SCIENTIFIC INFORMATION

SCIENTIFIC INFORMATION Vývoj sociálních vztahù v transformovaném zemìdìlském družstvu The evolution of social relations in transformed agricultural cooperative L. KØ͎, M. MEJDRECH Èeská zemìdìlská univerzita, Praha, Èeská republika ÚVOD Práce vychází ze zájmu autorù o aktuální stav a podobu života zemìdìlských družstev. Z tohoto dùvodu byl proveden výzkum na objektu jednoho zemìdìlského družstva na východním okraji støedních Èech. Družstvo, podobnì jako ostatní, prošlo transformací v první polovinì devadesátých let 20. století. K dnešnímu dni má zhruba tisíc èlenù a sto dvacet zamìstnancù, pøièemž každý zamìstnanec je, nebo dle stanov musí být, souèasnì èlenem družstva. Podnik obhospodaøuje necelých 1 400 ha zemìdìlské pùdy a patøí k nejvìtším podnikatelským subjektùm podnikajícím v zemìdìlské prvovýrobì v okolí. Výrobní program zahrnuje odvìtví rostlinné i živoèišné výroby. Na rozdíl od rostlinné výroby je oblast živoèišné výroby dosud nestabilizovaná a pøedpokládá se její významná restrukturalizace. Z transformaèního procesu (kterému se budeme vìnovat jen v relevantních otázkách) si odneslo specifika, kterými ho lze klasifikovat jako tzv. družstvo vlastníkù. Znamená to, že každý èlen družstva se musí podílet na majetku družstva. Stejné pravidlo platí i pro zamìstnance družstva, tj. každý zamìstnanec musí disponovat alespoò jedním tzv. podílem. Zamìstnanecká politika vedení družstva již nepøedpokládá vìtší výkyvy v poètu pracovníkù (pracovník = zamìstnanec). Jedinou oblastí, kde se oèekává øada personálních zmìn, kvantitativních i kvalitativních, je právì oblast živoèišné výroby. Kdysi rozšíøenou pøidruženou výrobu družstvo zredukovalo pouze na provoz zdravotnického zaøízení – rehabilitaèního støediska. Jeho osud, vzhledem k nerentabilitì podniku (ne družstva), je však nejasný. Ekonomická situace družstva je v rámci odvìtví dobrá. Již nìkolik let dosahuje mírného zisku a kapitálová stabilita pøeje i investièním akcím vìtších rozsahù. VÝCHODISKA, METODIKA A POSTUP PRÁCE Informaèní podklad, na který tato sta navazuje a ze kterého vychází, je tvoøen pracemi autorù, kteøí se zabý-

AGRIC. ECON., 48, 2002 (6): 269–275

vali tématem transformace zemìdìlských družstev v první polovinì 90. let dvacátého století. Jejich práce s touto tématikou byly publikovány v letech 1993 a 1994, kdy byla transformace zemìdìlských družstev èerstvì dovršena a její dùsledky a dopady bylo možno pouze odhadovat. První z použitých a citovaných prací je práce „Agrární zmìny v kontextu obnovy a rozvoje venkova“ autorky H. Hudeèkové (publikovaná v roce 1994). Autorka se vìnuje agrární zmìnì èeského venkova za ekonomické a politické situace relevantní dobì vzniku práce. V dílèích tématech prochází problematikou zemìdìlských družstev, zejména jejich transformace, ale i vnímání zmìnìných forem hospodaøení zemìdìlci a jejich postoji k této pøemìnì. Souèasnì reflektuje obnovující se vlastnická práva a s tím související zmìny v sociálních vztazích v rámci zemìdìlské výroby i venkovského života. Jedním z dílèích témat pøínosných i pro tuto práci je otázka nových sociálních aktérù a jejich strategií v zemìdìlském hospodaøení. Dalším použitým pramenem je spoleèná práce H. Hudeèkové a M. Lošáka „Rùznost transformace zemìdìlských družstev“ v sociální realitì z roku 1993. V ní se autoøi zabývají jednáním oprávnìných osob v transformaci zemìdìlských družstev. Stejnì jako ve výše uvedené práci i zde vycházejí z hypotézy o potøebì relativního souladu vlastnictví, práce a rozhodování pro fungování hospodáøského podniku typu družstva. Hlavním pøínosem èlánku je závìr, že strategie transformace pøecenila roli samotného vlastnictví jako urèujícího prvku transformaèního procesu na úkor aktivního rozhodování a práce. Posledním z dùležitých informaèních zdrojù je sta Y. Stryjana publikovaná v roce 1993 „Èeskoslovenské zemìdìlství: institucionální zmìny a øešení družstevní otázky“. Práce se èásteènì tématicky pøekrývá zejména s první výše uvedenou. Pro naši práci je dùležitá zejména komparace rolí tuzemských zemìdìlských družstev a družstevních organizací v západní Evropì a na ni navazující problematika „družstev vlastníkù“ jako dominující formy transformovaných zemìdìlských družstev. Podobnì jako výše uvedení autoøi i Stryjan pracuje s trojicí entit vlastních družstevnímu principu – vlastnictví, práce a rozho269

