Seminární práce k předmětu Světová ekonomika Mezinárodní organizace Frankofonie
Filip Fischer 3. r., FJ-SV
Orientace seminární práce Cílem práce je popsat strukturu a principy fungování Mezinárodní organizace Frankofonie a zaměřit se především na její roli ve světové ekonomice. Zajímat nás bude rovněž postavení České republiky v rámci jmenované organizace. Mezinárodní organizace Frankofonie zatím do povědomí českého obyvatelstva příliš nepronikla, přestože má celosvětový rozměr a její vztah s Českou republikou je významný.
Vznik Mezinárodní organizace frankofonie Pojem frankofonie poprvé použil v roce 1871 francouzský zeměpisec Onésime Reclus pro označení skupiny států, ve kterých je používán převážně francouzský jazyk. Definice se tedy neomezuje na skupinu států, kde je francouzština oficiálním jazykem, ale vztahuje se i na geografická území, kde je francouzština vyučovaná na školách nebo je užívána jako druhý jazyk. To nám částečně umožní pochopit, proč se novými členy Mezinárodní organizace frankofonie stávají státy, kde francouzština nemá historickou tradici. Až v 60. letech 20. století došlo k myšlence vzájemné integrace frankofonních států v rámci jedné světové organizace. Iniciativa vzešla od trojice afrických prezidentů (Habib Bourguiba – tuniský prezident, Hamani Diori - nigerský prezident, Léopold Sédar Senghor – senegalský prezident, člen Francouzské akademie), kteří roku 1970 založili Kancelář pro kulturní a technickou spolupráci frankofonních států (ACCT –Agence de coopération culturelle et technique). Ta se roku 1995 transformovala
na Kancelář frankofonie (Agence de la Francophonie).
Rozhodujícím okamžikem pro vznik dnešní současné organizace Frankofonie byla volba prvního generálního tajemníka, kterým se stal roku 1997 Boutros-Boutros Ghalí, bývalý egyptský ministr zahraničních věcí a generální tajemník Organizace spojených národů. Ten dal Mezinárodní organizaci Frankofonie jméno (OIF – Organisation internationale de la Francophonie), v jejím jádru napomohl k vytvoření pevné institucionální struktury a stanovil základní principy jejího fungování. Na summitu v libanonském Beyrouthu se v roce 2002 stal generálním tajemníkem Abdou Diouf, bývalý senegalský prezident. Ten stojí v čele Frankofonie dodnes. Vzhledem k historickému vývoji se dostáváme i ke skutečnosti, že myšlenka frankofonie se nezrodila ve Francii (přestože je spojovacím prvkem frankofonních států právě jazyková a kulturní příslušnost), nýbrž na africkém kontinentu.
2
Geografický rozměr a vnitřní struktura Frankofonie Mezinárodní organizace frankofonie dnes zahrnuje 53 členů a 10 pozorovatelů. Je nutné zmínit, že členství v organizaci nemusí reprezentovat stát jako celek, ale jen vládní zastoupení určitých frankofonních oblastí daného státu. Například v případě Kanady tak vznikají dva nezávislí členové, kteří se navenek prezentují jako Kanada a Kanada-Québec. Naopak v případě Belgie je členem Mezinárodní organizace Frankofonie pouze valonský region. Česká republika má v současné době statut pozorovatele a k organizaci se přidružila v roce 1999. Mezi nejnovější členské země patří Rakousko či Makedonie, mezi pozorovatele pak Arménie či Gruzie. Na zmíněných příkladech lze konstatovat dva významné úkazy. Prvním je jistě celosvětová přítomnost mezinárodní organizace bez ohledu na geografickou polohu států. To je také jeden z důvodů proč nelze hovořit o klasickém integračním seskupení. Druhým jevem je postupné rozšiřování organizace o členské a pozorovatelské státy, v nichž se francouzština pouze vzdělává, avšak není jazykem úředním či frekventovaným. Tak tomu je i v případě České republiky. Touto otázku se budeme více zabývat v části věnované politickému a ekonomickému rozměru Frankofonie. Je dobré zmínit, že Frankofonie bývá často přirovnávána Britskému společenství národů – Commonwealth, jehož cíle jsou podobné. Narozdíl od Frankofonie má ale Commonwealth jinou historii, jelikož na počátku představoval soubor území britského dominia. Časem se ale toto společenství stalo spíše symbolickým pojmem a v současné době se snaží transformovat na mezinárodní organizaci podporující ekonomickou a kulturní spolupráci zmiňovaných