Sheri WhiteFeatherová ZKROCENÁ REBELKA ^> HARLEQUIN" Cas jen pro mě

Sheri WhiteFeatherová

ZKROCENÁ REBELKA

^> HARLEQUIN" Cas jen pro mě Amsterdam • Atény • Budapešť • Hamburk Londýn • Madrid • Milán • New York Paříž • Stockholm • Sydney Tokio • Toronto • Varšava

PRVNÍ KAPITOLA Susan Fortuneová došla až ke stájím. Deštěm a větrem ošlehané dřevo ji vábilo jako dávný přítel, probudilo v ní zašlé vzpomínky, jejichž útržky se jí rozvířily v hlavě. V uplynulých sedmnácti letech doma příliš nepobyla. Tu a tam se vracela, ale pokaždé ve spěchu, na den nebo dva o Díkůvzdání, Vánocích nebo Velikonocích. Jenže tato návštěva v texaském Red Rocku na ranči Double Crown byla tentokrát jiná. Nešlo totiž o uspěchaný sváteční víkend nebo krátký výlet, který si vmáčkla do svého přeplněného programu. Šlo o vážnou věc. O návrat domů, který jí trhal srdce a vháněl slzy do očí. Její bratranec Ryan, patriarcha rodu Fortuneových, totiž umíral. Susan se přiblížila ke stájím už trochu prochladlá; ostrý únorový mrazivý vzduch se jí dostával na kůži. Na ranči Double Crown strávila nejdůležitější část svého života, poslední rok na střední škole. Ryan si ji k sobě vzal poté, co ji její otec - povzbuzený alkoholem vyhodil z domu. Ryan jí nabídl místo k životu, kde ji budou mít rádi, útočiště daleko od domova, od všech zvratů a turbulencí, které ji málem zničily.

3

SHERI WHITEFEATHEROVÁ

A nyní zde byla a přála si, aby mohla Ryana zachránit, byť věděla, že to není možné. Podvědomě se rozhlížela všude kolem a sledovala, jak pomocní dělníci na ranči pilně pracují. Ze stájí vyšel vysoký opálený muž v rozdrbaných džínech se slaměným kovbojským kloboukem staženým hluboko do čela. Rázným krokem mířil k obrovskému bílému autu a ona najednou nemohla popadnout dech, jako kdyby jí někdo vypumpoval všechen vzduch z plic. Skutečně to je Ethan Eldridge? Ano, říkala si. Musí to být on. Byl sice mohutnější a svalnatější, ale poznala ho docela jasně. Dokonce i jeho oblečení v ní probudilo vzpomínky. Měl krásný, ručně zdobený opasek, který si patrně sám vyráběl, a otrhané okraje nohavic jeho džínsů téměř zcela zakrývaly staré kovbojské boty. Když si posunul klobouk gestem, které tak dobře znala, vybavila si všechny své dávné zážitky, jako by se zahalila do závoje dávných let. Neviděla ho od dob, kdy jim ještě nebylo ani dvacet, od těch dob, kdy se do něj zbláznila jako citově rozervaná dospívající dívenka bažící po lásce. Měla by na něj zavolat? Upoutat jeho pozornost dřív, než nastoupí do auta a odjede? Nebude to vypadat podivně? Susan Fortuneová, napravená průšvihářka, která se před Ethanem Eldrigem pořád předváděla, se ho snaží znovu nalákat. Trapné. Nebyla si přesně jistá, co si počít, a tak jen stála na místě, vítr jí čechral vlasy a nezbedné pramínky jí padaly do obličeje. Než stačila dospět k nějakému rozhodnutí, Ethan si její přítomnosti všiml. Zpomalil krok a opatrně se ohlížel, jako osamělý dravec, jaguár, který vycítil vetřelce. Susan pod jeho pohledem znehybněla podobně jako oběť dravé šelmy. Vzápětí se v duchu pokárala, uhladila si vlasy a odhrnula si je z očí. Neměla v úmyslu se vracet k promiskuitě. Momentálně nebyla schopná téměř ničeho, snad jen podvědomé odborné psychologické diagnózy

ZKROCENÁ REBELKA

4

sebe sama v období dospívání - byla rebelka, která se producírovala před Ethanem s jinými chlapci. Susan chápala to divoké dítě, které se v ní skrývalo. Vždyť vystudovala psychologii na Stanfordu. Rozhodla se s Ethanem pozdravit přátelským, nicméně neutrálním tónem, a tak vyrazila jeho směrem přes prašnou silnici, která je oddělovala. Když podrobila analýze jeho postoj jaguára připraveného ke skoku, uvědomila si, že ji vlastně nepoznal. Neměl sebemenší tušení, kdo ta mladá žena před ním je. Pod krempou klobouku se zamračil. Zřejmě ze zvědavosti, pomyslela si. Venkovský kluk, kterému vrtá hlavou, proč k němu zamířila nějaká blondýnka z města, v elegantních džínsech a vypasovaném sáčku, jako by byla odhodlaná s ním promluvit. Když se k sobě nakonec přiblížili a stanuli tváří v tvář, kolem nich vířily zvuky a vůně ranče, čas se jakoby zastavil, a v jeho očích se náhle zablesklo. Ty úchvatné modré oči. „Susan?" Dostal ji. Nečekala, že vysloví její jméno. „Ahoj Ethane." Podala mu ruku a v duchu se připravovala na jeho dotek. „Ráda tě vidím." „Nápodobně." Stiskl jí ruku v mozolnaté dlani. Zírali na sebe bez dalšího slova a ticho mezi nimi téměř viditelně jiskřilo. Cítila, jak ve vzduchu srší energie a představovala si neviditelné záblesky jako z prskavky. Tolik její doktorát z psychologie. Náhle se proměnila v přidrzlou sedmnáctku a znovu prožívala den, kdy se poprvé setkali. Pracoval na ranči jako pomocný dělník, byl vzorným synem, a ona byla nezkrocená jako texaská krajina, ztracená holčička bažící po pozornosti. Vyzývavě se tenkrát opřela zadečkem o zábradlí, co nejblíže k němu. Pak si rozhalila košili, stěžovala si na strašné vedro a pokoušela se ho přimět, aby se na ni podíval. Což také udělal, ale jen na vteřinku. Upoutala ho natolik, aby přestal pracovat a nabídl jí láhev s vodou. V

5


plastové láhvi, z níž obvykle pil. Odšrouboval víčko a podal vodu Susan. Nádherný kluk. Stále jí unikal. A udělal to galantní gesto, aby jí pomohl uhasit žízeň. Susan se ve své mladé roztoužené dušičce pomyslně sesypala jako tuna rozbitých cihel a postupně po Ethanoví toužila stále víc a víc. Jenže se jí nikdy nepodařilo ho svést. Nic mezi nimi nebylo. Dokonce ani pusa. „Mrzí mě, co se stalo Ryanovi," poznamenal a přenesl ji nazpět do přítomnosti. „Však ty víš, jak mi na něm záleží." Přikývla. Ethan na ranči vyrostl. Znal Ryana velmi dobře. „Je to takový dobrák. Všichni ho mají moc rádi." „Jsem si jist, že je šťastný, že tě má doma." Doma. To slovo se jí vždycky dokázalo zarýt pěkně hluboko do srdce. Se svými rodiči bydlela v Katy, na předměstí texaského Houstonu. Odtamtud ji otec vyhodil a poté se jí ujal Ryan. Žila tedy šestnáct let v Katy a jeden rok na ranči. Přesto pro ni Red Rock býval v představách více domovem, i když se už z Texasu přestěhovala jinam. Ethan rozpačitě přešlápl a nechtěně obrátil její pozornost na svou vysokou svalnatou postavu. Byl štíhlý a pružný jako mladík, zkrátka chlapec, který tráví veškerý svůj volný čas se zvířaty na ranči. „Ryan mi pověděl, že ses stal veterinářem specializovaným na velká zvířata," podotkla. „A mně zase svěřil, že jsi dětská psycholožka." Přes rty mu přelétl úsměv. „Myslím, že jsme oba dospěli, ne?" „Asi ano," usmála se. Jako dívka si o tom jeho jemném úsměvu nechávala zdát. Připadal jí frajerský a sexy. Ethan zvláštně líně zvedal jen jeden koutek úst. Znovu se zasnila, ale stačila ještě pokradmu pohlédnout na jeho levou ruku. Když se na něj ptala naposled, byl svobodný, ale to bylo před několika lety. Neměla ve zvyku příliš Ryana zpovídat. Když si všimla, že nemá prstýnek, oddechla si. Ethanovi bylo pětatřicet, stejně jako jí, a ona se také nikdy

ZKROCENÁ REBELKA

6

neprovdala. Hlavní prioritou pro ni byla práce, ta byla její životní náplní. Cítil se Ethan podobně? Nebo se uchylovala k předčasným závěrům? Fakt, že nenosí prstýnek, ještě neznamenal, že nemá nějaký vážný vztah. Nebo že nehledá partnerku, někoho, s kým by mohl sdílet životní radosti i strasti. „Tys přijela teprve dnes?" zeptal se. „Ano." Nabádala se, aby ho přestala podrobovat psychologické analýze. Musí odložit svou profesionální zvědavost. „Přijela jsem dnes ráno." Pohlédla na hodinky. „Před pár hodinami. Ryan odpočívá, a tak jsem se rozhodla trochu se projít." „Jak to zvládá Lily?" „Snaží se. Když jsem odcházela, měla plno práce v kuchyni. Tam nachází rozptýlení." Lily byla Ryanova třetí manželka, žena, kterou od mládí miloval, ale oženil se s ní teprve před několika lety. Zafoukal větřík a rozevlál Ethanovu košili. „Jak dlouho zůstaneš?" „Ještě nevím. Doufala jsem, že třeba všem zúčastněným nějak pomůžu tím vším utrpením projít." Všimla si zřetelných rýh kolem jeho úst, věk mu samozřejmě změnil rysy, vypadal nyní mužněji, s obličejem trochu zbrázděným vráskami. Připomínal jí kovboje z reklamy. Typický Texasan s ostře řezanými rysy, maličko orlím nosem a trochu zdůrazněnou bradou. Věděla však, že on je opravdový. Živý muž z masa a kostí. Může se ho dotknout. Není to žádný panák z plakátu. I po těch dlouhých letech jí stále vrtalo hlavou, jaké by asi bylo ho políbit. Když k němu zvedla pohled, posunul si klobouk ještě níž a zakryl si oči. Přesně jako za starých časů, napadlo ji. Nikdy nedokázala prolomit Ethanovu obranu. Přestože se mu líbila,

7


zachovával si odstup a tím v ní jen ještě víc rozdmýchával touhu. Ne že by teď chtěla prožívat to, co tehdy. Dnes si může svou touhu zakázat. Zakáže si své sny o líbání-už pouhé myšlenky na ně představují obrovskou chybu. „Asi dneska pracuješ," prohodila ve snaze obnovit rozhovor v neutrálním tónu. „Ano, pracuju. Ale taky tady bydlím." Trhla sebou. „Přímo na ranči?" „Je to jen dočasné opatření. Momentálně jsem v situaci, kdy jsem se z jednoho bytu vystěhoval, a druhý ještě nemám, a tak si od Ryana pronajímám lovecký srub." Mávl rukou ke stodole se stájemi. „Samozřejmě tady mám taky své koně." Susan si vybavovala, že Ethan bydlel na značně zchátralém ranči svého otce. Ačkoli jí vrtalo hlavou, proč se přestěhoval, rozhodla se neptat, ani nějak příliš do hloubky bádat, co dělá, přestože ji to ve skutečnosti velice lákalo. Zajímalo ji všechno, co se ho týkalo. „Vlastně jsem v tom srubu nikdy nebyla." „Opravdu?" přešlápl z nohy na nohy a zvířil trochu prachu na vyprahlé půdě. „Nic k vidění tam není, ale klidně se můžeš k večeru zastavit, jestli chceš." Susan jeho pozvání překvapilo, takže najednou nevěděla, co odpovědět. Nikdy předtím ji na návštěvu k sobě nepozval. Nikdy nereagoval na její vyzývavost. Samozřejmě, dnes už se mu pomyslně nevrhala k nohám. Hluboko v nitru však přesto cítila holčičí rozechvění a srdce jí poskakovalo v hrudi jako splašené hříbě. „Dík," vymáčkla ze sebe nakonec. „V pohodě." Poté se mezi nimi rozhostilo ticho; zvedal se vítr a ona intenzívně vnímala vůni sena a koní, romantiku života na ranči. V dálce se pásly krávy a vypadaly na obzoru jako barevné tečky. „Raději půjdu," obrátil se k odchodu. „Za chvilku už musím být na jiném ranči."

ZKROCENÁ REBELKA

8

V duchu se nabádala ke klidu. Jeho pozvání přece nic neznamená. „Ráda jsem tě viděla, Ethane." „Já tebe taky," kývl na ni. Vyskočil za volant svého luxusního bílého pick-upu a ona ho sledovala, jak startuje. Za okamžik jí zmizel z dohledu. Kluk s tím nejkrásnějším frajerským sexy úsměvem. Vrátila se do domu a zamířila do kuchyně, kde objevila Lily v pilné práci. Susan se zastavila na prahu a obdivně sledovala ženu, kterou si vzal Ryan za manželku. Lily i v devětapadesáti vypadala tak nádherně, že se po ní muži otáčeli. Dlouhé nohy, až smyslné, dnes skrývala pod širokou sukní, ke které si vzala zelenkavý svetřík. Bylo to hezké, ale velmi skromné oblečení, přesně v jejím stylu. Havraní vlasy si sepnula do jednoduchého uzlu, takže jí dokonale vynikal obličej. „To krásně voní," nakrčila nos Susan a ukázala na hrnec na sporáku. Lily vzhlédla, velké mandlové oči měla plné vřelosti. „Žaludová polévka. Starý apačský recept." Což mělo své opodstatnění, protože Lily v sobě měla část apačské a část španělské krve. Susan tedy vstoupila do kuchyně a sledovala, jak Lily míchá vařené nakrájené hovězí a vytváří z něj indiánskou specialitu se zvláštně upravenými žaludy. Podezírala Lily, že si opravdu dala tu práci se sbíráním a vylupováním žaludů, které musela nastrouhat, což byla natolik jednotvárná automatická činnost, že při ní dokázala zapomenout na Ryanovu chorobu, obzvlášť dnešního zachmuřeného rána. Vzápětí si Lily rozechvěle povzdechla a pohlédla z okna, jako kdyby ji někdo pronásledoval. Nebylo to tak neopodstatněné. Susan věděla, že rodinu neustále ohrožuje chladnokrevný vrah jménem Jason Jamison. Ryan pochopitelně na ranč najal profesionální ochranku. Nemínil nic ponechat náhodě.

9


„Jsi v pořádku?" zeptala se Susan. „Jo," přikývla Lily. „Jen taková rozklepaná. Musím se teď vypořádat se spoustou věcí." Odvrátila se od okna. „Nepodívala by ses na Ryana? A jestli bude vzhůru, buď tak hodná a pověz mu, že mu za chvilku přinesu trochu polévky." „Jistě. Pokud si ale potřebuješ s někým jen normálně popovídat, jsem ti k dispozici." „Já vím." Lily se na ni statečně usmála. „Jsem ráda, že jsi přijela a bydlíš tady. Tvá přítomnost je mi příjemná." Susan se rozbušilo srdce. Náhle zatoužila po rodině, domově a bezpečí domácího krbu. Když bydlela na ranči, Lily ještě nebyla Ryanovou manželkou, ale Susan se s ní seznámila později. Lily totiž jezdila s Ryanem na návštěvy k Susan do San Franciska. „Díky," usmála se Susan. „To pro mě hodně znamená." Lily přikývla a pak se na sebe jen podívaly. Rozuměly si beze slov. Lily pokračovala ve vaření a přimíchala do vývaru maso a kaši z nastrouhaných žaludů. Susan odešla za Ryanem a snažila se nějak vypořádat s náhlým přílivem emocí. Prošla obývacím pokojem a její kroky se ponuře rozléhaly na krásných podlahových dlaždicích, jako by jimi probouzela přízraky Fortuneovic impéria. V průběhu let prošel dům, tradiční stavba z nepálených cihel, řadou oprav. V jedné etapě byl rozdělen na dvě samostatná křídla, v nichž bydleli se svými rodinami Ryan a jeho starší bratr Cameron. Jenže Susan věděla, že Cameron někdy před deseti lety zemřel a Ryan musel řešit následky bratrova zahálčivého životního stylu. Zamířila do pokoje Ryana a Lily, ložnice pánů domu s vlastní koupelnou, vířivkou a saunou. Dveře vedoucí do salonku přilehlého k ložnici byly otevřené -na znamení, že je její bratranec vzhůru. Přesto zlehka zaklepala, aby o její přítomnosti věděl. „Dále!" zvolal. Vstoupila do pokoje a viděla ho sedět na malé lenošce u krbu. V Susaniných očích vypadal Ryan vždycky jako obr,

ZKROCENÁ REBELKA

10

skrýval v sobě nezkrotnou sílu odpovídající mohutné postavě a hezkému tmavému obličeji. Jenže neoperovatelný nádor na mozku ho postupně sil zbavoval a zanechával na něm stále viditelnější stopy. „Jak se cítíš?" zeptala se. „Teď už líp, když jsi tady." Mávl na ni, ať se posadí vedle něj, a ona uposlechla. Nezdálo se, že by ho spánek příliš osvěžil, ale byla šťastná, že má zjevně svou jasnou chvilku. Po jejím příjezdu byl jako ve snách a nedokázal s ní vůbec souvisle mluvit. Posadila se a vzala ho za ruku. Něžně ji držela v dlaních. „Mám tě moc ráda, bratránku." Rty se mu zvlnily úsměvem. „Já tebe taky, moje malá sestřenko." „Už nejsem malá." Trochu jí stiskl ruku. „Ale pořád jsi moje holčička. Mám tě jako dceru." Nejraději by se ho vyptala na Jasona Jamisona, aby se dozvěděla o jeho výhrůžkách něco víc, ale nechtěla bratrance zneklidňovat, už vůbec ne v okamžiku, když byla jeho milovaná žena v kuchyni celá nervózní a stále vyhlížela z okna, kdy se ten zloduch objeví. Susan se beztak dříve či později o Jasonovi dozví víc. Oba její bratři ji před ním varovali a naléhali na ni, aby o něm s Ryanem promluvila. Což měla v úmyslu, ale ne hned. „Lily ti vaří polévku," oznámila mu a snažila se mluvit veseleji, než se ve skutečnosti cítila. „Jakou?" „Indiánskou. Ze žaludů. Za chvilku ti ji přinese." „To zní dobře." Pustil jí ruku. „Copak jsi dnes dělala?" „Šla jsem se projít. Dolů ke stodole a stájím." Dívala se na krb, z hrubě otesaných přírodních kamenů, takže vynikala jejich krása. „Narazila jsem na Ethana." „Fakt?" Ryan ožil. „Jak to šlo?" „Dobře. Povídali jsme si jen pár minut." Pohlédla na bratrance a viděla, jak si ji pozorně prohlíží. Rozpačitě se

11


zavrtěla a pak se vzpamatovala a klidně si položila ruce do klína. „Mívala jsem na něj slabost." „Já vím, ty trdýlko. Myslím, že to věděli všichni." Rozpačitě se zasmála a snažila se v duchu si představit, jak tenkrát vypadala. Puberťačka v těsných džínsech, přiléhavém sexy tričku a příliš nápadně nalíčená. „Rozhodně jsem to neskrývala." „Takové city se skrývají jen těžko." Stále ji s chápavým výrazem sledoval. „Stará láska nerezaví." Odmlčel se a po chvíli dodal: „Lily byla mou životní láskou. Zamiloval jsem se do ní, když jsem byl mladý. A podívej, jak to krásně skončilo." Zavrtěla hlavou. „My to tak s Ethanem nemáme. V podstatě ho vůbec neznám." „Srdce nezapomíná." Naklonila se a měla sto chutí pohladit Ryana po tváři. Věděla, že svou první manželku miloval. Byla to jeho kamarádka z dětství, žena, s níž měl děti. Jenže Lily představovala oheň v jeho srdci. „Jsi prostě starý romantik." „A ty jsi zase mladice, která potřebuje hodného chlapa." „Mám svou práci.“ „A obrovsky prázdný byt v Kalifornii. To nestačí, Susan." „Já nejsem připravená se zamilovat." A už vůbec ne do Ethana, rozhodla se v duchu. Nepotřebuje žádné potíže. Určitě ne teď. Ne při pobytu v Texasu. „Už jsem ztratila hodně času v pubertě tím, jak jsem ho naháněla." „A toužilas po něm přesně jako já po Lily?" Pohodlně se opřela a urputně se soustředila, aby v jejich slovní potyčce neztratila půdu pod nohama. Ryan byl zjevně odhodlaný přesvědčit ji o podobnosti svého života s jejím. „Panečku, to jsem netušila, že se zabýváš i kuplířstvím," zamrkala. „Děláš si srandu? Já? Starý romantik?" uchechtl se pod vousy. „To není nic pro mě." Přinutila se k úsměvu, aby ho rozveselila. A sebe vlastně také.

ZKROCENÁ REBELKA

12

Protože v hloubi duše chtěla Ethana znovu vidět. Musí sebrat všechnu odvahu a zastavit se u něj v loveckém srubu. Rozum ji však nabádal, aby to nedělala. Susan mu přece ve svém věku nebude nadbíhat. Už nikdy.

DRUHÁ KAPITOLA Ethan zaparkoval svůj pick-up a zamířil ke krásně udržovanému trávníku s ozdobnými trsy trvalek a nejrůznějšími okrasnými travinami před hlavním domem. Kráčel po oblázkovém chodníčku a přemýšlel, jestli nedělá chybu. Už dávno se setmělo a Susan se u něj zatím neobjevila. Z nějakého sobeckého důvodu očekával, že ho navštíví, že využije jeho pozvání. Před sedmnácti lety by po takové příležitosti přímo skočila. Jenže časy se zjevně změnily. Zhluboka vydechl a pak do sebe nasál vůně venkovského večera na ranči. Není na návštěvu příliš pozdě? Upravil si klobouk, posunul si ho víc do očí. Susan v něm vždycky dokázala probudit oheň, i když byli tenkrát ještě téměř děti. Neměl po ní toužit. Ani tehdy ani teď. Jenže si nemohl pomoci. V období jejího života na ranči o ní slyšel nejrůznější historky. Neměl sebemenší představu, jestli jsou pravdivé. Podle nich spala se spoustou kluků z Red Rocku. Údajně jich pár i připravila o panictví. Nedá se říct, že by se jeho sny a fantazie neubíraly i tímto směrem. Byla předmětem všech jeho erotických

ZKROCENÁ REBELKA

14

snů, na něž si pamatoval. Toužil ji ochránit, pomoci jí tak, jak se učil pomáhat zvířatům na ranči. Jenže Susan nebyla zraněné hříbě nebo nemocné tele. Byla divoká a nezávislá, ostrá a drsná - stejně jako zmatek, který v něm probouzela. Tenkrát i dnes. Ethan by nejraději podlehl svému pokušení. Chtěl odhalit tajemství dívky, které se bál dotknout, dívky, která vyrostla v inteligentní přitažlivou ženu. Žaludek se mu svíral dychtivostí i nervozitou. Udělal krok ke dveřím domu. Proč se nezastavila na návštěvu u něj ve srubu? Nechávala ho snad schválně čekat, aby v něm zažehla silnější plamen? Nebo to sám Ethan příliš nafukuje a ona zkrátka zapomněla? Tak či onak se dostal do pasti. Vzpomínal, jak s ním flirtovala. Jaké měl dlouhé bezesné noci, protože na ni myslel a nemohl spát. Každá vzpomínka mu v představách nabobtnala a vybavoval si jich dost - až po den, kdy odešla na vysokou školu. Na den, kdy mu zmizela ze života. Ethan zatřásl hlavou, aby se zbavil myšlenek na minulost, nadechl se a zaklepal na dveře. Očekával, že mu otevře Lily. Když se však objevila mezi dveřmi Susan v rozevlátém županu oblečeném přes hedvábné pyžamo, málem omdlel. Proč neměl dost rozumu, aby si ji vymazal z hlavy?! Vypadala překrásně, žensky svůdně, horní knoflíček na pyžamu se jí napínal mezi ňadry. Župan se právě v tomto místě rozevíral a on nemohl odtrhnout pohled od nenápadné proláklinky na její hrudi, která ho neodolatelně vábila. „Ethane?" Zvedl pohled k Susaninu obličeji. Medově světlé vlasy jí padaly na ramena, rozpuštěné a vykartáčované, připravené na noc. Přemýšlel, zda stále voní po citronech. Když byli mladší, měla delší vlasy a vždycky voněly citrónovým šamponem, až ho to dohánělo k šílenství.

15


Susan se to však nikdy nedozvěděla. Ani jednou jí to nenaznačil. „Nečekala jsem tě." Utáhla si pásek na županu, ale její snaha o úpravu zevnějšku nezměnila vůbec nic. Knoflíček mezi ňadry stále viděl. Musel si odkašlat. „Doufám, že není příliš pozdě na návštěvu." „Ne. Jistěže ne." Také se vzpamatovala a podařilo se jí mluvit poměrně věcným tónem. „Ryan a Lily si už šli lehnout, ale já jsem se právě naladila na šálek čaje. Dáš si se mnou?" Čaj téměř nikdy nepil, ale nechtěl ji odmítnout. Byl rád, že mu vůbec otevřela. „Klidně. Děkuju." Šel za ní do kuchyně. Susan nalila vodu do nerezové konvice s pískací hubičkou a postavila ji na sporák. Vzpomněl si, že jeho matka také vařívala vodu v podobné konvici. Jako malý si lámal hlavu, co tu konvici nutí k takovému jekotu. Když se k němu Susan otočila, zrovna se při své vzpomínce na dětství zarputile mračil. „Je ti něco?" zeptala se. Rychle se zatvářil přívětivěji. Vzpomínky na matku mu vždycky navodily špatnou náladu. „Jasně." Pozvala ho, aby se posadil do jídelny, protože chtěla být poblíž, aby slyšela konvici pískat. Sundal si džínsovou bundu a přehodil ji přes opěradlo židle. Nečekal však, že by si svlékla župan. Stále si ho pevně utahovala k tělu. V pubertě měla ve zvyku hodně se odhalovat, nosila svůdné přiléhavé oblečení, vymyšlené přesně na to, aby klukům jako on zamotala hlavu. Jenže ten napjatý knoflíček na hedvábném pyžamu mu náhle připadal mnohem víc sexy než všechna její trička s hlubokým výstřihem a superkrátké šortky. „Chceš se mnou probrat něco důležitého?" zeptala se udiveně, protože stále nějak nechápala důvod jeho příchodu.

ZKROCENÁ REBELKA

16

Ethana se náhle zmocnilo nutkání vzít nohy na ramena. Nevěděl, jak má odpovědět, jak vysvětlit svou potřebu spatřit ji v tuto pozdní hodinu, a tak si vymýšlel, jak nejlépe dovedl: „Předtím jsme neměli moc času k popovídání, tak mě napadlo se stavit a jen tak zavzpomínat na mládí." Položila před něj prostírání s aztéckým motivem. „Měls přece nějakou schůzku na ranči." „No právě. Teď nikam nespěchám." Což byla samozřejmě lež. Zmítala jím neskutečná nedočkavost, nejraději by se na ni okamžitě vrhl a na místě se s ní pomiloval. Vždycky ho nesmírně sexuálně přitahovala, ale když byli mladí, okolnosti byly složitější a on se nikdy k ničemu neodhodlal. Naklonila hlavu. „Takže to je jediný důvod? Nezávazně si zavzpomínat?" Cítil příval provinilosti. Susan přijela domů, aby byla s Ryanem, aby mu v závěru života pomohla připravit se na smrt. V žádném případě neměla v úmyslu muchlovat se s nějakým chlapem, kterého znala někdy v pubertě. Nasadil ironický tón: „Myslíš si snad, že mám nějaké postranní úmysly? Já? Chlápek, který tě nikdy ani nepolíbil?" Zdálo se, že Susan o jeho slovech vážně přemýšlí. Jenže co horšího, hodnotila i jeho neverbální vyjadřování - jak se pohyboval, jak seděl a podobně. Blesklo mu hlavou, jestli mu nevidí až do žaludku, vždyť je to součástí její práce, to by měli psychologové jejího kalibru přece umět. „Nepřišels sem zjistit, jak jsem se změnila? Jestli jsem v hloubi duše pořád ta zkažená holka?" Tiše zaklel a litoval, že se od ní raději nedržel dál. „Přišel jsem, protože…“ Konvice začala pískat a on málem nadskočil leknutím. Jenže ve skutečnosti vyskočila Susan a rychle konvici odstavila z vařiče. „Udělám ten čaj," vydechla.

17


Čekal na ni v jídelně. Jakmile konvice umlkla, dům upadl do ospalosti počínajícího večera. Nehnulo se v něm vůbec nic, jen jeho srdce bušilo jako zvon. Ethan se pokoušel uklidnit, a tak se rozhlížel. Zařízení ve španělském stylu se mu líbilo. Zamlouval se mu těžký dřevěný nábytek i pestré potahy a závěsy. Susan se vrátila s podnosem v barvě, která mu ze všeho nejvíc připomínala jíl, a na něm nesla dva porcelánové hrnky a krabičku s různými čaji. K tomu cukřenku a nádobku s mlékem ve tvaru krávy. Vybral si bylinkový čaj v oranžovém obalu, ale ničím si ho neochutil. Susan sáhla po stejné chuti, ale nezapomněla na cukr ani na mléko. Nápoj ho příjemné hřál v krku a přivodil mu pocit uklidnění. To nečekal. A ocenil, že Susan přinesla pořádné hrnky. Na nějaké miniaturní šálky z tenkého čínského porcelánu měl příliš velké ruce. „Do toho! Dopověz, cos chtěl říct," vybízela ho. „Proč jsi ve skutečnosti přišel?" Rozhodl se pro upřímnost. I když ne úplnou. Své sexuální chutě si raději nechá pro sebe. „Mrzelo mě, že ses dnes nezastavila." „Myslela jsem na to. Jenže jsem nechtěla, aby sis myslel, že zase vjíždím do starých kolejí a kladu se ti k nohám." Její přiznání mu dodalo odvahy. „Možná bychom spolu mohli třeba někam vyrazit. Jakože na rande," usmál se šibalsky. „Na rande?" Zdálo se, že ji to zaujalo, i když se k tomu stavěla opatrně, protože si stále nebyla jistá jeho záměry. Maličko se stáhl a pokrčil lhostejně rameny. „Jen tak z legrace." Nadechla se: „A kam bys chtěl vyrazit?" „Co kdybychom se zítra projeli na koni? Má se oteplit." Ethan si s největší radostí upraví svůj pracovní program, aby s ní mohl strávit trochu času. „Co kolem poledního?"

ZKROCENÁ REBELKA

18

„Máš nějakého koně, kterého zvládnu? Nikdy jsem nebyla dobrý jezdec." „Mám mírnou starou kobylku. Zdědil jsem ji od jednoho klienta. Také jsem podobně získal pár psů. A s nimi soupeří o mou pozornost i jedna divoká veverka." Mile se na něho usmála. „Vždycky jsi to s toulavými zvířaty uměl. I s divokými." Vděčně jí úsměv oplatil. Ano, i ji vždycky považoval za takové zdivočelé zatoulané zvířátko. A když přišla na ranč, byla divoká až až. „Můžeme si udělat piknik. Vyberu na cestu pár lahůdek." „A co kdybych se o oběd postarala já? Bude to můj příspěvek na společné rande." „Tak jo. To zní skvěle. Přivezu koně ke srubu. Můžeme se setkat tam, abys nemusela až ke stájím." Souhlasila a Ethan dopil čaj a odešel, aby ji neobtěžoval příliš dlouho. Když se loučili, obešlo se to bez fyzického kontaktu. Žádné objetí ani pusa na tvář. Nic, co by naznačovalo, co přinese zítřek. Následujícího jitra se vyčistila obloha a svou šmolkovou modří zarámovala ještě téměř spící přírodu. Susan seděla na vnitřním dvorku s Lily a Ryanem u stolku se skleněnou deskou. Toto bylo Susanino oblíbené místo. Pod besídkou porostlou popínavými rostlinami byla starobylá houpačka a v ranním vzduchu příjemně bublala fontánka. K snídani si dávali španělskou omeletu, toast s máslem, pomerančový džus a kávu. Ryan si přidal trochu salsy na omeletu a Susan byla šťastná, že ho vidí takto při chuti k jídlu, jak si navíc užívá společné snídaně s milovanou ženou. „Nějak jsi nám dnes po ránu zkrásněla," pochválila Lily Susan. „Díky," zapýřila se Susan, která si vzala červené tričko a wranglerky.

19


Kovbojské boty zvláštní hnědočervené barvy měly na špičce ozdobu ve tvaru srdíčka. Dala si s úpravou svého zevnějšku práci, dlouho se česala a pečlivě se malovala. Snažila se vytvořit přirozený vzhled, aby to zapadalo do atmosféry pikniku pod širým nebem s Ethanem. Ryan mžoural na Susan a usmíval se, až se mu na opáleném obličeji dělaly vějířky kolem očí. „Nezdá se, že bys měla velký hlad." Vzhlédla k němu od svého talíře. „Obvykle snídám jen trochu. Krom toho se dnes chystám s Ethanem na piknik, tak se nesmím přejíst." Ryan se usmál. „Hm, to teda netrvalo dlouho, co? Jsi u nás teprve den, a už máte s Ethanem společné plány?" „Nech toho," zapýřila se. „Už teď jsem nervózní." Pohlédla na hodinky. „Vstávala jsem s východem slunce." A teď jí zbývají do odchodu asi dvě hodiny. Už však stačila upéct kuře a připravit domácí bramborový salát. Ryan se s úsměvem podíval na manželku. „To my jsme se dnes rozhodli trochu si přispat. Polenošit." Lily se zarděla dívčím ruměncem a Susan přemýšlela, jaké by to bylo mít manžela, probudit se po jeho boku, vypnout budík a stulit se mu do náruče a vědět, že jeho svalnaté paže ji budou chránit navždy. Ale ne, uvědomila si realitu a posmutněla. Nikdy to není navždy. Když manželství neskončí rozvodem, pak skončí smrtí. Bezbolestný únik neexistuje. „Pověz mi o Jasonu Jamisonovi," změnila téma směrem k nebezpečnému zločinci, který rodinu Fortuneových už dlouho ohrožoval. Ryan odložil vidličku. „Je to šílenec. Věčně nespokojený příbuzný." „Je opravdu z naší krve?" „Vzdáleně ano. Jak víš, můj otec Kingston byl rodinou Fortuneových adoptovaný. A muž jménem Travis Jamison byl jeho biologický otec."

ZKROCENÁ REBELKA

20

„A Jason je příbuzným toho Travise?" Ryan přikývl, ale Lily jakoby zkameněla. Seděla jako socha a zkoprněle poslouchala, jak Susan s jejím manželem probírá nepříjemné téma. „Věděl Travis o Kingstonovi?" zeptala se Susan. „Věděl, že má syna?" „Ne. Ale jakmile Jason zjistil, že můj otec je jeho neznámý příbuzný, vrhl se na nás jako sup. K ničemu jinému se to přirovnat nedá." Lily konečně také promluvila. „Jason je vrah. Nemilosrdný zabiják bez kousku srdce." Susan přeběhl mráz po zádech, jako kdyby se jí o každý obratel odíraly ostré kousky ledu. Už věděla, že je Jason vrah, ale když slyšela, jak to Lily řekla s takovou úzkostí, plně jí konečně došlo, co jim může hrozit. „Prozradil ti Vincent, že Natálie byla svědkem jedné z jeho vražd?" zeptala se jí Lily. Susan přikývla. Vincent byl její starší bratr a ten jí vypověděl, co si prožila jeho novomanželka Natálie. „Jason uškrtil svou milenku. Ženu, kterou vydával za svou manželku." „Přesně tak," přikývla Lily. „A předtím zastřelil vlastního bratra." Susan si nedokázala představit, že je někdo schopen zabít vlastního sourozence. Ale vždyť i podle bible zabil Kain Ábela, takže to nebylo nic nového. „Jason má ještě jednoho bratra," vložil se do hovoru Ryan. „A ten je agentem FBI. Slíbil, že mi dá vědět, až přijede do města. Dokázal dostat za mříže jiné zabijáky a teď nebude mít klid, dokud nechytí Jasona." „Jak se jmenuje?" ptala se Susan zvědavě na muže, do něhož Ryan vkládal své naděje. „Emmett," odpověděl. „Emmett Jamison." „Jasonovi se ale podařilo uprchnout z vězení," dplňovala své informace Lily. „Došlo k tomu ve chvíli, kdy ho převáželi do věznice s maximální ostrahou."

21


Odmlčela se a zhluboka se nadechla. „Jsme zvláštnímu agentovi Jamisonovi vděční, že po něm jde. Potřebujeme každou pomocnou ruku." Ryan ji pohladil po rameni. „Bude to v pořádku, zlato. Slibuju ti to." „Já vím. Ale nesnesu pomyšlení, že by mohl ublížit někomu z naší rodiny." Podívala se přes stůl na Susan. „Máme sice na ranči muže z ochranky, ale to neznamená, že bys neměla být opatrná, rozumíš? Jejich přítomnost není automaticky zárukou, že nám nic nehrozí." Ryan ji přerušil. „Jistěže Susan bude opatrná. Všichni budeme. Ale nemůžeme žít v neustálém strachu. Nesmíme Jasonovi dovolit, aby nám zničil život." Uchopil Lily za ruku, zvedl ji ke rtům a políbil. „Zasloužíme si trochu štěstí. Trochu klidu a pohody." Susan mlčela. Nechávala Ryana, aby svou manželku utěšoval. Takovou jistotu ženě může poskytnout jedině manžel, muž, který ji miluje. Susan v poledne přijela ke srubu. Zaparkovala auto, které si půjčila od Ryana, za Ethanovým pick-upem s přívěsem a všimla si, že u ohrady jsou už přivázaní koně. Srub byl postavený skutečně postaru z obrovských sroubených klád a stál na krásném obrovském pozemku, který se táhl až k obzoru a všude kolem, kam oko dohlédlo. Před vchodem rostlo pár stromů, které poskytovaly příjemný stín, a na verandě z hrubých neotesaných klád stála dvě masivní dřevěná křesla a u nich se v odpoledním slunci vyhřívala trojice psů. Když Susan vystoupila z auta, hlavu zvedl jen největší pes z trojice, černý labrador, a vzápětí vyskočil a běžel ji přivítat jako starou kamarádku. Druzí dva -voříšci neznámého původu - jí nevěnovali pozornost. Vzápětí Ethan prudce otevřel dveře a Susan se zrychlil pulz. Uvědomila si, jak je vysoký a silný. Dokonalý mužochránce. Stál napůl ve stínu, takže ještě víc vynikla jeho široká ramena v hrubé elegantní flanelové košili. A zpod

ZKROCENÁ REBELKA

22

krempy klobouku, který snad nikdy neodkládal, zářily jako klenoty jasně modré oči. Voříšci ihned vzhlédli, ale labrador zůstával stát po boku Susan. „Má rád ženy," konstatoval Ethan. „Takže jsi kluk, jo?" usmála se na labradora. „Jmenuje se Čoko. Ale já za to nemůžu. Pojmenovala ho tak má bývalá přítelkyně." Susan zvědavě zvedla bradu. V hlase mu nezněla zášť, ale ani náklonnost nebo alespoň náznak smutku ze ztráty. Nemohla si pomoct, aby se nezamýšlela, do jaké míry je asi Ethan schopen se zamilovat. „Snažíš se odborně psychologicky analyzovat mou osobnost?" zeptal se. Dokonale ji přistihl, takže nemělo cenu se vymlouvat. Nadhodila si na rameni plátěnou tašku. „Co na to říct? Jsi fascinující objekt. Krom toho jsi nadnesl téma své bývalé." „Jen kvůli jménu toho psa. A ty mě také dokážeš fascinovat. Odjakživa jsi mě fascinovala. Přestože jsem tě nikdy ani nepolíbil." Susan mu pohlédla na rty a viděla, jak se mu roztáhly do toho známého úsměvu. Otevřeně s ní flirtoval, přestával si dávat pozor. A ona měla sto chutí mu flirtování oplácet, užít si té náklonnosti, kterou k němu odjakživa cítila. Okouzleně se na sebe dívali. Čoko stál mezi nimi. Pak pes usoudil, že chce obrátit pozornost na sebe a strčil Susan čenich do rozkroku, což psi běžně dělávají. Lekla se, až nadskočila a Ethan jen zadržoval smích, ale koutky mu cukaly. „Varoval jsem tě, že má rád ženy." „To není vtipné. Měl bys ho napomenout." „Dělám to, ale nikdy neposlechne. Hlavně když jde o tohle." „Takže jsi to prostě vzdal?"