dování, ale nahlíží na nì v trochu jiném úhlu. Zejména zdùrazòuje dùležitost uplatòování vlastnických funkcí pro zdárný rozvoj družstevního podniku. Autoøi tohoto èlánku navazují také na pøedchozí spoleènou práci „Interpretace vlastnické struktury zemìdìlského družstva“ (2001)1. Odkazy na jednotlivé práce jsou v dalším textu situovány dle úèelnosti a relevance jejich použití. Pro získání potøebných informací byly použity techniky semistandardizovaného rozhovoru, studia dokumentù a nezúèastnìného pozorování. Identifikace skupin a zájmù družstevníkù (viz dále) probíhala následujícím postupem. Do problému identifikace vstoupili autoøi již s jistou osobní empirickou znalostí problematiky pocházející z blízkosti pojednávaného prostøedí. Studiem literatury odhalili zøejmou souvislost mezi vlastnictvím, zamìstnáním v družstvu a vztahem družstevníkù k družstvu, pøípadnì osudem a stavem družstva. Studium interních družstevních dokumentù, stejnì jako ona zmiòovaná vstupní empirická znalost tuto spojitost potvrdily. Po tomto kroku byla provedena prvotní klasifikace skupin družstevníkù, prostøednictvím zvolených kritérií rozlišení skupin a jejich popisu dle jejich zájmù, stojících na pozadí jejich jednání. Všechny zmiòované prameny poukazují na uchopitelné a pozorovatelné projevy vlastnictví pøípadnì zamìstnání, tj. kapitálový podíl na majetku družstva a pracovní potažmo existenèní závislost na družstvu. Pøíprava rozhovorù proto vycházela z témat stanovených na základì tìchto znakù pøíslušnosti k družstvu. Provedené semistandardizované rozhovory zaznamenávané videokamerou potvrdily možnost strukturace družstevníkù dle jejich podílové majetnosti èi pracovní – zamìstnanecké pøíslušnosti. Rozhovory nesloužily pouze k potvrzení hledisek strukturace, ale i k identifikaci zájmù družstevníkù. Verbální výpovìdi byly pozdìji konfrontovány s provedeným pozorováním prùbìhu èlenské schùze a studiem zápisu z jejího jednání i studiem družstevního Zpravodaje (èlenského èasopisu). Tato konfrontace umožnila spojit (a souèasnì identifikovat) zájmy deklarované a hájené. Tímto postupem byl získán kategorizovaný materiál vhodný pro další práci. ZÁJMOVÉ SKUPINY DRUŽSTEVNÍKÙ Pro poznání souèasné podoby družstevního života je vhodné vyjít ze struktury dnešních družstevníkù. Z tohoto dùvodu byla urèena hlediska strukturace a následnì identifikovány skupiny tuto strukturu tvoøící (viz výše). Výbìr identifikaèních/strukturujících hledisek byl v souladu s obsahem prací výše uvedených autorù zamìøen na aspekty èlenství, vlastnictví a zamìstnání.

Zájmy, cíle a priority tìchto skupin dokreslují podobu sociální struktury družstva. Smìry zájmù, specifika cílù a øazení priorit reprezentují dílèí hodnotové zamìøení èlenù družstva. Klasifikace družstevníkù dle zvolených hledisek je rozøadila do nìkolika kategorií. Tyto kategorie, vzhledem ke zpùsobu vytvoøení, nazývejme zájmovými skupinami. V takto vytvoøeném hrubém základu struktury družstevníkù se v jistých ohledech (vzhledem k aspektùm kategorizace) nìkteré skupiny, èi jejich èásti pøekrývají. Toto pøekrytí nemusí být vždy personifikováno v individuu èi skupinì družstevníkù, ale mùže se jednat o vztahy, zájmy, požadavky, pøedpoklady apod. narušující homogenitu umìle vytvoøených skupin. Jaká hlediska tedy byla, na základì empirického vstupu, studia dokumentù a studia literatury identifikována: vlastnictví pùdy èlenem družstva, pracovní vztah k družstvu, zpùsob získání vlastnického podílu a trvání vztahu k družstvu (èasové hledisko). Obdobné aspekty strukturace družstevníkù rozlišují ve svých pracích relevantních témat již zmiòovaní autoøi Hudeèková (1994), Hudeèková, Lošák (1993), Stryjan (1993) a další. V jejich pøípadì, resp. dobì a pojetí jde však o vùli zásadnì zmìnit organizaci zemìdìlského hospodaøení a pøipravenost zemìdìlské populace k této zmìnì (Hudeèková 1994). Je však zøejmé, že èasová i významová diference v postojích a zájmech tehdejších a dnešních respondentù není zásadní ani nepøekonatelná. S odhlédnutím od rùzné míry aktuálnosti nìkterých témat nebyl shledán zásadní rozpor. Zejména otázka vlastnictví pùdy, vztahu k ní a ochotì soukromì hospodaøit zcela potvrzuje tehdejší i dnešní výstupy výzkumù. Dle jednotlivých hledisek byli družstevníci rozdìleni do skupin. Každá skupina reflektuje jiné priority a hodnoty ve vztahu k družstvu. Tuto strukturaci skupin, zájmù a cílù nyní uvedeme. Podle vlastnictví pùdy Èlenové souèasnì pronajímající družstvu pùdu (tzn. další pùdu netvoøící kapitálový podíl v družstvu) Cílem skupiny je dosahování renty z pronájmu pùdy, nìkteøí kladou do popøedí zájem o udržení úrodnosti. Významní (velcí) vlastníci mají snahu podílet se na rozhodování o èinnosti družstva (formou zasedání v pøedstavenstvu – aktivní výkon vlastnických práv). Perspektivu pùdní držby konfrontují se skuteèností nízké likvidnosti pùdy jako kapitálu a aktuální tržní hodnoty pùdy. Z tìchto dùvodù nepovažují vlastnictví pùdy za projev bohatství a kladou dùraz na efekty (ekonomické a technologické) spojené s obhospodaøováním pùdy. Tato skupina tedy uvìdomìle preferuje stálé zapojení pùdy do systému i nepøíliš rentabilního hospodaøení

