SNAD BUDE V LÉTĚ TROCHA ČASU

Věstník farnosti u  kostelů s v.   M i k u l á š e a   s v.   V á c l a v a 7.  červenec  Léta Páně 2013

7–9

ČERVENEC–ZÁŘÍ

SNAD BUDE V LÉTĚ TROCHA ČASU navštívit příbuzné a přátele, které jsme neviděli od Vánoc či déle. To mi připomíná: Napsal mi přítel, kterého jsem neviděl od střední školy. Obrátil se na mě, abych mu pomohl rozsoudit, zda jsou jeho spirituální prožitky „zdravé“ a „teologicky korektní“. Vyměnili jsme si pár zpráv a při tom narazili na jeden zajímavý problém. Můj přítel někdy prý mívá pocit, že vše, co se kolem děje, je součástí jedinečného plánu, který má Bůh pro něj přichystán. Celý svět se stává jakýmsi prostorem symbolické komunikace mezi ním a Bohem. A co ho na tom může trápit? Copak je na tom něco špatného? Vždyť, jak mi nedávno napsal jeden učený dogmatik, všechno má svůj skrytý smysl, buď Bohem chtěný nebo Bohem „dopuštěný“, to je přece základní teze víry v Boha Stvořitele. A přesto se můj přítel obává. Obává se, že z normálních žijících

lidí s jejich osudy se pro něj stávají jen jakési kulisy zbožných úvah a realita něco ztrácí. Takové uvažování mu připadá sebestředné. Je asi pravda, že většina dnešních lidí má spíše opačné problémy a bylo by dobře je spíše vybídnout Boha za vším hledat a pak se snažit jeho vůli, která je přece vždy přikázáním lásky, naplnit. Přesto si myslím, že můj přítel hezky vystihl jedno z velkých pokušení věřících. Ano, jako křesťané jsme zváni, abychom hledali smysl a důvěřovali v Boží plán, ale zároveň víme, že svět není jen stínohra symbolů, systém zkoušek a labyrint hádanek s poučením, je to v prvé řadě místo, kde s námi žijí skuteční lidé. A všechno zbožné dumání je málo platné, nevede-li k opravdovému setkání. Nakonec je třeba seběhnout ze své osamělé pozorovací věže a s rozpřaženýma rukama běžet bližním v ústrety. Snad bude v létě trocha času...MP

2/ VII–IX

O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Letem světem Nedělí 2. června jsme zakončili pastorační rok pro děti a mládež. Po dopolední mši svaté jsme se společně poveselili na Agapé s programem pro děti a občerstvením. V pátek 7. června byla slavnost Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Eucharistie se slavila jako obvykle v pátek v kostele sv. Václava. V úterý 11. června jsme mohli vyslechnout v kostele sv. Václava koncert „Vivat Verdi“ Hudby hradní stráže a Policie ČR. Zazněly Verdiho skladby: Nabuccodonosor – předehra, Árie Filipa z opery Don Carlos, Triumfální pochod z opery Aida, Ave Maria z opery Othello, Va pensiero su l’ali dorate z opery Nabucco, Requiem (výběr). Ve středu 12. června se v sále u sv. Václava setkali účastníci pouti do Polska. Při mimořádných nedělních sbírkách

na pomoc postiženým povodněmi se vybralo dvakrát přes 18 000 Kč. 18 000 bylo zasláno na pomoc hostivařské farnosti, 20 500 korun dostal domov Sue Ryder. V pondělí 17. června se konala mše svatá pro mládež, ve čtvrtek 20. června pak mše svatá pro starší děti. V neděli 23. června se po dopolední mši svaté konala v kostele sv. Václava vernizáž fotografií Pavla Švarce u příležitosti jeho narozenin. V pondělí 24. června byla slavnost narození sv. Jana Křtitele. Na sobotní slavnost sv. Petra a Pavla, tj. 29. července, připadla Svatoprokopská pouť z Chotouně, světcova rodiště, do Sázavy, místa světcova působení a smrti, od které letos uplynulo 960 let. Poutní mši svatou sloužil náš farář Stanisław. @

S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Farní charita Děkujeme za velikou štědrost při sbírce na postižené povodněmi v neděli 9.  června t. r. Po 1. nedělní mši sv. bylo vybráno 18 261 Kč a po druhé 18 870 Kč. Do farnosti Hostivař a Záběhlice jsme poslali 18 000 Kč a do domova Sue Ryder 20 500 Kč. Vděčnost krásně vyjádřili jáhen Josef Bernard

a ředitel Matěj Lejsal následující neděli i předtím v e-mailech: ... moc dík za podporu, ochotu pomoci i vlastní nápad. Musím říct, že mne Vaše štědrost překvapila a děkuji za ni i za všechny „vršovické“ Pánu. ... Ještě jednou děkujeme. Vyřiď to, prosím, všem ve vaší farní charitě i všem farníkům.

