SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky

SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU SOCIAL WORK WITH FAMILY

Bakalářská diplomová práce

Lenka Oravcová, DiS.

Vedoucí bakalářské diplomové práce: PhDr. Kateřina Thelenová Olomouc 2012

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila.

v Rožnově pod Radhoštěm 7. 3. 2012

2

Děkuji vedoucí práce PhDr. Kateřině Thelenové za odborné vedení, cenná doporučení i podporu při zpracování mé bakalářské diplomové práce. Děkuji rovněž MgA. Kamile Rýparové za zhotovení obrázků pro informační brožuru, která je jedním z výstupů této práce. Můj dík patří také mé rodině za poskytnuté zázemí, pochopení a trpělivost. Rovněž přátelům za povzbuzení a podporu. Vzpomínka s poděkováním je určena i tátovi, kterému jsem slíbila při jeho odchodu, že se o studium pokusím.

3

OBSAH ÚVOD.............................................................................................................................................5 1 RODINA.....................................................................................................................................8 1.1 DEFINICE RODINY..................................................................................................8 1.2 FUNKCE RODINY..................................................................................................10 1.3 TYPOLOGIE RODINY............................................................................................13 1.4 ZNAKY SOUČASNÉ RODINY…………………………………………………………15 1.5 STABILIZAČNÍ FAKTORY RODINY ………………………………………………….17 1.6 DALŠÍ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ RODINU I SOCIÁLNÍ PRÁCI S NÍ………..…….18 2 SANACE RODINY .........................................................................................................20 2.1 DEFINICE SANACE ...............................................................................................20 2.2 LEGISLATIVNÍ RÁMEC SANACE RODINY……………………………………….....22 2.2.1 Zákon o sociálních službách…………………………………………………….....22 2.2.2 Sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi………………..…………...…….23 2.2.3 Zákon o sociálně právní ochraně dětí…………….……………………………....25 2.3 PODMÍNKY SANACE…………………………………………………………………...26 2.4 KLIENTI SANACE……………………………………………………………………….29 2.4.1 Potřeby dítěte…….………………………………………………………………….30 2.4.2 Syndrom CAN v procesu sanace rodiny……………………………………….…32 2.5 ZNAKY SANACE RODINY……………………………………………………………..34 3 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE V PROCESU SANACE……………………………...........37 3.1 DEFINICE A VYMEZENÍ POJMU SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU……………….37 3.2 PŘÍSTUPY VÝZNAMNÉ PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI S RODINOU……………………39 3.2.1 Přístup orientovaný na úkoly………………………………………………...……..40 3.2.2 Systemická terapie……..……………………………………………………….......42 3.3 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE V RÁMCI SANACE RODINY………………………..44 3.4 VZTAH MEZI PRACOVNÍKEM A RODINOU, KOMUNIKAČNÍ DOVEDNOSTI…..45 3.4.1 Komunikační techniky……..………………………………………………………..46 3.5 NÁVŠTĚVA RODINY…………………………………………………………………....49 4 METODIKA VÝZKUMU …..............................................................................................53 4.1 POPIS ZKOUMANÉHO REGIONU.........................................................................53 4.2 POPIS PROSTŘEDÍ VÝZKUMU……………………..…………………………...…...55 4.3 CÍL A PŘEDMĚT VÝZKUMU…………..…………………………………………........56 4.4 STANOVENÍ TÉMATICKÝCH OKRUHŮ OTÁZEK, OPERACIONALIZACE….......57 4.5 STRATEGIE VÝZKUMU A POUŽITÁ TECHNIKA SBĚRU DAT…...……………....59 4.6 VÝBĚR VÝZKUMNÉHO VZORKU……………………….………………………….....60 4.7 PRŮBĚH SBĚRU DAT V KONTEXTU ETICKÝCH PŘEDPOKLADŮ……………. .60 4.8 ANALÝZA A INTERPRETACE DAT…………………………………………………. ..62 4.8.1 Odpovědi vztahující se k prvnímu dílčímu cíli……………………………………..63 4.8.2 Odpovědi vztahující se k druhému dílčímu cíli………………………….…………68 4.8.3 Odpovědi vztahující se k třetímu dílčímu cíli……………………………………....75 4.8.4 Vyhodnocení platnosti hypotéz……………………………… ……………………..82 4.8.5 Analýza dokumentů, informativní brožura………………………………………….84 ZÁVĚR.................................................................................................................................85 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ..................................................................89 SEZNAM PŘÍLOH...............................................................................................................93

4

ÚVOD Ve své bakalářské diplomové práci jsem se rozhodla věnovat tématu rodiny a sociálně aktivizační službě pro rodiny s dětmi, kdy z mého pohledu zaujímá rodina jako sociální instituce stěžejní místo v životě jednotlivce i společnosti. Pro každého člověka je důležité někam patřit, mít pocit jistoty, sounáležitosti a bezpečí. Zvláště důležitá je rodina pro děti, které zásadně formuje a připravuje pro život. Práce s rodinou, která se, ať už vlastním nebo jiným přičiněním, dostala do situace, kdy potřebuje pomoc zvenčí, má svůj význam a opodstatnění. Sociálně aktivizační služba jako jedna z forem pomoci rodině podle Zákona č. 108/2006 o sociálních službách, v platném znění je realizována ve většině zařízení poskytujících sociální služby teprve krátce. Možnost přijít za klientem do jeho přirozeného prostředí a společně se sociálním pracovníkem hledat cíle a způsoby řešení stávající situace může napomoci ke zlepšení fungování rodiny, odvrácení rozpadu rodiny, popř. odebrání dětí z rodiny. Při výběru tématu byl pro mě důležitý rovněž aspekt možnosti zjistit poznatky týkající sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a jejich následné uplatnění na svém pracovišti. Naší cílovou skupinou jsou ženy, často je ovšem potřeba pracovat s celou rodinou, aby mohlo dojít ke zlepšení životní situace klientek. Koncem roku 2011 naše sdružení zažádalo o registraci a začalo poskytovat sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi

vedle

odborného

sociálního

poradenství,

telefonické

krizové

pomoci

a

preventivních programů. V rámci této bakalářské práce hodlám zpracovat teoretické poznatky týkající se tohoto tématu, rovněž zhodnotit síť neziskových organizací, které poskytují sociálně aktivizační služby na území Zlínského kraje a zjistit jakým způsobem poskytují své služby, za jakých podmínek. Rovněž se budu zajímat o jejich spolupráci s dalšími institucemi, které pracují s rodinou, především o oddělení sociálně právní ochrany dětí, a o limity této spolupráce. Cílem mé bakalářské práce je analyzovat sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi v kontextu metod a principů sociální práce s rodinou. Teoretická část bude obsahovat vymezení pojmu rodina, její funkce, typologii, znaky i faktory ovlivňující rodinu a sociální práci s ní. Následující kapitoly se budou věnovat tématu sanace rodiny, legislativnímu ukotvení a její charakteristice. Vyústěním teoretické části bude v poslední kapitole popis vybraných metod a principů sociální práce s rodinou v procesu sanace. V praktické části bude realizován výzkum na vzorku respondentů na území Zlínského kraje, pomocí něhož bude zjišťováno prostřednictvím polostandardizovaného rozhovoru, jakou formou je poskytována vybraná sociální služba sociální práce s rodinou – 5

sociálně aktivizační služba. Konečným výstupem bakalářské práce bude reflexe sociálně aktivizační služby z hlediska metod a principů sociální práce s rodinou. Praktickým vyústěním bude formulace informační brožury pro uživatele služby i pomáhající pracovníky z dané oblasti. Práce může být přínosná pro organizace poskytující sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, popř. pro ty, kteří usilují o vznik a registraci této služby.

6

Teoretická část

7

1 RODINA

Člověk je bytostí biopsychosociální, kdy sladění jednotlivých částí osobnosti je předpokladem normálního fungování člověka1. Některé prameny uvádějí také rozměr spirituální2. Rovněž na rodinu je možné pohlížet jako na „základní biopsychosociální systém, průsečík života individua, skupiny a společnosti“.3 Obecně lze konstatovat, že se každodenně potkáváme s lidmi, se kterými jsme v různé interakci. Každý člověk je součástí jedinečné vztahové sociální sítě.4 Většina z nás jsme se narodili do určité rodiny, kterou jsme neměli možnost si předem zvolit. A právě rodina nás zásadním způsobem formovala a ovlivnila. Povzbuzující je, že člověk je vybaven schopností přemýšlet a činit rozhodnutí, díky čemuž může alespoň částečně pozměnit nebo zcela změnit svůj způsob života, přestože vliv orientační rodiny nebyl příznivý. V období nepříznivé sociální situace rodiny, či jednotlivce, se tak může stát součástí této vztahové sociální sítě na přechodnou dobu i pomáhající pracovník.5 Proto v následující podkapitole vysvětlím pojem rodina, který je četně používaný, přesto ze strany odborníků různě definovaný.

1.1 Definice rodiny Jednoznačně definovat rodinu není vůbec jednoduché. Nahlížení na rodinu je rozdílné z pohledu jednotlivých vědních disciplín, jako jsou psychologie, sociologie, právo či demografie. Rovněž pohledy různých odborníků ze stejné oblasti se liší. Je možno konstatovat, co odborník, to jedinečné pojetí a náhled na rodinu. Dalším důvodem je rovněž velká variabilita současné, tzv. postmoderní rodiny. Abych přiblížila složitost definování a rozmanitost nahlížení na rodinu, uvádím dále v textu některé příklady vymezení pojmu rodina. Bez porozumění této složitosti by dále nebylo možné rozumět specifikům sociální práce s rodinou. Ve velkém sociologickém slovníku je rodina vymezena jako „původní a nejdůležitější společenská skupina a instituce, která je základním článkem sociální struktury i základní 1

KLIMENT, Pavel. Psychologie osobnosti, s. 16. ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Problematika zdraví a nemoci, s. 16-17. 3 MLČÁK, Zdeněk. Vybrané kapitoly z psychologie manželství a rodin, s. 63. 4 MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 38-39. 5 Mezi pomáhající profese řadíme: lékaře, zdravotní sestry, pedagogy, sociální pracovníky, pečovatelky a psychology; KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese, s. 14. 2

8

ekonomickou jednotkou a jejímiž hlavními funkcemi je reprodukce trvání lidského biologického druhu a výchova, respektive socializace potomstva, ale i přenos kulturních vzorů a zachování kontinuity kulturního vývoje.“ 6 Podle Hintnause je rodina ze sociologického hlediska primární skupinou, ve které se mohou intenzivně rozvíjet osobní interpersonální vazby a komunikace. Rodina je zcela specifický útvar, s určitými obecnými zákonitostmi. Každá rodina má svou rodinnou hierarchii interpersonálních vztahů, každý člen rodiny svou specifickou roli. Rodina jako celek má vztah k jiným skupinám, k hodnotám ve společnosti. V rodině existují vnitřní pravidla soužití, skupinové normy.7 V sociálně psychologickém pojetí je rodina specifickou, malou, primární, uzavřenou a neformální sociální skupinou, kterou je možné posuzovat z různých hledisek.8 Matějček pohlíží na rodinu jako na systém, kdy jednotliví členové představují prvky systému, které jsou v neustálé interakci a vztazích. Mluví o sítích vztahů. Rodinu tedy nemůžeme poznat jen na základě toho, že známe jednotlivce, protože chování každého z nich, ovlivňuje ostatní členy rodiny.9 Rodinný systém tedy nepoznáme jeho rozložením na jednotlivé části, protože „obsahuje něco navíc, něco unikátního, co je produktem vnitřní strukturální a funkční integrace jeho částí do jednotlivého celku“.10 Tento systém má zpravidla subsystémy, které jsou dány generační příslušností, pohlavím, povahovými charakteristikami nebo specifickými zátěžemi. Příklady subsystému mohou být: prarodiče, děti, otec s dcerou, matka s postiženým dítětem atp. Rodina jako systém (mikrosystém) je součástí mezosystému, k němuž patří příbuzenstvo, přátelé, sousedé a ostatní, se kterými je rodina v interakci. Rodina je zapojena rovněž do exosystému, který představuje širší systém sociálních vztahů. Představují ho instituce jako škola, zaměstnavatel, služby, orgány sociálně právní ochrany dětí, soudy, atp.11 Navíc při práci s rodinou je potřeba vzít v úvahu, že „člověk jako živý systém se uvnitř neustále proměňuje“.12 Avšak lze také konstatovat, že živé systémy nejsou zvnějšku jednoznačně řiditelné či ovlivnitelné, kdy „reakce živých systémů na vnější podněty je principiálně nepředpověditelná.“13 Výše uvedené může sociálním pracovníkům napomoci při jejich práci s rodinou rovněž tím, že lépe porozumí složitosti a vzájemnému propojení vztahů v rodinách.

6

Velký sociologický slovník, II. svazek, s. 940. HINTNAUS, Ladislav. Člověk a rodina. Smysl a funkce rodin, s. 26. 8 MLČÁK, Zdeněk. Vybrané kapitoly z psychologie manželství a rodiny, s. 63. 9 MATĚJČEK, Zdeněk. Dítě a rodina v psychologickém poradenství, s. 34-35. 10 SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny, s. 24. 11 MATĚJČEK, Zdeněk. Dítě a rodina v psychologickém poradenství, s. 34-35. 12 BOBEK, Milan, PENIŠKA, Petr. Práce s lidmi, s. 76- 77. 13 BOBEK, Milan, PENIŠKA, Petr. Práce s lidmi, s. 77- 79. 7

9

Ve slovníku sociální práce je rodina definována v užším, tradičnějším pojetí jako skupina lidí spojená pouty pokrevního příbuzenství nebo právních svazků (sňatek, adopce). Dále v širším pojetí, které se začíná rozšiřovat v některých státech Evropské Unie, kdy se za rodinu začíná považovat skupina lidí, kteří se za rodinu deklarují na základě vzájemné náklonnosti.14 Náhled na širší pojetí pohlížení na rodinu může být diskutabilní, kdy je otázkou, co vše je možné zahrnout mezi vztahy vyznačující se vzájemnou náklonností. Zákon o rodině č. 94/1963 Sb. rodinu jako takovou nedefinuje. Pohlíží na ni jako na příbuzenský svazek založený manželstvím, zásadně zahrnuje rodiče a děti, jakož i vztahy mezi nimi. Hovoří se zde o rodičovské zodpovědnosti, která náleží oběma rodičům a je souhrnem práv a povinností rodičů vůči dětem. Rodičům přiznává rozhodující úlohu ve výchově dětí a zachovává jejich autonomii.15 Mezi další právní normy, které o rodině hovoří, patří Zákon o sociálně – právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb., Listina základních lidských práv a svobod, Úmluva o právech dítěte aj. V bakalářské práci bude použit pojem rodina ve významu sociologického pojetí, rovněž z pohledu nahlížení na rodinu jako na systém. Z výše uvedených definic vyplývá, že na společnost a rodinu můžeme pohlížet jako na spojené nádoby, kdy se poměry ve společnosti odrážejí v rodině a situace rodiny má vliv a dopad na společnost. Rovněž je zde podtrhnuta důležitost funkcí rodiny, kterými zabezpečuje rodina jedince i společnost. Proto o funkcích rodiny bude pojednávat následující kapitola.

1.2 Funkce rodiny Očekává se, že členové rodiny budou naplňovat při svém soužití ve společné domácnosti společensky determinované role a funkce.16 Mezi nejvýznamnější a tradiční patří funkce biologická a reprodukční, funkce emocionální a vytváření domova, funkce ekonomická a funkce socializační a výchovná.17 U funkcí rodiny došlo z hlediska historického vývoje k řadě změn. Byla oslabena ekonomická funkce rodiny, kdy rodina od 2. pol. 20. století ztratila svoji hospodářsky produktivní úlohu, která po staletí patřila mezi nejdůležitější funkce. U socializační a výchovné funkce došlo ke změně především v souvislosti se zavedením povinné školní docházky, kdy část vzdělávacích a výchovných 14

MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce, s. 187. Zákon č. 94/1993 Sb. o rodině, §30-40, ve znění pozdějších předpisů. 16 MLČÁK, Zdeněk, Vybrané kapitoly z psychologie manželství a rodiny, s. 63. 17 HAVLÍK, Radomír, KOŤA, Jaroslav. Sociologie výchovy a školy, s. 68. 15

10

aktivit převzala škola. Rovněž realizací předškolních a mimoškolních aktivit a také média se podílela na této změně.18 Nicméně tato funkce rodiny poskytuje dítěti základní orientaci v okolním světě a vše, co potřebuje k postupnému začlenění do společnosti. V rámci rodinné interakce dochází k výchově dětí i k formování všech členů rodiny. Rodina působí rovněž jako regulátor „nežádoucích činností“. Vytváří také hodnotové orientace a koncepci vlastního života. Reprodukční funkce rodiny byla a je jedním z nejobvyklejších a nejpřijatelnějších důvodů pro existenci rodiny. Na rodinu je v posledních letech stále méně pohlíženo jako na významnou strukturu k zachování lidského rodu. Je stále více vnímána jako sociální struktura, ve které dochází k naplňování potřeb jejich členů.19 S rostoucím důrazem na osobní vztahy došlo k posílení funkce emocionální, která je úzce spjata s funkcí tvorby domova. Významně se mění postavení dítěte v rodině, které se stává objektem, který je potřeba ochraňovat, milovat a starat se o něj. Domov se stává důležitým a potřebným zázemím pro členy rodiny,20 jakousi oázou před nepřízní zvenčí, místem odpočinku a načerpání nových sil. Podle Matějčka jsou důležité dvě základní funkce rodiny a to zajištění citového zázemí všem svým členům a příprava dětí pro život ve společnosti. Obě funkce jsou ohroženy mnoha faktory, například nedostatkem času ze strany rodičů, péčí osamoceného rodiče nebo situací rodiny v době rozvodu.21 Z hlediska složení rodiny, její stability, sociálně-ekonomického statusu rodiny, osobností rodičů a zejména stavu vývoje dětí můžeme rozlišit čtyři základní úrovně celkové kvality rodinného soužití22: 1) Eufunkční rodina – zajišťuje z hlediska výše uvedených funkcí optimální psychický i fyzický vývoj dítěte. 2) Problémová rodina – vykazuje poruchy bazálních funkcí, které však neohrožují její existenci ani zdravý vývoj dítěte. 3) Dysfunkční rodina – objevují se vážnější poruchy některých nebo všech funkcích, které poškozují rodinu závažným způsobem jako celek, narušují vývoj dítěte. 4) Afunkční rodina – je charakteristická výskytem poruch všech funkcí, které dítěti závažným způsobem znemožňují vývoj a které hrubě narušují existenci a smysl rodinného soužití. 18

HAVLÍK, Radomír, KOŤA, Jaroslav. Sociologie výchovy a školy, s. 68-79. VÝROST, Josef, SLAMĚNÍK, Ivan. Aplikovaná sociální psychologie, s. 325 -327. 20 HAVLÍK, Radomír, KOŤA, Jaroslav. Sociologie výchovy a školy, s. 68-79. 21 MATOUŠEK, Oldřich, a kol. Sociální práce v praxi, s. 45. 22 MLČÁK, Zdeněk. Vybrané kapitoly z psychologie manželství a rodiny, s. 64. 19

11

Na dysfunkci rodinného systému se v současné době pohlíží obecněji. Jedná se o rodinu, v níž jeden nebo více členů produkuje maladaptivní, nezdravé chování. Dysfunkční rodiny vykazují některé z těchto charakteristik: popírání či neřešení problémů, chybějící intimita, vzájemné obviňování, rigidní role, potlačování osobní identity na úkor rodinné identity, individuální potřeby členů rodiny obětované dysfunkčnímu rodinnému systému, nejasná komunikace, chybění jasných hranic mezi členy rodiny, nejasná pravidla a kompetence.23 Při práci s rodinou existuje několik ukazatelů funkcí rodiny, které by pomáhající pracovník měl umět zhodnotit, aby práce s rodinou byla co nejefektivnější. Jedná se o24 : ➢ kulturní a hodnotovou orientaci rodiny, ➢ nasycení základních potřeb jednotlivých členů rodiny (bezpečí, soukromí, hygiena, jídlo, ošacení, teplo …), ➢ stav domácnosti z hlediska potřeb rodiny, ➢ funkčnost rodičovského systému a ohraničenost rodičovského systému vůči dětem (kvalita vztahu k dětem – akceptace, disciplína, angažovanost), ➢ hodnocení vývoje dětí (s ohledem na emocionalitu a sociální vztahy, u školních dětí je významný i postoj ke škole a studijní výsledky), ➢ funkčnost manželského systému (emocionální bilance vztahu, existence sdílených zájmů, dlouhodobé konflikty a způsob jejich řešení), ➢ vztahy členů rodiny k širšímu příbuzenstvu, ➢ vztahy k institucím, které jsou pro rodinu významné (školy, zaměstnavatel, úřady), ➢ jiné významné sociální vazby členů rodiny (přátelé, sousedé, zájmové kluby, apod.), ➢ zaměstnání rodičů, perspektiva, pracovní spokojenost, ➢ materiální zdroje, které má rodina k dispozici, nakládání s nimi, ➢ styl komunikace. Posuzování funkčnosti rodiny vyžaduje delší přímý kontakt s rodinou, rovněž čas a dovednosti, které je možné získat jen tréninkem. Sociální pracovníci nemají prozatím vytvořeny dva základní předpoklady pro systematičtější práci s rodinami. Jedná se o speciální školení pro poradenskou, respektive terapeutickou práci a možnost soustavné soustředěné práce s rodinami, což je dáno počtem případů, kterými se souběžně zabývají. Soustavná práce s problémovými rodinami vyžaduje, aby se jeden pracovník zabýval pouze několika rodinami a těm se věnoval podle potřeby i několik měsíců.25 A to je také předpoklad pro poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, která je tématem této bakalářské práce. 23

SVOBODOVÁ, Irena. Psychologie rodiny, s. 33. MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 193. 25 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 190-192. 24

12

Práce s rodinou a její hodnocení funkčnosti by měly probíhat v neautoritativním, partnerském duchu. Pomáhající pracovník by měl umět členům rodiny aktivně naslouchat a pokusit se o vcítění do jejich vnímání rodinné situace. Snad již v dnešní době nedochází k situacím, kdy by rozhovor s rodinou připomínal výslech. Vždyť nejen pracovník zkoumá rodinu, ale i rodina testuje pomáhajícího pracovníka, jeho důvěryhodnost a schopnost poskytovat rodině účinnou podporu a pomoc.26

A to se děje i v průběhu poskytování

sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Funkčnost rodiny souvisí a odráží se v definování typologie rodiny a je určitým vodítkem pro sociální práci s rodinou, o čemž pojednává další kapitola.

1.3 Typologie rodiny V souvislosti s dosažením cíle mé bakalářské diplomové práce, kterým je analyzovat aktivizační službu pro rodiny s dětmi v kontextu metod a principů sociální práce s rodinou, se věnuji tématu typologie rodin, které může být vodítkem pro uvědomění si charakteristiky konkrétní rodiny a určení vhodné metody sociální práce s rodinou při realizaci sociálně – aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Přetrvává snaha klasifikovat rodinu podle jednoho nebo více kritérií a pokoušet se v návaznosti na to předpovídat pravděpodobnost úspěšnosti práce s rodinou. Uvádím klasifikaci podle Voilandové a Buellema, která je konstruovaná pro potřeby sociálních pracovníků a opírá se o znaky fungování rodiny27: Perfekcionistické rodiny (represivní, úzkostně neurotické, utažené rodiny) se vyznačují u jednoho nebo obou dospělých nadměrným zdůrazňováním žádoucího způsobu chování, přičemž překročení norem je doprovázeno vysokou úzkostí. Vůči většinové společnosti jsou rodiny vysoce konformní, v případě potíží vyhledávají aktivně pomoc a jsou relativně dobře ovlivnitelné. Nepřiměřené rodiny (nezralé, neadekvátní, dětinské, externě závislé rodiny) spoléhají při řešení problémů, které ostatní rodiny zvládají samostatně, na pomoc zvenčí. Je zde nedostatečná schopnost vyhodnotit současnou situaci a oslabena schopnost předvídat, co se v budoucnu stane. Potíže mají zejména při zajišťování financí, hospodaření s nimi a při výchově dětí. Při dobrém a dlouhodobém vedení bývají tyto rodiny ovlivnitelné. 26 27

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 190-192. MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 194-195.

13

Egocentrické rodiny (prestižní, chladné, rozštěpené rodiny) se vyznačují pohlcením svou společenskou kariérou. Rodinné vztahy jsou spíše instrumentálního charakteru, jedinec má hodnotu pouze tehdy, když bezprostředně uspokojuje potřebu někoho jiného nebo dobře prezentuje rodinu navenek. Častý bývá mezi partnery nesoulad, může se vyskytovat i násilí, které je tajeno. U dětí se vyskytuje absence školní docházky aj. nedelikventní projevy, někdy i psychiatrické obtíže. Prognóza odborných zásahů je nejistá, kdy je vnímána ze strany členů rodiny se silnou ambivalencí a mají sklon je zneužívat k prosazování individuálních zájmů. Asociální rodiny (impulzivní, agresivní, deviantní, delikventní rodiny) se vyznačují nedostatkem hodnotového i sociálního napojení na běžnou společnost. Vztahy v rodině jsou mělké, nezodpovědné, uspokojování svých potřeb řeší bez ohledu na platné právní normy. Narození dětí bývá neplánované, rodiče se někdy dětí zříkají a souhlasí s adopcí. V rodině může docházet k zanedbávání, zneužívání i týrání dětí. Dospělí nechodí pravidelně do práce, časté je zneužívání návykových látek, zejména alkoholu, obvyklé jsou projevy fyzické agresivity. Prognóza sociální práce s rodinou není dobrá, odborný zásah by si měl stanovit realistické cíle a postupovat po malých krocích. Používání nejen této typologie při práci s rodinou je potřeba vzít jako orientační vodítko, kdy by neměla sloužit ke zdůvodnění represivních zásahů, či neochoty pomáhajícího pracovníka angažovat se při řešení rodinných problémů.28 Sociální pracovníci se setkávají při své práci především s klinickými rodinami, které definuje Matoušek ve slovníku sociální práce jako rodiny, které byly, nebo jsou, kvůli svým problémům v kontaktu s pomáhající nebo represivní institucí.29 Jedná se o tyto typy rodin: rodina se zanedbávaným, případně týraným dítětem, rodina se zneužívaným, případně týraným dospělým, rodina s tělesně nemocným, rodina s duševně nemocným, rodina s postiženým členem, rodina mladistvého delikventa, rodina svobodné matky, rodina se členem závislým na drogách, případně s patologickým hráčem, rodina v rozvodu, atp..30 Smutková ve své práci cituje Levickou, která uvádí, že obecně se u rodin jako klientů sociální práce můžeme setkat se čtyřmi základními problémovými okruhy, kdy každý z nich vyžaduje jiný přístup. Jedná se zaprvé o rodiny, které mají problém s úplností. Druhým okruhem jsou rodiny v hmotné nouzi či sociální nouzi. Třetím okruhem 28

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 194-195. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce, s. 187. 30 MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 86. Vce informací k dané problematice např. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální práce v praxi. Portál Praha, 2005. 29

14

jsou rodiny, ve kterých je jeden člen nezaměstnaný, dlouhodobě či závažně nemocný, závislý, páchá trestnou činnost, ale také zde zařazuje děti s poruchami chování. Čtvrtým a posledním okruhem jsou rodiny, ve kterých dochází ke změně vnitřní struktury například vlivem rozvodu, doplnění rodiny atp.31 Pro potřeby této bakalářské diplomové práce se v kapitole 2.3.2 zaměřím především na bližší charakteristiku rodiny se zneužívanými, týranými a zanedbávanými dětmi, vzhledem k tomu, že subjekty poskytující sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi nabízejí pomoc především rodinám s nezaopatřenými dětmi, které se nacházejí v nepříznivé životní situaci, která by mohla mít neblahý vliv a dopad na zdravý vývoj dítěte.32 Pro účinnou pomoc rodině je důležitou podmínkou partnerský přístup a schopnost akceptace. Akceptovat neznamená schvalovat, ale přijímat a pochopit. Když akceptujeme druhého člověka, zdržujeme se od hodnotících soudů, nemáme potřebu druhého měnit nebo ho srovnávat s jinými lidmi. Akceptace znamená respektovat druhého člověka na úrovni lidství, ctít jeho lidskou důstojnost, i když není pro nás možné schvalovat nic z jeho chování.33 Abychom dokázali lépe akceptovat a pracovat s konkrétní rodinou, je rovněž důležité, uvědomit si obecné změny, kterými současná, postmoderní rodina prochází, jak bude patrné dále v textu.

1.4 Znaky současné rodiny Při práci s rodinou je důležité uvědomit si znaky současné rodiny, které se mění v důsledku vývoje společnosti. Možný konstatuje, že „rodina se mění, ale vždy je stabilizujícím prvkem společnosti“.34 Rodinné chování lidí v západních společnostech prošlo během 20. století velkými změnami. Podobu rodiny ovlivňují hodnoty dané doby a dané společnosti. I v postmoderní společnosti rodina zůstává místem, které by mělo všem svým členům a dětem především, poskytovat potřebnou ochranu a pomoc. Každé dítě by mělo mít možnost vyrůstat v harmonickém rodinném prostředí, obklopené láskou, s pocitem bezpečí a důvěry. Dítě nemůže získat základní pocit jistoty bez jistoty v blízkých lidech. Rovněž nemůže získat

31

SMUTKOVÁ, Lucie. Sociální práce s rodinou, s. 36. Standardy kvality sociálních služeb, Občanské sdružení ONŽ – pomoc a poradenství pro ženy a dívky v Rožnově pod Radh. sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, ze dne 23. 8. 2011. 33 VYMĚTAL, Jan. Průvodce úspěšnou komunikací, s. 212. 34 MOŽNÝ, Ivo, Rodina a společnost, s. 14. 32

15

dovednosti, postoje a hodnotovou orientaci, aniž by nebylo vystaveno trvalému působení angažovaných dospělých pečovatelů.35 U rodin ve 21. století dochází ke zvyšování věku při uzavírání sňatků, kdy se průměrný věk při prvním sňatku mezi roky 1990 až 2007 zvýšil z původních třiadvaceti až na 30,7 let u mužů a z 21 na 28,1 let u žen. Dochází k odkladu rodičovství, první děti se ženám rodí častěji kolem 30. roku věku matek, na rozdíl od dříve převládající vysoké plodnosti ve věku 20 - 25 let. Došlo k poklesu porodnosti, kdy úroveň úhrnné plodnosti v řadě zemí poklesla pod hranici 1,3 dítěte na jednu ženu, což je hranice vymezující populace s nejnižší nízkou plodností. Roste počet rozvodů vzhledem k počtu sňatků, v České republice se rozvádí každé druhé manželství.36 Zvyšuje se počet nesezdaných soužití, roste počet lidí žijících v dalších netradičních formách rodiny. Narůstá počet dětí narozených mimo manželství i počet dvojic úmyslně či neúmyslně bezdětných.37 Přibývá počet dětí vyrůstajících v neúplných rodinách, kdy jediným pečovatelem bývá obvykle matka a také přibývá počet dětí, které vyrůstají s nevlastními rodiči. Zvyšuje se rovněž počet sociálních sirotků – jedná se o děti, které mají biologické rodiče, ale ti se o ně nechtějí nebo nedokážou postarat. Ochranu dítěte v těchto situacích musí zabezpečit stát.38 Mladí dospělí zůstávají déle žít v domácnosti svých rodičů. Výše uvedené změny jsou rovněž důsledkem společenského klimatu, ve kterém zaujímají vysokou hodnotu individuální svoboda a nejvýhodnější uplatnění na trhu práce.39 „S proměnami rodinného uspořádání a s destabilizací rodiny jsou spojena nová sociální rizika, právě v neúplných rodinách se totiž setkáváme se sníženými možnostmi harmonizace pracovních a rodinných povinností a tím také s obtížnějším začleněním či udržením se na pracovním trhu. Neúplné rodiny čelí vyššímu riziku chudoby, sledována je otázka sociálního vyloučení hrozícího ve vyšší míře právě těmto rodinám“ 40. Vlivem všech změn, kterými si rodinné soužití v průběhu zejména minulého století prošlo, vyústilo v dnešní situaci, která bývá označována jako tzv. krize rodiny. Havlík

35

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 181-183. ŠŤASTNÁ, Anna. Neúplné rodiny v České republice a ve vybraných evropských zemích, s. 10-15. 37 MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce, s. 187. 38 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 182. 39 MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce, s. 187. 40 ŠŤASTNÁ, Anna. Neúplné rodiny v České republice a ve vybraných evropských zemích, s. 26. 36

16

upřesňuje, že se jedná spíše o krizi rodiny manželské.41 Jedná se v podstatě o souborné označení změn v pevnosti a stálosti vazeb rodiny. Výše uvedené může napomoci sociálnímu pracovníkovi uvědomit si problémy a potřeby klientů v kontextu se změnami ve společnosti a tudíž i rodinného systému.

1.5 Stabilizační faktory rodiny Rodina jako specifický mikrosystém si udržuje stabilitu řadou stabilizačních faktorů. Při sociální práci s rodinou je potřeba s těmito faktory počítat a pracovat, ať jsou u konkrétní rodiny zastoupeny, nebo se jich nedostává. Patří k nim rodinná teritorialita, kdy se jedná o prostor, místo, dům či byt, které rodina považuje za svůj výhradní, intimní a chráněný sociální prostor.42 Dále se jedná o rodinný kodex či rodinné hodnoty, které zahrnují souhrn zkušeností a jsou zároveň vodítkem, podle kterého rodina reguluje své chování. Kodex určuje, co je žádoucí dělat, kdy a jak se to má dělat.43 Stabilitu rodinného systému pomáhají udržet i rodinné tradice, které zprostředkovávají mezigenerační vazby a udržují se uchováváním památných předmětů, předáváním dovedností a vyprávěním rodinných legend.44 S rodinnými tradicemi souvisí i rodinný poklad, což jsou předměty, k nimž má rodina významný vztah (památky po předcích, šperky, dům apod.). Rovněž rodinné rituály jsou velmi významné pro stabilizaci rodiny. Patří k nim způsoby slavení svátků, způsob stolování, uléhání k spánku atp. Stabilizační funkci mají i rodinné mýty, které představují systém neověřených normativních soudů a přesvědčení, které podmiňují rodinné vztahy. Rodinné mýty mají obrannou funkci uvnitř rodiny a ochrannou funkci, která má chránit rodinu před vnějším světem.45

1.6 Další faktory ovlivňující rodinu i sociální práci s ní Matoušek uvádí některé faktory charakterizující rodinu, na základě kterých je možné určit prognózu vývoje rodiny a zvolit vhodnou strategii práce s rodinou.46

41

HAVLÍK, Radomír, KOŤA, Jaroslav. Sociologie výchovy a školy, s. 52. MLČÁK, Zdeněk. Vybrané kapitoly z psychologie manželství a rodiny, s. 62. 43 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 186. 44 MLČÁK, Zdeněk. Vybrané kapitoly z psychologie manželství a rodiny, s. 62. Legendy popisují situace, při nichž došlo ke konfliktu hodnot, jejich obsahem je řešení tohoto konfliktu, někdy i dlouhodobé následky tohoto řešení. MLČÁK, Zdeněk. Vybrané kapitoly z psychologie manželství a rodiny, s. 62. 45 MLČÁK, Zdeněk. Vybrané kapitoly z psychologie manželství a rodiny, s. 62. 46 Pokud nebude uvedeno jinak: MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 187-189. 42

17

Transgenerační vazby můžeme chápat jako přenášení souboru očekávání i způsobů chování z původní, orientační47 rodiny do rodiny prokreační48, což je považováno za obecný jev. Může dojít k přenosu raných psychických úrazů, které jsou oživeny u dospělých především v těch situacích, ve kterých se cítí odmítáni nebo opouštěni, což byla nejbolestivější

dětská

vztahová

zkušenost.

