku, výsledky laboratorních zkoumání a zkoušek, 72
odpovědi na otázky zadavatele a závěry. Účelem expertízy je zjistit nebo potvrdit
skutečnosti zjišťované v rámci ZPP a zaznamenané v odborném vyjádření. Součástí expertízy je také zkoumání:
• vlivu stavebních konstrukcí, požárně bezpečnostních zařízení a činnosti zasahujících JPO na průběh a šíření požáru;
• příčiny případné nefunkčnosti požární techniky, požárně bezpečnostních zařízení nebo věcných prostředků požární ochrany při požáru;
• toxických zplodin hoření.
Ohledání požářiště je záležitostí vyšetřovatele. Děje bezprostředně po uhašení
požáru za pomoci JPO a jeho výsledky jsou popsány v odborném vyjádření. Jde
především o detailní popis objektu a prostoru, kde ve kterém došlo ke vzniku požáru. Dále je určováno kriminalistické, svědecké a požární ohnisko, jsou identifikovány látky, které se podílely na hoření, jsou stanoveny iniciátory požáru a rozsah požáru v době příjezdu JPO, cesty šíření požáru, jsou vyhodnocovány funkce požárně
bezpečnostních zařízení a věcných prostředků požární ochrany a další důležité skutečnosti. Jde o neodkladný a neopakovatelný úkon, který lze jen stěží realizovat dodatečně později.
9.3. Podklady pro rozhodnutí o jiném správním deliktu získané při ZPP a při požárních kontrolách 9.3.1. ZPP
Podklady pro správní řízení jsou získávány také primárně na místě události. Je
opět vyhotovováno odborné vyjádření a lze nechat provést expertízu. Informace od fyzických osob lze před zahájením řízení získávat pouze na základě § 4 odst. 3 zákona o HZS nebo na základě § 17 odst. 1 písm. g) zákona o PO. O takové výpovědi se
pořizuje úřední záznam. Fyzickou osobu nelze předvolat k podání vysvětlení tak, jak to umožňuje přestupkový zákon. Změnu v tomto znamená nový správní řád, který
naopak tento institut zakotvuje, jak již bylo uvedeno výše, v § 137. Také bude možné využít § 138 o zajištění důkazu před zahájením řízení.
Podkladem pro řízení a rozhodnutí se mohou stát i dokumenty, pořízené a
předané na základě součinnostní dohody Policií ČR. Policie zpravidla provádí 73
výslechy jednotlivých osob za účelem prověření, zda nebyla naplněna skutková
podstata trestného činu. Tomto sepisuje výše uvedený úřední záznam. Pokud zjistí, že
tomu tak není, ale byla naplněna zřejmě skutková podstata jiného správního deliktu, pořízenou dokumentaci postupuje HZS kraje k dalšímu využití. 9.3.2. Požární kontroly
Obecným právním předpisem pro provádění kontrol, resp. státních kontrol, je
zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o státní kontrole). Tento zákon stanoví pravidla pro provádění kontrol, práva a
povinnosti kontrolujících i kontrolovaných. Subsidiárně se použije správní řád. Výsledkem takových kontrol je protokol. Kontrolovaná osoba musí být s obsahem protokolu seznámena a má právo podat proti obsahu protokolu opravný prostředek námitky. O vypořádání námitek pak rozhoduje vedoucí kontrolního orgánu.
O procesních pravidlech požárních kontrol se vedou diskuse a i když lze dovodit,
že i tyto kontroly by měly být prováděny podle zákona o státní kontrole, a to dle ust. § 2 písm. d). V praxi jsou tyto kontroly prováděny výhradně dle zákona o PO a vyhlášky
o prevenci. Na toto navazuje pokyn generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra č. 7/2005, ze dne 4.2.2005, kterým se stanoví pravidla pro kontrolní činnost prováděnou v rámci SPD vykonávaného HZS krajů a pracovní pomůcka pro kontrolní
činnost ze dne 4.3.2005 pod č.j. PO-3868/PRE-2004. Jak pokyn tak i pomůcka jsou
však závazné pouze pro HZS krajů a nikoli pro kontrolovanou osobu. Jejich účelem je poskytnout podrobnější návod, jak postupovat při kontrolní činnosti. Zákon o PO do
jisté míry nahrazuje zákon o státní kontrole. Především v tom, že stanoví povinnosti kontrolované osoby, a to umožnit výkon kontroly, poskytnout podklady ke kontrole a informace potřebné ke zjištění, zda je dodržován zákon o PO a prováděcí předpisy (§ 5
odst. 1 písm. f) zákona o PO). HZS kraje o výsledku kontrol pořizuje zápisy, ve
kterých jsou popsána nejen kontrolní zjištění, ale jsou zde stanovena i opatření k odstranění zjištěných nedostatků a lhůty k jejich realizaci. Dále je zde stanovována lhůta pro podání zprávy o tom, že uložená opatření byla provedena. Zápis musí být
projednán s kontrolovanou osobou. (§ 31 odst. 2 zákona o PO). Zákon o PO
neumožňuje kontrolované osobě podat proti zápisu námitky, v podstatě jí výslovně 74
nestanoví žádná oprávnění ve vztahu ke kontrole či HZS kraje. I když kontrolovaná osoba v zápisu uvede své stanovisko, HZS kraje není povinen toto stanovisko vypořádávat.
9.3.3. Dokazování v řízení o jiném správním deliktu
Jak je uvedeno v kap. 12 je v převážné většině případů rozhodováno na základě
písemných podkladů. O dokazování v řízení o jiném správním deliktu obecně platí to, co o dokazování v přestupkovém řízení.
Naplnění většiny skutkových podstat jiných správních deliktů na rozdíl od
přestupků spočívá v nevedení předepsané dokumentace či nezajištění určitých opatření z hlediska požární ochrany.
Ve stadiu před zahájením řízení, tedy např. v průběhu požární kontroly, není
HZS kraje předložena dokumentace, jejíž vedení stanoví zákon o PO a blíže konkretizuje vyhláška o prevenci nebo např. vyhláška o svařování (příkaz ke
svařování). Kontrolovaná osoba buď dokumentaci pouze nepředloží nebo HZS kraje sdělí, že ji nevede. Tato skutečnost popsaná v zápisu se tak stává podkladem pro zahájení řízení.
Důkazních prostředků je i v tomto řízení velmi málo. Prakticky je podkladem pro
rozhodnutí o uložení sankce především zápis z kontroly. Shodně jako u přestupků je i
v tomto řízení důležité stanovisko PFO nebo PO, resp. FO oprávněných za tyto osoby jednat.
V úvahu by přicházel důkaz listinou. O předložení takové listiny by
nerozhodoval dle ust. § 53 nového správního řádu (§ 37 zrušeného správního řádu)
HZS kraje, ale bylo by výlučně věcí dotyčné osoby, zda by listinu předložila či nikoli.
Je to dáno tím, že jestliže má kontrolovaná osoba vést příslušnou dokumentaci a tuto nepředloží ke kontrole, je toto nepředložení samo osobě důkazem porušení příslušného
ustanovení zákona. HZS kraje ani prakticky nemůže prokázat porušení zákona jinak než tím, že je toto popsáno v zápisu z kontroly a kontrolovaná osoba je se zápisem prokazatelně seznámena. Kontrolovaná osoba naopak může následně prokázat plnění jí uložené povinnosti právě předložením požadované dokumentace. V případě, kdy tedy
kontrolovaná osoba po seznámení se zápisem tvrdí, že dokumentaci má (Toto není 75
časté. Ve většině případů kontrolovaná osoba dokumentaci ke kontrole předloží a pokud ji nepředloží, dozná se, že ji nemá a se zápisem souhlasí) a následně ji předloží, je na HZS kraje, aby za použití jiných důkazních prostředků prokázal, že dokumentace
byla pořízena až následně, pokud získá důvodné pochybnosti o existenci dokumentace v okamžiku výkonu kontroly.
76
10. Sankce
Se správními delikty je spojována hrozba sankcí. V tomto smyslu se hovoří o
trestnosti deliktu. Správní delikt se tak liší od porušení povinností stanovených normami správního práva, které má jiný právem předvídatelný důsledek. Okruh
sankcí, které lze za správní delikt uložit, popřípadě sankční rozpětí, musí být taxativně vymezeny zákonem v souladu se zásadou „nulla poena sine lege“.32 10.1. Historie sankcí
Za porušení povinností na úseku požární ochrany bylo možné ukládat sankce i
podle předchozích právních předpisů. Nejčastěji ukládanou sankcí byla stejně jako v současné době pokuta. Uložit pokutu umožňovaly všechny právní předpisy, které
upravovaly trestání přestupků na úseku požární ochrany. Předpisy se lišily pouze výší pokuty. První československý zákon o požární ochraně z roku 1950 umožnil uložit pokutu až do výše 50.000,- Kčs. V dalších předpisech pak byla horní hranice pokuty postupně snižována až na pouhých 500,- Kč dle zákona č. 60/1961 Sb. Až zákon o PO
z roku 1985 horní hranice pokut nejen odstupňoval, ale i posunul nahoru. Zákon o PO
rozdělil skutkové podstaty přestupků do tří skupin. V první skupině bylo možné uložit pokutu do 1.000,- Kč, ve druhé do 3.000,- Kč a ve třetí až do 5.000,- Kč. Ke zvýšení
horních hranic pokut pak došlo novelou z roku 1994, kdy od 1. ledna 1995 bylo možné uložit pokutu až do 5.000,-Kč, 10.000,- Kč a 15.000,- Kč. Poslední změna ve výši horních hranic pokut byla provedena zákonem z roku 2000. Od 1.1.2001 byly hranice
pokut posunuty na částku 10.000,- Kč, 20.000,- Kč a 25.000,- Kč. Od 1.7.1986, kdy
nabyl účinnosti současný zákon o PO, byla poprvé zakotvena v právním předpisu
možnost ukládat pokuty i organizacím. Maximální výše pokuty, která mohla být organizaci uložena, byla 100.000,- Kč a 250.000,- Kč (v případě opakovaného porušení až do výše dvojnásobku).
Pokuta byla považována za hlavní trest. Dalším hlavním trestem, který mohl být
uložen, bylo vězení nebo odnětí svobody. Podle zákona č. 62/1950 Sb. mohl být místo
pokuty uložen trest vězení až na dva měsíce. Tento zákon nabyl účinnosti 9.7.1950 a skutková postata přestupku včetně sankcí byla obsažena v § 16. Za necelý měsíc dne 32
Mates, P. Základy správního práva trestního. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2000, s. 8.
77
1.8. nabyl účinnosti zákon č. 88/1950 Sb., který jakožto obecný právní předpis obsahoval hmotně-právní úpravu přestupků. V § 138 byly rovněž vymezeny skutkové
podstaty přestupků na úseku požární ochrany a sankce, které bylo možné uložit.
Skutkové podstaty i výše pokut se v obou zákonech shodovaly. Lišila se však
terminologie u alternativního trestu. Tím bylo dle zákona č. 88/1950 Sb. odnětí svobody a podle zákona č. 62/1950 Sb. vězení neboli uzamčení. V obou případech maximálně na dva měsíce.
Dalšími sankcemi, které bylo možné ukládat v období od roku 1961 do 1986,
bylo napomenutí a veřejná důtka. Od roku 1986 mohla být ukládána pokuta nebo důtka. Důtka mohla být podle zákona o PO ukládána až do 1.1.1995. 1. července 1990
nabyl účinnosti současný přestupkový zákon, který v § 11 stanovil druhy sankcí, které bylo možné za přestupek uložit. Mezi těmito sankcemi již důtka nebyla. Pokud by byla důtka považována za důtku soukromou a nikoli veřejnou, lze si výkladem dovodit, že
se jednalo o napomenutí ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) přestupového zákona. Pokud by ovšem důtka byla důtkou, která se zveřejňovala, byla by to speciální sankce zakotvená v zákoně o PO.
10.2. Současná úprava sankcí
Současná právní úprava sankcí za přestupky je obsažena v zákoně o PO a
přestupkovém zákoně. Sankce za jiné správní delikty jsou obsaženy v zákoně o PO. 10.2.1. Jiné správní delikty
Za jiné správní delikty lze ukládat pouze jedinou sankci, a to pokutu. Výše pokut
jsou stanoveny v zákoně o PO a to formou relativně určitou. Zákon přesně nestanoví výši pokuty, která by měla být uložena. Je stanovena pouze horní hranice, kterou
nesmí HZS kraje překročit. O konkrétní výši rozhodne HZS kraje na základě správního uvážení. Horní hranice pokut není stanovena jednotně pro všechny skutkové
podstaty. Skutkové podstaty jsou rozděleny do dvou skupin a hranice pokut je dále
ještě odstupňována dle kategorie provozované činnosti. Nejnižší horní hranice je stanovena částkou 250.000,- Kč a nejvyšší hranice je 10.000.000,- Kč. Za opakované
porušení je možné uložit pokutu v dvojnásobné výši. Jedná se o tzv. zvýšení horní
hranice pokuty.
78
10.2.2. Přestupky 10.2.2.1. Pokuta
V případě přestupků je v praxi nejčastěji ukládána pokuta. Dle některých
neoficiálních stanovisek je možné jako sankci uložit pouze pokutu. Tento názor je opírán o formulaci ust. § 78 odst. 2 zákona o PO, kde je stanoveno, že „za přestupek lze uložit pokutu do …..“ Slovo „lze“ je vykládáno jako „může být uložena pouze
pokuta“. S tímto názorem však není možné se ztotožnit. Hned následující § 79 totiž říká, že není-li v tomto zákoně (zákoně o PO) stanoveno jinak, platí o přestupcích a jejich projednávání obecné předpisy. Obecným předpisem je přestupkový zákon. Ten v
§ 11 odst. 1 stanoví, jaké sankce je obecně možné za přestupky uložit. Jsou to
napomenutí, pokuta, zákaz činnosti a propadnutí věci. V ustanoveních § 12 odst. 2 a 3 a § 13 - § 15 jsou stanoveny podmínky, za kterých lze jednotlivé sankce ukládat.
Ukládanou pokutu je možné vyměřit až ve výši 1.000,- Kč, pokud zvláštní část
přestupkového zákona nebo jiný zákon nestanoví pokutu vyšší. Zákon o PO vyšší
pokutu resp. vyšší horní hranici pokuty stanoví v § 78 odst. 2 a jako lex specialis bude mít v tomto případě přednost před obecnou úpravou. Maximální výše pokut je shodně
jako u jiných správních deliktů odstupňována a je stanovena částkou 10.000,- Kč, 20.000,- Kč a 25.000,- Kč. Jde opět o relativně určitou sankci a její konkrétní výše je věcí správního uvážení. 10.2.2.2. Napomenutí
Napomenutí je obecně považováno za nejmírnější sankci. Je prostředkem
morálního, výchovného působení.33 Přestupkový zákon nestanoví bližší podmínky pro jeho uložení. Pouze v § 12 odst. 2 je zakázáno uložit ho současně s pokutou. Vzhledem k tomu, že ve zvláštní části přestupkového zákona ani v jiných zvláštních zákonech (až
na výjimku v zákoně č. 13/1993 Sb., celní zákon - § 295) není možnost ukládání
napomenutí výslovně stanovena, lze dovodit, že pokud zákon výslovně jeho uložení
nevylučuje, lze ho uložit za každý přestupek. Zákon o PO možnost uložit napomenutí
výslovně nevylučuje a odst. 2 § 78 pouze modifikuje ust. § 13 odst. 1 přestupkového
zákona ve vztahu k horní hranici pokuty. Napomenutí lze tedy uložit za kterýkoli Červený, Z., Šlauf, V. Přestupkové právo. Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisejících předpisů. 7. vydání. Praha: Linde, 2001, s. 27. 33
79
z přestupků v § 78 zákona o PO. V praxi je napomenutí ukládáno v případech, kdy
není vhodné nebo účelné uložit pokutu, byť pouze formou bloku. Jako příklad lze
uvést způsobení požáru rodinného domku osobou starší 70 let. Tato osoba způsobila požár nedbalostním jednáním - zapomenutím rozsvícené svíčky. Vzhledem k tomu, že
škoda vznikla pouze pachateli a v daném případě nebyl ohrožen majetek ani životy či zdraví jiných osob, a dále vzhledem ke stáří pachatele bylo pro takovou osobu
dostatečným ponaučením již to, že si svou neopatrností zničila vlastní dům.
Napomenutí bylo v tomto případě sankcí zcela dostačující. Jako další příklad lze uvést požár kontejneru na odpad. Takové požáry jsou nezřídka způsobovány bezdomovci,
tedy osobami bez finančních prostředků a jakéhokoli majetku. Samotným požárem
není způsobena škoda buď vůbec nebo jen nepatrná a uloženou pokutu by bylo takřka nemožné v rámci exekuce vymoci. Z tohoto důvodu je ukládána buď nízká bloková pokuta nebo napomenutí.
10.2.2.3. Propadnutí věci a zákaz činnosti
Dalšímu sankcemi, které lze za přestupky ukládat, je propadnutí věci a zákaz
činnosti. Zákaz činnosti lze vyslovit jen za ty přestupky, u nichž to zákon o
přestupcích ve své zvláštní části nebo jiný zákon výslovně dovoluje. Jelikož zákon o
PO uložení této sankce výslovně nedovoluje, nelze ji uložit. Propadnutí věci lze uložit samostatně nebo s kteroukoli jinou sankcí za každý přestupek, jehož povaha užití
tohoto druhu sankce nevylučuje, a jsou-li pro její uložení splněny zákonem stanovené
podmínky.34 Podmínky pro její uložení jsou stanoveny v § 15 přestupkového zákona.
Právě vzhledem k charakteru přestupků v požární ochraně tato sankce nikdy nebyla a
ani nebude ukládána.