3/ VII–IX ... váš štědrý dar mi doslova vyrazil dech! Mnohokrát díky! A rozhodně dorazím poděkovat osobně... Začali, resp. začaly jsme docházet za opuštěnými lidmi v LDN Oblouková. Hledáme další dobrovolníky a dobrovolnice, kteří by také rádi někdy pobyli s někým, kdo je osamělý, kdo potřebuje sdílet, pohladit, popovídat, podržet, ..., prostě občas s někým být – ať už doma nebo v nějakém zařízení. Ozvěte se prosím Jarušce Dietlové 723 263 471 nebo mně. Za fachu Hanka [email protected], 721 444 323

WC, kuchyňské skříňky, židle, stoly, ozvučovací technika, nádobí, vysavače, nářadí atd. Toto se tedy netýká ani tolik farníků, kteří přijdou v neděli na mši svatou a zase odejdou, ale hlavně všech aktivit a aktivistů (i úklidové party), ať již to vše využívají jakkoli. V našem kostele je vše volně přístupné. V mnohých farnostech takováto benevolence není samozřejmostí. O práci s uklízením nejde – to uděláme, vždyť třeba katechety jejich žáčkové také nijak nešetří. Ale zvýšené opotřebení vybavení kostela se nutně promítne do financí. Ale to je již jiný bod.  VIN

č. účtu farnosti: 280828389/0800 pro fachu VS: 33333

Být tu pro ostatní

Návrat k čistému vínu Dovolím si něco poznamenat něco málo k 6. bodu čistého vína – tj. k úklidu. Přiznávám se, že nevím, jak je zajišťován úklid u svatého Mikuláše, ale mohu říci, že úklid v kostele sv. Václava žádné problémy díky Bohu nemá. Oněch několik jednotlivců zmíněných ve Vinici tvoří úklidovou skupinu, trochu se o to starám a myslím, že nikdo z nás úklidem v kostele přetížený není. Přitom prostory kostela, lavice, záchody a umývárky – aspoň doufám – jsou v uspokojivém stavu. Tento soudek čistého vína bych pojmenoval spíše Šetrné (a nebojme se říci uctivé) zacházení se zařízením a vybavením kostela, zejména Sálu a přilehlých prostor. Zařízením a výbavou zde rozumím např.: koberce, výmalba, regulační ventily topení,

Náš nový papež, otec František, řekl, že církev tu není jenom pro sebe samotnou, ale pro ostatní lidi. Týká se to nejen vůdčích osobností církve, ale i nás ve Vršovicích. Nesnažme se tuto odpovědnost přesouvat na svého kněze, míří totiž na každého z nás. Myšlenka být tu pro ostatní je krásná a sami cítíme, že je správná. Vždyť Kristus také nechodil jen do chrámů a teologických škol, ale mezi rybáře, řemeslníky a celníky. On, ve své době jediný představitel celé církve, tu přeci skutečně byl pro každého, tedy i pro ne zcela věřící lidi. Tolik se nám to při čtení Nového zákona líbí! Teď se zeptejme sami sebe, jakým způsobem po nás Bůh chce, abychom se otevřeli lidem kolem nás? Jak máme říct té paní, co stojí naproti nám v tramvaji, tomu mladíkovi, který sedává u kostela na schodech a pije krabicové

