Slavnostní přivítání prvňáčků

Slavnostní přivítání prvňáčků Kaţdoročně 1. září patří největší pozornost při zahájení školního roku prvňáčkům. Letos jich do okříšské základní školy nastoupilo 33, coţ znamená, ţe mohou být vytvořeny dvě první třídy. Vítání nových ţáčků se samozřejmě zúčastnili i rodiče, takţe třída, ve které se malá slavnost konala, byla zcela zaplněná. Paní ředitelka Marie Böhmová všechny přivítala a předala slovo ředitelkám mateřských škol, aby uvedly malé ţáčky. Nejprve nastoupilo na stupínek 11 dětí z Petrovic s paní ředitelkou Dohnalovou, poté paní ředitelka Mahelová představila 17 dětí z okříšské mateřinky. Pět nových školáčků přišlo do naší školy z dalších okolních obcí. Všechny děti se také seznámily se svými třídními, paní učitelkou

Benáčkovou a paní učitelkou Müllerovou. Uvítání se zúčastnili i zástupci radnice - starosta Josef Kula a místostarostka Jaroslava Mahelová. Jménem kraje Vysočina pozdravil prvňáčky radní Zdeněk Ryšavý. Popřál jim hodně úspěchů a předal drobné dárky. Poté se děti rozdělily podle tříd a začal jejich první školní den. Zdeněk Ryšavý

1

Zprávy z matriky Narození Šimon Vybíral Tereza Bartíková Tereza Horáková

Úmrtí Vladimír Janovský Karel Kruţík Boţena Čermáková Připravila Zdeňka Šípová

Hodnocení plnění hlavních úkolů městyse na volební období 2006-2010 1. Zaktualizovat stávající koncepce (výstavby, hospodářského rozvoje, společenského ţivota, informační systém obce). Plnění koncepcí pravidelně kontrolovat a aktualizovat po 2 letech. NESPLNĚNO!!! 2. Dokončit stavbu domu s chráněným bydlením, hledat finanční zdroje k rekonstrukci vlastního zámku, na základě reálnosti jejich získání rozhodnout o vyuţití objektu na obecní úřad nebo na podporu turistického ruchu. SPLNĚNO 100% - dům s chráněným bydlením byl dokončen, zámek rekonstruován na úřad městyse s vyuţitím státní dotace.

2

3. Vybudovat sítě a komunikace v průmyslové zóně, pozemky prodat zájemcům o výstavbu nových podnikatelských objektů. SPLNĚNO NA 50% - dotaţeny sítě do průmyslové zóny, komunikace zatím ne, prodána zhruba polovina pozemků. 4. Usilovat o zahájení realizace přeloţek státních silnic II/405 a III/40510 v tomto volebním období, poskytnout KÚ Vysočina maximální pomoc při přípravě výstavby. Prosadit při výstavbě přeloţek prvky bezpečnosti chodců (chodníky, přechody, semafory). Podporovat záměry KÚ na vybudování obchvatu obce. SPLNĚNO NA 15% - proběhlo několik jednání s KrÚ, který souhlasil s realizací a zpracoval studii, nepodařil se ale výkup pozemků. Nebyla provedena změna ÚP se zapracováním obchvatu. 5. Zajistit finanční zdroje a realizovat akci „ČOV a kanalizace – II. a III. etapa―. SPLNĚNO 100% - akce byla realizována s vyuţitím evropské dotace z OPŢP. 6. Připravit rekonstrukci komunikací ve Staré osadě a na Skalce. Vybudovat chybějící chodníky na ulici Masarykova, průběţně pokračovat v rekonstrukci a výstavbě (především ulice Tovární a k Cihelně) chodníků v obci. SPLNĚNO NA 20% - proběhla rekonstrukce komunikace ve Staré osadě a na ulici Srázná, chodníky se nestavěly ani nerekonstruovaly. 7. Zkvalitňovat systém třídění odpadů, rozšířit areál a vybavení sběrného dvora. Prosadit ve Svazku obcí TKO spravedlivé spolufinancování sběrných dvorů. Přemístit areál Sběrných surovin do sousedství sběrného dvora. SPLNĚNO NA 40% - areál a vybavení sběrného dvora byly rozšířeny, byly zavedeny kontejnery na bioodpad, financování provozu sběrných dvorů se nepodařilo změnit stejně jako se nepřestěhovaly Sběrné suroviny. 8. Pokračovat v rekonstrukci objektu základní školy – kotelna, výplně vchodových prostor, školní kuchyně, odborné učebny, vybudovat druhou učebnu informatiky. Dokončit vybavení šaten tělocvičny. SPLNĚNO NA 90% - proběhla rekonstrukce kotelny a kuchyně s vyuţitím státní dotace. Z evropské dotace z ROP byla vybudována druhá učebna informatiky a škola nadstandartně vybavena interaktivními tabulemi. Byla získána evropská dotace z OPŢP na zateplení objektu školy, bude realizováno v roce 2011. Šatny byly dovybaveny částečně, část ještě chybí. 9. Dořešit vytápění mateřské školky. Pokračovat v obnově vybavení venkovního areálu školky (prolézačky, houpačky). SPLNĚNO NA 80% - proběhla rekonstrukce kotelny a navíc kuchyně s vyuţitím státní dotace. Nad plán byla získána evropská dotace z OPŢP na zateplení objektu školy. Venkovní areál se nerozšiřoval. 10. Vyřešit uţívání hasičské zbrojnice pro kulturní účely, na základě dlouhodobého smluvního vztahu projektově připravit celkovou rekonstrukci objektu včetně systému vytápění, hledat finanční zdroje pro realizaci rekonstrukce. NESPLNĚNO!!! 11. Dokončit výkup pozemků pro obytnou zónu Boroví, provést jejich zasíťování a pozemky odprodat. Zahájit přípravu další lokality pro výstavbu RD. SPLNĚNO NA 90% - výkup a zasíťování pozemků bylo provedeno, většina stavebních parcel je prodána. Další lokalita pro výstavbu RD zatím nebyla vytipována, pouze se zasíťují dva pozemky na ulici Jihlavská. 12. Rozhodnout o vyuţití území mezi Zámeckým a Pilným rybníkem pro účely rekreace, včetně likvidace zátěţí se zemědělské výroby (vepřín). Zahájit postupné úpravy areálu včetně jeho vybavení. SPLNĚNO NA 25% - byla zpracována studie vyuţití areálu, proběhla jednání se zemědělským druţstvem s výsledkem souhlasu prodeje kravína a pozemků, zatím nerealizováno. Úpravy areálu proto nebyly zahájeny.

3

13. Zaktivizovat práci mikroregionu Černé lesy především v oblasti turistického ruchu, připravovat společné propagační materiály a akce. Pokračovat a prohlubovat spolupráci se San Pier d´Isonzo. SPLNĚNO NA 30% - mikroregion Černé lesy je stále pasivní, městys se orientoval více na MAS Podhorácko, kde se výraznou měrou podílel na vzniku a činnosti. Spolupráce se San Pier d´Isonzo pokračovala pravidelnou výměnou delegací, která byla financována z programů EU. 14. Modernizovat systém kabelové televize, aby splňoval současné technické nároky včetně přenosu digitalního vysílání a kvalitnějšího připojení k internetu. Systém vyuţít i pro vysílání obecního rozhlasu. Hledat moţnosti napojení na krajskou internetovou síť Rowanet. SPLNĚNO NA 75% - modernizace systému kabelové televize proběhla s vyuţitím Fondu Vysočiny, je připravený na přechod k digitálnímu vysílání, bylo modernizováno vysílání místního informačního kanálu. Zařízení pro přenos místního rozhlasu nebylo zatím instalováno, napojení na Rowanet nerealizováno – není místo pro připojení. 15. Zajistit vedení obecní kroniky a doplnění chybějících období, pokračovat v mapování historie Okříšek. Během volebního období získat titul městys a prapor obce. SPLNĚNO NA 40% - Okříšky získaly titul městys, ţádost o udělení praporu nebyla podána. Kronikář přes úsilí rady stále není, kronika se nepíše, částečné mapování historie probíhá ve Zpravodaji z Okříšek. 16. Hledat finanční zdroje na vybudování víceúčelového hřiště pro potřeby základní školy, vybudovat dětské hřiště. Finančně podpořit rekonstrukci hřiště za sokolovnou pro potřeby hokejbalu. SPLNĚNO NA 10% - podána ţádost na dotaci z evropských peněz ROP, neúspěšná z důvodu převisu poptávky. Rekonstrukce za sokolovnou nerealizována, nezájem ze strany hokejbalového klubu. 17. Optimalizovat způsob rozdělování příspěvků na podporu rozvoje kultury a sportu, dořešit nájemní vztahy mezi obcí a spolky u všech objektů a sportovišť. Zajistit společného správce všech areálů v rámci Technických sluţeb. SPLNĚNO NA 30% - systém přidělování příspěvků na rozvoj kultury a sportu zůstává stejný, zvýšila se celková rozdělovaná částka. Nájemní smlouvy byly nahrazeny smlouvami o zápůjčce majetku městyse. Správce areálů nebyl dořešen. 18. Zkvalitnit působení obce jako zřizovatele vůči svým příspěvkovým organizacím, vypracovat nové zřizovací listiny. SPLNĚNO NA 25% - zřizovací listiny byly aktualizovány dle platné legislativy, působení městyse vůči příspěvkovým organizacím je na stejné úrovni. 19. Zavést do systému řízení obecního úřadu kvantitativní a kvalitativní ukazatele, zohledňovat je při analýze pracovních náplní, odměňování i rozšiřování jednotlivých agend. Optimalizovat počty pracovníků v závislosti na rozsahu vykonávané práce. NESPLNĚNO!!! 20. Trvale zvyšovat bezpečnost chodců a především dětí v dopravě, budovat a upravovat přechody, instalovat preventivní opatření (značky, pasivní radar, billboardy), omezit nákladní dopravu mimo státní silnice. NESPLNĚNO!!! 21. Věnovat zvýšenou pozornost nedostatkům ve veřejném pořádku, připravit vyhlášku pro tuto oblast včetně reţimu zabezpečení jejího dodrţování, podporovat prevenci. NESPLNĚNO!!! Schváleno zastupitelstvem městyse na zasedání dne 12. srpna 2010 s doporučením pro příští volební období schválit na jednotlivé úkoly konkrétní garanty z řad zastupitelů, kteří budou zodpovědní za plnění, provádět průběţné hodnocení v závěru kaţdého roku a na jeho základě případně úkoly aktualizovat.

4

V třídění odpadů si letos vedeme výborně Soutěţ měst a obcí „My třídíme nejlépe― pořádá jiţ pátým rokem společnost EKOKOM a.s. ve spolupráci s krajem Vysočina. na podporu zkvalitnění třídění odpadů. Do soutěţe jsou zařazeny všechny obce zapojené do systému Ekonom a jsou pro účely soutěţe rozděleny podle počtu obyvatel do čtyř velikostních kategorií. V letošním ročníku došlo k úpravě pravidel, aby se více odráţela efektivita sběru vůči zbytkovému směsnému odpadu, coţ pro náš městys znamenalo zlepšení pozic z minulých let, kdy byl větší důraz kladen pouze na mnoţství vytříděných odpadů. Soutěţ začíná pravidelně v posledním čtvrtletí předchozího roku a v něm Okříšky obsadily druhé místo mezi 23 soutěţícími městy a obcemi, lepší byli pouze v Lukách nad Jihlavou. První čtvrtletí letošního roku potvrdilo vedení Luk, na druhé místo se propracovala Velká Bíteš, ale Okříšky udrţely medailovou pozici. Stejné pořadí je i v průběţném hodnocení po polovině soutěţe. Podrobné výsledky najdou zájemci na webu soutěţe. Nezbývá neţ poţádat občany, aby třídili odpad stále stejně nebo ještě lépe a vynikající výsledek tak vydrţel aţ do finále.

Postřehy z kraje VI. Další díl Postřehů z kraje nezačnu informacemi z Jihlavy ani z jiného místa Vysočiny. Důleţité věci se teď dějí hlavně v Praze, bohuţel pro kraje ani města a obce nepřináší mnoho dobrého. Nová vláda se v rámci snahy o „rozpočtovou odpovědnost― pustila do šetření hlava nehlava, mnohdy to vypadá, ţe se řídí heslem: „Ušetříme, i kdyby nás to mělo stát dvakrát tolik―. Rázně začal s úsporami např. Vít Bárta na ministerstvu dopravy. Výsledkem je zastavení čtyř desítek ţelezničních a silničních staveb. Otázka je, kolik skutečně ušetří, kdyţ i zakonzervování těchto staveb bude stát miliardy, nehledě na moţné penalizace za porušení smluv ze strany dodavatelů. Navíc všichni víme, ţe právě výstavba dopravní infrastruktury má velký multiplikační efekt, který pomáhá nastartovat ekonomiku. Pokud i díky tomuto rozhodnutí bude pokračovat hospodářská stagnace, projeví se to v růstu nezaměstnanosti, propadu daní a tím i v dalším zhoršení stavu veřejných financí. Tedy přesně opačně neţ je cíl vlády. Kaţdopádně je jasné, ţe si můţeme nechat jen zdát o dalších úsecích dálnic nebo obchvatech měst a obcí. Podobně razantně se chová také ministr vnitra Radek John. Navzdory obrovskému nasazení profesionálních i dobrovolných hasičů při nedávných povodních neváhá sníţit v rozpočtu ministerstva peníze na platy hasičů i modernizaci poţární techniky. Korunu tomu nasadil výrokem, ţe hasiči svým hrdinstvím budou zachraňovat lidské ţivoty a majetky i se zastaralým vybavením! Stejně postupuje pan ministr i vůči policii, kde se tak dá díky sníţení platů očekávat odchod těch nejzkušenějších policistů do civilu. Kromě toho opět hrozí návrh na rušení oddělení 4. stupně kvůli úsporám za údrţbu a provoz budov. Pokud by k němu došlo, znamenalo by to i konec obvodního oddělení policie v Okříškách. Jak často by k nám potom zajíţděly hlídky z Třebíče, kdyţ víme, ţe se má o 10% sniţovat i rozpočet na benzin, si asi kaţdý představí. Dlouholetá zkušenost, ţe prevence je vţdy levnější neţ následná represe, asi novému vedení ministerstva nic neříká ... Místem, kde pravicová koalice chce ušetřit nejvíce, je sociální oblast. Do té patří i péče o starší a invalidní spoluobčany, kterou zajišťuje řada zařízení – domovy důchodců, stacionáře, sociální ústavy, dětské domovy, pečovatelské sluţby – provozovaných kraji, městy či různými neziskovými organizacemi. Příspěvek na jejich provoz ze strany ministerstva práce a sociálních věcí činil v minulých letech cca 7 miliard korun, které putovaly přes krajské rozpočty jednotlivým provozovatelům. V rozpočtu na příští rok však počítá návrh rozpočtu pouze s jednou miliardou! Asociace krajů vede jednání s panem ministrem Drábkem i panem premiérem Nečasem o navýšení na původní výši. Pokud jednání neskončí rozumnou dohodou a zůstane stávající návrh, bude to

