Slovo na cestu. Nebojte se!

Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě březen 2016

Slovo na cestu Nebojte se! Kdo jste četli dětem z knížky Školák Kája Mařík, vzpomeňte na příběh, jak Kája našel v parku ležet opilého starého Vinklera. Když nereagoval a nejevil známky života, neváhal ho chlapec prohlásit za mrtvého. Jaksepatří, zazvonili mu v kostele. Kdy se už všude proslechlo, kdo umřel, Vinkler vystřízlivěl a objevil se v hospodě… Živý Vinkler vylekal, koho potkal a Káju brzy sevřel strach, když si uvědomil, čeho se dopustil. Ve světle této epizody vnímám, jak nelehká byla pro učedníky zpráva nedělního rána a následně setkání s Tím, kterého ve svém srdci prohlásili za definitivně mrtvého. Tento strach potřebuje slyšet Ježíšovo: Nebojte se! Je to i můj strach, i já to potřebuji slyšet, protože sám jsem Ho ve svém životě mnohokrát prohlásil za mrtvého, pohřbil a vlastně už nic od něho nečekal. A On přichází opět v Životě a Slávě a zve mne, abych s ním žil a zakoušel jeho vítězství ve svém životě. Ví o mém strachu ze zrady a nevíry a nešetří slovy: Nebojte se! Kdosi spočítal, že v Bibli zaznívá 365 krát. Na každý den se nemusím bát: Přiznat vlastní selhání – ve světě, kde se žádá být perfektním a nejlepším. Žádat o odpuštění – Toho, a v moci Toho, který se v milosrdenství neunaví. Vrátit se do společenství – i když mi bere odvahu riziko nepřijetí. o. Klement Rečlo, kněz ve Stěbořicích

Veronika Navrať se k nám Veroniko našich dnů ve škole své nás nauč popíjet slzy trpících a na oplátku vlévat do duše rosu radosti

Navrať se k nám ať s tebou jdem vstříc jemu ukrytému kolem nás i v nás v proměnách bez konce Mons. Josef Veselý

Modlitba za Diecézní setkání mládeže v Českém Těšíně Bože, náš milosrdný Otče, který jsi sestoupil z nebes, abys dal v oběť sám sebe pro naši spásu. Chceme ti odevzdat do tvých rukou mládež z naší diecéze. Na přímluvu svaté Hedviky Slezské a svaté Faustyny Kowalské dej, ať diecézní setkání v Českém Těšíně naplní mladé lidi hojností Božího požehnání. Aby mladým setkání v tomto společenství dodalo sílu do bojů s pokušením dnešní doby a odvahu stát si vždy za svou vírou. Ať dokáží vydávat svědectví o životě mladého křesťana a dokáží tak být dobrým příkladem pro druhé lidi. Prosíme také za všechny, kteří toto setkání připravují. Přijď, Pane, do jejich mysli, ať vidí jasně tvou vůli. Prosíme tě, Pane, i za blížící se Světový den mládeže v Krakově. Vezmi všechny, kdo se ho budou účastnit, do svých rukou a sešli na ně svého Svatého Ducha. Naplň je svou milosrdnou Láskou, aby i oni byli milosrdní. Vždyť ty jsi jediný Bůh, první a poslední, nikdy nebyl a nebude více nikdo, jako jsi ty. Amen. 2

Zajímá nás… Co znamená značení kříže na čele, ústech a hrudi před čtením evangelia? Tři „malé“ kříže před evangeliem jsou modlitbou o to, aby Bůh byl v naší mysli + v našich ústech + a v našem srdci +. Děláme tak před čtením evangelia, které má prostoupit náš život – myšlenky, slova, celého člověka (srdce). Navíc při evangeliu stojíme – jednak na znamení pozornosti (stání jako pozorné naslouchání) a také v postoji připravenosti – to všechno, co slyším, jsem ochoten a odhodlán jít a konat. Zpět k „malému“ kříži – zajímavostí je možná to, že se jedná o původní kříž, který je starší než kříž „velký“ (čelo, ramena, srdce). Z dochovaných zpráv máme např. z 2. století Tertuliána, který vybízí, abychom dělali znamení kříže na čele: „cokoliv dělám, při všech mých cestách a úkonech“ (jako vyznání víry a modlitba zároveň). Ve 4. století říká sv. Cyril Jeruzalémský, že kříž na čele je jako požehnání, kterým do svého života a úkonů přivolávám Trojjediného Boha. Z 5. století je dochována zpráva o sv. Nině, která uzdravuje královnu (na území dnešní Gruzie) tak, že se dřevěným křížem dotýká její hlavy, nohou a ramenou, což naznačuje Boží uzdravení a požehnání do celého člověka – těla (náznak „velkého“ kříže). Kříž „velký“ – čelo, srdce, ramena (jak jej známe dnes): pochází z 5. až 6. století a je reakcí na monofyzitismus (hereze, která uznávala v Kristu jenom jednu, a to božskou). Znamení kříže tímto způsobem mělo odlišit ty, kteří se hlásili k „pravé víře“ – dva prsty (palec a ukazováček) jsou spojeny, aby naznačily božskou a lidskou přirozenost, velký kříž je vyznáním víry v Trojici a požehnáním pro člověka. V 9. století papež Lev IV. v jednom ze svých kázání popisuje, jak správně dělat kříž (popisuje „velký“) a v 10. až 11. století nalezneme více zmínek o kříži, jak jej známe dnes (Aelfric, Béda Ctihodný). Souhrnně je pak „velký“ kříž: vyznání víry, prosba o Boží požehnání, prostoupení Božím Duchem celého člověka, prosba o to, abychom svým životem žili společenství lásky, které je v Boží Trojici. o. Jan Czudek

3

Kudy zpátky do pohádky aneb farní maškarní ples Poslední lednovou neděli odpoledne se náhle zatřásly zdi v učebně kostela svatého Vojtěcha a po chvíli se začalo ozývat hlasité volání o pomoc. Tři pohádkové bytosti vypadly z kouzelné knížky a snažily se přivolat své přátele, aby jim pomohli zpět do pohádky. Byli to Krakonoš, Vochomůrka a Maková panenka. Jejich volání bylo tak úpěnlivé, že se seběhly všechny děti z farnosti Panny Marie v Opavě i se svými rodiči. Aby však mohly pomoci svým pohádkovým kamarádům, musely všechny přijít v kostýmech a vyluštit tři zapeklité hádanky. Celá záchranná akce se nakonec proměnila v barevný veselý karneval plný her, tancování a mlsání. Veškerý obdiv patří otci Alešovi, Magdě Sovadinové a Mirce Řehákové, kteří nám s farní mládeží a některými rodiči připravili opravdu pohádkové nedělní odpoledne. Helena Bitomská

4

P. Paul Alois Heider, OT Koncem ledna uplynulo 80 let od smrti P. Heidera. Do klubu sv. Anežky přijal pozvání P. Jan Larisch, Th.D., který nás seznámil s touto výjimečnou osobností našeho regionu. Narodil se r. 1868 nedaleko Andělské Hory, významného poutního místa u Bruntálu, kde prožil své dětství a jako mladý kněz v okolí působil. Celý jeho život byl spjat s řeholním Řádem německých rytířů, kam vstoupil již v 18 letech. V roce 1892 byl vysvěcen na kněze. Řád německých rytířů, jeden z nejvýznamnějších řádů středověku, vznikl v tehdejším Jeruzalémském království na sklonku 11. století. Založen byl jako původní špitální bratrstvo na pomoc lidem v době křižáckých válek. Později byl povýšen na rytířský řád a do českých zemí přišel na počátku 13. století. Rozsáhlé majetky získal zvláště na Opavsku a Bruntálsku. Sehrál významnou roli v rozvoji našeho kraje. Se svou ženskou větví 5

Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské provozoval školy, nemocnice, chudobince a ze své hospodářské činnosti (lesy, pily, pivovar, likérka aj.) je financoval. Založil i lázně v Karlově Studánce. Významná byla jeho pastorační činnost při správě několika far. Po vzniku Československa došlo k proměně řádu na čistě duchovní církevní organizaci a název Řád německých rytířů byl změněn na Německý řád, Ordo teutonicus. P. Paul Heider po svém působení na Bruntálsku (od r. 1892 do r. 1916, kde díky jeho aktivitám bylo v pastorační, sociální, vzdělávací, ekonomické a společenské oblasti mnoho vykonáno), byl v r. 1916 jmenován proboštem hlavního města rakouského Slezska Opavy a stal se v té době pro celé široké okolí nejvyšší a nejvýznamnější církevně společenskou hodností. Byl povolán pracovat v řídících orgánech celého Německého řádu. V roce 1933 byl ve Vídni zvolen velmistrem, odmítl se odstěhovat do Bruntálské velmistrovské rezidence a zůstal proboštem v Opavě. Společensko-politická angažovanost v Opavě byla neúnavně činorodá. Zastával funkce v městské správě, hlavně v záležitostech školství a sociální péče. Založil Charitu jako právně samostatnou organizaci a stal se jejím předsedou. Hodně se věnoval práci ve spolcích, a to i v těch, které nebyly výslovně náboženské, aby se přibližoval k lidem a dal jim tak možnost poznat víru. Velkou energii věnoval péči o sakrální stavby. Za jeho působení byly v proboštském kostele instalovány nové zvony, když ty původní byly v roce 1917 zrekvírovány, a byla provedená generální rekonstrukce varhan. Poslední roky života věnoval mimo jiné stavbě kostela sv. Hedviky, jejíž hrubá stavba byla dokončena v r. 1935. Vážné onemocnění ledvin způsobilo, že musel v 60 letech ubrat na svém nasazení. Přes veškerou péči v řádové nemocnici 25. ledna 1936 nemoci podlehl. Pochován byl v Bruntále a místo odpočinku nalezl ve velmistrovské hrobce, kterou krátce před smrtí nechal vybudovat. Jméno a zejména činnost této mimořádné kněžské osobnosti by neměla být v Opavě zapomenuta. Neomlouvá ani skutečnost, že byl knězem německé národnosti. V tomto kraji žili dlouhá staletí Němci a Češi vedle sebe, všem bylo stejně hlásáno evangelium. Katolická církev je univerzální a nikdy nebyla a nebude vázána na jeden národ. Jarmila Málková

Potřebujeme Svatý rok Božího milosrdenství? Asi ano. Svatý otec František chce, abychom se rozpomenuli a znovu si více uvědomili, že milosrdenství má být doprovodným znamením našeho žitého křesťanství. Šestého února jsme se nad tím zamýšleli při duchovní obnově, kterou vedl P. Petr Smolek, kněz z Rychvaldu. Téma obnovy „Buďte milosrdní jako je váš Otec“ bylo shodné s tématem letošního Svatého roku. Je zvláštní, že nám papež tuto výzvu s naléhavostí připomíná právě v dnešní době. Podle Sv. otce Františka je tato Kristova výzva stejně podstatná 6

jako třeba „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium“. Je to příkaz. Když ho nesplníme, míjíme se s tím, co po nás Kristus chce. Je dobře, že v Opavě můžeme dělat a děláme duchovní obnovy. Jsou příležitostí, abychom se zamýšleli nad Božím slovem. Přednášející nám řekl, že naslouchání Božímu slovu považuje papež František za prvořadý úkol. To druhé, co považuje za důležité v tomto Roce milosrdenství, je pouť k Bráně milosrdenství. Tato pouť je podle Sv. otce obětí a závazkem. U nás Opavanů více než o oběť jde spíše o rozhodnutí a ochotu využít tuto nabídku. A jaký máme udělat závazek v Bráně milosrdenství? Být milosrdnějšími. Ochota odpouštět, odpustit, slyšet křik potřebných. Ano, je pravdou, že nás Ježíš k milosrdenství vyzývá vždy, ale letos by se naše modlitby měly více zaměřovat na tuto proměnu srdce. I Šalamoun prosil o srdce vnímavé. Otec Petr nás ubezpečil, že když procházíme Svatou branou, tak se v nás skutečně může uzdravovat duchovní člověk. Z následků našich hříchů se můžeme léčit podmínkami, které jsou pro získání těchto odpustků stanoveny. Když projdeme Svatou branou, tak nás papež vyzývá k tomu, abychom udělali právě ten závazek být milosrdnější. Abychom uvažovali o milosrdenství. Pomodlili se Věřím v Boha a Otčenáš a nějakou modlitbu na úmysl Svatého otce. Abychom před nebo po pouti byli u svátosti smíření. Abychom byli na mši svaté a přistoupili k svatému přijímání. Na obnově nám bylo připomenuto, že láska a milosrdenství není o slovech, ale o činech. V bule k Roku milosrdenství papež píše o skutcích tělesného a duchovního milosrdenství. Tělesného: dát najíst hladovému, napojit žíznivého, odívat toho, kdo nemá co na sebe. Přijímat cizince. Pomáhat nemocným, navštěvovat vězněné a pohřbívat mrtvé. Otec Petr se zastavil u pohřbívání mrtvých. Mluvil o důstojnosti člověka jako takového. Rozloučení mu patří. Máme chtít pohřeb a máme chtít důstojný pohřeb. Ke skutkům duchovního milosrdenství se řadí: radit pochybujícím, vyučovat nevědomé, napomínat hříšníky, těšit sklíčené, odpouštět urážky, trpělivě snášet obtížné lidi a modlit se k Bohu za živé i mrtvé. U těchto skutků jako bychom váhali. Považujeme je vůbec za vhodné? Radit, vyučovat, napomínat; těšit – to by ještě šlo, odpouštět, snášet, modlit se. A mě napadlo. Kolik intencí na mši svatou již ani v Opavě není obsazeno. Nepotřebují již naši živí a mrtví modlitbu? Nejde o to všechno vědět, všechno znát. Jde o ukazování na Boha, který všemu dává základ. Neschvalovat relativismus. Některé věci skutečně vedou ke smrti. Hříchy mají své důsledky. Poukazovat i na to, že obrácení je nejen možné, ale i potřebné. Být milosrdný. 7

Na duchovní obnově nám bylo také řečeno, že papež v tomto Roce milosrdenství klade velký důraz na postní dobu, abychom ji prožili i v kajících bohoslužbách i setkávání se s Božím slovem. Máme ji prožít s Kristem, který o sobě prohlásil: „Já jsem dveře“. Každý, kdo nevstupuje dveřmi, je zloděj a lupič. Kdo vstupuje skrze Krista, má přístup k ovcím i k Otci. A nové důrazné připomenutí. Nebyli jsme vykoupení slevou v Tescu, ale Kristovou krví. Kéž nás tato jistota víry naplňuje radostí, vděčností a touhou přetvářet naše srdce. Děkujeme otci Petrovi a všem, kteří se jakkoliv podíleli na této duchovní obnově. PODĚKOVÁNÍ patří také paní Markétě Horákové, která 9. února v besedě „Jak prožívali postní dobu naši předkové“ dokázala poutavě a zasvěceně propojit lidové zvyky s lidovou zbožností i s připomenutím liturgie církve. Součástí živé besedy byla i výstavka starších modlitebních a náboženských knih a růženců. Marie Smolková

Svatá brána jako znamení Roku milosrdenství Na počátku jubilejního Roku milosrdenství papež učinil zcela jedinečný čin významný pro celosvětovou Církev. Kromě otevření Svaté brány v římských bazilikách došlo k otevření Brány milosrdenství v katedrálách všech diecézí světa a také svatyní a kostelů, které určili biskupové. Papež takto uskutečnil své přání, aby toto znamení Svaté brány měla každá místní církev a Svatý rok milosrdenství se tak mohl stát zkušeností každého člověka. Ve spojitosti s touto událostí proběhla v některých médiích poněkud zkreslující zpráva o tom, že kdo projde touto Svatou branou, tomu jsou odpuštěny všechny hříchy. Uvědomil jsem si, jak je důležité osvětlit a dobře porozumět tomuto znamení Svatého roku, které nám církev nabízí. Z nauky Církve víme, že hříchy jsou člověku odpuštěny po každém platném přijetí svátosti smíření vykonané s lítostí a touhou obrátit se. Ale i po odpuštění vin zůstávají určité důsledky – „dluhy“ našich hříchů, jež nazýváme dočasnými tresty, neboť každý hřích se netýká jen nás samotných, ale vždy i nějak našich bližních, a tím i celé církve. Za určitých podmínek mohou být tyto dluhy (důsledky našich hříchů) na základě získání zvláštních milostí a duchovních darů (tzv. odpustků) odpuštěny. Odpustky můžeme obdržet vždy při vykonání poutě a projití Svatou bránou. O stanovených podmínkách jsme pojednali v minulém čísle Cesty, navíc jsou uvedeny u Brány milosrdenství konkatedrály. Brána milosrdenství je sama o sobě významným znamením, pro získání odpustků však musí být spojena s naší otevřeností Božímu odpuštění, jež se nabízí každému člověku, a s osobním postojem víry v nekonečné Boží milosrdenství, které toužíme zakusit. 8