4/ VII–IX víno, že Bůh jim dal život a Bůh právě jim nabízí své partnerství a přátelství? Že Bůh je tím, co hledají ve svých slabostech, starostech, bolestech, samotě nebo ne zcela naplněných radostech? Na tyto otázky neexistuje jednotná odpověď. Bůh nás nestvořil stejné a je to dobře. Každý z nás dostal nějaké hřivny, i když na to tak často zapomínáme. A ty hřivny samy nerady leží zakopané půl metru v zemi pod všemi těmi starostmi a radostmi našeho rušného života. Pojďme tedy vzít krumpáč, pořádně prohrábnout svá pískoviště a podívat se, co tam najdeme! Pojďme každý z nás přemýšlet o tom, jakým způsobem můžeme ostatním pomoct, jak jim můžeme říct o Bohu. Možná si pod dojmem všech kauz a afér, skandálů a dennodenních podvodů kolem nás řekneme, že to nemá cenu. Že lidé nechtějí hledat nic jiného než vlastní prospěch a že naše aktivita by byla jen pověstným házením hrachu na stěnu. To ale prosím nechme na Bohu. Hlavně jen neodsuzujme, dokonce ani celníky ani nevěstky. V Novém zákoně se o tom dost píše. Vidíte, jak je i dnes aktuální? Koncem měsíce května proběhly dvě akce, při kterých byla jedinečná šance otevřít naši vršovickou církev lidem kolem nás. Na Noc kostelů přišlo téměř tisíc lidí. Velká většina z nich neudělala kříž u kropenek při vstupu do kostela. Mluvil jsem s některými z nich. Mohu vám dosvědčit, že se nezajímali jen o architekturu a razítko do aršíku. Jasně jsem viděl, že Bůh má v jejich srdcích místo, jenom potřebují k němu najít cestu, možná odstranit nějaké překážky. Druhou akcí byl Večer s Alfou. Chtě-

li jsme informovat příchozí o kurzech Alfa, ale také jim dát ochutnat, jak vypadá křesťanské společenství. Jaké to je, když se setkají s křesťany, kteří tu jsou pro ně. Jaké to je, když se nahlas mluví o Bohu, o víře, a jestli je to téma srážející člověka někam mimo realitu nebo jestli je víra slučitelná s jejich životem. K velké naší radosti odpovědí bylo poznání, jaké to je, když o víře v Boha nehovoříme my, ale právě naši hosté. Církev, i ta naše vršovická část, je žijící organismus. Má své ruce na práci, nohy k rozšiřování působnosti, hlavu k vymýšlení aktivit, srdce k čerpání energie z modliteb, ústa k promluvám s ostatními atd. Každý z nás jsme nějakou její částí, nějakým kouskem, nikdo nemá všechny tyto dary dohromady. Když se nám podaří nalézt svoji funkci a přispět svým dílem k tomuto úkolu, věřte, že přinese nejen bohaté plody, ale bude požehnáním i pro nás samotné a naši farnost. A tak prosím přemýšlejme o tom, jak v rámci našeho vršovického živoucího organismu dokázat říct ostatním lidem o Bohu. Možná oslovováním svých známých, možná svým podílem na organizování různých setkání, možná přípravou občerstvení na těchto akcích, možná intenzivními modlitbami, možná podporou těch, kteří se již podílejí na podobných aktivitách, možná oslovováním úplně cizích lidí a jejich zvaním na naše akce. Nevím. Neznám vaše hřivny, sám hledám ty své. Proto vám nebudu nic doporučovat, a už vůbec ne podsouvat. To je přeci jenom a jenom mezi každým z nás a Bohem. 

Michal Žilka

5/ VII–IX

SVĚTEC V TOMTO MĚSÍCI Svatý Jáchym a Anna, rodiče Panny Marie O rodičích Panny Marie se v Písmu nedočteme zhola nic. Zmínka o nich spolu s jejich jmény se nachází v apokryfním Jakubovu evangeliu. Poslyšme tedy příběh pradávný: V městě Jeruzalémě žil kněz jménem Jáchym spolu s manželkou Annou. Byli to dobří a bohabojní lidé. Jednoho dne šel Jáchym, jak mu velelo jeho kněžské povolání, obětovat do chrámu párek hrdliček. Když přišel do chrámu, velekněz na něho pohlédl značně nevlídně řka: „Ty, Jáchyme, obětovat nebudeš!“ „Ale proč?“ nechápal Jáchym. „Jak může Hospodinu obětovat muž, který je dvacet let ženat a nezplodil dosud potomka! To je znamení Hospodinovo! Jste nejspíše hříšníci, že vás tak trestá!“ (Jak vidno, už tenkrát se našli tací, kteří bezdětného člověka považovali za cosi méněcenného.) Jáchym se velice zarmoutil a ubíral se smuten k domovu. Cestou se stavil na svém poli a trochu pracoval, aby zapomněl na ponížení, kterého se mu dostalo. Náhle uslyšel hlas: „Jáchyme! Jáchyme!“ Ohlédl se a uviděl mladíka, kterého neznal, a ten mu řekl: „Nermuť se, brzy se ty i tvá žena dočkáte potomka.“ Než se udivený Jáchym stačil mladíka zeptat, odkud je a jak to, že jej zná, byl pryč. „Snad to byl nějaký sen,“ uvažoval Jáchym a ubíral se k domovu. Když přicházel do jeruzalémské brány, potkal tam svou ženu Annu. „Jáchyme, představ si, co se mi stalo,“ vyprávěla vzrušeně, „zdálo se mi, že ke mně přišel nějaký mládenec

svátek 26. 7. 

