ČERVEN
2006 MĚSÍČNÍK
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XVII. č. 6
4. června 2006
Cena 7 Kč
Srdce
dokončení na str. 3
Prosíme tě, Bože, ať na nás sestoupí síla Ducha svatého, abychom se dovedli rozhodovat pro dobro a snažili se žít podle tvé vůle...
z obs ah u
V měsíci červnu slavíme svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Svátek Neposkvrněného Srdce Marina je letos překryt slavností Narození Jana Křtitele. Ale chceme myslet na tato dvě milující srdce a od nich se chceme učit lásce. V hodině náboženství jsem právě dnes, kdy to píši, měl děti z první třídy. Mluvili jsme o Duchu svatém. Měli jsme si uvědomit, jak Duch svatý proměnil srdce apoštolů. Tak jako zvon má své srdce, které rozezní zvon, že se ozývá do širokého okolí, tak Duch umí rozeznít lidská srdce. Zazvonil jsem zvonečkem a pak jsme se měli zaposlouchat do tlukotu našeho srdce. Malý Martin hned vyprávěl jak to naše srdce přečerpá mnoho krve. Byl z toho celý nadšený. Nevím, zda víc nad tím, jak je srdce úžasné, nebo nad tím, že mohl říci to, co ví. Naše srdce tělesné se za náš život nikdy nezastaví. Ať spíme, odpočíváme, běžíme či pracujeme. Stále se přizpůsobuje našemu tempu. Jednou pracuje rychleji, jednou pomaleji, podle toho, jak je třeba. A když se na chvíli zastaví, nebo začne pracovat rychleji či pomaleji, je z toho velké neštěstí. A tak jako se naše srdce nezastaví ani v noci, tak i to naše srdce vnitřní se nezastaví. Je stále někam nasměrováno. S čím usínáme, to se často promítá i do našich snů. Nenechává nás to spát a ráno se s tím probouzíme buď s radostí nebo s bolestí či nervozitou v srdci. Zatímco nad svým srdcem pod hrudníkem nemusíme mnoho myslet, zvláště pokud jsme mladí a zdraví, tak na to srdce, jako sídlo všech citů a hnutí musíme myslet neustále, či spíše je máme vést, aby stále směřovalo dobrým směrem. Přirovnal bych to k lidské zapomnětlivosti. Zapomenout občas je lidské, ale když si na to nedám pozor a stále se na to vymlouvám je to hřích a velká chyba. Když naše srdce občas zabloudí, že nenávidí, že v jeho mysli je láska k jiné ženě, muži, že je pro mě něco nesnesitelné, že to naše srdce s námi občas zalomcuje, to je lidské. Ale když se na to začnu vymlouvat a své špatné city omlouvat, je to hřích a velké zlo.
Srdce otec Jiří Dobeš
1
Rozumem nevysvětlitelné příběh, který napsal život
2
Jaká byla Effatha? a pozvánky na zajímavé koncerty”
3
Skautská hlídka a Pořád se něco děje
4-5
Zprávy z farností a další zajímavosti
6-7
STRANA 2
Příběhy, které napsal život Zařazujeme další příběh z nevyčerpatelné knihy příběhů, které napsal život díky otci MUDr. Ladislavu Kubíčkovi.
Rozumem nevysvětlitelné Do těžkého konfliktu s lékaři se nechtíc dostala i paní Hana V. Po čtvrtém porodu jí lékař řekl, že další těhotenství nepřichází v úvahu a přemlouval ji, aby ze zdravotních důvodů podstoupila sterilizaci. Její poslední těhotenství totiž muselo být ukončeno o měsíc dřív, protože se jí v krvi nahromadily protilátky v míře pro dítě nebezpečné. Lékař tvrdil, že případný další plod bude vážně poškozen a může zemřít kdykoliv během těhotenství nebo krátce po porodu. Zaskočení manželé přemýšleli, jaká opatření udělat, aby tento problém nemuseli řešit. Rozum jim říkal, že by sterilizace mohla snad být z morálního i křesťanského hlediska v tomto případě přijatelným řešením. Měli už čtyři děti a Bůh přece ví, že ten zákrok by paní nepodstupovala ze sobectví nebo pohodlnosti. Ale v Haně to hlodalo dál, svědomí ne a ne dát pokoj. Bůh jí poslal do cesty kamarádku a ta poradil napsat Ladislavovi. Obratem odepsal: „Je zajímavé, že se ty protilátky objevily až ve čtvrtém těhotenství, obyčejně se hlásí už ve druhém. Někdy se ale dovedou následně umoudřit; ona ta biologie není počítač. Je však možné, že Pán Bůh má radost z vašich čtyřech dětí a další už ani nechce. Sterilizace u křesťanů nepadá v úvahu. To by byl vyslovený únik od požadavku Kristova: ’Kdo chce jít za mnou, zapři se, vezmi svůj kříž…’, a únikem před svým křížem bychom mohli padnout pod jiný, náhražkový, který by nemusel být tak únosný. Víme moc dobře, kolik nemocí v dnešní úpadkové době je.“ Sterilizaci tedy rodiče pustili z hlavy a rozhodli se všechno nechat na vůli Boží. „Přes všechno naše úsilí přirozeného plánování rodičovství jsem znovu otěhotněla,“ vypráví maminka Hana. Neměla už odvahu jít ke svému gynekologovi, našla si tedy jiného. S manželem odevzdali všechno Bohu, modlili se a věřili, že všechno dobře dopadne. Každých čtrnáct dnů dojížděli do specializovaného prenatálního centra. Tam jim brzy řekli, že budou mít další holčičku. Hned jí dali jméno Maruška a odevzdali ji pod zvláštní ochranu Panně Marii. Těhotenství probíhalo hladce a protilátky držely na nejnižší hladině až do porodu. Lékaři nechápavě kroutili hlavami, protože malá měla stejnou krevní skupinu včetně Rh faktoru jako Eliška ze čtvrtého těhotenství. Rozumem nevysvětlitelné. „A tak se nám díky Bohu 8. 10. 2004, čtyři týdny po Ladislavově smrti, narodila krásná zdravá Maruška,“ uzavírají svůj příběh šťastní rodiče.