Proto již samotná pouť ke Svaté bráně musí být osobním vyjádřením touhy po obrácení. Papež ve své katechezi při generální audienci 16. prosince 2015 na Svatopetrském náměstí sám toto znamení vysvětluje takto: „Brána označuje samotného Ježíše, který řekl: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu.“ (Jan 10,9) Projití Svatou branou je znamením naší důvěry v Pána Ježíše, který nepřišel soudit, ale spasit. (srov. Jan 12,47) Dávejte si pozor, až vám nějaký chytrák bude říkat, že je za to třeba zaplatit. Spása se nekupuje! Branou je Ježíš a je gratis! Projití Svatou branou je znamením opravdového obrácení našeho srdce. Když procházíme onou Branou, je dobře pamatovat na to, že máme otevřít dokořán také bránu svého srdce. Když stojím ve Svaté bráně, říkám: „Pane, pomoz mi otevřít dokořán bránu mého srdce!“ Svatý rok by nebyl moc účinný, kdybychom branou svého srdce nenechali projít Krista, který nás pobízí jít druhým vstříc a přinášet Jeho a Jeho lásku. Jako tedy zůstává otevřena Svatá brána, protože je znamením přijetí, které nám vyhrazuje sám Bůh, tak také ať je naše brána stále otevřena, aby nikdo nebyl vyloučen, ani ten či ta, kdo mne obtěžuje.“ Na základě těchto papežových slov můžeme porozumět tomu, proč je pro získání odpustků důležité touto branou projít. Projití Svatou branou bezprostředně souvisí s dalším znamením Roku milosrdenství, na něž papež v katechezi poukazuje, a to je zpověď. „Přistoupit k této svátosti, která nás smiřuje s Bohem, znamená učinit přímou zkušenost s Jeho milosrdenstvím, znamená najít Otce, který odpouští, Boha, který odpouští všechno. Bůh nás chápe i s našimi omezeními a našimi kontradikcemi. A nejenom to. Bůh nám svojí láskou říká, že když svoje hříchy uznáváme, je nám ještě blíže, a vybízí nás hledět vpřed.“ K tomu, aby věřící měli příležitost v rámci pouti ke Svaté bráně přijmout svátost smíření, je v určitých dnech stanovena zpovědní služba. V naší konkatedrále se jedná o pondělky a soboty v době mezi 8. a 16. hodinou (podle rozpisu uvedeného na webu diecéze či farnosti). V ostravské katedrále je zpovědní služba stanovena od úterý do soboty od 8.15 do 12.15 a od 13.15 do 17.15 hodin. Uvedené citace katecheze papeže Františka jsou převzaty z článku Radiovaticana „Znamení Svatého roku“. P. Aleš Písařovic 9

Chceme lidem pomoct co nejdřív Paní Lenka Roháčková je nejen maminka tří dětí, ale také obětavá zdravotní sestra, která již téměř dvacet let pracuje v Charitě Opava. Za tuto službu byla také na podzim loňského roku oceněna otcem biskupem. O tom, jak se k této práci dostala, co všechno její povolání obnáší a jestli je v něm spokojená, se dočtete v našem rozhovoru.

Proč jste si vybrala povolání zdravotní sestry?

Už ve čtrnácti letech jsem věděla, že chci dělat sestřičku. V přírodopise jsme měli tělovědu, která mě strašně bavila. Uvažovala jsem ještě o jiných eventualitách, ale zdravka zvítězila. Je teda pravda, že celé první pololetí jsem tam byla nešťastná. Byla to tak šílená změna ve stylu výuky, v nárocích, i v tom, že jsme měli velké množství nových předmětů, nejenom odborných, ale přibyla i angličtina, kterou jsme do té doby neznali, protože jsme se učili rusky. Vyučovali nás doktoři a někteří byli docela přísní, a to byly nervy. Do školy v Opavě jsem dojížděla z Chvalíkovic, takže jsem musela brzo vstávat, už o půl páté, a když byla praxe, vracela jsem se třeba zase až v pět. O Vánocích jsem si říkala, že z té školy odejdu, prostě že to nedám, a než se špatně učit, tak to radši pryč.

A jak to nakonec dopadlo?

První pololetí se překlenulo a dopadlo dobře. Druhé pololetí už se začínalo srovnávat a potom už to šlo až do čtvrťáku. Z toho jsem si vzala ponaučení, že začátky, ať v práci, nebo kdekoliv jinde, jsou opravdu těžké. Aspoň pro mě vždycky byly.

Kde jste začala po škole pracovat?

Začala jsem jako zdravotní sestra u lůžka v Rehabilitačním ústavu v Chuchelné. Pracovala jsem na mužském oddělení, až do první mateřské. Moc se mi tam líbilo. Byl tam dobrý kolektiv, pacienti byli spokojení a ta práce mě naplňovala, protože výsledky byly výborné. Většina lidí, kteří k nám přišli, byli velice těžce tělesně postižení, což se odráželo i na jejich psychice. Já jsem byla na oddělení, kde byli převážně amputovaní pacienti, takže často bez rukou, bez nohou a navíc i ti úplně ležící, třeba paraplegici, kvadruplegici. Často přijížděli jako naprosto bezmocní lidé, a když odcházeli domů, už si dokázali hodně věcí kolem sebe udělat. Kdybych bydlela někde blíž, tak bych tam i po mateřské zase nastoupila. Ale protože to byl třísměnný provoz a dojíždění taky trochu ošemetné, tak jsem se tam už nevrátila.

A kam jste tedy po mateřské nastoupila?

Snažila jsem se hledat něco v Opavě. Oslovila mě Gita Pohanělová a Anička Ekslerová,

10

jestli bych nechtěla jít pracovat do Charity. To bylo v roce 1996. Teď už mi vlastně běží dvacátý rok, co jsem v Charitě. V té době jsme měli jen denní služby a večerních ošetření jsme měli tak málo, že se to dalo docela dobře zvládnout, aniž by to rodina nějak pociťovala. Až teprve s nástupem mobilního hospice Pokojný přístav se ten provoz trochu ztížil v tom, že máme čtyřiadvacetihodinové pohotovosti. Ale v té době už zase děti byly větší, takže to nebylo tak zlé.

Jak dlouho funguje mobilní hospic v Opavě?

Hospicová jednotka funguje od roku 2007, tedy devátý rok.

V čem spočívá smysl mobilního hospice?

To je vlastně ta dostupná sesterská služba, která se provádí přímo v domácím prostředí nevyléčitelně onkologicky nemocných klientů. V nemocnici, kde má pacient kolem sebe pořád jenom cizí zdi a cizí tváře, je to pro něho stresující. I když je na tom člověk moc špatně, uvědomuje si, že má doma bezpečné zázemí, že je mezi svýma, a to je nenahraditelné. Zakladatelé mobilního hospice Pokojný přístav – pan doktor Štěpánek, Libuška Smějová a pan ředitel Hanuš – pochopili, že by bylo dobré v našem městě tuto službu zřídit. A mohu Vám říct, že v celé republice ještě není moc měst, kde mobilní hospic funguje, a to je velká škoda. My jsme tady široko daleko jediní.

Máte toho tedy asi hodně. Stává se, že musíte nějaké pacienty odmítnout?

Ne, neodmítáme. Stíháme to. Je nás celkem devět. Z toho jsou tři sestřičky hospicové specialistky a potom je nás šest v ošetřovatelské službě, to jsme my všechny ostatní sestřičky. My pracujeme u klientů, kteří většinou nejsou onkologičtí. U nich děláme běžné ošetřovatelské sesterské práce, které nám vždycky ordinují lékaři. Například odběry krve, různé převazy, injekce, infuze, rehabilitace. Takže se nám hlásí buď nemocnice, když propouští pacienta domů, abychom pro něj udělali, co potřebuje, anebo se nám hlásí obvodní praktičtí lékaři. Dejme tomu, že babička nebo dědeček nejsou schopni dojít k lékaři kvůli odběrům, a tak nám z ordinace zavolají, my k nim domů zajedeme, uděláme odběr nebo píchneme injekci od bolesti a podobně. Také je zacvičujeme v aplikaci inzulínu nebo v péči o stomii, protože to jsou výkony, které si potom pacienti anebo jejich rodiny provádějí sami. Dá se říct, že v naší péči hodně pracujeme i s rodinami klientů, abychom je zasvětili do péče o jejich nemocné. Lidé oceňují, že jim dokážeme poradit i ve věcech, které je zajímají nebo trápí. A zvlášť u hospicových klientů se setkáváme s díky za to, že nám mohou kdykoliv zatelefonovat. To je pro ně strašně důležité a jsou klidnější, že můžou zavolat i v noci, v neděli, o Štědrém dni, prostě kdykoliv, a že nemusí shánět sanitku a tahat nemocného ve stresu do nemocnice. 11

Nemocní mají oporu ve vás. Můžete se i vy na někoho obrátit, když potřebujete poradit?

