salon

Přehled zpráv Vyprávěj: policejní režim s lidskou tváří .............................................................................................................8 30.10.2010 Lidové noviny ~ str. 28 ~ Orientace/salon

Fakulta sociálních věd oslavila první dvacítku.................................................................................................10 30.10.2010 topzine.cz ~ str. 00 ~ Vzdělání a kariéra Klára Bulantová

Patří ekonomie do laboratoře? ...........................................................................................................................12 29.10.2010 finmag.cz ~ str. 00 ~ Trendy Tereza Holanová

Kapitalismus musí fungovat i bez růstu............................................................................................................13 29.10.2010 Literární noviny ~ str. 04 ~ Rozhovor Jan VÁVRA

Fakulta sociálních věd UK chce rozšiřovat placené studijní programy.........................................................18 29.10.2010 novinky.cz ~ str. 00 ~ Věda a školy

Autoři.....................................................................................................................................................................18 27.10.2010 Xantypa ~ str. 04 ~ Autoři

POLITIKA: Rozhlas.cz: Vladimír Špidla chce dál zůstat k ruce vedení ČSSD...............................................19 26.10.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Společnost-Stalo se Publikováno na serveru www.rozhlas.cz dne 26.10.2010, autor: Ondřej Černý, Václav Pešička, Tomáš Pavlíček, Martina Mašková, ak, (ls)

Rozhovor s Lucií Redlovou: Při špatných vztazích není dobrá muzika.........................................................20 26.10.2010 denikreferendum.cz ~ str. 00 ~ Umění Zuzana Přikrylová

Cizinci budou platit víc........................................................................................................................................21 26.10.2010 Haló noviny ~ str. 02 ~ Z domova (km)

Vladimír Špidla chce dál zůstat k ruce vedení ČSSD.......................................................................................22 26.10.2010 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ politika Ondřej Černý,Václav Pešička,Tomáš Pavlíček,Martina Mašková, ak

Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy oslaví 20. narozeniny ..................................................................22 25.10.2010 ČRo - regina.cz ~ str. 00 ~ denik Šárka Krososková

Soud s představiteli neonacistické scény ........................................................................................................23 25.10.2010 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 13:08 Rozhovor na aktuální téma

Cesta do duše „pařana“ ......................................................................................................................................25 25.10.2010 Euro ~ str. 88 ~ Partner rubriky Dacid Kasl

Plné znění zpráv

1 © 2011 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Politolog Jiří Pehe představí novinku o Klausovi v Librexu ...........................................................................26 25.10.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 04 ~ Kraj Moravskoslezský (mao)

diář.........................................................................................................................................................................26 25.10.2010 Strategie ~ str. 06 ~ News - domácí

Výzkum public health 1. část ..............................................................................................................................27 25.10.2010 Zdravotnictví ~ str. 92 ~ PhDr. Miroslav Barták, Ph. D.

Recenze na knihu Ekonomika zdraví.................................................................................................................30 25.10.2010 Zdravotnictví ~ str. 95 ~

Neinformujte tolik o zmizení Aničky, kazíte nám práci, žádá média policie ..................................................32 25.10.2010 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Černá kronika iDNES.cz, Jakub Bartosz, iDNES.cz, Petr Zelený, iDNES.cz, Jan Jiřička

Před soudem je osm lidí kvůli potlačování práv a svobod. Rozsudek zatím nepadl ...................................32 25.10.2010 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ spolecnost Klára Bílá,Milan Kopp, ak,Tomáš Pavlíček,Martin Drtina

Senát zoranžověl. Nadpoloviční většinu v něm má poprvé ČSSD .................................................................33 24.10.2010 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ politika Martina Spěváčková,Jan Piroch,Václava Vařeková,Martin Křížek

Mluvčí vlády Kupka skončí, bude starostou Líbeznic .....................................................................................34 22.10.2010 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Komunální volby - Volby 2010 Kateřina Eliášová

V Poslanecké sněmovně začalo další kolo jednání o možné koalici na pražské radnici.............................35 22.10.2010 ČRo 6 ~ str. 03 ~ 22:10 Studio STOP

Jeden z posledních hitů véčkařů .......................................................................................................................39 22.10.2010 Haló noviny ~ str. 05 ~ Komentáře - názory - polemika Jaroslav KOJZAR

Z vlády na radnici. Kupka se stane starostou Líbeznic ...................................................................................40 22.10.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy jas

Víte, jak vypadá český hráč počítačových her? ...............................................................................................40 22.10.2010 pcworld.cz ~ str. 00 ~ + scienceworld.cz, gamestar.cz, profil.cz, tn.cz Čestmír Žák

100 dní vlády ........................................................................................................................................................42 21.10.2010 ČT 24 ~ str. 03 ~ 05:59 Studio 6

knihy......................................................................................................................................................................44 21.10.2010 Fresh marketing ~ str. 72 ~ Knihy



Marketing cestovního ruchu po česku ..............................................................................................................45 21.10.2010 Fresh marketing ~ str. 32 ~ Komentáře Petr Majerik

FSV ........................................................................................................................................................................46 20.10.2010 protext.cz ~ str. 00 ~ dce kom sih

MÉDIA: Daniel Köppl: Novinařina není ve valné většině slušné povolání, etický kodex je sebeobrana profese ..................................................................................................................................................................46 20.10.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se Vlastní zpráva ČM (rich)

MÉDIA: Daniel Köppl: Nejčastějším problémem novinářů je jejich naivita ...................................................47 20.10.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se Vlastní zpráva ČM (rich)

Trest pro vítkovské žháře ...................................................................................................................................47 20.10.2010 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 12:10 Ozvěny dne

Stížnosti na volby ................................................................................................................................................52 20.10.2010 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 10:08 Rozhovor na aktuální téma

Rozsudek nad žháři .............................................................................................................................................55 20.10.2010 ČT 24 ~ str. 02 ~ 22:00 Události, komentáře

Sexbomba Kateřina Kornová: Zastupitelka TOP 09 na Praze 1 ......................................................................65 20.10.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy Tomáš A. Nový

Čtyři žháři z Vítkova dostali výjimečné tresty 20 a 22 let ................................................................................67 20.10.2010 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ spolecnost Andrea Čánová,Jan Piroch,Jan Bumba,Magdaléna Trusinová

Stížností na volby přibývá. Ústavní právník o jejich úspěchu pochybuje .....................................................68 20.10.2010 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ politika Václav Sochor,Václav Rojík

Rozhovor s režisérem Petrem Svojtkou ............................................................................................................69 19.10.2010 ČRo Region, Středočeský kraj ~ str. 01 ~ 09:04 Tandem

Starosta má větší ekonomický vliv než ministr či šéf obřího holdingu .........................................................77 19.10.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 03 ~ Volby (pan, brz)

Před 20 lety se na Karlově univerzitě obnovila výuka ekonomie ...................................................................77 18.10.2010 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 01 ~ 08:50 Ranní interview

Jak se změní Karlovy Vary pod novým vedením vzešlým z voleb .................................................................79



18.10.2010

ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 18:10 Ozvěny dne

Česká republika má za sebou obecní volby .....................................................................................................82 18.10.2010 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 22:10 Studio STOP

Trocha xenofobie, hodně hlouposti. Podzimní kampaň ..................................................................................92 16.10.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 11 ~ Názory Denisa Kasl Kollmannová

Etika a etické kodexy v žurnalistice...................................................................................................................94 15.10.2010 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě

Volby začaly. Politologové předvolebním výzkumům nevěří .......................................................................106 15.10.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy koz

Řada radnic se může po víkendu otřást v základech.....................................................................................108 14.10.2010 Impuls ~ str. 04 ~ 13:00 Zprávy

Kauza Žid Süss opět živá!.................................................................................................................................108 14.10.2010 Literární noviny ~ str. 12 ~ Umění Martin VALENTA

Výběr Salonu: Novotný, Kanehara, Oz a normalizace ...................................................................................110 14.10.2010 novinky.cz ~ str. 00 ~ Kultura - SALON SALON

O privatizaci se mluví roky ...............................................................................................................................111 13.10.2010 Lidové noviny ~ str. 04 ~ Domov/volby sot

Odbory: o krok blíž stávce?..............................................................................................................................112 13.10.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 05 ~ Ekonomika Jaroslav Mašek

MÉDIA: Jan Jirák: Naše adresa byla neúspěšná z několika důvodů ...........................................................113 12.10.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se Vlastní zpráva ČM (rich)

Voliči vyberou třetinu senátorů, lidovcům jde o krk ......................................................................................113 12.10.2010 denik.cz ~ str. 00 ~ Z domova Kateřina Perknerová

Nobelova cena za model nákladů hledání.......................................................................................................114 12.10.2010 Hospodářské noviny ~ str. 20 ~ Svět Miroslav Zajíček

Pokusy o posílení čínského juanu se zatím míjejí účinkem..........................................................................116 12.10.2010 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / svetovaekonomika Dana Votýpková,Milan Kopp



Zdeněk Tůma: Politici pro mě nejsou neznámý druh ....................................................................................116 11.10.2010 E15 ~ str. 15 ~ Rozhovor + e15.cz Jana Havligerová

Kdo nemá školy, nespoří ..................................................................................................................................120 11.10.2010 Euro ~ str. 60 ~ Report

Malé příběhy věcí ...............................................................................................................................................123 11.10.2010 Euro ~ str. 96 ~ euro light DENISA KASL KOLLMANNOVÁ

S politikou neměly nic společného, přesto chtějí váš hlas. Celebrity .........................................................125 11.10.2010 Hospodářské noviny ~ str. 04 ~ Česko Jan Kubita

Belgická koloniální traumata ............................................................................................................................126 11.10.2010 Mezinárodní politika ~ str. 10 ~ Belgie - v (polo)čase rozpadu? Vilém Řehák

V pátek se jde k urnám. A ODS ví, že jí teče do bot .......................................................................................129 11.10.2010 tyden.cz ~ str. 00 ~ Podzimní volby ČTK

Tůma: Za stejné peníze můžeme mít více muziky ..........................................................................................130 9.10.2010 denik.cz ~ str. 00 ~ Z domova Kateřina Perknerová

Dvojče Sněmovny, které se umí prát. Senát ...................................................................................................135 9.10.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 11 ~ Názory Petr Just

Politika podpory zaměstnanosti a sociální síť podle Nečase, Kalouska, Drábka, Schwarzenberga and comp....................................................................................................................................................................137 7.10.2010 blisty.cz ~ str. 00 ~

Oživí Ramnebornová politickou scénu? .........................................................................................................141 7.10.2010 euro.cz ~ str. 00 ~ Politika rek

[výběr–knihy]......................................................................................................................................................141 7.10.2010 Právo ~ str. 07 ~ Salon

Příběhy odsouzených vydělávají .....................................................................................................................142 6.10.2010 ČT 24 ~ str. 03 ~ 21:10 Ekonomika

Kam směřují vektory české zahraniční politiky..............................................................................................145 5.10.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Společnost-Tribuna Tomáš Richter

Odradí soudní proces s vítkovskými žháři extremisty od násilných akcí? .................................................145 5.10.2010 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 12:10 Ozvěny dne Plné znění zpráv


Důchodová reforma ...........................................................................................................................................147 5.10.2010 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 14:08 Rozhovor na aktuální téma

AREVA jmenuje Michala Kačenu ředitelem obchodního rozvoje v Praze ...................................................149 5.10.2010 Kariera.iHNed.cz ~ str. 00 ~ Kariera.iHNed.cz + Euro, euro.cz, allforpower.cz

Obžalovaným v kauze Vítkov hrozí výjimečné tresty.....................................................................................150 5.10.2010 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / spolecnost Andrea Čánová,Igor Maňour,Marika Táborská

Nečas: Důchodový systém nemusí být udržitelný až do roku 2030.............................................................151 5.10.2010 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / domaciekonomika Naďa Bělovská,Michaela Vydrová

Nizozemský radikál Wilders před soudem ......................................................................................................152 4.10.2010 ČT 24 ~ str. 08 ~ 22:00 Události, komentáře

Politologové: v případě neúspěchu velkých stran lze očekávat "haiderizaci" české politiky ..................155 4.10.2010 denikreferendum.cz ~ str. 00 ~ Domov Vratislav Dostál

V sokolovské nemocnici brzy zavedeme pořádek .........................................................................................156 4.10.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 02 ~ Kraj Karlovarský Bohumil Zeman

Odborník: Aféra ABL má svůj cíl. Velkou koalici ...........................................................................................160 4.10.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor Jiří Hroník

Co nevíte o Václavu Havlovi, to se dozvíte v jeho knihovně.........................................................................161 4.10.2010 topzine.cz ~ str. 00 ~ Literatura Jitka Libigerová

Bitva čistých tváří ..............................................................................................................................................162 4.10.2010 Týden ~ str. 18 ~ Kauza

Nesnesitelná povrchnost debatování o České televizi ..................................................................................166 2.10.2010 blog.aktualne.cz ~ str. 00 ~ 666 Milan Šmíd

POLITIKA: Pavel Kozdera: Sporné hodnocení kampaní: Prázdné fráze, překvápko, agrese... .................168 2.10.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Společnost-Stalo se Publikováno na serveru www.parlamentnilisty.cz dne 2.10.2010, autor: Pavel Kozdera, (mr)

Komunální kroužkování je nanic......................................................................................................................168 2.10.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 11 ~ Názory Petr Jüptner



Sporné hodnocení kampaní: Prázdné fráze, překvápko, agrese... ...............................................................170 2.10.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politika Pavel Kozdera

Má nemoc z líbání! .............................................................................................................................................172 1.10.2010 Aha! ~ str. 02 ~ Politika (lbp, vr)

Nedomyšlené studentské půjčky .....................................................................................................................172 1.10.2010 Lidové noviny ~ str. 13 ~ Diskuse Pavel Doležel

SITA CS posiluje komunikaci ...........................................................................................................................173 1.10.2010 Parlamentní magazín ~ str. 45 ~ Kariéra

KOLIK STOJÍ VYSOKOŠKOLÁK? ....................................................................................................................173 1.10.2010 Studenta web&mag ~ str. 06 ~ Téma Míša Raková

Média o nás ........................................................................................................................................................176 1.10.2010 Studenta web&mag ~ str. 05 ~ Média o nás Míša Raková

Letenky za pár korun: Kam vyrazit na podzimní výlet ...................................................................................177 1.10.2010 Studenta web&mag ~ str. 24 ~ Studenta Míša Raková

Studentský relax ................................................................................................................................................178 1.10.2010 Studenta web&mag ~ str. 30 ~ Relax Míša Raková



Plné znění zpráv Vyprávěj: policejní režim s lidskou tváří 30.10.2010

Lidové noviny

str. 28

Orientace/salon

DISKUTUJÍCÍ Jana Machalická (1958) redaktorka LN Vladimír Just (1946) teatrolog, spisovatel a publicista Jiří Peňás (1966) redaktor LN Martin Franc (1973) historik se specializací na kulturní dějiny 18.–20. století, poradce seriálu Vyprávěj Šimon Dominik (1981) absolvent divadelní režie a doktorand na katedře mediálních studií FSV UK Seriál České televize Vyprávěj je podle dramaturga Aleše Ulma seriálem roku s nejvyšší sledovaností. Nabízí skutečně relevantní obraz čtyřiceti let naší „socialistické“ minulosti? * LN Hrdiny Vyprávěj jsou obyčejní lidé, kteří chtějí mít pokoj od „bolševika“. S režimem se neidentifikují, ale veřejně mu neodporují. Mezi sebou ale mluví otevřeně. Co říkáte této koncepci? Martin Franc: Souhlasím s tím, že hrdiny jsou víceméně průměrní, normální lidé. Jejich životní příběhy obvykle nemají charakter antické tragédie. Myslím, že diváci jsou umně vysoustruhovanými napínavými dramatickými zápletkami dostatečně zásobeni v jiných televizních pořadech nebo na filmových plátnech. „Obyčejnost“ příběhu tak může působit jako příjemný kontrast. Šimon Dominik: Z hlediska výstavby je seriál zoufale nedramatický, chybějí mu dramatické situace i výraznější oblouk, klenoucí se přes více dílů. Nemluvě o vývoji postav, většina setrvává tak, jak byla definována v prvních dílech. Je postaven jako sled více či méně zábavných, anekdotických situací bez pevnější vazby k celku, k dalším postavám a osudům. Člověk si mnohokrát klade otázku, proč byl rozvinut zrovna tento motiv nebo proč se objevila tato postava, a nedokáže si odpovědět, protože prostě žádný důvod neexistuje. Jana Machalická: Život obyčejných lidí ale může mít rozměr antické tragédie a zrovna v té době, o které se bavíme, ji i měl. A jeden skvělý film Roberta Redforda se jmenoval Obyčejní lidé. Antická tragédie ale hlavně měla strukturu, která zaručovala dramatičnost, zatímco scénář Vyprávěj chvílemi připomíná pauzy, v nichž si hrála koťátka. Kolik materiálu se vyplácá třeba na to, že někdo zabloudí na horách a udělá si puchýře. To se plně vyrovná desetiminutovým záběrům z letadla nad přehradou a bloumání hrázného Palyzy v seriálu Velké sedlo. ČT vyprodukovala takový instruktážní seriál, tuším, že se jmenoval Retro, který předváděl, jaké prádlo nosily dámy za bolševika, co to byl Tuzex a tak. Vyprávěj se liší jen tím, že tyto informace jsou mimovány poměrně slušnými herci. Martin Franc: Doporučil bych třeba Vaňkovu publikaci Obyčejní lidé, kterou letos vydala Academia, a uvidíte, že zdaleka ne celá generace se trápila. Možná že jsou to ti samí lidé, kteří se netrápí dodnes. Může vás to štvát – a mě bohorovnost spoluobčanů také často štve – ale tak to prostě je. Šimon Dominik: Situace navíc někdy skutečně jdou až za hranici infantility a naprosto nabourávají už tak diskutabilní věrohodnost postav. Například v jednom díle vycházela zápletka z toho, že Karel Dvořák, hlavní postava, neumí ve dvoupokojovém bytě celý týden najít jídlo, které pro něj a jejich syna navařila manželka před odjezdem na hory. Jídlo bylo, jaké překvapení, ve spíži! Situace neodvratně vyvolává dojem, že Karel je retardovaný. Postava, s níž se mám identifikovat a která je celou dobu prezentována jistým důstojným způsobem, najednou neví, že má doma špajz. Jiří Peňás: No, já bych neřekl, že jsou o ničem. Viděl jsem například díl, kde se manželé pohádají, jestli manžel požádal manželku o ruku na Troskách, nebo na Hrubé Skále. Pak se manželka uraženě ztratí, manžel ji hledá, přizve na pomoc příslušníky VB, kteří ho už předtím dvakrát kontrolovali, manželka zatím někde pije s trampy, pak se usmíří a nakonec se u táboráku dozvědí, že se jim ausgerechnet dneska narodilo vnouče, ale pozor, jeho otec je ve vězení, asi za nějakou protistátní činnost. Jenže nic není černobílé, tak ještě stačí k táboráku přijít ti dva příslušníci, kteří dovedou hned dvě paní Dvořákové. Naštěstí se vše vysvětlí, a tak ti esenbáci řeknou, že si pan manžel má dát příště na manželku větší pozor. Tohle vnímám jako geniální vystižení totalitního policejního režimu s lidskou tváří. Ano, je to plytké, kýčovité, chvílemi přímo obludně pitomé. Zároveň díky tomu, že je to celé vykoupané ve sladce lepivé melodramatické polevě – všichni tam jsou strašně rozšafní, jako by šlukovali rajský plyn a ženy jako by měly vaginální kuličky štěstí – tak se ten cukrový špalek dobře líže. Vladimír Just: Základní tóninu vlezlého kýče navozuje již úvodní znělka Michala Hrůzy – otřískanou melodií počínaje a příšerným textem s pubertálními rýmy, jež by byly trapné snad i v dívčím památníčku (a la „Nebudu ti lhát,/ budeš se mi smát,/ asi tě mám rád“), konče. Pak zpravidla po slibně rozehrané expozici – na počátku každého Plné znění zpráv


dílu mluví Honzík Dvořák o svém dětství a představuje nám ve zkratce a vtipně své rodiče i prarodiče – upadá seriál do poloh tak pokleslých a historicky i psychologicky nevěrohodných, že nebýt několika vedlejších disidentských motivů, musím se občas štípat do očí, zda se nedívám na seriál normalizační. Jana Machalická: Největší problém v celém scénáři jsou postavy, tak ploché charaktery by sedly spíš do parodie. Třeba babička antikomunistka je postava chovající se občas, jako by prodělala lobotomii mozku. Vladimír Just: Padouši jsou tu tak padouchovití, čerň na ně nanesená tak sytá, že skrz ni neprohlédnete k zrnku věrohodného charakteru. Temnému bratrstvu průběžně vévodí slizký kariérista, už na škole zlotřilý asistent a padělatel cizích zásluh – hned bylo jasné, že až se seriál doplouží do normalizace, bude to přinejmenším předseda KSČ (a co dál: estébák? deviant? ministr?). Snad ještě trapnější jsou kladné postavy seriálu: hlavní hrdina Karel Dvořák působil už na koleji svým uvědomělým vzdorem vůči v socialismu běžným kamarádským protislužbám jako samým kladem vycpaný slaměný panák; už dopředu bylo jasné, že nabízený vstup do strany hrdě odmítne. Karikaturou je bohužel i postava disidenta – natočit někdo takto kýčovitě návrat Václava Havla nebo Ivana Jirouse z vězení, jak to předvedl díl Osvobození, bylo by to zralé na žalobu. A legračně karikován jako podivínství je i protikomunistický postoj: v podání Niny Divíškové, tak jak je její babička napsána a režírována (herečka je v tom více méně nevinně), je tento postoj degradován na směšný kapric podivínky, s nímž ta stará paní terorizuje „jinak normální“ rodinku. * LN Jak vidíte obraz minulosti, kterou seriál poskytuje – je pravdivý, nebo zkreslený? I třeba pokud jde o autentičnost jeho vnějškové stránky – reálií? Martin Franc: Nejde o hraný dokument, takže jsou tam určité diference dané zvoleným žánrem. U vnějškových reálií také narážíme na limity dané rozpočtem a také nedostatkem času. Samozřejmě došlo i k některým zbytečným přehlédnutím a omylům, které mě osobně velice mrzí, ať už byly jejich důvody jakékoliv. Šimon Dominik: Nejsem ani pamětník, ani historik, ale z toho, co vím, se mi jeví, že z hlediska vizuální stránky je seriál velmi věrný. Mám ale pocit, že tvůrci si z vnějškové stránky udělali fetiš, že se soustřeďují právě na to, aby poslední hrnek na poličce byl autentický, a odnáší to dramatičnost i autenticita příběhů. Nezdá se mi třeba, že by tak lehce prošlo těhotenství 16leté gymnazistky. Nebo situace, kdy lákají do strany Karla Dvořáka, jehož děda byl legionář, babička je zapřisáhlá antikomunistka, jeden strýc emigroval, druhý se z exilu vrátil a nezletilá sestra má dítě s disidentem. A on sám má škraloup z osmašedesátého. Člověk s takovým profilem byl pro členy strany lecčím, jen ne kandidátem členství. Někdo by mohl říct, že to jsou bagatelní detaily, ale pokud jsou základní příběhy v seriálu takto zpochybnitelné, co potom zůstane? Jiří Peňás: Podle mě se to má k realitě asi jako hodně vybarvené omalovánky, jenže problém je, že kvalitní barvy nebyly k dostání. Mluvím o vizualitě: Tady jsou všichni „voháknutí“ jak z katalogu Quelle. Jedním z výrazných znaků komunistické civilizace sovětského bloku bylo to, že její průmysl nebyl schopen vyrobit pěkné syté barvy. Všechno, i „pestré“ barvy v průvodu na prvního máje, bylo jaksi do šeda, umolousané, vycmrdlé. Stačilo mít jedno tričko ze Západu, a už svítilo na celou školu. Domácí konfekce – a člověk měl obyčejně jedny džíny z Tuzexu, ale jinak byl odkázán na ni – byla divně ušitá a neseděla. Tady vypadají všichni skvěle, hrozně jim to sluší, vypadají líp než americké herečky, protože i ty měly v té době tužidla na vlasy, zatímco tady ty holky mají vynikající laky na vlasy, asi Lybar, že. Jana Machalická: Jiří, když dovolíš, tak tohle šlo mimo tebe. Zaprvé nevím, co máš s Lybarem, lakování vlasů koncem 70. let bylo pro mladé holky pasé. A pak, české ženy si dokázaly v nouzi ušít šaty z čehokoliv, třeba z plen a kabát z hadru na podlahu. Šilo se podle Burdy a Quelle, vzpomínám na jednu švadlenu – ta dobrá žena uměla ušít podle fotografie libovolný model. Mnozí také, kteří měli příbuzné v nesocialistické cizině, dostávali tzv. odložky po panstvu. A vzhledem k tomu, že módní trendy k nám dorazily s ročním zpožděním, měli jsme dernier cri. No a pokud jde o tričko ze Západu, v Praze to taková bomba nebyla. A jezdilo se na nákupy do lépe vybavených spřátelených cizin. Podle mě všichni vypadají spíš přiměřeně, ale úplně všude, až demonstrativně trčí hesla, hvězdy a jiná bolševická propaganda. A v polovině 70. let se hrdinové klepou, že by byl malér, kdyby nevyvěsili fábory. Nesmysl, průšvih byl, když někdo strhl sovětskou vlajku, za to se šlo do kriminálu. Tady se tlačí na pilu, aby realita vypadala strašně zavile totalitně, jako by dekorace měly dohnat to, co uniká. Vnitřní podstatu věcí a jevů. A Šimon má výborný postřeh s tím členstvím v KSČ, s tímhle kádrovým profilem by mu nabídli spolupráci estébáci. Jiří Peňás: Chápu, že hájíš svou čest a že já jako vidlák Praze nikdy nedorostu. Dobrá, české ženy byly tedy nejlépe vyhastrošené ženy na světě, oslňující luxusně spíchnutými plenami, a Lybar používali pouze pionýři k hubení mšic. * LN Označili byste seriál aspoň za pokus o vyrovnání se s minulostí? Vladimír Just: Byl-li to úmysl, pak skončil nechtěnou parodií. Každý, kdo zažil například rok 1968, musel mít pocit, že si z něj tvůrci dělali legraci. Povinné donucování k účasti v průvodu, stejně jako nedovolený styk s cizinci, to všechno v roce 1968 – jako v jediném roce celé totality – vůbec neexistovalo, prvomájový průvod byl spontánně nadšený, volala se tam úplně jiná hesla a nosily úplně jiné transparenty, než ukazoval seriál – a Plné znění zpráv


sedm let stará píseň Dobrý den, majore Gagarine, již tam pěje mladičká pionýrka, svědčí o naprosté historické dezorientaci autorů, ale i poradců seriálu. Jelikož autoři hrozí, že počet dílů má přesáhnout stovku, máme se opravdu na co těšit. Martin Franc: Musím říct, že osobně mám trochu s termínem vyrovnání se s minulostí problém. Nemohu mluvit za jiné tvůrce seriálu, já osobně se prací na tomto seriálu se svou minulostí nevyrovnávám. Jiří Peňás: Já si ani nemyslím, že by něco takového bylo úmyslem. Prostě je tu psychologická potřeba retra, to jest „citového znovuprožití“, a naše retro je prostě normalizace, Husák, spartakiáda, Remek. A vztah společnosti k téhle době je velmi krotký, dokonce mám pocit, že to ani není věc generace, jež tehdy žila a pomalu vstupuje v těchto věcech do senility a vybavuje si jen lepší věci. Jak vidět, i mladší to nějak baští, líbí se jim ten klid, ty písničky, ta pohoda u rybníka, maximálně jim to přijde k smíchu. * LN Plní veřejnoprávní televize svou roli, když natočí seriál, který je jen zábavným retrem? A který postrádá existenciální (etický) rozměr, jaký třeba měla Zdivočelá země? Stačí pak jako argument, že má vysokou sledovanost? Vladimír Just: Zdivočelé zemi, jakkoli jde rovněž o dílo počítající s mainstreamovým divákem, nesahá Vyprávěj ani po kotníky. Rozhodně tímto seriálem ČT veřejnoprávní roli neplní ani náhodou. Martin Franc: Nedomnívám se, že by veřejnoprávnost s sebou nutně nesla požadavek existenciálního rozměru každého vysílaného pořadu. Naopak si myslím, že veřejnoprávní televize má povinnost nabídnout pohledy na minulost z různých úhlů, včetně retro vzpomínání zaměřeného na běžný život oné tzv. mlčící většiny. Jinak bude celkový obraz historie krajně jednostranný a mladší diváci získají nesprávný pocit, že život v minulosti byl jednou vypjatou existenciální situací za druhou. Pak samozřejmě nebudou ani moci pochopit, jak v tom normální lidé mohli žít. Jana Machalická: Tohle ale není pohled na život mlčící většiny, to je jeho karikatura. Odmítám hloupé zkreslování, lidé se strašně trápili, a ne jenom odstavení intelektuálové a tvůrci. Zoufalství a marasmus prolezl celou společností. Ta buzerace a beznaděj ve veřejném prostoru po roce 1968 byla tak děsivá, že spousta lidí se přestala úplně snažit. Chlastali v hospodách a své životy ubíjeli – teď mluvím o generaci, které bylo kolem dvaceti v době sovětské okupace, mnozí se z toho nárazu nedokázali vzpamatovat. A generace mých rodičů, narozená ve 20. a 30. letech – té energie, kterou museli vynaložit, aby bez stranické knížky a pokřiveného charakteru něčeho dosáhli. A to si vážně někdo myslí, že tohle si lidé nenosili domů, že zavřeli dveře a bezproblémově milovali sebe, své děti, psy a kočky. Šimon Dominik: Také bych řekl, že televize tuhle svou roli neplní. Nemám nic proti tomu, aby seriál byl také zábavným retrem, ale neměl by být pouze jím. Měl by zachytit i podstatu a atmosféru doby jako takové, a v tom selhává. Což je strašná škoda, protože třeba ze svého okolí vím o spoustě mladých lidí, kteří se na seriál dívají a právě z něj získávají zkreslené povědomí o normalizaci. Martin Franc: Myslím si, že diváci platící koncesionářské poplatky mají nárok, aby i na veřejnoprávním kanále běželo něco, co je samotné zajímá a na co se rádi dívají. A myslím, že by i veřejnoprávní televize měla brát na jejich přání ohled. Veřejnoprávnost podle mého názoru nemá být synonymem manipulativnosti, věčně vychovatelského postoje, který se snaží divákovi všemožně vnutit jen takový obraz minulosti, jaký požadují mocenské orgány státu. Je zajímavé, že zatímco pravicověji orientovaní kritici seriálu Vyprávěj často vytýkají nekomplikovanou selankovitost, některé kritiky ho naopak označují za ideologický a zdůrazňující roli politické moci a represe. Obraz minulosti, jak ho načrtává Vyprávěj, je asi řadě diváků blízký, ale možná ještě klíčovější roli hrají výkony představitelů, které diváky přitahují k obrazovkám. Divácký úspěch vypovídá o skutečnosti, že žánr dramedy, jak ho přináší seriál Vyprávěj, nemalé části diváků vyhovuje. Mě osobně to nepobuřuje ani neděsí. Vladimír Just: Kdo jako hlavní argument u média veřejné služby uvádí sledovanost, měl by si jít hledat jiné zaměstnání. *** Tóninu kýče navozuje již úvodní znělka. Pak – po slibně rozehrané expozici – upadá seriál do poloh tak historicky i psychologicky nevěrohodných, že se musím štípat do očí, zda se nedívám na seriál normalizační. Vladimír Just Foto popis| Obyčejní retro lidé z retro Československa. I když seriál Vyprávěj přináší občas slušně zahrané dramatické situace, utápí se vesměs v nudném balastu. Foto autor| Foto Česká televize

Fakulta sociálních věd oslavila první dvacítku Plné znění zpráv


30.10.2010

topzine.cz str. 00 Vzdělání a kariéra Klára Bulantová

Jsou mezi nebem a zemí obory, jejichž příslušníci si potrpí na grandiózní ceremonie. Právníci, například. Následuje obvyklý peloton indiferentních účastníků a někde ke konci (před přírodovědci, filozofy a studenty uměleckých oborů, kteří těchto příležitostí využívají především, aby překonali osobní rekord ve společenské únavě) najdeme i sociálně-vědní individua. A právě ta z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy oslavovala ve středu 27. října dvacátý rok své existence. Celodenní maraton událostí odstartoval dopolední blok přednášek v jinonické budově fakulty (tj. ta, která zespoda vypadá jako sportovní stadion a uvnitř jejíchž chodeb se nadobro ztratilo už mnoho lidských osudů ve snaze najít správnou učebnu). Jednotlivé instituty (komunikační studia a žurnalistika, ekonomie, sociologie, politologie a mezinárodní teritoriální studia) si daly za cíl představit zde své obory. Jednoho by napadlo – komu? Uchazečům? Veřejnosti? Příslušníkům jiných oborů v rámci fakulty? Odpověď na tuto otázku bohužel zůstane neznámá, neboť množství příchozích bylo tak nízké, že z něj nelze ani usuzovat. Obzvláště při samotném zahájení, kdy budovou kromě pedagogů a novinářských týmů fakultních médií nebrouzdal téměř nikdo, byla atmosféra dosti rozpačitá. Tak rozpačitá, že onen nápor neustáli zástupci Institutu politologických studií a svoji část programu předčasně zrušili. Jen kousek dělil ekonomy od stejného osudu, avšak doktor Kameníček prokázal, že má nervy z kamene a diskuse přeci jen proběhla. Kdo koho nemá rád Jejím tématem mělo být „Proč IES nemá (navzdory tomu, jak se deklaruje) nejlepší pověst?“ – rozuměj „Proč nemá ekonomy na fakultě nikdo rád“. Neboli dlouhodobě palčivé téma. Před dvěma lety se kvůli tomu dokonce vedla celofakultní diskuse o změně názvu na Fakultu sociálních věd a ekonomie, přičemž ti nejradikálnější z ekonomů vyhrožovali založením fakulty vlastní. Institut komunikačních studií a žurnalistiky připravil pro návštěvníky promítání studentských prací, z nichž ty nejzajímavější byly starší než fakulta sama. Zvědavci mohli navštívit i studio RTL v Celetné, v nichž se mladí novináři učí natáčet na kameru a profesionální diktafony, mluvit do kamery, točit rozhlasové pořady nebo stříhat již natočené materiály. Sociologové uspořádali setkání absolventů se studenty a na IMS proběhla přednáška profesora Peška, na kterou navázala diskuse o tom, jak by to dnes mohlo vypadat, kdybychom využívali našich možností lépe. Diskusi zakončil profesor poutavým mottem, z něhož by se mohl (neřkuli měl) nejeden čtenář magazínu Topzine.cz – a sice že internetu bychom měli vládnout my a neměli bychom jej nechat, aby vládnul on nám. Takže až dočtete tento článek, odhlaste se z Facebooku a běžte si číst nebo pouštět draky. V poledne pak dopolední program odletěl při dvousetpadesátibalónkovém happeningu do Celetné, kde se od 14 hodin konala ta formálnější část celodenních oslav. Ve vlasteneckém sále Karolina jste kromě rektora Václava Hampla, děkana FSV Končelíka a emeritních děkanů Petruska, Mlčocha a Víška mohli potkat i zbytek vedení fakulty, usazený příslušně do předních řad. Módní policie by zajisté ocenila nekonvenční výběr kabelky s flitry docentky Osvaldové. Zbytek akademické obce zůstal až na nepatrné výjimky (např. masivní zlatý řetěz s přívěskem, který zvolili hned dva příchozí – rektor a děkan) věrný tradičnímu, nenápadnému stylu, jemuž vévodila černá barva a křivky zahalující střihy kalhotových obleků. První polovinu programu uvedly projevy rektora a emeritních děkanů, v nichž si víceméně všichni posteskli nad tím, jaké to bylo a jaké to není, trochu si procvičili latinu a odkráčeli od řečnického pultu zpět ke svému sedadlu. Sociolog Petrusek vědce pokáral Například historicky druhý děkan fakulty profesor Petrusek kritizoval současné tendence ve vědecké sféře: „Je prostě konstatováním, že do života nejen akademických komunit, ale do života společnosti celé vstupuje postupně, ale stále razantněji cosi, čemu se nadutě říká neexpertní vědění, jež nezřídka nehorázně překračuje všechny meze elementární vědecké etiky. Naopak vědění, které vychází z formulace problému, a nikoliv z Plné znění zpráv


grantového či jiného zadání, je pak karikováno jako čisté vědění, jež prý musí být alternováno věděním produktivním, rozuměj technicky, technologicky a mediálně, ergo tržně zhodnoceným.“ Děkan fakulty Jakub Končelík pak založil tradici předávání medailí za zásluhy. Medaili za rozvoj fakulty dostal profesor Miloslav Petrusek. Další medaile budou každoročně získávat ti, kteří na fakultě působí dvacet let. Letos ji dostalo 21 osob. Mnozí v sále se škodolibě usmívali, když děkan Končelík omylem zaměnil jména dvou akademiků a o pár minut později se omlouval prorektoru Šobrovi, na nějž nezbyla sedačka, a cestou za medailí se tudíž musel prodírat davem přihlížejících. Přesto však zvládl nový děkan svou roli důstojně a s přirozeným smyslem pro humor, čímž možná jezdí části akademické obci proti srsti. Po krátké přestávce na občerstvení pokračoval program blokem přednášek z úst kapacit jednotlivých institutů. Večer se pak všichni sešli ve studentském klubu K4 v Celetné na rautu a při poslechu hudební skupiny Poetic Filharmony snad s úspěchem zapomněli na celodenní přebíhání z jednotlivých fakultních budov. Chcete se s hvězdami a studenty Fakulty sociálních věd setkat naživo? Přijďte 11. listopadu na ples k oslavě 20 let fakulty.

URL| http://www.topzine.cz/fakulta-socialnich-ved-oslavila-prvni-dvacitku/

Patří ekonomie do laboratoře? 29.10.2010

finmag.cz str. 00 Tereza Holanová

Trendy

Experimentální ekonomie se ve světě prosazuje posledních šest desetiletí. Za její výhodu bývá označována možnost pokusy opakovat nebo kontrola všech okolností, které mají na rozhodování vliv. Při použití známých teoretických modelů jen obtížně zjistíme, co nastane, když se změní pouze jedna vstupní veličina, zdůrazňují zastánci experimentální ekonomie. Autoři laboratorních pokusů proto mají zájem zjistit, jak jedinec reaguje na změny výchozích podmínek a jak se chová v situacích, jež se odehrávají v různém prostředí. „Laboratoř může poukázat na nerobustnost některých teorií, tedy na jejich citlivost na výchozí předpoklady,“ tvrdí Miroslav Zajíček, ředitel Laboratoře experimentální ekonomie (LEE) v Praze. Podle ekonoma Michala Bauera navíc poznatky z experimentů umožňují realističtěji modelovat lidské rozhodování. Experimenty svědčí o tom, že lidé mají i jiné motivace než vlastní zájem. Na jejich jednání může mít vliv třeba altruismus, anebo naopak ochota vzdát se zisku, pokud na tom prodělá i druhá strana. Kromě toho pokusy poukazují na omezenou pozornost a sebekontrolu jedince. Na rozhodování pak může mít například vliv netrpělivost. Podle guvernéra České národní banky Miroslava Singera dochází při zkoumání lidského chování v laboratořích k menším chybám, než u teoretického modelování. Nevýhodou je pak to, že chování v laboratoři někdy neodpovídá realitě. Na stejný problém upozorňuje také Michal Bauer. Ten navíc doplňuje, že chování studentů, kteří se většinou experimentu účastní, nemusí být vždy reprezentativní. „To v posledních letech vede výzkumníky k tomu, že klíčové poznatky z laboratoří testují na různorodějších vzorcích populace, což je náročnější a dražší,“ říká Bauer. Ne všichni odborníci však s přenesením ekonomie do laboratoří souhlasí. „Ekonomie je společenská věda, nikoli věda přírodní,“ tvrdí analytik X-Trade Brokers Jaroslav Brychta. Změny faktoru při experimentu lze podle něj pozorovat pouze tehdy, zůstávají-li ostatní faktory beze změny. „Lidé nejsou mechanické stroje, ale myslící bytosti s vlastními pohnutkami, které na stejné podněty nereagují vždy stejně,“ zdůrazňuje Brychta s tím, že experimentální ekonomie nemá s ekonomií kromě názvu nic společného. Více než půl století historie Plné znění zpráv


O experimentální ekonomii se mluví především poslední tři desetiletí. Samotný obor je však starší. Se studenty Harvardovy univerzity experimentoval již americký ekonom Edward Chamberlin na konci 40. let minulého století. Posluchače tehdy rozdělil na dvě skupiny reprezentující nabídku a poptávku. Každý účastník znal pouze svou cenu, za kterou byl ochoten prodat nebo koupit. Poté měl najít co nejvhodnějšího obchodního partnera. Pokus ukázal, že průměrná cena, při níž se dvojice účastníků dohodly obchod uskutečnit, byla jiná než rovnováha podle neoklasické teorie trhu. Chamberlinova experimentu se dvakrát zúčastnil také Vernon Smith, který později pokus upravil a dokázal, že výsledek v učebně se blíží ke skutečnému stavu trhu. Na rozdíl od Chamberlina aukci řídil. Druhým podstatným rozdílem bylo, že se obchodování po oznámení výsledků a uzavření jednoho kola opakovalo. Účastníci znali ceny z předchozího kola a mohli jim přizpůsobit svá očekávání. První laboratoř byla v Česku otevřena před rokem V celosvětovém hledisku představuje experimentální ekonomie jeden z nejdynamičtějších proudů ekonomické teorie vůbec. V Česku je její nástup pomalejší. V současné době tu najdeme jediné odborné pracoviště, a to Laboratoř experimentální ekonomie (LEE), která byla otevřená v říjnu 2009 v prostorách Vysoké školy ekonomické v Praze. Již několik let provozuje Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium (CERGE-EI) mobilní laboratoř. „To fakticky znamená čtrnáct laptopů, které se vždy musí sestavit a pak rozmontovat. Je to komplikované, složité a navíc tam nemají pracovníci klid a soukromí,“ komentuje Miroslav Zajíček, ředitel Laboratoře experimentální ekonomie, kterou založily Národohospodářská fakulta VŠE a Liberální institut. S jejím otevřením se tak většina experimentů přesouvá z CERGE-EI právě tam. Podle Zajíčka má LEE dostatečnou kapacitu na to, aby „obhospodařila“ všechny české ekonomy, kteří se experimentální ekonomií zabývají. V regionu střední a východní Evropy se navíc dnes jedná o nadstandard. V sousedním Polsku nebo na Slovensku podobná laboratoř neexistuje, o založení obdoby LEE uvažuje litevská Vadybos ir ekonomikos universitetas (Univerzita managementu a řízení). Laboratoř, která byla vytvořena podle vzoru pracoviště Vernona Smithe, slouží pro výuku studentů VŠE a Institutu ekonomických studií FSV UK. Dále ji využívají k experimentům již zmíněné CERGE-EI a různé třetí strany, například Sociologický ústav Akademie věd ČR. Odborné znalosti testované osoby nepotřebují. „Ideální účastník experimentu je z mého pohledu člověk nemající žádný speciální trénink v ekonomii, psychologii, či něčem podobném,“ doplňuje Zajíček. Testovat lze v laboratořích téměř vše. Od preferencí, pravidel při různých typech aukcí po výše nájemného nebo organizaci energetických trhů. Využití experimentů v české hospodářské politice označuje Zajíček zatím za omezené. Ne proto, že by politici či regulátoři tento proud odmítali, spíše jej neznají. Foto: profimedia.cz

URL| http://www.finmag.cz/clanek/22553/

Kapitalismus musí fungovat i bez růstu 29.10.2010

Literární noviny str. 04 Jan VÁVRA

Rozhovor

* Komu musí západní státy své dluhy zaplatit? Většina dluhů většiny zemí je vlastně vůči domácím bankám, čili to znamená vůči vlastnímu obyvatelstvu. Když vy si uspoříte třeba deset tisíc v bance, tak banka peníze půjčí a dost často je půjčuje českému státu. Nebo jinému státu. Když stát zbankrotuje, lidé de facto o peníze přijdou. * Čili to je vlastně i odpověď na otázku, proč si státy, které si dluží navzájem, nemohou dluhy odpustit. Plné znění zpráv