Prokreační

rodiny

bývají

ovlivňovány

intenzivními aktuálními kontakty s rodinami předchozí generace. Tyto v sobě mohou zahrnovat mnoho typů „zvrhlých trojúhelníků“, v nichž proti sobě vystupují např. na jedné straně manžel se svou matkou, a na druhé straně tchýně. Rodina prochází vývojovými stadii, kdy hovoříme o vývojovém cyklu rodiny, který začíná seznamováním partnerů a končí úmrtím jednoho z nich. Stádia cyklu jsou definována většinou přítomností dětí v rodině a podle jejich věku, kdy přechody z jednoho stádia do druhého jsou vnímány jako náročné životní události. Jako příklad je možné uvést narození prvního dítěte, dále období, kdy děti odchází z rodiny (syndrom prázdného hnízda), atp. Podle Matouška by rodiny měly odolávat změně, a to i změně, která se zdá být pro rodinu prospěšná a to až do doby, než bude zřejmé, že důsledky změn se podaří rodině bezpečně zvládnout. V souvislosti s potřebou změny by si měl sociální pracovník uvědomit, že je lépe se zaměřit na zvýšení pocitu bezpečí v rodině, který způsobí to, že se oslabí tendence rodiny k „budování ochranných pevností“ souvisejících s obávanými změnami. Kulturní orientace rodiny a orientace většinové společnosti může způsobit konflikt, který je v českých zemích typickým problémem rodin romských. Konflikt je způsoben tím, že předchozí generace vyrůstaly v jiných společenských podmínkách, než současná generace dětí z těchto rodin. Výchozí kultura etnické menšiny definuje hodnotový žebříček, určuje řešení konfliktů, předepisuje mužskou a ženskou roli, jak mají být trestány přestupky proti morálce, jak má probíhat výchova dětí, kde je hranice mezi dovoleným chováním a trestným činem, jaké místo v životě člověka má zaměstnání, jak se může či nemůže projevovat zlost, respektive úzkost, jakou míru má mít solidarita mezi členy rodiny atp. Rodičovská generace menšin bývá v těžším konfliktu s orientací většinové společnosti, než generace jejich dětí. Při sociální práci s rodinou, a tedy i při sanaci rodiny, se mohou setkat

47

Orientační rodina – jedná se o původní rodinu, ve které člověk jako dítě vyrůstal. MUSILOVÁ, Alice. Sociální práce s rodinou, s. 7. 48 Prokreační rodina – nově založená, reprodukční rodina. MUSILOVÁ, Alice. Sociální práce s rodinou, s. 7.

18

sociální pracovníci s odlišnou kulturní orientací rodiny, proto je dobré seznámit se s touto problematikou podrobněji.49 V této první části bakalářské diplomové práce jsem se věnovala tématu rodiny - její definici, funkčnosti, typologii a znakům současné, moderní rodiny. Rovněž faktorům, které ovlivňují stabilitu rodiny, popř. poukazují na prognózu vývoje rodiny a napomáhají sociálním pracovníkům při volbě vhodné strategie a metody práce s rodinou. Další kapitola pojednává o sanaci rodiny.

49

Více informací k dané problematice např. NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes, 1. vyd. Univerzita Palackého v Olomouci, 2002; nebo BAKALÁŘ, Petr. Psychologie Romů. Votabia Praha, 2004.

19

2 SANACE RODINY Sanace je slovo latinského původu a jeho význam je vyléčení, uzdravení či napravení.50 V sociální práci s rodinami je význam sanace v postupech, které podporují fungování rodiny. Cílem sanace je především zachování či obnovení funkcí rodiny v jejím přirozeném prostředí a tím napomoci udržení dítěte v podmínkách funkční rodiny, a to nejlépe biologické. Jedná se o činnosti podporující posilování rodičovského chování, díky čemuž dochází ke snížení závislosti na poskytování dlouhodobé pomoci, a ke snížení rizika opakování sociálního selhání.51 Výše uvedené je možné shrnout konstatováním, že klientem sanace je celá rodina jako interakční systém ohrožený špatnou sociální situací.52

2.1 Definice sanace Existuje několik definic pojmu sanace rodiny, jejichž uvedení přispěje k objasnění dané problematiky. Matoušek ve Slovníku sociální práce sanaci definuje jako „postupy podporující fungování rodiny, které jsou opakem postupů vyčleňujících některého člena rodiny kvůli tomu, že někoho ohrožuje, případně kvůli tomu, že je sám někým z rodiny ohrožen. V současnosti v západních zemích převažuje názor, promítající se i do praxe sociální práce, že s. r. by měla být metodou první volby u většiny případů, kdy je sociální služba kontaktována kvůli ohrožení dítěte, popřípadě kvůli výskytu domácího násilí.“53 Ministerstvo práce a sociálních věcí definuje sanaci rodiny jako jeden z nástrojů podpory rodičů, kteří péči o své děti zvládají obtížně. V důsledku těchto obtíží dítě v rodině neprospívá. Jedná se o rodiny, které se často dlouhodobě ocitají v situaci nejrůznějších starostí jako např. obava ze ztráty bydlení, existenční nejistota, nestabilní a nejisté vztahy v rámci užší i širší rodiny, sociální pozice „outsidera“ na okraji společnosti.54 Bechyňová definovala sanaci jakou soubor opatření sociálně – právní ochrany, sociálních služeb a dalších opatření a programů, jenž jsou poskytovány nebo ukládány 50

Velký slovník naučný, Encyklopedie Diderot m/ž, s. 1294. MPSV. Metodická doporučení č. 9, s. 2. [online] in 52 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 51. 53 MATOUŠEK, Oldřích. Slovník sociální práce, s. 196. 54 MPSV. [online] in 51

20

převážně rodičům dítěte a dítěti a to v případě, kdy je ohrožen jeho sociální, biologický a psychologický vývoj. Důsledkem neřešení nebo akutní situace ohrožení dítěte může být jeho umístění mimo rodinu. Základním principem sanace rodiny je tedy podpora dítěte prostřednictvím pomoci jeho rodině.55

Cílem sanace je předcházet, zmírnit nebo eliminovat příčiny ohrožení dítěte a poskytnout podporu a pomoc dítěti i rodičům, aby rodina byla zachována jako celek. Jedná se o činnosti, které by měly směřovat k tomu, aby nedošlo k odebrání dítěte z rodiny. V případě odebrání dítěte do ústavní výchovy by sociální práce měla směřovat k podpoře kontaktů mezi rodiči a dítětem, a rovněž k umožnění jeho bezpečného návratu zpět domů.56 Ve své bakalářské práci se zaměřím na sanaci rodiny poskytovanou jako preventivní formu v případech narušení funkcí rodiny, která je takto realizována na území zlínského kraje ve většině nestátních organizací a to prostřednictvím sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. V sociální praxi České republiky je systematický přístup podpory rodiny, tedy sanace rodiny, nejintenzivněji vykonávána občanským sdružením Střep a to již od roku 1995. Svou činností přispělo sdružení k tomu, že sanace rodiny je považována za nový přístup v sociální práci, rovněž významně ovlivnilo legislativu, především novelu zákona o sociálněprávní ochraně dětí a zákon o sociálních službách, ve kterém je problematika sanace rodiny řešena jako sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi. Občanské sdružení Střep rozšířilo svoji činnost o pořádání odborných seminářů, konferencí a poskytování odborného vedení nově vzniklým organizacím při realizaci aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi.57

Pro účely bakalářské práce je mi nejbližší Matouškova definice a rovněž definice stanovená zákonem O sociálních službách č. 108/2006 Sb., §65, kde je sanace definována jako terénní, popřípadě ambulantní služba poskytovaná rodině s dítětem, u kterého je jeho vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobé krizové sociální situace. Tuto situaci rodiče nedokáží sami bez pomoci překonat, a v případě dítěte existují další rizika ohrožení jeho vývoje.58 V kontextu této definice se v další podkapitole budu věnovat problematice právního rámce poskytování sanace rodiny.

55

BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 18. BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 18-19. 57 Informace z rozhovoru s Věrou Bechyňovou ze dne 16. 6. 2010 a interních materiálů sdružení Střep. 58 §65 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 56

21

2.2 Legislativní rámec sanace rodiny Sanace rodiny je v současné době zahrnuta v legislativní úpravě

a

to

poměrně

krátce, teprve od roku 2006. Činnost všech odborníků podílejících se na sanaci rodiny je uskutečňována v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách a zákonem č. 359/19999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, především v rozsáhlé novele číslo 134/2006, ve znění pozdějších předpisů.59

2.2.1 Zákon o sociálních službách Relativně nově vzniklá právní úprava, zákon o sociálních službách, přinesla novou kategorizaci sociálních služeb, jejichž základní členění je: sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence.60 Zákon rovněž zahrnuje dělení forem, v jakých se tyto služby mohou poskytovat. Jedná se o pobytové, ambulantní a terénní služby.61 Sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi je poskytována převážně terénní formou, částečně i ambulantní. Terénní služby jsou ty, které jsou poskytovány rodinám v jejich přirozeném sociálním prostředí.62 Sanace rodiny je zařazena mezi služby sociální prevence, které napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob. V §53 je upřesněno, že sociálně vyloučené osoby jsou ohroženy krizovou sociální situací, životními návyky a způsoby života vedoucími ke konfliktu se společností, rovněž sociálně znevýhodňujícím prostředím a trestnou činností ze strany jiné fyzické osoby.63 V dané souvislosti zmiňuji definici sociální služby, která uvádí, že se jedná o „činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začleňování nebo prevence sociálního vyloučení.64 Sociální začleňování je tedy podle zákona proces, který zajistí sociálně vyloučeným osobám, nebo osobám ohroženým sociálním vyloučením, příležitosti a možnosti, které jim napomohou plně se zapojit do běžného života společnosti. Poskytovateli sociálních služeb nejen pro rodiny s dětmi jsou podle §6 citovaného zákona „územní samosprávné celky a jimi zřizované právnické osoby, další právnické osoby a ministerstvo a jím zřízené organizační složky státu.“65 Úkolem obcí a krajů je vytvářet vhodné podmínky pro rozvoj sociálních služeb, zjišťovat skutečné potřeby lidí a 59

BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 31. Příloha číslo 1 - Přehled sociálních služeb dle zákona o sociálních službách 61 MATOUŠEK Oldřich a kol. Sociální služby, s. 43. 62 §33 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 63 MATOUŠEK Oldřich a kol. Sociální služby, s. 44. 64 §3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 65 §6 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 60

22

zdroje k jejich uspokojení. Dalšími poskytovateli sociálních služeb jsou nestátní neziskové organizace a fyzické osoby, které se rovněž významnou měrou podílí na sanaci rodiny.66 Podmínky pro poskytování sociálních služeb jsou uvedeny v hlavě II, oddílu 1, který je věnován registraci služeb. Bez jejího udělení nemohou být služby poskytovány a nedosáhnou na finanční dotace, nezbytné pro chod organizace. Je potřeba konstatovat, že systém financování sociálních služeb je vícezdrojový, nicméně velmi nejistý a pro každou neziskovou organizaci se stává každoroční tíživou a zároveň existenční záležitostí. V další podkapitole přiblížím sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi dle zákona o sociálních službách.

2.2.2 Sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi Konkrétně je sanace rodiny v zákoně o sociálních službách popsána v §65 jako sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi, dále je rozpracována v §30 vyhlášky 505/2006 Sb.67, kterou se provádí zákon o sociálních službách. Služba může být poskytována terénní, popřípadě ambulantní formou. Jak už jsem uvedla výše, služba je poskytována rodině s dítětem, kde je ohrožen jeho vývoj v důsledku dopadů dlouhodobé krizové sociální situace, kterou rodiče nedokáží vlastními silami překonat, a kde existují i další rizika ohrožení vývoje dítěte. Sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi musí zajistit základní činnosti, kterými jsou výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a pomoc při obstarávání osobních záležitostí.68 Stejně jako u každé sociální služby je prvořadá povinnost ze strany sociálních pracovníků zajistit rodině základní sociální poradenství. Všechny uvedené služby jsou rodinám poskytovány zdarma.69 Pro naplnění cíle bakalářské práce uvádím popis jednotlivých základních činností sociálně aktivizační služby podle Bechyňové:70 Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti – rodiče jsou v rámci těchto činností motivováni a podporováni v nácviku praktických dovedností a znalostí v péči o dítě, domácnost, rodinu atp., rovněž k nalezení a udržení vhodného zaměstnání, splácení 66

§6 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Příloha č. 2 - §30 vyhlášky 505/2006 ve znění pozdějších předpisů 68 §65 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 69 §65 a §75 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 70 Pokud nebude uvedeno jinak: BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 33-34. 67

23

půjček, plateb inkasa aj. finančních závazků. Současně jsou také pomáhajícími pracovníky formou motivace i praktického podporovaného nácviku směřováni k prohloubení či získání rodičovského a partnerského chování. Jedná se zejména o vedení rozhovorů, kdy si rodiče osvojují konkrétní dovednosti (např. porozumění projevům chování dítěte, zajišťování jeho potřeb, podporu jeho celkového vývoje, rozdělování pozornosti mezi více sourozenců atp.) a jsou podporováni k reflexi změn. Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí můžeme chápat jako poskytování takových informací, či podpory, které povedou u rodičů s dětmi k tomu, aby uměli (mohli) využít své možnosti a práva, na které mají nárok, aby se zorientovali lépe ve své situaci a mohli se případně rozhodnout pro další konkrétní formu sociální pomoci. Také aby pochopili, co všechno je potřeba k využití nároku doložit, rovněž, že jsou jejich práva a nároky úzce spjaty se zodpovědností a to nejen za sebe, ale i za jednotlivé členy rodiny. Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím je realizováno činností ve prospěch matek nebo jejich dětí. Např. matky na mateřské dovolené je možné podpořit v návštěvě mateřských center, zprostředkovat přehled o rekvalifikačních kurzech v době, kdy se blíží konec mateřské dovolené atp.. Děti, které mají těžkosti se zařazením do vrstevnické skupiny (nejčastěji z důvodu nízkého sociálního statusu), lze motivovat k docházení do volnočasových kroužků.

Důležité je, aby rodiče porozuměli potřebě

zařazení dítěte do vhodného kolektivu dříve, než se dítě samo zařadí do sociálně problematického kolektivu, a aby děti v návštěvách kroužků podporovali. V rámci sociálněterapeutických činností je možné v případě zájmu a ochoty rodičů využít služeb psychoterapeuta. Nejčastěji jsou zprostředkovány rodinné, párové a individuální psychoterapie v zařízeních, která neúčtují přímé platby (např. klinický psycholog ve smluvním vztahu se zdravotní pojišťovnou). To, že sanace byla rozpracována v zákoně o sociálních službách, je možné považovat za velmi potřebný krok ve prospěch disfunkčních rodin. Rovněž je povzbudivé, že při naplňování sanace mohou rodiny najít v pomáhajících pracovnících aktivní průvodce na své cestě ke změnám.71 O druhém stěžejním zákonu v souvislosti se sanací rodiny pojednává další podkapitola.

71

BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 33.

24

2.2.3 Zákon o sociálně-právní ochraně dětí Mezi cíle sociálně-právní ochrany dětí patří sanace rodin.72 Sociálně-právní ochrana dětí je v §1 zákona o sociálně právní ochraně dětí vymezena jako „ochrana práv dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění a jako působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny.“73 Sociálně-právní ochrana dítěte představuje zajištění práva dítěte na život, jeho příznivý vývoj, na identitu dítěte, na rodičovskou péči a život v rodině, svobodu myšlení, svědomí a náboženství, na vzdělání, zaměstnání, zahrnuje také ochranu dítěte před jakýmkoliv

tělesným

či

duševním

násilím,

zanedbáváním,

zneužíváním

nebo

vykořisťováním. Ochrana dítěte je širším pojmem než sociálně-právní ochrana. Zahrnuje ochranu rozsáhlého souboru práv a oprávněných zájmů dítěte, a je proto upravena v různých právních odvětvích a v právních předpisech různé právní síly. Ochrana dítěte a zajišťování jeho práv se promítá do právních předpisů v oblasti rodinně-právní, sociální, školské, zdravotní, daňové, občanskoprávní, trestní apod., a z toho také vyplývá okruh subjektů, které ji realizují.74 Povinnost

ochránit

dítě

je rovněž

upravena

v mezinárodních

i

ústavních

dokumentech jako jsou Úmluva o právech dítěte (1989) a Listina základních práv a svobod (1993).75 Tato je součástí ústavního pořádku České republiky a v článku 32 dává rodičovství a rodinu pod ochranu zákona a dětem a mladistvým zaručuje zvláštní ochranu.76 Úmluva o právech dítěte deklaruje pomoc státu dítěti a rodině v tíživé sociální situaci, v jejímž důsledku může dojít k zanedbávání (syndrom CAN - syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, který je popsán v podkapitole 2.3.2). Vytváří tak právní rámec pro prevenci tohoto jevu.77 Výše uvedené zákony také respektují jeden ze základních principů fungování rodiny, a to právo a povinnost rodičů společně vychovávat a pečovat o děti, a pokud je to potřeba, požadovat pomoc. Jakékoliv zasahování do soukromí a rodinného života je možné teprve tehdy, jestliže rodiče nebo osoby odpovědné za výchovu dětí o to požádají, nebo se o děti nemohou nebo nechtějí starat.78

72

MPSV. [online] in §1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 74 MPSV. [online] in 75 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 33. 76 MPSV. [online] in 77 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 45. 78 MPSV. [online] in 73

25

Sociálně právní ochrana je zajišťována obecními úřady obcí s rozšířenou působností, obecními úřady, krajskými úřady, Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR a Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně. Na sociálně-právní ochraně dětí se podílí také komise pro sociálně-právní ochranu dětí.79 Rovněž nestátní organizace (občanská sdružení, nadace, církve a další právnické a fyzické osoby) mohou získat pověření, které vydává krajský úřad nebo Magistrát hl. města Prahy, aby plnily určité úkoly v sociálně-právní ochraně dětí.80 Sociální pracovníci oddělení sociálně-právní ochrany dětí (dále jen OSPOD) jsou pověřeni k výkonu sociálně-právní ochrany v plném rozsahu. Jako jediní sociální pracovníci mohou bez souhlasu rodičů a dítěte provádět sociální šetření v místě bydliště rodiny, dotazovat se na péči o dítě v mateřské škole, ve škole, u dětského lékaře, u zaměstnavatele rodičů atp. Pokud se budou domnívat, že je dítě v ohrožení, mají právo i povinnost podat návrh k soudu na konkrétní opatření jako např. nařízení soudního dohledu nad dítětem, na jeho umístění do zařízení ústavní výchovy, na omezení, zbavení nebo pozastavení rodičovské zodpovědnosti. Pokud soud rozhodne o některém z výše uvedených opatření, sleduje jeho plnění sociální pracovník v rámci práce s rodinou.81 Hlavní těžiště jejich práce by mělo spočívat v terénní sociální práci, při které zejména vyvíjí preventivní a poradenskou činnost. Stávající sociální pracovníci oddělení sociálně právní ochrany dětí jsou mnohdy ovšem natolik vytíženi, že by bylo přínosné navýšení počtu zaměstnanců. V sociální práci platí více než kdekoliv jinde, že kvalita končí s kvantitou. V kontextu s výše uvedeným se jako přínosnou jeví možnost spolupráce na sanaci rodiny sociálních pracovníků OSPODu společně s pracovníky neziskových organizací, kteří svou činnost vykonávají na základě registrace sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Sociální pracovníci OSPODu s pracovníky nestátních neziskových organizací tak mohou vytvářet síť služeb a využívat pro klientské rodiny i pro svou práci výhod, které s sebou přinášejí propojení pravomoci, podpory a pomoci.82 O tom, za jakých podmínek dochází k sanaci rodiny, pojednává další podkapitola.

79

§4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. §48 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 81 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 25. 82 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 32. 80

26

2.3 Podmínky sanace rodiny K tomu, aby mohl být naplněn cíl sanace rodiny, záleží na řadě faktorů, jejichž vzájemné působení ovlivňuje míru ohrožení dítěte v rodině i pravděpodobnost úspěšnosti posílení zdravých funkcí rodiny. S těmito faktory je potřeba počítat a brát je v úvahu při sestavování sanačního plánu (popsán v kapitole 2.2 Znaky sanace rodiny).83 Existují rizikové faktory na straně rodičů, dětí a prostředí. Tyto faktory mohou trvat dlouhou dobu a transgeneračně se opakovat. Rizika nestačí pouze identifikovat. Pro posouzení situace při práci s rodinou je nutné i přímé pozorování interakce mezi rodiči a dítětem a vyhodnocení její kvality.84 Matějček konstatoval na základě provedených výzkumů, že mezi potenciálně „ohrožující“ skupinu dospělých, tedy rodičů je možné zařadit85: lidi s anomálním vývojem osobnosti, s agresivními povahovými rysy, impulzivní, trpící neurotickou poruchou, dále rodiče závislé na alkoholu a drogách, rodiče ve věku mladistvém, rodičovsky nezralé a nevyspělé, dále lidi se zvláštním životním stylem (někdy i příslušníky sekt), stoupence zvláštních rituálů, rovněž rodiče žijící chronicky ve stresové situaci (např. „uražení a ponížení“, zneuznaní, zklamaní, někdy i lidé neúspěšní a dlouhodobě nezaměstnaní). V souvislosti se zanedbáváním dítěte, skupinu rozšířil o: rodiče psychicky „přeangažované“ mimo rodinu, přezaměstnané, dále osoby s deprivační nebo subdeprivační osobní historií, rodiče s některými formami psychického onemocnění, také osoby ne dost mentálně vyspělé k tomu, aby mohly o dítě pečovat a poskytnout mu dostatečné množství výchovných podnětů. Co se týká rizikových faktorů dětí, bývá pro rodiče obtížnější porozumět signálům a potřebám dětí, které jsou handicapované nebo mají odlišnou reaktivitu – jsou plačtivé, neklidné atp. Ohrožené jsou děti velmi živé, ale i velmi pasivní.86 Matějček za rizikové skupiny považuje: děti nadměrně dráždivé, zlostné, trucovité, ale i plačtivé nebo úzkostné, děti s mentálním postižením, děti se smyslovými vadami, pohybovým omezením. Jako další skupinu uvádí děti somaticky nemocné, podvyživené, apatické, děti se sníženými intelektovými schopnostmi, chronicky ve škole neprospívající, děti s tzv. specifickými poruchami učení, děti neobratné, či jakkoliv jinak nezapadající do běžné normy a rodičovského očekávání. Rovněž uvádí děti s lehkými mozkovými dysfunkcemi (LMD), které

83

BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 19. BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 40 – 41. 85 MATĚJČEK, Zdeněk, DYTRYCH, Zdeněk. Děti, rodina a stres, s. 16. 86 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 42. 84

27

jsou neklidné, nesoustředěné, dráždivé, s výkyvy nálad, impulsivní, se sklonem ke zkratkovitému chování.87 Posledním faktorem s ohledem na podmínky sanace je rizikové prostředí, či rizikové situace, za nichž častěji k ubližování nebo zanedbávání dětí dochází. Jejich vyvolávajícím momentem je podle Matějčka akutní stres dospělého vychovatele, který pramení z rodinných konfliktů, z rozvodových sporů, ze „zhrzené lásky“, nebezpečný je alkohol a drogy. Řadu stresových situací vyvolává sociální izolace a chudoba, nezaměstnanost, sociální nejistota, zklamání z vlastní neúspěšnosti, stísněný životní prostor, společenská izolovanost atp.88 Problémem je i ztráta bydlení a s tím související např. rozdělení rodiny v důsledku přechodu do azylového domu, což přináší řadu úskalí, které rodina těžko překonává.89 Přitěžující může být i fyzická a psychická vyčerpanost nemocí, zvláště pokud se jedná o chronickou nemoc. Rovněž mají určitou váhu i tzv. příležitosti, kdy se v rizikové situaci setkají rizikoví dospělí s rizikovými dětmi.90 Při zahájení sanace rodiny je důležité posoudit vedle rizikových faktorů i úroveň rozvoje dítěte, jeho fyzické zdraví, psychosociální vývoj, kvalitu vztahů v rodině (mezi dítětem a rodiči, mezi sourozenci, příp. širší rodinou), schopnost rodičů zajistit potřebnou péči a výchovu dítěte. Důležité je vědět, které instituce v rodině intervenovaly, jaké byly jejich strategie, zkušenosti, jak vyhodnotily ukončení spolupráce a jejich názor a představa o další práci s rodinou.91 Sanace rodiny se týká formálních stránek rodiny a zároveň obsahových stránek rodičovství. Z praxe se osvědčuje pracovat nejdříve na změnách týkajících se formálních stránek rodiny, které zahrnují sociální a praktické zázemí rodiny jako např. zajištění dávek, matričních dokladů, hledání a udržitelnost zaměstnání, postupné vyrovnávání rodinného rozpočtu, dojednání splátkových kalendářů v případě zadluženosti, úklid v domácnosti a jeho udržování, udržitelnost bydlení, úpravy bytových podmínek ve prospěch dětí, zajištění finančních prostředků na obědy dětí, volnočasové aktivity atp. Obsahová stránka rodičovství se týká vztahu rodičů a dětí, jejich výchovných schopností, rovněž pochopení a náhledu na situaci v rodině a možnosti změn jako např.: názor rodičů na aktuální situaci dítěte a rodiny, jejich vztah k dětem, jak rozumí jejich potřebám, jak probíhá jejich den s dítětem, management rodiny (čas na práci, hry, odpočinek, školní povinnosti atp.), jak vypadají chvíle, kdy se cítí dobrými rodiči, systém 87

MATĚJČEK, Zdeněk, DYTRYCH, Zdeněk. Děti, rodina a stres, s. 17. MATĚJČEK, Zdeněk, DYTRYCH, Zdeněk. Děti, rodina a stres, s. 18. 89 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 40. 90 MATĚJČEK, Zdeněk, DYTRYCH, Zdeněk. Děti, rodina a stres, s. 18. 91 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 20. 88

28

pochval a trestů v rodině, možnosti změn - co pro sebe a děti mohou udělat oni, co širší rodina, okolí, nácvik chování v konkrétních situacích (ranní rituály, příchody ze školy, při jídle, školní přípravě, při pomáhání dětí atp.)92. Závěrem této podkapitoly uvádím podmínky, kdy sanace rodiny není vhodným řešením pro dítě. Jedná se o tyto situace:93 dítě je obětí krutého zacházení ze strany rodičů; znaleckým posudkem je prokázáno, že rodiče nemají k dítěti žádnou citovou vazbu; rodiče odmítají léčbu závislosti (alkohol, drogy, aj. návykové látky); rodiče jsou částečně zbaveni způsobilosti k právním úkonům a nesouhlasí se spoluprací multidisciplinárního týmu (popsán v kapitole 2.2 Znaky sanace rodiny) s opatrovníkem; rodiče mají psychiatrické onemocnění a nesouhlasí se spoluprací mutidisciplinárního týmu s jejich lékařem. Další podkapitola pojednává o klientech sanace.

2.4 Klienti sanace Jak již bylo uvedeno, klientem sanace je celá rodina jako interakční systém ohrožený např. špatnou sociální situací, izolovaností, zvýšenou mírou stresu, frustrací rodičů a jejich výchovnou nezkušeností, která má dopad na to, jak dítě prospívá. Členové sanované rodiny mají své specifické potřeby a to přesto, co aktuálně prožívají. Aby se sociálně ohrožená rodina mohla stát bezpečným a podpůrným místem pro své členy, zejména pro děti, potřebuje podporu. Sanace se stává jedním z nástrojů podpory v případě ohrožení dítěte zanedbáváním péče (popsáno v podkapitole 2.3.2)94. V rodině se objevuje škála rizik a neadekvátně naplněných potřeb dětí, které aktuálně i potenciálně ohrožují kvalitu jejich života. Mnohé z nich v rodině trvají delší dobu a rodina je považuje za normu. Jejich riziko pro dítě rodiče nevnímají. Proto je velmi důležité, aby sociální pracovník při sanaci rodiny dokázal rozlišit, jak jsou jednotlivé potřeby dítěte naplňovány a dokázal stanovit míru zanedbání a ohrožení dítěte v jednotlivých oblastech péče. Jako inspirace pro posouzení péče rodičů o děti v rodině a stanovení oblastí, ve kterých je třeba nabídnout rodičům podporu a tím zmírnit ohrožení dítěte, může sloužit Ontarijský index zanedbávání péče. Ke zhodnocení situace dítěte pomocí indexu musí mít pracovník dostatek informací o situaci v rodině, které získá z rozhovorů s rodiči a

92

BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 21-22. Pokud nebude uvedeno jinak BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 20-21. 94 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 51. 93

29

s dítětem, z pozorování interakce rodič – dítě v jejich přirozeném prostředí a rovněž ze zpráv dalších odborníkům, kteří se podílejí na sanaci rodiny.95 Oblasti péče hodnocené Ontarijským indexem jsou tyto: dohled (schopnost rodiče poskytovat dítěti v bezpečném prostředí podporu v takové míře, jež odpovídá jeho věku); výživa (schopnost rodiče podávat dítěti pravidelně stravu, která je přiměřená věku dítěte a podporuje jeho zdravý růst); oblečení a hygiena (posuzuje se, zda má dítě pravidelnou hygienu, popř. nakolik nepravidelnost ohrožuje zdraví dítěte); péče o fyzické zdraví (schopnost rodiče rozpoznat, že dítěti není dobře, kdy je potřeba vyhledat lékaře a jestli respektuje rodič doporučení lékaře, zda rodič dodržuje preventivní péči u dětí atp.); péče o psychické zdraví (zjišťuje se, zda se rodiče zajímají o to, co dítě dělá, prožívá, jestli rozpoznají jeho náladu a dokáží na ni adekvátně reagovat, zda si rodiče všímají z čeho má dítě radost, čeho se bojí, na co se těší, zda jsou schopni měnit přístup k dítěti s ohledem na jeho věk, jestli se jim daří dát dítěti hranice a reagovat na jejich porušení, jestli nezatěžují děti tématy, které jim nepřísluší, atp.); péče o rozvoj osobnosti a jeho vzdělávání (posouzení podnětnosti rodinného prostředí s ohledem na věk dítěte a jeho potřeby – např. schopnost komunikovat s dětmi, hry, hračky, dětské knihy, vše v souvislosti s předškolním a školním vzděláváním, volný čas dítěte, atp.)96. Zhodnocení situace každého dítěte se stává podkladem pro doporučení odborné pomoci rodině, včetně sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a zvolení jejich zaměření.97 Vzhledem k tomu, že jednou z cílových skupin při poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi jsou právě nezletilé děti, zmíním se v další podkapitole stručně o potřebách dítěte.

2.4.1 Potřeby dítěte Zdravý vývoj dítěte úzce souvisí s uspokojováním základních potřeb dítěte. Dítě je odkázáno při uspokojování svých základních životních potřeb zcela nebo především na ostatní lidi. Potřeba se vztahuje a směřuje vždy k určitému cíli, představuje základní způsob vztahování člověka ke světu. Potřeby můžeme chápat jako určitý způsob začleňování do světa, jako určitou interakci člověka se světem.98 Známá Maslowova klasifikace rozlišuje dvě základní kategorie a to nižší a vyšší potřeby. Mezi nižší, často označované jako

95

BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 55. BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 56-58. 97 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 58. 98 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 205. 96

30

nedostatkové, řadíme potřeby fyziologické, potřeby bezpečí a zčásti afiliační99 potřeby a potřeby uznání. K vyšším, označovaným jako potřeby růstu, či metapotřeby se řadí především potřeba seberealizace a sebenaplnění. Za základní dělení potřeb je tedy možné považovat dělení na primárně biologické potřeby, dále psychické potřeby, popř. sociální, které v sobě zahrnují potřeby vývojové a duchovní potřeby.100 Při členění psychických potřeb uvádím koncepci Pražské školy vývojové psychologie a psychické deprivace, kdy je každá z pěti potřeb popsána a při neuspokojení je definována podoba deprivace, rovněž je naznačena terapie, která by měla navodit žádoucí stav. Jedná se o potřebu stimulace, tedy optimální přívod podnětů co do jejich variability, modality, kvantity a kvality s ohledem na individualitu dítěte. Dále se jedná o potřebu „smysluplného světa“, řádu v chaosu podnětů neboli potřebu podmínek pro účinné učení. Třetí v pořadí je uvedena potřeba jistoty a bezpečí a to zvláště ve vztahu k dospělému vychovateli, především mateřské osobě. K tomuto vztahu se soustřeďují všechny dílčí zájmy a naprostá většina aktivit dítěte, kdy vztah musí být vzájemný, hluboký, láskyplný a trvalý, neboť jedině tak poskytuje dítěti pocit životní jistoty a bezpečí. Potřeba osobní identity tj. být sám sebou, znát svou vlastní hodnotu souvisí s potřebou společenského uplatnění, začlenění do společnosti. Zralá identita předpokládá tvůrčí převzetí sociálních rolí a znamená tedy také přijetí vlastních osobních daností – možností a omezení. Jako poslední je součástí psychických potřeb uvedena potřeba „otevřené budoucnosti“, tedy životní perspektivy, či „životního smyslu“.101 Otevřená budoucnost souvisí s nadějí, kdy naděje překonává stagnaci.102 Z popisu výše uvedených potřeb je patrná souvislost s funkčním rodinným prostředím. Každá z uvedených potřeb se v průběhu života dotváří, dozrává a rovněž každá z potřeb může být ať už kratší, nebo delší dobu neuspokojována. V případě dlouhodobé absence některé potřeby, popř. více potřeb hovoříme o psychické deprivaci.103 Matějček definoval deprivaci jako psychický stav, kdy subjektu není dána příležitost uspokojovat některé psychické potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu. Tento stav vzniká ochuzením o přívod určitých žádoucích podnětů, takže postižený jedinec nemá možnost, aby své základní psychické potřeby rozvinul a ve svém životním prostředí uplatnil. Psychická subdeprivace je označení pro mírnější, méně závažnou formu psychické

99

Afiliace = vyhledávání přítomnosti druhých lidí, utváření sociálních kontaktů při sdružování in Velký slovn k naučný, s. 21. 100 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 208-209. 101 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 209-213. 102 MATĚJČEK, Zdeněk, DYTRYCH, Zdeněk. Děti, rodina a stres, s. 197. 103 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 213.