1 Poznámka: prvotní podobu èlánku “Vývoj sociálních vztahù v transformovaném zemìdìlském družstvu” uveøejnili autoøi pod názvem “Interpretace vlastnické struktury zemìdìlského družstva” ve sborníku pøíspìvkù konference Medzimárodné vedecké dni 2001, s. 1 711–1 718, Nitra, 2001.

270

AGRIC. ECON., 48, 2002 (6): 269–275

(a souèasného udržení úrodnosti) pøed jejím prodejem, tj. nejspíše osobní spotøebou. Dùraz klademe na souèasnost, aktuální stav a možnou zmìnu v budoucnosti. Ta zmìna souvisí s pøípadným zvýšením pøíjmù z prodeje pùdy nebo (i souèasnì) z jejího pronajímání.

a akceptování tìchto zmìn vychází ze zájmu a informovanosti této skupiny (stejnì jako skupiny pøedchozí) o stavu v oboru jak technologickém, tak souvisejícím ekonomickém. Na jejich základì jsou ochotni pøipustit zohlednìní situace ve svých zájmech a cílech, tj. i v životní úrovni.

Èlenové nepronajímající družstvu pùdu (nevlastnící další pùdu než pøípadnì v podílech)

Èlenové nezamìstnaní v družstvu

Cílem skupiny je vyplácení minimální renty z pronájmu pùdy pronajímatelùm (viz výše; pøípadnì jiné nepenìžní formy výhodnìjší spíše pro družstvo) a tím snaha o co nejvyšší zisk a podíl na nìm. Argumentem požadavku minimální renty je již zmiòovaná tržní hodnota a likvidnost pùdy a ochota resp. neochota vlastníkù pùdy (Hudeèková 1994) na ní hospodaøit. Poukazují tak na záslužnou èinnost družstva – udržení hospodaøení v regionu.

Hlavním zájmem této skupiny je podíl na zisku a zejména na nepenìžních (naturálních) výhodách (tj. dávkách) spojených s jejich vkladem v družstvu. Nìkteøí velcí vlastníci pùdy, rekrutující se z této skupiny èlenù-nezamìstnancù, mají zájem na spoluúèasti v rozhodovací èinnosti družstva. Podle zpùsobu získání vlastnických podílù S podíly získanými z transformace

Podle pracovního vztahu Zamìstnanci družstva s možností podílet se na øízení (danou jejich funkèním zaøazením) Skupinì zamìstnancù je vlastní širší spektrum cílù a to zejména podle postavení ve formální hierarchii øídící struktury družstva. Skupina projevuje snahu o dlouhodobé udržení rozsahu èinnosti družstva, zvyšování efektivity výroby a jejich prostøednictvím uspokojování vlastních cílù formou finanèního ohodnocení, pøípadnì zamìstnaneckých výhod. Zde jmenované snahy korespondují s dílèími projevy charakteristik soudržnosti skupiny vlastníkù, polem pùsobnosti a formou sdružení (perspektivností formy podnikání) uvádìné Stryjanem (1993) jako možnostmi vývoje transformovaných družstev. V jeho podání však maximalizace výnosù, v našem pøípadì zvyšování efektivity, jsou projevem, funkcí spíše holdingové organizace (Stryjan 1993). I pøes vytržení z širokého kontextu je zøejmé, že rozdílnost forem sdružení (družstvo, obchodní spoleènost) nemá vliv na smìr podnikatelského snažení. Fenomén zvyšování (maximalizace) výnosù je vlastní i našemu objektu, pøièemž klademe dùraz na zemìdìlské pole pùsobnosti. Zamìstnanci družstva bez možnosti podílet se na øízení (øadoví pracovníci) Cílem této skupiny je výše mzdy, co nejdelší doba zamìstnání v družstvu, zlepšování pracovních podmínek èi preference systému družstevních naturálních odmìn. Souhrnnì lze hovoøit o perspektivì osobního zapojení do èinnosti podniku jako hlavním cíli skupiny. Zájem na zlepšování pracovních podmínek souvisí s technologickými zmìnami výroby a ty povìtšinou kolidují s perspektivou zamìstnání. Našimi respondenty byli vìtšinou lidé, kteøí z tohoto konfliktu vyšli jako vítìzové a vyjadøovali pochopení pro tyto zmìny a jejich dùsledky. Právì reflexe