✎ ...
Další střípky z dopisů … mám radost, že se snažíš přenechat vlastní vedení Boží prozřetelnosti. Že se nám to vždycky nepodaří, je zkušeností každého z nás. Stane se to tak naší celoživotní sportovní náplní. Bude nás to chránit před zpohodlněním a před fádností života. Je to prostor, ve kterém budeme moci stále růst, dokonce až do věčnosti! … žijeme-li jako děti Boží, jako spolupracovníci Kristovi, nikdy se nemůžeme nudit. Máme vždycky co dělat a máme přitom k dispozici vedení a sílu Ducha svatého! … líbí se mi Tvá zpověď z lenosti. Jenže v důchodu už na to máš nárok, tak se z toho ani zpovídat nemusíš. A taky se mi líbí Tvá vědecká snaha dozvědět se, co Tě bolí. V našich letech, ať si dáme vyšetřit cokoliv, vždycky tam doktoři něco najdou. Naštěstí jsi tak rozumný a nedal ses vyšetřit na psychiatrii. … náš život musí být písní, básní, koncertem! A závěr skladby, závěr koncertu je vždycky to nejkrásnější! Tudíž i náš životní závěr musí být vyvrcholením naší životní písně! Tak si ho nekaz nějakým filosofováním – to už máme za sebou a necháme to moudřejším hlavám. … píšeš, že by z toho všeho musel člověk zblbnout. Řekla by to Panna Maria? Byla služebnice Páně, poslouchala Ducha svatého a zpívala Velebí má duše Pána! Tak proč neděláš totéž? … poslouchej pravidelně zprávy a hned zařaď do své denní modlitby všechny problémy světa, o kterých tam slyšíš. Najednou pak člověk vidí, že naše osobní problémy jsou malicherné proti těm světovým. S požehnáním Ladislav
Srdce - dokončení ze str. 1 Z toho plyne tolik neštěstí, polopravd, rozvodů, nepochopení co to je láska, která se umí obětovat, a co to je láska falešná, která chce jen brát, dokonce i to, co není její. Našemu srdci máme naslouchat, ale nemáme je poslouchat. Poslouchat máme jen to jediné dokonalé milující srdce Ježíšovo a od něho se učit. To je však úkol nemalý. Snad v tomto světle lépe pochopíme zvolání: „Ježíši tichý a pokorný srdcem, učiň naše srdce podle srdce svého.“ Ježíš nechce, abychom byli lidmi bez srdce, ale abychom to své srdce sjednotili se srdcem svého Pána. otec Jiří
STRANA 3
Händelova kantáta v kostele na Jejkově Po prvních představeních Händelova díla Dixit Dominus pro sóla, sbor a orchestr ve Starči, Rokytnici nad Rokytnou, bazilice a u sv. Martina, bude tato kantáta provedena souborem Musica animata v rámci oslav Evropského svátku hudby také v kostele Proměnění Páně v Třebíči Jejkově v sobotu 24. června 2006 v 1900 hod. Vstupné dobrovolné. Toto provedení bude v Třebíči na delší dobu poslední, proto máte jedinečnou možnost prožít velké poselství tohoto díla. K. Tomek
Jaká byla Effatha? Dne 20.5.2006 se v kostele sv. Martina opět konala Effatha. I tentokrát bylo zajištěno hlídání dětí na faře, a tak se mohly zúčastnit i maminky. Naše pozvání přijal P. Vojtěch Koukal a sestra Marie z Komunity Blahoslavenství z Dolan u Olomouce. Pěkná hudba a zpěv celé dopoledne zahájily. Následoval desátek svatého růžence, který jsme obětovali „za všechny lidi a vládce tohoto světa, kteří mají v rukou moc, aby všechny jejich úmysly a rozhodnutí pocházely od Pána“. Pak jsme společně slavili mši svatou, kterou vždy obětujeme za obrácení naší farnosti, Třebíče