31

deprivace.104 Citová subdeprivace je četnějším jevem v našich sociokulturních podmínkách, její riziko spočívá v obtížné identifikovatelnosti, kdy děti mohou být nadprůměrně zabezpečeny v materiální a sociální oblasti. Strádají „pouze“ v citové oblasti.105 V této souvislosti ale nehovoříme o zanedbávání. Zanedbávání je spojeno spíše s nízkou socioekonomickou úrovní rodiny, v níž nedochází k uspokojování základních biologických potřeb dítěte.106 O zanedbávání, které je definováno jako jedna z forem syndromu CAN, pojednává další podkapitola.

2.4.2 Syndrom CAN v kontextu sanace rodiny V souvislosti se sanací rodiny se setkáváme s pojmem „ohrožené dítě, kdy jeho význam je odvozen z anglosaského výrazu „child at risk“. V posledních letech, zejména vlivem terminologie Světové deklarace o přežití dětí, jejich ochraně a rozvoji z roku 1990 bývá nahrazován pojmem „děti ve zvlášť obtížných situacích“. Za společné znaky těchto situací můžeme označit například to, že se týkají „životního stylu“ jednotlivců, rodin, sociálních skupin a jejich prostřednictvím také dětí. Dalším důležitým společným znakem je, že děti si tyto situace nevolí svobodně, ale jsou do nich, většinou nedobrovolně vrženy a není, až na výjimky v jejich silách se z těchto podmínek vymanit.107 Syndrom týraného108, zneužívaného109 a zanedbávaného dítěte110 označován jako CAN (Child Abuse and Neglect) je definován jako poškození tělesného, duševního i společenského stavu a vývoje dítěte, které vznikne v důsledku jakéhokoli nenáhodného jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby a je v dané společnosti hodnoceno jako

104

MATĚJČEK, Zdeněk, DYTRYCH, Zdeněk. Děti, rodina a stres, s. 1196. FISCHER, Slavomil, ŠKODA, Jiří. Speciální pedagogika, s. 192. 106 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 40. 107 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 201. 108 Týrání fyzické: nepřiměřené bití (kopání, popáleniny, bodné rány, svazování, šikanování apod.) Psychické týrání: promítá se do ostatních kategorií syndromu CAN, vyskytuje se i samostatně: nadávky, ponižování, zesměšňování, citové vydírání, požadave nereálných výkonů (např. ve škole) atp. Často souvisí se situací před rozvodem a po rozvodu in FISCHER, Slavomil, ŠKODA, Jiří. Speciální pedagogika, s. 188-190. 109 Zneužívání: každé nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu či chování, které vede k uspokojení sexuálních potřeb zneuživatele. Typy: zneužívání bezkontaktní (obnažování před dítětem, masturbace atp.), kontaktní (osahávání, sexuální styk, atp.), komerční zneužívání (donucení k pornografii, prostituci) in FISCHER, Slavomil, ŠKODA, Jiří. Speciální pedagogika, s. 190-191. 110 Příloha číslo 3 – pro doplnění a přehlednost uvádím tabulku Syndromu CAN dle MLČÁKA, Zdeňka. Vybrané kapitoly z psychologie manželství a rodiny, s. 106. 105

32

nepřijatelné.111 Jedná se o soubor negativních důsledků špatného zacházení s dítětem. Příznaky mohou vzniknout následkem aktivního ubližování nebo nedostatkem péče, kdy dítě trpí zanedbáváním jeho důležitých životních potřeb.112 V případě zanedbávání dítěte se jedná o nejčastější formu špatného zacházení s dětmi v rodinách, se kterým se setkávají i pomáhající pracovníci při sanaci rodiny. Oběti zanedbávání, pokud se nejedná o nejtěžší formy zanedbávání, jsou společně s psychickým násilím nejhůře zjistitelné. Děti jsou jím ohroženy často dlouhodobě, jeho důsledky mohou bez poskytnutí vhodné intervence vážně ohrožovat jejich růst a vývoj. V souvislosti s tímto se často hovoří o nebezpečí „zanedbávání zanedbávání“. Včasná podpora rodičů v péči o dítě i ve stabilizaci fungování rodiny je přitom nesmírně důležitá pro další zdravý vývoj dítěte.113 Zanedbávání je tedy možné definovat jako nedostatek péče, který zapříčiňuje, jak již bylo zmíněno vážnou újmu na vývoji dítěte a to v oblasti tělesné i duševní. K hlavním formám patří tělesné zanedbávání – neuspokojování fyzických potřeb, nedostatek jídla, přístřeší, oblečení, zanedbání lékařské prevence a péče atp. Zanedbávání bezpečí – ponechávání bez dozoru. Zanedbávání citové – neuspokojování emocionálních potřeb dítěte a zanedbávání seberealizace – zanedbávání výchovy a vzdělávání, bránění ve školní docházce z různých důvodů.114 U zanedbávání se jedná o škodlivou ne - péči rodičů, o pasivitu vůči dítěti, kdy rodiče nejsou schopni jasně a citlivě reagovat a dochází k poškození osobnosti dítěte, v nejvážnějších případech i k jeho zahubení.115 Všechny typy zanedbávání souvisí s chudobou a špatným sociálním postavením rodin. Proto je obtížné rozeznat, zda je schopnost pečovatelů snížena v důsledku tíživé sociální situace, příp. odlišných kulturních norem nebo zda se jedná o záměrné zanedbání péče.116 Zanedbávání

i

psychická

deprivace

se

vztahují

více

k dlouhodobějším

charakteristikám sociálního prostředí a emočního klimatu v rodině, kde probíhá sanace. Při sociální práci s rodinou je důležitá volba strategie na podporu dítěte a rodiny, pro kterou je potřeba zjistit, zda je dítě „pouze zanedbáváno“ (tzn. má dobře navázané vztahy s rodiči, jeho vývoj je však ohrožen nedostatkem podnětů), nebo zda dochází i k psychické

111

VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese, s. 593. FISCHER, Slavomil, ŠKODA, Jiří. Speciální pedagogika, s. 189. 113 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 35-36. 114 FISCHER, Slavomil, ŠKODA, Jiří. Speciální pedagogika, s. 188. 115 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 36. 116 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 39. 112

33

deprivaci, kdy je potřeba nejdříve začít pracovat na budování nebo posílení vztahu rodič – dítě.117 Pro stanovení míry ohrožení dítěte byla stanovena tříbodová stupnice (kategorie rizik podle Handbook for Child Protection Practice), která napomáhá určit pomáhajícímu pracovníkovi míru nebezpečí vyplývajícího z nedostatečné péče o dítě: Jedná se o kategorii nejmenšího rizika zanedbávání – situace se neopakuje příliš často, nevyžaduje zásah sociálně-právní ochrany; kategorie středního rizika zanedbávání – ohrožení zdraví a vývoje dítěte trvá delší časový úsek, vyžaduje jasný zásah sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a nabídku podpory rodině; kategorie vážného zanedbávání definuje situaci dlouhodobého nebo vážného ohrožení dítěte (např. rodiče na dítě reagují pouze kritikou a tresty, dítě dostává stravu, která neodpovídá jeho věku), je nutný zásah sociálně-právní ochrany dětí.118 O tom, co dalšího napomáhá k účinnější sanaci rodiny, pojednává další podkapitola.

2.5 Znaky sanace rodiny Rodiče i jejich děti vědí, že jsou zařazeni do programu sanace rodiny a podílejí se na sestavení sanačního plánu. Sanační plán minimálně obsahuje cílový stav rodiny, ke kterému směřují jednotlivé dílčí kroky, dále časový úsek předběžně určený pro naplnění cílového stavu a zároveň minimální časový úsek, po kterém bude efektivita sanace vyhodnocována. Rovněž jsou domluveny znaky (ukazatele), podle kterých bude efektivita hodnocena. Je důležité, aby rodiče s dětmi sanačnímu plánu i ukazatelům k vyhodnocení sanace rozuměli a souhlasili s nimi.119 Bechyňová definovala základní znaky sanace rodiny takto:120 Je sestaven multidisciplinární tým sanace rodiny, který vede koordinátor. Tým pracuje podle předem stanovených pravidel, každý z členů týmu zná svou roli a svěřené úkoly. Pravidla jsou známa i rodině, která rovněž dává svůj souhlas s jejich dodržováním a pokud nedojde k výraznému zhoršení situace dítěte a nutnosti zásahu pracovníka oddělení sociálně-právní ochrany dětí, snaží se všichni zúčastnění naplnit cíl spolupráce, který společně nastavují. Členem multidisciplinárního týmu je vždy pracovník sociálně-právní

117

BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 40. BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 37. 119 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 19. 120 Pokud nebude uvedeno jinak BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 18. 118

34

ochrany dětí, pracovník centra pro sanaci rodiny (např. nezisková organizace), pracovník zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo pro děti vyžadující okamžitou pomoc, je-li dítě umístěno mimo rodinu a další odborníci pracující s dítětem nebo celou rodinou (např. učitel, speciální pedagog, psycholog, dětský lékař, soudce). Pokud není v dosahu pracoviště centra pro sanaci rodiny, je sanace rodiny pro zbylé zúčastněné náročnější, ale při zachování multidisciplinarity realizovatelná. Dalším důležitým znakem sanace rodiny je realizace případových konferencí.121 Případová konference je plánované a koordinované setkání pomáhajících pracovníků, kteří hledají a navrhují optimální řešení pro práci s ohroženou rodinou. Případovou konferenci svolává obvykle orgán sociálně-právní ochrany dětí, zúčastní se jí zástupce školy, lékař, zástupce nestátní neziskové organizace, který se podílí na poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, atp.122 Případové konference se mohou zúčastnit i rodiče, popř. dítě, kterých se sanace týká a mají právo přizvat jednu osobu jako sociální oporu.123 Cílem případové konference je objektivní posouzení situace rodiny z různých úhlů pohledu prostřednictvím multidisciplinárního týmu, který stanoví společně cíle, ke kterému sanace rodiny směřuje. Případová konference by měla být nástrojem zamezení živelnosti v práci s rodinou, tzn. prevenci situací, kdy každá instituce pracuje na rozdílných cílech a doporučení jednotlivých institucí mohou být i proti sobě.124 Výstupem z případové konference a zároveň osnovou pro další týmovou práci je individuální plán sanace rodiny,125 který vychází ze standardů poskytování sociálních služeb.126 Je důležité, aby individuální plán byl pro rodinu bezpečný (respektujícím způsobem pojmenovává změny, ke kterým má dojít), srozumitelný (konkrétně popisuje, co se má změnit), přiměřený (je lépe plánovat méně úkolů), časově reálný (maximálně plánovat 2 úkoly týdně a nepřidávat dokud nebudou naplněny, hledat důvody, které vedly k jejich nenaplnění), smysluplný (plán musí dávat smysl nejen multidisciplinárnímu týmu, ale především rodině, aby na něm mohla spolupracovat) a hodnotitelný pomocí zpětné vazby (stanovení kritérií hodnocení).127

121

BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 89. MPSV. [online] in 123 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 90. 124 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 91-92. 125 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 92. 126 Příloha č. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 127 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 92-93. 122

35

Individuální plán by měl obsahovat128: konkrétní změny v situaci dítěte a rodiny (proč); konkrétní pracovní body (co); zodpovědnost – rodiče, dítě, ostatní zúčastnění odborníci (kdo); konkrétní kroky (jak); konkrétní časové období (do kdy); jak, kdy a kým bude dávána zpětná vazba o plnění individuálního plánu; kdo svolá další případovou konferenci; kdo bude rodinu nebo dítě pokud se nezúčastní jednání, o obsahu individuálního plánu informovat. Výše uvedené znaky sanace rodiny mohou napomoci ke změně fungování rodiny v procesu sanace a rovněž objasnit aspekty poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Neméně důležitým pro dosažení kýžené změny při sanaci rodiny se jeví i vztah mezi sociálním pracovníkem a rodiči s dětmi, o čemž pojednává kapitola 3.5. Ve druhé části bakalářské diplomové práce jsem se věnovala tématu sanace rodiny. Konkrétně definici sanace rodiny, jejímu právnímu ukotvení, dále vymezení, kdo jsou klienti sanace rodiny, jaké jsou potřeby dítěte. Zmínila jsem se o problematice syndromu CAN, především zanedbávání, které sociální pracovníci nejčastěji v kontextu sanace rodiny řeší. Závěrem jsem popsala znaky sanace rodiny. Ve třetí části bakalářské diplomové práce popíšu některé metody sociální práce jež lze využít v procesu sanace.

128

Pokud nebude uvedeno jinak BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 92.

36

3 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE V PROCESU SANACE Jak bylo řečeno výše, rodina je považována za základní společenskou jednotku, která je natolik významná, že je jí do určité míry ze strany státu poskytována ochrana. Na jedné straně se ochrana rodiny realizuje prostřednictvím opatření rodinné politiky, která je nedílnou součástí sociální politiky státu. Tato podpora rodiny má většinou podobu právních, ekonomických a sociálních opatření. Na druhé straně je potřeba garantování práv na svobodné sebeurčení členů rodiny, které by vylučovaly přímé zásahy státu k ovlivňování rodinného chování.129

Jakákoliv podpora rodiny by tedy neměla vytvářet pouto závislosti podpory na státu, ale naopak, měla by usilovat o nezávislost a soběstačnost rodiny.130 Tuto myšlenku podle mého názoru můžeme vztáhnout i k práci sociálních pracovníků (kteří mohou být zaměstnanci státní i nestátní organizace), kdy by pomoc či podpora, někdy i kontrola měly být poskytovány pouze po nezbytnou dobu, aby nebyla narušena autonomie klientů, v našem případě rodin.

3.1 Definice a vymezení pojmu sociální práce s rodinou V kapitole uvedu definice pojmů sociální práce, teorie sociální práce a vymezení pojmu sociální práce s rodinou ve vztahu k účelu a principům sanace.

Doposud není ustálena všeobecně platná definice sociální práce, kdy je možné konstatovat, co významný teoretik sociální práce, to definice. Matoušek sociální práci vymezil jako „společenskovědní disciplínu i oblast praktické činnosti, jejichž cílem je odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémů (chudoby, zanedbávání výchovy dětí, diskriminace určitých skupin, delikvence mládeže, nezaměstnanost aj.). Sociální práce se opírá jednak o rámec společenské solidarity, jednak o naplňování individuálního lidského potenciálu. Sociální pracovníci pomáhají jednotlivcům, rodinám, skupinám i komunitám dosáhnout nebo navrátit způsobilost k sociálnímu uplatnění. Kromě toho pomáhají vytvářet příznivé společenské podmínky. Sociální práce je hlavním

129 130

KREBS, Vojtěch a kol. Sociální politika, s. 348. SMUTKOVÁ, Lucie. Sociální práce s rodinou, s. 32.

37

přístupem sociální pomoci“,131 což v aplikaci na oblast sociální práce s rodinou znamená, že je její důležitou součástí. Na sociální práci s rodinou lze nahlížet z různých perspektiv, které do určité míry kopírují vývoj sociální práce jako vědního oboru. Existují také různé způsoby a metody sociální práce s rodinou, které můžeme také nazvat různými typy intervence. Sociální intervence je odborný zásah, který ve svém širším pojetí může zahrnovat všechny druhy činností, které sociální pracovník vykonává ve prospěch klienta a tedy i rodiny.132 Sociální práci s rodinou je možné vzhledem k postupujícímu vývoji sociální práce považovat za čtvrtou metodu sociální práce, která navazuje na metody sociální práce individuální, skupinové a komunitní.133 Podle kritéria cílové skupiny, společně se sociální prací se skupinami řadíme sociální práci s rodinou do tzv. mezzo praxe, která odpovídá střední úrovni sociální práce.134

Sociální práci s jednotlivcem nebo rodinou můžeme také chápat ve smyslu podpory, respektive obnovy sociálního fungování. Cílem je podpora sociálního fungování klienta (jednotlivce, rodiny) a udržení rovnováhy mezi požadavky prostředí a kapacitou klienta tyto požadavky zvládnout. V souvislosti s výše uvedeným je podle Smutkové potřeba rozlišit dvě základní roviny sociální práce s rodinou. Kdy první rovina chápe rodinu jako sociální prostředí klienta, tedy jednotlivce. Sociální práce je pak zaměřena na odstranění nebo zmírnění sociálních problémů jednotlivce prostřednictvím rodinného systému. Na rodinný systém je nahlíženo jako na možný zdroj vzniku i řešení problémů. Práci s rodinou v tomto případě můžeme chápat jako sociální práci s jednotlivcem. Druhou rovinou je chápání celé rodiny jako klienta sociální práce. Sociální práce je zde zaměřena především na změnu fungování rodinného systému, či adaptaci celé rodiny na nové podmínky. V obou případech je sociální práce s rodinou složitý a náročný proces. Problémy, které rodiny se sociálním pracovníkem řeší, jsou často nepřehledné, složité, s různými zdroji problémů, které mohou být před sociálním pracovníkem skryty. Důležité je si uvědomit, že každá rodina je neopakovatelným souborem jedinců a jejich vazeb, které jsou proto důvodem pro obtížnou klasifikaci a nemožnost řešení problémů, které rodina může mít. Je potřeba tedy zcela individuálního přístupu ke každé rodině s vědomím jedinečnosti každého rodinného systému i jednotlivce v tomto systému.135

131

MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce, s. 213. MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 14. 133 NAVRÁTIL, Pavel. Úvod do teorií a metod sociální práce, s. 9. 134 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 14. 135 SMUTKOVÁ, Lucie. Sociální práce s rodinou, s. 35–36. 132

38

Závěrem této podkapitoly bych chtěla zmínit, že práce s rodinou může mít dle Matouška podobu úzce zaměřených aktivit, které jsou organizovány buď pro jednu rodinu, nebo skupinu rodin - například poradenství rodičům v rozvodu, které se týká kontaktů s dětmi, poradenství rodinám v souvislosti s adopcí, skupiny pro rodiče, jejichž děti experimentují s drogami atp. Jindy se jedná o rodinnou terapii, jejíž cíle jsou obecnější a to: zlepšit fungování rodiny, vyjasnit rodinnou komunikaci, vytyčit hranice odpovědnosti jak mezi členy rodiny tak mezi podsystémy rodiny, vymezit role členů rodiny atp.136 V souvislosti s uvedenými cíli rodinné terapie se v další podkapitole zmiňuji o některých přístupech sociální práce s rodinou.

3.2 Přístupy významné pro sociální práci s rodinou Vzhledem k tomu, že sociální práce je multiparadigmatickou137 disciplínou jako ostatní společenskovědní obory, nepřevládlo v ní jediné pojetí, ale existují vedle sebe různé přístupy, teorie. Kromě úkolově orientovaného přístupu, který jako jediný vychází přímo ze sociální práce, čerpá sociální práce část své teoretické výbavy z jiných vědních oborů (psychologie, sociologie, pedagogiky atp.). Jedná se např. o tyto teoretické přístupy: psychoanalýzu, kognitivně – behaviorální teorii, systemický přístup, humanistický přístup – Přístup orientovaný na klienta, sociálně psychologické a komunikační modely, atp. Sociální pracovníci mají tedy k dispozici množství teorií, ovšem jen málo teorií dokáže komplexně vysvětlit různé aspekty klientova života a mohou nabídnout těmto vysvětlením přiměřené intervenční postupy. V dnešní době proto může převládat snaha využívat více teoretických přístupů současně, kdy hovoříme o základní vlastnosti přístupů v sociální práci eklekticismu. Navrátil uvádí některé výhody eklektického přístupu: řada teorií je shodná, či obdobná (navazování kontaktu s klientem, zakončení práce s klientem), teorie pokrývají různé oblasti a úrovně a mohou se tudíž vhodně doplňovat, navíc klient má možnost „těžit“ ze všech dostupných poznatků.138 Z výše uvedených přístupů uvádím v další podkapitole Přístup orientovaný na úkoly, který jako jediný vyšel přímo z praxe sociální práce a z mého pohledu je vhodný a v praxi používaný při sanaci rodiny a rovněž systemický přístup, který pohlíží na rodinu jako na celistvý systém.

136

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 14. Multiparadigmatická – vícevýchodisková, vycházející z řady dílčích škol (směrů) in KLIMENT, Pavel. Psychologie osobnosti, s. 7. 138 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce. cit. dle Navrátil, s. 193-200. 137

39

3.2.1 Přístup orientovaný na úkoly Jak už bylo řečeno, jedná se o jeden z mála přístupů, který vznikl přímo v rámci sociální práce, souvisí s teorií sociálního učení a s teorií systémů, avšak vznikl na základě empirických výzkumů.139

Přístup orientovaný na úkoly se snaží poskytnout systemický

rámec pro zvládání různých problémů. Úspěch přístupu spočívá v myšlence, že malý úspěch rozvíjí sebedůvěru a sebeúctu a např. rodiny v sanaci se více angažují na úkolech, které si sami zvolili. Pomáhající pracovník členu rodiny pomáhá rozhodnout se, co chce dělat, jaké úkoly chce plnit.140 Základními rysy přístupu jsou partnerství a posilování. Partnerství znamená, že vůdčí autoritou při řešení problémů je klient sám. Klient není považován za objekt, ale předpokládá se jeho aktivní podílení se na řešení problému. Pracuje se především na silných stránkách klienta, ne na analýze nedostatků.141 Přístup orientovaný na úkoly se používá při řešení těchto osmi problémových okruhů, které souvisí i se sanací rodiny142: interpersonální konflikty, problémy s formálními organizacemi, neuspokojení ze sociálních vztahů, potíže v naplňování rolí, problémy vzniklé v souvislosti se sociálními změnami, neadekvátní zdroje, reaktivní emocionální úzkost, potíže v chování. Metoda se realizuje v šesti krocích, které směřují k naplnění klientových cílů. Prvním je příprava, která je zaměřena na ověřování mandátu, legitimity intervence sociálního pracovníka. Legitimita může být vyjádřena přímou žádostí rodiny nebo např. požadavkem z Oddělení sociálně právní ochrany dětí a to v kontextu se sanací rodiny. Legitimita zvyšuje šanci na úspěch při práci s rodinou. Explorace problému znamená vyjasnění klientových zájmů, potřeb a jejich seřazení v pořadí významnosti. Třetím krokem je dohoda o cílech, která předpokládá shodu sociálního pracovníka s klientem, tedy rodinou na směru změny. Problémy, které je potřeba řešit jsou zařazeny do výše zmíněných osmi problémových okruhů. Dalším krokem je formulace a plnění úkolů, kdy se stanoví frekvence kontaktů, délka kontraktu a konkrétní úkoly. Je možná písemná nebo ústní smlouva. Ukončení se projektuje do intervence již od samotného začátku spolupráce, přičemž rodina ví o plánované délce trvání. V poslední fázi se hodnotí, nakolik bylo úsilí pomáhajícího pracovníka, sanované rodiny, popř. dalších intervenujících pracovníků úspěšné.143

139

NAVRÁTIL, Pavel. Úvod do teorií a metod sociální práce, s. 48. NAVRÁTIL, Pavel in MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce, s. 231. 141 NAVRÁTIL, Pavel. Úvod do teorií a metod sociální práce, s. 48. 142 NAVRÁTIL, Pavel. Úvod do teorií a metod sociální práce, s. 48. 143 NAVRÁTIL, Pavel in MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce, s. 233-234. 140

40

Techniky užívané v jednotlivých fázích úkolového přístupu Explorace problému (první až šestá schůzka) – cílem je zjistit, v čem je problém, jaké má klient starosti. Prvním krokem je povzbuzovat klienta, aby se rozhovořil o svých potížích. Hlavními dovednostmi pomáhajícího pracovníka je aktivní naslouchání a povzbuzování. Důležité je vytvořit přátelskou atmosféru, povzbuzovat člena rodiny, aby vyjádřil své problémy a pocity. Klíčovou dovedností pomáhajícího pracovníka je sběr informací k jednotlivým tématům (problémům), které sanovaná rodina chce řešit. Informace o problémech by měly napomoci k jejich rozčlenění podle priorit, které by měly vyplynout z toho, co rodinu nejvíce zatěžuje, co v případě neřešení bude mít nejtěžší důsledky pro rodinu, popř. která témata jsou pro rodinu významná atp. Formulace cílů (čtvrtá až sedmá schůzka) se zaměřuje na to, čeho chce sanovaná rodina dosáhnout. Přičemž nejlepší cíl je takový, který si zvolí klient sám, rovněž by měl být reálný a žádoucí. Je potřeba se rovněž zamyslet, jaké překážky musí klient překonat, aby cíl naplnil. V souvislosti se stanovením cíle je potřeba vytvoření časového harmonogramu a frekvenci kontaktů, které mohou být součástí písemné smlouvy, uzavřené mezi sanovanou rodinou a organizací poskytující sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi. Smlouva obsahuje mimo jiné: kdo, udělá co, za jakých podmínek a do kdy.144 Formulace cílů úzce souvisí s plánem sanace rodiny, který je popsaný v kapitole 2.5 Znaky sanace rodiny. Úkoly (sedmá až desátá schůzka) – v této fázi se pomáhající pracovník zaměřuje na podporu motivace sanované rodiny k plnění jednotlivých úkolů. Úkoly musí být proveditelné, některé naplňují členové rodiny, jiné pomáhající pracovník. Během každé intervence vyhodnocuje pomáhající pracovník s rodinou plnění úkolů, především se zaměřuje na to, co se podařilo. Rovněž citlivě zjišťuje, co bránilo ke splnění některých úkolů a společně přemýšlí o odstranění případných překážek.145 Ukončení (dva až tři kontakty) – termín zakončení se stanovuje již na začátku spolupráce při uzavírání smlouvy a vztahuje se k naplnění stanoveného cíle (cílů). Během posledních intervencí se hovoří o případné potřebě prodloužit spolupráci (pokud úkoly nebyly splněny), rovněž o tom, jak rodina vidí blízkou budoucnost související s ukončením spolupráce a řeší se jejich případné obavy.146

144

NAVRÁTIL, Pavel. Úvod do teorií a metod sociální práce, s. 49. NAVRÁTIL, Pavel in MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce, s. 235-236. 146 NAVRÁTIL, Pavel in MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce, s. 237. 145

41

Při reflexi tohoto přístupu, konkrétně počtu schůzek, uvádím zkušenost z praxe pomáhajících pracovníků, kdy spolupráce se sanovanou rodinou probíhá mnohdy dlouhodoběji (v některých případech i déle, než jeden rok), např. pokud se jedná o rodinu mnohaproblémovou.147 Úkolový přístup byl z mého pohledu inspirací pro definování individuálního plánu, který je součástí standardů kvality sociálních služeb i potřebným nástrojem při práci s rodinou.

3.2.2 Systemická terapie V počátcích sociální práce se pracovalo především s jednotlivcem. Postupně se ukázalo, že mnoho lidských problémů je vztahové nebo systémové povahy, proto byl kladen mnohem větší důraz na práci s celým systémem klientových vztahů. Prvním a možno říct i základním vztahovým systémem je rodina.148 Systemická terapie chápe rodinu jako uzavřený systém, který je autonomní a sám sebe regulující.149 Termín systemický se začal používat v sedmdesátých letech 20. stol. a to jako označení psychoterapeutické školy, nazývané systemická rodinná terapie.150 Systemický přístup se zaměřuje na interakční vzorce chování a zkoumá možnosti, popř. podmínky jejich změny. Vychází z předpokladu, že pomáhající pracovník je součástí systému a pozoruje interakce v rodině, přičemž se zabývá současností, současným stavem rodiny. Vzorce interakce nemají žádný konec a začátek, proto je označován za kauzalitu cirkulární. Pomáhající pracovník se soustřeďuje na problémové systémy, které jsou definovány jako témata, která jsou hodnocena jako rušivá (nežádoucí) a současně změnitelná. Systemická terapie odlišuje kontrolu (přebírání starosti – zadavatelem zakázky je jiný subjekt – např. oddělení sociálně právní ochrany dětí, rodina je tzv. nedobrovolný klient) od pomoci (nabízení spolupráce – rodina sama vyhledá pomoc, rodina je tzv. dobrovolný klient). Pomáhající pracovník by měl potvrzovat, co potvrzovat může z důvodu navázání a udržení dobrého vztahu s rodinou a současně svým dotazování

147

Informace z rozhovoru s Věrou Bechyňovou ze dne 16. 6. 2010 a interních materiálů sdružení Střep. 148 BOBEK, Milan, PENIŠKA, Petr. Práce s lidmi, s. 110. 149 KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie, s. 266. 150 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce. cit. dle Navrátil, s. 222.

42

destabilizovat problémový systém, čímž připravuje změnu. Systémový přístup klade důraz na stavení cíle a časově limitovanou spolupráci.151 Techniky užívané v systemické terapii152: Cirkulární dotazování – jedná se o nepřímou formu získávání informací. Neptáme se člena rodiny, se kterým pracujeme, co si myslí (nebo přeje) on sám, ale co ptáme se, co si myslí (nebo přeje) jiný člen rodiny. Např. „Co si myslíte, že si přeje Vaše dcera, aby se u Vás změnilo?“ Přínosem techniky je zejména změna úhlu pohledu – člen rodiny si může uvědomit, jak situaci prožívají ostatní členové rodiny.153 Otázka po zázraku – může např. znít: „Předpokládejme, že se stane zázrak a váš problém se během noci vyřeší. Jak to poznáte, když procitnete?“ Cílem techniky je získat popis cíle spolupráce od člena (členů) rodiny. Zhodnocení pozitiv – může např. znít: „Do mé příští návštěvy u vás si všímejte, co se děje ve vaší rodině, abyste příště dokázali říct, co chcete, aby i nadále pokračovalo tak, jako doposud.“ Cílem techniky je zaměřit pozornost členů rodiny na to, co funguje a je žádoucí a zároveň odvrátit pozornost od stížností a odvrácení od toho, co „je špatné, nefunkční“ atp. Reflektování – pomáhající pracovník na konci návštěvy, popř. během návštěvy v rodině sděluje své reflexe, které v sobě zahrnují novou možnost pohledu na situaci. Deska rodiny – je specifická technika, kterou uvádí Ludewig. Jedná se o skříňku s vnitřní a vnější plochou, kdy k dispozici jsou rovněž různé figurky, které představují členy rodiny (systému). Člen rodiny je požádán, aby na ploše sestavil pomocí figurek, které si může libovolně vybrat, jak vidí sebe a svou rodinu. Mnohdy tak poprvé člen rodiny konkretizuje nevyjádřené názory, rovněž mohou společně s pomáhajícím pracovníkem konstelace měnit a diskutovat o tom.154 Externalizace problému – označuje problém člena rodiny za symptom nebo problém, který je vně člena rodiny a nepatří k jeho osobnosti. Cílem je neztotožňovat problém s osobou a zamezit tak kritickému pohledu ze strany sociálního okolí. Na problém se všichni společně dívají jako na něco cizího, vnějšího, jako společného nepřítele, kterému je potřeba se 151

MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce, s. 234-235. Více k systemické terapii: KURT, Ludewig. Základy systemické terapie; ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. 152 Pokud nebude uvedeno jinak: KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie, s. 268269. 153 KLIMENTOVÁ, Eva. Teorie a metody sociální práce III., s. 12. 154 KLIMENTOVÁ, Eva. Teorie a metody sociální práce III., s. 14.

43

společně postavit (např. Matěj je ve škole nepozorný, neposlušný žák – problém je označen jako „hrozná nepozornost“). Kladení konstruktivních otázek – jedná se o otázky na začátku setkání (např. „Předpokládejme, že tento rozhovor se chýlí ke konci a ukázal se jako užitečný, podle čeho to poznáte?“), průzkumné otázky (např. „Co Vám doposud pomáhalo?“, „Co by přispělo k vyřešení problému“, „Odhlédneme-li od vašeho problému, co u vás probíhá nejlépe?“ atp.), otázky na budoucnost („Na čem nejdříve zjistíte, že je problém méně tíživý?“, „Jak dlouho bude trvat, než problém zmizí?“ atp.)155. Užití systemických technik se jeví jako užitečné v procesu sanace rodiny. V další podkapitole uvedu obecně některé další metody a služby vhodné při sanaci rodiny.

3.3 Metody sociální práce v rámci sanace rodiny

Při sanaci rodiny jsou využívány různé metody sociální práce a činnosti, které vedou k ozdravení, jedná se o156: řízený rozhovor; motivační rozhovor (je zaměřený na podporu vnitřní motivace lidí při změně chování, důležitá je schopnost empatického naslouchání ze strany pomáhajícího pracovníka, porozumění motivaci člena rodiny a podpora jeho schopností); pozorování (jedná se o zúčastněné pozorování v přirozeném prostředí člena rodiny); sociální šetření; nácvik sociálních dovedností a rodičovských dovedností (cílem je upevnění pozitivních vzorců chování a postupů, jedná se o terapeutickou činnost, kdy pracovník názorně předvádí nebo vykonává určitou činnost s rodičem, může se jednat o sociální dovednosti, komunikační dovednosti, výchovné činnosti, hospodaření a vedení domácnosti);157 jednotlivé prvky mediace (způsob pokojného řešení konfliktů, jehož cílem je dohoda, smír); videotrénik interakcí; psychoterapeutické služby; pobyt dítěte mimo domov (např. pěstounská péče, Klokánek

–

zařízení

Fondu

ohrožených

dětí,

středisko

výchovné

péče,

atp.);

zprostředkování dalších služeb a potřebné odborné pomoci. Další metodou při poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi je doprovod – doprovázení rodiče na jednání na úřadech, u soudu nebo například při

155

KLIMENTOVÁ, Eva. Teorie a metody sociální práce III., s. 13. Pokud není uvedeno jinak: BECHYŇOVÁ a kol. Syndrom CAN a způsob péče o rodinný systém, s. 37. 157 Informace z rozhovoru s Věrou Bechyňovou ze dne 16. 6. 2010 a interních materiálů sdružení STŘEP. 156

44

návštěvě dítěte umístěného v zařízení pro výkon ústavní výchovy. Cílem je podpora rodiče, zvýšení jeho kompetencí a dovedností, podpora vhodných postupů.