AGRIC. ECON., 48, 2002 (6): 269–275

Tato skupina zosobòuje souhrnný prùøez všemi skupinami èlenù (družstevníkù), nelze proto uvést jejich specifické cíle. S podíly novì koupenými pro možnost být èlenem družstva Cílem skupiny je minimalizace rozdílù v možnostech participace na družstevním životì (rozhodování) dle výše vlastnického podílu. Vìtšina z tìchto nových družstevníkù, kteøí museli zakoupit podíl z dùvodu udržení zamìstnání, nemá vyšší ambice v družstevní hierarchii požadavkù èi pozic. Pro èást (zejména skupinu zamìstnancù družstva bez možnosti podílet se na øízení) je dùležité rozlišení mezi zakoupeným podílem v družstvu a podílem získaným vlastnictvím pùdy. Druhá zmínìná varianta má dle jejich mínìní vyšší ambice a pøiznávají jejím držitelùm i vyšší práva na rozhodování o družstvu. Pozn.: Na tomto místì považujeme za pøínosné zaøadit poznámku o reflexi vlastnictví pùdy družstevníky (v pøedchozím textu již naznaèenou) . Jejich názory se v základních rysech shodují bez ohledu na existenci èi neexistenci pùdního vlastnictví (držby). Pro vlastníky jejich majetek pøedstavuje bøímì povìtšinou zcela neobchodovatelné a nezpenìžitelné. Cenové relace zemìdìlského nemovitého majetku díky znaènému pøevisu nabídky nad poptávkou nejsou z nejvyšších. Konkrétní konstrukce vztahu mezi vlastníkem pùdy a družstvem by mohla vypadat jako chronologie dvoustranných oèekávání, kdy vlastníci byli ochotni pøistoupit na jim nabídnuté podmínky správy jejich majetku (pùdy) bez vyšších finanèních nárokù, nebo se takto vyvázali z povinností plynoucích z držby takového majetku (s velmi nízkou likvidností i tržní cenou) a øídící skupina (management) družstva oèekávala od své nízké finanèní nabídky možnou nekoordinovatelnou heterogenitu zájmù a požadavkù vedoucí v extrému k rozpadu

271

majetkové podstaty podniku. Pokud opomineme spekulativní aktivity týkající se pùdy, je hlavním dùvodem souhlasu a zájmu vlastníkù nízká cena jejich majetku a nezájem trhu o nìj. Pro nepøítomného vlastníka (viz dále) se další existence družstva stala vítanou cestou jak spravovat, udržet a souèasnì i ekonomicky zapojit své vlastnictví. Pro pøítomné a nikoli menšinové vlastníky se vize další existence družstva pojí s konglomerátem nejrùznìjších motivù, snah a postojù, které èasto zapojují a syntetizují družstvo do širších souvislostí. Podle trvání vztahu k družstvu Zapracování tohoto hlediska má jistá specifika, vymykající se z doposud úžeji pojaté internì družstevní/èlenské problematiky. Objevují se zde dvì skupiny, z nichž jedna již nemá pøímý vztah k družstvu a druhá ho naopak tvoøí. V rámci této druhé skupiny byla vyèlenìna podskupina specifická ne snad obsahem svých cílù, ale pøístupem k nim. Souèasní èlenové U této skupiny se projevuje jistá prostorová diferenciace. Pro družstevníky z regionu je vìtšinou hlavním zájmem udržení existence družstva. Specifika a požadavky pro jeho existenci již vìtšinou neuvádìjí. Opìt se zde projevuje reflexe aktuální ekonomicko-sociální situace v okolí i ve státì, tj. udržení družstva pøináší mnoha lidem menší èi vìtší výhody než jeho konec (mají silnou povìdomost o neúspìšných zemìdìlských podnikatelských subjektech v okolí). Družstevníci ze vzdálenìjšího okolí (èastokrát dìdicové podílù) již nemají vyhranìnìjší nároky èi požadavky vùèi družstvu. Vìtšina z nich vítá hmotné i finanèní požitky související s jejich èlenstvím. V pøípadì pùdního vkladu v družstvu se argumentem pro èlenství stává již zmínìná správa pùdní držby družstvem. Èást aktivnì neparticipujících èlenù nevystupuje z družstva, protože pokládá transakèní náklady s tím spojené za neadekvátní k získaným prostøedkùm. Zakládající èlenové – podskupina souèasných èlenù Hlavním cílem skupiny je zájem na udržení existence družstva, snaha o pokraèování všech èinností. Na zájmech této skupiny je patrný velký vliv zemìdìlské družstevní tradice v místì (Hudeèková 1994; Hudeèková, Lošák 1993). Specifický pøístup mají k výsledkùm prvotního kolektivizaèního úsilí, které pro øadu z nich znamenalo znaèné zvýšení životní úrovnì. S negativními prvky tohoto období jsou schopni se vypoøádat v konkrétní individuální linii pøípadù a jejich hodnocení. Èasto zmiòovanými tématy jsou spolupráce, pokrok, solidarita, soudržnost a prospìch celku. Na rozdíl od hlavní skupiny souèasných èlenù charakteristické spíše pragmatismem, je tato podskupina možná paradoxnì v zajetí 272

upøímnì mínìných ideálù. U vlastníkù pùdy je kladen dùraz na obhospodaøování této pùdy vlastním družstvem. Bývalí èlenové Proè zaøadit do struktury i bývalé èleny družstva? Jejich vystoupením z družstva vìtšinou neskonèila sociálnì prostorová propojenost se stávajícími èleny i družstvem jako organizací. Mezilidské vztahy se transformovaly s akcentem na absenci nìkdejšího spoluvlastnictví. Vztahy sousedské, pøátelské, rodinné i jiné zùstaly. V nìkterých pøípadech se v jisté podobì obnovila i hospodáøská spolupráce s družstvem (zejména využití družstevního strojového parku u soukromì hospodaøících). Jde o velmi diferencovanou skupinu kladoucí vìtšinovì dùraz na minulost, kolektivizaci a z ní plynoucí negativa. Vzhledem k souèasnému družstvu již nelze nároky této skupiny pokládat za relevantní. Jiným pøípadem jsou neúspìšní osamostatnivší se bývalí družstevníci a tzv. zachránci majetku. V první variantì se již objevil pøípad „navrátilce“, aniž by tento akt byl vnímán družstevníky negativnì. V druhé variantì jde o bývalé družstevníky, kteøí z obavy pøed tunelováním družstva radìji vystoupili. Øada z nich dnes pronajímá družstvu pùdu, ovšem pøínos z tohoto pronájmu je výraznì nižší než z èlenství. Je zøejmé, že se nìkteré skupiny družstevníkù, dle našeho rozdìlení, ve vìtší èi menší míøe pøekrývají. Jejich požadavky, cíle a zájmy se však tímto pøekrytím nevyluèují. Vhodným pøíkladem je pøekrytí skupiny èlenù s novì zakoupenými podíly a skupiny zamìstnancù bez možnosti podílet se na rozhodování. Spoleèná je preference zamìstnanecké roviny vztahu k družstvu a nižší váha pøikládaná èlenství jako jevu spoluvlastnictví. V rùzných rozsazích bychom nalezli tyto pøekrývající se plochy osob i zájmù. Výsledkem hrubých rysù tìchto pøekrytí je vize spoleèného cíle všech skupin. Je možná výsledkem psychologismu èi monolytických pøedstav ekonomických, ale to, co je spoleèné pøedstavám všech družstevníkù, je fenomén zisku. Podíl na zisku, dosahování zisku (rentabilita), prostá existence zisku jsou aspekty objevující se u všech skupin èlenù, a to i bez výraznìjšího vlivu diferenciace èlenù dle socio-demografických charakteristik. DRUŽSTVO VLASTNÍKÙ Velkým tématem první poloviny devadesátých let dvacátého století v oblasti družstevnictví bylo vytvoøení tzv. družstev vlastníkù. Na jejich jednoduchý a bezproblémový vznik, jehož hlavním pøínosem bylo majetkové vypoøádání oprávnìných osob, bylo z pohledu nìkterých autorù nahlíženo neperspektivnì (Hudeèková 1994; Stryjan 1993). Nᚠpøípad družstevního zemìdìlského podniku vyhovuje plnì pomyslné definici družstva vlastníkù. Co tedy bylo vytýkáno této podobì družstev (Stryjan 1993): AGRIC. ECON., 48, 2002 (6): 269–275