Když si dluží státy navzájem, tak to znamená, že maďarský stát dluží české bance a český stát dluží maďarské bance. Čili to odpuštění není možné. Státy si moc nepůjčují, to banky. * Vy tvrdíte, že kapitalismus může existovat i ve stavu nulového nebo nízkého růstu. Přece musí i takto existovat! Pokud kapitalismus není schopný existovat s nulovým růstem, pak je růst podmínkou kapitalismu. A to je hrozný průšvih. Protože systém, který dokáže obohacovat průměrného občana o 7 % ročně, je vlastně hrozně jednoduchý, to by komunismus nikdy nepadnul, kdyby lidi každý rok bohatli o 7 %. Ale růst je přece výsledkem kapitalismu. Díky bohu, když přijde, ale není to přeci podmínka kapitalismu. Pokud je růst podmínka kapitalismu, tak ten kapitalismus zas tak úžasný systém v tom případě není. * V čem by se tedy fungování kapitalismu nulového růstu lišilo od současného stavu, kdy oslabení růstu HDP okamžitě znamená zvýšení počtu nezaměstnaných? S růstem jde všechno lépe. „It's the easy way out.“ To je to jednoduché řešení. Já pokládám složitější otázku: Fajn, ale co když ten růst pět let nebude? To vylijeme, vyhodíme dítě a necháme si jen špínu z té vaničky? Musíme přece tomu našemu demokratickému kapitalismu věřit o hodně více, než že je to zlaté prase, které je tady jen k tomu, aby nás obohacovalo. * A co s tou špínou, například nezaměstnaností, která zbude po vylití růstu? Musíme se zamyslet nad jiným modelem společnosti. To je, jako kdybychom se my hádali o jedno pivo, a někdo by přišel a položil na stůl druhé pivo. Problém vyřešen. To je růst. Najednou někdo přijde a dá nám jedno pivo navíc, takže se o ně nemusíme hádat. „Easy way out“. My si musíme zvyknout fungovat, i když růst v kapitalismu prudce neroste. Naopak se musíme naučit brzdit růst, protože jsme zapomněli, že hospodářská politika není jenom fiskální expanze, ale také fiskální restrikce. Měli bychom se shodnout na nějakém tempu růstu, které je pro nás ideální, dejme tomu 2–3 %. A když budeme růst tak pádivým tempem jako v minulosti, tak ten růst jako by brzdit. Stejně jako cílujeme inflaci, tak cílujeme růst. Zbytkové peníze rekuperujme a použijme je na splácení dluhu. Imperativ hospodářské politiky minulosti vždy byl: Maximalizuj růst za jakoukoliv cenu. Nový imperativ musí být: Minimalizuj dluh za cenu růstu. * Jaký problém představuje pro ekonomiku příjmová nerovnost? Robert Reich tvrdí (LtN č. 30/31 ), že za prapůvodem současné krize stojí velká nerovnost v USA. Střední vrstvě od 70. let stagnují příjmy, a tak se zadlužovala kvůli udržení své životní úrovně. To říká i Paul Krugman. Pochopitelně to je velké ekonomické téma. Když z růstu těží jenom malá část společnosti, tak něco není v pořádku. Přirozeně někdo těží více než průměr, to už je taková vlastnost průměru, že je někdo nad ním, jiný pod. Nicméně v české společnosti se ty nůžky nerozevírají nebo nejsou zdaleka tolik rozevřené jako právě v USA. * Pokud ale nepřímé následky nerovnosti v USA pociťujeme v podobě krize, je otázkou, zda nerovnost nenahlodává přímo fungování tohoto systému. Je to jedna z věcí, které jsou nešvarem, ale neviděl bych v tom příčinu krize. Kdybych to měl aplikovat rigorózně, tak v tom případě by takový ekonom říkal: „Všude, kde je příjmová nerovnost, nastane krize.“ To není pravda. Všechny tyto rádoby příčiny krize musíme testovat. Jsou země, kde je o hodně větší příjmová nerovnost než v USA. To vedlo převážně k válkám nebo k nepokojům, ale nikoliv k ekonomické krizi. * Třeba je problém v tom, že pokud je ekonomický výkon USA nastaven hlavně na domácí spotřebu, ta potom kvůli stagnaci příjmů středních vrstev může růst jen na dluh. V Číně je domácí spotřeba na zlomkové úrovni spotřeby USA a žádnou krizi tam nevidíme. Také je tam o hodně větší příjmová nerovnost než v USA. V Číně funguje skutečně, řekněme, dualistická ekonomika. Existuje tam skutečně bohatá třída, podobně jako v Rusku nebo Indii, a pak je tam třída velice velice chudých. To je něco, o čem se nám ani Američanům nezdálo. * V kanadském dokumentu The Corporation zaznělo provokativní přirovnání chování některých nadnárodních společností k chování psychopata. Neudržují trvalé vztahy, vyhledávají krátké a jen pro sebe výhodné známosti, Plné znění zpráv


neberou ohledy na nic než svůj prospěch. Jak byste takové chování hodnotil v kontextu „ekonomie dobra a zla“, jak takové chování prospívá obecnému blahu? Souhlasím s tím, že občas se ekonomika chová jako maniodepresivní pacient. Máme období mánie, všichni jsou nadšení, a pak najednou padne do deprese. Právě role státu by měla být podobná jako role stabilizačních léků. Když je příliš prudký růst, tak brzdit růst, aby se ekonomika nepřehřála. Nestačí jen léčit deprese, musí se léčit i mánie, byť je manická část cyklu často maniodepresivnímu pacientovi příjemná. Stejně jako nám růst. Nic naplat, pokud chceme léčit deprese, musíme léčit i mánie. Naopak v momentě, kdy je ekonomika v depresi, tak jí tu energii dodat. Tohle je základní role hospodářské politiky, kterou jsme zbastardili, protože jsme dělali jenom půlku: totiž pouze expanzivní politiku. * Ale co dělat s psychopatem? Psychopat se musí nějakým způsobem usměrňovat. Ale tohle přirovnání bych nepoužil. Jenom proto, že někdo cestuje nebo není zodpovědný, to není psychopat, nesplňuje žádnou definici patologie. Vy taky cestujete, a když jste někde v Indii, taky jim tam přinášíte vlastní kulturu. * Teď jde o to, jak se tam chovám. To nevíte, důsledky našich činů dohlédne málokdo. I kdyby přišla firma, zničila danou zemi a odešla, tak je to hulvátské a nezodpovědné chování, ale není to psychopatické chování. Psychopatické chování je jiné a iracionální. Tyto firmy se naopak chovají, chtělo by se říci, racionálně. Omezeně racionálně, nedbají na žádné „sociální emoce“. Bohužel, protože pokud je jejich racionalita pouze racionalita zisku, tak z tohoto konce se chovají naprosto racionálně. Že to není v pořádku? Že by ta aktivita měla být širší a zahrnout do sebe třeba péči o bližního nebo o životní prostředí? To jistě, ale chování psychopata mi jako vhodné přirovnání nesedí. * Máme tu další zajímavé podobenství. Jak tvrdí Gilles Deleuze a Félix Guattari ve svém spise Anti-Oedipus, schizofrenie je vnější limit kapitalismu. Schizofrenie především ve smyslu procesu neomezené sémiotiky, kdy kvantitativní operace a kalkulace trhu libovolně nahrazují význam a hodnotu. „Vše pevné mění se v páru,“ jak by řekl Marx. Tou parou je proces schizofrenie. Dá se i takto uvažovat o povaze ekonomického systému? To píše také Jean Baudrillard, nejen pouze v návaznosti na kapitalismus, ale na celou moderní společnost, kdy simulakra jsou skutečnější než jakási realita, která přestává existovat a stává se z ní pouhý zástupný symbol. Peníze jsou dokonalé simulakrum, mimochodem. Peníze nemají svoji vlastní existenci, ale půjčují si ji přesně v té hodnotě, kterou jim sami dáváme. Hodnota peněz je inputovaná jakýmsi naším psychickým procesem, podobně jako vlastnictví a tisíce dalších věcí. Kapitalismus, respektive specializace způsobila to, že jsme obklopeni věcmi, kterým nerozumíme. V marxistickém slova smyslu jsou nám odcizeny. Tady je televize, o které si myslím, že ji dovedu ovládat, ale jediné, co umím, je mačkat tento čudlík, zvuk, přehazovat programy a naladit. Jinak vnitřku té krabice nerozumím. Neumím si vyrobit dýmku. Neumím si vyrobit popelník. Neumím si vyrobit boty. Nevím, kdo mi ušil kalhoty. Jsou to cizí věci, neznám je, nerozumím jim. V tradiční společnosti jste pil mléko, o kterém jste věděl, že ho vydojil Pepa, kráva se jmenovala tak a tak a znal jste intimně to, co jste konzumoval. Dneska takový vztah k věcem už dávno nemáme. Vlastnické právo včetně intelektuálního vlastnictví nabylo mnohem silnější kadenci, ale také došlo k vyprázdnění vztahu k té věci, protože jediný vztah, který k té věci mám, je vlastnictví. Nastala inflace věcí. Byly doby, kdy jste hravě spočítal, kolik věcí jste měl. Jedny boty, jedny kalhoty a několik dalších statků. Dneska v České republice nikdo není schopen spočítat, kolik věcí má. Paradox: Přestože vlastnická práva jsou dnes mnohem respektovanější než v minulosti, tak vlastnictví je zvláštní. Jediným vztahem k věci je vlastnění. * A nic více o ní nevíme. Ani nás to nezajímá. Snad si to dokážeme zjistit, i když o tom pochybuji, ale kdo se kdy z čtenářů zabýval myšlenkou: Kdo mi ušil košili? Ani nás to nenapadne. A to je právě zajímavá charakteristika naší doby. * V této souvislosti je zajímavý svět značek. V době, kdy image rozhodně není na nic, si člověk de facto může koupit sám sebe. Ano, to je přesné. Člověk je tvor, který je přirozeně nepřirozený. Nám je přirozenější přebírat cizí identity, cítíme se více sami sebou, když na sobě máme oblek od Hugo Bosse. To je jedna ze základních vlastností člověka. Plné znění zpráv


* Ekonomie zkoumá souvislosti hospodářského života, otázkou je, zda může nějak počítat s dopady těchto souvislostí na jedince. Ptám se proto, že od 70. let došlo v anglofonních zemích ke značnému nárůstu duševních poruch. Psycholog Oliver James je dává do souvislosti s takzvaným sobeckým, neoliberálním kapitalismem. To může souviset i s tím, že věci ztrácejí svoji hodnotu a v momentě, kdy máte všechno, co zdánlivě chcete mít, tak vyprázdnění věcí vede k jakési existenciální úzkosti z cizosti světa. Ale tohle je věc, kterou ekonomie standardně neřeší. Já se to snažím svým neumělým způsobem do ekonomického diskurzu zavést. Sám pro sebe to nazývám meta-ekonomií. Ptám se tedy: Co je za? Ekonomie zkoumá růst a snaží se ho maximalizovat. Já se ptám proč, k čemu rosteme? Co tvoří naděje našeho růstu? Mimochodem, když už jsme u toho, všimněte si, že na každé bankovce je napsáno, že to není vaše vlastnictví, to je vlastnictví české národní banky. Další paradox. Vy ji jenom užíváte a symbolicky jí dodáváte moc vaším užitím. * Čili naše existence je de facto závislá na cizích institucích. Ano, ale takhle to do jisté míry je součástí lidské přirozenosti. Už jenom tím, že jsme oblečení a cítíme se mnohem přirozeněji, když jsme nepřirození. Kdybychom byli nazí, tak se cítíme velice nepřirozeně. To si také všimněte, že naše přirození se jmenuje přirození. Přitom to považujeme za to nejméně přirozené, co na člověku je, proto nebo protože to nejvíce skrýváme. Podobně jako pohlaví: To, co je po hlavě nejdůležitější, ale přesto je to schizofrenně tabuizované téma. O tom třeba hezky píše Jacques Lacan. * Odkdy se míra ekonomické úspěšnosti států měří růstem HDP? HDP je nová statistika, před nějakými 200 lety HDP vůbec neexistovalo, předtím nebylo třeba vědět, že jsme o 3,4 % v průměru bohatší než loni a že jsme v průměru o 30 % bohatší než sousedi přes řeku. Až v minulém století se z toho stala královská statistika, které podřizujeme vše. Což je podle mého soudu jakási eschatologická naděje, jakési čekání na Mesiáše, že dorosteme do stavu dokonalosti. Mnoho ekonomů tomu věřilo. Vírou v pokrok se hodně zabývám v chystaném rozšířeném vydání Ekonomie dobra a zla v angličtině. Teď nebudu rozebírat, jak to měly národy před námi, které naopak považovaly dějiny často za dekadentní, jak o tom píše Mircea Eliade, rumunský antropolog, jeden z nejvýznamnějších světových antropologů. Stvoření podle nich bylo dokonalé a od té doby probíhá dekadence. Opak evoluce, chcete-li. My ale věříme, že jednou díky pokroku dosáhneme Nebe na Zemi. Tohle byla jedna z cílových otázek klasických ekonomů: Jak bude vypadat ekonomika ve stacionárním stavu? I Keynes se tím zabýval, kromě Smithe. Nebo třeba Schumpeter. Marx do jisté míry tuhle disciplínu zdiskreditoval, ale ten se také právě ptal, jak bude vypadat společnost, až bude affluent, bohatá. Malthus se taky ptal, k čemu to spěje. Tohle tázání, jak bude vypadat společnost v rovnovážném stavu, až přestaneme růst, se z ekonomie vytratilo. Já si myslím, že to v ní svou roli má. Nikoliv dominantní, ale tato otázka je potřebná. * Francouzský prezident Sarkozy dokonce vyzval k nahrazení ukazatele růstu HDP nějakým jiným ukazatelem blahobytu. Napadá vás lepší model měření blahobytu než růst HDP? Jakýsi happiness index, chcete-li, je skutečně něco jiného než HDP. Často jde naprosto proti němu. Ale jak budete měřit, že máme v Praze dobré pivo? Že se lidé hezky oblékají, že jsou na sebe milí? To všechno přece ke spokojenosti přispívá. Ale nejde to měřit. Spíše navrhuji vymyslet lepší statistiku HDP bez zadlužování ukazující, o kolik by Česká republika rostla, kdybychom se nezadlužovali. To se dá udělat jednoduše. Růst – zadlužení = čistý růst. To je tvrdé, pevné číslo. Pokud do HDP začnete zahrnovat kytičky a jejich vůni, tak to nikam nevede. * V rozhovoru pro Hospodářské noviny jste v souvislosti s limitem růstu HDP citoval hlášku z Klubu rváčů „děláme práci, kterou nesnášíme, abychom si koupili věci, které nepotřebujeme“. Když si to ti chlapíci z filmu uvědomili a žili hlavně svým Klubem rváčů, vypadali najednou o moc spokojeněji, jako by jejich život dostal smysl. Ale to nebyl smysl Klubu rváčů. Smyslem Klubu rváčů bylo právě ukázat, že nic nemá smysl. Oni spustili freudiánské destrudo, ať už je to sebenásilí, násilí na ostatních nebo koneckonců i ty teroristické útoky, kterými film začíná a končí. To je destrudo ve své čisté podobě. Opak libidiální spotřební touhy, kterou v nás společnost a my sami živíme.



* Nebo větší naslouchání svým animal spirits? I tak by se to dalo brát. To zvířecí v nás, to, co nechce znát žádná pravidla, to, co se chce chovat zvířecky. Vezměte si, že většina hororů je právě kombinace člověka a zvířete. Upíři, vlkodlaci, nebo šílenec. To je teď velké téma postmoderních hororů jako Se7en, Saw nebo Cube. Blázna bereme jako něco mezi člověkem a zvířetem, není to racionální člověk, je to jakýsi pervert, který má v sobě nelidské uvažování, protože není racionální, nebo nevíme, co vlastně chce, nemá důvody, nebo jeho důvody jsou nepochopitelné, což někteří považují za dobrý popis zla. Třeba ve filmu Saw má šílenec masku loutky. Přitom je to člověk naopak dokonale racionální, protože ty pasti, které chystá, má pečlivě promyšlené. Bauman by to možná viděl jako přímý důsledek modernity a pervertního myšlení, kde se racionalita odpoutala od emocí a stává se nástrojem destrukce. My nevíme, co ten maniak chce, proč si s námi hraje. Let the game begin! Všechno v tom filmu je hra perverta, která nemá žádnou logiku. Podobný horor je Cube, pokud jste neviděl, doporučuji. * V říjnu 2009 finančník George Soros založil Institute for New Economic Thinking. Současné ekonomické paradigma podle něj selhalo tím, když nebylo schopné předpovědět bublinu na americkém hypotečním trhu. Soros říká, že matematické ekonomické modely neodpovídají skutečnosti a neodrážejí skutečné lidské chování. Ano, stejně jako existuje science fiction, tak existuje social science fiction – jakési fiction právě nás ekonomů a jiných sociálních vědců. Myslím, že ekonomie je v ohledu vytváření modelů, o kterých sami víme, že nejsou realistické, nejdále. Přece víme, že člověk není racionální, že člověk není absolutně svobodný, že člověk ne pokaždé maximalizuje svůj egoistický zisk. Ale jedině takto se dá matematický model postavit. Na začátku vytváření modelu víme, že jeho axiomy jsou mytické, ale ke konci už na to zapomínáme a jsme schopni tvrdit, že člověk racionální skutečně je. * To zní jako další případ perverzní racionality. Je to trik. Všimněte si, že věda používá triků, aby odhalila tajemství přírody. Když se snažíme pochopit přírodu, používáme mnohdy trik. Volný pád se nejlépe popíše pomocí triku, že zanedbáme tření vzduchu. Pokud ale chcete přesně vědět, za jak dlouho daný předmět dopadne na zem, tak tření vzduchu musíte započítat. Ekonomie tohle nedělá. Jaká by byla ekonomie, kdybychom z ní vzali předpoklady homo oeconomicus? Proto termín social science fiction. * Kam se tedy v ekonomii vydat, aby lépe odpovídala skutečnosti? Mně je velice sympatická behaviorální ekonomie, mám rád institucionalisty nebo Hayeka. Existuje spousta škol, které modely, a už vůbec ne matematické, ani nevytvářejí. V Keynesově Obecné teorii nenajdete jediný vzorec. Nemluvě o starších ekonomech typu Smithe, Ricarda, Marxe či Malthuse. * Přesto současná výuka ekonomie staví především na matematických vzorcích. To je ale jen jedna ekonomická škola, mainstream. Máme tu paradox: I když ekonomie trvá nejvíc ze všech společenských věd na svobodě člověka, tak dáváme studentům nejmenší svobodu výběru ekonomické školy. Když se učíte sociologii, nejprve se naučíte multiškálu škol a učíte se z dějin. Stejně tak filozofii. Filozofie se přece nezačíná výkladem moderní dekonstruktivistické filozofie, ale začínáte dějinami, abyste rozuměli, že současné uvažování je jen špička ledovce, pod kterou se nachází obrovská tonáž historického uvažování. Podobnou špičkou je matematická ekonomie. Je jen špičkou ledovce, nic víc – nic míň. * Jak změnit takovou výuku? Větší péčí o dějiny a o jiné školy. Modely, které vytváříme, jsou navíc často odtržené od reality. Já např. studenty učím aktuálnímu dění. Když se třeba reformují důchody nebo daně, tak říkám: pojďme se nad tím zamyslet. Pokud z toho vzejde nějaká obecně platná poučka, tím lépe. Myslím, že je užitečné umět abstraktně uvažovat, ale stejně tak je užitečné rozumět kontextu a světu kolem sebe. Jako když trénujete svou mysl hraním v šach, tak je dobré vědět, že v reálné bitvě se koně nepohybují do L. ***



S kým jiným si povídat o fundamentech současného světa než s autorem knihy mapující ekonomické myšlení od Gilgameše po současnou krizi? „Ekonomie zkoumá růst a snaží se ho maximalizovat. Já se ptám proč, k čemu rosteme?“ říká ekonom Tomáš Sedláček (33). Tomáš Sedláček (1977) – ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) je autorem knihy Ekonomie dobra a zla, přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V letech 2001 až 2003 pracoval jako ekonomický poradce Václava Havla. Foto popis| Tomáš Sedláček se s oblibou prohání po Praze na kole. Foto autor| FOTO: PROFIMEDIA. CZ O autorovi| Jan VÁVRA, Autor je student žurnalistiky a politologie.

Fakulta sociálních věd UK chce rozšiřovat placené studijní programy 29.10.2010

novinky.cz

str. 00

Věda a školy

Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) hodlá rozšiřovat mezinárodní studijní programy, za které cizí studenti platí. Nechce být totiž závislá pouze na státní politice, která se neustále mění, řekl děkan FSV UK Jakub Končelík. Na fakultě, která letos slaví 20 let existence, v roce 2009 studovalo přes 4500 studentů. Od roku 2007 narostl jejich počet o třetinu, na začátku 90. let tu bylo něco přes 200 studentů. "Chybí nám stabilní a vypočitatelná státní politika pro vysoké školy. Hrozně bychom si přáli, aby tady platily jednotné podmínky financování včetně kritérií kvality a aby se měnily jen minimálně," uvedl proděkan pro rozvoj Petr Jüptner. Problémem podle něj je, že prioritou státní politiky je každou chvíli něco jiného. "Protože není jasné, jak s tím stát hodlá dál operovat, protože prostě nevíme, co nás čeká a protože si přejeme, abychom do dvou, tří, pěti let měli alespoň trošku výhled, co si můžeme dovolit, snažíme se rozkročit se také na mezinárodní studijní programy," řekl děkan. V posledním roce studuje na FSV 30 zahraničních studentů. "Stupňuje se to. Loni to bylo 25, předtím to bylo 15," vypočítává proděkanka pro zahraniční styky Kateřina Králová. Studenti za kurz v angličtině platí 3000 eur (asi 74.000 korun) ročně. Podle ředitele Institutu mezinárodních studí Jiřího Vykoukala fakulta v letech 2004 až 2005 dostávala od státu 15 000 korun na jednoho studenta, letos to je už jen 11 000 korun. Podle něj vysoké školy budou buď dostávat ze státního rozpočtu vyšší dotace, nebo se musí zavést nějaké rozumné školné. "Nebo to bude v ještě větším průšvihu, než to je, a lidi budou utíkat pryč," napsal ČTK v e-mailu. FSV sestává z Institutů komunikačních studií a žurnalistiky, sociologických studií, teritoriálních studií, politologických studií a ekonomických studií.

URL| http://www.novinky.cz/veda-skoly/215023-fakulta-socialnich-ved-uk-chce-rozsirovat-placene-studijniprogramy.html

Autoři 27.10.2010

Xantypa

str. 04


Autoři 18

© 2011 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

HANA VAŘÁKOVÁ vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor český jazyk, literatura a hudební věda. Deset let působila v ob'a s t ' marketingu, komunikací a PR. Posledních pět let přednáší externě na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v Ústavu produktového designu. Pro Xantypu připravila rozhovor s ředitelkou muzea Fashion Institute of Technology v New Yorku - Valerií Steele. „Nesnaží se dělat dojem a nevytváří kolem sebe žádné fluidum nepolapitelnosti, umí být velkoryse otevřená a profesionálně zdrženlivá, vyžaduje-li to situace. Je to silná a mimořádně výrazná žena, která kráčí životem s velkou energii a přesvědčivostí. Zná podrobnosti ze světa módy jako málokdo na světě, přesto má v sobě pokoru k tvůrcům a bystré oko, které ocení výjimečnost," charakterizuje ji autorka. JAN SOUKUP vystudoval DÁMU a pracuje především jako dokumentarista pro Českou televizi. Do Xantypy přispěl rozhovorem se spisovatelem Pavlem Kosatíkem, o němž říká: „Pavla Kosatíka jsem poznal někdy v roce 2005, kdy jsem podle jeho scénářů točil pro Českou televizi pravidelný týdeník o knihách. Později jsme spolu dali dohromady dokument VŠUDE SAMÉ HLUBOČEPY, mapující současný stav literatury u nás. A když se seznámíte s někým novým, zajímavým, je docela přirozené zajímat se o jeho práci. Tak jsem postupně přečetl takřka vše, co kdy napsal. Nemá smysl podrobně jednotlivé tituly rozebírat, ale musím napsat, že jsem měl z té četby radost. Radost z Pavlovy preciznosti dokumentaristy, fantazie spisovatele a zručnosti dobrého řemeslníka." PETR SKRASEK představuje v rubrice DYNASTIE rodinu Václava Pinkavy alias Jana Křesadla. „Když se mi na počátku devadesátých let dostalo do ruky exilové vydání Křesadlových MRCHOPÉVCŮ, bylo mi jasné, že jsem se právě setkal s autorem, jehož talent, či spíše talenty, jsou v kontextu české literatury zcela jedinečné," vzpomíná na první seznámení se s jeho tvorbou. Ta ho zaujala natolik, že o ní napsal diplomovou práci. RANÍ TOLIMAT je překladatel, fotografování se věnuje osm let. Jeho nejoblíbenějším žánrem je krajinářská fotografie, zejména horské a přímořské scenérie. V roce 2007 ho tento koníček přivedl mezi členy fotovýpravy do Peru a Bolívie, kde se nevyléčitelně nakazil cestovatelským virem se zvláštní zálibou v Jižní Americe. Logickým důsledkem pak byla cesta do Ekvádoru a na Galapágy. KAREL FUČÍK je tvůrce webových stránek. Fotografování se začal věnovat před šesti lety a postupem času se stalo jeho největší vášní a koníčkem. Zaměřuje se téměř výhradně na fotografování krajiny a přírody. Jeho nejmilejším motivem jsou hory a horská krajina, kterou se snaží zachytit v tom nejlepším světle, kdy se den střídá s nocí a naopak. Právě fyzicky náročné noční výšlapy za svítáním, s těžkým batohem na zádech a mnohdy v nevlídném počasí, jsou pro něj ideálním únikem před civilizací a kompenzací za hodiny strávené před obrazovkou počítače. Úlovky obou cestovatelů, fotografie zvířat žijících na Galapágách, si můžete prohlédnou v této Xantypě, další pak na www.tolimati.cz a www.karf.cz, kde naleznete i cestovatelské deníky obou fotografů. Velkoformátové fotografie z Galapág jsou až do konce roku vystaveny v klubu Skabetka na pražském Smíchově. DAMJAN PRELOVSEK je odborník na historii umění a architekturu, spisovatel, fotograf, profesor architektury na Univerzitě v Mariboru, držitel čestného doktorátu Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. V letech 1998 2002 byl velvyslancem Slovinska v České republice. JANA CHALOUPKOVA je v současné době konzulkou na českém velvyslanectví v Brazílii. Zajímá se o cestování a život v exotických zemích. Do tohoto čísla Xantypy společně připravili reportáž z Libye. JINDŘICH ROSENDORF vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK, byl redaktorem ve Svobodném slově, Mladém světě, spolupracuje s Lidovými novinami, Deníky Bohemia a dalšími periodiky. Vedle otázek ze současnosti jej mimo jiné baví historie: je v ní všechno, včetně mnoha odpovědí, jen se poučit. Rád potkává zajímavé lidi s nevšedními osudy i ty, kteří dělají jen takzvané obyčejné věci neobyčejně dobře. Na jejich příbězích je moudré se učit. A navíc se přitom často potvrzuje, že zatímco malé vědění dává lidem pýchu, velké skromnost. Pro Xantypu si povídal s „Australankou osudem", básnířkou Hanou Gerzanicovou. Foto popis| O autorovi| připravil LUDVIK PROCHÁZKA

POLITIKA: Rozhlas.cz: Vladimír Špidla chce dál zůstat k ruce vedení ČSSD 26.10.2010

ceska-media.cz

str. 00

Společnost-Stalo se



Publikováno na serveru www.rozhlas.cz dne 26.10.2010, autor: Ondřej Černý, Václav Pešička, Tomáš Pavlíček, Martina Mašková, ak, (ls) V Česku řádí konzervativní revoluce a je potřeba jí čelit. To si myslí bývalý eurokomisař Vladimír Špidla, který ale s tímto svým názorem neuspěl při své snaze dostat se do horní komory českého parlamentu. Může se tak bez problému věnovat třeba jednomu ze svých projektů v Centru pro sociální a ekonomické strategie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Zároveň ale chce být k ruce vedení ČSSD. Ta má v plánu po ovládnutí Senátu právě v horní komoře prosazovat své vlastní návrhy reforem. Vladimír Špidla přiznal, že volební neúspěch ho politicky na kolena nesrazil a rozhodně si neřekl: „Dost, nikam už kandidovat nebudu.“

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=354195

Rozhovor s Lucií Redlovou: Při špatných vztazích není dobrá muzika 26.10.2010

denikreferendum.cz str. 00 Zuzana Přikrylová

Umění

Lucie Redlová působila přes osm let v kapele Docuku, také spolupracovala s irskou kapelou The Walls či se Žambochy. S těmi dnes, 26. října, vystoupí v brněnském klubu Fléda s doprovodnou kapelou Garde v zádech a s poetickými, folkově laděnými skladbami v rukávu. Na svých webových stránkách popisujete velice detailně svou hudební kariéru už od útlého dětství. Ráda vyprávíte příběhy? Vyprávím ráda, tedy spíše si ráda povídám, píšu už méně. Když jsem ale začala tvořit své webovky, řekla jsem si, že bude dobré zájemcům jednou provždy vysvětlit, jak a proč jsem se k muzice dostala a např. vyvrátit mýtus, že mě doma vše naučil tatínek. Jak jste se dostala ke spolupráci s irskou kapelou The Walls? Jednoduše, hráli v roce 2004 u nás v M-klubu ve Valašském Meziříčí, kde jsem tehdy pomáhala s produkcí. Po koncertě se povídalo, hrálo, pařilo a už tehdy jsme si se Stevem Wallem, lídrem této kapely, doslova „padli do noty“. V průběhu let jsme byli stále v kontaktu a snažili se je sem dostat zpátky, což se povedlo v roce 2008. Tehdy jsem už měla nabídku na vydání sólového alba a poohlížela jsem se po vhodném producentovi. Shodli jsme se s mým manažerem Karlem Prokešem a vydavatelem Milanem Kuchynkou na tom, že rockověji založený Steve by mohl desce pomoci k zajímavému zvuku. Vidíte nějakou spojitost mezi hudební scénou ve Valašském Meziříčí a Irskem? Úspěch jste měla nejen Vy s The Walls, ale i například tamější rodačka Markéta Irglová s irskými The Frames. Spojitost vidím hlavně v dlouhodobé spolupráci tehdejšího M-klubu, pořádajícího festival Valašský špalíček, s agentem Jensem Uhlem, který všechny irské kapely (od roku 2000 pravidelně tak jednu dvě) do Valmezu vozí. I to, že zde v roce 2001 hráli The Frames, v Irsku již slavná, u nás naprosto neznámá kapela, byla jeho zásluha. A Walls zde koncertovali mimo jiné díky „věhlasu“, který Valmez v očích irských hudebníků dostal poté, co se do Irska vrátili muzikanti nadšení atmosférou festivalu, reakcemi publika i pořadatelským zajištěním. Máte radši kytaru, nebo mandolínu? Kytaru, hraju na ni déle a raději... Mandolína na mě de facto zbyla v Docuku, kde jsem měla původně jen zpívat, ale to by mě zas nebavilo. Proč jste letos po osmi a půl letech odešla z kapely Docuku?



Když jsme s Docuku začínali, hráli jsme všichni jen tak, „meziřečí“, jak název našeho prvního CD napovídá. Všichni měli vedle kapely školy, zaměstnání, ke kterým časem přibyly také děti. Já sama jsem studovala ekonomii na FSV UK a taky jsem hudbu brala jen jako koníček. Jenže časem se mé priority změnily, hudbu bych ráda dělala pořádně, a to s klukama z Docuku prostě nejde. A také bych už vlastně chtěla dělat i jinou hudbu... Zhudebňujete texty Radky Bzonkové a Jakuba Horáka. Napsala jste také nějaké texty sama, nebo se soustřeďujete čistě na hudbu samotnou? Zatím jsem napsala jeden a sama říkám, že jsem jen takový „polotučný“ písničkář. Prostě jsem zatím neměla moc potřebu se texty vyjadřovat, ale třeba se to po třicítce změní. Jaké texty upřednostňujete a co je pro Vás důležité při jejich interpretaci? Důležité samozřejmě je, aby mi témata, o kterých mám zpívat, byla blízká. S Radkou Bzonkovou máme tu výhodu, že se známe téměř 15 let, a tudíž mi texty píše hodně na tělo. Jakub je zas tak zdatný textař-řemeslník, že na téma, které společně nadhodíme, dovede napsat zajímavý text i bez nějakých zdlouhavých konzultací. Při hudebním zpracování se pak prostě snažím vystihnout a udržet atmosféru textu, najít nejpřirozenější polohu. Co podnítilo vznik Vaší doprovodné skupiny s příhodným názvem Garde? Po vydání sólové desky jsem vlastně žádnou kapelu zakládat neplánovala a všechno to vzniklo tak trochu náhodou – na druhou stranu, náhoda přeje připraveným, a tak jsem tu touhu mít svoji kapelu asi někde uvnitř měla. Ke kapele mi opět dopomohl valašskomeziříčský M-klub, je to zásadní místo a věřím, že zásadní zůstane i nadále po personální změně na postu vedoucího po asi patnácti letech. Jaké máte ohlasy na Váš loňský dlouhohrající debut? Jak se od nahrávky liší současná koncertní provedení skladeb? Ty ohlasy, které se ke mně dostaly, byly víceméně pozitivní, až na pár nařknutí ze snahy napodobovat se Stevem Glena s Markétou, což bylo spíše úsměvné. Nahrávky se od koncertů liší docela hodně, Steva jsme si sice pozvali jako rockera, ale výsledný zvuk je poměrně subtilní. Zato v kapele se sešel dobrý rytmický základ bubeníka Milana Kratochvíla a basisty Ivana Trpíka s vyloženě bigbítovým pojetím kytaristy Martina Knora, takže výsledek je trochu tvrdší. A mně samotné přibyl letos do výbavy tmavozelený telecaster... Uplatňujete zkušenosti nabrané v Docuku, nebo to berete jako uzavřenou kapitolu a jako sólový projekt fungujete jinak? Určitě uplatňuji, vždyť bez zkušenosti z Docuku bych možná nedostala odvahu postavit se sama s kytarou na pódium! A věřím, že zkušenosti budu i nadále zúročovat. Jinak fungujeme možná v tom, že si od počátku dávám daleko větší pozor na dobré vztahy mezi námi. Při špatných vztazích se totiž nedá dělat dobrá muzika.

URL| http://denikreferendum.cz/clanek/6883-rozhovor-s-lucii-redlovou-pri-spatnych-vztazich-neni-dobra-muzika

Cizinci budou platit víc 26.10.2010

Haló noviny str. 02 (km)

Z domova

PRAHA - Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) hodlá rozšiřovat mezinárodní studijní programy, za které cizí studenti platí. Nechce být totiž závislá pouze na státní politice, která se neustále mění. Uvedl to děkan FSV UK Jakub Končelík. »Chybí nám stabilní a vypočitatelná státní politika pro vysoké školy. Hrozně bychom si přáli, aby tady platily jednotné podmínky financování včetně kritérií kvality, a aby se měnily jen minimálně,« řekl ČTK proděkan Plné znění zpráv


pro rozvoj Petr Jüptner. Problémem podle něj je, že prioritou státní politiky je každou chvíli něco jiného. Podle Jüptnera se proto FSV UK snaží rozkročit také na mezinárodní studijní programy. V posledním roce studuje na FSV 30 zahraničních studentů. »Stupňuje se to. Loni to bylo 25, předtím to bylo 15,« řekla proděkanka pro zahraniční styky Kateřina Králová. Studenti za kurz v angličtině platí 3000 eur (asi 74 000 korun) ročně. Podle ředitele Institutu mezinárodních studí Jiřího Vykoukala fakulta v letech 2004 až 2005 dostávala od státu 15 000 korun na jednoho studenta, letos to je už jen 11 000 korun. Podle něj vysoké školy budou buď dostávat ze státního rozpočtu vyšší dotace, nebo se musí zavést nějaké rozumné školné. »Nebo to bude v ještě větším průšvihu, než to je, a lidi budou utíkat pryč,« doplnil Vykoukal. Na FSV, která letos slaví 20 let existence, studovalo v roce 2009 přes 4500 studentů. Od roku 2007 narostl jejich počet o třetinu, na začátku 90. let tu bylo něco přes 200 studentů.

Vladimír Špidla chce dál zůstat k ruce vedení ČSSD 26.10.2010 zpravy.rozhlas.cz str. 00 politika Ondřej Černý,Václav Pešička,Tomáš Pavlíček,Martina Mašková, ak V Česku řádí konzervativní revoluce a je potřeba jí čelit. To si myslí bývalý eurokomisař Vladimír Špidla, který ale s tímto svým názorem neuspěl při své snaze dostat se do horní komory českého parlamentu. Může se tak bez problému věnovat třeba jednomu ze svých projektů v Centru pro sociální a ekonomické strategie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Zároveň ale chce být k ruce vedení ČSSD. Ta má v plánu po ovládnutí Senátu právě v horní komoře prosazovat své vlastní návrhy reforem. Vladimír Špidla přiznal, že volební neúspěch ho politicky na kolena nesrazil a rozhodně si neřekl: „Dost, nikam už kandidovat nebudu.“O případné další kandidatuře prý rozhodne jednoduchá věc. „Musím odvést kus práce a také mě lidi musí chtít. Kandidoval jsem v Krumlově, protože mě o to sociální demokraté požádali,“ poznamenal Špidla.Sociální demokracie bude na březnovém sjezdu volit nové vedení. Špidla sice pochválil dosavadního lídra ČSSD Bohuslava Sobotku za jeho práci, v čele strany si ale dokáže představit i další jména.Například jihomoravského hejtmana Michala Haška, jihočeského hejtmana Jiřího Zimolu, stávajícího brněnského primátora Romana Onderku, volebního lídra pražské ČSSD Jiřího Dienstbiera nebo stávajícího primátora Ostravy Petra Kajnara.Díky výsledku komunálních a senátních voleb se ale počet jmen podle politologa z Masarykovy demokratické akademie Lukáše Jelínka sníží jen na dvě. „Bude se především rozhodovat mezi dvojicí Hašek a Sobotka. Další jména jsou pravděpodobnými uchazeči o post stranického místopředsedy,“ řekl Jelínek.Senát zoranžověl. Nadpoloviční většinu v něm má poprvé ČSSDNový Senát: Vyšší průměrný věk, nejvíce žen a hodně inženýrů

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/802425

Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy oslaví 20. narozeniny 25.10.2010

ČRo - regina.cz str. 00 Šárka Krososková

denik

I když se třeba v akademickém světě neorientujete, měla tato škola velmi pravděpodobně vliv na formování vašeho pohledu na svět. Fakulta totiž funguje doslova jako líheň významných osobností veřejného života... Absolvoval jí například populární ekonom Tomáš Sedláček, novinářská esa Jakub Železný, Michal Kubal nebo Václav Moravec. Kde bude akademický senát sfoukávat svíčky z dortu, zjišťoval redaktor Petr Kořínek:

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/802088 Plné znění zpráv


Soud s představiteli neonacistické scény 25.10.2010

ČRo Rádio Česko

str. 01

13:08 Rozhovor na aktuální téma

redaktor -------------------Začneme někde úplně jinde, a to na Obvodním soudě pro Prahu 1. Právě ten má dnes vynést rozsudek nad osmi obviněnými, kteří bývají označováni za vůdčí představitele tuzemské neonacistické scény. Jsou mezi nimi například šéf někdejší Dělnické strany v Praze nebo představitelka ženské větve zakázaného Národního odporu. Jde o soudní vyústění akce Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, který přesně před rokem a potom ještě jednou v lednu zadržel celkem dva tucty osob. Obviněným hrozí až osm let. Asi před půlhodinou jsem zavolal odborníkovi na politický extremismus Janu Charvátovi z Fakulty sociálních věd Karlovy Univerzity a zeptal se ho, jestli podle jeho odhadů skutečně i tady padne trest v nejvyšší hranici sazby. Jan CHARVÁT, odborník na politický extremismus, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Já se přiznám, že jsem poměrně na tyhle rozsudky zvědavý, protože samozřejmě jde o úplně jiný případ, než byl ten doteď jaksi nejvíc sledovaný žhářský útok v tom Vítkově. Já se domnívám, že spíš nebude, protože přece jenom ty věci, které jsou jaksi kladeny za vinu těm obžalovaným, jsou v tomto případě podstatně, řekněme, měkčí. redaktor -------------------Dobře, ale není tady ta společenská atmosféra právě teď zrovna v důsledku i toho rozsudku vyneseného nad žháři z Vítkova taková, že by přála tvrdším trestům? Jan CHARVÁT, odborník na politický extremismus, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------To je zaprvé poměrně otázka, víte, že ty tvrdé tresty vyvolaly poměrně jaksi vášnivou debatu jaksi oboustranně, abych tak řekl, to znamená odpůrců i samozřejmě těch, kteří s tím souhlasí. Jak říkám, ale tady jde skutečně jaksi o to, co umožňuje zákon. A já se domnívám, že tady ta litera zákona není naplněna tak, abychom se mohli dostat až k těm nejvyšším hranicím. Ale to je samozřejmě rozhodnutí soudu, to nemůžu v zásadě komentovat nějak výrazně já. redaktor -------------------Ale možná můžeme okomentovat to, jestli ty tvrdší tresty jsou společensky žádoucí. Když to porovnáte třeba s podobnými příklady, řekněme, v západní Evropě, tak jestli mají odstrašující účinek, nebo jestli mají výchovný účinek. Jan CHARVÁT, odborník na politický extremismus, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Ono je to trošičku jinak. Jistý výchovný a jistý odstrašující jaksi účinek mají, ale v zásadě se to přeceňuje. To znamená, není to zdaleka tak silné jaksi, jak si myslíme. Druhá věc, se kterou se my potýkáme jaksi delší dobu, je spíše to, že soudy a policie jaksi přistupují k té problematice krajní pravice velmi často trošku laxně a dávají tresty, které jsou spíše jaksi při té spodní hranici, případně to nesoudí způsobem, který by asi odpovídal jaksi té reálné nebezpečnosti. Jo, to znamená, že jestliže v minulosti bylo, jaksi proběhla celá série útoků zápalnými lahvemi na obydlí, ve kterých jaksi žili Romové, někteří z nich byli zraněni a tito lidé, jaksi ti pachatelé byli dopadeni, ale byli souzeni za poškozování cizí věci a odsouzeni ke dvěma letům, tak to je spíš problém tento rozsudek a nikoli třeba ten současný, který je tak tvrdý ... redaktor -------------------Plné znění zpráv


Ano a to je, pane Charváte, další věc, jestli teda můžu. To, že nad žháři z Vítkova byly vyneseny tvrdé tresty, tak byl jaksi signál nebo je to takhle často interpretováno, nikoli těm samotným odsouzeným nebo těm, kteří budou odsouzeni dnes, nebo na nimiž bude vynesen rozsudek, ale spíše jejich případným následovníkům a také signál možná ven z republiky, že to Česko myslí s potíráním rasismu, neonacismu a xenofobie vážně. Nemá z tohohle toho pohledu tvrdší trest svůj význam? Jan CHARVÁT, odborník na politický extremismus, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Samozřejmě ho hypoteticky mít může, nicméně tohle, jak říkám, je otázka toho soudu. Já bych přivítal, kdyby soudy jaksi soudily podle toho, jak mají, nebo respektive ne jak mají, to samozřejmě zasahuje jaksi do jejich pravomocí, ale do toho, co spíš odpovídá logice věci. To znamená, to je vlastně to, o čem jsme mluvili do teďka, to znamená ty útoky, které jsou prostě vedené celkem jednoznačně stejným způsobem v tom Vítkově a v těch jaksi předcházejících záležitostech, by měly být souzeny všechny stejně. A to spíše podle toho mustru, který proběhl teďka. Jestli se soud rozhodne takhle, bude to v zásadě pozitivní, nicméně jak říkám, nelze to předjímat, protože ve skutečnost tady není jeden soud, který rozhoduje toto všechno, to je vždycky na rozhodnutí toho konkrétního jaksi senátu, který se tam schází, toho konkrétního soudce a tak dál. redaktor -------------------Teď budu možná trošku cynický, doufám, že mě z toho posluchači neobviní. Ale není společenská nebezpečnost toho počínání těch lidí, kteří jsou souzeni dnes, možná i větší než těch, kteří byli odsouzeni za ten žhářský útok ve Vítkově? Tito lidé jsou ti, kteří, kteří jsou souzeni dneska, kteří jaksi vedou celé to, nebo vedli celé to neonacistické hnutí a vlastně možná byli inspirací i pro ty žháře z Vítkova. Jan CHARVÁT, odborník na politický extremismus, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------To je samozřejmě do značné míry pravda, problém je, že se to neodráží tak úplně v těch jaksi žalobách. To znamená, přestože tedy máme před sebou skutečně skupinu lidí, která je v zásadě tím jádrem nebo jedním z těch jaksi klíčových momentů českého neonacistického hnutí, přestože jsou tam lidé, kteří se jaksi podíleli přímo na organizování některých jaksi násilných útoků nebo alespoň jaksi na jejich inspiraci, tak to, z čeho jsou vinni, jsou převážně věci, které jsou přece jenom trošku takové diskutabilní, ať už je to to jaksi oblíbené lepení nálepek a tak dál, a tak dál. redaktor -------------------Já se pořád vracím ke stejné otázce. Ale pokud jde o tu společenskou nebezpečnost, jak byste vy ji definoval? Jan CHARVÁT, odborník na politický extremismus, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Společenská nebezpečnost? V tomhle případě to je zrovna poměrně obtížné, protože já se domnívám, že možná dokonce, že je spíš na podobné úrovni. Ti lidé, kteří tam sedí dneska nebo budou jaksi stát před tím soudem, jsou ti inspirátoři a ti organizátoři. Nicméně oni si velmi často ty ruce skutečně nešpiní. Ale ne každý člověk z té neonacistické scény se nechá strhnout k tomu, aby jaksi skutečně se domluvil s kamarády, připravil se na to a šel někam zapálit jaksi nějaký dům, ve kterém žijí lidé. To se přece jenom tak často nestává. To znamená, i ten vítkovský případ je poměrně výjimečný. My sice vidíme velmi často násilí ze strany krajní pravice, ale obvykle je to násilí, které je neorganizované. redaktor -------------------Co by měla, jak by měla česká společnost bojovat proti těmto projevům neonacismu? Vím, že to je hodně obecná otázka, ale v souvislosti s tím procesem, který je teď, a v souvislosti s tím procesem, který už vyvrcholil ohledně těch žhářů ve Vítkově, jde o postup, který, jaksi o cestu, která jde správným směrem, nebo by měl postupovat úplně jinak spíše prevencí než represí? Jan CHARVÁT, odborník na politický extremismus, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Já se domnívám, že v tomto případě je důležitější ta prevence než ta represe, protože samozřejmě ... Takhle, já se můžu vrátit k tomu, co jsem říkal. Pokud by soudy před několika lety, protože ty první útoky jaksi těmi zápalnými lahvemi máme někdy od roku 2004, postupovaly už tehdy poměrně razantně, tak by pravděpodobně Plné znění zpráv


jaksi k tolika útokům nedošlo. A pravděpodobně nedošlo ani tady k tomu poslednímu, to je jedna věc. Druhá věc je, problém je samozřejmě v tom, že jaksi celá problematika té krajní pravice vyrůstá ze společnosti. Ten stát proti ní může nějakým způsobem jaksi vystupovat, ale nemá zdaleka takové prostředky jako ta společnost jako celek. To znamená, každý by si měl uvědomit, že samozřejmě je to i na jeho zodpovědnosti, jak bude vypadat ten svět, ve kterém žijeme a ve kterém se pohybujeme. Jestliže jsou lidé, jaksi obyčejní normální lidé ochotni prostě veřejně říct ano, já nesouhlasím s tím, co se tady děje, nesouhlasím s tím jaksi, ať už s rasismem, s útoky a tak dál, neděláte to v mém jménu, protože to je ten moment, kterým se velmi často neonacisté zaštiťují, my to děláme, protože všichni ostatní běloši normální si to samozřejmě přejí, ale bojí se. Vláda, Židé ve vládě je jaksi zastrašili. My jsme ti vojáci, kteří teď tady jaksi stojí v té první linii té rasové války a vedeme je jaksi v jejich jménu, ve jménu vás všech, jaksi tento boj. Pokud vyvstane zřetelně najevo, že to tak není, a to lze na mnoha různých místech, jo, oblíbená záležitost, vyprávíme vtipy o cikánech, všichni se zasmějou, že jo, a přidáme nějaký ještě peprnější. Tohle je už velmi těžké. Jenom tady v téhle té fázi říct nezlobte se, mně tenhle konkrétní vtip třeba nepřijde vůbec vtipnej, já si myslím, že to je spíš jaksi nějaká forma rasismu, takovouhle věc říct. Aby uviděl, možná bychom viděli, že řada lidí se přidá. Teď se nepřidá nikdo, teď se všichni v zásadě jaksi bojí nebo jakýsi zvyk prostě některé věci do jisté míry akceptovat, což mám tím namysli primárně ten jaksi, řekněme, protiromský rasismus nebo ten anticikanismus, zatímco ty jiné záležitosti, které si spojujeme s krajní pravicí v naší společnosti, naštěstí jaksi nejsou nějak výrazně akcentovány. redaktor -------------------Ještě bych se rád dotknul poslední věci. Tam je zajímavý ten moment, že mezi těmi obžalovanými je i žena, která je viněna z toho, že stojí za stránkami ženské neonacistické organizace Resistance Women Unity, ale jak důležitý je dnes ten ženský element v celém tom neonacistickém hnutí? Jan CHARVÁT, odborník na politický extremismus, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------On zas tak úplně jaksi důležitý není. Tady je dlouhá tendence nebo dlouhodobá tendence ze strany jaksi německých kolegů krajně pravicových právě zapojovat ženy do hnutí, které je jinak obvykle spojováno primárně jaksi s tím mužským elementem. Oni došli k názoru, že když tam budou ženy, takže budou přitahovat víc jaksi příznivců, to hnutí dostane takovou přívětivější tvář. Přece jenom jaksi je to příjemnější, když vidíte v televizi mluvit nějakou dívku, než když tam vidíte toho hromotluka, že jo, jak vám něco vysvětluje, tak ta dívka je taková přijatelnější. Nicméně ono to v českém prostředí naráží přeci jenom na některé problémy těch děvčat, která by se jaksi chtěla přidávat k tomuto typu hnutí, které je jinak vysoce maskulinní a hodně výrazně spojené tedy s tou agresivitou samozřejmě není. To znamená, pro ně to bylo důležité jaksi do jisté míry, že mohli říct ano, tady existuje jakási ženská organizace, nicméně počet jaksi dívek, které ona reálně jaksi sdružovala, byl poměrně nízký. A pokud já vím, tak ta skupina se v podstatě jaksi téměř rozpadla na základě jaksi svých vnitřních rozporů. redaktor -------------------Tolik Jan Charvát, expert na neonacismus z Fakulty sociálních věd Karlovy Univerzity.