Matoušek uvádí typologii sociálních služeb, určené rodinám v sanaci, které doporučuje i ze zkušenosti v zahraničí poskytovat nejlépe v rámci jednoho zařízení. Jedná se o krizové služby (jsou poskytovány v ohrožení dítěte nebo dospělého nebo v případě návratu ohroženého člena rodiny po dočasném odloučení, jedná se o krátkodobou službu, vyžadující rychlé a kvalitní hodnocení rodinné situace pomáhajícím pracovníkem a kompetenci poskytovat krátkodobou efektivní pomoc); poradenské služby (jedná se o krátkodobé služby, kdy se řeší aktuální problémy rodinného soužití a výchovy dětí, součástí je obhajování práv a zájmů rodiny vůči subjektům včetně státních orgánů); vzdělávací programy (dlouhodobá služba, kdy se jedná o podporu rodičů při zvládání rodičovské role, dovednosti tvořivě řešit konflikty, udržovat kvalitní vztahy, jedná se např. o víkendové kurzy, prázdninové soustředění, atp.); terapeutické služby (je možné je rozdělit na typ svépomocný a typ profesionálně vedené služby, potřebný je jasně definovaný cíl terapie – např. provázení rozvodovou situací, doporučuje se uzavřít smlouvu, zhodnotit terapii a mít zpětnou vazbu od rodiny v sanaci); preventivní programy (jedná se o dlouhodobé programy, jejichž cílovou skupinou jsou vznikající rodiny, ve kterých je pravděpodobnost vážných obtíží – vyrůstali v disfunkční rodině atp., nebo rodiny, ve kterých se narodilo hendikepované dítě, jedná se např. o přímou práci v rodině, dobrovolnickou službu v rodině, instruktážní příručky a videonahrávky atp.)158.

Uvedené metody i sociální služby mohou přiblížit možnosti a způsoby práce s rodinou při poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Jako důležitý nástroj při sanaci rodiny se jeví komunikační dovednosti a vytvoření profesionálního vztahu mezi pomáhajícím pracovníkem a rodinou, o čemž pojednává další podkapitola.

3.4 Vztah mezi pracovníkem a rodinou, komunikační dovednosti Vytvoření profesionálního vztahu mezi pomáhajícím pracovníkem sanace rodiny a rodinou je podmínkou úspěšné práce v rodině. Tento vztah by měl být založený na důvěře, schopnosti a ochotě rodičů sdělovat pracovníkovi sanace rodiny informace týkající se jejich situace, svěřit se svými pocity, problémy atp. Pro navázání takového vztahu je nezbytné, aby rodina ze strany pomáhajícího pracovníka zakoušela respekt, úctu, přijetí a nehodnotící postoj, což může napomoci překonat počáteční obavy a předsudky, které

158

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce, s. 196-198.

45

souvisí s nabízenou pomocí nebo i zkušeností z minulosti.159 Na každého člena rodiny je tedy potřeba nahlížet jako na jedinečnou bytost.160 Nepříjemné informace je potřeba sdělovat rodině s respektem k jejich emocím, vztahu k dítěti. Vytvoření profesionálního vztahu umožňuje podpořit rodiče v jejich rodičovských kompetencích, tedy jak mnohou sami podporovat své dítě a řešit i složité situace. Důležité je, aby po celou dobu práce nebyla narušena důvěra, a aby se neuzavřel komunikační prostor s rodinou. Přičemž důvěra je proces, který vždy vzniká postupně a dlouhodoběji a může být velmi snadno narušen.161 Jedním z důležitých předpokladů úspěšnosti při práci s rodinou je optimální komunikace. Základním předpokladem komunikace je umění naslouchat. Mělo by se jednat o aktivní naslouchání, s přiměřeným očním kontaktem a reakcemi, které ujistí člena rodiny, že ho posloucháme a zajímáme se o to, co nám sděluje. (přitakání, zúčastněná poznámka, komentář atp.)162. Důležitou dovedností je i způsob pokládání otázek, které mají být položeny jasně a srozumitelně. Nejužitečnější pro získání potřebných formací a pochopení situace a potřeby rodiny je použití otevřených otázek během intervence. Tyto rozvíjí komunikaci a dávají potřebný prostor dotázanému členu rodiny. Rovněž je důležité podpořit členy rodiny v sanaci, aby věděli, že se mohou na vše zeptat, popř. si ověřit, zda správně rozumí pomáhajícímu pracovníkovi, což jim může napomoci zbavit se nejistoty a pochybností.163 V další podkapitole uvedu některé komunikační techniky, které při sanaci rodiny pomáhají hledat a udržovat motivaci dětí a rodičů a vytvářet vztah důvěry mezi pomáhajícími pracovníky a členy rodiny.

3.4.1 Komunikační techniky „Brzdou spolupráce“ v průběhu sanace rodiny je, když pomáhající pracovník zaměňuje své předpoklady, vlastní dojmy nebo interpretace za fakta.164 Pomůckou, jak oddělovat fakta od vlastní interpretace je technika vidím, myslím, cítím, říkám. Podstatou této techniky je věnovat pozornost a učit se rozlišovat to, co: vidíme - např. můžeme vidět, že po našem příchodu na zemi leží hračky (fakta), nemůžeme vidět, že je matka nepořádná 159

BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 63-64. Etický kodex sociálních pracovníků České republiky. [online] in 161 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 64-65. 162 GABURA Jan, PRUŽINSKÁ Jana, Poradenský proces, s. 31. 163 GABURA Jan, PRUŽINSKÁ Jana, Poradenský proces, s. 32. 164 SATIROVÁ, 2005 in BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 69. 164 GABURA Jan, PRUŽINSKÁ Jana, Poradenský proces, s. 31. 160

46

(interpretace); slyšíme např., že matka sděluje, že dítě náš příchod vyrušil od hry (fakta), nemůžeme slyšet, že se matka vymlouvá (interpretace); atp. Tato technika může napomoci vytvářet vzájemnou důvěru a partnerský přístup mezi pracovníkem a rodinou. Rovněž napomáhá oddělovat vjemy pomáhajícího pracovníka od toho, co si myslí, cítí; oddělovat aktuální zkušenost od předešlé praxe s jinými rodinami; reflektovat jak o situaci rodiny a práci informuje své kolegy, rovněž napomáhá snižovat tendenci k hodnocení.165 Další komunikační technikou, kterou mohou využít pomáhající pracovníci při sanaci rodiny je přeznačkování. „Značky, či nálepky“ se mohou stát zkratkami nebo ustálenými mechanismy v komunikaci, kterými popisují pomáhající pracovníci chování rodičů nebo dítěte. U všech aktérů komunikace poté používání „značek“ může navodit odsouzení, pocit ponížení, zlost, napětí atp. Jako příklad „značky“ je možné uvést tyto: rodiče nebo děti jsou agresivní, nespolupracují, lžou, jsou líní atp. Příjemce informace si potom představí, že nic jiného než agresivitu, nespolupráci, lež či lenost od rodičů (dětí) nemůže čekat. Přeznačkování nabízí jiné varianty pro vysvětlení a pochopení chování, které je hodnocené jako nežádoucí. Přeznačkování umožňuje pochopit chování v kontextu situace a takto ho interpretovat, což dává prostor pro porozumění a možnost navození pozitivní změny. Prakticky to znamená, že rodina, situace nebo chování není označeno negativně. Zároveň nově vytvořené neutrální označení má vliv i na přístup okolí k rodině. Opakované přeznačkování navíc posiluje motivaci ke změně chování rodičů i dětí. Vlastní přeznačkování začíná tím, že si pomáhající pracovník uvědomí svůj obvyklý způsob značkování a zváží možné alternativy, které by byly přijatelné pro rodinu (např. nehovoří o chlapci, že se chová agresivně, ale že je energický, průrazný, plný sebevědomí). Poté pomáhající pracovník sleduje reakci rodiny, či spolupracovníků v rámci multidisciplinárního týmu, jak na nové označení reagují a zda se mění nahlížení na rodinu.166 Pomáhající pracovníci ve snaze vytvořit bezpečnou a konstruktivní atmosféru při práci s rodinou volí jako komunikační prostředek pochvalu. Existuje ovšem rozdíl mezi pochvalou a oceněním. Pochvala je používána pro pozitivní vyjádření o činnosti, chování nebo vlastnostech jiné osoby. V komunikaci ovšem vyjadřuje nerovný vztah typu „rodič dítě“. Pochvala obsahuje skryté poselství, kdy ten kdo chválí, je zároveň v pozici toho, kdo může hodnotit.167 Je otázkou, do jaké míry pochvala reflektuje potřeby rodičů a dětí, nebo radost ze splněných úkolů v rámci sanace rodiny. Na rozdíl od pochvaly oceňování podporuje růst a rozvoj osoby, kterou oceňujeme. Je jedním z faktorů, který přispívá ke konstruktivním změnám. Rodiče a děti díky ocenění přijímají zprávu, že jsou respektováni, 165

BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 69. BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 70. 167 KOPŘIVA a kol., 2006 in BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 74. 166

47

že si pomáhající pracovník všiml na konkrétní činnosti jejich vynaloženého úsilí i dosažené změny. Při formulaci ocenění se pomáhající pracovník zaměří právě na tyto aspekty na rozdíl od pochvaly, kde používá vyjádření jako „mám radost, potěšila mě“, „mohu Vás pochválit“. Příkladem ocenění je matka, která dodržuje tři měsíce splátkový kalendář: Oceňuji vaši vůli dodržovat splátkový kalendář a hospodařit s tak nízkým rozpočtem. Jaké to pro vás je? Vím, že to každý nedokáže.168 Zpětná vazba obsahuje věcné vyjádření, čeho si pomáhající pracovník všiml v chování rodičů (dítěte) např. při plnění sanačního plánu. Zpětná vazba je nezbytná pro sociální učení.169 Při poskytování zpětné vazby je nejdříve potřeba zaměřit se na činnost nebo chování, které se v rodině daří, co dělají správně, v čem mají pokračovat, co mají zlepšit (jak a proč). Rovněž se příjemce zpětné vazby potřebuje dozvědět, co správné není, porozumět tomu a vědět, proč např. určitou činnost není dobré opakovat. Příjemce zpětné vazby získává informace respektujícím způsobem, bez pocitu ponížení, otevírá se možnost příště uspět.170 Zpětná vazba by v sobě neměla zahrnovat morální hodnocení.171 V tom případě hovoříme o kritice, což je negativní zpětná vazba. Zpravidla neobsahuje podněty, co a jak člen rodiny může zlepšit, u dospělých a dospívajících přináší riziko „boje kdo z koho“, což jsou situace, kdy zpravidla prohrávají všichni, zejména děti.172 Další komunikační technika, kterou je možné použít v rámci sanace rodiny, a to např. v emočně náročných situacích je přerámcování. Jedná se o dovednost, která napomáhá neuzavřít komunikační pole mezi pomáhajícím pracovníkem a členem rodiny.173 Přerámcování v sobě zahrnuje potřebu změnit negativní postoj, posuzování druhého člověka a to nenásilnou, konstruktivní formou na pozitivní, nebo alespoň na neutrální. Když rodiče nebo dítě reagují podrážděně a přehnaně hájí svou pozici, volají tím také po uznání své hodnoty, uznání rodičovství, po zájmu a respektu.174 Příklad z knihy - reakce matky, jejíž dítě bylo umístěno do zařízení pro výkon ústavní výchovy na základě předběžného opatření, na pokus plánovat body sanačního plánu: „…na nějaké plánování se můžu vykašlat, ukradli mi dítě…“ Pozice: nechci nic plánovat, nebudu nikoho pouštět domů, taková ženská mi nemá co radit, nic o mně neví, nejsem špatná matka. Zájem: Uznejte, že nejsem špatná matka, dělala jsem možná chyby, možná taky ne, ale dělám, co umím, kdybych měla chlapa k něčemu a peníze, tak by mi dítě nevzali, 168

BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 76. KOPŘIVA a kol., 2006 in BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 77. 170 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 74. 171 GABURA Jan, PRUŽINSKÁ Jana, Poradenský proces, s. 77. 172 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 78. 173 VYBÍRAL, 2000 in BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 80. 174 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 80. 169

48

nevím, co bych měla udělat, aby mi dítě vrátili. Přerámcování: Rozumím vám, že se zlobíte, každé mámě vadí, když jí odeberou dítě. Náš společný úkol je využít čas umístění vašeho dítěte k tomu, aby se mohlo vrátit domů a dařilo se vám společně lépe…175 Empatie je schopnost vcítění do partnera při komunikaci. Tato dovednost je zaměřena zejména na vnímání emočního vztahu druhé osoby a zároveň na udržení hranice, aby nedošlo ke ztotožnění a ztrátě odstupu mezi pomáhajícím pracovníkem a členem rodiny.176 Práce s empatií zprostředkovává rodině bezpečí a vytváří prostor pro hledání a udržení si motivace k potřebným změnám. Pomáhající pracovník potřebuje rovněž rozumět svým pocitům, které v něm setkávání s emočně silnými situacemi klientů opakovaně vyvolávají. Měl by je řešit v rámci supervize. Pokud se pracuje s empatií od začátku vztahu mezi pomáhajícím pracovníkem a rodinou, je pozdější úspěšné navázání kvalitního profesionálního vztahu a důvěry pravděpodobnější.177 Další efektivní metodou při sanaci rodiny je návštěva rodiny.

3.5 Návštěva rodiny Vzhledem k tomu, že sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi je především terénní službou, probíhá práce s rodinou v jejím přirozeném prostředí. Návštěvy v rodině mají téměř stoletou tradici v sociální službě, kdy se ukazuje, že zkoumání systémů, a tedy i rodin v jejich přirozeném prostředí má nezastupitelný význam.178 Pomáhající pracovník při sanaci rodiny téměř vždy disponuje určitou mocí, použití této moci je rodinám známa, vzhledem k jejich dlouhodobější tíživé sociální situaci. Pomáhající pracovník proto musí počítat na počátku spolupráce s defenzivním postojem, zejména u dospělých členů rodiny. Výhodou se proto jeví domácí prostředí, které dává rodině pocit jistoty. Během prvních kontaktů má pracovník roli návštěvníka a měl by ji akceptovat.179 Zásadní věc je vybudování vztahu respektu a získání důvěry mezi pracovníkem a rodinou v sanaci. Pomáhající pracovník např. neziskové organizace poskytující sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi by měl dosáhnout toho, aby ho rodina vnímala jako partnera, v optimálním případě jako spojence. Proto je vhodné, aby nedisponoval vůči 175

BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 81. VYBÍRAL, 2000 in BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 82. 177 BECHYŇOVÁ Věra, KONVIČKOVÁ Marta. Sanace rodiny, s. 83. 178 SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny, s. 129. 179 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Sociální práce v praxi, s. 79. 176

49

rodině žádnou represivní mocí. Zde je samozřejmě rozdílný přístup organizace, která obdržela pověření státu k výkonu sociálně-právní ochrany dětí.180 Návštěva v rodině, pokud ji členové rodiny akceptují, je dobrou metodou, jak se může sblížit pomáhající pracovník s jednotlivými členy rodiny. Pracovník může zjistit mnohem více informací, než při společném setkání kdekoliv jinde mimo rodinu. Návštěvník může pozorovat jednotlivé členy rodiny přímo v akci, není odkázán na slovní popis toho, co se v rodině děje. V první fázi kontaktu si profesionál utváří hypotézu o zdroji rodinných problémů, rovněž rodiny si vytváří představu o jeho osobě, o jeho kompetenci, o ryzosti jeho snahy rodině pomoci. Návštěva v rodině přináší zcela novou třídu poznatků o tom, jak rodina žije, je možné rodinu pozorovat při komunikaci, ale i při praktické činnosti. Návštěva je však i průnikem do soukromí. Vyvolává obranné reakce jak na straně rodiny, tak na straně pomáhajícího pracovníka, a s tím je při sanaci rodiny potřeba počítat.181 Smyslem návštěv v rodině je především sblížit se s rodinou, kdy záleží na samotné rodině, která si především řídí rytmus sbližování. Jistá nechuť k odkrývání soukromého je zcela přirozená, nemůžeme si vynutit dobrý kontakt s rodinou, která je nedůvěřivá a uzavřená. Naopak, rodina, která se bez zábran hned otevírá, může být mnohem narušenější, než rodina, která je zpočátku rezervovaná.182 Při práci s rodinou je potřeba počítat s tím, že v rámci rodinného systému existují tři subsystémy: subsystém rodiny jako jednotky (vztah, hranice rodiny k jejímu okolí), interpersonální subsystém (vztahy, hranice mezi jednotlivými členy rodiny) a personální subsystém (vztah, hranice člena rodiny k dalším členům rodiny i mimo rodinný systém).183 Některá rodina může mít silné hranice ke svému okolí, ale např. velmi propletené vazby a nejasné hranice mezi jednotlivými členy rodiny. Pokud chce pomáhající pracovník rodinu poznat, měl by se mu podařit přístup od rodinného subsystému přes interpersonální až k personálnímu. Jedná se o oboustranný proces mezi pracovníkem a rodinou, kdy obě strany používají určité strategie. V průběhu komunikace a výměny očekávání je určeno, kam až může být návštěvník vpuštěn.184 Nejvíce o situaci v rodině vypovídá chování, které je spojeno s každodenní rutinou a běžnými zvykovými interakcemi mezi členy rodiny. Nejvhodnější dobou návštěvy je proto všední den, kdy je rodina zatížena běžnými starostmi, jako je organizace aktivit, péče o děti, příprava jídla, úklid atp. Pokud rodina dovolí pracovníkovi zapojit se do činností rodiny, je 180

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Sociální práce v praxi, s. 79-86. MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 83. 182 SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny, s. 129. 183 KANTOR, LEHR in SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny, s. 129. 184 SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny, s. 132. 181

50

možné to považovat za známku dobrého kontaktu s rodinou. Během kontaktu s rodinou se může pracovník zaměřit a zaznamenat atmosféru rodiny, styl bydlení i rodinnou interakci. Rodinná interakce může napovědět, jaké jsou vzájemné vztahy v rodině, jaký je vztah rodičů s dětmi, kdo je dominantnější z rodičů, hovoří každý sám za sebe nebo se snaží vyjádřit společné mínění, jak řeší konflikty atp.185 Podle zkušeností paní Bechyňové z organizace STŘEP je důležité posouzení konkrétní rodiny a její aktuální potřeby, kdy je někdy vhodnější, aby rodinu navštívili souběžně dva pracovníci. Jeden se věnuje matce (rodičům), druhý pracuje s dětmi, popř. je v roli pozorovatele. V některých případech je zcela dostačující a vhodnější intervence jedním pracovníkem, kdy pouze na první schůzce se seznámí rodina se dvěma pracovníky pro případ nemoci, či jiné absence ze strany klíčového pracovníka. Rovněž je potřeba počítat s tím, že někdy je nutné zvolit ambulantní formu spolupráce, např. když se jedná o rodinu, ve které se řeší domácí násilí. Ambulantní formu doporučuje také, pokud pouze jeden z rodičů má zájem na poskytování sociálně aktivizační služby a druhý rodič spolupráci výrazně odmítá.186 Návštěva v rodině je náročná na čas, nicméně ji můžeme považovat za jedinečnou metodu a prostředek jak se rodině přiblížit a jak být alespoň na chvíli součástí rodinného systému, což může přispět k efektivní práci s rodinou, stejně jako využití dalších metod popsaných v kapitole - Metody v procesu sanace. V další části bakalářské diplomové práce budou některé principy a znaky sanace rodiny ověřovány v praxi sociální práce na vybraném vzorku respondentů.

185 186

SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny, s. 133-136. Informace z rozhovoru s Věrou Bechyňovou ze dne 16. 6. 2010 a interních materiálů sdružení STŘEP.

51

Praktická část

52

4 METODIKA VÝZKUMU V této kapitole se věnuji popisu metodiky výzkumu. Výzkum je zaměřen na sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, které jsou poskytovány v nestátních neziskových organizacích dle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů a to na území Zlínského kraje. Vzhledem k tomu, že výzkum byl uskutečněn ve všech dvanácti zařízeních na území Zlínského kraje, je možné ho považovat za vyčerpávající ve vztahu k tématu výzkumu. V praktické části uvedu popis zkoumaného regionu, prostředí výzkumu, metodu výzkumu, jeho strategii, zmíním se o technice sběru dat, kterou jsem použila a také o výběru zkoumaného souboru. V další části provedu operacionalizaci dílčích výzkumných otázek, které vyplynuly z cíle bakalářské diplomové práce a rovněž z předchozí teoretické části bakalářské diplomové práce.

4. 1 Popis zkoumaného regionu Pro svůj výzkum jsem si zvolila region Zlínského kraje. Zlínský kraj v sobě zahrnuje okresy Zlín, Vsetín, Kroměříž a Uherské Hradiště. Vznikl k datu 1. 1. 2003 a tvoří jej 13 správních obvodů obcí s rozšířenou působností, celkem je ve Zlínském kraji 304 obcí.187 Mapka č. 1 Zlínský kraj

Zdroj: Výroční zpráva Zlínského kraje 2008

187

Výroční zpráva Zlínského kraje, 2008, s. 8-9. in http://www.krzlinsky.cz/docDetail.aspx?nid=3581&docid=30824&doctype=ART&did=3588

53

Statistické údaje je možné považovat za důležité ukazatele, které mohou přiblížit situaci, či vývoj situace ve zlínském kraji - v kontextu této práce související s problematikou rodiny. Na základě údajů můžeme odvodit potřebnost sociálních služeb pro rodiny s dětmi. Uvedu demografické údaje, které vypovídají o počtu živě narozených dětí, sňatečnosti, rozvodovosti,

stárnutí

populace.

Uvádím

rovněž

statistické

údaje

týkající

se

nezaměstnanosti, která s sebou mnohdy přináší snížení životní úrovně rodiny a z toho plynoucí četné sociální problémy a potřebu odborné sociální pomoci. Obrázek č. 1 Pohyb obyvatelstva ve Zlínském kraji a jeho okresech v 1. pololetí 2011

Zdroj: Český statistický úřad Ve srovnání s 1. pololetím roku 2010 se snížil počet živě narozených dětí ve všech okresech zlínského kraje. Nejvýraznější pokles byl zaznamenán v okrese Zlín o 111, dále pak v okresech Vsetín o 30, Uherské Hradiště o 28 a Kroměříž o 17 dětí. Snížení porodnosti

souvisí

s největší

pravděpodobností

s celosvětovou

ekonomickou

krizí

v posledních třech letech, zvyšující se nezaměstnaností i sociální politikou, kdy je přistupováno k omezování sociálních dávek. Za leden až červen 2010 byl ve všech okresech kraje zaznamenán přirozený úbytek obyvatel. Největší, a to 83 osob, měl okres Zlín, nejnižší okres Vsetín (13 osob). Tento ukazatel není povzbuzující s výhledem do budoucna, kdy dochází ke stárnutí populace. Ukazatel, který zřetelně poukazuje na stárnutí obyvatel, je index stáří, který vzrostl ze 113,6 % v roce 2009 na 115,7 % v roce 2010.

54

Počet sňatků v kraji za 1. pololetí roku 2011 se proti roku 2010 snížil celkem o 64. Méně lidí vstupovalo do manželského svazku v okresech Zlín (o 42) a Vsetín (o 32), více pak v okresech Uherské Hradiště (o 9) a Kroměříž (o 1). Tento ukazatel je vypovídající vzhledem k vývoji současné rodiny, kdy méně lidí a ve vyšším věku vstupuje do manželství. Od počátku roku 2011 bylo v kraji rozvedeno 697 manželských párů, tj. o 54 méně než v 1. pololetí 2010. Nárůst počtu rozvodů byl zaznamenán jen v okrese Uherské Hradiště a to o 27, zatímco v ostatních okresech došlo ke snížení (ve vsetínském o 40, v kroměřížském o 22 a ve zlínském o 19). Tento údaj se jeví jako pozitivní, nicméně např. skutečnost, že v okrese Vsetín došlo během půl roku k 158 rozvodům, v sobě zahrnuje poskytování sociální pomoci v každém měsíci cca 26 rodinám. Trh práce byl v posledních třech letech výrazně ovlivněn dopady světové hospodářské krize. Míra nezaměstnanosti v kraji se během roku 2010 oproti roku 2009 nepatrně snížila, koncem roku se jednalo o 10,74 %, což ovšem znamenalo vyšší míru nezaměstnanosti, než byla celorepubliková – 9,57 %. Klesá i počet zaměstnaných, který byl naposledy zjištěn v roce 2008 a jednalo se o nejvyšší meziroční pokles za posledních deset let a to 137 tisíc osob. Snižování poklesu zaměstnaných pokračoval i v roce 2010 a to o dalších 5,7 tisíc obyvatel. Podíl nezaměstnaných žen vzrostl a to z celkového počtu registrovaných žadatelů o práci meziročně o 46,9 % (v roce 2009 46,7 %) a byl o 0,9 procentního bodu nižší než republikový průměr. To vše vytváří podmínky sanace rodiny, jak byly uvedeny v teoretické části.

4.2 Popis prostředí výzkumu Výzkum byl realizován v prostředí, které je tvořeno poskytovateli sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi podle zákona O sociálních službách č. 108/2006 Sb. na území Zlínského kraje. Sociálně aktivizační služba je poskytována v těchto městech: Zlín (2 zařízení), Vsetín (2 zařízení), Otrokovice (1 zařízení), Uherské Hradiště (2 zařízení), Uherský Brod (1 zařízení), Valašské Meziříčí (1 zařízení), Holešov (2 zařízení), Kroměříž (1 zařízení). Pro upřesnění činnosti a personálního obsazení jednotlivých zařízení, a naplnění cíle bakalářské diplomové práce uvádím jejich bližší charakteristiku v příloze číslo 4. Tato zařízení slouží jako zdroj pro konstrukci výzkumného vzorku, tvoří tedy prostředí výzkumu.

55

4.3 Cíl a předmět výzkumu Cílem výzkumu je: „Analyzovat aktivizační službu pro rodiny s dětmi v kontextu metod a principů sociální práce s rodinou.“ Rovněž zodpovědět na relevantní otázky (dílčí cíle) vztahující se k tématu práce vzniklé při studiu literatury. Na všechny tyto otázky jsem hledala odpovědi prostřednictvím svého výzkumu. Konečným cílem je vytvoření informační brožury určené klientům sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, a rovněž profesionálům z dané oblasti. Dílčí cíle: 1) Zjistit charakteristiku rodin a nejčastější sociální problémy, které řeší sociální pracovníci neziskových organizací na území Zlínského kraje prostřednictvím sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Hypotéza: Předpokládám, že mezi nejčastější problémové situace rodin ve zkoumaném regionu patří: nezaměstnanost, zadluženost, výchovné problémy u dětí a syndrom CAN. 2) Objasnit a blíže určit jaká jsou specifika sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Hypotézy: Předpokládám, že pracovníci poskytující sociálně aktivizační službu pro rodinu s dětmi se řídí Zákonem o sociálních službách č. 106 / 2006 Sb. a mají jasnou představu o své práci, kdy dokážou popsat cíle, poslání, základní a fakultativní služby (činnosti), specifika i úskalí výše uvedené sociální služby, atp. Předpokládám, že se jedná o sociální službu, která nepůsobí represivně, ale aktivizuje a napomáhá naplňovat funkce rodiny, kdy cílem je pomoc a podpora rodiny k řešení problémů pomocí dílčích kroků, aby nebylo odebráno ohrožené, nezletilé dítě (děti), popř. aby se dítě mohlo vrátit z ústavní výchovy zpět do rodiny. Předpokládám, že neprobíhá spolupráce v rámci multidisciplinárních týmů, které jsou důležitým nástrojem při sanaci rodiny a tudíž poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, ojediněle dochází k případovým konferencím. Předpokládám, že probíhá spolupráce všech neziskových organizací s OSPODem, který se podílí jako státní instituce na sanaci rodiny a to především dle Zákona o sociálně-právní

56

ochraně dětí č. 359/1999 Sb., rovněž s dalšími organizacemi pracujícími s rodinou, příp. se členy rodiny. 3) Zjistit, na základě kterých metod a principů je poskytována sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi. Hypotézy: Předpokládám, že sociální pracovníci mají již odpovídající vyšší nebo vysokoškolské vzdělání, důležité pro výkon jejich profese, kdy jsou seznámeni s metodami a teoriemi sociální práce s rodinou. Předpokládám, že aplikace těchto metod a postupy práce jsou rozpracovány ve standardech kvality a pracovníci budou používat v praxi alespoň čtyři metody aplikované v sociální práci, a to nejčastěji: rozhovor, pozorování, návštěva rodin a úkolově orientovaný přístup, který úzce souvisí s individuálním plánováním. Předpokládám, že za důležité budou pomáhající pracovníci považovat vytvoření profesního vztahu mezi nimi a klientem, kdy bude kladen důraz na získání důvěry klienta, schopnost naslouchat, dávat zpětnou vazbu, být empatický a nehodnotící. Za důležité při práci s rodinou budou pracovníci považovat také její aktivizaci, nabídku pomoci a podpory.

4.4 Stanovení tematických okruhů otázek, operacionalizace V této kapitole se věnuji převedení dílčích výzkumných cílů do podoby srozumitelné pro respondenty i empiricky testovatelné, což se odborně nazývá operacionalizací.188 Pro naplnění prvního stanoveného dílčího cíle praktické části, který je: Zjistit charakteristiku rodin a nejčastější sociální problémy, které řeší sociální pracovníci neziskových

organizací

na

území

Zlínského

kraje

prostřednictvím

sociálně

aktivizační služby pro rodiny s dětmi, jsem zvolila tyto operacionalizované otázky: 1) Jak chápete rodinu vhodnou pro sanaci? 2) S jakými rodinami pracujete, s čím se na Vás obracejí? 3) Jakou roli z Vašeho pohledu představuje syndrom CAN (syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte) v souvislosti s poskytováním sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi? 188

RYŠAVÝ, Dan. Metody a techniky sociálního výzkumu, s. 35.

57

4) Kdybych se zeptala Vašich klientů na spokojenost s Vámi poskytovanou sociálně aktivizační službou pro rodiny s dětmi, co myslíte, že by mi odpověděli? Pro naplnění druhého stanoveného dílčího cíle praktické části, který je: Objasnit a blíže určit jaká jsou specifika sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, jsem zvolila tyto operacionalizované otázky: 1) Od kterého roku poskytujete sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a co Vás k tomu vedlo? 2) Kdybyste měla laikovi vysvětlit sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, co byste řekla? 3) Jaká jsou specifika poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, čím se např. liší od jiných sociálních služeb? 4) Jaké služby, popř. fakultativní činnosti v rámci sociálně aktivizační služby poskytujete? 5) S kým při poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi spolupracujete, jak tato spolupráce probíhá? 6) Kdybyste měla možnost cokoliv změnit v souvislosti s poskytováním služby a sanací rodiny o co by šlo? Pro naplnění třetího stanoveného dílčího cíle praktické části, který je: Zjistit, na základě kterých metod a principů je poskytována sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi jsem zvolila tyto operacionalizované otázky: 1) Jaké předpoklady podle Vás by měl splňovat pracovník poskytující sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a co všechno ke své práci potřebuje? 2) Jak vypadá Váš běžný pracovní týden, popř. den? 3) Jak konkrétně probíhá práce s rodinou? Jak postupujete? 4) Jaké techniky, metody práce s rodinou byste nejvíce doporučila při poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi? 5) Co si myslíte, že se při práci s rodinou daří nejvíce? Co nejvíce funguje? Čeho je naopak potřeba se vyvarovat? 6) Z čeho jste měla v poslední době v souvislosti s poskytováním sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi radost?

58

4.5 Strategie výzkumu a použitá technika sběru dat Pro naplnění cíle této práce jsem realizovala kvantitativní strategii sběru dat s ohledem na níže popsané použité techniky, a zároveň jsem při zpracování dat získaných od respondentů využila kvazi-kvalitativní přístup. Nejedná se pouze o kvalitativní přístup, vzhledem k tomu, že jsem do výzkumu vložila vlastní předporozumění dané znalostí vlastní praxe a odborné literatury, na jejichž základě jsem sestavila hypotézy.

Zvolila jsem techniku interview, kterou se rozumí získávání informací v přímé interakci s respondentem. Dotazování a získávání informací do značné míry závisí na sociálním vztahu mezi tazatelem a respondentem, proto je žádoucí předem vytvořit pozitivní atmosféru.189 Jako přínos a usnadnění použití interview spatřuji spolupráci s některými zástupci dotázaných organizací a to v rámci skupiny pro rodiny s dětmi, která se již několik let podílí na tvorbě strategického plánování při Krajském úřadě Zlínského kraje. Variantu polostrukturovaného rozhovoru jsem si vybrala jako vhodnou z důvodu možnosti dovysvětlení položené otázky v případě nedorozumění, dále možnosti povzbuzení respondenta k zamyšlení a docílení obsáhlejší odpovědi. Polostrukturovaný rozhovor probíhá tak, že tazatel má připravených několik otázek, s možností dále se doptávat na vše, co zajímavého se v rozhovoru objeví. Rovněž je během výzkumu možné soubor otázek pozměňovat, doplňovat.190 Polostrukturovaný rozhovor je využíván při kvantitativní strategii výzkumu. Jako další techniku sběru dat jsem zvolila analýzu dokumentů. Jedná se o techniku podrobného studia dokumentů, které byly vytvořeny v minulosti a nikoliv pro účely daného výzkumu. V souvislosti s touto prací se jedná o studium interních materiálů zkoumaných zařízení za účelem bližšímu porozumění problematice v souvislosti s poskytováním sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a získání dat o organizaci. Jedná se především o standardy kvality, jejichž součástí je i metodika poskytování služby, způsob vedení dokumentace, uzavírání smlouvy, jednání se zájemcem o službu, internetové stránky, výroční zprávy atp.

189 190

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 161-162. RYŠAVÝ, Dan. Metody a techniky sociálního výzkumu, s. 84-85.

59

4.6 Výběr výzkumného vzorku Při volbě výzkumného vzorku jsem využila záměrného výběru. Oslovila jsem všechny zástupce, vedoucí neziskových organizací s žádostí o interview na území Zlínského kraje, které poskytují podle zákona o Sociálních službách 108/2006 Sb. sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi (§65), zabývají se tedy sanací rodiny.

Z Registru

poskytovatelů

sociálních

služeb

zřízeného

Ministerstvem

práce

sociálních věcí jsem vyhledala na výše uvedeném portálu všechny organizace, které sídlí na území zlínského kraje a poskytují sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a to k září 2010. Celkově se jedná o 12 zařízení, jejichž základní údaje jsou specifikovány v příloze číslo 4.

Oslovila jsem 11 respondentek, jedna z respondentek je zároveň vedoucí dvou zařízení a to Azylového domu ve Zlíně a Azylového domu v Holešově. Vzorek dotazovaných byl ve většině případů ovlivněn rozhodnutím ze strany pracovníků daného zařízení. Většina respondentek, až na jednu (z důvodu dlouhodobé nemoci vedoucí služby), mají pracovní zařazení jako vedoucí služby, popř. vedoucí zařízení. Dvě z 11 respondentek nezajišťují přímou péči, sdělily ovšem, že v nedávné době vykonávaly terénní práci. Jedná se o vedoucí zařízení FOD Kroměříž a vedoucí, která vede současně dvě výše zmíněná zařízení ve Zlíně a v Holešově. Ostatní, celkově 9 respondentek, se z větší části svého pracovního úvazku podílí na přímé práci s klienty. Tato skutečnost může být přínosná vzhledem k potřebnému nadhledu, odbornosti a zodpovědnosti související s pozicí vedoucí, doplněnou z mého pohledu o tolik potřebnou zkušenost v přímé práci s rodinou. Dotázanými pracovnicemi byly pouze ženy. Tyto jsem seznámila s tématem plánovaného rozhovoru, s účelem i způsobem získávání informací, rovněž s jejich využitím jak je blíže popsáno v podkapitole 4.7.