My můžeme kdykoliv zavolat našemu panu doktorovi Štěpánkovi, který nám poradí, neboť všechny hospicové pacienty zná. To je i pro nás velká jistota a pomoc. A právě to mobilní hospic potřebuje. Bohužel ne všechna města mají takhle vstřícné onkology a navíc věřící.

Jaké máte vztahy s ostatními sestřičkami?

Všechny sestřičky jsou kamarádské, navzájem si pomáháme, takřka všechny jsou maminky, takže si rozumíme, i co se týká našich rodin. Scházíme se obyčejně odpoledne, kdy už v terénu máme všechno hotovo, v Opavě na Kylešovské 4, kde je naše středisko. Sídlí tam zároveň i pečovatelská služba, takže je dobře, že jsme tam pod jednou střechou, protože s pečovatelkami spolupracujeme. Mnohdy se stane, že ke stejnému klientovi chodíme my i naše pečovatelky. Děvčata z pečovatelské služby jsou velice vnímavá a šikovná, a když se u pacienta vyskytne nějaká změna zdravotního stavu, tak nám to ohlásí.

Jak se vlastně liší náplň práce pečovatelky a zdravotní sestry?

Vyškolené pečovatelky dělají pečovatelské úkony, hlavně koupání a hygienu v domácím prostředí, někdy obstarají nákupy nebo zajistí obědy. Lidé si to ale musí zaplatit na základě vypracované smlouvy, kde mají vypsané a peněžitě ohodnocené jednotlivé výkony pečovatelky. Nás, sestry, platí zdravotní pojišťovny, takže sesterskou ošetřovatelskou službu lidé platit nemusí.

Jsou všechny Vaše kolegyně věřící?

Všechny ne. Ale i ty, které nejsou praktikující a nechodí třeba do kostela, v sobě mají určité duchovní vnímání a respektují duchovní potřeby našich klientů a snaží se jim v tom taky nějak vycházet vstříc, což je moc pěkné. Toho si u svých kolegyní vážím.

Je něco, co Vás na té práci zvlášť baví?

Já nevím, jak to říct. Baví mne práce s lidmi, ráda pomáhám nemocným, jejichž příklad mne často obohacuje.

Ale přitom to musí být fyzicky i psychicky velmi náročné…

Je to těžké, opravdu. Potřebuji sílu od Pána Boha, který mi ji dává. Mám pocit, že dokážu těm lidem nějakým způsobem pomoct. Ale to nemám ze sebe. To všechno zařizuje Duch Svatý a dobře se stará, protože to cítím v sobě a vnímám i to, že ti lidé jsou se mnou spokojeni. Někdy se třeba stane, že si s pacientem napoprvé nesedneme. Má plno svých starostí, bolestí, je toho na něho hodně, takže zrovna nemá náladu. Ale když začnu chodit pravidelně a navzájem se poznáváme, tak se to spraví. Ještě se mi nestalo, že by to nešlo. To se člověk naučí, vždyť už jsem ve zdravotnictví třicet pět let. 12

Také se mi často stává, že mě lidé zvou, ať se za nimi někdy zastavím. Moc ráda bych jim vyhověla, ale protože těch lidí je už na stovky, nedá se to prostě stihnout. Tak vždycky říkám: „Zůstaňte věrni Charitě a zase se uvidíme.“ To jsou každodenní zázraky. A vnímám to tak i přesto, že jsem po příchodu domů unavená. Pacienti potřebují poradit, potěšit i sdílet se, ale jak to na vás navalí, tak je toho na jednoho dost. Za úsměv a dobré slovo člověk nic nedá a jim to pomůže. A vám se to vrátí stonásobně. To je taková odměna, takové pohlazení, které mě nabíjí, a zas můžu jet dál. Modlím se a přimlouvám za to, abych těm lidem vždycky uměla dobře pomoci a jestli na něco třeba zapomenu, tak aby to nebylo nic závažného.

Nenapadlo Vás někdy, že byste svou práci změnila?

Ne, protože mě naplňuje, opravdu, ta práce je úžasná. Jsem v ní velice spokojená, moc se mi líbí, opravdu bych neměnila.

Vaše civilní zaměstnání je pro Vás i duchovním povoláním…

Ano, moc si toho vážím a beru to jako velký dar, že tu práci mohu dělat. Člověk může působit i duchovně, protože mnoho lidí potřebuje i duchovní podporu. Stane se třeba, že babička, která chodívala do kostela, už dva roky leží doma a její děti jsou nepraktikující. Tak se jí poptám, jestli by nechtěla pozvat kněze. V Charitě máme otce Petra Kříbka, pana faráře z Jaktaře, který je skvělý, moc hodný, rád přijede k nemocným a dovede je povzbudit a potěšit.

Jako sestra mobilního hospice trávíte asi hodně času za volantem. Jak to zvládáte?

To je taková další náročnost našeho povolání, že musíme být dobré a pohotové řidičky. Na cestách jsme nonstop, dnes a denně, v noci, za každého počasí. V létě, kdy 13

je v autě šedesátistupňové horko (úplně jsem rozbila teploměr, měřil jenom do padesáti pěti stupňů), v zimě, v mrazu, náledí. V poslední době jsou zimy opravdu mírné, za což jsme rády, dobře se nám jezdí, ale když nasype sníh a jedeme ven z města, kde už cesty nejsou udržované, tak je to těžké.

Jak daleko musíte jezdit?

Teď už máme velký okruh. V ošetřovatelské a hospicové službě tak do těch dvaceti až pětadvaceti kilometrů kolem Opavy. Když se stane, že sestřička, která má víkendovou službu, je třeba v Hořejších Kunčicích a zavolá klient, který je od ní čtyřicet kilometrů daleko, tak za ním jede jiná sestřička, která má ten den příslužbu. Myslím si, že je to tak rozumné, protože chceme lidem s velkými bolestmi pomoct co nejdřív. Míváme i noční výjezdy, někdy i dva nebo tři. Zrovna na Štědrý den jsem v noci byla u třech pacientů. Ale každá noc není taková.

Máte nějaký třeba i humorný zážitek z práce?

Teď si na nic konkrétního neumím vzpomenout. Ale věříte, že se s pacienty třeba kolikrát i zasmějeme? Humor je opravdu kořením života a platí to i u těch nemocných.

Jak dokážete tak náročnou práci skloubit s rodinou?

Musím říct, že můj muž je zlatý. I když přijdu pozdě z práce, nebo mám služby, noční telefony i všechno, co mám v práci navíc, to všechno on prostě bere. V životě se nestalo, že by řekl: „Už zas jdeš k pacientce?“ On prostě ví, že ti nemocní lidé potřebují pomoc a chápe to. Naštěstí manžel je tak šikovný, že umí i uvařit, takže když mívám pracovní víkendy, tak třeba jenom něco předchystám a on už to zvládne.

Zbývá vám čas ještě na nějaké zájmy?

No, však to znáte… Přijdete domů a čekají vás další povinnosti. Ale když to jde, ráda si něco hezkého přečtu. Ráda zpívám a zazpívat si může člověk vždycky. V autě se hodně modlím, třeba nějakou střelnou modlitbu, za ty lidi, ke kterým jedu nebo od kterých odjíždím, protože vidím, že to opravdu hodně potřebují. Mám ráda i sport, pohyb, jízdu na kole, procházky venku, miluju přírodu, to máme s manželem společné. V létě si chodíme zaplavat. Takové ty normální rodinné akce. A jednou měsíčně se scházíme ve farnosti Sv. Ducha s dalšími manželskými páry na společenství rodin, které vede otec Kryštof.

Děkujeme za rozhovor.