a okolí. Každý z přítomných mohl připojit i svůj osobní úmysl, který napsal a symbolicky vložil do košíčku. Ten se potom spolu s ostatními dary přinášel na oltář. Mše svatá byla prokládána křesťanskými písněmi a charismatickými zpěvy. Po mši svaté následovalo pásmo chval a díků a vzývání Ducha svatého, vše provázeno hudbou a písněmi. V následující promluvě na téma BŮH - OTEC MILOSRDENSTVÍ nám P. Vojtěch ukázal nebeského Otce jako našeho tatínka plného lásky, dobroty a smilování. Nezapomenutelným zážitkem pro nás všechny byly chvíle s vystavenou Nejsvětější svátostí oltářní, které slovem provázel P. Vojtěch a sestra Marie. Na závěr adorace procházel P. Vojtěch s Nejsvětější svátostí po kostele a setrval nad každým z nás. Mohli jsme se na Pána dívat, dotknout se, Pán Ježíš nás objímal a uzdravoval a mnozí z nás to velmi citově prožívali. Po závěrečném požehnání jsme se odebrali do klubovny na „agapé“ – hostinu lásky. Kdo mohl, přinesl občerstvení - chlebíčky, buchty, koláče, ovoce, taky kávu a čaj. Měli jsme i příležitost se sdílet a povídat si. Bylo nám spolu dobře a těšíme se na další Effathu. Bohu díky. J. V.
Ježíš umřel, aby vymazal naše zlobeníčko Každou neděli ve školním roce probíhají v kostele sv. Martina v Třebíči katecheze pro školní i předškolní děti. Předškoláky navštíví za obě dopolední bohoslužby téměř 50 dětí. A že se jim tam líbí, dokládá následující svědectví: „Forma kázání osloví moje děti, ale jeho obsah často silně osloví i mne. Napadlo by vás například při evangeliu o služebnících použít pohádku O veliké řepě s tím, že všichni si máme navzájem pomáhat a že ten nejslabší (dítě, postižený, starý) je vlastně nejdůležitější? Dojali jste se někdy při zpěvu kostelní písně? Já v učebně několikrát, ale nejvíc snad loni na Den matek při zpěvu nové neotřelé písničky na poděkování maminkám. A jak lépe byste malému dítěti vysvětlili podstatu Ježíšova utrpení, než že Pán Ježíš umřel na kříži, aby nám vymazal všechno naše zlobeníčko? No a adventní ovečky byly u nás opravdovým hitem. Občas se sama stávám kazatelkou s roztřesenýma rukama i hlasem. Vždycky z toho mám těžké spaní už měsíc dopředu. Jednou jsem se těch špuntů zeptala, proč vlastně chodí do kostela a co se jim tam líbí. Společně jsme objevili tolik dobrých věcí a požehnání, že jsme tu neděli všichni opouštěli učebnu s opravdu velkou vděčností v srdíčku.“ (M.Š.) Děkuji tímto všem, kteří jdou se svou kůží na trh a připravují se v potu tváře doma a pak před rodiči s dětmi v učebně kostela, že se nechávají Bohem používat a že mnohdy slouží nenápadně a nedoceněně. Děkuji vám za vaši ochotu a lásku. Těším se, že se po prázdninách opět sejdeme a bude-li se někdo chtít zapojit do služby dětem, srdečně ho zveme v září mezi nás! Olga Jašková
Znáte skupinu MOŠNY? Brněnská folková skupina Mošny vystoupí na benefičním koncertu v neděli 11. června v 1600 hodin v kostele sv. Marka v Beneticích. Vstupné je dobrovolné, výtěžek bude použit na opravu střechy tohoto kostela. Přijďte, určitě nebudete litovat. Mošny Vás příjmně překvapí – možná víte, že se dlouho držely na nejvyšších příčkách žebříčku Hitparády radia Proglas. Srdečně zve farní úřad Benetice.