4.7 Průběh sběru dat v kontextu etických předpokladů výzkumu

Samotný průzkum probíhal od 5. 9. 2011 do 24. 10. 2011. Dne 16. 6. 2010 se uskutečnil rozhovor s paní Věrou Bechyňovou, z organizace STŘEP v Praze, na téma sanace rodiny a byly předány zkušenosti a informace o činnosti této organizace. Z tohoto rozhovoru nebyl uskutečněn audiozáznam, nebyl proto zahrnut do výzkumu, poznatky z rozhovoru a interních materiálů byly použity především v teoretické části této práce.

60

Abych dostála etickým požadavkům při realizaci výzkumné části své bakalářské diplomové práce, vycházela jsem z „Desatera výzkumu v sociální práci“.191 Respondenti měli možnost rozhodnout se, zda se výzkumu zúčastní nebo ho odmítnou. V polovině září byli kontaktováni mailem, bylo jim sděleno, že se za týden telefonicky ohlásím v případě, že neobdržím zamítavou odpověď z jejich strany. V příloze mailu

měli

k

dispozici

cíl

bakalářské

diplomové

práce

a

otázky

k polostandardizovanému rozhovoru s tím, že mohou odmítnout odpovědět na jakoukoliv otázku. Soukromí a důvěrnost, které jsou základním požadavkem, a bez nichž by výzkum neměl být realizován, byl zajištěn i tím, že je uvedena pouze jedna ukázková transkripce rozhovoru, v příloze číslo 6, a to s číselným kódem, údaje jako např. označení města ve výpovědích respondentů jsou pozměněny. Několikrát došlo k přesunu termínů ze strany respondentek, a to z důvodu pracovních, či zdravotních. Nicméně všech 11 oslovených respondentek vyjádřilo ústně souhlas k uskutečnění rozhovoru. Byla jsem překvapena vstřícností, kdy mnohé kolegyně hovořily o tom, že při zaměstnání rovněž studovaly a také, že při rozjezdu služby v jejich zařízení ocenily informace a podněty kolegyň ze zařízení, kde poskytují sociálně aktivizační službu pro rodinu s dětmi. To byly patrně důvody, které je vedly k rozhodnutí rozhovor poskytnout. Otázky byly převážně otevřené se zaměřením na názory, pocity a zkušenosti pracovnic daného zařízení. Snažila jsem se o opravdovost a spontaneitu dotazovaných, a proto jsem dle aktuální situace měnila pořadí i průběh našeho rozhovoru. Za důležité považuji promyšlení, přípravu a sestavení výzkumných otázek, které vycházejí z teorie této práce a úzce souvisí s jejím cílem. Otázky byly zaměřeny na názory, zjišťování skutečností i zkušeností pomáhajících pracovníků v souvislosti s poskytováním sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Některé otázky jsem po prvním rozhovoru upravila, kdy jsem si uvědomila v průběhu rozhovoru potřebu jejich dopracování. Součástí přípravy bylo i zajištění zařízení pro audiozáznam. Vypůjčila jsem si diktafon, který jsem předem několikrát vyzkoušela. Přes dobrou zkušenost s přípravou se mi první den, kdy jsem měla domluveny dva rozhovory v jednom městě, nepodařilo tyto rozhovory zaznamenat. Na tuto skutečnost jsem přišla až doma, jednalo se o velmi nepříjemné zjištění. V zařízeních jsem strávila vždy téměř půl dne a pracovnice mi věnovaly z mého pohledu hodně drahocenného času. Přesto byly ochotné tento rozhovor zopakovat. Tato skutečnost měla vliv i na průběh druhého rozhovoru, který byl kratší, respondentky více hovořily k jádru věci a působily jistěji a klidněji, než při prvním rozhovoru. U dalších 191

Pokud nebude uvedeno jinak: DOHNALOVÁ dle THELENOVÁ. Desatero výzkumu v sociální práci, 2011.

61

rozhovorů jsem již pořizovala záznam na dvě nahrávací zařízení zároveň, což jsem kolegyním vždy objasnila. Příprava před každou návštěvou organizace, kde probíhal výzkum formou rozhovoru, spočívala v pečlivém vyhledání umístění zařízení, rovněž ne snadná byla orientace v jednotlivých městech zlínského kraje, které jsem povětšinou neznala.

Po

seznámení s prostředím a především s kolegyněmi daného zařízení jsem na úvod hovořila o záměru své bakalářské diplomové práce a rovněž jsem prezentovala zařízení, kde pracuji, a ve kterém jsme se v té době chystali zaregistrovat a poskytovat sociálně aktivizační službu pro rodinu s dětmi. Autentičnost a rovněž obdobné nastavení, vyznačující se vstřícností, zápalem i srdečností, typické pro mnohé sociální pracovníky z neziskového sektoru, napomohla vytvoření dobré atmosféry a možnosti přejít k samotnému rozhovoru. Během rozhovorů bylo důležité citlivě reagovat na reakce respondentek, např. zpětnou vazbou, podle potřeby přejít na další otázku, položit doplňující otázku, atp. Tím bylo zajištěno jejich emoční bezpečí. Ve dvou organizacích byly přítomny u rozhovoru současně dvě pracovnice, což mělo vliv na délku rozhovoru, možnost respondentek promyslet si lépe odpovědi, vzájemně se doplnit ve svých odpovědích atp. Průměrná délka rozhovoru, tedy audiozáznamu byla 1,5 hodiny. Průměrná délka návštěvy zařízení byla 3,5 hodiny. Většina respondentů projevila zájem o zpřístupnění práce po jejím dokončení. Čtyři respondentky původně sdělily, že nechtějí, aby byl doslovný přepis rozhovoru v práci publikován, nicméně po přeposlání doslovné transkripce a dotazu vyjádřily souhlas s jeho publikováním. Přesto vzhledem k rozsahu práce i zachování anonymity uvádím v příloze číslo 6 doslovnou transkripci pouze jednoho rozhovoru. Při studiu interních materiálů, kdy jsem měla přístup i k důvěrným informacím, jsem ve třech zařízeních v souladu s etickými pravidly, a to s důrazem na anonymitu a zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů podepisovala prohlášení o mlčenlivosti.

4.8 Analýza a interpretace dat Cílem této podkapitoly je interpretovat a vyhodnotit shromážděná data. Odpovědi respondentů na otevřené otázky uvádím v textu a provedu jejich srovnání. Snahou je uvést citace, které přináší odlišný pohled, názor od ostatních respondentů. Za odpovědi pak připojuji svůj vlastní pohled, komentář, příp. určité vyvození závěrů v souvislosti se

62

stanovenými hypotézami uvedenými v podkapitole 4. 4 a s cílem bakalářské diplomové práce. Respondenty nebudu jmenovat konkrétně, ale označím je jako rozhovor číslo 1, rozhovor číslo 2 atp. pro zachování anonymity.

4.8.1 Odpovědi vztahující se k prvnímu dílčímu cíli Pro ověření stanovených hypotéz a naplnění prvního stanoveného dílčího cíle praktické části, který je: Zjistit charakteristiku rodin a nejčastější sociální problémy, které řeší sociální pracovníci neziskových organizací na území Zlínského kraje, prostřednictvím

sociálně

aktivizační

služby

pro

rodiny

s dětmi

odpovídaly

respondentky na níže položené otázky takto: 1) Jak chápete rodinu vhodnou pro sanaci? Ucelený pohled na sanaci rodiny sdělila respondentka v rozhovoru 1: ...rodina, která je nějakým způsobem motivována vůbec k tomu, že by chtěla, pokud tam není vůle, není možné s rodinou v tomto směru pracovat. Základním principem té sanace je podpora dítěte prostřednictvím pomoci té rodině…bylo by vhodné uvažovat o sanaci tam, kde si rodiče prošli jako děti tím, že ta rodina nebyla celá a funkční, kdy je tady nebezpečí transgeneračního přenosu... Anebo když dítě vykazuje, když jsou určité rizika zdravotní, psychické…a několik měsíců se to nemění, tak by měla nastoupit ta sanace rodiny, nenechávat to tak…sanace je vhodná i když je dítě odebráno mimo rodinu…dá se pracovat na navazování nějakých těch vztahů, citových vazeb, na uzdravení toho prostředí doma…že to dítě se bude moct vrátit do té původní rodiny…není ideální, když se ty rodiny nechají bez podpory a poradenství… Z odpovědi mimo jiné vyplývá, že sanace rodiny úzce souvisí s funkčností rodiny, je zde uvedeno i nebezpečí transgeneračního přenosu, na který v rozhovorech upozorňovaly i další respondentky. Rovněž výstižná reakce je uvedena v rozhovoru 5:…jakákoliv rodina, kde to dítě není ohroženo takovým způsobem, aby to dítě muselo odejít z té rodiny… s každou rodinou, se kterou se dá ještě pracovat…aby to dítě tam zůstalo. To, co je podle respondentek v souvislosti se sanací rodiny rovněž důležité, cituji z rozhovoru 2: …ta, která je ochotná a schopná řešit problémy vlastními silami, za podpory jiných subjektů. Ta, která chce, je to jakási práce na základě podpory, ne z pozice

63

kontroly,…ten uživatel musí mít nějakou motivaci tu situaci zlepšit nebo změnit… Rovněž z rozhovoru 4: …často je to rodina, která má zájem o ty děti…kterákoliv rodina, která má zájem něco posunout, byť třeba až po nějakém vhledu… Existují situace, kdy sanace není vhodná: …sanovat rodinu nemá cenu…když je s dítětem zacházeno krutě…není citová vazba s rodiči…rodiče jsou na návykových látkách závislí a odmítají léčbu…mají psychiatrickou nemoc a odmítají… (rozhovor 1). V rozhovoru 3 … nebo při pohlavním zneužívání… Dílčí závěr: Respondentky se ve většině shodly na tom, že důležitým předpokladem pro sanaci rodiny je to, aby rodina chtěla spolupracovat, aby byla motivovaná ke změně. Jedná se o rodiny, kterým se nedaří naplnit své funkce a pečovat o děti, kdy cílem je, aby se změnily podmínky a dítě mohlo zůstat v rodině, popř. aby byly připraveny podmínky pro možný návrat dítěte z ústavní péče zpět do rodiny. Rovněž definovaly shodně podmínky, za kterých sanace není možná, kdy uváděly těžší formy závislosti, týrání a zneužívání dítěte (2 formy syndromu CAN), rovněž neléčení psychiatrického onemocnění u rodiče dítěte. 2) S jakými rodinami pracujete, s čím se na Vás obracejí? Klienti sanace rodiny jsou, jak je uvedeno v rozhovoru 2 především: … rodinami, které jsou dlouhodobě

v evidenci

OSPODu,

těch

je

90

%...sociálně

slabé,

sociálně

nezralé...disfunkční… Respondentka v rozhovoru 7 vymezila dva typy rodin, které je vyhledaly s žádostí o pomoc: …ty rodiny se na nás obracejí protože jsou v problémech, které už nezvládají sami řešit… jedna skupina: je tam původně běžná rodina, které znáte ze svého okolí, něco se přihodí, někdo přijde o práci, nebo někdo onemocní a v podstatě pak naskakují dluhy a x dalších problémů se na to nabaluje…těch není zas až tak moc…druhá skupina: maminky, které k nám přicházejí z azylového domu, to jsou rodiny vázány na ten OSPOD… to jsou rodiny, které již vychází z nějakého patologického prostředí tzn. chudobné rodiny, mají rozvrácené vztahy…nemají často ten intelekt takový, aby ten človíček si dokázal poradit, říct si, co má teď dělat, na koho se má obrátit… Charakteristiku „klasické“ rodiny v sanaci popsala respondentka v rozhovoru 10: …když si představím naši typickou rodinu, tak je těch funkcí kde selhávají víc…je tam nějaká hmotná nedostačivost…většina

klientů

je

neúplná

rodina…je

to

často

matka

s dítětem,

dětmi…špatné výchovné taktiky, je tam nepořádek v bytě, špatná hygiena, špatné hranice…nedokáží reflektovat vývojové potřeby dítěte…mnohdy pochází z obdobného prostředí…nedokáží zacházet s financema…nemají priority v placení…pak jim hrozí 64

výpověď

z nájmu…hrozí

jim

zase

azylový

dům…pak

se

navazují

ty

výchovné

problémy…pokud je matka v hmotné nouzi, tak řeší to bydlení a nemá náladu řešit výchovné

problémy

dítěte…to

se

projevuje

zvýšenou

absencí,

propadá

z více

předmětů…takže jde všechno ruku v ruce…

Rodiče se na organizace poskytující sociálně aktivizační služby obracejí i z těchto důvodů: …potřebují základní sociální poradenství, terapeutickou pomoc…potřebují povzbuzení, uklidnění, kontakty s jinými lidmi, s odborníkem… rodiny, které se dostanou do sociálního vyloučení, tím, že nemají finance, nemají zaměstnání, nemají třeba bydlení…hrozí jim exekuce, že budou vystěhovaní…že budou bezdomovci, že budou žít mimo rodinu… (rozhovor 3); …obrací se na nás ty rozchodové, rozvodové spory…že si rodiče neví rady nebo že chtějí mít kontakt s dítětem a ten druhý rodič to nechce…(rozhovor 4).

Některé zařízení jsou specificky zaměřené na určitou cílovou skupinu, např. na romské rodiny, jak je patrné z rozhovoru 1. Pouze v této odpovědi se hovořilo o problémech spojených s jazykovou bariérou, etnicitou a trestnou činností: …specifikum je, že pracujeme s romskými rodinami…se setkáváme s dlouhodobou nezaměstnaností…jsou závislé na sociálních dávkách, díky tomu řeší nedostatek finančních zdrojů, neschopnost vyjít…s těmi financemi nebo legálním způsobem…mají problém často s dluhy…to souvisí s péčí o to dítě…není na základní potřeby…konflikty v oblasti plateb vůči škole…nemá zajištěny základní pomůcky…díky dluhům…přijít o bydlení…ocitnout bez elektřiny…v těch rodinách se setkáváme s trestnou činností…otec je většinou mimo rodinu…maminka zůstává sama s těma dětma…třeba se jí úplně změní život…u nás hraje roli i ta etnicita a jazykem není čeština, což nepřidává na té komunikaci, ať už s běžnou populací nebo potom i s institucemi… Dílčí závěr: Z výše uvedeného vyplývá, že problematika, kterou řeší sociální pracovnice při poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi je rozsáhlá. Většina respondentek uváděla, že nejčastěji řeší tyto problémy: předlužení rodin, nezaměstnanost, špatné nakládání s financemi, problémy s bydlením a s tím úzce související nedostatečnou péči o děti, která v sobě zahrnuje také nedostatečnou přípravu do školy, záškoláctví atp. Jedná se o rodiny, které jsou z 90 % klienty oddělení sociálně právní ochrany dětí, sociálně slabé, nezralé, selhávající ve více funkcích, kterým hrozí sociální vyloučení.

3) Jakou roli z Vašeho pohledu představuje syndrom CAN (syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte) v souvislosti s poskytováním sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi?

65

Většina respondentek uvedla, co se týká syndromu CAN, že řeší především zanedbávání dítěte v rámci poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, kdy z rozhovoru 1 vyplynulo: …je to jedna z oblastí, se kterou se pracovníci sociálních služeb setkávají…ta práce je nejjednodušší v tom momentu, kdy se setkávají…se zanedbáváním toho dítěte…to zanedbávání

nebývá

úmyslné,

ale

třeba

některé

věci

rodič

neumí,

nemá

kompetence…potom co se týká týrání a zneužívání, tak tam už dochází k odebrání toho dítěte z rodiny… Respondentka vypověděla během rozhovoru 2, že jejich činnost vnímá jako: …prevenci zanedbávání…ostatní formy syndromu CAN si řeší odbor sociálně právní ochrany dětí… Pouze respondenty ze dvou zařízení hovořily o zkušenosti s týráním dítěte a to v rozhovoru 3 a 4:

…syndrom toho týraného dítěte, samozřejmě s tím teď máme

několik čerstvých zkušeností…spíše pak spolupracujeme s náhradní rodinou, kam to dítě odchází…;…strašně záleží na tom, kde jsou ty hranice...když se zeptáte týraného dítěte na maminku, tak to týrané dítě ji miluje…a samozřejmě jsou hranice toho, kdy to dítě už je, kdy už je ohrožený jeho život… Rovněž v rozhovoru 5 byl kladen důraz na prevenci: …myslím si, že co se týče naší služby a tady toho syndromu zanedbávání dítěte, tak… že působíme opravdu silně preventivně, že dokážeme tady to už v raném stádiu…než to dítě opravdu je nějakým způsobem vážně ohrožené…to že pracujeme s tou rodinou dlouhodobě a intenzivně…; Respondentka se zamýšlí nad tím, kdy se jedná o zanedbávání: je to těžké, někdo říká, že i dítě je v prostředí, kde není elektřina a neteče tam teplá voda, tak se nejedná pořád o zanedbávání...já si myslím, že určitě strádá minimálně emočně… Co se týká konkrétního typu zanedbávání v rozhovoru 6 respondentka sdělila: …se zneužívaným dítětem jsme se nesetkali, spíš se zanedbávaným dítětem…chybí opravdu základní hygiena…je potřeba aktivizovat rodiče, aby je učili základní hygieně… a v rozhovoru 7 se respondentka vyjádřila: … řešili jsme akorát zanedbávání školní docházky, taky jsme řešili to, že holku nechávali samotnou doma… nechci říct ani zanedbávání, spíš v tom smyslu, že ti rodiče se nevěnují dětem, že vidíte, že jsou zbytečně tělesně opožděni, psychicky, řečově… Výčet typu zanedbávání je doplněn i v rozhovoru 8:… je tam zanedbávání k jídlu, hygieny, nedostatečná výživa…nevhodné oblečení…zkušenost uvádí respondentka i s: …prvky toho psychického týrání…je to někdy náročné, co musí ty děti překonat… to potom řešíme společně s OSPODem… V rozhovoru 10 je zmíněn v souvislosti se zanedbáváním transgenerační přenos: … je zajímavé to, že sami rodiče se často potýkali tady s tímto...tak to nevědomky přenášejí…matka se nesetkala s úplnou rodinou, s tou matkou bylo takto zacházeno a ona nemá jiný vzorec…ona si to nedokáže nastudovat, odvodit…dítě vyžaduje pozornost a ony to berou, že dítě zlobí…my se nesetkáváme s násilím na dětech, spíš s nedostačující výchovou nebo zanedbáním dítěte…

66

Dílčí závěr: Poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi je možné chápat jako důležitý nástroj prevence syndromu CAN, především zanedbávání dítěte, které řeší pomáhající pracovníci u většiny svých klientů. Problematiku týrání a zneužívání dětí řeší ojediněle, kompetence vidí především u pracovníků oddělení sociálně právní ochrany dětí. Některé respondentky hovořily o tom, že mají pověření k výkonu sociálně právní ochrany dětí v určitém rozsahu, a to na základě žádosti vydané krajským úřadem. 4) Kdybych se zeptala Vašich klientů na spokojenost s Vámi poskytovanou sociálně aktivizační službou pro rodiny s dětmi, co myslíte, že by mi odpověděli? 5 z 11 respondentek uvedlo, že zjišťují spokojenost s poskytováním služby formou anonymního dotazníku, na základě kterého mají pozitivní zpětnou vazbu: ...my máme každý rok dotazníky, které jsou vlastně anonymní…takže jsme se setkali s pozitivními věcmi, odpověďmi…ty

rodiny,

které

nechtějí

spolupracovat,

tak

ukončí

a

dál

se

to

neřeší…(rozhovor 11). Spokojenost se službou úzce souvisí s dobrovolností poskytování služby, jak je patrné z rozhovoru 1: …tak kdyby tu službu využívat nechtěli, tak by ji nevyužívali, protože… ta služba je dobrovolná…. Obdobně v Rozhovoru 7: … myslím, že by vám odpověděli takoví ti, co s náma pokračují ve spolupráci, tak by byli spokojeni, alespoň tak se nám to jeví…vyhodnotili jsme dotazník, tak lidé byli spokojeni…oni hodnotili hlavně ten jiný přístup, než zažívají běžně na těch úřadech…zpočátku jsou nedůvěřiví, bojí se být otevření…je pro ně i to, že mají možnost odejít z té služby, nejsou k ničemu vázáni, k ničemu nuceni…

Klienti se rovněž vracejí a kontaktují pracovníky po ukončení spolupráce, jak uvedla respondentka v rozhovoru 3: …už se nám stalo, že po ukončení přijdou říct, přinesou vysvědčení…máme velmi velkou úspěšnost…ukazatelem spokojenosti je i naplnění cíle individuálního plánování: …v těch závěrečných hodnoceních máme oddíl, zda byl cíl splněn…a tam se nestává, že by ten cíl nebyl splněn…. Opakovaně respondentky hovořily o tom, že je dobré během spolupráce nastavit hranice: …měli jsme i klienty, kteří si hodně stěžovali pořád na něco, museli se naučit, že říkáme ne… A o spokojenosti nejen na straně klientů, ale i pracovníků vypovídá: …a taky momenty, kdy díky SASce nebylo dítě umístěno do ústavu, takže velká spokojenost…

Dílčí závěr: Spokojenost klientů sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi úzce souvisí s dobrovolností služby, kdy klienti služby mohou kdykoliv ukončit spolupráci odstoupením od smlouvy bez udání důvodů. Pracovníci díky zpětné vazbě zaznamenávají spokojenost klientů.

67

4.8.2 Odpovědi vztahující se k druhému dílčímu cíli Pro naplnění druhého stanoveného dílčího cíle praktické části, který je: Objasnit a blíže určit jaká jsou specifika sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, jsem zvolila tyto operacionalizované otázky: 1) Od kterého roku poskytujete sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a co Vás k tomu vedlo? Na tuto otázku odpověděly téměř shodně všechny respondentky, že službu poskytují od roku 2007, kdy vešel v platnost zákon o sociálních službách 108/2006 Sb. V pěti zařízeních došlo k přerodu obdobné služby, jak uvádí např. respondentka v rozhovoru 11: …se zrodila ze služby, která tady již fungovala…bylo to spíše mezi volnočasovou aktivitou a školkou pro romské děti… Mezi opakovaně uváděné důvody patří to, že se jedná o chybějící, potřebnou službu: …byla to především potřeba odboru sociálně právní ochrany dětí, kteří vyjádřili jakousi nedostatečnost, jakési práce v terénu…jak bylo uvedeno v rozhovoru 2; v rozhovoru 8 respondentka sdělila: …vyvstalo to z požadavku komunitního plánování… Dílčí závěr: Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi začaly být poskytovány v neziskových organizacích především na základě potřebnosti v dané lokalitě, nejčastěji od roku 2007, či později. Toto souvisí s přijetím zákona o sociálních službách, ve kterém je činnost v souvislosti s poskytovanou službou vymezena. 2) Kdybyste měla laikovi vysvětlit sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, co byste řekla? Výstižně odpověděla respondentka v rozhovoru 3: ...je to o tom posvítit tou batérečkou, té rodině na tu …cestu, aktivovat ho vlastně k jeho rodičovským schopnostem…a správné péči a výchově dětí …aby si věci uměla uspořádat samostatně, bez pomoci... Opakovaně

jsem

zaznamenala

ve

výpovědích

respondentek

vysvětlení,

co

je

charakteristické pro tuto službu, pro příklad uvádím ukázku z rozhovoru 10: …poskytujeme službu v terénu…klienti jsou rodiny, kde jsou děti do 18-ti let…rodiny, které jsou ohroženy sociálním vyloučením…rodiny…jsou disfunkční; v rozhovoru 2 bylo sděleno, že služba: … je poskytována v přirozeném prostředí rodiny…poskytují podporu nebo praktickou pomoc v těch rodinách…aby se předcházelo ohrožení dítěte v rodině…hledáme s rodiči společně možnosti řešení na zlepšení té situace v rodině tak, aby dítě…nemuselo být odebráno do ústavní péče…

Z rozhovoru 10 můžeme charakteristiku sociálně aktivizační služby

68

doplnit: ...kde už došlo k odebrání dítěte…služba tam může pracovat na návratu toho dítěte z domova… Respondentky shodně vypověděly, že se jedná často o tzv. mnohaproblémové rodiny, kdy uvádím např. z rozhovoru 1: … jsou určeny rodinám, které mají dítě nebo děti a jsou v nějaké dlouhodobé krizové situaci nebo situaci, kterou nedokážou vlastními silami zvládat a tím pádem potřebují pomoc zvenčí …problémy jsou docela hluboké a veliké, takže ta podpora dlouhodobější je tady nutná… Responodentka v rozhovoru 8 navíc k této problematice sdělila: …je to pomoc rodinám, které se ocitly v nějaké, jakékoliv tíživé situaci…nemusí to být jenom rodina tzv. sociálně slabá… může to být jakákoliv rodina…z jakéhokoliv důvodu onemocnění, úmrtí v rodině… Přestože se jedná o práci s celým systémem, s rodinou, je zde patrné zacílení i na jednotlivce jak je zřejmé z rozhovoru 4: … je to podpora rodiny, kteréhokoliv jejího člena… v těch otázkách které potřebuje…je to zacílené na to dítě…aby se upravila ta situace toho dítěte, tak aby se tam mělo dobře, nejlépe… Dílčí závěr: Z odpovědí na položenou otázku vyplynulo, že se jedná o terénní službu, která je poskytována v přirozeném prostředí rodiny, buď disfunkčním, mnohaproblémovým rodinám, nebo těm, které se ocitly v tíživé situaci např. z důvodu nemoci, nezaměstnanosti, úmrtí v rodině. Služba je realizována poskytováním podpory, nabízením pomoci a aktivizací klientů. Za podstatné je možné považovat to, aby došlo ke zlepšení situace v rodině, popř. stabilizaci rodiny, aby se předešlo ohrožení dítěte, odebrání dítěte z rodiny, popř. byl umožněn návrat dítěte do biologické nebo náhradní rodinné péče, rovněž aby bylo zabráněno sociálnímu vyloučení rodin. Předpokládá se dlouhodobější podpora a spolupráce s rodinou s tím, že je potřeba dávat si pozor na možný vznik závislosti klienta na službě. 3) Jaká jsou specifika poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi? Odpovědi na tuto otázku byly často shodné s předcházející otázkou jak je patrné z rozhovoru 2: …specifikem vidím poskytování služby v přirozeném prostředí rodiny, takže klient nemusí docházet za službou…specifická je úzká spolupráce s odborem sociálně právní ochrany dětí, který je …koordinátorem práce v rodině…zasahuje, když služba nesplnila svůj účel … Rovněž v rozhovoru 1: …jsou pro rodinu s dětmi…to samo už je vymezením proti některým…službám… nebo konstatování v rozhovoru 3 …pokrývá práci s tou rodinou komplexně…rodiče, matka nebo otec nebo oba a děti…přímo v terénu, v rodině, přímo tam, kde ten problém vzniká…

69

Sdělení respondentky v rozhovoru 1 přináší doplňující pohled na sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi: …tato služba není tak ohraničená a není vyloženě specializovaná některým směrem třeba k tomu zdravotnímu postižení toho dítěte… Jedná se tedy o službu, při které se sociální pracovníci mohou setkat s nejrůznějšími problémy svých klientů. V rozhovoru 4 respondentka podtrhla význam systémového přístupu při sociální práci s rodinou, jeho komplikovanost na jedné straně i možnost „samoúzdravy“ na straně druhé:…tak je to velmi často o tom jednom člověku…samozřejmě je v tom zapojený i ten rodinný systém, ale tak jako by je to práce s tím jedním, ale ten rodinný systém je prostě taková komplexní jednotka…ale je to prostě mnohovrstevnatý proces, a to dítě samozřejmě jako tam je pro nás to gró, i když ona se často ta situace dítěte spraví přesto, že se spraví ta situace těch rodičů, není to vždycky…ten jeden člověk, který se s vaší pomocí, s vaší podporou někam posune, ale že je to celý systém. A v tom mi to možná přijde horší, takové komplikovanější. Na druhou stranu zase rodinný systém je přirozená záležitost, takže o to je to zase jednodušší… U několika respondentek, jako např. v rozhovoru 8 je patrné, jak je důležitá motivace i jaká jsou další specifika v souvislosti s poskytováním sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi:… mě …napadá, že typické je, že velmi často klienti nejsou vnitřně motivováni k tomu, že by měli v životě něco změnit…mám zkušenosti v sociální práci např. se seniory, v tom je velký rozdíl…pracujete s jakýmsi odporem, často klienti unikají, nechtějí to řešit, někdy odpor vydrží po celou dobu spolupráce… vymlouvají se, nebo slíbí, pak nic neudělají…že mají jakési modely rodinného života zaběhnuté, 10, 20 let a my jim tam začneme nějaké nové prvky, o které nestojí, nebo to neumí uchopit…specifikum je, že můžeme být ambulantní nebo terénní…ještě mě napadá, že je tu jeden uživatel, se kterým máme smlouvu…ale jsou tu dva dospělí a 2,3,4 děti a nejsou tu jen potřeby, ale i problémy, dlouhodobě neřešené, nakumulované… prostě tato práce řekla bych je velice obtížná, v porovnání s jinýma službami…v…rodině pokaždé řešíme nějaké jiné a nové problémy, a ty které vidíme…které hoří, pak klient to takto vůbec nevidí a chce řešit něco jiného…to není jeden problém…vždy je jich víc… Zaujala mně zkušenost celkově tří respondentek v sociální práci s jinou cílovou skupinou a možnost srovnání, co se týká obtížnosti a náročnosti při poskytování sociálně aktivizační služby. O důležitosti motivace cituji z rozhovoru 10: …hodně pracujeme s motivací rodiny…nedáváme rady, ale doporučení, vycházíme z toho, co ta rodina chce a má…jaké jsou jejich cíle, ne naše…my můžeme uvést několik cest… a oni si mohou vybrat, jestli jim to vyhovuje nebo ne… V rozhovoru 9 respondentka označila dva důležité aspekty a to: …čím se lišíme, jsou to dvě podstatné věci…to bych asi řekla přirozené prostředí a ta dobrovolnost.