14

Marie Štrauchová a Mirka Řeháková

Z knižních novinek Půst Anselm Grün Pro velký úspěch znovu vychází útlá knížka o postu – tentokrát již ve čtvrtém vydání. Anselm Grün, známý benediktinský mnich a autor desítek knih, se zde zabývá jedním z důležitých prvků duchovního života, který se stal v poslední době v křesťanské praxi tak trochu popelkou. O postu pojednává z různých hledisek – biblického, lékařského, psychologického, ale především poukazuje na oprávněnost a nezbytnost postu pro duchovní růst člověka. Jako obvykle rád čerpá z životní moudrosti otců pouště a dalších učitelů duchovního života. Tato četba se hodí pro křesťana, který by rád rozvinul svůj vztah s Bohem pomocí odříkání a modlitby. Hodí se ale i pro toho, kdo má z hladovění na Velký pátek hrůzu a jeho význam stále nechápe. Hledání živého Krista Jan Graubner V edici Na minutu s... vyšla kniha olomouckého arcibiskupa Jana, kterou sestavil z myšlenek svých postních a velikonočních kázání i pastýřských listů. Zve nás k obnově vztahu s Kristem, který se má stát skálou našeho života i našeho konání. Krátké a úderné myšlenky nám mohou pomoci správně prožít dobu kajícnosti, duchovní přípravy na Velikonoce i velké radosti z oslavy zmrtvýchvstání našeho Spasitele. Autor komentuje staré biblické texty, které se čtou v postu a v době velikonoční, ale zároveň promlouvá k lidem dnešní uspěchané doby s jejich současnými problémy. Za Karmelitánské knihkupectví U Sv. Vojtěcha Jan Pilař

15

K zamyšlení Vážení čtenáři Cesty, když Ježíš umývá učedníkům nohy, zjevuje tím cosi z nejniternější Boží podstaty, již tvoří služba a oběť. V ustanovení eucharistie se zcela vydává – tehdy je jeho podstata průzračná a zjevná. Bůh dává člověku svůj život. Ježíš nám nabízí své zraněné tělo, abychom mohli jíst ovoce ze stromu života a stali se takovými jako Bůh. Touží, aby všichni měli po všechny časy podíl na oběti kříže. Všichni mají upřít pohled na to, čeho je schopna Boží láska. Nikdo nesmí být vyloučen z božského dramatu, jímž se naplňuje spása stvoření. Proto je eucharistie ustanovena tak, že je Ježíšova oběť mezi námi trvale přítomna. Stojíme pod křížem s Marií a Janem a pijeme přímo z pramene Ježíšova otevřeného srdce. Takové je bohatství vynalézavosti lásky. Smíme se přiblížit oběti Božího Syna na Golgotě tím, že ji požíváme a pijeme. Tato blízkost nás ale k něčemu zavazuje. Když Ježíš proměňuje chléb a víno ve své tělo a krev, neříká pouze vezměte, nýbrž také to konejte na mou památku. Slova sice pronáší kněz, to ale vůbec neznamená, že se netýkají nás všech. Všichni jsme povoláni konat to, co Ježíš: stát se chlebem a vínem pro život světa. Nedokážeme si představit nic většího než po Ježíšově vzoru šířit gesto oběti, již on započal. Eucharistie je obětí kříže uprostřed nás. V ní je zřejmé, co pro nás Bůh vykonal a co jsme povoláni konat pro druhé. Požehnané a milostiplné velikonoční svátky přejí všem senioři z Klubu sv. Anežky. Zdroj: Stinissen, W.: I dnes je den Boží. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004

Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení Charity Opava Program na březen: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo. 1. 3. informativní schůzka 8. 3. úloha ženy v dnešní společnosti, povídat si budeme s RNDr. Olgou Rampáčkovou a Annou Foldýnovou 15. 3. „Svatá Hedvika Slezská dle historických pramenů“, přednášet bude plukovník v. v. Ing. František Valdštýn v pastoračním středisku minoritského kláštera 16

22. 3.

návštěva Slezského zemského muzea – výstava Čas dětství a her a výstava Charity Opava Můj svět za Klub sv. Anežky Drahomíra Ziffrová

Úspěchy našich pletařek

V roce 2015 bylo upleteno 2 594 kusů obvazů, které byly odeslány Společnosti svatého Vincence z Pauly v ČR. Celková váha odeslaných balíků byla 70 kg a na poštovném bylo zaplaceno 1 255 Kč. Na peněžních darech jsme obdrželi 3 950 Kč, které jsme předali do pokladny Charity Opava. Pro pletařky jsme uspořádali setkání a poděkovali jim za veřejně prospěšnou činnost – pomoc pro malomocné v Tanzanii. Podobné setkání bude letos v úterý 29. března v 15.30 v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky. Prosíme také všechny čtenáře o pomoc při pletení dětských ponožek, které posílá Společnost svatého Vincence z Pauly do asijských zemí. Hotové dětské ponožky nebo zbytky vlny můžete přinést každé první úterý v měsíci v 16 hodin do stacionáře CHO nebo kdykoliv předat známým z Klubu sv. Anežky – předem vám děkujeme. za Klub sv. Anežky Marie Kleinová

Dětem

Jako sám sebe Jose Carlos Bermejo vypráví příběh o tesařovi: Byl jednou jeden tesař v pokročilém věku a připravoval se na odchod do penze. Promluvil se svým šéfem o svých plánech skončit s prací, vést spokojenější život po boku své ženy a těšit se ze své rodiny. Šéf litoval odchodu tak dobrého zaměstnance, ale nepřemlouval ho. Požádal ho však, aby ještě před odchodem do důchodu postavil jeden rodinný domek. Tesař svolil, ale bylo na něm znát, že do práce nevkládá své srdce. Používal materiál špatné kvality, také práci odbýval. Byl to nešťastný způsob ukončení jeho profesního života. Konečně byl s prací hotov a šéf se přišel na poslední dům podívat. Když s tím byl hotov, vytáhl z kapsy klíče od hlavních dveří a řekl: „Ten domek paří tobě. Chci tím vyjádřit, jak jsem ti vděčný za tvou celoživotní práci.“ Tesař by v té chvíli nejraději sám sebe zfackoval. Taková škoda! Kdybych tak věděl, že dům stavím pro sebe, postavil bych ho zcela jinak. A tak musel žít tesař v domě, který si postavil nekvalitně a bez nadšení z dobře vykonané práce. Pán Ježíš nás učí: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Kdyby onen tesař takto miloval své bližní, tak by dům tak špatně nepostavil. 17

Příběh tak může být podnětem k našemu obrácení. Při každé práci pro druhého si můžeme položit otázku: „Dělám to tak poctivě, jako bych to dělal pro sebe?“ A nemusí jít přitom jenom o řemeslníky, kteří stavějí dům, šijí šaty nebo montují auto. Zamysleme se, děvčata a kluci, nad tím, jak zdravím. Byl bych spokojený, kdyby tak zdravili lidé mne, jako zdravím já je? Takové zamyšlení má velký význam, protože s jakou úctou zdravím, s takovou úctou se pravděpodobně i modlím. jáhen Josef Janšta ilustrace Emilka Kollárová

Co se děje v CZŠ svaté Ludmily Žáci sbírají ocenění V konkurenci se žáci školy neztrácejí, což prokazují krásnými úspěchy ve vědomostních, ale i sportovních a výtvarných soutěžích. Andrea Lhotská z 8. třídy získala první místo v okresním kole Olympiády z českého jazyka. Zvládla velmi pěkně jazykovou i slohovou část a mezi čtyřmi desítkami mladých bohemistů obstála na výbornou a postupuje do kola krajského. Vít Šimeček obsadil také 1. místo v okresním kole Matematické olympiády v kategorii žáků devátých tříd a postupuje do krajského kola. Tobiáš Vlk se umístil na 3. místě a Tereza Klásková na 7. místě mezi žáky opavských škol v kategorii 5. tříd. V krajském kole Zeměpisné olympiády bude Vít Šimeček hájit barvy našeho okresu z pozice druhé. Školní oddíl Taekwondo WTF vybojoval 3. místo v celostátní soutěži oddílů v týmech EP – extralize poomsae. Zlatý pohár si v kategorii jednotlivců v Praze převzali borci Konstance Kolková, Jana Hoňková a Daniel Joura, k umístění za oddíl přispěli velkou měrou Ludmila Rosenbaumová, Martin Rosenbaum a Jindřich Dušek. Za svou spontánní a originální kreativitu byli akademickými umělci oceněni žáci šesté třídy Jáchym Kuběna a Pavel Šimeček. V celostátní výtvarné soutěži Vánoce očima dětí získali druhé místo.

Karnevalové veselí

Radostný smích, pestré masky, tanec, soutěže, spousta legrace a přátelská atmosféra provázejí již tradiční školní karnevalový rej, a to jak ve škole v Hradci, tak v opavské pobočce.

Poděkování za první pololetí

V den rozdávání vysvědčení a ukončení prvního pololetí jsme se společně setkali v kostele sv. Petra a Pavla v Hradci nad Moravicí. Poděkovali jsme Bohu za všechny dary a za celý průběh I. pololetí. Mši svatou sloužil salesián P. Pavel Kosmák. Chvíle společného setkání, ale také ztišení se před Bohem spojené s vděčností, rozjímání nad manželstvím i mezilidskými vztahy, toto bylo náplní duchovní obnovy

18

zaměstnanců, kterou mají možnost prožít všichni zaměstnanci školy pravidelně dvakrát ročně. Tato proběhla v den pololetních prázdnin ve Slavkově u Opavy pod vedením P. Krzysztofa Szewczyka.