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h Na Prácheňské skále Tábor skautů na řece Otavě plynul bez větších nehod a významnějších příhod. V neděli po mši sv. byl naplánován výlet na Prácheň a odtud před Horažďovice zpět do tábora. „Vystoupíme vzhůru na Hradce,“ řekl vůdce a hoši se hned pustili po pěšině vzhůru. Od Hradců vedla na Prácheň zvolna stoupající stezka ke kostelíku se hřbitovem. „Směl bych jít spodem podél trati a za skalou vystoupit vzhůru?“ požádal Valda vůdce. „Aha, ty tam chceš najít rozbité lastury, viď? Jdi si a buď opatrný. „Směl bych ho doprovodit?“ žadonil Pilulka. Pilulka míval ztřeštěné nápady a atak se vůdce rozmýšlel. „Já dám na něj pozor,“ přimlouval se Valda. „Tak si běžte,“ zabručel vůdce. Ti dva si smlsli na ostružinách a na úpatí skály se dohodli, že Pilulka vystoupí nahoru podél východního okraje skály a Valda podél západního. Nahoře se sejdou pod Hradbami a půjdou ke kostelíku, kde se sejdou s oddílem. Sotvaže zmizel Valda z dohledu, počal Pilulka pátrat, kudy by se dostal vzhůru přímo po skále. Sledoval výstupky, jež od pravé strany stoupaly šikmo vzhůru k plošince uprostřed skály. Tam se dostane hravě. Odtud se musí vysoukat asi o pět metrů výše na druhou plošinu, kde si bude moci odpočinout. Pak nadejde poslední překážka, kolmá, málo rozbrázděná stěna. Z jejího horního okraje posílají borovice dolů dlouhé, zakroucené kořeny, kterých se bude moci zachytit jako podaných rukou. Pilulka nemeškal a jako kamzík se jal šplhat vzhůru. Na dolní plošinu vystoupil hravě. Oddechl si a pokračoval znovu v smělé, odvážné cestě. Nyní musel využívat každé sebemenší pukliny a nepatrných výstupků, chtěl-li se dostat o stupínek výše. Čím více stoupal, tím hladší a strmější byla skála, až nakonec se zploštila tak, že byla jako zeď. Chtěl se vrátit, ale marně tápal nohama po skále a hledal výstupky, po nichž se před tím dostal vzhůru. A když pohlédl dolů, jímala ho závrať. Jeden chybný krok, jedno sklouznutí a stane se to, že dole na břehu Otavy bude o jeden křížek více. Teď si teprve vzpomněl na svého anděla strážného. Úzkost a obava o život v něm vzbudily šílenou odvahu. Přisál se na stěnu, zaťal křečovitě prsty do pukliny a vytáhl se o kousek výše – dosáhl druhé mety. Když se uklidnil a odpočinul si, začal si prohlížet poslední úsek. Domníval se, že odsud dosáhne ke kořenům borovice. Ale jaké rozčarování ho čekalo. Skalní stěna byla tady daleko strmější, než se zezdola zdálo, a borovice nad ní jakoby své zkroucené ruce odtáhly. Pokus dostat se tudy vzhůru by byl šílenstvím a návrat? I ten je zhola nemožný a znamenal by smrt. Polosedě a pololeže přemýšlel, jak se dostat ze zajetí skály. Přidržoval se kořenů šipku a teprve nyní v nebezpečí života si uvědomoval, jak je svět krásný a drahý a jak je pošetilé vydávat se tak nezodpovědně v nebezpečí. Musí přivolat pomoc. „Valdo! Valdo“!“ Konečně ho zahlédl. „Nemohu nahoru ani dolů. Dojdi do strážního domku, snad tam mají nějaký provaz, který mi budeš moci shora pustit dolů a já se po něm vyšplhám nahoru. Běž, prosím tě, než mi dojdou síly.“ Ve strážním
domu lano měli a strážníkův syn se vypravil s Valdou na skálu, hodili Pilulkovi lano se smyčkou a když se řádně opásal, vytáhli ho nahoru. Roztřeseně Pilulka prosil: „Valdo, promiň mi, že jsem ti způsobil takovou starost a nepověz to na mne.“ – „Nepovím, ale už musíš konečně zanechat těch svých divočinek a teď rychle ke kostelíku, už na nás jistě netrpělivě čekají…“ Třebíčským skautům se v Českém ráji přihodilo něco podobného. Chce to více kázně a nepřeceňovat své síly. Nepřidělávejte svým andělům strážným zbytečně práci.