a řekl, že naše manželství bude požehnáno!“ „Buď pochválen Hospodin, Bůh Abrahamův!“ zvolal Jáchym a padl na tvář. „To byl jistě posel Hospodinův, který nám zvěstoval tuto radost!“ Manželé se plni radosti objali a šli domů. Zanedlouho poté Anna otěhotněla a narodila se jí holčička, které rodiče dali jméno Marie. Ta se později zasnoubila s mužem jménem Josef z rodu Davidova, a dále už to známe. Zda se narození svého vnuka dočkali i Jáchym a Anna, není známo. Tolik legenda. Jak to skutečně bylo, se dozvíme až na věčnosti. Úcta k sv. Anně vyvrcholila zejména v 15. a 16. století a jméno Anna je stále velmi oblíbeno. Jáchym byl vždy velmi uctíván ve východní církvi. Anna bývá zobrazována jako starší žena – matrona, obvykle jak vyučuje děvčátko Marii, někdy bývá vyučování přítomen i Jáchym; dále s Marií a Ježíškem – oběma v dětském věku – tzv. sv. Anna samatřetí. Častá je také scéna, jak se s Jáchymem potkávají v bráně. Jáchym je zobrazován jako starší nebo starý muž se svitkem nebo knihou, často má u sebe košík s holuby. Sv. Anna je patronkou Florencie, Innsbrucku a Neapole, dále vdov, matek, soustružníků, mlynářů, kramářů, vzýváme ji za šťastné manželství, požehnání dětí, šťastný porod, za déšť a proti bouřce. Jáchym je patronem manželských párů, truhlářů a obchodníků s plátnem.  AK

6/ VII–IX

D I A L O G pocitů a rozumu: Malý capart se zajíká srdceryvným pláčem. V ruce drží dřívko od zmrzliny, zvedá ruku k mámě a k tátovi a nechápe, jak je možné, že mu to udělali: Oba si před chvílí přinesli z obchodu tu voňavou studenou věc, oba se do ní pustili a tak se u toho usmívali. A jemu dali rohlík! Obyčejný rohlík, jako pokaždé, když jdou všichni nakupovat. Zahodil ho, protože chtěl také tu věc, která dělá tak hezké úsměvy. Zahodil ho a rozplakal se. Máma mu dala líznout té studené věci, to jo, jenomže mu ji zase hned vzala. A on chtěl mít stejnou jako oni dva. Křičel, až se zajíkal. Nechali ho. V parku prý auta nejezdí, a tak se mu nemůže nic stát. Kousek dál táta odhodil klacík s tím dobrým,

Zmrzlina co si strkal do pusy. Sebral ho. Ono to tam už není! Taková nespravedlnost! Zajíká se, nechápe, ukazuje to tátovi i mámě. V uslzených očích můžeme číst obvinění „Co jste mi to udělali?!“ Ptám se: Jak se měli rodičové zachovat? •  Udělali všechno správně. •  Měli capartovi koupit zmrzlinu také. •  Měli si ji raději odepřít oni sami. •  Měli dítěti koupit zmrzlinu také, při rozbalování jí kus odlomit a zahodit a zbytek mu dát do ruky. 

Jak byste se zachovali vy?

PAS

POZVÁNKA Farní den

Setkání manželů ve Štěkni

Na neděli 29. září je v plánu farní den a bude pouze jedna mše svatá v 9.30, po které bude následovat Agapé v sále. Večer před tím (v sobotu) budou od 19.30 u Václava slavnostní nešpory. Srdečně zveme nejen farníky.

Připravujeme 6. manželské setkání, které bude probíhat od 25. 10. do 28. 10. 2013 na zámku Štěkeň. Prosíme, zapište se na arch vzadu v kostele. Počet manželských párů je omezen (cca 20 párů). Bližší informace V. a J. Jeništovi 777 565 119, 777 157 926 nebo email [email protected]