Vstoupili jsme do postní doby

Krásnou mší svatou na Popeleční středu jsme společně vstoupili do postní doby. Udílení popelce je symbolem postu a pokání. Tímto symbolem označil otec Martin i nás. Po celou dobu postní budeme myslet více na naše obrácení. Nejen dětem k tomu může pomáhat motivační nástěnka se symbolickou Bránou milosrdenství a hlavně poznávání a uplatňování skutků duchovního milosrdenství.

Společné setkání

Příležitostí ke společnému setkání žáků prvního stupně obou škol není během roku mnoho. Žáci z hradecké školy využili možnost přijet na návštěvu do opavské pobočky u příležitosti školní recitační přehlídky. Mladší recitátoři poměřili své umění a porota vybrala šest zástupců, kteří nás budou reprezentovat v opavském loutkovém divadle u příležitosti okrskového kola. Palce budeme držet Jáchymu Metelkovi, Matouši Demlovi, Radmilce Moravcové, Klárce Holoubkové, Kateřině Víchové a Jindře Závorkové. Máme radost, že se dětem recitace daří a baví je.

Návštěva u řezbáře

Řezbářství je moc krásná práce, o tom přesvědčil žáky 6. třídy řezbář Břetislav Tvarůžek. V rámci předmětu Člověk a svět práce žáci pracují se dřevem a tato návštěva byla jistě inspirující. Marie Šoltisová

Centrum pro rodinu – středisko Opava Kontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro; e-mail, mobil: [email protected], mobil: 731 625 617; internetové stránky: www.prorodiny.cz, osobní kontakt: Po–Pá od 8 do 14 hodin.

Velikonoční tvoření – technika mramorování vajíček

V sobotu 19. března od 15 do 19 hodin zveme všechny zájemce, zvlášť maminky s dětmi do pastoračního střediska minoritského kláštera, přijít si vyzkoušet techniku zdobení velikonočních vajíček, děti si na vajíčka mohou vytvořit pěknou misku ve tvaru květinky. 19

S sebou si vezměte vyfouknutá a očištěná vajíčka, ostatní materiál bude zajištěn. Cena: 30 Kč Přihlášky: [email protected], 731 625 617.

Adorace pro maminky

Uskuteční se mimořádně v pondělí 21. března ve 20 hodin v minoritském klášteře.

Víkend pro ženy

Ženy všeho věku zveme na poutní místo Cvilín u Krnova, kde mohou strávit víkend – odpočinout si, načerpat nové síly. Víkend se uskuteční 15.-17. dubna. Program: přednášky – Biblická žena Támar: Gita Vyleťalová; Milosrdenství: P. Sebastian Gruca. Sobotní odpoledne bude věnováno biblickým židovským tancům. Dále: vzájemné sdílení, procházka, večerní tvoření, biblický tanec jako modlitba, adorace, chvíle ticha, možnost svátosti smíření, mše svatá. Víkend začíná v pátek 15. 4. v 18 hodin večeří a končí v neděli 17. 4. ve 13 hodin obědem. Cena: 700 Kč Přihlášky: [email protected], 731 625 617. Jana Dostálová

Charita Opava Kontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař; telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788; e-mail: [email protected]; internetové stránky: www. charitaopava.cz.

Máte doma seniora? Přijďte na přednášku!

Populace v České republice a tedy i na Opavsku stárne. Stále více lidí tak již je, nebo v dohledné době bude postaveno před velký problém: jak pečovat na Opavsku o svého blízkého seniora v domácím prostředí? Ve středu 16. března se na toto téma uskuteční přednáška v Denním stacionáři pro seniory, která poskytne odpovědi jak na úvodní otázku, tak na spoustu dalších, které s ní souvisejí. Každého, kdo se rozhodne o svého blízkého seniora pečovat, je nutno si vážit. Seniora uchrání od domovů pro seniory nebo „eldenky“ a dovolí mu dožít mezi svými. Je to ale rozhodnutí, které ovlivní život celé rodiny. Pečovatelé se tímto krokem uvážou doma a mnohdy musí volit mezi zaměstnáním a bezmocným rodičem. Charita Opava může v těchto náročných chvílích pomoci. Služby Denního stacionáře pro seniory, Charitní 20

ošetřovatelské služby či Charitní pečovatelské služby sejmou z pečovatelů velké závaží, přestože i tak je třeba součinnost rodiny. Stále většímu renomé se těší také mobilní hospicová jednotka Pokojný přístav. A právě pro rodinné pečovatele, kteří se starají nebo v dohledné době budou starat o seniora, dlouhodobě nemocného nebo o člověka, který je v posledním stádiu nevyléčitelné choroby, je určena přednáška, kterou pořádá Sekce služeb seniorům a zdravotnických zařízení pod názvem „Máme doma seniora“. Účastníky seznámí s tím, jak o člověka pečovat v domácím prostředí, doporučí charitní služby, které rodině uleví od mnoha starostí. V rámci přednášky vystoupí i pracovník opavské pobočky Úřadu práce, který přítomným poradí, jaké dávky a za jakých podmínek může senior čerpat. Přednáška, která se uskuteční v rámci celoročního setkání s občany pod názvem „12 inspirací pro Opavsko“, proběhne v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici 4 v 15.30.

Chystá se burza dětského oblečení

Další z tradičních burz dětského oblečení uspořádá v březnu v Opavě charitní mateřské centrum Neškola. Maminky mohou prodat, z čeho již jejich dítko odrostlo, a nakoupit nové, mnohdy atraktivní oblečky za zlomek původní ceny. O burzu je takový zájem, že všechna prodejní místa jsou již dávno dopředu rezervovaná. „Burza probíhá v klidu, o děti je postaráno v herně. Protože hodně lidí tady přichází s dětskými kočárky, ráda bych podotkla, že o ně nemusí mít nikdo strach. Jsou hlídány našimi dobrovolnicemi,“ říká vedoucí Neškoly Svatava Bláhová. Ještě jedinou burzu za posledních pět let nevynechala paní Andrea. „Máme šestiletého kluka a pětiletou holčičku. Některé věci vynosí po sobě, ale pravidelně chodím nakupovat na burzu, vždy tady něco pěkného koupím, a co je důležité, nijak tím nenarušuji rodinný rozpočet, protože tady se dá skutečně nakoupit za hubičku. Oblečení je opravdu pěkné a čisté, téměř jako nenošené. Ještě se s ním dá nadělat spousta parády.“ Velké díky patří představitelům minoritského kláštera, především otci Krzysztofovi Skibińskému, za to, že jsou vždy vstřícní a trpěliví s nárůstem návštěvníků a že jim nevadí větší hluk, který k burze už tak nějak patří. Burza dětského oblečení se uskuteční v pátek 18. března od 8 do 12 hodin v 1. patře minoritského kláštera na Masarykově třídě v Opavě. Hlídání dětí v herně je zajištěno a připraveno bude také malé pohoštění.

Požehnání domu v Lazcích

Slavnostní událost jsme zaznamenali v domě chráněného bydlení v Suchých Lazcích, kde se ve středu 27. ledna uskutečnilo požehnání nově rekonstruovaných prostor. V podkroví vznikly dva nové byty s příslušenstvím, do nichž se již v únoru nastěhují klienti. K dispozici budou mít také kuchyňku a rehabilitační místnost. Prostory požehnal otec Krzysztof Skibiński a přímluvy četl ředitel Charity Opava Jan Hanuš. Požehnání se zúčastnili také zaměstnanci a klienti Charity Opava, zástupci Psychiatrické nemocnice a další hosté. Uvítala je vedoucí střediska Chráněného bydlení 21

a následné péče Dagmar Sližová. K přítomným promluvil i ředitel Charity Opava Jan Hanuš, který zavzpomínal, že v počátcích zde sídlilo (dnes již uzavřené) středisko Agapé pro mládež s drogovou závislostí. Podívat se přijela i bývalá vedoucí Agapé Renata Hoffmanová. Následovala prohlídka celého domu a nechybělo ani pohoštění. Raut připravili klienti sociálně terapeutické dílny Radost a sklidili za něj velkou pochvalu všech přítomných. Rekonstrukce byla hrazena z evropského projektu Rozvoj sociálních služeb a chráněných dílen Charity Opava, schváleného Regionální radou Moravskoslezsko.