Cesta do duše „pařana“ 25.10.2010

Euro

str. 88 Partner rubriky Dacid Kasl

ZÁBAVA Jaký je český fanoušek počítačových her? Společná anketa společnosti Intel a herního portálu GamePark ukázala, že typický „pařan“ hraje většinou na stolním počítači a preferuje on-line hry. Průzkum naboural obecně sdílený předsudek, že vyznavači počítačových her obývají spíše virtuální světy. Ukázalo se totiž, že více než dvě třetiny dotázaných plánovali, že půjdou volit. Ojedinělé mapování duše českého pařana, jehož se zúčastnilo téměř šest tisíc lidí, probíhalo dva měsíce. Cílem bylo zjistit, o čem hráči sní, co dělají ve volném čase či jaké hry a jak dlouho hrají. „Ukázalo se, že hráči jsou normální mladí lidé, kteří nejsou fixováni pouze na své PC, čas tráví aktivně a nijak výrazně se kromě své záliby neodlišují od vrstevníků,“ hodnotí výsledky průzkumu PR manažer společnosti Intel Pavel Plné znění zpráv


Svoboda. Následující závěry se mohou hodit nejen vývojářům a herním marketérům. Český pařan je z 98 procent muž mezi 13 a 25 lety. Hraní pro něj představuje pouze alternativní příležitost k odreagování, zábavě a relaxaci. „Zábava a relaxace motivačně zcela odpovídají jakékoli hře, a to se i od her očekává. Hra jako taková je tou nejlep,mozkovou přípravou‘ na reálné činnosti,“ říká psycholog Jiří Šimonek ze společnosti DAP Services. Pařani stráví hraním her v průměru tři hodiny denně (39 procent respondentů), 76 procent z nich hraje nejraději on-line společně s dalšími kamarády a spoluhráči. „Činností spojených s počítačem a internetem se účastní lidé, kteří jsou v kontaktu s lidmi a mají více aktivit než ostatní,“ dodává sociolog a proděkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Petr Soukup. Typický pařan se s většinou svých „onlinových“ přátel zná ze skutečného života a více než třikrát týdně vyráží s kamarády za zábavou (52 procent respondentů). A jak je to s obecnou představou o nebezpečí závislosti na hraní? „Na čemkoli, co děláme, často vzniká aktivní psychická závislost. Jen tak se můžeme v dané oblasti rozvíjet,“ říká psycholog Šimonek. A dodává, že do formy patologické závislosti nedojde více hráčů než třeba lidí závislých na čokoládě nebo hamburgerech. Foto autor| FOTO: archiv O autorovi| TEXT: Dacid Kasl ([email protected])

Politolog Jiří Pehe představí novinku o Klausovi v Librexu 25.10.2010

Mladá fronta DNES str. 04 (mao)

Kraj Moravskoslezský

OSTRAVA Besedu a autogramiádu s významným českým politologem a spisovatelem Jiřím Pehem nabídne v úterý program ostravského Domu knihy Librex. Jiří Pehe nedávno vydal kritickou publikaci s lakonickým názvem Klaus, ve které se věnuje velmi otevřeně kritice prezidenta a poukazuje na jeho nedostatky. Podle něj Klaus politicky chátrá. Pehe je v současnosti ředitelem New York University v Praze a přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Vede Pražský institut pro demokracii a kulturu Newyorské univerzity (PIDEC). Studoval právo a filozofii na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1981 emigroval a usídlil se ve Spojených státech amerických, kde v roce 1985 ukončil studia na Škole mezinárodních vztahů na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Jeho postup ale nebyl tak růžový, po vzoru jiných emigrantů v zahraničí začínal od píky, a tak nejprve pracoval jako číšník a vrátný. Později přispíval do New York Times. Pracoval v rádiu Svobodná Evropa. Pořad s Jiřím Pehem začne v 17.00 hodin. Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severni Morava a Slezsko

diář 25.10.2010

Strategie

str. 06

News - domácí

Pondělí 25. 10. Začíná dvoudenní konference Forum Media o marketingové komunikaci v regionu České a Slovenské republiky. Palác Žofín, 9:00 TK ke spuštění nového portálu hromadného nakupování Cenodrom.cz. Restaurace Hooter’s, 13:00 TK k otevření nových prostor českého designu. Czechdesign.cz, 15:00 Úterý 26. 10.



Den signmakingu Brno. Hotel Voroněž, 9:00 Seminář Lewis PR s názvem PRospívá PR Prodeji? Hotel Sonata, 9:30 Slavnostní otevření pražské kanceláře společnosti Emirates. Slovanský dům, 10:00 Středa 27. 10. Seminář společností Comar NetLine a Patton Electronics o nových produktech s důrazem na VoIP zařízení. Corinthia Hotel Prague, 10:00 Setkání osobností Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy při příležitosti 20. výročí založení této fakulty. Karolinum, 14:00 Středa 3. 11. Začíná dvoudenní seminář Ogilvy Institute o vstupní informaci pro tvorbu strategie. Mövenpick Hotel Praha, 9:00 Čtvrtek 14. 11. Začíná veletrh vizuální komunikace Viscom Frankfurt. Sobota 20. 11. Konference TEDx Prague ReStart, s podtitulem Začněme jinak. Středa 24. 11. Začíná dvoudenní seminář OgilvyInstitute na téma Internet marketing. Mövenpick Hotel Praha, 9:00 Není-li uvedeno jinak, akce se koná v Praze

Výzkum public health 1. část 25.10.2010 Zdravotnictví str. 92 PhDr. Miroslav Barták, Ph. D. Využití v praxi zdravotní politiky Oblast výzkumu public health a zejména jeho části, která se věnuje otázkám zdravotní politiky a ekonomiky je předmětem zájmu široké veřejnosti. Není také pochyb o tom, že oblast péče o zdraví na jedné straně zdroje veřejné i soukromé odčerpává, na straně druhé přispívá k růstu produktivity, konkurenceschopnosti a kvality života. Celkové výdaje na zdravotnictví představují ve vyspělých státech v průměru téměř 10 % jejich hrubého domácího produktu a stále existuje tlak na jejich zvyšování na straně jedné a také více či méně úspěšné pokusy tento růst určitým způsobem regulovat na straně druhé. Tvorba a realizace zdravotní, politiky může být definována jako snaha o rozpoznání, prosazování a naplňování veřejného zájmu v oblasti naplňování potenciálu zdraví společnosti [viz Potůček a kol. 2005, Purkrábek 1999], a to jak prostřednictvím systému zdravotnických služeb, respektive podpory zdraví, tak i začleněním otázky zdraví do všech dalších politik. Veřejný zájem v oblasti zdraví (zájem, který se týká cílů a hodnot většiny společnosti, případě obrany hodnot a využívání rozvojových příležitostí) může být naplňován na národní, regionální i lokální úrovni, stejně tak jako na úrovni mezinárodní. Jeho naplňování je v kompetenci a odpovědnosti veřejného sektoru, ale také organizací občanské společnosti i komerčních společností [Potůček a kol. 2005, Purkrábek 1999]. V souvislosti s výzkumem zdravotní politiky a ekonomiky vzniká také otázka, zda a jak jsou výsledky výzkumů využívány v praxi veřejné politiky. Můžeme se ptát na řadu celou otázek [Hanney et al 2003, up raveno, rozšířeno]. Odpověď na ně bude různá, a to v závislosti na pozici toho, kdo na ně odpovídá. Jinak bude odpovídat výzkumník jinak politik, jinak úředník a jinak občanská veřejnost. Tyto otázky mohou zahrnovat: Jsou priority výzkumu stanovovány tak, že výsledky mají šanci být využívány v praxi? Plné znění zpráv


- Jsou priority stanovovány tak, že zajistí angažovanost výzkumnické komunity? Jsou výzkumníci motivováni hodnotami, zájmem o poznání nebo pouze finančními zdroji, které jsou alokovány na výzkum určitých témat? - Existují zde výzkumy, které jsou relevantní k politickým tématům, nebo mohou přispět k otevření nové politické agendy? - Potkává se společenská potřeba výzkumu (často ne zcela pociťovaná) s nabídkou výzkumníků? - Existují módní a naopak opomíjená, ale z hlediska veřejného zdraví důležitá témata? Jedná se o výzkumy politiky, tj. toho co se odehrává, či o výzkumy pro politiku, kdy jsou poznatky vytvářeny na něčí objednávku? - Jsou výsledky výzkumů politikům dobře prezentovány, pokud vůbec? Dozví se rozhodovatelé informace včas a ve formě, která je převeditelná do praxe? - Jsou politici schopni absorbovat výzkumná zjištění? Jsou tato zjištění schopni absorbovat také další významní aktéři? Nejsou výzkumná zjištění srozumitelná pouze dalším výzkumníkům a neodborná veřejnost jim vůbec nerozumí? - Existují situace, kdy politici chtějí a jsou schopni výsledky výzkumů využít? Jak je případně motivovat k využívání poznatků? - Proč by měl být výzkum v této oblasti financován z veřejných prostředků? - Není možné využít analytické kapacity jiných než výzkumných institucí? - Co výzkumné instituce v oblasti veřejného zdraví mohou přinést? Jak měřit jejich společenskou užitečnost? Tématu využívání výsledků výzkumů v oblasti zdravotnického systému, respektive veřejného zdraví je věnována zejména v zahraničí stále větší pozornost [viz Klein, R. 2000, Black 2001, Hanney et al. 2003]. Právě třetí, zde citovaný článek britských a švýcarského autorů, který byl otištěn v časopise Health Research Policy and Systems shrnuje diskusi nad tímto tématem. Hanney et al [Hanney et al. 2003] soudí, že význam výzkumu v oblasti zdraví a mechanismů, které jeho výsledky zprostředkovávají politikům je stále frekventovanějším tématem. Autoři shrnují, že v posledních letech je velká pozornost věnována otázce využívání výsledků výzkumů v oblasti systémů péče o zdraví v praxi veřejné politiky. V této souvislosti hovoří autoři o existenci určitého rozhranní mezi výzkumníky na straně jedné a politickými rozhodovateli na straně druhé. Návrh rámce pro hodnocení vztahu výzkumu a politiky podle Hanneyho a kolektivu [Hanney et al. 2003, str. 4] představuje celou sérii úrovní, jejichž uvědomění si může být důležité pro zhodnocení míry využitelnosti výzkumu v oblasti tvorby a realizace politiky. Autoři se domnívají, že zapojení veřejnosti do tohoto procesu může být klíčové z hlediska využitelnosti výzkumných závěrů v praxi (tj. lobbing pro využívání poznatků, identifikace s danou politikou atd.). Model v sobě zahrnuje koncept zásobárny respektive rezervoáru poznání a myšlenku existence různých rozhranní mezi výzkumem a jeho širším politickým, odborným a sociálním prostředím. Výzkum pro tyto potřeby rozdělují autoři [Hanney et al. 2003] na fáze stanovení potřeb (témat) výzkumu, vstupy výzkumu (k tématům relevantní existující informace), dále pak proces výzkumné práce (metody a metodologie) a primární výstupy (výsledky) daného výzkumu. V této poslední fázi jsou pak výsledky rozšířeny do politické praxe. Model samotný počítá s tím, že tyto poznatky k tvůrcům politiky doputují, ovšem skutečnost může být značně odlišná (toto však již autoři neuvádějí). Proces tvorby politiky pro účely tohoto modelu rozdělují autoři na: sekundární výstupy výzkumů na straně tvůrců politiky (tj. jak jsou využity poznatky při tvorbě politiky), dále na aplikaci poznatků v praxi (při implementaci) a konečně na výsledné výstupy politiky, která využívá poznatky v praxi (skutečný stav). Dvě nejdůležitější rozhraní v tomto řetězci vidí, výše uvedení autoři, mezi fází stanovení potřeb výzkumu - formulací výzkumných cílů, kdy dochází k specifikaci výzkumu, sestavení projektu a výběru výzkumných témat apod. a vstupy výzkumu (souhrnem existujícího poznání). Zde může docházet k mnohdy k selekci pro dané téma důležitých informací. Druhé je pak rozhraní mezi primárními výsledky výzkumu a jejich využití při tvorbě politiky. Tato dvě rozhraní hrají klíčovou úlohu v tom, zda budou poznatky využity či nikoliv. Podle této logiky je tedy pro daný výzkum nejdůležitější dobrý výzkumný záměr a prezentace výsledků výzkumů tvůrcům veřejné politiky. Hanney et al. [Hanney et al. 2003, str. 4-5] považují politiky tvořené na základě poznání za sekundární výsledek využitých výzkumů. V této souvislost také upozorňují, že některé výzkumné poznatky jsou využívány v praxi, ačkoliv ještě neprošly úrovní politického rozhodování. Jako příklad uvádí klinické směrnice, které jsou odborníky využívány v rámci praxe medicíny založené na poznání, ještě dříve než jsou přijaty např. Ministerstvem zdravotnictví. Přes určitou vzdálenost výzkumu v oblasti zdravotnictví a aplikací v praxi veřejné politiky patří zdravotnický sektor k oblastem, kde jsou výzkumné poznatky využívány vůbec nejčastěji. Tato situace se týká spíše klinických oborů a ne zcela nutně oblasti zdraví veřejnosti -sociálního lékařství, kde je situace přece jen odlišná, vzhledem k charakteru a povaze zkoumaných jevů a procesů [srovnej Hanney et al. 2003]. Pokud vycházíme z klasických modelů veřejné politiky, které jsou v praxi používány pro tvorbu analýz (např. na úrovni WHO, OECD a dalších institucí) můžeme rozlišit následující modely veřejné politiky [Hanney et al. 2003, dále viz např. Parsons 1995, Howlet a Ramesh 1995, Potůček a kol. 2005, Schubert, Fiala 2000]. - Racionální model, který je založen na určitém systémovém pojetí, kdy tvůrce politiky nejdříve identifikuje problémy ve svěřené oblasti, poté zkoumá dostupné poznatky, analyzuje data o potencionálních možnostech Plné znění zpráv


řešení a jeho následcích a v konečné fázi vybírá to řešení, které je nejlepší pro dosažení předem stanoveného cíle. Tento model má určitá omezení, protože ne vždy jsou k dispozici všechna data, respektive i samotná interpretace dat a informací může být velmi různá. Zatímco jedna skupina může rozhodovatatele přesvědčovat o výhodnosti daného opatření, další skupina prosazuje pravý opak. Dostupné informace také samozřejmě ovlivňují kvalitu rozhodování o alternativních možnostech řešení. Pokud jsou k dispozici omezené nebo dokonce zkreslené informace, lze přijmout pouze uspokojivé nikoliv ideální řešení. - Inkrementální model naopak sází na uplatnění zájmů různých zájmových skupin. Mimo vědeckých poznatků ovlivňuje tvorbu veřejné politiky také celá řada dalších informací. V rámci tohoto modelu není dosahování cílů lineárním procesem, naopak je spíše procesem malých krůčků a úkroků (dílčích změn) - tvorbou politiky na základě střetávání různých zájmů a hledání určitých kompromisů a vzájemných ústupků. - V dnešní době rozšířeným modelem je model sítí. V rámci tohoto modelu je politika tvořena vztahy mezi skupinami a politickými rozhodovateli. V některých případech jsou vazby mezi jednotlivými aktéry a zájmovými skupinami (ať již zastávají postoj v rámci veřejného zájmu nebo zajišťující prosazení partikulárních zájmů) velmi silné. - Posledním modelem, který je vhodné zmínit, je model odpadkového koše. Tento model předpokládá, že některá řešení mohou být odložena a v budoucnu opět vytažena jako pověstní králíci z klobouku společně s určitým problémem -aktuálním společenským tématem. Tento model předpokládá, že tvorba politiky je značně neuspořádaný proces, který je dalek existenci určitých úrovní tvorby politiky. Pokud bychom pokračovali v metafoře s králíky v klobouku, záleží také na osobě kouzelníka. Stejně tak, jako můžeme pohlížet různě na tvorbu a případně realizaci veřejné politiky může do určité míry klasifikovat také výzkumné poznání [viz Hanney et al. 2003]. Můžeme rozlišovat základní, klinický nebo aplikovaný výzkum (v ČR existují na základě zákona exaktně vymezené kategorie základní a aplikovaný výzkum). Odlišně bude tvůrci politiky využíván výzkum, jehož priority stanovují samotní výzkumníci a jinak výzkum, který byl podpořen z veřejných prostředků, kdy výzkumné priority byly předem definovány (např. veřejnou institucí). Ačkoliv ani zájem například veřejné instituce nemusí automaticky znamenat, že získané poznatky budou posléze využívány. Nicméně obdobná situace může nastat také v případě soukromého výzkumu. Dalším důležitým rozlišením výzkumu je otázka, zda se jedná o výzkum na národní nebo nadnárodní úrovni. Druhý jmenovaný má spíše větší naději na přenos do praxe. Přenos poznatků do praxe je také podmíněn osobou výzkumníka nebo složením výzkumného týmu. Pokud je výzkumník, respektive výzkumný tým tvůrci politiky a veřejností uznáván a všeobecně respektován, mají výzkumné výsledky větší naději na realizaci v praxi [srovnej Hanney et al. 2003]. V této souvislosti může vzniknout otázka o angažovanosti výzkumníka, ale také angažovanosti témat. Sigmund Bauman [Bauman 1966] již v šedesátých letech minulé století k této „angažovanosti“ podotkl, že výzkumník by se neměl zajímat pouze o poznání a čistě vědecké cíle svých výzkumů. Pouze takový zájem považuje Bauman za buď naivní, nebo alibistický, kdy výsledky výzkumů mohou sloužit k přijímání rozhodnutí, které badatel neměl na mysli a s nimiž nesouhlasí, nebo lhostejnost ke společenským normám a zásadám. Jde tedy o to, že výzkum v oblasti public health je vždy normativně, sociálně a alespoň do určité míry také politicky angažovaný. Zdá se, že tento přístup je aplikovatelný i po padesáti letech od své první publikace. Stejně jako existuje typologie modelů tvorby politiky a typologie výzkumu, existují také typologie využívání výsledků výzkumů [Hanney et al. 2003]. - Prvním modelem je model přímého využívání výzkumných poznatků v praxi. Tento model předpokládá lineární vztah mezi existencí poznání a jeho využití v praxi veřejné politiky. - Dalším modelem je problémově orientovaný model. Zjednodušeně řečeno pokud politik objeví problém, požádá výzkumníky o zhodnocení alternativ a možností řešení. - Dalším modelem je model sociální interakce, kdy výzkumníci a tvůrci politiky vzájemně poznávají svůj způsob uvažování a své potřeby. - Zajímavý model je také osvětový model, kdy výzkumné poznatky spíše kultivují prostředí, což může vést následně k většímu používání výsledků výzkumů. - Politický model sází na využití výzkumných poznatků jak střeliva proti „nepřátelské“ politice nebo názorům. - Posledním zmiňovaným modelem je model taktický, kdy v případě určitého problému tvůrce politiky oznámí, že záležitost je nyní zkoumána, že tomuto tématu je aktuálně věnována výzkumná pozornost. Zatímco jedni mohou tento postup vidět jako „cynický“ a přirovnat ho k přístupu ze seriálu „Ano, pane ministře“ jiní mohou vidět v tomto přístupu nástroj, který omezuje přijímání iracionálních rozhodnutí. Vztah poznání v oblasti public health a výzkumných výsledků na straně jedné a tvorba zdravotní politiky na nadnárodní, národní, regionální a lokální úrovni na straně druhé mohou být formalizovány nejrůznějšími způsoby. Některé, v tomto článku představené koncepty, jsou jistě použitelnější pro naši soudobou praxi více než jiné. Reálná politika, stejně tak jako výzkum v oblasti public health se nevyvíjí lineárně, ale jsou závislé nejen na materiálních podmínkách a aktérech politiky. Jistě najdeme oblasti, kde je poznání využíváno bezezbytku a jiné, kde není o poznání takový zájem. Jistě existují politicky, výzkumně a společensky odlišně Plné znění zpráv


atraktivní témata a navíc jejich přitažlivost je v čase proměnlivá. Přínosem je uvědomit si, a stále si uvědomovat, existenci rozhraní mezi výzkumem na straně jedné a politiky, ale i občanskou společností na straně druhé. Zdá se, že stále existují mezery v komunikaci a přenosu poznání do praxe, ať jsou již zapříčiněny jakoukoliv stranou. Otázkou zůstává, kdo může uvedené rozhraní řídit, či alespoň obrušovat hrany. Zahraniční zkušenosti, kterým bude věnována pozornost v druhé části článku, ukazují, že významný podíl na řízení tohoto rozhraní mohou mít výzkumné instituce, kterým vznikají buď jako samostatné organizace, jsou zřizovány státní správou či nadnárodními organizacemi nebo jsou součástí jiných institucí, jakými jsou např. zdravotní pojišťovny, univerzity, ale také organizace neziskového sektoru. SOUHRN První část dvoudílného článku je věnována syntéze poznatků, které jsou relevantní z pohledu zkoumání vlivu výzkumu v oblasti public health na tvorbu a realizace zdravotní politiky. V textu jsou shrnuty základní problémové okruhy, teoretické koncepty tvorby a implementace zdravotní politiky. Pozornost je věnována také problematice a rozhraní mezi výzkumnou a deci zní sférou, která je rozhodující pro využití poznatků výzkumů pro tvorbu evidence-based zdravotní politiky. Klíčová slova: zdraví veřejnosti, public health, výzkum zdravotnického systému, využití výzkumu, zdravotní politika Literatura: 1. Bauman, S. Sociologie. Praha, Orbis1966. 2. Black, N. Evidence based policy: proceed with care. BMJ 2001, 323:275-279. 3. Fiala, P. - Schubert, K.. Moderní analýza politiky. Uvedení do teorií a metod policy analysis. Praha, Barrister & Principal 2000. 4. Hanney, S., R., Gonzalez-Block, M., A., Buxton, J. M., Kogan M. The utilisation of health research in policy-making: concepts, examples and methods of assessment. Health Research Policy and Systems 2003, 1:2doi:10.1186/1478-4505-1-2. 5. Howlet, M. - Ramesh, M. Studying Public Policy: Policy Cycles and Policy Subsystems. Oxford, Oxford University Press 1995. 6. Klein, R. From evidence-based medicine to evidence-based policy. J Healht Serv Res Policy 2000, 5:56-66. 7. Parsons, W. Public Policy. Cheltenham, Edward Elgar Publishing 1995. 8. Potůček, M. et al. Veřejná politika. Praha, Sociologické nakladatelství 2005. 9. Purkrábek, M. Veřejný zájem a stárnutí. Praha, ISS FSV UK, 1999. *** SUMMARY: HEALTH POLICY AND ECONOMICS RESEARCH AND ITS UTILIZATION IN POLICY-MAKUNG PROCESS - 1ST PART Barták M. The first part of the paper is deals with the synthesis of relevant knowledge in the field of health system research utilization in policy-making. The text summaries main problem issues, theoretical concepts of policy-making. The atten -tion is paid also to the interface bet -ween research community and decision makers that are most important for evidence based health policy-making. Key words: public health, health system research, research utilisation. O autorovi| O autorovi: PhDr. Miroslav Barták, Ph. D., Vedoucí katedry obchodu a služeb na Fakultě sociálně ekonomické UJEP e-mail: [email protected]

Recenze na knihu Ekonomika zdraví 25.10.2010

Zdravotnictví

str. 95

Barták,M., EKONOMIKA ZDRAVÍ 1.vyd. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. 224 s. ISBN 978-80-7357-503-8 Publikace nabízí některé poznatky z oblasti ekonomiky zdraví tak, jak jsou diskutovány v rámci disciplíny Public health (zdraví veřejnosti). Práce využívá východiska, která byla vypracována pro analýzu a hodnocení zdravotnických systémů organizacemi, jako je specializované pracoviště Evropského regionu Světové zdravotnické organizace - European Observatory on Health Systems and Policies (Evropská observatoř zdravotnických systémů a zdravotní politiky), Health Unit (Skupina pro zdravotnictví) Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. Přístup publikace v neposlední řadě vychází z analytického rámce, který byl vytvořen pro reflexi vývoje zdravotní politiky v domácím prostředí v kontextu mezinárodního vývoje v rámci oboru Veřejná a sociální politika. Autor publikace PhDr. Miroslav Barták, Ph. D. absolvoval obor Veřejná a sociální politika na Fakultě sociálních věd UK Praha. Během doktorského studia oboru Veřejná a sociální politika na FSV UK Praha Plné znění zpráv


pracoval jako výzkumný pracovník v Institutu zdravotní politiky a ekonomiky v Kostelci nad Černými lesy, později na Oddělení analýz v Centru sociálních služeb Praha. V současné době je odborným asistentem na Fakultě sociálně ekonomické UJEP v Ústí nad Labem. Odborně se zaměřil na analýzu tvorby a realizace veřejných politik na lokální, regionální, národní a nadnárodní úrovni (EU, OECD), zejména v oblasti zdravotní, sociální a vzdělávací politiky. Během posledních pěti let byl na za -hraničních stážích v USA, Rakousku, Itálii a Švédsku, kde pracoval na prestižních univerzitních pracovištích. Od roku 2004 publikuje v odborných časopisech a je spoluautorem několika monografií. Je pravidelným přispěvatelem odborného časopisu Zdravotnictví v České republice. O publikaci napsali: Doc. Ing. Jitka Peková, CSc. (Fakulta sociálně ekonomická UJEP) Téma publikace je velmi aktuální, a to jak z pohledu ekonomické teorie, tak z pohledu praxe, zejména v posledních letech, kdy je předmětem četných diskusí reforma zdravotnictví, a to zejména z pohledu ekonomického. Financování zdravotní péče se potýká s nedostatkem finančních prostředků, a to i ve vyspělých zemích, kde je významným zdrojem financování zdravotní péče povinné veřejné zdravotní pojištění. Proto je přínosná snaha autora využít alespoň v základních rysech i přehled o financování zdravotnických systémů za země EU a některých dalších vyspělých zemí. Obsahově je publikace pojata poměrně velmi komplexně. To sebou nese problém, že není vždy možné věnovat důkladnější pozornost analýzám a hodnocení jednotlivých oblastí dotýkajících se péče o zdraví. Publikaci považuji za užitečnou zejména proto, že se snaží podat komplexní pohled na problematiku péče o zdraví a segment zdravotnictví ve veřejném sektoru a zahrnuje jak teoretické zdůvodnění péče o zdraví jako veřejný statek, tak analýzu praktických problémů organizace a financování zdravotní péče zejména v ČR včetně právního prostředí. Není mi známo, že by na knižním trhu v ČR byla podobná publikace, která by byla pojata takto komplexně. Doc. Ing. Mgr. Martin Dlouhý, Dr. MSc. (VŠE Praha) Význam publikace o ekonomice zdraví si nejlépe uvědomíme při shrnutí několika faktů: Zdraví je jednou z nejvyšších individuálních i společenských hodnot, což potvrdí každý člověk v situaci, kdy je jeho zdraví ohroženo vážnější nemocí. Zdravotní politika a financování zdravotnictví jsou tématy politického boje v ČR, což znamená, že je to také téma pro každého občana, neboť každý z nás je v kontaktu se zdravotnickým systémem. V českém zdravotnictví utrácíme ročně více než 250 mld. Kč, což činí zhruba 7 % HDP. Je vlastně s podivem, jak málo učebnic v oboru ekonomiky zdravotnictví, či v příbuzných oborech, jako např. veřejné zdravotnictví, zdravotnické právo apod., máme v české odborné literatuře k dispozici. Ekonomika zdravotnictví v současnosti není jen specializovaným ekonomickým oborem, ale vzhledem ke komplexnosti péče o zdraví jde nutně o obor multidisciplinární, který obsahuje poznatky z lékařství, podpory zdraví, zdravotnického prá -va, sociální politiky, politologie a dalších oborů. O tom svědčí i struktura a obsah této publikace. Kniha Ekonomika zdraví je podle mého názoru vítaným pomocníkem nejen pro studenty, ale také pro lékaře, kteří chtějí vědět něco více o sektoru, v kterém pracují, pro manažery ve zdravotnictví, pro pracovníky veřejné správy, a nakonec také pro politiky, kteří o rozhodují o budoucnosti českého zdravotnického systému. Doc. Ing. Jaroslav Pilný, CSc. (Ústav ekonomie, Fakulta ekonomicko správní, Univerzita Pardubice) Publikace Ekonomika zdraví je koncipována jako uspořádaná suma důležitých vědomostí, které jsou nutné pro posuzování základních ekonomických aspektů ve vztahu ke kvalitě života člověka. Celý text je rozdělen do třinácti základních kapitol, z nichž je každá věnována jednomu z ekonomických odvětví zdravotnictví jako celku. Nosnou kapitolou je kapitola „Ekonomika zdraví a zdravotnictví“ se svými specifiky, zejména pokud jde o charakter poptávky a nabídky péče o zdraví a dostatek potřebných informací. Dále je charakterizována organizace zdravotnických služeb v České republice v současném období včetně údajů a druzích a počtech zdravotnických zařízení. Důležité jsou údaje o základních způsobech financování zdravotnických služeb. Text je doplňován řadou originálních grafů zpravidla z cizojazyčných zdrojů. Další nosnou kapitolou je kapitola, jež se věnuje fungování péče o zdraví a fungování příslušných výkonných mechanismů. K aktuálnosti této části přispívá řada původních aktuálních číselných údajů sestavených v tabulkách a grafech. Autor zcela zákonitě věnuje přiměřenou pozornost řešení ekonomiky zdravotnictví ve státech Evropské unie. Speciální podkapitola je věnována stručné charakteristice metod přístupu financování zdravotnictví ve státech OECD. Podrobně jsou naznačeny základní finanční toky v Českém zdravotnictví s dílčí pozorností financování nemocniční péče, která patří ve všech státech mezi nejvyšší položky v oblasti zdravotní péče. Podrobněji je charakterizována zdravotní péče v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Irsku a USA včetně prováděných reforem. Plné znění zpráv


Mezi důležité součásti ekonomické efektivnosti a spravedlnosti v rámci poskytování veřejné zdravotní péče patří odpovídající zákonodárství. Jsou vyjmenovány hlavní druhy zákonů, včetně jejich podrobného výkladu, které musí být respektovány při poskytování veřejné zdravotní péče. Redakce

Neinformujte tolik o zmizení Aničky, kazíte nám práci, žádá média policie 25.10.2010 zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Černá kronika iDNES.cz, Jakub Bartosz, iDNES.cz, Petr Zelený, iDNES.cz, Jan Jiřička Policie prosí média, aby přestala zveřejňovat detaily z pátrání po devítileté Aničce. Pomáhá to prý zejména případnému pachateli a znesnadňuje práci policistům. Podle odborníků nelze jednoznačně říct, zda by jim měla média vyhovět. Detaily z pátrání by chtěli policisté utajit. "Tím, jak média o všem informují, ohrožují práci policistů a ubližují i Aničce," řekl dnes vedoucí vyšetřovacího týmu Anička Josef Mareš. Kvůli médiím podle něj případný pachatel ví o každém kroku policie. Kriminalisté podle něj mají dvě verze. Tou první je únos a druhou, že se dívka stala obětí jiného násilného trestného činu. Do dnešního dne přijali policisté na 800 podnětů, které prověřují. Bývalý kriminalista a dnes advokát Josef Doucha považuje požadavek policie jako legitimní, ale zároveň uznává právo veřejnosti na informace. "Přemílá se to, každý spekuluje a vymýšlí. Přináší to kvantum jalových podnětů, kterými je policie zahrnutá a musí je prověřit. Je tam moře plev a možná někde nějaké zrno. Tohle je negativum medializace," uvedl pro iDNES.cz advokát. Doucha souhlasí s tím, že zveřejněné detaily z pátrání skutečně mohou pachateli pomoci. Upozorňuje však, že pokud byl někdo obviněn, ještě to neznamená, že je skutečně pachatel. "Policie ví daleko víc a musí si ty informace chránit. Tento čas je pro ně nejhorší. Mají kvantum poznatků a je na ně vyvíjen veliký tlak ze strany veřejnosti i médií. To jim práci poměrně znesnadňuje," míní Doucha. "Novináře tato výzva staví do velmi složité situace, protože se musejí rozhodnout, jestli je pro ně důležitější čtenost nebo lidský rozměr celého případu," řekl iDNES.cz Jan Jirák z Katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle něj by v tomto případě měla média policistům vyjít vstříc. "Je to oříšek. Policisty chápu, jejich snaha je evidentně veliká a dělají, co mohou. Některé jejich kroky vypadají třeba tajuplně, ale nakonec mohou být cílené a součástí taktiky," sdělil iDNES.cz psycholog Jiří Jelen. "Na druhou stranu z hlediska veřejnosti je informační embargo nepříjemné. Je to případ, který sleduje celá republika," dodává Jelen. InsertSingleVideo

URL| http://zpravy.idnes.cz/neinformujte-tolik-o-zmizeni-anicky-kazite-nam-praci-zada-media-policie-1nj/krimi.asp?c=A101025_154617_krimi_jj

Před soudem je osm lidí kvůli potlačování práv a svobod. Rozsudek zatím nepadl 25.10.2010 zpravy.rozhlas.cz str. 00 spolecnost Klára Bílá,Milan Kopp, ak,Tomáš Pavlíček,Martin Drtina



Výslechy osmi obžalovaných začalo před pražským obvodním soudem hlavní líčení se skupinou, ve které jsou i špičky české neonacistické scény. Čelí obvinění z podpory hnutí směřujících k potlačení práv a svobod. Líčení bylo odročeno na příští pondělí. Předsedkyně senátu avizovala už dopředu další odročení na konec listopadu. Soud dnes ale zamítl žádost bývalého předsedy pražské organizace rozpuštěné Dělnické strany (DS) Patrika Vondráka na propuštění z vazby. Za mřížemi pobývá již zhruba rok. Ve vazbě nadále zůstane také bývalá členka DS Michaela Dupová, kterou obžaloba viní také z provozování webu Resistance Women Unity.Proces nemine ani dlouholetého aktivistu ultrapravicové scény Filipa Vávru. Žalobci je viní z vylepování samolepek neonacistického Národního odporu, z uspořádání demonstrace na podporu padlých vojáků wehrmachtu či z organizace koncertu takzvané white power music.Podle odborníka na extremismus z Masarykovy univerzity Miroslava Mareše se jedná o zásadní proces:„Výsledek procesu může být různý, ale myslím, že i pokud budou nyní obvinění odsouzení, tak se budou snažit odvolávat k vyšším a vyšším instancím a využívat i ne zcela běžných prostředků dovolání se práva jako jsou třeba žaloby k Ústavnímu soudu a žaloby na Českou republiku k Evropskému soudu pro lidská práva, protože je zřejmé, že tady se jedná o důležitý proces z hlediska mezí projevu, a to i v evropském rámci,“ domnívá se Mareš.„Jsem na rozsudky poměrně zvědavý, protože jde o úplně jiný případ než žhářský případ ve Vítkově,“ podotkl odborník na politický extremismus Jan Charvát z fakulty sociálních věd Karlovy univerzity.Vyšší tresty podle něj mají jistý výchovný a odstrašující účinek, ale v zásadě se to přeceňuje. „Spíše se setkáváme s tím, že policie a soudy přistupují k problematice krajní pravice trochu laxně a dávají tresty spíše při spodní hranici,“ řekl Charvát.Podle zprávy ministerstva vnitra o problematice extremismu v roce 2009 ale stoupl počet lidí obviněných v souvislosti s extremismem loni v Česku oproti roku 2008 o polovinu.Jako nejzávažnější případ loňského roku zpráva uvádí žhářský útok na dům romské rodiny ve Vítkově na Opavsku. Stát dal jasný vzkaz, že se nesmíří s nenávistí, říká Šabatová o trestu pro žhářeČtyři žháři z Vítkova dostali výjimečné tresty 20 a 22 let V kauze vítkovských žhářů má padnout rozsudek Vicekancléř Hájek: Dělat z procesů reality show je nebezpečné


Senát zoranžověl. Nadpoloviční většinu v něm má poprvé ČSSD 24.10.2010 zpravy.rozhlas.cz str. 00 politika Martina Spěváčková,Jan Piroch,Václava Vařeková,Martin Křížek Poprvé v historii budou mít sociální demokraté v horní komoře parlamentu nadpoloviční většinu. V senátních lavicích usedne dvanáct nových senátorů za ČSSD, dohromady tak bude mít senátorský klub strany 41 křesel. ČSSD si tak mne ruce, že bude moci přibrzdit vládní návrhy. Naopak vládní koalice varuje, že se chystané reformy mohou zdržet. Výsledky voleb tradičně v pražském Lidovém domě sledovalo vedení strany a také řada kandidátů.Už dvě hodiny po uzavření volebních místností bylo sociálním demokratům jasné, že se jim splnil sen o ‘dvanácti statečných‘. Tedy o dvanácti nových senátorech, kteří levici zajistí převahu v horní komoře. Členové strany nešetřili úsměvy a v kuloárech se již ve tři hodiny odpoledne mluvilo o bouchání šampaňského.„Přepsali jsme politickou mapu senátu,“ zhodnotil tak pro spolustraníky a novináře volební výsledek úřadující předseda ČSSD Bohuslav Sobotka:„Je to pro sociální demokracii velmi důležitý okamžik. Tento týden poprvé získala ČSSD většinu v senátu. Náš senátorský klub bude největším senátním klubem. Bude to sociální demokracie, kdo bude na půdě senátu hrát rozhodující roli.Sobotka ale dodal, že duely kandidátů byly v řadě obvodů vyrovnané a napínavé: „Uplynulé hodiny jsem strávil s poměrně vysokou hladinou adrenalinu s tím, že jsem ve sklepeních Lidového domu sledoval monitory, internet a volební výsledky sociální demokracie.“12 statečnýchJedním ze ‚statečných‘, tedy úspěšných kandidátů, byl například místopředseda strany Zdeněk Škromach. V Hodoníně porazil kandidátku ODS:„Momentálně jsme ještě v takové té náladě těsně po rozhodnutí a mnozí z nás tomu ještě ani nevěří. Úleva z volebního maratonu z nás teprve spadne a věřím tomu, že to oslavíme.“Senátní volby výsledky 2. koloPoražený naopak odcházel bývalý eurokomisař a expremiér Vladimír Špidla. V Českém Krumlově nad ním vyhrál Tomáš Jirsa z ODS. Z neúspěchu prý ale Špidla zklamaný nebyl:„Myslím si, že získat více než 12 tisíc hlasů je velký závazek a svědčí to o tom, že kampaň byla víceméně vyrovnaná. Sociálnědemokratická idea a moje úsilí našlo na Českokrumlovsku určitý ohlas."„Sociální demokracie je zjevně konsolidovaná a začíná získávat důvěru voličů. Ta sice nebyla nikdy ztracena, v určitých momentech ale byla Plné znění zpráv


trochu oslabena. Dochází také ke generační obměně. Já už tedy do vedení strany nesměřuji, chtěl bych ale nadále pomáhat formovat sociálnědemokratickou politiku,“ odmítá Špidla spekulace o tom, že by se chtěl probojovat do vedení strany.Podle svých slov chce nadále publikovat, psát, učit na vysoké škole a přednášet na mezinárodních seminářích v oblasti sociální politiky.Čekání na výsledky si sociální demokraté krátili v Lidovém domě volebním gulášem, štrúdlem a obloženou mísou.Trocha modlitbyObčanští demokraté i tentokrát sledovali sčítání hlasů společně a to ve svém volebním štábu v Praze na Pankráci. Obhajovali osmnáct křesel. Do druhého kola doplňovacích voleb postoupilo 19 jejich kandidátů. Svoji šanci proměnilo osm z nich.Asi nejnapínavější byl volební souboj ve volebním obvodu v Praze 6 mezi Bedřichem Moldanem z TOP 09 a Petrem Bratským za ODS. Jejich skóre se neustále měnilo. Petr Bratský nakonec zvítězil rozdílem 70 hlasů.„My máme doma takový obraz Panny Marie Klatovské, což byla kultovní Panna Marie Albrechta z Valdštejna. Má ji umístěnou i na Valdštejnském paláci, ve kterém sídlí senát. Tak jsme si pod ní klekli a pomodlili se, protože jsme trochu věřící a chtěli jsme se propojit s Bohem. Možná i díky tomu to vyšlo,“ řekl po volbách Bratský.V kampani spoléhal každý na něco jiného. Někdo na vyšší moc, Veronika Vrecionová za Mělnicko vsadila dle svých slov na tvrdou práci a slabé zastoupení žen v politice:„Já jsem si senátní kampaň odpracovala, podařilo se mi voliče přesvědčit a myslím si také, že v můj prospěch ve druhém kole hrálo také to, že jsem žena. Žen v tomto druhém kole totiž postoupilo velmi málo.“Výsledky sečetli volební komisaři zhruba za tři hodiny. Ve štábu ODS to důvod k oslavě nebyl. Předseda vlády a ODS Petr Nečas byl ale realista. Osm mandátů čekal:„Já jsem již před volbami říkal, že standardní výsledek občanských demokratů je osm, devět mandátů z 27. Toho jsme v podstatě dosáhli.“Nutná jednáníPodle občanských demokratů znamená převaha sociálních demokratů v senátu to, že reformy budou vládní strany prosazovat pomaleji, než čekaly. Budou muset více jednat s opozicí.Místopředseda ODS Pavel Drobil doufá, že společnou řeč najdou: „Otázka je, jak sociální demokraté naloží s touto situací. Jestli se budou chovat jako odpovědná státotvorná strana nebo budou pokračovat v té paroubkovské hře ‚všechno zničíme, všechno rozbijeme, budeme arogantní‘. Já věřím, že nikoliv.“Opravdu vítězství?ČSSD bude mít v horní komoře parlamentu těsnou většinu 41 křesel. ODS může počítat s 25 senátory. Po pěti jich pak budou mít KDU-ČSL a TOP 09 s podporou Starostů a nezávislých. V horní komoře parlamentu zasedne i jedna nestranička. Dva mandáty zůstaly komunistům a dva získalo hnutí Severočeši.cz. Žádného senátora nakonec nebudou mít Věci veřejné. Hlasovat letos ve druhém kole senátních voleb přišlo 24,6 procenta oprávněných voličů. Je to víc, než když se ve stejných obvodech volilo před šesti lety.„Když srovnám včerejší výsledky s volbami do senátu před dvěma roky, tak se o žádné velké vítězství ČSSD nejedná, protože tehdy sociální demokraté získali 23 senátorů. Těch ‚dvanáct statečných‘ je tedy poloviční výsledek ve srovnání s volbami minulými,“ říká politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.„Vítězství se samozřejmě odvozuje také od toho, čeho strana potřebuje dosáhnout. ČSSD potřebovala dosáhnout většiny v senátu a to se jí podařilo. Vítězství to tak určitě je,“ uvádí komentátor Rádia Česko Adam Drda.„U voleb, ke kterým přijde jen čtvrtina voličů ve třetině volebních obvodů se dá jen velmi těžko interpretovat, co chtěli voliči svým hlasováním říci, co chtěli naznačit,“ odmítá Drda spekulace, že jsou výsledky voleb interpretovatelné jako nesouhlas voličů s vládní politikou.Senát ovládla ČSSD, může tak blokovat reformy Vítězem senátních voleb je ČSSD, bude chtít post předsedy Senátní volby skončily, výsledky budou za několik hodin Voliči vybrali 27 budoucích senátorů Stížností na volby přibývá. Ústavní právník o jejich úspěchu pochybuje O třetině Senátu rozhodne až druhé kolo Ve 2. kole senátních voleb půjde hlavně o souboj ČSSD s ODS Na Olomoucku přišla k volbám zatím jen desetina voličů Volby do Senátu pokračují, první den přišla necelá pětina voličů O druhé kolo senátních voleb zatím není velký zájem