geografických oblastí. Frankofonie naopak vznikla až po období dekolonizace v Africe a Asii, kdy se členy stávaly samostatné státy, jimž byla Francie statutárně „rovnocenným“ partnerem. Za nejvyšší orgán Frankofonie je považován summit, neboli mezivládní setkání představitelů Frankofonie, probíhající jednou za dva roky. První summit proběhl v roce 1986 v Paříži. Země, ve které summit probíhá, zároveň získává po dobu dvou let předsednictví v čele organizace. Poslední summit se uskutečnil v roce 2006 v Bukurešti, držitelem předsednictví se tak stalo Rumunsko. V roce 2008 bude hostující zemí summitu kanadský Québec, kde se paralelně uskuteční i světový kongres Mezinárodní federace vyučujících francouzštiny. Cílem summitu je zhodnocení činnosti organizace a stanovení priorit pro následující dvouleté období. Současnými prioritami organizace je zejména zlepšení zázemí v oblasti informačních a komunikačních technologií, a to především v chudších členských státech. Novou vizí je i
3
vytvoření tzv. „databanky informací frankofonního světa.1“ Nejvyšším orgánem pro koordinaci a spolupráci jednotlivých frankofonních institucí je již zmíněný generální tajemník, volený na období čtyř let. Ten zastupuje především funkci mluvčího. Hlavní výkonným orgánem je poté ministerská konference složená z ministrů zahraničních věcí jednotlivých členských států. Úzce spolupracuje se Stálou radou Frankofonie, která je správním orgánem organizace a také s Mezivládní agenturou Frankofonie, kterou tvoří 200 diplomatů,
kteří
působí
na
poli
kulturních,
vzdělávacích,
vědeckotechnických
a
ekonomických projektů v mnoha světových regionech. Mezinárodní organizace Frankofonie dále řídí několik nevládních organizací. Mezi nejvýznamnější patří Rozpočtová agentura pro univerzitní spolupráci (AUF), která sponzoruje řadu světových konferencí, kongresů a kolokvií. Frankofonie má i svou vlastní univerzitu, která sídlí v egyptské Alexandrii. Absolventi se stávají specialisty v oblasti mezinárodního práva se specializací na lidská práva a životní prostředí. Kromě univerzity Frankofonie spravuje vlastní televizní kanál TV5, celosvětově dostupný přes satelitní vysílání či kabelovou televizi. Dvě hlavní centra vysílání se nachází v Kanadě (americká oblast) a v Paříži (euroasijská oblast). Zpravodajství TV5 jsou tvořena buď kompilací zpráv z jednotlivých zemí nebo vlastními reportážemi.
Program a cíle Frankofonie Současné projekty Frankofonie jsou orientované vzhledem k potřebám rozvojových zemí. Vyspělé země však mají zisk na informační databance vznikající při realizaci projektů a také na univerzitní spolupráci umožňující výměny informací, studentů a pedagogů. V některých zemích existují i obory, které lze studovat ve francouzštině. Například v České republice lze studovat dvouletý postgraduální program v oblasti managementu a řízení (obdoba M.B.A.) ve francouzštině. Obor je finančně podporován Francouzským velvyslanectvím v Praze. Základním principem, který v současné době vystihuje participaci Frankofonie na významných mezinárodních programech je „synergie.2“ Jde o snahu propojit finanční zdroje 1
Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Frankofonie [online]. Dostupné na :
2
ORGANISATION INTERNATIONALE DE LA FRANCOPHONIE. La Francophonie dans le monde. Paris : Larousse, 2005. 320 s. ISBN : 2-03-532258-8
4
jednotlivých institucí v rámci samotné organizace (synergie operátorů) a opřít se o finanční podporu dalších významných světových organizací, jakými je například Organizace spojených národů a její složky (UNICEF, UNESCO). Druhým principem je tvorba takových programů, které by přihlížely k aktuálním potřebám cílových zemí, ale zároveň nenarážely na odlišnosti jednotlivých regionů. Spolupráce se netýká jen linie sever-jih, ale i osy jih-jih. Cílových programů, jejichž obsah byl specifikován v roce 2006 na summitu v Rumunsku, je aktuálně šest. V první řadě jde program „Frankofonie a mládež,“ který se soustředí na vzdělání, vzájemnou výměnu know-how, vytváření virtuální komunikační sítě a na pomoc čerstvým absolventům při pracovním uplatnění. V obecnější rovině je cílem tohoto programu rozšiřování myšlenky multikulturality a vědomí „frankofonního občanství3“ Významným tématem zůstává i šíření francouzského jazyka na školách. Zde se Frankofonie vzdálila od původního „boje“ proti angličtině, ale zvolila strategii tzv. udržení jazykové rovnováhy, neboli multilingvismu. V souladu s touto strategií se záměrně snaží o ochranu minoritních (např. kmenových) jazyků v různých regionech (kreolština, svahilština). S vytvářením virtuální komunikační sítě úzce souvisí druhý program pro podporu nových technologií. Cílem je vybudování počítačových center, zejména na školách a s tím i školení pedagogů v oblasti základní počítačové gramotnosti. Na tomto programu se významně podílí i Světová banka. Třetí program Mezinárodní organizace Frankofonie se zaměřuje na trvalý rozvoj v sociální oblasti. Konkrétně jde o zvýšení zaměstnanosti v sektoru služeb formou rekvalifikací a odborných školení ze strany expertů. V rozvojových zemích hraje klíčovou roli otázka zapojení žen do sociálního života a vyvíjení tlaku na úpravu pracovní práva pro vytvoření efektivních podmínek vedoucích ke zvýšení zaměstnanosti a uplatnění specialistů. Čtvrtý program se zabývá otázkami šíření demokracie, světového míru a lidských práv. Činnost Mezivládní agentury Frankofonie se v této oblasti soustředí na prevenci u obyvatel ve věku 18-35 let. Jednotlivé projekty v rámci programu jsou opět zaměřeny na problematiku rovnoprávnosti, rasové nesnášenlivosti či hájení multikulturality. Pátý program zahrnuje samostatnou oblast výchovy a vzdělávání. Zatímco vyspělé státy spolupracují na úrovni stáží a výměn, v Africe řeší Frankofonie problém analfabetismu u mládeže i dospělých. Klíčovou roli v této oblasti hraje právě frankofonní vysílání kanálu TV5. Je zajímavé pozorovat, že 3
GHALÍ, B.B. Emanciper la Francophonie. Paris : L´Harmattan, 2002. 292 s. ISBN : 2-7475-3227-5
5
vzhledem k vysoké odlišnosti ekonomické a životní úrovně členských států Frankofonie se často hovoří o tzv. Severní Frankofonii (la Francophonie du Nord) a Jižní Frankofonii (la Francophonie du Sud). Jižní Frankofonii lze pejorativně označit za Frankofonii „periferní.“ Poslední program je věnován zachování jazykové a kulturní rozmanitosti a je realizován formou festivalů, setkání, výměn, kongresů a konferencí či sportovních her (Frankofonní hry). Podstatné je i formování budoucí překladatelů a tlumočníků působících v rámci jiných mezinárodních organizací a také budování kodifikované frankofonní terminologie v oblasti ekonomie a práva.
Politický a ekonomický rozměr Frankofonie Mezinárodní organizace Frankofonie si na poli mezinárodní politiky získala pozornost až v devadesátých letech 20. století, za působení generálního tajemníka Boutrose-Boutrose Ghalího, který při budování struktury a programových bodů využil svých bohatých zkušeností z období působení v Organizaci spojených národů. Diplomaté, zastupující MOF, dnes mají stálé zastoupení uvnitř Organizace spojených národů (Ženeva), Evropské unie
(Brusel),
Organizace africké jednoty (Addis Abeba), Mezinárodního měnového fondu a Světové banky (New York). Organizace dále spolupracuje s Ligou arabských států, se Sdružením států jihovýchodní Asie, Britským společenstvím národů, Organizací amerických států, Společenstvím nezávislých států, Ekonomickým sdružením západoafrických států a sdružením hispanofonních (španělsky mluvících) a lusofonních (portugalsky mluvících) zemí. S organizací států severoatlantického paktu NATO však spolupráci neudržuje. Nejvýznamněji se projevuje spolupráce s organizacemi UNESCO a UNICEF formou společných projektů v oblasti kultury a vzdělávání. Projekty se v zásadě zaměřují na oblast mobility frankofonní mládeže, podporu zaměstnanosti čerstvých absolventů a na pomoc při zavádění internetu a práce s ním. Nově byla zahájena i spolupráce s Mezinárodní organizací práce (v roce 2002), kde dochází ke vzájemné výměně zkušeností při snaze o zlepšení pracovních podmínek a budování infrastruktury v rozvojových afrických zemích. Hovořit o ekonomickém rozměru frankofonního společenství je velmi významné, protože tento blok tvoří 11% světového HDP, tj. přibližně 3,3 mld. EUR. Pro představu se jedná o 10% světové populace, tj. 580 mil. obyvatel.