Sauna Wellness centra je zase v provozu

Dobrá zpráva pro všechny milovníky saunování. Po třech měsících technické odstávky je opět v provozu sauna Wellness centra Charity Opava v Jaktaři. Lidem už v tomto zimním období citelně chyběla. „Lidé už nám volali, kdy budou moci zase přijít, takže jsme opravdu rádi, že je všechno v pořádku a od úterý 19. ledna je sauna dostupná,“ pochvaluje si vedoucí Pavel Veverka. Po deseti letech byla vyměněna celá řídící jednotka včetně teplotních čidel. To, že odstávka trvala tak dlouho, bylo způsobeno faktem, že se nové díly musely objednávat až v Německu. Charitní sauna je multifunkční a umí fungovat jako finská, tedy suchá, nebo jako parní. „Těm, kteří nemají rádi velké vedro, bych doporučil spíše tu parní, která jede na šedesát stupňů, suchá je mnohem teplejší,“ dodává Pavel Veverka. Kapacita sauny, která sídlí na ulici Přemyslovců 26, stačí pro čtyři osoby. Proto je nutné se předem objednat na číslech 553 611 322 nebo 605 444 322. Jak však Pavel Veverka upozorňuje, pozdně odpolední termíny jsou dlouhodobě obsazeny stálými zákazníky, objednat se lze na dopoledne a po obědě.

Tříkrálová sbírka byla opět rekordní

Tříkrálová sbírka roku 2016 skončila opět rekordem. Na Opavsku se vybralo neuvěřitelných 1 901 016 korun, tedy o více než 200 tisíc korun více než loni. V samotné Opavě pak činil výsledek 612 564 korun, tedy o 108 tisíc korun více než loni! Skvělé byly také výsledky v dalších městech a obcích, které najdete na stránkách www.charitaopava.cz. „Milí koledníci, přijměte prosím nyní moje upřímné poděkování za Vaši obětavost a ochotu pomoci, které si nesmírně vážím,“ vzkazuje všem, kteří se na Tříkrálové sbírce podíleli, její koordinátorka Marie Gilíková. „Nejraději bych každému, i tomu nejmenšímu koledníkovi, osobně 22

stiskla ruku a poděkovala z očí do očí, ale není to reálné.“ Jako poděkování je ovšem pro všechny koledníčky připraveno mnoho akcí – již 28. ledna proběhlo v opavském kině Mír promítání filmu Sedmero krkavců i losování o šest chytrých telefonů HTC Desire 510 a volný vstup do aquaparku, na koledníky čeká také bruslení zdarma a vstup na tradiční červnové Sluníčkové odpoledne Charity Opava. „Děkujeme z celého srdce za všechny, jimž vybrané peníze poslouží,“ vzkazuje ředitel Charity Opava Jan Hanuš. Finance ze sbírky opět pomůžou potřebným především na Opavsku.

Informace na discích mechanicky neodstraníte

Demagnetizace dat na harddiscích, disketách a datových páskách – tuto potřebnou službu může díky novému stroji nabízet Chráněná technická dílna Charity Opava ve Velkých Hošticích, zaměstnávající pouze zdravotně postižené osoby. Tato forma skartace dat, která se využívá v předních vládních a zpravodajských agenturách, je nyní dostupná i firmám na Opavsku. Ukládání dat na papíru je již z větší části minulostí. Ať se jedná o soukromou společnost, vládní agenturu či soukromníka, dnes se data ukládají především na digitálních paměťových médiích. Na harddisku tak míváme uloženo daleko více dat než na papíru, přesto stále převažuje velká neinformovanost v oblasti manipulace s vyřazenými nosiči. Průzkum mezi IT profesionály odhalil, že téměř všichni považují za dostatečnou likvidaci poškození harddisku pomocí kladiva, vrtačky nebo šroubováku. To však není pravda, protože datové nosiče dokáže forenzní odborník na IT téměř kompletně obnovit. Demagnetizátor Intimus 9000, který je mimo jiné doporučen k likvidaci dat na HDD v rámci aliance NATO, byl zakoupen a financován z evropského projektu „Rozvoj sociálních služeb a chráněných dílen Charity Opava“, který podpořila Regionální rada Moravskoslezsko. Jak uvedl vedoucí Chráněné technické dílny Tomáš Schaffartzik, pro koupi demagnetizátoru se dílna rozhodla proto, že chtěla firmám nabídnout kompletní likvidaci dat nejen na papíru, ale i na magnetických paměťových médiích. „V době, kdy jsme psali projekt, jsme se obrátili na několik firem, zda by demagnetizace dat využily, a odpověděly nám kladně,“ dodává Tomáš Schaffartzik. Prvním, kdo v Charitě demagnetizátor vyzkoušel, byl správce sítě IT Pavel Kosak. Použil přibližně dvacet harddisků. „Dříve jsme je různě navrtávali a mechanicky ničili. Bylo to zdlouhavé, a jak dnes již víme, nepříliš účinné. Teď jsou data vymazaná za deset sekund. Demagnetizuje se po jednom kuse, disky už pak nejsou k ničemu použitelné a ještě se likvidují rozebráním.“ Vedoucí dílny Tomáš Schaffartzik navíc upozornil, že pracovníci dílny jsou při větší zakázce schopni přijet s demagnetizátorem i do firem, které o to projeví zájem, a provést demagnetizaci na místě. Charita Opava

23

Plán sbírek ve farnosti Nanebevzetí Panny Marie v roce 2016 Účelové sbírky 21. února 6. března 25.–26. března 27. března 24. dubna 15. května 19. června 18. září 23. října 13. listopadu

Sbírky na opravu konkatedrály Haléř sv. Petra Na podporu SDM Krakov Na opravy chrámů ve Sv. zemi (při adoraci u Božího hrobu) Na kněžský seminář Na katedrálu Na Diecézní charitu Na TV NOE Na církevní školy Na světové misie Den Bible

11. 10. ledna ledna 7. února února 8. 13.března března 8. 10. dubna 12. dubna 8. května 10. května 12. června června 14. 10. července 12. července 14. srpna 16. srpna 11. září 20. září 9. října 11. října 6. listopadu 8. listopadu 11. prosince 13. prosince

Křest Páně Páně Křest 5. neděle 5. neděle vv mezidobí mezidobí 5. 3. neděle nedělepostní postní 3. neděle neděle velikonoční 2. velikonoční 7. neděle velikonoční 6. neděle velikonoční 11. neděle neděle vv mezidobí 11. mezidobí 15. neděle vv mezidobí mezidobí 15. neděle Slavnost Nanebevzetí PM Sl. Nanebevzetí P. Marie 24. neděle v mezidobí 25. neděle v mezidobí 28. neděle v mezidobí 28. neděle v mezidobí 32. neděle v mezidobí 32. neděle v mezidobí 3. neděle adventní 3. neděle adventní

o. Jan Czudek

Jarní tvořivé dílničky Mateřská škola křesťanská na Mnišské ulici v Opavě pořádá v sobotu 19. března od 9 do 17 hodin Jarní tvořivé dílničky. Srdečně zveme všechny návštěvníky a děti v doprovodu rodičů a prarodičů na víkendový „Den otevřených dveří“, na kterém si pod vedením paní učitelek vyrobíte jarní ozdoby a velikonoční vajíčka. U malého občerstvení budete mít možnost pozorovat živá kuřátka. Těší se na vás děti a zaměstnanci MŠK

24

Letošní Diecézní setkání mládeže se koná v Českém Těšíně a ponese se v duchu Roku milosrdenství: „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství“ (Mt 5,7). Proběhne formou hlavního sobotního programu a pátečního předprogramu, na který je nutné se nejpozději do 6. března na webu diecezko.doo.cz registrovat. Základní informace o Diecézním setkání mládeže: Páteční předprogram: 11. března od 20 hodin Registrace: diecezko.doo.cz Cena: 160 Kč (pro členy AI 140 Kč) Hlavní program: 12. března 2016 Registrace: do 9 hodin u kostela a fary Cena: 90 Kč (pro členy AI 70 Kč) Závěr: mše svatá v 16 hodin Informace ohledně programu a workshopů naleznete na webu diecezko.doo.cz.

Není anděl jako anděl Karmelitánské knihkupectví U Sv. Vojtěcha a farnost Panny Marie zvou na přednášku sestry Veroniky Barátové (členky Komunity Blahoslavenství) na téma Není anděl jako anděl (o rozlišování andělů, o nichž mluví Bible, od andělů ezoterických, kteří nemají s křesťanstvím nic společného). Přednáška se uskuteční v pondělí 7. března od 17 hodin v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie, s možností autogramiády a zakoupení knih.

25

Oznámení Bohoslužby – mimo běžné mše svaté • Sobota 2. dubna – Mše svatá v německém jazyce v 16.30 v kapli sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie.