Mluvčí vlády Kupka skončí, bude starostou Líbeznic 22.10.2010

aktualne.cz

str. 00 Komunální volby - Volby 2010 Kateřina Eliášová

Kupka kandidoval za ODS, bude vládnout se sdružením Bezpečné Líbeznice Praha - Mluvčí vlády premiéra Petra Nečase Martin Kupka končí ve své funkci. V komunálních volbách uspěl coby kandidát ODS v Líbeznicích, osmnáctisethlavé obce u Prahy. Koncem příštího týdne se koná ustavující zastupitelstvo, které jej s největší pravděpodobností zvolí starostou. Plné znění zpráv


"V ODS jsme se dohodli tak, že na starostu budu kandidovat já. A podle jednání, které jsme dosud vedli, by i náš budoucí koaliční partner - SNK Bezpečné Líbeznice - přivítal, abych tím starostou byl," řekl Aktuálně.cz Martin Kupka.#box1 Kdy přesně mluvčí skončí, zatím není jasné, stejně jako to, kdo jej nahradí. "S premiérem Petrem Nečasem jsme o tom už mluvili. Bude záležet primárně na něm, koho si vybere na mé místo. Dočasně budu v obou funkcích, ale nebude to dlouho," uvedl Kupka. Dosud za politiky pouze mluvil, mluvčím kabinetu se stal letos v červenci, loni v lednu vystřídal na postu mluvčího ministerstva dopravy Karla Hanzelku. Z úřadu Středočeského kraje si jej přivedl tehdy nově jmenovaný ministr dopravy Petr Bendl. Ještě předtím byl mluvčím pražského magistrátu. Teď chce dělat politiku, má konkrétní plány. "Z pozice starosty či zastupitele můžete ovlivňovat život obci, můžete přinášet své představy," popsal Kupka důvody, pro které se rozhodl vstoupit do politiky aktivně.#box2 "Pro Líbeznice je klíčové dokončit kanalizaci ve zbývající části obce, zlepšit služby. I díky tomu by se tu mohla řada místních obyvatel, kteří zde nejsou hlášeni, ale využívají našich služeb, přihlásit k trvalému pobytu. Obec by tak mohla získat více peněz z rozpočtu pro svůj rozvoj," slibuje budoucí starosta. V roce 2006 byla Martin Kupka vyhlášen nejlepším mluvčím veřejného sektoru. Vystudoval žurnalistiku a masovou komunikaci na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/volby/komunalni-volby/clanek.phtml?id=680825

V Poslanecké sněmovně začalo další kolo jednání o možné koalici na pražské radnici 22.10.2010

ČRo 6

str. 03

22:10 Studio STOP

Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------A k tomu, co se děje na našich radnicích a hlavně na radnici pražské, se dostaneme právě nyní. V Poslanecké sněmovně právě dnes totiž začalo další kolo jednání o možné koalici na pražské radnici. Zástupci TOP 09 a ČSSD, jejichž vyjednávací týmy se sešly jako první, po společném setkání novinářům řekli, že našli v mnoha bodech programu shodu. Rozpory ale mezi nimi panují, například v bytové a sociální politice a částečně i v oblasti dopravy a zdravotnictví. Odpoledne pak proběhla i schůzka TOP 09 s ODS. Otázka rozdělení pozic na pražské radnici je rébus, nad nímž si láme v tuto chvíli hlavu kdekdo. A hovořila o něm i včera večer u nás ve studiu kolegyně Jana Šmídová a kolega Petr Holub s hostem více než povolaným. Politikem, politologem a filozofem Danielem Kroupou. A ten se na úvod celkem lapidárně vyjádřil k tomu, s jakým výsledkem asi dopadnou dnešní schůzky o nové podobě pražské vlády. Daniel KROUPA, vysokoškolský učitel, filozof, signatář Charty 77, bývalý předseda ODA -------------------Dopadne to tak, že tento týden nedopadne nic. Protože nás čekají senátní volby a do senátních voleb žádná z těch politických stran veřejně neučiní žádné rozhodnutí, kterým by poškodila své kandidáty. Takže můžeme s klidným svědomím říci, že to, čeho jsme nyní svědky, je jenom stínohra, aby politici dali najevo, že nesložili ruce do klína a jenom čekají. Ale pravda je taková, že ty ruce do klína vlastně složili. Za druhé. TOP 09 zvítězila programem změny na radnici. A pokud nechce zklamat své voliče, tak má jediného partnera, a to je ČSSD. Pan Svoboda, který je lídrem ODS v Praze a který má velmi, renomé velmi tedy slušného člověka a člověka, který, bych řekl, se i osvědčil v té funkci prezidenta Lékařské komory, tak bych řekl, má velmi nesnadnou situaci vůbec něčeho v Praze dosáhnout. S tou sestavou, kterou má a které se zbavit nemůže. Za druhé. Když politická Plné znění zpráv


strana je úspěšná a nechce-li svůj úspěch ztratit, nesmí obměnit více než 40 procent lidí ve vedení. Je-li neúspěšná, tak nesmí obměnit méně než 40 procent. A ve chvíli, kdy by tam zůstalo méně než 40 procent lidí z minula, tak ta strana je bezruká, protože nemá zkušenost a zbavuje se velkého politického kapitálu. Čili někteří lidé tam prostě v ODS zůstat musejí. Ale nemělo by jich být nad kritické množství. Já tu hranici tedy stavím 40 procent maximálně. Petr HOLUB, moderátor -------------------Vy tedy myslíte, z pohledu TOP v Praze, nebo jiných stran někde jinde, že ODS, pokud tam vládla prostřednictvím nějakých skandálů, tak že bude v každém případě velice problematickým partnerem, se kterým se bude těžko vládnout? Daniel KROUPA, vysokoškolský učitel, filozof, signatář Charty 77, bývalý předseda ODA -------------------Já jsem si téměř jistý. Muselo by dojít k revoluci v sociální demokracii v Praze, aby šla do koalice s ODS. Protože pan Dienstbier zas, mladší, není zcela nezkušený politik. Já ho znám ještě z doby federálního parlamentu, kdy to byl takový mladý sympatický student. Ale řekl bych, že určitý charakter prostě prokázal a nepředpokládám, že by, že by se nechal zlomit k tomu, aby šel do koalice s ODS. Čili on, jemu také zbývá v podstatě jenom jediný partner, a to je TOP 09. Petr HOLUB, moderátor -------------------A když TOP 09 požaduje, a to je opět požadavek, který je slyšet i z jiných měst, za jiných podmínek, aby, řekněme, ODS jako budoucí partner se zbavila některých lidí ze svého čela, a pak že bude možné utvořit nové vedení radnice, zbrusu nové, je to realistický požadavek? Může TOP 09 čekat, že to k něčemu povede? Daniel KROUPA, vysokoškolský učitel, filozof, signatář Charty 77, bývalý předseda ODA -------------------Já bych řekl, že to je požadavek zaměřený ke 2 adresátům. Jedním je vládní koalice, které tím říká, no, my v zásadě nejsme proti koalici s vámi a vidíte, že vynakládáme veškeré úsilí. A druhým adresátem jsou voliči, kterým říká, no, podívejte se, protože jsme v koalici na vládní úrovni, tak tady musíme sehrát tuhle tu hru a ve skutečnosti se pokusíme to udělat s někým jiným. Samozřejmě, že za zády pana Svobody, za zády pana Dienstbiera je řada členů, kteří by se vzájemně ODS a sociálních demokratů dokázali okamžitě dohodnout o rozdělení ... Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Nakonec v Praze vládla velká koalice a šlo to docela podle jejich not, že. Daniel KROUPA, vysokoškolský učitel, filozof, signatář Charty 77, bývalý předseda ODA -------------------V Praze, a řekl bych, že jak pan Svoboda, tak pan Dienstbier tento týden v noci nespí, protože se obávají, co tito lidé za jeho zády provozují. Petr HOLUB, moderátor -------------------Ale když tedy žádají po ODS výměnu vedoucích kádrů politici TOP 09, tak se vlastně neobracejí na ně ve skutečnosti. Daniel KROUPA, vysokoškolský učitel, filozof, signatář Charty 77, bývalý předseda ODA -------------------Já myslím, že se neobracejí na ně, protože vědí dobře, že to udělat nemohou. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------To byl politik, politolog a filozof Daniel Kroupa. My zatímco jsme tady poslouchali s Jindřichem ten záznam, tak jsme si tak notovali, jak ho máme oba rádi. Protože nás učil na Fakultě sociálních věd. Nicméně láska je věc jedna, hodnocení toho, co Daniela Kroupa říkal, je věc druhá. Vy jste, Jindřichu, říkal, že s ním v řadě ohledů celkem souhlasíte. Plné znění zpráv


Jindřich ŠÍDLO, hlavní analytik České televize -------------------No, já s ním souhlasím především v tom, že se tenhle týden nemůže nic stát, že to nemůže být dojednáno. A jak s řadou věcí bych souhlasil. Například s tím, že za zády pánů Svobody a Dienstbiera stojí staří dobří známí, jejichž spojením jsou prostě ty dozorčí rady za veliké miliony každý rok. A to, že by se Petr Hulínský s Karlem Březinou dohodl s Rudolfem Blažkem a Milanem Richterem, no, tak to okamžitě. Ono se o tom mluví, ono se o tom mluví, že tahle varianta furt není, furt není ještě jaksi ze hry. Že jaksi koalice ODS a ČSSD v Praze může vzniknout. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Já mám dokonce pocit, že je čím dál pravděpodobnější, byť mně napřed přišla úplně šílená, tak nějak tak podvědomě, jak jsme u těch intuic 22. Jindřich ŠÍDLO, hlavní analytik České televize -------------------Já si myslím, že pokud by něco takového mělo vzniknout, tak je to normálně asistovaná politická sebevražda obou těch stran. A že by v takové chvíli asi bylo načase, a to prosím jako neříkám jako názor, že by to mělo udělat, ale myslím si, že v tu chvíli by se do toho vložil, měl vložit Petr Nečas jako premiér. Protože to je, to je ... Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Myslíte, že by do toho měl chuť? Jindřich ŠÍDLO, hlavní analytik České televize -------------------No, já nevím. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Vždyť on má sám svých starostí dost. Jindřich ŠÍDLO, hlavní analytik České televize -------------------Ano, ale jestli, pokud by prostě udělala tedy pražská ODS koalici se sociálními demokraty, tak to je úplně popření toho, co Petr Nečas hlásal. Všichni známe pověst pražské ODS. Všichni v tomhle městě žijeme, nebo my v tom městě žijeme, my víme, co se tady děje. A to, co říkal Daniel Kroupa, že jedinou šancí TOP 09 je prostě spojenectví s ČSSD, tak to má něco do sebe. Jasně, jako v ideálním světě by to tak bylo, ale nezapomínejme, že i jaksi ono i v té TOPce jsou jako skryti někteří zajímaví lidé. Ale i v té sociální demokracii je ten Petr Hulínský, je Karel Březina. To jsou veteráni místní politiky. A protože Jiří Dienstbier tam nemá úplně nejsilnější, byť ty výsledky ho posílily, ale to, že má úplně jiný pohled na věc než právě ti dva jmenovaní pánové, z nichž je mimochodem jeden můj spolužák ze základní školy, tak to je všeobecně známo. Jiří Dienstbier prostě nemá úplně jako silné mocenské zázemí tady v pražské ČSSD. Ona pražská ČSSD je taky svět sám pro sebe, stejně jako pražská ODS. Spojení TOP 09 a ODS jako dává trošku větší smysl, řekněme, kvůli třeba spolupráci na úrovni vlády, jo. A myslím si, že Bohuslav Svoboda by se se Zdeňkem Tůmou asi jako dohodli. Lidé pro Prahu, vždycky za nima samozřejmě budou ti ... Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------No, ale pořád vlečou na tom chvostu za sebou ... Jindřich ŠÍDLO, hlavní analytik České televize -------------------Ale pak, ale pak co s tím? Pak jakoby co vlastně můžete dělat? Protože jako to není ideální svět. Pak už v tom zastupitelstvu nikdo není. Já si, já nepochybuju o tom, že by Zdeněk Tůma možná chtěl vládnout radši se zelenými v Praze, jo, to by pro něj asi byla dobrá situace, ale to prostě není k dispozici. Tam jako bude muset udělat nějaký kompromis, nějaké menší nebo větší zlo. To, že by se mohl dohodnout s tou ODS, jak říkám, má svoji logiku a je otázka jako, nakolik tam opravdu Bohuslav Svoboda jako vládne. Já myslím teda, že ne. A že Plné znění zpráv


co jakoby bude ta ODS chtít za to, že do té koalice půjde, co bychom se třeba neměli dozvědět nikdy, tak to jsou všechno otázky, které jsou jako zneklidňující. Protože ta touha Pražanů po změně je prostě evidentní. ODS tady přišla o 30 procent hlasů. To je, ona tady šla z více než 50, což je taky pravda. Ale to je mimořádný výkon přijít o 30 procent hlasů za 4 roky, kdy vládnete. A je prostě tady u vlády 19 let a já myslím, že i Petr Nečas ví, a spousta lidí v ODS to ví, že prostě pražská ODS potřebuje do opozice na 4 roky. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------No, ale voliči ji tam úplně neposlali, Jindřichu. Jindřich ŠÍDLO, hlavní analytik České televize -------------------No, voliči jim sebrali 30 procent hlasů. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------No, ano, ale neposlali ji úplně jaksi ... Jindřich ŠÍDLO, hlavní analytik České televize -------------------No, poslali ji, jak říkám, na víc než, na méně než polovinu zisku. Ale já si pamatuju, když jsem před 4 lety mluvil, dělal rozhovor s Mirkem Topolánkem, tak on, tehdejším premiérem, a to bylo po tom obrovským úspěchu Pavla Béma tady. A on tehdy říkal Mirek Topolánek, že prostě, něco v ODS jako celku se začne měnit až v okamžiku, kdy pražská ODS bude odstavena od moci. To je situace, která teď, která teď jakoby je možná. A já nechci, a nemůžu ani jaksi plédovat pro to, jak by to mělo dopadnout. To prostě není moje práce. Ale to, že prostě ODS u té moci tady je dlouho a že ta prorostlost byznysu a politiky je tady v Praze úplně jaksi maximální, kromě toho, že to je prostě esteticky, jako estetický názor si snad můžu dovolit. Že to prostě esteticky je, je fakt surrealismus. Ty špičaté boty, bently a pohled na starostu Prahy 5 Milana Jančíka, to není exces. To byla podstata pražské politiky. Praha je prostě místo, kde, jak ta politika ukazuje, se nějak jako reálně, protože je extrémně bohatá, jo. A ... Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------No, to je, pražský rozpočet je úplně ... Jindřich ŠÍDLO, hlavní analytik České televize -------------------No, copak pražský rozpočet, ale celá ta oblast, je to jedna, že jo, jedna z nejbohatších oblastí Evropské unie. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, no, samozřejmě. Jindřich ŠÍDLO, hlavní analytik České televize -------------------A je to i to hrozné lákadlo. A to lákadlo prostě bylo 19 let v jedněch rukou. A proto, myslím si, že i ti členové ODS, kteří, alespoň s kterými já mluvím a kterým záleží na budoucnosti tý strany tuší, že od toho lákadla musí být odstaveni. Na nějakou dobu, protože pak se ukáže, kdo v té ODS jako chce něco dělat jako v rámci politiky a co prostě je součástí, kdo tam je jenom proto, aby byl u byznysu. Je pravda, že TOP 09 tady vyhrává v Praze proto, že to prostě byla trochu neznámá naděje. O Zdeňkovi Tůmovi a o jeho vizích pro Prahu nikdo nic neví. Zdeněk Tůma je ... Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Ale nevíme to doposud, upřímně řečeno. Jindřich ŠÍDLO, hlavní analytik České televize --------------------



No, říkám, nikdo nic neví. Tam prostě stačilo, že on nebyl jako oni. Zdeněk Tůma si vydobyl renomé jako centrální bankéř, což je mimochodem disciplína, které podle mého názoru nikdo z voličů nerozumí. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Přesně tak. Jindřich ŠÍDLO, hlavní analytik České televize -------------------Vůbec neví, vůbec neví ... Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Ale působí to seriózně. Jindřich ŠÍDLO, hlavní analytik České televize -------------------Ale působí to nesmírně seriózně. On vypadá seriózně a stojí za ním Karel Schwarzenberg. A není s ním spojen žádný skandál. Tohle stačilo. Tady se v Praze nesoutěžilo ve vizích. V těchhle těch volbách se hrálo o pověst. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Tak pravil můj dnešní hlavní host, hlavní analytik České televize, ale dnes na půdě Českého rozhlasu Jindřich Šídlo.

Jeden z posledních hitů véčkařů 22.10.2010

Haló noviny

str. 05 Komentáře - názory - polemika Jaroslav KOJZAR

Předvolební vydání Pražanu, tedy občasníku strany Věci veřejné, nám jako hit v rozhovoru představilo ekonoma Tomáše Sedláčka, jinak člena Národní ekonomické rady vlády, tedy NERV. Je mu dnes třicet tři let, doktorskou práci sice na fakultě sociálních věd v loňském roce neobhájil (to už měl za sebou členství v NERV), ale to mu nebrání, aby se nechoval jako všestranný ekonomický expert. Byl sice u prezidenta Havla jako poradce, ale s ním si o ekonomice prý »jenom povídali, nebo uvažovali, zda ten který zákon podepsat či nepodepsat«, ale další zkušenost už byla prý zcela jiná. To když na ministerstvu financí, opět jako poradce, tentokrát tehdejšího ministra Sobotky, »se ocitl v bahně psaní zákonů a počítání«. Později ho lidovci navrhli za člena Národní ekonomické rady vlády, kde se s ekonomy mnohem zvučnějších jmen pokoušel dostat zemi z krize a naordinovat Topolánkově týmu lék na propady. Tehdy – pamatujete, bylo to v lednu - se dostal společně s Vojtěchem Filipem na obrazovku České televize, a když se oba diskutéři začali zabývat krizí, odmítl s ironickým úsměvem názor předsedy ÚV KSČM, že propad, který naší ekonomice hrozí, bude větší než jedno procento. Prý jen se zpomalí růst naší ekonomiky, a to ještě jen o setiny či desetiny procent. Nic, co by nám prý mělo vyvolat vrásky na čele. Prostě, česky řečeno, Filip tomu nerozumí a chce jen si přihřívat svou levicovou polívčičku. Tedy, tak to doslova neřekl, ale z jeho úsměvu jsem to vyčetl. Všechno je přece už předem promyšleno, ví se, co může být, a oni, ekonomové, jsou schopni navrhnout patřičná opatření, jež naši zem vyvedou v klidu z krizových jevů, které jsou zřejmě přehnané. Stačilo dodat: Nevěřte komunistům, ti jen straší a do lidí chtějí nasít nevíru v nás, pravicové ekonomy, kteří vědí, jak na to. Situace už za pár týdnů se však vyvíjela jinak. Vojtěch Filip se ve svém odhadu skutečně mýlil. Propad byl mnohem větší, fabriky se zavíraly, lidé byli propouštěni až na těch statistikou podchycených půl milionu, méně se nakupovalo, propad zaznamenaly i banky půjčující na docela slušný úrok. Poradce Tomáš Sedláček už na obrazovku nepřišel, jen v NERV s několika vyvolenými plánoval, jak z toho. Co vymysleli, bohužel, nebylo stejně k ničemu, ale média se alespoň měla o čem bavit a dávat těm bez práce a dalším postiženým naději. Mě ovšem zaráží Sedláčkova spokojenost se sebou samým. Jeho kariéra byla vskutku hvězdná. Nestál sice na Národní třídě v době listopadových událostí, ale měl to »štěstí«, že promoval na konci devadesátých let, kdy byla poptávka po ekonomech ještě vzdělaných »standardně«. A tak po něm sáhl sám Václav Havel. Plné znění zpráv


Je ovšem pro mne záhadou, jakým způsobem byl obyčejný, právě dostudovaný ekonomek vybrán přímo na Hrad. Ale to víte - »štěstí«. Napadá mě otázka: Jaký vlastně je Tomáš Sedláček ekonom, když na samém prvopočátku krize nedokázal odhadnout, co všechno nás může čekat, a přesto se dostal do NERV? Ten po čase skončil, protože nedokázal vůbec nic. Dnes je členem obnoveného NERV, tentokrát poradního sboru Nečasovy vlády. Nevím, kdo ho navrhl. Lidovci už určitě ne, a o jeho supervysoké kvalifikaci bych mohl, z výše uvedených důvodů, pochybovat. Protože však účinkoval jako jeden z posledních hitů Věcí veřejných před volbami, pak zřejmě tady hledejme jeho nové zaštítění. Svědčilo by to i o tom, že véčkaři si ani s obsazením odbornými silami míst, která si v koalici vydupali, moc starostí nedělají, hlavně, že vybraná osoba je mediálně známa. Foto popis|

Z vlády na radnici. Kupka se stane starostou Líbeznic 22.10.2010

parlamentnilisty.cz jas

str. 00

Zprávy

Martin Kupka zamíří z vlády zřejmě do čela líbeznické radnice. Tamější zastupitelstvo jej zřejmě zvolí starostou. Mluvčí kabinetu Petra Nečase (ODS) Martin Kupka končí ve své funkci, na politiku však nerezignuje, naopak. V komunálních volbách totiž uspěl coby kandidát ODS v Líbeznicích. A se tak zřejmě starostou této obce. Líbeznické zastupitelstvo jej totiž pravděpodobně do této funkce na svém jednání, jež se bude konat příští týden, zvolí. ODS se dohodla... "V ODS jsme se dohodli tak, že na starostu budu kandidovat já. A podle jednání, které jsme dosud vedli, by i náš budoucí koaliční partner - SNK Bezpečné Líbeznice - přivítal, abych tím starostou byl," vysvětlil serveru Aktuálně.cz Martin Kupka. Zatím však není jasné, kdy se Kupka případné nové funkce ujme. "S premiérem Petrem Nečasem jsme o tom už mluvili. Bude záležet primárně na něm, koho si vybere na mé místo. Dočasně budu v obou funkcích, ale nebude to dlouho," vysvětlil Kupka. Být starostou se vyplatí Teď má pro vykonávání funkce velké plány "Z pozice starosty či zastupitele můžete ovlivňovat život obci, můžete přinášet své představy," vysvětlil důvod, proč se o místo starosty uchází. Martin Kupka byl v roce 2006 vyhlášen nejlepším mluvčím veřejného sektoru. Vystudoval žurnalistiku a masovou komunikaci na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Více čtěte: Mluvčím nové vlády bude Kupka

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1387&clanek=178948

Víte, jak vypadá český hráč počítačových her? Plné znění zpráv


22.10.2010

pcworld.cz

str. 00

+ scienceworld.cz, gamestar.cz, profil.cz, tn.cz Čestmír Žák

Anketa realizovaná společností Intel ukázala, jak vypadá český fanoušek počítačových her, a dala nahlédnout i do jeho nitra. Typický „pařan“ podle Intelu hraje většinou na stolním počítači a preferuje on-line hry. Průzkum naboural i obecně sdílený předsudek, že vyznavači počítačových her obývají spíše virtuální světy: například více než dvě třetiny dotázaných plánuje, že půjde volit. A jaký je tedy hráč počítačových her? Český „pařan“ je z 98 procent muž zpravidla mezi 13 a 25 lety. Jde o generaci, jež přicházela do kontaktu s počítačem již od útlého dětství, proto polovina respondentů uvádí, že se k hraní počítačových her dostala již v šesti letech. „Děti zařadily počítač mezi své hračky a stal se pro ně nedílnou součástí jejich života, stejně jako pro každého z nás. Mají tedy možnost si hrát na vojáky a bitvy ve virtuálním prostředí, které jim dává více volnosti, a nehrají si s předměty přímo v ruce a reálném světě. To samé ale platí pro práci s počítačem všeobecně,“ komentoval výsledky psycholog Jiří Šimonek ze společnosti DAP Services, která se zabývá průzkumy v oblasti školství. Pro českého hráče není hraní her to jediné a hlavní, na co se zaměřuje. Představuje pro něj pouze alternativní příležitost k odreagování, zábavě a relaxaci. „Zábava a relaxace motivačně zcela odpovídají jakékoliv hře a to se i od her očekává. Hra jako taková je tou nejlepší ,mozkovou přípravou‘ na reálné činnosti,“ upřesnil Jiří Šimonek. Hraním her tedy mladí lidé rozvíjejí i své logické schopnosti, postřeh a koncentraci. Tuto schopnost pak mohou uplatnit jak ve škole, tak v reálném světě. Adrenalinové akční či sportovní hry upevňují jejich analytické myšlení či reakční dobu, hry nazývané strategické zase pomáhají rozvíjet smysl pro dlouhodobé budování cílů v podobě vlastních 3D světů. Studie ukázala, že český „pařan“ není osoba trávící svůj čas jenom u počítače bez kontaktu s okolním světem, ale má také zájem o věci, které ho obklopují. Hraním her stráví v průměru 3 hodiny denně (39 % respondentů). „Co se týká rozdělení času, nejde o nic neobvyklého. 76 % z nich hraje nejraději on-line společně s dalšími kamarády a spoluhráči. Nicméně svůj volný čas netráví jenom hraním her a komunikací s virtuálními přáteli,“ potvrdil Jiří Šimonek. „Obecně platí, že činností spojených s počítačem a internetem se účastní lidé, kteří jsou v kontaktu s lidmi a mají více aktivit než ostatní,“ dodal sociolog Petr Soukup, proděkan Fakulty sociálních věd UK v Praze. Právě rostoucí obliba on-line hraní svědčí o tom, že gaming je společenská činnost, při níž mohou být hráči ve vzájemném kontaktu. Gaming se právě díky možnosti on-line propojení stává stále společenštějším, to ale neznamená, že by jeho vyznavači rezignovali na „staromódní“ společenské kontakty se svými společníky a kamarády. Typický pařan se s většinou svých známých zná ze skutečného života a více než třikrát do týdne si vyrazí s kamarády za zábavou (52 % respondentů), což odpovídá životnímu tempu dnešního teenagera. Kromě běžného kontaktu s přáteli a známými nejsou českému hráči lhostejné ani činnosti, které mají vliv na okolní dění. O nadprůměrné sociální aktivitě a smyslu pro širší okolí, než je mikrosvět vlastního monitoru, svědčí například údaj, že plné dvě třetiny z nich chtějí jít k volbám, a to i za předpokladu, že ještě nedosahují věku, který by je k tomu opravňoval. „Je to jen ukázka toho, že hráči se zajímají o dění kolem sebe a respektují běžné věci jako ostatní populace. Není to tedy skupina úplně vyhraněná a odtržená od reality,“ vysvětlil Jiří Šimonek. S hraním her se často v obecném mínění pojí představa, že při něm hráči snadněji propadají závislosti. Dotyčný jedinec pak není s to rozlišit hranice skutečného a virtuálního světa. Výsledky průzkumu tento předsudek vyvracejí. Potvrzuje to i Petr Soukup: „Hraní může vnímání okolí narušit, pokud by jedinec nedělal nic jiného a od dětství se nestýkal s lidmi. To je ale i díky povinné školní docházce nemožné.“ V obecné rovině platí, že hraní her není nic škodlivého. Závislost nehrozí obecně a všem. Záleží na dalších aktivitách, kterými hráči vyplňují svůj čas. „U her je to podobné jako u ostatních věci. Existuje nějaká obecná predispozice k závislosti a měl by na ni být brán ohled. Fenomén her není ale nijak nový a on-line hry jsou jen modifikací,“ řekl Petr Soukup. Jiří Šimonek k tomu dodal: „Dá se s určitostí říct, že na čemkoli, co děláme, často vzniká aktivní psychická závislost. Jen tak se můžeme v dané oblasti rozvíjet. Do formy patologické závislosti jich nedojde více než třeba lidí závislých na čokoládě, hamburgrech a kole.“



Sociální vztahy se pěstují nejen v reálném světě, ale i v elektronickém prostředí. Tento způsob komunikace se stává každodenní součástí života mladých lidí, hráče nevyjímaje. Velký rozmach sociálních sítí a komunitních webů nabízí okamžitou komunikaci s lidmi, kteří mají obdobné zájmy, problémy nebo cíle. Přes toto všechno v sobě skrývá virtuální svět i jistou míru anonymity. Oproti reálnému životu se v něm jedinec může vydávat za někoho jiného. Hraní her však nepředstavuje výjimku, jde o vlastnost, která se pojí se světem internetu jako takovým. „Chování v sociálních sítích je jiné než v reálném světě. Lidé jsou on-line schopni prozradit mnohem více,“ vysvětlil Petr Soukup, proděkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Jiří Šimonek, psycholog z DAP Services, dodal: „Dříve byl obdobný rozdíl hmatatelný a viditelný v tom, co si lidé dokázali psát a co reálně říkali a žili. Je a bude mezi tím vždy rozdíl. Část populace (kolem 11 %) se bude vždy dělat lepší, když může, a to i na dálku. Dokonce i když je to riskantní a porušují tím třeba pravidla nebo zákony.“ Hráči jsou skupinou uživatelů počítačů, pro které je zásadní mít to nejlepší možné vybavení – od zdánlivých maličkostí, jakou je třeba kvalita „myši“, až po co nejvýkonnější procesor, kterým je v současnosti Intel Core i7. „Klasické kancelářské počítače a notebooky jsou hráči z převážné části ignorovány. Jejich potřebám zdaleka nedostačují. Proto raději volí počítače sestavené podle jejich přání. To, že se čeští hráči v počítačích vyzná, dokládá i fakt, že si z velké části, konkrétně 69 % z nich, počítač sami upravují nebo vyměňuji jeho komponenty. Skoro 83 % si také informace shání na internetu. Mají tak přehled o všech novinkách, trendech, historii a budoucím vývoji. Pro 72 % z nich je Intel preferovanou značkou,“ uzavřel Pavel Svoboda ze společnosti Intel.

URL| http://pcworld.cz/software/vime-jak-vypada-cesky-hrac-pocitacovych-her-11995

100 dní vlády 21.10.2010

ČT 24

str. 03

05:59 Studio 6

František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Před chvílí jsme říkali, že před 100 dny byla jmenována vláda Petra Nečase. Vznikla poté, co ČSSD sice vyhrála volby, ale nedokázala dát dohromady potřebnou většinu. V novodobé historii jde o vládu, která má v podstatě nejpohodlnější většinu ve sněmovně. Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka -------------------Lidové noviny jí daly trojku. Hodnocení dvou hostů Studia 6. Já tady vítám Petra Honzejka, komentátora Hospodářských novin, hezké ráno. Je tu Jan Kubáček, politolog Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, dobrý den. Tak když si zjednodušíme trošku právě tu otázku, jakou známku dáváte? Petr HONZEJK, komentátor Hospodářských novin -------------------Já tohle zjednodušení naprosto, ale naprosto odmítám. Ale pokud bych měl hodnotit vládu, tak bych řekl, že technická úroveń jejich výkonu zatím není vůbec špatná, ale ten umělecký dojem vůbec není dobrý. Jan KUBÁČEK, politolog Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak ona v podstatě zatím o těch reformách mnoho nenamluvila ani nenastartovala, nebylo příliš na to času. Zatím je to vláda opravdu škrtací a celkem logicky, protože kasa je projedená a to dlouhodobě. Takže mě se to jeví jako kabinet velmi pragmatický, oceňuji, že má velmi vysokou vůli se dohodnout a bude to kabinet nepříjemných zpráv, to se potvrzuje a bude jich přibývat. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Nevím, jestli to technické a umělecké hodnocení Petra Honzejka se vztahovalo i ke dvěma hodně důležitým celospolečenským okamžikům, ať už to byly srpnové povodně nebo 40-tisícové demonstrace odborářů, při nich se podle tebe, Petře, vedla vláda jak? Petr HONZEJK, komentátor Hospodářských novin -------------------Při povodních si vedla vláda nesporně velmi dobře. Na místě byli klíčoví ministři. Ta pomoc obcím fungovala velmi slušně. Integrovaný záchranný systém fungoval také. Pokud jde o tu 40-tisícovou demonstraci, tak tam si myslím, že je to spíš důsledek toho špatného uměleckého dojmu, který vláda zatím sebou nese, protože jedna ze základních chyb, které podle mě Petr Nečas udělal, že ne úplně dostatečně od začátku řekl, že v těch úsporách, které jsou nutné a které by společnost pravděpodobně strávila, protože koneckonců pro ně hlasovala v červnových volbách, tak ne úplně dostatečně dal najevo, že politická reprezentace v tom v uvozovkách s lidmi, projevilo se to například v tom, že snížení platů ústavních činitelů neproběhlo o 10 %, proběhlo o 5 % a bez ohledu na to, že v minulém roce to bylo také 5 %, takže dohromady to těch 10 % dá, ale to se těžko lidem vysvětluje. Takže ano, ty věcné kroky jsou správné, jsou přiměřeně razantní. Vláda zatím udělala to, co mohla, čas na ty reformy, jak říká kolega, opravdu ještě bude, ale to vysvětlování, kroky jednotlivých ministrů, spory ve vládě, to všechno potom resultuje v tom, že v tuto chvíli by podle aktuálních průzkumů vláda ve sněmovně už většinu neměla. Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka -------------------Jak to má s vysvětlováním rozpočtového schodku, který přináší a který stále je 135 miliard a přitom je to vláda škrtací, stále nám to říká, musí se šetřit a do toho procesu půjde takový schodek? Jan KUBÁČEK, politolog Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Pro mě je překvapení, že premiér tohle téma nezmiňuje. Bylo to jedno z ústředních témat jarních voleb v květnu. To bylo asi nejdynamičtější agenda, která se vzpomínala všemi předáky, veřejnost potom poměrně lační. Já samozřejmě rozumím, že nemůžeme mluvit o těch v uvozovkách krutých a někdy technických číslech, protože někdy by to možná mělo informaci v podstatě která by měla ten výstražný charakter a možná děsivý pro veřejnost, ale zkrátka premiér by měl možná více nastínit povahu státního rozpočtu, toho s jakými čísly pracujeme, jaké odhady jsou a tím popularizovat doslova pro každou domácnost a ty dopady. Koho by to zatížilo, jak se na tom státní ekonomika je, jak by to zatížilo jednotlivé profese. Tady je možná příliš bez emocí a souhlasím s kolegou, že v podstatě i ty záplavy i ty demonstrace ukázaly, že opravdu to nebude kabinet silných prohlášení, nebude to kabinet úplně marketingový, emocionální, což je možná ku prospěchu, ale právě tohle je téma, které by si zasloužilo mnohem širší prostor a mnohem větší popularizaci. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------A bude to podle tebe kabinet silných reforem, i když se podíváme třeba na výsledky komunálních a senátních voleb? Jinými slovy, může vláda vůbec ty reformy ustát, když už teď v počátku, aniž by se v podstatě ty kroky přímo lidí dotkly, tak už proti ní demonstruje 40 tisíc lidí? Petr HONZEJK, komentátor Hospodářských novin -------------------Já myslím, že to co se odehrálo, to znamená, výsledky komunálních voleb a ta 40 tisícová demonstrace, že to je naopak výzva pro Petra Nečase a Miroslava Kalouska k tomu, aby ty reformy provedly co nejrychleji, protože čím dříve je provedou, tak tím spíše je bude schopna společnost strávit a tím spíše se nepodepíšou na výsledku pravicových stran v příštích sněmovních volbách. Takže myslím, že tam bude teď obrovská snaha pravicových stran ty reformy provést. Na druhou stranu proti tomu bude stát možná oranžový Senát, pokud sociální demokraté získají o víkendu v druhém kole senátních voleb těch 12 křesel, které potřebují k tomu, aby získali v Senátu většinu. A je tam také druhá velká neznámá, to znamená, Věci veřejné, které v těchto volbách naprosto propadají a je dost možné, že si tato strana uvědomí, že její podstata je protestní a že se bude snažit nějakým způsobem hrát opozici uvnitř koalice, že budeme svědky toho, čeho jsme byli svědky u lidovců v 90-tých letech v době vlády Václava Klause a že tímto způsobem budou ty reformy bržděny, ale myslím, že tato vláda se bude snažit ty reformy provést, provést je rychle a co možná razantně. Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


A v souvislosti s tím, pane Kubáčku, jak dlouho vydrží ta koalice kompaktní? Nejen tedy v souvislosti nakonec s výsledky voleb a formováním různých koalic po celé České republice. Ale také v souvislosti s takovými čertíky, které řešila, ať už jsou to věci kolem ABL, kolem sledování politiků nebo ty vnitrokoaliční zkrátka problémy armádní zakázky anebo teď nově například kontrola, kterou poslal ministr financí vlastně na stávajícího ministra obrany, čímž se vrací k našemu předsednictví a hospodaření v čele Alexandr Vondra, coby šéf přes evropské záležitosti? Jan KUBÁČEK, politolog Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak právě proto, že to je kabinet hodně věcný, tak si myslím, že vydrží poměrně dlouho. Obecně ta politická logika je, že velké rozvolňování začne kolem prezidentské volby, ale to máme ještě nějaké ty dva a něco roku. Fakticky musíme bedlivě sledovat dalších 12 měsíců, protože to je obecně čas, kdy je jediné momentum,kdy můžou prosadit stěžejní reformy, protože poté už začíná další zbrojivo, další kampaň, tentokrát pro krajské volby, pak volba prezidentská a pak v podstatě už začíná další intenzivní kampaň před sněmovními volbami. Takže rok a několik málo dnů a poté už to bude pasovaná přetahovaná a příprava na další a další volby. Na druhou stranu, musíme si uvědomit, že kabinetu nahrává jeden okamžik, oni opravdu musí prosadit některé z reforem, protože v podstatě, pokud by se jim toto nepovedlo, tak jim nepřijdou voliči, kteří je volili z důvodu toho, že prostě škrtat se musí a už není ustoupit kam. Není jiné volby. Takže tak trochu jsou opravdu souzeni k reformám, ale souhlasím s kolegou, že to bude intenzivní balík a že to bude z mého pohledu jednoroční balík, protože pak už není čas.

knihy 21.10.2010

Fresh marketing

str. 72

Knihy

Strategické válečné hry v podnikání Benjamin Gilad Management Press 232 stran, 380 Kč Vypracovávat strategický plán v náročném a složitém globalizovaném konkurenčním prostředí, aniž byste jej otestovali z hlediska možných reakcí trhu, je totéž jako naslepo vstupovat do minového pole. Jako - obrazně řečeno spolehlivý detektor kovů může vaší organizaci posloužit metoda válečných her. Zatímco nákladné válečné hry provozované - často s diskutabilními výsledky - velkými poradenskými firmami bývají spíše drženy v tajnosti, kniha Benjamina Gilada tuto metodu poprvé zpřístupňuje. Kniha je příručkou, která vám umožní být neustále o krok před konkurenty. Ukazuje, jaký typ válečné hry - jako nástroje umožňujícího vytváření realistických strategických plánů, respektive testování spolehlivosti již existujících plánů - je vhodný pro vaši firmu či rozhodovací situaci, jak připravit, zorganizovat a uspořádat realistickou a nenákladnou válečnou hru, jak poznat dynamiku trhů, modelovat chování a předvídat tahy svých konkurentů s minimem informací a s maximální přesností, i to, že k tomu nepotřebujete ani počítače, velké a drahé poradenské firmy, ani doktorát z matematiky. Efektivn í komunikace pro manažer y Božena Jiřincová Grada 144 stran, 199 Kč Kniha Efektivní komunikace pro manažery je praktickou příručkou pro manažery, kterým přináší řadu cenných zkušeností z oblasti komunikace. Získejte nejen praktický návod, ale i vysvětlení, na jakých základech komunikace stojí. Renomovaná česká autorka prezentuje komunikační dovednosti na konkrétních činnostech manažera, tedy na modelových situacích, ve kterých se vedoucí pracovník ocitá každý den. Božena Jiřincová čerpá zejména z vlastních praktických zkušeností, získaných při práci s manažery ve firmách a z vedení výcviků komunikativních dovedností. Publikace může sloužit také jako manuál pro řešení určitých komunikačních situací, obsahuje doporučení, jak v takových situacích jednat a obstát před svými podřízenými. Využijte příježitosti zlepšit svou verbální komunikaci, asertivitu, naučte se aktivně naslouchat a ponořte se do základů prezentačních dovedností. Metody výzkumu médií Tomáš Trampota Martina Vojtěchovská Portál 296 stran, 329 Kč Cílem knihy je seznámit čtenáře s metodami užívanými při výzkumu médií. Kniha obsahuje jak zásady komerčního výzkumu médií (výzkum sledovanosti, měření efektivity reklamy), tak i výzkumu akademického (výzkum mediálních organizací, analýza reprezentace, interpretace textu). Jednotlivé metodické postupy jsou rozebrány na praktických příkladech z českých médií. Kniha je zároveň praktickým metodickým manuálem pro čtenáře, kteří se výzkumem médií zabývají nebo se s ním hodlají hlouběji seznámit. Publikaci ocení pracovníci médií, mediálních agentur, reklamních a PR agentur, stejně jako studenti oborů mediální studia, žurnalistika, sociologie či politologie. Titul dala dohromady dvojice zkušených autorů.



Tomáš Trampota je vědeckým pracovníkem Centra mediálních studií FSV UK , kde přednáší analýzu mediálních obsahů a sociologii zpravodajství, analýzu médií přednáší na VO ŠP. Martina Vojtěchovská je zástupkyní šéfredaktora týdeníku Marketing & Media. Cas h Flow Jaroslav Sedláček Computer Press 192 stran, 254 Kč Management likvidity zaujímá již několik let přední místo v teorii i praxi podnikových financí. Základem jsou majetkové a kapitálové toky a z nich odvozené metody zjišťování cash flow. Autor knihy Jaroslav Sedláček, specialista na financování podniků, se zabývá metodami sledování a řízení peněžních toků a jejich uplatněním ve finančním managementu podnikatelských subjektů. Aktuální druhé vydání přináší nejnovější poznatky z teorie i praxe peněžních toků v rámci současné legislativy. Dozvíte, se jak vnitřní a vnější finanční toky ovlivňují ekonomiku podniku a jaký je průběh majetkových i finančních toků, jak se měří finanční situace a výkonnost podnikatelských subjektů, jaké jsou dvě nutné podmínky pro zachování existence podniku, jakými kritérii se řídit při výběru vhodné metody zjišťování cash flow a jak identifikovat a analyzovat hospodářské transakce vzhledem k peněžním tokům. Hlavní přínos publikace spočívá v komplexním pohledu na peněžní toky, který novým způsobem propojuje účetní data se vstupy v modelech zjišťování cash flow. Autor knihy Jaroslav Sedláček je docentem Ekonomickosprávní fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Je také auditorem a soudním znalcem pro odvětví managementu a účetnictví. Foto popis|

Marketing cestovního ruchu po česku 21.10.2010

Fresh marketing str. 32 Petr Majerik

Komentáře

Turismus Petra Majerika O letošních prázdninách jsem již po několikáté navštívil své oblíbené Jeseníky. Nabízejí krásnou přírodu, mnoho památek i jinak zajímavých míst. Díky relativně větší vzdálenosti od Prahy si uchovaly řadu lokalit, kde celé hodiny nepotkáte živáčka. Faktor vzdálenosti je zároveň problémem, protože méně turistů automaticky znamená menší zdroje na budování atraktivní oblasti cestovního ruchu. Letos se mi konečně splnil sen a poprvé jsem navštívil legendární přehradu Dlouhé Stráně, důmyslně ukrytou v jesenických kopcích. Toto vodní dílo nenarušuje okolní přírodu a geniálním systémem přečerpávání vody přes turbínu mezi horní a dolní nádrží nabízí šetrný způsob výroby elektrické energie. K horní nádrži, zbudované v jednom z jesenických vrcholů, se lze dostat na kole nebo pěšky, pro rodiny s dětmi a seniory je k dispozici exkurze autobusem, spojená s návštěvou zázemí vodního díla. A tady začíná problém. Exkurze sice zahrnuje návštěvu řady zajímavých míst elektrárny, včetně zhlédnutí filmu o historii jejího budování, přičemž vše graduje návštěvou horní nádrže s fantastickým výhledem na Praděd, ale nikdo z návštěvníků netuší, že délka prohlídky činí zhruba tři hodiny, bez možnosti zakoupení jakéhokoliv občerstvení, nápoje nevyjímaje. Kdo se nevybavil svačinou, docela trpí. Jen o něco lepší je nabídka možnosti využít sociální zařízení, které je k dispozici alespoň při zastávce v polovině trasy. Bohužel jen cestou na vrchol. Kvůli těmto skutečnostem se po příjezdu na parkoviště vyžíznění nebo jinak potřební turisté vrhají na jedinou místní restauraci, která však bohužel připomíná lokály čtvrté cenové skupiny ze sedmdesátých let. Nádherné zážitky z návštěvy unikátního projektu jsou tak velmi ovlivněny nedostatkem nabídky služeb, obvyklých pro turistické lokality. Za několik týdnů jsem si na tyto skutečnosti vzpomněl při návštěvě rakouského Kaprunu, kde i místa s menším turistickým potenciálem nabízela perfektní zázemí pro své návštěvníky všech věkových skupin - od dětských hřišť přes půjčovny dalekohledů až po nabídku místních gastronomických specialit. A nechají si za to také samozřejmě slušně zaplatit! Ačkoliv máme v České republice řadu krásných míst, mnoho z nich, zdá se, ještě čeká na svou ucelenou marketingovou koncepci. Foto popis|



O autorovi| Petr Majerik, Autor je ředitelem mediální agentury ZenithOptimedia Prague. Působí rovněž jako lektor na VŠFS a na FSV UK.