– konflikt zájmù – v transformaèním období mìl podobu snah èásti èlenù o udržení a na druhé stranì jiné èásti o rozpad družstva, – absence uplatòování vlastnických funkcí – hlavní problém byl (je) spatøován v nepøítomnosti èlenù-vlastníkù pùdy. Stryjan zde pøedpokládá aktivní roli èlenùvlastníkù pùdy, která má životní dùležitost pro správné øízení. Obdobný pohled na družstva vlastníkù nabízí i Hudeèková (1994). Její pojetí také považuje externí vlastníky za sílu družstevnì demotivovanou a kalkuluje s hlavní linií konfliktu mezi externími èleny-vlastníky a èleny-zamìstnanci-nevlastníky. Vyzdvihuje potøebu „relativního souladu mezi prací, vlastnictvím a rozhodováním“. Obìma autorùm je pak zcela spoleèný pøedpoklad o možném chování manažerù zemìdìlských družstev transformovaných na družstva vlastníkù. Stryjan (1993) za pøijatelné východisko z patové situace „neøiditelného“ družstva považuje pøevzetí družstva jeho dosavadním vedením. Znamená to, že èlenové vedení družstva odkoupí kapitálové podíly na podniku a družstvo se reorganizuje napø. v akciovou spoleènost. Nebezpeèí tohoto zpùsobu post-transformace spoèívá v zámìrné snaze vedení družstva hospodaøit se ztrátou, aby se tak co nejvíce snížila tržní hodnota aktiv podniku. Hudeèková (1994) hovoøí o tzv. druhé transformaci družstev v akciové spoleènosti s tím rozdílem, že neakceptuje pøevzetí družstva vedením, ale spíše pøemìnu družstevníkù v akcionáøe. Pro družstvo vlastníkù s vysokým podílem externích vlastníkù by toto øešení mohlo být nejvhodnìjší. Nutno dodat, že oba zmiòovaní autoøi pøedpokládají pro družstvo s vysokým zastoupením externích vlastníkù znaènou heterogenitu zájmù a souèasnì snahu jejich reprezentantù o organizované prosazování tìchto zájmù. Pøenesme tyto vize do našeho pøípadu. Výsledky konfrontace samozøejmì nelze zobecnit na všechna dosud existující družstva obdobných charakteristik. Jak je tomu u našeho družstva s externími vlastníky pùdy? Z tisícovky èlenù oznaèení místní nesou zhruba ètyøi stovky. To znamená, že šest stovek družstevníkù je externích. Z tìchto šesti stovek se však do øad externích vlastníkù pùdy zaøazují pøibližnì dvì tøetiny. Porovnáním tìchto èísel dostaneme vyrovnané strany místních vlastníkù pùdy a externích vlastníkù pùdy, kterým sekunduje dvoustovka pùdnì nemajetných externích èlenù. Stodvacet èlenù-zamìstnancù rovnìž reprezentuje místní skupinu, leè jejich vlastnictví pùdy je rozloženo v širokém spektru od velkých vlastníkù (a pronajímatelù) až po vlastníky pouze nových podílù. Dá se pøedpokládat, že místní skupina družstevníkù hájí vìtšinovì existenci a udržení družstva. Jak se prezentují externí družstevníci? – neexistuje žádný doklad o sdružování èi organizování externích družstevníkù (resp. vlastníkù pùdy) za úèelem prosazování jejich specifických zájmù, – s odkazem na již zmiòovanou situaci tržního postavení zemìdìlských aktiv vnímají roli družstva pøinejmenším jako vhodného správce rodinného majetku tj. pùdy, AGRIC. ECON., 48, 2002 (6): 269–275