23


Pokrčil rameny a ona jen zakroutila hlavou a strčila mu do ruky plátěnou tašku. Jemně mu připomněla dobré mravy a on reagoval dalším úsměvem. „Co v tom je?" zamrkal. „Porno časopisy? Zásoba kondomů na měsíc?" Zvedla obočí. Když se Ethan rozhodl flirtovat, dělal to opravdu naplno. Servítky si nebral. „To je náš oběd, ty perverzníku!" „A helemese! Napravená svůdnice! Všichni kluci v širém okolí po ní šíleli, a ona si teď hraje na dámu." „To je minulost. Teď po mně nikdo nešílí a nikoho nesvádím." „Myslíš?" zazubil se a neodolal, aby neprozkoumal obsah tašky. „Na smažené kuře sbalíš každého kluka, kdy se ti zamane." „Jsou tam i sušenky." „S kousky čokolády?" Pohlédla na labradora a ujistila se, že na své jméno nijak přehnaně nereaguje. „S burákovým máslem. Ale já jsem je nepekla. Našla jsem je v kuchyni." „Vsadím se, že je dělala Rosita," olízl se. Rosita byla Ryanova a Lilyina hospodyně. „Když jsem byl malý, podstrkovala mi nejrůznější dobroty." Susan přikývla. Věděla, že Ruben, Rositin manžel, zamlada také pomáhal na ranči a pracoval s Ethanovým otcem. „Jak se vůbec má tvůj táta?" zeptala se v domnění, že je také v důchodu. Ethanovi se ihned změnila nálada. Zvážněl. „Před čtyřmi měsíci zemřel. Myslel jsem, že ti to Ryan říkal." „Ne, nic nevím. Promiň." „Ryan má teď plnou hlavu jiných věcí." Zhluboka povzdechl. „Ale pěkně ho to vzalo. Byli si s tátou blízcí." „Ty přece také. Vždycky jsem ti to záviděla." „Těch posledních pár měsíců bylo dost těžkých. Fakt mi moc chybí." Zavřel tašku, zvedl od ní pohled a změnil téma. „Nechceš jít dál prohlédnout si srub? Pak vyrazíme

ZKROCENÁ REBELKA

24

na vyjížďku a spořádáme to skvělé jídlo, které jsi přinesla." Vešla tedy za ním dovnitř, Čoko se jí neustále motal pod nohama. Ostatní psi zůstali venku. Srub se skládal z jedné velké místnosti, maličké kuchyňky a koupelny velikosti skříně. Všechny stěny zdobily kožešiny a lovecké trofeje. Vedle krbu stála kožená pohovka, která zřejmě byla rozkládací a sloužila jako postel. Na podlaze ležely krásné ručně tkané koberečky s indiánskými motivy. V rohu byl malý dubový stolek se dvěma rustikálními židlemi. „Nic z toho zařízení není moje," upřesňoval Ethan. „Všechny mé věci jsou v komoře. Čekám na vyřízení posledních detailů smlouvy o prodeji ranče. Ranče pro staré mládence, tak se tomu v realitce říká," usmál se. „Co to je?" „Dům s pozemky do sta akrů," vysvětloval. „Pro takové majitele, kteří si vydělávají na živobytí něčím jiným než hospodařením na ranči." „Takže jsi prodal otcův dům, když zemřel?" Ethan přikývl. „Stejně už byl dávno přepsaný na mě. Jenže já jsem tam nedokázal bydlet. Ukrývalo se v něm příliš mnoho vzpomínek. Usoudil jsem, že je nejvyšší čas na nový začátek. Jenže se pak zadrhlo podepsání kupní smlouvy u realitní kanceláře, takže mi to se stěhováním termínově nevyšlo. Jsem v jakémsi mezidobí, a tak jsem si od Ryana pronajal srub." „Já jsem si koupila byt v domě u přístavu," informovala ho o svých bytových podmínkách. Podíval se jí do očí. „Líbí se ti v San Francisku?" O odpovědi musela chvíli přemýšlet. Hlavou jí vířily vzpomínky na náročné pracovní dny a noci plné vyčerpání. „Hodím se tam." Maličko si posunul klobouk do týla, takže bylo vidět, jak se tváří. Jenže ona z jeho výrazu nedokázala téměř nic vyčíst. „Jsi prostě městská holka," poznamenal.

25


„Dnes jsem se oblékla jako vesnická holka. Místo elegantních džínsů luxusní značky jsem si vzala wranglerky," usmála se. Také se neubránil úsměvu, ale brzy se mu z tváře vytratil. Nepřestával ji však pozorně sledovat. Nevěděla, co by k tomu dodala, a tak mlčela. Rozhostilo se ticho. Ethan měl složitou povahu a stal se z něho komplikovaný muž. Nic jiného však nemohla čekat. „Neosedláme koně?" zeptala se nakonec. „Jasně." Pořád držel tašku s jídlem, které připravila. „Vesničtí kluci jako já potřebují vyrazit do přírody. Milují otevřený prostor." „Mně to rozhodně nevadí," zamrkala. „Vždycky jsem měla slabost na kovbojské týpky." „Já vím." Naklonil hlavu a prohlížel si ji od hlavy k patě. „Protiklady se přitahují. Je to takový žertík, který pro nás příroda uchystala. Čímž nám připravuje horké chvilky a těžkou hlavu." Cítila, jak ji zaplavuje horko, krev v žilách jí přímo bublala vzrušením, uvědomovala si, jak je to dlouho, kdy se naposled s někým milovala, tedy s někým, kdo by pro ni něco znamenal. Přesto udržela stále odlehčený tón. „My snad horké chvilky neprožíváme, ne?" „Ale ano." Vzal ji za ruku a vedl ji ven. Okamžitě se jí zase zrychlil tep.

TŘETÍ KAPITOLA „Jen kvůli tomu, že se jeden druhému líbíme, ještě nemusíme být v průšvihu," vtipkovala dál Susan. „Nemusí se z toho přece nic vyvrbit." Ethan na ni pohlédl a bylo jasné, že je naladěný na vážnější notu. Stáli u přivázaných koní, slunce jim zářilo nad hlavou a hřálo je příjemně do zad. Koho se snaží Susan přesvědčit? Sebe nebo jeho? „Když to říkáš…“ ušklíbl se. „Je to můj názor," bránila se Susan a trochu bojovala s podpěnkou. „Když jsme byli puberťáci, taky se nic nestalo. Proč by se teda něco mělo stát teď?" Zlehka ji odstrčil, protože si uvědomil, že Susan zapomněla, jak se sedlá kůň. „Tenkrát se nic nevyvrbilo, protože jsem to nedopustil." „No a teď to zase nedopustím já," rozesmála se. Pokrčil rameny a v duchu se přesvědčoval, že je mu to jedno. „Klidně můžeme být jenom kámoši." „Beru." Obrátila se k němu, aby úsměvem uvolnila napětí a navodila odlehčenější atmosféru. Jenže to nezabíralo. Alespoň na Ethana ne. Chtěl se jí dotýkat, odhrnout jí vlasy z obličeje, letmo přitisknout své rty na její. Přátelství má své stinné stránky, pomyslel si.

27


Udělal poslední úpravy na sedlech, všechno zkontroloval a přivázal na koně i zásoby jídla na piknik. „Jak se jmenuje ta má kobylka?" zeptala se. „Serena." „Už to jméno zní klidně." „Vždyť ona taky je klidná. Jenže krom toho i líná." Poplácal starou kobylku po krku. „Samozřejmě se pohybuje normálně, po cestě jde poslušně. Za mým koněm půjde třeba na kraj světa." „Je nádherný." Susan si hřebce prohlížela. „Je obrovský. Krásná barva. Připomíná mi sekvoji." Opřela se o sloupek ohrady. „V Kalifornii máme hodně sekvoji." „Nikdy jsem tam nebyl." Nevadilo by mu udělat si výlet do známého národního parku proslulého porostem sekvoji, ale jinak ho to do Kalifornie netáhlo. Nedokázal si představit opačnou situaci, kdy by on přijel do San Franciska a chodil za Susan jako ocásek, legrační kovbojíček, který neví, co si ve městě počít. Susan přistoupila k Sereně a nechala se očichat. Ethan ji sledoval, jak kobylku hladí po hřívě a pročesává ji prsty. Zdálo se, že Serena je spokojená, ale on věděl, že kobylka velmi snadno rozpozná, kdo to s koňmi příliš neumí. A Susan ji hladila, jako kdyby byla malé dítě, a ne kůň. Zamžoural zpod krempy klobouku: „Ty mi ji teda kazíš." „Vždyť už zkažená je!" „Takovou jsem ji už dostal." Susan pohladila Serenu po nozdrách. „Aha, no jo, vlastně. Tys ji zdědil po jednom ze svých klientů, že?" Plácla ho provokativně po rameni. „A teď se s ní musíš otravovat." „Nech toho. Potřebovala domov. A můj kůň se s ní skamarádil." Oplatil Susan vyzývavé gesto a také ji plácl. „Potřebuješ vysadit do sedla?" „Snad to zvládnu." Přidržela se hrušky a vyhoupla se kobylce na hřbet, až pod ní sedlo zavrzalo. Ethan jí upravil třmeny. „Dobrý?"

ZKROCENÁ REBELKA

28

„Jo." Stlačila paty dolů. „Jsem ráda, žes mě pozval na rande. Je mi s tebou příjemně." „Myslím, že jsem na tom podobně." Zamlouvalo se mu, jak se změnila, ale rád vzpomínal na to, jaká bývala kdysi. Divoká holka, kterou chtěl chránit. Dospívající dívka, která potřebovala někoho, komu by na ní záleželo. I on se vyhoupl do sedla a vyrazili. Moc si přál, aby mu Susan dala šanci. Nechápal, co špatného by mohlo být na romantické epizodce mezi dospělým mužem a ženou, kteří se odjakživa neodolatelně přitahovali. Čoko zavrtěl ocasem a zaštěkal. „Ty s námi nejdeš," zavolal na něj Ethan. Pes znovu zaštěkal, tentokrát hlasitěji. Pak zavyl a pohlédl na Susan. „Proč s námi nemůže?" podivila se. „Protože bude otravovat." „Mně to nevadí." „To říkáš teď. Jen počkej…“ „Nemůžeme ho tady nechat takhle nešťastného." Labrador už žadonil, vyl, dokonale sehrál scénku zapuzeného ubohého zvířete. Byl skvělý herec. Většina zvěrolékařů vlastnila zvířata, která se uměla chovat. Ethan ovšem ne. Vzal si k sobě každé tvrdohlavé stvoření, které mu zkřížilo cestu. „Bude loudit a žrát nám z talíře," varoval Ethan Susan. „Připravím mu jeho vlastní talíř." „To mu nezabrání, aby neloudil dál, ale jestli chceš, jsem pro." Vyrazil po cestě. Susan se držela za ním a Čoko sebevědomě ťapkal po jejím boku. Stezka se utápěla ve slunci, občas projížděli stínem, koně pomalu kráčeli vpřed. Obloha měla namodralou barvu ptačího vajíčka a krajina kolem nich se utápěla v odstínech hnědé a zelené. Terén byl většinou plochý a přehledný, ale v dálce před nimi byly na pláních tečky dubů, které vypadaly jako strážci Texasu. Úplně na obzoru viděla majestátní vrcholky a hřebeny hor. Ethan tento kraj

29


miloval. Pro něj byl zosobněním země zaslíbené, místem, kde se svět zastavil, aby povzdechl. Nedaleko od nich se prohnali divocí králíci, až Čoko našpicoval uši. Pes se však nemínil vzdálit od Susan. Zamířili k dubům roztroušeným po pláni. Pod nimi se rozhodli zastavit a udělat si piknik. Stezka se zužovala, takže Susan jela Ethanoví opravdu těsně v patách. Slyšel za sebou Sereniny kroky, jak vybírala cestu houštinami. Jakmile dojeli k dubům, stezka vyústila na travnatý svah. „Jak se ti tady líbí?" zeptal se Ethan a zastavil se pod obrovským stromem, jehož větve se jako paže zvedaly vzhůru k obloze. „Dokonalé." Seskočili ze sedel, postarali se o koně a Susan roztáhla na zem deku a uhladila ji na nerovném povrchu. Čoko rozjařeně běhal kolem a po psím způsobu se radoval, ve vzrušeném očekávání větřil ve vzduchu a čekal, až konečně začnou hody. Susan vzhlédla na Ethana: „Vychovávals ho od štěněte?" Pohlédl na psa a ten nasadil takový výraz, až se zdálo, že se směje. „Ne. Mám ho teprve půl roku. Neměl domov a potloukal se kolem mexické restaurace ve městě a žebral od hostů burrito a všechno možné. Majitel ho zaháněl, ale on se nedal a pořád štěkal u zadních dveří. Moje přítelkyně Amber tam dělala číšnici, a tak mi ho přivedla." Susan poplácala psa po hlavě. „A tys neměl jinou možnost než si ho nechat?" „Amber ho sice chtěla, ale Čoko byl moc divoký na jejího syna." Rozbalovala oběd. „Tvá bývalá přítelkyně měla dítě?" Přikývl. „Dvouletého klučinu. Popravdě řečeno se mi po tom klukovi stýská víc než po ní. Jenže se dala zase dohromady s jeho tátou, a tak se teď pokoušejí vytvořit malému normální domov." Protáhl si nohy a uvědomil si,

ZKROCENÁ REBELKA

30

jak má rozdrbané džínsy. Všiml si, že ty Susaniny jsou úplně nové. „Nic jiného vlastně po celou dobu nechtěla. Já jsem jí sloužil jen jako náhradník, ale to mi bylo od začátku jasné." „Takže tě váš rozchod nijak zvlášť nezasáhl?" „Ne. A co ty a tvoje vztahy?" „Měla jsem dva docela vážné, ale pokaždé mi je rozbila práce a kariéra." Náhle změnila tón a charakterizovala sama sebe z pozice psychologa: „Mám problémy s tím dostat do rovnováhy svou práci a milostný život." Ethan si vzpomněl na svou matku, ale rychle tu myšlenku zaplašil. Nechtěl, aby se Susan dozvěděla, že jeho matka dala přednost kariéře před rodinou. Nebo že se jeho otec nikdy nevyrovnal s jejich rozchodem. „Rád bych měl někdy manželku a děti, ale zatím se netrápím tím, že je nemám. Jsem zvyklý žít sám." „Já také. Jenže člověk se pak někdy cítí osamělý." „Jo, ale je to rozhodně lepší než blbé manželství." „Souhlas." Nejdřív nakrmila psa, který svůj oběd zhltal v rekordním čase a šťouchal do ní, že chce přidat. Poslechla a pak mu dala jablko, aby si s něčím hrál a nechal je v klidu najíst. Naservírovala sobě a Ethanoví jídlo na piknikové papírové talíře - kuře, ovoce a bramborový salát a jen sušenky nechala sbalené mimo dosah zvědavého psa. Čoko se však začal s jablkem velmi brzy nudit a žebral o přídavek ze Susanina talíře, což přesně Ethan předpovídal. Snažil se psa zlozvyku odnaučit, ale neměl to srdce být na něj moc přísný a zahnat ho. Čoko se nakonec uvelebil Susan po boku a položil jí hlavu do klína. „Ty jsi jako bezedná jáma," smála se a podstrkovala Čokovi kousky kuřete a kostičky k olízání. „Nedivím se mu," usmál se Ethan. „Je to moc dobré." „Děkuju." Také se usmála, až Ethan začal psovi jeho polohu závidět. V odpoledním světle to Susan moc slušelo, krásně v něm vynikaly vlasy barvy medu v kombinaci se zelenýma

31


očima. Elegantní vzdělaná dáma, dokonce i v obyčejných džínsech a jezdeckých botách a s napůl smazanou rtěnkou. Setrval pohledem na jejích ústech a vrtalo mu hlavou, jestli mu dovolí, aby ji dnes při loučení políbil. Nebo by podobný polibek byl už překročením hranice přátelství? „Jsme nějak odlišně načasovaní," povzdychl si a okamžitě mu zatrnulo, co to vypustil z úst. „Proč? Protože už nespím s každým na potkání?" „Tak jsem to nemyslel." Vytáhl ze sedlové tašky plastovou láhev s vodou a napil se. „Udělalo na mě obrovský dojem, v jak zajímavou ženu jsi dospěla, ale mrzí mě, že už mi nenadbíháš." Odložila svůj poloprázdný talíř na deku. Čoko se o její jídlo přestal zajímat. Usnul jí totiž na klíně. „Nebylo to přirozené. Ani to nadbíhání ani ty ostatní věci." Ethan se znovu napil, ale nějak se nedokázal vnitřně zchladit. „Takže teď jsou tvé city vůči mně tak nějak odměřené?" „Nedokážu vrátit čas. Neumím se stát tou starou Susan, malou holkou, která se snažila přerazit svou vnitřní bolest předstíráním světáckosti a zkušenosti." Nesmírně toužil po tom dotknout se jí, lehounce přejet prstem po její bradě, obejmout a uklidnit dívenku, kterou dřív bývala. „Já se ale nechci vracet v čase. Nemohli bychom oddělit minulost od přítomnosti? Začít tak nějak znovu?" „Já nevím. Myslíš, že mohli? Vsadím se, žes nic z těch drbů o mně nezapomněl. Vsadím se, že ti pořád vrtá hlavou, jestli byly pravdivé." „A divíš se?" Vzhlédl k obloze a spatřil, jak se z větve stromu vznesl jestřáb a krouží výš a výš jako vzlétající anděl. „Bylas tak rozkošná, tak zranitelná, ale také divoká. Přivádělo mě to k šílenství. Nemohl jsem kvůli tobě spát." „Snažila jsem se vyplnit obrovskou prázdnotu ve svém nitru. Obrovskou díru, která ve mně zela a nedala se ničím zalepit."

ZKROCENÁ REBELKA

32

„Věděl jsem, že máš v hlavě zmatek a chtěl jsem ti nějak pomoct. Jenže jsem netušil, jak." Zhluboka si oddechla, podrbala psa, až na chviličku pootevřel oči. „To přece nebyla tvoje věc nějak mi pomáhat nebo spravovat mou duši." Možná ne, ale teď za to platí. Ona si spravila svou duši sama a on zůstal s prázdnýma rukama. Zbyly mu jen vzpomínky. „Chtěl jsem zmlátit každého kluka, který se tě dotkl," pousmál se. „Jenže kolovalo tolik jmen, takže jsem nikdy nevěděl, čemu věřit." „Já jsem neměla tolik milenců, jak všichni tvrdí. Pomluvy všechno strašně nafoukly." „Hrozně jsem žárlil, hlavně když jsem slyšel, jak jsi některé z těch kluků připravila o panictví." Nad hlavami jim šustil větřík v korunách stromů a dodával jejich rozhovoru zvláštní naléhavost. Nemohl si pomoci, ale pořád žárlil, nejraději by skutečně všem jejím milencům dal pěstí. Věděl však, že Susan nebude nikoho jmenovat. „Tenkrát jsem chodila jen s jedním klukem, který byl panic," prozradila nakonec. „Jenže v té době jsem byla panna i já." Ethan se zamračil. „Jak je tedy možné, že o tobě začaly kolovat takové klepy?" „Protože jsem předstírala, že s tím mám už bůhvíjaké zkušenosti. Vytahovala jsem se. On byl beztak opilý pod obraz, takže věděl kulový." Kousla se do rtu, jako by ta vzpomínka byla stále čerstvá. „Bylo mi jasné, že se ti s tím určitě pochlubí a chtěla jsem, abys to prostě věděl." Sevřelo se mu hrdlo, jako by v něm měl knedlík. „Proč? Abych se na všechno vykašlal a obrátil se na tebe jako na zkušenou ženu v oboru připravování chlapců o panictví?" Přikývla. „Nemohla jsem už vymyslet nic, čím bych upoutala tvou pozornost. Nic na tebe nezabíralo." „To je mi teda líto, Susan. Všechny ty drby vznikly vlastně kvůli mně…?“

33


„Ale prosím tě! Nebyla to tvá chyba. To všechno já. Ubližovala jsem sama sobě." A úspěšně v tom pokračovala, pomyslel si. Neustále se před ním producírovala s jinýma klukama. Mlčky dojedl a položil svůj talíř vedle jejího ve snaze trochu se vzpamatovat, uvolnit náhlé napětí, zmatek v jejích očích, bolest ve své hrudi. „Nemusíš se cítit provinile, Ethane. Když jsem se vyspala s tím klukem, nijak mě to nezměnilo. Trochu zkažená jsem přece jen byla, ještě než jsem přišla do Red Rocku." Znovu se zevnitř kousala rozpačitě do rtu. „Často jsem utíkala z domu, aby naši nevěděli, chodila popíjet s kamarády, někdy to bylo dost divoké, zůstala jsem sice panna, ale věděla jsem kupříkladu, jak se dělá klukům orální sex…“ Zrudla. „Kristepane, co to tady povídám? Promiň…“ Mávl rukou. „To je přece dávná historie! Já jsem sice nic moc divokého neprováděl, ale než jsem tě poznal, chodil jsem s jednou holkou, a s tou jsme se dost často muchlovali tak, že by se to docela dobře dalo označit jako milostná předehra… Jenže to prostě nikdy nedošlo tak daleko, abych ztratil panictví." Podařilo se jí vykouzlit na rtech úsměv. „No podívejme se! A já jsem si myslela, jak nejsi cudný chlapec! Slušný skautík! Vzorňák Ethan!" „Fakticky? To mě podrž! No ale tys pro mě taky představovala dost velké překvapení. Měl jsem dojem, že nemůžeš mít čas na učení, ale nosilas vynikající známky. Jako kdybys byla nějaká přiblblá šprtka." „Učení mi opravdu nedělalo potíže. Jenže tenkrát mi to nepřipadalo přitažlivé. Být chytrá není sexy. Naštěstí mi došlo, jak je to výhodné, když jsem se dostala na vejšku a trochu si ten život srovnala." „Jo, na Stanford," obdivné hvízdl. „To je fakt něco." „Za mé studium zaplatil tenkrát Ryan. Jsem jeho obrovským dlužníkem."

ZKROCENÁ REBELKA

34

Ethan chodil na obyčejnou vysokou školu a měl plno práce a brigád, aby vůbec stíhal splácet studentské půjčky a všemožné dluhy. Nakonec se mu to podařilo, ale lehké to rozhodně neměl. „Snažil jsem se na tebe pak na vejšce zapomenout, ale vždycky ses mi nějak vrátila ve vzpomínkách a já jsem přemýšlel, jak se ti asi vede." Pohladila Čoka po hlavě, až pes ve spánku rozkošnicky povzdechl. Tentokrát se neprobudil. „Já také. Často jsem se na tebe Ryana vyptávala. Ale nechtěla jsem to přehánět." „A teď jsi tady. Na našem prvním rande." Sbalil všechny věci a zásoby rozložené na dece. „Myslím, že to není tak odlehčené, jak jsem sliboval." Rozhlédla se. „Je tady nádherně. Mně to tady odlehčené celkem připadá." „Jenže ta konverzace je vážnější." „Kamarádi by k sobě měli být upřímní. Jsem ráda, že jsme si o tom promluvili." Zvedl překvapeně obočí. „To chceš navykládat mému libidu?" Pokrčila rameny, rozesmála se, udělala na něj obličej. „To překonáš. Krom toho zdrženlivost je cesta k náklonnosti." „Neřekl bych zdrženlivost, ale spíš nepřítomnost, ty chytrá." Náklonnost k ní už rozhodně cítil. Nebo za všechno opravdu mohly hormony? V dané chvíli si nebyl úplně jistý. Probudila psa, protáhla se, vyšvihli se do sedel a mlčky vyrazili na zpáteční cestu. Jakmile dojeli ke srubu, Ethan sundal koním sedla a Susan navrhla, ať si u sebe nechá zbytky z hostiny včetně netknutých sušenek. Už se připravovala k odjezdu a Ethan stále neměl jasno, pokud šlo o políbení. Tušil, že je nepřípustné, ale nemínil se smířit jen s podáním ruky. Nakonec zvolil objetí - neobratně k ní vykročil jako dospívající chlapec, který si zakopává o vlastní nohy. Když ji sevřel v náručí, položila si mu hlavu na rameno.

35


Zabořil obličej do Susaniných vlasů a vdechoval slabou vůni jejího šamponu. Ano, citrónový, přesně jako když byli mladí. Udělala krok zpět a usmála se na něj, ale měla zvláštně skelný pohled, jako by měla k blízko k pláči nebo snad ke vzrušení. Vrtalo mu hlavou, jestli je to tím objetím. „Myslím, že se určitě brzy uvidíme," zamávala. Snažil se tvářit lhostejně. „Jasně. Tak nashle." Zamířila k autu a Čoko běžel za ní. „Hej, nemůžeš s ní domů!" křikl Ethan na psa. Čoko jeho varování ignoroval. Když Susan otevřela dveře na straně řidiče, proběhl kolem a skočil dovnitř. Pak se posunul na místo spolujezdce a čekal, až nasedne Susan za volant. Zastavila se u otevřených dveří a smála se. „Myslím, že má jasno." Ethan zavrtěl hlavou. „Já ho vytáhnu ven a uvidí!" „Ne, to je v pohodě. Může u mě klidně zůstat. Jsem si jistá, že Ryanovi ani Lily to vadit nebude." „Bude s tebou chtít spát v posteli. Ale můžeš si být jistá, že tě nezahřeje. Sebere ti všechny deky." „Na co, když má takovou srst? Zkusím to s ním." Posadila se do auta, nastartovala a stáhla okýnka. Čoko se stulil na sedadle do klubíčka. Ethan usoudil, že nemá cenu Susan přesvědčovat. Pokud se mu chce starat o psa, nemůže jí bránit. „Zavolej mi, jestli tě bude zlobit. Ryan má moje číslo." „Dík. Zavolám." Podívala se směrem k němu, ale jejich pohledy se spojily a chvíli beze slova hleděli jeden druhému do očí. Pak Čoko zvedl hlavu a strčil ji do okna, čímž jim zabránil ve výhledu. Určitě prožíval zlomyslné uspokojení, že dámu v tomto souboji získal on. Dámu, kterou Ethan neustále ztrácel. Susan se podívala na zprávy v jedenáct a po nich se stulila do postele k Čokovi. Na nočním stolku jí svítila

ZKROCENÁ REBELKA

36

lampička, ozařovala místnost a vrhala bílý klín světla na knihu, kterou držela. Labrador se přitiskl těsně k ní. Byl lepší než ohřívací deka. Z jeho těla čišelo tak příjemné teplo, že v podstatě žádnou další pokrývku nepotřebovala. „Nemůžu se soustředit," řekla mu, zavřela knihu a položila ji na stolek u postele. Nemohla totiž přestat myslet na Ethana. Pes zívl, ona ho poškrábala za ušima a přemítala, jestli je už jeho páníček také v posteli. Což nebylo dobré znamení. Pokud svými myšlenkami zalétne příliš daleko tím směrem, začne být Ethanem přímo posedlá a znovu dovolí, aby nad ní převzal svou pomyslnou nadvládu jako v době, když byli v pubertě. Ne, nabádala se. Nevystudovala psychologii a nezískala doktorát proto, aby neustále byla sama svou vlastní pacientkou. To už přece znáš, přesvědčovala se. Nemusíš to prožívat znovu. Proč by tedy raději nepodrobila psychologické analýze Ethana? To nebylo totéž jako být Ethanem posedlá a měla plné právo uvažovat o tom, co má Ethan za lubem. Proč se s ní teď chce tak strašně vyspat, když naprosto odmítal její pubertální dvoření? On přece není muž uvažující penisem. Chlápek, který si před těmi dávnými lety přál dostat zlobivou holku? Na nějakém základním stupni psychologického zkoumání existovala vysoká pravděpodobnost, že ji dostat chce. Něco takového se dospělému muži často honí hlavou. Jenže na toho nedosažitelného chlapce, který jí stále unikal, a chtěl ji ochraňovat a vyléčit její vzpurné srdce, to představovalo spíše vypadnutí z role. Možná tedy chce pomyslně ošetřit a ovázat všechny staré rány. Ne vědomě, ale kdesi hluboko, kde to bylo důležité. Kde ji potřeboval stejně nutně, jako ona potřebovala jeho.

37


Jak si však může být jistá? Ethan si vždycky nechával své city pro sebe. Ne jako ona, která emoce dávala najevo tak, že je probírali všichni v dalekém širokém okolí. Ozvalo se tiché zaťukání na dveře, Čoko zvedl hlavu a ospalé oči se mu náhle doširoka otevřely. Hlídal. „To jsem já," ozval se Lilyin hlas. „Pojď dál," vybídla ji Susan. Lily vešla a usmála se na psa, který radostně vrtěl ohonem na znamení přátelského pozdravu. „Vidím, že si tvůj společník našel pohodlné místečko." „Více než pohodlné." Susan ho znovu poškrábala za uchem. „Je ke mně doslova přilepený." „Myslím, že Ryan tak trochu čekal, že si domů přivedeš spíš Ethana." „To bych asi udělala," Susan na Lily šibalsky zamrkala. „Kdybych ovšem za ty roky nezměnila své proradné chování." Lily se zasmála a posadila se do starobylého houpacího křesla, které pod ní zasténalo. Opřela se pohodlně rukama a pomaličku se houpala sem a tam. Už byla v noční košili a žinylkovém županu. Husté vlasy si spletla do silného copu. „Ryan už spí?" zeptala se Susan. „Usnul už před několika hodinami, ale já nějak nemůžu zabrat." „Máš trápení?" „Ryan mi pořád opakuje, že Jasonu Jamisonovi nedovolí, aby ublížil nikomu z rodiny, ale mně to doslova nedá spát. Dělám si starosti. Ryan je nemocný a ten šílenec nás ohrožuje. Já nedokážu snášet úplně všechno." „Vím. Je mi tě moc líto." Susan se posunula na kraj postele, blíž k Lily. „Myslím, že Ryan si dělá úplně stejné starosti jako ty, ale snaží se projevit sílu." „Aby dokázal, že nás ochrání? I když umírá?" Susan přikývla. Viděla v Ryanově tváři odhodlání a věděla, jak často mluví se svou ochrankou. „Přemýšlím, kdy se s tebou spojí ten agent FBI. Až přijde na to, kde Jason je."

ZKROCENÁ REBELKA

38

„Doufám, že brzy. Právě tohle je tak strašné. Mrazí mě z toho v zádech. Vědomí, že je Jason někde venku." Třela si předloktí dlaněmi, jako by jí náhle bylo zima, i když na sobě měla župan. „Možná bych se cítila bezpečněji, kdyby Ryan nebyl nemocný. Možná je právě to ten důvod, proč mi to dělá takovou starost. Ztrácím pevnou půdu pod nohama, skálu, o kterou jsem se mohla opřít." „Ještě jsi ho neztratila, Lily. Je stále tady, spí na opačné straně chodby." Lily zamrkala, aby jí po tvářích nestékaly slzy. „Máš pravdu." Zhluboka si povzdechla. „Tolik ho miluju." „A on miluje tebe." „Ano. A to je nesmírně uklidňující." Vstala a usmála se na Susan i na psa. „Díky. Pomáhá mi, když to někomu můžu vypovědět." „Mně také." Susan vstala a Lily objala. Pes vyskočil z postele a snažil se protlačit mezi ně, aby se dostal do objetí obou žen i on. Susan Lily pustila a rozesmála se. Pes byl neodolatelný. „Nevypadá jako toulavý pes," podotkla Lily. „Ethan ho kazí. Předstírá, že ne, ale kazí ho." Lily na ni pohlédla. „Nedivím se mu. Radši se ho drž." Jakmile se Lily rozloučila a odešla, Susan se zamyslela, koho se vlastně má podle její rady držet. Čoka? Nebo muže, který ho zachránil?

ČTVRTÁ KAPITOLA Susan ráno vyrazila vyvenčit Čoka ke stodole. Sama sebe přesvědčovala, že to není žádná záminka k tomu, aby viděla Ethana. Neměla ani tušení, jestli Ethan vůbec toho dne na ranči Double Crown pracuje. Měl i jiné klienty, jiné rančery, kteří mu platili za služby. Přesto se rozhlížela po pastvinách a přemítala, jestli se tam nestará o krávy, které vypadaly jako puntíky nepravidelného tvaru na zeleném pozadí nekonečných texaských plání. Ne že by na tom záleželo, i kdyby tam někde byl a naháněl dobytek do stání, kde ho mohl očkovat či prohlížet. Neustále si připomínala, že Ethana přece nehledá. Vzala pouze jeho psa ven na procházku, aby se vyvenčil a trochu se proběhl a zadováděl si. A dovádět Čoko tedy uměl. Pobíhal kolem ní sem a tam, mizel jí z dohledu, pak se vracel s klacíky a kameny a různými dalšími psími zajímavostmi, pouštěl je z tlamy přímo před ni, buď aby mu je házela, nebo aby ho pochválila za dobrý úlovek. Náhle jí upustil k nohám něco, co nezapadalo mezi předchozí přírodní trofeje. Na zemi zarachotila plechovka od limonády. Čoko znovu odběhl, protože aportování ho příliš nebavilo. Jako kdyby neměl trpělivost

ZKROCENÁ REBELKA

40

čekat, až mu Susan hodí klacíček, aby ho konečně mohl přinést. Raději nosil stále nové a nové věci. Ne že by mu hodila jako aport plechovku od limonády. Zvedla ji a držela v ruce s tím, že ji vyhodí do odpadků. Přemýšlela, kdo asi může dělat na ranči nepořádek. Nedokázala si představit, že by některý z Ryanových zaměstnanců byl natolik bezohledný, ale někdo to zjevně udělat musel. Slyšela psa štěkat a doufala, že se nedostal do nějakých potíží. Štěkot sice zněl poměrně přátelsky, ale Čoko klidně mohl považovat za hru i obtěžování místních zemědělských dělníků. Susan šla podle zvuku a našla ho za stodolou vedle mladé dívenky, která seděla na zemi a rychle bafala z cigarety. Pohlédla na Susan bez jediného slova. Susan stála jako přimražená. Déjà vu jako hrom. Úplně se v té dívce viděla. Jako kdyby se dívala před sedmnácti lety do zrcadla. Nešlo ani tak o podobu jako o ten nevzrušený přidrzlý pohled. Susan se také nikdy ani nehnula, když ji někdo přistihl kouřit, ale pamatovala si, jak se jí rozbušilo srdce a jak se modlila, aby na to nepřišel její otec. „Nevíš kde je tady koš na odpadky?" promluvila, ale snažila se o přátelský tón. Nechtěla dívku zatlačit do kouta, ale přitom považovala za nutné dát jí najevo, co si myslí o pohazování plechovek po ranči. Měla podezření, že limonádu pila ona. Dívka pokrčila rameny. Měla na sobě obyčejné tričko, klučicí džínsy a tenisky. Vlnité hnědé vlasy měla svázané do culíku, z něhož jí vyklouzlo pár neposedných pramínků. Díky spršce pih na mírně ohrnutém nosíku vypadala dívka trošičku jako skřítek a odpovídala tomu i drobná stavba jejího těla. Susan ji odhadovala na čtrnáct nebo patnáct. Vedle ní ležel na zemi žlutomodrý batůžek. „Možná bude támhle ve stodole?" pokračovala ve svém tématu o odpadkovém koši Susan. Dívka téměř ani nemrkla. „Asi jo."

41


„Asi to tam vyhodím později." Rozhodla se dívce představit. „Jsem Susan Fortuneová. Sestřenice Ryana. A tohle je Čoko," dodala a kývla směrem k psovi očichávajícímu dívce kalhoty. „Já ho znám. Rozmazlený zvěrolékařův pes." Susan se neubránila úsměvu. „V tom případě víš, že ti nic neudělá. Jak se jmenuješ ty?" „Cathy." Susan si dřepla dostatečně blízko, aby dívce viděla do očí, ale ne tak blízko, aby jí to bylo nepříjemné. „Jak dobře se znáš s Ethanem?" „Máma chodívala hlídat dítě jeho přítelkyni, když si chtěli někam vyrazit." Cathy na ni zamžourala zpod přivřených víček. „Vy jste jeho nová přítelkyně?" „Ne. Jsme jenom kamarádi. Známe se od mládí." „Trochu se totiž Amber podobáte." „Fakt?" Susan se lehce zachvěla, když slyšela jméno Ethanový bývalé milenky. „Jak to?" „Nevím. Prostě tak." Dívka zhluboka vtáhla dým z cigarety. „Jenže ona je hezčí než vy." Och och, pomyslela si Susan. Tahle holka ví, jak zasadit dobře mířenou ránu. Vrtalo jí hlavou, na co je Cathy tak naštvaná, proč se chová tak vzdorovitě. „Ty tady někam chodíš do školy?" „Kam bych měla chodit? Bydlím na ranči." „K autobusové zastávce to máš dost daleko. Neměla bys už jít?" Susan se rozhodla srovnat pomyslné skóre a trochu si do dívky rýpla: „Nebo máš v úmyslu jít za školu?" „Zrovna jsem chtěla vyrazit." Cathy vstala, típla cigaretu a nechala ji na zemi. Pak popadla batoh a vyrazila za roh stodoly. Čoko zaštěkal a Susan povzdechla, sebrala nedopalek a hodila ho do prázdné plechovky. Měla svých problémů dost, nepotřebovala si dělat hlavu s výchovou puberťačky, která si hraje na tvrdou holku. Svět byl plný vzdorovitých puberťáků a ona jim všem pomoci nemůže.

ZKROCENÁ REBELKA

42

Jenže Cathy bydlela na ranči Double Crown, což Susan trochu nutilo, aby se o její osud zajímala. Nemusí zacházet do velkých podrobností, jen se na ni třeba zeptá Ethana. Susan čekala až do soumraku a pak se odvážila zaklepat u Ethanových dveří. Otevřel s mokrými vlasy a bez košile. Džínsy mu taktak držely na bocích. Právě se osprchoval, uvědomila si. A v rychlosti si natáhl kalhoty. Neměl rozepnutý zip, ale knoflík nad ním ano, což upoutalo Susaninu pozornost. Bleskla pohledem pod jeho pupík. „Přišlas mi vrátit psa?" „Cože? Ne." Vzhlédla a cítila, že jí rudnou tváře a pálí jako oheň. Copak je nějaká malá holka, která provokuje? Nemůže si ho prohlížet jako kus masa. „Čoko je s Ryanem a Lily." Podíval se za ni. „Máš jistotu, že neběží za tebou?" „Mám. Když jsem odcházela z domu, pospával." Znovu se neubránila, aby si ho neprohlížela. Měl vybledlé džínsy a zpod nich mu vyčuhoval okraj boxerek. Chtěla se ho dotknout, ale to by vkročila do zakázané zóny. Měla v úmyslu mu říct, že se zastavila, aby se poptala na Cathy, ale najednou nedokázala myslet na nic jiného než na jeho tělo, tak přitažlivé v těch ležérních džínsech. Ustoupil a mávl rukou, aby šla dál. Vstoupila do srubu a zhluboka se nadechla. Když zavíral dveře, všimla si tetování na jeho rameni. Dvě podkovy a hvězda. „Kdy sis to nechal udělat?" Obrátil se k ní s překvapeným výrazem. „Co jako?" „Tetování." „Před pěti lety. Pro štěstí. Když mi bylo třicet." Šibalsky na ni zamrkal. „Asi to udělám znovu, až mi bude čtyřicet." „Na druhé rameno?"

43


„Ještě jsem se nerozhodl." Popadl košili přehozenou přes pohovku. „Máš taky nějaké dobře ukryté tetování, o kterém bych měl vědět?" „Třeba pirátskou loď na hrudi? Ne, to bohužel nemám." „Spíš jsem myslel nějakou růžičku na stehně." Oblékl si košili, ale nezapnul ji. Po tváři mu přelétl úsměv. „Nebo třeba motýlka na tvé rozkošné…“ Zvedla výstražně obočí. Ethan Eldridge se proměnil v odvážného provokatéra. „Svou šanci na prohlížení mé rozkošné prdelky jsi propásl." „Nepřipomínej mi, jaký jsem byl trouba!" Odmlčel se a zvážněl. „Nechceš se mnou dnes povečeřet?" Změna tématu ji zastihla nepřipravenou. Zamrkala a připomínala si, že k němu přijela výhradně proto, aby se poptala na malou vzpurnou Cathy. „Můžeme zajet do města," navrhl. „Co třeba Red?" Proč navrhuje restauraci, kde pracovala jeho bývalá přítelkyně? „Kdy?" „Třeba hned. Jen se trochu doobleču." „To zní dobře. Ještě jsem nejedla." Rozhodla se, že se ho na Cathy zeptá u večeře. A třeba, když bude mít Amber službu, se mrkne i na ženu, které údajně byla podobná. I když Amber měla být hezčí. Posadila se na pohovku a čekala na Ethana. Košili si zapínal před ní, ale pak se decentně otočil zády, když si rozepnul džínsy a košili do nich zakasal. Pak ještě opasek. Slyšela cvaknutí přezky. Nevěděla, že je takový slušňák, jak se teď jevil. Zřejmě jí tím dával najevo, jak na ni bere ohledy. Nakonec přistoupil k dubové skříni a vytáhl ze spodní zásuvky ponožky. Ve srubu nebyla ložnice, takže se Susan posunula na pohovce, aby mu udělala místo na obouvání, a uvědomila si, že mu patrně sedí na posteli. Natáhl se pro vysoké boty a posadil se k ní. Obul se. Všimla si, že má ještě mokré vlasy. Nosil je nakrátko a trochu rozcuchané. Na spáncích mu už maličko pro-

ZKROCENÁ REBELKA

44

kvétaly šedinami, ale zatím to bylo téměř nepatrné. Přesto si toho všimla. Čas nikoho nešetří. Léta plynou. „Neber si klobouk," vyhrkla. Protáhl obličej. „Proč ne?" „Líbí se mi, jak vypadáš bez něj." A navíc nechtěla, aby se schovával pod krempu. Prohrábl si vlasy ve snaze je nějak upravit. Velký rozdíl však Susan neviděla. „Připadám si jako nahý." Což, bohužel, nejsi, pomyslela si Susan a usmála se pro sebe. „Slyšela jsem, že muži, kteří nosí klobouky, jsou brzy plešatí." „Tak to budu radši nahý." Vrhl po svém klobouku lítostivý pohled, ale nechal ho na věšáku. Věděla, že vyhrála. „Třeba tě za to dneska políbím." Ohryzek na krku mu překvapeně poskočil. „Fakticky?" „Na tvářičku," ušklíbla se. „Ach jo," protáhl obličej. Vstal a podal jí ruku. Přijala ruku i způsob vtipkování. V očích mu jen hrálo, byly modré jako moře, jako obloha, jako… prostě jakákoli poetická věc, která se k očím přirovnává. Vzápětí už nastupovali do auta a odjížděli do restaurace v přátelském mlčení. Restaurace Red byla přestavěná hacienda, velmi příjemná a elegantní. Přízemí sloužilo jako jídelna se stoly z tmavého dřeva a podlaha měla nádherné terakotové dlaždice. Díky četným rostlinám a tlumenému osvětlení panovala v lokále útulná atmosféra. Susan a Ethan se posadily ke stolu se svíčkami u okna. Když vyhlédla ven, všimla si krásného dvorku s papírovými lampiony - pozůstatky nějaké velké oslavy, které se houpaly pod červenými slunečníky. Číšnice, přátelská brunetka, jim přinesla jídelní lístky a objednala nápoje. Susan se rozhlédla. Předpokládala, že Amber byla blondýnka. „Chceš poradit? Výběr z předkrmů bývá dobrý," promluvil Ethan.

45


Susan přestala pátrat po Amber a obrátila pozornost k jídelníčku. Žádná blondýnka v dohledu. „Všechno vypadá dobře." „Jo. Mám strašný hlad." Mladý číšník jim přinesl pití a postavil na stůl košík s chipsy a misku s omáčkou. Ethan se na ně vrhl. „Jím často v restauracích. Obtěžuje mě vařit si jen pro sebe." „Nápodobně." Uvažovala, jestli si dá hovězí burrito nebo kuřecí enchiladu, ale pak podlehla zvědavosti. „Tady ses seznámil s Amber?" „Jo." Odpověděl naprosto klidně a lhostejně se natáhl po dalším chipsu. „Odešla tehdy od manžela a měla dost těžké období." „A tys jí pomohl?" „Jasně!" zasmál se ironicky. „Pomohl jsem jí dospět k závěru, že stále miluje svého manžela." Susan také sáhla po chipsu a trochu potýrala své chuťové buňky vynikající salsou. „Dnes večer asi nemá službu." „Dnes ani nikdy jindy. Už tady nepracuje." Zamračil se na ni. „Myslelas, že jsem tuhle restauraci vybral kvůli ní? Takové hry já nehraju." „Já to za hru nepovažuju. A navíc jsem se doslechla, že jsme si podobné." „Kdo? Ty a Amber?" Opřel se a zamračeně se ptal: „Kdo ti to řekl?" „Cathy." „Cathy?" „Ta puberťačka, která má mámu, co hlídala Amber syna." „Ach tak, tahle Cathy! Holka, co tajně kouří. Vsadím se, že se do tebe navážela." „Jo. Ona je vlastně důvod, proč jsem k tobě dnes zašla. Ale nejdřív chci vědět, jestli je to pravda." Upřeně na ni pohlédl. „Proč? Je snad zločin, že spím s maličkýma blondýnkama?" „Takže jsme si podobné."

ZKROCENÁ REBELKA

46

„Ne tak, aby si vás člověk pletl. A já jsem tě navíc ani nepoznal, když jsem tě teď viděl." Což znamená, že Amber vypadá spíš jako Susan v mladším věku. Delší vlasy, výraznější make-up, sexy oblečení. „Mohla by to být nějaká freudovská potlačená touha." Usmál se. „Pak bys mě měla vyléčit. Uložit mě do postele nebo tak něco." „Hezký pokus." Také se usmála, ale srdce jí bušilo, jako by si píchla nějakou drogu. Dokonce i plamínek svíčky se zamihotal. Znovu se objevila číšnice a zeptala se, jestli mají vybráno. Susan měla najednou zvláštní radost, že je ta žena brunetka. Bylo nesmyslné takto uvažovat, ale nemohla si pomoci. Začala být, pokud šlo o Ethana, majetnická. Než jim přinesli jídlo, málem se v duchu přesvědčila, že by se s ním měla vyspat. Jenže kdesi v koutku duše věděla, že by jí to mohlo zanechat vážné šrámy na srdci. Přestože se o ní povídalo leccos, nikdy nebrala sex na lehkou váhu. Pro Susan to byla vždycky otázka citu. A rozchody se jí pak silně dotkly. Pokaždé si vytvořila ke svému milenci citový vztah a toužila po opětování toho vztahu, i když si ji chlapci předávali jako bonbon. Sledovala Ethana, jak zaútočil na svůj talíř s výběrem předkrmů. Sice mu dali výběr, ale on si to všechno smíchal, rýži a fazole a tamale a chili rellenos. „Proč jsi mě ani nepolíbil, když jsme byli puberťáci?" zeptala se a ve vzpomínkách zalétla do minulosti. „Věděla jsem, že to chceš. Cítila jsem to pokaždé, když jsme byli spolu." Málem upustil vidličku. „Co je to za otázky?" „Upřímné otázky." „Nechtěl jsem tě ranit. Stát se součástí tvé bolesti." „Jenže tím, jak ses na mě díval, jsi mi dával falešnou naději." „Oukej, fajn." Zamračil se a ukázal na ni vidličkou. „Chceš celou pravdu? Chtěl jsem ti pomoct, zahojit tvé

47


rány, vtáhnout tě do mého světa, chtěl jsem tě jen pro sebe. Jenže mě strašně děsila představa, že tě ztratím. Věděl jsem, že v Texasu nezůstaneš." Zatajila dech. V duchu přepnula do profesionálního uvažování. Psychologického. „Kdo tě opustil, Ethane? Koho jsem představovala?" „Nikoho, prokrista!" Tiše si pro sebe zaklel, pak vzhlédl, a omlouval se, jak se zdálo, bohu na nebesích. „Musí být všechno, o čem si povídáme, rozpitváno? Analyzováno? Přežvýkáno a vyplivnuto?" Cítí se provinile, pomyslela si. Potrefená husa. „A kromě toho," pokračoval, „jsme teď starší. Naháněl jsem tě jako nadržený býček. Myslím, že jsme si kvit." Pohlédla mu do očí a viděla tam bolest, odmítání, probuzené vzpomínky. „Promiň. Teď je řada na mě, abych se bála. V tomto věku se bojím vztahů zase já." „Možná tě můžu naučit, jak se přes to dostat." Pousmál se. „Některé věci nemají pokračovat. Někdy musíme brát život takový jaký je." Měl pravdu. Ale zároveň se také mýlil. Lidé někdy musejí chránit svá srdce. „Já si už s nezávaznými vztahy nezačínám. Vždycky je v nich něco hlubšího." „Musí v nich být nějaký příslib trvalosti?" „Ráda v to doufám. Mé poslední dva vztahy trvaly hezkých pár let. Sice mi to nevyšlo, ale snažila jsem se. Aspoň tak, ne? I snaha se počítá." Zvedl sklenku vody a napil se. „Mé vztahy nikdy nevydržely. Neříkám ovšem, že u mě nepřipadá dlouhodobý vztah v úvahu. Připouštím jeho existenci i ve svém životě, byť jsem zatím nenarazil na vhodnou partnerku." Přikývla a vzpomněla si, že vyslovil touhu po manželce a dětech. „Možná nejsi tak odtažitý, jak vypadáš." „Odtažitý? Já? Padám ti k nohám, dámo." „Protože chceš sex." „Přijal jsem nabídku na přátelství, ne?"

ZKROCENÁ REBELKA

48

„Ano, přijal." A stával se z něj zatraceně dobrý přítel, muž, kterému se dokázala svěřit. „Chceš si povídat o Cathy?" zeptal se. „Můžeme chvilku pitvat ji." „Čímž ze sebe sejmeme trochu tlaku, to beru. Odlehčíme konverzaci." Zakousla se do enchilady, které se do té chvíle téměř nedotkla a byla ráda, že se jí vrací chuť k jídlu. Cathy byla důvodem, proč přijala jeho pozvání na večeři. A také Amber. Jenže pokud šlo o jeho bývalou, už se ho navyptávala dost a dost. „Pověz mi, co o ní víš." „Myslím, že je jí čtrnáct. A pochází z Kalifornie." Naklonila se nad stůl, aby k němu měla blíž. „Ze severní Kalifornie?" „Z jižní. Někde od Los Angeles. Úplně přesně nevím, proč se její rodina přestěhovala do Texasu, ale bydlí tady už asi půl roku. Její otec je zahradníkem na ranči Double Crown. Stará se o skleník." „Jaký ti připadá? Jak bys ho ohodnotil?" Ethan pokračoval v jídle. „Celkem správný chlap. Pracovitý, příjemná povaha. Je ale starší. Zhruba v Ryanově věku." „A co jeho manželka?" „Té bude ke čtyřiceti. Je doma. Hlídá děti některým pomocníkům z ranče. Proto hlídala i syna Amber, když jsme si chtěli večer vyrazit. Měla vynikající doporučení." „Má Cathy nějaké sourozence?" „Zatím ne, ale její matka je těhotná, takže se jí nějaký narodí." Po tváři mu přelétl uznalý chlapský úsměv. „Její fotřík má sice svý roky, ale zdá se být docela úspěšně plodný." Susan obrátila oči v sloup. „To je tedy slovo chlapa." Nepřestával se usmívat. „Jak jsem to měl okomentovat? Připadalo mi, že je na to dost hrdý. Když se dozvěděl o těhotenství své ženy, rozdával na ranči doutníky na oslavu."

49


Takže Cathy má docela příjemnou rodinku, ale první pohled může mást. „Proč je podle tebe Cathy tak vzpurná? Nežárlí třeba na další dítě v rodině? Co myslíš? Nebo se za to třeba stydí? Rodiče jí připadají na miminko staří?" „Já nevím. Mám dojem, že možná lip vychází se zvířaty než s lidmi. Předstírá, že jí Čoko leze na nervy, ale všiml jsem si, jak mu podstrkuje dobroty. A než jde do školy, potlouká se kolem stájí a nosí mrkve a jablka pro koně." „Třeba se k ní můžeme dostat přes zvířata," zamyslela se Susan. Zachytila jeho pohled. „Nepomůžeme jí? Aby měla nějaké spojence?" „Nevím, jestli o nějaké stojí. Je samotářka." „Která má radši zvířata než lidi. Jako ty zamlada." „Jo." Ztišil hlas. „Příště, až ji uvidíš, se jí můžeš zeptat, jestli si nechce vyrazit na vyjížďku." „S tebou?" Srdce se jí sevřelo vděčností. Byla ráda, že vzal vážně její nápad pomoci dospívající vzpurné dívence z ranče. „Na tvé objížďky?" „Třeba. Ale můžeš se připojit." Přikývla a pak se na sebe chvilku mlčky dívali přes stůl. Kamarádi, pomyslela si. A zachránci ztracených puberťáckých dušiček. A nešlo jen o Cathy. Mohli spasit i své vlastní.

PÁTÁ KAPITOLA Ethan vstoupil do stáje a procházel první řadou koňských stání. Včerejší večeře skončila příjemně a on šel do postele s hlavou plnou Susan, celý žhavý znovu se s ní vidět. A teď obchází ranč jako malý kluk a hledá ji v naději, že se může spolehnout na svůj instinkt. Ukázalo se, že ano. Netrvalo dlouho a zahlédl ji u stání kobylky Sereny. Nechtěl na ni hned volat, a tak se zastavil a pozoroval ji. Krmila Serenu kousky jablek a kobylka vděčně pochoutky přijímala. Vždycky do Susan šťouchla hebkým nosem, aby jí dala další dobrotu, a Susan se rozesmála a uposlechla rozkazu krásného majestátního zvířete. „Kazíš mi koně?" promluvil konečně. Susan se prudce otočila a on se na ni usmál. Na okamžik se zdálo, že se zastavil čas. Také se na něj usmála. Serena hlasitě chroupala jablko, ale jim na tom nezáleželo. Vznikl mezi nimi jakýsi neviditelný kontakt. „Přivedlas s sebou i psa?" zeptal se a přemýšlel proč se kolem nich Čoko bláznivě neprohání, jak je jeho zvykem. „Ještě pořád spí v mé posteli."

51


Ten čokl má ale kliku, pomyslel si Ethan. Měl opodstatněné podezření, že Susanina postel je teplá a měkoučká, možná má hedvábné povlečení, a je plná polštářků a podušek a jemně voní po citronu. „Pracuješ dnes?" zeptala se. „Až později." Nepřestával se jí vpíjet do očí. „Hledám tě tady, protože jsem věděl, že sem přijdeš za Cathy. Vidělas ji?" „Ne. Dívala jsem se nejdřív vzadu, ale není po ní ani vidu ani slechu." „Asi si našla jiné místo na tajné pokuřování." „Vypadá to tak." Odtrhla od něj pohledem a rozhlédla se. „Chodívá ke stájím každé ráno nebo ne?" „Nevím. Nebývám tady každý den. Ale vídal jsem ji poměrně často, oblečenou do školy, s batohem a tak." „Jak si povídá s koňmi?" „Jo." Přistoupil k ní blíž. „Jako ty právě teď se Serenou." I ona k němu vykročila. „Nechtěla jsem přijít ke koním s prázdnýma rukama." „Ani já ne. V autě mám termosku s kávou a koupil jsem pár muffinů k snídani. Nepřidáš se ke mně?" Zasunula si neposlušné vlasy za uši a on si všiml, že jí lalůčky zdobí maličké diamantové náušnice jako špendlíky. Slušely jí, i když k nim měla jen obyčejnou bílou halenku a kovbojské džínsy. „Moc ráda s tebou posnídám," přikývla. „Ale uvědomuješ si, že když jsme spolu, pokaždé jen jíme?" „Fakticky? Hmm." Strčil si ruce do kapes. „Možná si potřebujeme nějak zacpat pusu." Kousla se do rtu a Ethan věděl, že se trefil. Chtěla ho políbit, toužila po tom úplně stejně jako on. Jenže namísto toho spolu neustále jedli. „Jaké máš muffiny?" zeptala se. „Borůvkové," odpověděl. Olízla si rty. Sice to bylo podvědomé, nechtěla tím nic naznačovat, ale jemu se přímo svíraly útroby.

ZKROCENÁ REBELKA

52

Uvolnila si vlasy zpoza uší, takže jí zase napůl zakrývaly obličej. „Dáváš si do kávy smetanu a cukr?" „Ne, ale přinesl jsem to s sebou." Udělal legrační obličej ve snaze uvolnit napětí, které mezi nimi narůstalo. Také ho uváděly do rozpaků horké přívaly, které cítil ve slabinách. „Vždycky je šlohnu v bufetu. Mlíčka i cukry." Zasmála se. „To asi staří mládenci dělají." „Nebo chudí mládenci. Možná bych se konečně mohl praštit přes kapsu a koupit si je." Vytáhl ruce z kapes, aby zbytečně nepřitahoval pozornost ke svým vzdouvajícím se slabinám. „Jsi připravená ochutnat vzorek mé rančerské kávy?" „Je silná?" „Vždycky." „Tak v tom případě jsem připravená." Vyšli ven společně. Ethan téměř nevnímal vůni sena a koní. Pro něj byla stejně známá jako jeho vlastní pot na konci těžkého dne. Vytáhl z auta termosku a muffiny a prostřel jim snídani přímo u sebe v autě. Posadil se vedle Susan, podal jí kelímek, nalil kávu a sledoval, jak z ní stoupá do ranního vzduchu pára. Nezapomněla si kávu ochutit cukrem i mlékem a míchala si nápoj plastovou lžičkou. On pil kávu hořkou a černou přímo z víčka termosky. Pokukovala po něm zvláštním pohledem. „Proč vlastně kradeš ty mlíčka a cukry, když je nepoužíváš?" „Pro hosty. Pro kamarády, co za mnou přijdou. Nebo pro příležitosti jako je tahle." Vybalila si muffin a vyzobávala z něj borůvky jako ptáček. „Miluju rána. Často vstávám brzy a jdu si obejmout začínající den." „Já také." Ethanovi padaly do klína drobečky a uvědomil si, že zapomněl na ubrousky. Nezáleželo však na tom. Zdálo se, že Susan je spokojená i bez nich. Probouzela v něm touhu dozvědět se o ní víc. „Pověz mi něco

53


o své práci. Máš ordinaci společnou s dalšími psychology?" Odpověděla rychle a věcně. „Nemám soukromou praxi. Založila jsem krizovou telefonní linku. Snažíme se radit problematickým dospívajícím dětem a nasměrovat je na pomoc, kterou potřebují." Mlčky si přejížděl dlaní po bradě. Nijak ho svou odpovědí nepřekvapila. Jak typické. Pomáhá problémovým dětem, podobným jako byla sama. Také měla problémy, a jaká skvělá žena se z ní stala. Přesto si ji představoval v luxusní ordinaci s mladými pacienty z bohatých rodin, jejichž účty platili rodiče. „Je pro mě dost těžké se utrhnout z práce," povzdychla si. „Nejsem na to ani zvyklá. Ale asistentka mě pravidelně informuje. U nás je vždycky velká honička, jen taktak ji dokážeme se všemi zaměstnanci a dobrovolníky zvládat." „A jakou pomoc vlastně poskytujete?" „Veškerou. Setkáváme se s citovými problémy, duchovními i sociálními. Zkrátka se vším, co v dnešní době děti trápí. Někdy je pro ně snazší vytočit telefonní číslo a popovídat si s cizím člověkem, než zajít za někým známým a poprosit o radu. A horká linka je jim k dispozici dvacet čtyři hodin denně. Musím jim nabídnout něco jiného než ostatní, zasvětila jsem svůj život pomoci dospívajícím, chci jim dát na vybranou." Popíjel kávu a cítil, jak ho horký nápoj uklidňuje a teplo mu proniká snad až do morku kostí. „Co s tebou vlastně bylo, když jsi byla v pubertě, Susan? Co se přihodilo mezi tebou a tvým otcem?" Vzhlédla a oči měla náhle víc hnědé než zelené, něco se s jejich barvou stalo, když posmutněla. Míval ve zvyku ji pozorovat a ukládal si všechno do paměti -její gesta, zvyky i rysy. Představoval si, že tak to dělala tehdy i ona s ním. Oba se teď snažili toho druhého pitvat. „Můj otec byl uznávaný bankéř, významná osoba," rozpovídala se. „Jenže byl také alkoholik." „Agresivní?"

ZKROCENÁ REBELKA

54

Přikývla. „Nikdy jsme se mu ničím nezavděčili. Vincent se nás snažil chránit, ale marně." Ethan chtěl, aby pokračovala. Věděl, že Vincent je její starší bratr, který se stal odborníkem na bezpečnostní systémy a ochranku. „Byla jsem přímo předurčena pro vzpouru," usmála se. „Chtěla jsem dokázat, že můžu porazit oheň ohněm." A zničit svou vlastní nevinnost, pomyslel si. Susan si prošla obvyklým obdobím vzdoru, v němž nechyběl alkohol ani cigarety, natož sex. A při něm dávala všanc i svou zranitelnou dušičku. Položila nedojedený muffin na obal, z něhož ho vytáhla, a rozpovídala se: „Jednou večer jsme se s otcem strašlivě pohádali. Přišla jsem domů pozdě, poměrně opilá, rtěnku rozmazanou a jemu bouchly saze, když mě viděl. Ironické na tom bylo, že měl samozřejmě taky významně upito. Měřil si mě těma krví podlitýma očima po všech svých slušňáckých martini. On se ale neviděl. Pro sebe měl vždycky nějaké výmluvy." Natáhla se po kelímku s kávou a přitiskla si ho k hrudi. „Doslova mě vykopal z bytu, ať prý žiju na ulici. Jenže matka - sice pasivní jako vždy, ale při smyslech - mu připomněla, že jsem příliš mladá, než abych mohla žít sama. Táta se tedy rozhodl strčit mě k prvnímu příbuznému, který bude ochoten si mě k sobě vzít." „Ryan," vydechl Ethan a měl sto chutí se jí dotknout, cítit ve své dlani hebkost ženské pleti. Přikývla, její dech byl lehký a tichý, asi jako vánek, který šeptá ve větru. „On byl má záchrana. Téměř rok jsem mu vzdorovala, obcházela tady po ranči, hrála si na drsnou holku a dělala jen potíže. Ke konci jsem si však uvědomila, jak nesmírně jsem pro Ryana a jeho rodinu důležitá. Velmi jim na mně záleželo." Při té vzpomínce se usmála. „Ryan se ke mně choval jako k jednomu ze svých potomků. Tak, jak se dospělý chová k dítěti. Pohnal mě k odpovědnosti, když jsem porušila pravidla, ale chválil mě, když jsem udělala

55


něco dobře. Byl hrdý na mé studijní výsledky. Mluvil se mnou laskavě. Povzbuzoval mě k pokračování studií na prestižních univerzitách a jednu mi také zaplatil, abych dokázala světu, že za něco stojím." Má takovou vnitřní sílu, pomyslel si Ethan. A bezstarostnou povahu, kterou se naučila krotit. „Jak se vede ostatním členům tvé rodiny?" zeptal se. Nikdy se s nimi nesetkal, ale věděl o nich. „Vincent se před několika měsíci oženil," usmála se. „Má teď prodloužené líbánky, ale hlavně se snaží ochránit svou ženu před nebezpečím. Byla svědkem vraždy a vrah je stále na svobodě." Odmlčela se a zvážněla. „Je to Jason Jamison, muž, který vyhrožuje Ryanovi. Už jsi o něm slyšel, ne?" „Ano. Ryan mi o něm povídal. Právě kvůli němu je tady ta ochranka, která hlídá celý ranč." A nyní chápal, proč Ryan k ochraně svého majetku nenajal Vincentovu firmu. Vincent byl pryč z města. Susan pokračovala v líčení osudů svých příbuzných: „Mému bratru Danielovi se daří dobře. Je také ženatý. Manželka se jmenuje Alisha. Minulý víkend utekli do Vegas a nikomu neřekli ani slovo." Rozesmála se. „Nikdy jsem si nemyslela, že by se mu to mohlo stát. Zamilovat se až po uši." Ethan nevěděl, jestli má Daniela litovat nebo mu závidět. „A tvá sestra?" „Kyra?" Susan se zamyslela. „Je to prostě stará dobrá Kyra. Vysoká, elegantní a nedůvěřivá k opačnému pohlaví." „Přesně jako ty," ušklíbl se. „Já? Jsem také nedůvěřivá?" „Ne," zamrkal. „Elegantní. Ale ona tě určitě předehnala tou výškou." „To se dalo čekat!" Šťouchla do něj loktem. „Jen se nevytahuj. Máš přece slabost na drobné blondýnky." „Taky jo." Kroužil kelímkem s kávou, aby si ji promíchal. Všechny blondýnky, s nimiž kdy chodil, jako by


Susan z oka vypadly. Nedělal to vědomě, ale bylo tomu tak. Freudovská nevědomá touha, přemítal a vybavoval si, jak si z něj kvůli tomu dělala včera večer legraci. Když se mezi nimi rozhostilo ticho, seděli mlčky a pozorovali dělníky z ranče, jak dělají svou práci. Ethan dojedl muffin, ale Susan svůj stále jen oďobávala jako vrabec. „Nikdy jsem se s ním neusmířila," povzdechla si. „Ale tenkrát jsem nechtěla. Takže to nakonec vyšumělo do ztracena. Žádné uzavření bolestné etapy." Věděl, že mluví o svém otci. „Slyšel jsem, že tví rodiče zahynuli při autonehodě." „Před sedmi lety. Táta řídil. Naboural." Obrátila se na něj. „Nikdy jsme se nedozvěděli, jestli byl opilý. Nezjišťovalo se to." Objal ji kolem ramen, přitiskl si ji k sobě a chlácholil ji. Zavřela oči a opřela si mu hlavu o rameno. I on zavřel oči. Věděl, jaké to je vyrvat si někoho ze srdce, odříznout se od něj a nevyříkat si to s ním. Nechtěl však teď líčit příběh o své matce, a co provedla jeho tátovi, muži tak laskavému a oddanému, na rozdíl od toho mizery, který zplodil Susan. Ethan si pomyslel, že některé věci je lépe nechat nevyřčené. Poté, co strávila krásné ráno s Ethanem a nechala se konejšit v jeho náručí, vstoupila Susan do domu Ryana a Lily a ještě v sobě cítila příjemnou vřelost a ochranu silných paží. Ten pocit však netrval dlouho. Její pozornost upoutaly hluboké vážné hlasy, které ji vrátily zpět do reality. Ryan si s nějakým mužem povídal o Jasonu Jamisonovi. Neviděla je sice, ale slyšela je kousek od sebe ve velkém obývacím pokoji. Lily slyšet nebylo, ale možná s nimi seděla mlčky a narůstala v ní nervozita a strach.


Když Susan vykročila směrem k hlasům, na dlaždicích na podlaze se ozvaly zvuky jejích kroků signalizující její přítomnost. Všichni se po ní otočili. Ryan, Lily i ten druhý muž. Že by to byl velitel ochranky? Stál vedle Ryana a ona si uvědomila, že ať je to kdokoli, je právě na odchodu. Jejich rozhovor patrně skončil, přinejmenším pro tuto chvíli. Byl vysoký, s krátkými tmavými vlasy a mohutnou svalnatou postavou. Oblečení měl stejně tmavé jako šaty a jeho výraz odpovídal tomu temnému zevnějšku. „Susan," promluvil Ryan jako první. „Toto je zvláštní agent Jamison. Emmett," dodal křestní jméno, aby jí dal najevo, že s ním může komunikovat neformálně. Takže toto je Jasonův bratr? Agent FBI, který se zapřísáhl, že ho dostane? Podala mu ruku. „Těší mě. Jsem Ryanova sestřenice. Nebydlím tady. Přijela jsem teď jen na návštěvu z Kalifornie." „Já vím, kdo jste. Mám informace o všech osobách na ranči." No pochopitelně, pomyslela si. To je součástí jeho práce. Všimla si, že Emmett vystupuje profesionálně, ale dosti úsečně. I jeho stisk ruky byl krátký a rychlý. Neznamenalo to však asi nic víc, než že je stále ve střehu. Očima, podobně zeleného odstínu jako byly ty její, neustále těkal kolem sebe, a když se mu představila, propálil ji málem pohledem. Byl jako stroj, který si ji ukládá do paměti. Ještě když od něj o krok ustoupila, nespouštěl z ní zrak, až teprve když se otočil k Ryanovi. „Ozvu se," řekl mu. „Velmi si toho vážím." Ryan vedle toho bystrého a svalnatého muže vypadal staře a unaveně. Měl patrně těžký den, musel bojovat s nádorem, který mu tlačil do mozku. Jeho symptomy se stále zhoršovaly. Emmett kývl na Lily, rozloučil se s ní jen na dálku zamával a ona gesto opětovala. Za ní byly dveře otevřené

ZKROCENÁ REBELKA

58

na vnitřní dvůr, takže za sebou měla krásné pozadí květin a okrasných travin. Do tohoto prostředí Emmett Jamison nějak nezapadal. Bylo na něj příliš rozjásané a veselé - o to víc s ním kontrastovalo jeho úsečné a profesionální vystupování. Zvláštní agent neodešel přes vnitřní dvorek, ale hlavními dveřmi, za nimiž byla také okrasná zahrada a plot s brankou z tepaných železných prutů. Ryan odešel s ním a ženy osaměly uvnitř. „Emmett vůbec nevypadá tak, jak jsem čekala," podotkla Susan. „Mám podobný pocit." Lily nakrčila obočí. „Ale určitě je to hodný člověk. Připadá mi, že Ryanovi se zamlouvá. Uznává jeho obdivuhodnou snahu." Susan přikývla. Její bratranec dokázal dobře odhadnout povahu, přinejmenším ve velké většině případů. Kupříkladu Jasonovi zpočátku důvěřoval. „Máme nějaké informace o Jasonovi?" „Zatím ne, ale Emmett dělá, co může, aby ho našel." „Tím jsem si jistá." Jenže navzdory Ryanově důvěře ve schopnosti agenta FBI Susan na Lily viděla, že stále bojuje se strachem. Emmett je také jen člověk. Stejně jako členové ochranky střežící ranč. Jason dokázal obelstít policii a stráže ve věznici, čímž dokázal, jak je nebezpečně mazaný. Zločinec, z něhož Lily běhal mráz po zádech. Lily si nervózně třela dlaněmi paže a pak pohlédla na kávový servis na ručně vyřezávaném stolku. „Nedala by sis kávu?" zeptala se Susan. „Ne, díky. Měla jsem kávu ráno s Ethanem." Lily se tomu pousmála. „Jsem ráda, žes ho znovu objevila." Susan si vzpomněla, jak ji objímal. „Já také." V té chvíli vstoupil do pokoje Ryan a vypadal ještě unaveněji než předtím. Celý ochablý, pohyboval se nekoordinovaně. Ale stále z něj čišela neuvěřitelná hrdost. Snažil se mluvit pomalu, aby tolik nevynikala jeho špatně

59


artikulovaná řeč. „Pokud mě dámy omluvíte, na chvilku si půjdu lehnout." Lily vstala a šla mu v ústrety. „Jistěže tě omluvíme." Susan musela odvrátit pohled, protože manželé se k sobě přiblížili a panovala mezi nimi taková něha, až jí připadalo nepřístojné je sledovat. Srdce jí bušilo. Ryan pohladil Lily po tváři a ona překryla jeho nejisté ruce svými. Muž a žena, kteří se do sebe zamilovali v mládí a znovu se našli až po mnoha letech. Jako Susan a Ethan. Ne, nabádala se v duchu. Ona Ethana přece nemiluje a on ji také ne. To přece není totéž. Když Ryan odešel, Lily zůstala stát uprostřed pokoje a vypadala velice osaměle. Objala se rukama a pomačkala si halenku. Měla plisovanou sukni až téměř po kotníky a obyčejné nízké mokasíny. Vypadala jako siroteček. Susan se zvedla, vzala ji za ruku a jemně stiskla. Když byla Lily mladá, myslela si, že si Ryana nezasluhuje. Chudá indiánská holka a bohatý texaský dědic. Museli ujít dlouhou cestu, než se zase setkali, pomyslela si Susan. „Nezačínej se steskem už teď," připomněla Lily. „Je brzy, Ryan je zatím stále s námi." „Snažím se být silná." „Ty jsi silná." Susan se obrátila, aby stála proti ní, držela ji za ruku, jako nenápadnou nabídku podpory. „Jsi vše, co Ryan potřebuje." Lily se usmála, i když měla v očích slzy, popotáhla, nechtěla se rozplakat. „Pojďme ven. Prohlédneme si alba. Než přišel Emmett, rovnala jsem fotky." Susan šla za Lily na vnitřní dvorek, kde na skleněném stolku ležela hromádka alb v kožené vazbě. V krabici vedle alb byly nezařazené fotky, některé zažloutlé s otrhanými okraji. „Ukazovalas Emmettovi rodinné snímky?" „Bože, to ne!" vydechla Lily a posadila se. „Nepřipadá mi, že by se zajímal o naše soukromé záležitosti. Působí jako přísný profesionál."

ZKROCENÁ REBELKA

60

„Jenže je to stejně divné, když je vlastně z rodiny. Samozřejmě, právě ten fakt odstartoval všechny tyto potíže. Když jeho bratr zatoužil po svém dílku koláče." „Jason chtěl celý koláč, ne jeden dílek," upřesnila Lily a přitáhla Susan křesílko. „Emmett není vůbec jako on." Vzápětí už listovaly prvním albem. Lily se ke starým fotografiím chovala s velkou úctou, i k těm, na nichž byla Ryanova první žena. Zato Ryanova druhá žena byla z jiného těsta. Ale druhá paní Fortuneová, jejíž odchod byl nanejvýš hlučný a neomalený, zneužívala Ryana kvůli jeho penězům a ubohá Lily se dočkala toho, že byla obviněna z její vraždy. Jenže to vše jako by se stalo velmi dávno, uvědomila si Susan. Byla to bouře, kterou Ryan i Lily přestáli. „Chci ti něco ukázat." Lily uchopila další album a otočila na poslední stránku. Susan zírala na fotografii chlapce se světlými vlásky a modrýma očima. Usmíval se do objektivu, ale působil tak nějak ztraceně. „Kdo to je?" zeptala se. „Ricky Faraday." Lily se dotkla fotografie téměř jako by mu chtěla uhladit vlasy, shrnout neposedný pramínek z čela. „Je mu deset let a je to syn Camerona Fortunea." Susan se podívala na fotografii pozorněji. „Camerona? Myslíš Ryanova bratra?" „Ricky se narodil po Cameronově smrti, ale Ryan to drží v tajnosti. Jeho matka, Linda Faradayová byla s Cameronem v autě, když se vybourali. Jenže nezemřela. Upadla do komatu a až po mnoha letech se probrala. Je to dost strašný životní příběh." „A to byla těhotná s Rickym?" Lily přikývla. „Uzdravila se, ale trvalo to dlouho a bylo to těžké. Vystřídala různé nemocnice a rehabilitační centra. Může Rickyho navštěvovat a on navštěvuje ji, ale jejich vztahy jsou napjaté. Sotva se znají."

61


„A kde Ricky bydlí?" podivila se Susan. „Kdo se o něj stará?" „Ryan našel pro Rickyho už dávno domov a pěstouny. Stará se tam o něj starší manželský pár, který ho má jako vnuka." Vzhlédla. „I já jsem se s Lindou a Rickym sblížila. Měla jsem příležitost s nimi strávit nějakou dobu. Jenže je mi nesmírně líto, že žijí tak daleko od sebe. Může mi to srdce utrhnout." Susan se láskyplně dotkla chlapcovy fotografie. „Čas snad zahojí všechny rány." „Doufám," zašeptala Lily. „Ale nikomu to nesmíš prozradit. Svěřila jsem se ti s tím, protože jsi psycholožka. A taky…“ „Potřebovalas o tom mluvit?" „Ano." Susan ji ujistila, že to nikde povídat nebude. Umí přece udržet tajemství. „Jak vůbec Linda vypadá?" zeptala se a přemýšlela o ženě, která porodila Cameronovi syna. „Je úchvatná. Nádherná," odpověděla bez rozmýšlení Lily. „Dlouhé světlé vlasy, dokonalý obličej. Ale je také křehká. Je ten typ," dodala Lily po malém zaváhání, „který chtějí muži chránit." Emmett nahlédl do hostince na rohu a z něj přešel ulici do podniku, který mu připadal jako bezejmenný nenápadný bufet. Vstoupil do umaštěného ubohého lokálu a rozhlédl se. V podobných podnicích už byl v mnoha městech a věděl, že jsou všude stejné. Červené vinylové boxy a dlouhý pult s kasou, na kterém byly vystavené den staré koláče v průhledných plastových krabicích. Posadil se přímo k pultu a sympatická číšnice mu podala jídelní lístek a nabídla kávu, což přijal s nepříliš přátelským přikývnutím. Emmett neměl náladu na maloměstské rádoby srdečné řeči. Koutkem oka zahlédl světlovlasého chlapce, jak obědvá se svou rodinou. Ale právě ta rodina Emmetta upoutala.

ZKROCENÁ REBELKA

62

Starší manželský pár, zřejmě chlapcovi prarodiče, a blondýnka naproti. Chlapec seděl mezi šťastnými prarodiči a vypadal spokojeně, jako by na ně byl zvyklý. Ale na mladší ženu naproti se mračil. Emmettovi vrtalo hlavou, jestli je to jeho matka. Starší sestra? Nedokázal to odhadnout. Viděl jí jen zezadu hlavu a dlouhou rozevlátou hřívu zlatých vlasů. Obrátil tedy pozornost k jídelnímu lístku. Sám měl dost vzpomínek z dětství a ne všechny byly příjemné. Ale má svých starostí víc než dost. Nemusí se ještě zatěžovat s cizí rodinou. Nic nemohlo být tak hrozného jako honit vraha. A nic nemohlo být tak hrozného jako mít Jasona za bratra. Číšnice se vrátila a on si objednal hamburger a hranolky. Chlapec v koutě jedl totéž. Emmett se proklínal za svou zvědavost a znovu tam bleskl pohledem. Starší manželé vypadali trochu příliš rozjařeně, jako kdyby chtěli dělat dojem, že je všechno v pořádku. Jenže chlapcův výraz pokaždé potemněl, když pohlédl přes stůl na blondýnku. Kdo to asi je? přemítal Emmett. A proč kvůli ní to nevinné dítě zápolí se svými emocemi? Měla krásné vlasy, to Emmett dokázal zhodnotit. Což byla pitomá povrchní myšlenka. Postřeh, který si nezasluhoval pozornosti. Jakmile Emmettovi přinesli jídlo, pustil se do něj a zaplnil si prázdný žaludek a ostatní hosty ignoroval, včetně chlapce a blondýnky. Nepatří do jeho života. Ani nejsou spojeni s důvodem, proč přijel do Red Rocku. Jediné, co měl za úkol, bylo chytit vraha. A on nebude mít klid, dokud ho nedostane.

63


ŠESTÁ KAPITOLA Susan nemohla usnout. Pomrkávala po digitálním budíku vedle postele a hlavou se jí honilo, jestli je Ethan také ještě vzhůru. Má mu zkusit zavolat? Nedokázala si vysvětlit důvod svého neklidu, měla zkrátka pocit, že je něco špatně. Jenže spousta věcí tady byla špatně. Ryan umíral a Lily se snažila ze všech svých posledních sil držet. Pokud šlo o Susan, nejraději by mávla kouzelným proutkem, aby vymazala z jejich životů veškerou bolest. Jenže to nemohla. Najednou se jí zmocnilo pokušení a sáhla po přenosném telefonu. Nerozhodně ho držela v ruce. Zavolej mu, velelo jí srdce. A co mu budeš povídat? ptal se rozum ironicky. Znovu pohlédla na budík a Čoko se zavrtěl vedle ní, příliš ospalý, než aby otvíral oči. Mělo by jí stačit, že je s ní Ethanův pes. Jenže nestačilo. Chtěla slyšet Ethanův hlas. Chtěla, aby utišil její rozháranou dušičku. Telefon byl najednou celý horký a ona povolila své křečovité sevření a snažila se vzpomenout si na číslo, které měla zapsané v diáři.

Nakonec to vzdala, otevřela horní zásuvku a vytáhla svůj černý notes. Při vzpomínce se usmála, zamračila a povzdechla. Před sedmnácti lety bylo její číslo načmáráno v nejednom černém notesu. A na stěnách několika koupelen jakbysmet. Vytočila číslo, které ji spojí s Ethanem, poslouchala každé pípnutí vyzváněcího tónu. Rozbušilo se jí srdce a nervy se napnuly jako struny. „Haló?" ozval se, ale nemluvil ospale. Pokud mohla soudit, jeho hlas zněl až přespříliš bděle. Napadlo ji, že má třeba také problém s usínáním. „To jsem já." „Susan? Je všechno v pořádku?" „Jsem jen trošku neklidná." Odmlčela se a pohodlně se zavrtala do postele, přitom drbala Čoka, který se nehnul ani o centimetr. „Potřebovala jsem slyšet přátelský hlas." „Jsem tvůj." To by se mi teda fakt líbilo, pomyslela si. „Cos dělal, než jsem zavolala?" „Díval jsem se na kabelovku, ale nic nedávají." „Na jaký program?" ptala se a čekala, že odpoví Planeta zvířat. Pokaždé, když ten program sledovala, myslela na něho. „Playboy," odpověděl. Překvapeně zamrkala, shrnula peřinu a vystrčila ven nohy. „Cože?" „Dívám se na program Playboy." On si ho předplatil? „Myslela jsem, žes říkal, že nic nedávají." „Byla to nuda. Jako by nic nedávali." „Lháři," zareagovala pohotově, až ho rozesmála. „Tak jo. Bylo to sexy. Ale mluvit s tebou je lepší." Ach, ten je teda fakt dobrý, pomyslela si. Zkušený v umění svádět. Nebo je to klam? V tomto okamžiku si nemohla být jistá. „Tys to vypnul?"

65


„Ne," ztišil hlas. „Jen jsem vypnul zvuk." „Takže to pořád vidíš?" „No… jo." Představovala si, jak naklání hlavu a dívá se na nahé ženy na obrazovce. Nebo možná nahé páry. Soft porno nebo bůhví co na kanálu Playboy dávali. „Popiš mi, jak vypadá tvůj pokoj," vyzval ji. Vyschlo jí v ústech, musela si olíznout rty. „Který pokoj? Ten v San Francisku nebo ten, ve kterém jsem teď?" „Ve kterém jsi teď. Chci, abys mi popsala svou postel. Chci si tě v ní představit." No panečku… To si měla líp rozmyslet volat chlapa po půlnoci! Hlavně takového báječného Texasana, který přiznal, že by se s ní chtěl vyspat. „Jakou barvu má třeba prostěradlo?" „Bílou." „A deka?" „Lila." „Co je to za barvu? Růžová?" „Spíš taková nafialovělá." „Hmm," zasténal. „Takže je to takový holčičí pokojíček?" „Je to ten, ve kterém jsem tady bydlela. Vždycky byl trochu holčičí. Dámský pokoj pro hosty, tak bych ho asi nazvala." Představovala si ho v loveckém srubu, jak leží na rozkládací pohovce, mluví s ní do telefonu a sleduje lechtivý program. Horkokrevný chlap v mírně primitivním prostředí. „Chtěl bych, abys byla tady," řekl. „Nebo já tam." „Já taky," přiznala se a uvědomila si, že rozehráli nebezpečnou hru. Až se příště uvidí, bude se mezi nimi tento rozhovor vznášet jako sen. „Ale to je šílenost. Jsme cvoci." Hlas mu zněl náhle ochraptěle: „Já vím."

Susan přemýšlela, jestli je vzrušený a představovala si ho v džínech nebo v kraťasech, nebo v čem asi tak mohl vlastně ležet v posteli. Neměla v úmyslu se ptát. „Možná bychom měli zavěsit." „Já nechci. Ty ano?" „Ne." Nedokázala snést představu, že ho ztratí, že přetne to pouto, které je pojí. Prozatím ne. „Nezměníme téma? Nezabrousíme na bezpečnější půdu?" „Jako kupříkladu kam?" Horečně uvažovala a pak jí padl zrak na Čoka. „Tvůj pes chrápe a spí se zadkem nahoru." Ethan se zarazil a pak se tiše zasmál. Vzápětí zaslechla ze sluchátka šustivý zvuk, jako by se natahoval po dálkovém ovládání a vypínal televizi. „Zapomněl jsem, že tam máš toho čokla." Usmála se, protože měla radost, že zaujala jeho fantazii víc než lechtivý program v televizi a pomyslně nad těmi krasavicemi zvítězila. „Chceš si s ním promluvit?" „Vtipné děvče… Chceš mluvit se psy, kteří spí se mnou?" Smích jí zabublal v krku. „Tím jsme si kvit." I její fantazie se rozjížděla na plné obrátky. „Třeba by si chtěli pokecat jen oni." „Třeba." Zhluboka se nadechl a vydechl do sluchátka. „Je ti líp?" Přikývla a pak si uvědomila, že ji vlastně nevidí. „Jo. Už nejsem tak neklidná. Myslím, že dnes se mi bude spát dobře." „Fajn. Líbí se mi být tvůj kamarád, Susan." Měla pocit, že se její srdce snad propasírovalo telefonní linkou až k němu. „To pro mě hodně znamená, Ethane." „Tak zavři oči a já zůstanu na telefonu, dokud neusneš." „Tak jo," zašeptala. To je přece nejlepší způsob, jak s ním teď strávit noc. Spočinout v jeho náručí. Virtuálně.

67


Ryan zůstával ležet nehybně jako mrtvý v obavách, že by mohl probudit Lily. Byl vzhůru už několik hodin, zíral do stropu, vymýšlel si různé tvary na stěnách, jako když se člověk dívá do mraků. Pohlédl na svou ženu. Viděl ji i ve tmě jako netopýr v jeskyni, protože si jeho oči na absenci světla zvykly. Byla tak krásná s vlasy rozhozenými po polštáři a v noční košili svůdně přiléhající k tělu. Ryan ji nechtěl opustit. Nechtěl zemřít. Když už mu připadalo, že se nemůže nadechnout, posadil se. Tělo měl celé ztuhlé, jak ležel dlouho bez jediného pohybu. Opatrně si protahoval nohy ve snaze dostat je znovu do použitelného stavu. Mít nádor byla pěkná otrava. Zoufale se potřeboval nadechnout čerstvého vzduchu. Sáhl po oblečení, které schválně nechal na hromádce na židli a popadl boty. Po špičkách se proplížil pokojem ke dveřím. Lily si ve spánku povzdechla a on doufal, že nemá zlý sen. Určitě má krásný sen. Nadpozemsky krásný. Oblékl se v chodbě a pyžamo zmačkal do jednoho chumlu a hodil ho za sebe do ložnice. Přistálo u křesla jako nějaký duch. Ryan se usmál. Vzpomněl si na příšerné filmové komedie s Cary Grantem, které se natáčely, ještě než se narodil. Být duchem by nebylo tak špatné, napadlo ho. Škoda, že nemůže život napodobovat umění. Bohužel, to skutečně nešlo. Kdyby tak mohl vstát z mrtvých jako ve filmu! V životě je to kruté. Jakmile zemře, bude konec. Navždy. Už nikdy Lily nespatří. Srdce se mu sevřelo žalem. Zvedl sluchátko telefonu v kuchyni a zavolal na linku vyhrazenou pro ochranku. Informoval muže střežící dům, že se jde projít. Velitel ochranky se ho nikdy neptal na důvod. Ryan chodíval ven po nocích poměrně často. Ochranka si zvykla, že je takový noční pták. Vždyť boháči bývají excentričtí.

Aspoň že se to nikdy nedozvěděla Lily. Dával si dobrý pozor, aby se vrátil, než se Lily probudí, než si začne dělat starosti s manželovou nespavostí. Jakmile domluvil, proklouzl hlavními dveřmi ven, celý dychtivý nasát vzduch a atmosféru země, která se stala jeho dědictvím a stane se odkazem. Ranč Double Crown. Zahlédl vůz ochranky zaparkovaný na obvodu zahrady a zamával na muže za volantem. Muž mu také zamával. Ryan si uvědomil, že všichni, kdo měli v noci službu, byli informováni přes vysílačky, že si starý pán zase hraje na upíra. Rančer. Dobrodinec. Duch noci. Ryanovi to připadalo komické. Vlastně spíš tragikomické. Hlavou se mu honilo, jestli na něj bude po smrti čekat jeho otec, jestli ho Kingston Fortune, uvede do života po životě. A co Cameron, jeho starší bratr? Ten naprosto okouzlující pijan a hráč, který po sobě zanechal ženu v komatu s nenarozeným dítětem? Ryan si nebyl jistý, jestli chce ještě Camerona vidět, přestože Linda a Ricky všechno přežili a překonali tu obrovskou bolest a obtíže způsobené Cameronem. Ryan se k Lindě a jejímu synovi zachoval dobře, ale stále o ně měl obavy a nejraději by jim našel nějakého mladého slušného muže, který by se o ně po jeho odchodu postaral. Jenže to přál všem ženám ze své rodiny. Galantní rytíře, kteří zabijí nebezpečné draky a budou své manželky milovat. Jako on miloval Lily. Ryan šel stále dál, vzdaloval se bedlivým pohledům hlídačů do hloubi noci. Chtěl být sám, přemýšlet, vzpomínat. Nechtěl, aby jeho rytířské dny byly u konce, byť mu nohy i ruce slábly, byť temnota hrozila, že ho spolkne.

69


A pak se to stalo. Kdosi ho zezadu neuvěřitelnou rychlostí popadl, zakryl mu ústa a ucpal mu je. Nemohl pořádně dýchat. „Susan?" šeptal Ethan do telefonu. Usnula? Propadla se do hlubokého spánku? Nereagovala, ale on neměl sílu zavěsit. Krásná Susan. Dívka z jeho chlapeckých snů. Odnesl telefon do kuchyně a otevřel ledničku. Uvnitř téměř nic nenašel. Zamračil se a vzal si pivo. Jeden z jeho psů se vydal za ním a zaštěkal. Chtěl ven. Ethan stále držel telefon, přešel ke dveřím a otevřel, pes vyběhl a rychle značkoval všechny stromy a křoví. Ethan se zadíval do temnoty. Svět se jakoby zastavil, noc ozařoval téměř dokonalý úplněk. Ze svého místa neviděl na hlavní budovu ranče, kde spala Susan. Lovecký srub od ní byl na míle daleko. Otevřel pivo a představoval si, jak ji objímá a líbá a ztrácí se v té její nádherné vůni. Šílenost, nechat se takto zbláznit ženou, kterou nikdy nezískal, ale nemohl si pomoct. Zmítal jím neklid, posadil se na verandu před vchodem a počítal hvězdy. „Je jich třináct," promluvil do telefonu do ucha dívce, která spala na druhém konci linky. Znamenalo to neštěstí? Znamenalo to, že se něco přihodilo? Zatřásl hlavou, aby se zbavil neblahého tušení a vědomě se snažil nějak se uvolnit. Susan je v bezpečí. Je přímo tam, vedle něj, propojená telefonní linkou. Kdyby pořádně našpicoval uši, slyšel by její jemný ženský dech. Všechno je v pořádku, přesvědčoval se. Žádná nepříjemná noční překvapení. Žádní zločinci. Žádné čarodějnice přelétající přes měsíc v úplňku. Nedělo se nic, ale spánek k němu nepřicházel.

Emmett rozsvítil lampičku a vyskočil z postele. Rozhlížel se po svém motelovém pokoji, ale nikdo tam nebyl. Takže další noční můra. Trápily ho jako démoni, vkrádaly se mu do spánku, pronikaly všemi póry, až se celý zpotil. Přešel k posuvným skleněným dveřím a otevřel je. Vyšel ven na balkon, dýchal noční vzduch. Obličej mu příjemně chladil noční vánek a on se díval přes ulici na druhou stranu k bufetu. Byl zavřený, bezpečnostní světla svítila matně, vypadalo to jako v márnici. Smrt v malém městě. Projel si rukou vlasy a proklínal bratra. Cítil, že je nedaleko. Tady. I tam. Všude. Vrah. Čeká na vhodnou příležitost zaútočit. Je to instinkt nebo paranoia? ptal se sám sebe. Emmett už nebyl na lovu nesmírně dlouho. A nikdy nechodil na lov sám. Byl už snad příliš osobně pohroužen do případu? Pronásledoval už stíny a démony? Nebo to je opravdový hon na člověka? Vrátil se do motelového pokoje a pohlédl na hodiny u postele. Čtvrt na pět ráno. Skvělý čas na pochyby. Přesto se nedokázal přimět ke spánku. Rozhodně ne tuto první noc v Texasu. Protože Emmett Jasona podezíral, že přesně ví, kde je. Lily se probudila do temnoty a tápala rukou v posteli, hledala Ryana. Postel vedle ní však byla prázdná. Ustaraně rozsvítila lampičku a bojovala s nepříjemným tušením. Jenže to se jí stávalo často. Hlasitě vydechla, vstala z postele a nakoukla do koupelny. Ani tam Ryana nenašla. Prošla pokojem ke křeslům a objevila na zemi jeho pyžamo. Lily se rozhodla, že prohlédne zbytek domu, a tak procházela chodbou a viděla, že Susan má rozsvíceno. Copak jsou v tuto nekřesťanskou hodinu všichni vzhůru?

71


Zvědavě nakoukla k Susan do pokoje. Susan tvrdě spala s telefonem na uchu. Přestože to bylo navýsost neobvyklé, nějak to Lily uklidnilo. Měla podezření, že na druhém konci linky je Ethan a dělá Susan společnost, zatímco ona se nechává unášet do spánku a dívčích snů. Lily pokračovala dál a hledala Ryana, ale nikde ho neviděla. Dokonce ani v garáži, kde muži často nacházeli soukromí. A vzhledem k tomu, že všechna jejich auta stála na svém místě, bylo jí jasné, že z ranče neodešel. Pokud ho tedy někam neodvezl někdo jiný. Ale kdo? A kam? Celá zmatená došla k telefonu v kuchyni, což byla jiná linka, než v Susanině pokoji, a vytočila ochranku. Zeptala se, zda neviděli jejího manžela. A ke svému velkému překvapení jí strážný ve službě vysvětloval, že se šel Ryan projít na zahradu, což v tom týdnu udělal už několikrát. „Mířil zpět k domu," uklidňoval ji muž. „Sledovali jsme ho. Z dálky," dodal. „Nikdy ho nespouštíme z dohledu na dlouho, ale pan Fortune, nemá rád, když ho v noci rušíme." „Aha." „Dobrá, madam. Ještě něco?" „Ne. Děkuji." Položila sluchátko a zavrtěla hlavou. Co asi nutí Ryana trmácet se nocí? To ten nádor, pomyslela si. A podivné chování, které občas způsobuje. Její manžel nebyl ve své kůži. S povzdechem postavila na sporák ohřát mléko. Potřebovala se napít něčeho teplého, něčeho uklidňujícího. Až se Ryan vrátí, navrhne mu, že půjde na jeho další noční procházku s ním, bude s ním sdílet i jeho nespavost. Co jiného by měla dělat? Plísnit umírajícího muže? Jakmile se mléko ohřálo, nalila ho do šálku a nesla do jídelny. Posadila se ke stolu a záměrně pomalu ho popíjela a čekala na Ryana. Otevřely se zadní dveře a zaslechla jeho tiché kroky. Až příliš tiché, pomyslela si. Snažil se vklouznout zpět do domu nepozorovaně.

„Jsem tady!" zvolala, aby věděl, že je vzhůru. Mohl by se vyděsit, kdyby ji nenašel v posteli. Ticho. Pak zase kroky. A známý hlas. Hlas z nejhlubších pekel. „Lily, má lásko." Prudce se otočila, až svrhla hrníček s mlékem. Jason se na ni vrhl a ucpal jí ústa kusem hadru. Neměla čas křičet. Ucítila pod nosem nějaký chemický zápach a v okamžení se jí točila hlava. Mozek jako by jí vyplul ven z hlavy v zoufalé snaze přijít na kloub tomu, co se děje, tomu zmatku, strachu, důvodu, proč jí muž šeptá do ucha. „Šel jsem do tvé ložnice, sladká Lily. Přišel jsem si pro tebe. Ale ty jsi tady." „Ry-a-ne…“ Pokoušela se vyslovit manželovo jméno, ale nemohla. Jako kdyby se otáčela deska na gramofonu, ale špatnou rychlostí a se špatnou jehlou. „O Ryana si nedělej starosti. Taky jsem ho omámil. Potom jsem si na něj trošičku zahrál. Vaši nájemní poldové si mysleli, že jsem on." Utáhl jí roubík a spoutal ruce za zády. Když se mu snažila vytrhnout, po obličeji mu přelétl šílený úsměv, až se jeho rysy zkreslovaly, jako by byly z vosku. „Dokonce jsem zamával na strážné, jako to dělává on. A mám jeho košili. Nepoznali, kdo jsem." Jason ji srazil na podlahu, kam upadla jako hadrová panenka. Dívala se na něj, ale jeho obličej se jí před očima stále více rozplýval. Mluvil tiše, ale nešeptal, i když Susan spala v druhém křídle domu. „Teď stačí, abych zavolal ty blbečky a oznámil jim, že vyrážíme se ženuškou na projížďku, a nikdo nás nebude rušit." Ne, pomyslela si. Ne! Většina žen, které byly uneseny, se nikdy nevrátila domů. Nastoupit do auta toho šílence bylo jako polibek smrti. Hledala nějaký únik, ale téměř se nemohla pohybovat, omámení postupovalo a ona za chvilku už nic nevnímala jasně.

73


Myšlenky jakoby vířily ve zmateném kruhu, Jason kamsi odešel a slyšela, jak telefonuje a předstírá, že je Ryan. „Stiskl jsem tlačítko REDIAL," šklebil se na ni. „Geniální, že? Ani jsem nepotřeboval znát číslo." Šel chodbou a Lily náhle dostala strach, že unese i Susan. Ale neunesl. Vrátil se s Lilyinou kabelkou, hrabal se v ní, sebral jí peníze a klíče. „Vezmeme si tvé auto. To tvoje naleštěné nové autíčko, velké jako hrom." Když ji zvedal, zavrávorala, překonávala příval nevolnosti, cítila v krku zvratky. Odtáhl ji do garáže a strčil ji na přední sedadlo. Zhroutila se na stranu, opírala se o okno a věděla, že od bezvědomí ji dělí už jen vteřiny. Jen vteřiny ji dělí od chvíle, kdy zmizí z povrchu zemského.

SEDMÁ KAPITOLA Susan měla pocit, že agenti FBI jsou úplně všude. Ve všech částech a zákoutích ranče, vyslýchali všechny, kteří se tam vyskytovali. V hlavní budově, kde byla ona a Ryan, si udělali hlavní stan, rozložili náčiní, a technicky řešili, jak odposlouchávat a sledovat příchozí hovory. Další tým agentů hledal Lily, ale zatím ji nikdo neobjevil. Susan pohlédla na Ryana. Na úsvitu ho našel hlídač ležel v bezvědomí skrytý za nějakým keřem. Samozřejmě se od toho okamžiku rozpoutala neskutečná aktivita, Lily byla pohřešovaná několik hodin. Ryan odmítal zůstat v nemocnici, kde ho prohlédli. Seděl tedy doma vedle Susan na kožené sedačce ve velkém obývacím pokoji, nehybně a poněkud omámeně po té látce, kterou mu Jason na hadru přitiskl na nos a ústa. Susanin bratranec věděl, že ho omámil Jason. Šeptal mu totiž do ucha plány své pomsty a chvástal se, zatímco Ryan se ze všech sil snažil bránit, ale takovou bitvu nemohl vyhrát. Obrátil se, pohlédl na Susan a v obličeji se mu vystřídala myriáda emocí. Bolest, vina, hněv. Neuhnula

75

SHERI WHTTEFEATHEROVÁ

pohledem, ale náhle si uvědomila, jak jsou jeho oči bez života, prázdné. Bez Lily je ztracen. I Susan se cítila špatně, ale nemohla se zhroutit. Ryan ji potřeboval. Přesto se nedokázala ubránit strašlivým představám, které se jí neustále vynořovaly v hlavě. Neměla tušení, co Jason Lily provede, případně co už jí provést mohl. Čoko si k ní sedl a uvelebil se jí přímo na nohy. Zdálo se, že je přítomností tolika lidí zmaten. Pobíhal z místnosti do místnosti, jako by se snažil najít Lily uprostřed té vřavy a chaosu, který vůbec nechápal a nerozuměl mu. Susan přelétla pohledem k jídelně, kde Emmett Jamison vyslýchal všechny příslušníky ochranky, kteří měli v noci službu. Zvláštní agent je doslova dusil ve vlastní šťávě nekonečné hodiny, ale neumdléval, jako by byl neunavitelný. Podezíral je? Myslel si, že jsou do únosu zapleteni? Že Jasonovi pomáhali? Nebo se prostě snažil složit jednotlivé dílky skládačky, aby našel každou sebemenší stopu a dokázal si zpětně představit scénář celé akce? Susan neměla tušení, zda je Emmett oficiálně přidělen na vyšetřování případu nebo jestli jedná na vlastní pěst. Dům byl plný vyšetřovatelů z FBI i členů krizového vyjednávacího týmu. „Musím ji najít," vyhrkl náhle Ryan. Prudce vstal, vrávoral jako opilý námořník, Susan vyskočila za ním a hrdlo se jí stáhlo obavami. Zůstávala po jeho boku, připravená ho zachytit, kdyby padal. Čoko zvedl hlavu a sledoval Ryana svýma štěněčíma očima. „Lily by chtěla, abys zůstal doma," promluvila tiše Susan. „Abys na ni počkal." „Jenže já to nevydržím. Nemůžu sedět s rukama v klíně." Přidržoval se opěradla pohovky. „Je to moje vina. Nechal jsem ji samotnou." „Ne," zavrtěla Susan hlavou. „Ty za nic nemůžeš. Může za to Jason. Není to tvá chyba."

76


„Neměl jsem chodit na tu zatracenou procházku." Třásl se po celém těle. „Neměl jsem od ní odejít." „Nebyla přece sama. V domě jsem byla já. Spala jsem ve vedlejším křídle." Odmlčela se, pohlédla mu do očí a cítila, jak jí srdce divoce buší v hrudi. „Myslíš si, že je to i má vina?" Hlas se mu zlomil: „Ne, jistěže ne." „Tak se sám neobviňuj." Spoléhala na jeho sílu a ušlechtilost, ale také ji hryzalo svědomí, že Lily neochránila. Nedokázal se udržet na nohou, a tak se znaveně posadil. Zatím neplakal, ale Susan věděla, že i na to dojde. Až bude sám, až ho nikdo neuvidí. Emmett přerušil výslech strážných a na okamžik se rozhostilo hrobové ticho. Popadl židli z jídelny a nesl ji do obývacího pokoje k pohovce. Čoko na něj zvědavě pohlédl. „Ze všech sil se snažíme najít vaši ženu, Ryane," promluvil agent tiše. „Máme celý tým, který po ní pátrá." „Já vím." „Neřekl včera Jason něco, co by nám ji pomohlo najít? Nenaznačil něčím, kam ji hodlá odvézt?" „Ne. Ničím. Jen že chce dostát svým výhrůžkám." „Že chce ublížit někomu z rodiny?" Ryanovi se zachvěl hlas. „Ano." Emmett nereagoval, alespoň ne přímo. Susan si však dokázala představit, jakou úzkost asi prožívá. Jeho vlastní bratr, jeho příbuzný, který unikl pronásledování a právě spáchal další zločin. „Pokud mohu usuzovat," promluvil k nim oběma, „Jason vše provedl i naplánoval sám. Zřejmě sledoval ranč a čekal na příležitost k útoku." Pohlédl na Ryana. „Musel vědět, že chodíte v noci na procházky. Musel vás vidět." Než se mohl Ryan zase začít obviňovat, Susan ho uchopila za ruku a propletla si prsty s jeho. „Jason už tady někdy byl?" zeptala se udiveně Emmetta. „Dostal se přes všechny strážné?"

77


„Velmi pravděpodobně ano, madam. Toto je velký ranč s obrovským pozemkem, takže se dá někudy proklouznout. Stále vyšetřujeme celou situaci, ale myslíme si, že tábořil v horách a sešel dolů k ranči a ukrýval se někde na hranici pozemků. Dal si dobrý pozor, aby ho nikdo nespatřil." „To je teď jedno." Ryan stiskl Susan ruku. „Kdybych zůstal s Lily, kdybych nedal Jasonovi příležitost mě omámit, nic by se nestalo." „Nemohls přece tušit, co má Jason za lubem." Susan se snažila bratrance uklidnit. Jenže měl nervy napjaté k prasknutí a vypadal jako těsně před zhroucením. Když na ni pohlédl, musela se silou ovládat, aby se nerozplakala. Díval se na ni, jako by byla malá holka, ta puberťačka, kterou k němu poslali před tolika lety. „Mohl tě unést taky," povzdechl Ryan. „Ale neudělal to," odpověděla. „Potřebuješ, aby tě někdo ochraňoval." „Budu v pořádku." „Žena potřebuje v životě muže. Někoho, komu na ní záleží, kdo ji nenechá na holičkách." Susan se sevřelo srdce. Ryan s tím ne a ne přestat. „Ať je Lily kdekoli, ví, že ji miluješ." „Ano, jenže to není totéž jako chránit." Ryan nepouštěl Susaninu ruku a obrátil se k Emmettovi s otázkou, v níž se chvěl strach z neznámého. „Jaký bude podle vás další Jasonův krok, Emmette?" Emmett se k němu na židli přisunul. „Myslím, že bude požadovat výkupné. Ale nesmím vám radit." „Nepotřebuju rady, rozhodně ne na toto téma." Ryan se zapřel a vzmužil se. „Zaplatím mu, co si řekne. Cokoli, jen abych měl Lily zpět." „Právě na to se spoléhá." Emmett zaťal zuby. „Únosy s výkupným nejsou nijak časté. Většina lupičů ví, že je téměř nemožné uspět, ale podle mého to Jason bude riskovat." Susan přikývla. „Je to proradný mizera."

78


„A umí klamat tělem." Emmett znovu zaťal zuby. „Nejednáme s racionálním člověkem. Jason je skutečný zloduch, který myslí jen na svou pomstu." Jen to vyslovil, ztichl. Dává si pozor, aby neřekl příliš mnoho, napadlo Susan. Nechtěl Ryanovi ztížit situaci. Neměl v úmyslu podrobněji popisovat, čeho všeho je jeho bratr schopen, co může Lily provést. Byla si však jistá, že ho napadala řada možností. Nejraději by kvůli Ryanovi plakala. A pro Lily jakbysmet. Bůh jim oběma pomoz. Lily, ztracená krásná dáma, která ve strachu čeká na svého rytíře, až ji vysvobodí ze spárů zlého draka. Ryanova princezna. Celoživotní láska. Smysl jeho života. V duchu se pomodlila a všimla si, jak ji agent Emmett pozoruje, soustředěně, pohledem v němž se skrývá odhodlání a nesmírný hněv. Kdyby na to přišlo, dokázal by svého bratra zabít. Klidně by mu přitiskl pušku na hruď a nechal ho pykat za všechny hříchy. To mu Susan viděla na očích. „Jason to provedl nám všem," promluvila a pohlédla na něj. „Ano, to je jasné. A já pochybuji, že se s námi hned spojí. Nechá nás pravděpodobně čekat. Tak dlouho, jak to půjde," dodal a bleskl pohledem po Ryanovi, jako by mu chtěl beze slov říci, aby zůstal silný. Aby se nevzdával naděje. Nastal večer a stále žádné zprávy. Po Lily ani stopy. Patrick Fortune, Susanin sedmdesátiletý strýc, přijel na ranč za Ryanem. Patrick nedávno odešel do penze z funkce prezidenta bankovního domu Fortune-Rockwell, ale do firmy měl stále ještě přístup. Susan ho podezírala, že pomůže Ryanovi sehnat výkupné - pokud bude tedy požadováno.

79


Co když se Emmett Jamison mýlil? Co když Jason unesl Lily čistě proto, aby jí ublížil? Co když mu o peníze nešlo? Pak nebude mít důvod ponechávat ji naživu. Susan by nejraději tloukla hlavou o zeď, aby si z ní vytřásla ty příšerné myšlenky, jenže věděla, že by to nepomohlo. Nedokázala své mysli poručit, zrazovala ji, toulala se bůhvíkde a naváděla ji na ty nejhorší obavy. Patrick seděl proti ní u stolu se skleněnou deskou na dvorku a srkal kávu bez kofeinu. Rosita, hospodyně, byla v kuchyni a skládala nádobí do myčky. Uvařila dušené maso se zeleninou úplně pro všechny, včetně agentů FBI, kteří zůstávali v domě. Nikdo toho moc nesnědl, ale bylo to jídlo „pro uklidnění", jídlo pro zmučené duše plné obav. Susan zatím ještě nemluvila s Ethanem. Dokonce ho ani neviděla. Věděla však, že ho agenti zcela jistě vyhledali a dostal pokyny, aby nevycházel z domu. Podobné pokyny dostali všichni, kdo bydleli na území ranče Double Crown. Nikdo nesměl opustit svůj domov, dokud ho agenti nevyslechnou. A ještě k tomu se prováděla opatření, aby informace o Lilyině únosu nepronikly do tisku. Členové rodiny byli samozřejmě o tragédii zpraveni, ale ostatní se toho moc nedozvěděli. A rodina umírala strachem. Pochopitelně včetně Susan. „Ryan chce, abys dnes v noci zůstala s tím tvým mladým mužem," promluvil Patrick. Překvapeně vzhlédla. „Cože?" „S tím zvěrolékařem. S Ethanem," dodal. Ethana neznal, takže mu jeho jméno musel prozradit Ryan. Susan ve snaze uklidnit si nervy zhluboka vdechovala vůni nočního vzduchu, v němž zřetelně cítila jasmín. „Proč bych měla chtít přespávat u Ethana?" zeptala se, přestože to věděla moc dobře. Převelice dobře - bůh jí odpusť. „Zřejmě se domnívá, že budeš s Ethanem ve větším bezpečí." Osvětlení ve vnitřním dvorku vrhalo příjemné měkké světlo na Patrickovy vlasy, výrazně ryšavé, mírně

80


prokvetlé stříbrem. Naklonil se k ní a šeptal: „Ryan chce, abys měla svého zvláštního ochránce." Zavřela oči a pevně je držela zavřené. Jak rozkošné a galantní a smutné, pomyslela si. „Ryan se cítí vinný, že včera v noci nezůstal s Lily. Že se šel projít." „Já vím, ale co by mělo být špatného na tom, že zůstaneš s Ethanem?" Otevřela konečně oči. „Není to můj milenec." Strýc Patrick se pohodlně opřel a přemýšlel o tom, co řekla. „Ano. Já vím. Ryan se zmínil. Jenže už Ethanovi zavolal a probral s ním možnost, že by tě v noci ohlídal. A on se mu zapřísáhl, že vše proběhne naprosto v mezích slušnosti." Naklonil hlavu. „Myslíš, že si vymýšlel? Zkrátka pronesl to, co chtěl Ryan slyšet, a skutečnost bude jiná?" „Ne. Myslím, že mluvil pravdu." „Takže mu věříš?" „Ano." „Nebude tě obtěžovat?" „Ne." „A skutečně máte tak blízký vztah, jak Ryan předpokládá?" Zamyslela se nad tím včerejším telefonátem, vzpomněla si, jak naslouchala jeho hlasu a představovala si, jak ji objímá. „Jsme si skutečně velmi blízcí." „O co tedy jde, Susan? Proč neposkytneš Ryanovi aspoň maličkou trošku klidu a neuděláš, co chce? Ať si o tebe nemusí dělat starost!" Zrychlil se jí tep. Představa noci strávené s Ethanem v ní rozbouřila krev, ale zároveň ji děsila. „Má jen jednu postel," namítla. Patrick si znovu poposedl, až pod ním zavrzala židle. „Už se dohodli, že bude spát na podlaze. Aby mezi vámi zůstala odpovídající mezera." „Cože?"

81


„Ano, opravdu," usmál se. „Ale pokud se ti do toho nechce, Ryanovi to vysvětlím. Přesvědčím ho, že pro tebe bude lepší spát tady v domě." „Ne," vyklouzlo jí ze rtů dřív, než byla schopná o tom zauvažovat. „Chci zůstat s Ethanem. Vždycky jsem mu chtěla být nablízku. A on mě chtěl vždycky chránit." „V tom případě se Ryan snaží postarat o tvé citové potřeby," usmál se šibalsky Patrick. „O tvé i Ethanovy." Pohlédla na strýce přes stůl. V brýlích mu tančily odlesky světel, takže mu neviděla pořádně do očí. „Já jsem ale přijela, abych Ryanovi pomohla, abych mu poskytla své odborné služby a on se tak lépe vyrovnával se svým nádorem. Jenže namísto toho on pomáhá mně!" „Pomáháte si navzájem. Od toho je přece rodina." „Postarej se o něj dnes večer. Nedovol mu, aby se neustále obviňoval z toho, co se stalo Lily." „Samozřejmě se o něj postarám. Ale nezapomeň, že jsem tady i pro tebe. Kdybys cokoli potřebovala, zavolej mi na mobil. Ryan ten svůj také používá. FBI si nepřeje zatěžovat pevné linky." „Než půjdu, dám Ryanovi pusu." Vstala a přemýšlela, co si sbalí k Ethanovi na přespání. „Už FBI Ethana vyslýchala?" „Ano. Už si tím prošel. Jeden z agentů tě sveze k němu domů." „Tak jo." Zhluboka se nadechla a vzpomněla si na Lily, jak jí musí být hrozně, jak je opuštěná a vyděšená. Při té vzpomínce si uvědomila, že velice touží po tom strávit s Ethanem noc. Ethan čekal na Susan před vchodem, a když ji agent FBI vysadil z auta, nejraději by ji objal a nikdy nepustil. Celou dobu byl jako na jehlách, jak se těšil na její příjezd. Bude ji utěšovat, chránit, povídat si o Lily. Susan vystoupila z auta a otevřela zadní dveře, ze kterých vyskočil Čoko. Radostně zaštěkal a už se proháněl

82


kolem srubu. Susan vykročila k Ethanovi s koženou taškou přes rameno. Vyšel jí v ústrety a zastavili se proti sobě jako sochy vytesané z kamene, stáli naprosto nehybně a Čoko tancoval kolem nich v kruzích, až se z toho člověku málem točila hlava. Ethan viděl agenta FBI za volantem auta, které přivezlo Susan. Muž je bedlivě sledoval, dával pozor. Dělal svou práci. Ethan si však nemohl pomoci, natáhl ruku a pohladil Susan po tváři, ucítil její pleť pod konečky prstů, hladkou jako samet. Jenže měl dojem, že z jeho prstů srší blesky, oba zůstali jako opaření, jen srdce jim divoce tlouklo. Málem se rozplakal, stál před ní, v očích slzy, a cítil, že Susan také nemá daleko k pláči, že doposud své slzy polykala. „Pojďme dovnitř," vybídl ji a vzal jí tašku. „Děkuju." Nevěděla, za co všechno mu vlastně děkuje. Jestli za to, že ji zbavil břemene nebo za nabídku ochrany nebo snad za skrytou nabídku něčeho jiného. Cestou ke dveřím měla hned v patách Čoka. Agent v autě profesionálně počkal, dokud nezmizí uvnitř, a stále sledoval je i okolí srubu. Ethan ji volnou rukou objal kolem ramen a vedl ji dovnitř. Mezi dveřmi se otočil a viděl, jak auto FBI pomalu odjíždí a nechává je o samotě. Obezřetně zamkl hlavní dveře a ještě je zajistil západkou. Čoko se běžel pozdravit s psími kamarády, hned se do nich pustil, shrnovali malé koberečky na podlaze a radostně řádili. „Je mi moc líto, co se přihodilo Lily," zasmušil se Ethan. Susan se hlasitě nadechla a jen rychle mrkala, aby jí po tvářích nestékaly slzy. „Určitě ji najdou," špitla. „Určitě ji přivedou zase domů. Musíme tomu věřit." „Jistěže," přikývl. „Naděje umírá poslední." Položil její tašku na stolek v předsíni vedle svého klobouku. V tu chvíli zapomněl na svou touhu a při

83


vzpomínce na zmučeného nemocného Ryana ho bolelo srdce pro Lily. Přistoupila k oknu. Každý její krok hlasitě zněl na podlaze. Ethan si všiml, že není namalovaná a vlasy si jednoduše sepnula sponkami za uši. Vypadala mladší než na pětatřicet let. Oblékla se velmi neformálně -džínsy a volný svetr, který jí sahal až pod zadek. Ethan si uvědomil, jak rozpačitě se chovají, ale nešlo přece o ledajakou návštěvu. Vždyť se Susan uvolila u něj přespat a on Ryanovi slíbil, že se o ni postará a dohlédne, aby byla v bezpečí. Vážně pochyboval, že by se Jason tak brzy vrátil. Byl by blázen, když všude hlídali agenti FBI a hledali ho. Jenže Ethanovi se myšlenka ochrany Susan velmi zamlouvala. Splnil se mu konečně chlapecký sen. Bude její rytíř. Už kvůli Ryanovi. A kvůli sobě. Mlčky ji sledoval. Zůstávala u okna, dívala se ven. Za sklem však byla jen temnota pohlcující krajinu a pastviny kolem srubu. „Pořád mi vrtá hlavou, kde je asi Lily," povzdechla. „Kam ji Jason unesl?" „Já si taky dělám starost." Ethan přistoupil až k ní a téměř se jí dotýkal. Vzpomínal na jedno ze svých prvních setkání s Lily. „Dala mi kdysi apačský amulet. Už je to pěkně dávno. Brzy poté, co si vzala Ryana." „Fakt?" Susan se prudce otočila proti němu. „Proč ti ho dala?" „Protože jí Ryan pověděl, že mám indiánské předky. Ale ne Apače. Jiný kmen. Mí předkové byli Komančové. Stejně mi ten amulet ale dala." Susan to náhle zaujalo. „Kde ho máš?" „Mezi věcmi sbalenými v krabicích. Nikdy jsem ho nenosil." Zarazil se, snažil se jí to vysvětlit. „Nejsem oficiálním příslušníkem žádného kmene nebo něco takového. Vlastně na žádný amulet nemám nárok." A indiánem byl po pokrevní linii z matčiny strany, což mu

84


také nepřipadalo příliš významné. „V mé krvi je opravdu jen malý zlomeček té indiánské. Vždyť Komanč byl nějaký můj praprapředek, ani nevím. Spousta Američanů v sobě má indiánskou krev. Od Lily to bylo roztomilé, ale nikdy jsem nechápal, proč by na tom mělo záležet." Naklonila hlavu. „Možná tak skládala hold tvému praprapředkovi. Možná na tom záleželo jí." Přitiskl dlaň na okno. „Měl bych ten amulet někde v krabicích najít a nosit ho teď kvůli Lily. Nejsem pověrčivý, ale v zásadě je to to nejmenší, co bych pro ni mohl momentálně udělat." Nechal ruku klesnout a oba se odmlčeli. Venku se rozfoukal vítr. Slyšela ho hvízdat mezi stromy, jako by po větvích poskakovali duchové a honili se. Počasí bylo zvláštní. Některý den bylo mírné a příjemné, pak zase lezavé a chladné. Napadlo ho, že by měl asi rozdělat oheň v krbu, aby Susan nebylo chladno. „Máš hlad?" zeptal se. „Můžu ohřát polévku. Mám tady konzervy." „Ne, nemám, Rosita uvařila. Ale ty se klidně najez, to je v pohodě." „Ne, nepotřebuju. Jen jsem ti chtěl něco nabídnout." Aby se cítila dobře, aby měla iluzi domova. V této chvíli by udělal cokoli, aby se cítila v bezpečí. „Jsem rád, že mě Ryan požádal, abych se o tebe postaral. Jsem rád, že jsi tady." „To já taky." Vítr zase venku zavyl, až jí přeběhl mráz po zádech, a ona se k němu přitiskla, dovolila mu, aby se stal jejím princem a ochráncem, kterým chtěl odjakživa být. „Když mě vyslýchala FBI, přiznal jsem, že jsem s tebou včera telefonoval a pak jsme nepoložili sluchátko," usmál se Ethan a zamrkal. „Také jsem jim to řekla. Že jsem usnula se sluchátkem na uchu a nepoložila ho." „Jenže já jsem nespal," povzdechl si. „Celou noc jsem byl vzhůru a poslouchal tě. Dýchala jsi tak tiše, tak…“

85


Větu nechal viset ve vzduchu, protože se až sám ulekl, jak romanticky zní. „Moc jsem si přál být u tebe. Vědět, že jsi v pořádku. Vzal jsem si telefon dokonce až ven a na obloze jsem napočítal třináct hvězd. Nebyl jsem si jistý, jestli to není špatné znamení. Pořád mi to vrtá hlavou." „Umíš si představit, jak mi je? Když vím, že jsem zaspala únos? Přesvědčovala jsem Ryana, aby se necítil provinile. Ale co já? Já jsem byla v domě přímo v okamžiku, kdy Lily ten zmetek unášel!" „Není přece tvá chyba, že ses neprobudila." „Já vím, ale beztak mě to mrzí." Ethan se konečně odhodlal pevně ji obejmout a sevřít v náručí. Susan jen vydechla a přitiskla se k němu jako k záchrannému pásu a zabořila mu obličej do hrudi. Hladil ji po vlasech, propouštěl si hedvábné pramínky jejích vlasů mezi prsty. Zvedla hlavu. Jejich ústa od sebe byla jen pár centimetrů. Stačilo, aby se Ethan maličko sklonil a mohl ji políbit. Jenže on to neudělal. Dal přece Ryanovi slib a ten nemůže porušit! Ryan toto přespání vymyslel jako jistou formu předehry. A bylo to víc než jen předehra. Něco hlubšího. Silnějšího. Něco, co překonávalo hranici pouhé avantýry na jednu noc nebo na léto. Ethan si s trochou nervozity kladl v duchu otázku, zda Ryan doufal, že se do sebe zamilují. Zda skutečně věřil, že se vydají tímto směrem. Povolil své sevření, pustil Susan z náručí a pohlédl na svůj zaprášený slamák, který mu nenápadně připomínal, kdo vlastně je. Žádná láska navěky neexistuje, rozhodně ne pro veterináře z Texasu a psycholožku z Kalifornie. Vesničtí kluci a městské dívenky se nikdy nemíchají. A když, tak jim to dlouho nevydrží. Jeho rodiče budiž zářným příkladem. Vlastně by bylo mnohem jednodušší, kdyby šlo o nezávazný vztah jen kvůli sexu. „Ethane?"

86


Slyšel, jak mu ve spáncích buší krev. „Ano?" „Jsi unavený?" „Trochu," zalhal. Věděl, že tuto noc velmi pravděpodobně znovu nezamhouří ani oka. „A ty?" Přikývla, a tak navrhl, že rozestele postel a připraví pohodlné spaní. Protože s ním ve srubu stráví noc dívka jeho snů.

OSMÁ KAPITOLA Susan nebyla tak unavená, jak tvrdila, ale myslela si, že se snáze uklidní, když si lehne do postele. Srdce jí uhánělo jako splašený kůň, klopýtalo, zastavovalo se, nejraději by se na Ethana vrhla. To je tedy zkouška, pomyslela si. Ethan rozložil pohovku a rozprostřel na vzniklou širokou postel čisté prostěradlo, vypadalo naprosto sněhobíle. Pečlivě ho uhladil a okraje podstrčil pod matraci. Susan by raději spala na prostěradle, z něhož by cítila jeho vůni a mohla si představovat, jak se ho dotýkalo jeho tělo. Neodvážila se však o něco takového požádat a jen bezmocně sledovala, jak převléká i povlak na polštář. Čoko hned skočil do postele a snažil se na ní zaujmout své místo ve chvíli, kdy ji Ethan s takovou pečlivostí povlékal. Okamžitě psa vyhnal a jen nad ním kroutil hlavou. Susan se usmála, jak je labrador vytrvalý. Ostatní psi ho sledovali celí zvědaví, jestli páníčka poslechne nebo jestli si ho nebude vůbec všímat a skočí zpátky do postele. Čoko byl jednoznačně vůdce smečky, ten nejdivočejší z trojice. Chuligán číslo jedna. Než dostal příležitost udělat na své psí kamarády

ZKROCENÁ REBELKA

88

dojem, Ethan po něm blýskl pohledem, z něhož bylo pro psa jasně čitelné varování: Jen si něco podobného zkus! Čoko se tedy vzdal a stulil se do klubíčka na podlahu, jako dítě, které chce dělat tatínkovi za zády obličeje. Všem to bylo jasné. Ethan jen obrátil oči v sloup a připravil pokrývku. Susan si všimla, že má vzor koňských podkov trochu připomínající jeho tetování, to krásné přitažlivé sexy tetování, které ovšem v daném okamžiku neviděla, protože nebyl svlečený do půl těla. Najednou ji napadlo, v čem Ethan asi večer ulehne do spacáku na zem. Jestli třeba nemá ve zvyku spát polonahý. Ona sama si přinesla tu nejupjatější ze všech svých nočních košilek: dlouhou, bílou, bavlněnou s vysokým límečkem a krajkovým lemem. Koupila si ji na bleším trhu s viktoriánskými replikami spolu s několika kusy nábytku, které nepotřebovala. Jenže spontánní nákupy byly Susaniným jediným projevem marnivosti, ráda se tímto způsobem hýčkala a bavila a trochu si kompenzovala také to, že je sama. Nejen sama, totálně osamělá, pomyslela si a neubránila se, aby smutně nesvěsila koutky. Ethan na ni překvapeně pohlédl. Už měl téměř dostláno. „Jsi v pořádku? Ale vlastně," mávl rukou, „to je pitomá otázka. Promiň." Ne, vůbec nebyla pitomá, ale ona neměla odvahu přiznat, že v dané chvíli nemyslela na únos Lily, jak patrně předpokládal Ethan. Natáhla se pro tašku. „Můžu se u tebe v koupelně převlíknout?" „No jistě! Klidně." Přeložil pokrývku a trochu se ještě trápil s natahováním prostěradla. Odešla tedy do přeplněné koupelny a prohlížela si toaletní potřeby na poličce. Používal tekuté mýdlo, pastu na zuby s citrusovou příchutí a elektrický holicí strojek.

89


Vodu po holení měl v modré lahvičce, nic drahého, jen obyčejnou z běžného obchodu. Susan se musela ovládat, aby po ní nesáhla a nečichla si. Stejné problémy měla se zubní pastou a ústní vodou. Bylo by ale trapné, kdyby na to přišel. Takovou věc by udělala ta Susan z období před sedmnácti lety. Nakonec se tedy jen převlékla do upjaté viktoriánské noční košile. Rozpustila si vlasy, vytáhla všechny sponky a dívala se do zrcadla. Rozechvěle se zhluboka nadechla a připravovala se na nadcházející noc. Nevěděla, co vlastně chce, ale těšila se. Vstoupila do obývacího pokoje a viděla Čoka v klubíčku na posteli. Vypadal jako král všech nevychovaných, zkažených a rozmazlených psů. „Tys to vzdal," podivila se na adresu Ethana, který se v dřepu skláněl ke krbu a rozdělával v něm oheň. „Dovolils mu, aby bylo po jeho." Trochu nechápal, obrátil hlavu, ani se nenamáhal s rychlým pohledem. „Říkal jsem si, že s tebou stejně bude spát." „Co ostatní psi?" „Ti asi půjdou se mnou." „Jak se vůbec jmenují?" zeptala se a uvědomila si, že se na ně nikdy neptala. „Clark a Kent." „Jako Superman?" Rozhrábl oheň. „Jo." Sedla si na okraj postele a poplácala Čoka po hlavě. Usmál se jako hyena. Clark a Kent sledovali Ethana. Všimla si, že plameny rozehrály ohnivou stínohru na jeho kůži. Viděla ho z profilu, tvrdé kontury a pevné linky. Nakonec se otočil. Pak ztuhl. Susan byla celá zmatená a nevěděla, co si počít. Téměř ani nemrkala. Strčil si ruce do kapes. „Vypadáš jako nevěsta z dávných časů." Zahanbeně se usmála, poškrábala se na nose a mrzelo ji, že na sobě nemá tepláky. „Nemá to připomínat svatební šaty," podotkla rozpačitě.

ZKROCENÁ REBELKA

90

Zůstal stát před krbem, cítila příjemnou vůni hořících polen. „Mluvil jsem o líbánkách. O panenství a tak." To je ještě horší, pomyslela si. „Myslím, že jsem to asi přehnala," usmála se. „Ne. Líbí se mi to." Přejel ji pohledem od hlavy k patě. „Myslím, že vypadáš nádherně." „Díky," vymáčkla ze sebe. „Není zač," nepřestával se usmívat. V tom okamžiku se mezi nimi rozhostilo ticho a pohupovalo se jako bóje na moři a Susan se urputně snažila o pokračování konverzace. Nic ji však nenapadlo. Ethan tedy ticho prolomil. „Měl bych si ustlat." Hlučně přešel přes celou šířku místnosti. Susan nedokázala promluvit, a tak ho jen sledovala a snažila se skrýt své obavy. Sundal ovčí kůži z nízké skříňky, položil ji na zem a rozvinul na ni spací pytel. Tím to končilo. Své lože měl přichystané. A bylo těsně vedle jejího, jen o trochu níž. Rozhodl se pro nejlogičtější místo. Srub byl poměrně malý, a když se roztáhla pohovka, byl doslova stísněný, a tak Ethan udělal to nejlepší, co mohl, a lehl si tak, aby nechal volný průchod ke koupelně. Alespoň na něj Susan uprostřed noci nešlápne, kdyby potřebovala na toaletu. „Promiň, musím si odskočit," omluvil se. Susan se uklidnila a uvědomila si, že Ethan je také jen člověk z masa a kostí. Snažila se neposlouchat, ale v tak malém prostoru bylo nemožné neslyšet, až to bylo komické. Představovala si, jak stojí nad mísou, koneckonců zvukový podkres měla zcela přesný, pak se zapíná, splachuje, pouští vodu, myje si ruce. Dokonce slyšela, jak si čistí zuby - určitě tou pastou, kterou chtěla vyzkoušet, ale nakonec se neodvážila. Kdyby byli milenci, nezáleželo by na tom. Byli by na podobnou intimitu zvyklí. Jenže když je mu tak blízko a naslouchá, jak provádí svou obvyklou večerní toaletu, je

91


vlastně zvláštní, že není jeho milenka. To odposlouchávání jí připadalo podivně přitažlivé, vzrušující. Když vyšel z koupelny, všimla si, že si sundal košili a boty, ale džíny měl stále na sobě. Nechal si rozepnutý knoflík, což ji vnitřně doslova rozpalovalo. Kdyby ho políbila, voněl by jeho dech po citronech? „Jsi připravená?" zeptal se zvláštně nelogicky. Susan si najednou všechno vysvětlovala dvojsmyslně, ale chápala samozřejmě, že Ethan myslí, jestli je připravená ke spánku a zda může zhasnout. „Ano," odpověděla tedy. Ethan zhasl a jediné světlo nyní vycházelo z ohně v krbu a zbarvovalo celý interiér do krásných teplých odstínů červené. Susan už přestala uvažovat o tom, v čem asi bude Ethan spát. Zjevně se rozhodl nechat si džíny na sobě. Když ulehl na podlahu, přitulili se k němu Clark s Kentem. Čoko zvedl na posteli hlavu a díval se na ně z nadhledu. Pak seskočil, stulil se k Ethanovi a vyl na Susan, jako kdyby právě ona opustila jeho, a nikoli přesně naopak. Jako vůdce chtěl mít asi smečku pohromadě. Tiše na něj promluvila ve snaze ho utišit, ale její hlas situaci jen zhoršil. Čoko vzápětí přebíhal mezi její postelí a Ethanem a nemohl se rozhodnout, kam si lehne. „Tohle by asi nešlo," promluvila nahlas. Ethan se posadil a prohrábl si rukou vlasy. „Vyhodím ho ven, co s ním?" „Ne, to nedělej, hrozně tam fouká." Také se posadila a náhle jí přeběhl po zádech mráz. S plnou silou se jí zmocnily vzpomínky na Lily, hrůza jejího únosu, a náhle jen lapala po dechu, když si ji představila, jak leží někde ve tmě a vlhku. „Prosím tě, Ethane, nechej ho tady." „A kde jako bude spát?" Naklonila se, objala si kolena, ale ta představa Lily v nějakém příšerném úkrytu ji neopouštěla. „S námi." Hlas se mu zadrhl: „Myslíš jako spolu v jedné posteli?"

ZKROCENÁ REBELKA

92

Čoko stále pobíhal nervózně sem a tam a přeskakoval z postele ke spacímu pytli a naopak. „Ano." „Slíbil jsem Ryanovi, že budu mezi námi udržovat slušnou vzdálenost, aby vše probíhalo v počestnosti." Pohlédla na Ethana a cítila, jak se jí sevřelo srdce. Plameny z krbu vytvářely zvláštní efekty, takže to vypadalo, jako když jeho kůže doslova září. I on si přitáhl kolena k hrudi a seděl ve stejné poloze jako Susan. Pronesla prosebně: „Tři psi to je dost slušná vzdálenost, ne? Clark a Kent mohou spát taky s náma." Přerývaně vydechl. „Připadá mi, jako když Ryana zrazuju." „Ale vůbec ne. Slíbils mu, že mě ochráníš, a to také uděláš." Potřebovala, aby ho měla u sebe, blízko. „Chci mít možnost natáhnout ruku a vědět, že jsi tady." „Opravdu to tak cítíš?" Bylo jasné, že ho svým chováním mate. Vstal, pak se posadil na kraj postele, aby si viděli do obličeje a do očí rozzářených odlesky ohně z krbu. „Neděláš to jen pro Čoka?" Jemně se dotkla jeho ruky. „Ne. Dělám to i pro nás." Našel její ruku. „Nikdy jsem nespal se ženou, aniž bych se s ní nemiloval." Málem se rozesmála, málem vykřikla, málem si ho stáhla na sebe. „Na tulení také není nic špatného. Prospěje ti to." „V tom případě si jdu rychle urvat kus deky." Usmál se a vykročil k jejímu psímu spolunocležníkovi. „Jako on." Čoko se v tu chvíli už přilepil na Susan jako dítě, které si je vědomo, že jeho rodiče zůstanou spolu. Udělala místo pro Ethana a on vklouzl vedle ní a objal ji. Neuměla si představit bezpečnější místo. Cítila, jak dýchá, jak se mu zvedá hrudník, vnímala příjemné teplo jeho těla i mužnou sílu, s níž ji objímal. Přitiskla mu rty na rameno a on ji hladil po zádech, po té starosvětsky cudné noční košili. V jednom bláznivém okamžiku si skutečně připadala jako panenská nevěsta.

93


Ethan přivolal zbylé psy a ti okamžitě skočili na postel a uvelebili se ke spánku. Čoko už usnul a chrápal -ve své typické poloze. Susan zavřela oči, vděčná za toho vysokého snědého anděla, kterého jí dal Ryan. Protože čestný chlapec Ethan Eldridge vyrostl v čestného spolehlivého muže. „Pomodlíš se se mnou?" zašeptala, otevřela oči a dívala se do ohně. „Samozřejmě." Přitiskl ji k sobě a společně se tiše modlili a prosili boha, aby Lily ochránil, aby ji přivedl domů, aby ji znovu vrátil k milujícímu manželovi, který ji nyní potřeboval nadevše. Pohltila ji temnota, tyčila se nad ní jako obří příšera, neviditelní tvorové jí dýchali za zády. Lily otevřela oči a mžourala, ale přes pásku nic neviděla, dokonce ani nejmenší paprsek světla. Jak dlouho je vlastně pryč? Pár hodin? Celý den? Nepamatovala si, kolikrát ji Jason omámil drogami. Propadala se do bezvědomí a znovu se budila a čekala, až ty hrůzné příšery zaútočí. Neměla tušení, kde je. Ležela však na nerovné zemi a pod zády cítila nějaké hrbolky. Snažila se zachytit zvuky z dálky, ale všude bylo naprosté ticho. Měla pouta na rukou i na nohou a nějaký hadr jako roubík, pevně přivázaný páskou, která se jí zarývala do koutků. Chtěla si zvlhčit rty, ale nemohla. V hlavě měla mlhu, z níž se jako stará fotografie tu a tam vynořila rozmazaná Ryanova podoba. Vzpomínky. Obrazy, kterých se nemohla dotýkat. Muž, kterého milovala. Nyní je daleko od ní. Ozvaly se kroky a ona ztuhla. Po zádech jí přeběhl mráz a naskakovala jí husí kůže. Jason se vrátil. „Lily, má lásko."

ZKROCENÁ REBELKA

94

Známý hlas pronesl známý pozdrav a jí se zvedl žaludek. Nemohla však zvracet. Nemohla ani zaplašit tuto noční můru, nemohla dělat nic. Už předtím se jí dotýkal, přejížděl jí rukama po celém těle, jako kdyby na ní tkalo svou síť tisíce jedovatých pavouků. Neznásilnil ji, ale obávala se, že by mohl. Náhle uslyšela tiché kliknutí a pak cítila pach hořícího tabáku. Zjevně si rozkošnicky zapálil cigaretu a sledoval, jak leží spoutaná na zemi. Znovu cvaknul zapalovačem - kovové víčko na něm se uzavřelo. „Bojíš se mě?" zeptal se. Nereagovala. Vůbec nijak. Ani pohybem. Raději zemře, než by přiznala, jak šílený z něj má strach, až málem ztrácí rozum. „Držím vám lucernu u obličeje. Vidím vás, paní Fortuneová. Nechtěla byste mě také vidět?" Paní Fortuneová. Schválně jí ironicky vykal. Ze všech sil se snažila vzpomínat na svůj svatební den, uniknout před touto hrůzou do Ryanova náručí. „Víš, jak moc ti chci ublížit?" Pod páskou přes oči křečovitě zavřela víčka, jako by tím mohla zablokovat i jeho hlas. „Takhle," prohlásil a spálil ji na předloktí cigaretou. Ucukla bolestí, cítila pach škvařené kůže a málem se znovu pozvracela, tentokrát bolestí. „To je moje holčička. Ukaž mi, jak moc tě to bolí." Udělal to znovu. Pak ji přes roubík políbil. Cítila, jak tiskne svůj obličej k jejímu. Teď už měla dojem, že kyselá žluč v jejím krku nikdy neklesne dolů. „Ráno se vrátím," pronesl a odtáhl se. Jen tak pro sebe se pochechtával. „Přeju ti co nejhorší sny, krásná Lily, hezky tady trp." Přitiskl jí na nos hadr s nějakou chemikálií, znovu se propadala do omámeného spánku, zhluboka dýchala, na

95


jednu stranu byla ráda, že unikne zrůdné skutečnosti a modlila se, aby ráno nikdy nepřišlo. Ethan se probudil za úsvitu, ale zbytek jeho rodiny nebo jak měl nazývat všechny své psy, kteří sdíleli spolu s ním a Susan lože - stále ještě hluboce spal. Susan se tiskla tělem těsně k němu. Neskutečně těsně, pomyslel si. Doslova mu zabořila obličej do hrudníku. Cítil její dech na své kůži, dráždil mu bradavky. Čoko se k ní tiskl z druhé strany, hlavou jí ležel na boku a slintal jí na bělostnou noční košili. Clark a Kent vypadali jako dvě chlupaté koule a hřáli se navzájem. Ethan pohnul rukou a objal Susan. Nejraději by ji políbil, ucítil horký dotek jejích rtů a jazyka a nechal se opájet jejich chutí. Tulení je příjemné, až moc, ale nemůže to vynahradit opravdové milování… Čoko otevřel oči a zamžoural na něj, jako by ho přistihl. Jako by dokázal vycítit jeho myšlenky. Ethan si ho přísně změřil. Beze slov psovi odpovídal: Co ty máš co mluvit? Hezky mlč. Tys zabořil nos Susan mezi nohy hned první den, kdy jsi ji viděl. Já jsem se nedostal ani na první metu! Susan se pomaličku pohnula, vydala ze sebe tichý povzdech a jeho tělo okamžitě zareagovalo. Díkybohu, že Čoko znovu usnul. Chtěl si ten okamžik vzrušení prožít, aniž by pociťoval provinilost. Samozřejmě to bylo jen zbožné přání. Měl stále na paměti, co slíbil Ryanovi. Opatrně uvolnil Susan ze svého sevření a vyklouzl z postele. Jakmile ji pustil, otřásl se zimou. Přerušení jejich kontaktu mu nebylo příjemné. Pravdou zároveň bylo, že ve srubu se do rána ochladilo. Oheň dohořel a v krbu nezbylo nic než uhlíky a popel. Šel do koupelny, omyl si obličej a vyčistil zuby. Susan nechala svou tašku s věcmi na koši s prádlem. Posmutněl, protože taška mu připomněla, že u něj byla jen na jediný

ZKROCENÁ REBELKA

96

den. Přemítal, co by asi Ryan říkal na to, kdyby ho požádal o svolení mít Susan u sebe „na bytě" až do doby, než se vrátí Lily. Když vstoupil do pokoje, Susan už byla vzhůru, seděla na posteli a zírala do prázdného krbu. Věděl, že přemýšlí o Lily. Viděl nesmírný smutek v jejích očích, v nichž se zrcadlily vzpomínky. „Bude v pořádku," snažil se ji povzbudit. Pomalu k němu obrátila pohled a upřela ho přímo do jeho očí, až se mu rozbušilo srdce. Nejraději by skočil zpátky do postele a znovu ji pevně objal ve snaze odehnat bolest. Sevřela polštář. „Pořád si opakuju, že bude v pořádku. Jenže pak si vzpomenu na Jasona a na všechny ohavné věci, které provedl…“ Zatajila dech. „Co když Ryan zemře, aniž by Lily znovu spatřil? Co když je ztracená navždy?" Zoufale si prohrábla vlasy. Ethan nevěděl, co odpovědět. Neuměl ji utěšovat jako profesionální psycholog. Susan asi měla v utěšování zkušenost, ale sama sebe utěšit nemohla, když byla navíc na všem osobně zainteresovaná a únos se týkal její příbuzné, kterou měla moc ráda. „Naše modlitby určitě pomohou," zkusil Ethan zmírnit Susaniny obavy. „Určitě pomohou. Ryan a Lily se vzájemně potřebují. Znovu se setkají." Pousmála se a poděkovala za útěchu. „Jsi moc hodný chlap, Ethane." Také se usmál. „Kdybys jen tušila, na co jsem myslel hned po probuzení, nevypustila bys takovou větu z úst." V očích mu šibalsky blesklo. Odpověděla v podobném duchu. „To si teda asi ani neumím představit." Hodila po něm polštářem a on ho chytil a hodil ho zpátky na ni. Všichni tři psi se zavrtěli a určitě jim vrtalo hlavou, co to prokristapána ti lidi dělají za pitomosti, když přitom vypadají poměrně dospěle. „Připravím ti snídani," navrhl Ethan

97


„Musli s mlíkem?" „Jaks to uhodla?" „Bydlíš sám. Mládenecká domácnost," uculila se Susan. „Dnes tady mám ale tebe a ty psí děti. Žádný mládenec." „Děti máš vždycky. Jsi otec-samoživitel." Uhladila si bělostnou a cudnou noční košili. „Nebude vadit, když se před snídaní osprchuju?" „Jasně že ne." Nedokázal si pomoct, aby se neculil od ucha k uchu a nedodal: „Chceš společnost?" Znovu po něm hodila polštář a oba se rozesmáli. Byl rád, že ji dokázal rozveselit. Připadal si tak aspoň jako pravý ochránce, což byla role, kterou od něj Ryan chtěl. Rozhodl se ponechat postel v takovém stavu, jak byla, tedy rozloženou, aby měl připomínku, že s ním strávila noc. Zatímco se sprchovala, vypustil ven psy a uvařil konvici kávy. Pak položil na stůl malé balené cukry a smetany, které sebral v bufetech a restauracích. Následně vytáhl všemožné musli, které doma měl a doufal, že se jí budou zamlouvat. Po dvaceti minutách vyšla z koupelny a vypadala jako texaská mořská panna, s vlhkými vlasy, v tričku se vzorem mušlí a upnutých džínech. Setkala se s ním v kuchyni. „Ta káva voní hezky." Ethan jí nalil šálek, a když si ho ochucovala, naklonil se k ní a přičichl jí k vlasům. Zjevně si přinesla svůj vlastní šampon. Vůně citronů mu pronikala do nosu jako z ovocného sadu v plném slunci horkého léta. „Co to děláš?" podivila se. „Ale nic." Ucouvl a málem se praštil hlavou do skříňky na stěně. „Díval ses mi na to tričko?" „Cože? Ne." Netroufl by si přiznat, že jí čichal k vlasům To znělo mnohem uhozeněji, než kdyby jí nakukoval do výstřihu. „Máš hlad? Co ta snídaně?"

ZKROCENÁ REBELKA

98

„Velmi chytré. Změna tématu." Provokativně na něj pohlédla. „Ale… dám si misku čehokoli, co máš k dispozici." Jedli před televizí, na rozestlané posteli, Ethan přepínal kanály a čekal, co Susan zaujme. Zareagovala na starodávný kreslený dětský film s kojotem Vildou, který na obrazovce právě zapaloval dynamit. Usmála se. „Dívala jsem se na to jako malá holka." „Já taky." Ethan si vzpomínal, jak měla jeho matka ve zvyku posadit ho před televizi a po zbytek dne si ho nevšímala. Dokonce i jako malý chápal rozdíl mezi matkami jeho kamarádů a tou, kterou mu přiřkl osud. Snažil se ty myšlenky zaplašit a neoddávat se jim, aby si zbytečně nevybavoval bolestné věci. Jeho otec strávil až příliš mnoho let na té nejisté cestě, kdy se nemohl zbavit závislosti na vzpomínkách na bývalou ženu. Pohlédl na Susan a napadlo ho, jestli se někdy provdá nebo jestli jí v tom kariéra zabrání. Alespoň k sobě byla upřímná. Nepředstírala, že je něco, co není. Obrátila se a také na něj pohlédla. Chvilku se dívali jeden druhému do očí. Nechybělo mnoho a políbili se, dali svým citům volný průchod. Nedostali se však k tomu. Susan odvrátila pohled k televizi a od té chvilky ji zarytě sledovali, jako by na tom záležel jejich život. Když program skončil, natáhla se po miskách. „Umyju nádobí." „Ne, s tím si nedělej starosti." Nechal ve dřezu talíře a příbory už po včerejších jídlech, byl na to zvyklý. „Postarám se o to později." „Jenže mně to vůbec nevadí. Ráda se zabavím." Také by se rád zabavil, ale ne domácími pracemi. Tuto vlastnost zřejmě zdědil po své nemateřské matce. Susan trvala na tom, že se postará o pořádek v kuchyni, a tak se Ethan rozhodl pro sprchu, aby si vyčistil hlavu. Stál v úzkém sprchovém koutu a hlavu si nechal bičovat proudy vody jako v prudkém lijáku.

99


Poté si uvědomil, že si zapomněl do koupelny vzít čisté oblečení. Utřel se a omotal si ručník kolem boků. Když vstoupil do pokoje, přešel ke skříni. Susan byla stále ještě v kuchyni. „Nechoď sem," zavolal. „Oblékám se." „Ani jedním okem se nemůžu kouknout?" ozvala se z kuchyně. Právě čistila sporák. Viděl ji, ale byla k němu otočená zády. Ona ho vidět nemohla. Zašklebil se a pustil ručník na zem. Zatraceně dobře věděl, že se Susan nebude dívat. „To by ti to oko mohlo vypadnout," zareagoval na její poznámku. „Fakticky?" pokračovala ve špičkování. Uchechtl se a oblékl si boxerky. Bylo mu příjemné s ní flirtovat a dělat si legraci. „To si piš. Takových očí vypadlých už bylo…“ Slyšel, jak se Susan v kuchyni směje jako rozpustilá holka. „Tak si dám radši majzla." „To bych ti doporučoval." Už si zapínal rozdrbané džíny a natahoval bílé tričko přes hlavu. „Tak můžeš, jsem oblečený jako ze škatulky." „Počkej, za minutku jsem tam." Vzhledem k tomu, že se rozhodla dočistit sporák, otevřel dveře a zůstal stát na verandě. Rozhlížel se, kde jsou psi. Hráli si v trávě a náramně se bavili. Najednou zazvonil telefon. Ethan vběhl dovnitř. Zvedl sluchátko a volající se ihned představil. Byl to zvláštní agent Jamison, Jasonův bratr od FBI. Ethanovi se zrychlil tep. „Děje se něco s Lily?" „Ano, děje. Ryan mě požádal, abych vám zavolal a informoval vás o novém vývoji. Dnes ráno byl doručen Ryanovi do domu magnetofonový pásek se zprávou od Jasona. Tvrdí, že je Lily naživu, ale odmítá podat přesvědčivý důkaz, takže nezbývá než věřit jeho slovu." „Prozradil ještě něco?" „Požaduje výkupné, ale zatím nestanovil podmínky. Měl by poslat další nahrávku s informacemi o předání." „Kdy ty informace Ryan dostane?"

ZKROCENÁ REBELKA

100

„To Jason nesdělil." Ethan pohlédl na Susan. Už vyšla z kuchyně. Zachytila útržek jejich rozhovoru a blížila se k němu. „Takže dal Ryanovi čas na sehnání peněz?" „Ano." „Jak se Ryan cítí?" ptal se Ethan. „Dělá, co za daných okolností může. Je s Patrickem. Právě jedou do firmy pro hotovost. Samozřejmě v doprovodu našeho agenta." Když rozhovor skončil, Ethan uchopil Susan za ruku. Pohlédla mu do očí a on rychle převyprávěl celý telefonát, opakoval Emmettova slova. Pak ji požádal, aby s ním šla do komory, kde měl uskladněné své věci v krabicích. Rozhodl se najít amulet, který kdysi patříval Lily.

DEVÁTÁ KAPITOLA Bezpečnostní opatření byla stále přísná. Nikdo na ranči nikam nesměl, aniž by to nahlásil FBI. Samozřejmě se těmto novým zvyklostem podřídili i Ethan se Susan. Nahlásili zkrátka, že zůstávají u Ethana. Rozhodli se začít se svým úkolem a pustili se do hledání amuletu. Susan ani nedohlédla za krabice vyskládané vysoko nad její hlavu. Čekala tedy stranou a Ethan jí podával jednotlivé krabice, v nichž se amulet mohl nacházet. Susan nevadilo, že bude celá zaprášená, chápala, proč Ethan s takovou naléhavostí hledá. Snažil se všemi prostředky pomoci Lily a toto bylo jediné, co v dané chvíli mohl dělat. Nerad seděl s rukama v klíně. Obzvláště ne dnes. Bez ohledu na Jasonovo tvrzení neměli jistotu, že je Lily ještě naživu. Chovali v srdcích naději propletenou se strachem a obavami. Stála přede dveřmi do komory, zády ke slunci, a vzpomínala na vítr, který vyl celou noc. Počasí se nyní zmírnilo a prudký vítr se změnil v příjemný vánek. „Pamatuješ si, kam jsi ten amulet schoval?" zeptala se. „Jak byla ta krabice popsaná?" „Mělo by tam být napsáno - ložnice, ale takových

ZKROCENÁ REBELKA

102

krabic je tady spousta. Pokusím se najít všechny." Podal jí další těžký náklad, až se pod břemenem prohýbala. „Nebalil jsem to zrovna systematicky." Susan pohlédla na hromadu, kterou vyčlenil stranou. „Nevadí, když začnu?" „Nevadí. Pusť se do toho." Zarazil se, posunul si klobouk do týla a odhalil tak oči. Všimla si, jak výjimečný odstín modré mají. Tvořily ostrý kontrast k jeho opálené pleti. Kdyby se podívala dostatečně hluboko, možná by v něm viděla i toho indiána, ale vlastně jí na tom vůbec nezáleželo. Nešlo o jeho vzdálené předky. Nyní řešili Lily a její dárek. Susan si půjčila Ethanův kapesní nůž, otevřela první krabici a najednou jí došlo, že neví, co hledá. „Jak ten amulet vlastně vypadá?" zavolala. „Je malý," odpovídal zpoza krabic. „Z borového dřeva, z takového velice tenkého kousku, a z toho je poměrně hrubě vyřezaný tvar postavy." Odmlčel se, protože se zamyslel. „Ale nepoznáš, jestli je to muž nebo žena. Jediné výrazné znaky jsou čárky ve tvaru blesku." Susan vzhlédla. „Namalované čárky?" „Ne. Vyřezané do dřeva. Nepochopil bych, o co jde, kdyby mi to Lily nepověděla." Našel další krabici a postavil ji vedle ní. „Ten přívěsek má mít zvláštní moc. Lily mi vyprávěla, že ho ženy i muži kmene Apačů nosívali stále. Vlastně i děti. Dokonce ho přivazovali novorozencům na zavinovačky. Víš, na taková ta prkna. Děti na nich vypadají jako chleba na válu," usmál se. Susan povzdechla a hlas jí unášel vítr. „Mrzí mě, že ho Lily neměla. Člověk nikdy neví. Třeba by ji před tím ochránil, co myslíš?" „No, také mě to mrzí. Ale snad aspoň maličko pomůže, když ho budu nosit já, možná se to na ni přenese." Zamračil se, jako kdyby nebyl pověrčivý, ale teď to zkrátka zkoušel. Samozřejmě, ona na tom byla podobně. Spoléhala se na logiku, na celou knihovnu plnou učebnic a pojednání o

103


psychologii. Jenže zároveň se spoléhala i na empatii. Na vcítění. Pokoušela se léčit lidskou psychiku. „Pokud věříš, že to Lily pomůže ochránit, pak jí to určitě pomůže," ujišťovala ho. Usmál se, poděkoval jí beze slov, bez jediného zvuku. Srdce v Susanině v hrudi vzápětí udělalo okázalý přemet, olympijský rekord ve skoku do výšky se saltem, takže ho cítila bušit až někde v krku. Chtěla Ethana políbit, přitisknout své rty na jeho, utišit bolest v duších jich obou. Jako by se zastavil čas, jako tisíce hodin zastavených v prostoru, odmítajících tikat, ručičky zaražené, nepohyblivé, nepokročily ani o jedinou vteřinu vpřed. Pohlédla jen tak pro jistotu na hodinky, on se obrátil a šel hledat další krabice. Susan měla dojem, jako by jí někdo z plic vypumpoval veškerý vzduch, na místě se rozhodla, přesně v tom okamžiku, že se s ním chce milovat. Dnes v noci, pomyslela si. V příjemném soukromí jeho srubu. Dychtivě zvedla nůž ve své ruce a spatřila na jeho čepeli odlesk slunce. Měla by mu to nějak naznačit? Přiznat, k čemu se chystá? A k čemu se vlastně chystá? Svést ho? Vždyť on se svou chutí k milování také netajil. Jenže teď nevypadal zrovna nadrženě. Soustředil se na nalezení amuletu, a ona má hlavu v oblacích. Měla by se také snažit hledat. Odložila nůž a probírala se první krabicí. Nacházela neuvěřitelnou změť věcí. Většinu z nich zde tvořily kabáty a bundy, ale narazila i na pár knih, nějaké obnošené boty a krabici na westernový klobouk. Prohlížela si ji a předpokládala, že to je zřejmě do letadla. Takovou kloboukovou krabici Ethan jistě považoval za zásadní součást svých zavazadel. I v další krabici byla podobná všehochuť: další staré oblečení, přenosný přehrávač kompaktních disků, sbírka

ZKROCENÁ REBELKA

104

krabiček na šňupavý tabák, která zřejmě patřila jeho otci. Pokud si vzpomínala, jeho otec žvýkal tabák. Přemýšlela, jestli si schoval i něco, co patřilo jeho matce, jestli k ní má podobně sentimentální vztah. Když jim bylo sedmnáct, Susan se ho jednou na matku zeptala, a on jí odpověděl, že už je pryč hodně dlouho. Nechtěla se ptát dál, protože slovo „pryč" chápala, jako že matka zemřela. Jeho otec jí vždycky připadal jako vdovec, drsný pomocník z ranče, ale bylo na něm znát, že je citlivý, jako by neustále ve skrytu duše truchlil po své zesnulé ženě. V té době jí připadala Ethanová rodina zvláštně smutně poetická a v představách si ji vykreslovala lemovanou srdíčky a romantickými květinami. Pohroužená ve vzpomínkách na poblouznění provázející její léta dospívání se Susan zasnila a pak bezmyšlenkovitě vzhlédla. Ethan si otíral ruce o kalhoty. Krabice měl uskladněné několik měsíců, takže už byly zaprášené a ještě se na ně chvíli prášit bude, než bude uzavřená definitivní smlouva s realitní kanceláří na nový dům. Přelétla pohledem po jeho džínsech, na některých místech značně prořídlých. Na koleni měl dokonce díru a viděla, jak z trhliny vyčuhují bílé nitky. Dokonce i látka kolem zipu se mu začínala třepit… Susan zírala Ethanovi na džínsy jako hypnotizovaná a najednou úplně znehybněla. „Susan?" Prudce vyskočila, zamrkala, zaostřila pohled. „Co je?" „Mělas štěstí při hledání?" „Ne, zatím ne. Našels už všechny krabice popsané slovem ložnice?" „Asi jo." Vzal si kapesní nůž a rozřízl lepicí pásku na velké krabici před sebou. Sledovala ho a náhle ji zalilo horko. Nepřerůstá jí to přes hlavu? Co bude potom, až se s ním vyspí? Bude po něm dál toužit? Toužit po něčem hlubším? Nebo bude

105


schopná přistoupit na jeho nazírání a brát to jen jako milostný románek bez naděje na pokračování? A proč ne? pobízela se v duchu. Už není zoufalá mladá holka, která zaměňuje sex za lásku. Poznala, jaký je mezi tím rozdíl a uměla to odlišovat. „Našel jsem ho!" zajásal. Zvedl amulet a rozhoupal ho na koženém řemínku. Susan k němu došla a přívěsek si prohlédla. Popsal ho výborně, do posledního detailu. Zvědavě se amuletu dotkla a přejížděla prstem po uhlazeném dřevu. „Prý ho vyřezali ze dřeva stromu zasaženého bleskem," vysvětloval jí. „Proto má pro Apače takovou cenu." „Jak může být asi starý?" Prohlížela si vyřezávané ozdobné čárky, které povznášely jinak primitivní amulet na krásné umělecké dílo. „Nemám tušení." Chvilku si ještě přívěsek prohlížel, ale pak si ho nasadil na krk. Viděla, že Ethan téměř ani nedýchá. I ona tajila dech. Náhrdelník mu visel na košili jako nějaký bůžek. Nicméně se k němu hodil. Takový amulet byl jako dělaný pro silného mocného muže. Ethan měl ostře řezané rysy dobře korespondující s vyřezávaným amuletem a barva dřeva se krásně vyjímala na jeho opálené kůži. Chtěla ho obejmout, ale neudělala to. Namísto toho sáhla po lepicí pásce, kterou přinesl, zalepila otevřené krabice a pomyslela na slib, který si dala. Pomilovat se s ním a přitom se nezamilovat. Počasí se měnilo a příjemné dopoledne přešlo v pochmurný podvečer a v Ryanově a Lilyině ložnici se rozhostilo šero. Susan zašla za svým bratrancem, aby si s ním promluvila. Seděli vedle sebe na pohovce. Ryan se vrátil s penězi na výkupné. Uložil je prozatím do sejfu a čekal, až mu Jason pošle další instrukce. „FBI se domnívá, že dostanu zprávu od Jasona nejdřív zítra," mluvil Ryan. „Možná i později."

ZKROCENÁ REBELKA

106

Dívala se, jak je neupravený, neučesané vlasy, pomačkaná košile. Únosce se mohl radovat, jak srazil na kolena patriarchu rodu Fortuneových. „Já vím. Je mi to nesmírně líto, ale musíme vydržet." „Ani mi nedovolil poslechnout si její hlas. A mám mu věřit, že je Lily stále naživu?" „Jistěže ano." Susan si mu položila hlavu na rameno, aby ho uklidnila přátelským dotekem, aby cítil, že má rodinu, která ho podpoří. „Musíš teď být kvůli Lily silný. To musíme my všichni." „Snažím se. Přísahám." Objal ji kolem ramen a držel se jí jako záchranného kruhu. Zůstali tak sedět a mlčky si dodávali naději. Vzpomněla si na amulet a modlila se, aby Ethanův pokus pomoci chránit Lily fungoval. Nakonec ji Ryan pustil. Hrudník se mu zvedal namáhavým dechem. Viděla, jak je vyčerpaný. Krom té hrůzy, kterou prožíval kvůli únosu, přece jen ještě bojoval s nádorem na mozku. „FBI si odvezla nahrávku do laboratoře," promluvil Ryan. „Pokusí se identifikovat různé šumy a hluk, aby odhadli, kde to asi Jason nahrál. V autě, v nějakém domě nebo někde venku." Odmlčel se. „Také budou pátrat po dalších zvucích, které by identifikovali třeba jako Lilyin dech a podobně." „To všechno se dá v laboratoři zjistit?" Odkašlal si. „Ano." Susan pohlédla na krb a všimla si Lilyiny fotky na římse. Nezarámovaný snímek, na kterém byla ještě jako mladá, momentka, kterou Ryan vytáhl z jednoho jejího alba a postavil si ji na oči. „A co obálka, ve které nahrávka přišla?" zeptala se. „FBI ji určitě také pořádně prohlédne." „Ano, a vědí také, že Jason využil kurýrní služby v Houstonu a že byl v přestrojení. Jenže je jasné, že se určitě znovu nevrátí do stejného města ve stejném převleku. Není blázen a s policií to umí."

107


„A co Lilyino auto?" „Domnívají se, že vyměnil poznávací značky a nějak vůz zamaskoval. Ale po většinu času se určitě ukrývá a nevychází ven." Ryan poposedl a opřel se o polštářek na pohovce. „Trval na stodolarových bankovkách." „Cože?“ Změna tématu ji zaskočila. „Výkupné. Dva miliony ve stodolarových bankovkách. FBI tvrdí, že zvolil větší bankovky, protože peníze tak míň váží." „A on je pak snáz unese?" Ryan přikývl. „Chtěl peníze rozdělit do dvou plátěných tašek. A měl další požadavky, zatraceně. Samozřejmě sériová čísla nesměla jít po sobě, nesměly být označené ani nové, žádné štěnice nebo čipy, podle nichž by se dal vypátrat." Znovu se mu zlomil hlas. „Já chci jen dostat nazpátek svou ženu." „Já vím. Také si přeji, aby byla doma." Susan pohlédla na Lilyinu fotografii, na ty dlouhé havraní vlasy a tmavé oči. „Chápu, proč ses do ní zamiloval." „Tenkrát to byla hořkosladká láska." „To mladá láska bývá vždycky." Obrátil se k ní, naklonil hlavu a pečlivě si ji prohlížel. Vycítila, že znovu změní téma a obrátí téma rozhovoru na její osobu. A na Ethana. „Kde máš svého mladíka?" zeptal se okamžitě k věci. „Ráno jsem s ním byla, ale teď pracuje. Musel vyšetřit býka, kterého chce předák koupit. Dělá mu testy spermatu a podobně, však to znáš." „Uvidíš se s ním brzy?" Přikývla a zhluboka se nadechla. „Ráda bych s ním znovu zůstala přes noc." „Výborně. Budu mít menší starost, když nebudeš sama. On se o tvou ochranu postará." „Já vím, ale…“ Tázavě na ni pohlédl. „Jaké ale?"

ZKROCENÁ REBELKA

108

Znovu se zhluboka nadechla a psychicky se připravovala na Ryanovu reakci i na to, aby se vůbec odvážila říct to nahlas. „Chci tentokrát trochu romantičtější noc…“ začala pěkně od lesa. Ryan se pohodlně usadil a přemýšlel o tom, co vyslovila. Nasadil otcovský výraz, v němž byla jeho obvyklá ustaranost a obavy, které k ní choval odjakživa. „Ty mě snad žádáš o svolení?" „Ne. Jen jsem chtěla, abys věděl, co mám v úmyslu." Susan se usmála, ale rozpačitě se zavrtěla. Ethanovi stále ještě nic nenaznačila, ale Ryanovi to vysypala hned, jako nějaká puberťačka. Uchopil ji za ruku a něžně ji držel. „Vždycky jsem chtěl, abyste se s Ethanem dali dohromady. Vždycky jsem ho považoval za ideálního partnera pro divošku, jako jsi ty." Tak partnera, pomyslela si. Ryan má na mysli dlouhodobý vztah. Uvažuje srdcem. „Já ale nemluvím o lásce." „Jistěže mluvíš." „Ne." Upřela na něj pohled, aby mu bylo jasné, že mluví vážně. „Nemluvím." „Nesmysl." Nasadil odhodlaný výraz jako rozkošný tvrdohlavý starý mezek. „Dřív nebo později si řeknete své ano." „To se nikdy nestane, Ryane." „Ale ano, stane." Odmítal její ne jako odpověď, zarputile trval na svém. „A já zatraceně dobře vím, že Lily by se mnou souhlasila." Susan si povzdechla. Nechtěla mu stále oponovat, ne teď, ne takto. Ne poté, co do toho vtáhl i ubohou Lily. Nevěděla, co si počít, a tak mu zkrátka znovu položila hlavu na rameno, aby dala najevo, že je stále jeho, že je ta malá holčička, která ho zbožňuje. Objal ji kolem ramen a oplatil jí to gesto podpory a náklonnosti. Neodpustil si však poslední slovo: „Já vyhraju, nezapomeň."

109


Ano, pomyslela si Susan. Ale jen kontumačně. „Jednoho dne si ho vezmeš. Cítím to." Nechala ho tedy při jeho pohádce. Pak zavřela oči a přemítala, jestli už v duchu plánuje její vysněnou svatbu a představuje si, jak bude stát s Lily Susan po boku a povede ji k oltáři jako otec. Lily se probudila ze snu, ve kterém se cítila v bezpečí, protože se jí zdálo, jak leží v Ryanově objetí. A pak se přes ni převalila temnota, hrůzné uvědomění toho, kde se nachází. Oči se jí zalily slzami a pálily pod šátkem. Deka, kterou byla omotaná, páchla jako Jason. Cítila z ní cigarety a z kouře se jí zvedal žaludek. Ze všech sil se snažila ji ze sebe skopnout, i když nemohla použít ruce. Zima jí nebyla. Stěny a podlaha se zdály být nerovné, jako skála a kamínky. Vzduch byl však čistý a teplota stálá. Kdyby byla venku, cožpak by se neměnilo počasí? Neslyšela by zvuky přírody? Cvrčky v noci, ptačí zpěv zrána? Každou chvilku měla dojem, že slyší kapat kohoutek, ale to nedávalo smysl. Ať už se nacházela kdekoli, nebyla tam zavedená tekoucí voda. Jason ji nutil používat k vyměšování lůžkovou mísu pro nemocné nebo nějakou přenosnou nádobu. K jejímu nesmírnému ponížení jí sundal spodní prádlo a nešetřil krutými poznámkami, pod noční košilí tedy byla nahá. Lily už bolelo celé tělo a měla vyprahlé rty, ale Jason jí dával pít jen občas pár doušků vody. A k dovršení všeho ji pouta kolem zápěstí dřela a zařezávala se do kůže jako železo. Kdyby drhla pouty o skálu za sebou, třeba by povolila? Bušilo jí v uších, slyšela svůj tep a snažila se odírat pouta o skálu. Jen si tím však více ublížila a poranila si kůži na zápěstí. Provaz byl silný a odolný.

ZKROCENÁ REBELKA

110

Křivila obličej bolestí, přestala se snažit a přála si, aby nebyla taková tma. Páska na očích jí byla nepříjemná. Neměla ponětí o tom, kde je, natož kolik je hodin. Je ráno? Nebo spala odpoledne? Tak či onak vycítila, že Jason nějakou dobu nepřijde. Nějak vnitřně poznala, kdy odchází a nechává ji samotnou. Konečně je chvíli sama, děkovala bohu, a začala znovu třít zápěstími o tvrdou skálu. Bylo jí jedno, jestli si sedře kůži až na kost. Potřebovala se svých pout zbavit. Musí utéct. A uniknout tomu netvorovi, který ji unesl. Déjà vu, pomyslel si Ethan. Stál na verandě přede dveřmi a podvečerní vánek mu cuchal vlasy. Susan přijela v bílém sedanu se stejným agentem FBI za volantem jako včera. Historie se zkrátka opakovala. Vystoupila ven a řidič nechal běžet motor. Čekal, až si přinese tašku zapomenutou u Ethana v koupelně? Měl v úmyslu zavolat Ryanovi a zeptat se, jestli by s ním Susan nemohla zase v noci zůstat, ale neměl šanci. Po práci přišel domů, dal si rychlé pivo a pustil ven psy. Vzápětí sem dorazila žena, kterou celý den nemohl dostat z hlavy. Všiml si že nese velkou kabelku a vlasy má stažené za uši. Na rozdíl od něj na sobě neměla totéž, co si oblékla ráno. Teď přišla v upnutém růžovém tričku bez rukávů a dokonale jí s ním ladila rtěnka. Napadlo ho, že třeba bude chutnat jako žvýkačka. Nebo cukrová vata. Nebo ta sladká růžová poleva, kterou cukráři používají na dorty ke svatému Valentýnu. Čoko ji hned běžel v ústrety a Ethan uvažoval o nadcházejícím svátku zamilovaných. Neměl by jí něco koupit? Nebo by tím porušil pravidla jejich vztahu, té dohody o přátelství, kterou uzavřeli?

111


Drbala psa za uchem, hladila ho, poplácávala po boku, a pak vzhlédla a zachytila Ethanův pohled. Upil piva. Bylo vidět, jakou má žízeň, protože pil dlouhými doušky. Jakmile došla až k němu, snažil se chovat jakoby nic. „Přijela sis pro věci?" Chviličku počkal a dodal: „Nebo přespat další noc?" „Přespat." Kousala se do rtu a zuby si stahovala tu růžovou barvu perleťové rtěnky. „Jestli ti to teda nevadí." Páni, dělá si legraci? „Jistěže nevadí." Posadil se na dřevěný rozvrzaný schod na verandu a mávl rukou, aby usedla vedle něj. Nejprve zamávala do auta na agenta FBI, že může odjet. Teprve pak uposlechla Ethanový výzvy. Vůz projel kolem srubu na zadní silnici. Ethan sledoval, jak jim mizí z dohledu. „Opravdu sis myslela, že bych tě dokázal odmítnout?" „Ne, ale člověku nic neudělá, když se slušně zeptá a..." Zakoktala se a zhluboka se nadechla. „Tentokrát to byl hlavně můj nápad, ne Ryanův." „Fakticky?" Znovu pomyslel na blížící se Den svatého Valentýna, jak ji překvapí nějakým dárkem. Pak pohlédl na psy, byl rád, že si vystačí sami a neprahnou po Susanině pozornosti. Rozpačitě si poposedla. „Ryan si myslí, že se do sebe zamilujeme, vezmeme se a tak dále." Zkřivil obličej do legrační grimasy. „Měl jsem podezření, že se Ryanovy úvahy ubírají tímto směrem." „Fakt?" „Jasně. Ty ne?" „Odjakživa mě ponoukal, abych se s tebou dala dohromady. Dělal si ze mě kvůli tomu legraci. Jenže já mu asi, bohužel, jeho přání ohledně manželství nesplním, ať si je, jak chce, skálopevně jistý." Znovu si pořádně přihnul piva, pak se ale zarazil a nabídl jí také. Nechtěl být špatným hostitelem. Když odmítla, pokračoval v tématu: „Vysvětlilas mu tedy, jak se věci mají? Probrali jste to?"

ZKROCENÁ REBELKA

112

„Snažila jsem se, ale odmítl naslouchat mým skálopevným argumentům," usmála se. Ethan se díval na pozemky ranče rodu Fortuneových, trsy prérijní trávy, tu a tam křoví a prastaré duby kolem srubu. Nemělo cenu se zlobit na Ryana za to, že chtěl najít Susan manžela. Vždyť bojoval i za své štěstí v životě, a svůj boj vyhrál. Otázkou zůstávalo, zda svede vítězný boj i se zákeřnou chorobou. „Jeho snaha je pochopitelná, přeje ti štěstí, nemá cenu mu nic vysvětlovat." „Vždyť já vím. Proto jsem to vzdala. Nakonec to byla má vina, že s tím začal..." Rozpačitě si hrála s popruhem kabelky, až jí málem spadla ze schodu na zem. „Vzhledem k tomu, co jsem mu řekla já." Zamračil se. „Cože? O čem to mluvíš?" „Však víš." Nevěděl. „Nemám ani tušení." Tentokrát sáhla po pivu ona. „Fakt?" Nastalo ticho. Ethan se neopovažoval myslet na to, o čem zřejmě Susan mluvila. Měl dojem, že slyší její srdce, jak divoce buší ve stejném tempu jako to jeho." „Kruci..." ujelo mu. V hlavě měl takový zmatek! Nedokázal vymyslet žádnou kloudnou odpověď. Pokud vůbec nějaká taková existovala. Měl čím dál jasnější tušení, že se nemýlí. Susan snad doopravdy naznačovala, že s ním chce strávit noc a tentokrát bez psa, který by je odděloval. Hltavě se napila z jeho piva a on měl dojem, jako by ho políbila, protože své rty přitiskla na místo, kde před chvílí byly ty jeho. Sledoval ji. A nesmírně ho to vzrušovalo. „Určitě? Určitě chceš to, co si myslím, že chceš?" Přikývla, znovu se napila, polkla. Sice to nevyslovila, ale bylo to venku. Měl dojem, že praskne. Cítil horkost ve slabinách, bál se pohnout, nemohl se dočkat. Na druhou stranu měl potřebu ptát se jí dál. „A co znamenalo, jak jsi říkala, že už nechceš žádné

i.v>

>HERJ »HITEFE ATHEROVÁ

románky na jednu noc nebo na jedno léto? Rozmyslela sis to? Přehodnotilas své rozhodnutí?" „Já tě asi neberu jako cizího. Jsi můj přítel. Stará láska. Kluk, po kterém jsem vždycky prahla." Vrátila mu pivo. „Neznamená to ale, že se do tebe zamiluju. Už mi není sedmnáct. Zvládnu to." „Zkusím to také." Najednou měl na dosah zhmotnění všech svých snů z období dospívání. Měl na dosah svůj idol, milovanou dívku, kterou nikdy nezískal. V hlavě mu vířily představy a nabíraly růžový odstín barvy valentinské polevy, cukrové vaty, žvýkačky, bonbónu. Vstal a podal jí ruku. Nemůže čekat do večera, přišel by o rozum. „Pojďme dovnitř." Cupitala malými krůčky za ním. „Točí se mi hlava. Celá se chvěju." „To je dobře," zašeptal. Objal ji kolem ramen, odhodlaný ji pevně držet, dvořit se jí, pomaličku z ní sundávat šaty, užít si jí. Hezky beze spěchu, jedna vrstva za druhou. Zvolna. Vychutnat si všechno do posledního detailu. Na tento okamžik čekal tak dlouho! Trpělivost skutečně přináší růže. Zvláštní. Nikdy tomu nevěřil.

ZKROCENÁ REBELKA

114

DESÁTÁ KAPITOLA Susan se divoce hrabala v kabelce. „Co tam máš za překvapení?" divil se Ethan. „Co je teď tak důležité?" Pevně sevřela kožené ucho kabelky. Vydechla jako puberťačka: „Prezervativ." Zašklebil se, zvedl ji do náruče a zatočil se s ní. „To jich máš plnou tašku?" „Asi jo," zrudla. Vzala jich určitě až moc. Jenže chtěla být připravená na celou tu dlouhou dobu, co budou milenci, na celou dobu jejich krátkého románku. Pevně si ji k sobě přitiskl. Pod tričkem se mu napínaly svaly. A přes ty staré rozdrbané džínsy cítila, jak je nesmírně vzrušený, takže se její vzrušení násobilo, až téměř nevěděla, co se s ní děje. Připadala si jako ve snách. Zavřel dveře srubu a zamkl zevnitř. Položila kabelku a všimla si, že pohovka je stále roztažená a zůstalo na ní prostěradlo i peřiny z minulé noci. Zamlouvalo se jí, že postel neustlal a nechal pohovku roztaženou. Vzápětí ji však ochromil strach a obava, až se zachvěla. Neklame náhodou sama sebe? Cožpak se vrátí v čase a stane se tou starou provokatérkou Susan? Pohladil ji po tváři. „Co se děje?"

„Mám takové divné nutkání být zase divoká. Provádět ti nejrůznější šílené věci. Také mě to ale děsí." „Neměla bys potlačovat své city, Susan." V mozku se jí náhle vynořovaly vzpomínky jedna za druhou. „Ale já jsem se tak strašně snažila být hodná!" „Toto je jiné. Už nejsi ta holka s fůrou starostí, jako si bývala, a já nejsem jeden z těch ostatních kluků." Naklonil se k ní. „Vždycky jsem si nechával zdát o tom, jak mi provádíš nejrůznější šílené věci," zamrkal. „Nikdy jsem však tebou neopovrhoval. Ani tehdy ani teď." Přejel jí palcem po rtech, maličko jí rozmazal rtěnku. „Snil jsem o tobě polovinu svého života." „Nápodobně," povzdechla. „Tak se neboj." Políbil ji. Na ten polibek oba čekali. Sedmnáct let potlačované touhy, chlapeckých tužeb, holčičích snů, toho nejneuvěřitelnějšího pocitu na světě. Susan se zdálo, že Ethan chutná po sexu, hříchu a horkosti. Lehoučce s ní laškoval jazykem, až se jí podlamovala kolena, jako by je měla z tvarohu. Objala ho kolem krku a tiskli se k sobě, hladil jí zadeček, přitahoval si její boky ke slabinám, třel se o ni zřejmě dělal všechno to, co si v sedmnácti letech v těch osamělých nocích vysnil. Nevinná nebezpečná předehra, pomyslela si. Jeden rychlý nádech, jediný příval vzduchu do plic a znovu se líbali. Při polibku si zula boty - měla jen páskové sandály, takže stačilo párkrát kopnout do vzduchu a byly dole. I on se zul, vrávoravě, ale nepouštěl ji z objetí. Tápala po opasku jeho kalhot, pohrávala si se sponou, přejela dlaní ještě níž, přes zip jeho kalhot. Zlehka ji kousal do krku, pod ucho, jen tak laškovně, až se celá chvěla jako list. Nijak se nebránila, i když jeho zuby mohly nechat na hebké kůži jejího krku výrazné stopy. O krok ucouvl a pohlédl na ni. „Chci tě svléknout. Chci vidět tvou podprsenku, kalhotky, všechno, co sis kvůli mně vzala. Můžu?"

ZKROCENÁ REBELKA

116

Pokrčila rameny. Uchopil spodní lem přiléhavého trička, Susan zvedla ruce nad hlavu a nechala se svléknout. Musela se svíjet jako had, aby ji z trička vůbec dostal. Viděl však, že se jí to náramně zamlouvá. „Růžová," vydechl, když konečně spatřil podprsenku. Sundal si bleskurychle košili a hodil ji na podlahu. „Nádherná. Svůdná. Nebezpečná." Stáhl krajkové košíčky dolů a obnažil Susan bradavky. Věděla, co přijde. Bude je líbat, laskat jazykem jako lízátka. Budou to jeho bonbónky. Susan málem omdlela. Kolikrát si to představovala? Jak se jí Ethan Eldridge dotýká... Jak ji hladí, laská, provokuje, svádí, líbá... Sklonil hlavu a ona mu zabořila prsty do vlasů. Dělal přesně to, co čekala, její dávné sny se dokonale splnily. Málem přišla o rozum. Když se příliš rozvášnil, sykla bolestí. Ihned vzhlédl: „To bolelo?" „Ano." „Příjemně nebo nepříjemně?" „Příjemně," vydechla a jen sledovala, jak se přesunul k druhému ňadru. „Nemusíš se bát." Usmál se. „Jsi tvrdá holka...?" „To nevím, ale tohleto mě bolí velmi příjemně," zvedla šibalsky koutky. Vrhl se na ni, kousal a sál, až měla celé rozcitlivělé a naběhlé bradavky i celá ňadra, která ji bolela, a tepalo jí v nich touhou. Celá omámená se kousla do rtu a vychutnávala si každičký okamžik. Klesl na kolena a stáhl jí džínsy přes boky. Když spatřil nádherné krajkové kalhotky v barvě shodné s podprsenkou, pohrával si s jejich okrajem. „Ukaž," žadonil. Ihned věděla, co má na mysli. Chtěl, aby si je stáhla, přímo před ním, pár centimetrů před jeho obličejem. Celá se zarděla, horkost jí stoupala do tváře a pak zase zpátky - zachvátila každičký centimetr jejího těla. Jeho

žádost ji vzrušila, uposlechla ho a pomaličku se zbavovala posledního skrovného kousku svého oděvu. Stála před ním vyzývavě obnažená a lehce pohupovala boky před jeho ústy. „Takhle jsi to chtěl?" „Ano." Zlehoučka se jí dotkl, pohladil ji a přejel nejcitlivější místečko na jejím těle jazykem. Zachvěla se a málem omdlela. „Jsi přesně tak divoká a svůdná, jak jsem si představoval." Hladil jí stehna, dotýkal se jich tvářemi, škrábal ji neoholeným strništěm. Dotkla se konečky prstů jeho obličeje, jako by se musela ujistit, že to není sen a že se skutečně všechno odehrává podle scénáře, který kdysi dávno spřádala v nejtajnějších snech. Vzhlédl a výraz těch šmolkově modrých očí do ní vystřelil další příval vzrušení. Sledovala ho. Dívala se, co jí dělá. Dokonce se podvědomě pohupovala, dávala najevo, co se jí líbí. Rychle i pomalu. Tvrdě i něžně. Dával si načas. Nikam nespěchal. Utápěla se ve svém snovém vzrušení, jeho doteky jí připomínaly hlazení motýlími křídly, ale přitom se jí zarývaly hluboko do srdce. A pak se to stalo. Zaplavil ji horký příval, před očima měla modrostříbrné blesky, vybuchovaly jako ohňostroj, vznášela se v jiné galaxii. Nikdy v životě si nepřipadala tak nádherně. Jako královna. „Ethane," vydechla. Zvedl ji a nesl do postele. Přitulili se k sobě a vychutnávali si pocit sounáležitosti. Ten luxus vzájemného objetí. Ethan ji něžně líbal pod ucho, vdechoval vůni jejích vlasů. Cítil stále v ústech její chuť, kolovala mu v žilách, pronikala snad všemi póry pod kůži. „Málem jsme byli zároveň," zavrtěl nevěřícně hlavou. „Cože?" „Opravdu," usmál se.

ZKROCENÁ REBELKA

118

„Můžu se teď podívat zase já?" Vklouzla mu prsty pod opasek. „Nejdřív si mě musíš svléknout," zamrkal. „V tom nevidím problém." Košili už měl dole, a když mu rozepínala pásek, nadzvedl boky. Stáhla mu tudíž lehce kalhoty i ponožky, neplýtvala časem. S boxerkami byla trochu opatrnější. Nakonec mu zůstal jen indiánský amulet kolem krku. Tomu však již pozornost nevěnovala. Ohromeně se dívala na jeho erekci a hladila ho jako hypnotizovaná. „Vidíš, že jsem nelhal," zašeptal ochraptěle. „To tedy ne." Pohladila mu špičku penisu a prstem mu z něj setřela drobnou kapičku jako perlu. Zvedla mu ji ke rtům, zvědavá, zda se nechá svést k ochutnání sebe sama. Zcela ho tím smělým gestem šokovala, zvrátil hlavu, rozesmál se, doufal, že to nemyslela vážně. Skutečně nemyslela. Přinesla si kapičku drahocenného nektaru ke rtům a rozkošnicky si olízla prst. Ethan ji sledoval a v tom vzrušení se mu na penisu objevila druhá kapička. Tentokrát chtěl, aby ji ochutnala přímo. Jenže ona se schválně sklonila jen k jeho břichu a líbala ho kolem pupku a pomyslný hlavní cíl provokativně míjela. Doháněla ho k šílenství. Snad všechny svaly v těle měl napjaté. Nejraději by jí sevřel hlavu do dlaní a dotlačil ji na kýžené místo, ale rozhodl se počkat a nechat ji, ať ho svede. Vzhlédla k němu a usmála se. Zatajil dech. Venku už nastával soumrak a mezi žaluziemi dopadaly na postel prodloužené stíny, takže ji zahalily do měkkých barev matného světla zapadajícího zimního slunce. Prohrábl jí prsty vlasy a ona mu laskala jazykem břicho a setrvávala stále na jednom místě, až se málem zbláznil. Konečně ho pohladila a sklonila se k jeho erekci, aby ho vzala do úst. Neměl tušení, do jakých výšin vzrušení se může dostat. Zavřel oči, jen na okamžik, jen na zlomek vteřiny, která měla změnit vše. A v nastalém tichu plném očekávání

konečně ucítil její hebké rty tam, kde po nich nejvíc toužil. Nořil se do hlubin jejích úst, nic jiného nevnímal, po ničem jiném netoužil. Hladil ji po obličeji, po ramenou, všude, kam ze své pozice dosáhl. Těsně předtím, než dosáhl vrcholu, než se přestal ovládat a uvolnil tu explozi, ji přitáhl k sobě a líbali se jako smyslů zbavení. Odmítal ji pustit z objetí. Usmála se. „Varovala jsem tě, že mám nutkání být zase divoká." A on věděl, že se mu to bude líbit. Že po ní bude toužit stále víc a víc. Naklonil se dopředu a znovu přiložil své rty na její. Působila na něj návykově jako droga. „Vždycky jsem na tebe myslíval, když..." Zarazil se, protože si uvědomil, jaké šokující upřímné odhalení chtěl vlastně vypustit z úst. Náhle mu připadalo nevhodné, jako by mohlo zkazit tu kouzelnou chvíli. Jenže Susan pochopila a s pousmáním špitla: „Já vím, Ethane. Měla jsem to stejné." Zachvěl se. Svým doznáním ho šokovala. „Tohle mi ještě nikdy nikdo neřekl." „Já jen konstatuju fakta." „Věřím ti." Věděl, jak pro ni byl vždycky důležitý. A přál si, aby jí ti ostatní chlapci neublížili. Chtěl ji před nimi ochránit - jenže to by ji musel chránit samu před sebou, což tenkrát nebylo možné. Vstoupily mu slzy do očí a pevně ji k sobě tiskl. Poskytl jim tak oběma uklidnění, které tolik potřebovali. „Měl jsem tě zachránit," povzdechl si. Zamrkala, protože i ona cítila pálení v očích. Zlehka ho políbila. „Zachraňuješ mě teď." Usmál se, zasypal jí polibky tváře až po bradu, pohladil ji po zádech. „Jak se cítíš?" „Skvěle." „Připravena?" zamrkal. „Víc než to."

ZKROCENÁ REBELKA

120

„V tom případě chci být nahoře." Rozesmála se a pustila ho. „Ti muži... Potřebují mít pocit nadvlády." Lehoučce ho hladila po stehně. „To už budeme potřebovat prezervativ." „Tvůj nebo můj?" Měl samozřejmě zásobu ve skříni a další v zásuvce v koupelně - dost možná jich tam měl stejný počet jako ona ve své kabelce. „Čí kondomy jsou blíž po ruce?" „Myslím, že to vyjde nastejno." „Tak od každého jeden?" navrhla. Zvedl obočí. „Dva obvykle nenosím." Vrhla se po kabelce. „Dělala jsem si srandu." Oba lovili v hlubinách její kabelky jako děti v cukrárně. Vybrali ultratenký kondom. Roztrhl obal a podal jí ho. Nenechal si ujít ten pohled, jak mu ho s velkou pečlivostí navléká na jeho chloubu. „Děláš to zručně," pochválil ji s vděčností, že se ochrana stala součástí jejich předehry. „Tohle jsem odjakživa nenáviděl." „Ale teď se ti to líbilo?" „S tebou se mi líbí všechno." Propletl si prsty obou rukou s jejími, zvedl jí ruce nad hlavu a zvedl se nad ni. „Všechno." Olízla si rty. „Mně taky." „Nastěhuješ se ke mně?" zeptal se najednou. Tu otázku už nebylo možné vzít zpět. Vytřeštila oči. „Na jak dlouho?" „Na dobu tvého pobytu v Texasu." „Jasně. Stoprocentně."" Líbal ji, vnikal jí do úst jazykem, nevynechal ani Susaniny krásné zuby, celý vnitřek úst. Oba věděli, že jeho pozvání ke společnému bydlení je jen dočasné opatření. Možná dočasné, ale aspoň nějaký začátek, pomyslel si. Oba se potřebovali cítit bezpečně, chtěli si vyzkoušet být spolu bez závazků, aby se pak nedočkali bolesti.

Objala ho nohama a on do ní velmi opatrně vstoupil tak hluboko, jak jen to šlo. Vzápětí se jich zmocnilo vášnivé šílenství, jako by byli zbaveni rozumu. Uvědomili si, jak do sebe skvěle zapadají. Vnímal její horkou vlhkost, vtahovala ho hlouběji a hlouběji, vychutnával si to. Pohyboval se v ní, ona mu šla pohyby pánve vstříc, pak se převalovali po posteli, stále pevně spojení. Nemyslel na nic jiného, oddával se své vášni, tomu skvostnému souznění, které s ní nacházel. Viděl, jak se jí chvějí řasy, heboučké jako z hedvábí, neskutečně erotické. Přemýšlel, proč vůbec kdy spal s někým jiným. Vždyť ona je to pravé. Jeho zosobněný sen. Jeho erotická touha. Milovali se jako smyslů zbavení, jejich končetiny se proplétaly, jejich vzdechy a výkřiky se střídaly, splňovali si svá erotická přání. A když se pod ním vzepjala a vzápětí se oddala krásnému pocitu naplnění, zašeptal její jméno. Poté se vrhl do svého nekonečného pádu, do jisker ohňostroje, který v něm vybuchoval. Zatímco Ethan odešel do koupelny vyhodit kondom a trochu se opláchnout, Susan sbírala po pokoji své prádlo a pak z tašky vylovila obrovské volné tričko na spaní, kterým si v kabelce zakryla tu zásobu pánské ochrany snad na celý rok. Dobrá, tak na rok asi ne. Každopádně nechtěla nic ponechat náhodě, takže s sebou měla skutečně obrovské množství nejrůznějších kondomů. A k tomu všemu právě odsouhlasila, že bude se svým zbrusu novým milencem bydlet. Jedno odpoledne skvostného sexu v nejvyšších galaxiích a ona se hned uvolí, že bude po zbytek svého pobytu v Texasu jeho. Takže tohle je její metoda, jak se nezamilovat a nepřipoutat navždy?

ZKROCENÁ REBELKA

122

Znechuceně nad sebou kroutila hlavou. Natáhla si kalhotky a oblékla tričko. Prostě mu přizná, že udělala chybu. Že zkrátka a dobře přece nemůže... Vyšel ven z koupelný. Nahý, nádherně vysoký, silný a eroticky přitažlivý. Dokonalý partner. Posadil se na kraj postele a s úsměvem si prohlížel její noční oděv. „Sluší ti to. Teplé a pohodlné noční prádlo. Jsem rád, že tady zůstaneš." Její odhodlání se zhroutilo. Natáhla k němu ruku, hladila ho po širokých ramenou, vychutnávala si dotek své dlaně na jeho kůži. Vždycky mu chtěla patřit a teď má tu příležitost a přitom nic neriskuje, k ničemu se nezavazuje. Co může být dokonalejšího? „Jsem také ráda." Shrnula mu vlasy z čela. Uvědomila si, že by potřeboval ostříhat. Vypadal tak divoce. Snědý a rozcuchaný. „Nemáš hlad? Mohla bych udělat večeři." „Mám, jenže v ledničce skoro nic není." Zvedl džínsy z podlahy a oblékl si je. Uvědomila si, že zapomněl na boxerky. Skočil do kalhot bez spodního prádla. Může být něco víc sexy? Zhluboka se nenápadně nadechla a vydechla. Pak promluvila jakoby nic: „Určitě najdu něco, z čeho vykouzlím malou večeři." „Nejdřív se ale asi podívej," roztáhl koutky od ucha k uchu. Dívala se - ale na něj. Ten pohled se jí velmi zamlouval. Široký hrudník, štíhlé boky, ploché břicho, které tak ohnivě líbala. Obrátil hlavu za nějakým škrábavým zvukem. „Aha, rozmazlení hafani se nám dobývají dovnitř." Zkřivil obličej, ale vyskočil, aby otevřel. „Jsem moc rád, že se sem nedobývali dřív." Susan přešla do kuchyně a snažila se najít něco k snědku. Obsah ledničky byl skutečně bídný - starý chleba,

okousaný kus čedaru, trochu mléka, spousta různých omáček a ochucovadel a karton piva. „Ty jsi živ jen na kečupu a hořčici?" podivila se, když vešel dovnitř se třemi rozdováděnými psy v patách. „Varoval jsem tě." Otevřela mrazák a našla obrovitý pytel hranolků a ještě větší krabici - spíš kyblík - zmrzliny. Pobavil ji jeho ostýchavý úsměv, kterým jakoby omlouval svůj výběr potravin. Přešla tedy ještě ke spíži. Ta byla zásobená celkem slušně - konzervy s chili, kuřecí nudlová polévka a fazole, z nichž by se už skutečně dal vytvořit chutný pokrm. I různých variací musli, které jí nabídl k snídani, měl značné zásoby. Ach jistě, a psí konzervy a granule, spousty veterinárně nezávadných dobrůtek pro čtyřnohé miláčky. Čekal a psi se mu motali pod nohama. „Jaký je verdikt?" „Chili, sýr, hranolky a..." podívala se do spíže, přesunula pár konzerv, našla broskvový kompot a zvedla ho do vzduchu. „A tohle s vanilkovou zmrzlinou." „To zní dobře." Vstal, přešel za ni a políbil ji do týla. „Ještě nikdy jsem s nikým nebydlel." Zrychlil se jí tep. „Ani já. To asi také bude chtít trochu trpělivosti a tolerance." Ale už když to říkala, obracela se k němu obličejem, celá dychtivá ho políbit, přitulit se k muži, který se s ní právě tak rozkošně pomiloval. Po půlhodině už jedli na verandě, pochutnávali si na zvláštní směsici, jejímž základem byly hranolky, a jedze společného talíře. Oba už byli oblečení. Susan si přehodila přes tričko župan a nazula bačkory. On zvolil kovbojské boty a obnošenou bundu - ideální kombinaci s odrbanými džínsami. Čoko se k nim přitočil a žebral o svůj díl hranolků, jak měl ve zvyku. „Jdi pryč," přikázal mu Ethan. „Tys už přece jedl. Nemusíš ujídat to málo, co máme." „Zastavila ho už někdy ta tvá vlídná domluva?"

ZKROCENÁ REBELKA

124

„Trefa do černého." Otevřel si plechovku piva. „Proč jsi ještě nikdy s nikým nežila? Myslel jsem, žes už měla i dost dlouhodobé vztahy, ne?" „Měla. Nikdy se však nevyvinuly do tak vážného stavu, abych si k sobě někoho nastěhovala." Vzpomněla si na muže, s nimiž chodila. „S Keithem jsme se dali dohromady hned po škole a s Timothym pak mnohem později." „O kolik let později?" „Začalo to před pár lety. Chtěl po mně, abych mu byla k dispozici podle jeho potřeb, podle jeho stylu života." Bankéřský styl života, vzpomínala si, jak se ukázalo, pro mě moc nebyl. Víkendy na jachtě. „Snažila jsem se mu nějak vyhovět, ubrat ze svých zájmů a práce, ale měla jsem pocit, jako když podvádím sama sebe. Jako když šidím svou kariéru." „Teď zrovna nepracuješ," podotkl. „Protože jsem přijela výhradně proto, abych byla k dispozici své rodině. Je to můj první delší odpočinek od práce. Nikdy jsem nejezdila ani na větší dovolené. Trochu se vracím do časů, kdy jsem tady bydlela.“ Vzhlédla, protože vycítila, že ji pozoruje. „Když jsem se s tebou seznámila." Jeho obličej se zasmušil. Maličko se od ní odvrátil. „Je to pro tebe těžké nebýt v práci?" „Jsem v kontaktu se svou sekretářkou a ze všech sil se snažím pomáhat i na dálku. Nicméně mám jasno, že to, co se děje zde, je mnohem naléhavější." Všimla si amuletu na jeho krku a viděla, že se od něj odráží paprsek měsíce, takže se zdálo, jako by mu amulet prosvítal pod košilí. „Mnohem naléhavější než nějaká moje práce," povzdechla. Chvíli mlčel. Jen popíjel pivo a občas si vzal hranolek. Pak si utřel ruce do ubrousku a naklonil se, aby ji pohladil přes župan. Věděla, že to je jeho styl, jak ji uklidnit, jak jí dát vědět, že myslí i na Lily.

Čoko zaštěkal a Susan mu podstrčila hranolek. Zhltl ho a pak zvedal čenich k Ethanovu pivu. „Ani omylem, kamaráde," prohlásil Ethan. „Běž si za kámošema a neotravuj." Jeho „kámoši", Clark a Kent, leželi v trávě a znuděně chňapali po mouchách. Začaly se ozývat typické večerní zvuky. Susan se opřela a naslouchala. „Tady je tak božský klid." „To je. Jenže srub je moc malý. Budu rád, až se odstěhuju do vlastního. Škoda, že tam teď nejsme. Moc bych ti ten dům chtěl ukázat." Jeho slova ji potěšila a začala přemýšlet, jak jeho nový dům asi vypadá, jaký se mu líbí. „Jsi můj nejlepší kamarád, Ethane." „A ty jsi zase moje skvělá kámoška." Ve tmě se mu zablýskly zuby. „Nechtěla by sis se mnou dát sprchu? Co ty na to?" Zrychlil se jí tep. „Kdy?" Ukázal na jídlo. „Hned, jak dojíme." Susan si všimla, že už toho na talíři moc nezbylo, ale zapomněli na dezert. „Co ta zmrzlina? Máš na ni chuť? Dát si sladkou tečku?" „Sladkou tečku bychom si mohli dát, až se vzájemně namydlíme a navoníme." „Pán je trošku netrpělivý, co?" „Jo." Strčil si do pusy poslední hranolky. „A je to sněžené. Jdeme!" Rozesmála se a chytila se ho za ruku. Zvedl ji a táhl za sebou ke koupelně, kde se svlékli a pustili si vodu. Chvíli trvalo, než nastavili teplotu, která jim oběma vyhovovala i k mytí vlasů. „Můžu tě vyšamponovat?" zeptal se. „Máš tady ten svůj voňavý šampon?" Přikývla na obě otázky, a jakmile se vmáčkli do těsného sprchového koutu, podala mu šampon a on rozkošnicky

ZKROCENÁ REBELKA

126

nasál známou citrusovou vůni. Fascinovaně ho sledovala a tvářila se nechápavě. Vzhlédl, přistoupil k ní a pohladil ji. „Miluju tuhletu vůni. Odjakživa." Rozesmála se a pak už si lebedila, jak jí masíruje silnými prsty hlavu, hutná pěna jí stékala po zádech, musela zavřít oči, protože jí bylo až přespříliš. Ethan šamponem nešetřil, když se mu konečně dostal do ruky. Chvíli stála pod sprchovou růžicí a vymývala si šampon z vlasů, Ethan jí pomáhal a nezapomněl na příděl kondicionéru pro lepší ošetření. Jakmile měla vlasy umyté, oplatila mu kadeřnickou službu. Pak se líbali a hladili, vychutnávali si společné sprchování, vzájemně se mydlili, omývali. Voda ze sprchy jim pršela na obličeje jako tropický liják a oni si připadali stejně omámení jako v tropech na romantické dovolené, kde jim déšť vůbec nevadil. Ethan se k ní sklonil a zašeptal jí do ucha, co by s ní nejraději udělal, Susan se rozesmála a přitulila se k němu. Vášnivě se líbali a objímali. Kondom v jeho ruce se zableskl jako pestrobarevná hvězda. Pohrával si s ním v prstech. Susan nevycházela z údivu. Ani si nevšimla, že si ho vzal do sprchy. „Ty jsi kouzelník!" vydechla. „Myslíš?" Otevřel balíček a bez váhání si kondom navlékl. „Jo!" Zavřela oči a on jí přitiskl ke zdi, zvedl ji k sobě a spojil své tělo s jejím. Čímž pro ni svět venku zmizel. Existoval jen tento svět - svět s Ethanem.

JEDENÁCTÁ KAPITOLA Susan tlačila nákupní vozík a plnila ho masem, vejci, čerstvým ovocem a zeleninou. Přidala ještě několik balíčků těstovin a nezbytnosti pro výrobu domácí marinády. Ráno se probudila v Ethanově náruči, cítila se neuvěřitelně bezpečně a krásně. Panovala mezi nimi zvláštní intimita, nestrojená, domácká, jako by spolu bydleli odedávna, a ne teprve dvě noci. Uvědomovala si to a nestačila se divit. Takto se kamarádi přece necítí. To vypadá trochu vážněji. Odmítala si však něco podobného připustit. Odmítala si připustit, že se jí život s Ethanem zamlouvá. Zastavila se před pultem s kávou a hledala značku, kterou měl rád. Věděla, že tutéž značku pijí i Ryan s Lily. Náhle se otřásla. Vzpomínka na Lily se do ní zaryla jako nůž. S bolestí v srdci si uvědomovala, jak se ti dva nesmírně milují, a jak nyní trpí. Susan si nedokázala představit, jaké to je milovat tak hluboce a oddaně, jako se milovali Ryan s Lily. Ta tragédie je snad jen sen, opakovala si. Nemůže to být přece pravda! Proč se něco takového stane zrovna jejímu bratranci? Navíc těžce nemocnému? Komu

ZKROCENÁ REBELKA

128

ublížil, že musí tak trpět? Útroby se jí svíraly strachy při představě, jak rychle může pohádkový příběh lásky skončit, jak násilně může být přerván. Snažila se trochu se vzpamatovat a uklidnit, popadla plechovku s kávou, pak do vozíku hodila svůj oblíbený čaj a krabici s rozpustnou horkou čokoládou. Dopoledne zajela do Ryanova domu, aby se na něj podívala a prozradila mu, že s Ethanem žijí společně, jenže Ryan odpočíval, takže se s ním ani neviděla. Podle Patrickova hodnocení byl Ryan ve špatném stavu. Nejenže zoufale čekal, až se s ním spojí Jason kvůli Lily, ale musel ještě k tomu překonávat bolesti a problémy související s jeho nádorem. Susan tedy odjela, aniž se s bratrancem viděla. Půjčila si jedno z jeho aut, dodávku s logem ranče Double Crown, a agentům FBI nahlásila, že má namířeno nakupovat. Nyní tedy nakupovala ostošest jako mladičká novomanželka zblázněná do svého mužíčka. Když se kousek od ní zastavila nějaká paní s dítětem posazeným ve vozíku, Susan na ně pohlédla. Dítě spokojeně sedělo, naducané tvářičky nafouklé, jak žmoulalo vanilkovou oplatku. Susan si všimla, že je to chlapec. Usmál se na ni uslintanou pusinkou a jí se sevřelo srdce. Kolik vnoučat vlastně Ryan s Lily mají? Byla tak roztržitá, že si najednou nemohla vzpomenout. Oplatila chlapečkovi úsměv a rychle mizela do vedlejší uličky, celá vyděšená, že by se mohla na veřejnosti rozplakat, zhroutit se kvůli nevěstám a miminkům a bratranci, který bojuje se svou nemocí a zoufá si, protože mu unesli milovanou ženu. Než se vrátila do Ethanova srubu, stačila se maličko zklidnit, ale její emoce a pocity se zvláštně pokřivily, jako větve pokrouceného stromu. Odložila nákup a pohlédla na hodiny v kuchyni. Ethan byl v práci, objížděl své klienty. Susan litovala, že také nemůže pracovat.

129


Odmítala zahálet, a tak alespoň zatelefonovala Sandy, své energické mladé asistentce, a nechala se informovat o posledním vývoji v práci, co se děje na její lince důvěry. Povídaly si o rozpočtu, o ostatních zaměstnancích, o stále se střídajících dobrovolnících, zkrátka o tom, co bylo pro Susan druhou přirozeností. Bez informací o práci by asi nevydržela. Práce představovala celý její život. Když konečně zavěsila, procházela se po pokoji a uklízela po Ethanovi. Nechal šaty ze včerejška rozházené na podlaze a misku od snídaně na stole. Pak se rozhodla uklidit koupelnu, kde vytvořil v překvapivě krátkém čase dost velký nepořádek -ukápl zubní pastu na poličku, nezašrouboval ústní vodu a víčko bylo úplně jinde než lahvička, nechal v koutě válet mokré ručníky. Nejprve tedy přehodila ručníky přes sušák a znovu si připadala jako novomanželka. Vzápětí na sebe udělala do zrcadla protáhlý obličej. Musí konečně přestat s těmi úvahami o manželství, nevěstách, novomanželích. Nedokázala se udržet a ochutnala jeho pastu, což ji zvláštním způsobem vzrušilo, dosti podobně jako asi jeho vzrušovala vůně jejího šamponu. Než se stačila pohroužit do erotického snění, přešla do kuchyně připravit salát z toho, co koupila. Když míchala olivový olej a rýžový ocet na zálivku, přiběhl k ní Čoko a šťouchl ji do nohy. Žebral jako vždy. „Tohle by ti nešlo pod nos," kroutila hlavou. Nevěřil jí. Zápornou odpověď nebral jako odpověď, a tak na ni štěkl. „Tak jo. Tumáš." Podala mu malé rajčátko a ten hlupák ho klidně slupl jako malinu. Nevěřila svým očím. On by sežral asi opravdu všechno. Zazvonil telefon. Cukla sebou a rozběhla se do obývacího pokoje. Popadla přenosné sluchátko a na druhém konci slyšela Ethanův utrápený hlas. „Podělal jsem to, Susan."

ZKROCENÁ REBELKA

130

„Cože? Co se stalo, prosím tě?" „Ztratil jsem amulet. Když jsem ráno odcházel, ještě jsem ho měl, a teď je pryč. Asi se přetrhl řemínek a někde jsem ho ztratil." Odmlčel se a zaklel. „Jak jsem mohl být takový hlupák? Měl jsem ten uzel pořádně utáhnout! Měl jsem dávat lepší pozor!" „Kde jsi?" zeptala se. „Teď? V domě. Na ranči. U Ryana. Ale přes den jsem jezdil všude možně - na jiné ranče, na svou kliniku ve městě, pro benzín. Mohl jsem ten amulet ztratit kdekoli." „A obvolals to všechno? Zeptal ses zaměstnanců na klinice?" „Jo, ale pochybuju, že by bůhvíjak hledali. Snad jen má recepční." Posadila se na pohovku. Věděla, že Ethan otevřel soukromou veterinární kliniku přímo ve městě. Většina zvěrolékařů měla své ordinace a zvířecí pacienty s většími problémy posílala do spolupracujících klinik. Susan chápala, že Ethan chtěl být soběstačný. Potřeboval poskytovat dokonalou péči. „Pomůžu ti ten amulet najít," usmála se. „Začneme v Double Crown a můžeme tě stopovat po všech cestičkách, kudy ses dnes ubíral." Vděčně si oddechl. „Díky. Za chvíli jsem u tebe." „Mám auto. Půjčila jsem si jednu Ryanovu dodávku. Stačí říct, kde se sejdeme, a já tě najdu." „Jsem v padoku u hříbat." „Tak jo. Dorazím." Za krátkou chvilku už ujížděla po silničkách, dodávka nadskakovala na jejich nerovném povrchu a vezla ji k Ethanovi. Modlila se, ať se amulet najde, zvláštně věřila, že se tím dá pomoci Lily, byť to působilo možná komicky. Ethan s ní však tyto pocity sdílel. Zajela ke stájím pro kobyly a hříbata a hned tam svého milého spatřila. Double Crown byl sice ranč specializovaný na dobytek, ale Ryan a Lily milovali koně a měli své stáje.

131


Susan přistoupila k Ethanovi. Pohlédli na sebe. Nejraději by ho objala. Vypadal velký a silný a hodně ustaraný, téměř neadekvátně. Pohladila ho. „To bude v pohodě. Nepřestaneme hledat, dokud amulet neobjevíme." „Co když se nikde nenajde? Co když je navždy ztracený?" Dotkl se hrudníku na místě, kde mu obvykle visel amulet. „Lily se může něco stát. Zklamal jsem ji. Zradil. Přivolávám na ni neštěstí." Susan přeběhl mráz po zádech, až se celá zachvěla a měla husí kůži. „Ty pitomá krávo!" Jasonův hlas zněl temnotou, vztekle, nepříjemně. Jeho slova jakoby zvonila Lily v uších. „Myslela sis, že si nevšimnu?" Věděla, že mluví o škrábancích na jejích zápěstích. Prozradily ji, že se snažila zbavit pout. „Měl bych tě za to zabít." Ještě zvýšil hlas, až téměř ječel. Pak ji kopl do žeber. Kopl ji s velkou silou, až se málem zalkla. Lily se celá třásla a převalila se na bok. Snažila se té hrůze uniknout aspoň v myšlenkách, proklouznout na jiné místo, do jiné doby, ale bolest jí neustále připomínala, kde přesně se nachází. Ucítila další silný kopanec a dostala strach, aby ji Jason nezabil. Modlila se, aby do ní nekopal a nebušil tak dlouho, až by zde zůstala ležet celá polámaná, krvácející, lapající po dechu. „Omluv se." Zvýšil svůj nátlak. „Odpros mě. A pořádně! Jinak se budu zlobit." Lily si v duchu říkala, že by raději zemřela, než by se podřídila jeho požadavkům. Nebyla to však pravda. Nechtěla umřít. Chtěla se vrátit domů k manželovi, ke své rodině. Chtěla být Ryanovi nablízku, až přijde jeho hodinka, až si ho bůh vezme k sobě. Slyšela, jak se k ní Jason blíží a kleká si na zem vedle ní. V duchu na něj řvala, ať táhne do horoucích pekel a upeče se v plamenech, kam patří.

ZKROCENÁ REBELKA

132

Jenže pod páskou na ústech mumlala omluvy. Modlila se, aby ji ušetřil a nezabíjel. Susan pohlédla na dělníky z ranče, kteří se starali o hříbata. Ethan vzpomínal, kde se všude pohyboval, a kde tudíž musejí hledat. Bohužel toho přes den projezdil hodně, byl na nejrůznějších místech daleko odsud. Seděla před prvním padokem poblíž brány a přehrabovala listí pod stromem ve snaze objevit amulet. „Co to děláte?" Obrátila se za zvukem Cathyina hlasu. Kývla jí na pozdrav. Vzdorovitou dívenku neviděla od toho dne, kdy se setkaly poprvé. Ve zmatku po únosu Lily na ni úplně zapomněla. Vždyť té dospívající dívce chtěla pomoci! „Hledám přívěsek, který dnes ztratil Ethan," povzdychla Susan. „Nosil ho na koženém řemínku, který se mu asi rozvázal, a on neví, kde." „Vsadím se, že je to tohle!" Cathy sáhla do kapsy a zvedla vysoko do vzduchu apačský amulet jako trofej. „Panebože, kdes to našla?" „Támhle." Cathy ukázala na stodolu z vlnitého plechu. Nedaleko od ní parkovalo Ethanovo auto. „Bylo to pode dveřmi." „Jeho auta?" „Ne, té stodoly. Byla jsem tam..." Cathy se odmlčela, zvedla vzdorovitě bradu a drze na Susan pohlédla. „Byla jsem tam prostě kouřit. A při tom jsem si toho všimla." Susan se rozhodla nekomentovat závislost Cathy na cigaretách, alespoň pro tuto chvíli. „Mockrát ti děkuju. Pro Ethana to je nesmírně důležité." Vzala si od ní cenný amulet. „Byl to dárek od Lily." Cathy zbledla. „Myslíš, že ji ten chlápek zabil? Myslíš, že je mrtvá?" „Ne." Susan se sevřelo srdce. „Já věřím, že se vrátí sem domů." Stiskla pevně apačský kouzelný náhrdelník ze stromu zasaženého bleskem, jako by se k němu upínaly veškeré její naděje. „A brzy."

133


„Jak si můžeš být tak jistá?" „Nemůžu. Ale snažím se myslet pozitivně. Udělat všechno, co je v mých silách." Dokonce i být pověrčivá jako stará bába, pomyslela si. „Pojďme sdělit Ethanoví tu skvělou novinu, žes amulet našla." Cathy se nechala vzít za ruku, za což jí byla Susan vděčná. Společně došly k Ethanovi, a když spatřil přívěsek, jen překvapeně vydechl. „Cathy ho našla," hlásila Susan a vylíčila mu, jak dívka o cenný přívěsek doslova zakopla. Usmál se a radostně Cathy poděkoval. Pak se podíval na kožený řemínek a pořádně utáhl uzel, který se zjevně povolil. Zavázal ho nadvakrát. „Jestli bych ty konce k sobě neměl přilepit, co myslíš? Aby se mi to nestalo znovu." „To je asi dobrý nápad," přikývla Susan. „Někdo tady ti s tím určitě pomůže a půjčí ti lepidlo." Ethan skutečně lepidlo sehnal a neváhal slepit konce koženého řemínku k sobě. Všem dal vědět, že se přívěsek našel, a že tedy mohou přestat hledat, a pozval Susan a Cathy, ať to společně oslaví, až večer skončí s prací. Susan se celá šťastná usmívala. I on si zjevně vzpomněl, že byli rozhodnutí pomoci Cathy. Nebo ji přinejmenším mohou ukázat alternativu k cigaretám a pubertálním proměnám nálad, kterými procházela. Dívka rozpačitě přešlápla a ušpinila si tenisky od prachu. Byla oblečená stejně jako posledně - v obyčejných džínsech a tričku, s trochu neupraveným culíkem. „A co máme jako dělat, než dokončíš svou práci?" zeptala se Cathy Ethana. „Můžete zajít zkontrolovat mé oblíbené hříbě. Začínáme ho cvičit. Je to superpřátelská kobylka, roztomilá hříběcí holčička." Cathy nadskočila radostí. „Fakt? A jak ji cvičíte?" „Je to taková metoda, díky níž koně přilnou k lidem. Je to dlouhý proces, s nímž by se mělo začít co nejdřív po porodu."

ZKROCENÁ REBELKA

134

Vedl Susan a Cathy do padoku a ukázal jim krásnou maličkou kobylku a její mámu. Hříbě k nim hned zvědavě přišlo a dívalo se na ně. Cathy se usmála. „Jak se jmenuje?" „V překladu její jméno znamená Zlatý prach z diamantů, ale říkáme jí Dusty. Hlavně jí nedovol, aby ti sála prsty. To nesmí, ano?" přikázal Cathy. „I v tom spočívá její výchovný výcvik." „Proč je nesmí sát?“. „Protože by pak ve vyšším věku kousala." Susan ho sledovala, jak Cathy vysvětluje, co má s Dusty dělat. Objasňoval jí, že se nesmí rozmazlovat jako pejsek nebo kočička, které chováme v bytě a necháváme je spát ve vlastní posteli. Mladý kůň se musí skutečně cvičit, potřebuje se naučit poslušnosti, musí umět komunikovat a nechat se ovládat člověkem. Susan se kousla do rtu, aby potlačila úsměv. „Chceš říct, že prostě nesmí být rozmazlená jako jistý pes, kterého všichni známe." Ethan zvedl obočí. „Helemese, kdopak nás to kritizuje? Sama mu taky podstrojuješ!" Cathy k nim přistoupila blíž. „Vy asi mluvíte o Čokovi, nemýlím-li se?" „Přesně tak." Ethan zatahal Cathy za culík. „A tuhletu holku jsem viděl, jak mu strkala dobrůtky jen tak, aniž by po něm chtěla, aby se předvedl, aby mohl dostat odměnu zaslouženě! Podporuje v něm jeho rozmazlenost a pak kritizuje mě, ubohého majitele!" Ačkoli Cathy obracela oči v sloup, bylo vidět, jak jí Ethanova pozornost dělá dobře. Susan si nebyla jistá, co si o ní dívka vlastně myslí. „Radši půjdu po své práci," obrátil se nakonec Ethan. „Musím objet pacienty." Vzápětí už na ně mával a zavíral za sebou vrata. Susan s Cathy osaměly. Chvíli stály mlčky. Rozfoukal se příjemný mírný větřík. Susan se rozhodla prolomit ledy. „Slyšela jsem, že je tvá

135


máma těhotná. Takže budeš mít bratříčka nebo sestřičku, že? Už víte, co to bude?" Cathy vzhlédla od příjemné hry s malým hříbětem a zavrtěla hlavou. Vzápětí se zamračila. „Nechápu, co kolem toho všichni dělají za poprask." Susan se jí podívala do očí. „Myslím, že je to zkrátka a dobře fajn. Tví rodiče jsou obdivuhodní, že se rozhodli mít ještě jedno dítě." „No jo. Podle mého jsou spíš pitomí." „Proč, prosím tě?" Naklonila hlavu a znovu se na ni zpytavě zadívala. „Nevím." Cathy si nepřestávala hrát s malou kobylkou. „Prostě mi to přijde divný." Susan neodpovídala. Sledovala, s jakou rozkoší si dívka hraje s hříbětem. Jako psycholog dobře věděla, že se tím Cathy prozrazuje. Bude si umět se stejnou radostí hrát i se svým malým sourozencem. Nadechla se a nakonec promluvila: „Myslím, že budeš skvělá sestra." Cathy se ani nehnula. „Jak to víš?" „Protože poznám, jak ti na tom záleží." Dívka si cucala pramínek vlasů, který jí vyklouzl z gumičky. „Mí rodiče mě otravují, že prej musím být s nima, až se to narodí. Přímo na sále!" „Jen zkrátka chtějí, abys přijala, co se kolem tebe děje. Abys byla součástí té změny." Přelétla pohledem k Dusty a spatřila, jak pije mléko od své matky. „Bude to pro vás pro všechny obrovská událost." Cathy nakrčila obličej, až jí zmizely pihy na nose. „Vidělas někdy porod?" „Porod lidského dítěte ne, ale viděla jsem třeba porod hříběte. Už je to ale dávno. Tenkrát jsem tady bydlela, když jsem byla na střední škole." „Bylo to hnusný?" „Ne. Bylo to nádherné." Susan si vzpomněla, jak ji tenkrát ten zážitek naprosto pohltil. „Chceš, abych poprosila Ethana, aby tě někdy vzal k porodu hříběte? Má přehled o tom, kdy bude která kobylka rodit." Obrátila se a

ZKROCENÁ REBELKA

136

pohlédla na pastviny, kde měly svou ohradu klisnynastávající matky. „Myslím, že jich je tady dost." „Tak jo. Jestli to nebude hnusný." Susan se usmála. „Hnusný to není, přísahám." Cathy se také podařilo roztáhnout koutky do úsměvu. Pak se najednou zničehonic rozhodla, že už musí jít, protože má psát úkol. Susan měla své podezření, že si už dívka nechce povídat a odhalovat víc ze svého nitra. Ethan také uměl v mládí rychle utnout hovor. Vždycky měl nad konverzací kontrolu a nedovolil, aby se příliš rozvinula. Cathy jí vlastně svěřila o své rodině víc informací, než toho kdy byl schopen Ethan. Susan nedokázala přesně odhadnout, co to znamená. Vzápětí ho zahlédla ve vedlejším padoku. Ta známá postava, kterou by poznala všude! Jak skvěle zapadal mezi koně. Úžasně mužný, oblečený v džínsech, s oblíbeným slamákem staženým hluboko do čela. A přestože neviděla na jeho krku řemínek s amuletem, věděla, že tam je. Příslib naděje. Jason strhl Lily roubík a nedělal to nijak ohleduplně. Měla dojem, že jí spolu s ním serval kůži ze rtů. „Řekni to," zavrčel. „Pěkně nahlas." Zlomeně špitla: „Promiň." „Znovu!" vyštěkl. „A dej do toho trochu citu!" „Promiň." Spolkla svou hrdost a nabádala se, že jedině takto přežije, přežije a znovu se shledá se svou rodinou. „Od této chvíle budu hodná." „To bych ti teda zatraceně doporučoval." Byl celý rozjařený, jak si uvědomoval svou nadvládu, přímo překypoval zlověstnou euforií. „Už ti došlo, kde vlastně jsi?" Zavrtěla hlavou. „Chceš to vidět?"

137


Přikývla a modlila se, aby to nebyl nějaký podvod. Způsob, jak ji přimět, aby se mu dívala do očí, zatímco on ji bude bít nebo znásilňovat nebo mučit. „Tak se připrav." Strhl jí pásku z očí a první, co spatřila, byl jeho obličej osvětlený malou baterkou. Zamrkala a snažila se zaostřit na okolí, kde nějaká větší svítilna ozařovala zdi a podlahu. Vzápětí si uvědomila, že je v jeskyni. Všude kolem ní se tyčily prazvláštní tvary, nikde nebyla rovná plocha. Věděla, že jeskynní výzdoba je nádherná, ale ve své situaci ji vnímala spíše přízračně a strašidelně. Kapající kohoutek tudíž pochopitelně neexistoval. Zvuky vytvářely kapičky vody znějící v dálce, které byly přirozenou součástí jeskynního prostředí a díky nimž vznikaly krápníkové útvary. „Tady dole je stále tma," promluvil Jason. „Tady tě nikdo nenajde. Tahle jeskyně už není otevřená pro veřejnost. Už před dávnými lety se částečně zřítila." „Tys mě sem musel snést?" „Ano a byla to docela fuška." Obrátil hlavu a Lily spatřila jeho profil, samé ostré a kruté rysy. „Už bude za chvíli konec." „Opravdu?" „Jo. Hned jak dostanu peníze, prozradím, kde jsi." Dřepěl vedle ní. Bylo mu něco přes třicet, uvědomovala si, jak je silný a pružný. „Mám vynikající únikový plán." Naklonil se k ní. „Jenže tvá záchrana může být trošičku problematická. Možná dokonce umřeš." To ne, pomyslela si. Chtěla žít. Stát po boku svého muže. Smát se. Milovat. Vidět, jak rostou její vnoučata. Mít zkrátka obyčejný život zralé ženy. „Kdy?" zeptala se. „Kdy k tomu má dojít?" „Zítra. Jakmile Ryan dostane mou další nahrávku." Znovu jí dal roubík a pásku přes oči. A zanechal ji opět v temnotě.

ZKROCENÁ REBELKA

138

DVANÁCTÁ KAPITOLA Ráno začalo doslova výbušně. Ethan překypoval energií. Snažil se vnímat všechno, co se kolem nich odehrávalo. A nebylo toho zrovna málo. Všichni napjatě čekali na další zprávy od únosce. Patrick Ethana požádal, aby přišel spolu se Susan do Ryanova domu. Všichni se v něm sešli pěkně pospolu, aby dostávali informace zároveň a nemuseli ztrácet čas jejich postupným předáváním. Jenže nyní tu seděli jako na trní. Jason poslal zprávu, v níž Ryanovi popsal, jak si představuje předání peněz. Dával si záležet na tom, aby vše vypadalo nesmírně tajuplně. Ryan měl podle instrukcí odjet do jistého motelu v Hill Country, pronajmout si pokoj a čekat, až se mu Jason znovu ozve. Samozřejmě měl zakázáno s sebou brát jakékoli policisty nebo agenty FBI. Směl s ním jet pouze Emmett Jamison. Jason milostivě dovolil svému bratrovi, aby smrtelně nemocného Ryana doprovázel. Pokud šlo o zbytek týmu, agenti FBI měli vystupovat v dokonalém utajení, stát v pozadí všeho, ovšem nikým nepoznáni, obzvláště ne únoscem samotným. Takový byl alespoň původní plán. Ethan neznal vnitřní řád FBI, natož systém práce,

ale bylo mu jasné, že každý agent zná dobře své místo: úkol. „To jsou muka," povzdychl si Patrick. „Já vím," přikývl Ethan a pohlédl na Susan. Bedlivě sledovala Ryana. Právě ho oblékali do neprůstřelné vesty a dávali mu miniaturní vysílačku, kterou bude propojený š ostatními a navíc díky ní může být monitorován, pokud jde o přesnou polohu. Patrick znovu promluvil. „Navrhli Ryanovi, ať se nechá zastoupit dvojníkem, ale on to rezolutně odmítl. Nevím. Snad by to bylo lepší." „Jenže já se mu nedivím," namítl Ethan. „Kdyby šlo o mou ženu, udělal bych přesně totéž jako on. Žádného dvojníka bych si nepřizval." „Já taky. Ale podívej se, jak vypadá zranitelně. Vždyť všichni víme, že je nemocný." Ryan skutečně nevypadal nijak dobře - vyhublý, kruhy pod očima, strhané rysy. Nemoc v něm neustále doutnala a jiskřička nyní přecházela v otevřený plamen, který, bohužel, získával díky vnějším okolnostem na síle. „On to zvládne," ozvala se Susan, která si nervózně svírala ruce na klíně. „Jistěže to zvládne." Ethan se posadil vedle ní na pohovku a její rozechvělé prsty uchopil do svých. Obrátila se k němu. Pocítil tíhu jejího pohledu, hloubku a všechny city, spojení, které mohou sdílet jen milenci. Na jeden kradmý moment, na vteřinku v té záplavě času, se pohroužili do hlubin bezpečí, které už jeden druhému dokázali poskytnout. Uvědomil si, jaký je to kouzelný okamžik. Pak se však vrátila realita. Hlasy, kroky, elektronická zařízení, všudypřítomná vůně nedopité kávy. Susan se hlasitě nadechla, aniž si to uvědomovala. Ethan by ji nejraději sevřel v náručí. Viděl, jak bojuje s obrovským strachem. Vstala a přistoupila k Ryanovi. Vztáhl k ní ruce a ona ho objala. Beze slov mu dala najevo svou nesmírnou

ZKROCENÁ REBELKA

140

náklonnost, lásku a oddanost. Věděl, že na něj bude za každých okolností čekat, připravená podat pomocnou ruku. Nejen jemu. Také Lily. Jim oběma, až se vrátí domů. Motel v Hill Country Ryanovi připadal jako každý jiný v Texasu. Srdce mu bušilo až v krku. Pohlédl na Emmetta, který seděl vedle něj a řídil. Právě vypínal motor a bedlivě si prohlížel parkoviště. Ryan si nebyl jistý, co Emmett hledá. V každém případě ho však uklidňovalo, že má agenta Jamisona po svém boku. Ostatní agenti z týmu je sledovali, ale udržovali naprostou profesionalitu a diskrétnost, takže si Ryan s Emmettem jejich přítomnost vůbec neuvědomovali. Věděli však o jejich zapojení do akce. Agenti byli stále připraveni plnit rozkazy a objevit se v případě, že by si to situace žádala. „Pojďme," vybídl Ryana Emmett. Ryan přikývl a přál si, aby se mu tolik nesvíral žaludek a srdce tlouklo o něco pomaleji. Je Lily někde tady? Žije? Není zraněná? Dali jí drogy? Nebo je už mrtvá? „Musíme to ustát," konstatoval Emmett. „Já vím." Ryan přistoupil k recepčnímu pultu. Už u něj stál Emmett, který se tvářil na první pohled klidně a vyrovnaně. Nedával na sobě znát příliv adrenalinu, který mu koloval v žilách. Nehnul ani brvou, a to s sebou vezli pořádně velký kufr s dvoumilionovým výkupným. Objednali si pokoj a čekali - přesně podle instrukcí. Netrvalo dlouho a u dveří zazvonil poslíček s kyticí lilií. Lilie. Lily. Ryan se téměř rozplakal. Emmett vtiskl poslíčkovi do dlaně spropitné a zavřel dveře, pak otevřel malou obálku připíchnutou ke kytici a četl: „Kaňon jeskyní, v jednu. Ať nepřijdete pozdě." Agent pohlédl na hodinky a zaklel.

Ryan také sklopil pohled k zápěstí. Kaňon jeskyní se nacházel hluboko v horách. Musejí vyrazit co nejrychleji na cestu, jinak to do jedné nestihnou. Emmett rychle kontaktoval ostatní agenty. Přikázal jim, aby našli zkušeného jeskyňáře, který zná danou oblast. Bylo nutné pro všechny z týmu opatřit vybavení - svítilny, lana, horolezecké sedáky, karabiny, helmy, provazové žebříky, výstroj pro práci pod vodou. „Pro každý případ..." obrátil se k Ryanovi. „Chápu." Přestože Ryanovi stále poskakoval žaludek nahoru dolů, Emmettu Jamisonovi důvěřoval. Obzvláště nyní, když pronásledovali únosce, byl Emmett schopen jako jediný člověk na světě alespoň trochu předvídat Jasonovy kroky. Dokázal si představit, co se mu honí hlavou. Předvídat, k čemu asi dojde. Vnitřní dvorek voněl bylinkami, rozkvetlými trvalkami a také mátovým čajem. Susan seděla na houpačce pod besídkou porostlou popínavými rostlinami a z hrnečku, který držela v ruce, jí stoupala pára. Rosita v kuchyni připravovala oběd; vařila jídlo pro lidi, kteří jen předstírali, že jedí. Nebydlela přímo v domě s Ryanem a Lily. Měli s manželem vlastní domek na pozemcích ranče Double Crown. Ethan vyšel ven a Susan pronesla nahlas to, co ji právě napadlo: „Kdyby Rosita s Rubenem bydleli tady, myslíš, že by se Jasonovi podařilo unést Lily?" Zamračil se a posadil se vedle ní, rozpohyboval starou houpačku, až úpěnlivě sténala a vrzala. „Proč si ubližuješ podobnými úvahami?" „Ale kdyby tady té noci spalo víc lidí, tak by někdo přece určitě..." Přitiskl jí ukazováček na rty a umlčel ji. Slyšeli, jak příjemně bublá vodotrysk, jako studna bez přání. Žádné lesklé mince. Žádné sny.

ZKROCENÁ REBELKA

142

„Co se stalo, stalo se," promluvil. „Nemůžeme přece vrátit čas." Opovážlivě mu pohlédla do očí. „Nám dvěma se to povedlo, nemyslíš?" „Nám?" Mluvil potichu, pomalu, tak jak měl ve zvyku, když byli mladí. S nepatrným jižanským přízvukem. Uličnicky protahoval některé koncovky jako puberťák. „Seš si tím tak pekelně jistá, kočko?" zamrkal. „Ano," kývla vážně. Také zvážněl. „To víš, že ne. Nevraceli jsme čas." Vzal jí z ruky hrnek a položil ho na zem. Elegantní podšálek nebezpečně zacinkal. Nevšímal si toho. „Začali jsme znovu. Úplně nanovo." Podívala se na něj. Tentokrát si ho pečlivě prohlížela, hezky zblízka, aby viděla každý detail. Klidně mohla zkontrolovat, jestli se ráno kvalitně oholil. Existovalo tolik věcí, které o něm nevěděla, tolik, o nichž spolu zatím ještě nemluvili! „Někdy mi to připadá stejné jako tenkrát. Ty se dokážeš kroutit jako had, Ethane. Jako kdybych tě nedokázala udržet, pochopit, odhalit." Položil jí ruku na koleno. „Mluví z tebe smutek. Strach a obavy." Skutečně? pomyslela si. V dané chvíli si ani nebyla jistá. Hlavou jí vířily vzpomínky, stýskalo se jí po dávných časech, i po těch méně dávných, kdy byli Ryan s Lily spolu. „Strašně mě děsí, co se tady stalo." „Já vím. Ale brzy bude po všem. Agenti FBI přivedou Lily domů, neboj." „A co Jason?" zeptala se. „Myslíš, že ho dostanou? Živého nebo mrtvého?" „Samozřejmě," přikývl. „Jinak to přece skončit nemůže. Takový je standardní postup." Mlčky znovu zvedla pohled k Ethanovi. Do očí mu padaly pramínky vlasů, nepravidelné, ale rovné, jako stopy po blesku. „Až bude po všem, pomiluješ se se mnou?" špitla potichoučku, jako by se styděla.

Propletl si prsty s jejími. „Víš dobře, že odpověď zní ano, kočičko." „Venku? Ve větru? V dešti?" Vzhlédl, ale obloha nebyla přes zarostlou besídku vidět. „Dnes večer má pršet?" Přikývla a naplnila si plíce čerstvým vzduchem, až jí málem praskly. Věděla, že se jí city poněkud vymykají z rukou. Nebyla vůbec vhodná doba na nějaké erotické svádění, na vášeň, na lásku. Nemohla si však pomoct. Kdesi v hloubi duše věděla, že by jí to Ryan s Lily neměli za zlé. Ba naopak. Její rozpoložení by schvalovali. Chápali by ho. Přesně v jednu hodinu zahlédl Ryan Lilyino auto zaparkované na krajnici úzké silnice vedoucí do Kaňonu jeskyní. Mělo sice změněnou značku, bylo záměrně odřené a bez elegantních disků na kola, aby vypadalo starší a hůře se identifikovalo. Jenže Ryan dobře věděl, že to je zbrusu nový dodge jeho ženy. „Jason má teď určitě nějaký jiný dopravní prostředek," konstatoval Emmett. „Možná ukradenou motorku, kterou si sem převezl v Lilyině velkém automobilu." Rozhlédl se po kopcovitém terénu. „Ukrývá ji možná někde v houští." Ryanovi se zrychlil tep. „Možná Lily schovává v autě, ne?" Emmett zavrtěl hlavou. „Určitě nám ji nepředá dřív, než dostane peníze." Zaparkoval za Lilyiným autem. „Tady nám nechal další instrukce." „Mám klíč. Vždycky mám u sebe její náhradní klíče." Ryan neobratně lovil klíče z kapes, až mu upadly na zem. Třásly se mu prsty. Agent Jamison mu položil ruku na rameno a nepatrně stiskl na důkaz podpory. Prohledali dodge, jak nejlépe uměli, a skutečně Jasonovy instrukce našli a krom nich také přístroj GPS na určování zeměpisné polohy. Emmett četl rukou psaný vzkaz: „Držte se údajů naprogramovaných na GPS. Zavede vás k ústí jeskyně

ZKROCENÁ REBELKA

144

Křišťálové noci. Buďte tam ve třináct dvacet. Přineste peníze." Zatímco Emmett řídil vůz s Ryanem dál do hor podle souřadnic v GPS, stihl ještě zkontaktovat členy svého týmu. Ryan poslouchal, jaké příkazy Emmett vydává. FBI byla dokonale připravená. Jeskyňářskou výbavu sehnali a měli i příslušníka ochranky parku, který byl profesionální jeskyňář a člen asociace záchranářů. Vezli ho přímo na místo. Znal dokonale terén Kaňonu jeskyní a mohl s ním obeznámit spolupracující agenty. Jakmile se Ryan s Emmettem dostali na konec sjízdné cesty, pokračovali dál pěšky podle GPS. S sebou měli jen pytle s penězi. Ryan věděl, že zdržuje. Unavený nemocný starý muž se snažil držet krok s mladším. Odmítal se však zastavit a odpočinout si. Zbývalo jim pět minut, aby došli k ústí jeskyně Křišťálové noci. Susan, Ethan a Patrick obědvali v jídelně a Rosita kolem nich poskakovala jako nervózní kvočna, která se snaží uklidnit svá kuřátka dobrou krmí. Nic víc pro ně koneckonců skutečně udělat nemohla. Susan ochutnala maso, ale musela se do jídla nutit. Neměla na oběd ani pomyšlení. Ethan seděl vedle ní, a když se jejich pohledy setkaly, zrychlil se jí tep. Byl tam pro ni, přímo na dosah - její přítel, ochránce, milenec. Muž, o němž se Ryan domníval, že by si ho měla vzít za manžela. Prohlížela si kytičkovaný vzorek na talíři - drobné kvítky a lístečky se zlatými špičkami. Téměř si dokázala představit, jak s ním jde k oltáři. Přesto si uvědomovala, jak je to šílená myšlenka. Nereálná. Pouhý sen. A hlavně nebezpečná, to musela mít stále na paměti. Patrick vyhlédl z okna. „Venku se nějak zatahuje, jako by se chystalo k dešti." Ethan znovu zachytil Susanin pohled a zopakoval to, co mu řekla před chvílí. „Dnes má pršet."

Patrick stále nespouštěl zrak z oblohy. „A kdy, prosím tě? Sleduješ předpověď?" „Večer," odpověděl stručně Ethan. „Mrzí mě, že jsem nejel s nimi." Patrick se odmlčel, zvedl nůž na máslo a sevřel jeho stříbrnou rukojeť tak pevně, až mu zbělely klouby. „Nesnáším čekání. Nesnáším, když musím sedět na zadku a nic nedělat." „Já taky." Susan se konečně ozvala, i když se jí chvěl hlas. „Ale nemáme na vybranou." Ethan z ní spustil zrak a sáhl si pro vodu. Susaniny myšlenky zalétly znovu k Ryanovi a Lily, ke všem obtížím, které museli překonávat. Dlouhé roky se ani neviděli. Ztracené roky. V jiných manželstvích. Pokradmu se podívala na Ethana a všimla si, že se jídla téměř nedotkl. Ethan si uvědomil, že ho sleduje, a natáhl k Susan ruku. Susan ji stiskla pevně ve své dlani. Až moc pevně, došlo jí náhle. Vyděšeně a přerývaně vydechla. V srdci začínala cítit horkost. Lásku. Zbláznila se snad? Asi ano, ťukala si pomyslně na čelo. Miluje Ethana Eldridgea, muže, kterého dozajista ztratí. Nemůže s ním žít. A ještě více než kdy dřív si přála, aby Ryan nalezl svou ženu a byl s ní po celý zbytek času, který mu osud i přes jeho nemoc vyměřil. Je jedno, jaké jsou okolnosti. Láska všechno překoná. Vchod do jeskyně byla jen úzká díra do černočerné propasti, která jako by vedla do samého nitra země. Emmett Jasona neviděl. Neviděl vůbec nic. Věděl však, že jeho bratr je dole. Obrátil se na Ryana. Stál za ním, dál od díry do země, snad aby do ní nespadl. Emmett si všiml, že se Ryan potácí a podlamují se mu kolena. Jejich krátká procházka ho značně unavila. „Jsme tady," promluvil Emmett.

ZKROCENÁ REBELKA

146

Ryan přikývl, odkašlal si, vyčkával. Jako kdyby čekal další ránu. Emmett zůstával stát v bezpečné vzdálenosti od vchodu do jeskyně. Pak udělal jeden krok směrem k proláklině, jen jeden jediný, a zavolal bratrovo jméno. „Jasone!" Jeho hlas se rozezníval tisícerou ozvěnou v hlubinách. „To jsem já." „Je s tebou Ryan?" ozvala se odpověď také zkreslená ozvěnou, jako by hlas vycházel ze samotného pekla. Emmett pohlédl na svého společníka. „Ano." „Kdo je tam ještě?" vyzvídal jeho bratr. „Nikdo." „Lháři," obořil se na něj Jason. „Vsadím se, žes přivedl ostatní agenty. Schovávají se jako krysy, což na ně sedí. Ale to je fuk. Nedostanou mě." Ale dostanou, pomyslel si Emmett. Jakmile dorazí jeskyňáři, porazí Jasona jeho vlastními zbraněmi. Ryan zakřičel do díry hlasem zkresleným napětím a námahou. „Přinesli jsme, cos žádal. Řídili jsme se tvými instrukcemi. Teď mi dovol promluvit s mou ženou." „Ještě ne. Nejdřív to sem hoďte." „Máme ti hodit peníze?" zeptal se Emmett. „Ano, přímo do díry. Hezky nejdřív jeden pytel a potom druhý, až řeknu." Emmett nedokázal odhadnout přesnou vzdálenost. Nevěděl, jaká je v propasti hloubka. Jason to samozřejmě věděl. Asi už vyzkoušel, kam břemeno doletí. Emmett tedy uposlechl výzvy a čekal na reakci. V nastalém tichu ustoupil od díry a spojil se s týmem. Informoval všechny ostatní, co se děje. Z jeskyně se zablesklo světlo a on si uvědomil, že Jason prohlíží obsah pytlů a kontroluje, zda jsou plné peněz. Určitě hledal i případné štěnice nebo vysílačky, které by mohly prozradit jeho polohu. „My jsme podmínky splnili," zavolal na něj Emmett. „Ted nám dovol promluvit s Lily."

„Není tady," ozvala se ozvěna odpovědi. „Je v jiné jeskyni." „Ve které? Dej nám souřadnice na GPS." „Ani omylem! Ona představuje mou pojistku, že se odsud dostanu. Přivázal jsem k ní bombu. Není dost silná na to, aby zlikvidovala celou horu, ale bez problémů zničí jeskyni, ve které je ukrytá, zabije ji a kohokoli, kdo se bude nacházet nablízku." Emmett pohlédl na Ryana. Jeho obličej zbělel jako papír, vypadal náhle jako duch. Odvrátil se od něj a zadíval se do černé propasti. „Co požaduješ?" zeptal se bratra. „Řekni nám, jak máme zachránit rukojmí." „Můžete začít tím, že po ní budete pátrat. Ve všech jeskyních krom této. Můžete využít všechny muže, které jste sem přivedli, aby ji našli. Mě nechte tím pádem na pokoji." Odmlčel se. „Výbušnina na sobě má časový spínač. Máte čtyřicet minut, než dojde k výbuchu, ale já ji můžu odsud odpálit kdykoli." Ryan zavrávoral a vrhl na Emmetta prosebný pohled. Jason pokračoval: „A ať vás ani nenapadne přivolat vrtulníky. Když něco jen zaslechnu, stisknu spínač." Ještě dodal zlověstně: „Pokud se mě kdokoli pokusí pronásledovat, bude po všem. Lily Fortuneová zemře." Lily seděla v temnotě, svázaná, s roubíkem a páskou přes oči. Jason se chvástal nějakou bombou, vychloubal se, jak je mazaný, chrlil na ni nejrůznější věci, které se jí usadily v hlavě, ale vnímala je jako v mlze. Nevěděla zhola nic o pojistkách, roznětkách, časových spínačích, chemických sloučeninách, plastických trhavinách nebo síle výbuchu. Všechny tyto údaje si lidé jako Jason zřejmě dokázali vyhledat na internetu. Pro ni to znamenalo jediné. Zkázu. Když hrozilo, že ji spolkne hrozivé ticho, naslouchala zmučenému zrychlenému rytmu svého srdce.

ZKROCENÁ REBELKA

148

Pak myslela na Ryana, na muže, kterého tolik milovala a tak dlouho na něj čekala. Je někde nablízku? Ví, že je uvězněná v jeskyni s bombou přivázanou na zádech? Bála se pohnout v obavách, že způsobí výbuch, a tak seděla nehybně jako skála. Kolik času uplynulo? Jak dlouho čeká? Jak dlouho už přemýšlí o tom, jestli přežije nebo ne? Najednou jí hlavou bleskla řada vzpomínek jako zrychlený film. Lidé, místa, útržky situací. Uvědomila si, že to se říká o smrti - těsně před ní člověku prolétne hlavou celý život. Lily se snažila obrazy zaplašit a soustředila se na úvahy o své záchraně. Představovala si velkého silného anděla, který se k ní snese, vezme ji do náruče a odnese na světlo boží. Ryan nedokázal jasně uvažovat. Všechno kolem něj vířilo jako na kolotoči, až se mu zvedal žaludek. Právě dorazili muži s jeskyňářskou výzbrojí a rozdělovali se do menších skupin, připravovali se k rychlé akci. Podle člena správy parku existovaly čtyři jeskyně, v nichž by Lily mohla být ukrytá. Dvě byly ponechány ve svém přirozeném stavu a nikdy nebyly otevřeny veřejnosti. Další dvě byly naopak pro návštěvníky přizpůsobené, ale v posledních letech byly značně poškozeny, takže je již pro turisty uzavřeli. Ačkoli byla v pohotovosti i pyrotechnická jednotka, zatím nedorazila. Pokud mohl Ryan odhadovat, vyskytovali se i mezi řadovými agenty FBI experti na bomby a na demolice. To skýtalo jistou naději. Takovou naději, až mu z toho málem vyskočilo srdce z hrudi, jak rychle bušilo. Pohlédl na Emmetta, který si oblékal výstroj, aby mohl vstoupit do jedné z jeskyní upravených pro turisty. Další členové jeho týmu se připravovali podobně.

Ryan věděl, že mu FBI nedovolí, aby se na záchraně Lily jakkoli podílel. Neměl žádný výcvik a nadto byl příliš zmučený nemocí, než aby šplhal do černých propastí, přelézal přes polorozpadlé můstky nebo se plazil úzkými průchody ve skále. Také by nedokázal plavat v podzemních jezerech ani se brodit po kolena blátem. Ryan zkrátka po své manželce pátrat nemohl, a tudíž mu nezbývalo než čekat. Brzy ho odvezou jinam. Sice zůstane nablízku, ale v dostatečné vzdálenosti, aby se mu nic nestalo. Emmett na něj pohlédl. „Jason mohl blafovat," uklidňoval ho. „Ta informace o bombě může být čiré taktizování, trik na získání času. Nemůžeme to však brát na lehkou váhu. V této fázi ne." Ryan se podíval do Emmettových očí a viděl v nich odhodlání. Tak či onak FBI brala všechny hrozby vážně. Vznikly čtyři záchranné týmy. Každý pro jednu z jeskyní. Neměli ani hodinu na to, aby se pokusili o zázrak. Najít Lily. A pak dopadnout toho mizeru, který ji unesl.

TŘINÁCTÁ KAPITOLA Ryan čekal, srdce mu s každou vteřinou bušilo rychleji, jako by odbíjelo uplynulý čas. Odvezli ho na silnici, z níž se mu otvíral pohled na Kaňon jeskyní z dostatečného odstupu. Nyní zde již stály sanitky, hasiči a zásahová vozidla připravená k okamžité pomoci. Vedle něj stál další zvláštní agent. Nebyl členem původní jednotky, která pracovala na Lilyině záchraně. Objevil se později a zapojil se do akce. Právě mluvil do vysílačky se záchranáři. Vypadal tak neochvějný a silný, dokonale připravený na svou práci. Na rozdíl od Ryana, který slábl čím dál víc. Co když je to celé jen lež, Jasonova škodolibá hra, a Lily je už dávno mrtvá? Náhle Ryan viděl, jak k jeskyním vyjíždí trojice bílých dodávek. „To jsou pyrotechnici," vysvětloval mu agent. „Špičková jednotka složená z odborníků na slovo vzatých. Posílají je na nejobtížnější úkoly a nehody." Ryan věděl, že ho ta informace měla uklidnit, ale nestalo se tak. Čas plynul a už ho moc nezbývalo. A v sázce byl Lilyin život.

151


Vzápětí agent vedle něj zajásal. „Našli ji!" „Cože?" „Ano, našli vaši ženu. Právě mi to sdělili vysílačkou. Našli ji. Je v bezpečí." Ryanovi se podlomila kolena a málem klesl k zemi. Vozidla pyrotechnické jednotky stále mířila vzhůru. Jela pozdě, ale na tom nezáleželo. Lily žije. „Měla k sobě připevněnou falešnou bombu," vysvětloval mu agent. „Bez roznětky." Mávl rukou k bílým dodávkám. „Když už jsou tady, pořádně to prozkoumají." Ryan se zhluboka nadechl. „Je už Lily venku z jeskyně? Dostali ji odtamtud?" Muž přikývl. „Její záchranu vedl tým agenta Jamisona." Takže Emmett, pomyslel si Ryan. Zachránil ji Jasonův bratr. Emmett vstoupil do nemocničního pokoje Lily Fortuneové a našlapoval opatrně a tiše. Už dávno nastala noc a on si všiml, že všichni v pokoji spí. Všichni krom Ethana Eldridgea. Mlčky na sebe kývli a Emmett přistoupil k posteli. Lily vypadala křehce a zranitelně, spala napojená na kapačku s nataženou paží a jehlou v žíle. Její manžel pospával vedle ní na její přikrývce a držel ji za ruku. Emmett se snažil trochu uvolnit, ale žaludek měl sevřený, jako by se mu zauzloval. Jason utekl. Ano, jeho bratr jim znovu upláchl a přitom zabil jednoho agenta. Stále jich měl spoustu v patách, zatím jeho pronásledování nevzdali, ale to Emmettovi na klidu nijak nepřidávalo. Bral Jasonův případ osobně. Byl to přece zločinec a Emmett se zapřísáhl, že ho dostane za mříže stůj co stůj. Znovu pohlédl na Ethana. Veterinář seděl vedle Susan Fortuneové, a ačkoli měli k dispozici jen obyčejné tvrdé nemocniční židle, našli způsob, jak si zůstat nablízku. Pospávala s hlavou opřenou o jeho rameno a on ji navíc jednou rukou ochranitelsky objímal.

ZKROCENÁ REBELKA

152

„Potkal jste na chodbě Patricka?" zeptal se Ethan potichu. Emmett mu odpověděl stejně tlumeným tónem. „Chviličku jsme spolu mluvili. Stál tam s nějakými dalšími rodinnými příslušníky." Ethan přikývl a pohlédl na pacientku. „Lily vás považuje za anděla." Emmett rozpačitě odstoupil od její postele. Lily mu skutečně něco takového povídala, když ji našel spoutanou v jeskyni s roubíkem a páskou přes oči. „Bomba byla opravdu jen rekvizita. Jason blafoval. Přesvědčil dokonce i Lily o tom, že je bomba pravá, mizera." „Já vím, ale vy jste museli být na výbuch připraveni. Riskoval jste život, abyste ji zachránil." „To je součástí mé práce." „Opravdu?" Ethan naklonil hlavu. „Myslím, že to jde daleko za hranice vašich povinností. To, co jste udělal pro Lily a Ryana, bylo hrdinství." Hrdinství? Zahynul mu kolega a bratr Jason uprchl i s výkupným. „Nepotřebuju, abyste mě povzbuzoval." Ethan na něj zamžoural zpod přivřených víček. Emmettův pohled byl tvrdý jako ocel. Působilo to absurdně, ale Emmett se s nečekanou chválou nedokázal vyrovnat. Na druhou stranu Ethan byl slušný chlap, člověk, kterému na něčem záleželo. Nezasluhoval si Emmettův výbuch hněvu poháněný provinilostí. „Mám v úmyslu dopadnout Jasona," promluvil Emmett klidněji. „Nepřestanu ho pronásledovat, dokud ho nenajdu." „Myslel jsem si to." Když se Susan ve spánku zavrtěla, Ethan ji objal o něco pevněji. „Ale co Ryanova a Lilyina bezpečnost? Může jim být FBI nějak nápomocná?" „Zařídím, aby jim stále poskytovala ochranu. Necháme na ranči pár agentů." Pohlédl na postel. „Pochybuju, že by teď Ryan spustil Lily z dohledu. Nebo naopak." „Moc času mu už nezbývá." Emmett prudce vydechl a ochraptěle přitakal. „Já vím."

153


Ethan přelétl pohledem k Ryanovi. „Nevím, jestli mu dovolí, aby s ní zůstal přes noc tady v nemocnici." „Doufám, že ano." Lily trpěla dehydratací, měla lehké oděrky a naražená žebra. Jenže Ryan byl smrtelně nemocen. „Připadá mi to jen správné." „To ano." Ethan obrátil hlavu a přejel rty po Susaniných vlasech. Přirozený reflex. Zřejmě si to ani neuvědomoval. Emmett se odmlčel a poté usoudil, že je načase vrátit se zpátky do práce a přestat se nechat zatahovat do životů jiných. Obrátil tedy pozornost ke svým povinnostem, zdvořile se rozloučil a vyšel z pokoje, v němž zanechal dva páry milenců. Milenců ze dvou generací. Když už Ethan seděl za volantem a mířil domů do srubu, pohlédl vedle sebe na Susan. Uvědomil si, jak je krásná. Uhladila si vlasy a pousmála se. „Doteď nemůžu uvěřit, že jsem v nemocnici usnula." „To přece nevadí. Bylas unavená. Všichni byli na pokraji sil." „Jsem moc ráda, že je Lily v bezpečí." Zavrtěla se a najednou mluvila ochraptěle z přemíry citů po dlouhatánském vyčerpávajícím dni. „Ale neskončilo to tak, jak mělo." Věděl, že naráží na Jasonův útěk a zabití jednoho agenta. „FBI ho dopadne." „Kdy?" Povzdechla a vyhlédla z okna, na němž se srážel její dech. „Nevím." Přemýšlel o Emmettu Jamisonovi, jak odhodlaně vypadal. Chtěl věřit, že Emmett svého bratra dostihne, ale zaručit to nemohl. „Jason má dva miliony v hotovosti." Zamračila se do noci. Před nimi se vinula temná silnice a nad ní se klenuly stromy jako přízraky. „Možná odjel za hranice."

ZKROCENÁ REBELKA

154

Ethan mlčel. Neměl tušení, co Jason udělá. Přinejmenším však FBI přijala nějaká předběžná opatření. Neponechávala nic náhodě. Po zbytek cesty mlčeli. Ethan zaparkoval auto, stále beze slov vystoupili a zamířili ke dveřím srubu. Jakmile vešli dovnitř, všichni tři psi je nadšeně vítali. „Je skvělé být zase doma," vydechla Susan. Doma. To slovo se do Ethana zarylo jako ostrý kámen. Lovecký srub přece nebyl jejich domovem! On tady už příliš dlouho bydlet nebude a Susan také ne. Ihned se převlékla a odlíčila. Měl rád její nepřikrášlenou podobu bez make-upu a s noční košilí až po kotníky. Ethan zůstal oblečený. Ještě se mu nechtělo do postele. Potřeboval trochu času, aby se vzpamatoval. Nakrmil psy a nakoukl do spíže, jestli tam není nějaká dobrota. Našel horkou čokoládu v prášku, kterou koupila Susan. Zvedl krabici a zavolal: „Nedala by sis?" Naklonila se přes snídaňový pult. Ve své dívčí noční košilce a dámských pantoflíčkách vypadala tak něžně, až nadpozemsky. Jako víla. „Zní to lákavě." Ohřál tedy vodu a cítil, jak se mu svírá srdce. Nechtěl Susan ztratit. Nechtěl, aby se vrátila do Kalifornie. Věděl však, že ona patří do San Franciska. Tak to bylo a vždycky bude. Je to městské děvče. Jako jeho matka. „Jsi v pořádku?" zeptala se udiveně, když viděla, jak se tváří. Uvědomil si, že se mračí. Až příliš hluboko uvízl v jejich zdánlivě letmém vztahu, takže cítil náklonnost, kterou cítit nechtěl, a také obavy, že ztratí milovanou ženu a bude trpět jako jeho otec. „Jasně." Otevřel krabici, nasypal prášek do dvou různých hrnků a zalil je vodou, která začínala vřít. „Koupilas i marshmallows? Ty měkké bonbóny?" „Ne, ale všimla jsem si, že ve spíži nějaké ještě jsou."

155


„Aha." Sklopil zrak k hrnkům, aby dobře rozmíchal jejich obsah. „Takže máme všechno." Podal jí hrnek se svůdně vonícím obsahem. Čokoláda byla horká, a tak do ní foukala a přitom mu pohlédla do očí. „Začíná pršet." Poslouchal zvuk kapek na střeše. Zatím jen krápalo, déšť nebyl nijak silný. „Tak ať." Zamrkala na něj. „Neslíbils mi něco?" A obrátila pohled k oknu. Jakmile si vzpomněl, zrychlil se mu tep a zalila ho vlna vzrušení. „Nastydneš se," vydechl a objal ji. „Vezmu si bundu," šeptala. „A kovbojské boty." Nemohl si pomoct, aby se neusmál. „K té noční košili?" Přikývla a políbila ho. Nedokázal se od ní odtrhnout. Pro něj byla tou nejsvůdnější ženou na světě. Toužil po ní každou buňkou svého těla. Byla naprosto dokonalá. Eroticky přitažlivá. Nepřestávali se líbat, ale posunovali se ke skříni, aby si mohla přehodit dlouhý plášť ke kolenům a místo pantoflíčků pro princezny si obout vysoké kovbojské boty. On jen popadl ze zásuvky kondom a ukryl balíček v dlani. Stále se líbali a hladili a pomalu vycházeli ven. Zastavili se na verandě. Dívali se na dvůr, kde se tráva, stromy i keře leskly vlhkostí od deště. Vzala ho za ruku a vedla k obrovskému košatému dubu. Zůstali stát pod ním, pod listnatou korunou. Jako ve snách ji hladil po tváři. Déšť jí pokropil obličej a lesklé krůpěje se jí leskly ve vlasech jako perly. Náhle se zpod mraků vynořil měsíc a prostříbřil temnotu. Vzduch byl příjemně chladivý a všechno vypadalo zvláštně romanticky. Nechala si rozepnutý kabát, ale pod ním prosvítala jen bílá noční košile. Postupně promokala a lepila se jí na tělo, takže jí krásně vynikala ňadra a ztvrdlé bradavky. Znovu ji líbal a hladil a uvědomil si, že nemá kalhotky, a že její rty chutnají po čokoládě, byla celá tak sladká ve všech smyslech toho slova.

ZKROCENÁ REBELKA

156

Zmocnila se ho neodolatelná touha. Bolelo ho srdce. Nezměrnou láskou. Vklouzla mu prsty pod opasek, rozepnula mu kalhoty a on se rozechvěl po celém těle. Měl otevřené oči, Chtěl všechno vidět. Bál se mrknout, aby ji ani na okamžik neztratil z dohledu. A nevěřil svým očím, ani tomu, co cítil. Dráždila ho, až málem omdléval, a když si před něj klekla na kolena, aby ho vzala do úst, připadalo mu, že vybuchuje celý vesmír. Vyvrcholení však stále oddalovala. Byla to nádherná muka. Probíral mezi prsty Susaniny vlasy, a když už to nemohl vydržet, vyměnil si s ní místo, sám poklekl a zvedl lem její noční košile a oplatil jí tu nádhernou péči, kterou mu tak dlouho věnovala. Nijak nespěchal, zlehka se jí dotýkal na nejcitlivějších místech, až se nakonec neovládla, prohnula se a dosáhla svého vrcholu. Nemínila však s milováním přestat, roztoužila se, chtěla ho víc a víc. Chtěla ho cítit uvnitř sebe. Ethan málem přišel o rozum. Vstal, vytáhl z kapsy kondom a roztřesenými prsty si ho nasadil. Dychtivě ji zvedl, opřel o mohutný kmen stromu a ona mu šla vstříc, aby do ní mohl proniknout co nejhlouběji. I v neobvyklé pozici byla aktivní, vrtěla se, zvala ho do sebe, vzdychala, sténala, až měl dojem, že to nemůže déle vydržet. Znovu se líbali, slyšeli vítr ve větvích, šustění deště. Prudce mu od sebe odtrhla cípy košile, aby ho mohla laskat na hrudi. Vychutnával si její doteky, škrábání i kousání, vzrušovala ho stále víc a víc. A v tom zvláštním okamžiku, kdy se vznášel kdesi vysoko ve vesmíru, pochopil její touhu, tu potřebu milovat se v dešti pod stromem. Chtěla si prožít nejúchvatnější zážitek, pomilovat se tak, aby na to ani jeden nikdy v životě nezapomněli.

157


Susan stála u okna v Ethanově kuchyni a dívala se ven, na nekonečné pastviny patřící k ranči Double Crown. Od záchrany Lily uplynuly čtyři dny. Už ji propustili z nemocnice a pomalu se vracela do normálního života. Susan s ní trávila spoustu času, povídala si s ní a pomáhala jí zacelit všechny jizvy na duši, které v ní krutý únos zanechal. I ostatní rodinní příslušníci se o Lily s láskyplnou péči starali a měli radost, že je zase mezi nimi. „Ahoj, krásko!" ozval se za ní Ethanův hlas. Otočila se. Byl oblečený do práce, džínsovou košili měl zakasanou do kalhot značky Wrangler. Vlasy měl vlhké ze sprchy a sčesané dozadu. Ještě stále se nenechal ostříhat. „Ahoj." Dotkla se jeho čerstvě oholené brady. Neřekla mu ještě, že ho miluje. Nenašla odvahu vyslovit to nahlas. „Máš čas na snídani?" Zavrtěl hlavou. „Ne. Ale můžeš mi dnes udělat večeři." „Jo? Dovolíš mi to?" prohodila ironicky. Přitáhla si ho k sobě, aby ho políbila, nechtěla myslet na budoucnost, na to, že ho opustí. Nakonec se líbali dlouho a pevně se objímali. Chutnal jako citrusová zubní pasta, jako pomeranče v chladném zimním dni. Když se od sebe odtrhli, usmál se. „Mám pro tebe dárek." Vtiskl jí cosi do dlaně a obemkl jí kolem něčeho prsty. Rozevřela dlaň a viděla řetízek s přívěskem ve tvaru srdíčka. Bílé zlato s maličkými diamanty. Překvapeně na něj pohlédla. „Dnes je Valentýna," usmál se. „Opravdu?" Dokonale ji překvapil. Ztratila pojem o čase, o datu v kalendáři. Přikývl, vrazil si ruce do kapes a tvářil se maličko rozpačitě. „Měl jsem ti to dát v té krásné sametové krabičce, ale nechtěl jsem to balit a vůbec... Prostě jsem z toho nechtěl dělat vědu."

ZKROCENÁ REBELKA

158

Jenže díky tomu všemu z toho vlastně vědu udělal, pomyslela si. Oči se jí zalily slzami. Chtěla mu plakat v náručí, ale zmobilizovala v sobě všechny síly k úsměvu. „Je nádherný." Takový dárek dává muž ženě, kterou miluje. „Děkuju ti, Ethane." „Nemáš zač." „Připneš mi ho?" „Jasně." Obrátila se k němu zády a zvedla si vlasy. Málem se jí podlomila kolena. Opravdu se do ní zamiloval? Opravdu musí své city tajit, proto se chová rozpačitě? Tají je stejně jako ona? Dotkla se přívěsku a přejela prstem po srdíčku. Diamanty jí zářily ve výstřihu. „Radši půjdu," odkašlal si. Susan se na něj podívala. „Ten dárek pro mě dost znamená." „Jen jsem prostě chtěl, abys ode mě něco takového měla." Lehce se dotkl rty její tváře, pak udělal krok vzad, popadl klobouk, narazil si ho na hlavu a posunul hluboko do očí. „Nashle. Uvidíme se večer!" Přešla na verandu a dívala se za ním. Jakmile se vrátila do srubu, vytáhla z mrazáku pár steaků, nechala je venku, aby se do večera rozmrazily a ona mu mohla po příchodu domů připravit jídlo. Neměla mu také koupit dárek? Dát mu něco podobně osobního jako on jí? Ethan ji občas dokázal pěkně mást. Za deset minut se ozvalo zaklepání na dveře, takže Čoko vyskočil a hned se jí motal pod nohama. „Kdopak to je?" zeptala se psa a sledovala, jak špicuje uši. Vydala se ke dveřím a na prahu objevila Cathy oblečenou do školy. Nesla jí krabici valentýnských sušenek. Další srdíčka, pomyslela si. Další emoce. „To je od mámy." Cathy jí strčila krabici do ruky. „Přinesla by je sama, ale dnes hlídá známým dítě." Dívka

159


ukázala rukou směrem k autu s běžícím motorem. „To je můj táta." Susan zamávala na šedovlasého muže za volantem a on také zvedl ruku na pozdrav. „Veze tě na autobus?" „Jo, ale jenom proto, že jsme se museli nejdřív zastavit tady. Tenhle srub je od nás dost daleko, abych k němu stihla ráno doběhnout." Rozpačitě přešlápla. „Je trochu brzo, ale táta musí do práce." „Jestli se tady chceš chvilku zdržet, pak tě klidně odvezu sama." „Musím se zeptat táty." Cathy se rozběhla k autu a udýchaně se vrátila. „Prej můžu zůstat. Mí rodiče slyšeli, že jste psycholog. Že pracujete s mladejma v mým věku. Dokonce si vás našli na internetu." Vytřeštila na ni legračně oči. „Možná si myslí, že z toho vytřískám nějakou psychoterapii zadara." Susan pevně stiskla krabici a usmála se. „Mně to nevadí." Cathy pokrčila rameny. „Mně asi taky ne. Ta horká linka pro mladý, co jste založila, je fakt super." „Díky." Susan si vzpomněla na svou práci, na kariéru, která ji odvede zpátky do Kalifornie a odloučí ji od Ethana. „Moje práce je pro mě velice důležitá." Jenže stejně důležitý pro ni byl muž, do kterého se zamilovala. Tak s ním zůstaň, nabádala se. Přestěhuj se do Texasu. Tvá kariéra by neměla být jako koule na noze. Linku nouzového volání může přece řídit odkudkoli. Mohla by... „Jste v pořádku?" Susan zamrkala a pak pohlédla na Cathy. „Jen jsem se zamyslela. Mám trochu starosti. Ale budu v pohodě." Pátravě se na dívku zadívala a uvědomila si, že Cathy přišla, aby se svěřila. „Jako ty." Vešly do srubu a posadily se v pokoji. Popíjely mléko a ochutnávaly sladké sušenky. Cathy si rozpačitě drobila na klín.

ZKROCENÁ REBELKA

160

„Naši na to přišli." „Že kouříš?" „Jo." Zamračila se. „Dali mi knížku o rakovině plic." „Tvé zdraví je pro ně důležité. Mělo by být i pro tebe." Susan si vzpomněla na svou pubertu a na ten pocit vzdoru, který ji poháněl k nejrůznějším hloupostem. „Když jsem byla v tvém věku, taky jsem kouřila." „Proto jste mi kvůli tomu nikdy nevynadala?" „Čekala jsem na vhodnou chvíli, kdy si s tebou promluvím. Kdybych ti hned vynadala, moc by sis mě neoblíbila." Nadechla se. „Chceš s tím přestat?" „Nevím. Možná." Cathy unaveně povzdechla. „Je Lily už v pořádku?" „Jo, uzdravuje se." „A co Ryan? Umře na ten svůj nádor?" Ptá se s opravdovým zájmem, uvědomila si Susan. To vyžaduje upřímnou odpověď. „Ano. Jeho stav je nezvratný. Bohužel, umře. Možná brzy." „Můj taťka je stejně starý jako Ryan." „Je nemocný?" „Ne." „A bojíš se, že by mohl dostat nějakou nemoc?" „Někdy." „Mluvilas s ním o tom? Nebo s mámou?" „Ne." „To bys ale měla." Susan se naklonila a zavřela krabici se sušenkami, aby je Čoko neobjevil. „Měla bys jim říkat, co se ti honí hlavou a co cítíš." „Řekla jsem jim, co jste říkala vy. Jak můžu být u porodu hříběte. Podle nich to je dobré. Možná mě to připraví na mimino." „I já si to myslím." Pohlédla Cathy do očí, ale ona uhnula. „Pořád je podle tebe pitomost, že tví rodiče mají další dítě?" „Mohla by to být pitomost, kdyby taťka onemocněl a my bychom musely s mámou a tím malým být samy."

161


Susan zavrtěla hlavou. „Jenže on je zdravý. Takže nic takového se nestane." „Ale mohlo by." „Jistě, ale proč si s tím dělat hlavu? Proč se tím zatěžovat? Tvůj táta je starší než většina tátů, ale je zdravý. Dost silný na to, aby uživil další dítě. Aby si dělal hlavu s tebou a tvým kouřením." „Asi jo." Cathy přebírala drobečky na klíně. „Ale mě štve, že jsme se přestěhovali do Texasu. Většina spolužáků jsou dost divní patroni. Všechny holky mají ty vyčesané vlasy a kluci špičaté boty jak blázni." „Tos mě rozesmála." „Ale je to pravda." Vzápětí se obě chechtaly. Chechtaly se jako malé holky a bylo jim spolu moc dobře. „Texasani jsou trochu divní," připustila Susan. „Ale přísahám, že si tě za čas získají." „Jako si Ethan získal vás?" „Ano," přikývla a dotkla se svého náhrdelníku. Sevřela srdíčko do dlaně. „Přesně tak."

ČTRNÁCTÁ KAPITOLA Susan vytvořila romantické prostředí a použila k tomu nejrůznější věci, které si vypůjčila od Lily. Doprostřed nádherně prostřeného stolu s bělostným ubrusem postavila bílou svíčku a k ní malou vázičku s drobnými kvítky. Večeři podávala na keramickém nádobí a k němu vybrala působivé ubrousky z pravého lnu. Koupila Ethanovi dárek a položila ho zabalený v ozdobném papíře se srdíčky s červenou mašlí vedle jeho talíře. Nemohla se dočkat, až přijede, rozestavěla ještě po místnosti další svíčky, všechny je zapálila a sledovala jejich mihotavé plamínky. Nakonec odešla do kuchyně a dochutila slavnostní salát a posypala ho česnekovými krutony. S mícháním zálivky se rozhodla počkat, protože nevěděla, jakou má Ethan rád, a tak raději usoudila, že se ho zeptá, až přijde z práce. Zálivka nezabere moc času, tu mohla nechat docela klidně na poslední chvilku. Když si otřela ruce, zkontrolovala, jak vypadá maso a brambory. Steaky se marinovaly v medu a ananasové šťávě a brambory se pekly v troubě. Jakmile Ethan dorazí, hodí maso na pánev a můžou jíst.

163


Čtvrt hodiny poté už byl doma a po celodenní práci vypadal maličko unaveně a zmačkaně. Vrhl na ni vřelý úsměv a její srdce okamžitě roztálo. Když ji políbil na uvítanou, připadala si jako jeho manželka a musela se ovládat, aby udržela své city na uzdě. Nejraději by mu vyznala lásku a požádala ho o ruku. Sundal si klobouk a rozhlédl se. „Panečku, tys to tady fakticky vylepšila! A připravilas doslova slavnostní tabuli." Přistoupil ke stolu a zvedl dárek. „To je pro mě?" Susan přikývla a zasnila se. „Můžu to otevřít?" zeptal se. Téměř ho nevnímala, protože se zase viděla jako jeho nevěsta u oltáře. „Promiň. Cos říkal?" „Jestli si můžu rozbalit dárek." Vypadal jako rozzářené dítě před vánočním stromečkem. Jenomže poněkud velké, svalnaté a sexy dítě s mužnými rysy a překrásnou postavou. „Samozřejmě," přikývla. Rozvázal mašli a roztrhl papír. Uvnitř našel krabičku a tu otevíral trochu opatrněji. Nakoukl dovnitř a vydechl překvapením. Spatřil totiž kapesní nůž s lesklou čepelí a krásně zdobenou rukojetí. „Děkuju. To je nádhera. Jak ses dozvěděla, že je sbírám?" „Nevěděla jsem to, ale všimla jsem si, že máš u sebe nůž vždycky. Pak jsem se poradila s Ryanem, jaký by pro tebe byl nejlepší dárek, a až on mi prozradil, že je sbíráš. Nemohla jsem totiž pro tebe k Valentýnu nic vymyslet." „Je fakticky moc krásný," přikývl uznale. „Taky se mi líbil. Je vykládaný modrým kamenem. Lapis lazuli. Je modrý jako tvé oči." Věděla, že její slova zní zamilovaně, ale nemohla si pomoci. „Jestli já je mám modré jako lapis, pak ty je máš jako malachit." Zachytil její pohled, pak sklopil pohled k noži a přejel prstem po krásném modravém vzoru. Susan se na něj nemohla vynadívat. Obdivovala jeho mužnost a krásu.

ZKROCENÁ REBELKA

164

Když jí vlepil další manželské políbení, málem se jí podlomila kolena. Opravdu si to namlouvá nebo to tak je? Chová se k ní jako manžel! Že by byl zasažen šípem Amorovým stejně hluboko jako ona? Najednou zazvonila časomíra na troubě. Odstoupili od sebe a ona se snažila chovat se normálně, vrátila se do kuchyně a dodělala večeři. Vytáhla brambory z trouby a připravila maso na pánev. „Jak máš rád propečený steak?" křikla na něj. „Střední, ještě trochu krvavý," odpověděl. „A můžu udělat do salátu zálivku z oleje a octa?" „Jasně, v pohodě." Za chviličku už seděli proti sobě u stolu s vysokou bílou svíčkou. Prohlížel si, co všechno je na stole, jako by něco hledal. „Co bys potřeboval?" zeptala se. „Rokfórový dresink." „Ale říkals přece, že olej a ocet jsou v pohodě..." „Jenže já si dávám rokfórový dresink na brambory." Zvědavě si ho měřila. „Ty si je nemastíš máslem nebo kysanou smetanou a nedáváš si na ně pažitku?" „Ne. Zásadně si je polévám rokfórovým dresinkem. Určitě je nějaký v lednici. Vždycky tady mám dostatečnou zásobu." „Podám ti ho." „Neobtěžuj se, dojdu si pro něj sám. Klidně jez, ať ti to nevystydne." Vstal a odešel do kuchyně. Jakmile se vrátil, němě ho sledovala, jak si lije dresink na brambory a hojně je posypává pepřem. „Já toho o tobě ještě tolik nevím!" povzdechla si. Vzhlédl. „Proč to pořád říkáš?" „Protože je to pravda." Zamžoural na ni. „Měl jsem ti s dostatečným předstihem oznámit, že si pečené brambory polévám rokfórovým dresinkem? O to jde?"

165


„Ne, jistěže ne." Věděla, že se nechává přespříliš unášet představami o budoucnosti, a pak se chová naprosto nepochopitelně. Natáhla se pro sklenici s vodou a napila se. Ethan ji sledoval a čekal na nějaké pokračování. „Dnes tady byla Cathy," změnila raději téma. „A svěřila se mi, jak to má doma s rodiči." Susan se zavrtěla. „Proč ty nikdy o svých rodičích nemluvíš, Ethane?" „Není o čem. Víš přece, že mi otec zemřel. A máti je pryč už od mého dětství." „Přesně na to narážím. Nikdy ses o ní nezmínil. Pamatuješ se na ni? Kolik ti bylo, když zemřela? To je přece důležitý milník v tvém životě." Mlčky na ni upíral pohled. Dlouho nepromluvil. Pak se zamračil. „Moje matka nezemřela." „Cože? Vždycky jsem myslela..." Strnula. Tvářil se nesmírně smutně. „Co se s ní stalo? Kde je?" „Odešla od nás, když jsem byl ve třetí třídě. Rozvedla se s otcem a přestěhovala se do New Yorku. Pocházela odtamtud." „A tys ji od té doby neviděl?" „Ne." „Povíš mi o ní něco?" „To není nutné. Je to za mnou. Dávná historie." Ve tváři měl vepsáno tolik bolesti, že jí ho bylo líto. Nic z toho pro něj dávná historie nebyla. „Prosím, pověz mi o ní něco." „Proč? Z jakého důvodu?" „Protože to chci vědět." Odložila vidličku. Nedokázala jíst dál. I on odložil příbor. Jediné, co se v místnosti pohybovalo, byly plameny svíček. Tančící ohníčky. Nebezpečný žár. Nevzdával se a zarputile se bránil. „Tenhle rozhovor je ztrátou času." „Ne, není." Věděla, že už musí přiznat, co k němu cítí. „Miluju tě, Ethane. A všechno, co se tě týká, je pro mě důležité."

ZKROCENÁ REBELKA

166

V očích se mu objevil úlek. Odstrčil židli od stolu. „Co to děláš? Tos neměla. Proč najednou měníš pravidla, která jsme si domluvili?" Rozhodla se trvat na svém, i když dostávala obrovský strach a srdce se jí měnilo v ledový kámen. „Někdy se mi zdá, že mě také miluješ." Nepřestával se tvářit vyděšeně. Zaskočila ho. „A co na tom záleží? Stejně brzo odjedeš. Vrátíš se do Kalifornie ke svému způsobu života." Vstala. Svíčky stále hořely, stékal po nich vosk. „Můžu zůstat v Texasu. Můžu se přestěhovat. Už jsem o tom uvažovala." „Kvůli mně?" „Ano." Náhle mluvil ochraptěle. „To je nesmysl. Šílenství. Nikdy to nebude fungovat. Máš v San Francisku svou práci. Kariéru." „Svou tísňovou linku můžu řídit odkudkoli. Byt klidně prodám. Asistentku budu řídit na dálku." Zavrtěl hlavou. „Město ti bude chybět. Začnu tě nudit. Budeš mít pocit, že jsi jako ve vězení." Ztěžka dosedla na pohovku. „To není fér. Srovnáváš mě se svou matkou. Připisuješ mi, že provedu to, co ona." „Nejsi můj psycholog, Susan. Buď tak hodná a nehrab se v mých pocitech." Schýlil ramena a ona sledovala jeho svalnatá předloktí. Vystupovaly mu žíly. Utápěl se v obrovských rozpacích. Byl najednou obezřetný. A ona neměla nejmenší potuchy, jak si vysloužit jeho důvěru. „Promiň," zašeptala. „Promiň, že jsem na tebe tak tlačila." Posadil se vedle ní. „Nechci tě ztratit. Ale už dopředu vím, že to nevyjde. Věděl jsem to od začátku. Není nám souzeno zůstat spolu." Natáhl ruku, aby jí uhladil pramínek vlasů, ale pak ji nechal klesnout a nedotkl se jí. „Tohle měla být jen postelová záležitost."

167


Málem se rozplakala. Nejraději by se schoulila do klubíčka. „Znovu se ti podbízím. Jako puberťačka." „Ale ne!" „Jistěže ano. A ty se chováš stejně jako tenkrát. Jsi milý, ale mému nadbíhání uhýbáš. Nic se mezi námi nezměnilo. Zase je to stejné!" Jeho odmítnutí ji bolelo jako rána šípem, cítila pod kůží bolest, bolest hluboko v srdci. „Nemůžu tady dnes v noci zůstat," prohlásila. „Jedu k Ryanovi a Lily. Potřebuju být se svou rodinou. Musím tě přestat nahánět." Odmlčel se. Seděl smutný a zachmuřený. Čekala, že něco řekne, že přizná, že ji miluje, že bez ní nemůže žít. Ale neudělal to. Nakonec ji prostě nechal odejít. Následující dva dny strávila Susan v domě u Ryana a Lily. Přesvědčovala se, že se dokáže vymanit ze své deprese, ale zatím nedokázala svému rozhodnutí dostát. Seděla na pohovce, dívala se na televizi, kde běžel nějaký odpolední pořad, který pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. Když vešla dovnitř Lily, pohlédla na televizi, pak na Susan a pokusila se o úsměv. „Pomáhá to?" zeptala se. „Tohle?" Susan zabořila lžičku do kopce zmrzliny před sebou. „Vanilková s fondány pomůže vždycky." Lily se posadila na měkoučké křeslo. S každým dnem jí bylo lépe, postupně se uzdravovala, byla odhodlaná překlenout ty hrůzy, které jí připravil Jason. „Život je moc krátký, než abychom se utápěli ve smutku, Susan." „Já vím." Susan vypnula zvuk. „Potřebuju prostě chvilku truchlit." „Ozval se ti Ethan?" „Ne." A nadto ho ani neviděla. Dokonce ani z dálky. Vůbec nevycházela nikam na pozemky ranče, kde by se snad mohl vyskytovat. „Zklamali jsme Ryana?" „Kdo? Ty a Ethan?" Lily zavrtěla hlavou. „Podle něj se dáte znovu dohromady."

ZKROCENÁ REBELKA

168

Susan měla pocit, že má v krku knedlík. Její bratranec se svého snu nevzdal. Držel se svého přesvědčení a ze všech sil se snažil, aby se jeho naděje a přání uskutečnily. „Odpočívá?" „Ano." Lily pod sebou zkřížila nohy a pohodlně se uvelebila v měkkém křesle. „Dnes měl občas matné chvilky. Je těžké ho vidět v takovém stavu, ale naučila jsem se užívat si každého okamžiku, který nám ještě zbyl. A jsem ráda v jeho přítomnosti, i když mu není nejlíp." „Nechci Ryana opustit," povzdechla Susan. „A nechci opustit ani tebe. Až odjedu, bude se mi po vás strašně stýskat." „Tak zůstaň. Přestěhuj se do domu pro hosty. Můžeš bydlet přímo tady na ranči." „To bych moc ráda. Jenže se nechci dostávat do situace, v níž bych vypadala jako Ethanova stíhačka." Mávla rukou a míchala si tající zmrzlinu. „Z tohoto hlediska bude snazší, když se vrátím do San Franciska." „Je to tvá volba, ať se rozhodneš jakkoli. Jsi tady ale vždycky vítaná. Tak to měj na paměti, ano?" „Děkuju." Susan se snažila překonat nutkání k pláči, a tak si zvedla lžičku k ústům a dostala do sebe další dávku kalorií. Zazvonil telefon. Lily vstala a zvedla ho. Vzápětí mávala na Susan a ústy němě vyslovovala Ethanovo jméno a krčila rameny. Susan málem vyskočilo srdce. Sledovala Lily zvědavě a čekala, co se z rozhovoru vyvine. „Je mi mnohem lépe," odpovídala Lily do sluchátka. „Jak ty?" Odmlčela se. „Počkej, podívám se." Obrátila se na Susan a stiskla tlačítko Hold na telefonu, aby je Ethan neslyšel. „Chce s tebou mluvit. Mám ti ho dát?" Susan nejprve uvažovala o odmítavé odpovědi, ale nechtěla padnout do pasti mileneckého odmítání a her typu okázalé nevšímavosti a nošení nosu nahoru. Ty končí většinou bolestí pro obě strany.

169


Zhluboka se nadechla a odložila zmrzlinu. „Tak jo. Vezmu to." Lily jí podala sluchátko a pak decentně odešla, aby Susan mohla nerušeně hovořit. Susan stiskla tlačítko a bez pozdravu vyhrkla: „To jsem já." Ethan mluvil potichu. „Jen jsem tě chtěl informovat o posledním vývoji." Odmlčel se. „Vyřídili mi tu smlouvu na dům dřív. Dnes jsem dostal klíče." Uvolnila křečovitý stisk. Málem sluchátko rozmačkala. „To máš určitě radost." „Mám." Další pauza. A pak: „Fakt bych si moc přál, abys ten dům viděla." Nejraději by si ušetřila bolest a utrpení, které jí jistě přinese setkání s Ethanem, ale nedokázala odmítnout. „Kdy?" „Kdykoli se ti to bude teď hodit. Právě jsem vyšel z realitní kanceláře a jsem na cestě k novému domu." Představila si ho, jak sedí v autě a jede městským provozem směrem ven z města, s telefonem přitisknutým k uchu. „Sejdeme se tam," navrhla a modlila se, ať je její rozhodnutí správné. „Potřebuju ale, abys mě navedl." „Máš papír a tužku?" „Počkej." Přešla ke stolu a našla si papír i něco na psaní. „Teď." Poznamenávala si jeho pokyny - jména ulic, odbočky, důležité body. Byla si jistá, že se neztratí. Popisoval jí cestu s extrémní pečlivostí. Ještě mu všechno zopakovala a vnímala svůj zrychlený tep. Reaguje jako malá holka. Může se zbláznit, že ho zase uvidí. „Zkusím tam dorazit co nejdřív." „Díky, Susan." Položila sluchátko a vrátila se ke zmrzlině. Uklidila po sobě stůl a hlavou se jí honily profesionální úvahy. Ethan zřejmě potřebuje všechno uzavřít. Má asi potřebu se důstojně rozloučit. A nadobro ji opustit.

ZKROCENÁ REBELKA

170

Ethan odolával nutkání rázovat sem a tam jako tygr v kleci. A tak zkrátka jen stál uprostřed prázdného domu a nechal se ničit svou vnitřní nejistotou. Pohlédl z okna a viděl, že Susan už přijela. Neměl tušení, co se vlastně snažil dosáhnout tím, že ji pozval do nového domu. Věděl jediné. Miluje ji. A je k smrti vyděšený. Zaparkovala za jeho autem a on se v duchu posiloval, aby zvládl své rozechvělé nervy a nepřipomínal podlomenou trosku. Dychtivě ji šel přivítat ke dveřím. Chvilku se na sebe dívali - jako už tolikrát předtím. Byla první, kdo uhnul očima. Zůstal tedy pomyslně sám se svým zmatkem. Pokud šlo o nápravu vlastních chyb, nebyl zrovna přeborník. Pozval ji dál. Prošla do haly a podpatky kovbojských bot jí hlasitě klapaly na dřevěné podlaze. „Opravdu moc hezké," pochválila mu dům. „Je tady víc místa než potřebuju." Je to domov, který by měla obývat celá rodina, pomyslel si. Domov pro mámu, tátu a houf zdravých šťastných dětí. „Provedeš mě?" „Jasně." Věděl, že je to divné, jak jsou oba rozpačití. Ona vypadala jako městská holka, která se ztratila, a on jako kovboj, který právě spadl z koně. „Tohle je obývací pokoj, pochopitelně." „Trámový strop a krb na míru. Máš dobrý vkus, Ethane." „Dík za kompliment." Pokračovali dál a zastavili se v jídelně. Vzhlédla nahoru k lustru a on si uvědomil, jak jí to sluší. Měla blůzku z jemné látky, která podtrhovala její ženskost a připomínala mu bělostnou noční košili, kterou si vzala v noci, když si poprvé spali v náručí. Vešli do kuchyně, v níž převažovaly mexické dlaždičky a nábytek z dubového masivu. Líbila se jí police na okenní

171


římse, místo krásně zalité sluncem, ideální pro bylinky a kytky. Vzápětí se otočila a přistihla ho, jak ji pozoruje. Nevěděl, co má říkat, jak má vysvětlit své smíšené pocity. Nestačí jí říct pouze to, že ji miluje. Musí jít hlouběji. Až na dřeň. „Chceš teď vidět i zbytek domu?" zeptal se zdvořile. Přikývla a oba vycouvali a procházeli zpět do haly místnostmi, které již viděli. Líbila se jí pracovna, koupelna pro hosty a další ložnice. Jakmile vstoupili do hlavní ložnice, představil si ji, jak s ním zde bydlí, sdílí s ním život, rodí mu děti. Přistoupila k posuvným skleněným dveřím. „Máš nádherný dvorek se zahrádkou." Přistoupil těsně k ní. „Chceš se podívat ven? Je tam i lavička. Můžeme se posadit." „To zní dobře." Vzápětí už seděli v besídce na lavičce. V dálce viděli stáje pro koně, stodolu a pastviny. „Tohle je tedy ranč pro starého mládence?" „Ano." Jenže v daném okamžiku si jako starý mládenec nepřipadal. Mrzelo ho, že s sebou nevzal trochu kávy, třeba nějakou ochucenou, s pořádnou dávkou espresa a šlehačkou - něco sladkého a hebce pěnivého, co by uťalo nepříjemný hrot zachmuřenému dni. Poposedla na lavičce. „Tví psi to tady budou milovat." „Určitě." Ethan na ni pohlédl. „Čokovi budeš chybět." Zalapala po dechu. „On mi taky bude chybět. I ty," dodala šeptem. „Nápodobně." Bál se jí dotknout. „Už mi chybíš." „Ty mě mateš, Ethane." „Sám jsem zmatený." Zamračil se při pohledu na své pozemky, který ho v tuto chvíli nijak neuklidňoval. Náhle ho nedokázal pohladit po duši jako obvykle.

ZKROCENÁ REBELKA

172

Nenaléhala na něj, aby jí vysvětlil důvod svého zmatku. Věděl tudíž, že musí pokračovat sám. „Chceš pořád slyšet něco o mámě?" „Jestli se ti o ní chce mluvit..." Stále se mračil a vráska mezi jeho obočím ne a ne zmizet. „Bude to poprvé, co o ní budu někomu vyprávět. Ale potřebuju to ze sebe dostat." Měl chuť vysvětlit, proč se od Susan odtáhl. „Mělas pravdu v tom, že tě s ní srovnávám. Nedělal jsem to schválně. Mám to zkrátka v sobě. Strach, že skončím jako mí rodiče." „Jenže my nejsme oni. My jsme my. Ty a já." „Chápu. Vím to. Jenže ona mi udělala svým odchodem strašný zmatek v hlavě. Předstíral jsem, že tomu tak není a že ranila mého tátu víc než mě, jenže teď vím, že naše bolest byla srovnatelná." „Přestal ji někdy milovat?" „Ne. A celé ty roky jsem sledoval, co to s ním udělalo." „Jak se vůbec seznámili?" podivila se. „Jak si může holka z New Yorku vzít za muže pomocníka rančera z Texasu?" Ethan pohlédl na valentinské srdíčko na Susanině hrudi. Diamanty se překrásně leskly. Vypadá jako víla, pomyslel si. S tím přívěskem, který jí zkrátka musel koupit. Neodolal svému nutkání. „Máma studovala fotografii," rozpovídal se nakonec. „Chodila do soukromých škol. Byla vychovaná v bohaté rodině. Nebyli sice milionáři, ale měli dost peněz, aby ji zkazili." Nadechl se. „Pracovala na nějaké disertaci o americkém Divokém západě. Myslím, že ji ta kultura fascinovala kvůli jejím indiánským kořenům. V životě procházela různými fázemi a toto bylo její období kovbojů a indiánů. Proto odjela do Texasu." „A zamilovala se do tvého táty?" „Přesně tak." Ethan se nepřestával mračit. „Měli spolu takový rychlý románek, ztratili hlavu, a když se vrátila do New Yorku, neustále si psali a volali si."

173


„Chápu, proč se do něj zamilovala. Tvůj otec byl hezký chlap." „A ona byla nádherná ženská. Alespoň zvnějšku." Znovu pohlédl na Susanin přívěsek. „Jakmile dostudovala, zmocnil se jí neklid, byla po uši zamilovaná do táty, a tak se vrátila do Texasu. Její rodiče se mohli zbláznit vzteky, ale to zřejmě patřilo k tomu vzrušení. Byla od přírody vzpurná. Umělkyně, která žije daným okamžikem." „Tím se také lišila od tvého táty." „I ode mě. Když jsem se narodil, její životní fáze a zaujetí indiány a kovboji pominula. Přestala pro ni mít kouzlo. Nedokázala být manželkou pomocníka na ranči, ženou v domácnosti. Chyběl ji New York. Chyběla jí kariéra. A tak začala hledat chyby na tátovi i na mně, a čím jsem byl starší, tím víc jsem si to uvědomoval." Susan se mu zadívala do očí. „To mě moc mrzí, Ethane." „Mě taky." Ale bylo to slabé slovo. Jeho matka mu opravdu udělala velký zmatek v hlavě. „Táta se ji snažil přimět, aby fotila mě, aby vytvářela své umění tímto způsobem, ale ji nějaké černobílé momentky vlastního děcka nezajímaly. Nijak jsem ji neinspiroval." Položila mu ruku na koleno, lehce se ho dotkla, bylo to jen gesto útěchy. „Tvá matka si tě nezasluhovala. Ani tvého otce.“ „Uzavřel jsem se do sebe, odstřihl jsem se od ní, a když odešla, jen jsem sledoval, jak můj otec skomírá a trápí se." Položil svou ruku na její. „A teď se trápím já." „Máš na to právo. Jako my všichni. Člověk vydrží dost, ale ne všechno." Propletla si prsty s jeho. „Naštěstí jsme nezdolní. Umíme se vzpamatovat. Naše rány se zhojí. A povstaneme z popela posíleni." Oči mu plály, ale nechtěl se ztrapnit slzami. „Nikdy jsem nechtěl být tvým pacientem, Susan. Nějakým cvokem, co si potřebuje udělat jasno v hlavě." „Nejsi můj pacient. Jsi kluk, na kterém mi vždycky záleželo. Chlap, do kterého jsem se zamilovala."

ZKROCENÁ REBELKA

174

Srdce mu poskočilo až v krku. Toto je příležitost k zahájení ozdravného procesu, může se zbavit bolesti, věřit Susan. „Taky tě miluju," prohlásil ne zcela pevným hlasem. „Nemám tušení, kdy k tomu došlo. Možná už v našem mládí. Nebo snad tu noc v dešti. Ještě nikdy jsem necítil takovou sounáležitost s jiným člověkem. Neprožil jsem takové nezapomenutelné milování." Pohlédl jí do očí a ani jeden z nich neuhýbal. „Myslelas vážné svá slova o tom, že bys zůstala v Texasu?" „Ano." Oči se jí zamlžily, a trochu příliš rychle mrkala, aby jí netekly slzy po tvářích. „Zůstaneš tedy? Budeš se mnou?" Přikývla, a nyní již slzy nedokázala zastavit. Odplavovaly se z ní emoce, plakala slzy štěstí. „Moc mě mrzí, jestli jsem tě ranil." Nedokázal si již odpustit, aby ji nepohladil po tváři. „Neměl jsem dovolit, aby mezi nás vstoupila moje matka. Jenže já se neustále přirovnávám k otci." „Možná bychom mu mohli zajít na hrob," navrhla. „Popovídat si, říct mu, že jsme se znovu našli." „To bych moc rád. Jsem si jistý, že se mu to bude taky zamlouvat." Pevně Susan objal a sevřel do náruče. Přitulila se k němu, jako by se od něj už nikdy nechtěla odtrhnout. Byl to další silný okamžik v jejich životě. Další chvíle, na kterou nikdy nezapomenou.

EPILOG Susan si vychutnávala svatební atmosféru. Šum vzrušených ženských hlasů, holčičí štěbetání, vůně parfémů, lesk šperků, všude elegantní šaty a slavnostní rozpoložení. Družičky a svědkyně se připravovaly v hlavní ložnici v Susanině novém domě. Stejně jako ona. Dívala se na sebe do vysokého zrcadla a představovala si, jak jde špalírem svatebčanů k oltáři. Rozhodla se držet tradice a nedovolila ženichovi, aby ji viděl před obřadem. Ethan ji požádal o ruku osmnáctého února a vzápětí už začali plánovat svatbu a promýšleli každičký detail. Nechtěli čekat. Už dávno si přáli žít spolu. Jenže se k tomu přidávala potřeba rychlé organizace svatby kvůli Ryanovi. Moc si přáli, aby sehrál při svatebním obřadu důležitou roli - přivedl nevěstu k ženichovi. Prohlížela si své šaty, elegantní bělostnou róbu se živůtkem pošitým perlami, jemnou nenápadnou výšivkou a dlouhou vlečkou. Přistoupila k ní Lily a v zrcadle se tedy objevily vedle sebe. „Vypadáš nádherně," vydechla. „Dokonalá nevěsta."

ZKROCENÁ REBELKA

176

„Dík za pochvalu," uculila se Susan. „Taky ti to moc sluší." Lily jí šla za svědka a oblékla se velmi elegantně, nicméně neodolala, aby svému oděvu nepropůjčila trochu rozvernosti vhodné ke svatební příležitosti, takže si decentně nechala ozdobit šaty flitry. Susan si vybrala svatební kytici v odstínech jemné modré a starorůžové, s lehkými žlutými tóny v zelených listech. „Chceš, abych ti připnula závoj?" zeptala se Lily. Susan přikývla a přemýšlela, jestli se takto cítila Popelka, když si konečně brala svého prince. Lily jí připnula závoj. Průsvitná látka se na denním světle krásně třpytila. „Jsi nervózní?" „Ano, ale v dobrém smyslu," usmála se Susan a obrátila se k ní. „Mně spadla ze šatů růžička," ozvala se od vedlejšího zrcadla Cathy. „Pomůže mi ji někdo přišpendlit?" Dívce ihned přispěchala na pomoc Susanina sestra Kyra a připevnila jí saténovou růži na správné místo. Ona i čtrnáctiletá Cathy šly za družičky a jedna se těšila víc než druhá. Susan se v posledních dnech dobře seznámila s Cathyinými rodiči. Byli to velmi milí lidé, oddaní manželé vyznávající rodinné hodnoty. Cathy se stala pravidelným návštěvníkem hříběcího padoku na ranči. Už se zúčastnila dvou porodů a uvítala na svět dvě rozkošná hříbátka. „Je nejvyšší čas," prohlásila náhle Kyra a všude kolem zavládl rozruch, šustily šaty, blýskal se satén, rovnaly se krajky. Susan cítila srdce až v krku. Je to tady. Pohlédla na sestru a vyměnily si spiklenecký úsměv. Kyra vypadala naprosto fantasticky, ale to u ní bylo obvyklé. Družičky prošly posuvnými skleněnými dveřmi a mířily k besídce. Susan s Ethanem si vybrali pro svůj obřad nádherný dvorek za domem. Lavičku z besídky sice odstranili, ale do besídky přibyla květinová výzdoba a provizorní oltář.

177


Lily naposledy upravila Susan závoj a vydala se za družičkami. Susan si všimla, že má v očích slzy. Další v pořadí šly dívenky s hedvábnými košíky s květinami a opatrně našlapovaly v bělostných střevíčkách. Nakonec vyšla Susan. Věděla, že na ni čeká Ryan, celý dychtivý ujmout se své role. Nabídl jí rámě a zůstali stát a čekali, až varhany spustí svatební pochod. „Moje holčička se vdává," usmál se na ni. Dívala se mu do obličeje, viděla vrásky u očí, unavenou pleť. Věděla, že toto je jeden z nejšťastnějších okamžiků jeho života. Vždyť tu svatbu předpovídal odedávna! „Pomohls mi splnit můj největší sen," špitla. „To je fakt." Odlehčil situaci a zamrkal na ni jako dohazovač. Ozvala se hudba a oni pomalu vyšli špalírem svatebních hostů, přesně tak, jak si to Susan tolikrát představovala. Kráčela slavnostně směrem k oltáři. Dívala se před sebe a najednou spatřila Ethana, jak na ni čeká, a ve tváři má výraz úžasu. Najednou jí lechtalo v břiše, svíral se jí žaludek, bylo jí nádherně. Ethanoví to úžasně slušelo, měl frak ve westernovém stylu, saténovou šerpu a na krku místo kravaty typický kožený splétaný řemínek stažený elegantní zdobenou sponou. Klopu mu zdobila růže v odstínu levandulové modři. Ryan slavnostně předal nevěstu ženichovi a ta se postavila po jeho boku. Když se na ni Ethan usmál, všechna nervozita z ní opadla. Oplatila mu úsměv, podala svou kytici Lily a připravila se na svatební obřad. Brala si muže, kterého milovala. Zaznělo jejich ano. Tradiční citace z bible. Susan opakovala každičké slovo slavnostního manželského slibu a myslela ho opravdu vážně. Ve zdraví i v nemoci… Pak přišla řada na prstýnky. Vybrali si široké kroužky z bílého zlata, její byl osázený diamanty a dokonale se hodil k valentýnskému srdíčku, které měla na krku.

ZKROCENÁ REBELKA

178

Když se k ní sklonil, aby ji políbil, uchopil závoj a náhle se zvedl mírný větřík a závoj vlál kolem nich. Odstoupili od sebe, ale dívali se jeden druhému do očí. Omámeně v nich viděla jejich budoucnost: erotické noci, ranní kávu, krásné děti, psy a koně, kteří budou vždy součástí jejich života. Pak se společně obrátili ke svým hostům a poprvé se jim představili jako pan a paní Eldridgeovi. Nejlepší přátelé, pomyslela si. Vášniví milenci. Manželé.

Sheri WhiteFeatherová ZKROCENÁ REBELKA ^> HARLEQUIN" Cas jen pro mě

Recommend Documents