Za těmito čísly se ale skrývá obrovská
ekonomická nevyváženost, protože 87% HDP celého společenství Frankofonie totiž vytváří 5 6
nejbohatších členských zemí – Belgie, Kanada, Francie, Lucembursko a Švýcarsko. Tato disproporce se odráží i na výši členských příspěvků a finanční účasti na základních šesti cílových programech. Zatímco zmiňovaná pětice států dotuje celé projekty, rozvojové africké státy neplatí za členství téměř žádný příspěvek. Z pozorovatelských zemí je pro Mezinárodní organizaci Frankofonie z hlediska budoucí spoluúčasti významná právě Česká republika a Polsko. Česká republika v roce 2006 dokonce zafinancovala několikaletý projekt výuky francouzského jazyka pro své politiky. Zřízeno bylo mimojiné i Frankofonní ekonomické fórum, které pomáhá firmám a větším podnikům v oblasti restrukturalizace průmyslu a péče o životní prostřední, v oblasti investic a meziregionální spolupráce frankofonní zóny se zřetelem na africké země.
Česká republika jako pozorovatel Česká republika se k Mezinárodní organizaci Frankofonie přidružila v roce 1999. Jako pozorovatel se zatím nesmí plně účastnit programů rozvojového charakteru. Může se účastnit všech jednání frankofonní skupiny jako konzultant, nikoliv jako držitel platného hlasovacího práva. K jednáním jsou dnes vysíláni někteří zástupci Parlamentu České republiky. Významná je spolupráce na vědeckých stážích a výměnách a to zejména s pěti hlavními členy organizace. Důležitá je právě synergetická propojenost se členstvím EU, díky němuž nám je umožněna výměna univerzitních expertů v rámci programů Socrates. Česká republika je mimo jiné přizvána ke všem jednáním frankofonních států při již citovaných stálých misí u dalších mezinárodních organizací (EU, OSN). Krátce po přidružení České republiky byl založen Český národní výbor frankofonního ekonomického fóra, který je aktivní zejména v oblasti evropské frankofonní spolupráce. Možnost spolupráce s africkými a asijskými zeměmi zatím rozvíjena není. Výbor úzce spolupracuje s Ministerstvem zahraničních věcí ČR.
Připomínkou založení Mezivládní agentury Frankofonie je Mezinárodní den Frankofonie, který se 20. března koná i na území České republiky. Řadu festivalů, přednášek a jiných kulturních aktivit zajišťuje Francouzský institut v Praze (Institut français de Prague), v regionech pak Francouzská aliance (Alliance française) a Česko-francouzské kluby (Club franco-tchèque). Francouzská aliance je občanským sdružením, které podléhá českým právním předpisům, logo a jméno nicméně získává na základě licenční smlouvy (princip franchisingu). 7
Frankofonní solidarita Níže uvedená tabulka4 poukazuje na finanční výši podpory členů frankofonní bloku ze strany 5 nejbohatších členů. Částka je vyjádřena mil. USD, údaj pochází z roku 2002.
4
ORGANISATION INTERNATIONALE DE LA FRANCOPHONIE. La Francophonie dans le monde. Paris : Larousse, 2005. 320 s. ISBN : 2-03-532258-8
8
Bibliografie GHALÍ, B.B. Emanciper la Francophonie. Paris : L´Harmattan, 2002. 292 s. ISBN : 2-74753227-5 ORGANISATION INTERNATIONALE DE LA FRANCOPHONIE. La Francophonie dans le monde. Paris : Larousse, 2005. 320 s. ISBN : 2-03-532258-8 Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Frankofonie [online]. Dostupné na : Mezinárodní organizace Frankofonie. Chronologie de l´OIF [online]. Dostupné na :
9