5

znamenat rozvrat sociálních sluţeb. Kraje ani místní samosprávy nejsou schopné dokrýt celou chybějící částku. Za cenu přesunu peněz z jiných oblastí snad udrţí provoz svých příspěvkových organizací, ale určitě to nebude stačit pro zařízení, která provozují různá občanská sdruţení, charity apod. Posledním příkladem neuváţených kroků ministrů i celé vlády je rozhodnutí o zrušení státního podílu na projektech z regionálních operačních programů. Ten bývá zpravidla ve výši 7,5%, coţ u projektů v řádech desítek či stovek milionů korun znamená významnou pomoc pro samosprávy. Ještě bych dokázal akceptovat, kdyby změna pravidel platila pro nové ţádosti, ale zcela nepochopitelně se týká i jiţ schválených projektů. To v praxi nejvíce dopadne právě na města a obce, které těţko najdou chybějící částky ve svých rozpočtech a budou muset vzniklou situaci řešit úvěrem – tedy se zadluţit. Tato vláda tvrdí, ţe bojuje proti zadluţování veřejných rozpočtů. Ve skutečnosti však řeší pouze rozpočet státní a velkou část dluhů přesouvá na místní a krajské samosprávy a na občany, kteří se budou muset zadluţovat kvůli studiu na vysoké škole, kvůli získání bydlení apod. Uznávám, ţe předešlé řádky nejsou radostným čtením, a proto se vrátím ze stověţaté matičky zpátky k nám, na Vysočinu. Tady se ani přes léto nezastavil stavební ruch na mnoha akcích, financovaných z prostředků Evropské unie. Namátkou vyberu z těch dokončených v poslední době třeba rekonstrukci silnic mezi Jaroměřicemi nad Rokytnou a Hrotovicemi, nebo Jihlavou a Helenínem, kompletně rekonstruovaný most v Naloučanech, novou stanici záchranky v Jemnici, přístavbu dětského centra v Jihlavě či zrekonstruovaný objekt interního oddělení nemocnice v Havlíčkově Brodě. Činí se i města a obce, z našeho okolí mě zaujal např. velmi povedená rekonstrukce kulturního domu v Brtnici nebo nový autobusový terminál u ţelezničního nádraţí v Náměšti nad Oslavou, který zahrnuje i tzv. cyklopoint, kde se turisté mohou osprchovat, převléci, schovat si věci do skříněk nebo si provést jednoduchou opravu svého stroje. Myslím, ţe obojí bychom přivítali i v Okříškách. Také na krajském úřadu začala příprava rozpočtu na příští rok a také na Vysočině musíme šetřit. Na rozdíl od vlády ale nechceme pouze bezhlavě škrtat, v první řadě hledáme zdroje, kterými by se dala zvýšit příjmová stránka rozpočtu. Sem patří především úsilí o maximální vyuţití evropských peněz a to nejen z českých programů, ale snaţíme se vyuţívat i různé programy přeshraniční nebo regionální spolupráce. I kdyţ se jedná většinou o menší částky, v dnešní situaci jsou kaţdá koruna nebo euro dobré a třeba v oblasti ţivotního prostředí nebo informatiky nám pomáhají realizovat záměry, na které bychom jinak rozpočtové prostředky nenašli. Důleţité jsou také úspory dosaţené prostřednictvím společných nákupů – např. v oblasti el. energie a plynu se podařilo ušetřit více neţ 33 milionů korun. Proto se připravují elektronické aukce na další komodity – např. na kancelářské potřeby, zdravotní materiál, léky atd. Naším cílem je realizovat společné nákupy i pro příspěvkové organizace, čímţ se ušetřené částky ještě podstatně zvýší. Koneckonců, o této cestě se hovoří i na vládní úrovni, zatím však bohuţel pouze hovoří ... Jedním z evropských regionálních projektů, o kterých se zmiňuji výše, je projekt nazvaný eCitizen II, zaměřený na podporu zapojování veřejnosti do rozhodování místních samospráv. Konkrétně to znamená nabízet občanům na internetu informace k činnosti volených zástupců – sloţení rady a zastupitelstva s kontakty na členy, program a podklady pro jednání zastupitelů, přímé přenosy ze zasedání – a také moţnost hodnotit jejich práci prostřednictvím anket, blogů, diskuzního fóra nebo se vyjadřovat k záměrům prostřednictvím e-petic a připomínkování podkladů pro jednání zastupitelstva. Z Vysočiny jsou v projektu vedle pěti měst zapojené i Okříšky, které ze vstupního hodnocení webu vyšly jako druhé nejlepší. Inspirací pro další zlepšování webových stránek budou zkušenosti získané z dalších evropských regionů, především pak z finského Tampere, které je lídrem projektu. Jestliţe jsem v úvodu napsal řadu kritických připomínek k činnosti vlády, v případě jednoho resortu bych řekl, ţe došlo k částečné změně k lepšímu. Tím resortem je ministerstvo ţivotního prostředí, kde oceňuji příklon pana ministra Drobila k realitě v oblastech podpory obnovitelných

6

zdrojů nebo odpadovém hospodářství. Zdá se, ţe zde se jako kraje dokáţeme s ministerstvem shodnout a společně zastavit zaplevelování krajiny fotovoltaickými a větrnými elektrárnami stejně jako se posunout dál v energetickém vyuţívání odpadů. Bohuţel uţ méně shody najdeme v ochraně ovzduší, kde sice pan ministr také slibuje usilovat o sniţování jeho znečištění, ale přitom nechce řešit malé zdroje – domovní kotle na pevná paliva. V nich se přitom často spaluje nejen uhlí, ale také odpady. Na argument, ţe by docházelo k omezování domovní svobody a nikdo z nás by přece nechtěl mít kaţdý měsíc u dveří kontrolora, který by se ptal, čím topíme, bych mu odpověděl, ţe bych kontrole naopak velice rád ukázal svůj plynový kotel, pokud budu vědět, ţe zkontroluje i souseda zaplavujícího i v létě kaţdý večer celou ulici dusivým kouřem, který určitě nepochází ze dřeva či uhlí. A který nejen páchne a štípe do očí, ale hlavně obsahuje nejrůznější jedovaté látky včetně karcinogenních. Jsem přesvědčený, ţe institut domovní svobody rozhodně nemá slouţit ke krytí porušování zákonů a ohroţování zdraví veřejnosti. Pevně věřím, ţe to pochopí i pan ministr Drobil. Kdyţ uţ jsme u spalování odpadů, nemohu zapomenout na informace o dalším vývoji situace s přípravou integrovaného systému nakládání s odpady kraje Vysočina. Během prázdnin zahájil práci řídící výbor, který projednal a schválil zadávací podmínky výběrového řízení na zpracování projektové dokumentace integrovaného systému. Protoţe se v případě ISNOV jedná o citlivou problematiku, která se dotýká prakticky kaţdého občana kraje, byl v červenci uveden do provozu internetový portál ISNOV na adrese: http://www.kr-vysocina.cz/isnov, kde budeme zveřejňovat všechny oficiální dokumenty a podkladové materiály k ISNOVu. Důvodem je snaha kraje a zapojených měst postupovat během celé doby přípravy zcela otevřeně, průběţně informovat o všech krocích a vést diskusi s veřejností i odborníky. Proto také připravujeme vytvoření poradní skupiny, sloţené z odborníků a zástupců ekologických organizací, která bude mít k dispozici stejné materiály jako řídící výbor a bude je moci připomínkovat. Ochraně ţivotního prostředí se kraj věnuje na více frontách. Ve spolupráci s neziskovými organizacemi připravujeme v rámci projektu Biodiverzita revitalizaci několika chráněných území, odbor ţivotního prostředí pracuje na vyhlášení ochrany nových lokalit se vzácnými rostlinnými a ţivočišnými druhy. Krajská správa a údrţba silnic dokončila první etapu projektu Revitalizace alejí, jednalo se o obnovu dvou alejí na Havlíčkobrodsku. Další etapy, zahrnující také aleje na Třebíčsku, čekají na schválení financování z evropských fondů. Veliké poděkování za aktivní přístup a zájem o ochranu stromořadí proto zasluhují všichni pracovníci krajské SÚSky. Novou aktivitou, která má chránit lesní zvěř a zvýšit bezpečnost silničního provozu, je instalace pachových ohradníků. Na dřevěné kůly nebo kmeny stromů podél krajských silnic je nastříkaná speciální látka, která uvolňuje velmi nepříjemný pach zabraňující zvěři vstupovat na vozovku. Ohradníky se instalují především do nepřehledných míst, a tak přispějí k větší bezpečnosti řidičů a zabrání zbytečnému úhynu zvěře. Na financování projektu se spolu s krajem podílela významným příspěvkem Nadace Generali. I na těchto konkrétních příkladech je vidět, ţe kraj Vysočina se nespokojuje jen s řečmi o krizi, ale aktivně hledá finanční zdroje na svoje projekty. Váţení čtenáři, na závěr bych se chtěl krátce věnovat významné události, která nás čeká v příštích dnech. Od pátku 15. do soboty 16. října proběhnou v celé zemi komunální volby. Také v Okříškách budeme vybírat, koho vyšleme na příští čtyři roky do zastupitelstva městyse. Zájemců o funkci zastupitele je letos nevídané mnoţství, o přízeň voličů se bude ucházet rekordních deset kandidátních listin. Některé tradiční, zastoupené v současném zastupitelstvu, některé zcela nové. Nebudu na tomto místě jmenovitě doporučovat, koho volit a koho ne, dovolím si ale dát jednu všeobecnou radu. Seznamte se s volebními programy všech kandidujících, zvaţte jejich reálnost a také je porovnejte s kompetencemi zastupitelstva, které vyplývají ze zákona o obcích. Zkrátka si ověřte, jestli vám někdo neslibuje něco, na co zastupitelstvo městyse nemá vůbec ţádný vliv. Vyhnete se tak zklamání, které dnes pociťují mnozí voliči vládních stran – totiţ ţe skočili na špek slibům, o kterých dnes najednou nikdo neví. Přeji šťastnou ruku při výběru budoucích zastupitelů a dobrou náladu pro překonání podzimních plískanic! Zdeněk Ryšavý, radní kraje Vysočina

7

Z HISTORIE Házená Házená byla zaloţena ve Sportovním klubu Okříšky v roce 1940 přihláškou u Českého svazu házené v Praze., kde bylo registrováno 12 hráčů pro I. muţstvo muţů: B. Hájek, Vl. Huta, Vl. Heralecký, Zd.. Gross, Fr. Hlávka, J. Kočí, J. Krutiš, J. Kubát, M. Oberreiter, J. Skála, Fr. Vala, M. Ţampa. Protoţe nebylo toho času ţádné hřiště, odehrávaly se zpočátku mistrovské zápasy Horácké ţupy jen venku. Později se jiţ hrálo i doma na vybudovaném hokejovém hřišti na vypuštěném rybníku Ohrada. Mistrovské soutěţe byly početně obsazeny a naše druţstvo v nich vţdy dosáhlo dobrého umístění. V roce 1942 byl zaloţen oddíl házené ţen, který měl registrováno také 12 hráček: Bricková M., Kv. Brůzlová, M. Buličková, J. Grossová, M. Cahová, M. Hekrlová, F. Hájková, V. Janíková, M. Krejčová, K. Křenková, J. Zejdová, M. Zejdová. Házená ţen získala jak v Okříškách, tak i

venku značné popularity a úspěchů. Soupeři v házené byla druţstva Třešť, Jemnice, Mor. Budějovice, Třebíč, Jaroměřice, Borovina, Vladislav, Stařeč, Jihlava. Nejvyšším úspěchem bylo naše celkové vítězství Horácké ţupy házené v roce 1944 a postup do kvalifikačních zápasů na ligu házené ţen, kde naše ţeny měly sehrát zápasy ve Zlíně a v dalších vzdálených městech. Tato kvalifikace byla však námi odřeknuta se zřetelem na náročné finanční podmínky. V těchto letech,

8

kdy byl provozován v SK Okříšky jakýkoliv sport, si většinou všichni hráči veškeré výdeje hradili sami, tak i v házené, dokonce zajíţděly ţeny na zápasy ven na kolech a peníze za start se odevzdávaly do pokladny. Škoda, ţe tento krásný sport, který obohatil sportovní činnost dalšími uznáními (diplomem jako okrskový vítěz podzimních her házené a diplomem vítěze turnaje okrskových vítězů v roce 1944) zanikl. Oddíl v roce 1945 v Okříškách ukončil činnost a později nebyl obnoven. Vedoucím odboru házená a trenérem oddílu ţen byl Miroslav Oberreiter.

O jedné zapomenuté dopravní stavbě Silnice III. třídy č. 40510 z Okříšek do Brancouz byla postavena v roce 1896. V Okříškách prochází ulicemi Nádraţní a Tovární, v Přibyslavicích ulicemi Kaštanovou, V Bráně a Číchovskou. Mezi okříšským nádraţím ČD a vjezdem do komplexu továrních hal přibyslavické papírny je její šířka podstatně větší, neţ je u "okresek" běţné. Je jen o metr uţší neţ v září 2009 dokončená modernizovaná druhá třída č. 405 mezi Zašovicemi a Brtnicí. Při celostátním sčítání dopravy v roce 2005 zde bylo nasčítáno 6080 jednotkových vozidel (osobní auto) za 24 hodin. To není málo, není v kraji Vysočina tolik tak zatíţených úseků. Podívejme se trošku do její historie, která je svázána s vývojem papírenské výroby v Přibyslavicích. Papírna byla zaloţena v roce 1690, její vývoj, vzestupy a útlum je popsán v řadě publikací. Zaznamenávají i rok 1871, kdy 23. dubna projel přímo nad továrnou po nově vybudované ţelezniční trati ze Znojma do Jihlavy první vlak. Byla to takzvaná Severozápadní dráha císaře Františka Josefa. Toto datum se stalo pro papírnu stejně důleţitým mezníkem, jakým bylo nedlouho předtím zahájení strojové výroby. Zahájení ţelezničního provozu přineslo pro blízké i

vzdálenější okolí tratě oţivení všeho druhu, Okříšky a Přibyslavice byly napojeny na centra monarchie - Vídeň a Prahu. Pro vedení papírny se zvýraznil poţadavek vyrobit a prodat ještě víc. Kdyţ se chtělo víc vyrábět, muselo být víc surovin, papírna nesměla trpět nedostatkem dřevoviny. Smrkové dřevo dodávaly nejbliţší polesí Vysočiny, zejména panství brtnické a třebíčské. Dovoz dřeva z nádraţí stejně jako výrobků na nádraţí obstarávala firma vlastními potahy. Za tím účelem bylo v továrně 14 párů koní. Jezdilo se po zpevněné cestě, na přiloţené situaci označené jako "A". Bylo to spojení značně strmé a tudíţ nevyhovující. A tak se továrník Antonín Fundulus dal v roce 1889 do stavby něčeho, co místní kronikáři nazývali novou silnicí. Bylo to ale jen jistým zpevněním stávající cesty. Ta směřovala z papírny kolmým údolíčkem - dnešní ulicí "Ve Ţlebě" -