Motto: „Správný smích rodí požehnání.“
„Ladíku, jestli přineseš takové vysvědčení, jako jsi měl v pololetí, tak si mě nepřej.“ – „Já jsem si tě nepřál, tati, ti tři tatínkové před tebou byli lepší…“ „Tati, paní učitelka není spokojena s tvou výchovou.“ – „Jak to?“ – „Chce mi dát na konci školního roku na vysvědčení dvojku z chování.“ „Jak to, že máš z matematiky pětku?“ – „Protože šestka už neexistuje.“ „Tati, ani to vysvědčení nemusíš vidět. Dohodli jsme se s učitelem, že si tu třídu zopakuju, abych byl chytřejší.“ „Tak co ti tatínek řekl na to tvé vysvědčení?“ – „Já jsem mu ukázal to jeho z páté třídy.“ – „A co on na to?“ – „Nic, zítra mi jde koupit to slíbené kolo.“ „Tak jak jsi dopadl?“ – „Víš, tati, všichni mí spolužáci museli naši třídu opustit, jen já se do ní mohu prvního září vrátit…“ „Zase máš samé čtyřky a pětky. Podívej se na Libušku Petránkovou, ta má samé jedničky.“ – „No jo, tati, ale už se nemůže zlepšit…“ „To je hrůza, kluku nezdárná. Vždyť ty máš samé čtyřky a pětky.“ – „Je tam, tati také trojka.“ – „Nepovídej, kde je?“ – „Tady, z chování…“ „Mami, co tatínek pořád hledá?“ – „Svoji hůl.“ – „Aha, a nevíš, viděl to moje vysvědčení, nebo půjde na procházku?“ Rodinka se dvěma kluky nasedá do vlaku. Průvodčí povídá: „Sem už to nepůjde, jsou tu jen dvě velká místa k sezení.“ – „To stačí,“ povídá otec. „Naše děti dnes dopoledne donesly vysvědčení, tak stejně sedět nemůžou…“
STRANA 5
lídka Skautská hlídka Jak pochodovat Ráno po dostatečném napití půjdeme první hodinu volným tempem, „jako na procházku“, jak říkali tatranští nosiči, když sestupovali pro vynášku. I potom, když jsme nasadili pravidelné tempo, si ponechme určitou rezervu, asi tak k uběhnutí stovky za dvacet vteřin, pro případ rychlé reakce (útěk z laviniště a p.). Při plynulém postupu se člověk lépe soustředí na překážky a jejich překonávání. A naopak unavený, ale i zbrklý člověk spíš zakopne nebo i uklouzne. Mimoto při rychlé chůzi spotřebujeme mnohem více energie, stejně jako při zvlášť zpomaleném pohybu, kdy se svaly také zbytečně moc namáhají. Při výstupu do prudkého kopce nebo ve velkých výškách při nedostatku kyslíku se osvědčilo jít plynulým tempem až na doraz (třeba 30 kroků). Potom si oddychneme a dále již postupujeme vždy jen poloviční vzdálenost (tj. 15 kroků). Po každých 15 krocích zastavíme, i když bychom ještě mohli dál, několikrát se nadechneme a znovu postupujeme po 15 krocích. Pravidelně dýcháme. Hluboce se nadýchneme a prudce vydechneme, tím se dostane z těla co nejrychleji vydýchaný vzduch. Zbytečně nemluvíme a soustředíme se na cestu. Pamatujme na pravidlo, že než 1 m do výšky, je lépe 20 m obejít. Při delší zastávce se přioblečeme, po prochladnutí se tělo ohřívá pomalu. Při přecházení vodních toků nám dobře poslouží hůl.
Zprávy Naše skautky se opět „vytáhly“, z 22 hlídek na skautské pouti ve Žďáru se umístily na pěkném druhém místě. Naše skupina z Třebíče byla z diecéze třetí nejpočetnější, celkem připutovalo na pouť 293 světlušek, vlčat, skautů a skautek. Ve druhém největším kostele na Moravě, v klášteře ve Žďáru, nás přivítal brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Okresní závody vlčat a světlušek byly tentokrát v Mor. Budějovicích a naše vlčata byla první a získala Putovní totem s postupem do krajského kola. Rikitan
Pořád se něco děje aneb
Konala se Effatha Za nevelké účasti věřících proběhla v sobotu 20. května v kostele sv. Martina už 39. Effatha. Hostem byl tentokrát P. Vojtěch Koukal, představený komunity Blahoslavenství z Dolan u Olomouce. Téma přednášky znělo „Bůh - Otec milosrdenství“. Přetiskujeme některé myšlenky. V Krédu vyznáváme „Věřím v Boha Otce“. Bůh je Otec. Bůh je ten, který má ke každému z nás zcela osobní vztah. Je počátkem našeho života a v něm jako v Otci nacházíme sami sebe, naši vlastní identitu. Ježíš se stal člověkem právě proto, aby nám ukázal milující tvář našeho Otce. V evangeliích o tom často konkrétně mluví nebo se modlí a obrací k Bohu jako k Otci. Tím nás vtahuje do tohoto synovského vztahu. Naše víra i vztahy jsou často v krizi, protože Boží Otcovství přijímáme povrchně a moc se to našeho života nedotýká. Ďábel ví, že kde se nám tato realita zamlží a zastře, on začíná vítězit. Vždyť to říkáme každý týden v Kredu, modlíme se Otče náš, a když něco často opakujeme, obsah toho slova se může časem vyprázdnit. Uvědomme si tedy, že pokušení tu je - zlý nás chce vzdálit od Otce, zpochybnit Jeho lásku. Každý den máme bojovat o důvěru v našeho Otce. Ježíš nás svým životem přivádí na cestu podřízení. Žít jako syn neznamená jen, že člověk je milován a přijímán, ale také to, že když tuto lásku poznává, tak se