10.3. Návrh nového přestupkového zákona
Návrh nového přestupkového zákona přináší mimo jiné i změnu ve vztahu
k sankcím, které bude možné ukládat. § 25 obsahuje taxativní výčet těchto sankcí. Jsou
to napomenutí, pokuta, zákaz činnosti, odnětí oprávnění, propadnutí věci, zveřejnění
rozhodnutí o přestupku, zákaz účasti v zadávacím řízení o veřejných zakázkách a ve veřejné soutěži a zákaz přijímat dotace a subvence. 34
Tamtéž, s. 34.
80
Následující § 26 - § 33 pak stanoví podmínky pro uložení jednotlivých sankcí. Za
přestupky v požární ochraně bude možné uložit napomenutí, pokutu, propadnutí věci a zveřejnění rozhodnutí o přestupku.
Napomenutí bude možné uložit pouze za méně závažné přestupky a pouze
fyzické osobě. Tato sankce spočívá v tom, že pachatel bude upozorněn na protiprávnost svého jednání a toto mu bude vytknuto.
Pokutu bude možné uložit v mezích sazeb, které stanoví zákon o PO, nejméně
však ve výši 100,- Kč.
Zrušená právní úprava nestanovila lhůtu pro zaplacení pokuty. § 47 odst. 2
zrušeného správního řádu stanovil, že pokud se ukládala účastníkovi řízení povinnost
k plnění, určil správní orgán též lhůtu. Lhůta nesměla být kratší než stanovil zvláštní právní předpis. V praxi byla v rozhodnutích stanovována lhůta různá, 3 dny, 10 dní nebo 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Také nový správní řád v § 68 odst. 2 odkazuje
na stanovení lhůty ve výroku rozhodnutí, aniž by délku této lhůty nějak omezil. Naopak v návrhu nového přestupkového zákona je v § 27 odst. 2 pro splatnost pokuty
stanovena lhůta 30 dnů od právní moci, pokud v rozhodnutí nebude uvedeno jinak.
Zde tedy není třeba vždy na základě správního uvážení stanovovat přiměřenou lhůtu pro zaplacení pokuty, ale je možné využít zákonné lhůty. Pokud správní orgán
nepovažuje z nějakého důvodu tuto lhůtu za dostačující, může ve výroku stanovit jinak.
Sankci zveřejnění rozhodnutí o přestupku bude možné uložit pouze PO nebo
PFO a pouze za podmínky, že se tato osoba dopustila zvlášť závažného přestupku.
Jelikož tyto osoby si obecně zakládají na své dobré pověsti, bude pro ně uložení této sankce značně citelné. Podmínkou pro zveřejnění rozhodnutí je, aby toto bylo pravomocné a dále, aby ve výroku rozhodnutí byla stanovena lhůta, po jejímž uplynutí bude výrok rozhodnutí zveřejněn. Tato lhůta nesmí být kratší než dva měsíce. Rozhodnutí se zveřejní na úřední desce HZS kraje na dobu nejdéle dva měsíce.
81
11. Výměra sankce
Pokud HZS kraje dospěje k závěru, že v daném případě určitá osoba naplnila
skutkovou postatu přestupku či jiného správního deliktu, musí rozhodnout nejen o druhu, ale i o výměře sankce. Výměrou se rozumí výše pokuty, která bude uložena.
Při rozhodování o výměře se HZS kraje musí řídit určitými pravidly či kriterii.
Ta jsou stanovena pro přestupky v ust. § 12 odst. 1 přestupkového zákona a pro jiné
správní delikty v ust. § 76 odst. 6 zákona o PO. Zákon o PO stanoví horní hranice, které nemohou být překročeny. Výjimkou je ust. § 76 odst. 5 zákona o PO. Jinak je za zákonem stanovených pravidel dána HZS kraje možnost tzv. správního uvážení při stanovení konkrétní výše sankce v konkrétním případě. 11.1. Přestupky
Dle přestupkového zákona se při určení druhu sankce a její výměry přihlédne k
závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k
okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele, zda a jakým způsobem byl pro týž skutek postižen v disciplinárním řízení.
Z pohledu způsobu spáchání přestupku lze přihlédnout k tomu, zda byl přestupek
spáchán konáním nebo opomenutím. Závažnější z pohledu uvažované výše sankce
bude v případě požáru jeho založení konáním. Jestliže tedy někdo způsobí požár
zapálením např. zapalovačem, bude takové jednání trestáno přísněji než, když někdo způsobí požár tím, že např. zapomene na stole rozsvícenou svíčku.
Z hlediska následku bude posuzováno to, zda objekt přestupku byl pouze
ohrožen či přímo porušen a jak vysoká škoda byla způsobena. Přísněji bude hodnocena situace, kdy byl při požáru někdo zraněn a byla způsobena vysoká škoda na cizím majetku než to, že byly životy a zdraví pouze ohroženy a škoda nebyla nikterak vysoká.
Okolnosti, za nichž byl přestupek spáchán, mohou být jak polehčující, tak i
přitěžující.
Jak již bylo uvedeno výše, u přestupků postačí k naplnění skutkové podstaty
zavinění z nedbalosti. Při stanovení konkrétné výše pokuty pak bude přísněji
82
hodnoceno a výměra bude vyšší, dopustil-li se pachatel přestupku úmyslně, např. způsobil-li požár, protože chtěl někomu způsobit škodu.
Pohnutka pachatele nebo-li také motiv pachatele bude ve většině případů
považována za přitěžující okolnost, např. způsobení požáru s úmyslem získat majetkový prospěch nebo naopak někomu způsobit škodu.
Při posuzování osoby pachatele lze přihlédnout ke stáří pachatele (věk blízký
věku mladistvému bude polehčující okolností), chování pachatele (za polehčující bude brána součinnost při ZPP a vyšetřování Policie), osobní a rodinné poměry.
V praxi jsou nejčastěji ukládány blokové pokuty ve výši 100.- Kč, 200,- Kč,
500,- Kč a 1.000,- Kč. Pouze výjimečně bývá ukládána v příkazním řízení pokuta ve výši 4.000,- Kč.
11.2. Jiné správní delikty
Podle § 76 odst. 6 zákona o PO přihlíží HZS kraje při stanovení výše pokuty
zejména k závažnosti a době trvání protiprávního jednání a k rozsahu způsobené škody.
Závažnost lze hodnotit především z hlediska druhu spáchaného deliktu. Za
závažnější je v praxi považováno především fyzické nezabezpečení opatření k zajištění požární bezpečnosti, např. volné únikové cesty ze shromažďovacích prostorů,
dostatečné množství věcných prostředků požární ochrany jako jsou hasicí přístroje, dodržení podmínek požární bezpečnosti při svařování apod. Naopak za méně závažné jsou považovány případné nedostatky v dokumentaci požární ochrany.
Dobu protiprávního jednání je obtížné určit. Pokud je porušení zákona o PO
zjištěno při požární kontrole, nelze stanovit (nejedná-li se např. o propadlé revize), kdy daná osoba započala s porušováním povinnosti.
Škoda a její výše je naopak v některých případech základním kritériem při
stanovení výše pokuty. Dojde-li ke vzniku požáru např. při svařování a to v důsledku
chybného posouzení prostoru, ve kterém se svařuje a v důsledku tohoto nezajištění zvláštních požárně bezpečnostních opatření, může být a bývá způsobena škoda i v několika stovkách tisíc korun. Na druhé straně žádná škoda nemusí být způsobena např. při nevyhotovení předepsané dokumentace. 83
Jelikož horní hranice pokut jsou značně vysoké, je nutné kromě zákonem
stanovených kritérií brát v úvahu i další jako majetkové poměry osoby, která se deliktu
dopustila a spolupráce této osoby, resp. ochota odstranit protiprávní stav. Účelem
sankce není finanční likvidace osoby, ale uložení pokuty by mělo mít jak represivní tak i výchovný účinek.
Pokud v praxi je za porušení povinnosti ukládána pokuta, je ukládána ve výši
1.000,- Kč, 3.000,- Kč nebo 5.000,- Kč. Vyšší pokuty, ale pouze do 30.000,- Kč, jsou ukládány v ojedinělých případech.
11.3. Návrh nového přestupkového zákona
Návrh řeší problematiku ukládání sankcí v § 35 - § 37. Při stanovení druhu trestu
a jeho výměry se přihlédne k povaze a závažnosti přestupku, osobě a poměrům
pachatele. U fyzické osoby se přihlédne také k tomu, zda a jakým způsobem byla pro tentýž skutek postižena v disciplinárním řízení. U PO a PFO se přihlédne též k její dosavadní činnosti.
Přitom povaha a závažnost přestupku je určena zejména:
• významem chráněného zájmu, který byl přestupkem dotčen, • významem a rozsahem jeho následků, • způsobem spáchání přestupku,
• okolnostmi spáchání přestupku,
• u fyzické osoby též druhem a mírou jejího zavinění,
• délkou doby, po kterou trvalo protiprávní jednání pachatele nebo po kterou trval protiprávní stav vyvolaný přestupkem.
Při stanovení druhu trestu a jeho výměry se přihlédne i k polehčujícím a
přitěžujícím okolnostem.
Jako k polehčující okolnosti se přihlédne u osoby fyzické zejména k tomu, že • spáchala přestupek pod tlakem závislosti nebo podřízenosti, • spáchala přestupek pod vlivem hrozby nebo nátlaku,
• spáchala přestupek ve věku blízkém věku mladistvých,
• spáchala přestupek odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, 84
• se přičinila o odstranění škodlivých následků přestupku nebo dobrovolně nahradila způsobenou škodu,
• přestupek oznámila orgánům veřejné správy a při jeho objasňování účinně napomáhala.
Jako k polehčující okolnosti se přihlédne u PO a PFO zejména k tomu, že
• spáchala přestupek odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze,
• se přičinila o odstranění škodlivých následků přestupku nebo dobrovolně nahradila způsobenou škodu,
• přestupek oznámila orgánům veřejné správy a při jeho objasňování účinně napomáhala.
Jako k přitěžující okolnosti se přihlédne u osoby fyzické zejména k tomu, že
• spáchala přestupek využívaje něčí bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti,
• přestupek páchala nebo v něm pokračovala po delší dobu, spáchala více přestupků.
Jako k přitěžující okolnosti se přihlédne u PO a PFO zejména k tomu, že přestupek
páchala nebo v něm pokračovala po delší dobu, spáchala více přestupků.
85
12. Způsoby uložení sankce
12.1. Přestupky
Sankci za přestupek lze uložit trojím způsobem. V tzv. „zkráceném“ řízení a v
„klasickém“ řízení. Zkrácenými formami řízení jsou blokové a příkazní řízení. 12.1.1. Blokové řízení
Nejčastěji je dle statistiky využívána forma blokového řízení. Právní úprava je
obsažena v § 84 - § 86 přestupkového zákona. Podmínky pro uložení blokové pokuty
jsou tři: přestupek musí být spolehlivě zjištěn, pachateli nestačí domluvit, pachatel je ochoten pokutu zaplatit. Pachateli lze uložit blokovou pokutu maximálně do výše 1.000,- Kč v souladu s § 13 odst. 3 přestupkového zákona, jelikož zákon o PO
nestanoví, že by bylo možné uložit pokutu vyšší. Blokovou pokutou by měly být
řešeny především méně závažné přestupky. Vyplývá to z třetí stanovené podmínky, že blokové řízení se nezavede, stačí-li k projednání zjištěného přestupku pouze
domluva.35 Samotnou „domluvu“ však nelze vzhledem k taxativnímu výčtu sankcí v §
11 odst. 1 přestupkového zákona považovat za sankci. Tato podmínka pro uložení blokové pokuty je tedy poněkud zavádějící. V praxi je domluva často zcela nevhodně
využívána. Způsobí-li nějaká osoba svým jednání požár, jehož následkem je také vznik
škody na majetku, příp. ohrožení osob, není na místě toto vyřešit domluvou, i když se pachatel k činu doznal, lituje ho a je ochoten škodu nahradit, a to právě z toho důvodu,
že v daném případě byla naplněna jak formální tak materiální stránka skutkové podstaty přestupku a měla by být tudíž uložena sankce. Upustit od uložení sankce lze
v „klasickém“ řízení za podmínky, že k nápravě pachatele je dostačující samotné projednání přestupku. Podmínkou pro uložení blokové pokuty není, aby byl pachatel
při svém protiprávním jednání přistižen a toto jednání bylo na místě postiženo. I
průběhu zahájeného „klasického“ řízení lze kdykoliv přistoupit k vyřešení přestupku blokovou pokutou.36 V takovém případě by se v dalším řízení nepokračovalo a řízení by bylo v souladu s § 76 odst. 1 písm. h) přestupkového zákona zastaveno.
V praxi je bloková pokuta pachateli nejčastěji ukládána přímo na místě požáru.
Pokud je třeba pachatele vyslechnout, je předvolán k podání vysvětlení. Po tomto 35 36
Tamtéž, s. 149. Tamtéž, s. 149.
86
podání vysvětlení mu také může být uložena a v praxi také často bývá ukládána bloková pokuta.
V blokovém řízení lze ukládat pouze pokutu. Pokud jsou splněny podmínky pro
uložení blokové pokuty, ale pachatel nemá při sobě dostatek finančních prostředků, lze
využít i tzv. „bloku na pokutu na místě nezaplacenou“. Způsob vydání tohoto bloku je stanoven v § 85 odst. 3. V praxi tento způsob ukládání pokuty nebývá realizován,
jelikož pachatelé velmi často zapomínají takto uloženou pokutu dobrovolně uhradit a následně musí být přistupováno k nucenému výkonu rozhodnutí buď cestou správní nebo soudní exekuce.
Proti uložení blokové pokuty nelze dle § 84 odst. 2 podat řádný opravný
prostředek neboli odvolání. Toto vyplývá z předpokladu zakotveného v zákoně, že
pachatel přestupku se na vyzvání dobrovolně podrobil projednání věci v blokovém
řízení. Jeho projev v tom směru musí být jasný a úplný. Musí tedy nejen souhlasit s blokovým řízením, ale i s navrženou výší pokuty. Jeho souhlas pak obsahuje v sobě prakticky i vzdání se práva na odvolání. Uložením pokuty je proto věc pravomocně
skončena. Jde o opatření mající povahu rozhodnutí zvláštního druhu (sui generis).37 Rozhodnutí by mohlo být změněno pouze prostřednictvím mimořádných opravných prostředků, kterými jsou dle nového správního řádu obnova řízení dle § 100 - § 102 (§
62 – 64 zrušeného správního řádu) a přezkumné řízení dle § 94 - § 99 (§ 65 - § 68 přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení ve zrušeném správním řádu). 12.1.2. Příkazní řízení
Druhou formou zkráceného řízení je tzv. příkazní řízení. Je upraveno v § 87
přestupkového zákona. Podstatou tohoto řízení je, že jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky, vyhotoví HZS příkaz, který má stejné náležitosti jako
rozhodnutí, a tento doručí obviněnému z přestupku, aniž by bylo nařizováno ústní jednání a prováděno dokazování. Řízení je zahájeno dnem doručení písemného vyhotovení příkazu obviněnému. Proti příkazu může obviněný podat tzv. odpor. Je to forma řádného opravného prostředku a lze ho podat do 15 dnů ode dne doručení
příkazu. Podání odporu má za následek zrušení vydaného příkazu ex lege a HZS kraje
37
Tamtéž, s. 150.
87
musí pokračovat v „klasickém“ řízení, které bylo po dobu, po kterou probíhalo příkazní řízení, fakticky přerušeno.38
Podmínky pro vydání příkazu jsou dvě a jsou stanoveny v odst. 1 § 87. První
podmínkou, která musí být splněna je, že jednání má zákonné znaky přestupku a
obviněný se ho dopustil. Jako druhá podmínka je stanoveno, že věc nebyla vyřízena v blokovém řízení. Zákon tedy předpokládá na prvém místě využití možnosti uložit blokovou pokutu a až na druhém místě počítá s příkazním řízením. Příkazem lze uložit
pouze sankci ve formě pokuty nebo napomenutí. Zákon stanoví horní hranici této
pokuty ve výši 4.000,- Kč a neumožňuje, aby v zákoně o PO nebo jiném zákoně byla
hranice pro uložení pokuty zvýšena (srov. § 13 odst. 2). V příkazu také nelze
rozhodnout o náhradě škody. Přestupkový zákon zakazuje uložit příkaz osobě mladistvé (§ 19 odst. 2) a osobě zbavené či omezené ve způsobilosti k právním
úkonům. Pokud byl proti příkazu podán odpor, je HZS kraje v dalším řízení vázán obsahem zrušeného příkazu. Obviněnému nemůže uložit vyšší pokutu, než mu
zamýšlel uložit v příkazu, ani uložit pokutu namísto předchozího napomenutí. To platí i pro případ, že by v provedeném řízení vyšly najevo nové okolnosti zvyšující závažnost přestupku a míru zavinění jeho pachatele.39
12.1.3. „Klasické řízení“
Tzv. „klasické řízení“ je řízením s ústním projednáním přestupku. Správní řízení
obecně je vedeno zásadou písemnosti a HZS kraje nařídí ústní jednání jen tehdy, stanoví-li to zákon a dále tehdy, jestliže je to k uplatnění práv účastníků nezbytné (§ 49 odst. 1 nového správního řádu).
Zákonem je přestupkový zákon. Ten v § 74 odst. 1 stanoví, že o přestupku koná
správní orgán v prvním stupni ústní jednání. HZS kraje je tedy povinen nařídit ústní jednání a předvolat nebo vyrozumět účastníky. MV-GŘ HZS ČR jakožto odvolací orgán nemá stanovenou povinnost nařídit ústní jednání. Může, ale nemusí tak učinit.