9

přímo do nového podjezdu pod vysokým násypem ţeleznice a odtud velkým obloukem a nemalým stoupáním přes kopec k západnímu konci (zhlaví) okříšského nádraţí, kde měla "severozápadní dráha" své nákladové koleje. Tato komunikace je označena jako "B". Ţe nešlo o příliš šťastný nápad, dokládají hned následující léta. Kolem přelomu století se totiţ rozhodlo třebíčské hejtmanství propojit Okříšky s Přibyslavicemi sice relativně úzkou, ale uţ skutečnou silnicí. Ta vedla novou přímou krátkou trasou z Přibyslavic kolem vrátnice papírny ve stráni nad řekou k vrcholu staré strmé cesty od řeky (A) tam, kde začínala zástavba Okříšek. Kdyţ byla postavena, začali ji okamţitě pouţívat i papírenští kočí a vznikla myšlenka zlepšení uţ asi hodně husté dopravy ještě ţelezniční vlečkou. V roce 1910 dochází ke změně majitele továrny, kterým se stal vídeňský koncern pro papírenskou výrobu. Nový majitel se snaţil co nejvíce vyuţít moderní vybavení továrny. V Přibyslavicích se začaly vyrábět hodnotnější, zejména pak tenké druhy papírů balicích a všechny druhy papírů grafických. Produkce se značně zvyšovala a převaţoval export. Nároky na dopravu z nádraţí rostly. Silnice Augustina Fundulusa postavená v roce 1889 plně nevyhovovala, nově postavená spojnice mezi Přibyslavicemi a Okříškami byla uzoučká, nevyhovovala rovněţ. Řešením byla úzkorozchodná ţeleznice s koněspřeţným provozem. První jednání bylo 20. září 1912 se silničním výborem v Třebíči. Jednání o vybudování ţeleznice podél zánovní okresní silnice nebyla jednoduchá - svědčí o tom řada písemných dokladů, neţ došlo k prvnímu kopnutí. Budování dráţky prováděla firma Pilz a Veselý ze Selce u Prahy. Stavba se rychle rozběhla, koleje byly kladeny na levý okraj (ve směru od Okříšek). Po půlroce výstavby bylo třeba odtěţit skalní masiv na levém okraji, který bránil plynulejšímu postupu. Bylo nutno pouţít trhací práce. V třebíčském archivu je doklad z 25. května 1914, ve kterém byly stanoveny podmínky odstřelu. Jsou podstatně jednodušší neţ dnešní. Stavba mohla rychle pokračovat tak, ţe 14. prosince 1914 proběhla kolaudace, dle dochovaného zápisu bez podstatných závad. Malodráţka měla rozchod kolejí 600 mm, a proto její oblouky mohly být poměrně ostré. Celková její délka od vrátnice papírny po koncové zaráţedlo na okříšském nádraţí činila přes půldruhého kilometru. Na tu délku musela vystoupat z údolí řeky Jihlavy o nadmořské výšce 415 m n.m. o celých 65 m na kótu nádraţí 480 m n.m. Sklonové poměry zde tedy nebyly nijak růţové, neboť stoupání na upravené a rozšířené silnici, kolem které koleje vedly (C), dosahovaly místy aţ 8,5%. Směrem vzhůru táhly vozíky naloţené zboţím páry koní, které to zvládaly. Neozubené lokomotivky by na takovém stoupání určitě prokluzovaly, proto se asi o nich neuvaţovalo. Směrem dolů jezdily vozíky se surovinami samy a bylo to nesmírně náročné, aţ krajně nebezpečné pro brzdaře, kterých muselo být asi víc, aby dokázali vozíky z prudkého kopce ubrzdit. A navíc tu byl problém, ţe spád končil před továrnou ostrým obloukem a úrovňovým přejezdem na pravou stranu do továrny. Kritických bodů zde byla celá řada, a tak se nedivme, ţe překladiště v okříšské stanici začalo brzo zanikat místo dalšího rozvoje. Provoz na konězpřeţce ustal v roce 1931, tedy po šestnácti letech. Bylo to v souvislosti se světovou hospodářskou krizí, kdy se v papírně zastavil úplně provoz. Svršek vlečky, kolejnice a praţce začaly postupně mizet. Po obnovení provozu ve válečných letech nebyl provoz na dráţce obnoven, ovšem pro vnitrozávodní dopravu byl princip úzkorozchodné ţeleznice znovuzrozením. Ale to uţ je jiná, samostatná, rovněţ zajímavá technická historie. Vraťme se ještě na silnici, kde po snesení ţelezničního svršku bylo vyuţito rozšířené zemní těleso k modernizaci stávající souběţné komunikace. Dnes je silnice skoro komfortnÍ. Je to víc jak potřebné, kdyţ po této okříšsko-přibyslavické spojce projede mnoţství vozidel uvedené v úvodu. Přibyslavická úzkokolejná dráţka byla od svého vzniku originálním a dá se říci ojedinělým zařízením. A hned při zahájení provozu byla se svým animálním hnacím systémem značně zastaralá. Ve století páry bylo pouţití koní anachronizmem. Uvaţme, ţe první konězpřeţka na evropském kontinentě zahájila svůj provoz mezi Českými Budějovicemi a Gmtindenem uţ v roce 1825, tedy o 87 let dříve neţ v Přibyslavicích. A první parní vlak přijel z Břeclavi do Brna v roce 1839 - první na našem území. Škoda, ţe po ní nic, ale vůbec nic nezbylo. Mohla to být turisticky velmi přitaţlivá rarita Třebíčska. Petr Kundera za spolupráce Evţena Ţamberského

10

Jak se v Okříškách neprodloužilo nádraží Ve druhé polovině válečného roku 1944, kdy situace na všech válečných frontách Evropy byla uţ pro Němce nepříznivá, byla zahájena přestavba nádraţí v Okříškách. Tehdejší BMB – ČMD (Böhmischmährischesbahnen – Českomoravské dráhy) jako investor přistoupily k prodlouţení jihlavského zhlaví – od přejezdu v km dráhy 170,1 (začátek staničení je ve Vídni) ve směru k Jihlavě. Cílem byla nejen úprava kolejiště, ale i navazující výstavba druhé koleje postupně aţ do Jihlavy. Byl by tak zkapacitněn souběh dvou hlavních tratí – pro systém válečné dopravy velmi důleţitý prvek. V archivu SŢDC (Správa ţelezniční dopravní cesty) v Jihlavě je projekt prodlouţení kolejiště a zdvoukolejnění tratě – vše v němčině. Směrově se jedná o dva navazující kruhové oblouky o poloměrech 300 m a 1000 m. Vedle nově navrţené hlavní koleje je uvaţovaná po levé straně do km 170,22 kolej kusá, po pravé straně je prodlouţená staniční kolej ukončená vjezdovou výhybkou v km 170,117. Vše v jednotném sklonu 9,5‰. Současné předpisy pro stavbu a modernizaci tratí doporučují budování stanic v přímé linii, případný minimální směrový oblouk je 600 m. Sklonové poměry mají být vodorovné, nejvýše do sklonu 2,5‰. Dnes by tedy tento návrh těţko obstál. Zemní práce byly zahájeny odtěţením svahu o šířce cca 15 m vlevo od stávající koleje. Vytěţená zemina se odváţela na vozících polní úzkorozchodné dráţky taţené parní lokomotivou směrem k Jihlavě. Tam se ukládala, hutnila a bylo vytvářeno násypové zemní těleso pro budoucí ţelezniční svršek. Zhotovitelem stavby byla praţská firma LANNNA a.s.. Dělníci byli v rámci „totálního nasazení― naverbováni z celého Protektorátu Čechy a Morava. Byli ubytováni ve škole v Petrovicích, kde jim správce školy, řídící učitel Halásek, musel uvolnit jednu třídu. Na stavbě našla zaměstnání i řada občanů Okříšek a okolí. Bagr, který na stavbě pracoval, budil velkou pozornost, kaţdé odpoledne se vedle stavby scházela početná obec diváků ze širokého okolí. Autor

11

této vzpomínky se často vozil lokomotivou úzkorozchodné polní dráţky se zeminou na deponii směrem k Přibyslavicím. Vstupenka byla jedna cigareta pro posádku. Zemní práce postupovaly rychle, přerušeny byly jen na kratší dobu přes Vánoce a leden 1945. Po této zimní přestávce se řada dělníků uţ do Okříšek nevrátila. Konec války se blíţil. Na jaře 1945 se na stavbě objevil papírový transparent: „NENÍ MÁSLO, NEJSOU TUKY, LOPATY NÁM PADAJÍ Z RUKY―. Pracovní nasazení šlo k nule, práce šly do útlumu aţ k úplnému zastavení začátkem dubna. Byl to vlastně definitivní konec celé stavby. ČSD se ani v konjukturálních letech nákladní dopravy nepokusily stavbu dokončit. A to i v situaci, kdy trať Znojmo – Jihlava slouţila jako koridor pro dopravu hnědého uhlí ze severních Čech do Rakouska. Nádraţí bylo jen průjezdné, jeho vybavení k řazení vlaků bylo dostačující. Ani pohotovostní sklad mostních provizorií, se kterým se v tomto prostoru uvaţovalo, se neuskutečnil. České dráhy a.s. spolu se SŢDC s.p. jako následnická organizace po ČSD o dokončení uţ neuvaţují. Na programu je postupná elektrifikace celé tratě č. 240 Brno – Jihlava, akce velmi nákladná. Druhá kolej je naopak projektově připravována v úseku Střelice – Zastávka v návaznosti na rozšiřovaný integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje, který dlouhodobě zasahuje na východ našeho okresu – do Náměště, Rapotic, Kralic, Mohelna a dalších obcí, nově od 1.7.2010 také do Moravských Budějovic. Vedle tratě směrem k Jihlavě zůstává téměř dokončená spodní stavba (přesně: ţelezniční spodek), jako němý svědek začátku stavby prodlouţení a zdvoukolejnění – uţ šedesátpět let. Petr Kundera

ŠKOLSTVÍ A KULTURA Předprázdninová vystoupení Okřešánku V průběhu června, kdy se ostatní děti jiţ těšily a chystaly na letní prázdniny, Okřešánek pilně trénoval a předvedl celkem tři vystoupení. V sobotu 19. června se děti z Okřešánku postaraly o kulturní program v Zašovicích, kde měla obec svoji malou slavnost spojenou se svěcením kaple. O týden později v pátek 25. června zatancovali a zazpívali členové souboru v Okříškách na zámku pro občany pečovatelského domu. Hned v sobotu 26. června proběhl v Nové Vsi sraz rodáků a Okřešánek byl opět u toho. Svým vystoupením, které se skládalo z několika tanečních pásem, zpestřil odpoledne všem, kdo na tuto slavnost dorazil.

Krojované hody v Martínkově Od pátku 13. srpna se konaly v Martínkově krojované hody, které byly zahájeny dle starých lidových tradic stavěním máje a cimbálovou muzikou. Okřešánek obdrţel pozvání, aby se těchto hodů v neděli 15. srpna také zúčastnil. Nejdříve jsme si mysleli, ţe krátkým průvodem společně s ostatními soubory nastoupíme před publikum a předvedeme krátké vystoupení dle poţadavku pořadatele. Skutečnost ale byla nakonec úplně jiná. Průvod spočíval v obchůzkách po vesnici a zastávkách u všech „stavení―, kde krojovaní zahráli, zatancovali a zazpívali. Odměnou pak bylo u kaţdého domu pohoštění v podobě koláčků, zákusků, obloţených chlebíčků, sladkých i slaných sušenek a pití. Celá obchůzka trvala více neţ čtyři hodiny a po celou dobu jsme byli v roli muzikantů my, naše malá kapela z Okřešánku. Také děti po celou dobu nezahálely a u kaţdého domu zpívaly a tancovaly. A jak samotní členové folklórního souboru Dţbánek z Martínkova řekli, „vytrhli jsme jim trn z paty―, neboť jejich soubor svoji kapelu nemá a smluvená kapela, která měla při průvodu po vsi hrát, svoji účast na poslední chvíli odřekla. A co ještě říkali členové Dţbánku? Okřešánek jako dětský soubor všechny mile překvapil, co ukázal…….takţe příští rok prý znovu!

12

Okřešánek v maďarském Kecskemétu již potřetí 3. července se celý soubor vypravil na Mezinárodní festival CSIPERO do Maďarska, který probíhal ve dnech 4. – 11. července 2010 za účasti souborů z 21 zemí, jako např. Rumunsko, Ukrajina, Bělorusko, Belgie, Turecko, Estonsko, Polsko, Slovinsko, Řecko, Rakousko, Portugalsko, Bulharsko, ale i Korea nebo Austrálie. Jedná se o velký projekt nazvaný FUTURE OF EUROPE. Hlavní myšlenkou je navazování kontaktů mezi dětmi a mládeţí ze všech evropských zemí, poznávání jejich kultury, způsobu ţivota, prohlubování komunikačních dovedností v cizím jazyce. Tato akce se koná kaţdé dva roky. O zahraniční děti se zde starají vybrané skupiny maďarských rodin, zprostředkovávají jim ubytování, stravu i doplňující program, který se skládá z poznávacích výletů, návštěv historických i kulturních památek, prohlídky muzeí, koupání, her atd. Okřešánek patřil mezi nejmladší soubory, neboť ve většině případech se jednalo spíše o mládeţnické soubory. V roce, kdy se festival nekoná, jedou hostující maďarské skupiny na týdenní pobyt ke svým novým přátelům do různých koutů světa. Příští rok bude tedy Okřešánek také hostit své nové kamarády. Jelikoţ zavítal náš soubor do Maďarska jiţ potřetí, má s výměnnými pobyty zahraničních partnerů velké zkušenosti a uţ nyní se děti ze souboru na své nové kamarády těší, neboť s nimi stráví společný týden formou dětského letního táboru ve sportovním areálu na Jalovci nedaleko Okříšek. Okřešánek vystupoval na mezinárodním festivalu v Kecskemétu dvakrát. První vystoupení bylo při slavnostním zahajování celého festivalu a jedna z členek souboru byla vybrána na symbolické odemykání festivalu, coţ znamenalo velkou čest pro celý náš soubor. Malá Adélka Kývalová si této pocty jaksepatří uţívala. Okřešánek patřil svým vystoupením mezi pár souborů, které měly svoji ţivou kapelu, a tím si získal publikum a zaznamenal velký úspěch. Většina souborů tancovala totiţ na CD nahrávku. Třetí vystoupení proběhlo v městečku Tiszakécske na místním termálním koupališti. Čtvrté vystoupení Okřešánku se konalo v městečku Kiskunfelegyháza, kde proběhl festival za účasti čtyř zemí – České republiky, Maďarska, Belgie a Turecka. Okřešánek se tedy předvedl na maďarské scéně celkem čtyřikrát a vţdy sklízel velký potlesk. Kromě vystoupení, které náš soubor absolvoval, měly děti moţnost poznat několik měst, jejich kulturní památky a jiné zajímavosti. Program připravený maďarskou skupinou byl bohatý. Okřešánek zavítal na koňskou farmu, do vězeňského muzea s výstavou mučících nástrojů, do muzea lidové tvorby. Jelikoţ bylo celý týden velice pěkné počasí s vysokými teplotami, strávil Okřešánek tři odpoledne na místních termálních koupalištích, kde si všichni uţili nejen teplých léčivých pramenů, ale také tobogánů a jiných dětských atrakcí. Zajímavým zpestřením byla projíţďka na dračích lodích po jezeře. Nechyběla ani mezinárodní večerní diskotéka, coţ byla zvlášť pro nejmenší děti velice zajímavá zkušenost, neboť zjistily, ţe děti téměř po celém světě poslouchají stejné písničky jako ony.

13

Sobotní den se nazýval „PICNIC DAY―, probíhal na obrovské louce za účasti všech účastníků festivalu i jejich maďarských hostitelů. Kaţdý soubor, kaţdá země měla svůj kout, kde byla vztyčená státní vlajka. Zde se vařil oběd v kotli a prostě se hodovalo, jak se na pořádný piknik patří. Celá akce byla doprovázená soutěţemi pro děti, společnými hrami, míčovými turnaji. Zpívalo se a tančilo jen tak pro zábavu. Důleţitým prvkem celé akce bylo hasičské auto, které pravidelně přijíţdělo s plnou cisternou vody a horký den zpříjemňovalo všem účastníkům pikniku stříkáním vody z hadice. Pro všechny to byl nezapomenutelný záţitek. Večer po pikniku se všichni sjeli zpět do Keckemétu, kde byl festival slavnostně ukončen laserovou show a krásným ohňostrojem. Okřešánek navázal nová přátelství a zaţil spoustu dobrodruţství. Ještě nevystoupily děti v Okříškách ani z autobusu a uţ se ptaly, kam pojedeme příště…….. O tom, ţe se jim v Maďarsku líbilo, sloţily dokonce i písničku: Ref.: „Přijeli jsme z Hungáro, Hungáro, čeká nás teď Gargáno….― „V rodinách to bylo prima, na výletech byla psina.― Ref.: „Přijeli jsme z Hungáro, Hungáro, čeká nás teď Gargáno….― „Tancovali, koupali se, na pikniku bavili se.― Ref.: „Přijeli jsme z Hungáro, Hungáro, čeká nás teď Gargáno….― „Koně, krávy byli v Pustě a v kostele bylo hustě.― Ref.: „Přijeli jsme z Hungáro, Hungáro, čeká nás teď Gargáno….― „Csipero, Csipero, zelený papoušek, má ţlutý zobáček, je barevný.― „Csipero, Csipero, s námi se fotilo, taháme ho za péro, on jen čumí.― „Csipero, Csipero, v Kecskemétě slavilo, moc se nám líbilo, uţ jsme tady!―

Okřešánek na Gargánu 23. července se vypravil náš soubor za sluníčkem do vzdálené Itálie na Gargánský poloostrov. Cesta byla dlouhá, trvala devatenáct hodin. V sobotu 24. července v 11.00 hod. jsme byli na místě. Městečko Lido del Sole se stalo naším útočištěm na příští týden. Trošku jsme se zapotili při hledání našeho kempu, ale nakonec se zadařilo a rezidence Il Giardino nás přivítala po daleké cestě „s otevřenou náručí―. Ubytovali jsme se, dojedli svačiny od maminek a hurá k moři! Najít pláţ, odkud by nás nikdo nevyháněl, byl trošku problém, neboť všechny pláţe patří k nějakému hotelovému komplexu. Nakonec i tento boj jsme vybojovali a po dlouhém brouzdání po písečných pláţích kolem dokola jsme objevili pláţ veřejnou. S radostí jsme se všichni vrhli do mořských vln, vţdyť některé děti se koupaly v moři poprvé !!!! Sobotní den byl náročný, ale kaţdý z nás usínal velice spokojený.

14

V neděli ráno začal pravidelný reţim soustředění našeho souboru. Hned po snídani byl zahájen taneční trénink, který trval téměř celé dopoledne. Před obědem jsme se osvěţili v místním bazénu, který nás po celý týden zachraňoval od přehřátí. Odpoledne jsme vyrazili znovu k moři. Dostali jsme sice zprávu, ţe přišel severní vítr a moře je velice rozbouřené, ale přece nebudeme sedět v kempu, kdyţ jsme jeli k moři…..?! Uţ z dálky jsme obdivovali vysoké vlny a s velkým nadšením, i kdyţ také trochu s respektem jsme se do nich vrhli. Děti nadšeně ve vlnách skákaly a skákaly a skákaly……Takhle si prý představovaly pravé moře. Stejný tréninkový reţim, stejně rozbouřené moře nás čekaly i v pondělí a úterý. Od středy bylo moře jiţ klidné a při koupání nás jen mírně pohupovalo. To uţ ale prý „není ono―, a tak byly děti spíš na břehu neţ ve vodě a předháněly se ve svých písečných stavbách. Pondělní večer nás čekalo první vystoupení. Jelikoţ to v Itálii „začíná ţít― aţ večer, i naše vystoupení začínalo aţ ve 22.00 hod. Autobusem jsme dojeli do sedm kilometrů vzdáleného městečka Ischitella, kde nás na hlavním historickém náměstí jiţ očekávala spousta lidí. Všechny nás to překvapilo, neboť u nás jiţ v tuto dobu bývají náměstí prázdná. Zde však čekali Italové na náš soubor a těšili se, co jim z naší kultury předvedeme. Maminky s kočárky nebyly mezi diváky výjimkou. Naše hodinové vystoupení, které bylo tentokrát pouze taneční, mělo velký ohlas. Děti obdrţely občerstvení a jelo se „domů―. Další vystoupení se konalo ve středu v Lido del Sole, taktéţ v pozdních večerních hodinách, také na hlavním náměstí. Opět bylo náměstí plné diváků, opět velký potlesk pro náš soubor. Náš večer ale tímto vystoupením nekončil. Po půlhodinovém programu jsme se autobusem přemístili do tři kilometry vzdáleného hotelového komplexu, kde jsme měli za úkol zpříjemnit místním hostům jejich večer. Zde šlo jiţ o akci menšího rozsahu. Mezi hosty byli i čeští turisté. Po závěrečném potlesku nám sice nejmenší členové souboru jiţ usínali, ale občerstvení, které děti obdrţely, je dokázalo znovu probrat a vydrţet se spánkem aţ do svých postelí. Kdyţ jsme se ve čtvrtek ráno probudili, měli jsme za sebou tři smluvená vystoupení a dobrý pocit, ţe se vše povedlo. Zbytek týdne jsme tedy uţ netrénovali. Hned po snídani jsme se vypravili do nedalekého přístavu, nasedli na loď, coţ byl velký motorový člun, a vydali se na poznávací plavbu za krásami Gargána. Mořské jeskyně, skalní města, hory, koupání na oblázkových pláţích…… to vše v nás všech zanechalo nezapomenutelné záţitky. Poznali jsme Gargánský poloostrov z moře a v pátek jsme ho poznali hlouběji i z vnitrozemí. Cesta terénním autem s průvodcem do národního parku byla téţ velkým záţitkem. Nastal páteční večer, večer před odjezdem, a přihnala se velká bouřka. Jak ale přišla, tak i odešla, a my jsme se vydali naposled do městečka na zmrzlinu, utratit poslední peníze za dárky pro naše blízké a rozloučit se s mořem při západu slunce. Melancholie a smutek nad tím, ţe vše jiţ končí, padly na všechny z nás. V sobotu ráno 31. července jsme vyklidili chatky, naloţili věci a zpátky domů…..

15

Cesta po italském pobřeţí trvala několik hodin, a proto jsme měli všichni ještě moţnost si pořádně prohlédnout místní krajinu a pokochat se mořskými útesy, pláţemi či horami. Cesta ubíhala a postupně všechny kromě řidičů, kteří museli být stále bdělí, ukolébala ke spánku. V neděli 1.srpna v 7.00 hod. ráno přijel náš autobus do Okříšek, kde čekali stejně rozespalí rodiče. Dětem se z autobusu moc nechtělo, prý rodičům zamáváme, otočíme se a pojedeme zpátky…….Tak snad zase příští rok……!? Mgr. Ilona Mikešová

Komunitní škola Okříšky, o.s. zahájila svoji činnost Dveře základní školy se v odpoledních a podvečerních hodinách otevřely dospělým spoluobčanům. O tom, ţe naše snaha a úsilí nebyly marné, svědčí nečekaný zájem o nabízené kurzy.

V polovině září zasedlo do lavic šedesát zájemců o výuku jazyků. Rozběhly se tři kurzy anglického a jeden německého jazyka. V úterý 5. října zahájí svou činnost dva kurzy počítačové – nejprve uspokojíme zájemce o základní obsluhu počítače, později ostatní. Ve stejné době se rozběhne kurz tradičních uměleckých řemesel. Zajištěny jsou kvalitní lektorky na pletení z pedigu a výrobu vitráţí, s dalšími jsme v jednání. Práce se dřevem přijde na řadu 11. října a kurz keramiky zahájí 14. října 2010. Omlouváme se těm zájemcům, kteří nemohou do kurzů chodit z důvodu časového zařazení. Všem opravdu vstříc vyjít nelze, musíme respektovat den, který se hodí lektorům a většině uchazečů. Pokud se ještě chcete do některého z kurzů přihlásit, kontaktujte mě na telefonním čísle: 725 397 538 Alena Krivjanská, obecní koordinátorka celoţivotního vzdělávání

Novopetrovickým slavnostem přálo počasí Na sobotu 21. srpna připadl termín sedmého ročníku Novopetrovických slavností. Stejně jako v minulých letech vyšlo počasí a celý den svítilo sluníčko. Jen účast byla letos o něco menší neţ v minulých letech, pobavit se a popovídat si přišlo 59 dospělých s 22 dětmi. To se však nijak neprojevilo na dobré náladě a celodenní pohodě. Tradičně dopoledne proběhla příprava, kdy pořadatelé postavili stoly a lavice, uklidili ulici a vyzdobili ji vlaječkami a fáborky. Od dvou hodin odpoledne začaly vlastní slavnosti, které tentokrát měly v programu novinku pro děti – velkou šipkovanou se sladkým pokladem. Značkování trasy se ujali starší chlapci a děvčata se ujala všech dětí a společně s nimi vyrazila po šipkách za plněním úkolů. Poklad se samozřejmě nalézt podařilo a všichni si na něm pochutnali.

16

Po návratu dětí z výpravy přijelo občerstvení - pečené maso a řízky z mateřské školky. Za ochotu a vynikající výsledek patří kuchařkám velké poděkování. Kdyţ se všichni najedli, včetně sladké tečky z mnoha druhů buchet a zákusků, které napekla většina zúčastněných ţen, pokračovaly soutěţe pro děti. Na louce si mohly vyzkoušet, jak se chodí na chůdách nebo skáče v pytli, přesnou mušku ověřily plechovky, do kterých se házelo míčem, nebo terč se šipkami. Nezapomnělo se ani na tradiční travní lyţe nebo švihadla. Na závěr obdrţel kaţdý kluk nebo děvče balíček se sladkostmi a hračkami. Největší úspěch měly bublifuky, kterými se bavili i ti –náctiletí. V letošním roce se nekonaly soutěţe pro dospělé, zbytek večera tak pokračoval jiţ jen povídáním při reprodukované hudbě a dobrém pivu, sem tam i něčem ostřejším. V neděli dopoledne následoval velký úklid a po obědě tradiční posezení pořadatelů slavností. Pohodové nedělní odpoledne skončilo po deváté hodině večerní.

SPORT Zahájena fotbalová sezóna 2010-2011 Váţení příznivci sportovního klubu, výsledky uplynulé sezóny a rovněţ jakási ponorková nemoc nás vedly k několika radikálním změnám. Začal bych informací pro rodiče přípravky a ţáků. Nejpodstatnější změnou je, ţe se druţstvo ţáků vrací do krajských soutěţí, a tím pádem bude mít sportovní klub dvě druţstva – starší a mladší ţáky. I nadále nás trápí slabé ročníky, a proto na schůzce trenérů s vedením klubu bylo dohodnuto, ţe starší ţáci budou pod vedením J. Paděry a B. Jeţka trénovat samostatně s tím, ţe kádr doplní ročník 98. Ročníky 99 a mladší budou i nadále trénovat samostatně s tím, ţe na víkend postaví 3 muţstva – mladší ţáky 7+1 (trenér Pavel Maruš), starší přípravku 7+1 (trenéři P.Kremláček, J.Novotný, P.Kourek) a mladší přípravku 4+1 (trenéři A.Valenta, M.Holešinský, P.Hobza). Předpokládám, ţe vás (rodiče) trenéři informovali. Prosím, abyste nám pomohli překonat těţší období a strpěli, ţe v některých zápasech budou kluci postaveni za starší muţstvo či je poţádáme, aby za víkend absolvovali 2 zápasy. Jistě uznáte, ţe chceme-li zvyšovat či udrţovat úroveň okříšské kopané, nelze hrát okresní soutěţe, kde kluci své soupeře válcovali, či soutěţe nepřihlašovat.

17

Dostávám se k dorostu, kde se uskutečnily dvě změny. Jednak Radek Ryšavý byl uvolněn na hostování do HFK Třebíč a jednak byl posílen realizační tým o druhého trenéra Radka Vence, který povede v nadcházející sezóně dorost s Bohoušem Brychtou a Mirkem Račickým. Hektické období proţilo první muţstvo. Některé změny byly vyvolány vnějšími okolnostmi, některé bylo nutné uskutečnit, aby se pozvedl duch uvadajícího muţstva. Předně, 14 dní před zahájením sezóny, skončil trenér J.Simandl a byť to bylo sloţité, podařilo se jej ve velice krátké době nahradit etiopským trenérem PhDr. Tilahunem Tesfaye, který je, pro Vaši zajímavost, drţitelem trenérské licence profi UEFA. Realizační tým byl doplněn na postu vedoucího muţstva Pavlem Františákem a asistentem zůstal Milan Tekal. Také cíl doplnit kádr muţstva se podařilo naplnit, kdyţ do Okříšek přišel na roční hostování Martin Řezáč z HFK Třebíč a druhý gólman Jakub Partl ze Sokola Kněţice. Myslím si, ţe je čas ukončit diskuse o starém muţstvu a naříkání na věk. Muţstvo má pro krajský přebor ideální věkové sloţení a je schopno urvat pro klub kvalitní výsledek. Došlo k několika organizačním změnám i ve vztahu k juniorce a k dorostu. Kádr prvního muţstva tvoří 19 hráčů (z toho 2 gólmani), kterým se bude dostávat určitých výhod oproti ostatním. Zatím jsou tyto výhody nepatrné, spíše symbolické, ale osobně budu usilovat o to, aby všichni kluboví hráči měli snahu se mezi tuto elitu klubu probojovat. Pro sezónu 2010-2011 je v kádru: Libor Fiala, Jakub Partl, Petr Zeman, Jan Tekal, Ondřej Jančok, Ivoš Večeřa, Václav Voda, Patrik Netolička, Tomáš Dočkal, Vojtěch Kos, Jaroslav Jůza, Radek Tůma, Lukáš Rampír, David Malý, Ondřej Široký, Jan Jeřábek, Aleš Valenta, Marian Kotrba, Martin Řezáč. Při dlouhodobější absenci či poklesu výkonnosti hráče bude kádr doplněn či obměněn z juniorky, dorostu a nebo výjimečně z jiného klubu. Juniorku Okříšek povede i nadále M. Fila a na postu vedoucího muţstva bude působit Lukáš Fiantok. Druţstvo ţen povede v nadcházející sezóně i nadále Čenda Heralecký, kdyţ dvě hráčky (Lenka Bastlová a Zuzana Křivánková) byly uvolněny na hostování do PSJ Jihlava. Váţení příznivci sportovního klubu, věřím, ţe i v nadcházející sezóně si najdete čas a zavítáte do ochozů okříšského stadionu a ţe Vám hráči připraví příjemný sportovní záţitek. Jen tak dostává naše činnost smysl. Bc. Petr Kolář – sekretář klubu

18

Noční petangue na hřišti Mezi jiţ tradiční akci v Hospodě na hřišti patří na konci prázdnin noční petanguový turnaj tříčlenných druţstev. Turnaj pořádal Janek Dokulil za pomoci Ladě Příhody, který zajišťoval ozvučení a hudební doprovod. Připraveny byly 4 hrací pole, ceny pro vítěze i poraţené, bohaté občerstvení a se sv. Petrem domluvené pěkné počasí. Celkem se přihlásilo 60 zájemců, začátečníků, pokročilých i mistrů. Po vylosování do čtyř skupin začal boj o body. Ve skupině hrálo kaţdé druţstvo s kaţdým druţstvem.

Některá střetnutí byla napínavá, hrálo se o kaţdou kouli, body přibývaly po jednom, kdo nehrál, povzbuzoval, sledoval, fandil svým favoritům. Ve sportovním duchu, někdy i s menšími spory, za umělého osvětlení hřišť, se po půlnoci dospělo k závěrečným bojům. Po třetí hodině ranní byli známi vítězové turnaje. Svoji kvalitu potvrdilo vítězstvím druţstvo XXL ve sloţení Pavel Majo, Karel Kříţ a Pavel Hroch. Na druhém místě skončilo druţstvo ANANA ve sloţení bratři Čamkové a Čenda Heralecký. Třetí byla STARÁ GARDA – Zdeněk Pečta, Pavel Fejta a Jindřich Krejčí. Všichni odcházeli spokojeni z příjemně stráveného pátečního večera. Sláva vítězům, čest poraţeným. Karel Dokulil

Jeseníky Tour 2010 Na své třetí putování po českých horách se v polovině července vydalo 20 amatérských cyklistů, většinou fotbalistů místního SK. Za své čtyřdenní útočiště jsme si vybrali pro cyklisty ne moc oblíbené Jeseníky. Přes Brno, Olomouc, Šumperk jsme dorazili do Malé Morávky, kde následovalo menší občerstvení, po němţ jsme se vydali vzhůru za prvními našlapanými kilometry. Nutno podotknout, ţe slovo vzhůru je na pravém místě, protoţe nás hned z Malé Morávky čekalo nepříjemné stoupání. Na nezpevněné lesní cestě nás stromy chránily před sluncem, které mělo těsně po poledni velkou sílu. Ovšem zanedlouho jsme se přesvědčili, jak dovede být v horách zrádné počasí. Během několika minut se zatáhlo a přišel nepříjemný déšť provázený hromy a blesky. Opravdu příjemný začátek našeho putování. Celí promočení jsme dojeli do Karlovy Studánky, kde nás povzbudila teplá polévka v místní restauraci. Mimochodem za 18 promoklých hostů, kdy pod kaţdým z nás zůstala kaluţ vody, asi rádi nebyli. Ptáte se proč 18 hostů, kdyţ nás jelo 20? Doprovázelo nás servisní vozidlo ve sloţení Medák-Šimák, které převáţelo zavazadla a v případě potřeby byli kluci k dispozici. Stejně jako tentokrát, kdy někteří z nás vyuţili jejich přítomnosti k převlečení do suchých triček. Kdyţ se počasí umoudřilo, vyrazili jsme dále po naplánované trase. Čekalo nás stoupání na Ovčárnu, při němţ se začalo projevovat, kdo jak je na tom s fyzickými silami, či kdo má jakou vůli. Také se ukázalo, ţe Jenda je opravdový mistr v hledání zkratek a jiných různých fint. Na Ovčárně byl mezi prvními, přestoţe byl dlouhou dobu

19

na chvostu a nikoho z nás nepředjel. My, co jsme byli na Ovčárně dříve, jsme jej ale viděli vystupovat z cyklobusu, jehoţ byl jediným cestujícím. Jenda se dušoval, ţe mu řidič zastavil sám od sebe a prosil ho, ať nastoupí, ţe nikoho neveze. Jenda, dobrák od přírody, obětoval zbytek stoupání a nechal se vyvézt. Kdyţ předjíţděl ostatní, samozřejmě se schovával, aby nikdo neviděl, ţe se veze. Z Ovčárny následovalo další stoupání na nejvyšší horu Hrubého Jeseníku-na Praděd. Logicky jsme se dostali do nejvyšší nadmořské výšky naší cesty, a to do 1491m. Z Pradědu byl díky slunečnému počasí krásný výhled, který nám kazil Maso řečmi o tom, jaká stoupání nás čekají následující den. Po občerstvení nás čekal sjezd přes Švýcárnu do Červenohorského sedla, kde jsme strávili 1. noc. V pátek jsme vstávali s vědomím, ţe máme před sebou královskou etapu. Po snídani a společném fotu jsme se pustili do dlouhého sjezdu, po němţ nás čekalo stoupání na Dlouhé stráně. Během 13-ti kilometrů jsme absolvovali převýšení z 500 do 1343 m.n.mořem. Náš peloton se notně protrhal, ale do cílového místa doputovali všichni. Co jsou vlastně Dlouhé stráně? Je to vodní přečerpávací elektrárna na vrcholu hory Mravenečník. V roce 2005 se zařadila mezi 7 největších divů ČR. V hlasování veřejnosti byla dokonce označena jako div největší. Byl to opravdu krásný pohled. Představte si na vrcholu hory obrovskou vodní plochu, okolo níţ je široký ovál, po kterém můţete nádrţ obejít, či objet. Dokola nádrţ měří necelé

2 km. Po nabaţení se tohoto úkazu jsme opět sjíţděli a pohrávali si s myšlenkami, ţe nejtěţší část etapy máme za sebou. Bohuţel tomu tak nebylo. V průběhu dne jsme zabloudili a po lesních cestách a v úmorném horku jezdili přes 4 hodiny bez moţnosti občerstvení se. Jediným zdrojem energie byla voda z lesních říček. V těchto chvílích jsme od Jendy s Masem vyslechli několik peprných nadávek. Po těchto horkých chvilkách na nás jako fata morgana zapůsobila chaloupka, či hájovna, ze které se vyklubala hospůdka. Představte si, ţe po celodenní námaze lehnete na stráň na okraji lesa, vedle vás protéká potok a slyšíte jen štěbetání ptáčků. Prostě idylka, kdy si i ne-pivaři pochutnali na výborném zlatavém moku. Po odpočinku nás čekal poslední úsek do naší další zastávky, a to do Petříkova. Do jednoho jsme se shodli, ţe byl tento den nejnáročnější. Našlapali

20

jsme kolem 80 kilometrů. Sobotní etapa začínala jiţ klasickým nabíráním výškových metrů, kdy nám opět přálo počasí a postupem času jsme po hřebenech doputovali na horu Smrk, odkud nás čekal sjezd do námi očekávaného místa naší cesty. Čekala nás návštěva Lesního baru. Baru uprostřed lesa, kde se nápoje chladí v potoce, kde jsou k dispozici oplatky, sušenky, můţete si opéct špekáček či klobásu a vše platíte do dřevěné pokladničky, kterou nikdo nehlídá. Vše je zaloţeno na poctivosti návštěvníků tohoto turisty hojně navštěvovaného místa. Sobotní etapa byla poklidná, čekalo nás jediné těţší stoupání na Rejvíz, které jsme v pohodě zvládli. Sice jsme ujeli 70 km, ale většinou jsme sjíţděli a to kilometry rychle naskakují. Kolem 18. hodiny jsme dorazili do Vrbna, kde nás čekala poslední noc. Tento večer byl jiţ dopředu avizovaný jako společenský. Nejprve se zazpívalo Henrymu k narozeninám, poté jsme přivítali nováčky, kteří byli z našeho putování nadšení a všichni tvrdili, ţe s námi na příští Tour opět vyrazí. Návrhů, kam vyrazit, padalo spousta, ale předběţně to vypadá, ţe zavítáme do Beskyd. To uţ ale hodně předbíhám. Ještě nás totiţ čekal závěrečný úsek z Vrbna do Malé Morávky. Úsek měřící kolem 16 kilometrů byl na poslední den ideální na "vyjetí". Škoda, ţe poprvé selhalo servisní vozidlo. Stejně jako si vítěz cyklistické Tour de France připíjí při dojezdu do cíle šampaňským, chtěli jsme si i my symbolicky připít při dojezdu do jiţ zmíněné Malé Morávky. Bohuţel kluci šampáňo nesehnali. Byla by to krásná tečka za 4denním putováním, během kterého jsme ujeli 192 kilometrů. Během tohoto putování k nám bylo nakloněno také štěstí. Pouze 3 píchlá kola a ţádný pád jsou toho důkazem. Snad tomu tak bude i příští léto, ať uţ to bude kdekoliv. Ondřej Široký

Luděk Gross si doplaval pro double Kdyţ jsme loni psali o niţší účasti na plaveckém závodě Okříšský plaváček z důvodů horšího počasí (bylo 18°C), netušili jsme, co nás čeká letos. Přestoţe prakticky celý červenec jsme se potili při subtropických teplotách, zrovna o víkendu se výrazně ochladilo. V neděli 25. srpna tak čekalo závodníky pouhých 14°C a navíc docela foukalo. Potvrdilo se však, ţe mnozí si vzali za své univerzálovské heslo „Dokaţ, ţe to dokáţeš― a na startu se objevilo dokonce o jednoho borce víc neţ před rokem –

21

celkem 28 odváţlivců! Osmá disciplína se opět plavala v rybníku Pilný, novinkou byl start z břehu s rozběhem ve stylu „Le Mans―. Dospělí plavali necelých 100 metrů, děti cca 30 metrů. Kvůli rozdílným vzdálenostem z jednotlivých ročníků nelze v plavání tak dobře srovnávat výkony borců, letos ale uznání zaslouţí všichni, kdo se zúčastnili. Velké poděkování všech startujících patří Petrovi a Pavlovi Brabcovým, kteří, i kdyţ letošní ročník vynechávají, zasponzorovali závod velice hodnotnými cenami. Zvláště „plácačka― značky Che Guevara určitě přišla vhod na zahřátí prokřehlých závodníků. Průběţné výsledky ve všech kategoriích jsou jiţ přepočítány podle pravidla, ţe pro započtení plného bodového zisku musí závodník mít alespoň tři účasti v jednotlivých disciplínách. Podruhé v letošním roce se bohuţel nezúčastnil ani jeden chlapec, a tak čest sportumilovné mládeţe opět zachraňovaly dívky, které startovaly v počtu čtyř. Patří jim omluva pořadatelů, kteří nezvolili pro jejich závod úplně nejlepší trať (malá hloubka), ale podmínky byly pro všechny stejné. Nejlépe se s vodou vypořádala Anhelina Midyanka, za ní byly výkony velmi vyrovnané, druhé místo nakonec vybojovala Leona Brabcová a třetí Lucie Jahodová, loňské vítězce závod úplně nevyšel a doplavala čtvrtá. Ţen startovalo osm – letošní nejniţší účast, ale o dvě závodnice víc neţ před rokem. Závod byl velmi vyrovnaný, první tři se vešly do 8 desetin sekundy, přičemţ o druhé místo se dělily Silvie Široká a Lucie Sedláková. Vítězství si pak potřetí za sebou vybojovala Eva Hnízdilová, letos to znamenalo její jiţ čtvrté prvenství. Dámy byly tentokrát zimomřivější, na druhou stranu ty, které přišly, nelitovaly, protoţe stály všechny „na bedně―. Poprvé se z vítězství v Univerzálovi radovala Hana Štolzová před Miladou Brabcovou a před Ivetou Jahodovou. Navzdory tomu, ţe bylo o 4 stupně chladněji neţ před rokem, startovalo o 2 muţe víc. Vzhledem k tomu, ţe chyběl dvojnásobný vítěz Jan Syrový i další z favoritů Petr Brabec, byl boj o vítězství otevřený. Dlouho vedl Jiří Bacher, také dvojnásobný vítěz z prvních dvou ročníků, potom se před něj ale postupně dostali Jan Štěpanovský, Miroslav Jelínek a Luděk Gross – na stupně vítězů se postavili v opačném pořadí. Luděk Gross tak dosáhl na druhé letošní vítězství. I kdyţ rozdíly mezi jednotlivými plavci byly o něco větší neţ mezi ţenami, prvních pět se vešlo do 13 sekund, coţ znamená, ţe kvalita závodu byla na loňské úrovni. Junioři tentokrát startovali čtyři, nejlepší byl celkově třetí Jan Štěpanovský před Tomášem Kopečným a Patrikem Šimkem. Do kategorie seniorů patřilo pět startujících, nejrychleji plaval vítěz Luděk Gross, který tak dosáhl double. Za ním se umístili na stupních vítězů Zdeněk Ryšavý a František Nechvátal. Původní záměr organizátorů absolvovat soutěţ druţstev formou štafet vzal za své především vinou malé účasti a také počasí, kdy uţ se nikomu do vody podruhé nechtělo. Proto se nakonec tradičně sečetlo pořadí závodníků a výsledkem bylo vítězství týmu Šikul před Novopetrovickými krocany a Horáky z Třebíče.

22

Na Tour de Okříšky padaly rekordy, zvítězil Daniel Brabec Dnem rekordů je moţné nazvat neděli 12. září, kdy se jela na trati Okříšky – Heraltice – vodárna devátá disciplína Okříšského univerzála – cyklistická časovka Tour de Okříšky. V letošním pátém ročníku padl nejen absolutní účastnický rekord Okříšského univerzála – 74 startujících!, ale také zaznamenal nejvyšší počty startujících v kategorii muţů historicky a v kategorii chlapců za letošní rok. To znamenalo, ţe při minutových intervalech startovali jezdci na trať téměř hodinu a čtvrt. Navíc v rámci rekordního úsilí závodníci a závodnice výrazně stlačili nejlepší časy v obou kategoriích dospělých. Přičinilo se o to i počasí, které na rozdíl od předcházející disciplíny bylo zcela ideální – teplé, slunečné a hlavně bez větru, takţe se všem šlapalo výborně. Mezi děvčaty se našlo šest odváţných cyklistek, které si to rozdaly s kopcovitou tratí. Především na prvních dvou místech byl souboj velmi vyrovnaný a o vítězství Zuzany Křivánkové nad Anhelinou Midyankou rozhodlo pouhých osm sekund. Třetí dojela Lenka Lindušková a statečně se do pedálů opírala i nejmenší startující Ivana Novotná. Jestliţe minule byli pořadatelé oprávněně rozmrzelí nad nezájmem chlapců, tentokrát se mohli usmívat – změřit síly v cyklistice jich přišlo dvanáct, coţ je letos jednoznačně nejvíce. Také zde dojeli první dva velmi těsně – v rozmezí 11 sekund – v pořadí Jakub Boudný a Michal Beneš, za nimi skončil jako třetí na „bedně― Petr Molák, všichni při své letošní univerzálovské premiéře. Stejně jako v dívčí kategorii nebyl ohroţen rekord 10:26 Zdeňka Ryšavého jr. z roku 2007. Mezi chlapci startovalo několik hodně malých závodníků, ale za povzbuzování doprovodu v podobě rodičů všichni dorazili do cíle, a to je nejdůleţitější. Po menším zaváhání v plavání se ţeny opět vrátily na svůj účastnický standart, na kole si jich to rozdala šestnáctka. Všem tradičním účastnicím univerzála ovšem, obrazně řečeno, ukázala záda kněţická Dagmar Štefanová. Ke druhému letošnímu vítězství přidala i rekord závodu, který vzala o celých 44 sekund jeho dosavadní drţitelce a trojnásobné vítězce Miladě Brabcové. Ta sice bojovala, také svůj nejlepší výkon zlepšila, ale nakonec to v cíli stačilo na „jen― druhé místo. Třetí příčku vybojovala moţná trochu nečekaně, ale zcela zaslouţeně Silvie Široká. Z loňských předních míst poněkud ztratily Andrea Fialová a Radka Ryšavá, bylo to ale dáno i podstatně větší konkurencí, zajímavé je, ţe cyklistika seděla spíše zkušenějším závodnicím neţ mladým děvčatům. Dámy nad 35 let tvořily necelou polovinu startovního pole, za vítěznou Miladou Brabcovou si stupně vítězů vyjely ještě Hana Štolzová a Jana Kývalová Muţský peloton byl rekordní, obsahoval čtyři desítky jezdců. Ještě důleţitější však je, ţe se kvantita projevila i v kvalitě. Dosavadní rekord Petra Doleţala 8:06 (z roku 2007) překonal vítězný Daniel Brabec o téměř půl minuty (přesně 29 sekund) a pod tuto hranici se dostali ještě další čtyři borci! Druhý dojel Ondřej Hromádka a třetí obhájce Josef Vlčan – oba v třísekundových rozestupech, coţ dokazuje boj o kaţdý metr aţ do cílové pásky, těsně pod stupni vítězů dokončil domácí Jaroslav Tuna. Mezi přespolními závodníky obhajovali čest Okříšek ještě 6. Petr Doleţal a 13. Aleš Velc. Jen o jednu příčku dál se umístil nejstarší účastník Zdeněk Joch, který zaslouţí obrovské ocenění stejně jako další z veteránů Jaromír Velc, který dojel 27. Z tradičních účastníků univerzála byl nejlepší moţná překvapivě 15. Jan Jeřábek, hodně bojoval i nejlepší junior – Vojtěch Jahoda, který skončil šestnáctý. Počet startujících juniorů má zlepšující se tendenci, mezi pěti cyklisty vyhrál jasně Vojtěch Jahoda před Janem Štěpanovským a Tomášem Kopečným. Muţů-seniorů nad 40 let jelo o něco méně neţ loni, celkem jedenáct. Vítězný Josef Vlčan dosáhl hattricku a porazil jak Drahomíra Pospíšila, tak Pavla Šustra. Vysoká účast prospěla i týmové soutěţi, bodovalo všech osm druţstev, z toho šest v plném počtu. Jasně nejlepší byly Šikuly, které zopakovaly prvenství z plavání a pro něţ je cyklistika silnou zbraní, v souboji o druhé místo těsně zvítězily Svoje Háje nad Novopetrovickými krocany. Zdeněk Ryšavý

23

ZAJÍMAVOSTI Anketa Blíţí se termín voleb do zastupitelstva Okříšek, a tak jsem se zeptal anonymně několika obyvatel Okříšek, co by podle nich měli budoucí zastupitelé městyse Okříšky v příštím volebním období preferovat.

Zde jsou odpovědi: Okříšky pro lidi a ne pro auta, aby se tu především dobře bydlelo, nejen vydělávalo, aby se myslelo na lidi, co tu bydlí a nejen na ty, co tudy projíţdějí. Přála bych si koupaliště, opravené a udrţované chodníky (hlavně v zimě) a zelené udrţované trávníky s hezkou květinovou výzdobu na veřejných prostranstvích jako mají třeba naši sousedé v Nové Vsi. Zastupitelé by měli do daleké budoucnosti počítat s obchvatem Okříšek, i kdyţ je mi jasné, ţe je to výhled na 10 let a více. Během nadcházejícího volebního období by měli asi počítat s úpravami chodníků, výstavbou parkoviště u školy a protoţe největší centrum dětí je v bytovkách, znovuobnovení pískoviště mezi školkou a bytovkami, jak tam kdysi bývalo. Co se týká hlavní křiţovatky, byla bych pro zbourání bývalé knihovny (místní květinky) a zbudovat tam kruhový objezd s hezkým ostrůvkem s moderní plastikou, jak to běţně vidíme v jiných obcích a městech. K domu s pečovatelskou sluţbou bych prosazovala vybudování přechodu pro chodce. Podívám li se na hřiště, musím uznat, ţe SK se o ně vcelku dobře stará a seče trávu i na plochách, které většinou vyuţívá školka a škola. Nelíbí se mi ale, ţe na venkovním oplocení jiţ není vidět, jakou mělo původní barvu. Myslím si, ţe o tohle by se měla spíš postarat obec, kdyţ je to její majetek. A co bude s těmi rozbitými mantinely? Nebo se čeká, aţ se tam někdo o ně zraní a pak se to bude teprve řešit? Nehezkou stráň zarostlou kopřivami za kabinami směrem k parkovišti by patřilo srovnat a oset pěkným trávníkem, který by se dal upravovat sekačkou. Dlaţdice z chodníku ulice Nádraţní neprodávat, ale pouţít je na zpevnění vyšlapaných cestiček, kde lidé stále chodí a ne dělat nové chodníky tam, kde o ně nikdo nestojí. Já jen vyjmenuji, co nejvíc trápí obyčejné lidi v Okříškách - špatný stav chodníků, po kterých se při dešti dá chodit jen v gumákách anebo poskakovat po obrubnících, ale to většinu zastupitelů netrápí, neboť jezdí auty - přechody pro chodce na hlavní křiţovatce a u domu s pečovatelskou sluţbou - čistota v obci a údrţba veřejné zeleně u autobusového nádraţí, včetně čekárny - stav obvodových zídek na hřbitově, jejich nejednotnost a prázdné proluky, neošetřené stromy, které znečisťují hroby a problémy s vodou, i kdyţ letos hodně prší, takţe je vody dostatek a pumpa zatím funguje

24

- nadměrný provoz nákladních automobilů přes střed obce a nedostatek parkovacích míst okolo prodejen na Nádraţní ulici, i kdyţ je tam chodník široký a stromy úplně zbytečné - nepokračovat v přípravě nesmyslného průtahu přes Okříšky, který nic nevyřeší, ale do budoucna prosazovat obchvat a v současné době třeba kruhový objezd - zhotovit chodník napříč parkem k autobusovému nádraţí, od sportovní haly na ulici U Stadionu a od parkoviště u fotbalového hřiště do ulice V Zahradách - konečně začít pokutovat majitele psů, kteří dovolí svým mazlíčkům znečisťovat ulice Kdyţ jedu na sběrný dvůr, tak mi připadá, ţe je ještě jeden před výkupem. Jak se vám to, zastupitelé líbí? A jestlipak majitel tohoto skladiště nepořádku za tento pozemek platí nájem? A poslední úsek ulice ke sběrnému dvoru by si zaslouţil trochu lepší údrţbu. Jak dlouho budeme chodit blátem přes park k autobusovému nádraţí? Kdy bude zhotoven přechod pro chodce na ulici Jihlavská, aby se mohli občané Okříšek bezpečně dostat na úřad městyse? Navrhoval bych, aby budoucí zastupitelstvo vešlo v jednání s místním Sokolem o převodu sokolovny na městys a ten v ní vytvořil kulturní stánek hoden Okříšek. Při procházce kolem Zámeckého rybníku by jistě občané uvítali vylepšení cestičky na Skalku. A v parčíku Na Vyhlídce by jistě přivítali lavičku. Donutit ZD, aby zrušilo zapáchající vepřín a tento prostor hezky upravit, aby nehyzdil opravený zámek. Uvědomit si, ţe byli zvoleni občany, kteří očekávají, ţe se budou snaţit vytvářet pro ně podmínky přijatelné pro většinu obyvatel Okříšek a ne pro hrstku privilegovaných osob a nebudou si uskutečňovat své sny, o které obyčejní lidé nemají zájem a ţe jsou pro občany a ne, ţe občané Okříšek jsou pro ně a musí tedy strpět veškeré jejich rozmary a neuváţená rozhodnutí. A kdyţ budou zvoleni, tak aby také něco dělali a nenechávali všechno jenom na starostovi a radě, jak to bylo nyní. Někteří totiţ nechodili ani na zastupitelstvo. Hledat moţnosti bydlení pro mladé, vybudovat hřiště pro školu. Skoro denně jezdím po republice, a tak mohu srovnávat obce velikosti Okříšek. A musím říci, ţe většina jich je upravenějších. Hezké chodníky a stále pěkně ošetřená zeleň je v nich samozřejmostí. V tomhle Okříšky stále občanům mnoho dluţí. Stačí, kdyţ se podívají příští zastupitelé k našim nejbliţším sousedům v Petrovicích, Nové Vsi a Přibyslavicích. A kolik volebních období bude ještě trvat, neţ se udělá parkoviště u školy a sportovní haly? Také by se měli zastupitelé zamyslet nad tím, zda by nešla zhotovit ve sportovní hale malá tribuna pro diváky. Líbí se mi, jak se opravil zámek, ale myslím si, ţe jen pro úřad městyse je vyuţití neekonomické. Vím, co nyní stála městys kanalizace, ale měly by se najít finanční prostředky i na veřejnou úpravu a zvelebování Okříšek, abychom se nemuseli za ně stydět. Odpovědi dotázaných občanů zapsal Karel Dokulil

25

Jak šel čas.. V letošním roce oslaví pan Benál ze Staré osady krásných 90let. Spolu s manţelkou oslavili v letošním roce jiţ 64.výročí od chvíle, kdy jim zazněly svatební zvony. Pane Benále, jste okříšský rodák? Ano, narodil jsem se v Okříškách a vyrůstal v Dolním konci spolu se třemi sestrami. Otec pracoval na pile, na katru. Jaké jsou vaše první vzpomínky? Uţ jako malý jsem musel s maminkou trhat pařezy. Chodili jsme aţ k Radonínu, hodinu tam, hodinu zpátky. Pracovat se muselo v sobotu a v neděli, to nám sedláci jezdili obdělávat záhumenky. Měl jsem tvrdé dětství i mládí. Proţil jsem také řadu reţimů. Pamatuji i předválečnou krizi z 30. let, kdy přišla krize na burze, nezaměstnanost. Proto vůbec nevěřím tomu, ţe se z té současné lehce a brzy dostaneme… Začíná škola, pamatuje si na vaše učitele? No pamatuji, třeba paní učitelku, jak stojí na stupínku ve svých šněrovacích botách. Sedával jsem v první lavici, kam si ráda pokládala namazané rohlíky, ujídala z nich a drobila mi do sešitu… Kdyţ jsme něco provedli, dostávali jsme přes prsty pepřem (stvolem rostliny) nebo rákoskou. Hodně přísná byla učitelka německé národnosti, ale na jméno si uţ nevzpomenu. A po škole? To jsem se šel učit na krejčího. U prvního mistra jsem se nenaučil skoro nic. Ale potom jsem se učil u dalšího, jmenoval se Janík. Byl to moc hodný člověk-nejen on, ale i jeho rodina. Tam jsem se naučil celé řemeslo. Dostával jsem od nich i jídlo, kterého jsme měli málo. A jak právě poznamenala manţelka, třeba chleba jsme si potírali pírkem. Kde jste se seznámil s manţelkou? Měli jsme to k sobě blízko. Vlastně uličku. Brali jsme se v roce 1946, po válce.

přes

Pamatujete si ještě, jaké měla nevěsta šaty a kytici? Šaty měla dlouhé, s vlečkou, nesly ji dvě druţičky. A kytky moc rád nemám. Paní Benálová jistě doplní… Já jsem měla strach, ţe tu kytku nedonese. Uţ jsem se převlékala a posílala jsem druţičku, aby se podívala, jestli uţ jde a jestli má kytici. Ale donesl ji. Hodně nešťastná jsem ale byla z něčeho jiného nebyly prstýnky. Na vojně kluci dělali prstýnky z německých feniků, ale neměli jsme nikoho známého, kdo dřív dělal v Reichu. Na svatbě ale přišlo překvapení. Za svědka šel manţelovi sám krejčovský mistr Janík a jako dar nám přinesl právě ty chybějící prstýnky…

26

A práce? Za války jsme šili v Třebíči pro Němce, pracoval jsem i v Okříškách. Pod kostelem měl firmu klempíř Paznocht, dělali jsme tady různé věci – od lopatek pro děti aţ po rakve pro důstojníky. Kdyţ ho Němci zavřeli do koncentračního tábora (přeţil i známý „pochod smrti―), vedla firmu jeho manţelka se synem. Po válce jsem nastoupil k dráze. Státní zaměstnanci na tom byli líp, hlavně měli práci. Šli tam krejčí, ševci, strojníci. Nejdřív jsem ale pracoval několik let na traťovce, později mě náčelník Hašek zaškolil a šel jsem k posunu. Moc jsem si ale nepolepšil. Sice jsem nepracoval s krumpáčem, ale zase tam byla větší odpovědnost. Hlavně v období, kdyţ jsem dělal vedoucího. I tak jsem pracoval do 70 let. Za celou dobu jsem vlastně nemarodil. Ale člověk si myslí, ţe bude mít pořád energii, jenţe nemoci se stejně nakonec přihlásí. Nejhorší je občasné zapomínání… Ještě se dívám na fotografie.. Měli jme dvě dcery, jedna bydlí v Okříškách, druhá v Třebíči. Máme 5 vnoučat, 1 pravnuka a jednu pravnučku. Ještě se zeptám na oblíbené jídlo.. Buchty. Ty mám nejraději ze všeho. .. .. Nezbývá, neţ Benálovým vyjádřit obdiv. To, co je zde uvedeno, je jen malý výsek z jejich vyprávění, jejich vzpomínky by zaslouţily mnohem více prostoru-vlastně by vydaly na celou knihu. A bylo by v ní mnohem více moudrosti, krásy, štěstí i neštěstí, neţ ve vyhlášených knihách mnohých celebrit… Jana Dvořáková

Z Okříšek na konec Evropy Stejně jako loni se i letos vypravila parta Okříšáků na rybolov do Norska. Letošní cíl cesty však nebyl jen lov ryb, ale i poznávací. Hlavně jsme chtěli překročit severní polární kruh a stanout na nejsevernějším výběţku Evropy v Nordkappu. Přípravy probíhaly řadu týdnu předem. Velitel expedice Janek po mnoha mailech s rybáři, kteří se podobných výprav zúčastnili, nakonec vybral jednu z nejsevernějších rybářských oblastí, a to rybářskou chatu Sjohus ve vesničce Kokelv, vzdálené vzdušnou cestou asi 60 km od Nordkappu. Podle zpráv rybářů, kteří zde jiţ lovili, to mělo být to správné místo na největší úlovky. Připravili jsme rybářské náčiní, oblečení, nabalili zásoby jídla a pití, coţ bylo 5 minisoudků Jeţka. Ve sloţení Jan Dokulil, Karel Dokulil, Roman Fukas, Pavel Majo a Jan Vyletěl jsme v neděli ráno 27. června po rozloučení s manţelkami, upraveným mercedesem, vyrazili. První větší zastávku jsme měli u Berlína v Tropical Islands. Komplex Tropical Islands je vybudován v obrovské hale, která dříve patřila sovětskému letectvu a měla slouţit pro výrobu vzducholodí. Ţádná vzducholoď tu však vyrobena nebyla. Okolní pozemky s halou koupila malajsijská společnost Tanjong, která halu přeměnila v tropický park s pralesem, písečnými pláţemi, lagunou a mořem (velký bazén), vodopády, vířivkami, saunami, tobogány a dalšími atrakcemi. Vstupné je 25€. Voda v aquaparku je perfektně čistá. Z hygienických důvodů jsou také bazény zhotoveny z nerezové oceli. Pojme přes 6600 lidí najednou a má otevřeno nonstop a nabízí svým návštěvníkům i nocleh. Přespat zde můţete v chatkách, stanech nebo na lehátku přímo na pláţi. Teplota vzduchu se v aquaparku pohybuje okolo 30°C a voda v laguně má ještě o dva stupně víc. Vzduch tam byl hrozně těţký a nedýchatelný, proto jsme to po hodině pobytu vzdali a raději pokračovali dále k Sassnitz-Trelleborgu na trajekt. Tam jsme dorazili něco po 21. hodině. Trajekt byl čistý, působící důvěryhodným dojmem, plavba klidná a my ji prospali ve spacákách v dětském koutku.

27

Po vylodění ve Švédsku jsme pokračovali na sever do hlavního města Stockholmu. Švédské silnice jsou rovné, kvalitní, rychlost omezená většinou na 110 km/h a lemují je výstraţné značky s losem, které se tu běţně pouţívají na místě nám známých značek s jeleny. Domy kolem silnice jsou dřevěné, natřené červenohnědou barvou. U většiny z nich stojí stoţár se státní vlajkou. Silnice vede rovinou borovými lesy, které občas přeruší hladina jezera.V okolí statků se pasou koně a bezrohé krávy různých barev. Také jsem zde zahlédl nedaleko od silnice, na kraji lesa, pást losa. Ostatní spali a nevěřili mi to. Do Stockholmu, královského města, jsme dojeli chvíli po obědě. Po zaparkování na nábřeţí jsme se ubytovali v nedalekém penzionu. Všech pět nás spalo na poschoďových postelích v místnosti 3x2 m, takţe jsme si připadali jak Voskovec z Werichem v jednom filmu, kdyţ spali v kupé vagónu. Po zhlédnutí fotbalu z MS v jedné hospůdce jsme se vydali na prohlídku staré části

města a přístavu. Stockholm leţí mezi jezerem Mälaren a Baltským mořem, prakticky se rozkládá na čtrnácti ostrovech, a proto se mu také říká Benátky severu. Staré město je skutečným srdcem Stockholmu, trochu nám připomínalo Prahu; jak budovami, tak křivolakými uličkami po návrších, spoustou obchodů, malých kavárniček a restaurací a hlavně mnoţstvím mostů. Prohlédli jsme si nádvoří královského paláce, sněmovnu lordů a Stockholmskou radnici, kde se kaţdoročně udělují Nobelovy ceny. Pro nás, jako suchozemce, byl ovšem nejpřitaţlivější přístav, kde kotvily ty největší zámořské lodi. Téţ jsme si prohlédli královskou školní jachtu, na kterou byl normální přístup. Samozřejmě, ţe jsme si všímali i obyvatel města, z nichţ je převáţná většina blond. Překvapilo nás, ţe zde bylo i hodně mladých lidí černé pleti, vesměs studentů. Jen pro zajímavost, jedno malé pivo zde stojí 35 švédských korun, coţ je v přepočtu asi 175 Kč. Ze Stockholmu jsme brzo ráno vyrazili dále na sever. Další noc jsme přespali v chatce v krásném kempu Storforsen. Kemp se nachází kousek pod polárním kruhem u jezera řeky Pite, na níţ jsou největší peřeje v severských státech. Jsou dlouhé celkem 5 km a klesají o 82 metrů. Na posledních 200 metrech padá voda o 50 metrů níţe. Při jarních povodních zde protéká aţ 1000 m³/s vody. Celou podívanou můţeme sledovat z naučné stezky , která prochází malebnou krajinou okolo tohoto ţivlu a dovede nás aţ na terasovité vyhlídky přímo na břeh vodopádu, kde stěţí uslyšíme vlastní slovo. Pokud zatouţíte po klidu, jen pár kroků odsud protékají desítky malých potůčků, které vytvářejí malé i větší tůně a vodopády, ideální místa pro odpočinek. Na mnohých místech jsou připravena ohniště, kde si můţeme opéci něco teplého k jídlu. Je zde v lesním zákoutí

28

stylová restaurace a veřejné, velmi čisté záchody, jak tvrdil Janek.U vstupní brány do kempu se nachází muzeum lesního hospodářství oblasti Norrbotten. Během 10 minut jsme zde mohli pozorovat červánky zapadajícího i vycházejícího slunce. Po snídani jsme pokračovali k severnímu polárnímu kruhu, který jsme překročili jiţně od městečka Ansvar. Nic zvláštního. Silnice, z jedné strany řeka, z druhé svah se severským lesem. Prostá cedule v pěti jazycích oznamující prostou skutečnost: polární kruh. Mohyla, pošta a obchod s občerstvením a suvenýry, kde jsme si zakoupili certifikát o přechodu. Zde si jasně uvědomíte pouhou pomyslnost této čáry. Po několika km jsme překročili hranici do Finska, které jsme měli za hodinu projeté a byli v Norsku. Norsko je lokalizováno v severní Evropě na západní a severní části Skandinávského poloostrova, hraničí se Severním mořem v jihozápadní část a Atlantským oceánem na západě. Norsko má dlouhý zemní okraj se Švédskem k východu, kratší s Finskem na severovýchodu a ještě kratším okrajem s Ruskem na dalekém severovýchodu. Klima Norska je překvapivě mírné pro zemi umístěnou u takové severní šíře, je to dané hlavně díky severnímu Atlantik proudu s jeho rozšířením v Norský proud, který ohřívá vzduch na břehu. Další zastávka na spaní a nutnou hygienu po tak dlouhé cestě byla ve stylovém laponském kempu se soby a typickou laponskou recepční v laponském krojí.

29

Při cestě do našeho budoucího základního tábora jsme se ještě zastavili v nejsevernějším větším městě Altě, kde jsme navštívili venkovní muzeum s pravěkými skalními rytinami datovanými 6 200 let před Kr. Z Alty nás čekalo posledních asi 150 km do rybářské vesničky Kokelv, našeho dočasného domova. Ubytování jsme měli předběţně zajištěné v kompletně přestavěné lososí farmě p.Sjohuse s třemi apartmány. V našem apartmánu jsme měli dvě třílůţkové loţnice, obývací místnost s jídelnou, televizi a připojením na internet. V kuchyni byla myčka, kávovar, mikrovlnka, sporák s troubou. Podlahové topení v koupelně, sauna a vyhřívaný bazének s mořskou vodou, posezení s grilem před chatou, krytá filetárna s mrazáky, místnost na přípravu rybářského náčiní, sušení oblečení a bot. Z Kokelvu jsme vyráţeli kaţdodenně na motorovém člunu lovit na otevřené moře do hloubek od 20 do 150m. K pohodě pro rybolov jsme měli na lodi GPS navigaci s echolotem, kde jsou jiţ vyznačená místa pro rybolov a hloubka s tvarem dna. Mimo obvyklé druhy ryb jako jsou tresky se loví trofejní okouníci, 2 druhy vlkoušů a halibutů, královský krab. Dále je moţný rybolov – pstruh, losos v řece a v okolních jezerech. Příroda je na tomto dalekém severu úplně jiná neţ u nás. Většinou ji tvoří velké skály porostlé vysokými trsy trávy, severským asi 10 cm nízkým borůvčím, netřesky, mechem a lišejníky. Ze stromů jsou k vidění jen zakrslé břízy a jeřabiny. Jeřabiny jsou také jediné stromy, které rostou v místních zahrádkách. Do hor neexistují ţádné značené turistické cesty. Kdyţ se chcete někam podívat,musíte jedině po sobích stezkách, na kterých se dají najít i sobí parohy. Ale taková procházka zase stojí za to, v civilizací nedotčené přírodě najdete nádherná jezera a říčky s překrásnými vodopády. Mimo sobí stezky je chození náročné, jelikoţ se musí opatrně skákat z trsu trávy na trs, abyste nezapadli do močálu po roztátém sněhu. Zajímavé je, ţe nejhezčí podmínky na focení jsou kolem půlnoci, kdy je zde největší světlo, nekoušou komáři a nefičí vítr. Počasí je v té době krásné, dokonce na tričko a kraťasy, přes den ovšem fouká studený vítr. Kdyţ byly na moři velké vlny a nedalo se rybařit, vydali jsme se autem na výlet do 80 km vzdáleného Nordkappu, nejsevernějšího místa Evropy. Cestou jsme se mohli kochat krásnou přírodou kolem silnice, tvořenou skalami, připomínajícími loupanou břidlici a protkanými velkým mnoţstvím potůčků s krásnými vodopády. Zajímavým záţitkem bylo čekání před silničním tunelem, neţ z něho vyjde stádo sobů, i kdyţ jsme měli zelenou. Sobi silniční semafory ignorují. Překvapivá byla i skutečnost, ţe se do těchto míst vypravuje i dost cyklistů. Nordkapp se udává jako nejsevernější místo evropského kontinentu, leţí na 71° 10´ 21´´ sš., a omývá ho Severní ledový oceán. Přesto ale nejsevernějším bodem je sousední výběţek poloostrova Knivskjellodden (71° 11´ 08´´ sš.). Oba tyto body ale leţí

30

na ostrově. S pevninou je ostrov propojen podmořským tunelem o délce 6870 m a 212 m pod hladinou moře. Skály Nordkappu spadají do vod Severního ledového oceánu z výšky 307 metrů. Na skalách je postavený vysoký globus, přes který je krásný pohled na půlnoční slunce. První stavba na tomto severním místě byla osmiboká pošta a obchod, které zde byly postaveny v r. 1898. Poslední přibylo v r. 1988 Vědecké centrum Nordkappu. Pro turisty zde stojí Hala Severního mysu s vyhlídkovou terasou na Severní ledový oceán, která ukazuje směr přímo na sever. Ve zdejším centru můţete navštívit muzeum, které bylo postaveno na místě, kam dorazily první expedice hledající nejsevernější bod evropského kontinentu. Granitový sloup zde byl postaven na památku návštěvy krále Oskara II. v r. 1873. V okolí se nachází nejseverněji umístěné sousoší vytvořené dětským sborem při jedné ze soutěţí. Sousoší má reprezentovat spojenectví mezi národy. Rovněţ zde stojí malá ekumenická kaple k meditacím. Je zde restaurace, obchod se suvenýry a pošta. Zde jsme si samozřejmě pořídili vrcholovou fotku, nechali vypsat certifikát o výstupu, a tím si splnili malý sen. Další dny jsme pokračovali v rybaření a dařilo se. Nejlepší úlovky měl Honza Vyletěl – 87 cm dlouhého vlkouše, tzv. mořskou kočku a 112 centimetrového halibuta, který je zde ceněn jako nejdraţší ryba. Honza Dokulil ulovil metrového halibuta a 78 cm dlouhého mníka. Pavel Majo měl největší tresku 110 cm. Já jako jediný nerybář se můţe pochlubit 88 centimetrovou treskou a 72 cm vlkoušem, Roman Fukas chytl 90centimetrovou tresku. Na závěr něco informací o vesničce Kokelv, kde byla výprava ubytovaná. Rozkládá se na několika kilometrech čtverečních, protoţe domy jsou zde od sebe vzdálené minimálně 50 m. Počet obyvatel je zhruba 200, většina jsou Laponci. Ţiví se rybolovem, pěstováním ovcí a sobů, v zimě lovem polárních lišek a zajíců, část obyvatel dojíţdí za prací do měst (nejbliţší Alta je vzdálená 150 km). Domy jsou zásadně dřevěné, natřené červenohnědou, modrou nebo bílou barvou. Střechy mají z kanadských došků nebo plechové. V jedné místnosti se většinou topí dřevem v krbu, jinak přímotopy. V Kokelvu se nachází škola, školka, basketbalové a fotbalové hřiště, školní střelnice, prodejna se smíšeným zboţím včetně léků, benzinového čerpadla a pošty. Jako hospoda slouţí stůl s lavicí před prodejnou. Zvláštností je, ţe zde se k pivu nepřikusují madle či slané tyčinky, ale loupou se ve slané vodě spařené krevety. Jediné ovoce, které zde dozrává, je severská jeřabina a na kopcích borůvky, z nichţ prý dělají víno. Zeleninu pěstují buď pod fóliovníky nebo v truhlících za oknem. Zajímavostí je místní kostelík, vzdálený asi 1km od obce na kopci. Všechny místnosti byly odemknuté a přitom byl velice pěkně zařízený. Vedle zákristie byla malá místnost s telefonem, postelí, stolem, dvěma ţidlemi, vařičem, kuchyňským nádobím a malými zásobami potravin, podle místních pro případ nouze, kdyţ se zde musí někdo schovat před nepřízní počasí. Byla zde téţ pamětní kniha, do které jsem udělal asi historicky první zápis v češtině o návštěvě Okříšáků. Ceny v obchodech jsou stejně vysoké jako u nás, ale v NK. Průměrný plat činí 20 000,norských korun (1NK je asi 3,5 Kč). Levnější je pouze elektřina, proto se zde vytápí převáţně elektrickými přímotopy, čtyřpokojový dům o samotě stojí majitele za topnou sezonu kolem 3 000 NK. Je to dáno velmi levnou výrobou elektřiny v elektrárnách, které vyuţívají mořské proudy nebo přílivu a odlivu, který zde byl kolem 2 m. Dále pak v malých elektrárnách s peltonovými turbínami, do kterých se přivádí voda potrubím z jezer poloţených vysoko v horách. Nyní zde byla

31

teplota (kdyţ svítilo sluníčko, a to bylo většinou kolem půlnoci) 20 aţ 24°C a moře mělo teplotu 11°C. Takţe kdyţ jsem seděl hodinu na sluníčku a opaloval se, bylo zchlazení asi 20 tempy v moři krásným osvěţením. V zimě zde klesne teplota nejvýše na -20°C, jelikoţ teplotu udrţuje moře, které nikdy nezamrzá a jeho teplota je v zimě kolem 8°C. Sněhu bývá podle domorodců tak 1,5 – 2 m, takţe některé silnice jsou uzavřené a jezdí se na sněţných skútrech s uzavřenými dvojmístnými přívěsy, nebo ze sobím spřeţením na sáňkách. Do měst se jezdí lodí. Po úspěšném rybolovu a krásně proţitých 10 dnech jsme se v pátek večer 16. července rozloučili s velmi příjemným správcem p. Sjohusem a vydali se na 3500 km dlouhou cestu domů do Okříšek, kterou jsme zvládli za 44 hodin. O záţitky z expedice Okříšky – Nordkapp se s vámi podělil Karel Dokulil a současně vás zve na výstavu fotek, která se uskuteční na zámku v době voleb.

Houbařské okénko Jelikoţ letošní letní měsíce byly pro houbaře bohaté (dokonce v našich lesích byly nalezeny i vzácné chráněné druhy hub jako např. hřib satan nebo hřib kaštanový), něco málo o houbách jsem pro naše čtenáře připravil. Hřibník kaštanový – nalezen nad Okříškami panem Skřivánkem, je jedlý, ale bohuţel neroste hojně. Snadno se pozná podle opravdu kaštanové barvy klobouku a dutého třeně. Název odpovídá tak věrně barvě klobouku, ţe nálezce pochopí jiţ při prvním pohledu, proč se hřib jmenuje kaštanový. Nemůţe se zaměnit za jinou houbu. Pro svůj řídký výskyt vţdy znamená pro houbaře trofejní úlovek. Je navrţen k ochraně. Houby — maso nebo zelenina? Ani jedno, ani druhé. I kdyţ houby obsahují mimo jiné také bílkoviny a přestoţe se jim v minulosti říkávalo „maso chudých―. Jejich hlavní obsah totiţ tvoří voda — v průměru 90 %, zatímco nejvodnatější maso, maso hovězí, obsahuje asi 72 % vody, tučné vepřové maso dokonce jen 50 %. Dále pak houby obsahují cca 1 % tuku a 1 aţ 6 % cukru. Zato jiţ zmíněných bílkovin obsahují 2,5 aţ 5,5 %. tedy více neţ zelenina, ke které bývají houby z potravinářského hlediska přirovnávány častěji. Stěny houbových buněk jsou do značné míry tvořeny chitinem, látkou, která je pro lidský organismus téměř nestravitelná — proto jsou také houby obtíţně stravitelné a nedoporučuje se je konzumovat např. na noc. Houby dále obsahují minerální látky, zejména vápník, draslík a fosfor, ale také hořčík, ţelezo a ve stopovém mnoţství fluor, měď, mangan, kobalt a titan. Najdou se nich ovšem i stopy jedovatého olova - zvláště pak v houbách, které rostou v příkopech silnic. Obsah zmíněných minerálních látek je ve starých plodnicích vyšší neţ v mladých. V houbách se najdou i vitamíny, především vitamíny BI a B2, které se vyskytují hlavně v niţších houbách, především v kvasinkách. Některé ţlutomasé houby obsahují poměrně dost provitamínu A. Také vitamín D, důleţitý zejména pro stavbu kosti, který se v zelených rostlinách vůbec nevyskytuje, se v některých houbách nachází, a to dokonce i sušených. Poměrně nedávno byl v některých houbách zjištěn i vitamín C. Pro houby je typická přítomnost mnoha aromatických sloučenin, terpcntických látek, alkaloidů, kyselin a jiných sloţek, díky kterým mají houby svou charakteristickou chuť a vůni, podle níţ se dají rozpoznat i jednotlivé druhy. Souhrnně lze říci, ţe výţivná hodnota hub je minimální, jinými slovy řečeno, po houbách určitě neztloustnete — pokud je ovšem nebudete připravovat se slaninou, na spoustě tuku či na smetaně. A pokud k nim samozřejmě nebudete konzumovat spoustu chleba, pečiva, knedlíků,