70

Rovněž opakovaně byl kladen důraz na potřebu aktivizace a její přínos pro klienta, kdy pro příklad uvádím část záznamu z rozhovoru 11: …pak …ta aktivizace...což není, že někam přijdeme, něco děláme za tu rodinu, ale aby vlastními silami, ale za naší pomoci a podpory, aby dosáhli nějaké změny k vyřešení těch problémů…neměla by hrozit, být…závislost na službě…sami na tom budou pracovat, pak když se někam posunou, bude to pro ně mít nějakou hodnotu, že to někdo neudělal za ně a oni do toho nespadnou zpátky… Dílčí závěr: Jak je uvedeno i v teoretické části diplomové bakalářské práce je potřeba počítat při práci s rodinou s tím, že se jedná o systém, který se mění už jen tím, že dochází např. k drobným změnám u jednoho člena rodiny. Při poskytování sociálně aktivizační služby je již zmiňovaný důraz na aktivizaci a motivaci klientů při naplňování cílů spolupráce, kdy se v některých případech jedná o práci s klientem v odporu. Sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi může být poskytována zároveň ambulantně ( 30 %) i terénně ( 70 %) nebo jen terénně, je zde možná volba při žádosti organizace o registraci služby. 4) Jaké služby, popř. fakultativní činnosti v rámci sociálně aktivizační služby poskytujete? Všechny organizace vychází ze zákona při poskytování sociálně aktivizační služby, jak uvedla např. respondentka v rozhovoru 3: …děláme ty výchovně vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktů se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti a pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů, či pomoc při projednávání osobních záležitostí…samozřejmě…základní sociální poradenství…podle zákona 359 máme pověření k výkonu sociálně právní ochrany dětí… Respondentky uvedly rovněž fakultativní činnosti jako v rozhovoru 2: …měli jsme nedávno třídenní pobyt, s rodinami s dětmi…výchovně vzdělávací pobyt...v rámci azylového domu máme různé projekty, které směřují k trávení volného času rodin, k podpoře soudržnosti rodiny…tvoření, sportovní den…; v rozhovoru 5: …jako fakultativní službu v XY nabízíme právní pomoc…bezplatnou…; v rozhovoru 6: ...program 5 P v rámci dobrovolníků a dále realizujeme

výlety

s rodiči

a

s dětmi…;

v

rozhovoru

7:

…fakultativní

jsou

to

výlety…akce…třeba velikonoční, podzimní, vánoční, zimní setkání…pozveme hosta, odborníka…zjišťujeme,…o co mají zájem..půjčujeme literaturu…rovněž pro děti…půjčujeme hračky, hry do rodiny…výtvarné, pracovní aktivity …spolupracujeme s Dominem…; v rozhovoru 8: ...dáváme oblečení z charitního šatníku..považuji za klíčové mít bezplatné poradenství…ohledně těch exekucí…chodíme s klientem za právníkem..dobrý právník dokáže pomoci…vidíme jako hodně důležité aby se ve škole učila finanční gramotnost…; v rozhovoru 10:…příznivě je přijímáno doučování…spolupracujeme s Adrou…charitní

71

šatník…; v rozhovoru 11: ...fakultativní moc ne…to děláme ve spolupráci s azylovým domem…ve spolupráci s XY tu funguje mateřské centrum… Dílčí závěr: Poskytování sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi se řídí zákonem o sociálních službách č. 108/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů a prováděcí vyhláškou 505/2006 Sb. Většina zařízení mají uděleno omezené pověření k výkonu sociálně právní ochrany dětí podle zákona 359/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 9 z 12 respondentek uvedlo, že základní činnosti dle uvedeného zákona mají doplněny o fakultativní činnosti. 5) S kým při poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi spolupracujete, jak tato spolupráce probíhá? 11 z 12 respondentů jednoznačně nejvíce spolupracuje s oddělením sociálně právní ochrany dětí. Pro ilustraci uvádím z rozhovoru 2: …Nejvíce s odborem sociálně právní ochrany dětí…90 % musí být z OSPODu…zásobuje nás rodinami…nebo vyjadřuje potřebu nebo požadavek… Tuto spolupráci rozvádí respondentka v rozhovoru 4:…s OSPODem, poměrně hodně…to je velmi důležité…tam jsem tomu fakt ráda, že to funguje…s OSPODem děláme ty společné konference s těma rodičema…oni se mnozí uvolní a mnoho se vyjasí…mohou se vyjádřit…všichni můžou říct, jak to vidí…mnohdy mají klienti tendenci kličkovat a my si pak říkáme, co na tom OSPODu dělají a ten OSPOD si musí říkat dost podobnou věc a ono to tak není…; rovněž respondentka v rozhovoru 5:…nejdůležitější je ten orgán sociálně právní ochrany dětí...podáváme měsíční zprávy na OSPOD…k dané konkrétní rodině…klienti o tom ví…máme od nich podepsaný souhlas…navíc máme ohlašovací povinnost…míváme pravidelné schůzky jedenkrát za dva měsíce, kdy se sejdeme všichni na OSPODu…pokud je něco akutního voláme z terénu a ten OSPOD to hned ví…; respondentka v rozhovoru 10 zdůrazňuje potřebu vymezení kompetencí při spolupráci:…nejvíce s OSPODem…spolupráce probíhá velmi efektivně…vymezili jsme si kompetence…naše služba nedělá kontrolu v rodinách, my se snažíme motivovat, aktivovat nějak upozorňovat jaké důsledky vyplývají ze situace… Ne ve všech městech se spolupráce mezi organizacemi poskytujícími sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi a OSPODem daří jak je patrné např. v rozhovoru 8:..s OSPODem je to trochu problematické…my pracujeme na bázi dobrovolnosti, jedná se o pomoc, podporu, kdežto pracovnice OSPODu, takové to gró jejich práce je kontrola a restrikce a díky tomu jsme v konfliktu, prostě celou dobu té spolupráce, řekněme zápasíme…to bylo myšleno původně, při komunitním plánování, že budeme prodloužená ruka OSPODu, ale nějak se opomnělo, že jedeme na bázi dobrovolnosti, zákon 108 a oni mají 359 zákon o sociálně právní ochraně dětí, takže jsme trošku naráželi…; rovněž 72

respondentka v rozhovoru 7 uvádí: …my jsme tam udělali několik informačních schůzek, snažíme se pravidelně docházet a konzultovat s nimi, jak je důležité, aby s námi spolupracovali…nicméně tu největší skupinu lidí, se kterými spolupracujeme, tu jsme nezískali od OSPODu, tu jsme získali sami…z azylového domu…nebo si to lidi řekli mezi sebou…bylo by to fain, kdyby byl takový zájem na OSPODu, a kdyby rodiny dali, když si uvědomujeme jaké jsou statistiky a kolik nám za rok dají klientů, tak nad tím zůstane rozum stát…případové

konference…to

funguje…těch

pár

rodin,

které

nám

dali…my

konzultujeme...velmi čile…ten OSPOD je od 50-tých let ojedinělá instituce svého druhu…oni si těžko zvykají na něco nového… Respondentka v rozhovoru 9 podtrhla důležitost spolupráce na pracovišti:…my spolupracujeme především s kolegyní, to je důležité… Rovněž za důležitou uvedla respondentka v rozhovoru 3 spolupráci s klientem, která je formou především písemné smlouvy:…klient uzavře smlouvu podle zákona 108…podepíše si aktivity, které budou probíhat… Mezi další spolupracující organizace respondenti shodně uváděli v rozhovoru 7:… dále spolupracujeme se Střediskem výchovné péče, s pedagogicko psychologickou poradnou, lékaři, komunitním centrem, nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež…; další výčet spolupracujících organizací uvádím z rozhovoru 2: …škola, školka, zdravotnické zařízení, pedagogicko-psychologická poradna, psycholog, psychiatr, dobrovolnické centrum, charita, doučování…je toho široké spektrum...podle potřeby uživatele vždycky… Některé respondentky uváděly, že je potřeba opakovaná reklama, např. v rozhovoru 3:…informativní letáček dáváme státním i nestátním subjektům ve městě, které pracují s rodinou…; také v rozhovoru 11 se respondentka vyjádřila: …na té spolupráci teďkom vlastně neustále pracujeme…ta SASka ještě pořád není v povědomí těch lidí, kteří pracují s rodinami, s dětmi… V rámci svých odpovědí se respondentky vyjadřovaly rovněž k případovým konferencím a multidisciplinárním týmům, které se teprve začínají zavádět do praxe sociální práce. V rozhovor 9 respondentka uvedla: …případové konference jsem tady zažila jen jednou…to iniciovala škola…Také v rozhovoru 10 bylo sděleno:…už jsme zavedli také případové konference, které se taktéž osvědčily, s tím byl trošku problém, protože ne všichni ji znají…s návrhem případové konference přišla již dvakrát naše služba… V rozhovor 11 se respondentka vyjádřila:…multidisciplinární týmy a případové konference…oni se v tom taky učí…dřív to nebyl standard ty případové konference…všichni hledáme, učíme se…buď to svolává SASka nebo OSPOD, několikrát azylák…

73

Dílčí závěr: Z projektu vyhlášeného zlínským krajem je zaručeno financování 11-ti organizacím, které poskytují sociálně aktivizační službu pro rodinu s dětmi a to do června 2012. Toto pro ně ovšem představuje závazek k tomu, aby 90 % rodin bylo zároveň klienty oddělení sociálně právní ochrany dětí. Ve dvou městech, podle výpovědí respondentek, je tato spolupráce s oddělením sociálně právní ochrany dětí optimálně nastavena. Za důležitou považují respondentky opakovaně informovat a prezentovat

poskytovanou

službu, a to směrem k odborné i laické veřejnosti. Případová konference a spolupráce v rámci multidisciplinárního týmu je prozatím využívána pouze ojediněle, a to vzhledem k neznalosti tohoto nástroje v rámci sanace rodiny. 6) Kdybyste měla možnost cokoliv změnit v souvislosti s poskytováním služby a sanací rodiny o co by šlo? Všichni respondenti uváděli finanční nejistotu a potřebu změny ve financování, a zároveň poukazovali na potřebnost a přínos v souvislosti s poskytováním této služby, jak je uvedeno i v rozhovoru 3:…to financování by se mohlo řešit v rámci transformace…stát hlásá…práce s rodinou v přirozeném prostředí, neodebírejte děti do ústavů…my jsme ty služby vytvořili a rozvinuli…a pak nechápu, jak stát může dopustit, že tu na rok vznikne vakuum…ústavní péče je nejdražší a práce v rodině je nejlevnější…terénní sociální pracovník napomáhá státu daleko více, a vychází to levněji… Téměř všechny respondentky by uvítaly změny v souvislosti s narůstající administrativou a požadovanou měřitelností v souvislosti s poskytováním služby. K tomuto obsažněji, ale výstižně uvedla respondentka v rozhovoru 8:…určitě mě zlobí ty ukazatele, které máme nastaveny, abychom měli mít nutně dvě intervence za den…někdo řekl na školení…jak může jít sociální služba na výkon?...individuální plány ty bych úplně odbourala..je to fain jako vodítko, ale pokud chci řešit něco s klientem, individuální plán bych zapomněla...a pořád psaní těch našich zápisů…že to není v souladu s individuálním plánem…zdůvodnit, tak proč jsem to dělala, pořád nějaké zdůvodnění, mě to zatěžuje…to bych odbourala, papírovou práci…pro statistiku je to třeba, ale jednoduché zápisy…ne, aby mě pak někdo za to káral, že jsem to špatně zapsala…to mě fakt opravdu, ale nesmírně vadí, to bych byla ráda, kdyby to tam nahoře někdo slyšel… Rovněž se opakovaně ve výpovědích respondentů objevovala potřeba některých chybějících pomáhajících pracovníků, kdy uvádím jako příklad výpověď z rozhovoru 8: …chybí terénní psychologové…terénní psychoterapeut je potřeba, ti lidé mají tolik problémů…

74

Poslední problematika, kterou zmiňovaly respondentky, je nedostatečná metodika a nástroj, který by jim napomohl více v práci s klienty. K tomuto uvádím z rozhovoru 8:…já si myslím, že hlavně ta absence metodiky, co to je sanace rodiny, co to je aktivizovat, co ano, co ne a potom žádná opora kromě zákona o sociálních službách… Dílčí závěr: Nejistota finanční, co se týká roku 2012, je patrná napříč spektrem sociálních služeb, poskytovaných neziskovými organizacemi nejen na území Zlínského kraje. Transformace financování sociálních služeb poskytovaných neziskovými organizacemi je potřebná. Zcela jistě by měla příznivý dopad na stabilitu a zvýšení kvality poskytování služby, kdy by nedocházelo např. k ukončení činnosti již několik let zavedené a osvědčené služby a propouštění zkušených, a problematiky znalých sociálních pracovníků. Rovněž bylo poukazováno u všech respondentek na nárůst byrokracie v souvislosti s vykazováním činnosti. Odmítnutí měřitelnosti sociální služby se jeví jako opodstatněné, ale žádná organizace si nedovolí odmítnout vykazovat činnost, protože by nezískala dotace a nemohla by poskytovat sociální službu.

4.8.3 Odpovědi vztahující se k třetímu dílčímu cíli Pro naplnění třetího stanoveného dílčího cíle praktické části, který je: Zjistit, na základě kterých metod a principů je poskytována sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi a ověření stanovených hypotéz odpovídaly respondentky na níže položené otázky takto: 1) Jaké předpoklady podle Vás by měl splňovat pracovník poskytující sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a co všechno ke své práci potřebuje? Respondentky shodně uvedly vysokoškolské, popř. vyšší vzdělání. Jako příklad uvádím citaci z rozhovoru 2: …určitě vzdělání…vysokoškolské…sociální; z rozhovoru 9:…nějaké akreditované kurzy… Dále jako nezbytné vidí: …je to…docela hodně věcí, musí být kompetentní k širokému spektru činností…měl by být týmový hráč, a na druhou stranu…chodí do té rodiny a vede tam jako klíčový pracovník tu práci…nemá k té práci jiný nástroj, než je on sám…(rozhovor 1). Rovněž respondentky shodně vypovídají: …určitá míra empatie, osobních životních zkušeností, komunikační dovednosti (rozhovor 2);

schopnost ustát i nepříjemné

rozhovory……měl by umět naslouchat…upřednostňovat jejich cíl… (rozhovor 10); …aby měl informace, znalosti i o dětech, přestože aktivizuje i rodiče…různé rodinné terapie….(rozhovor 3). 75

Respondentka v rozhovor 8 podtrhla osobnostní předpoklady:…aby byl flexibilní…musí umět reagovat v každé situaci a jednat… pružnost…chce to velkou dávku tolerance, benevolence a schopnost prostě nevidět určité věci …schopnost kompromisu… a z toho vyplývající uvedla důležitou osobní zkušenost: …nemít žádné očekávání, skoro žádné…; k výše uvedenému z rozhovoru 9 doplňuji: ...měl by být psychicky odolný…měl by umět pružně reagovat na požadavky klienta…taktnost…;…měl by být pokorný, nemyslet si, že umí všechno a ví všechno, umět se zeptat, poradit se a domluvit…trpělivý, určitě trpělivý…a nestavit vzdušné zámky…že dokáže pomoct všem…(rozhovor 5). Rovněž jako důležité viděly respondentky ve vztahu ke členům rodiny, jak je uvedeno v rozhovoru 10: …zájem o tu rodinu, problematiku…rodina rychle vycítí, že ten zájem tam není, že je to pouze profesně nějaký postoj…; jako doplňující uvádím z rozhovoru 4:…připadá mi čím dál víc důležitější, že pracovník, který dělá SASku, by měl být především člověk…potřebují cítit, že si jich vážíte, že jejich slovo má … hodnotu…a dodat jim ten pocit důvěry a hodnotu, jejich vlastní…měl by mít přirozenou úctu k člověku… Závěrem prezentuji výstižnou i úsměvnou odpověď respondentky z rozhovoru 5:...měl by to být takový nějaký polobůh…ta práce je hodně náročná…setkáváme se se strašným spektrem lidí… není to jeden typický klient… Dílčí závěr: Požadavky na vzdělání a osobnostní předpoklady sociálního pracovníka jsou definovány v zákoně o sociálních službách 108/2006 Sb. a neziskové organizace je mají zapracované

ve

standardech

kvality

poskytování

sociální

služby.

Oba

aspekty,

vysokoškolské, popř. vyšší vzdělání i potřebné osobnostní předpoklady jsou důležité a opodstatněné. Vzhledem k náročnosti v souvislosti s výkonem pomáhající profese je potřeba myslet na prevenci syndromu vyhoření – sebereflexi, psychohygienu a supervizi. Rovněž je potřeba si uvědomit, že pomáhající pracovník je „jen člověk“, a ne superman. 2) Jak vypadá Váš běžný pracovní týden, popř. den? Odpovědi respondentek na tuto otázku v sobě zahrnují vysvětlení, jakým způsobem je poskytována sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi, rovněž bližší charakteristiku této služby. To, čím se služba vyznačuje, uvádí respondentka v rozhovoru 4: …zpravidla…si ho nějak naplánujeme, a pak je úplně jiný…; obdobné je konstatování respondentky v rozhovor 6:…každý den či týden jsou proměnlivé…dopředu se to nedá moc naplánovat, protože u rodin se velice rychle mění rodinná situace… Obecně charakterizovala práci s rodinou respondentka v rozhovor 8:…máme rámcově týdenní

plán…snažíme

se

jednou

za

týden

toho

klienta

navštívit,

ale

je

to

individuální…někoho každý den…někoho jednou za čtrnáct dnů a to se mění…musím si 76

naplánovat intervence a co budu s rodinou řešit…příprava zabere hodně času…prostředí v rodině může být taky někdy hodně nepříjemné…jdu nerada…potlačím to, ale přijdu hodně unavená…přijdu, sednu si, přemýšlím, co se dělo, kde jsme, kam směřuji, udělám zápis…. Opakovaně uváděly respondentky tyto činnosti: terénní práce s rodinami (více, než 50 % pracovní doby), ambulantní práce, porady vedoucích, porady týmu, zápisy a administrativa, psaní projektů, podklady pro zprávy, vykazování statistik např. na krajský úřad, různé ntervence, konzultace i mimo organizace, interdisciplinární týmy, spolupráce s jinými organizacemi, propagace služby, podílení se na komunitním plánování ve městě, vzdělávání, supervize, sebereflexe. Dílčí závěr: Při poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi je, vzhledem k mnoha faktorům, jako např. cílová skupina, velmi různorodé problémy klientů, dlouhodobě neřešené situace v rodinách atp., nutné počítat s variabilitou a častými změnami co se týká doby poskytování i náplní intervencí. 3) Jak konkrétně probíhá práce s rodinou? Jak postupujete? Klientům je nejčastěji zprostředkována služba pracovníky oddělení sociálně právní ochrany dětí v daném městě, nebo jinými pomáhajícími pracovníky. Pro klienty i začátek spolupráce se jeví jako přínosné osobní doporučení od známých, kteří mají s danou službou již dobrou zkušenost. Respondentka v rozhovoru 2 k tomuto sděluje:…tak rodiny nás kontaktují samy, anebo většina rodin přichází na doporučení z OSPODu, navrhneme rodině spolupráci… Další postup spolupráce s rodinou popisovaly respondentky obdobně jak je uvedeno v rozhovoru 3:…je to dáno těmi standardy kvality…i zákonem…zájemci o službu vysvětlím, dostává informace…pak začne plánování…uzavřeme smlouvu…stane se klientem…začíná plán služby jak to bude probíhat, jaká jsou očekávání, (1 věta doplněna z rozhovoru 5): …sestavujeme ten tzv. individuální plán, kdy si vytýčíme, čeho ten klient chce dosáhnout…určí se cíl služby – osobní cíl…potom se tvoří nějaké drobné kroky, úkoly, které vedou k naplnění drobného cíle…a potom je to postaveno na tom …nedělat to za toho klienta, ale vlastně aktivizovat ho…aby byl dobrým rodičem a choval se i hodnocení, spolupráce a poskytování služby, to nám ukáže jak je klient úspěšný, jak se daří posouvat, měnit, na čem je potřeba zapracovat…když je klient samostatný a zvládá to…končí spolupráce… Jedná se o modelový příklad, v praxi to není až tak ideální a výsledky, či drobné změny jsou často nepatrné. Někdy je výsledkem spolupráce to, že nedošlo ke zhoršení stávající situace.

77

Většina respondentek vidí možnost uskutečnění změny formou učení a to především na straně dětí, i z tohoto důvodu zacilují svou práci právě na ně, o čemž vypověděla respondentka v rozhovoru 4:…děláme i s tím dítětem krátkodobý nebo dlouhodobý plán, podle toho jak staré je to dítě nebo jaké jsou jeho volní možnosti, vlastnosti…a to mi přijde fajn v tom, že to učím toho, kdo má tu primární zakázku jakoby v té rodině, protože když ti rodiče selhávají, tak je to furt dokola…nedaří se…ale když to zacílím na to dítě, tak to dítě se to učí bez toho, že by to musel umět ten rodič…to mi připadá, že je fain…ale když přijdete do toho domu, tak ta změna moc velká není, ale v tom člověku se něco uděje, je to mnohem víc… Délka spolupráce je podle výpovědí respondentek různá, v některých případech je potřebná a přínosná dlouhodobá, i několikaletá spolupráce, zvláště pokud se jedná o sociálně slabou rodinu, s mezigeneračním přenosem atp. Podle metodiky krajského úřadu je ovšem doporučeno, jak sdělila respondentka v rozhovoru 6:… zlínským krajem máme v zakázce dáno, že s rodinou můžeme spolupracovat půl, třičtvrtě roku…do rodiny chodíme 2x až 3x týdně... Cílem tohoto doporučení je, aby nevznikla závislost klienta na službě. Důležitý je vztah sociálního pracovníka a klienta, vzájemná důvěra, jak potvrdila respondentka v rozhovoru 8: …pak se to v rodinách rozkrývá až po několikáté návštěvě… Dílčí závěr: Jak postupovat při práci s rodinou, má každá organizace více méně rozpracované ve standardech kvality, které v sobě zahrnují poslání organizace, cíl služby, pravidla jednání se zájemcem o službu, pravidla pro uzavírání smlouvy, individuální plánování, metodiku, ochranu práv uživatelů a spoustu dalších dokumentů, které napomáhají k vyšší kvalitě a efektivnějšímu poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Důležité je při poskytování služby, jak vyplynulo z odpovědí respondentek, zacílení a práce s nezletilými dětmi, u kterých je větší potenciál (předpoklad) ke změně. Nejen při poskytování této služby, ale v sociální práci obecně je důležitý vztah mezi sociálním pracovníkem a klientem. 4) Jaké techniky, metody práce s rodinou byste nejvíce doporučila při poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi? Všechny respondentky uvedly jako základní metodu při práci s rodinou rozhovor a většina pozorování. Výstižně o tom hovořila respondentka v rozhovoru 8:…mě přijde klíčový rozhovor, komunikace v té práci, na tom to prostě stojí...je důležité jak se s uživatelem domluvíme, co mu nabízíte, jak mu odpovíte na jeho požadavky…je to i o naslouchání…člověk, který neumí naslouchat, by toto nemohl dělat…v porovnání s OSPODem oni mají zákon, který něco nařizuje, my ne, nic nemáme v ruce, já buď něco

78

vykomunikuju, budu mít úspěch, nebo ne…; dále v rozhovoru 7: …důležitou technikou je pozorování…ne vše vám rodina sdělí… Mezi další metody a techniky práce s rodinou respondentky uváděly: … úkolově orientovaný přístup, videotréning interakcí, poradenství, ta práce v terénu -

návštěva

rodiny, doprovody, nácvik dovedností u rodičů…třeba rozhovoru…jak budou jednat na úřadu…(rozhovor 2); … interdisciplinární tým…(rozhovor 1); …úkolování, drobné kroky, jedná se vlastně o individuálním plánování…(rozhovor 5); …učení…maminky většinou nemají již z domu naučené ty základní věci…jedná se o vedení domácnosti, péče o dítě, vaření, stravování…(rozhovor 5); …mamince předvedeme jak se má učit s dětmi, opakovaně jí to předvedeme, pak ji úkolujeme…sociální učení…doprovázení…(rozhovor 7); …rozhodně ty věci týkající se sociálně terapeutických činností…tam nám to ukazuje…od krizové intervence, rodinné terapie…metoda ke zdravému životnímu stylu…učí jakoby zdraví ve všech oblastech psychického, tělesného…sociální pracovníci mají výcvik v této oblasti…(rozhovor 3); …uživatel musí cítit z pracovníka zájem o problém, pomoc…to naslouchání jim chybí…podpora, motivace, motivační rozhovory, taky to soucítění, chápání, projevení pochopení té situace… …taky ta pochvala…(rozhovor 10); …tzv. šestý smysl…to je spousta věcí, které nejsou viditelné…(rozhovor 11). Respondentky ve svých odpovědích podtrhly i důležitost práce s dětmi. Uvádím citaci z rozhovoru 3:…podle toho, jaká je to rodina a co je potřeba…když jsou to malé děti…máme připravené v sociálně aktivizační službě různé materiály, pomůcky, máme sponzorské odměny, materiály…logopedické materiály, pracovní listy, co by to dítě mělo dělat, jak je vést…

Za

důležité

považovaly:

…přítomnost

rodiče

u

té

práce,

zejména

s dítětem…(rozhovor 9). U starších dětí popsala respondentka v rozhovoru 11 tyto techniky práce: …nebo donesu hru…mám klienta, 12-ti letého chlapce…zkouším techniky…koláč

hněvu…začarovanou

rodinu,

protože

tam

byly

těžké

vztahy

s rodiči…všichni neustále studujeme…pořád hledáme všelijaké nové věci… Na položenou otázku sdělila respondentka v rozhovoru 9, že by uvítala jakousi oporu při poskytování sociálně aktivizační služby, a to např. v jednotné metodice: …není to tady propracované, to nám tu jako chybí, ta metodika… Dílčí závěr: Je patrné, že při sociální práci s rodinou je využívána pracovnicemi celá škála technik a metod sociální práce, které se naučily a rozvíjely nejen praxí, ale i celoživotním vzděláváním. Povinností podle zákona o sociálních službách je absolvovat každoročně akreditované kurzy v rozsahu minimálně 24 hodin, jejichž součástí může být i 8 hodinová stáž.

79

5) Co si myslíte, že se při práci s rodinou daří nejvíce? Co nejvíce funguje? Čeho je naopak potřeba se vyvarovat? Položená otázka opět více napomohla poodkrýt, v čem spočívá poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Jako první napadalo respondentky především díky jejich zkušenostem z praxe, čeho je potřeba se vyvarovat. Pro ilustraci uvádím některé výpovědi: …nejde, aby pracovník toleroval některé ty věci, pokud by to spadlo do té 359, to ohrožené dítě…(rozhovor 3); …dlohodobé cíle jsou často pro ty lidi neuchopitelné...začít od těch co nejkratších horizontů…pak je nebezpečí toho, že je něco nastaveno a pak se nepodaří dojet, tak to jakoby selže…pro toho člověka je to vzkaz, že selhal ten systém… (rozhovor 4); …není zas tolik prostoru, aby si sám uživatel řekl aha, takhle bych to měl dělat…. tak možná někdy je tam to, že ho možná trochu tlačíme do toho něco dělat…vyvarovat se závislosti, tím, že se na nás někdy klienti upnou, vím, že nemají někoho takového, tak se někdy upínají až nezdravě…tak potom nás často kontaktují…je to o stanovení těch hranic, abychom je nepustili někam, kam nechceme…(rozhovor 7); …mě napadá vyvarovat se toho, abychom braly jejich problémy na sebe…blokovat to v sobě, udělat to za klienty, udělat to sám…je třeba se vyvarovat hodnocení nebo posuzování rodiny…někdy to naskakuje….opravdu se soustředit na ty jejich potřeby, ne na ten náš pohled…(rozhovor 8); …aby se při tom jednání s námi cítili nějací méněcenní…to nesmíte dopustit, pokud si získáte důvěru…někdy nevhodné slovo, postoj nebo když z nás vycítí negativismus, tak se stáhne…určitě jim nic nenařizovat…nesmíme snižovat autoritu rodiče před tím dítětem… (rozhovor 9); …určitě nastavovat hranice hned od začátku, říct jak služba funguje, co je podstata té služby…mít jasné hranice když se nebude dít toto, tak se služba ukončuje…jakmile se začne povolovat, jakoby v uvozovkách kamarádičkovat s tou rodinou… pořád tam musí být profesionální přístup…(rozhovor 11). Cenné jsou rovněž podněty, které mohou napomoci k dobré spolupráci a vytvoření profesionálního vztahu s klientem a kvalitnějšímu poskytování sociálně aktivizační služby. Uvádím proto tyto citace z rozhovorů s respondentkami:…je potřeba v tom mít režim, pravidelnost,

krátkodobé

cíle

i

krátkodobé

návštěvy,

zvláště

u

rodin,

které

začínají…(rozhovor 4); …jistá míra podpory i kontroly do sociální práce s rodinou patří…problém je, když se to na tu jednu stranu převáží…vyžaduje to partnerský přístup k té

rodině…neznamená

to

bezbřehou

toleranci…jasně

se

vymezit…stavět

hranice…prostor pro řešení, se kterým přichází uživatel...je to trvalejší, když je tam ta iniciativa ze strany toho uživatele, vnitřní motivace má delší trvání…jednodušší je dotýkat se těch formálních stránek rodiny…než obsahových… tzn. vztahů (rozhovor 1);…aby jim bylo nastaveno zrcadlo, jak jejich rodina funguje…co jim funguje…pracovník je provází, analyzuje, vtahuje se co nejvíce ta rodina do toho plánování…ne vnucuje, diktuje, ale spíše 80

je

aktivovat…potřebují

povzbudit…dobrá

je

metoda

pochvaly,

metoda

povzbuzení…potřebují podporu služby…určitě funguje pracovat na silných stránkách klienta a na aktivaci, protože když oni cítí, že to mají sami v rukou, tak je to velká výhra, když vidíte jak se mění atmosféra…(rozhovor 3); …je nutná aktivizace delší dobu…rok je krátká doba…(rozhovor 6); …na druhou stranu je to umění komunikovat, získat důvěru té rodiny, nehrotit ty situace, být klidný, empatický…aby e oni o vás mohli opřít, nevnímat vás jako kontrolu anebo naopak, kdo si přijde potykat…to je nejdůležitější v té práci…(rozhovor 11); …cokoliv se řeší v rodině, tak se to někam napíše, taková vizuální pomůcka pomáhá vždy jak dětem, tak rodičům…když se otevře komunikace mezi tou rodinou, když tam vstoupí někdo, kdo tam působí trochu jako mediátor, že tam chce opravdu pomoct…vyvarovat se určitě poučování a nejhorší je vytahovat jiné klienty….(rozhovor 5). Dílčí závěr: Důležité je mít na zřeteli zájem dítěte, jeho bezpečí a dobré prospívání v rodině a souběžně nastavit hranice a pravidla spolupráce tak, aby mohlo docházet k postupným změnám a řešení tíživé situace rodiny. Potřebné se jeví vytvoření profesionálního, partnerského přístupu, vztahu při práci s rodinou, který je pro tuto spolupráci hnacím motorem. Jistá míra podpory i kontroly do práce s rodinou patří, ale důležitá je rovnováha, popř. umět v konkrétní situaci adekvátně a přitom citlivě reagovat. 6) Z čeho jste měla v poslední době v souvislosti s poskytováním sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi radost? Otázka byla položena na závěr rozhovoru se záměrem příjemně zakončit rozhovor a povzbudit respondentky s tím, že si např. uvědomí, co všechno se v práci i přes její obtížnost daří. Někdy to jsou skutečně „drobnosti“, které ovšem pracovnice dokážou ocenit, jak je zmíněno v rozhovoru 1:…když se podaří něco, co se delší dobu nedařilo…i když to nejsou velké věci…kdy třeba maminka věci, které byly pro ni nepochopitelné, najednou si je zvnitřní a jde a udělá je… Toto je rozvedeno rovněž v rozhovoru 5:…jsou pořád nějaké dílčí úspěchy…opravdu to jsou maličkosti…že v rodině je umyto nádobí…bohužel teď nás spíš potkávají takové negativní zkušenosti, takže se snažíme čerpat z takových maličkostí, ať neshoříme… O další, z mého pohledu významné změně klientky, hovořila respondentka v rozhovoru 4:…teď mi napsala jedna maminka mail…bylo tam to, že můžu něco změnit i já u sebe, a pak se něco děje, mění…už to nejsou všichni ostatní, kdo ubližují… Respondentky dokázaly ocenit svou práci, to, co se jim v souvislosti s poskytováním sociálně aktivizační služby podařilo, jako např. v rozhovoru 7:…mám radost, že se nám daří spolupracovat…my jsme si to tady vydobyly, bylo to zpočátku nesnadné…udělali jsme

81

kus práce, jsem ráda, že nás to nerozložilo, přestože byly potíže, stresy, ale někde jsme se posunuly… Rovněž je to patrné z rozhovoru 11:…z velkého ohlasu okolí, obcí, OSPODu, jak na tu službu reagují…; také v rozhovoru 6:…třeba z té radosti klientů…mám největší radost, když se klienti otevřou, když se ta nedůvěra prolomí v důvěru…to trvá tak tři měsíce…více pak komunikují o svých problémech…otevření klienta znamená spolupráci… To, že dělají svou práci dobře, přináší i ocenění a to jak u klientů, tak státních institucí, o čemž hovořila respondentka v rozhovoru 3:…při prezentaci na KÚ v roce 2010 naše ORP nemělo žádné umístěné dítě v ústavu…pomocí té SASky se vrátily zpět do biologických rodin…obdrželi jsme ocenění…prestižní ochránce dětí…Zlaté srdce…ministerstvo objíždělo a hledali…psali, že našli komplexní službu pro rodinu a dítě… Dílčí závěr: Uvědomění si posunu a jakékoliv drobné změny k lepšímu, a to jak v přímé práci s klienty, tak v rámci spolupráce s pomáhajícími institucemi, přináší alespoň občas radost, ocenění, povzbuzení, elán i chuť pokračovat v poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi.

4.8.4 Vyhodnocení platnosti hypotéz 1) Hypotéza konstatující, že mezi nejčastější problémové situace rodin ve zkoumaném regionu patří nezaměstnanost, zadluženost a výchovné problémy u dětí se potvrdila. Rovněž to, že pracovníci v rámci poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi řeší problematiku zanedbávání dítěte. Z výpovědí respondentek je zřejmé, že výčet problémových situací, které řeší v rodinách v rámci poskytování služby, je rozsáhlý.

2) Hypotéza, že pracovníci poskytující sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi vycházejí především ze zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. se potvrdila, rovněž z odpovědí i prostudování interních materiálů je zřejmé, že pomáhající pracovníci mají jasnou představu o své práci. Dokážou objasnit činnosti a postupy uvedené ve vyhlášce 505/2006 Sb., podle stávajících možností většina organizací poskytuje i fakultativní činnosti. Uvítali by ovšem vypracování jednotné metodiky, která by byla k dispozici všem organizacím. Rovněž se potvrdilo, že se jedná o službu založenou na dobrovolné spolupráci s uživateli. Cílem je aktivizace, pomoc a podpora rodiny, aby nedošlo k odebrání dětí z rodiny, popř. se pracuje na návratu dítěte do biologické, případně náhradní rodiny i na podpoře jednotlivých funkcí rodiny. Na základě výpovědí respondentek se potvrdilo, že v rámci individuálního

82

plánování se společně s klientem určuje cíl služby a plánují se jednotlivé kroky k dosažení tohoto cíle. Hypotéza, že neprobíhá spolupráce aktérů podílejících se na sanaci rodiny v rámci multidisciplinárního týmu, se mi nepotvrdila. K této spolupráci dochází, ale spíše výjimečně, mnozí pomáhající pracovníci nemají potřebnou zkušenost a někdy i ochotu využít tento účinný nástroj sanace rodiny. Rovněž zavádění případových konferencí do praxe sociální práce je postupné, a zatím se spíše využívá ojediněle. Hypotéza, že probíhá spolupráce všech neziskových organizací s oddělením sociálně právní ochrany dětí, se potvrdila, kdy 90 % rodin, kterým je poskytována sociálně aktivizační služba, jsou zároveň klienty OSPDu. Pokud tato spolupráce selhává, je to obvykle z důvodu dlouhodobé výsadní pozice a působení oddělení sociálně právní ochrany dětí v ČR, i postojem konkrétních pracovníků k dané problematice a možnostem spolupráce. V rámci poskytování služby dochází rovněž ke spolupráci s institucemi a odborníky, kteří pracují s rodinou nebo jejími členy. Jedná se o síť sociálních služeb v daném regionu. 3) Hypotéza, že sociální pracovníci, kteří vykonávají tuto práci, již mají odpovídající vyšší nebo vysokoškolské vzdělání se potvrdila. Někteří z nich studují. Pokud se jedná o vzdělání v oboru sociální práce, je zde záruka znalostí jednotlivých metod a principů sociální práce a to nejen s rodinou. Požadavek na vzdělání je definován zákonem o sociálních službách číslo 108/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, rovněž vychází z vysokých nároků i požadavků, které jsou zřejmé v souvislosti s poskytováním sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Všechny organizace na území zlínského kraje, kde jsem měla možnost uskutečnit rozhovor, mají rozpracované standardy kvality sociálních služeb. Rovněž se potvrdil předpoklad, že nejčastěji používanými metodami při poskytování služby jsou rozhovor, pozorování, práce v přirozeném prostředí rodiny, tedy návštěva rodiny i úkolově orientovaný přístup, který je aplikovaný v individuálním plánování. Rovněž poslední hypotéza se potvrdila, kdy respondenti pokládají za důležitý partnerský přístup a vytvoření vztahu důvěry mezi nimi a klientem, kdy je kladen důraz na schopnost naslouchat, dávat zpětnou vazbu, být empatický a nehodnotící. Aktivizace, pomoc a podpora jsou důležitými atributy při poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi.

83

4.8.5 Analýza dokumentů, informační brožura Na základě prostudovaných dokumentů organizací poskytujících sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi na území Zlínského kraje, rovněž neziskové organizace STŘEP v Praze, byla vytvořena informační brožura jednak pro zájemce o tuto službu, rovněž je určena organizacím a odborníkům, kteří pracují s rodinou. Tato brožura je přílohou číslo 7 této diplomové bakalářské práce.

Potřebné údaje a data pro vypracování informační brožury jsem měla možnost nastudovat ze souboru dokumentů během domluvených jedenácti návštěv v jednotlivých zařízeních. Zaměřila jsem se především na interní zdroje organizací, a to na standardy kvality, jejichž součástí byly např. poslání, cíle a zásady služby, metodika poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, pravidla pro poskytování služby, pravidla proti předsudkům a negativnímu hodnocení, etický kodex organizace, pravidla pro jednání se zájemcem o službu, pravidla pro uzavírání smlouvy, individuální plánování, pravidla pro vedení dokumentace, dotazník spokojenosti s poskytovanou službou atp. Rovněž jsem prostudovala internetové stránky organizací, obdržené výroční zprávy a informační brožury.

Pro analýzu dokumentů byla zvolena tato kritéria: poslání a cíl organizace, cílová skupina, způsob poskytování služby a výčet činností při poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Za důležité jsem pokládala zpracovat získané informace na základě zvolených kritérií tak, aby výsledná informační brožura byla srozumitelná, přehledná, poutavá, rovněž nepříliš rozsáhlá a finančně nákladná.