FSV 20.10.2010

protext.cz str. 00 sih

dce kom

PROTEXT: Fakulta sociálních věd slaví 20. výročí od svého založení Praha 20. října (PROTEXT) - Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (FSV UK) si letos připomíná dvacáté výročí svého založení, kdy nastoupila na místo bývalé Fakulty žurnalistiky. Jejím cílem bylo poskytnout společnou platformu pro studium společenských věd, zejména v duchu tradice Fakulty společenských věd a publicistiky (1968-1972). V roce 2010 si FSV UK připomíná další dvě výročí svých významných specializovaných pracovišť, patnáctileté výročí založení Centra pro mediální studia (CEMES) a desetileté výročí Centra pro sociální a ekonomické strategie (CESES). FSV UK získala v relativně krátkém čase výbornou pověst jak v oblasti výuky, tak v oblasti výzkumu a je dnes považována za jednu z vrcholných institucí v oblasti sociálních věd v České republice. Při příležitosti oslav 20 let FSV UK se bude 25. října v 11:30 konat tiskové posezení nad kávou se zástupci Fakulty sociálních věd. Posezení se uskuteční v Café Louvre na Národní ulici v Praze. Všichni novináři jsou srdečně zváni! Slavnostní setkání při příležitosti oslav dvacátého výročí FSV UK se bude konat ve středu 27. října 2010. Oslavy budou zahájeny v 10 hodin v Jinonicích, kde se představí jednotlivé instituty. Slavnostní program bude pokračovat setkáním ve Vlasteneckém sále Karolina, kde ve 14 hodin vystoupí rektor Univerzity Karlovy prof. Václav Hampl a emeritní děkani FSV UK prof. Miloslav Petrusek, prof. Lubomír Mlčoch a prof. Jan Ámos Víšek. Od 16 hodin zahájí přednášky zástupců institutů: ve Vlasteneckém sále Karolina vystoupí prof. Michal Mejstřík, prof. Jiří Kraus, doc. Bořivoj Hnízdo, prof. Jiří Kabele, prof. Martin Potůček a doc. Jiří Vykoukal. Kontakt: [email protected], [email protected], tel. (+420) 222 112 285, 222 112 286
Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkou PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za ně nese plnou odpovědnost. PROTEXT Cas| 14:14

MÉDIA: Daniel Köppl: Novinařina není ve valné většině slušné povolání, etický kodex je sebeobrana profese Plné znění zpráv


20.10.2010

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se Vlastní zpráva ČM (rich)

„Novinařina prostě je na hranici slušného chování, je to svým způsobem pavlačová záležitost,“ říká Daniel Köppl šéfredaktor časopisu Marketing a Media a vyučující na fakultě sociálních věd UK. Proto by novináři měli mít etický kodex. „Jsou to pravidla slušného chování. Jsou kodifikována, protože ne v každém povolání jsou slušní lidé, ne všichni se chtějí držet slušného chování.“ Etický kodex má podle Köppla podstatný význam, protože novinařina ve valné většině není slušné povolání. „Když kladete otázky, tak často musíte porušit pravidla slušného chování. V některých momentech používáte nátlakové metody, ústupové metody,“ vysvětluje Köppl s tím, že etický kodex je svým způsobem sebeobrana novinářské profese. „Ale je fér si říct, že je to legitimní důvod, jak legalizovat tu situaci.“ Novináři se podle Köppla etickými kodexy brání a dohání si špatné svědomí, které mívají po večerech. Je zde však i druhá strana mince: ačkoliv většina redakcí cosi jako etický kodex má, většina novinářů jej nezná ani v rámci těch vydavatelství. Celý pořad Média v postmoderním světě mužete poslechnout zde.


MÉDIA: Daniel Köppl: Nejčastějším problémem novinářů je jejich naivita 20.10.2010


Neschopnost nahlédnout věci z většího odstupu je nejčastějším problémem novinářů. V pořadu Média v postmoderním světě to řekl Daniel Köppl, šéfredaktor Marketing a Media a vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. „Nejčastější problémem novinářů je jejich naivita,“ doplnil. Své tvrzení dokumentuje na příkladu udělování digitálních licencí Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, kdy dvě největší komerční televize Nova a Prima toto udělování zdržovaly. „Ano, zdržovaly, ale bylo to naprosto legitimní, naprosto v pořádku,“ říká Köppl a dodává: „je to jeden z marketingových nástrojů. Je v tom normální obchodní taktika, kterou by zvolil každý z nás, kdo by byl v té pozici.“ Novináři však podle něj dodávají emoce, které jsou neadekvátní. „Řada novinářů to chápala jako osobní útok na demokracii.“ Podle Köppla by u takových případů bylo správné využít etický kodex, protože případů, kdy novináři jednají z neznalosti nebo neschopnosti tendečně je celá řada. Celý pořad Média v postmoderním světě mužete poslechnout zde.


Trest pro vítkovské žháře 20.10.2010

ČRo 1 - Radiožurnál

str. 02

12:10 Ozvěny dne

Jan BUMBA, moderátor -------------------Byl to brutální a v posledních 20 letech naprosto neobvyklý útok. Tak dnes soudce v Ostravě zdůvodnil verdikt nad skupinou žhářů, kteří loni vhodili zápalnou lahev do domku obývaného romskou rodinou ve Vítkově, těžce zranily ani ne dvouletou dívku Natálku a popáleniny utrpěli i její rodiče. Dnešní rozsudek je u tří z obžalovaných



dokonce ještě přísnější, než navrhovala obžaloba. Tři z nich byli odsouzeni na 22 let do vězení, čtvrtý na 20 let. Celý proces sledovala naše ostravská zpravodajka Andrea Čánová. Dobrý den. Andrea ČÁNOVÁ, redaktorka -------------------Zdravím do Prahy. Jan BUMBA, moderátor -------------------Co dnes tedy zaznělo u soudu? Můžete shrnout, jakými argumenty byl podložen ten verdikt? Andrea ČÁNOVÁ, redaktorka -------------------Já bych řekla, že byl podložen velmi pevnými argumenty. Už jen to, že soudce Miloslav Studnička rozsudek vyhlašoval hodinu, zdůraznil, že senát verzi obhajoby vůbec neuvěřil. Podle něj existuje velmi dost pádných důkazů o tom, že obžalovaní rozhodně věděli, že je dům obydlený. Taky, že útok dopředu plánovali. On se opírá o svědectví lidí, kteří popsali, že kolem domu se vždy pohybovaly děti, že se svítilo v noci, že to teda bylo vidět, že je to obydlené. Soudce Studnička dokonce citoval odposlechy, které kriminalisté pořídili. A v těch odposleších obžalovaný Vaculík například zpívá o Hitlerovi a jednotkách SS. Soudce čin přirovnal ke Křišťálové noci, kdy byli oběťmi útoku Židé. Podle něj jde opravdu, jak jste, Honzo, říkal, o krutý útok, který se rozhodně vymyká, a proto tedy padly ty výjimečné tresty. Jan BUMBA, moderátor -------------------Reagovali nějak obžalovaní? Andrea ČÁNOVÁ, redaktorka -------------------Obžalovaní přímo na místě se odvolali, samozřejmě ty reakce těch stran procesu jsou rozdílné, diametrálně rozdílné. Státní zástupkyně Brigita Bilíková je rozhodně spokojena, protože jak už zaznělo, padly dokonce vyšší tresty, než které ona navrhovala. Já jsem se jí, když vycházela z jednací síně, ptala, jestli si myslí nebo jaký signál podle ní vlastně justice tímto verdiktem vyslala. A to právě v souvislosti s nárůstem extremistických hnutí a jejich sympatizantů. Ona říká, že právě s ohledem na to vnímá tenhle dnešní rozsudek jako jednoznačnou generální prevenci. No, a samozřejmě obhájci ten rozsudek považují úplně naopak, nesouhlasí s ním. Jeden z nich Ladislav Myšák dokonce řekl, cituji: "Je to sociální poprava." Další advokát Pěnkava zopakoval, že se odvolá, protože podle něj nejde o pokus o rasově motivovanou vraždu. Jan BUMBA, moderátor -------------------Děkuji za informace, tolik naše ostravská reportérka Andrea Čánová. Jak dnešní rozsudek tedy přijala rodina těžce popálené Natálky, která dlouho po útoku bojovala o život? Její matka Anna Siváková uvedla, že výrok soudu pro ni znamená jistou úlevu a o to, jak ho přijali obžalovaní, se prý nezajímala. Anna SIVÁKOVÁ -------------------Já jsem je moc neviděla, já jsem se na ně nechtěla koukat. Ale pocit to byl strašnej. No, s rozsudkem jsem vůbec nepočítala, že bude tak vysokej, ale jsem ráda, fakt, že ten rozsudek byl takový, jaký je. Z mé stránky jim nikdy v životě, pokud budu na tomhle světě, tak jim nikdy v životě nedokážu odpustit za to, kde nás dostali. Jan BUMBA, moderátor -------------------Řekla Anna Siváková. Na telefonu je nyní zmocněnec rodiny postižené žhářským útokem ve Vítkově Markus Pape. Dobrý den. Markus PAPE, zmocněnec rodiny postižené žhářským útokem ve Vítkově -------------------Dobrý den. Jan BUMBA, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Dá se tedy říci, že rodiče Natálky jsou s tím rozsudek spokojeni, ale ne úplně, že by si představovali třeba ještě vyšší tresty? Markus PAPE, zmocněnec rodiny postižené žhářským útokem ve Vítkově -------------------Tak jsou určitě spokojeni a my jim teprve musíme vlastně vysvětlit ten rozsudek. Ještě nemám ani písemnou podobu vlastně toho rozsudku, ale všeobecně se dá říct, že ten rozsudek je precedentní a poprvé vlastně padl velice přísný trest, který ale ještě není pravomocný. To znamená, že ještě s postupem času se dozvíme, jak rozhodne vrchní soud v tom odvolacím řízení. Ale celkově se dá říct, že je to velice dobrý signál pro další případný potencionální pachatele, kteří by uvažovali o tom provést podobný čin. Jan BUMBA, moderátor -------------------Vy sám, pane Pape, čekal jste takto vysoké tresty? Markus PAPE, zmocněnec rodiny postižené žhářským útokem ve Vítkově -------------------Ano, já si myslím, že to je taky ocenění výjimečně dobré práce vyšetřovatelů i státní zástupkyně, takže je potřeba tady zvýšit vlastně tu /nesrozumitelné/ a říct jasně, že útok na obydlí všeobecně je nežádoucí a je nepřípustný. A to mohou soudci jenom v podstatě vyslovit takovým tvrdým trestem. Jan BUMBA, moderátor -------------------A z vašeho pohledu tedy odpovídají tresty tomu, co podle rozsudku ona čtveřice spáchala? Markus PAPE, zmocněnec rodiny postižené žhářským útokem ve Vítkově -------------------Ano. Já si myslím, že ten způsob provedení útoku, takzvaný modus operandi, svědčí o tom, že to nebyli žádní začátečníci, že to nebyla žádná spontánní akce, ale že v podstatě museli mít bohaté zkušenosti z minulosti. A je to taky vlastně potvrzení toho, že léta se tady něco za ně dávalo, že ty kompetentní orgány zřejmě si nevšimly, že vzniká nějaká organizovaná skupina, která je schopna spáchat takový čin. Takže bohužel, muselo k tomu dojít, aby stát se z toho vzpamatoval a začal se bránit. Jan BUMBA, moderátor -------------------Děkuji vám za rozhovor. To byl Markus Pape, zmocněnec rodiny, která byla terčem vítkovského útoku. Obhájcem jednoho z odsouzených Jaromíra Lukeše, který má jít na 22 let do vězení, je Pavel Pěnkava. Dobrý den. Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Dobrý den. Jan BUMBA, moderátor -------------------Vy jste, pane doktore, požadoval pro svého klienta trest za obecné ohrožení, které má mnohem nižší sazbu. Jste tedy zklamán verdiktem? Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------On verdikt nebo celé to trestní řízení není až tak o pocitech a nejméně o pocitech obhajoby. My samozřejmě na to nahlížíme z pohledu právního a tam s váma můžu souhlasit v tom směru, že je to trest a právní kvalifikace, s kterou nesouhlasíme, což i tento nesouhlas samozřejmě získal výraz v tom, že obžalovaný Lukeš se odvolal proti tomu verdiktu okamžitě na místě. Jan BUMBA, moderátor --------------------



Toto tedy z toho formálního hlediska, to už jsme i zmiňovali, že se odvolal. Jak ho přijal? Co tomu říkal, když vyslechl ona slova, že má jít na 22 let do vězení? Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Tam v té jednací síni v tom konkrétním čase není moc prostor zase na sentiment nebo na nějaké emoce. Tam se to skutečně odehrálo v čistě konstruktivní poloze, zda se odvolávat nebo ne. To jeho stanovisko bylo kategorické, že se chce odvolat. Takže já můžu pouze odtušit, že on s tím výrazně nesouhlasí. Jan BUMBA, moderátor -------------------Není prostor na sentiment? Skutečně ne? Není panu Lukešovi líto, co se stalo? Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Ne, ten dotaz zněl, jak on na to zareagoval v té soudní síni. V té soudní síni v té chvíli není prostor, zejména časoprostor to tam nějak dalece rozebírat. My samozřejmě budeme mít prostor s panem Lukešem to nadále rozebírat v rámci toho našeho odvolacího řízení, ale v té konkrétní chvíli, kdy mi byla teda povolena krátká rozmluva, se to skutečně odbývalo pouze, pokud jde o to, zda se odvolává, nebo zda si ponechává lhůtu. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pane Pěnkavo, můžete, prosím, říci, na čem chcete postavit kauzu při odvolání? Co hodláte napadnout nebo zpochybnit? Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Jak už bylo řečeno dříve, základní pilíře toho našeho odvolání budou totožné s tím, co jsme zmiňovali v závěrečné řeči. To znamená primárně, že skutečně toto jednání nemá být právně kvalifikováno jako pokus vraždy, že ani pan Lukeš ani ostatní nešli do Vítkova se záměrem vraždit, se záměrem úmyslně někoho usmrtit. Ano? Jan BUMBA, moderátor -------------------Ještě, prosím, k jedné věci. I v médiích se objevily debaty, poměrně vyostřené debaty o tom, zda ten proces nemohlo ovlivnit to, že byl tak bedlivě sledován v médiích, třeba v přímém přenosu televize. Tuto věc ale vy nenapadáte? Nebo ano? Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Máte pravdu v tom, že my jsme nevznášeli námitky tohoto charakteru. Na jednu stranu je to i z toho důvodu, že ty námitky tam byly vznášeny mými kolegy. Já nejsem zcela přesvědčen, že se dá dát rovnítko mezi tím, že kauza byla sledována médii, a tím, že dnes padly takto vysoké tresty. To asi ne. Na druhou stranu si dovolím vyslovit svůj subjektivní názor, že jistou roli určitého tlaku nad všemi stranami, a myslím si, že i včetně soudu, skutečně mediální pozornost vyvolala. Jan BUMBA, moderátor -------------------Chcete tím naznačit, že kdyby tam nebyl tento mediální zájem, tak by možná padly nižší tresty? Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Ne, to je právě to ... Takovýto jakoby závěr nebo takové to rovnítko tam nemůžu dát, protože se jedná opravdu jenom o pocity. Já rozhodně nejsem ten, který by chtěl říct média, neměly jste mít prostor reportovat, informovat o tomto případu. Určitě ne. Ale skutečně to, co se odehrávalo v průběhu toho procesu, bylo pro všechny zúčastněné nad míru, řekněme, jak nové, tak i nad míru nepříjemné, právě proto, že tam skutečně byly, řekněme, informace online, které, a to si dovolím, odvážím tvrdit, mohly do určité míry i některé ty svědky ovlivňovat, protože skutečně měli možnost si přečíst, co ti ostatní třeba minutu, 5 minut před nima v jednací síni vyprávěli. Plné znění zpráv


Jan BUMBA, moderátor -------------------Já děkuji i vám za rozhovor. Obhájce odsouzeného Jaromíra Lukeše Pavel Pěnkava. Výjimečný zločin, výjimečný trest. Poslouchá nás také odborník na extremismus Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Jan CHARVÁT, odborník na extremismus, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pane Charváte, nakolik zásadní slovo dnes padlo podle vás, podle vaší analýzy, pokud jde o snahu o potírání podobných skupin a obecně rasově motivovaného násilí? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já se domnívám, že to je další jaksi z kroků, které se odehrávají. Teď se bude samozřejmě velmi intenzivně řešit, jestli ta výše toho trestu je odpovídající, neodpovídající a tak dál, a tak dál. To mně nepřísluší hodnotit, nejsem právník, jsem politolog. Z mého pohledu můžu pouze říct, že je tam velmi zřetelný signál o tom, že soudy jsou schopné u nás za prokázanou rasově motivovanou činnost jaksi dávat i vysoké tresty, což se v minulosti nestávalo a pravděpodobně, a já doufám, že alespoň k tomuto jaksi dojde, nějaké debatě veřejné. Pravděpodobně i to je do jisté míry důvod, proč k takhle jaksi dramatickému útoku nakonec došlo, protože to samozřejmě není první útok. Těch útoků v té oblasti bylo více. A uvidíme, jakým způsobem se s tím ještě možná do budoucna ten soud vypořádá. Jan BUMBA, moderátor -------------------Myslíte, že ti lidé, kteří si dnes vyslechli rozsudky, jsou takovými typickými představiteli tuzemské extremistické scény? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Nemluvil bych o extremistické, mluvil bych o té silně krajně pravicové nebo neonacistické. Domnívám se, že v zásadě ano. Ono to odpovídá tomu typu těch jaksi takových těch "gangů", které vidíme. Vidíme je jaksi ve zbytku Evropy. Nemyslím si, že by se nějak výrazně lišily. Jan BUMBA, moderátor -------------------A spíš nahodilá skupinka, která se náhodou dala dohromady, anebo jsou tu ještě nebezpečnější elementy? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, že to není určitě skupinka, která se náhodně dala dohromady. I ten soud jaksi nakonec došel k názoru, že šlo o organizovanou činnost, která má nějakou poměrně jaksi delší historii, což je ale přesně právě to typické jaksi pro tyto skupiny. Nemůžeme si myslet, že jde jaksi o nahodilé ad hoc vzniklé jaksi skupiny nějakých "deprivantů", kteří tedy jaksi čistě pro zábavu někam přiběhnou, nahází tam zápalné lahve a utečou. Jo, tady skutečně vidíme jaksi dlouhodobou organizovanou činnost, která opět, když se podíváme na tu sérii těch útoků, která probíhala v minulosti, má nějakou historii v tom posledním období minimálně sahající do roku 2004. Jan BUMBA, moderátor -------------------Zaznamenal jste, pane Charváte, nějaký posun, co se extremistických aktivit týče, od chvíle, kdy byla dopadena ona vítkovská čtveřice, nebo jakou odezvu měl vítkovský incident v extremistických nebo krajně pravicových kruzích? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


V těch krajně pravicových kruzích je samozřejmě tento soud velmi jaksi bedlivě sledován. Je samozřejmě chápán jako soud nespravedlivý, jakožto soud, který jaksi je předem dán nějaký rozsudek. Nicméně jaksi dopad reálný na tu scénu podle mého názoru nebude mít zdaleka tak významný, jak se třeba očekává, a to zejména z toho důvodu, že ta krajně pravicová scéna v současné době je poměrně velmi výrazně utlumena. To znamená, že on spíš jaksi jenom podpoří ten útlum, který my v posledním, řekněme, roce, roce a půl vidíme. Jan BUMBA, moderátor -------------------Slyšeli jsme zmocněnce rodiny poškozené útokem, pana Markuse Papeho, který říkal, že doufá, že ty přísné tresty budou mít takový odstrašující účinek na lidi, kteří by se třeba chtěli pokusit o něco podobného. Co o tom soudíte vy? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, že to takhle úplně jednoznačně přímočaře nefunguje. Pokud se ale ukáže, že soudy jaksi budou i nadále jaksi tvrdě nebo respektive ne tvrdě, ale skutečně podle zákona trestat ty jaksi přečiny, u kterých bude možné prokázat ten rasový motiv, tak jak jim zákon jaksi ukládá, tak se domnívám, že to jistý odstrašující moment mít může. Jan BUMBA, moderátor -------------------Odborník na projevy extremismu Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji vám za rozhovor. Na shledanou. Jan CHARVÁT, odborník na extremismus, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou.

Stížnosti na volby 20.10.2010

ČRo Rádio Česko

str. 01


Václav SOCHOR, moderátor Tomáš PAVLÍČEK, moderátor moderátor -------------------V 10 hodin a 8 minut se setkáváme u pořadu Rádio Česko Svět o desáté. Vašimi průvodci zůstávají Václav Sochor a Tomáš Pavlíček. Dobré dopoledne. Václav SOCHOR, moderátor Tomáš PAVLÍČEK, moderátor moderátor -------------------Příjemný poslech. Strana zelených ohlásila, že podává stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu a k Ústavnímu soudu na rozdělení Prahy do 7 volebních obvodů. Podle zelených tohle rozdělení ve volbách do místních zastupitelstev dál výrazně zvýhodnilo velké strany na úkor těch menších. Předseda zelených Ondřej Liška argumentuje tím, že kdyby se volilo jako v roce 2006, měli by zelení se svými 6 % až 5 či 6 křesel. Teď v Praze nezískali ani jedno. Podle Tomáše Lebedy z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy bude rozhodnutí o tom, nakolik rozdělení Prahy na 7 volebních obvodů ovlivnilo volby a poškodilo ty malé strany, složité. Mimo jiné i proto, že zákon dělení obcí umožňuje. Tomáš LEBEDA, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Zákon jasně říká, že lze obce rozdělit na malé obvodní obvody. Ta velikost 9 mandátů je ta nejmenší, jakou lze vlastně aplikovat, a tudíž vlastně se v podstatě neděje nic protizákonného, byť to řada odborníků už dlouho systematicky kritizuje. Zvláště kritizuje ten fakt, že ty obvody mohou být pro každé volby jiné a že si to Plné znění zpráv


zastupitelstvo může rozdělovat účelově tak, jak se to pro které volby hodí, což mimochodem je silné podezření u Prahy, protože tam ty volební obvody ani jednou nebyly stejné jako v předcházejících volbách, nikdy se ten počet neopakoval. Václav SOCHOR, moderátor Tomáš PAVLÍČEK, moderátor moderátor -------------------Politolog Tomáš Lebeda. S podobnými argumenty jako Ondřej Liška vystoupil i předseda Věcí veřejných Radek John. Věci veřejné stížnost podávaly už před volbami, soud ji tehdy zamítl. Stížností se po volbách očekává víc. Ostatně do 29. říjně běží lhůta, do které je možné je podávat, a to proti průběhu komunálních voleb ke krajským soudům, proti prvnímu kolu senátních voleb pak k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten už taky zamítl stížnost voliče z Prahy-Březiněvsi, a to právě proto, že mu rozhodování v téhle věci nepřísluší. Dnes plánovalo podat stížnost 5 partají na neplatnost voleb v Krupce na Teplicku, kde se prý kupčilo s hlasy a tak dál. Já teď mám u telefonu ústavního práva Jana Kyselu z Právnické fakulty Karlovy univerzity. Přeji dobré dopoledne. Jan KYSELA, Právnická fakulta Karlovy univerzity -------------------Dobrý den. Václav SOCHOR, moderátor Tomáš PAVLÍČEK, moderátor moderátor -------------------Měly někdy, pane Kyselo, soudy tolik práce se stížnostmi na průběh voleb, anebo se ten letošní podzim hodně vymyká dosavadní zkušenosti? Jan KYSELA, Právnická fakulta Karlovy univerzity -------------------To, popravdě řečeno, nevím, protože ta čísla neznám. Navíc ani v tom letošním roce ještě ta lhůta pro podávání volebních stížností není jaksi u konce,takže my nemůžeme vědět, kolik těch stížností bude. Každopádně bych se nedivil, kdyby jich bylo poněkud více, protože právě v tomhle roce se více než kdy dříve mluví o nedostatcích zákona o volbách do obecních zastupitelstev, které spočívají v tom zvláštním křížkování, které potom vede k trošku odlišným výsledkům, než si ti voliči myslí. To může být jeden důvod. A druhý důvod může souviset s tím, jak byly koncipovány volby v Praze, to znamená, jak se snižoval počet členů Zastupitelstva hlavního města Prahy a jak se Praha dělila do sedmi obvodů, což může řadě lidí připadat jako do určité míry ne úplně korektní modifikace podmínek voleb. Takže, to může být druhý důvod, proč by těch stížností mohlo být o fous více než kdy. Václav SOCHOR, moderátor Tomáš PAVLÍČEK, moderátor moderátor -------------------Zelení asi u Nejvyššího správního soudu dopadnou jak sedláci u Chlumce nebo jako tedy ten volič z Březiněvsi. Soud už prohlásil, že řeší jenom stížnosti proti volbám do Senátu, volby do místních zastupitelstev prý řeší krajské soudy. Obracet se v souvislosti s komunálními volbami tedy na Nejvyšší správní soud je nesmysl? Jan KYSELA, Právnická fakulta Karlovy univerzity -------------------Zelení se na Nejvyšší správní soud obraceli už v souvislosti právě s tím rozdělením Prahy do sedmi volebních obvodů, kdy vlastně napadali to samo rozhodnutí zastupitelstva. A teď to, oč se pokoušejí, je napadnout volební výsledek. Před tím to vlastně byla stížnost taková eventuální. To, co se děje, může ovlivnit volby. A teď už tvrdí: volby to ovlivnilo, ten poměrný systém byl deformovaný. Každopádně v těch volbách komunálních, a ty pražské jsou považovány za komunální, rozhodují krajské soudy, takže, v tomhle případě by bylo třeba se obrátit na Městský soud v Praze, přičemž k Nejvyššímu správnímu soudu se nedá dostat ani cestou kasační stížnosti, tj. odvolání se v uvozovkách proti tomu rozhodnutí krajského soudu, protože kasační stížnosti jsou tady nepřípustné, protože jde o čas, že by se jakoby nevleklo měsíce řízení o tom, jestli volby jsou platné, nebo neplatné. Takže, na úrovni toho krajského soudu to jakoby skončí v rámci obecného soudnictví,ale samozřejmě je možné potom proti tomu brojit u soudu ústavního. Plné znění zpráv


Václav SOCHOR, moderátor Tomáš PAVLÍČEK, moderátor moderátor -------------------Ono, pane Kyselko, těch možností, na co si v souvislosti s proběhlými volbami stěžovat a jak, je teoreticky skutečně celá řada, ovšem šance s tou stížností uspět, je trošku něco jiného. Jaký typ stížnosti a ke které instituci by tedy podle vás měl největší šanci na úspěch? Jan KYSELA, Právnická fakulta Karlovy univerzity -------------------No, těžko říci. Každopádně nemůžete zamířit k Ústavnímu soudu, aniž byste před tím zamířili k tomu krajskému soudu, protože musíte vyčerpat všechny procesní prostředky, které vám právní řád nabízí. Takže, si můžete stěžovat, respektive můžete se domáhat neplatnosti hlasování, můžete se domáhat neplatnosti voleb v tom místě. Máte-li ovšem pocit, že to, co se stalo, to, nač si vlastně stěžujete, ovlivnilo výsledky hlasování, to je kritérium, které ten krajský soud posuzuje, protože můžou být určitá pochybení, která na výsledky hlasování nemají žádný vliv a jsou pochybení, která ten vliv mít můžou, a to je to jaksi rozlišovací kritérium. Jestli u krajských soudů ty stížnosti uspějí, záleží na tom, na co si budete stěžovat, že jo. V případě, že byste si stěžovali jenom na rozdělení Prahy na těch 7 obvodů, tak to je otázka, jestli zrovna krajským soudům přísluší. Pakliže byste si stěžoval na kupčení s hlasy, tak to už může být problém, který pro ně může být relevantnější. Na druhou stranu u toho kupčení s hlasy je relativně jako obtížné dovodit, co by ve volebním zákoně bylo porušeno. Tím, že někdo někomu dá dvě stovky, aby volil konkrétní politickou stranu, že, tam je docela obtížné najít to. Václav SOCHOR, moderátor Tomáš PAVLÍČEK, moderátor moderátor -------------------Jasně, ale těch 7 obvodů, to další přerozdělování a pan Lebeda, myslím, že to nebylo v tomhle tom klipu,ale také v rozhovoru pro naši stanici, říkal, že v podstatě nebyly volby, kdy by se neměnily obvody v Praze, tak tam to asi štve víc těch politických stran. Mají se vůbec kam obrátit? A nebo je úplně jedno, na jakou soudní instanci se obrátí, protože v podstatě to zákon umožňuje a žádný soud to nemůže interpretovat jinak? Jan KYSELA, Právnická fakulta Karlovy univerzity -------------------No, pakliže by jim vadila ta konstrukce v zákoně, která umožňuje tomu zastupitelstvu, aby za A měnilo ten počet hlasů budoucího zastupitelstva a za B měnilo obvod na více volebních obvodů, tak pakliže by jim vadila ta konstrukce v zákoně, tak jim nezbude než se obrátit na soud ústavní, protože nikdo jiný ústavnost zákona posuzovat nemůže. Pakliže jim jde o to, že ten konkrétní výsledek deformoval zásadu poměrného zastoupení, tak je to zase něco, co může posuzovat Ústavní soud. Ale k Ústavnímu soudu zase není cesta úplně jednoduchá. Takže, zkrátka nezbude vám tak jako tak, vám jako malé politické straně, přes ten správní soud přejít k tomu soudu ústavnímu, že jo. Václav SOCHOR, moderátor Tomáš PAVLÍČEK, moderátor moderátor -------------------Ještě mi řekněte, měly by soudy jakkoliv přihlížet k, řekněme, logistické nebo politické stránce věci, nebo by měly zůstávat v té čistě formální rovině, tedy měli by se soudci zabývat tím, jaké důsledky by případné uznání stížnosti způsobilo, tedy třeba i nové volby, další vlny stížností potom následně anebo by ta praktická stránka věci měla kvůli nezávislosti soudního rozhodování zůstat pro to rozhodování soudu úplně irelevantní? Jan KYSELA, Právnická fakulta Karlovy univerzity -------------------No, já myslím, že to vodítko je právě v tom vlivu na výsledek voleb, jo. V případě, že to pochybení je banální, tak potom nevyhovíme té žádosti o zneplatnění hlasování nebo volby. V případě, že to pochybení banální není, tak potom mu vyhovíme. Takže to kritérium poskytuje právní řád sám. Tady nejde o to, jestli se v tom příštím kole zmnoží volební stížnosti, ale jde o to, že soudy poskytují ochranu korektnosti vyjádření vůle voličů. V případě, že



by ty volby byly zmanipulované, tak je vcelku jedno, jaké bude mít zneplatnění těch voleb následky, kolik to bude stát peněz prostě proto, že byly zmanipulované. To je koneckonců role toho soudního přezkumu. Václav SOCHOR, moderátor Tomáš PAVLÍČEK, moderátor moderátor -------------------A to údajné kupování hlasů, tak to vy byste z toho, co o tom zatím víme, vy jako ústavní právník byste to osobně považoval za banální věc nebo už za něco, kvůli čemu by stálo za to zopakovat volby? Jan KYSELA, Právnická fakulta Karlovy univerzity -------------------No, tak jistě to není estetické, jistě to není etické, ale jde o to, jestli to porušuje nějaké výslovné pravidlo v tom zákoně o obecních volbách zakotvené, jestli je to v rozporu s přímou volbou, s všeobecnou volbou, s tajnou volbou. U té tajné volby, no, je to otázka, že jo. V případě, že se domluvíte doma s manželkou, jak budete hlasovat, tak je to v zásadě stejný typ odtajnění té volby, jako když někomu slíbíte, že budete nějak hlasovat za 200 korun, protože podstatné je, že za tou plentou jste sami a to, co tam vyškrtnete nebo co do té urny vhodíte, víte, jenom vy. Václav SOCHOR, moderátor Tomáš PAVLÍČEK, moderátor moderátor -------------------Ono se rozporuje i to, že vůbec se ty lidi tam navážejí jako naplaveniny teda a jenom kvůli volbám si tam zřizují třeba po hotelích trvalé pobyty, to je vlastně další aspekt tady toho. Jan KYSELA, Právnická fakulta Karlovy univerzity -------------------No, ale to se dělo třeba i ve volbách sněmovních, kdy v některých případech se pořádaly studentské výpravy, aby obec, která dosud volila masivně komunisty, vlastně přišla o tu pověst obce volící masivně komunisty, protože tihle ti přišedší, ti, abych tak řekl, jaksi volební turisté, přečíslí ty místní voliče. Takže, to já nevím, jestli je věc zásadně pochybná. Jestli vás k těm volbám doveze příbuzný anebo v mikrobusu někdo, zase z hlediska toho právního posuzování správnosti voleb nevím, jestli je úplně podstatné. To bych pak mohl napadat i, já nevím, manipulativní volební kampaň. Někdo vám slibuje věci, které jsou zjevně nepravda, v tomhle ohledu přispívá k tomu, že se vám vymývá mozek, vy pod vlivem té nepravdivé volební kampaně nějak hlasujete. No, zase to asi není úplně estetické nebo etické,ale jde o to, jestli máte kvůli tomu ty volby zneplatnit. Václav SOCHOR, moderátor Tomáš PAVLÍČEK, moderátor moderátor -------------------Já vám děkuji za rozbor a za expertní názor. Tolik ústavní právník Jan Kysela. Díky moc a na slyšenou. Jan KYSELA, Právnická fakulta Karlovy univerzity -------------------Na shledanou.

Rozsudek nad žháři 20.10.2010

ČT 24

str. 02

22:00 Události, komentáře

Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Všichni odsouzení v této velmi sledované kauze se na místě proti rozsudku odvolali. Jejich právníci tvrdí, že soud k takto vysokým trestům neměl dostatek důkazů. Plné znění zpráv


redaktorka -------------------Výjimečný případ - výjimečné tresty. Ostře sledovaná kauza žhářského útoku ve dospěla k rozsudku, po roce a půl od okamžiku, kdy 3 zápalné láhve vlétly do domu ve Vítkově. Miloslav STUDNIČKA, předseda senátu -------------------Odsuzují se obžalovaní David Vaculík, Jaromír Lukeš, Ivo Müller, a to každý z nich, k úhrnnému a výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 22 roků. Obžalovaný Václav Cojocaru k úhrnnému a výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 20 roků. redaktorka -------------------A předseda senátu pokračuje. Akce byla naplánovaná, dům byl vytipován, obžalovaní věděli o lidech v domě, jednalo se o naprosto neobvyklý brutální útok. Slova, na která všichni napjatě čekali. Anna SIVÁKOVÁ, matka popálené Natálky -------------------Já jsem nespala skoro, skoro celou noc, jsem na tom přemýšlela hodně, jestli vůbec něco dostanou. Brigita BILÍKOVÁ, státní zástupkyně -------------------To je věc, která přesahuje jako běžný kriminální případ, jak jsem říkala ve své závěrečné řeči. A potěšilo mě, že soud to vidí stejně. redaktorka -------------------Klíčovou roli v případu sehrály odposlechy. V procesu trvajícím 5 měsíců je obhájci několikrát zpochybňovali bezúspěšně. Odposlechy byly zákonné. Dokazují, že všichni 4 jsou příslušníky krajní pravice. Miloslav STUDNIČKA, předseda soudního senátu -------------------David Vaculík v rozhovorech hovořil o cikánském baráku, několikrát také prozpěvoval popěvek: Adolf Hitler, vstávej. Prozpěvoval píseň končící zvoláním o jednotkách SS. redaktorka -------------------Soudci přihlédli k tomu, že Vaculík, Lukeš a Müller už v minulosti byli souzeni za násilné činy, výtržnosti i propagaci nacismu. Cojocaru, který dostal o 2 roky míň, zatím trestán nebyl a na organizaci útoku se nepodílel. Výjimečné tresty soudci doplnili o odškodnění. Čtveřice musí zaplatit 7,5 miliónů na léčebné výlohy, 9,5 miliónů přímo Natálii, 72 tisíc rodičům. Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Soudu nebyly předloženy dostatečné důkazy pro to, aby vyslovil kategorický závěr, že obžalovaní šli do Vítkova v úmyslu vraždit. Ladislav MYŠÁK, obhájce Václava Cojocaru -------------------Já osobně takový trest považuju za nic míň, než sociální popravu. redaktorka -------------------Obhájci se na místě odvolali, tvrdí, že nešlo o pokus o vraždu, jak řekl soud, ale o ublížení na zdraví nebo obecné ohrožení. Na nový proces u Vrchního soudu v Olomouci bude čtveřice mužů čekat ve vazbě. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Prvním hostem je obhájce Jaromíra Lukeše Pavel Pěnkava. Přeji dobrý večer do Ostravy. Plné znění zpráv


Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Dobrý večer. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Váš kolega, obhájce pana Cojocara, pan Myšák o rozsudku řekl, že je to, cituji, sociální poprava. Sdílíte tento jeho názor? Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Já si myslím, že kolega to označil poměrně trefně. Je otázka první, a to je ta, že není prvotní posuzovat výši toho trestu s ohledem na zvolenou právní kvalifikaci, to znamená, jestli je to přiléhavá výše trestu s ohledem na to, že ten trestný čin je charakterizován a kvalifikován jako pokus vraždy. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Dobře, co je tedy na rozsudku špatně? Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------My s mým klientem prvotně napadáme právě samotnou právní kvalifikaci. Tak jak zaznělo v tom úvodníku, myslíme si, že obžalobou nebyl předložen dostatečný počet důkazů, které by mohly vést ke kategorickému závěru o tom, že to je pokus vraždy. Ve chvíli ... Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Dobře. Promiňte, pokud podle vás soud neměl dostatek důkazů, tak proč podle vás takto rozhodl? Co by z toho soudci měli, lidově řečeno, jaký důvod by měli k tomu, aby rozhodli tak, že to není v souladu s předloženými důkazy? Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Těžko toto komentovat. Samozřejmě my na to ... Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Promiňte, ale to je, promiňte, pane magistře, ale to je velmi důležité, protože pokud zpochybňujete ten výrok soudu, tak mě zajímá, proč? Mě zajímá, proč si myslíte, že by soud rozhodl špatně, chybně, předpojatě, já nevím? Prosím o vysvětlení. Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------To je právě to, co nechci, aby zaznělo z té mé polemiky. Já netvrdím, že soud rozhodl předpojatě, my na to můžeme mít jako právníci odlišný názor a já z pohledu obhájce to vidím tak, že ty důkazy, které byly předloženy, nevedou k jednoznačnému závěru o tom, že skutečně pan Lukeš a ostatní útočníci jeli do Vítkova s úmyslem vraždit, s úmyslem usmrtit. Jestli to pan předseda vidí jináč, samozřejmě na to má plné právo. Jsme rádi, že tady je možnost odvolání a věříme tomu, že odvolací instance to bude vidět trošičku v jiném světle. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Řekněte ještě, není to tedy chyba především vás obhájců, že jste nepřesvědčili soud o něčem, co vy považujete za správné, co vy považujete ve prospěch svých mandantů za důležité? Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Jestli je to chyba nebo to není chyba, jestli je to tak, jak mi bylo už dneska jednou položen dotaz, jestli je to prohra obhajoby, já bych to takto nestavěl. Ono to skutečně je, to trestní řízení není vnímáno jako nějaký Plné znění zpráv


souboj, jako duel obžaloby a obhajoby. I my z pozice obhájců jsme se primárně snažili o to, aby ten rozsudek co nejvíce odpovídal reálnému stavu věci. Jestliže teď se od toho verdiktu soudu trošičku lišíme, ano, může to být někým vnímáno, že jsme tedy soud dostatečně nepřesvědčili o té naší pravdě. Máme druhou šanci ... Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Vy na svých ..., ano, vy na svých internetových stránkách uvádíte, že se ve své praxi zaměřujete na, cituji, poradenství zahraničním investorům, právo obchodních společností, obchodní závazkové právo, obchodní spory, rozhodčí řízení. Řekněte tedy, jaká je vaše osobní zkušenost s trestním právem a zvláště s takto závažnými kauzami? Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Tak advokacii se věnuji už několik let, řekněme od roku 1998, v rámci té právní praxe tvoří určitou část i trestněprávní agenda, která minimálně zpočátku převažovala ... Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Ale to na svých stránkách ..., promiňte, pane magistře, ale to na svých stránkách nemáte vůbec, trestněprávní agendu zmíněnu. Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Jasně, ono jde o to, na jakou skupinu eventuálních klientů, na jakou cílovou skupinu se tou webovou stránkou zaměřujeme. Není nutné tam uvádět, že se nějak zásadním způsobem věnujeme trestnímu právu. Je otázkou, zda bysme měli zájem o trestní případy takovéhoto charakteru. Já bych velmi rád chtěl zdůraznit, že tato věc mi byla přidělena jako advokátovi ex offo ... Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Ano, dobře ... Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Není to věc, kterou bych já zastupoval na základě plné moci. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Vy jste také řekl, že váš mandant, abychom se zase vrátili k té kauze, pan Lukeš není hlavním organizátorem. Dokonce jste řekl, že výraz "organizátor" je, budu vás citovat, mediální nálepka. Termín "mediální nálepka" není odborným termínem ani v právu, ani v mediálních studiích, takže mě zajímá, co znamená? Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Tak, jak jsme se dneska mohli přesvědčit, myslím si, že je poměrně zřetelné z těch výroků o trestu, kde 3 obžalovaní, včetně mého, dostali totožný trest 22 let, že skutečně z pohledu právního, protože organizátor je terminus technicus právní, tak pan Lukeš jako organizátor není vnímán ani samotným soudem. Kdyby byl organizátorem, jsem plně přesvědčen, že by dostal mnohem vyšší trest než ostatní účastníci. To znamená, jestliže já jsem v rámci své závěrečné řeči použil termín "mediální nálepka", tak je to z toho důvodu, že pan Lukeš byl právě médii za tohoto organizátora označován. V rámci trestního řízení a ani z úst obžaloby už přece tento pojem organizátorství ve vztahu k panu Lukešovi příliš nezazníval. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Ale média nerozhodují o výši trestu. Poslední věc nebo předposlední, jeden ze spoluobžalovaných, pan Vaculík měl už během líčení problém se svým oblékáním. Nosil oděv, u něhož experti mluví o zakódovaných extrémistických vzkazech, dokonce se musel převléci. Váš klient pan Lukeš byl dneska při vynesení rozsudku také oblečen v tričku, které na první pohled mohlo vyvolávat nejrůznější asociace. Jenom prosím stručně, proč?



Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Bylo mi to dneska, již tento dotaz kladen. Já se přiznám, že za prvé nejsem žádným odborníkem na starogermánskou mytologii či na extremismus, takže já jsem si toho trička nevšiml. Nevím, co to mělo znamenat, jenom vím, že samozřejmě bylo velmi často propíráno jeho tričko s nápisem 1907, jakožto datumem založení opavského klubu. Ale k tomu dnešnímu tričku nevím, čeho se vůbec týkalo. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------A ještě vás poprosím o reakci na následující reakci. Protože z reakcí politiků vyčnívala slova prezidenta republiky. Pro Českou televizi se dnes odpoledne vyjádřil následovně: Václav KLAUS, prezident republiky -------------------Výše trestu se mi zdá nečekaná, nečekaně vysoká a jenom se zamýšlím nad tím, jestli opravdu bude tou nejsprávnější cestou, jak zabránit do budoucna opakování podobných jevů. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Poslední otázka na vás, jak hodnotíte, pane magistře, slova prezidenta republiky pana Klause, která jakoby souzněla s názorem vaším a vašich kolegů advokátů, na první pohled to tak vypadá? Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Souhlasím s vámi, že z tohoto pohledu opravdu pohled pana prezidenta s pohledem minimálně mým souzní. Já jsem jako reakci na dnešní rozsudek zachytil různé projevy různých komentářů. Velmi často se skloňovalo v souvislosti s tímto rozsudkem slovo "generální prevence". Já bych chtěl podtrhnout, že odstrašující a exemplární rozsudek nemusí zároveň být rozsudkem generálně preventivním. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Dobře. V každém případě je jasné, že se tedy odvoláte. Děkuju vám, že jste si našel čas na dnešní večerní komentované události. Na shledanou do Ostravy. Pavel PĚNKAVA, obhájce Jaromíra Lukeše -------------------Děkuji za pozvání. Na shledanou. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------No a ve studiu je teď Markus Pape, zmocněnec obětí žhářského útoku ve Vítkově. Pane Pape, i vás zdravím. Dobrý večer. Markus PAPE, zmocněnec obětí žhářského útoku ve Vítkově -------------------Dobrý večer. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Vy už jste dneska několikrát řekl, budu vás citovat, že rozsudek považujete za správný. Je ale podle vás skutečně přiměřený, myslím tou optikou, že žádný jiný podobný čin nebyl ještě v Česku ohodnocen takto vysoko, řekněme? Markus PAPE, zmocněnec obětí žhářského útoku ve Vítkově -------------------Já si myslím ... Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Víte, já to myslím tak, že jestli je to spravedlivé v tom dosavadním srovnávání s podobnými případy, dá-li se to vůbec? Markus PAPE, zmocněnec obětí žhářského útoku ve Vítkově -------------------Ano. Je pravda, že když už mluvíme o chybách, jako tady s panem Pěnkavou, tak základní chybou vlastně v minulosti bylo, že takový podobný činy byly považovaný spíše za přečiny anebo za pokus o poškozování cizí věci, obecný ohrožení, a to právě vedlo k tomu, že ty série těch žhářských útoků pokračovaly a že ti pachatelé měli pocit určité nedotknutel ... Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Nedotknutelnosti, ano. Markus PAPE, zmocněnec obětí žhářského útoku ve Vítkově -------------------Tak. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Ale já jsem to myslel, víte, právě tak, jestli kdybychom byli stoprocentně spravedliví, i když samozřejmě u nás neplatí to precedenční právo, obvykle se ale přihlíží k tomu, jak v podobných kauzách rozhodovaly jiné předchozí soudy, tak z tohoto pohledu, jestli přece jenom ten dnešní rozsudek není trošku překvapivý i z vašeho pohledu a jestli by se nemělo dodržovat, když už se jednou nastavila ta laťka nějak, byť třeba špatně, tak jestli by se v tom nemělo pokračovat? Markus PAPE, zmocněnec obětí žhářského útoku ve Vítkově -------------------Takhle, já jsem dnes ve výjimečný situaci vlastně člověka, který měl možnost nahlížet do spisů, sledovat celý přípravný řízení i soudní řízení a z toho pohledu můžu jenom říct, že ten rozsudek mě nepřekvapil a rozhodující podle mýho názoru, nejsem žádný soudce, tak je právě modus operandi, to znamená, způsob provedení toho činu, který svědčí o tom, že tam vlastně někdo jednal na základě bohatých zkušeností z podobných činů z minulosti, aspoň 3 z obžalovaných teda a že to bylo velice organizovaný, velice neobvyklý, velice cílené. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Jinými slovy, to srovnání s těmi předchozími případy je podle vás v tuhle chvíli irelevantní, nebo není správné? Markus PAPE, zmocněnec obětí žhářského útoku ve Vítkově -------------------Já si myslím, že ta skutečná práce teďko teprve začíná, protože na základě toho rozsudku teďko policie je v pozici, že může rozkrývat ty struktury, který právě vytvořily takový klima, kde určití mladí lidé cítili oprávněnost páchat takové činy. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Čili souhlasíte s tím, co i zmiňoval v závěru toho rozhovoru pan magistr Pěnkava, když mluvil o té generální prevenci? Že to takhle asi bylo míněno? I když on se vyjadřoval s ohledem na svého klienta samozřejmě tak, že s tím nesouhlasí, tedy že to může působit jako odstrašující příklad? Markus PAPE, zmocněnec obětí žhářského útoku ve Vítkově -------------------Určitě to může tak působit. Je otázka, co bylo cílem vlastně soudce nebo ..., jo? Prostě to je, myslím jako, že se vyjádřil jasně a nechtěl bych tam ještě něco dodat nebo interpretovat. Důležitý je, že v posledních letech bylo 7 velice podobných útoků na obydlí, vlastně nočních útoků na obydlí jedné menšiny této země a vesměs jsou neobjasněný. A teď teprve začíná práce vlastně objasňovat, doobjasňovat tyto činy a zjistit, jestli existuje vazba s tímto činem a jestli existují přece jako strůjce, který určité mladé lidi úkoloval, inspiroval ke spáchání takové činnosti.



Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------A na to se právě chci ptát, protože vy jste také dneska řekl, že ti hlavní pachatelé potrestáni nebyli, neboť, cituji vás, to jsou ideologové neonacistického hnutí, kteří sedí doma v klidu u počítače. Jak jste tohle myslel? Markus PAPE, zmocněnec obětí žhářského útoku ve Vítkově -------------------No, tak je přeci jasný, že nějaký 4 kluci z venkova jen tak neudělají něco tak neobvyklýho, nepokusí se jen tak v noci někam jet dlouhou vlastně vzdálenost, aby usmrtili nějakou celou rodinu. To znamená, oni museli někde čerpat inspiraci, nějaký třeba špatný informace a ... Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------A vy konkrétně třeba víte, o koho jde? Mám na mysli teď ty ideology, ty podle vás, kteří za tím stáli, ty strůjce téhle myšlenky? Markus PAPE, zmocněnec obětí žhářského útoku ve Vítkově -------------------Ano, samozřejmě, máme podobný informace, jsou to zatím indicie, podezření a spolupracujeme s policií, aby vlastně ty struktury, který žijí dál a ti lidé, kteří v podstatě pokračují v této činnosti, byli taky stíhaní a aby oni v podstatě mohli být zároveň potrestaní. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------A poslední věc, poprosím vás o reakci na ta slova pana prezidenta Klause. Markus PAPE, zmocněnec obětí žhářského útoku ve Vítkově -------------------Jako člověk, který měl možnost vlastně se podrobně seznámit s tím případem, musím říct, že ani prezidentovi republiky nepřísluší komentovat takový rozhodnutí. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Děkuju vám, že jste přišel, pane Pape. Na shledanou. Díky. Markus PAPE, zmocněnec obětí žhářského útoku ve Vítkově -------------------Děkuji. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Jednu politickou reakci na dnes udělené tresty ve vítkovské žhářské kauze už jsme nabídli. Připomeňme, že k verdiktu se dneska vyjádřil zmiňovaný prezident republiky Václav Klaus. Panu prezidentovi připadají nečekaně vysoké, tedy ty tresty. No a jaká jsou další vyjádření? Petr NEČAS, premiér, předseda strany /ODS/ -------------------Ten trest je naprosto na místě, ta sazba je, řekl bych, já ji vidím jako minimální. Karel SCHWARZENBERG, předseda strany, ministr zahraničí /TOP 09/ -------------------Já souhlasím s tvrdým rozsudkem, poněvadž kdybychom došli k tomu, že se tady budou zapalovat domy s dětmi nevinných občanů, tak bychom opravdu už skončili někde v pravěku. Lubomír ZAORÁLEK, místopředseda strany, místopředseda sněmovny /ČSSD/ -------------------Já jsem doufal, že ten trest bude tvrdý a že dá jasně najevo, jakým způsobem společnost, soudy se v budoucnu budou vypořádávat s takovýmito brutálními zločinnými akcemi.



František VALEŠ, Poradna pro občanství, občanská a lidská práva -------------------Je to jasný signál pro to, nepáchejte takové násilí, protože za něj budete velmi přísně potrestáni. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------No a dalšími hosty jsou sociolog Petr Soukup z Fakulty sociálních věd Karlovy Univerzity. Dobrý večer. Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Dobrý večer. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------A odborník na extremismus Miroslav Mareš z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Do Brna přeji dobrý večer i vám, pane docente. Miroslav MAREŠ, politolog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity -------------------Dobrý večer. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Nejprve vás poprosím oba o stručné reakce na verdikt soudu v té vítkovské kauze. Pane doktore Soukupe? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------No, já bych si netroufal soudit, tak jako prezident, protože to bylo nečekané, nečekaně rychlé, když parafrázuji jeho slova. Četl jsem, tuším na rozdíl od prezidenta, to rozhodnutí soudu a pokud se udál ten skutek tak, jak je popsán v tom rozsudku, tak bych řekl, že ten trest je adekvátní. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Ke komentáři hlavy státu se určitě ještě i v tomto rozhovoru dostaneme. Pane docente, váš názor na verdikt soudu v Ostravě? Miroslav MAREŠ, politolog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity -------------------Tak já myslím, že už to bylo řečeno. Náš právní řád umožňuje takovouto trestní sazbu za takovýto trestný čin, pokud tam byla zvolena určitá právní kvalifikace. Samozřejmě bylo také řečeno, že v minulosti tyto tresty nebyl, nebo tyto činy nebyly trestány obdobně vysokými tresty. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------A není právě tohle třeba něco, co může zpochybňovat tu výši toho trestu, pane docente? Ptám se vás proto, že jedna z vašich kvalifikací je i kvalifikace právnická. Miroslav MAREŠ, politolog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity -------------------Tak zpochybňovat, existuje tady možnost dát takový trest, existuje možnost dát trest nižší v rámci i vlastně výjimečného trestu. Dovedu si představit, že by třeba minimálně někteří z obžalovaných mohli dostat i menší trest, ale je to na rozhodnutí soudu, ale to není na rozhodnutí odvolacího soudu. Tam skutečně existuje poměrně velké rozpětí, v jakém je možné udělit trest za takovýto trestný čin. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Nechal se podle vás, pane docente Mareši, soud nějakým způsobem ovlivnit nebo z těch informací, které máte, rozhodoval naprosto striktně nezávisle? Protože to je také téma, které se dneska a i v posledních dnech a týdnech hodně omílá, třeba i v souvislosti s tím, že část toho líčení byla přenášena televizí. Plné znění zpráv


Miroslav MAREŠ, politolog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity -------------------Já se domnívám, že to je skutečně hlavně otázka na soudce v tomto procesu. Já si netroufnu odhadnout, čím byli ovlivněni. Mohli být koneckonců ovlivněni třeba i nějakými svými historickými zkušenostmi a znalostmi a ne pouze mediálním děním, které se kolem tohoto procesu událo. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Pane doktore, je podle vás ten rozsudek něco jako exemplární? Dá se to tak interpretovat? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Domnívám se, že se to nedá tak interpretovat. Ta interpretace je strašně nebezpečná a v zásadě po mém soudu, když se na to podíváme z pohledu těch dvou stran, tak výrazně napomáhá té obhajobě při nějaké její další argumentaci a i v nějakém mediálním tlaku. Takže takové označení, já teď nebudu používat toho titulu, který použil obhájce, protože je opravdu nesprávný z pohledu teoretického, tak takové označení prostě není na místě a mohlo by být zneužito jednou ze stran. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------A váš pocit z naprosto striktně nezávislého rozhodování tohoto soudu? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Musím říct, že jsem byl překvapen, jak dobře po mém soudu soudci zvládli tu situaci, kdy opravdu kamery byly v soudní síni téměř neustále, samozřejmě s výjimkou některých výslechů a přiznám se, že mě až překvapilo, že skutečně rozhodli velice přísně. Očekával bych, že při tom mediálním tlaku a při tom, co si mohli přečíst třeba při nějakých různých diskusích na internetu, že by rozhodli daleko méně přísně. Takže mám ten pocit, že ... Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Čili naopak máte pocit, že se nenechali ovlivnit a že spíš, kdyby se nechali, tak by ty tresty byly podle vás nižší? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Mám z toho takový pocit, z toho, jak jsem tu kauzu sledoval celou dobu. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Pane docente, vy dlouhodobě sledujete českou a moravskou extremistickou scénu, může tedy ten rozsudek podle vás působit jako jakýsi odstrašující příklad ve smyslu: Vy extremisté odteď můžete počítat s daleko přísnějším potrestáním? Miroslav MAREŠ, politolog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity -------------------Do určité míry na část lidí v té scéně ano. Samozřejmě pro někoho to nyní může znamenat takové třeba odhodlání k větší zakonspirovanosti a k tvrdosti boje. Ale myslím si, že na větší část lidí to bude mít spíš ten utlumující účinek. Ale nyní se bude také čekat na výsledek odvolacích soudů. Myslím, že ta scéna nyní bude jakoby v napětí, co přinese odvolání. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Pane doktore Soukupe, pokud vznikne ve společnosti dojem, že tresty jsou třeba opravdu přísné a nadnesené, nemůže to působit přesně naopak? Nemůže to třeba aktivizovat, řekněme tu část společnosti, která možná sama sebe nedefinuje jako rasistickou, možná ani rasistická není, ale třeba má s romskou minoritou nějaké nedobré zkušenosti? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK Plné znění zpráv


-------------------Ale samozřejmě, že to může být špatné. Obecně to platí, v teoriích sociální deviace je to známo, že prostě trest, pokud je nadmíru přísný, tak nefunguje a může vyvolat naprosto opačný efekt. A dodejme, že opravdu zase třeba z těch diskusí, které byly na internetu, jsme se jasně mohli dočíst, že kdyby ta situace byla opačná, to znamená, kdyby útočili Romové na bílé, tak by ten trest nebyl takový, jaký byl a tak dál. A to, dodávám, bylo ještě před okamžikem vynesení rozsudku. Takže skutečně by to mohlo být negativně vnímáno i společností. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Z toho, co říkáte, tedy vyplývá, že máte pocit, že česká společnost je obecně spíše tolerantnější třeba k ostrosti vůči romské minoritě? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Když to řeknu velice korektně, tak ... Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Zkuste to, ono to úplně nejde, já vím. Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------... česká společnost rozhodně není tolerantní k některým etnickým menšinám, Romy nevyjímaje. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Pane docente, váš názor na tuhle otázku? Miroslav MAREŠ, politolog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity -------------------Tak obecně tady samozřejmě jsou silné předsudky vůči romské menšině, na druhou stranu je třeba vidět, že jsou často třeba podloženy nějakou osobní zkušeností, sociálním prostředím, ve kterém ti lidé žijí. A myslím si, že právě nyní bude se zvýšenou senzitivitou vnímáno, vnímány i soudní procesy s některými kontroverzními kauzami způsobenými romskými pachateli, například nedávné násilnosti v Břeclavi nebo násilnosti v některých západočeských městech. Tam si myslím, že část veřejnosti bude nahlížet: Měří se jim stejným metrem, jako žhářům z Vítkova? Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Věřme, že tedy česká justice měří způsobem padni komu padni. I vás, pánové, samozřejmě požádám o komentář k tomu, co říkal pan prezident Klaus. Pane doktore, vy už jste to trošku naznačil, tak to teď, prosím, rozveďte. Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------No, vemme v potaz jen to, že máme nějak rozdělené moci na minimálně výkonnou a soudní a zákonodárnou a prezident dost často v posledních letech překračuje svými výroky podle mě meze, které jsou běžné v demokratických státech a vyjadřuje se k výrokům, a to dost často i k výrokům, které dopadly negativně vzhledem třeba k jeho rozhodnutím. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------To už je ten formální rámec. Mě zajímá i ten obsah toho, co říkal a váš názor na to. Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Ten obsah je samozřejmě nebezpečný a vnímejme ho, že je ještě nebezpečnější s ohledem na to, že ústava dává prezidentovi možnost milosti, ať už prominutí trestu úplné nebo jeho snížení. A tímto jakoby prezident předjímal: Mě se ten trest zdá příliš vysoký, pošlete žádost o milost. Já bych se nad tím zamyslel, i tam byly Plné znění zpráv


zmíněny nějaké jiné žádosti o milost. A odhlédněme teda od toho, že prezident samozřejmě není expertem na trestní právo a skutečně v těchto kauzách by měl nejdříve více číst, po mém soudu, a potom teprv se kvalifikovaně vyjadřovat. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Pane docente, je vůbec vhodné, aby politici komentovali rozsudky obecně? Něco jiného je třeba pochválit policii, že vypátrala viníky, zvláště ve společensky závažné kauze, což tahle bez diskuse je, ale samotné rozhodnutí soudu? Jaký z toho máte vy dojem? Miroslav MAREŠ, politolog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity -------------------Já bych zas nebyl tak striktní. Já si myslím, že politik se může vyjádřit k rozhodnutí soudu, pokud zde existuje jasné oddělení soudní moci a výkonné moci. Takže politik se k tomu vyjádřit podle mě může. Upozorňuju také na to, že dokud se vlastně během dnešního odpoledne vyjádřilo několik politiků souhlasně s rozsudkem, tak novináři vůbec nerozebírali, jestli se politici mohou vyjádřit k rozsudku. Pak se tedy prezident vyjádřil ... Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Ne, pane docente, já jsem se vás právě ... Miroslav MAREŠ, politolog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity -------------------... s údivem nad výší trestu a potom se /nesrozumitelné/ ... Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------... já jsem se vás právě záměrně ptal, záměrně jsem se vás právě ptal obecně na politiky, nejenom na pana prezidenta, třeba i na názor pana premiéra nebo pana ministra zahraničí, které jsme slyšeli v té předchozí reportáži, já jsem to myslel samozřejmě také padni komu padni. Miroslav MAREŠ, politolog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity -------------------Ale já říkám padni komu padni, já si myslím, že politik se může vyjádřit k rozhodnutí soudu, pokud zde existuje jasné oddělení moci a pokud je jasné, že ten politik nemá přímou páku na toho soudce, jak ho nějakým způsobem potrestat za rozhodnutí nebo něco podobného. U pana prezidenta je zajímavé, že on vlastně jako předseda vlády v roce 1995 inicioval po vraždě Tibora Berkiho ve Žďáru nad Sázavou zpřísnění novely trestního zákona, nebo zpřísnění trestního zákona jednou novelou, na základě které jsou vlastně nyní ti žháři z Vítkova souzeni. Takže je tam vlastně zajímavé, že díky zpřísnění, které inicioval on, se nyní i podivuje nad výší trestu. Ale samozřejmě, znovu říkám, i tahle ta novela umožnila dát ten trest v různém rozpětí. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Pánové, oběma děkuji za vaše názory a komentáře. Díky a na shledanou. Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Na shledanou. Miroslav MAREŠ, politolog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity -------------------Na shledanou.

Sexbomba Kateřina Kornová: Zastupitelka TOP 09 na Praze 1 20.10.2010

parlamentnilisty.cz str. 00 Tomáš A. Nový


Zprávy 65


Kateřina Pařízková-Kornová, 43 let, OSVČ, Praha 1, TOP 09: takto stručně strana na svých oficiálních stránkách přiblížila před komunálními volbami známou herečku Kateřinu Kornovou. Kateřina Pařízková-Kornová nakonec uspěla a do zastupitelstva první městské části pronikla na devátém z celkem pětatřiceti míst. Vítězem za TOP 09 se stal Oldřich Lomecký se ziskem 3 379 hlasů, Kornová měla hlasů 3 207. Z kompletní kandidátky nakonec do zastupitelstva prošlo hned třináct politiků TOP 09. Ta na Praze 1 získala 106 430 hlasů a se ziskem 30,62 procenta jasně převálcovala i druhé občanské demokraty. Ti měli 22,09 procenta, 76 785 platných hlasů a devět zastupitelů. PŘEHLED Výsledky voleb do zastupitelstev pražských městských částí Sama Kateřina Kornová přiznala, že její hlavní ambicí je zlepšit informovanost v oblasti hendikepovaných lidí a zároveň i péči o ně. "Jsem matkou dvou už dospělých dětí. Můj syn je handicapovaný. Vím, jak je mnohdy náročné až ponižující dosáhnout odpovídající zdravotní posudek od špatně informovaných lékařů, neodborníků v posudkových komisích. Jakým papírováním a čekáním je třeba projít. Handicapovaná je pak celá rodina a to není dobře," přiblížila Kornová své plány a dodala: "Líbí se mi systém, kdy spolupracuje lékař a sociální pracovník nebo další odborníci tak, aby nemocný dostal takovou péči, jakou potřebuje." ParlamentníListy.cz se ptaly hned několika politiků z konkurenční ODS a Věcí veřejných. Všichni se shodli, že spolupráce s Kornovou bude jistě zajímavá. "Jde o mediální osobnost, ale podle mě je to především dobrá matka a zkušená žena," přiznal nejmenovaný člen občanských demokratů. Jeho názor sdílí i zástupce Věcí veřejných. "Konečně změna, jsem rád, že se paní Kornová dostala, vážím si jí i jejího bývalého manžela, zpěváka a tanečníka Jiřího Korna. Určitě to bude vítaná změna." Bezprostřední reakci Kornové na zvolení se radakci nepodařilo získat. Playgirls, 1995, režie Vít Olmer Na snímku Kateřina Kornová a Slávek Boura Herečka, modelka, moderátorka a podnikatelka Kateřina Kornová se proslavila především díky roli v erotickém snímku Playgirls z roku 1995 režiséra Víta Olmera. Jejím manželem byl herec, zpěvák a tanečník Jiří Korn. V posledních několika týdnech si jí všímala především bulvární média, a to díky rozchodu s přítelem Tomášem Rotbauerem. Kateřina Kornová ovšem není jedinou mediální osobnostní, která je spojována s politikou. Namátkou můžeme jmenovat zpěváka a skladatele Michaela Kocába jako bývalého ministra pro lidská práva a menšiny, poslance a hokejistu Jiřího Šlégra, kandidáta na primátora Prahy, zpěváka Jana Kalouska, manažera a bývalého hokejového brankáře Petra Břízu, herce a senátora Tomáše Töpfera, herce a poslance Vítězslava Jandáka, moderátora Aleše Juchelku, bývalého moderátora publicistky televize Nova Radka Johna, režiséra a neúspěšného kandidáta na senátora Zdeňka Trošku, kandidátku, herečku a zpěvačku Kateřinu Brožovou, žokeje Josefa Váňu či zesnulou herečku a neúspěšnou kandidátku do horní komory parlamentu Helenu Růžičkovou. Politolog Petr Just z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy ke kandidaturám celebrit do politiky sdělil: "Je to pochopitelné, strany se čím dál víc snaží zatraktivnit své kandidátky. Ale myslím, že to možná trochu přeceňují. Zdání z květnových voleb poněkud klame, ty takzvané celebrity nebývají vždy zárukou úspěchu." Celebrity a politika: ANKETA Celebrity nestojí o sex s politiky. Na favoritovi se neshodnou Odstraňte z radnic mafiány, vyzývá v klipu Vilhelmová i Budař Volby ovládnou celebrity. Je libo Berkovce, Gerendáše, či Kořena? Ale ano. Ratha sfouknul jako svíčku herec Donutil VIDEO Internet nezapomíná: John bez pistole s Bartošovou v mini Vojta Dyk: Na magistrátu v Praze sedí liliput. Naložíme mu




Čtyři žháři z Vítkova dostali výjimečné tresty 20 a 22 let 20.10.2010 zpravy.rozhlas.cz str. 00 spolecnost Andrea Čánová,Jan Piroch,Jan Bumba,Magdaléna Trusinová V Česku dnes padl jeden z nejpřísnějších rozsudků nad příznivci krajní pravice. Ostravský soudce vyměřil žhářům z Vítkova výjimečné tresty. Tři z nich stráví ve vězení dvaadvacet let, čtvrtý pak o dva roky méně. Mladíci loni v dubnu vhodili do domu romské rodiny ve Vítkově zápalné láhve. Soud poslal Davida Vaculíka, Jaromíra Lukeše i Ivo Müllera na 22 let do vězení se zvýšenou ostrahou. Václav Cojocaru dostal o dva roky méně. Rodině malé Natálky a pojišťovně navíc musejí odsouzení zaplatit odškodné v celkové výši přes sedmnáct milionů korun.„Atmosféra v soudní síni byla opravdu napjatá. Obžalovaný Jaromír Lukeš si přišel vyslechnout rozsudek v tričku s nápisem Ragnarök, odkazující na poslední bitvu mezi dobrem a zlem v severské mytologii,“ informovala ze soudní síně Krajského soudu v Ostravě reportérka Andrea Čánová.Výroku soudu přihlížela i matka malé Natálky a další zástupci rodiny. Anna Siváková je s tresty spokojená, útočníkům ale neodpouští: „Nikdy v životě jim nebudu schopna odpustit to, co nám udělali. Nečekala jsem, že budou rozsudky tak vysoké, ale jsem za to ráda.“Podle soudce Miloslava Studničky, který četl zdůvodnění rozsudku, měli Vaculík, Lukeš a Müller již v minulosti problémy se zákonem, útok navíc plánovali. Václav Cojocaru měl před útokem čistý trestní rejstřík a k ostatním se přidal až na poslední chvíli, proto dostal o dva roky nižší trest.„Při ukládání trestu bylo zejména přihlíženo k tomu, že akce byla naplánována, dům byl vytipován, jednalo se o naprosto neobvyklý brutální útok,“ uvedl mimo jiné soudce v hodinovém odůvodňování rozsudku.„Zajímavé rozhodně bylo, když soudce řekl, že mu žhářský útok ve Vítkově připomíná Křišťálovou noc, kdy byli v nacistickém Německu oběťmi Židé. Soudce zdůraznil, že obhajobě mladíků vůbec neuvěřil. Podle něj museli vědět, že je dům obydlený,“ dodala Čánová.Všichni čtyři odsouzení se na místě proti rozsudku odvolali, státní zástupkyně i poškození si ponechali lhůtu na rozmyšlenou. Případ tak bude projednávat vrchní soud v Olomouci.Odstrašující případStátní zástupkyně Brigitta Bilíková byla s rozsudkem spokojená: „Zcela určitě je to věc, která přesahuje běžný kriminální případ. Jsem potěšena, že soud to vidí stejně. Myslím si, že by to mohlo mít velký vliv na generální prevenci. Samozřejmě nepředpokládám, že by jakékoliv projevy extrémistů nebo extrémisticky smýšlejících lidí skončili.“Podle obhájce Ladislava Myšáka je rozsudek naopak zbytečně přísný: „Myslím, že si ne všichni uvědomují, že se nejedná o nic míň, než o sociální popravu těch mladých hochů.“„Celé trestní řízení nemůže být nahlíženo z pocitového hlediska. Nahlížíme na to z pohledu právního. Z tohoto pohledu s trestem ani s právní kvalifikací nesouhlasíme. I proto jsme se odvolali,“ uvedl pro Český rozhlas obhájce jednoho z odsouzených, Jaromíra Lukeše, Pavel Pěnkava.Podle něj postaví své odvolání na tom, co již zmiňovali v závěrečné řeči, tedy že Lukeš ani ostatní nešli do Vítkova se záměrem vraždit, se záměrem úmyslně někoho usmrtit. I proto pro svého klienta požadoval trest za obecné ohrožení, které má sazbu 3 až 8 let.„Všeobecně se dá říci, že rozsudek je velmi precedentní. Poprvé padl přísný trest, který ale ještě není pravomocný. Musíme si počkat, jak rozhodne vrchní soud. Je to ale dobrý signál pro další potencionální pachatele, kteří by se chystali provést podobný čin,“ uvedl Markus Pápe, publicista, zmocněnec rodiny postižené žhářským útokem ve Vítkově.Podle Pápeho tresty odpovídají závažnosti jejich činu: „Způsob útoku, modus operandi, je dokladem toho, že se nejednalo o nějaké začátečníky, že to nebyla žádná spontánní akce. Je to také potvrzení toho, že se zde léta něco zanedbávalo. Kompetentní orgány si nevšimly, že vzniká organizovaná skupina, která je schopna takový čin provést. Bohužel muselo dojít k tomuto činu, aby se stát vzpamatoval a začal se bránit.Ultrapravice v útlumu?„Domnívám se, že se nyní bude velmi intenzivně řešit, zda je výše trestu odpovídající či ne. Je to ale velmi zřetelný signál toho, že naše soudy jsou schopny dávat za prokazatelně rasově motivované trestné činy vysoké tresty, což se doposud nedělo. I to je pravděpodobně důvod toho, proč nakonec k takto dramatickému útoku došlo. Samozřejmě se totiž nejednalo o první podobný útok, těch bylo v oblasti v minulosti více. Uvidíme, jak se s tím soud vypořádá,“ uvádí odborník na extremismus Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a dodává:„V krajně pravicových kruzích je případ velmi bedlivě sledován, je samozřejmě považován za nespravedlivý, s předem jasným výsledkem. Nicméně si myslím, že na ni nebude mít veliký vliv, a to i proto, že krajně pravicová scéna je nyní v útlumu. Případ tedy jen podpoří onen útlum, který je vidět v posledním roce, roce a půl.“„Útok souvisel především s extrémní aktivitou krajní pravice, která probíhala rok a půl před tímto útokem. Tehdy například neonacistické bojůvky útočily na romské sídliště v Litvínově, jen shodou okolností jim v tom policie zabránila,“ souhlasí Klára Kalibová z občanského sdružení In Iustitia a pokračuje:„Zároveň dlouhodobě nedocházelo ke stíhání krajně pravicových Plné znění zpráv


aktivistů. Neonacistické hnutí se stávalo sebevědomější a chtělo posunout svojí aktivitu někam dál. Výsledkem byl právě žhářský útok ve Vítkově.“Podle Kalibové rozsudek může na druhou stranu vést k tomu, že se krajní pravice více semkne: „Určitě se budou alespoň dočasně měnit postupy jednotlivých extremistických aktivistů, více si budou hlídat svoji vzájemnou komunikaci, budou více opatrní. Podle mého názoru to ale bude pouze dočasné, jen než opadne první vlna obav z případného trestního stíhání a oni si přestanou znovu dávat pozor.“„Tento konkrétní případ ovšem nezměnil xenofobní přístup široké veřejnosti. Vycházím například z předvolební kampaně, ve které všechny strany, snad až na Stranu zelených, používaly xenofobní až rasistické výroky. Lidé se pozastavovali nad zraněním malého dítěte, otázkou ale je, co by se stalo, kdyby byl obětí romský teenager,“ podotýká Kalibová.Odsouzení muži loni v dubnu vhodili zápalné láhve do domu romské rodiny v Ostravském Vítkově. Tři z nich do oken hodili tři zápalné láhve, čtvrtý čekal v autě. Při útoku byli vážně zraněni tři lidé, nejvážněji tehdy ještě ani ne dvouletá Natálie.Stát dal jasný vzkaz, že se nesmíří s nenávistí, říká Šabatová o trestu pro žhářeV kauze vítkovských žhářů má padnout rozsudekVicekancléř Hájek: Dělat z procesů reality show je nebezpečné Tresty pro vítkovské žháře padnou za dva týdny Obžalovaným v kauze Vítkov hrozí výjimečné tresty Státní zástupkyně navrhne tresty pro žháře z Vítkova Žháři z Vítkova mohou pronést závěrečné slovo Výtěžek z benefičního koncertu má přispět i na vzdělání popálené Natálky


Stížností na volby přibývá. Ústavní právník o jejich úspěchu pochybuje 20.10.2010

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Václav Sochor,Václav Rojík

politika

Strana Zelených ohlásila, že podává stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu a k Ústavnímu soudu na rozdělení Prahy do sedmi volebních obvodů. A Zelení nejsou sami, stížností na průběh voleb přibývá. Podle Zelených rozdělení ve volbách do místrních zastupitelstev výrazně zvýhodnilo velké strany na úkor těch menších.Předseda strany Ondřej Liška argumentuje tím, že kdyby se volilo jako v roce 2006, měli by Zelení se svými šesti procenty pět až šest křesel. Teď v Praze nezískali ani jedno. Podle Tomáše Lebedy z Institutu politologických studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy bude rozhodnutí o tom, nakolik rozdělení Prahy na sedm volebních obvodů ovlivnilo volby a poškodilo malé strany, složité. Mimo jiné i proto, že zákon dělení obcí umožňuje.S podobnými arguemnty jako Ondřej Liška vystoupil i předseda Věcí veřejných Radek John. Věci veřejné stížnost podávaly už před volbami, soud ji zamítl.Stížností se po volbách očekává víc, ostatně do 29. října běží lhůta, do které je možné je podávat. A to proti průběhu komunálních voleb ke krajským soudům, proti prvnímu kolu senátních voleb k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten už také zamítl stížnost voliče z Prahy Březiněvsi, a to právě proto, že mu rozhodování v této věci nepřísluší. Dnes plánovalo podat stížnost pět partají na neplatnost voleb v Krupce na Teplicku, kde se prý kupčilo s hlasy a podobných případů je hned několik.„Lhůta ještě běží, každopádně nedivil bych se, kdyby stížností bylo tentokrát více než v minulosti, protože v tomto roce se více než kdykoliv předtím mluví o nedostatcích zákona o volbách do obecních zastupitelstev. Jednak jde o známé křížkování a také o to, co se stalo s volebními obvody v Praze,“ uvedl ústavní právní Jan Kysela z Právnické fakulty Karlovy Univerzity.Zelení asi u Nejvyššího správního soudu narazí jako volič z Březiněvsi. Soud prohlásil, že řeší jen stížnosti proti volbám do Senátu, volby do místních zastupitelstev prý zkoumají krajské soudy.Vodítkem ke stížnosti je vliv na výsledek voleb„Zelní se obraceli na Nejvyšší správní soud už před volbami v souvislosti s rozdělením Prahy do sedmi obvodů. Teď se pokoušejí napadnout volební výsledek. Každopádně v komunálních volbách rozhodují krajské soudy, v tomto případě by tedy bylo třeba se obrátit na městský soud v Praze," řekl ústavní právník.Možností, nač si v souvislosti s proběhlými volbami stěžovat, je teoreticky celá řada. Šance se stížností uspět je ale něco jiného.„Nemůžete každopádně zamířit k ústavnímu soudu, aniž byste předtím nezamířili ke krajskému soudu, protože musíte vyčerpat všechny procesní prostředky, které právní řád nabízí. Můžete se domáhat neplatnosti voleb, ale musíte mít pocit, že to co se stalo, ovlivnilo výsledky hlasování. Protože určitá pochybení nemusí mít na výsledky hlasování žádný vliv. Třeba u kupčení s hlasy je otázkou, co vlastně bylo ve volebním zákoně porušeno,“ pokračoval ústavní právník.Proti rozdělení Prahy na sedm obvodů protestovalo více stran, ale nemají moc způsobů, jak proti tomu bojovat.„Kdyby jim vadila konstrukce v zákoně, který umožňuje zastupitelstvu měnit rozdělení obvodů, mohou se obrátit na ústavní soud, protože nikdo jiný ústavnost zákona posuzovat nemůže. Pokud jim jde o to, že konkrétní výsledek deformoval zásadu poměrného zastoupení, tak je to něco, co zase Plné znění zpráv


může posuzovat ústavní soud,“ vysvětlil Kysela.Vodítko ke stížnostem je podle jeho slovje právě ve vliv na výsledek voleb: "V případě, že pochybení je banální, potom žádosti o zneplatnění hlasování nevyhovíme, v opačném případě vyhovíme.“


Rozhovor s režisérem Petrem Svojtkou 19.10.2010

ČRo Region, Středočeský kraj

str. 01

09:04 Tandem

Jan ROSÁK, moderátor -------------------Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Jsem velmi rád, že jste si naladili naši stanici a hned vám tudíž také představím svého dnešního hosta. Ovšem, ještě než řeknu jeho jméno a profesi, nelze nezmínit jeho předky. Matka, krásná, inteligentní herečka a spisovatelka. Otec, herec a nositel svobodomyslných postojů. Dědeček, emočně složitý, geniální režisér a herec. Tak řeknu vám s takovýmto rodokmenem je cesta k umění jasná, ovšem rozhodně není jednoduchá. A právě i o tom si dnes budu povídat s režisérem Petrem Svojtkou. Vítám vás, dobrý den. Petr SVOJTKA, režisér -------------------Dobrý den. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Začneme samozřejmě za chviličku vaším narozením. Ale ještě tomu bude předcházet jako vždycky úvodní píseň. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Hostem dnešního Tandemu je tedy režisér Petr Svojtka. A myslím si, že jeho jméno zcela jasně napovídá ten původ. Maminka je samozřejmě herečka Kateřina Macháčková, otec je herec Petr Svojtka a ten dědeček, režisér a herec je samozřejmě Miroslav Macháček. Tak začneme tedy tím, když se Petr Svojtka narodil, protože to dětství sice bylo možná poznamenáno tím, v tom dobrém slova smyslu, že jste byl neustále v divadle, možná někde pořád v portále, ale možná, že jste třeba nechtěl se vrhnout na dráhu, která vám byla takhle tímhle tím předurčená. Třeba jste chtěl být něčím úplně jiným. Petr SVOJTKA, režisér -------------------Tak já jsem vlastně asi ve 4 letech prohlásil, že budu herec. Řekl jsem to takhle rodičům, což teda vzbudilo zděšení obzvláště u mé maminky, která vlastně celé moje dětství a mladá léta až do 21 let dělala všechno pro to, abych po té dráze nešel, vlastně mě neustále odváděla jinam. Jan ROSÁK, moderátor -------------------To znamená, že vás do toho divadla nevodila. Petr SVOJTKA, režisér -------------------Ona mě do toho divadla vodila, ale rozhodně nechtěla připustit, že bych byl hercem nebo že bych nějak jinak pracoval u divadla. Plné znění zpráv


Jan ROSÁK, moderátor -------------------Ukazovala vám, jaké jsou jaksi spíš zápory toho povolání. Petr SVOJTKA, režisér -------------------Ona mi to úplně neukazovala, protože myslím, že bych to v té době ani nedocenil. Teď samozřejmě zpětně velmi dobře vím, o čem jako mluvila. Ale prostě spíš se snažila prostě mi najít jiné zájmy, takže vlastně jsem strávil několik let třeba na hvězdárně v Praze na Petříně, kde jsem chodil do astronomického kroužku, potom jsem trošku rozvíjel různě své literární, literárním městem, takže vlastně to vyústilo nakonec v to, že jsem se i přihlásil na žurnalistiku nejdřív vlastně na vysokou školu. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Já jsem si přečetl, že jste vystudoval fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, což o tom tedy svědčí, že jste opravdu to pilně zkoušel a poctivě se odrodit. Nepovedlo se. Petr SVOJTKA, režisér -------------------Nějak se to ve mně, asi v 21 letech prostě jsem si řekl, že bych to nějak to volání, volání divadla bylo silnější a řekl jsem si, že bych to měl zkusit. Jan ROSÁK, moderátor -------------------A je zajímavé, že teda nakonec jste neposlechl to volání těch bezprostředních předků, to znamená maminky a tatínka, a herec jaksi ne, ale rozhodl jste se vystudovat režii. To znamená, že jaksi vliv dědečka byl silnější? Petr SVOJTKA, režisér -------------------No, tak ono to tam bylo tak, že vlastně otec s tím takový problém neměl, otec říkal, hele, jestli to budeš chtít dělat, tak to dělej. Není to nic moc, ale kdyžtak, když bys to fakt chtěl, tak to dělat můžeš. Ale s tím dědečkem to mělo ještě takovou jednu peripetii, že vlastně, když jsem byl na gymnáziu, tak moje matka už jaksi nevědouc, kudy mi to vytlouct z hlavy, tak prostě sdělila svoji frustraci právě dědovi Macháčkovi a on vlastně pojal takovou ideu, že vlastně zinscenuje zkoušky na DAMU se mnou, abych věděl, co to je. Takže, matka na mě poštvala tohoto, jak mnozí říkají, cholerického režiséra, výbušného, aby v mých 16 letech, já jsem se naučil 3 monology, básničku, písničku a pak jsem mu to všechno předvedl. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Vážně? Vy jste dělal zkoušky na DAMU nanečisto? Petr SVOJTKA, režisér -------------------Já jsem dělal zkoušky na DAMU. Jan ROSÁK, moderátor -------------------A jak to dopadlo? Petr SVOJTKA, režisér -------------------Propadl jsem. Absolutně jsem propadl. A vlastně to mě na dlouhá léta tak trošku od toho odvedlo. A Macháček postupně, jak jsem říkal ty věci, tak tam jako seděl za tím stole, von postupně zajížděl jako. Ale zinscenovali to se vším všudy, tam jsme seděli za takovým velkým stolem, můj otčím, moje matka a on. No a pak mi asi po 14 dnech volal poté, co mě teda rozebral absolutně, poté, co jsem předvedl ten výkon, tak jsem byl prostě z toho úplně špatnej. Hele, tak se mi pak ozvi, budem na tom spolu nějak pracovat. Já jsem se mu neozval a on se mi ozval sám asi po 14 dnech a ptal se: "Tak co? Co je? Kdy na to půjdem?" A já jsem říkal, dědo, já úplně nevím, já asi na to nemám, víš, jak jsi mi k tomu říkal ty věci, asi bych to neměl dělat. Načež on se strašně rozčílil a



říkal: "Ty srabe, ty srabe!! První neúspěch a už to balíš!!" No, ale skutečně se mu na několik let podařilo mě od toho úplně odvést. Jan ROSÁK, moderátor -------------------To je hezký. Já mám radost, že jste potvrdil, že Miroslav Macháček byl opravdu velice impulsivní. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Předchozí povídání s mým dnešním hostem, režisérem Petrem Svojtkou jsme skončili u toho, že se rozhodl po takové generální zkoušce na zkoušky na DAMU, že hercem nebude. Stal se nakonec velice úspěšným režisérem, dnes tedy uměleckým šéfem Městských divadel pražských, ale k tomu se samozřejmě dostanem ještě, protože máme teď možnost si poslechnout nějakou vaši, dejme tomu, analýzu nebo postesknutí si anebo případně pochvalu něčeho. Prostě máme takovou volnou disciplínu před sebou, kterému říkáme, že Tandem glosuje. Takže, co vás trápí, pane Svojtko? Případně co vás těší? Petr SVOJTKA, režisér -------------------Tak já jsem teď v takové situaci, že věci, které se kolem mě dějí, samozřejmě vnímám, ale jsem teď trošku pod vlivem události osobní, která mě zasáhla v pozitivním smyslu slova. Před několika dny se mi narodila dcera, takže vlastně celý ten pohled na to kolem sebe mám trošku v posledních týdnech a měsících rozostřené. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Je to vaše první? Petr SVOJTKA, režisér -------------------Je to moje první dcera, první dítě, ano. Nicméně k vaší otázce. Měla dvě části, co mě trápí, co případně, na co bych pozitivně reagoval. Divadelní sezóna, a protože já jsem nejen tvůrce divadelní, ale velice rád do divadla i chodím jako divák, ale divadelní sezóna teprve začala, tak jsem ještě neměl moc příležitostí vidět nové věci. Nicméně musím říct, že v létě mě velice příjemně překvapila a moc se mi líbila inscenace Letních shakespearovských slavností Jindřicha IV. paní režisérky Lucie Bělohradské, která vlastně podle mě poněkud překročila ten rámec těch oddechových, vlastně letních, jenom odpočinkových představení, které tak z toho Hradu z toho léta známe. A musím říct, že to bylo opravdu bylo představení dle mého názoru vysokých kvalit. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Ale podle tedy recenzí v tisku nebylo tak jednoznačně přijato kritikou. To asi víte. Petr SVOJTKA, režisér -------------------Bylo tak rozpolceně přijato, ano. Ale já musím říct, že jsem na to šel, byl jsem skutečně velmi, velmi příjemně překvapen. A všecky věci, který tomu byly vytýkány, jako že tam je nějaká nepřehlednost, protože to jsou vlastně dvě hry v jedné, a že vlastně tam je herecká nezaujatost, tak to já jsem tam teda neviděl. Pravda, viděl jsem vlastně poslední představení té série, takže herci už to skutečně asi měli velmi pod kůží, ale byl to zážitek. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Jak říká jeden můj známej: "Chodím nerad na premiéry, chodím teprve tehdy, když to umějí." Řekněte, vy jako člověk, který je hodně in, nejenom tedy režisér, ale ještě navíc umělecký šéf divadla, jste schopen posadit se do divadla a brát to jako nezaujatý, normální divák v uvozovkách? Petr SVOJTKA, režisér -------------------Musím a chci, protože co mě vlastně nejvíc jako nebaví, když jako slyším pohledy na divadlo, ať už z řad jako profesionálů nebo třeba i novinářů, takové lehce povýšené a pyšné názory, vlastně ten takový přístup, jako když Plné znění zpráv


si sedne takový člověk do hlediště a řekne, tak nám to teda ukažte. A mě to nebaví a vlastně jsem rád a jsem dychtiv, když si sednu do hlediště, jsem zvědav, co přichystali, co vymysleli, jak to uchopili, jak budou hrát a jsem tomu otevřen, chci být otevřen tomu zážitku, protože jedině tak si myslím, že má smysl to divadlo vnímat a přijímat. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------V povídání s mým dnešním hostem v Tandemu, režisérem Petrem Svojtkou, jsme se dostali k takové té generálce na zkoušku na DAMU, tedy na hereckou zkoušku, kterou provedl Petr Svojtka se svým dědečkem Miroslavem Macháčkem, ale neuspěl jste nebo respektive vy jste se rozhodl neuspět. Petr SVOJTKA, režisér -------------------Úplně to nebylo úspěšné a neuspěl jsem. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No, ale nakonec jste tedy šel na režii. To vám dědeček schválil potom už? Petr SVOJTKA, režisér -------------------Vlastně já jsem šel na tu DAMU až po jeho smrti. Já jsem vlastně po tom gymnáziu šel v té hektické době roku 90, první poloviny roku 90 jsem se vlastně nakonec rozhodl, že půjdu na fakultu sociálních věd, to znamená obor žurnalistika. Takže, když jsem byl na té žurnalistice, tak tam jsem šel skutečně zodpovědně, že tohle to řemeslo bych se mu chtěl naučit, že bych ho chtěl dělat. No, ale vnitřně jsem furt cítil to pnutí někam trošku jinam. Takže, kdekoliv jsem mohl dělat jakýkoliv projekt, jakýkoliv článek, spíš o divadle než jako z té klasické žurnalistiky, tak jsem se k tomu uchýlil. No a vlastně pak asi po 3 letech jsem si řekl, že teď je ta pravá chvíle to teda zkusit. A já jsem zkusil zkoušky na obojí, já jsem zkusil zkoušky i na herectví i na režii. A tu režii jsem zvolil trošku spíš z drzosti než jako. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Jak to? Petr SVOJTKA, režisér -------------------No, já jsem si myslel, trošku jsem se podceňoval v té době, že jako by to mohlo vyjít. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Možná to bylo dobře, když se člověk podceňuje a ne naopak, tak to může dopadnout dobře. Když jste tedy vystudoval režii, tak jste se samozřejmě stal režisérem. Ale zajímá mě to vzhledem k tomu, jak se říká, každá zkušenost je dobrá, jestlipak vám ta studia na té žurnalistice jaksi jsou k něčemu dneska dobrá? Třeba jestli to můžete nějak prakticky nebo aspoň teoreticky využívat? Petr SVOJTKA, režisér -------------------Ptala se mě na to právě, na tu samou otázku jedna moje kolegyně právě, bývalá v uvozovkách spolužačka ze žurnalistiky. A hned mi podsunula otázku, jestli třeba, když mi naše PR manažerka podstrčí nějaký článek nebo dá ke schválení nějakej článek, jestli jim potom v tom moc nešťourám. Tak šťourám, tak šťourám a jsem v tom trošku jako puntičkář, ale myslím, že jako láskyplně, nikoliv zle. Ale samozřejmě myslím si, že se to na mně nějakým způsobem podepsalo. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Jestli se nepletu, tak jste byl dlouholetým režisérem, poté i uměleckým šéfem Středočeského divadla na Kladně. Jak vzpomínáte na tuhle tu éru vaši? Není to ani tak dávno vlastně. Plné znění zpráv