také podřizuje. Platí to i v přirozené rovině. Ježíš nás uvádí do ducha synovství - láskyplné poslušnosti. Není to vždy jen radost a požehnání či pohodlné a snadné, ale také nárok. Opakovaně prožíváme, že toho nejsme schopni, podřídit nějakou oblast našeho života Pánu. K tomu potřebujeme Ducha svatého, Boží sílu. Když jsme prožili vylití Ducha sv., dal nám Bůh prožít, kým jsme. Každý den musíme bojovat o důvěru. V našem životě jsou nové a nové situace, kdy prožíváme nespokojenost s naším Otcem, reptáme vůči Němu, kdy řekneme: Proč jsi toto dopustil, já s tím nesouhlasím, jak jsi to mohl dopustit. Nepropadejme v takové chvíli panice, že jsme daleko od Boha. Je to normální, někdy to chce čas. Žít jako synové a dcery milujícího Boha se postupně učíme celý život. Učíme se vstupovat do odevzdanosti a důvěry. Každý z nás se už setkal s lidmi, kteří ušli veliký kus cesty s Bohem, dorostli a pochopili, že všechno v jejich životě je dar, i to těžké a náročné. Z jejich života pak dýchá veliký pokoj, který je nakažlivý. I my jsme povoláni vstoupit do tohoto pokoje. dokončení na str. 8
STRANA 6
Nejdále dojde
a nejúspěšnější bude, kdo nejvíc zápasil sám se sebou Antoine de Saint-Exupéry, Citadela Jo, tak na to si budete muset zvyknout, pane faráři. Za to já nemůžu, já už mám takovou povahu. Já jsem totiž cholerik, mně to řekl psycholog… To není vtip, to jsem si zapamatovala z jednoho kázání v kostele. Přesně takhle bohužel někteří psychologové za příslušný honorář vyrábějí „beznadějné případy“. A zatím je to tak, že jsme všichni povolán ke svatosti a nezbývá nám než se o ni snažit a nenechat se otrávit tím, že musíme začínat pořád od začátku a výsledek je stále v nedohlednu. V okamžiku, kdy bychom zpozorovali, že už se nám to podařilo, že se nám na hlavě zablýskla svatozář, tak jsme právě dopadli zase na dno. Rovnou po hlavě, a to, co se zablýsklo, to byly jiskřičky a žádná svatozář. Právě jsem si uvědomila, že už je ze mě senior, protože těm se snáze vybavují příběhy praleté než ty včerejší. Tenhle se mi ale vybavoval v průběhu života často. V hodině náboženství se nám kdysi pan farář snažil názorně vysvětlit, co po každém z nás Pán Bůh vlastně chce: „Jednomu dal skleničku, druhému sud, dalšímu náprstek, jinému obrovskou cisternu atd. A všichni dostali za úkol naplnit svěřenou nádobku až po okraj. Takže všichni dostali úkol stejný, a přece každý jiný. Hodnocení bude jednoduché: naplnil – nenaplnil. Bez ohledu na velikost nádoby.“ Jaká je v tom útěcha! Nevědět nic o tom, člověk by vedle takové Matky Terezy musel mít strašný mindrák. Psychologové mají pravdu. Člověk se rodí s určitými povahovými rysy. Nelze popřít ani vliv prostředí. Genetikové mají taky pravdu. Člověk se rodí s dědičnými sklony. Ale to všechno je pouhý materiál, který čeká na zpracování. Než Michelangelo proměnil kámen v Pietu nebo v sochu Mojžíše, určitě se pořádně zapotil. Taky ale mohl říct: „To je jen šutr, s tím se nedá nic dělat.“ Někdy se člověk upřímně snaží, a přesto se mu moc nedaří. Pater Pio v takovém případě radil: „Snaž se vykročit kupředu každý den vertikálně, ze dna nahoru. Modli se a doufej; nerozčiluj se. Úzkost ničemu neslouží. Bůh je milosrdný a tvou modlitbu uslyší.“ Z knížky O naději s Marií Svatošovou
FATYM Vranov nad Dyjí srdečně zve všechny na VII. ročník
VRANOVSKÉ PORTY
, která se koná V NEDĚLI 25. ČERVNA 2006 ve 1400 hodin na Fatymském vršku ve Vranově n/D. Scholy se mohou hlásit na faře ve Vranově u otce Milana Plíška (515 296 384, 723 693 455). Na všechny se moc těšíme! Děkujeme všem sponzorům, kteří svými dary přispějí na ceny pro soutěžící scholy.
Vychází zpěvník Hosana 3 Po deseti letech od vydání druhého dílu Hosany vychází v nakladatelství Portál třetí díl tohoto oblíbeného zpěvníku křesťanských písní, tentokrát ještě obsáhlejší než díly první a druhý. Obsahuje na 350 nových písní od známých autorů (Karel Řežábek, Jiří Černý, Jana Svobodová-Březovská, Bob Fliedr), ale i od dosud ne tolik známých hudebníků (Martin Gřiva, Vojtěch Král, Benedikta Forejtová, Petr Šabaka a další). V Hosaně 3 najdete kromě písní vhodných k liturgii také písně, které se hodí ke zpěvu v křesťanských společenstvích, při setkáních mládeže a při jiných příležitostech. Nová Hosana obsahuje také řadu nových mešních ordinarií a v jejím třetím oddílu naleznete kompletní soubor písní pro děti jak z obou předchozích Hosan, tak mnoho zcela nových dětských písniček. Hosana 3 vyjde v polovině června 2006. Běžná cena je 290 Kč, při hromadných objednávkách nad 10 ks u obchodních zástupců Portálu, nebo poštou na adresu Portálu, nebo el. poštou na adresu
[email protected] lze získat 10% slevu.