V praxi je převážná většina přestupků řešena formou zkráceného řízení a to
především proto, že HZS kraje má všechny podklady pro rozhodnutí a není nutné
opatřovat další a také proto, přestupky jsou rychle a bez zbytečných průtahů 38 39
Tamtéž, s. 157. Tamtéž, s. 157.
88
vyřizovány. Pro pachatele přestupku je forma zkráceného řízení také výhodná, jelikož u těchto řízení nemusí hradit náklady řízení, které dle vyhlášky č. 231/1996 Sb., kterou
se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích, ve znění vyhlášky č. 340/2003 Sb., činí od 1.11.2003 již 1.000,- Kč. 12.2. Jiné správní delikty
Procesním předpisem pro jiné správní delikty je pouze správní řád. Zrušený
správní řád stanovil pouze jedinou formu řízení. Jiné správní delikty nebylo možné
projednat ve zkráceném řízení. Správní řízení je ovládáno zásadou písemnosti. Ústní jednání se nařizuje jen, je-li to nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv
účastníků. V ostatních případech se rozhoduje na základě písemných podkladů. Řízení je zahájeno učiněním prvního úkonu vůči pachateli deliktu. Tímto úkonem je oznámení o zahájení řízení.
V praxi ústní jednání nařizováno ve většině případů není a HZS kraje rozhoduje
pouze na základě spisu o kontrole nebo spisu o požáru. Oznámení je buď zasíláno poštou nebo je pachatel deliktu telefonicky pozván k HZS kraje a tam je mu sděleno,
že se zahajuje řízení. Toto sdělení je zaznamenáno dle § 18 nového správního řádu do protokolu (§ 22 odst. 1 zrušeného správního řádu). Před vydáním rozhodnutí je dle ust. § 36 nového správního řádu (§ 33 odst. 2 zrušeného správního řádu) dána pachateli
deliktu možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, vyjádřit se k nim a případně navrhnout doplnění spisu. Vyjádřit se může buď písemně nebo ústně do protokolu.
V praxi se většinou dostaví dotyčné osoby nebo jejich oprávnění zástupci k HZS kraje
a vyjádří se do protokolu. Pokud je o zahájení řízení sepisován protokol, je součástí tohoto protokolu také vyjádření, jelikož by nebylo účelné sepisovat dva protokoly. 12.3. Nový správní řád
Nový správní řád znamená významný zásah především do řízení o jiných
správních deliktech. Jelikož úprava řízení o přestupcích je obsažena ve zvláštním zákoně, má tento postavení lex specialis ve vztahu ke správnímu řádu a pokud nebude přijata navrhovaná nová úprava přestupkového zákona, použije se současná úprava přednostně.
89
Uložit pokutu za jiný správní delikt bude možné nejen pouze „klasickým“
rozhodnutím jako dosud, ale bude možné využít zkrácených způsobů. Výstupem takových zkrácených řízení budou tzv. příkaz a příkaz vydaný na místě. 12.3.1. Příkaz
Příkaz dle § 150 nového správního řádu je takřka totožný s příkazem dle
přestupkového zákona. V tomto zkráceném řízení může být jediným podkladem kontrolní protokol. Podmínky pro vydání příkazu jsou stanoveny tři: • protokol musí být vyhotoven oprávněnou úřední osobou,
• kontrolovaná osoba musí být seznámena s obsahem protokolu, • o obsahu protokolu nejsou pochybnosti.
Na rozdíl od příkazu v přestupkovém řízení lze podat odpor proti příkazu nikoli ve
lhůtě 15 dnů, ale ve lhůtě 8 dnů.
Správní řád hovoří o kontrolním protokolu a zákon o PO o zápisu z požární
kontroly. Zápis lze považovat za zvláštní formu protokolu, jelikož jsou splněny
všechny tři zákonem stanovené podmínky. Příkazem lze tedy bezprostředně po ukončení kontroly uložit pokutu. Horní hranice pokuty není stanovena tak jako u příkazu o přestupku.
Otázkou je, zda lze příkazem uložit pokutu i v jiném případě než je kontrolní
činnost. Porušení zákona lze ze strany HZS kraje zjistit i při výkonu SPD formou ZPP. HZS kraje zpracovává spis o požáru, jehož součástí je odborné vyjádření. Toto
vyjádření však slouží pro potřebu HZS kraje, případně orgánů činných v trestním řízení, a není předáváno či projednáváno s osobou, při jejíž činnosti došlo ke vzniku požáru. Není tedy splněna zákonná podmínka, kterou je seznámení s obsahem odborného vyjádření. Příkaz v tomto případě tedy zřejmě není možné použít. Tuto
situaci lze vyřešit provedením požární kontroly bezprostředně nebo současně při výkonu ZPP.
12.3.2. Příkaz vydaný na místě
Příkaz vydaný na místě je obdobou blokového řízení z přestupkového zákona.
Podmínky pro jeho vydání jsou stanoveny v § 150 odst. 5 nového správního řádu.
Pachatel deliktu musí být přítomen na místě a uznat důvody vydání příkazu. Tímto uznáním bude považován stav věci za prokázaný a pachateli bude možné uložit pokutu 90
až do výše 10.000,- Kč. Jelikož zákon nestanoví obsahové náležitosti pro příkaz na místě ani neodkazuje na vydání nějakých formulářů jako je tomu u blokových pokut,
bude mít stejné náležitosti jako rozhodnutí, pouze odůvodnění bude nahrazeno vlastnoručně podepsaným prohlášením pachatele, že s jeho vydáním souhlasí. Zákon nehovoří o tom, zda lze touto formou postihovat porušení zákona zjištěné pouze
v souvislosti s kontrolou nebo i jinou činností. Systematickým výkladem však lze dovodit, že i tento příkaz by bylo využít pouze v souvislosti s kontrolní činností.
91
13. Poškozený jako účastník řízení 13.1. Přestupky
V přestupkovém řízení je poškozený dle § 72 písm. b) přestupkového zákona
účastníkem řízení. Poškozeným je každá osoba, které byla přestupkem způsobena
škoda. Např. při požáru bytového domu je poškozeným soused, jehož byt byl požárem
také zasažen. Ten může v řízení uplatnit nárok na náhradu škody. Nárok na náhradu škody však již nemůže uplatnit ten, komu byla způsobena škoda v souvislosti
s likvidací požáru JPO. Takové osobě totiž nebyla způsobena škoda přestupkem, ale
pouze v souvislosti s přestupkem. Nárok na náhradu škody může uplatnit dle § 84 odst. 1 zákona o PO u příslušného HZS kraje. Dle § 83 dost. 1 zákona o PO však nelze
uplatňovat nárok na náhradu škody vzniklou v souvislosti s použitím hasicích látek při likvidaci požáru. Poškozeným není také pojišťovna, která uhradí na základě sjednaného pojištění škodu pojištěnému a následně tuto úhradu vymáhá po pachateli.
V přestupkovém řízení je možné uplatňovat pouze škodu majetkovou (viz. § 70
odst. 1 přestupkového zákona). Přitom za majetkovou škodu je považována újma,
která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným
ekvivalentem, tj. penězi. Tuto újmu lze – nedojde-li k naturální restituci – napravit majetkovým plněním, především poskytnutím peněz. Je to tedy újma, která je vyjádřitelná v penězích a nahraditelná v penězích. Za majetkovou škodu je nutné
považovat i odškodnění příslušející podle zákona jako protihodnota za utrpěnou škodu určitého druhu, např. bolestné nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle § 444 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.40
Řešení náhrady škody není samostatným předmětem přestupkového řízení. Tato
otázka je řešena v tzv. adhézním řízení, které je pouze součástí přestupkového řízení. HZS kraje nerozhoduje o náhradě škody vždy. Je nutné, aby sám poškozený vyvinul
aktivitu a se svým nárokem se v rámci řízení přihlásil. HZS kraje mu to pouze musí umožnit tím, že ho poučí o možnosti nárok uplatnit. Je pak věcí poškozeného, zda
nárok v řízení uplatní. Pokud se tak stane, musí být výše náhrady přesně vyčíslena a řádně doložena. Není povinností HZS kraje složitě zjišťovat, jak vysoká náhrada by
Černý, J. Přestupkové řízení. Příručka pro praxi přestupkových orgánů obcí, okresních a krajských úřadů a dalších správních orgánů. 6. vydání. Praha: Linde, 2001, s. 77. 40
92
poškozenému měla být přiznána. Pokud tedy poškozený přesně v řízení prokáže, jak
vysoká škoda mu byla způsobena a o tomto není pochyb, HZS kraje v rozhodnutí obviněnému uloží tuto škodu nahradit. V opačném případě HZS kraje poškozeného odkáže na občanskoprávní řízení. HZS kraje nemůže nárok sám zamítnout, jelikož toto
oprávnění mu zákon neukládá. Nemůže však ani rozhodnout pouze o části nároku na náhradu. HZS kraje tedy buď rozhodne o celém nároku nebo odkáže na soud. Poškozený má v řízení tato práva:
• právo být vyrozuměn o zahájení řízení a ústním projednání přestupku;
• právo vyjádřit se k věci a navrhnout důkazy na podporu svých tvrzení; • právo nahlížet do spisu a pořizovat si z něho výpisy; • právo na doručení rozhodnutí o přestupku;
• právo podat opravný prostředek proti výroku o náhradě škody.
V praxi nejčastěji dochází ke vzniku škody v souvislosti se vznikem požáru. O
nároku na náhradu škody však ve většině případů není rozhodováno, jelikož přestupky jsou převážně řešeny v blokovém nebo příkazním řízení.
V souvislosti s náhradou škody je ze strany HZS kraje poskytováno vyjádření pro
pojišťovny. Toto vyjádření je poskytováno na základě dohody mezi Ministerstvem
vnitra a Českou asociací pojišťoven. Na základě této dohody poskytuje HZS kraje pojišťovnám údaje o požárech v rozsahu dle § 50 dost. 1 vyhlášky o prevenci. Údaje je
možné poskytnout buď přímo poškozenému nebo na základě písemné žádosti
pojišťovně. Přílohu žádosti však musí být písemné zmocnění poškozeného k tomuto úkonu.
13.2. Jiné správní delikty
V případě jiných správních deliktů dochází ke vzniku vysokých majetkových
škod. Je však otázkou, zda lze osobu, která tvrdí, že jí byla způsobena škoda,
považovat za účastníka řízení. Nový správní řád v § 27 a 28 stanoví, kdo může být účastníkem řízení (zrušený správní řád tak stanovil v § 14).
V řízení je rozhodováno především o tom, zda se určitá osoba dopustila jiného
správního deliktu, a o tom, jak vysokou pokutu bude muset zaplatit. O právech poškozeného rozhodováno není a je otázkou, zda může být poškozený rozhodnutím 93
přímo dotčen na svých právech. Poškozený může nárok na náhradu škody vymáhat
soudní cestou v občanskoprávním řízení. Rozhodnutí o uložení sankce může být pouze podkladem pro takovéto řízení. I když by bylo poškozenému přiznáno ve správním
řízení postavení účastníka řízení, správní řád neřeší, jaká procesní práva a v jakém
rozsahu by mu příslušela. Analogické použití příslušných ustanovení přestupkového zákona je považováno za nepřípustné.
V praxi tedy poškozený není považován za účastníka řízení. Pokud určitá osoba
tvrdí, že jí byla deliktem způsobena škoda a HZS kraje to nějakým způsobem prokáže, lze jí dle § 38 odst. 2 nového správního řádu umožnit nahlédnout do spisu a to jako osobě, která sice není účastníkem řízení, ale prokázala vážný důvod svého požadavku. 13.3. Návrh nového přestupkového zákona
Podle návrhu je poškozený účastníkem řízení, pokud správnímu orgánu oznámí
do 8 dnů od zahájení řízení svou účast v řízení. Pokud tuto lhůtu nedodrží, nebude účastníkem a o jeho nároku nebude rozhodováno, ale bude pouze vyrozuměn o
výsledku řízení. Na rozdíl od současné úpravy je zde stanovena lhůta, ve které musí být nárok uplatněn. V řízení musí poškozený nárok na náhradu škody uplatnit při
prvním ústním jednání, jehož se zúčastní, a to nejpozději do doby, než se ostatní účastníci před vydáním správního aktu seznámí s jeho podklady.
Poškozený má v řízení právo navrhovat důkazy, právo na poskytnutí informací o
řízení potřebných k hájení svých práv a oprávněných zájmů, právo nahlížet do spisu,
právo účastnit se ústního jednání, právo vyjádřit se před vydáním správního aktu k jeho podkladům, právo na oznámení správního aktu ve věci a právo být vyrozuměn o usnesení o postoupení věci, o usnesení o odložení věci a o usnesení o přerušení řízení.
Poškozený může také výslovně prohlásit, že hodlá využít jen některá ze
stanovených procesních práv.
I podle návrhu musí být škoda a její výše spolehlivě zjištěny. Lze však
rozhodnout i tak, že se v rozhodnutí obviněnému uloží nahradit prokázanou část
nároku a se zbylou neprokázanou částí poškozeného usnesením odkázat na občanskoprávní řízení. Pokud nebude výše škody přesně prokázána, správní orgán odkáže poškozeného usnesením na soud nebo jiný příslušný orgán. 94
14. Přestupky mladistvých
Jak vyplývá ze statistiky, dopouští se přestupků na úseku požární ochrany nejen
osoby zletilé, ale i osoby mladistvé a děti. Za dítě je považována osoba mladší 15 let. Mladistvým je pak osoba starší 15 a mladší 18 let. 14.1. Děti
Děti, i když svým jednáním naplní skutkovou podstatu přestupku, nejsou za
přestupky odpovědné a to v souladu s ust. § 5 odst. 1 přestupkového zákona. Pro
takový případ však lze uvažovat o porušení povinnosti a naplnění skutkové podstaty jinou osobou. Jedná se o povinnost stanovenou v § 17 odst. 2 zákona o PO. Ten, kdo je povinen vykonávat dohled nad osobami, které nemohou posoudit následky svého
jednání, je povinen podle zvláštních zákonů dbát, aby tyto osoby svým jednáním nezpůsobily požár. Nad dětmi mají povinnost vykonávat dohled v rámci tzv. rodičovské zodpovědnosti v souladu s § 34 odst. 1 zákona č. 94/1963, o rodině, ve
znění pozdějších předpisů, především rodiče. Dále to však může být i pěstoun,
osvojitel nebo poručník. Rodiče mohou dohled nad dítětem svěřit jiné osobě, např. příbuzné nebo instituci jako je školka, škola nebo jiné zařízení. Pokud osoba, která má dohled vykonávat, tento zanedbá a v důsledku toho dítě způsobí svým jednáním požár,
dopouští se taková osoba (v případě institucí by bylo posuzováno jednání osob
pracujících v takových institucích), přestupku dle § 78 odst. 1 písm. p) zákona o PO a může jí být uloženo napomenutí nebo pokuta až do výše 25.000,- Kč. V každém
jednotlivém případě se musí posuzovat, zda dítě bylo vzhledem ke svému věku schopno posoudit následky svého jednání a dále i chování osoby vykonávající dohled.
Např. 5-leté dítě vyžaduje vyšší míru dohledu než dítě 12-leté. U dítěte ve věku kolem 10 let už lze předpokládat, že by si mělo být vědomo toho, že může způsobit požár. Na
druhé straně je třeba posuzovat v konkrétním případě vzhledem k věku dítěte míru
dohledu. Např. dítě starší 10 let může rodič nechat doma na určitou dobu (př. nákup, návštěva) samotné s vědomím, že toto se žádného zákon porušujícího jednání nedopustí. U dítěte mladšího by měl být jakýsi dohled zajištěn.
95
14.2. Mladiství
Jakmile osoba dosáhne věku 15 let, stává se odpovědnou za své jednání. Pro
určení okamžiku vzniku odpovědnosti se použije analogicky ustanovení § 89 odst.15
trestního zákona. Podle tohoto ustanovení tam, kde tento zákon spojuje s uplynutím
určité doby nějaký účinek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující její
začátek. To znamená, že odpovědnost mladistvého nevzniká v den 15. narozenin, ale až od 0:00 hodin následujícího dne. Totéž platí o vzniku odpovědnosti zletilého, tedy dosažením 18. let. Tyto okamžiky mají význam pro uložení sankce za případný
přestupek. Jestliže tedy např. v souvislosti s oslavou narozenin dojde ke způsobení požáru, je významné, jaký věk měl pachatel právě v okamžiku, kdy ke spáchání
přestupku došlo. Na základě toho by věc mohla být buď odložena dle § 66 odst. 1 písm. b) nebo budou použita ust. o trestání mladistvých dle § 19 a § 74 odst. 2 přestupkového zákona.
Nejčastějšími přestupky, kterých se děti a mladiství na úseku požární ochrany
dopouštějí, jsou vědomé bezdůvodné přivolání JPO nebo zneužití linky tísňového volání a způsobení požáru dle § 78 odst. 1 písm. f) a r) zákona o PO.
Pokud se tedy mladistvý dopustí některého z těchto přestupků, bude mu
v přestupkovém řízení uložena sankce. Jako sankci lze mladistvému uložit napomenutí nebo pokutu. I když zákon o PO v § 78 odst. 2 stanoví poměrně vysoké horní hranice
pokut, v případě mladistvého se uplatní pro výši pokuty ust. § 19 odst. 3 přestupkového zákona. Podle tohoto ustanovení se horní hranice pokuty u mladistvých
snižuje na polovinu, přičemž však nesmí být vyšší než 2.000,- Kč. V blokovém řízení nelze uložit mladistvému pokutu vyšší než 500,- Kč.
Přestupek mladistvého lze vyřídit buď ve zkráceném – blokovém řízení nebo v
„klasickém“ řízení. § 19 odst. 2 přestupkového zákona zakazuje uložit mladistvému sankci v příkazním řízení.