Petr SVOJTKA, režisér -------------------Tak musím říct, že ta éra byla krásná nebo ta éra, to období vlastně čtyřleté bylo krásné. Vzpomínám na něj s láskou, protože skutečně v té době se nám podařilo, vlastně na Kladně byl skutečně dělný tým, dělný jako umělecký soubor. Myslím, že tam se skutečně pěstovala i jako herecká souhra, šlo všem v tom nejlepším smyslu slova o pozvednutí toho divadla jako takového, protože tehdy vlastně ta popularita toho divadla v rámci toho města, které je velmi problematické, protože je tak blízko Praze, to znamená, kdo chce jet na kvalitní divadlo, zajede do Prahy. Takže, vlastně probojovat se v té pražské konkurenci bylo strašně těžké a myslím, že se to teda poměrně dařilo. A prostě byly to nádherný léta, ty čtyři roky. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Je to pravda, protože do Kladna a jezdí se na dobré divadlo i z Prahy dokonce. Karel Šíp mi onehdá říkal, že si tam zajel, tuším, na Jágra teď, že jsou to věci, které stojí za to opravdu vidět. Takže, pozor, přátelé, i na Kladně nedaleko Prahy se dělá výborné divadlo. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Režisér Petr Svojtka má to štěstí, že může pracovat se spoustou vynikajících herců a také pracuje se spoustou výtečných herců. Teď v současné době v Městských divadlech pražských je to celý zástup. Takže, dokonce si myslím, že někteří z nich jsou i vyhranění komici a jsou zastoupeni i v naší galerii klasiků českého humoru tady u nás v našem rádiu. Čili, jestliže si teď, pane Svojtko, můžete vybrat toho, kterého byste chtěl slyšet a vaším prostřednictvím naši posluchači, tak nemusíte chodit ani daleko z divadla, že jo. Petr SVOJTKA, režisér -------------------Já bych určitě rád bych si spolu s posluchači poslechl Mirka Lipského, protože Mirek Lipský se po několika měsících, kdy měl jisté zdravotní problémy, vrátil na jeviště Městských divadel pražských a vlastně pro nás to byla velká událost a velká sláva. Je úžasné prostě vidět Mirka Lipského v 87 letech na jevišti hrát, zpívat, hrát na pozoun, tančit. Je to prostě neuvěřitelná věc. A my jsme strašně rádi, že Mirek takhle v plné síle stále hraje. Takže, tím vlastně bych i rád, jestli si ho můžeme nyní poslechnout. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Ano, poslechneme si ho s jedním jeho kolegou, se kterým dost často pracoval a myslím si, že si docela dobře ladili. Ostatně i z téhle té scénky je to dobře slyšet. Je to Jiří Lír. / Ukázka / / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Posloucháte Tandem a v něm režiséra Petra Svojtku. Díky panu Svojtkovi jsme si poslechli před chvilkou ještě Mirka Lipského, takže nám to docela hezky ubíhá, v takovém příjemném, veselém tónu. Já si myslím, že z toho nevybočí ani vaše teď taková malá rekapitulace toho, co jste jako režisér a také umělecký šéf Městských divadel pražských připravil a realizoval ve Vodičkově ulici v divadle. Petr SVOJTKA, režisér -------------------Ano, tak před nedávnem jsme premiérovali Krále Leara s Janem Vlasákem v titulní roli. Takže, to je vlastně věc, která je teď čerstvě porozené dítě, abych tak použil metaforu trošku spojeno s mým osobním životem. A v současné době vlastně pracujeme na dvou inscenacích, protože my jsme dvě divadla, Divadlo ABC a Divadlo Rokoko. V Divadle Rokoko připravuje kolega Kolja Penev Astrologa, tu známou podvodnickou středověkou komedii. A vlastně ve stejné době připravuju já v Divadle ABC premiéru nové hry britské, která bude uvedena v české premiéře u nás. Ta hra se jmenuje Konečně šťastná. Měla premiéru v originále před dvěma lety v Plné znění zpráv


londýnském národním divadle. A u nás tu titulní roli bude hrát Veronika Gajerová. Ta hra je o partnerských vztazích, o manželství. Je to taková hořká komedie. Klade si základní otázku, nakolik je možné dlouhodobě být šťasten a nalézat uspokojení v partnerském vztahu a v manželství v v dnešním světě, v dnešním světě ještě navíc. To je samozřejmě obecně a v dnešním světě obzvlášť. No, takže to je věc, na které teď pracujeme. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Já si myslím, že divák, který chodí do městských divadel, do ABC a do Rokoka, tak ví, na co chodí, ví, že se tam hrají skvělé komedie, někdy i hořké komedie. Nakolik vybočuje jaksi takový umělecký počin, jako je Král Lear, z té dramaturgie a jestli hodláte v tom pokračovat, abyste jaksi hráli taková závažná díla? Petr SVOJTKA, režisér -------------------Tak vlastně my se snažíme, Městská divadla pražská, Divadlo ABC nebrat jako čistě bulvární a komediální divadlo, protože i z té historie, třeba z Ornestina, z doby, kdy vlastně ředitelem Městských divadel pražských byl pan Ornest, tak vlastně ten repertoár i v ABC i v těch celých městských byl širší a vlastně myslíme si, že do toho ABC patří i jako v uvozovkách větší plátna klasická. Ten Král Lear vlastně úplně nevybočuje, my už za sebou máme pár inscenací takovýchto dramaturgických parametrů. Zmíním například Annu Kareninu, dramatizaci Tolstého románu, dělali jsme Na východ od ráje. V další sezóně bychom měli premiérovat Márquezovo Sto roků samoty. Takže, vlastně vždycky jeden z těch titulů v té sezóně v Divadle ABC my se snažíme dělat ten jakoby klasičtější, vážnější hru, vážnější titul. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Jak je to s hereckým ansámblem? Snažíte se třeba si přizpůsobovat herecký ansámbl svému repertoáru, anebo naopak přizpůsobujete hercům, případně jaksi nepochybuji, že když jste byl spokojen s některými herci z Kladna, tak jste se snažil třeba využít jejich spolupráce i v Praze. Petr SVOJTKA, režisér -------------------Tak to samozřejmě bylo, ten proces je vždycky. To budování, ta práce je dvojsměrná. To, co jste říkal, se vzájemně ovlivňuje. To znamená samozřejmě třeba i to, že jsme nasadili Krále Leara, těžko bychom mohli nasadit Krále Leara, kdybychom si nemysleli, že máme herce, který by mohl takovou roli zahrát. Takže, samozřejmě z toho vycházíme. Ale na druhou stranu vlastně nás zajímají, ať už klasické nebo současné, hry a říkáme si, jestli vlastně ti naši členové toho souboru, by to pro ně bylo zajímavý nebo by to pro ně byl i úkol, který by je v herecké práci někam jako posunul dál. Takže, to samozřejmě bereme i z té druhé stránky. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Divadelník, ať už herec nebo režisér, natož tedy šéf divadla, je velice často postaven před chvíle, které se jeví opravdu býti velice krušnými. Já si dovedu představit, že pro vás nebylo jednoduché jaksi pracovat třeba s úplně cizím ansámblem herců třeba v cizině. Vy jste režíroval v Dánsku, jestli se nepletu Jeppeho z vršku. Ale možná, že i doma tady u nás jaksi jste postaven občas před takovou chvíli a takový problém. Petr SVOJTKA, režisér -------------------Ono v podstatě dnes a denně, protože Městská divadla pražská jsou opravdu velké divadlo, které hraje na třech scénách, ještě k tomu Rokoku a ABC je to malé Ábíčko a máme velký ansámbl, to znamená velké množství lidí, kteří v tom představení hrají. Hrajem 60krát do měsíce. A ono se prostě někdy stane, že v tom množství někdo prostě třeba onemocní nebo z nějakýho důvodu prostě nemůže přijít na představení, no a to jsou ty naše nejkrušnější chvilky. Já právě, když jste zmínil, že jsem byl na Kladně, takže na Kladně pro mě to bylo tak, že vlastně pro mě bylo mimořádné, když se něco mimořádného dělo. Teď v těch městských je to pro mě obráceně, že pro mě je trošku mimořádné, když se vlastně nic neděje. No a vlastně úplně neuvěřitelnou jsme měli minulou sezónu v tom, že nás postihlo neuvěřitelné množství chorob a případně i zranění, která teda nebyla tak vážná, ale každopádně ten herec nebyl schopen zahrát. Takže, třeba já si pamatuju loni na přelomu září a října, my jsme během 10 dnů museli udělat 6 záskoků. A prostě, když je večer, prostě je představení, máte vyprodané představení a teď vám herec odpoledne zavolá, že nemůže hrát z objektivních důvodů, tak co máte dělat. To Plné znění zpráv


nejhorší je samozřejmě pustit lidi domů, protože když už se svátečně naladí, přijdou, je to prostě hloupé jim říkat, že teda bohužel dneska ne. Změna v našem divadle se dělá poměrně těžko, protože vlastně jeden soubor hraje zároveň, respektive z jednoho souboru hrajou i na té druhé scéně, takže hledat ty představení, který by se případně daly hrát jakoby jiný místo toho, které je večer, jsou nereálné. Takže, vždycky jsme tlačeni do toho dělat záskok. No a takže bylo několik takových husarských kousků, kdy jsme skutečně měli vyprodané představení Pan Kaplan má třídu rád například a jedna z představitelek asi v půl páté oznámila, že nemůže hrát. Mělo se hrát od sedmi. Tak jsme řešili, co s tím. Jan ROSÁK, moderátor -------------------To jste neměli na to moc času tedy. Petr SVOJTKA, režisér -------------------Neměli. Načež divadlo je všemocné, takže kolega režisér Hanuš, který tu inscenaci režíroval, nakonec v té roli zaskočil. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Za tu herečku? Petr SVOJTKA, režisér -------------------Za tu herečku v té roli lepé děvy. Ale to nebylo tak, že bysme páchali podvod na divácích, my jsme jim před začátkem vysvětlili tu situaci, řekli jsme, kdo samozřejmě nechce to představení vidět takhle, tak může přijít jindy, není problém. Ale každopádně kolega Hanuš v tom byl neuvěřitelně půvabný. On se nijak netvářil, že by byl pětadvacetiletá blondýna, akorát řekl, že si vezme tu paruku a hrál to normálně, civilně. Jan ROSÁK, moderátor -------------------On hrál v kostýmu, v paruce? Petr SVOJTKA, režisér -------------------Hrál normálně v kostýmu. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Tak jako režisér asi znal text, ne. Petr SVOJTKA, režisér -------------------Znal velmi dobře text a vlastně choreografie se ještě narychlo nazkoušely a vymyslely, jak se to udělá. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Stalo se vám to někdy před tím? Petr SVOJTKA, režisér -------------------No, já jsem teda naštěstí nemusel hrát dívčinu,ale nám se v tom období, o kterém jsem mluvil, v těch 10 dnech stalo. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Promiňte, ale s těmi fousy by to bylo ještě půvabnější. Petr SVOJTKA, režisér -------------------Plné znění zpráv


Nám se stalo, že vlastně my jsme měli odjet s inscenací Hráči, googleových hráčů na několikadenní šňůru na Moravu. No a onemocněl jeden z kolegů a den předem. A teď jsme vlastně nemohli s tím nic dělat. Tak nakonec došlo k velkým šachům, kdy vlastně jiný kolega zaskočil za toho kolegu, který hrál tu velkou roli, prostě nesleze z jeviště v podstatě a došlo i na mě, takže já jsem pak zaskočil tu menší roli toho jednoho, byť teda velkého výstupu té rola Zamuchriškina v Hráčích. To jsou pro mě krušné chvilky. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Vzpomněl jste si na dědečka? Přijímačky nanečisto. Petr SVOJTKA, režisér -------------------No, já jsem si vzpomněl na to, že on prý jednou dělal, zaskakoval v Hamletovi v Budějovicích, protože Zdeněk Kutil onemocněl. A měli zkoušku před tím generální a on už tam ležel jako probodnutý Hamlet a viděl ty kolegy kolem a prostě v určitou chvilku už to nevydržel a vztyčil se jako mrtvý Hamlet a začal na ně křičet: "Rychleji, rychleji!! Kolikrát vám mám říkat, že to má být rychleji?!" Takže, podobné puzení jsem měl trošku, když jsem sám hrál. Jsou to pro mě krušné chvilky to zaskakování, protože já se necítím být hercem a vždycky mám pocit, že to představení prostě kazím kolegům, kazím sobě vlastně. Takže, to dělám skutečně v nouzi nejvyšší. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No, já si myslím, že trošku přeháníte, ale zní to velice sympaticky. / Ukázka / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Zkuste si představit, milí posluchači našeho Tandemu, že teď stojíte před plakátem, který vás zve na představení Městských divadel pražských a takovým plakátem, ale opravdu exkluzivním je teď umělecký šéf divadla Petr Svojtka, který by nám měl teď udělat takovou hezkou pozvánku na stěžejní inscenace, které teď městská divadla nabízejí. Petr SVOJTKA, režisér -------------------Tak já už jsem teda samozřejmě zmínil toho Krále Leara, Konečně šťastnou. Zmínil jsem Astrologa, který vlastně bude premiérován v Rokoku. Chtěl bych opravdu upozornit diváky i na ty nekomediální inscenace, které vlastně dáváme, protože si myslím, že stojí za vidění, ať už třeba v Divadle ABC Albieho, Všechno na zahradě s vynikající Veronikou Gajerovou a Alešem Procházkou v hlavních rolích nebo již zmíněné Hráče v Divadle Rokoko. Samozřejmě naše hitovky v současnosti v Divadle ABC a Rokoko jsou bezesporu Pan Kaplan má třídu rád, to je představení, které je v podstatě stále beznadějně vyprodané, stejně tak Saturnin, kterého inscenoval Ondřej Havelka na jaře. Stejně jako One woman show Simony Stašové Shirley Valentine, která se drží na repertoáru již několik sezón a Simona ho hraje s velkou vervou a s velkým úspěchem. Takže, to jsou ty inscenace, které vlastně teď mohou diváci u nás vidět. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Tak doufám, že jste si udělali poznámku, milí posluchači. A že vám v paměti zůstává nejenom to, ale taky příjemné povídání mého dnešního hosta, režiséra a uměleckého šéfa městských divadel pražských Petra Svojtky. Moc vám děkuju za vaši návštěvu, za váš čas, který je nepochybně vzácný. A teď se asi vracíte na nějakou zkoušku anebo možná ke stolu plnému papírů. Baví vás papírovat takhle v divadle? Petr SVOJTKA, režisér -------------------Tak úplně papírování mě skutečně nebaví, ale ty věci jako organizační a manažerské, ty mě baví. A já to mám tak, že jsem teda vlastně bohužel nebo bohudík jsem trochu workoholik, takže já si u jedné práce odpočívám od druhé. Takže, vlastně nejdřív na zkoušku, pak nějaké drobné organizování, no a pak hlavně za svojí dcerou. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Samozřejmě. Tak gratulujeme k téhle té úžasné události, užívejte si to. Mějte se moc hezky. Petr SVOJTKA, režisér -------------------Děkuju mockrát za pozvání. Děkuju.

Starosta má větší ekonomický vliv než ministr či šéf obřího holdingu 19.10.2010

Mladá fronta DNES (pan, brz)

str. 03

Volby

PRAHA O takové ekonomické moci, jakou mají šéfové radnic, si mohou nechat zdát i leckteří ministři či šéfové holdingů. Primátoři či starostové velkých měst prakticky šéfují desítkám firem s miliardovými obraty, mají vliv na jejich investice, zakázky, výběrová řízení i personální obsazení. „Primátor nebo radní má výrazně větší ekonomický vliv než poslanec. Jde o exekutivní pozici, rozhodují o miliardových investicích,“ potvrzuje David Ondráčka, ředitel Transparency International. Nejvíce to samozřejmě platí o pražském magistrátu. Hlavní město drží většinový podíl ve třinácti společnostech, prostřednictvím kterých navíc spoluvlastní další dvě desítky firem. „Riziko korumpování právě prostřednictvím funkcí v městských společnostech je v Praze enormní,“ upozorňuje Ondráčka. Největším lákadlem je podle něj Dopravní podnik, který ročně investuje až sedm miliard korun. Tramvajím šéfuje poslanec Provázanost politiků a vedení firem je zjevná. Za osmileté primátorování Pavla Béma z ODS jsou v čele představenstev většiny firem přímo jeho straničtí kolegové. Šéfem představenstva Dopravního podniku hlavního města Prahy, firmy až s pětimiliardovými tržbami, je poslanec a bývalý místopředseda ODS David Vodrážka, představenstvu Kongresového centra vládne dosavadní náměstek primátora Milan Richter, zastupitel za ODS Jan Svátek drží stejnou pozici v Pražské energetice Holding a ve společnosti Kolektory Praha. „Určitě teď přijdou velké změny. Do orgánů městských firem budou přicházet noví lidé. Prahu také čeká období úspor,“ myslí si politolog Jan Kubáček z Fakulty sociálních věd UK. V Brně lze z deseti městských firem očekávat personální změny třeba ve společnosti Starez Sport, která spravuje městská sportoviště. Vládnoucí ČSSD se na jaře kvůli sporům ze společnosti stáhla a představenstvo přenechala koaličním partnerům ze Strany zelených a sdružení Brno 2010 Jiřího Zlatušky. Nyní však obě tato uskupení odešla z voleb oslabena a lze očekávat, že ČSSD bude chtít získat svůj vliv ve firmě zpět. Zlatušku, který letos už nekandidoval, nahradí zástupce nové koalice zřejmě i v představenstvu společnosti Veletrhy Brno, kde si město drží 34 procent.

Před 20 lety se na Karlově univerzitě obnovila výuka ekonomie 18.10.2010


str. 01

08:50 Ranní interview

Petr KRÁL, moderátor -------------------Osm hodin 51 minut, před námi je dnešní Ranní interview vlastně první, nikoliv druhé, to první se nepodařilo, ale to druhé se určitě povede. Univerzita Karlova slaví. Je to totiž 20 let, kdy se na nejstarší a nejslavnější české univerzitě obnovila výuka ekonomie. Povídat si o tom budeme s Michalem Mejstříkem, ředitele Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd, dobré ráno. Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Plné znění zpráv


Dobré ráno. Petr KRÁL, moderátor -------------------Pane Mejstříku, pojďme na úvod zhodnotit úroveň ekonomických studií v Česku, jak je na tom Česká republika ve srovnání se zahraničím? Jenom ještě dodám, že vy jste studoval v Londýně, takže můžete posoudit, máte co srovnávat. Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Já se přiznám, že ono vůbec ty začátky ekonomie tím, že vlastně de facto se znovu zrodila právě po roce 1990, tak byly někdy velice složité a z tohoto důvodu to srovnání je opravdu závislé na tom, o jakou školu, o jaké škole mluvíme. V tuto chvíli totiž se v Čechách vyučuje ekonomie na desítkách škol, a to s velmi rozdílnou kvalitou. Ale musím říci, že ty přední univerzity, ať už mluvím o naší škole nebo třeba o Vysoké škole ekonomické, speciálně o některých směrech, které tam mají, tak skutečně postupně se přibližují té standardní a určitě jsou standardní evropskou školou. Petr KRÁL, moderátor -------------------A teď pojďme k rozdílu mezi studiem ekonomie právě na vašem institutu na fakultě sociálních věd a na Vysoké škole ekonomické, kterou jste zmínil. Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------No, vlastně my jsme začínali s tím, že jsme si řekli, musíme mít úplně nové učebnice, musíme jaksi tlačit na studenty, tak jak je historicky typické pro Univerzitu Karlovu, to jest lidé musí nejenom být schopni podávat výkon, ale musíte výkon opravdu odvádět. Takže takové to instrumentárium kvantitativních metod, které zcela na VŠE se tak nerozvíjí, tak vlastně u nás učí lidé z Matematicko-fyzikální fakulty, ale neslouží to jenom k tomu naučit se jakoby, jak někdo říká, fachidioten, jo, abych byl tak takového, opravdu ti lidé, kteří u nás dělají matematiku, tak jí dělají proto, aby překonali sami sebe, aby dokázal rozlousknout problém, o kterých si ani jaksi nemysleli, že ho jsou schopni řešit. Výsledek toho je, že opravdu se zbaví takové závislosti na nějakých učebních textech a vytváří se z nich skutečně komplexní osobnosti, které ještě tím, že vlastně my učíme hodně v angličtině, ti lidé každý, minimálně jeden semestr, pobývají v zahraničí, naopak zase u nás studuje, tady u nás studují desítky, ale i někdy stovky studentů ze zahraničí, prostě oni se pohybují ve standardním prostředí a není to pro ně žádný šok, když přijdou do mezinárodní nejenom firmy, ale do mezinárodního prostředí, ve kterým pracují s Člověkem v tísni v takových zemích, jako je Jižní Africe, Zimbabwe a tak dále, takže, Namibii, takže já musím říci, že ta pestrost, co to těm lidem dává, je naprosto úžasná a my to sledujeme, my máme na takzvaném Linkinu, to je ta sociální síť, která vlastně jim umožňuje mezi sebou komunikovat, a když se podíváte, kde všude naši absolventi pracují, tak je to fascinující. Petr KRÁL, moderátor -------------------Pojďme se teď vrátit do toho pomyslného pravěku, výuka ekonomie byla na Karlově univerzitě obnovena teprve před 20 lety, předtím se vyučovala takzvaná politická ekonomie, tedy předmět dobově tendenční založený na ekonomických myšlenkách Marxismu-Leninismu, upřímně, dalo se vůbec při takovém studiu získat nějaké solidní ekonomické vzdělání? Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Tak, popravdě, já jsem sám vystudoval takzvané ekonomicko-matematické modely a ekonometrii tehdy na Vysoké škole ekonomické a já vlastně jsem patřil do skupiny vlastně kolem Václava Klause, která už si sama pro sebe překládala učebnici Samuelsona někdy před rokem 1989, ale vlastně hned poté jsem se ujal toho úkolu, že jsem okolo sebe vytvořil tým lidí, kteří přeložili tu učebnici. Já jsem to sám jeden semestr v roce 1990 přednášel i na Vysoké škole ekonomické a zjistili jsme, že právě to je tak obtížné tu školu zreformovat, že jí to asi bude ještě pár let trvat, že jsme si radši tedy s celou řadou kolegů, ať už kolega Kouba, Mlčoch, i Zieleniec, Švejnar a tak dále, tak jsme si založili vlastně úplně, úplně něco jiného, tak jak jsme si mysleli, že to má být. Petr KRÁL, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Pojďme teď ještě zase zpátky do současnosti, otázka, kterou jsem měl připravenou tady pro náměstka ministra financí, ale nepodařilo se nám ho dohnat, takže určitě mi odpovíte vy, v Lucembursku dneska zasedají ministři financí Evropské unie a budou jednat o sankcích pro rozpočtové hříšníky, návrhy se zatím mají týkat jen zemí eurozóny, ale schvaluje je celá sedmadvacítka, tedy i Česká republika. Jde tedy hlavně o to, abychom to zkrátili, aby se už v Evropě neobjevilo druhé Řecko, tedy země s obrovským rozpočtovým schodkem, ale podle vašeho ekonomického mínění, budou mít tyhlety pokutové sankce smysl? Nepostihnou tu zemi, která už se tak zmítá v problémech a neuvrhnou ji ještě do dalších problémů? Není nějaké jiné řešení? Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Já se přiznám, že už to sledování vývoje v Evropě, kdy vlastně země si nastavily pravidla a žádná z nich nebyla ochotná je dodržovat, jsem považoval za velmi kuriózní. Samozřejmě ten aspekt, o kterém vy hovoříte, to je aspekt, který je ex post, ano, ale ta pravidla většinou a jejich vynucování slouží ex ante, tudíž ve chvíli, kdy země ví, že takovéto sankce obdrží a někdo je i docela jaksi tvrdě musí přijmout, tak ona se úplně začíná jinak chovat. Ten problém Evropy byl v tom, že tady byla celá řada pravidel, z nichž téměř žádná se nevynucovala, a každý systém, který je založen na tom, že toleruje nedodržování pravidel, je sám o sobě odsouzen k velkým problémům. Takže já osobně přiznám, že si myslím, že přes všechny ty náklady, o kterých hovoříte, je zavedení takovýchto pravidel a prosazuje to zejména Německo a je to velký úspěch kancléřky Merkelové, že vlastně vůbec tuto otázku takto tvrdě nastolila a ona jí položila právě jako podmínečnou otázku v souvislosti s budováním těch nových institucí, speciálně v Německu, kde se soustřeďují peníze na pomoc těmto zemím. Petr KRÁL, moderátor -------------------Dobře. Děkujeme mockrát, Michal Mejstřík, ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd. Díky a na slyšenou. Michal MEJSTŘÍK, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Přijďte se podívat některý v odpoledních hodinách na naší velkou konferenci na Institutu ekonomických studií. Petr KRÁL, moderátor -------------------Díky moc, děkujeme, na slyšenou.

Jak se změní Karlovy Vary pod novým vedením vzešlým z voleb 18.10.2010


str. 02

18:10 Ozvěny dne

Jan BUMBA, moderátor -------------------V komunálních volbách nebývalo měrou uspěla místní hnutí, sdružení nebo iniciativy a naopak prudký propad zaznamenali občanští demokraté. Ovšem, jak se tyto výsledky promítnou v reálných mocenských pozicích, to určí až vyjednávání o povolebních koalicích, někde už mají jasno, ale většinou se rozhovory naplno rozběhly až dnes, včetně Prahy, kde ODS vůbec poprvé za téměř 20 let opouští primátorské křeslo, nejspíš ho obsadí TOP 09. Dalším z měst, kde občanští demokraté měli dosud svého primátora a kde do značné míry ztratili důvěru voličů, jsou Karlovy Vary. Tamější vítěznou Občanskou alternativu vede Petr Kulhánek. Dobrý den. Petr KULHÁNEK, lídr Karlovarské občanské alternativy -------------------Dobrý večer. Jan BUMBA, moderátor -------------------Vy jste už o víkendu skládali předběžně čtyřkoalici s TOP 09, Karlovarskou alternativou a hnutím s názvem O co jim jde. Dnes byl na pořadu schůzka se zástupci ODS, takže, jak to bude, bude ta koalice širší nakonec. Plné znění zpráv


Petr KULHÁNEK, lídr Karlovarské občanské alternativy -------------------Ta koalice ze čtyř subjektů má tu nejtěsnější většinu 20 hlasů. Pracovně se nazývá K20, a proto si myslím, že pro celou dobu volebního období, pro celé 4 roky nemusí být úplně stoprocentně funkční a samozřejmě by se daleko lépe pracovalo, kdyby ta podpora byla silnější, proto dnes došlo k jednání i s ODS, kde se nabízí varianta K27 s tím ale, že zatím nabízíme v ODS pouze účast v radě města, nikoliv k exekutivě. Otázkou je, jak se k tomu ODS postaví, to budeme vědět během dvou dnů. Jan BUMBA, moderátor -------------------Takže můžete, prosím, ještě blíže specifikovat, jaké jsou vaše podmínky pro to, abyste přibrali ODS do party? Petr KULHÁNEK, lídr Karlovarské občanské alternativy -------------------Podmínky, spíš je daná situace, kdy jsou ve shodě 4 subjekty s dvacetičlennou koalicí a nabízíme účast ODS v této koalici za to, že jim poskytneme nějaký počet křesel v radě města. Jan BUMBA, moderátor -------------------Podmiňujete to nějak tím, koho občanští demokraté vyšlou? Petr KULHÁNEK, lídr Karlovarské občanské alternativy -------------------Panuje všeobecná shoda v tom, že ani v radě, ani v exekutivě by se neměli objevit jména, které v těchto funkcích působily v minulém čtyřletém období. Jan BUMBA, moderátor -------------------Platí, že nepočítáte s koaliční spoluprací se sociálními demokraty? Petr KULHÁNEK, lídr Karlovarské občanské alternativy -------------------Ano, tato varianta není na stole, my jsme pravostředé hnutí, proto se díváme doprava a opravdu varianta se sociální demokracií zatím není. Jan BUMBA, moderátor -------------------Říkal jste už, pane Kulhánku, že změny, které chystá dosavadní opozice a tedy zřejmě budoucí koalice na radnici, pocítí obyvatelé Karlových Varů prakticky od prvního dne. Můžete, prosím, jen velmi, velmi krátce shrnout, v čem má ta změna hlavně spočívat. Petr KULHÁNEK, lídr Karlovarské občanské alternativy -------------------Já myslím, že ta změna už je patrná i teďko při koaličních jednáních, kdy se snažíme být maximálně otevření a kdokoliv v jakýchkoliv médií chce vědět současný stav věcí, tak celkem naprosto objektivně transparentně pojmenováváme současný stav, což si myslím, že právě komunikace a otevřenost za minulého vedení nebyla, to znamená, to je určitě první hmatatelný výsledek, na druhou stranu hned, jak už se změní vedení města, bude se připravovat rozpočet na rok 2011 a samozřejmě jeho podoba už bude reflektovat ten náš směr, kdy se budeme snažit eliminovat schodek a zpět k vyrovnaným financím. Jan BUMBA, moderátor -------------------Já vám děkuji za rozhovor. Petr Kulhánek, lídr Karlovarské občanské alternativy a její kandidát na primátora. Primátorem byl dosud v posledních dvou letech Werner Hauptmann z ODS. Dobrý den přeji i vám. Werner HAUPTMANN, primátor Karlových Varů /ODS/ -------------------Dobrý večer přeju.



Jan BUMBA, moderátor -------------------Vy říkáte, pokud víme, že máte vítězům voleb co nabídnout, jak tedy teď vidíte své šance na účast v povolební koalici. Werner HAUPTMANN, primátor Karlových Varů /ODS/ -------------------Já pořád tvrdím, že vidím šanci, protože ODS je přece jenom stabilní strana, která má nějaký zázemí profesionálních politiků, nějaké výsledky za námi jsou, myslím jsme, že už i před volbami přišli s jasným signálem změn, kdo karlovarskou ODS, tak ví, že prošla nějakou očistou, tu sebereflexi musel zaznamenat kdekdo tady v Karlových Varech, nabídli jsme i program plný změn, takže jsme otevřená strana k jednání. Náš mandát, který jsme dostali, není, není zase tak tristní, máme o jeden mandát, o jeden hlas méně, než má Petr Kulhánek se svojí Karlovarskou občanskou alternativou. Jan BUMBA, moderátor -------------------Není ale to, o čem teď mluvil pan Kulhánek, nebo jak to popisoval, tu nabídku, není to tak, že ODS by neměla tak úplně rovnoprávné postavení s dalšími koaličními partnery. Werner HAUPTMANN, primátor Karlových Varů /ODS/ -------------------V tuto chvíli to potvrzuji, to nabídka, která přišla dnes od KOA, respektive od jejich projektu K20 samozřejmě je pro ODS svým způsobem tak trochu nedůstojná, já říkám znova, my jsme otevřená profesionální strana, cítíme se být spíše rovnocennými partnery pro jednání a jsme schopni samozřejmě respektovat i ten důraz voličů nějakou změnu, proto já jenom tvrdím, že ten, kdo viděl karlovarskou ODS, tak musí potvrdit, že ta změna už přišla i před volbami. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pane Hauptmanne, ale není ten volební výsledek ODS v Karlových Varech vzkaz voličů, že jste prostě ztratili přinejmenším do jisté míry jejich důvěru i kvůli údajně nedostatečně transparentní politice, kauzám kolem výběrových řízení, jako třeba byla ta slavná karlovarská losovačka. Werner HAUPTMANN, primátor Karlových Varů /ODS/ -------------------Ano, ano, to říkám, vnímám to, je to jasný signál voličů, který se táhne od parlamentních voleb, jasný signál nám vyslali i teď, obrodit ODS, to není ze dne na den, jo, my jsme začali ten proces někdy před půl rokem natvrdo, jak se říká, bude to samozřejmě trvat ještě déle, ale nicméně v tom programu, který my jsme představili, tak už jsme přišli prostě se změnou účasti občanů v komisích pro výběrová řízení, a to byl jasný signál o tom, že chceme, že to chceme i změnit, aby ty věci byly transparentní, aby naše politika byla taky transparentní. Jan BUMBA, moderátor -------------------Děkujeme i vám za rozhovor. Werner Hauptmann, dosavadní primátor Karlových Varů. No, a na další lince je politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Jan BUMBA, moderátor -------------------Řekl byste, pane Mlejnku, že právě koaliční vyjednávání, o kterém teď byla řeč, to karlovarské, je v něčem typické i pro jiné regiony? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak samozřejmě, teďka dojde k tomu, že ta koaliční jednání v regionech budou mít různé vzorce a sice těžko půjde z toho celého odvodit nějaký vzoreček, ta situace je velmi proměnlivá, když výsledný /nesrozumitelné/ Plné znění zpráv


města a samozřejmě velkým problémem v těchto volbách byla nevěrohodnost řady jejich kandidátů a i třeba, aby některé jiné strany vzaly ODS do té radniční koalice, tak budou potřebovat nějaký důkaz pro své voliče, že se ODS očišťuje a že, a že prostě to není nějakým způsobem nemorální nebo že to přijetí té staré ODS jakoby v očích voličů, to znamená, potvrzení těch starých pořádků a korupce a podobně. Jan BUMBA, moderátor -------------------Není právě třeba tohle takový ten vzorec, který možná je tedy obtížné vysledovat, ale vzorec toho typu, že tam, kde se zásadně obměnilo vedení zastupitelstev, vítězové jaksi nechtějí v koalici "postavy", které vládly dosud? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Samozřejmě, pokud bychom nějaký vzorec mohli vůbec vysledovat, tak to bude, tak to bude asi tenhle vzorec, že politici pochopili, že voliči jednoznačně odmítali v těchto komunálních volbách postavy nějakým způsobem zkorumpované, zprofanované, lidi, kterým nemohou důvěřovat, a jednoznačně /nesrozumitelné/ ani ne možná tak změnu čistě politickou ve smyslu jako volby nějaké, tedy nějaké politické orientace, ale výměny v tom smyslu, že chtějí, aby politika na radnici byla čistší, transparentnější a méně zatížená korupcí a podobnými negativními jevy. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pane Mlejnku, a nakolik zlomový je podle vás onen nástup místních nezávislých sdružení, iniciativ a podobných subjektů často se zajímavými názvy také, jak těžký bude jejich střet s realitou, až se ujmou moci? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, ten nástup těchto sdružení také vlastně odpovídá tomu, že lidé jsou si znechuceni, přesto třeba z politiky těch zavedených stran, a tady u těch místních sdružení bude obrovsky záležet na tom, jak budou s tím voliči spokojeni v tom volebním období, které teďka nastává. Oni mají šanci, že již ta jejich vláda dnes v tom dané místě bude úspěšná, tak si mohou etablovat, samozřejmě etablovat jenom v tom regionu, můžou se etablovat, samozřejmě můžou mít nadále ztížit těm celostátním parlamentním stranám nějaké působení na komunální úrovni. Jan BUMBA, moderátor -------------------Děkujeme i vám za rozhovor. To byl politolog Josef Mlejnek, omlouváme se posluchačům za horší kvalitu telefonní linky.

Česká republika má za sebou obecní volby 18.10.2010

ČRo 6

str. 01

22:10 Studio STOP

Petr HARTMAN, moderátor -------------------Začíná pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Pokud možno ničím nerušený poslech vám přeje Petr Hartman. Česká republika má za sebou obecní volby. A před sebou druhé kolo voleb do jedné třetiny Senátu. V prvním případě se nyní vedou povolební vyjednávání a formují se koalice, které dosadí svého starostu. A budou v dané obci či městu vládnout. V případě druhém naopak naplno pokračuje předvolební kampaň, byť už se týká pouze dvou kandidátů. Z nich potom ten úspěšnější usedne do senátorské křesla na dalších 6 let. V následujících minutách se proto spíše zaměříme na volby komunální. Hovořit budeme především o tom, zda vůbec a případně jaké všeobecnější závěry z nich lze vyvodit. Ve studiu vítám sociologa Jana Herzmanna, ředitele společnosti Factum Invenio a také politologa Josefa Mlejnka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Dobrý večer. Jan HERZMANN, sociolog, ředitel, Factum Invenio -------------------Dobrý večer. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Jak už zaznělo v úvodu, budeme se bavit o komunálních volbách a v této souvislosti se asi velmi obtížně zevšeobecňuje především v těch menších obcích a malých městech se volí dost často na základě konkrétní znalosti těch lidí. A ne až tak rozhoduje ta politická příslušnost. Ale přece jenom v těch větších městech a v těch velkých statutárních městech, tam asi hraje velkou roli právě ta politická příslušnost. V této souvislosti, Jane Herzmanne, lze takový pohled potvrdit, nebo je tomu nakonec přece jenom trochu jinak? Jan HERZMANN, sociolog, ředitel, Factum Invenio -------------------V zásadě máte pravdu. Možná by stálo za to doplnit jeden detail. Vlastně to, o jakou pozici v menších obcích mají nezávislí a jejich sdružení, to je vlastně důsledkem faktu, že strany vzniklé nebo obnovené po listopadu 89 vlastně ještě do těchhle malých obcí nedosáhly. To pravděpodobně přijde, v Evropě to vypadá trochu jinak, než v České republice. Ale trvá to delší dobu než jsem já osobně čekal. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Podle Josefa Mlejnka, mají politické strany vůbec ambice dosáhnout do těch menších měst a obcí, zajímá je to vůbec a chtějí tam usilovat o přízeň voličů? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já myslím, že ambice mají. Ale ono to samozřejmě je velmi obtížné. Protože ty komunální volby vlastně, to je ta nejtěžší disciplína politického zápolení, protože to musíte nasadit několik tisíc kandidátů. Musíte ty lidi prostě někde mít. A ty lidi musí nějakým způsobem fungovat. Takže i ty největší politické strany, když se podíváme na ty výsledky, tak byť tedy ODS zažila velký propad, tak pořád vlastně, když se to přepočte na mandáty, tak je vítězem těch voleb. A má něco přes 8 procent mandátů. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Myšleno z hlediska politických stran, abychom byli přesní. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ano, z těch velkých politických stran. Jako největší politická strana získala v těch komunálních volbách 8 procent mandátů. Samozřejmě formálně vítězem těch voleb jsou nezávislí a Sdružení nezávislých kandidátů. A prostě ODS je strana, která tady působí od počátku 90. let, která se vlastně zrodila z Občanského fóra, které mělo samozřejmě v době sametové revoluce hustou organizační strukturu. A přesto má problém dostat se přes 10 procent získaných mandátů. Takže disciplína je to obtížná a jestli se bude zvyšovat podíl zastupitelů zvolených za velké strany, to je velká otázka. Ono to i souvisí s vývojem politických stran jako takových i u nás se dost začíná prosazovat takový ten model marketingové volební strany. Často je to strana na jedno použití. A pak tyto strany v těch volbách nejvíce prohrávají v těch komunálních. Je to zase pěkně vidět na Věcech veřejných, které zažily obrovský neúspěch. Právě i z toho důvodu, že je to nějaká úzká skupinka, která, když jsou volby celostátní, tak ještě dovede naplnit ty kandidátky, dovede, dejme tomu, nasadit nějakého lídra, ale není vůbec na té komunální úrovni zakotvená a potom vlastně ani není schopna postavit kandidáty a skončí obrovským propadákem. Petr HARTMAN, moderátor -------------------V souvislosti s pronikáním stran do těch menších a malých obcí se hovořilo o tom, že přece jenom ODS měla určitou výhodu, náskok před sociální demokracií. Že sociální demokracie to měla ještě těžší, že v jejím případě dost často se hovořilo o tom, že nejsou lidi, a proto ty výsledky voleb do Poslanecké sněmovny byly pro sociální demokracii v minulosti diametrálně odlišné od těch voleb komunálních, kde skutečně měla problémy uspět i v Plné znění zpráv


těch větších městech, což samozřejmě v současné době už tak neplatí. Ale přece jenom, dá se podle Jana Herzmanna hovořit o tom, že sociální demokracie postupně proniká do těch menších měst a obcí a začíná tam také získávat určitou podporu? Jan HERZMANN, sociolog, ředitel, Factum Invenio -------------------Sociální demokracie určitě buduje svoje pozice v komunální politice. Buduje je dlouhodobě, možná trochu klopotně. Tentokrát poprvé slízla smetanu, i když platí to, že jenom díky rozštěpení pravice se stala vítězem na řadě míst. Z hlediska dlouhodobého vývoje vlastně si prošlapává tu správnou cestu. Já si myslím, že ostatní strany, snad s výjimkou KDU-ČSL, musí zpozornět, pokud takové zázemí nebudují, tak by se jim to mohlo, řekněme, za 8, 12 let hodně nevyplatit. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Když hovoříme o volbách do obecních zastupitelstev, tak v této souvislosti můžeme porovnávat, i když to porovnání velmi kulhá, s volbami do Poslanecké sněmovny. Alespoň když se zaměříme na ta statutární města. Tak tam je zajímavé, že sociální demokracie ve volbách do Poslanecké sněmovny byla úspěšná ve 14 těchto městech. To znamená v těch městech získali kandidáti do Poslanecké sněmovny za tu stranu, nebo ta kandidátka nejvíce hlasů ze všech, které tam se ucházely o přízeň voličů. V komunálních volbách to bylo o 1 město méně, takže se dá říci, že ten trend se nijak výrazně nezměnil. U ODS je to téměř podobné, byť se hovoří o tom, že nyní velmi prohrála, ale ona v těch sněmovních volbách v 6 městech dominovala, v komunálních jenom ve 4. TOP 09 je na tom podobně, tam ve sněmovních volbách to bylo ve 4 a v těch komunálních jenom ve 2. Podle Jana Herzmanna, dá se říci, že tedy nedochází k nějakému zásadnímu přeskupení sil v České republice, že pouze ten propad ODS je vyvolán tím, že ti pravicoví voliči odešli jinam, ale odešli k jiné pravicové straně, většinou k TOP 09? Jan HERZMANN, sociolog, ředitel, Factum Invenio -------------------Z toho největšího nadhledu se dá říct, že skutečně nedochází k nějaké dramatické změně. Tou by bylo přeskupení sil mezi pravicí, středem a levicí. Tam si myslím, že opravdu k velkým změnám nedochází. Ale vývoj na levici je jiný než na pravici. Na levici se postupně krok po kroku posiluje sociální demokracie na úkor KSČM a je to velmi pozvolný proces a žádná překvapení se nekonají. Zatímco pravice se štěpí a ukazuje se, že se pro tento volební rok rozštěpila dvěma způsoby. Na jedné straně, řekl bych, z Prahy ven, vznikem TOP 09. A na druhé straně z oblastí a měst vznikem různých uskupení lokálních politiků, z nichž mnohá jsou složena z bývalých politiků ODS, anebo bývalých příznivců ODS. To znamená, že ODS zaznamenává, a taky z různých stran, pravděpodobně si za to může sama, ale celé to znamená velké přeskupování na pravici. A možná by stálo za to dodat ještě jednu poznámku. V létě to z průzkumů veřejného mínění vypadalo, že TOP 09 už se blíží té pozici, že by mohla opravdu vyzvat ODS v boji o pozici hegemona pravice. Ale právě to, že nemá mimo Prahu dostatečné zázemí se ukázalo jako její handicap v tomhle souboji. Takže pokud to TOP 09 má jako strategický cíl, podle mého názoru ještě má před sebou velkou spoustu práce. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Přesto v současné době lze hovořit o tom, že na pravici jsou dvě přibližně stejně silné strany. Což v České republice dosud nikdy nebylo. Zde byla dominantní ODS, vedle ní byla Občanská demokratická aliance, která vždy byla ráda, že prošla přes ten pětiprocentní práh do Poslanecké sněmovny. A postupně, dá se říci, až zanikla. V současné době máme přibližně stejně silnou ODS a TOP 09. Ukázaly to jak sněmovní volby, tak s trochou zjednodušení to potvrdily i volby komunální, byť měřeno spíše úspěchem TOP 09 v Praze, kde ty volby navíc neměly charakter pouze komunálních, ale v případě zastupitelstva voleb krajských. Dá se říci, Josefe Mlejnku, že v současné době skutečně má Česká republika 2 přibližně stejné pravicové strany? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------V současné době ano. Těsně po těch volbách ještě vlastně nebyly ty výsledky úplně sečtené, tak představitelé Věcí veřejných říkali, že si udělají ideovou konferenci. A mě napadá, že by si po těch volbách měly udělat ideovou konferenci asi všechny politické strany. Ale zejména právě ODS a TOP 09, protože teď se vytvořila nějaká situace, že jsou TOPka a ODS zhruba stejně silné, byť, myslím si, že TOP 09 si slibovala lepší výsledek v těch komunálních volbách. A tady přeci jenom se ukázalo, že ODS má nějaké zázemí a tradici a zastupitele. Takže byť prohrála, tak přece jenom se dokázala udržet aspoň dost důležité pozice. Ale prostě třeba i v ODS se Plné znění zpráv


budou muset zamyslet nad tím, co dál, jak tu stranu dále profilovat. Možná si budou muset položit otázku, jestli vůbec je rozumné snažit se o to být zase hegemonem na té pravici. Jako že budou mít 30, 35 procent a pak tam budou nějaké menší strany. Ta TOP 09 se zdá, že by mohla vlastně, nebo že už se jí právě podařilo uchytit se v těch komunálních strukturách. Má ty preference přes 10 procent, okolo těch 15. A když si v ODS řeknou, že musí TOP 09 zadupat, porazit a střetnout se s ní tvrdě o pozice hegemona, tak na to můžou i dost doplatit. Takže vlastně by se měli i hodně jako ujasnit, co vlastně jako, jaký ty voliče oni chtějí reprezentovat, jakou stranou chtějí být a jaký vztah by měli mít právě k TOP 09, popřípadě i k jiným subjektům. Poněvadž zase i ty volby komunální ukázaly to, že v řadě měst jsou úspěšné i místní formace, často i založené třeba politiky z ODS, nebo kde působí bývalí politici ODS. A i když ne, tak zase ty městské formace, to jsou formace spíš charakteru pravicové, nebo středového, čili to zase jsou nějaká uskupení, která potenciálně by mohla s ODS spolupracovat nebo spolupracovat s TOP 09. Takže ta scéna na pravici je dost pestrá. A já si myslím, že snaha o to, jako zase to všechno shrábnout a být jednoznačně hegemonem, ještě s takovým tím odéesáckým přístupem, který v 90. letech hlavně iritoval hodně lidí, tak to my jsme si vždycky říkali a my jsme to vždycky věděli nejlépe a tak dá a tak dál, tak to by mohla být pro ODS nakonec jako cesta do záhuby, takže z tohoto důvodu třeba si myslím, že oni by si měli udělat nějakou "ideovou konferenci" a zamyslet se, co dál. Petr HARTMAN, moderátor -------------------To byl Josef Mlejnek. Podle Jana Herzmanna, je vůbec dlouhodobě udržitelné, aby v České republice vedle sebe fungovaly 2 silné pravicové strany? Není to určitá anomálie? Jan HERZMANN, sociolog, ředitel, Factum Invenio -------------------Nevím, jestli tohle není otázka spíš na kolegu Mlejnka. Protože to záleží na politologickém pohledu na věc. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Já myslel z hlediska poptávky společnosti zda je to dlouhodobě udržitelné, zda voliči budou ochotní dělit hlasy mezi 2 pravicové strany? Ti pravicoví. Jan HERZMANN, sociolog, ředitel, Factum Invenio -------------------Ta otázka vlastně v sobě skrývá jinou. A to je, co to znamená být pravicová strana? Kdybychom měli, řekněme, liberální stranu a konzervativní stranu, tak si umím představit, že fungují vedle sebe a netroufám si ani zdaleka odhadovat, která z nich by byla silnější, která by tu pravicově orientovanou část veřejnosti oslovovala víc. Zatím to tak není, zatím se mi zdá, že ten překryv mezi programem TOP 09 a ODS, mluvím o tom ideovém programovém jako strategickém zaměření, tak ten překryv je opravdu veliký. Je otázka, jak se to vyprofiluje. Pak je tady poměrně velká skupina středových voličů, kteří aspoň zatím nechtějí volit sociální demokracii a mnoho voleb po sobě hledají nějakou alternativu, nějakou stranu, která by tak úplně nebyla ODS, ale nebyla té ODS příliš vzdálená. To je ostatně jeden z hlavních zdrojů květnového úspěchu Věcí veřejných. A kdyby teoreticky, hypoteticky se ODS posunula směrem do středu a více se otevřela a nechala to konzervativní křídlo TOP 09, tak by ta pravice se mohla usadit a 2 strany by tady skutečně mohly úspěšně dlouhodobě fungovat vedle sebe. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Podle Josefa Mlejnka z hlediska politologického. Unese česká politická scéna 2 pravicové strany s podobným zaměřením zatím, jak to tak vypadá? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já myslím, že by mohla unést. Ještě bychom měli v této souvislosti zmínit KDU-ČSL. Ta vypadla z parlamentu po květnových volbách. Ale v těch komunálních volbách relativně uspěla, držela si svoje pozice, byť trochu poklesla, to je pravda. Ale zase z hlediska podílu mandátů, tak KDU-ČSL vlastně z těch komunálních voleb vzešla jako třetí nejsilnější strana. Má 6 procent hlasů získala v těch volbách a těch mandátů asi 5,5 procenta. Má skoro 4 tisíce zastupitelů teď bude mít. A to je nějaká síla, to je nějaké organizační struktura, to jsou nějací lidé v terénu, v malých obcích. A zase, kdyby, jak o tom hovořil pan Herzmann, že by ta ODS se posunula trošku jako do středu, nebo směrem doleva a TOP 09 hrála tu roli takové té konzervativnější strany, tak zase by mohla vyvstat otázka nějakého sloučení TOP 09 s KDU-ČSL. Ono samozřejmě z toho lidského hlediska, z toho hlediska, že prostě pan Kalousek odvedl z KDU-ČSL část lidí a teď mu to v KDU-ČSL vyčítají, že vlastně Plné znění zpráv