7/ VII–IX

Z Á V Ě R E M . . . Strach a léto Přemýšlela jsem, jak svoje zamyšlení pojmenovat. Napadlo mě Z pohádky do pohádky. Ale zdá se mi, že pohádky mi nyní budou častou inspirací, tak jsem zvolila jiný název. Píšu o strachu, protože to je zloun zlounů. A píšu o létě, protože léto máme před sebou. Obojí, strach i léto, se krásně spojilo v pohádce, kterou jsem četla našemu nemluvňátku – protože máme dítě divokého severu, začala jsem čtením Ronji, dcery loupežníka. Strach je největší záškodník, překrucovač, lhář, a vůbec. Strach obchází kolem a dělá nám život těžký – těžší než je, a smutnější. Kvůli strachu můžeme promeškat spoustu krásných chvil. Ronja v pohádce měla moc dobrý nápad, co udělat, aby strach nebyl jejím pánem: snažila se mu odnaučit tím, že se mu bude vystavovat. A tak když měla strach z vody a měla si na ni dávat pozor, schválně k ní chodila. Kde jinde si totiž může na vodu dávat pozor než u vody? Byla by přeci škoda, kdyby si nikdy neužila koupání kvůli strachu z vody, protože voda je príma. Stejně se učila nebojácnosti i v jiných směrech. Učila se postupně, protože cvičení unavuje a s únavou roste i strach. Je tedy třeba opatrnosti. Ponaučení z pohádky: Strach, ať je jakýkoliv a z čehokoliv, může přepadnout každého, ale nemusíme mu propadat. Když se posilníme, dá se s ním docela dobře bojovat.

A teď se nám blíží léto. Ronja byla smutná už na začátku léta, kvůli strachu ze zimy. Copak to neznáme i my? Když je něco pěkného, trápíme se proto, že to jednou skončí? Byla by škoda neužít si kvůli strachu pěkných chvil – neužít si léta. Proto v sobě začala „střádat léto jako včela med“, pro jeho krásnou přítomnost i pro chvíle, kdy už bude na ústupu. Jednala tak, jak bychom měli i my sami, když nám nejde radovat se samo: musíme tomu trochu pomoct a nezoufat. Musíme „sesbírat to všechno (krásné) do velkého letního klubka a z toho žít“. A tak vám přeji, ať je vaše léto krásné, jako „obrovská vánočka spletená z východů slunce, z borůvčí plného borůvek (…) z měsíčního světla nad řekou v podvečer hvězdného nebe a lesa v poledním žáru, když slunce svítí na borovice, z losů a divokých koní…“, ať se vám podaří vše krásné smotat do obřího radostného letního klubka, které vám vydrží až do příštího léta. Přeji vám též, ať vás Pán ochraňuje na všech vašich letních cestách, a pokud vám není dopřáno odpočinku, ať máte dost sil načerpat radostnou energii i ze všedních dní.  Vaše Křepelka na Vinici (Pozn. red.: citace z knihy Ronja, dcera loupežníka, Astrid Lindgrenová)

8/ VII–IX

K A L E N D Á Ř na červenec–srpen 1. 7. 

Po

5. 7. 

Pá

16.30

26. 7.–2. 8.  27. 7.–3. 8.  31. 7. 

Pá–Pá So–So St

týden týden 17.00

4.–9. 8.  17. 8.  17.–25. 8. 

Ne–Pá So So–Ne

6 dní 20.00 8 dní

Mimořádné akce, změny, výjimky

Končí pravidelný program, mění se rozpis bohoslužeb Slavnost Cyrila a Metoděje – příležitost k svátosti smíření od 16.30, eucharistie od 18.00 Farní dětský tábor Farní dovolená v Dolomitech ODPADÁ příležitost k svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru Společenství mládeže v Polsku Mše svatá pro poutníky do Taizé Pouť do Taizé

VÁC

FAR

VÁC

Prázdninové bohoslužby a svátost smíření (platí od 1. 7. do 31. 8.) středa

17.00–18.00 svátost smíření / duchovní rozhovor

fara

neděle

8.30–9.15

kostel sv. Václava

středa

18.00–19.00 eucharistie

kostel sv. Mikuláše

čtvrtek

8.00–9.00

kostel sv. Mikuláše

svátost smíření / duchovní rozhovor eucharistie

neděle 9.30–10.30 eucharistie kostel sv. Václava • Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Příležitost k setkání s knězem úterý

15.30–17.30

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Jiný termín je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Farní kancelář pro veřejnost úterý

10.00–12.00, 13.00–17.00

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Službu v kanceláři zajišťuje a finanční záležitosti (hl. dary) vyřizuje Eva Hrubá:  eva­‑[email protected]

Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 29. 9., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 18. 9. Kontakt: [email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Tesařová (@). Redakční rada: Stanisław Góra, Martin Peroutka (MP), Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PAS), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé: Vít Náměstek (VIN), Hana Rechnerová (Hanka), Michal Žilka. Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Martin Peroutka, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi