SEVERSKÁ LITERATURA – TORGNY LINDGREN 1 Autor
Mgr. Jiří Ondra
Anotace
Představení do češtiny přeložených knih T. Lindgrena, ukázky z děl, práce s texty, interpretace
Očekávaný přínos
Seznámení se s autory severské literatury a klíčovými prozaickými díly. Procvičení čtenářské gramotnosti
Tematická oblast
Světová literatura 2. poloviny 20. století
Téma
Torgny Lindgren
Předmět
Český jazyk a literatura
Ročník
4.
Obor vzdělávání
Maturitní obory
Stupeň a typ vzdělávání
SOŠ
Název DUM
Š7_S3_12_Severská literatura – Torgny Lindgren 1
Datum
30. 4. 2013
SOŠ JOSEFA SOUSEDÍKA VSETÍN
ZLÍNSKÝ KRAJ
Torgny Lindgren 1 Výklad, ukázky, cvičení
2
Čmeláčí med (1995) Žena na přednáškovém turné po švédském severu píšící knihu o svatém Kryštofovi. Kvůli sněhovým závějím uvízne v osadě o dvou domech. V jednom žije muž s pokročilou rakovinou, ve druhém jeho bratr se slabým srdcem, který se živí pouze výrobky z cukru. Oba bratry rozděluje stará křivda, neviděli se mnoho let, přestože jejich domy dělí pár desítek metrů. Zdá se, že oba drží naživu pouze snaha přežít toho druhého. Spisovatelka postupně v přírodou jí vnuceném pobytu získává informace o původu letité zášti, zároveň se stává oběma pečovatelkou. Příběh o nesmiřitelném nepřátelství sourozenců je protkán subtilním humorem. 3
Čmeláčí med (ukázka č. 1) Jednoho dne jí to nedalo a řekla Olofovi: Málokomu je dopřáno mít až do úplného konce pro co žít a moct si užívat života, jako si ho užíváte vy, jako vy vychutnáváte ty lékořicové pendreky. Já si neužívám, ohradil se. Já se živím. Kdepak, něčemu tak povrchnímu a ostudnému, jako jsou požitky, se opravdu nevěnuje a ani se nikdy nevěnoval, v jeho životě není místo na takové hlouposti a nesmysly jako tělesné požitky, o požitcích duševních ani nemluvě, kdepak, on žije jen a jen pro Hadara, nebo přesněji řečeno, sám pro sebe, ale ve vztahu k Hadarovi. Kdyby objevil nějaký požitek, rozkoš, nebo něco jiného, co by mohlo představovat ještě další důvod k žití, zoufal by si. Nechce nic na způsob Hadarovy hadrové panenky. Požitek může vést nanejvýš k něčemu natolik směšnému a pomíjivému, jako je uspokojení. Je proto moc a moc rád, že jeho život je tak jednoduchý, jak je, že má jen jeden jediný smysl, ta jednoduchost mu vyhovuje. Je nebezpečné tříštit život na příliš mnoho účelů, kromě jediné, neřku-li jedinečné mety by všechno ostatní bylo nesmyslné, a opravdu to také nesmyslné je. Co se jeho týče, rád by poukázal na stromy – na smrky, a hlavně na borovice –, na to, jakým žijí životem a prosazují se. Dokonce ani když mluvil, se mu nepodařilo narovnat, v důsledku dýchacích obtíží jenom ještě víc nabobtnal a vykynul, tváře a váčky po bradou se mu klepaly a třásly. Stromy, zdůraznil, mají na světě jediný účel, mají stát rovně, nic jiného se od nich nechce. Každý jednotlivý strom je zaměřený výlučně na to, aby stál rovně, jak kořeny, tak korunu naplňuje až do nejmenšího vlákna tento jediný cíl, nenechat celek padnout na zem. A Olof si sám sebe představuje jako strom, jako vzrostlou borovici tady na kopci. Ano, přisvědčila, rozumím. Já vám rozumím. Na chvíli se odmlčel a pak svůj výklad dokončil, zhroutil se do sebe a ještě víc vykynul do stran. Pokud ho považuje za požitkáře, ošklivě se mýlí. Troufl by si tvrdit, že tady na severu nejsou celkem vzato žádní požitkáři, požitkáři se zásadně drží dál od zimy a neúrodné půdy. V jižním Švédsku, tam požitkáři jsou, ba dokonce chlípníci, ale tady ne. To ovšem neznamená, že je ve věci požitků naprosto neznalý, že vůbec neví, co to požitek je, kdepak, to by si rozhodně myslet neměla. A tak ho požádala, aby jí pověděl, co o požitcích ví. (Přeložil Zbyněk Černík)
4
Otázky k textu 1) Jaký způsob řeči postav autor zvolil? 2) Rozlište přímou, nepřímou, polopřímou atd. řeč. 3) Jak nazýváme člověka, který se vědomě straní požitků? S čím to souvisí? Proč tak činí? 4) Objevuje se v textu paralela? Doložte. 5) Je čmeláčí med z titulu pouhou metaforou něčeho ztraceného, nebo se jedná o skutečný jev? 6) Nalezněte důkaz přizpůsobování světa vlastní m teorií o světě. 5
Cesty hada na skále (1982) Vypravování o tvrdé cestě životem, jenž je zatížen rodovými dluhy. Nesmlouvavý statkář po mnoho let vyžaduje na osudem zkoušených obyvatelích jedné vesnice plnění finančních závazků. Nedostatek peněz, těžké životní podmínky švédského severu, nemoci a neštěstí, nutnost podstupovat oběti citové i tělesné. Platnost teze o božích mlýnech, které melou pomalu, ale jistě, je nakonec potvrzena. Rodina, jejíž příběh sledujeme však podstoupí dlouhou cestu za spravedlností, jíž se ne všichni dočkají. 6
Cesty hada na skále (ukázka č. 2) Pane Bože, plánuješ a fantazíruješ taky někdy, jak jsme to dělávali my dva s Jakobem po večerech, když si krapet přihnul? Člověk sice ví, že je to všechno trochu vachrlatý, ale stejně věří. Jenže ty asi věřit nepotřebuješ, rady Páně jsou věčné, jakož i myšlenky jeho srdce. Všechno jsi od samého počátku vyměřil, každičkou maličkost, a my si můžem klábosit a vymýšlet, jak chceme, o každém našem kroku stejně rozhoduješ ty. Karl Orsa se pohyboval malými, opatrnými krůčky, jako kdyby si chtěl zachovat důstojnost, skoro jako nějaký hodnostář, poněvadž si myslel, že se jmenuje Markström. Věděli jsme, že přijde, ale stejně nás to stihlo jako rána z čistýho nebe, máma s Evou hrály v Kattislidenu a vrátily se domů až k ránu, já jsem seděl a vyřezával Tildě hlavičku na panenku, Jakob ležel vedle mámy a měl tak trochu kocovinu. Karl Orsa držel v ruce kalendář na sedmašedesátý rok a já si říkal, teď Jakob vstane a vytáhne peníze. Tak u vás ještě nezačal den, poznamenal Karl Orsa. Nečekali jsme návštěvu, řekla matka. Tehdy Karl Orsa pravil: Nemiluj snu, abys nezchudl; otevři oči své, a nasytíš se chlebem. Ten měl bibli v malíčku. Nespali jsme v noci, bránila se máma. Hráli jsme v Kattislidenu. Posadil se na lavici u dřeva a oni mezitím vstali z postele a natáhli na sebe šaty, Karl Orsa měl zřejmě času dost, opřel se o pec a listoval si v kalendáři, král a jeho rodina, pohyby nebeských těles a nejčastější nemoci dobytka a mně v tu chvíli připomínaly malé děcko. Doposud nebyly zaplacené. Jakob si sedl na štokrle ke dveřím a taky vypadal jako na návštěvě, máma zvedla záklop od sklepa a vytáhla kvas, Eva sáhla po houslích a schovala je za postel a já jsem přiložil pár polínek do kamen a sestřičky, ty jen seděly a civěly na Karla Orsu, to ony dělávaly vždycky, když přišel domů někdo cizí. A mně nešlo na rozum, kde má Jakob ty peníze. Třeba je má venku v přístavku, a proto musí sedět tak blízko u dveří. Jakob, v tom se nikdy nikdo nevyznal, seděl a mnul si to slepé oko, celý se nějak scvrknul a vypadal jako nedomrlej okoun, ale možná že i ony byl Boží zázrak, každopádně odmítl kvas, co mu máma nabídla. Ve Skelletu se má za to, že přijde drahota, řekl Karl Orsa. Holý neštěstí. Peníze ne a ne vystačit. Když člověk nemá peníze, drahota ho netrápí, poznamenala máma. V tom je vlastně výhoda. Drahota nejhůř postihne ty, kdo peníze mají. V obchodě peníze být musí, opáčil Karl Orsa. Bez peněz se obchodovat nedá. Dáš si ještě trochu kvasu? A Karl Orsa napřáhl ruku s hrnečkem a pil, jako kdyby ho trápila žízeň. Kde je Jakob? zeptala se máma. V tu chvíli jsem zjistil, že Jakob už nesedí u dveří. Šel se projít, řekl jsem. Rozbolely ho nohy. Nechtěl jsem přímo říct, že šel do přístavku pro ty peníze, co tam měl schovaný. Jakob si to určitě maluje tak, že budem celý překvapený. Najisto se chce přikrást jako noční zloděj a hodit ty peníze před Karla Orsu, a ten z toho zkoprní. Na mámě bylo vidět, jak se rázem zamyslela. Třeba přece jenom? A jak to vypadá ve Skelletu jinak? zeptala se, jen aby nějak zamluvila tu chvilku, než se Jakob vrátí. Víš dobře, jak to vypadá ve Skelletu, řekl Karl Orsa. Samý obchody a shon a tumult. Já tam jezdit musím. Kvůlivá krámu. Máma ve Skelletu v životě nebyla. Jen třikrát v Norsjö na pohřbech. No jo, to je jednou jistý. Copak Skellet. Tam je to jako v Babylónu. A pak hodnou chvíli klábosili o Skelletu, o těch, kdo se tam rozjeli a už se nevrátili zpátky, a o vagabundech, jak se řezali se sedlákama v kostele, o faráři, co se utopil v zálivu Ursviken, a že tam ve městě se snažej mluvit tak fajnově, že jim ani člověk pořádně nerozumí. A máma řekla, že kdybysme to uzený už neměli snědený, tak že by ho počastovala, a on na to, že hladem netrpí, ne, právě naopak, z uzeného málem chytnul koliku. A Jakob pořád nikde. Asi šel nejdřív na záchod. Chtěl, abysme už přestali doufat. Ale pak se objeví. Nejhorší je to s těma penězma, začal znovu Karl Orsa. V tom Skelletu se zrovna ztrácej před očima. Teď už máma nevěděla kudy kam. Jo, jo, peníze, povzdechla. S těma člověk nikdy neví. To už je holt tak zařízený. Pak taky máme ten pacht, Teo, ozval se Karl Orsa. Od dědkovy smrti ho máš pořád stejný. To je svatá pravda, přikývla máma. Dědek měl dobrý srdce, řekl Karl Orsa. Neuměl si od lidí vzít, co mu patří. Kdepak, Jakob tenkrát neodběhl na záchod. Neměl v přístavku schovaný peníze. Vůbec se nevrátil. Každopádně my jsme se ho nedočkali. Dělej jak chceš, řekla máma. Peníze ale nemáme, to víš sám dobře. A potom řekla: Ty, Jani, skoč se podívat za Jakobem. A Evo, ty vem Sáru a Ráchel a Tildu a udělejte v chlívku Ängle krmení. (Přeložila Dagmar Hartlová)
7
Otázky k textu 1) 2) 3) 4) 5) 6)
Co všechno je v textu nedořečené? Jaká je situace jednotlivých postav? Jak jsou rozvrženy síly v ukázce? Kdo je nejspíše vypravěčem? Je vypravěč součástí příběhu. Doložte. Do jaké doby je děj příběhu v ukázce nejspíše zařazen. Podle čeho tak soudíte. Doložte. 8
Souchotě a jiná slova (2003) Výběr textů z rozsáhlého povídkového díla švédského prozaika zahrnující velmi krátké i delší příběhy, víceméně s tradičním groteskním nádechem: vynálezce stroje věčnosti, tuberkulóza šířená slovem, ztracená mytická vesnice, soužití otce, dcery a kosa, duch mrtvého sedláka loupící krávy, aristokrat na inkognito pobytu v hotelu. Stejně jako v jiných dílech se ve vyprávěních mísí humorné téma s vážným, skutečné s magickým, v jazyce lze pak vysledovat biblické odkazy v motivech i vyjadřování. Výtečný soubor kratších próz příznivce autorových románů rozhodně nezklame. 9
Souchotě a jiná slova (ukázka č. 3) Kázání I Rozsévač rozsívá slovo. Kdo pohrdá slovem, přivádí se do záhuby. A někdo mluví bez rozmyslu, jako by bodal mečem, kdežto jazyk moudrých hojí. Stojí též psáno: Seslal slovo své a uzdravil je. Ve Storholmträsku žil jeden Samuel Burvall, umřel před pár lety v sanatoriu, na chrlení krve. Bylo to s ním takhle: Burvallové ze Storholmträsku umírali většinou na souchotě, čtyři tety a strýcové mu takhle v dětství umřeli, a taky děd a dva sourozenci, jediní, které měl, a tři bratranci zrovna tak. A on nad tím pořád musel přemítat. V jednom kuse se vedly řeči o tom, jak že ty souchotě po zemi vlastně přeskakují, jak se šíří z člověka na člověka, jestli mlhou v zimě nebo mlékem nebo vodou nebo kožešinami v postelích, nebo lidským dechem nebo noži a vidličkami a lžícemi, když se pořádně neumyjí, a každý věřil něčemu jinému, někdo se bál mlhy a vody, někdo zase mléka, někteří měli strach z kožešin a jiní z lidského dechu, a když s někým mluvili, odvraceli se vždycky, a kdekdo měl hrůzu z nožů a vidliček a lžic. Ale když bylo Samuelu Burvallovi čtrnáct roků, tak se dovtípil, nemoc že se přenáší samotným tím slovem, slovem souchotě, a rozhodl se, že on si tohle slovo do těla jaktěživ neopustí, že před jeho hláskami a písmenky jednou provždy zavře uši, že bude svůj sluch a smysly udržovat v čistotě, stejně jako lidé hledí od nákazy očišťovat kožešiny a příbory a vodu a mléko a svůj dech. Takže vždycky když se octl mezi lidmi, byl hned jako na trní, sedával s tvářemi v dlaních, vypadalo to, jako by si hlavu z kdovíjakého vrtochu pořád podpíral, jako kdyby ji měl hrozitánsky těžkou, a jakmile zmerčil, že se někdo chystá vyslovit to zlověstné a nakažlivé slovo, zacpal si uši, aby dovnitř nepronikla ani hláska, co vychází z úst, to je od srdce, a právě to taky činí člověka nečistým. Neměl to vůbec lehké, vždyť lidi o souchotích vykládalo ustavičně, o čem jiném by spolu taky mluvili, souchotě jako by byly mezi všemi otázkami života a smrti velezáhadou, souchotě byly jako sedm hvězd v andělově pravici. A tak musel být bdělý a opatrný a jako kdyby se stranit lidí, tenhle Samuel Burvall. Ale zdravý byl a silný, a když mu bylo devatenáct a měl jít k odvodu, necítil se v nejmenším nemocný, sekal tehdy akorát ve Vackerlidenu dřevo a do Norsjö sjel na lyžích a doktor, co ho tenkrát prohlížel, mu řekl, že je jako jeden z Davidových bohatýrů, kolem prsou měřil dva lokte a jeden palec navrch, byl jako Eleazar, vážil devadesát pět kilo, samý sval a šlacha. Jenže pak se stalo, co se stát nemělo. Jeden z pánů u odvodu, měl spoustu blýskavých cvočků a hvězd, vzhlédl jen od stolu plného lejster a změřil si Samuela Burvalla a povídá mu no, Burvall, a Samuel se nestačil bránit, naprosto ho to zaskočilo, on měl ten pán beztak hlas, jaký nejde jen tak odrazit, a tenhle jeho hlas pronikl Samuelovi rovnou skrz dlaně, a zaburácel: No, Burvall, a souchotě jsi měl? A on cítil, jak ho to slovo zasáhlo jak kulka, jako by mu v uchu prostřelilo díru, a jak se mu ten jed rozlévá do žil a do celého těla, tak teď je se mnou amen, říkal si, a odpověděl pánovi: Souchotě jsem neměl. Zatím ne. A oni ho povolali, chtěli z něj udělat oficíra, šel na I20 do Umea. Ale zůstal tam jenom pár týdnů, potom onemocněl, našli mu v plicním vaku vodu a skvrny na obou plicích, a poslali ho zpátky na Storholmträsk. (Přeložila Anežka Kuzmičová)
10
Otázky k textu 1) K čemu odkazuje jazyk v prvním odstavci? 2) Existuje v české překladatelské tradici/historii kniha s podobným jazykem? 3) Který český spisovatel 1. poloviny 20. století svým jazykem odkazoval k tomuto překladu? Pokuste se pojmenovat znaky tohoto jazyka. 4) Torgny Lindgren se ve svých dílech drží několika stálých témat. O jaké téma se jedná zde? 5) Kteří autoři v literární historii z různých zemí činili totéž? Vyjmenujte autory, díla, jejich stálá témata. 11
Zdroje Literatura:
Ukázka č. 1) LINDGREN, Torgny. Čmeláčí med. Praha: Argo, 1999. Str. 46-47. ISBN 80-7203-089-2. Ukázka č. 2) LINDGREN, Torgny. Cesty hada na skále. Praha: Odeon, 1988. Str. 4447. ISBN neuvedeno. Ukázka č. 3) LINDGREN, Torgny. Souchotě a jiná slova. Brno: Vakát, 2008. Str. 9-10. ISBN 978-80-903815-4-4.
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Ondra 12