32

těstovin a brambor. Po takové posolené syrovince upečené na rozpáleném kameni a snědené bez chleba však zaručeně nepřiberete ani gram! Hlavní kulinářský význam hub spočívá v jejich výrazné a leckdy znamenité chuti, která dokáţe vylepšit mnohé masové, zeleninové, ale i moučné pokrmy víc neţ kterékoli jiné koření. Mnohé houby však chutnají skvěle i samy, takţe vůbec ţádné maso nepotřebují. Není tedy vůči nim spravedlivé přirovnávat je pouze ke koření. Samotné koření se jíst nedá, nebo se ho aspoň nenajíte... Houby nacházejí uplatnění snad ve všech oblastech kuchařského umění — v polévkách, studených i teplých předkrmech, hlavních jídlech i dezertech. Hodí se také do omáček, vařených, dušených, pečených i zapékaných jídel masitých i bezmasých, výborně doplňují minutky, ale lze je všemi těmito způsoby upravovat i samotné. Některé kuchařky sice tvrdí, ţe se nehodí do sladkých dezertů a moučníků, ale není to tak docela pravda. Co třeba takové francouzské lanýţe, které dokáţou povýšit i obyčejné čokoládové bonbóny a dezerty do „šlechtitelského stavu―? Snad jen při přípravě syrových salátů je třeba dbát u hub zvýšené opatrnosti. I kdyţ některé recepty, které uvádíme, pracují také se syrovými houbami, my radíme i do salátů ze syrové zeleniny přidávat pouze houby uvařené, podušené či alespoň blanšírované. U salátů těstovinových pak není co řešit. Tepelně upravené houby chuťově ladí s těstovinami rozhodně lépe neţ syrové. Zcela mimořádnou záleţitostí je pak vyuţití hub při přípravě zvěřiny a ryb. Jsou známy případy, kdy lidé, kteří ryby odmítali vzít do úst, protoţe nesnášeli typickou rybí chuť a vůni, před takovým pstruhem či lipanem na houbách kapitulovali! Na snímku Zdeněk Pečta s krásným úlovkem kotrče kadeřavého. A nyní se jiţ můţeme těšit na podzimní druhy jako je hřib ţlutomasý nebo čirůvka fialová, které jsou nejlepší naloţené v octovém nálevu. Karel Dokulil

Miss Válková z Náramče uspěla Las Vegas - česká miss pro letošní rok Jitka Válková z Náramče strávila téměř měsíc ve Spojených státech amerických, a to konkrétně v Las Vegas (v luxusním komplexu Mandalay Bay). Její několikatýdenní pobyt vyvrcholil v pondělí v noci 23. srpna 2010 finálovým večerem prestiţní soutěţe Miss Universe. Jitka Válková se v konkurenci třiaosmdesáti krasavic z celého světa neztratila a dostala se do super finále mezi patnáct nejkrásnějších dívek této planety, respektive, jak z názvu soutěţe vyplývá, vesmíru. Titul nakonec získala nejkrásnější dívka Mexika Jimena Navarett. Karel Dokulil

33

Týden knihoven 4.-8.října 2010 Program: Pondělí 4.října – Den otevřených dveří – přijďte se podívat, co Vám můţe knihovna nabídnout Úterý 5.října – Podívejte se jak umí číst vaše děti – ţáci 2.třídy čtou rodičům 8.00 – 9.00 hod Středa 6.října – Beseda s promítáním fotek z cesty do Nazaretu a Jeruzaléma v 18.00 hod. Pátek 8.října – Internet pro seniory – základní vyhledávání na internetu, pouţívání emailu 8.00 – 14.00 hod. Středa 20.října – Beseda s promítáním fotek z cesty do Norska „Expedice Okříšky – Nordkapp― v 18.00 hod. Celý týden bude probíhat soutěţ pro děti - Bavime se v knihovně

Ostatní akce: Rodiče, přiveďte své děti a doporučte jim oblíbenou knihu vašeho dětství. Děti vyberte rodičům knihu, kterou chcete společně číst. Registrace nových čtenářů na zkoušku zdarma do konce roku. Amestie dluţníků ____________________________________________________________________________

Divadelní soubor TJ Sokola Okříšky vás zve na derniéru pohádkové komedie se zpěvy J.N.Nestroye

LUMPACIVAGABUNDUS v neděli 31.října 2010 v 15°° hodin v sokolovně v Okříškách vstupné: 50,- Kč děti 30,- Kč _____________________________________________________________________________

DOPISY ČTENÁŘŮ Nový úsek silnice 18. září 2009 byla slavnostně otevřena 4,87 km dlouhá nová silnice II/405 mezi Brtnicí a Zašovicemi. Byla tím ukončena víc jak roční uzavírka tohoto úseku objíţďkou přes Kněţice. Účelem této stavby bylo vylepšení nevyhovujících parametrů stávající silnice na spoji mezi Třebíčí a Jihlavou, který byl úsekem častých nehod a zejména v zimě byl hodně provozně nebezpečný. Bylo zlepšeno šířkové uspořádání na kategorii S 9,5 /80 (šířka mezi směrovými sloupky) v celé délce a bylo změněno výškové a směrové vedení trasy. Byla odstraněna problémová kolizní místa zejména mezi Brtnicí a odbočkou k Rychlovu. Z 12 % spádu původní komunikace došlo ke sníţení na 5,7% s velkými poloměry směrových i výškových oblouků a přemístění 130.000 m3 zeminy, která byla v tomto objemu vytěţena ze zářezu a uloţena do nově vybudovaných násypů. Nejvyšší násyp na stavbě je vysoký 12 m a je zaloţen pomocí geotechnických opatření v místech původního rybníka. Zářez má největší hloubku aţ 15 m a byl z velké části odtěţen pomocí trhavin. V rámci stavby bylo vypracováno 42.000 m2 nové kvalitní komunikace. Zhotovitelem byly a.s. Praţské silniční a vodohospodářské stavby, odštěpný závod – Morava, provozní jednotka Brno, subdodavateli DOLAS CZ a.s. závod JIH a OUTULNÝ a.s., projektantem PROFI Jihlava, spol. s r.o., investorskou činnost zajišťovala a.s. VIA ALTA Třebíč. Stavba byla zahájena v srpnu 2008, zprovozněna po roce výstavby a dokončena v říjnu roku 2009. Finanční náklady dosáhly 196,2 mil. Kč vč. DPH. Petr Kundera – stavební dozor

34

Nabanánujte se! Výzkum potvrdil, ţe pouhé dva banány poskytují dostačující dávku energie potřebnou na vydání 90minutového cvičení. Není divu, ţe banán je ovoce číslo jedna u všech světových atletů. Banán dokáţe také pomoci překonat podstatné mnoţství chorob a neţádoucích stavů, tvoří tak prvek, který by měl být přidaný do naší stravy. Deprese: Podle výzkumů mezi lidmi trpícími depresí se velká část z nich cítí výrazně lépe po poţití banánu. To je proto, ţe banán obsahuje tryptophan, druh proteinu, který tělo přemění na serotonin. Ten uvolňuje relaxační prvek a zlepšuje náladu a celkově vás činí šťastnějšími. Krevní tlak: Toto jedinečné tropické ovoce má extrémně vysoký obsah potasia a přitom nízký obsah soli, a to dělá banán perfektním nástrojem v boji proti vysokému krevnímu tlaku. Navíc, US Food and Drug Administration právě povolila banánovému průmyslu, aby mohl oficiálně vyhlašovat schopnosti tohoto ovoce na sniţování rizik vysokého krevního tlaku a infarktu. Komáří bodnutí : Předtím neţ sáhnete pro krém na ošetření bolestivého vpichu po komárech, zkuste potřít bolestivé místo vnitřkem z banánové slupky. Velké mnoţství lidí zjistilo, ţe banán je neuvěřitelně účinný ve sníţení pálení a podráţděnosti pokoţky.

Pokuta Dnes ráno jsem byl v pekárně. Byl jsem tam 5 minut. Kdyţ jsem vyšel ven, stála tam policajtka u auta a vypisovala blokovou pokutu. Tak jsem šel k ní a řekl jí: "Ale no tak, zlato, to takovýmu fešákovi, jako jsem já, nemůţeš dopřát ani malou přestávku?" Ignorovala mě a dál zapisovala pokutu. Nazval jsem ji nenaţranou policajtkou. Podívala se na mě a začala vypisovat další pokutu za sjeté pneumatiky. Tak jsem ji nazval blbou šlapkou. Tu začala psát třetí pokutu!Tak to šlo dalších 20 minut. Čím víc jsem ji dráţdil, tím víc psala... Mně to bylo ale jedno ... Já tam byl pěšky.

Pranostiky Říjen Čím déle vlaštovky u nás v říjnu prodlévají, tím déle pěkné a jasné dny potrvají. V říjnu mnoho dešťů, v prosinci mnoho větrů. V říjnu mráz a větry - leden, únor teplý. Kdyţ dlouho listí nespadne, tuhá zima se přikrade. Listopad Kdyţ ještě v listopadu hřmívá, úrodný rok na to bývá. Kdyţ dlouho listí nepadá, tuhá zima se přikrádá. Listopadové sněţení neškodí vůbec osení. Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí. Prosinec Prosinec proměnlivý a vlahý, nedělá nám zima těţké hlavy. Studený prosinec - brzké jaro. Kdyţ v prosinci mrzne a sněţí, úrodný rok na to běţí.Na Štědrý den večer hvězdičky - ponesou vajíčka slepičky. Bára Vostalová

35

VOLBY DO ZASTUPITELSTVA MĚSTYSE

Okříšky – dobrá adresa pro život Volební program České strany sociálně demokratické pro volby do zastupitelstva městyse ve dnech 15. a 16. října 2010 Váţené voličky, váţení voliči, ČSSD je tradiční stranou s jasnou představu o potřebách Okříšek a jejich obyvatel. Kvůli ekonomické krizi na ně bude mít nové zastupitelstvo méně peněz, proto se musíme zaměřit na získávání mimorozpočtových zdrojů. Vedle evropských fondů vidíme šanci v zapojení soukromé sféry, např. prostřednictvím PPP projektů. Na druhé straně se díky omezení investic bude moci zastupitelstvo věnovat menším akcím pro zlepšení kaţdodenního ţivota občanů. Naši vizi dalšího směrování Okříšek Vám nabízíme pro všechny oblasti ţivota Okříšek:

1) 2) 3) 4) 5) 6) 7)

Koncepční a zodpovědná řešení Škola a školka, nejdůleţitější budovy v městysi Okříšky pro lidi, ne pro auta¨ Bezpečné Okříšky pro všechny generace Ţivotní prostředí, starost nás všech Kultura a sport nesmí být popelkou „Průhledná― radnice pod kontrolou občanů

Celé znění volebního programu najdete na webových stránkách městyse pod odkazem Volební programy pro komunální volby 2010 na adrese: http://www.okrisky.cz/volebni-programcssd/d-357257. Teď je důleţité, abyste přišli k volbám a svým hlasem pro kandidátní listinu ČSSD jste nám umoţnili program splnit. Za podporu děkují kandidáti České strany sociálně demokratické

1) Zdeněk Ryšavý, 44 let, radní kraje Vysočina 2) RNDr. Iva Suchá, 50 let, lektorka ekologické výchovy 3) Mgr. Vladimíra Jůzová, 31 let, sociální pracovnice 4) Jiří Štědrý, 62 let, ţivnostník 5) Bc. Silvie Široká, 24 let, studentka 6) Hana Kühtreiberová, 37 let, hospodářka mateřské školy 7) Radka Ryšavá, 40 let, referentka SFŢP 8) Bohuslav Fiala, 48 let, operátor manipulační linky 9) Radmila Malá, 41 let, knihovnice 10) Emil Rampír, 72 let, důchodce 11) Eva Bendová, 39 let, OSVČ 12) Libor Novotný, 35 let, specialista BOZP 13) Daniela Jeřábková, 61 let, důchodkyně 14) Milena Vrtalová, 35 let, učitelka mateřské školy 15) Karel Dokulil, 62 let, důchodce

36

Komunální volby 2010 Volební program Komunální volby 2010 jsou jiţ za dveřmi! 15. a 16. října se otevřou brány volebních místností a voliči Okříšek budou moci zvolit své nové zastupitelstvo. Proto vznikla z naší iniciativy nová perspektivní a dynamicky se rozvíjející volební strana MLADŠÍ A LEPŠÍ OKŘÍŠKY. Chcete-li se o této straně dozvědět více, navštivte naše nově vytvořené webové stránky: www.mladsialepsiokrisky.717.cz nebo nalezněte profil naší strany na facebooku v hledáčku jako Mladší a lepší Okříšky. Kromě elektronické publikace této strany budete mít moţnost zhlédnout náš volební program i kandidátní listinu na informativních letácích, které Vám leader strany Bc. Marek Šubrt osobně vhodí přímo do Vašich schránek.

Kandidátní listina Mladší a lepší Okříšky 1.

Bc. Marek Šubrt

22

student vysoké školy

Okříšky

bez politické příšlušnosti

2.

Jiří Vavroušek

36

technik

Okříšky

bez politické příšlušnosti

3.

Lubomír Krechler

64

důchodce

Okříšky

bez politické příšlušnosti

4.

Pavel Zeman

48

operátor výrob. linky

Okříšky

bez politické příšlušnosti

5.

Stanislav Fortelný

31

seřizovač

Okříšky

bez politické příšlušnosti

6.

Martin Vostal

46

tesař

Okříšky

bez politické příšlušnosti

7.

MVDr. Josef Komárek

57

podnikatel

Okříšky

bez politické příšlušnosti

8.

Marcela Fučíková

43

mzdová účetní

Okříšky

bez politické příšlušnosti

9.

Jiří Nejezchleba

23

student vysoké školy

Okříšky

bez politické příšlušnosti

10. Bohumil Němeček

47

OSVČ

Okříšky

bez politické příšlušnosti

11. MgA. Ladislav Vlna

33

OSVČ

Okříšky

bez politické příšlušnosti

12. Hana Zemanová

42

zdravotní sestra

Okříšky

bez politické příšlušnosti

13. Roman Miţigar

31

OSVČ

Okříšky

bez politické příšlušnosti

14. Vlastimil Hašek

48

obchůzkář

Okříšky

bez politické příšlušnosti

15. Jiří Toroni

58

OSVČ

Okříšky

bez politické příšlušnosti

37

Zahraďácké slavnosti již po třicáté Sobotní odpoledne 21. srpna jsme se opět sešli na „Zahraďácké slavnosti.― Letos se nám počasí vydařilo, a tak jsme mohli slavnosti zahájit branným závodem pro děti. Soutěţilo třináct dětí, pouze ve dvou kategoriích. Nejstarší kategorie nebyla obsazena. Devět stanovišť bylo rozmístěno po celé ulici a děti plnily různé úkoly. Děti byly odměněny diplomem, medailí a sladkou odměnou od samotného pana hraběte Enty II. Důleţitou událostí „Zahraďácké slavnosti― bylo přivítání nové „Zahraďačky― Anetky Vodové. Paní hraběnka Boţenka Růţičková a sudičky Anetce popřály hodně zdraví, štěstí a lásky. Odpolední hodiny děti protančily a dospělí „Zahraďáci― se pobavili u občerstvení. „Zahraďácké slavnosti― jsme ukončili jako kaţdý rok „strašidelnou― stezkou odvahy. Děkuji všem za pomoc při organizaci naší „Zahraďácké slavnosti― a za rok na shledanou S pozdravem Romana Novotná

Fotbalové druţstvo dívek slaví desáté výročí svého trvání

38