84

ZÁVĚR Ve své bakalářské diplomové práci jsem se věnovala tématu sociální práce s rodinou se zaměřením na sanaci rodiny. Zjistila jsem, jaká jsou specifika poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, jak konkrétně pracují sociální pracovnice neziskových organizací ve Zlínském kraji s rodinami, jaké používají metody práce, popř. z čeho vycházejí při výkonu své práce. V teoretické části, v první kapitole, jsem se věnovala tématu rodiny obecně, jejím funkcím, typologii rodin, znakům současné rodiny, faktorům, které ovlivňují rodinu. Druhá kapitola se zabývala tématem sanace rodiny. Definicí sanace, legislativním rámcem sanace, jaké jsou podmínky a znaky sanace, kdo jsou klienty sanace rodiny, syndromem CAN a pojmem ohrožené dítě. Metody sociální práce v procesu sanace byla poslední kapitolou teoretické části, která v sobě zahrnovala přístupy významné pro sociální práci s rodinou, rovněž metody sociální práce v rámci sanace rodiny. Zabývala jsem se zde rovněž vztahem mezi pomáhajícím pracovníkem a rodinou i komunikačními dovednostmi pracovníka a návštěvou rodiny, které jsou nezbytné při poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. V souvislosti se zpracováním kapitoly sanace rodiny musím konstatovat nedostatek dostupné literatury k tomuto tématu. Kromě práce Sanace rodiny od autorek Bechyňová, Konvičná jsem k tomuto tématu další literaturu neobjevila. Druhá, praktická část byla zaměřena na metodologii výzkumu. V úvodní kapitole byl popsán zkoumaný region, prostředí výzkumu, cíl výzkumu, výzkumný vzorek a dílčí výzkumné otázky, které byly operacionalizovány a převedeny do otázek vhodných ke zjištění cílů bakalářské práce. Využila jsem kvazi-kvalitativní výzkumnou strategii při získání dat u rozhovorů s pracovníky dvanácti neziskových organizací na území Zlínského kraje, kteří poskytují sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Další kvantitativní strategii pro získání potřebných údajů, které jsem studovala z dostupných interních materiálů zmíněných organizací, jsem použila k dalšímu praktickému výstupu této diplomové bakalářské práce, kterou je informační brožura. Tato brožura je vytvořena specificky pro Občanské sdružení ONŽ – pomoc a poradenství pro ženy a dívky v Rožnově pod Radhoštěm, které začalo nově poskytovat od ledna 2012 sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Předpokládám, že teoretická i výstupy praktické části této bakalářské diplomové práce napomohou pracovnicím sdružení k získání základních informací a potřebného náhledu k sociální práci s rodinou v souvislosti s poskytováním sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi. Také doslovná transkripce vzorového rozhovoru, který je přílohou této práce, může být případně využitý k dalším výzkumným účelům. Dalších deset doslovně přepsaných rozhovorů vzhledem k zachování anonymity i rozsahu práce již nepřikládám.

85

Jak už jsem se zmínila v úvodu práce, rodina je považována za jádro společnosti a je zvláště důležitá pro děti, které zásadně formuje a připravuje pro život. V případě, kdy rodina vlivem nejrůznějších okolností potřebuje pomoc zvenčí, je zde jako jedna z forem pomoci sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi, která je realizována neziskovými organizacemi. Legislativně je tato sociální služba upravena v zákoně o sociálních službách 108/2006 Sb. a ve vyhlášce 505/2006 Sb. Konkrétně je zde popsán výčet činností, kterými je služba realizovaná. Tento obecný výčet, bez zákonem stanovených postupů, či omezení společně s možností definovat a ve standardech určit způsob práce a zvolit rozsah činnosti předurčuje nestátní neziskové organizaci k pružnému reagování na individuální potřeby rodiny. Je zde široká paleta služeb, které jsou doplněny často i o fakultativní činnosti. Na druhou stranu se toto stává i nevýhodou, kdy podle respondentů nemají v ruce potřebný nástroj, který by jim napomohl k dosahování potřebných změn při práci s rodinou. Poskytování služby je tak založeno na dobrovolnosti ze strany klienta, kterému je služba nejčastěji doporučena pracovnicí oddělení sociálně právní ochrany dětí. Motivací klientů k souhlasu s poskytováním služby je často strach a obava např. z odebrání dětí, popř. snaha „vyhovět“ úřadům a „mít klid“. Z tohoto důvodu je zde důležitým nástrojem samotný pomáhající pracovník neziskové organizace, jeho osobností výbava, vzdělání, komunikační schopnosti. Jako důležité se jeví vytvořit vztah důvěry a zároveň nastavit a udržet potřebné hranice, pravidla a profesionální vztah při práci s rodinou. Toto klade poměrně vysoké nároky na pracovníka, kterému by měla organizace zajistit potřebné zázemí. Pro pracovníky z toho vyplývá potřeba celoživotního vzdělávání, supervize, sebereflexe, dodržování psychohygieny atp. Respondenti shodně kritizovali nesystematické financování sociálních služeb, které pro ně představuje značnou existenční nejistotu, zvláště v roce 2012, což má nepříznivý dopad i na poskytování služby. V souvislosti s financováním služby z Krajského úřadu Zlín pracovníci neziskových organizací nelibě hodnotili jejich administrativní požadavky a požadavek na měřitelnost služby. Pro dosažení cíle, kterým je poskytnutí vhodné pomoci, podpory i aktivizace rodiny je potřeba spolupráce státních i nestátních subjektů, které se podílejí na práci s rodinou v sanaci. Vhodným nástrojem se jeví interdisciplinární spolupráce a pořádání případových konferencí. Potřebný rozsah spolupráce je ovlivněn i tím, že práce je zaměřena jak na rodiče, tak na nezletilé děti, rovněž okruh problémů je velmi rozmanitý. Řeší se ztráta zaměstnání, bydlení, předlužení, špatné hospodaření a vedení domácnosti, nedostatečná péče o děti, rozvodová situace rodičů, neplánované těhotenství atp.

Dochází proto ke

spolupráci s psychology, lékaři, právníky, soudy, školami a školkami, psychologickou poradnou,

občanskou

poradnou,

střediskem

výchovné

péče,

azylovým

intervenčním centrem a celou řadou neziskových organizací v daném regionu.

86

domem,

Velmi důležité postavení v případě spolupráce má již zmiňovaná sociálně právní ochrana dětí a mládeže, která je garantem výkonu sociálně právní ochrany dětí a jakousi „kostrou služeb na podporu rodiny“. Většina neziskových organizací poskytujících službu je financována z projektu Krajského úřadu ve

Zlíně, který je zavazuje k tomu, aby 90 %

klientů jejich služby byli zároveň klienty oddělení sociálně právní ochrany dětí. Příznivě ovlivňuje spolupráci fakt, že se nestátní organizace i sociálně právní ochrana dětí vzájemně potřebují. Pracovníci nestátních organizací nemají takové pravomoci jako pracovníci oddělení sociálně právní ochrany dětí a toto oddělení zase nemá tolik prostoru pro rodinu vzhledem k počtu klientů a pracovní vytíženosti. Spolupráce selhává především díky lidskému faktoru, který ji pozitivně i negativně ovlivňuje. Záleží na osobnostech jednotlivých členů organizací, kteří jsou v kontaktu. Výzkumem se prokázalo, že převážná většina klientů sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi jsou rodiny mnohaproblémové, u nichž dochází k mezigeneračnímu přenosu stylu rodinného života. Podle slov respondentek je potřeba počítat s dlouhodobou spoluprací se zřetelem na to, aby nedošlo ke vzniku závislosti na poskytované službě. Rovněž podle jejich zkušeností mnohdy dochází jen k pozvolným, někdy nepatrným změnám u těchto rodin, v některých případech se jedná pouze o udržení stávajícího stavu a neprohlubování problémů. Cílem je pomoci a aktivizovat rodinu v řešení jejich problémů tak, aby děti mohly zůstat v přirozeném prostředí rodiny, popř. aby se mohly vrátit z ústavní péče do biologické nebo náhradní rodiny. Jako vhodné se jeví pracovat individuálně i s dětmi, s ohledem na jejich věk, kdy jsou podle respondentek patrné výraznější změny a posun, než u dospělých. Jedná se např. o nastavení hranic v souvislosti s výchovnými problémy, o školní docházku, prospěch dětí, atp. S dětmi stejně jako s dospělými se vytváří individuální plán, který zahrnuje cíl spolupráce a jednotlivé kroky k naplnění tohoto cíle. Je zde aplikovaný úkolově orientovaný přístup sociální práce s rodinou. Tento individuální plán se pravidelně vyhodnocuje a mění podle potřeby a aktuální situace rodiny. Jedná se o jednu z metod sociální práce s rodinou.

Mezi další metody, příp. techniky sociální práce s rodinou uváděly respondentky především rozhovor, řízený rozhovor, dále motivační rozhovor, schopnost naslouchat a dávat zpětnou vazbu klientovi citlivým způsobem. Jako důležité se jeví pozorování, protože ne vše rodina sdělí. Návštěva rodiny, tedy přirozená práce v rodině, je jádrem poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Poodkryje a vypoví hodně o rodině samotné, o vzájemných vztazích členů rodiny, jejich interakci. Pomůže lépe pochopit a odhadnout situaci a potřeby rodiny. Pro rodinné příslušníky to znamená na jednu stranu

87

výhodu, kdy zakouší pocit jistoty a bezpečí, které jim skýtá domácí prostředí. Na druhou stranu je zde nejistota a obava z toho, že na jejich území vstupuje pro ně cizí člověk, který obvykle na začátku spolupráce představuje ohrožení a pocit nejistoty, či strachu. Jako další metodu uváděly respondentky videotréning interakcí, pomocí kterého se pomáhající pracovník zaměřuje a využívá silných stránek rodiny a rozvíjí a podporuje to, co se v rodině daří. Některé respondentky procházely výcvikem, kdy hovořily o jeho přínosu jak pro ně osobně, tak pro klienty, se kterými pod supervizí realizovaly a vyhodnocovaly první videozáznamy. Respondentky využívají při práci s klienty sociální učení a nácvik dovedností, kdy mnohé maminky neumí vařit, sestavit vhodný jídelníček, hospodařit s financemi, vést domácnost, pečovat a vychovávat své děti, učit se s dětmi atp. Pracovnice jim názorně konkrétní věc předvedou, sdělí jim potřebné kroky, popř. dělají věci společně s klientkou a poté využívají úkolově orientovaného přístupu. V rámci nácviku dovedností si například klienti vyzkouší rozhovor, jak budou jednat na úřadu. Dále respondentky uváděly sociálně terapeutické činnosti jako např. vedení ke zdravému životnímu stylu, kdy zkušenosti nabyly v rámci výcviku. Za důležité považovaly podporu, motivaci, soucítění a pochvalu. Celkově se jedná o značnou škálu metod a technik sociální práce s rodinou, které jsou potřebné a úzce souvisí se vzděláváním pracovníků, absolvováním kurzů a výcviků.

Cíl diplomové bakalářské práce analyzovat sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi v kontextu metod a principů sociální práce s rodinou jsem naplnila, a to zpracováním teoretické části práce, rovněž vyhodnocením jednotlivých otázek a konstatováním dílčích závěrů, uvedených v kapitole 4.8.3 i ověřením hypotéz v kapitole 4.8.4. Rovněž vypracováním informační brožury pro klienty sociálně aktivizační služby a profesionály, která je přílohou číslo 7 této bakalářské práce. Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi je možné považovat za potřebnou službu sociální prevence, která přestože je realizovaná krátce a teprve se utváří, má svou budoucnost a opodstatnění nejen pro rodiny v sanaci, ale i pro společnost jako celek.

88

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ BECHYŇOVÁ, V., KONVIČKOVÁ, M. Sanace rodiny. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 807367-392-5. BECHYŇOVÁ, V. a kol. Syndorm CAN a způsob péče o rodinný systém. 1. vyd. Praha: Ireas, 2007. ISBN 80-86684-47-5. BOBEK, M., PENIŠKA, P. Práce s lidmi. 1. vyd. Brno: NC Publishing, 2008. ISBN 80903858-2-5. FISHER, S., ŠKODA, J. Speciální pedagogika. 1. vyd. Praha: NC Triton, 2008. ISBN 97880-7387-014-0. GABURA, J., PRUŽINSKÁ, J. Poradenský proces. 1. vyd. Praha: SLON, 1995. ISBN 8085850-10-9. HINTNAUS, L. Člověk a rodina. Smysl a funkce rodiny. České Budějovice: JU ZSF, 1998. ISBN 80-7040-315-2. HAVLÍK, Z., KOŤA, J. Sociologie výchovy a školy. 2. vyd. Praha: Portál 2002. ISBN 807178-635-7. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál 2005. ISBN 80-7367-040-2. KLIMENT, P. Psychologie osobnosti. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. ISBN 80-244-0319-6. KLIMENTOVÁ, E. Teorie a metody sociální práce III. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. ISBN 80-244-0320-X. KRATOCHVÍL, S. Manželská terapie. 1.vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-332-3. KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. 2.vyd. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-280-7. KREBS, K. Sociální politika. 4. přep. a akt. vyd. Praha: ASPI, 2007. ISBN 80-7357-276-1. KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. 2. dop. vyd. Praha: Portál, 1997. ISBN 807178-150-9. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-774-4. MATĚJČEK, Z. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. 1. vyd. Praha: SPN, 1992. ISBN 80-04-25236-2. MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Krizové situace v rodině očima dítěte. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0332-7. MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Děti, rodina a stres. 1. vyd. Praha: Galén, 1994. ISBN 8085824-06-X.

89

MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství,1993. ISBN 80-901424-7-8. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-5490. MATOUŠEK, O., a kol. Metody a řízení sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 80-7367-502-8. MATOUŠEK, O., a kol. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367002-X. MATOUŠEK, O., a kol. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 80-7376-210-9. MATOUŠEK, O., a kol. Základy sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 80-7367331-4. MLČÁK, Z. Vybrané kapitoly z psychologie manželství a rodiny. 1. vyd. Brno: Repronis, 1996. ISBN 80-7042-452-4. MOŽNÝ, I. Rodina a společnost. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008. ISBN 8086429-87-8. MUSILOVÁ, A. Sociální práce s rodinou. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. NAVRÁTIL, P. Úvod do teorií a metod sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2000. Masarykova univerzita v Brně. RYŠAVÝ, D. Metody a techniky sociálního výzkumu. 1. vyd. Univerzita Palackého, 2002. ISBN 80-244-0577-6. Olomouc: Marek Zeman, 2000. Učebnice Masarykovy univerzity v Brně, Fakulty sociálních studií. SMUTKOVÁ, L. Sociální práce s rodinou. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. ISBN 80-7041-069-1. SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 80-7367-250-8. SÝKOROVÁ, D. Rodina staršího středního věku v systému příbuzenské pomoci a podpory. Sociologický časopis. 1996, roč. 32, č. 1. Praha: Nakl. Čsl. akademie věd. ISSN 0038-0288. ŠPATENKOVÁ, N. Problematika zdraví a nemoci. 1. vyd. Univerzita Palackého, 2006. ISBN 80-244-0648-9. ŠŤASTNÁ, A. Neúplné rodiny v České republice a ve vybraných evropských zemích. 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2009. ISBN 80-7416-038-7. THELENOVÁ, K. Teorie sociální práce. 1. vyd. Liberec: TU v Liberci, 2011. ISBN 80-7372767-3. Velký slovník naučný, Encyklopedie Diderot. II. svazek. 1. vyd. Diderot, 1999. ISBN 80902723-1-2. Velký sociologický slovník. II. svazek. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-311-3. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7367-250-8.

90

VYMĚTAL, J. Průvodce úspěšnou komunikací. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 80247-2614-4. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie I. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-269-6.

INTERNETOVÉ ZDROJE MPSV. Metodická doporučení č. 9. k sociální práci s ohroženou rodinou. [online] in [cit. dne 26. 7. 2010]. MPSV. Sanace rodiny. [online] in [cit. dne 24. 2. 2012]. MPSV. Sociálně právní ochrana dětí. [online] in [cit. dne 14. 7. 2009]. MPSV.

Sociálně

aktivizační

služby

pro rodiny s dětmi. .

[online]

in

Sociální revue. Etický kodex sociálních pracovníků České republiky. [online] in [cit. dne 2. 3. 2005]. Výroční zpráva Zlínského kraje 2008. [online] in [cit. dne 11. 9. 2009]. Český statistický úřad. Obyvatelstvo Zlínského kraje v 1. pol. 2011.[online] in [cit. dne 20. 9. 2011].

LEGISLATIVNÍ ZDROJE Zákon č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška 505/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

DALŠÍ ZDROJE Standardy kvality Občanského sdružení ONŽ – pomoc a poradenství pro ženy a dívky v Rožnově pod Radhoštěm Standardy kvality, informační brožury Charity Uherské Hradiště, centrum sv. Sáry

91

Standardy kvality, informační brožura a výroční zpráva Azylového domu pro ženy a matky s dětmi o.p.s. Vsetín, Terénní asistenční služba Standardy kvality, informační brožura a výroční zpráva Sociálních služeb Uherský Brod, Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Informační brožury a metodické pokyny organizace STŘEP Praha Informační brožury a metodické pokyny Diakonie Vsetín, středisko Mozaika Informační brožury Azylového domu pro ženy a matky s dětmi, o. p. s. ve Zlíně a Holešově Informační brožury Fondu ohrožených dětí Kroměříž Informační brožury a metodické pokyny Fondu ohrožených dětí Zlín Informační brožury a výroční zpráva Charity sv. Anežky Otrokovice, Terénní služba rodinám s dětmi Informační brožury Charity Valašské Meziříčí, SASANKY Internetové stránky uvedených organizací

92

PŘÍLOHY

PŘÍLOHA ČÍSLO 1

Přehled sociálních služeb dle zákona č.108/2006 Sb. (tabulka)

PŘÍLOHA ČÍSLO 2

Činnosti vyplývající z vyhlášky 505/2006 Sb., § 30

PŘÍLOHA ČÍSLO 3

Formy a projevy syndromu CAN

PŘÍLOHA ČÍSLO 4

Přehled zařízení ve zlínském kraji, které poskytují sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi

PŘÍLOHA ČÍSLO 5

Otázky určené respondentům

PŘÍLOHA ČÍSLO 6

Doslovný přepis vybraného rozhovoru

PŘÍLOHA ČÍSLO 7

Informační brožura určená klientům i profesionálům

93

Příloha číslo 1 Přehled sociálních služeb dle záklana o sociálních službách č. 108/2006 Sb.192 Základní sociální poradenství § 37 a SLUŽBY SOCIÁLNÍ PREVENCE

je poskytováno dle zákona O sociálních službách 108/2006 Sb. ve všech typech sociálních služeb jsou služby, jejichž cílem je zabezpečovat základní životní potřeby lidí, kteří nemohou být zajištěny bez péče jiného člověka.

je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin, osob v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, poradnách pro osoby se zdravotním postižením, poradnách pro oběti trestných činů a domácího násilí; zahrnuje též sociální práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností. Součástí odborného poradenství je i půjčování kompenzačních pomůcek. napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře Služby sociální péče zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy § 38 toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo Osobní asistence zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné § 39 fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje. je terénní nebo ambulantní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického Pečovatelská služba onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, § 40 jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba poskytuje ve vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb. je terénní služba, která zajišťuje nepřetržitou hlasovou a elektronickou komunikaci s osobami vystavenými stálému Tísňová péče vysokému riziku ohrožení zdraví nebo života v případě § 41 náhlého zhoršení jejich zdravotního stavu nebo schopností. jsou terénní nebo ambulantní služby poskytované osobám, Průvodcovské a předčitatelské jejichž schopnosti jsou sníženy z důvodu věku nebo zdravotního postižení v oblasti orientace nebo komunikace, služby a napomáhá jim osobně si vyřídit vlastní záležitosti. Služby § 42 mohou být poskytovány též jako součást jiných služeb. je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou Podpora samostatného bydlení soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, § 43 jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. jsou terénní, ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, Odlehčovací služby chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které § 44 je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí; cílem služby je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek. poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo Centra denních služeb zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné § 45 fyzické osoby.

Odborné sociální poradenství § 37 b

192

Zákon o sociálních službách 108/2006 Sb., http://www.mpsv.cz/cs/9

94

Denní stacionáře § 46

poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

Týdenní stacionáře § 47

poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

Domovy pro osoby se zdravotním postižením § 48

poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

Domovy pro seniory § 49

poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou

Domovy se zvláštním režimem soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, osobám se stařeckou § 50

Chráněné bydlení § 51

Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče § 52

Služby sociální prevence § 53

Raná péče § 54

Telefonická krizová pomoc § 55

demencí, Alzheimerovou chorobou a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Režim v těchto zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení. poskytují pobytové sociální služby osobám, které již nevyžadují ústavní zdravotní péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení ústavní péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb anebo pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb. napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou ohroženy některou krizovou sociální situací: životní návyky a způsob života vede ke konfliktu se společností,žijí v sociálně znevýhodňujícím prostředí, jsou ohrožena jejich práva a oprávněné zájmy trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Je terénní, popřípadě ambulantní služba poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivé sociální situace. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. je terénní služba poskytovaná na přechodnou dobu osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života nebo v jiné obtížné životní situaci, kterou přechodně nemohou řešit vlastními silami.

95

jsou terénní, popřípadě ambulantní služby poskytované osobám s poruchami komunikace způsobenými především smyslovým postižením, které zamezuje běžné komunikaci s okolím bez pomoci jiné fyzické osoby.

Tlumočnické služby § 56

Azylové domy

§ 57

poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. poskytují pobytové služby zpravidla pro osoby do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení péče o děti a mládež a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Způsob poskytování sociálních služeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob.

Domy na půl cesty § 58

Kontaktní centra § 59

jsou nízkoprahová zařízení poskytující ambulantní, popřípadě terénní služby osobám ohroženým závislostí na návykových látkách. Cílem služby je snižování sociálních a zdravotních rizik spojených se zneužíváním návykových látek.

Krizová pomoc § 60

je terénní, ambulantní nebo pobytová služba na přechodnou dobu poskytovaná osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života, kdy přechodně nemohou řešit svoji nepříznivou sociální situaci vlastními silami.

Intervenční centra § 60 a

na základě rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí nebo zákazu vstupu do něj, vydaného podle zvláštního právního předpisu, je osobě ohrožené násilným chováním vykázanou osobou, nabídnuta pomoc nejpozději do 48 hodin od doručení opisu tohoto rozhodnutí intervenčnímu centru. Pomoc intervenčního centra může být poskytnuta rovněž na základě žádosti osoby ohrožené násilným chováním jiné osoby obývající s ní společné obydlí nebo i bez takového podnětu a to bezodkladně poté, co se intervenční centrum o ohrožení osoby násilným chováním dozví. Sociální služby v intervenčním centru jsou poskytovány jako služby ambulantní, terénní nebo pobytové.

Nízkoprahová denní centra § 61

poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby pro osoby bez přístřeší.

Nízkoprahová zařízení pro děti poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby dětem ve věku od 6 do 26 let ohroženým společensky nežádoucími jevy. a mládež Cílem služby je zlepšit kvalitu jejich života předcházením § 62

Noclehárny

§ 63

Služby následné péče § 64

nebo snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Služba může být poskytována osobám anonymně. poskytují ambulantní služby osobám bez přístřeší, které mají zájem o využití hygienického zařízení a přenocování. jsou ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám s chronickým duševním onemocněním a osobám závislým na návykových látkách, které absolvovaly ústavní léčbu ve zdravotnickém zařízení, absolvovaly ambulantní léčbu nebo se jí podrobují, nebo osobám, které abstinují.

96

jsou terénní, popřípadě ambulantní služby poskytované rodině s dítětem, u kterého je jeho vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobé krizové sociální situace, kterou rodiče nedokážou sami bez pomoci překonat, a u kterého existují další rizika ohrožení jeho vývoje. Sociálně aktivizační služby pro jsou ambulantní, popřípadě terénní služby poskytované seniory a osoby se zdravotním osobám v důchodovém věku nebo osobám se zdravotním postižením ohroženým sociálním vyloučením. postižením

Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi § 65

§ 66 Sociálně terapeutické dílny § 67

Terapeutické komunity § 68 Terénní programy § 69

Sociální rehabilitace § 70

jsou ambulantní služby poskytované osobám se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, které není možno z tohoto důvodu umístit na otevřeném ani chráněném trhu práce. Jejich účelem je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie. poskytují pobytové služby i na přechodnou dobu pro osoby závislé na návykových látkách nebo osoby s chronickým duševním onemocněním, které mají zájem o začlenění do běžného života. jsou terénní služby poskytované osobám, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy. Služba je určena pro problémové skupiny osob, uživatele návykových látek nebo omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohrožené skupiny. Cílem služby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika jejich způsobu života. Služba může být osobám poskytována anonymně. je soubor specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. Sociální rehabilitace se poskytuje formou terénních a ambulantních služeb, nebo formou pobytových služeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb.

97

Příloha číslo 2 ČINNOSTI VYPLÝVAJÍCÍ Z VYHLÁŠKY 505/2006 Sb., § 30

SOCIÁLNĚ AKTIVIZAČNÍ ČINNOSTI PRO RODINY S DĚTMI – Základní činnosti při poskytování sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi se zajišťují v rozsahu těchto úkonů:

A. VÝCHOVNÉ, VZDĚLÁVACÍ A AKTIVIZAČNÍ ČINNOSTI

1. Pracovně výchovná činnost s dětmi ( např.pomoc při doučování dětí, rozvoj schopností, dovedností dětí)

2. Pracovně výchovná činnost s dospělými například podpora a nácvik rodičovského chování, vedení hospodaření a udržování domácnosti, podpora a nácvik sociálních kompetencí v jednání na úřadech, školách, školských zařízeních. Přitom alespoň 70 % těchto činností je zajišťováno formou terénní služby.

3. Nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností dítěte. 4. Zajištění podmínek a poskytnutí podpory pro přiměřené vzdělávání dětí. 5. Zajištění podmínek pro společensky přijatelné volnočasové aktivity. B. ZPROSTŘEDKOVÁNÍ KONTAKTU SE SPOLEČENSKÝM PROSTŘEDÍM: doprovázení dětí do školy, zdravotnického zařízení, k lékaři, na zájmové aktivity

C. SOCIÁLNĚ TERAPEUTICKÉ ČINNOSTI, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob.

D. POMOC PŘI UPLATŇOVÁNÍ PRÁV, OPRÁVNĚNÝCH ZÁJMŮ A PŘI OBSTARÁVÁNÍ OSOBNÍCH ZÁLEŽITOSTÍ: 1. Pomoc při vyřizování běžných záležitostí 2. Pomoc při obnovení a upevnění kontaktů s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob.

98

Příloha číslo 3 FORMY A PROJEVY SYNDROMU CAN193

AKTIVNÍ

PASIVNÍ +

++

TĚLESNÉ

Tržné, zhmožděné rány a

Neprospívání, vyhladovělost,

TÝRÁNÍ, ZNEUŽÍVÁNÍ A

poranění, bití, zlomeniny,

nedostatky v bydlení,

ZANEDBÁVÁNÍ

krvácení, dušení, otrávení,

ošacení, ve zdravotnictví a

smrt

výchovné péči +

++

DUŠEVNÍ

Nadávky, ponižování,

Nedostatek podnětů,

TÝRÁNÍ, ZNEUŽÍVÁNÍ A

strašení, stres, šikana,

zanedbanost duševní i citová

ZANEDBÁVÁNÍ

SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ

agrese

Sexuální hry, pohlavní

Exhibice, video, foto,

zneužití, osahávání,

audiopornografie, zahrnutí

manipulace v oblasti

dětí do sexuálních aktivit

erotogenních zón, incest

dospělých

Zvláštní formy: Můnchhausenův syndrom v zastoupení194 – systémové týrání a zneužívání dětí, organizované týrání a zneužívání dětí, rituální týrání a zneužívání dětí.

+

TÝRÁNÍ

++

193 194

ZANEDBÁVÁNÍ

MLČÁK, Zdeněk. Vybrané kapitoly z psychologie manželství a rodiny. s. 106 Jiný zdroj: FISHER, Slavomil, ŠKODA, Jiří. Speciální pedagogika. k Můnchhasenově syndromu uvádí: Patří dle MKN-10 do skupiny předstíraných poruch. Tato porucha spočívá ve vymýšlení či zveličování příznaků somatického nebo duševního onemocnění nebo postižení a v důsledku toho opakování vyšetření či léčení v míře, která neodpovídá objektivní skutečnosti. Tyto problémy může dospělý, např. rodič přenést na dítě. Dospělé osoba má pak z tohoto určité výhody (okolí ji lituje, pobírá dávky atp.)

99

Příloha číslo 4

Přehled zařízení ve zlínském kraji, které poskytují sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi

Název poskytovatele:

Azylový dům pro ženy a matky s dětmi o.p.s.

Zařízení poskytovatele: Adresa zařízení:

Terénní asistenční služba Holešov Školní 1582, 769 01 Holešov

Vedoucí služby: Telefon e-mail web

Mgr. Petra Lazárková 734 422 131 [email protected] http://azylovydum.cz

Formy poskytování sociálních služeb: Cílová skupina klientů: Věková kategorie klientů:

terénní rodiny s dítětem/dětmi bez omezení věku

Název poskytovatele:

Azylový dům pro ženy a matky s dětmi o.p.s.

Zařízení poskytovatele: Adresa zařízení:

Terénní asistenční služba Zlín Burešov 4886, Zlín, 760 01 Zlín 1

Vedoucí služby: Telefon e-mail web Formy poskytování sociálních služeb: Cílová skupina klientů: Věková kategorie klientů:

Mgr. Petra Lazárková 734 422 131 [email protected] http://azylovydum.cz

Název poskytovatele:

Azylový dům pro ženy a matky s dětmi o.p.s.

Zařízení poskytovatele: Adresa zařízení:

Azylový dům pro ženy a matky s dětmi o.p.s. Jiráskova 1284, Vsetín, 755 01 Vsetín 1

Vedoucí služby: Telefon e-mail web

Bc. Adéla Trnová 739633349 [email protected] http://azylovydum.cz

Formy poskytování sociálních služeb: Cílová skupina klientů: Věková kategorie klientů:

terénní

terénní rodiny s dítětem/dětmi bez omezení věku

rodiny s dítětem/dětmi bez omezení věku

100

Název poskytovatele:

Diakonie ČCE - středisko Vsetín

Zařízení poskytovatele: Adresa zařízení:

MOZAIKA Poschla 988, Vsetín, 755 01 Vsetín 1

Vedoucí služby: Telefon e-mail web

Mgr. Anna Hříbková 571420617 [email protected] http://diakonievsetin.cz

Formy poskytování sociálních služeb:

ambulantní, terénní

Cílová skupina klientů:

osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách rodiny s dítětem/dětmi etnické menšiny

Věková kategorie klientů:

děti předškolního věku (1 - 6 let) mladší děti (7 –10 let) starší děti (11 – 15 let) dorost (16 – 18 let) mladí dospělí (19 – 26 let) dospělí (27 – 64 let) děti kojeneckého věku (do 1 roku)

Název poskytovatele:

Fond ohrožených dětí

Zařízení poskytovatele: Adresa zařízení:

Pobočka FOD Kroměříž Havlíčkova 3286/121a, Kroměříž, 767 01 Kroměříž 1

Vedoucí služby: Telefon e-mail web

Bc. Eliška Petruchová 573 345 555

Formy poskytování sociálních služeb:

ambulantní, terénní

Cílová skupina klientů:

děti a mládež ve věku od 6 do 26 let ohrožené společensky nežádoucími jevy oběti domácího násilí oběti trestné činnosti osoby bez přístřeší osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách rodiny s dítětem/dětmi

Věková kategorie klientů:

bez omezení věku

[email protected] www.fod.cz

101

Název poskytovatele:

Fond ohrožených dětí

Zařízení poskytovatele: Adresa zařízení:

Pobočka FOD Zlín nám. T. G. Masaryka 2433, Zlín, 760 01 Zlín 1

Vedoucí služby: Telefon e-mail web Formy poskytování sociálních služeb: Cílová skupina klientů:

Bc. Milena Mahďáková, DiS. 577 432 538 [email protected] www.fod.cz

Věková kategorie klientů:

ambulantní, terénní děti a mládež ve věku od 6 do 26 let ohrožené společensky nežádoucími jevy oběti domácího násilí oběti trestné činnosti osoby bez přístřeší osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách rodiny s dítětem/dětmi bez omezení věku

Název poskytovatele:

Charita Holešov

Zařízení poskytovatele: Adresa zařízení:

Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi nám. Svobody 97/2, 769 01 Holešov

Vedoucí služby: Telefon e-mail web

Pavlína Strouhalová, DiS. 573 398 468 [email protected] www.holesov.caritas.cz

Formy poskytování sociálních služeb: Cílová skupina klientů: Věková kategorie klientů:

terénní rodiny s dítětem/dětmi děti kojeneckého věku (do 1 roku), děti předškolního věku (1-6 let), mladší děti (7-10 let), starší děti (11-15 let), dorost (16-18 let), mladí dospělí (19-26 let), dospělí (27-64 let), mladší senioři (65-70 let)

Název poskytovatele: Zařízení poskytovatele: Adresa zařízení:

Charita sv. Anežky Otrokovice Terénní služba rodinám s dětmi Na Uličce 1617, Otrokovice, 765 02 Otrokovice 2

Vedoucí služby: Telefon e-mail web

Mgr. Lenka Rektoříková 576 771 537 [email protected] http://otrokovice.caritas.cz

Formy poskytování sociálních služeb: Cílová skupina klientů: Věková kategorie klientů:

terénní rodiny s dítětem/dětmi bez omezení věku

102

Název poskytovatele:

Charita Valašské Meziříčí

Zařízení poskytovatele: Adresa zařízení:

SASANKY Kpt. Zavadila 1345, Valašské Meziříčí, 757 01

Vedoucí služby: Telefon e-mail web

Mgr. Kateřina Sigmundová 605 045 952 [email protected] http://valmez.charitas.cz

Formy poskytování sociálních služeb:

terénní

Cílová skupina klientů:

děti a mládež ve věku od 6 do 26 let ohrožené společensky nežádoucími jevy osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách rodiny s dítětem/dětmi etnické menšiny

Věková kategorie klientů:

děti předškolního věku (1 - 6 let) mladší děti (7 –10 let) starší děti (11 – 15 let) dorost (16 – 18 let) mladí dospělí (19 – 26 let) dospělí (27 – 64 let) děti kojeneckého věku (do 1 roku)

Název poskytovatele:

Sociální služby Uherský Bod, příspěv.org.

Zařízení poskytovatele: Adresa zařízení:

Sociální služby pro rodiny s dětmi U Žlebu 1066, Uherský Brod, 688 01

Vedoucí služby: Telefon e-mail web

Bc. Jana Nuzíková 739 573 473 [email protected] http://ssub.cz

Formy poskytování sociálních služeb:

terénní

Cílová skupina klientů:

rodiny s dítětem/dětmi

Věková kategorie klientů:

děti předškolního věku (1 - 6 let) mladší děti (7 –10 let) starší děti (11 – 15 let) dorost (16 – 18 let) mladí dospělí (19 – 26 let) dospělí (27 – 64 let) děti kojeneckého věku (do 1 roku)

103

Název poskytovatele:

Sociální služby Uherský Bod, příspěv.org.