Blokovou pokutu lze mladistvému uložit na místě nebo při podání vysvětlení dle
§ 60 přestupkového zákona. K podání vysvětlení je vhodné, i když zákon toto nestanoví, přizvat také rodiče jako zákonné zástupce, příp. jiné osoby, které tuto funkci
vykonávají. Je to vhodné nejen z důvodu, že rodiče mladistvého vychovávají a tudíž by měli být informováni o jeho případném porušení zákona, ale je to praktické také 96
z důvodu uhrazení blokové pokuty. Mladiství totiž v převážné většině případů nemají
vlastní příjmy a uloženou pokutu za ně hradí právě rodiče. Jiné osoby nebo instituce se v tomto případě nevyrozumívají.
Opačná situace nastává v případě, kdy HZS kraje nařídí ústní projednání
přestupku. O takovém jednání musí být vyrozuměni nejen zákonní zástupci, ale i orgán sociálně-právní ochrany dětí. Takovým orgánem je dle § 33 odst. 2 zákona č. 359/1999
Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, obecní úřad obce s rozšířenou působností. Ústního projednání přestupku se tedy mohou, ale nemusí
účastnit rodiče mladistvého a pracovník příslušného obecního úřadu. Příslušným
obecním úřadem je ten, v jehož obvodu má mladistvý trvalé bydliště. Nedostaví-li se rodiče nebo pracovník obecního úřadu, není to překážkou pro vlastní projednání věci.
Přestupkový zákon pouze stanoví pro HZS kraje povinnost vyrozumět je. Jak rodičům,
tak pracovníkovi pak musí být v řízení dána možnost vyjádřit se k osobě mladistvého a
vlastnímu přestupku. Mohou tedy promluvit ve prospěch mladistvého. Vlastní rozhodnutí o přestupku se pak doručuje nejen mladistvému, ale i rodičům a příslušnému obecnímu úřadu. Jak rodiče tak obecní úřad pak mohou dle § 81 odst. 1 přestupkového zákona podat ve prospěch mladistvého řádný opravný prostředek – odvolání. Ve vztahu k mimořádným opravným prostředkům – obnově řízení a přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení, které jsou upraveny správním řádem, však v zákoně výslovně toto oprávnění uvedeno není. Právo podat návrh na obnovu
řízení má dle § 62 odst. 1 správního řádu účastník řízení. Rozhodnutí může být v řízení mimo odvolání přezkoumáno v podnětu správního orgánu nebo na základě jiného podnětu. Z toho lze tedy dovodit, že ve vztahu k druhému mimořádnému prostředku,
jelikož zde není výslovně uvedena osoba účastníka řízení, může tento návrh za mladistvého podat i rodič nebo obecní úřad. Ve vztahu k obnově by bylo možné
dovodit, že i když výslovně rodiče a obecní úřad nejsou uvedeni mezi účastníky, mají v řízení taková oprávnění, dle kterých je de facto lze považovat za účastníky a tudíž jim právo podat tento opravný prostředek ve prospěch mladistvého přiznat.
Účastníkem řízení o přestupku je také poškozený, který se může přihlásit do
řízení s nárokem na náhradu majetkové škody způsobené přestupkem. Pro
rozhodování o uplatněném nároku se užije ust. § 422 občanského zákonu. Dle tohoto 97
ust. mladistvý odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen
vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost schopen
ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Kdo je povinen vykonávat dohled, se zprostí odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal. Vzhledem k tomu, že
v řízení přestupku lze uložit povinnost k náhradě škody pouze pachateli – mladistvému
a nikoli již rodičům, bude v těchto případech poškozený odkazován se svým nárokem na občanskoprávní řízení u soudu.
14.3. Návrh nového přestupkového zákona
I navrhovaný nový přestupkový zákon se ve svých ustanoveních zabývá
problematikou mladistvých pachatelů. Shodně se současnou úpravou je za mladistvého považována osoba, která dovršila 15. let a nepřekročila 18. let.
Při ukládání sankce osobě starší 18. let je jako jedna z polehčujících okolností
uveden věk blízký věku mladistvému, tj. kolem 20 let.
Při ukládání trestu mladistvému musí být přihlédnuto k jeho osobnosti včetně
jeho věku a rozumové a mravní vyspělosti, zdravotnímu stavu, jakož i jeho osobním, rodinným a sociálním poměrům, tak aby jeho další vývoj byl co nejméně ohrožen.
Meze sazby pokuty se u mladistvých snižují na polovinu, přičemž uložená pokuta nesmí převyšovat 20 000 Kč, což je více než je možné uložit dle současné úpravy.
Pokud by nedošlo ke zvýšení horních hranic sazeb za přestupky v zákoně o PO, bylo by možné mladistvému uložit pokutu ve stejné výši jako zletilému pachateli.
Pokud se má ve společném řízení proti více obviněným projednávat též přestupek
mladistvého, vyloučí se jeho projednání ze společného řízení.
Mezi „dalšími osobami zúčastněnými na řízení“ jsou zákonný zástupce
mladistvého a orgán sociálně-právní ochrany dětí. Jejich oprávnění v řízení jsou stanovena daleko podrobněji oproti současné úpravě a taxativně. V řízení mají právo navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení, právo na poskytnutí
informací o řízení potřebných k hájení práv a oprávněných zájmů mladistvého, právo
vyjádřit v řízení své stanovisko, právo nahlížet do spisu, právo účastnit se ústního 98
jednání a být přítomni při všech úkonech v řízení, klást otázky účastníkům, svědkům a znalcům, právo vyjádřit se před vydáním správního aktu k jeho podkladům, právo na
oznamování správních aktů, právo podávat procesní stížnosti, právo podat odvolání proti rozhodnutí o přestupku nebo rozhodnutí o schválení narovnání, podat žádost o obnovu řízení nebo o vydání nového správního aktu.
Pro případ, že by byl z téhož přestupku obviněn také zákonný zástupce
mladistvého a nemá-li mladistvý jiného zákonného zástupce, musí mu HZS kraje ustanovit opatrovníka, který bude výše uvedená procesní práva vykonávat. Opatrovníka by měl HZS kraje ustanovit také mladistvému, u něhož je důvodná obava, že jeho zákonný zástupce nebude zájmy mladistvého hájit řádně.
99
15. Nový správní řád ve vztahu k přestupkům a jiným správním deliktům
1.1.2006 nabyl účinnosti nový správní řád vydaný pod č. 500 v roce 2004. Nová
právní úprava ovlivní i řízení o přestupcích a jiných správních deliktech na úseku požární ochrany. Cíle a důvody pro vydání nového zákona byly popsány v kapitole 6.
Nová právní úprava je z celkového pohledu obsáhlejší a podrobnější. Podrobněji
upravuje některé instituty, které byly i ve zrušeném správním řádu, např. dožádání,
přerušení řízení, zastavení řízení a exekuce. Nově však zavádí i další instituty, např. usnesení, podání vysvětlení, zajištění důkazu, záruka za splnění povinnosti, příkaz, veřejnoprávní smlouvy, opatření obecné povahy.
Z hlediska projednávání správních deliktů spáchaných na úseku požární ochrany
lze říci, že nový správní řád přinese některé změny do rozhodování o jiných správních deliktech a jen nepatrně se dotkne přestupků, a to vzhledem k přednosti úpravy obsažené v přestupkovém zákoně.
Jelikož správní řád je obecným právním předpisem, který má za úkol upravit
postup správních orgánů, které vykonávají působnost v oblasti veřejné správy,
nepoužijí se na rozhodování HZS krajů všechna ustanovení, ale pouze některá. Mezi ustanovení, ve kterých došlo ke změnám, nebo která jsou nová a budou nebo mohou
být užita při rozhodování, lze řadit úkony správního orgánu, spis, doručování, úkony účastníků, rozhodnutí, usnesení, náklady řízení, řízení před kolegiálním orgánem, vysvětlení, zajištění důkazu, příkaz.
15. 1. Úkony správního orgánu (§ 15)
Podle § 15 odst. 2 a 3 úkony správního orgánu v řízení provádí úřední tzv.
oprávněné úřední osoby. Pro tyto osoby musí oprávnění vyplývat z vnitřního předpisu nebo musí být pověřené vedoucím správního orgánu. O tom, kdo je vdané věci
oprávněnou úřední osobu, se provede záznam do spisu a správní orgán o tom účastníka řízení na požádání informuje.
U HZS kraje není pouze jeden vnitřní předpis, který by tuto problematiku
upravoval. Každý HZS kraje má svůj organizační řád, ve kterém je obecně stanoveno,
jakou činností se jednotlivé úseky, odbory a oddělení zabývají. Konkrétní úkoly pak
vyplývají z náplně služební činnosti jednotlivých příslušníků. Ve vztahu ke správním 100
deliktům není jedna jediná osoba, která by vedla řízení včetně podepisování
jednotlivých rozhodnutí. Řízení většinou vede příslušník, který provedl požární kontrolu nebo vyšetřovatel, příp. vedení řízení převezme jeho nadřízený. Tito
příslušníci připravují rozhodnutí, která kontroluje právník, který má možnost do řízení vstoupit a věc převzít. Samotné rozhodnutí je oprávněn v souladu s pokynem
krajského ředitele podepsat buď ředitel příslušného územního nebo ředitel odboru prevence příp. náměstek pro prevenci a plánování. Vzhledem k tomu, že problematika oprávněné úřední osoby není řešena komplexně, bude muset být vydán nový pokyn krajského ředitele, ve kterém budou řešeny všechny možné situace, kterou mohou
v řízení nastat a pro tyto situace budou muset být určeny oprávněné úřední osoby ovšem pouze ve vztahu k funkcím a nikoli konkrétním jménům. Navíc v každém spisu
bude muset být záznam o tom, kdo v dané věci je oprávněnou úřední osobu, což se jeví jako zcela nadbytečné. 15. 2. Spis (§ 17)
Vedení spisu je ve správním řádu zcela novým institutem. Absence podobného
ustanovení ve současném správním řádu však neznamená, že spisy nejsou vedeny.
Pravidla pro jejich vedení jsou však stanovena v pouze v metodikách nebo interních předpisech a nikoli v právním předpisu se silou zákona.
Spis musí být založen v každé věci. Musí být opatřen spisovou značkou. Tvoří ho
zejména podání, protokoly, záznamy, písemná vyhotovení rozhodnutí a další
písemnosti, které se vztahují k dané věci. Součástí spisu je i příloha. Tu tvoří zejména důkazní prostředky, obrazové a zvukové záznamy a záznamy na elektronických
médiích. Spis musí obsahovat soupis všech svých součástí, včetně příloh, s určením data, kdy byly do spisu vloženy.
Na úseku požární ochrany se přílohou spisu stávají spisy o požáru a dokumentace
o požárních kontrolách. Tyto spisy však musí být vedeny v samostatných evidencích a
ukládány zvlášť a tudíž se nemohou fyzicky stát součástí spisu o deliktu. Mnohdy se také stává, že spis o kontrole či požáru je uložen na územním odboru a spis o řízení je
uložen na krajském ředitelství. Jelikož kopírování spisu je neekonomické, bylo toto vyřešeno tak, že na sběrném archu, který je ke spisu veden a je považován za soupis je 101
uvedeno, kde lze příslušný spis o požáru či kontrole nalézt. Pokud požádá účastník
řízení o nahlédnutí do spisu, je mu umožněno nahlédnout jak do spisu o deliktu tak do příslušného spisu o kontrole či požáru. 15. 3. Doručování (§19 - § 25)
Doručování je upraveno daleko podrobněji než ve zrušeném zákoně. Zatímco
zrušený správní řád se o doručování zmiňoval ve třech 3 paragrafech a celkem 9 odstavcích a to ve vztahu k doručování do vlastních rukou, nový zákon upravuje doručování komplexně a věnuje mu pozornost v 8 paragrafech a celkem 40 odstavcích.
Písemnosti lze účastníkům doručit různým způsobem. HZS kraje je může doručovat buď sám pomocí svých doručovatelů nebo pracovníků nebo prostřednictvím
provozovatele poštovních služeb. Vzhledem k tomu, že HZS kraje své doručovatele nemá, přicházela by v úvahu pouze možnost doručit písemnost svým pracovníkem nebo Českou poštou. Nejčastěji je využívána Česká pošta.
Nově upravená možnost doručovat na elektronickou adresu u HZS kraje ve
vztahu ke správním deliktům využívána zřejmě nebude.
Z pohledu nové právní úpravy je pro HZS kraje významnou především změna
lhůty pro uplatnění tzv. fikce doručení stanovená v § 24 odst. 1 a povinnost zajistit poučení. Ve zrušeném správním řádu byla stanovena lhůta 3 dnů, po jejichž uplynutí se písemnost považovala za doručenou. Tyto 3 dny byly dny kalendářní. Pro konec lhůty se uplatňovala pravidla stanovená v § 27 odst. 2 zrušeného správního řádu. Nová
prodloužená lhůta má adresátovi zajistit možnost převzít si písemnost ještě předtím, než nastane fikce doručení. Třídenní lhůta byla příliš krátká a vzhledem k provozní době České pošty nebylo v některých případech možné si písemnost v těchto dnech vyzvednout.
Dle § 23 odst. 5 nového správního řádu se HZS kraje povinen poučit adresáta
písemnosti o tom, jaké právní důsledky nastanou, pokud si písemnost uloženou na
České poště nevyzvedne nebo ji odmítne přijmout. Řešením je buď poučení přikládat k doručované písemnosti nebo použít nové obálky. Tyto obálky již obsahují poučení,
které doručovatel odstřihne a spolu s výzvou k vyzvednutí písemnosti zanechá např. v poštovní schránce. V praxi jsou jako dočasné řešení používány původní obálky s tím, 102
že je k nim připojováno poučení, které lze odtrhnout. Zakoupení nových obálek bude pro HZS kraje znamenat zvýšené finanční náklady. 15. 4. Úkony účastníků (§ 36)
V § 36 jsou stanovena oprávnění účastníků řízení. Toto ustanovení je obdobou §
33 zrušeného správního řádu. Účastníci řízení mají ale i měli právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům pro rozhodnutí a navrhovat další důkazy nebo činit
jiné návrhy. O tomto procesním právu musí být poučeni. Před 1.1.2006 bylo poučení součástí oznámení o zahájení řízení a účastníkům byla stanovena lhůta, do kdy tak mohou učinit. V § 36 odst. 1 nového správního řádu je uvedeno, že správní orgán
může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy. Praxe není jednotná v názoru, zda při stanovení lhůty pro vyjádření musí být vydáváno usnesení,
které se oznámí účastníkovi. Podle jednoho stanoviska s poukazem na § 39 odst. 1
může HZS kraje určit lhůtu pouze usnesením. Podle jiného názoru je třeba účastníka
poučit, ale lze i nadále postupovat podle dosavadní praxe. Účastník může navrhovat důkazy až do vydání rozhodnutí. Pokud by lhůta pro vyjádření nebyla stanovena,
muselo by být účastníkovi alespoň sděleno, kdy bude rozhodnutí vydáno, jelikož jeho právo vyjádřit se trvá až do okamžiku vydání rozhodnutí. A rozhodnutí by nemohlo být vydáno dříve. Jako správný postup se jeví stanovení lhůty usnesením. 15. 5. Usnesení (§ 76)
Usnesení je zvláštní formou procesního rozhodnutí. Bylo převzato z občanského
soudního řádu a trestního řádu. Je novou formou rozhodování ve správním řízení. Usnesením správní orgán rozhoduje pouze v případech stanovených zákonem. V ostatních případech je třeba rozhodnout formou „klasického“ rozhodnutí.
Usnesení se buď pouze poznamená do spisu a účastník se o něm vyrozumí nebo
se oznamuje účastníkům doručením stejnopisu usnesení, příp. vyhlášením.
Proti každému usnesení může být podán opravný prostředek. Výjimku tvoří
pouze ta usnesení, která se poznamenávají do spisu, a ta, u kterých to zákon výslovně zakazuje. Opravným prostředkem je odvolání.
103
Pro HZS kraje znamená vydávání usnesení další formální úkon navíc. Dosud se v
řízení využívalo neformálních úředních záznamů, pokud bylo třeba do spisu něco
poznamenat. Usnesení, které se bude oznamovat účastníkům, bude mít stejné
náležitosti jako „klasické“ rozhodnutí. Ve vztahu k usnesení, které se bude pouze poznamenávat do spis, není praxe opět jednotná. Dle některých názorů bude muset mít
stejné náležitosti jako usnesení oznamované. Rozdíl bude pouze spočívat v tom, že
takové usnesení se založí do spisu a účastníkovi nebude doručováno. Účastník se pouze dopisem vyrozumí o tom, že bylo vydáno. Např. usnesení o postoupení věci pro nepříslušnost dle § 12.
15. 6. Náklady řízení (§ 79)
Správní řád v § 79 odst. 5 zcela nově stanoví povinnost pro HZS kraje
rozhodnout paušální částkou o nákladech řízení nejen v případě přestupků, ale i jiných správních deliktů. O nákladech musí být rozhodnuto vždy. Nelze je prominout. Po
právní moci rozhodnutí však lze stanovenou částku na požádání snížit, je-li to odůvodněno. Prováděcím právním předpisem, kterým se stanoví paušální částka
nákladů řízení, je vyhláška č. 520/2005 Sb. Tato vyhláška nabyla účinnosti 1.1.2006 a stanovila náklady správního řízení paušální částkou 1.000,- Kč.