Mše sv. ze slavnosti sv. Josefa V sobotu 19. března budou mše svaté v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie ráno v 6 a v 7 hodin. V kostele sv. Vojtěcha bude večer mše svatá již z Květné neděle.

Změny mší svatých po změně času, k níž dojde v neděli 27. března. • Kostel sv. Jana Nepomuckého, Kylešovice – od středy 30. března budou večerní mše svaté v 18 hodin.

Nezapomeňte, že ve čtvrtek 24. března (Zelený čtvrtek), v pátek 25. března (Velký pátek) a v sobotu 26. března (Bílá sobota) nejsou ranní mše svaté. V těchto dnech jsou pouze obřady – viz Přehled bohoslužeb a obřadů Svatého týdne, který vyjde o Květné neděli.

Mše svaté v pondělí 28. března

• Kostel sv. Vojtěcha – v pátek 4. března a 1. dubna (první pátek v měsíci) s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně, v pátek 18. března (třetí pátek v měsíci) s pobožností s Korunkou k Božímu milosrdenství – vždy po mši svaté začínající v 18 hodin. • Kostel Nejsvětější Trojice – v neděli 6. března a 3. dubna, tak jako každou první neděli v měsíci, bude krátká adorace s litanií k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a svátostným požehnáním – po mši svaté začínající v 16.30. • Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích – v pátek 4. března a 1. dubna (první pátek v měsíci) s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně – po mši svaté začínající v 17 hodin, v pátek 1. dubna v 18 hodin. V pátek 25. března (poslední pátek v měsíci) adorace nebude – ten den je Velký pátek. • Kostel Božského Srdce Páně – Marianum – v pátek 4. března a 1. dubna (první pátek v měsíci) od 17.20 do začátku mše svaté v 18 hodin; každou středu (pokud není liturgická památka) v 18 hodin mše svatá ke cti sv. Josefa, přede mší litanie ke sv. Josefu.

(2. svátek velikonoční) budou v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v 7.00 Pobožnosti křížové cesty do neděle 20. března: a v 8.30. Mše svatá v 10 hodin nebude. • konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie – Adorace před Nejsvětější svátostí v neděli v 15 hodin; • Chrám Sv. Ducha – každou středu od 16 • kostel sv. Vojtěcha – v pátek v 17.30; • kostel Nejsvětější Trojice – v neděli do 17 hodin – do začátku mše svaté. • Kaple sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí v 16 hodin; Panny Marie – každý čtvrtek (mimo • chrám Sv. Ducha – v pátek v 17.40 (po mši čtvrtek 24. března – Zelený čtvrtek) od svaté); 17 hodin modlitba růžence, od 17.30 • kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích soukromá tichá adorace, od 17.50 společná – v pátek v 16.30 (před mší svatou). adorace s knězem nebo jáhnem. 26

Pobožnosti křížové cesty konané ve Svatém týdnu budou uvedeny ve velikonočním přehledu bohoslužeb a pobožností, který vyjde jako obvykle o Květné neděli.

Svátost pomazání nemocných

bude ve farnosti Panny Marie udělována v sobotu 2. dubna v kostele sv. Vojtěcha při mši svaté v 18 hodin. Od 17 hodin bude pro ty, kteří chtějí přijmout tuto svátost, Křížová cesta ulicemi Opavy příležitost k svátosti smíření. Je nutný bude v sobotu 19. března. Začne v 15 hodin zápis zájemců o přijetí svátosti v sakristii v kostele sv. Vojtěcha hudebním pásmem konkatedrály. scholy Tajemství bolestného růžence.

Květná neděle bude letos v neděli 20. března. Při každé mši svaté (v kostele sv. Vojtěcha i v sobotu 19. března) se budou žehnat jívové ratolesti – kočičky. Již dnes vám to připomínáme, abyste si nezapomněli jívové ratolesti zajistit. Nespoléhejte na to, že je dostanete v kostele.

Zpovědní den V neděli 20. března (Květná neděle) bude v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie od 14 do 17 hodin možnost přijmout svátost smíření. Z tohoto důvodu bude také v tento den křížová cesta z konkatedrály přeložena do kostela sv. Vojtěcha a její začátek bude posunut na 17.30.

Další možnosti přijetí svátosti smíření před Velikonocemi • V kostele sv. Vojtěcha – v pátek a v sobotu – půl hodiny před mší svatou. • V kostele Nejsvětější Trojice – v neděli – půl hodiny před mší svatou. • V kostele Sv. Ducha – časy možnosti přijetí svátosti smíření budou oznámeny v ohláškách farnosti Sv. Ducha. • V kostele sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích – přede mší svatou.

Intence na mše svaté

• v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie se zapisují průběžně po celý rok, vždy po každé mši svaté v sakristii; • v kostele sv. Vojtěcha se přijímají intence v pátek 18. března od 16.45 do 17 hodin na mše svaté slavené v květnu.

Plánované sbírky • Neděle 6. března – sbírka na podporu SDM Krakov – ve všech kostelech. • Neděle 13. března – sbírka na opravu konkatedrály – v kostelech farnosti Nanebevzetí Panny Marie. • 25. a 26. března – sbírka na opravy chrámů ve Sv. zemi (při adoraci u Božího hrobu) – ve všech kostelech. • Neděle 27. března – sbírka na kněžský seminář – ve všech kostelech. Celoroční plán sbírek ve farnosti Nanebevzetí Panny Marie najdete v tomto čísle Cesty na str. 54.

Fatimská pobožnost V neděli 13. března bude v kostele Sv. Ducha Fatimská pobožnost, která začíná v 16.15 modlitbou růžence. V 17 hodin je mše svatá, po ní litanie a průvod se sochou Panny Marie.

27

Informace pro mládež Diecézní centrum mládeže – kompletní program akcí Diecézního centra mládeže a Diecézního střediska mládeže naší diecéze najdete na webových stránkách dcm.doo.cz.

Exercicie v dubnu Poutní dům Svatý Hostýn Úterý 26. až sobota 30. dubna Ignaciánské exercicie P. František Lízna SJ Jakékoliv informace o jezuitských duchovních cvičeních v tomto i dalších exercičních domech získáte na webových stránkách: www.jesuit.cz/exercicie/nabidka.php, kde najdete kontakt na jednotlivé exerciční domy a také se můžete přihlásit.

Koncert Sobota 12. března v 15 hodin – Sál knihovny Petra Bezruče Opava. Jarní koncert v rámci mezinárodních pěveckých workshopů Ostrava 2016. Účinkují zahraniční sólisté. Na programu světové

hudební melodie. Předprodej Sluna. Pořádá Umělecká agentura Karel Kostera.

Prosebné a významné dny pátek 4. března – první pátek v měsíci; úterý 8. března – Mezinárodní den žen; neděle 13. března – výroční den zvolení papeže Františka; sobota 19. března – slavnost sv. Josefa, snoubence Panny Marie, doporučený zasvěcený svátek; neděle 20. března – Květná neděle; pondělí 21. března – Mezinárodní den boje za odstranění rasové diskriminace; čtvrtek 24. března – Zelený čtvrtek; pátek 25. března – Velký pátek; pátek 25. března – den modliteb za úctu k počatému životu a za nenarozené děti; 25. března – 2. dubna – Novéna k Božímu milosrdenství; sobota 26. března – Bílá sobota; neděle 27. března – Slavnost Zmrtvýchvstání Páně; pondělí 28. března – pondělí v oktávu velikonočním – druhý svátek velikonoční; pátek 1. dubna – první pátek v měsíci.

Příspěvky do  Cesty můžete předat v  sakristii konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie a  kostela sv. Vojtěcha nebo na  faru Almužnická 2, Opava, případně poslat na  adresu redakce, nebo elektronickou poštou na  adresu [email protected] – vždy do uzávěrky. Telefonní číslo na redakci zpravodaje Cesta: 733 529 923. Webové stránky farnosti Nanebevzetí Panny Marie v Opavě: www.farnostopava.cz Kontakt na Farní úřad Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – tel.: 733 307 117, e-mail: [email protected] Cesta – zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, vydavatel a adresa redakce: ŘKF Nanebevzetí Panny Marie, Almužnická 2, 746 01 Opava. Tiskne tiskárna Schneider. Ročník 23., číslo 3. Náklad 700 výtisků. Výrobní náklady 1 kusu 10 Kč. Číslo připravila a vydání zajistila redakční rada zpravodaje. Registrováno pod číslem MK ČR E 12507 u MK ČR. Příští číslo 3. 4. 2016, uzávěrka 14. 3. 2016