– externí èlenové mají povìdomost o stavu zemìdìlství ve státì i v regionu – pronájmu volné pùdy získané vystoupením z družstva chybí strana poptávky a výnos z prodeje této pùdy minimálnì výraznì snižují transakèní náklady s tím spojené (nelze opominout ani fakt, že zemìdìlskou pùdu je v regionu (lokalitì) ochotno vykoupit opìt jen naše družstvo, ale v tržní cenì, která v minimální poptávce nebude z nejvyšších), – v posledních letech rentability družstevní èinnosti pøibyl k naturálním èi penìžním dávkám (z kapitálových podílù) i podíl na rozdìlované èásti zisku, souèasnì se mírnì zvýšily poplatky (pachtovné) z pronajatých ploch. Jak vidno, realita tohoto podniku dodnes nepoznala negativní dopady konfliktu zájmù ani negativní dùsledky absence opravdové realizace vlastnictví. Obojí spíše charakterizuje bezradnost, což vykazují i výsledky dalších šetøení posledních let. Lze se domnívat, že za dopady nekonfliktností zájmù v dobì transformace stojí turbulentnost prostøedí a za absencí negativ z nerealizovaných vlastnických práv vedle zmiòované ekonomické stránky vìci i doposud nestandardní vnímání instituce vlastnictví (navíc v dost problematické, ve vztahu k minulosti, družstevní podobì => tj. družstvo = nedružstvo – prakticky státní forma podnikání). Onu turbulentnost prostøedí lze pojímat jako rychlou a souèasnì netransparentní pøemìnu institucionálního rámce a za nekonfliktními dopady zájmù implicitnì stojí pomalá adaptace zájmových skupin na tuto zmìnu. Zøejmý rozpor existuje i v nazírání na novì vytvoøený herní prostor pohledem formálního institucionálního rámce a skuteèné lokální reality. První pohled vidí a nabízí hodnotný a poptávaný objekt hry, zatímco druhý pohled tyto dvì charakteristiky nenalézá. První pohled je vlastní vytvoøenému a oèekávanému principu tržních mechanismù, druhý pohled je vlastní (v našem pøípadì) zájmovým skupinám družstevníkù, a již vlastníkùm èi nevlastníkùm pùdy. Otázka manažerských konspiraèních aktivit nenabízí tak pestrou škálu argumentù. Dùvody, proè zdejší vedení družstva neusilovalo o transformaci v akciovou spoleènost, mohou být tyto: • V turbulentním období transformace (i po nìm) neshledávali tuto možnost jako pøínosnou a perspektivní (zahrnují do problému stav zemìdìlství jako oboru). • Ani vedení družstva nepøedstavuje názorovì jednolitý útvar a takto zásadní otázka by nejspíš nenašla vìtšinovou podporu. • Hlavní dùvod, proè manažeøi nepøikroèili k této zmìnì, lze charakterizovat s odkazem na matici „Životaschopnosti organizaèních seskupení“ (Stryjan 1993). – I pøes industriální podobu práce a organizace družstva v minulosti existoval a existuje bližší vztah mezi mnohými èleny (rodinný, sousedský, pøátelský…) a je to právì tento konglomerát vìtšinovì neformálních vztahù, který charakterizuje onu soudržnost skupiny vlastníkù (Stryjan 1993), konkrétnì – minimálnì ètyø set místních. – Podobnì vlivné je i neformální vnímání zemìdìlské tradice rodinné, obecní i lokální (Hudeèová 1994), tj. 273

typ èinnosti ve smyslu spolurozhodování o spoleèném konání (Stryjan 1993). – Družstevní forma sdružení (Stryjan 1993) na rozdíl od holdingového charakteru akciové spoleènosti disponuje funkcemi a rolemi (èleny i spoleèností oèekávanými), které jsou akciové spoleènosti cizí. Maximalizace výnosù akciové spoleènosti ji èiní náchylnou k opuštìní pùvodního pøedmìtu èinnosti. Stejná maximalizace požaduje i vyšší rizikovost v akcích podniku. Krach akciové spoleènosti mùže (v pøípadì zemìdìlského podniku) ukonèit ekonomickou aktivitu v lokalitì podnikání (neobjeví se nástupce). Onìmi funkcemi a rolemi družstva jsou zájem a snaha o udržení èinnosti, o udržení pøedmìtu èinnosti, o ekonomické a sociální zabezpeèení svých èlenù, odpovìdnost za svìøený a spravovaný majetek, rovnostáøský pøístup v oblasti participace na vstupech i výsledcích. Je zøejmý sociální rozmìr družstva (neznehodnocený nedávnou minulostí). Do této podoby role družstva dobøe zapadá i zájem externích vlastníkù (alespoò doèasnì). •  S odkazem na pøedchozí bod pøedkládáme poslední argument: i vedení družstva je ze skupiny místních družstevníkù, nelze proto oèekávat, že s rizikem odhalení zaènou podkopávat družstevní vazbu tisíce lidí (resp. ètyø set „sousedù“). ZÁVÌRY Co oèekávají družstevníci od budoucnosti? Není tøeba klasifikovat oèekávání každé z identifikovaných skupin. Dílèí pøání budoucnosti jsou èastokrát pouze kladným pøepólováním èi navýšením tìch dnešních. Uveïme spoleèné body jejich dílèích vizí budoucnosti: – Jako nejasné a spíše negativní je vnímáno nakládání s podíly družstva v dìdických øízeních; øada družstevníkù je v dùchodovém vìku a jejich smrtí èastokrát konèí vazba jejich rodin (dìdicù) k obci, regionu; osud tìchto podílù (hlasù) vzhledem k družstvu potom již nelze ovlivnit a roste tak zastoupení externích vlastníkù podílù (pùdy). V této konkrétní obavì je skryt osud družstva determinovaný faktorem èasu; jde tedy o chronologicky progresivní obavu. – Existují více èi ménì (dle postavení v hierarchii družstva, vzdìlání atd.) specifikované obavy o osud družstva po vstupu do Evropské unie; obavy z vnìjších negativních zásahù a vlivù se objevují zejména u otázek držby majetku (pùdy) èi osudu družstevní formy podnikání. – Vìtšina družstevníkù vytýká státu malou podporu a péèi vìnovanou venkovu, pøípadnì zemìdìlství (opìt vìtšinou blíže nespecifikováno); s pøedchozím bodem má spoleèné ambivalentní oèekávání dopadù zmìn po vstupu do EU. – Spoleèným pøáním je co nejbližší zlepšení vnímání zemìdìlství, zemìdìlcù, potažmo družstev a družstevníkù okolní spoleèností; je zøejmý zájem na rehabilitaci