Správní řád nehovoří o tom, zda je třeba náhradu nákladů řízení požadovat i
v případě, že by se rozhodovalo příkazem nebo příkazem na místě. U přestupků se v
případě zkrácených řízení náklady nehradí. Správní řád takové ustanovení neobsahuje a tudíž by zřejmě o nákladech mělo být rozhodnuto i v těchto případech, jelikož se jedná pouze i o jinou formu vlastního rozhodnutí. Návrh přestupkového zákona, který
měl být přijat současně s novým správním řádem, shodně se současnou úpravou
přestupkového řízení osvobozuje příkazní řízení od nákladů řízení. Jelikož je však nový přestupkový zákon pouze ve stadiu návrhu, došlo tak paradoxně k situaci, kdy
pro zkrácenou formu řízení, která je upravena ve dvou právním předpisech, je zcela nelogicky rozdílně řešena otázka nákladů řízení. Jestliže lze částku na náklady řízení
chápat jako částku, která má správnímu orgánu kompenzovat to, že musel zahájit řízení a rozhodnout a přitom k tomu nemuselo vůbec dojít, pokud by nedošlo k porušení povinnosti, je logické vyžadovat náklady řízení v případě „klasického“ 104
řízení. Zkrácené řízení však zatíží minimálně nejen účastníka, ale i HZS kraje a tudíž požadování nákladů řízení je neopodstatněné.
15. 7. Řízení před kolegiálním orgánem (§ 134)
Kolegiálním orgánem se v podmínkách HZS krajů rozumí komise pro
projednávání přestupků a jiných správních deliktů. Komise jsou zpravidla tříčlenné, a
jejich členové jsou ustanoveni v pokynech krajských ředitelů. Ve složitějších případech mohou být krajským ředitelem jmenovány vícečlenné komise ad hoc.
Správní řád stanoví pouze základní pravidla pro jednání kolegiálních orgánů a
v podrobnostech odkazuje na jednací řády, které by pro jednání těchto orgánů měly být vydány.
Obecně vede řízení před tímto orgánem jeho předseda. Orgán rozhoduje
hlasováním, kterému musí předcházet porada. Porady a následného hlasování se
mohou účastnit pouze členové orgánu a zapisovatel. Před vlastním hlasováním může
každý člen podat návrh na usnesení orgánu. Kolegiální orgán se schopen se usnášet,
je-li přítomna nadpoloviční většina všech jeho členů a k platnosti usnesení je třeba, aby bylo přijato nadpoloviční většinou přítomných. Hlasování by měl řídit předseda a
toto by mělo probíhat tak, že členové budou hlasovat jednotlivě a předseda až jako
poslední. Pouze v případě, že kolegiální orgán má více než 7 členů, umožňuje správní řád, aby všichni hlasovali současně. O hlasování je třeba pořídit protokol, který
podepisují všichni přítomní členové a zapisovatel. Protokol se stává přílohou spisu a při nahlížení do spisu oprávněnými osobami musí být zajištěn tak, aby těmto osobám bylo znemožněno do něho nahlédnout.
Jelikož až dosud bylo s komisemi počítáno pouze pro přestupkové řízení a
pravidla jednání jsou stanovena v pokynech krajských ředitelů, bude nezbytné pokyn sjednotit s novou právní pravou ve správním řádu a v pokynech na správní řád odkázat při konkretizaci jednotlivých ustanovení o jednání komisí. 15. 8. Vysvětlení (§ 137)
Institut podání vysvětlení byl do správního řádu zaveden po vzoru přestupkového
zákona a bude mít význam především pro jiné správní delikty (u přestupků se uplatní 105
§ 60 přestupkového zákona). Prostřednictvím tohoto institutu lze získat informace o skutečnostech, na základě kterých správní orgán buď řízení zahájí nebo nezahájí.
Osob, které budou podávat vysvětlení, bude zřejmě více než těch, které budou
následně předvolávány jako svědci. Určitou osobu lze k podání vysvětlení jak
předvolat tak i nechat případně předvést. Dotazovaná osoba musí být nejprve poučena o možnosti odmítnout podání vysvětlení (za stejných podmínek jako výpověď) a o následcích nepravdivého podání vysvětlení nebo bezdůvodného odepření podat vysvětlení. Ten, kdo bezdůvodně odepře podat vysvětlení, se dopustí správního administrativního deliktu a může mu být uložena pořádková pokuta až do výše 5.000,Kč (dle přestupkového zákona je to pouze do 1.000,- Kč).
Dotazovaná osoba by měla vypovídat o skutečnostech, které vnímala vlastními
smysly a je schopna je popsat a nikoli o skutečnostech, které získala zprostředkovaně.
O podaném vysvětlení se sepisuje záznam a nikoli protokol. Zákon stanoví obsahové náležitosti takového záznamu. Záznam podle zákona podepisuje oprávněná úřední
osoba. I když není výslovně stanovena povinnost dotazované osoby záznam podepsat,
jeví se to jako vhodné. Pokud tedy dotazovaná osoba sice podá správnímu orgánu
informace, ale odmítne následně záznam podepsat, nelze toto chápat jako odmítnutí podat vysvětlení.
Využití tohoto institutu v požární ochraně v praxi je diskutabilní. HZS kraje
potřebuje v případě jiných správních deliktů pokud možno co nejrychleji opatřovat
informace a zadokumentovat je tak, aby nebyly zpochybnitelné v dalším řízení a mohlo na jejich základě být vydáno rozhodnutí. Záznam o podání vysvětlení však
nelze použít jako důkazní prostředek. I když by tedy byl použit jako podklad pro vydání příkazu, je nelze ho použít v dalším řízení. Eventuálně by bylo možné do něho zaznamenat vyjádření pachatele deliktu. 15. 9. Zajištění důkazu (§ 138)
Institut zajištění důkazu lze naopak využít jak v přestupkovém řízení tak v řízení
o jiném správním deliktu. I když zákon umožňuje tento institut realizovat jak na návrh
osoby, která by mohla být účastníkem řízení, tak z moci úřední, v případě správních deliktů bude tento institut realizován z moci úřední. Aby mohlo být zajištění důkazu 106
provedeno, musí být současně splněny dvě podmínky – existence důvodné obavy, že určitý důkaz nebude později možné vůbec provést nebo jen s velkými obtížemi a
současně důvodný předpoklad, že provedení důkazu podstatně ovlivní řešení otázky, o které bude v řízení rozhodováno.
O zajištění důkazu bude rozhodovat HZS kraje usnesením, v jehož výrokové
části přesně popíše postup zajištění. Usnesení se vydá v písemné formě s odůvodněním a oznámí se předem těm osobám, kterých se přímo bude dotýkat, tedy těch, kteří budou jeho účinky přímo dotčeni ve svých právech.
O samotném zajištění důkazu se sepisuje protokol. Zákon podrobně upravuje
zajištění listiny. Pokud nelze zajistit originál listiny, zajistí se její kopie, která se ověří ověřovací doložkou. Taková doložka má zpravidla podobu razítka s deklarací, že
kopie je shodná s originálem doplněné datem pořízení kopie a podpisem toho, kdo kopii pořídil. Touto doložkou se opatřuje každá strana kopie, pokud nejsou jednotlivé
strany neoddělitelně spojeny a spoj zapečetěn buď otiskem úředního razítka nebo suchou pečetí.
Tento institut bude vhodné využívat pro zajištění důkazu při požárních
kontrolách.
15.10. Příkaz (§ 150)
Nově zavedený institut příkazu byl podrobně popsán v kapitole 12.3.1. a 12.3.2.
Z hlediska praktického tím, že bude rozhodnuto příkazem, odpadne HZS kraje
povinnost zahájit řízení, vyrozumět účastníka dle § 36 o právu vyjádřit a stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu. Řízení o uložení pokuty by se tedy mělo více urychlit.
Nicméně, jak již bylo uvedeno výše, nelze tuto formu rozhodnutí realizovat po požáru na základě spisu o požáru. Tím se tedy praxe v ukládání pokut za jiné správní delikty
rozdělí na dvojí postup v závislosti na tom, jakým způsobem se porušení zákona o PO zjistí, zda v rámci ZPP nebo při požární kontrole.
Dříve než bude moci být např. při mimořádné požární kontrole uložena pokuta
příkazem na místě, budou muset být vyřešena některá organizační opatření. Předně příkaz na místě musí jako každé jiné rozhodnutí podepsat oprávněná úřední osoba. Takovou však není kontrolor, ale většinou ředitel územního odboru nebo krajský 107
ředitel příp. ředitel odboru prevence a náměstek pro prevenci. Pokyn, kterým se stanoví podpisový řád, tedy bude muset být přiměřeně upraven tak, aby příkaz na
místě mohl podepsat i kontrolor či vyšetřovatel. Dále, jelikož v zájmu efektivity by
měla být uložená pokuta splatná ihned a nikoli až po několika dnech, bude muset být provedena úprava také v hmotné odpovědnosti příslušných kontrolorů, aby tito mohli nejen pokutu uložit, ale i ji ihned vybrat.
108
16. Návrh nového přestupkového zákona
Součástí reformy veřejné správy jsou i změny v procesních předpisech. Zatímco
nový správní řád nabyl účinnosti již 1.1.2005, nový přestupkový zákon je prozatím ve stádiu návrhu. Jak již bylo uvedeno výše, byly prozatím zpracovány dva návrhy, které
nejenže nově upravují problematiku přestupků, ale navzájem se i odlišují tak, jak do nich byly zapracovávány jednotlivé připomínky. V souvislosti s novým přestupkovým
zákonem se předpokládá i změna v dalších právních předpisech, na úseku požární ochrany je to především změna ve skutkových podstatách přestupků v zákoně o PO, a dále i změny v zákoně o IZS a zákoně č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. 16.1. Základní ustanovení
Nový přestupkový zákon by na rozdíl od současné úpravy měl upravovat
odpovědnost nejen fyzických osob, ale i PO a PFO. Přestupkem by tedy byly i tzv. jiné
správní delikty PO a PFO. Tímto by došlo ke sjednocení úpravy přestupků a jiných správních deliktů.
16.2. Působnost zákona
V současné době se v novelách jednotlivých právních předpisů objevuje označení
„správní úřad“ (např. zákon o HZS). Tento název se objevil i v návrhu 2003. V návrhu
2004 je však již respektována terminologie nového správního řádu, který užívá
zavádějící pojem „správní orgán“. Osobní působnost návrhu není dostatečně vymezena. Zatímco návrh 2003 nevylučoval z působnosti zákona přestupky poslanců
a senátorů, návrh 2004 již tak činí. Na rozdíl od současné úpravy si nelze zvolit projednání v disciplinárním řízení. Současná úprava z působnosti zákona vylučuje přestupky osob požívajících výsad a imunit podle mezinárodního práva, prezidenta,
soudců ústavního soudu, příslušníků podléhajících vojenské kázeňské pravomoci,
bezpečnostní informační služby, Policie ČR, Vězeňské služby ČR, osob během výkonu trestu odnětí svobody. Vyloučeny jsou i přestupky poslanců, senátorů a soudců ovšem pouze za podmínky, že oni sami požádají o projednání přestupku v kárném
nebo disciplinárním řízení. Pokud tak neučiní, jejich přestupek se projedná podle 109
přestupkového zákona. Na rozdíl od úpravy účinné do 1.1.2001 již nejsou z působnosti zákona vyňaty přestupky prokurátorů (dnes státních zástupců) a vyšetřovatelů
prokuratury. V souvislosti s novým zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru
příslušníků bezpečnostních sborů, jehož účinnost se neustále odsouvá a poslední známý termín byl 1.1.2006, byl z působnosti přestupkového zákona měly být vyňaty i
přestupky příslušníků HZS ČR, Celní správy ČR a Úřadu pro zahraniční styky a informace. Návrh 2004 působnost zákona mění. Zatímco ve vztahu k poslancům a
senátorům je návrh 2003 z působnosti nevyjímal, návrh 2004 je vyjímá a předpokládá,
že jejich přestupky (všem pouze ty, které by spáchány při výkonu mandátu) se vždy budou projednávat v disciplinárním řízení. Na druhou stranu již návrh 2004 opomíjí soudce, soudce ÚS a prezidenta, jelikož hovoří pouze o osobách vyňatých z působnosti zákona na základě mezinárodních smluv a nikoli již také na základě zvláštního zákona.
U příslušníků jsou vyňaty pouze ty jejich přestupky, kterých se dopustili při výkonu
služby. Dále jsou vyňaty i přestupky, jichž se dopustili během výkonu trestu odnětí svobody nebo během výkonu vazby.
Nově vymezená působnost přestupkového zákona neovlivní oblast požární
ochrany ve vztahu ke správním deliktům. Zasáhne pouze do služebního poměru příslušníků, jejichž přestupky by se začaly projednávat v rámci kázeňské pravomoci. 16.3 Přestupek
V návrhu 2004 byla pozměněna definice přestupku. Na rozdíl od návrhu 2003 a
současné úpravy, které hovoří o zaviněném jednání, návrh za přestupek považuje
protiprávní jednání, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně, které je za přestupek
výslovně označeno a nejedná-li se současně o trestný čin. Za přestupek je považováno nejen konání, ale i opomenutí takého konání, k němuž byl pachatel povinen.
Návrh 2004 rozděluje přestupky do tří skupin: méně závažné, zvlášť závažné a
ostatní přestupky. Výslovně vymezuje pouze první dvě skupiny. Za méně závažný přestupek je považován takový přestupek, u něhož horní hranice pokuty nepřevyšuje
15.000,- Kč. Naopak zvlášť závažným je přestupek, u něhož je horní hranice pokuty nejméně 500.000,- Kč. Ostatní přestupky jsou ty, které nespadají ani do jedné z těchto skupin. Navíc návrh 2004 umožňuje, že zvláštní zákon může i přestupek s jinou horní 110
hranicí výslovně označit za méně závažný nebo zvlášť závažný. Potom se pravidla v návrhu 2004 nepoužijí. Tato kategorizace má význam zejména z hlediska délky
promlčení doby, z hlediska ukládání některých druhů trestů a z hlediska rozhodování o upuštění od potrestání.41
Ve vztahu k dělení přestupků by současné přestupky v PO byly buď přestupky
méně závažnými nebo ostatními. Jiné správní delikty by naopak byly zařazeny do skupiny zvlášť závažných nebo ostatních.
Nejčastěji páchaný přestupek způsobení požáru by zůstal ve skupině ostatních
přestupků a naopak přestupek znemožnění vstupu na nemovitost za účelem zdolání požáru, kterého se téměř nikdo nedopouští, by měl být zařazen do skupiny zvlášť závažných přestupků.
Návrh také umožňuje zvýšit horní hranici pokut, které lze uložit, pro případ, že
se pachatel v průběhu jednoho roku opět dopustí přestupku na úseku požární ochrany.
Jako podmínka není stanoven tentýž přestupek, ale postačí přestupek obdobný. Vzhledem k výši pokut, které jsou v praxi na úseku PO ukládány, nebude toto ustanovení využíváno.
16.4. Okolnosti vylučující protiprávnost
Zatímco současný přestupkový zákon a návrh 2003 uvádí jako okolnosti
vylučující protiprávnost pouze nutnou obranu a krajní nouzi a teorie počítá i s jinými okolnostmi, návrh 2004 již výslovně kromě těchto dvou uvádí i svolení poškozeného,
přípustné riziko ve výrobě a ve výzkumu a oprávněné použití zbraně. Jde o úpravu obdobnou úpravě obsažené v trestním zákoně. Nutnou obranu a krajní nouzi nově
upřesňuje tak, aby postihovaly nové tendence projevující se jak v teorii tak v praxi. V ustanovení o krajní nouzi došlo k vyloučení jejího použití u osob, kterou jsou
povinny nebezpečí snášet, a to např. z titulu svého zaměstnání (např. hasič při zásahu, ošetřovatel v nemocnici).42
Ministerstvo vnitra České republiky. Důvodová zpráva k návrhu zákona o odpovědnosti za přestupky a o řízení o nich. Web: Ministerstvo vnitra České republiky [citováno 28.9.2005]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/aktualit/navrhy/prestupky/2004/navrh/zakon2.doc. 42 Tamtéž. 41
111
Vzhledem k charakteru přestupků a jiných správních deliktů v PO se tyto
okolnosti zřejmě neuplatní. Jen těžko lze argumentovat rizikem ve výrobě, pokud např.
kontrolovaná PO nemá vyhotovenou příslušnou dokumentaci. V případě způsobení požáru nebo zneužití linky tísňového volání se také nelze odvolávat na krajní nouzi. 16.5 Pachatel přestupku
Návrh 2004 za pachatele přestupku označuje toho, kdo svým jednáním naplnil
znaky skutkové podstaty přestupku nebo jeho pokusu, je-li pokus trestný. Přestupek
tedy nemusí být vždy dokonán. K trestnosti postačí i pokus o naplnění skutkové podstaty přestupku. Návrh 2004 však předpokládá, že ne každý pokus bude trestný. Trestný bude pouze ten pokus přestupku, u něhož to zákon výslovně stanoví.
Návrh 2004 rozlišuje po vzoru trestního zákona spolupachatele a účastníky
přestupku, kterými mohou být organizátor, návodce nebo pomocník. Aby mohl být pachatel odpovědný za spáchaný přestupek, musí mít v okamžiku spáchání přestupku určitý věk a musí být příčetný. Návrh 2003 snížil věkovou hranici pro vznik
odpovědnosti na 14 let. Koncepce snížení věkové hranice odpovědnosti na 14 let
vycházela z názorů, že v souvislosti se společenskými změnami v posledních letech se
zvýšila i odpovědnost dětí za svůj život a tudíž děti obecně dosahují rozumové vyspělosti v nižším věku než tomu bylo dříve a že jsou schopny posoudit důsledky
svého jednání při neplnění právních povinností.43 Tato koncepce však nakonec nebyla
přijata a v návrhu 2004 zůstala zachována původní hranice 15 let. Konstrukce
nepříčetnosti zůstala zachována.
Návrh změny zákona o PO nepočítá s tím, že by byl trestný i pokus přestupku.
Stíhány by tedy měly být v úseku PO pouze přestupky dokonané. Ve vztahu k věkové
hranici 14 let by tato změna by vítána, protože děti ve věku 10 – 15 let často zapalují stohy, stodoly nebo kůlny.
16.6 Zavinění a odpovědnost právnické osoby
U fyzické osoby musí jít vždy o zaviněné jednání či opomenutí. Postačí zavinění
z nedbalosti, pokud zákon výslovně nestanoví požadavek na úmysl. S touto konstrukcí 43
Tamtéž.
112
obsaženou v současném zákoně počítá i návrh 2004. U odpovědnosti PO a PFO dochází k určitému vývoji. Zatímco návrh 2003 hovoří o zaviněném jednání PO a totéž
platí i o PFO (Jednání PO se považuje za zaviněné, jestliže se neprokáže, že fyzická
osoba, jejíž jednání je jednáním PO, jednala nezaviněně.), dle návrhu 2004 již PO odpovídá bez ohledu za zavinění s možností následné liberace.
Podle návrhu 2003 se jednáním PO rozumí jednání statutárního orgánu nebo
člena, anebo osob, které PO při své činnosti použila. Jednání takových fyzických osob se za jednání PO nepovažuje, prokáže-li PO, že nebylo jednáno v zájmu PO
odpovídající předmětu její činnosti. Je-li jednání fyzických osob považováno za jednání PO, odpovědnost těchto osob za přestupek je vyloučena. Samozřejmě stát a územní samosprávné celky neodpovídají za přestupek spáchaný při výkonu veřejné
moci nebo v přímé souvislosti s ním v rámci svěřené působnosti v oblasti veřejné správy. PO odpovídá za přestupek bez ohledu na zavinění.
Podle návrhu 2004 PO za protiprávní jednání neodpovídá (může se liberovat
neboli zprostiti odpovědnosti), jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby k přestupku nedošlo. PO se nemůže odpovědnosti zprostit, jestliže nebyla vykonána povinná nebo potřebná kontrola nad činností zaměstnanců, anebo nebyla učiněna nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následku
přestupku. Odpovědnost PO za přestupek nevylučuje, aby byla za přestupek odpovědna jednající fyzická osoba, jde-li o tentýž skutek.
Oba návrhy dále řeší i situace, kdy PO zanikne. Podle návrhu 2003 jestliže daná
PO zanikne až po tom, kdy rozhodnutí o uložení pokuty nabylo právní moci, přechází
povinnost zaplatit ji na jejího právního nástupce. Tento návrh již však neřeší situaci, kdy by rozhodnutí sice bylo vydáno, ale PO by zanikla před nabytím právní moci. Totéž platí i pro PFO.
Návrh 2004 již toto upravuje jinak. Odpovědnost PO za přestupek přechází na
právního nástupce této osoby jen tehdy, pokud právní nástupce nejpozději v okamžiku vzniku právního nástupnictví věděl nebo vzhledem k okolnostem a ke svým poměrům
mohl vědět, že se PO před vznikem právního nástupnictví dopustila jednání, které
naplnilo znaky přestupku. Zanikla-li PO, která přestupek spáchala, až po nabytí právní
moci rozhodnutí, jímž jí byla za tento přestupek uložena pokuta, přechází povinnost 113
tuto pokutu zaplatit na právního nástupce zaniklé PO. Je-li právních nástupců více,
odpovídají za zaplacení pokuty společně a nerozdílně. Odpovědnost PFO za přestupek nezaniká, přestala-li tato osoba být podnikatelem.
V požární ochraně bude mít význam především trvající odpovědnost PFO za
přestupek i po jejím zániku. V praxi dochází daleko častěji k tomu, že zanikne tzv. drobný podnikatel než aby zanikla větší firma. Při tzv. mimořádných požárních kontrolách, které byly provedeny v nočních klubech, diskotékách a barech byly, byly
zjištěny závažné nedostatky. Dříve než však bylo zahájeno správní řízení, tito podnikatelé zrušili svoji živnost. Nebylo to sice z důvodu možného řízení, ale
porušování zákona o PO bylo většinou zjištěno u těch podnikatelů, kteří se neustále potýkali s finančními problémy a zajištění požární bezpečnosti pro ně bylo tím nejméně důležitým a aktuálním problémem. 16.7 Zánik odpovědnosti za přestupek
Oba návrhy upravují nově způsoby zániku odpovědnosti. Vedle smrti fyzické
osoby nebo jejího prohlášení za mrtvou a zániku PO je to uplynutím lhůty. Zatímco současný přestupkový zákon stanoví, že přestupek nelze projednat po uplynutí lhůty jednoho roku (blíže viz kapitola 8.2.a 8.3.), návrhy promlčecí lhůtu prodlužují a
odstupňují. U méně závažných přestupků je to 1 rok, u zvlášť závažných je to 5 let. U ostatních přestupků je navrhována lhůta 3 let. Lhůta začíná běžet ode dne spáchání přestupku.
Prodloužení lhůty pro projednání některých přestupků bude i pro požární ochranu
samozřejmě výhodnější. HZS kraje bude mít více času pro opatření nezbytných podkladů pro řízení.
16.8. Řízení o přestupcích
Na přestupkové řízení, které je zvláštním druhem správního řízení, se použije
subsidiárně správní řád. Návrh 2004 výslovně stanoví základní zásady – zásadu zákonnosti, zásadu presumpce neviny a zásadu oficiality.
Návrh 2004 zcela nově stanoví, že přestupkové řízení je oprávněna vést pouze
tzv. „oprávněná úřední osoba“. Tou může být jak absolvent s vysokoškolským 114
vzděláním v oboru právo získaným v rámci magisterského studijního programu na
vysoké škole tak na rozdíl od návrhu 2003 navíc i osoba, která prokázala zvláštní odbornou způsobilost na úseku přestupků.
Převážnou většinu přestupků a jiných správních deliktů v požární ochraně řeší
příslušníci z úseku prevence, kteří mají příslušnou odbornou způsobilost pro výkon své
funkce – kontrolor, vyšetřovatel. Kromě pravidelných školení, která absolvují v rámci pravidelných tzv. instrukčně metodických zaměstnání, nemají a ani neabsolvují nějaké speciální kurzy zaměřené na právo. Pokud by měli přestupky řešit pouze právníci HZS
kraje, byli by neúměrně zatěžováni úkony, které zvládnout i ostatní příslušníci. Navíc
v rámci HZS kraje jsou jednotlivé oblasti jako ekonomika včetně smluv, personální a mzdové, ochrana obyvatelstva a plánování a prevence a IZS mezi právníky rozděleny,
takže každý má svoji oblast, na kterou se specializuje a v rámci níž si neustále různými školeními a kurzy prohlubuje znalosti. Také z praktického hlediska by se museli
pachatelé správních deliktů např. z Jeseníka či Šumperka dostavit na krajské ředitelství do Olomouce, protože právník působí na ředitelství a nemůže se neustále zdržovat na územních odborech. Toto by bylo porušením zásady, aby správa byla co nejblíže
občanům. Navíc proškolení všech příslušníků prevence, kteří by mohli řešit správní
delikty, ve speciálních kurzech na přestupkové řízení, bude finančně nákladné. Zvláště, pokud tyto kurzy nezajistí Ministerstvo vnitra ČR, ale bude je pořádat soukromá instituce.
16.9. Účastníci řízení
Návrh 2004 shodně se současnou úpravou vymezuje účastníky řízení. Podrobněji
jsou vymezena práva poškozeného. Blíže viz. kap. 13.3. Návrh 2003 rozlišoval mezi
poškozeným a tzv. soukromým účastníkem. Za poškozeného považoval osobu, které
bylo přestupkem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná újma.
Oproti tomu soukromým účastníkem byl pouze ten, komu byla přestupkem způsobena majetková škoda, a kdo nárok na její náhradu uplatnil v přestupkovém řízení.
V požární ochraně se vzhledem k výši škod, které mohou být např. způsobením
požáru nebo nedodržením podmínek požární bezpečnosti při svařování způsobeny, a které bývají dosti vysoké (někdy i milionové) nebude o náhradě rozhodovat a 115
poškozený bude se svým nárokem odkazován na soud. Není to dáno tím, že by HZS
kraje nechtěl rozhodnout, ale v mnoha případech je výše způsobené škody spornou
záležitostí a to i vzhledem k tomu, že JPO HZS kraje provádí požární zásah a samy mohou způsobit škodu. Obecně se jako vhodnější jeví přenechat rozhodování nezávislému soudu.
16.10. Postup v řízení
Dle návrhu 2004 již nemá policejní orgán 30 dnů na postoupení věci příslušnému
orgánu, ale musí tak učinit bez zbytečného odkladu. Návrh 2004 dále také nově zavádí
důvod odložení věci. Správní orgán může, ale nemusí věc odložit také v případě, kdy se nejedná o zvlášť závažný přestupek za podmínky, že by řízení proti podezřelému bylo zjevně neúčelné a nehospodárné vzhledem k povaze a závažnosti přestupku, osobě a poměrům pachatele. Z tohoto důvodu lze i již zahájené řízení zastavit.
Tento nový důvod pro odložení věci může mít význam zejména v případě
způsobení požáru osobami bez jakýchkoli příjmů, majetku, ale i bydliště. Např. pokud
taková osoba způsobí svým nedbalostním jednáním požár popelnice, pokutu jí uložit
nelze, neboť je zde velice reálný předpoklad, že ji nezaplatí. Vzhledem k tomu, že tyto osoby mají trvalé bydliště na obecním úřadě a poštu si nevyzvedávají, i uložení napomenutí nebude mít výchovný efekt. Odložení věci se tomto případě, kdy nebyla způsobena škoda buď vůbec nebo jen v několika stovkách korun, jeví jako nelepší řešení.
16.11. Příkazní řízení
I návrh 2004 upravuje jako způsob uložení trestu formu příkazu. Kromě
napomenutí a pokuty lze takto uložit i trest propadnutí věci. Příkaz nelze vydat, jedná-
li se o zvlášť závažný přestupek. Návrh však nestanoví jak na rozdíl od současné úpravy tak i na rozdíl od nového správního řádu maximální výši pokuty, kterou lze
takto uložit. Také nově stanoví, že v případě podání odporu obviněným, není správní orgán v dalším řízení vázán druhem a výměrou trestu, který byl příkazem uložen. To je opak oproti současné úpravě v přestupkovém zákoně.
116
Příkazní řízení bylo, je a bude v požární ochraně využíváno, a to jako rychlý a
efektivní způsob vyřízení přestupku. Aby sankce působila na pachatele nejen
represivně, ale i preventivně, měla by být uložena v co nejkratší době po spáchání přestupku. Samozřejmě za podmínky, že je dostatek podkladů pro rozhodnutí. Právě
příkazní řízení je nejvhodnějším způsobem jak naplnit tyto účinky působení sankcí realizovat.
16.12. Zajištění průběhu a účelu řízení
Jako prostředky k zajištění průběhu a účelu řízení slouží záruka za splnění
povinnosti a zákaz výmazu právnické osoby. Záruka za splnění povinnosti je obecně upravena v § 147 nového správního řádu. V přestupkovém řízení se předpokládá
s realizací tohoto institutu v případě, kdy je důvodné podezření, že se obviněný bude
vyhýbat postihu za přestupek nebo výkonu trestu anebo bude mařit nebo ztěžovat
řízení, výkon trestu nebo uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody. Postatou záruky je rozhodnutí správního orgánu, kterým uloží obviněnému, aby složil peněžitou nebo nepeněžitou záruku. Záruku obviněnému vrátí až poté, co důvod uložení povinnosti složit záruku pomine.
Je-li obviněným PO nebo PFO, která se zapisuje do obchodního rejstříku podle
zvláštního zákona, živnostenského rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidence, a je-li důvodné podezření, že se vyhne postihu za přestupek nebo výkonu trestu nebo
uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody způsobené přestupkem, tím, že
zanikne, může správní orgán oznámit tuto skutečnost příslušnému rejstříkovému soudu
nebo jinému příslušnému orgánu, který vede na základě zákona rejstřík PO nebo PFO. Pokud se jedná o zvlášť závažný přestupek, správní orgán tuto skutečnost musí
oznámit vždy. Rejstříkový soud nebo jiný příslušný orgán, který na základě zákona vede rejstřík právnických osob, neprovede po tomto oznámení výmaz PO nebo PFO
z obchodního nebo živnostenského rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidence.
Tuto povinnost má až do doby splnění povinnosti uložené pravomocným rozhodnutím o přestupku. Návrh 2004 tedy na rozdíl od návrhu 2003 prodlužuje lhůtu pro zákaz
výmazu. Podle návrhu 2003 totiž tento zákaz platil pouze do okamžiku, kdy rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci.
117
Návrh se dále zmiňuje jako o třetím způsobu zajištění řízení o tzv. předběžném
opatření. Blíže ho však neupravuje a odkazuje na právní úpravu obsaženou v novém správním řádu.
Dosud se v praxi při postihování FO, PFO nebo PO za správní delikty na úseku
požární ochrany nevyskytla potřeba zajistit nějakým způsobem řízení tak, aby nebyl
zmařen jeho průběh. Pachatelé deliktů se nebrání uložení sankce, pokud je toto oprávněné. Daleko větším problémem je mnohdy zajištění podkladů pro rozhodnutí. Z tohoto důvodu zřejmě ani záruka za splnění povinnosti ani blokace výmazu PO
nebude v požární ochraně běžně využívána. Praxe se však může změnit a v důsledku přísnějších postihů především podnikatelů by tato ustanovení mohla být v ojedinělých případech použita. I když v praxi jsou rušeny především PO, které mají finanční
problémy. Vymoci od takové osoby byť řádně uloženou několikatisícovou pokutu je pak nemožné.
16.13. Narovnání
Institut narovnání je upraven obdobně jako v trestním řádu. Správní orgán však
není vázán dohodou mezi obviněným a navrhovatelem nebo poškozeným. Narovnání
je vedle meritorního rozhodnutí o přestupku a zastavení řízení třetí možností ukončení řízení o přestupcích. Podmínky pro jeho uplatnění jsou následující: • jde o přestupkové řízení v prvním stupni;
• s tímto způsobem vyřízení věci vysloví souhlas obviněný, navrhovatel i poškozený;
• obviněný prohlásil, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a nejsou-li důvodné pochybnosti o tom, že jeho prohlášení bylo učiněno svobodně, vážně a určitě;
• obviněný se zaváže, že uhradí poškozenému škodu způsobenou přestupkem
nebo učiní potřebné úkony k její úhradě, případně jinak odčiní újmu vzniklou přestupkem;
• obviněný se zaváže, že složí na účet správního orgánu peněžní částku určenou konkrétnímu adresátovi k obecně prospěšným účelům a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přestupku;
118
• správní orgán považuje takový způsob vyřízení věci za dostačující vzhledem k povaze a závažnosti přestupku, k míře, jakou byl přestupkem dotčen veřejný zájem, k osobě obviněného a jeho osobním poměrům.
Příjemce a výši peněžité částky k obecně prospěšným účelům si nestanoví obviněný, ale určí je usnesením správní orgán s přihlédnutím k výši pokuty, kterou by bylo
možno za spáchaný přestupek uložit. Před rozhodnutím o schválení narovnání musí
správní orgán vyslechnout obviněného, navrhovatele a poškozeného. Peněžní částka
k obecně prospěšným účelům musí být určena státu, obcím, krajům, státním fondům, příspěvkovým organizacím, registrovaným církvím a náboženským společnostem, občanským sdružením, obecně prospěšným společnostem, nadacím, nadačním fondům, veřejným vysokým školám nebo dobrovolným svazkům obcí.
U současných přestupků v požární ochraně nehrozí pachatelům vysoké pokuty.
Výše způsobené škody v praxi mnohonásobně převyšuje výši uložené pokuty. Pro
pachatele není problémem zaplatit pokutu např. ve výši 1.000,- nebo 4.000,- Kč. V případě schválení narovnání by částka, kterou by pachatel věnoval na obecně
prospěšný účel musela být daleko vyšší, aby k danému účelu přispěla. Proto pro pachatele bude výhodnější raději zaplatit pokutu.
119
17. Návrh změny zákona o PO
V souvislosti s návrhem nového přestupkového zákona byl zpracován i návrh
zákona, kterým se mění zákony právě v souvislosti s novým přestupkovým zákonem.
Jedním z těchto zákonů je i zákon o PO. Změna je směřována vůči uspořádání skutkových podstat a výši pokut.
Skutkové podstaty zůstaly zachovány v původním znění. Byly pouze uspořádány
tak, aby korespondovaly stanoveným povinnostem. Vzhledem k tomu, že i jiné správní delikty by měly být považovány také za přestupky, bylo navrženo zkušení těch
skutkových podstat přestupků, které jsou shodné se skutkovými podstatami jiných správních deliktů, aby nebyly uváděny dvakrát.
Jediná nová skutková podstata, která je navrhována je skutková podstata
přestupku, kterého se dopustí ten, kdo neplní podmínky k zabezpečení plošného pokrytí kraje JPO, zdrojů vody k hašení požárů, požární ochrany v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru, požární ochrany v budovách zvláštního významu a požární
ochrany při akcích, kterých se zúčastňuje větší počet osob, které jsou stanoveny nařízením kraje. Tato podstata odpovídá ust. § 27 odst. 2 písm. b) zákona o PO, dle
kterého je rada kraje zmocněna k vydání příslušných nařízení. Nařízení jsou uveřejňována ve sbírce zákonů. Podle současné právní úpravy by porušení těchto
nařízení mohlo být sankcionováno příslušným krajským úřadem v souladu s ust. § 46 odst. 1 přestupkového zákona s možností uložit pokutu až do výše 30.000,- Kč. Podle
navrhované úpravy by sankce ukládal příslušný HZS kraje. Horní hranice pokuty je navrhována ve výši 250.000,- Kč.
Horní hranice pokut u jiných správních deliktů, které nejsou totožné se
současnými přestupky, zůstaly zachovány. Naopak u těch přestupků, které jsou totožné
s jinými správními delikty, došlo ke zvýšení horních hranic na částky do 50.000,- Kč, do 100.000,- Kč a do 250.000,- Kč. Jsou to např. vypalování porostů, neposkytnutí
věcné pomoci na výzvu velitele zásahu nebo velitele JPO, neumožnění provedení požární kontroly, neumožnění vstupu na nemovitost k provedení potřebných patření v souvislosti se cvičením JPO, neprovedení opatření uložených HZS kraje k odstranění nedostatků, neoznámení vzniku požáru příslušnému HZS kraje, porušení rozhodnutí o
vyloučení věci z užívání, rozhodnutí o zákazu činnosti nebo rozhodnutí o zastavení 120
provozu. Naopak u nejčastěji naplňovaného přestupku – způsobení požáru, zůstala horní hranice pokuty zachována.
K největšímu posunu v horní hranici pokut došlo u současných přestupků dle §
78 odst. 1 písm. m) (neumožnění vstupu na nemovitost za účelem zdolání požáru nebo
jiné ztížení provedení záchranných prací), § 78 odst. 1 písm. z) (neudržování zdrojů vody pro hašení požárů a neplnění povinností k ochraně lesů), a jiných správních deliktů dle § 76 odst. 2 písm. j) a § 76 odst. 2 písm. r) zákona o PO. V prvém případě je navrhována horní hranice pokuty ve výši 1.000.000,- Kč, ve druhém ve výši
250.000,- Kč. U jiného správního deliktu se v druhém případě jedná o snížení hranice. Současná úprava počítá s pokutou až do výše 500.000,- Kč.
Podle současné úpravy pokud PO nebo PFO poruší tutéž povinnost, za kterou jí
byla v předchozích třech letech uložena pokuta, může jí HZS kraje uložit pokutu až ve dvojnásobné výši. Podmínkami jsou porušení stejné povinnosti v období třech let a pravomocné uložení pokuty. Dvojnásobkem se rozumí dvojnásobek toho, co zákon
umožňuje uložit. Podle návrhu by bylo možné uložit pokutu až ve dvojnásobné výši
nikoli za stejný přestupek, ale stačit bude pouze obdobný přestupek. Lhůta je zde o všem zkrácena ze tří na jeden rok.
Dále je v návrhu zcela nově zakotvena povinnost archivovat spis o každém řízení
po dobu 5 let ode dne, kdy rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci. Tato povinnost je v současné době stanovena pouze v pokynu ředitele odboru archivní a spisové služby č. 5/2002, ze dne 1.10.2002, kterým se vydává typový skartační rejstřík.
121
18. Závěr
Závěrem lze konstatovat, že právní úprava správních deliktů v požární ochraně
sice nevyhovuje praxi ve všech směrech, ale nelze ani říci, že by byla zcela nevyhovující.
Z hlediska hmotně-právní úpravy je zřejmě nejzávažnějším problémem odlišná
formulace povinností a jim odpovídajících skutkových podstat. Jedná se např. o
povinnost dle ust. § 5 odst. 1 písm. c) a skutkovou podstatu v § 76 odst. 2 písm. l) zákona o PO.
Ve vztahu k přestupkům je problematické zjistit v praxi porušení povinností dle §
17 odst. 1 písm. a) a naplnění skutkových podstat dle § 78 odst. 1 písm. d), k) nebo l),
pokud současně nedošlo ke vzniku požáru, jelikož HZS kraje nevykonává u FO (až na výjimky) státní požární dozor a ani není oprávněn provést domovní prohlídku.
Naopak z pohledu jiných správních deliktů nejsou v praxi využívány všechny
možnosti dané zákonem o PO ve vztahu k porušovaným povinnostem, neboť HZS
kraje sankcionuje nikoli již porušení primární povinnosti, ale až porušení sekundární povinnosti, neboli povinnosti zjednat ve stanovené lhůtě nápravu zjištěných
nedostatků. Zde se nejedná o nedostatek v právní úpravě, ale o nedostatek v samotné praxi. Blíže viz. kap. 8.4.
Také z hlediska výše pokut, které lze za správní delikty uložit, není zákonná
úprava, resp. rozmezí dané horní hranicí pokut, využívána. Vzhledem k tomu, že
ukládané pokuty jsou velmi nízké a to nejen ve vztahu k závažnosti správního deliktu, ale i ve vztahu k výši způsobené škody, lze pochybovat o jejich represivní a výchovné funkci. Takovou pokutou bylo spíše pouze učiněno zadost zákonné úpravě.
Procesně-právní úprava správních deliktů v požární ochraně prochází
v současné době určitými změnami a to v souvislosti s novým správním řádem. I když
měli MV-GŘ HZS ČR a HZS krajů na přípravu aplikace nového zákona více než 1
rok, bylo v praxi zorganizováno ze strany MV-GŘ HZS ČR pouze několik školení na tento nový zákon. Školení byla navíc pojata pouze v obecné rovině a nikoli na
podmínky požární ochrany. Jednotlivé HZS krajů si tudíž samy musely zajistit plynulý přechod na nový správní řád. Zda byl tento přechod správný, ukáží až kontroly ze strany MV-GŘ HZS ČR.
122
I když nový správní řád by měl znamenat významný a zásadní průlom do
činnosti veřejné správy, ve vztahu k projednávání správních deliktů v požární ochraně
přinese pouze několik změn.
Nejvýznamnější změnou je možnost ukládat pokuty za jiné správní delikty přímo
na místě bezprostředně po ukončení požární kontroly tzv. příkazem na místě. Tuto zkrácenou formu řízení, která je obdobou blokové pokuty, bude možné využít
především u mimořádných požárních kontrol nařízených generálním ředitelem nebo
ministrem vnitra. Jak již bylo uvedeno výše, bude však muset být nejprve vyřešena otázka oprávnění kontrolorů nejen pokuty na místě ukládat ale také je vybírat. Jelikož na místě výkonu kontroly nemá kontrolor příliš mnoho času pro vyhotovení příkazu, bude využíván předepsaný formulář, do něhož se pouze doplní potřebné údaje.
Další zkrácený způsob uložení pokuty formou příkazu nikoli však na místě, bude
zřejmě hojně využíván, ale pro praxi zásadní změnu neznamená. Je to dáno tím, že
v praxi není běžně nařizováno ústní jednání, ale řízení je zahájeno a rozhodnutí je vydáváno v souladu se zásadou písemnosti pouze na základě podkladů shromážděných
ve spisu. Zasláním příkazu pouze odpadne povinnost oznámit účastníkovi zahájení
řízení a vydat usnesení o stanovení lhůty pro vyjádření se k podkladům a navržení doplnění spisu. Příkaz bude možné realizovat pouze po požárních kontrolách a nikoli po ZPP, pokud v průběhu ZPP nebo následně nebude vykonána požární kontrola.
Zcela nově a shodně s právní úpravou přestupků bude muset HZS kraje
rozhodovat též o povinnosti hradit náklady řízení. Povinnost uhradit náklady řízení ve
výši 1.000,-Kč bude muset být ukládána i v případě zkráceného řízení – příkazu a
příkazu na místě, neboť nový správní řád ani zákon o PO toto nevylučuje tak jako přestupkový zákon. K tomuto paradoxnímu stavu došlo tím, že současně s novým správním řádem nebyl přijat i nový přestupkový zákon, jehož návrh z roku 2004 výslovně vylučuje ukládání nákladů řízení v případě příkazního řízení.
Další instituty, které se dotknou právní úpravy správních deliktů v požární
ochraně, byly podrobně popsány v kap. 15. Budou znamenat především větší
formalizaci řízení. I když spisy o řízení byly samozřejmě vedeny i před účinností nového zákona, přibude do nich záznam o určení oprávněné úřední osoby. Vzhledem
k tomu, že v řízení o správních deliktech nevystupuje pouze jedna úřední osoba, budou 123
muset být v záznamu uvedeny nejen osoby oprávněné k jednotlivým úkonům v řízení,
ale bude muset být vedena i osoba oprávněná podepsat zahájení řízení a jednotlivá
rozhodnutí ať již procesní nebo meritorní. Jelikož by oprávnění těchto osob mělo dle ust. § 15 odst. 2 nového správního řádu vyplývat z vnitřních předpisů, bude muset být provedena změna i v příslušných pokynech krajského ředitele, příp. i ve funkčních náplních služební činnosti.
Do spisů dále přibudou tzv. procesní rozhodnutí, tzv. usnesení. Až dosud se
jednotlivé úkony v řízení činily tzv. úředními záznamy.
Z hlediska finančního si vynaložení nákladů vyžádalo pořízení nových obálek
pro zasílání písemností. Dle nového správního řádu má HZS kraje výslovně
stanovenou povinnost poučit účastníka řízení o právních důsledcích odepření přijetí písemnosti nebo nepřevzetí písemnosti ve stanovené lhůtě. Dále také musela být zřízena úřední deska. Až do konce roku 2005 byly důležité informace zveřejňovány na
internetových stránkách HZS kraje. Od 1.1.2006 byla na těchto stránkách vytvořena
sekce úřední deska a úřední deska byla také pořízena fyzicky a umístěna v sídle krajského ředitelství HZS kraje. Určité náklady si také vyžádalo proškolení příslušných úředních osob na nový zákon i jinými vzdělávacími institucemi než Ministerstvem vnitra ČR.
Změny v právní úpravě správních deliktů může přinést i nový přestupkový zákon
a s ním související změna zákona o PO. Nový přestupkový zákon by měl sjednotit právní úpravu správních deliktů v PO. Jak přestupkový zákon tak změna zákona o PO
jsou však v současné době pouze v návrhu a byly jim věnovány kap. 16 a 17. Až znění,
které schválí Parlament ČR a které bude vyhlášeno ve Sbírce zákonů a nabude účinnosti, bude mít dopad na současnou praxi, což ukáže čas.
124
19. Das Resümee
Für meine Rigorosarbeit habe ich das Thema die Verwaltungsdelikte im
Brandschutz gewählt. Dieses Thema ist für mich sehr nahe, weil ich als Juristin im Feuerwehrrettungskorps im Region Olomouc arbeite. Im Brandschutz wird es den groβen
Nachdruck
auf
die
Verhütung
betont
und
der
Problematik
der
Verwaltungsdelikte wird es nur eine kleine Beachtung geschenkt. Bislang hat sich niemand mit dieser Problematik komplex befasst. In meiner Arbeit konzentriere ich mich dadurch nicht nur auf den Teil der Problematik, sondern sehe ich diese Problematik als eine Gesamtheit an.
Die Rigorosarbeit gliedert sich auf vier Teile. Im ersten Teil werden die Begriffe:
der Brandschutz als einer der Bereiche der öffentlichen Verwaltung, die verwaltungsrechtliche Verantwortlichkeit, das Verwaltungsdelikt und der Tatbestand
definiert. Ein Kapitel wird an die Geschichte der rechtlichen Regelung orientiert und ein Kapitel spricht über die gleichzeitige rechtliche Regelung.
Die gleichzeitige rechtliche Regelung wird in vieren Gesetzen umfasst. Die
materiellrechtliche Regelung befindet sich im Gesetz Nr. 133/1985 Slg., über Brandschutz
(Brandschutzgesetz)
und
im
Gesetz
Nr.
238/2000
Slg.,
des
Feuerwehrrettungskorps der Tschechischen Republik. Für die prozessualrechtliche Regelung gelten das Gesetz Nr. 200/1990 Slg., über die Ordnungswidrigkeiten und das Gesetz Nr. 500/2004 Slg., über die Verwaltungsordnung.
Das Verwaltungsdelikt können wir definieren als ein Benehmen, das das schützte
Interesse beschädigt oder gefährdet, und ist durch ein Gesetz verbietet. Die
Verwaltungsdelikte im Brandschutz verteilen sich in zwei Gruppen. Es sind die Ordnungswidrigkeiten
und
andere
Verwaltungsdelikte.
Die
Tatbestände
der
Verwaltungsdelikte befinden sich im § 76 und § 78 im Brandschutzgesetz und einen Tatbestand können wir in § 9 im Gesetz über des FWRK der TR finden.
Einzelne Tatbestände werden in sieben Kapitel analysiert. Die Tatbestände
wurden nach dem Objekt in die Gruppen gruppiert. In der Praxis werden nur
irgendwelche Tatbestände erfüllt, deshalb ist die Analyse nur theoretisch ohne die praktischen Beispiele. Der häufigste erfühlte Tatbestand ist die Verursachung des Brandes im § 78 Abs. 2 r) im Brandschutzgesetz. 125
Der dritte Teil der Rigorosarbeit wird den Unterlagen für das Verfahren und die
Entscheidung, den Sanktionen, den Typen des Verfahren, der Position des Benachteiligte und den jugendlichen Täter gewidmet.
Von Rechts wegen kann man als die Sanktion eine Mahnung, eine Geldstrafe, ein
Verbot der Tätigkeit und eine Durchfallung der Sache aufbrummen. Im Bereich des Brandschutzes kann man nur eine Mahnung und eine Geldstrafe aufbrummen. Die
Höhe der Geldstrafe sind verschiedene. Bei den Ordnungswidrigkeiten gibt es drei Höhen bis 10.000 Kr, 20.000 Kr. und 25.000 Kr. Gegen das andere Verwaltungsdelikt
kann man eine Geldstrafe in der Höhe bis 250.000 Kr, 500.000 Kr. oder 1.000.000 Kr. bekommen.
Unterlagen für das Verfahren und die Entscheidung sind eine Akte über den
Brand und eine Akte über die Kontrolle. Eine Schlüsselrolle spielt ein Bekenntnis des Täters bei den Ordnungswidrigkeiten und das Protokoll bei den anderen Verwaltungsdelikten.
Das Gesetz über die Ordnungswidrigkeiten bestimmt drei Methoden für die
Auferlegung der Geldstrafe. Es sind eine Blockgeldstrafe, ein Auftrag für die Geldstrafe und die Mahnung und ein klassisches Verfahren.
Gegen das andere Verwaltungsdelikt kann der Täter nur eine Geldstrafe
bekommen.
Für
diese
Delikte
gilt
nur
das
allgemeine
Gesetz
-
die
Verwaltungsordnung. Bis Ende des Jahres 2005 hat das Gesetz Nr. 71/1967 Slg.
gegolten. Nach diesem Gesetz hat man die Geldstrafe nur im klassischen Verfahren bekommen gekonnt. Heute biet das neue Gesetz Nr. 500/2004 Slg. obendrein ein Auftrag und ein Auftrag am Platz an.
Vom ersten Januar 2006 gilt das neue Prozessgesetz – das Gesetz Nr. 500/2004
Slg. Dieses Gesetz bringt etwas neues für das Verfahren. Zum Beispiel für die
Übermittlung, für die Führung des Verfahrens und für Akten. Das neue Gesetz bringt eine neue Form für Entscheidung während des Verfahrens – einen Beschluss.
Zum Ende der Rigorosarbeit gibt es ein Modell für das neue Gesetz über die
Ordnungswidrigkeiten, ein Modell für die Änderung des Brandschutzgesetzes und die Rekapitulation.
126
20. Seznam použité literatury 1)
Bartlová,
2)
Černý, J. Přestupkové řízení. Příručka pro praxi přestupkových orgánů obcí,
3) 4) 5) 6) 7) 8) 9)
I.
Nebezpečné
látky
bezpečnostního inženýrství, 2000
I.
Ostrava:
Sdružení
požárního
a
okresních a krajských úřadů a dalších správních orgánů. 6. vydání. Praha: Linde, 2001
Červený, Z., Šlauf, V. Přestupkové právo. Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisejících předpisů. 7. vydání. Praha: Linde, 2001
Jelínek, J., Sovák, Z. Trestní zákon a trestní řád. Poznámkové vydání s judikaturou. 4. vydání. Praha: Linde, 1995
Kadečka, S., Ondruš, R., Průcha P. Základy správního práva pro ekonomy. Brno: Masarykova univerzita, 2003
Ministerstvo vnitra-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. Hasiči a záchranáři na přelomu tisíciletí. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2001
Brumovská, I. a kolektiv. Požární ochrana - příručka pro podnikatele. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2004
Mates, P. a kol. Základy správního práva trestního. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2000
Matrasová, E., Příhoda, P., Šlauf, V., Šmíd, L. Správní řád. Komentář. 5. vydání. Praha: Linde, 1998
10) Nedorost, L., Sovák, Z., Větrovec, V. Správní řád. Komentář. Praha: Eurolex Bohemia, 2002
11) Ondruš, R. Správní řád. Nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami. Praha: Linde, 2005
12) Prudilová, M. Správní řád. Vyškov: TSM, 2005
13) Průcha, P. Právní úprava přestupků. Brno: Masarykova univerzita, 1993
14) Průcha, P. Správně právní odpovědnost se zaměřením na problematiku stíhání přestupků. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1988
15) Průcha, P. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004
127
16) Šubrt, V. Aby nehořelo aneb protipožární abeceda. Praha: Nakladatelství Milan Horák - Rego, 2004
17) Šubrt, V. Zákon o požární ochraně s komentářem. Praha: Nakladatelství Milan Horák - Rego, 2002
18) Ministerstvo vnitra - generální ředitelství HZS ČR. Statistická ročenka 2004: Požární ochrana, Integrovaný záchranný systém, Hasičský záchranný sbor
ČR. Web: MV- GŘ HZS ČR: Praha 2005. [cit. 28.9.2005]. Dostupný z:
http://www.mvcr.cz/statistiky/2005/hzsrok04.pdf
19) Ministerstvo vnitra - generální ředitelství HZS ČR. Statistická ročenka 2003: Požární ochrana, Integrovaný záchranný systém, Hasičský záchranný sbor
ČR. Web: MV - GŘ HZS ČR: Praha 2005. [cit. 28.9.2005]. Dostupný z:
http://www.mvcr.cz/2003/casopisy/112/0403/priloha.pdf
20) Vláda ČR. Důvodová zpráva k zákonu č. 500/2004 Sb., správnímu řádu. Web: Poslanecká
sněmovna
ČR
[citováno
28.9.2005].