Výročí naší diecéze V r. 2007 si bude brněnská diecéze připomínat 230. výročí svého založení. Založení brněnské diecéze je spjato s církevními reformami Marie Terezie a Josefa II., které v 70. letech 18. století radikálně zasáhly do života církve v celé habsburské monarchii. Na přímý podnět císařovny Marie Terezie a na základě buly papeže Pia VI. bylo roku 1777 povýšeno olomoucké biskupství na arcibiskupství a na jihozápadě Moravy došlo k založení nové diecéze se sídlem v Brně. Stalo se tak 5. prosince 1777. Prvním brněnským biskupem byl jmenován hrabě Matyáš František Chorinský z Ledské, dosavadní probošt brněnské kapituly a pomocný biskup olomoucký. Brněnská diecéze v první fázi zahrnovala 151 farností v 18 děkanátech. Do začátku 3. tisíciletí vstoupila už s počtem 452 farností, což je nejvyšší počet ze všech diecézí české i moravské církevní provincie. Současným sídelním biskupem brněnským, v historickém sledu 13. v pořadí, je Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle (*1946), kterého jmenoval Svatý otec Jan Pavel II. v únoru 1990. O devět let později jmenoval papež Jan Pavel II. pomocným brněnským biskupem Mons. ThDr. Petra Esterku (*1935), žijícího již více než padesát let ve Spojených státech amerických, a pověřil ho duchovní péčí o české krajany v zahraničí. Hlavními patrony brněnské diecéze stejně jako katedrály v Brně na Petrově jsou apoštolové sv. Petr a Pavel (29. června). Slavnost posvěcení katedrály je připomínána 21. května. Diecéze se rozkládá na ploše 10 597 km 2. Na jejím území žije 1 354 361 obyvatel, z toho se k římskokatolické církvi hlásí 533 250 osob (tj. 39,4 %). (údaje ze sčítání lidu, domů a bytů z r. 2001).
STRANA 7
Z P R Á V Y Z TŘEBÍČSKÝCH FARNOSTÍ Jejkov Skončila oprava Probíhá střechy sv. Martina rekonstrukce elektroinstalace v našem kostele. Podrobnou reportáž najdete v příštím čísle Našeho společenství. Foto: Karel Tomek
Po měsíci orací skončila oprava střechy. Nejde jen o samotnou opravu, ale i o posílení sounáležitosti s farností. Proto díky všem, kteří pomohli se sděláváním tašek ze střechy, těm, kdo nachystali svačiny brigádníkům, kdo pomáhali s úklidem půdy i s úklidem fary po úklidu půdy. Díky všem za modlitby, že se brigádníkům ani dělníkům nic nestalo. Díky i za peněžní příspěvky na opravu. Přímo ze státního rozpočtu bylo vyčerpáno 500 000,- Kč. Farnost zaplatí asi 200 000,- Kč - včetně výměny trámů jako více práce. Foto: o. Jiří.
Bratři kapucíni by měli určitě radost!
Ze sobotního úklidu půdy:
Ti za to všechno mohou: pan děkan E. Jansa a mistři elektro z firmy Elektro - ing. Klíma:
Sv. Martin • V neděli 25. června 2006 se koná v celé naší diecézi sbírka na bohoslovce. • V neděli 18. června - na Boží Tělo - bude po ranní mši svaté v 8.00 u sv. Martina průvod s Nejsvětější Svátostí Oltářní. Tentokrát budou oltáře na Karlově náměstí a u fary. Mše svatá v 10.30 není!!! • Ve středu 28. června zveme všechny děti na závěr školního roku ke svátosti smíření - od 15.00 hodin. Po mši svaté bude ne dvoře fary opékání špekáčků a soutěže.