274

prestiže profesní (zemìdìlci, rolníci), stavovské (družstevníci) i lokální (naše obec, nᚠkraj apod.). – V udržení èinnosti družstva vidí družstevníci podmínku dalšího lokálního rozvoje a zvyšování životní úrovnì. Tím, co má dopomoci k dosažení èásti tìchto oèekávání, je precizní, ale pøesto specifická tržní orientace družstva. Již dnes je atmosféra života podniku podobna industriální organizaci. Efektivita veškerých èinností se týká nejen výrobních oblastí, ale i sociálních. Pøíkladem mùže být družstevní kuchynì se zvláštním režimem pro èleny družstva a širokým okruhem dalších odbìratelù. Sami zamìstnanci nevnímají svùj pracovní pomìr k družstvu jako souèást svého èlenství – spoluvlastnictví. Alespoò ne v podobì nìjakých výhod èi úlev. Zøejmì v této oblasti došlo (pøípadnì stále dochází) k významné zmìnì sociálních vztahù. Tato zmìna má pravdìpodobnì pøirozený, kontinuální a zcela nenásilný charakter i prùbìh. Jejími dynamickými (interakèními) faktory budou nejspíše z vnìjšku vynucené zmìny pøístupu vedení družstva, výrobnì obchodního managementu i samotných øadových èlenù zprostøedkované statickými (funkcionalistickými) faktory zmìn ekonomických, technologických a sociálních. Teprve tím dochází ke skuteèné (ne pouze formální) transformaci družstva. Velkou roli hraje i dùvìra èlenù a zamìstnancù k vedení družstva. Jak zdùrazòují èlenové, zamìstnanci i nezamìstnanci je souèasné složení managementu podniku jistotou pro maximální snahu o udržení družstva a jeho integraci do života místních obyvatel. Pøípadnou ztrátu tohoto vedení oznaèují mnozí za jistý a celkový konec družstva v regionu. Dùvod této nenahraditelnosti souèasného vedení spoèívá nejspíše ve znaèné provázanosti majetkové, dìjinné, rodinné a profesní èlenù vedení s jimi øízeným podnikem. Osobní nasazení nìkterých z nich (stejnì jako i mnoha øadových družstevníkù) pramení zøejmì i z takových motivaèních faktorù jako jsou uznání zásluh èi veøejná prospìšnost. Zde narážíme na již zmínìný faktor èasu. Pøesun kapitálových podílù do držení externích vlastníkù (dìdicù) spoleènì se ztrátou doposud místnì homogenního vedení jsou vnímány jako velká ohrožení existence družstva. Souèasný stav prostorové alokace držby kapitálových podílù a personálního složení vedení družstva má, dle mínìní družstevníkù, ve své nemìnnosti a s opominutím možných negativních vnìjších zásahù ideální pøedpoklady pro všestranný rozvoj družstva jako podnikatelského subjektu i formy lidské pospolitosti. Ona podmínka nemìnnosti, stagnace souèasného stavu však naráží na konkrétní podobu vìkové struktury èlenù i vedení. Ani v jednom pøípadì ji nelze, vzhledem k pøedchozím pøedpokladùm, oznaèit jako perspektivní. Problém se ovšem mùže vyvíjet mnoha smìry, a to nejen tìmi s negativním èi pesimistickým oèekáváním. Závìreèná otázka by mohla znít: „Co je tím nejdùležitìjším, co pøináší družstvu existenci i (i když èasovì omezenou) perspektivu?“ Dle našeho mínìní a s podporou zjištìných dat míníme, že to jsou lidé-èlenové a vztahy

AGRIC. ECON., 48, 2002 (6): 269–275

mezi nimi, zprostøedkované prostorovou blízkostí žití, sdíleným spoluvlastnictvím a objektivnì existující nutností kooperace, ale i vùlí k ní. Jinými slovy, je to aktivní sdílená lokální identita charakteristická sociálním prostorem dùvìry, solidarity a spolupráce.

LITERATURA Hudeèková H. (1994): Agrární zmìny v kontextu obnovy a rozvoje venkova. Støedoevropská universita Praha. Hudeèková H., Lošák M. (1993): Rùznost transformace ZD v sociální realitì. Konference Agrární perspektivy X, ÈZU Praha. Stryjan Y. (1993): Èeskoslovenské zemìdìlství: institucionální zmìny a øešení družstevní otázky. Zem. Ekon., 39: 521– 539.

Kontaktní adresa: Ing. LukᚠKøíž, Ing. Michal Mejdrech, PEF, Èeská zemìdìlská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6-Suchdol, Èeská republika e-mail: [email protected], [email protected]

AGRIC. ECON., 48, 2002 (6): 269–275

275