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=201&CT1=0.
Dostupný
z:
21) Ministerstvo vnitra ČR. Důvodová zpráva k návrhu zákona o odpovědnosti za přestupky a o řízení o nich. Web: Ministerstvo vnitra ČR. [citováno 28.9.2005]. Dostupný z:
http://www.mvcr.cz/aktualit/navrhy/prestupky/2004/navrh/zakon2.doc.
22) Ministerstvo vnitra ČR. Návrh zákona o odpovědnosti za přestupky a o řízení
o nich. Web: Ministerstvo vnitra ČR [citováno 28.9.2005]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/aktualit/navrhy/prestupky/2004/navrh/zakon1.doc.
128
21. Seznam použitých právních předpisů 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9)
Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 186/1992 Sb.,
o služebním poměru příslušníků Policie České
republiky, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů
10) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
11) Zákon č. 62/1950 Sb., o ochraně před požáry a jinými živelními pohromami
12) Zákon č. 35/1953 Sb., o státním požárním dozoru a požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů
13) Zákon č. 18/1958 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů 14) Zákon č. 89/1950 Sb., o trestním řízení správním (Trestní řád správní)
15) Zákon č. 88/1950 Sb., trestní zákon správní, ve znění pozdějších předpisů 16) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
17) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů
18) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád
19) Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů 20) Zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů
21) Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
22) Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
23) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů 129
24) Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů 25) Zákon č. 94/1963, o rodině, ve znění pozdějších předpisů
26) Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších
předpisů
27) Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věc. In: Sb.159/1997
28) Úmluva o mezinárodní železniční přepravě. In: Sb. č. 8/1985
29) Nařízení vlády č. 172/2001 Sb., k provedení zákona o požární ochraně
30) Vládní nařízení č. 95/1953 Sb., o organizaci státního požárního dozoru a požární ochrany
31) Nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění pozdějších předpisů
32) Vyhláška č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, ve znění pozdějších předpisů
33) Vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci
34) Vyhláška č. 323/2001 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky
35) Vyhláška č. 385/1953 Ú.l., o provádění kontrol orgány státního požárního dozoru a o řízení při ukládání pokut těmito orgány
36) Vyhláška č. 49/2003 Sb., o technických podmínkách požární techniky
37) Vyhláška č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách
38) Vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů
39) Vyhláška č. 111/1981 Sb., o čištění komínů, ve znění pozdějších předpisů 40) Vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných požadavcích na výstavbu
41) Vyhláška č. 255/1999 Sb., o technických podmínkách věcných prostředků požární ochrany
42) Vyhláška č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích, ve znění vyhlášky č. 340/2003 Sb.
130
43) Vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení.
44) Pokyn generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR a náměstka ministra vnitra č. 7/2005, ze dne 4.2.2005, kterým se stanoví pravidla pro kontrolní činnost prováděnou v rámci SPD vykonávaného HZS krajů
45) Pokyn generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR a náměstka
ministra vnitra č. 9/2003, ze dne 31.3.2003, kterým se stanoví jednotný postup příslušníků Hasičského záchranného sboru při zjišťování příčin požárů
131
22. Seznam použitých zkratek 1)
Činnost bez ZPN – činnost bez zvýšeného požárního nebezpečí
3)
Činnost s VPN – činnost s vysokým požárním nebezpečím
2) 4) 5) 6) 7) 8) 9)
Činnost s ZPN – činnost se zvýšeným požárním nebezpečím DZP – dokumentace zdolávání požárů FO – fyzická osoba
HZS ČR – Hasičský záchranný sbor České republiky HZS kraje – hasičský záchranný sbor kraje JPO – jednotka požární ochrany
MV-GŘ – Ministerstvo vnitra České republiky – generální ředitelství HZS ČR
10) Nový správní řád – zákon č. 500/2004 Sb., správní řád 11) PBŘ – požárně bezpečnostní řešení stavby 12) PFO – podnikající fyzická osoba 13) PO – právnická osoba
14) PPN – posouzení požárního nebezpečí
15) Přestupkový zákon – zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích 16) PTCH – požárně technické charakteristiky 17) SPD – státní požární dozor
18) Správní řád – zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení
19) Vyhláška o jednotkách – Vyhláška č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany
20) Vyhláška o prevenci – Vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci
21) Zákon o HZS – Zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky
22) Zákon o IZS – zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému 23) Zákon o PO – Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně 24) Zákon o Policii – Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii ČR 25) ZPP – zjišťování příčiny vzniku požáru
132
23. Příloha č. 1 – Statistika
Celkový poče t požárů v le tech 1994 - 2005 28937
30000 25000
21366
20000
18565
21539 21540
24041
20857 20919
17285
19132
21191 20187
15000 10000 5000 0
1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Požáry způsobené dě tmi do 15 le t v letech 2003 - 2004
30000
28937
21191
20000 10000 0
555
380
2003
Požáry celkem
2004
Požáry způsobené dětmi do 15 let
133
Způsoby uzavření požáru v lete ch 2003 - 2004 4651
5000
4392
4500 4000 3500 3000 2500 2000
1126
1500 1000 500
12
0
823
70
27
32
15
2003
klasické řízení
16
2004
jiný správní delikt
uzavřeno soudem
blokové řízení
Požáry a správní rozhodnutí v letech 1999 - 2004 2000
1835
1800
1590
1600
1490 1316
1400 1200
1278
1004
1000 800 600 400 200 0
0
84 1999
0
93 2000
19
40
16
2001
50
2002
rozhodnutí o přestupku včetně příkazního
134
32
59
2003
38
75
2004
pokuta za jiný správní delikt
Sledované příčiny vzniku požáru v letech 2003 - 2004 4000
výbuchy
3783 3351
3500
3012
3000
2613
2500
sebevražedný úmysl jiné příčiny topidla
samovznícení
mimořádné příčiny
2000
1516
1500
1431
komíny
děti do 15 let
1000 500
18 34 79
0
191 212
319 375
555 135 146 22 31 93
2003
250
úmyslné zapálení technické závady
378 380
nedbalost
2004
Počet zpracovaných spisů a expertíz k požárům v letech 2001 - 2004 14000
12676
12000 10000
10638
10460
9087
8000 6000 4000 2000 0
2001
524
472
287 2002
2003
spis
expertíza
135
450 2004
24. Příloha č. 2 - vzory Vzor zahájení řízení o jiném správním deliktu podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení
Vaše značka: ze dne: naše č.j. tel.: fax : e-mail: vyřizuje : Olomouc: počet listů: přílohy:
Věc: Oznámení o zahájení správního řízení
Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje jako věcně a místně příslušný správní úřad dle ust. § 26 odst. 2 písm. m) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, zahajuje v souladu s ust. § 18 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, správní řízení ve věci porušení povinnosti dle ust. § … odst. … zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, kterého jste se dopustil / se Vaše společnost dopustila tím, že jste v souvislosti s (popsat čeho, kdy a kde se dotyčný dopustil včetně uvedení právního předpisu). Toto bylo zjištěno v průběhu šetření příčiny vzniku požáru (kdy a kde) nebo v průběhu komplexní / tematické požární kontroly / kontrolní dohlídky provedené dne …. Podle ust. § 33 odst.2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, máte jako účastník řízení možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí i ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění. Učinit tak můžete písemně ve lhůtě 7 pracovních dnů od doručení tohoto oznámení nebo ústně na územním odboru (doplnit vč. přesné adresy), ve dnech ……………od ..… hod. do …… hod. (kontaktní osoba).
Hodnost, titul, jméno, příjmení ředitel Územního odboru ………..
136
Vzor zahájení řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu
Vaše značka: ze dne: naše č.j. tel.: fax : e-mail: vyřizuje : Olomouc: počet listů: přílohy:
Věc: Oznámení o zahájení správního řízení
Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje jako věcně a místně příslušný správní úřad dle ust. § 26 odst. 2 písm. m) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, zahajuje v souladu s ust. § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, správní řízení ve věci porušení povinnosti dle ust. § … odst. … zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, kterého jste se dopustil / se Vaše společnost dopustila tím, že jste v souvislosti s (popsat čeho, kdy a kde se dotyčný dopustil včetně uvedení právního předpisu). Toto bylo zjištěno v průběhu šetření příčiny vzniku požáru (kdy a kde) nebo v průběhu komplexní / tematické požární kontroly / kontrolní dohlídky provedené dne ….
Hodnost, titul, jméno, příjmení ředitel Územního odboru ………..
137
Vzor usnesení o stanovení lhůty pro vyjádření Č.j.: ……………….. Zpracoval(a): …………….
V ………. dne: ……… Výtisk č.: …………. Počet listů: ………..
Usnesení Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje rozhodl takto
Podle § 36 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, se účastníkovi řízení …………………..ve věci …………… č.j………. stanoví lhůta pro podání návrhů na důkazy nebo jiné návrhy a pro vyjádření se k podkladům před vydáním rozhodnutí do …………… Učinit tak může buď v úředních hodinách ústně do protokolu nebo písemně.
Odůvodnění
Podle ust. § 36 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) jsou účastníci řízení oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí. Správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy. Podle ust. § 36 odst. 2 správního řádu mají účastníci právo vyjádřit v řízení své stanovisko. Podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že v uvedeném řízení byly shromážděny dostatečné podklady pro rozhodnutí a …………. má právo se k nim vyjádřit, příp. navrhovat jejich doplnění, bylo rozhodnuto, jak je ve výroku uvedeno.
Za účelem sepsání protokolu o vyjádření se může účastník dostavit na …………
Poučení
Proti tomuto usnesení se lze odvolat do 15-ti dnů ode dne doručení k Ministerstvu vnitra – generálnímu ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky podáním učiněným u Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje, územního odboru (doplnit). Podané odvolání nemá dle § 76 odst. 5 správního řádu odkladný účinek. Hodnost, titul, jméno, příjmení ředitel Územního odboru ……….. Rozdělovník: - 1x účastník - 1x HZS kraje Vypraveno dne:
138
Vzor protokolu o vyjádření účastníka v řízení o jiném správním deliktu
Č.j.: ………….
Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje doplnit název územního odboru a adresu
Protokol
o vyjádření účastníka řízení podle § 36 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů
Jméno a příjmení: ……………………. Datum narození: …………………….. Trvale bytem: ..................................(popř. adresa pro doručování) Číslo OP: .........................................
jako podnikající fyzická osoba.
Obchodní firma: …………………………. Identifikační číslo (IČO):………………………. Předmět podnikání:…………………………… Místo podnikání:……………………………
Dne ……………….bylo ze strany Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje zahájeno správní řízení ve věci porušení povinnosti dle ust. § ……………..zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit (popsat kdo, kdy, co a kde porušil). Podle ust. § 36 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) jsou účastníci řízení oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí. Správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy. Podle ust. § 36 odst. 2 správního řádu mají účastníci právo vyjádřit v řízení své stanovisko. Podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.
Pan/í ………….. se dne ………….v….. hod. …………… osobně dostavil/a na krajské ředitelství Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje, Schweitzerova 91, Olomouc, do místnosti č. ……………. Byl/a seznámen/a s celým obsahem Spisu o požární kontrole č.j.…….. a 1 . k jeho obsahu se vyjadřuje: ………………………………..
2 . navrhuje / nenavrhuje doplnění : …………………………….. V ………. dne: …………v hod. ………………………… hodnost, titul, jméno, funkce
……………………… hodnost, titul, jméno, funkce
139
………………………. účastník řízení
Vzor protokolu o zahájení řízení o jiném správním deliktu a vyjádření účastníka
Č.j.: ………….
Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje doplnit název územního odboru a adresu
Protokol
o zahájení řízení a vyjádření účastníka řízení podle § 36 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů Obchodní firma: …………………………. Identifikační číslo (IČO): …………………… Předmět podnikání: ……………………….. Místo podnikání: …………………….. Statutární zástupce: ……………………………….
Dne ……….. v ….. hod. osobně dostavil na HZS Olomouckého kraje, územní odbor v ………………….. do místnosti č. ……………. statutární zástupce / osoba písemně zmocněná / advokát (nehodící se vymazat)
Jméno a příjmení: …………………….. Datum narození: ……………………. Trvale bytem: ……………………… Číslo OP: ……………………. Předložena plná moc ze dne …………………….
Tomu bylo sděleno zahájení správního řízení ve věci porušení povinnosti dle ust. § ….. odst. …. písm. …zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl(a) výše uvedená společnost dopustit tím, že (popsat kdy, co a kde porušil). Podle ust. § 36 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) jsou účastníci řízení oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí. Správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy. Podle ust. § 36 odst. 2 správního řádu mají účastníci právo vyjádřit v řízení své stanovisko. Podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Pan ………… byl seznámen s celým obsahem Spisu o požární kontrole č.j. ………………. a
1 . jménem ………….. se vyjadřuje takto: 2 . navrhuje / nenavrhuje doplnění :
V ………………….dne: …………..v …….hod. ………………………… hodnost, titul, jméno, funkce
…………………………. hodnost, titul, jméno, funkce
140
………………………. účastník řízení
Vzor rozhodnutí o jiném správním deliktu Č.j.: ………………. Zpracoval(a): …………….
V ………… dne: ………. Výtisk č.: ………. Počet listů: ……
Rozhodnutí Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje jako věcně a místně příslušný správní úřad dle ust. § 26 odst. 2 písm. m) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl t a k t o : Jméno ………, datum narození ………., trvale bytem ……….., IČO: …………. (název, sídlo, IČO u právnických osob) porušil(a) povinnost podnikajících fyzických osob/právnických osob stanovenou § ……… odst. ……….. písm…… zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, tím, že popsat přesně jednání, místo a čas
za což se mu ukládá
dle ust. § ……….. odst. ………písm. ………. zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, pokuta ve výši X,- Kč ( slovy Xkorunčeských),
a dále dle ust. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč (slovy….).
Uložená pokuta a náklady řízení jsou splatné do 10 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí přiloženou složenkou nebo převodem na účet číslo 19-17038881/0710, konstantní symbol 558, variabilní symbol 315 080.
Odůvodnění Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje (dále jen HZS kraje) vykonává ve smyslu § 26 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 31 odst. 1 písm. a) a h) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (zákon o PO), státní požární dozor kontrolou dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně, ukládáním opatření k odstranění zjištěných nedostatků a kontrolou plnění těchto opatření.
141
Na základě programu kontroly č.j. …………, ze dne ………… byla u ………….. provedena příslušníkem HZS kraje (komplexní / tématická) kontrola. Kontrolou bylo zjištěno, že ………………. V zápisu z kontroly bylo ……………. uloženo opatření k nápravě, a to v lhůtě do ………dnů ……………. (co udělat). Zápis byl projednán a předán (komu a kdy). Dne ………….. byla na základě ……………… provedena příslušníkem HZS kraje kontrolní dohlídka za účelem prověření splnění uložených opatření k nápravě. Podle § 5 odst. 1 písm f) zákona o PO jsou právnické a podnikající fyzické osoby povinny umožnit orgánu státního požárního dozoru provedení kontroly plnění povinností na úseku požární ochrany, poskytovat mu požadované doklady, dokumentaci a informace vztahující se k zabezpečování požární ochrany v souladu s tímto zákonem a ve stanovených lhůtách splnit jím uložená opatření. Podle § 76 odst. 2 písm. h) zákona o PO Hasičský záchranný sbor kraje při výkonu státního požárního dozoru může uložit pokutu až do 500 000 Kč právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě, která porušila povinnost vyplývající z předpisů o požární ochraně tím, že neprovede ve stanovené lhůtě opatření uložená k odstranění zjištěných nedostatků. Při dohlídce bylo zjištěno, že ……………………… (kdo co konkrétně neudělal). Tím, že ……….. nesplnil ve lhůtě …… opatření k nápravě dle § 5 odst. 1 písm f) zákona o PO, naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle § 76 odst. 2 písm. h) zákona o PO, za což mu byla uložena pokuta ve výši ………….Kč. Při stanovení výše pokuty bylo přihlédnuto k ……… Na základě výše uvedeného bylo proto rozhodnuto, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat do 15-ti dnů ode dne doručení k Ministerstvu vnitra – generálnímu ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky podáním učiněným u Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje, územního odboru (doplnit).
Hodnost, titul, jméno, příjmení ředitel Územního odboru ……….. Rozdělovník: - 1x účastník - 2x HZS (spis, EKO) Vypraveno dne:
142
Vzor příkazu na místě
Příkaz na místě Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje jako věcně a místně příslušný správní úřad dle ust. § 26 odst. 2 písm. m) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon o požární ochraně) a ust. § 150 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, rozhodl takto:
Právnická osoba: ……………………………….. Sídlem: ………………………. IČO: ………………………….
Zastoupená: …………………..
porušila povinnost stanovenou v § …… odst. ………. písm. ……. zákona o požární ochraně tím, že
…………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………… Za to se jí dle § …… odst. ………. písm. ……. zákona o požární ochraně ukládá pokuta ve výši
…………….. Kč (slovy ……………………………………………..) Pokuta je splatná při převzetí příkazu.
Poučení: Podepsáním níže uvedeného prohlášení se příkaz stává pravomocným a vykonatelným a nelze proti němu podat odpor. V Olomouci dne ………………..
………………………. podpis kontrolora
kulaté úřední razítko Prohlášení Prohlašuji, že s uložením pokuty souhlasím a toto stvrzuji vlastnoručním podpisem.
……………………. za právnickou osobu - ……………………
143