Pouť na Ukrajinu Ještě máme volná místa na pouť do ukrajinského Tjačiva ve dnech 14.-16.7.2006. Kontakt a bližší informace na tel. 568 821 290, Oblastní charita Třebíč, L. Pokorného 15, Třebíč, a také na nástěnkách v kostele sv. Martina a na stolečku v kostele na Jejkově. Nahlaste se, prosíme, co nejdříve. M. Paločková za Oblastní charitu Třebíč
Jak k dílu, tak k jídlu:
STRANA 8
POŘÁD SE NĚCO DĚJE
Stálý pořad mší svatých Jejkov
Svatý Martin
Bazilika
NE
730, 900
800, 1030, 1800
700, 1000
PO
-
715
1800
15
1800
00
ÚT
18
00
ST ČT
7
7
7 , 16 pro děti
1800
700
1800
800
00
15
00
15
PÁ
18 pro děti
7
1630
SO
700
1800
800
Jejkov Čtvrtek před prvním pátkem od 17.00 soukromá adorace, při ní příležitost ke svátosti smíření. Od 18 hodin společná adorace. Na první pátek je mše svatá obětovaná za nemocné a se zaměřením pro ně. Ostatní pátky mše sv. pro děti. Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
Martin Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu (kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti a v 16.00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši sv. modlitba Večerních chval. Denně před mší sv. příležitost ke svátosti smíření.
Bazilika Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření, na první pátek od 14.30, případně i po mši sv.
Příprava na manželství a křest Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou rodiče církevně oddáni, je třeba hlásit křest 3 měsíce předem. INZERCE Vdova 68 let nabízí přátelství a později domov ve vesničce v okolí Třebíče muži od 65 do 75 let. Ráda pracuji na zahrádce a starám se o zvířata. Řidičský průkaz je vítán. Budeme si oporou. Tel. č. 737 815 163. Prodám zahradu o výměře 282 m2 v zahrádkářské kolonii Šárka. Vlastní studna. Cena dohodou. Tel. 568 851 550 po 19. hodině.
Starý mnich nám radí: Naším pokrmem není to, co požíváme, ale to, co jsme schopni strávit. Naším bohatstvím není to, co vyděláme, ale to, co ušetříme. Naší vírou není to, co vyznáváme pro svoje potěšení, ale to, co uskutečňujeme v životě. Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo NS. Příští číslo vyjde v neděli 2. července, příspěvky prosíme do pondělí 26. června 2006. E-mailová adresa:
[email protected]
Objevujme Kristovo synovství. Byli jsme do něj oděni při křtu. Učíme se žít v rovině syna, dcery. V našem životě jsou různá prostředí a vlivy, které se na nás podepisují - rodina, okolí, různá zranění, nedostatek lásky, bolavé emoce,… . Jde o to, neuzavřít se do toho, ale pojmenovat to. Připustit, že jsme lidmi zraněnými, bolavými, nezralými. Jsme na cestě. Ale takoví, jací jsme, jsme synové a dcery našeho nebeského Otce. Je důležité vyslovit to v modlitbě. Někdy jsou to slova druhých o nás, která nás hluboce zranila. Nejvíce zraní slova našich blízkých, uzavřou nás pro život, blokují nás. Je třeba to přijmout a odevzdat Pánu. Kde narážíme na vlastní tvrdost a bídu, dokázat to nazvat a odevzdat. I agresivitu vůči sobě - odsuzování, nepřijetí sebe, můj opakovaný hřích. To já mám problém odpustit sám sobě, přijmout se takový, jaký jsem. Jde o to, nechat na sobě spočinout Boží pohled. Jsem hříšník, ale jsem milován Bohem. Odsuzování sebe, nepřijetí sebe, svých bližních, okolností mého života mi zabraňuje žít. Ale Bůh chce, abychom žili. To, že jsem křehký a slabý, není překážka, abych mohl žít životem plným, šťastným a krásným. Důležité je být v životě obrácený k Bohu Otci, ne se točit kolem sebe. Nestavět do středu svého života sebe, ale lásku našeho Otce. V určitých životních situacích nás Pán z této sebestřednosti vyvádí. Když na nás doléhají těžkosti a zkoušky, často hledáme viníka: Kdo za to může, jak se cítím, proč to nevyšlo… Za to může manžel, manželka, tchýně,… . A když to nepomůže, odsoudíme i Boha. Můžeme život prožít i tak, že stále na někoho svalujeme vinu. A jsme lidmi nespokojenými, nenaplněnými, frustrovanými, nešťastnými. Nejen my sami, ale děláme nešťastnými i lidi kolem nás. Ježíš nám ukazuje, že klíč ke štěstí není venku, ale je v nás. Záleží na mém postoji, jak já se ke konkrétní situaci postavím. Zda hledám viníka nebo se postavím pod milující pohled Pána. Cesta ke štěstí je ve mně. Já se rozhodnu žít tu konkrétní situaci jiným způsobem. Patria - Boží otcovství - je základem našeho života. Kde poznávám a přijímám Boží Otcovství, tam se mění celý můj život. Boží Syn byl od počátku v náruči Otce. I my jsme ve spojení s Kristem pozváni do této náruče. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Já jsem Cesta.“ - Ježíš je cesta, ne cíl. Cílem a završením našeho života je Boží náruč. Jsem milován, přijat. Nikdo mi to nemůže vzít. Na této pravdě mohu postavit svůj život. M. Šebelová NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FIBOX s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsíci nákladem 620 výtisků. Redakční rada: Marie Daňhelová, P. Jiří Dobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].