Zařízení poskytovatele: Adresa zařízení:

Sociální služby pro rodiny s dětmi U Žlebu 1066, Uherský Brod, 688 01

Vedoucí služby: Telefon e-mail web

Bc. Jana Nuzíková 739 573 473 [email protected] http://ssub.cz

Formy poskytování sociálních služeb:

terénní

Cílová skupina klientů:

rodiny s dítětem/dětmi

Věková kategorie klientů:

děti předškolního věku (1 - 6 let) mladší děti (7 –10 let) starší děti (11 – 15 let) dorost (16 – 18 let) mladí dospělí (19 – 26 let) dospělí (27 – 64 let) děti kojeneckého věku (do 1 roku)

Název poskytovatele:

Maltézská pomoc

Zařízení poskytovatele: Adresa zařízení:

Maltézská pomoc Na Stavidle 1266, Uherské Hradiště, 686 01

Vedoucí služby: Telefon e-mail web

Bc. Kateřina Válková, DiS.

Formy poskytování sociálních služeb: Cílová skupina klientů:

terénní, ambulantní

Věková kategorie klientů:

736 620 804 [email protected] www.maltezskapomoc.cz

děti a mládež ve věku od 6 do 26 let ohrožené společensky nežádoucími jevy rodiny s dítětem/dětmi děti předškolního věku (1 - 6 let) mladší děti (7 –10 let) starší děti (11 – 15 let) dorost (16 – 18 let) mladí dospělí (19 – 26 let) dospělí (27 – 64 let) děti kojeneckého věku (do 1 roku)

104

Příloha číslo 5

OTÁZKY URČENÉ RESPONDENTŮM

1) Od kterého roku poskytujete sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi a co Vás k tomu vedlo? 2) Kdybyste měla laikovi vysvětlit sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi, co byste řekla? 3) Jaká jsou specifika poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, čím se např. liší od jiných sociálních služeb? 4)Jaké předpoklady podle Vás by měl splňovat pracovník poskytující sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi a co všechno ke své práci potřebuje? 5) Jak vypadá Váš běžný pracovní týden, popř. den? 6) S kým při poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi spolupracujete, jak tato spolupráce probíhá? 7) Jaké činnosti, popř. fakultativní služby v rámci sociálně aktivizační služby pro rodiny dětmi poskytujete?

s

8) S jakými rodinami pracujete, s čím se na Vás obracejí? 9) Jak chápete rodinu vhodnou pro sanaci? 10) Jakou roli z Vašeho pohledu představuje syndrom CAN (syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte) v souvislosti s poskytováním sociálně aktivizační služby rodiny s dětmi? 11) Jak konkrétně probíhá práce s rodinou? Jak postupujete?

12) Jaké techniky, metody práce s rodinou byste nejvíce doporučila při poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi? 13) Co si myslíte, že se při práci s rodinou daří nejvíce? Co nejvíce funguje? Čeho je naopak potřeba se vyvarovat? 14) Kdybych se zeptala Vašich klientů na spokojenost s Vámi poskytovanou sociálně aktivizační službou pro rodiny s dětmi, co myslíte, že by mi odpověděli? 15) Kdybyste měla možnost cokoliv změnit v souvislosti s poskytováním sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a sanací rodiny, o co by šlo? 16) Z čeho jste měla v poslední době v souvislosti s poskytováním sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi radost?

105

Příloha číslo 6

Doslovný přepis vybraného rozhovoru

Rozhovor číslo 7 uskutečněný dne 14. října 2011. 1. Od kterého roku poskytujete sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi a co vás k tomu vedlo? 2. Jak už jsem řekla, službu poskytujeme od 1. července loňského roku, tedy 2010 a zakázka trvá do příštího roku, tedy do 30. 6. 2009. Byl to jeden z projektů Charity, který prostě vznikl. Myslím si, že ta služba si tady svoje místo našla a jsou dokonce i nějaké vyhodnocení, statistiky, že je takových služeb málo. V podstatě počet klientů, které jsme měli mít a získat za ty dva roky, jsme získali. A to souvisí s tím, jaká je situace, čím dál tím víc lidí je v problémech a neví, pro tyto lidi je služba určena. Pro rodiny nebo osamělé rodiče s dětmi do 18 let, to je hlavní podmínka této služby. Ty rodiny se na nás většinou obrací, protože jsou v problémech, které už nezvládají sami řešit, je tam nějaký handicap, je tam původně běžná rodina, které znáte, které znám nebo znáte ze svého okolí. Něco se přihodí, někdo z rodiny přijde o práci, nebo někdo onemocní a v podstatě pak naskakují dluhy a x dalších problémů se na to nabaluje. To je jedna skupina, která u nás není až tak moc u nás početně zastoupena. Druhá skupina jsou maminky, které k nám přicházejí z azylového domu, to jsou všechno rodiny, které jsou vázány na ten OSPOD. To jsou rodiny, které již v podstatě vycházejí z nějakého patologického prostředí, tzn. chudobné rodiny, mají rozvrácené vztahy, nemají kolikrát žádnou rodinu, o kterou by se mohly opřít, chudobné rodiny, nemají často ten intelekt takový, aby ten človíček si dokázal poradit, říct si, co mám teď dělat, na koho se mám obrátit. Pro tyto lidi je ta služba určena. A dostávají se k nám, nebo takový byl záměr tvůrci té zakázky, že OSPOD bude ten, kdo nám bude tyto rodiny zprostředkovávat. My jsme tam udělali několik takových informačních schůzek, snažíme se pravidelně docházet a konzultovat s nimi, jak je důležité, aby s námi spolupracovali. Nicméně tu největší skupinu lidí, se kterými spolupracujeme, tu jsme si nezískali od OSPOD, tu jsme získali sami, ať už z toho azylového domu nebo si to ti lidi řekli mezi sebou, oni jsou všelijak navázáni. 1. To je zajímavé, většina služeb říká, že 90 % musí být v evidenci právě OSPODu? 2. Ono by to tak mělo být, je to skutečně v projektu, měli by být v evidenci OSPODu. Bylo by to fain, kdyby byl takový zájem na OSPODu a kdyby rodiny dodali, když si uvědomujeme, jaké jsou statistiky a kolik nám za rok dodají klientů, tak nad tím zůstane rozum stát, když jsme zřízení pro OSPOD, i když s jinou metodikou, s úplně jiným přístupem. Ale mám takové informace tady z těch SASEK zlínských, že jsme na tom všichni podobně, že ten OSPOD nás bere jako konkurenci nebo jako nějaké ohrožení, nebo jako ze začátku jako prodlouženou ruku. Teď nám říkají, byly takové pokusy, běžte do rodin, kontrolujte skříně a my jim po x-té musíme vysvětlovat, že nám to metodika nedovoluje. 1. A co případové konference? 2. To funguje, my zase na tu bídu, tak jak o tom teď mluvím, není to tak hrozné. Těch pár rodin, které nám dali, my konzultujeme, řekla bych velmi čile, tady v tom oni jsou velmi vstřícní. Ono to začíná od těch jednotlivých lidiček, oni se na nás zpočátku dívali nedůvěřivě. Pak se zlomí jeden človíček, pak postupně zjistili, že je naše činnost ku prospěchu těch jejich klientů. Prostě takovýmto způsobem je potřeba šířit povědomí. Když si uvědomíme, že tady je OSPOD od nějakých 50-tých let ojedinělá instituce svého druhu, tak oni si těžko zvykají na něco nového. Ten rok je velmi krátká doba. Když jsem mluvila s jednou vedoucí SASKy, oni fungují již několik let a pořád se jim nepodařilo vyladit takovou optimální spolupráci, tak ono to chce asi fakt svůj čas. Tady vlastně v letáčku máme úplně vymezené všechny činnosti, které nabízíme. Ve vyhlášce to máme tak jako velmi honosně, výchovné a aktivizační činnosti, ale v letáčku to máme velmi jednoduše, aby si rodiny dokázaly představit, pro koho jsme určeni, jakou máme cílovou skupinu. Třeba rodiny, které potřebují pomoct s výchovou dětí, při zlepšení školních výsledků, když potřebují zlepšit komunikaci mezi rodiči a dětmi, ale samozřejmě i to poradenství, kde dostanou sociální dávky, jak získají bydlení, jak mohou využít volný čas, zprostředkováváme kontakt na další odborné pracoviště atd. Ta služba probíhá takovým způsobem, že můžeme pracovat buď s uživateli našimi, tzn. lidmi, kteří s námi uzavřeli smlouvu a nebo se zájemci. Člověk není nucen k tomu, aby uzavíral smlouvu, ale jsou činnosti, které mu bez smlouvy jako zájemci nemohu poskytnout. Zájemci poskytuji jen základní sociální poradenství, pak ho mohu jen odkázat na jiné instituce. Taková ta priorita je, aby byl čestný a ochotný sám na té své situaci pracovat a my velice rychle zjistíme, zda chce, protože nejsme instituce, která by vyplácela dávky, protože takový motiv tady u těch lidí není. Potom se ukazuje, kdo chce svůj problém vyřešit, zda tam ta aktivita je nebo není. Ty rodiny nám pomalinku odpadávají, máme docela dost rodin, ale bohužel jsou tam i rodiny, já si myslím osobně, protože jsou to rodiny přes OSPDOd, kde probíhá to první seznámení s tím, že existuje SAS, což jim sdělí jejich sociální pracovník. Mám pocit, že oni na

106

té úřední půdě cítí takové ohrožení, tak oni si řeknou, nebudu dělat problémy, půjdu tam. Ale při tom dalším jednání se to již projeví. 1. Jakou máte zkušenost z praxe, co se týká délky, kdy je klient zájemcem o službu? 3. Takoví ti zájemci, kteří nechtějí uzavřít tu smlouvu, měli jsme 1, 2. Ti postupně odpadli. Jinak na první schůzce již uzavíráme smlouvu. 2. Na první schůzce, abych vás do toho uvedla, zavolá, máme rodinu, já jdu na OSPOD. Chci, aby u toho byla i ta sociální pracovnice, přece jen ji zná, já jsem pro něj neznámá osoba. Já mu jen povykládám o tom, o čem ta služba je. Pak se domluvíme, pokud má zájem, nebo pokud ho osloví ta služba, děláme další schůzku a to většinou v jeho domácnosti. Tam znovu procházíme nejen informace, které jsem mu již poskytla, ale i spíš tu jeho životní historii a to, jaké cítí problémy, s čím bychom mohli pomoci nebo taky jestli jsou jeho očekávání taková, jestli bychom je mohli splnit. Nějak se s tím popasujeme. Seznámíme ho v podstatě se smlouvou, podmínkami spolupráce. A myslím si, že 98 % z nich smlouvu s námi uzavře. Doba spolupráce je různá, my vlastně pracujeme podle toho, jaké cíle, úkoly jsou stanoveny na začátek, jestli jsou splněny, jestli je splněn individuální plán, tak ten klient má samozřejmě právo, nebo nám to tak vyplývá z té naší služby kdykoliv ukončit spolupráci. Většinou to je tak, že začínáme řešit dejme tomu dluhy, bydlení, k tomu se nám postupem doby, v těch měsících spolupráce navalí ještě výchovné problémy, je tam většinou takové špatné podhoubí v té rodině. Většinou co trčí navenek, takový ten vrcholek ledovce je to, co chce ta rodina řešit, ale většinou si už neuvědomuje všechny problémy, které jsou schované. Ty většinou odhalíme, pracujeme tam dlouhodobě. Můžeme do té rodiny téměř denně dojíždět, ale to se neděje, to by nebylo příjemné nikomu, ale tak jak se domluvíme, když je to třeba 2x do týdne, někdy v situaci i častěji. Každému klientovi je přidělen klíčový pracovník, ten dál s rodinou pracuje, s tím, že vždy konzultujeme každý případ v týmu, zda postupujeme správně, zda není jiné, vhodnější řešení pro konkrétní rodinu. U cílové skupiny jsem ještě zapomněla říct, že to jsou jen rodiny tady z Uherského Hradiště z ORP, když se přestěhují, tak už je předáváme službě v místě jejich nového bydliště. Já si myslím, my je seznamujeme v letáčku, ve smlouvě, lidé vědí, že kdykoliv smlouvu musí ukončit, ale musím říct, že u těch rodin se nestalo, že by přišli a chtěli ukončit smlouvy. Spíš neplní ten individuální plán, přestanou chodit, přestanou komunikovat. 1. To potom vyhodnotíte tu spolupráci? 2. Vyhodnotí se individuální plán, zdůvodní se, proč dochází k ukončení. Protože ve smlouvě je uvedeno, můžu vám ukázat, že musí aktivně spolupracovat, docházet, omlouvat se v případě nepřítomnosti, i když je to spolupráce dobrovolná musí být nějaké hranice, to nejde, aby si došli, nedošli, jak chtějí. Oni se tou smlouvou k něčemu zavazují. 1. S kým dalším ještě spolupracujete? 2. Ten OSPOD je na to dítě, ale spolupracujeme tady v XY se Střediskem výchovné péče, Pedagogicko-psychologickou poradnou, se školami určitě i s lékaři a s Komunitním centrem, s nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež, klub charitní sociální služby, azyláky atp. Ta spolupráce s těmi organizacemi je dobrá, chybí nám tady třeba dětský psycholog, nebo vůbec psycholog. I v těch zařízeních, o kterých jsem mluvila, jsou dlouhé čekací lhůty. 1. Otázka, no možná jste to i řekla, kdybyste měla laikovi vysvětlit aktivizační službu pro rodinu s dětmi, co byste řekla? 2. Je to služba, která pomáhá klientovi řešit jeho problémy a to pomáhá je tam důležité, protože nepracuje za něj. My společně definujeme problém, řekneme si, jaké jsou možnosti řešení toho problému, a oba dva se snažíme, aby ten problém byl vyřešen. Ta aktivita musí být na straně klienta, samozřejmě to vychází z toho, jaké má intelektové předpoklady, jaké má možnosti a z toho, co můžeme poskytnout my. To jsme schopni v rámci poradenství, jsme schopni ho odkázat na jiné organizace, např. v případě, když je ve finanční tísni finanční pomoc, materiální pomoc. Je to taková spolupráce. Musí být sám aktivován. Nejde to tak, že OSPOD řekne. Mě se to stalo, že mi už maminka řekla, tak já s vámi nebudu spolupracovat a OSPOD mi vezme děti, jo. Takže vidíte, že jakmile vzejde spolupráce z OSPODu, tak to moc nefunguje. 1. Jaká jsou specifika poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a čím se liší od jiných sociálních služeb? To už možná taky částečně zaznělo. 2. Liší se tím, že je dobrovolná, nedirektivní, tzn., že je založená na bázi důvěry. A tím se nám daří řešit spoustu problému, protože se dostaneme častěji do rodiny. OSPOD se tam dostane 1x za tři měsíce a já tím, že jsem tam 3x do týdne, jsem schopna zjistit, co se tam děje, jaké jsou vzájemné interakce těch lidí, jsem jako tak akčnější. Mám větší možnosti hledat nějaká řešení. Důležité je, teď se nám stala krásná věc, která to vystihuje, kdy nám paní řekla, jsem strašně ráda, že vás mám, protože nám věří. Ti lidé volají nám, nevolají na OSPOD, je tam ta důvěra, svěří se, takže myslím si, že jsme něco, co jim chybělo. Nejsme laická pomoc, kamarádky, nejsme ani OSPOD, tam by si

107

netroufli, tam by nehledali takový ten vztah. Je to taková důvěra, to uvolněnější prostředí, které tady je, to oni přijímají, bych řekla. 1. Jaké předpoklady by podle vás měl splňovat pracovník poskytující sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a co všechno pro svou práci podle vás potřebuje? 2. Hm, to je na celou seminárku. Nevím, my tady máme dvě sociální pracovnice a dvě pracovnice v sociálních službách, jsou to vlastně teréňáci. Tak tam je to dáno již jenom tím kurzem, tak dobře. V přímé péči s pracovníky je strašně důležité, aby, no dostanu se k tomu oklikou. Je to těžké definovat, jaké by měl mít předpoklady. Do toho vstupuje strašná spousta věcí. My jsme vstoupili do toho, tak nějak, no nevěděli jsme, co od toho čekat. Zpočátku jsme to dělali více méně na koleně. Metodika veškerá žádná nebyla, my jsme se rozkoukali a tak asi půl roku už víme, o co vlastně jde. Průběžně se k tomu vrátím. 1. Určitě. Jak vypadá váš běžný pracovní týden, popř. den? 2. Tak pracovní týden vypadá tak, že vlastně dopoledne probíhá nejvíce jednání, my přijímáme v ambulanci klienty podle potřeby. Maximum intervencí by mělo probíhat v terénu, my se snažíme, ale nemáme k dispozici auto, to nás hrozně brzdí. Ta zakázka ze Zlína je tvrdá v tom, že přikazuje během čtvrtletí 360 – 400 intervencí a to se nedá, když tady jedete do Sušic 5 km tam a zpátky a strávíte 3 hodiny na cestě, protože nejede spoj, takže to je hrozné. Takže dopoledne je překotné. Já tím, že jsem vedoucí, tak víc pracuju v místě. Vždycky v tu středu mám červeně vyznačenou, tu si necháváme na porady. Zpočátku jsme porady nedělali, to jsme si ráno vždy sedli a vykládali jsme si, co se dělo předchozí den. To se nedalo tak dělat, takže vždy ve středu děláme porady. Odpoledne to jsou výjezdy do terénu. Ty týdny jsou hodně pestré. Nemůžete nikdy si naplánovat, jak byste potřebovali, protože pořád vám do toho něco přijde. Hodně se to mění. Mění se to, jak se mění situace těch uživatelů. Kopíruje to jejich aktuální stav. 1. Stává se někdy, že přijdete do rodiny a nikdo není doma? 2. To se nestává, spíš je nutíme, aby, protože teď už máme nějakých 25 rodin, takže je to problém, když nás nechají čekat, řekneme, přijdou ve 2, nepřijdou tak jsme tvrdší, aby dávali vědět, ať se učí zodpovědnosti. Míváme, tak v průměru každý 2-3 intervence, když se podaří. Jsou to intervence v rodinách, na úřadech, na institucích. Jsou takoví, kteří raději přijdou tady, protože si přidělávají třeba problémy a to je další z věcí, jak motivovat rodinu, která, kde chce spolupracovat pouze jeden člen, druhý ne. Takže tak vypadá běžný den, týden. Pro mě víc úředničiny, kolegia, školení, jednání na OSPODu, vyjednávání nějakých podmínek, i na jiných institucích. Například jsem tu zmínila Domino – to je vlastně komunitní centrum pro rodinu, tam se nám třeba podařilo dojednat volnočasové aktivity pro děti, ale jen za 100 Kč, což je pro naše rodiny přijatelné. Tam jsme dojednali kroužky, i za 5 Kč, začíná být zájem v rodinách, již tam máme 5 dětiček. Hodně se nám daří spolupracovat s dobrovolnickým centrem, hledat pro děti dobrovolníky, protože zjišťujeme, že často nemají kamarády, často mají stigma, tím, že jsou z chudé rodiny, nemají to a to. Ty děcka jsou strašně kruté. 1. To dobrovolnictví, to je na základě smlouvy? 2. My spíš spolupracujeme s charitním dobrovolnickým centrem, které dělá jednou za čas takové nábory, jsou tam nějaké přednášky, co to dobrovolnictví je. Získáte počet několika mladých lidí do 18-ti let, kteří by chtěli pomáhat nebo 1x týdně se scházet s někým z našich dětí. Těm pak nabízejí alternativu trávení volného času. Oni nemají vůbec organizovaný čas, dělají si, co chtějí a to není dobře. Oni se takhle třeba poprvé dostanou do akvaparku, protože oni získají permanentky na bazén, do divadla. My jsme to dělali původně taky, vzali jsme děcko a šli jsme s ním do toho akvaparku. Nebylo to u všech. Třeba 1, 2 případy. Např. psychiatricky nemocná mamka, permanentně v léčebně, chlapec s babičkou, bez kamarádů. Pak jsme ho svěřili dobrovolnici a bylo to dobré pro toho chlapce. 1. Jaké doplňkové činnosti v rámci aktivizační služby pro rodiny s dětmi poskytujete? 2. Fakultativní činnosti, jsou to výlety, které pořádáme s dětmi, jsou to různé pravidelné akce, které děláváme, třeba jednou za čtvrt roku, tak nám to plyne i z té zakázky. Třeba velikonoční, podzimní, vánoční, zimní setkání. Vždycky tam pozveme nějakého hosta, odborníka, chytrého člověka, který jim, má, co říct. Zjišťujeme vždy, o co mají zájem, zda o odborné poradenství nebo měli jsme tu o vánocích pastoračního asistenta, který jim z jiného pohledu přiblížil vánoce. Půjčujeme literaturu, rozšiřujeme tu naši knihovničku, rovněž pro děti, protože zjišťujeme, že děti doma moc knížek nemají, ani pracovních sešitů. Potom jim půjčujeme hračky, hry do rodiny. A tady bych řekla, že patří i ti dobrovolníci. Vždycky vyhlásíme akci, máme pozvánky, pozveme rodiny. Měli jsme to tady. Teď, co máme nově spolupráci s tím Dominem, tak to bude asi u nich. Většinou připravíme výtvarné nebo pracovní aktivity o ty je velký zájem. Máme tady jednu úžasnou kolegyňku v Charitě, která připraví aktivity pro děti, program, můžou si vyrobit nějaké jednoduché dekorace, měli by společně

108

s maminkami, protože nejsme služba pro děti. Vytvoří si nějaké ozdobičky. Pro maminky je to taky příležitost, mohou se odreagovat, seznámit. 1. S jakými rodinami pracujete, s čím se na vás obracejí? Jak chápete rodinu vhodnou pro sanaci? 2. To je rodina, která ve svých funkcích nefunguje, jak by měla, což je předpoklad, že se dostane do naší evidence. 1. Jakou roli z vašeho pohledu představuje syndrom CAN v souvislosti s poskytováním se sociálně aktivizačními službami? 2. Týrání asi ne, to jsme neřešili. 3. Akorát jedině jsme řešili zanedbávání školní docházky, taky jsme řešili to, že holku nechávali samotnou doma, sice to byla větší doma, ale bývala sama třeba týden, dva týdny v kuse sama doma, i když ji bylo 15, neměla peníze na cestu. Teď v pondělí jsem řešila většího kluka, kterého rodiče úplně nechali bez dozoru, byl v Přerově, oni o něm nevěděli, nezajímali se, kde je. Spíš u těch větších dětí, v jednom případě byly děti v pěstounské péči, pak se děti vrátily k mamince. Tam vyšlo najevo, že v té pěstounské péči nebylo vše v pořádku, ale je vidět, že ty děti mají následky dodnes. Je vidět, že v té pěstounské rodině něco dobře nefungovalo. To bylo takové, na co si pamatuju, takové to zjevné. 2. To zanedbávání, nechci říct ani zanedbávání, spíš v tom smyslu, že ti rodiče se nevěnují dětem, že vidíte, že jsou zbytečně tělesně opožděni, psychicky, řečově, že se jim nikdo nevěnuje, ale to je již z jiného soudku. 3. Spíš je to takové primární zanedbávání. 1. Jak konkrétně probíhá práce s rodinou, o tom jste již také mluvila, dále mám tady otázku jaké techniky, metody práce byste nejvíce doporučila při poskytování sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi? 2. Svým způsobem jsem to již taky řekla, jak pracujeme. Vychází to z toho postupu, který máme. Základní technikou je hlavně rozhovor, na začátku veškeré práce je vyjasnit si, co budeme řešit. Někdy je trošku jiné zadání ze strany OSPODu, ale pro nás je důležitější, co si jako problém definuje ta rodina. Dále důležitou technikou je pozorování, ne vše vám rodina sdělí, musíte vycházet z toho, co vidíte. Dále jsou to ty drobné kroky, dnes je to v rámci individuálního plánování, v podstatě, když chceme dosáhnout nějakého cíle, tak musíme jít cestou těch drobných kroků. Pak se to vyhodnocuje, zda se to povedlo, popř. proč se to nepovedlo. 3. My pracujeme s rodinami nepřizpůsobivýma, které řeší problémy ze dne na den. Tyto rodiny plánovat vůbec neumí. 2. Takovým rodinám nemůžeme dávat nějaké velké cíle. Třeba je cílem dojít vyřídit na úřad určitou dávku – to je pro ně vlastně velký cíl. 1. Co si myslíte, že se při práci s rodinou daří nejvíce, co nejvíce funguje a čeho je potřeba naopak se vyvarovat? 3. To, co funguje, je navazování kontaktu, navazování důvěry. V tom se setkáváme docela s úspěchem, neměli jsme zatím nějaké velké problémy, že by klient reagoval na pracovníka negativně nebo, že by nechtěl spolupracovat. To je nejdůležitější právě na tom začátku. My se někdy setkáváme, protože jsme lidi, že máme tendenci ty pečující maminky, nás to někdy trhá srdce to, jak klienti vychovávají ty děti, co s tím dítětem provádějí. Takže tam je problém představa o výchově dětí a ta naše představa. A někdy ta představa, ať se něco posune, nebo urychlí, tak možná je tam do jisté míry určitá manipulace. Není zas tolik prostoru, aby si uživatel sám řekl, aha, takhle bych to měl dělat. Tak někdy je tam to, že ho možná trochu tlačíme do toho něco dělat. 2. Hlavně taky si myslím, teď mě napadaly ty věci, je důležité vyvarovat se závislosti, tím, že se někdy na nás ti klienti upnou, tím, že nemají někoho takového, tak se někdy upínají až nezdravě. Tak potom nás často kontaktují. Vede to až k našemu ohrožování. Je to o stanovení těch hranic, abychom je nepustili někam, kam nechceme. 3. To by bylo pro nás cenné, kdybychom to věděli, tehdy, když jsme začínali, neměli jsme zkušenosti, tak jsme se snažili vyjít vstříct po všech stránkách, není to dobré. 1. Kdybych se zeptala vašich klientů na spokojenost s vámi poskytovanou službou, co myslíte, že by mi odpověděli? 2. Myslím, že by vám odpověděli, takoví ti, kteří s náma pokračují ve spolupráci, tak by byli spokojeni, alespoň tak se nám to jeví, když třeba teď, jsme vyhodnocovali dotazník spokojenosti, tak lidé byli spokojeni. Vyplňovali, jak je služba přístupná, náš přístup, jak postupujeme, jak se jim věnujeme a tak. Já jsem z toho měla dobrý pocit. Oni hodnotili hlavně ten jiný přístup, než zažívají běžně na těch úřadech. Zpočátku jsou nedůvěřiví, bojí se být otevření, takže je pro ně i to, že mají možnost odejít z té služby, nejsou k ničemu vázáni, k ničemu ničeni. A ti, kteří průběžně odpadli, kteří nechtěli spolupracovat, protože bychom je k něčemu nutili. Ale to je skupina lidí, která přišla

109

třeba z nějakého zištného důvodu, opravdovým důvodem nebyla potřeba změny. Ještě bych chtěla varovat, ale někdy máme tendence, které se snažíme brzdit, ale jsme fakt jenom lidi – vyřešit maximálně, co je jejich problém, ale oni to necítí mnohdy jako problém, necítí je to, ale my do toho dáváme hodně energie, přemýšlíme o tom. Ale nehnat to cestičkou, o které si myslím, že je pro ně správná pro ně. Nechat je, ať jdou, respektovat je v jejich rozhodnutích, i když na to doplatí, protože ta volba nebyla správná. To je pro ně do budoucna dobré, že se musí rozhodovat, že jsou zodpovědnější za svůj život. 1. Kdybyste měla možnost cokoliv změnit v souvislosti s poskytováním sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a sanací rodiny o co by šlo? 2. Já bych hlavně změnila, jestli to my ještě zažijeme. Jsou to pravidla, která jsou stanovena veřejnou zakázkou. Jenom to, že máme stanovený počet intervencí, počet rodin přece nevypovídá nic o tom jak je ta služba efektivní. V sociální práci se přece nedá stanovit dopředu, kolik intervencí musíte poskytnout. My nejsme v tuto chvíli samostatní, jsme limitováni finančně s charitními možnostmi. Rovněž máme jiné představy, celkové pojetí. 3. Jsme limitováni i tím, že máme jako cílovou skupinu rodiny s dětmi, cítíme rovněž, že je potřeba pracovat s dětmi, máme pocit, že ty dospělé již moc nezměníte, neposunete. Ty děti tam pak běhají, obědvají brambůrky, vidíte, co by bylo všechno potřeba, ale bohužel, vše se nedá. 1. Chodíte dvě pracovnice do rodiny, kdy jedna pracujete s dospělým, druhá s dětmi? 3. To ano. To děláme. V jedné rodině, tam byl mezigenerační rozdíl. Babička pečovala o 15-ti letou vnučku. Babička ji absolutně nezvládá, holka si dělá, co chce. To prostředí tam není dobré, vázne komunikace. Holka jedná posunky, nadává atp. Kolegyně starší jedná s babičkou, druhá kolegyně jedná v pokojíku s tou holkou. 2. Ono nejen v tomto případě, ale všude, kde jsou i menší děti. Když se jedná např. o bydlení, exekucích, jsou u toho děti, brebentí. Teď vnímáte, že je primárně řešit bydlení, ale i to, že dítě nemluví ve čtyřech letech, počůrává se, ale zjistíte, že pro to není dostatečný prostor, čas. Hoří třeba to bydlení. Ta metodika je taková. Je to práce s rodinou jako celkem. S tím, aby se změnil jedinec, je potřeba, aby se změnila celá rodina. Jsou tam skupinové zákonitosti. Ale takové uvolnění je, když ta zakázka skončí, když je naplněna. Protože stejně tak na sobě může chtít pracovat rodina, která v evidenci OSPODu, my jsme měli dvě takové rodiny. Jsou to rodiny, protože si je nemůžete vykázat nebo ano, ale musíte za to platit pokuty, protože nejsou v evidenci OSPODu. Ta podmínka je taková nesmyslná. 1. Za to byste spíš měli dostat příplatek, že se nedostane ta rodina do evidence. 2. Mohli by to hlásit lékaři, sousedi, atp., kontaktovat nás, dát informaci rodině. Protože, když se to odchytne v počátku, když se něco v rodině děje, než až když se rodina dostane na OSPOD, to je už hodně zanedbaná rodina. 3. Je to problém, je důležité propojit se ty služby, nebrat se ty služby jako konkurence, často se setkáváme s tím, že nás berou jako konkurence. Důležité je se spojit a hledat řešení ať to pomůže rodinám po všech stránkách, různé služby. Je to důležité. To chce zvýšit povědomí, je to ještě běh na dlouhou trať, tak to vidím. 2. Na začátku jsme nevěděli, do čeho jsme šli, myslím tu službu. Museli jsme to vybudovat během jednoho roku. To vím, když jsme jeli na ty kolegia, tam jsme se dozvěděli, že mají podobné problémy, vše jsme se učili za poklusu, za běhu. 3. Ale hrozně moc jsme se naučili. Neustále komunikujeme, řešíme to s jinýma institucemi, i ten OSPOd nás chválí, vnímám, že máme s nimi nadstandardní vztahy. Na těch kolegyních říkají, že to máme skvělé, snad nejlepší vztahy. A neříkají to jen oni. Já vždycky říkám, že mě nikde nezaměstnají, (smích) že chodím do škol, orodovat za děti a tak, všude už nás znají. 1. Z čeho jste měla v poslední době v souvislosti s poskytováním služby radost? 2. Tak s poskytováním naší SASKy mám radost v tom, jak se nám daří spolupracovat, jak jsme se zabydleli v tom systému těch sociálních služeb, že krásně spolupracujeme, že vím od těch některých SASEk, že jsou sami pro sebe, čekají, že ostatní příjdou, že je budou akceptovat, že s nimi budou chtít spolupracovat. My jsme si to tady vydobyli, bylo to zpočátku nesnadné, ale máme to. Udělali jsme kus práce. Jsem ráda, že nás to nerozložilo, že přestože byly potíže, někdy stresy, ale někde jsme se posunuli. 1. Moc děkuji za rozhovor, který mě obohatil. 2. Pro mě to byl příjemně strávený čas, doufám, že bude prostor pro spolupráci, byť na dálku.

110

Příloha číslo 7 Informační brožura určená klientům i profesionálům

111

ANOTACE Jméno a příjmení autora: Lenka Oravcová, DiS. Název katedry a fakulty: Katedra sociologie a andragogiky, Filozofická fakulta Název bakalářské diplomové práce: Sociální práce s rodinou Vedoucí práce: PhDr. Kateřina Thelenová Počet znaků: 213 455 (bez mezer) Počet příloh: 7 Počet použitých zdrojů: 63 Klíčová slova: rodina, sanace rodiny, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, sociální práce, metody a techniky sociální práce s rodinou

ANOTACE Bakalářská diplomová práce je zaměřena na sociální práci s rodinou se zacílením na sanaci rodiny a na to, jaké jsou v praxi sociální práce možnosti pomoci a postupy ve prospěch ohrožených rodin. Cílem této práce je analyzovat sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi v kontextu metod a principů sociální práce s rodinou. Práce je rozdělena na dvě části, kdy v první, teoretické, části jsou vymezeny základní pojmy vztahující se k tématu rodiny, jejích funkcí, znakům současné rodiny a faktorům, které ovlivňují současnou rodinu. Věnuji se charakteristice sanace rodiny, znakům i jejímu ukotvení v zákoně, rovněž problematice ohroženého dítěte a syndromu CAN. V poslední kapitole teoretické části jsou popsány vybrané metody a principy sociální práce s rodinou při poskytování sanace rodiny – sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Druhá, empirická, část je zaměřena na metodologii výzkumu. Naplnění cíle této části práce probíhalo ve dvanácti organizacích poskytujících sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi na území zlínského kraje. Se zástupci těchto neziskových organizací byl uskutečněn polostandardizovaný rozhovor, jehož závěry jsou podrobně popsány v praktické části. Výstupem z analýzy dokumentů oslovených organizací je vytvoření informační brožury určené klientům sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi i profesionálům, kteří pracují s rodinami.

112

ABSTRACT Name of the author: Lenka Oravcová, DiS. Faculty and department: Philosophical Faculty, Department of Sociology Title of the bachelor/master thesis: Social work with a family Advisor: PhDr. Kateřina Thelenová Number of characters: 213 455 Number of supplements: 7 Number of sources: 63 Keywords: family, help to families with children, social services for families and children, social work, methods and techniques of social work with a family

ABSTRACT This bachelor/master thesis is focused on social work with families and children and on all the possible procedures that could help these families. The goal of the thesis is to analyze the social work with families and children according to the prescribed methods and principles. The thesis consists of two parts – theoretical and practical. The theoretical part deals with basic expressions connected with the topic of family, its functions and features, and factors influencing current family. All services connected with social work with families and children are clarified, including the law support. Child abuse and neglect is also explained. The last chapter of the theoretical part describes selected methods and principles of social work with families and children. The practical part of the thesis is focused on the methodology of the research. The realization of these methods was applied in twelve organizations providing social help to families with children within Zlín region. The representatives of these organizations provided an interview and its conclusions are described in the practical part of the thesis. The output of the analysis is a brochure intended for the clients and for the specialists working with families and children.

113