potopil, tak ty osobní animozity a spory asi by tomu nyní nepřály. Ale jako ideově, zase z hlediska nějakého ideového zakotvení by to asi bylo vhodné. A i vlastně by se pak i více vyprofilovaly ty dvě strany. Ta ODS taková středovější, více městská, ta TOP 09 zase spojená s KDU-ČSL jako taková konzervativnější. To by, myslím, udržitelné bylo. Ale v tuto chvíli tomu určitě hodně budou bránit právě i nějaké osobní averze, animozity, vzniklé i z toho důvodu, jak vznikala TOP 09 a podobně. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Ale teoreticky by to znamenalo, že by se lidovci museli posunout z toho středu napravo. Kdyby chtěli nějak blíže spolupracovat s TOP 09. Jan HERZMANN, sociolog, ředitel, Factum Invenio -------------------KDU-ČSL je dlouhodobě na jakési křižovatce, protože na jedné straně je stranou, která dlouhodobě pracuje s tématy, která se označují celosvětově, ne jenom evropsky za konzervativní. Jako je ochrana života před narozením a podobná témata. To ji řadí spíš do té části konzervativní. Na druhé straně díky své historii má hluboce zakotvené sociální smýšlení, a to ji zdánlivě řadí někam poblíž sociální demokracie. Já se ale domnívám, že to je trošku zjednodušená záležitost. Protože ona ta péče o bližního je zrovna tak blízká velmi konzervativním myšlenkovým proudům západní Evropy, jenom to není postaveno na roli státu, ale na roli různých občanských iniciativ a v konečném důsledku jednotlivce, který pomáhá svému bližnímu. A to by nemuselo být KDU-ČSL tak cizí. A nezapomeňme, že máme hned za hranicemi model, kde spolupracují dlouhodobě 2 strany, vlastně založené na regionálním principu, bavorská CDU a celoněmecká, nebo zbytkoněmecká CDU. Je otázkou, jestli po překonání nějakých hořkých slov a pocitů z minulosti tohle nemůže nakonec potkat TOP 09 a KDU-ČSL. Ale samozřejmě, my to tady u zeleného stolu nerozřešíme. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Ale kdybych to měl zjednodušit, znamenalo by to, že by se TOP 09 teoreticky zaměřila na velká města a KDUČSL na venkov, kdyby to mělo nějak tak fungovat ta spolupráce. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, ono totiž vůbec ten pojem pravicový nebo konzervativní, u nás je to takové dost trošku zamotané. Protože zejména v 90. letech se ustálilo to, že být jako pravicový, konzervativní, že to hlavně znamená podporovat volný trh, minimum státních zásahů do ekonomiky. A ono to vlastně to znamená prostě ekonomický liberalismus. A je to pojetí státu vlastně, které z toho vyplývá, je vlastně liberální. To ODS nikdy jako neprosazovala to, že by stát měl být nějakým strážcem určitých hodnot a že by měl třeba hodně zasahovat do života společnosti. Když ne v ekonomice, tak třeba pokud jde o rozvoj nějakých institucí, který mají na starosti školství, že jo, hodnoty, i třeba nějakou síť právě nějakých sdružení v rámci občanské společnosti. U nás jako, když se řekne konzervativní, tak všem vyskočí jak najednou jako volný trh a minimum státních zásahů. Přitom ten obsah pojmu konzervativní v politice i v řadě jiných zemí evropských znamená spíše důraz na určité hodnoty. Velmi často na hodnoty křesťanské. Často i ty strany, které jsou jako hodnotově konzervativní, tak mají pro Čecha překvapivě silné sociální cítění, nebo jsou klidně ochotné, nebo nemají žádný problém s představou, že stát přece jenom přerozděluje nějakým způsobem výrazně bohatství společnosti, hrubý domácí produkt. A že je normální třeba i podporovat sociálně nějaké ty nižší příjmové skupiny. To jako není zas tak velký rozpor, tak jak se to u nás vnímá. Takže aby bylo něco takového možné, že tady jsou 2 pravicové strany, 1 spíš ta městská a více, já bych řekl, více liberální. A blíže ke středu politickému. A 1 více konzervativní. Tak by to znamenalo i to, že se trošku změní to vnímání pojmu pravicový, liberální konzervativní. A já si myslím, že by se to klidně mohlo stát, protože už ta doba na to nazrála. Poněvadž 90. léta a ekonomická transformace, to už máme dávno za sebou. Tady už skutečně ani nemusí být tak ostrý souboj o to, jestli má stát ustoupit z hospodářství, nebo jestli má přerozdělovat skoro všecko jako tomu bylo v dobách komunistického režimu. Takže já si myslím, že se postupně i to vědomí společnosti, ta politická scéna bude i profilovat, takže ty pojmy některé dostanou trochu jiný obsah a pak to půjde lépe trošku seřadit nebo lépe bude, bude lépe, aby tady třeba koexistovaly 2 pravicové strany, každá trošku jinak vyprofilovaná. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Já jsem nyní nemyslel tu spolupráci nebo soupeření mezi ODS a TOP 09, ale chtěl jsem jenom dokončit tu myšlenku o případné budoucí spolupráci KDU-ČSL a TOP 09 nebo v těch německých poměrech o fungování Plné znění zpráv


nějaké takové koalice CDU-CSU. Tak jsem myslel spíš, zda by tato forma spolupráce mohla fungovat skutečně tak, že by došlo k určitému rozdělení rolí mezi TOP 09 a KDU-ČSL? Jan HERZMANN, sociolog, ředitel, Factum Invenio -------------------Možná ani ne rolí jako těžišť působení. Protože i tyhle volby ukázaly, že KDU-ČSL je především regionální stranou. TOP 09 skoro vypadá taky jako regionální, spíš tedy pražská a česká. Výjimky potvrzují pravidlo. Možná, že na tomhle principu by se dal hledat nějaký můstek, který by začal ty strany spojovat. Ale znovu říkám, a pan kolega Mlejnek to už tady řekl naplno, osobní vztahy lídrů těch stran v tuto chvíli absolutně jakoukoliv integraci vylučují. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Posloucháte diskusi, která se týká zobecnění výsledků komunálních voleb. Ve studiu sedí sociolog Jan Herzmann, ředitel společnosti Factum Invenio. A také politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Kdybychom se měli dále bavit o těch různých trendech, které možná lze vysledovat, možná je to jenom takový chvilkový dojem. Dá se hovořit o tom, že i tyto volby potvrzují, že pokud má pravice větší šanci na úspěch, tak že je to spíše v Čechách a že levice reprezentovaná sociální demokracií více boduje na Moravě? Jane Herzmanne. Jan HERZMANN, sociolog, ředitel, Factum Invenio -------------------Ono to opravdu tak je. Není to poprvé, co se tenhle trend ukázal. Souvisí to s charakterem ekonomiky v těch oblastech tam, kde je větší koncentrace průmyslu a menší koncentrace obchodu, tak samozřejmě tendence je spíše k levicovým stranám. To je zase model, který známe ze západní Evropy. Takže to funguje i u nás. Možná se k tomu trošičku přidává mírně odlišná mentalita Moravanů a Čechů. Ale já si myslím, že to není nějaký dramatický rozdíl. Ono když překlopíme výsledky voleb do těch dvou barevných grafů jako oranžová nebo modrá, tak to najednou vypadá hrozně spojitě. Oranžový, oranžová je napravo a modrá je nalevo. Ale když se podíváme do výsledků, tak jsou to mnohdy jenom jednotlivá procenta, někdy i desetiny procent, které rozhodují o tom výsledku. A znovu je potřeba podotknout, že sociální demokracie je tady postavena do konfrontace se skupinou pravicových stran a uskupení, která jednotlivě teda nezískala tolik procent, ale kdyby se v politicky, nebo politologicky smysluplném slova smyslu sečetly hlasy pro pravici a postavily proti hlasům pro levici, tak mnoho těch oranžových bodů by najednou, a teď nevím, co mám říct, prostě změnilo barvu směrem k celkově pravicovému vítězství. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Já bych se ještě chvíli zastavil u levice. Tam je taková zajímavá situace, kdy sociální demokraté hledají nějakou formu ne spolupráce, ale spoluexistence v této části spektra s komunisty. Stará se právě tento nevyjasněný spor, když to takto řeknu, že na rozdíl od pravice na levici vedle sociální demokracie nemáme další nějakou silnější levicovou stranu, pokud pominu komunisty. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, že pro sociální demokracii je nejdůležitější to, že vlastně by se jí podařilo trošku odpoutat se od komunistů na té komunální úrovni, pokud jde o počet zastupitelů. V těch volbách v roce 2006 vlastně ty strany byly na té komunální úrovni zhruba úplně stejně veliké. Měly úplně stejný počet zastupitelů. Oni členové i příznivci komunistů postupně pozvolna vymírají, to je asi hlavní důvod toho, že KSČM ztrácí. Ale prostě má to ten efekt, že letos už ČSSD poodskočila od komunistů, ČSSD bude mít 4,5 tisíce zastupitelů, komunisté už jenom něco přes 3 tisíce. Takže vlastně se sociální demokracii může podařit to, že se stane jako dominantní silou na levici i v té komunální politice. Z nějakého střednědobého výhledu jí to může napomoci k tomu, že nakonec ona ovládne ten prostor levicový i v těch parlamentních volbách, nebo v těch volbách nižších stupňů. Prostě komunisté podle různých propočtů oni postupně budou vymírat, ale ten, řekněme, demografický čas je mnohem delší než jak si leckdo myslel třeba počátkem 90. let. Je tedy nutno počítat s tím, že komunisté budou ještě dlouhou dobu přítomni na té celostátní parlamentní úrovni, pokud nedojde k nějakému prostě otřesu nebo k nějaké události, kterou teďka nemůžeme předvídat. Ale budou postupně slábnout a patrně ČSSD se, pokud se nějak nerozštěpí nebo nerozhádá, tak bude postupně sílit. Je to trend, který určitě je pozitivní, protože řada lidí, zvlášť lidí z pravé části spektra sociálním demokratům vyčítá takové ty různé i hrátky s komunisty a ty Plné znění zpráv


představy, že by třeba vládli tak, že by udělali menšinovou vládu a za podpory komunistů, ale na druhou stranu oni to nemají tak úplně jednoduché. Protože ty komunisti zabírají na, v tom, v té levé části spektra dost velký prostor. Je to takový balvan. A vlastně když se podíváme třeba na současný program komunistů, co tam mají teďka napsaného, tak ono se to moc zas tak neliší od těch sociálních demokratů. Jsou jako trošku radikálnější nebo podporovali by více výdajů na sociální dávky a podobně. A takže jako vlastně programově by mezi nimi nemusel být žádný problém. Kdyby se měli dohadovat na koalici. Ale problém s komunisty je problém morální, nebo historicky morální. Prostě oni představují starý režim. To je zkratka jako i nemorální záležitost, když někdo působil ve vysokých postech za minulého režimu, i třeba na té okresní úrovni, tak prostě vykonával moc způsobem, který se samozřejmě považuje za špatný, nemorální, zavrženíhodný. A ta strana se od této minulosti neodetla dostatečně, nebo nevyjádřila se k ní dostatečně kriticky. Takže je to prostě balvan, který jako nelze použít, nebo lze ho použít velmi obtížně. A ČSSD se vlastně celou dobu potácí mezi tím, že zkouší jakoby nějakým způsobem, když to chce zkusit nějak spolupracovat s komunisty, tak začne za to být pochopitelně kritizována. A ztrácí středové voliče. A když chce vládnout, tak třeba v minulosti, poprvé se dostala sociální demokracie k moci díky vlastně opoziční smlouvě s ODS, že jí vlastně pomohla pravice do sedla. A ta druhá vláda ČSSD, to byla koalice velmi těsná s převahou 1 hlasu, a to byla koalice s politickým středem, KDU-ČSL a dokonce s pravicí, s Unií svobody. Takže v tomhletom je ta pozice ČSSD taková hodně problematická a oni sami určitě, nebo pokud se jim bude dařit postupně dobývat ten prostor, z něhož budou jako ustupovat komunisté, tak to určitě pro ně bude dobré. A já si myslím, že to bude dobré i pro demokratický vývoj v České republice. Petr HARTMAN, moderátor -------------------To byl Josef Mlejnek. Podle Jana Herzmanna. Právě tato skutečnost, že zde je relativně stále ještě silná komunistická strana, zapříčiňuje ten fakt, že na levici není pro nějakou silnější alternativu k sociální demokracii místo? Jan HERZMANN, sociolog, ředitel, Factum Invenio -------------------Určitě je to ten hlavní důvod. Pro sociální demokracii je to traumatizující faktor a musí s ním ale žít. A bude s ním muset ještě mnoho let žít, protože, jak říkal pan Mlejnek, skutečně demografické procesy jsou i v souvislosti s prodlužováním střední délky života daleko pomalejší než se to v roce 89 mohlo jevit. K tomu omylu se hlásím taky. Pro sociální demokracii není jiná cesta než drobná práce opravdu od toho grassroutu, to znamená těch místních organizací v malých městech směrem nahoru. Myslím si, že letošní rok ukázal sociální demokracii strašně důležitý signál v tom, že nestačí jít s tvrdým marketingem k tomu, aby měla úspěch. Že naopak práce s voličskou základnou, s příznivci a, řekněme, méně marketingu nebo uměřenější marketing mohou být tou lepší cestou. To by mohlo vést postupně k tomu, že sociální demokracie bude získávat středovější voliče. Pro ni je samozřejmě velkou etickou i strategickou otázkou, do jaké míry chce být levicová a do jaké míry chce být levostředová. Ten problém také řeší sociální demokracie celoevropsky. A evropská sociální demokracie teď není v nejlepší kondici, takže má ten problém před sebou. Čeští sociální demokraté se toho řešení určitě zúčastní. No, a uvidíme za 4, za 8 let, k jakému posunu dojde. Já si tipuji, že rok za rokem, nebo volby od voleb nějaké to procento na úkor procent KSČM sociální demokracie získá. Ale aby byla opravdu silná, bude muset získávat i na úkor středových stran. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Když už jsme zmínili politický marketing, tak bych se u něj chvíli zastavil. V minulosti bylo zajímavé například u krajských voleb, že sociální demokraté uspěli s heslem proti poplatkům ve zdravotnictví. On to byl určitý protest těch lidí nejenom vůči poplatkům, ale vůči reformě zdravotnictví a dalším krokům tehdejší vlády. V souvislosti s komunálními volbami se opět objevila nějaká hesla typu "Pojďte volit, pokud nechcete nižší platy", "Státní zaměstnanci, pokud nesouhlasíte s tímto krokem vlády, s jiným krokem vlády" a tak dále. V těch krajských volbách šlo ještě pochopit to, že možná si někdo mohl trochu uvědomit, že krajská zastupitelstva by mohla proplácet ty zdravotnické poplatky. Ale v případě komunálních voleb, obecních městských zastupitelstev tam těžko mohou ovlivňovat věci, které se týkají celostátní politiky. Myslíte si, že tato hesla mohla zabrat nějakým způsobem, nebo to tentokrát o těchto heslech nebylo a bylo to spíše o tom, že lidé posuzovali práci těch konkrétních lidí v těch konkrétních městech? Jan HERZMANN, sociolog, ředitel, Factum Invenio --------------------



Je trochu předčasné o tom mluvit, protože nemáme k dispozici ještě vůbec žádné povolební výzkumy. Ale zdá se, že tady tato hesla mohla do určité míry podpořit tu obecnou naštvanost na nikoliv tuto vládu, ale na ODS v místech. A ty negativní pocity se spojily a vyústily v protestní hlas, který mohl v mnoha případech mít tu podobu volby jakési protiváhy proti současné vládní koalici, no, a tou protiváhou kromě místních sdružení mohla být právě sociální demokracie. Já si myslím, že už za týden budeme moudřejší, až budeme znát výsledky druhého kola senátních voleb. Protože tam se ukáže, jestli skutečně jde o nějaký společenský posun směrem k sociální demokracii, nebo k levici, nebo co přesně bych měl říct. V tom případě bude mít levice, sociální demokracie silné zastoupení v Senátu. Ale pokud to tak není a já zatím čtu tu situaci spíš, že takhle tomu není, tak pak v těch druhých kolech pravděpodobně se ta pravice prosadí tím, že přestane bojovat proti sobě, až na ty případy, kde proti sobě stojí kandidáti ODS a TOP 09, v těch ostatních případech přestane bojovat proti sobě a uplatní to, že v součtu má víc příznivců než sociální demokracie. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Já bych se nyní opět vrátil k Občanské demokratické straně, o níž se v souvislosti s volbami nejvíce hovoří. Protože zaznamenala v celé řadě regionů i měst i obcí velký propad. A bylo to jednak způsobeno chováním jejích představitelů v těch obecních samosprávách, bylo to také způsobeno tím, že občanští demokraté dosáhli před 4 lety až nečekaně vysokých zisků a bylo téměř nemožné, aby podobné pozice tato strana obhájila. Poslechněme si nyní tedy bezprostřední hodnocení předsedy strany Petra Nečase. Petr NEČAS, předseda strany ODS -------------------ODS utrpěla velkou ztrátu své důvěryhodnosti. Upozorňoval jsem na tom před květnovými volbami, na kongresu ODS. A návrat důvěryhodnosti ODS samozřejmě bude běh na dlouhou trať a bude to těžká práce. Ale my jsme k ní odhodláni. Je vidět i v Praze, že se dramaticky od sebe liší některé obvody prahy, kde představitelé ODS mají dobrou pověst, ODS dosahuje vynikajících výsledků, poráží i TOP 09 a naopak. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Tolik hodnocení volebního výsledku ODS předsedou této strany Petrem Nečasem. Jak by na to reagoval Jan Herzmann, sociolog, ředitel společnosti Factum Invenio? Jan HERZMANN, sociolog, ředitel, Factum Invenio -------------------Pan Nečas má pravdu. A existuje tady takový krásný čítankový příklad, kterým je Praha 6. V Praze 6 ve volbách do zastupitelstva městské části drtivě vyhrála ODS, má 41,5 procenta hlasů. Nevím přesně ty setiny. Ale na tomtéž území ve volbách do zastupitelstva hlavního města Prahy, tedy v těch magistrátních volbách, vyhrála TOP 09. V procentech vzato ten rozdíl je dramatický. Takže volič se skutečně naučil rozlišovat, myslím si, že dobrým tréninkem mu byly ty květnové volby, kde už se uplatnilo to vykroužkování těch, které nemáme rádi. A tentokrát to dal tedy, já nevím, jestli se to smí v rozhlase říct, té ODS sežrat. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Podle politologa Josefa Mlejnka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, nedá se ta "porážka" drtivá ODS interpretovat jako relativní vítězství Petra Nečase? Protože pokud chce dostát svým slovům a chce s ODS něco udělat, tak asi se musí začít zezdola, nejlépe právě očistou těch oblastních sdružení a podobně. Zároveň ale lze vůbec toho dosáhnout? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, že to lze takhle interpretovat a Petr Nečas byl dost v takové schizofrenní situaci. Protože on samozřejmě těžko si jako předseda strany mohl přát v lednu porážku, ale zároveň dobře věděl, že jemu by obrovsky pomohlo, kdyby v řadě míst, zejména v Praze a některých jiných městech ODS spíš hodně prohrála. Aspoň tak, aby odešla do opozice a prostě ti kmotři přestali přes ODS provozovat nějaké své špinavé obchody a to potom samozřejmě když se to zveřejní, provalí se to, no, tak je to prostě průšvih celostátní, poněvadž dneska už i když je průšvih v nějakém okresním městě, nějaká korupční aféra, tak je to celostátní záležitost, tam se píše v celostátních médiích, v televizi, v rádiu se o tom mluví, čili to nikdy nezůstane jenom v rozměrech toho okresního města. Takže on měl tato dilema. A myslím si, že voliči mu, voliči ODS mu spíš pomohli. Nezvolili, nebo odmítali volit ty zprofanované politiky ODS, ty lidi, kteří, o kterých se vědělo, že jsou namočeni v různých Plné znění zpráv


podivných zakázkách, korupci a tak dále. A podpořili politiky ODS, kteří měli, mají jako dobrý kredit. Mohli bychom zmínit ještě kromě Prahy třeba Teplice, kde pan Kubera prostě dokonce dosáhl vítězství takového, že má sám modrou nadpoloviční většinu v zastupitelstvu. A on sám myslím dokonce i říkal, že stejně chce vzít do vlády městské i TOP 09, ale to asi teď se o tom bude jednat. Ale prostě pan Kubera je třeba příkladem toho, že když je politik ODS, když ho voliči vnímají dobře, když není namočen do žádných afér a má dobrý kredit ... Petr HARTMAN, moderátor -------------------Byť má kontroverzní názory. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------... byť má ano, a to možná ještě navíc má kontroverzní názory je viditelný a myslím, že možná i populární mezi lidmi, že prostě on jako není ani jako lidsky takovej typ klasického odéesáka, ale prostě je proslulý svým smyslem pro humor a tím, že jako kouří jednu cigaretu od druhý a tak dále, má některé kontroverzní názory, takže je to takovej i typ politika, řekněme, trochu lidového. Ale je na tom vidět, že voliči dovedou jako to rozlišovat. Takže když žiji v městě, kde je politik nějakým způsobem takový, že ho přijímají a není to politik, který by byl spojen s korupcí a s nějakými špinavými obchody, tak ho podpoří. Podpoří vlastně skoro úplně stejně jako posledně, jo, a když voliči hlasují v městech nebo v městských částech, kde ty radnice jsou zkorumpované a kde to je jedna aféra za druhou, no, tak to dali najevo a vlastně v některých městských částech dokonce ta ODS ještě může být ráda za ten výsledek jako jaký má. Možná i tady je na tom zase ještě i vidět, že když ta strana má nějaký stabilní elektorát, tak je to velká výhoda, že i v situaci tak velkých průšvihů, jakými řada těch afér byla, tak pořád ještě má aspoň jako to voličské jádro, které je schopné i tu stranu volit, i v takovýchto nepříznivých poměrech. Ale Petr Nečas, si myslím, i získal i tady obrovský argument pro nějaký vnitrostranický život, pro vnitrostranický boj. Teď má to podloženo čísly. Jako velmi tvrdými čísly. Může říct, podívejte se, tam, kde jste jeli v nějakých aférách a byla tam korupce, tak jsme byli biti jako žito a tam, kde prostě se nám dařilo a měli jsme tam věrohodné politiky, tak zažíváme úspěch. To si myslím, může použít i v nějaké snaze očistit stranu jako velmi pádný argument. Petr HARTMAN, moderátor -------------------ODS má relativně čas, protože příští rok nebudou žádné volby. V souvislosti s dalším směřováním ODS se snahou opět se stát důvěryhodnou stranou, která přitahuje voliče, podle pohledu sociologa, po čem by mohla být poptávka? Co by ODS musela zásadního udělat, aby opět si získala lepší pověst v očích voličů a získala je zpět? Jan HERZMANN, sociolog, ředitel, Factum Invenio -------------------Já hned odpovím. Ale ještě bych si dovolil drobnou poznámku k panu Nečasovi. On je teď v situaci, jako když mariášník zahlásí 2 sedmy a zahraje tu první. Teď čeká, jestli mu vyjde zahrát tu druhou. Protože pokud by kandidáti ODS velmi špatně dopadli v senátních volbách, tak ty výhoda těch komunálních voleb bude najednou hodně odplavena. Zatímco pokud kandidáti ODS uspějí, tak to tomu Nečasovskému proudu hodně prospěje. A pak je prostor pro to, hledat, co by vlastně ten stávající i potenciální elektorát chtěl. A já si myslím, že ten elektorát chce především, aby platilo to, že máme volnou soutěž. To, co se říká a to, co ODS opakuje od začátku své existence prakticky, tedy pověstná volná ruka trhu, tak aby opravdu platilo a aby to nebylo bržděno žádnými zákulisními machinacemi, malými domů, zfalšovanými tendry a tak dále. Řada příznivců ODS jsou menší podnikatelé a řemeslníci a oni potřebují pro svůj úspěch takové prostředí, kde se budou moct v konkurenčním boji utkat a uplatnit, ale nebudou dušeni tím, že platí nějaké výpalné, všimné, vstupní poplatky za to, že je vůbec někdo přizve do tendru. To je situace, kterou ODS musí změnit, pokud chce v budoucnu být úspěšná. Petr HARTMAN, moderátor -------------------ODS také může hodně pomoci, nebo naopak uškodit to, jak si bude počínat na té vládní úrovni, kde má premiéra, kde funguje určitá koalice. A i když ty komunální volby jsou dost odtažité od té celostátní politiky, tak přece jenom, když se podíváme na to, jakým způsobem dopadly Věci veřejné, byť se dalo čekat, že nemohou nějak výrazně v těch komunálních volbách uspět, už jenom kvůli tomu, že v celé řadě míst nemají to zázemí, tak přece jenom, až tak výrazný propad především v hlavním městě v Praze se neočekával. A naopak se dá očekávat, že vedení Věcí veřejných bude přemýšlet, co dál. A bude vyhodnocovat, nakolik bylo strategické stát Plné znění zpráv


se součástí vládní koalice. Může tím pádem zdánlivě nesouvisející výsledek komunálních voleb takto ovlivnit fungování vládní koalice? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Samozřejmě, že může. A Věci veřejné teď budou muset opravdu velmi, velmi vážně zvažovat, co dál. Nebo jak dál postupovat v politice ve vládě. Samozřejmě otázkou je, co to vlastně má být za projekt, nebo jaký je hlavní strategický cíl. Zejména pana Bárty a jeho rodiny a jeho nejužšího okruhu. Protože člověk si od začátku musí klást otázku, jestli oni to skutečně myslí tak, že chtějí založit úspěšnou politickou stranu, která dlouhodobě bude působit a fungovat. Člověka napadne hypotéza, že si udělali projekt na jedno použití, že se dostali do vlády, pan Bárta jako majitel, nebo teď už formálně ne, ale tak de facto si myslím pořád majitel agentury ABL, já si myslím, že on musí mít hlavní zájem asi na tom třeba prosadit zákon o těch bezpečnostních agenturách. Asi takový, aby to bylo pro tu jeho agenturu výhodné. To, že měli velký zájem o ministerstvo vnitra, pak ho dostali, to také nějak vyplývá z toho, že za tou stranou vlastně je bezpečnostní agentura. Zase člověk, já myslím, že je úplně normální mít podezření, že i to působení na ministerstvu vnitra může mít jako hlavní strategický cíl nějakým způsobem zase vylepšit podmínky pro působení soukromých bezpečnostních agentur, včetně agentury ABL. Potom, když se jim to podaří, takovéto nějaké cíle, tak by se klidně třeba z té politiky zase stáhli a věnovali by se dál svému podnikání, svému byznysu, už za lepších poměrů a podmínek a pravidel, které si sami takhle nějakým způsobem vytvořili. Tak to je jako jedna hypotéza. Pak samozřejmě možné taky vysvětlení to, že třeba původně to mysleli tak, jak jsem to říkal. Ale pak byli úspěšní ve volbách, moc a politika jim zachutnala, možná se panu Bártovi už nebude chtít vracet se zpátky zase jenom do pozice nějakého majitele agentury. A taky, že je možné, že ten neúspěch on ponese dost těžce, že jako se nebude chtít smířit s tím, že skoro 4 roky bude moct býti ve vládě a nějakým způsobem si tam řešit nějaké své zájmy. Může si i říct to, že prostě chce být v politice úspěšný a chce se tomu dále věnovat. Pak pro tu stranu klíčové budou ty krajské volby za 2 roky, jestli v nich uspěje, tak budou moci uvažovat o tom, že by to byl projekt přece jenom dlouhodobější. Ale jestli dopadnou v těch krajských volbách tak špatně jak v těch komunálních, tak to patrně budou moci zabalit. A samozřejmě oni mají obrovský problém v tom, že oni vznikli jako protestní strana, oni vlastně se vymezovali negativně vůči celé politické elitě. Oslovili voliče s takovými dost povrchními populistickými hesly. A teď, když se dostali do vlády, tak se jim stalo to samé, co se často v minulosti už v jiných zemích stalo takovýmto protestním stranám. Prostě dostanou se do vlády, a najednou jsou oni součástí toho establishmentu a najednou veškeré, veškerá ta energie z nich vyprchá a ty lidi nemají důvod je volit a obracejí se k nějakým jiným protestním stranám. Takže oni si teď budou muset položit dost zásadní otázku, co a jak dál? Teďka těžko to předvídat, ale je docela i možné, nelze vyloučit třeba tu variantu, že si řeknou, tak, my ztrácíme na tom, že jsme ve vládě, tak z té vlády odejdeme, budeme třeba vládu podporovat jenom v nějakých zákonech a budeme se snažit spíš zase zaujmout protestnější postoje a budeme se snažit o to, nabrat voliče zpátky. Ale těžko, těžko teďka přesně předvídat, co oni, co oni udělají. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Může Jan Herzmann potvrdit to, že Věci veřejné jsou založeny především na protestních hlasech a z toho by logicky vyplývalo, že nemají nějaké pevnější voličské jádro a že ten příliv, odliv je velmi nevyzpytatelný a velmi rychlý? Jan HERZMANN, sociolog, ředitel, Factum Invenio -------------------To je určitě pravda. Už jenom z toho, jak vznikly Věci veřejné v roce 2006, nebo před volbami 2006, je vidět, že to je především svým charakterem hnutí, občanské hnutí, protestní. A to je pro dlouhodobé setrvání v politice velmi nepříjemná, nepříznivá výbava. Já si myslím, že Věci veřejné teď budou muset řešit kromě toho dilematu, o kterém mluvil pan Mlejnek, ještě jeden zásadní úkol, a to je, jestli se budou chtít postupně formovat jako strana volebního typu, to znamená relativně malá skupina lidí, která prostřednictvím marketingové kampaně před volbami získává příznivce, nebo jestli se budou chtít změnit v takovou tu klasickou stranu, která má členskou základnu. To je cesta, řekl bych, z těch dvou ta složitější. Pro ně by asi bylo výhodnější jít tou cestou strany marketingového typu a před každými volbami si vybrat 1, 2 témata, která budou prosazovat. A říct, s kým chtějí jít do vlády, případně té krajské. A s kým chtějí ta svá témata prosazovat. Ještě možná poslední poznámka, Věci veřejné byly samy překvapeny svým úspěchem v květnových volbách. A dostaly příležitost k vládnímu angažmá. Já po diskusi s našimi psychology si troufám říct, že se jim bude velmi nechtít opustit to vládní angažmá. S tím je spojena nejenom spousta osobních výhod, ale především prestiž. Ta prestiž je velmi lákavá, je to záležitost, které se lidé těžko vzdávají. Takže přesto, že pro pana Bártu to určitě není otázka primárně ekonomická a jako majitel ABL se jistě uživí daleko lépe než jako ministr, tak si myslím, že on není ten Plné znění zpráv


typ, který by chtěl ustoupit ze světla televizních reflektorů. To zřejmě napomůže tomu, že se ta vládní koalice v tomto formátu udrží. Ale to je, prosím, moje věštění z křišťálové koule, nemám to podloženo žádným průzkumem. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Tak uvidíme, jak se nakonec výsledky komunálních voleb promítnou do té reálné politiky v České republice. Uvidíme, jak dopadne druhé kolo senátních voleb. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Hosty byli sociolog Jan Herzmann, ředitel společnosti Factum Invenio a také politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou. Jan HERZMANN, sociolog, ředitel, Factum Invenio -------------------Hezký večer. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou.

Trocha xenofobie, hodně hlouposti. Podzimní kampaň 16.10.2010

Mladá fronta DNES str. 11 Denisa Kasl Kollmannová

Názory

Drogy, stromy, národ, korupce. To jsou největší klišé a politické fráze podzimní volební kampaně, která však přesto přinesla jednu novinku: již definitivně prolomila odlišnost jednotlivých stran. Zleva, zprava, od starých či mladých – všude jsou slyšet stejné apely, jen obalené do jiných slovíček. Bitva se už neodehrává mezi politiky – negativní kampaň výrazně ustoupila. Bylo tedy třeba najít jiného viníka. A jak už to tak v dobách ekonomické neprosperity bývá, obětní beránek se vždy najde i ve vlastním domě. Více než kdy předtím to proto letos schytali „ti jiní“: feťáci, bezdomovci, lidé na podpoře a národnostní menšiny. Až na posledně jmenované nelze očekávat, že by se tito lidé proti osočením ze strany politiků bránili – jsou tedy ideálním terčem. Mezi „feťáky“ a bezdomovci téměř žádný volič nemá přátele; všeobecně rozšířený alkohol a prášky na spaní přece nejsou drogy a výherní automaty nikdy nikoho o střechu nad hlavou nepřipravily (sic!). Jeden politik, jeden průšvih Ikonickým se stal slogan mosteckého kandidáta Mgr. Karla Novotného (ČSSD): „Proč bych měl litovat, že jsem ve svém domově národnostní většinou? Jeden stát, jedna pravidla!“ Těm, kterým tento slogan stále ještě připadá neškodný a nic neříkající, je třeba připomenout, že německá varianta „jednoho státu a jedněch pravidel“ (Ein Volk, ein Reich, ein Führer!, tedy jeden národ, jedna říše, jeden vůdce) se stala nejúspěšnějším heslem Hitlerova propagandisty Josepha Goebbelse a ve svých důsledcích vedla k ničivé válce a vyvraždění milionů nevinných lidí. To by Novotný, vystudovaný pedagog chlubící se zájmem o historii, asi vědět měl. Je to obvyklý, léty oprášený politický trik, který má vzbudit sounáležitost se skupinou a zároveň se vymezit proti „nepříteli“. Pokud nepřítele nemáme, musíme si ho vymyslet. Čím imaginárnější, tím lepší – ještě „lépe“ než reformami proti sousedovi na podpoře se bojuje stromy proti betonu. Novotný byl jedním z mnoha, kteří nepředvedli politický plán, pouze reklamní slogan. Reklama na nás působí velmi sofistikovanými psychologickými prostředky, které lavírují kolem významu jednotlivých slov. Novotný hájí „domov“, „národ“ a „většinu“. Cítí se ublížený – lituje. Kdo za to může, když ne většina, k níž se hlásí? Přece menšina. Britský sociolog z Cambridge John B. Thompson upozorňuje na to, že toto vytváření sounáležitosti a „národní tradice“ je stavebním kamenem politické ideologie, která ve svých důsledcích může být ničivá. Zbabělec Novotný však navíc využil nevraživosti obyvatel svého kraje pouze k tomu, aby prodal svoji osobu a získal v politice „pěkný plat“ – kdyby měl v duchu svého hesla předložit skutečný sociálnědemokratický politický plán, to by se poroučel. Plné znění zpráv


Na feťáky a bezdomovce! Sounáležitost a podporu svých voličů přitom s omezením sociálních dávek chce vzbudit i Petr Nečas – postupuje však opatrněji. O vyhrnutých rukávech jako symbolu vrhnutí se do práce už bylo napsáno dost, ale významný je i motiv obecenstva v pozadí – Nečas bojuje jako v Talentmanii, v televizní aréně, kde rozhoduje milost a nemilost publika. V bílé košili a modré kravatě přichází Nečas jako spasitel z pracího prášku. Jeho image je uvěřitelná právě proto, že je postavená na konzistentní osobnosti „slušňáka“ – což u jeho stranických kolegů selhává. To zapomenutý zpěvák Jan Kalousek, marketingová tvář ODS, se otevřeně přiznal, že kandiduje na základě kamarádství z golfu a jeho programem je „vyčurat se na pomník“. „Feťáci a bezdomovci“ jsou letos oblíbenou politickou trefou asi proto, že nechodí volit. Proti „feťákům“ a v zájmu dětí „bojuje“ zkušený komunista spojovaný s podsvětím české politiky – Miroslav Šlouf. Tento zkušený manipulátor si vybral agendu sobě dobře známou – vždyť ve svém svazáckém projevu k mladým pionýrům, dostupným na YouTube jako „Mírové poselství“ z roku 1984, promlouvá také o důležitosti vzdělání a rozvoje dětí a mládeže (ehm, pionýrů a svazáků) v komunistickém duchu. Úplně stejný plán má však i pražský radní Blažek (ODS): „Tvrdší tresty za prodej drog dětem.“ Jen politický ignorant či opravdu velmi naivní volič by se mohl domnívat, že by Blažek chtěl – a v politickém systému dokázal – po volbách tento „program“ skutečně prosazovat. Ve sloganu zaznívá skryté opovrhování legislativou a soudy – vždyť přece těm přísluší rozhodování nad rozsudky jednotlivých dealerů. „Pořádek v zákonech“ vyžaduje i Miroslav Hošek, kandidát ODS do Senátu v obvodě Brno-město. Nesmířím se. Víc, než si myslíte Dalším evergreenem je rovnost – a rovnou všech. „Rovné šance všem,“ prosazuje sociální demokracie. „Svoboda a důstojnost pro všechny,“ specifikuje Jiří Dienstbier mladší. Žijeme v demokratickém státě, chce se připomenout. „Nesmířím se s korupcí,“ vyhlašuje za Věci veřejné Markéta Reedová. Nesmiřitelnost evokuje samotáře, drsného, mlčenlivého kovboje, který na konci filmu sejme úplatného šerifa. Po tři roky byla bojovná Reedová náměstkyní primátora Béma spravující evropské fondy, zahraniční politiku a protikorupční opatření. Bohužel se jí roztočené laso zapletlo ve větvích. Ale větve se hodí zase k jiným politikům: ti, kteří se smáli Miloši Zemanovi, když objímal stromy, musí plakat nad hojností přírodní tematiky v podzimních volebních sloganech. Za stromy a parky, původně hájemství zelených, teď v Zemanově tradici bojuje také Jiří Dienstbier: „Více zeleně, méně betonu!“ „Dva městské parky potřebují obnovu!“ hlásá i kandidát na starostu Klatov za TOP 09 Martin Kříž. Je zarážející, že přestože se nejedná o volby do Poslanecké sněmovny, jen málokdy si politici dali práci s připravením skutečného politického programu. Všude najdeme osobní internetové stránky, hromady uveřejněných rozhovorů, propagačních videí s dětmi a psy, facebooková přátelství a PR události, ale rozpracovaný, analyticky přesný program aby pohledal. Volební program Stanislava Eichlera (ČSSD za Liberecko) čítá pouhé čtyři body. Přestože se nás snaží přesvědčit, že „zná problémy Liberecka a umí je řešit“, kromě obecné poznámky o lepší ochraně proti povodním se Liberecka netýká žádný z nich. Absolutní banalitu a bezobsažnost se některé slogany nesnaží ani maskovat – například Daniela Magálová (SPOZ v Brně) se podepsala pod „kulturou v politice k harmonii v životě“. Takové heslo by obstálo i v Číně. TOP 09 se zase úporně pokusila nalepit svou „korporátní identitu“ hesla „víc, než si myslíte“ na reklamní banality typu „Rodina je důležitá pro každého“ (Mgr. Nataša Šturmová, Praha). Když není kampaň amatérská, je ukradená Podzimní volební hesla lze poměrně jednoduše rozdělit do dvou skupin: na „amatérská“, která se snaží úporně představit nový vítr, ale namísto toho vypouštějí buď urážky, nebo hloupé fráze, a na „profesionální“, kterým jde jen o jedno: nic neurážejícím heslem uchovat své pozice. První skupina cílí na nerozhodnuté voliče, které chce naštvat, odhalit jejich skryté trápení a tím je přivést k volbám, druhá chce potěšit a neurazit ty, kteří volí spíš podle značky strany. Do přímého střetu nechce jít nikdo – snad jen Petr Nečas otevřeně slibuje, že bude provádět reformy, které mají již konkrétnější obsah, a k tomuto nepříjemnému kroku své voliče potřebuje. Však také za tento nápad zaplatili britští konzervativci pěkný balík – a Nečas si jej zdarma přivlastnil. Češi „malé“ volby často podceňují. Přitom výběr městských a obecních zastupitelů i nových senátorů může rozhodnout o skládce za vaším domem či o příštím prezidentovi. Tímto dílem o volební kampani končí seriál MF DNES k podzimním volbám. Foto popis| Plné znění zpráv


O autorovi| Denisa Kasl Kollmannová, Přednáší marketingovou komunikaci na Fakultě sociálních věd UK. Na Univerzitě Karlově vystudovala mediální studia, absolvovala studijní pobyt na Tokyo University of Foreign Studies v Japonsku. Její studenti se každý rok podílejí na letní škole Značka ČR/Značka USA ve spolupráci se studenty University of Missouri.

Etika a etické kodexy v žurnalistice 15.10.2010

ČRo 6

str. 01

20:10 Média v postmoderním světě

Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Krásný večer, vítejte u dalšího z pořadů z cyklu Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás tentokrát srdečně zdraví Tomáš Procházka. Stendhal kdysi napsal: "Nezbytnou kvalifikací pro historika je neschopnost vymýšlet si." Já bych řekl, že nezbytnou kvalifikací a zároveň nutnou vlastností kvalitního žurnalisty je neschopnost, respektive schopnost respektovat příslušný etický kodex. Právě těmto specifickým mediálním pravidlům a zásadám věnujeme dnešní pořad. Tak tedy co znamená sousloví etický kodex ve slovníkové terminologii? Doslova - systematický soubor předpisů určitého oboru vyhovující požadavkům etiky. Mediální aspekty tohoto termínu dnes přišly do studia Českého rozhlasu 6 dešifrovat a okomentovat Petr Štrompf zastupující agenturu Mediafax. Hezký večer. Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------Hezký večer. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Dále Daniel Köppl, šéfredaktor časopisu Marketing & Media a také vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Hezký večer. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Hezký večer. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------A konečně publicista Petr Žantovský, dobrý večer. Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Dobrý večer. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Takže, pánové, střemhlav do debaty. Jak vy byste definovali etický kodex v souvislosti s právě médii? Petr Žantovský. Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Dal jste mi první slovo, dal jste mi první možnost, takže to mám, dá se říct, nejjednodušší. Etický kodex je... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Možná i nejsložitější. Plné znění zpráv


Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Možná i nejsložitější, uvidíme. Etický kodex je soubor pravidel, kterými by se měl novinář nebo příslušník profese řídit, aniž by, aniž by k tomu byl průběžně nucen. Mělo by to být něco, co si osvojil, něco, jako že se třeba poránu člověk umyje, oblíkne, nejde mezi lidi špinav a nahý. Mělo by to být něco absolutně přirozeného a spontánně uvnitř něj existujícího. No, jak jistě chápete, je to ideální stav, který jsem popsal, protože ten neexistuje. Nevím, zda existuje v nějaké jiné zemi, v naší zemi zcela určitě neexistuje takto spontánně a masově přijímaný nějaký etický imperativ. Co všechno obsahuje ten etický imperativ, o tom určitě bude spousta řečí. Já vidím jeho hlavní záludnost a hlavní handicap v jeho nevymahatelnosti, o tom také určitě bude řeč, a v jeho návaznosti na obecně lidské vlastnosti toho kterého novináře. A o tom určitě řeč bude taky ještě. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Tatáž otázka, tedy etický kodex a jeho význam v mediálním světě, pro Daniela Köppla a posléze pro Petra Štrompfa. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já bych řekl, že jsou to pravidla slušného chování, víceméně nic jiného, která jsou kodifikována, protože ne v každém povolání jsou slušní lidé a ne všichni se chtějí držet slušného chování. Pokud jde o to, vy jste mi to rozšířil o tu praxi, jako jak jako funguje. Já myslím, že se k tomu dostaneme. Většina redakcí má cosi jako etický kodex. Jsem ochoten se vsadit o docela dost peněz, že většina novinářů ho nezná ani v rámci těch jednotlivých vydavatelství zkrátka proto, že se to považuje jako souhrn určitých pravidel slušného chování. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Petr Štrompf. Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------K mým předřečníkům můžu poznamenat to, co už tady bylo několikrát již řečeno, ale nicméně profesní výbava novináře by měla samozřejmě zahrnovat onen etický kodex, to znamená pravidla slušného chování, profesního slušného chování. Je otázka, do jaké míry si to ta která povaha pochopitelně přizná, zda se slušně chová, či nechová, anebo zda to dovede i rozpoznat, zdali ho porušuje, nebo neporušuje, ten etický kodex. Ale jak už zde bylo řečeno, každé periodikum by mělo, a jistě se i v spousta děje, vybavit své redakce tím etickým kodexem s tím, že je s ním seznámí, aby ti kteří redaktoři se pochopitelně i s obsahem ztotožnili a podle toho by se pochopitelně měli i držet. Je to ale samozřejmě i otázka jeho povahových vlastností, do jaké míry si to přijme za své a jak s tím vůbec dovede zacházet. Čili to plné pochopení, či nepochopení toho etického kodexu, to už je samozřejmě otázka pro každého individuální. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Dobře, buďme konkrétní. Ty jsi prošel za svůj život skutečně mnoha médii. Byl jsi vždy vybaven tím patřičným etickým kodexem redakčním? Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------Tak teď jsi mě nazval přímo mediálním turistou. Já... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------V dobrém slova smyslu ovšem. Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------V tom dobrém slova smyslu. Poznamenám pouze jedno, ne vždy jsem se setkal s tím, že po mém nástupu do toho kterého periodika mě nadřízení pozvali, nebo seznámili s etickým kodexem, protože ať už to bylo v 90. Plné znění zpráv


letech, nebo i někdy později, chápali to samozřejmě jako, jak jsem již poznamenal, samozřejmou součástí toho souznění s tím etickým kodexem. S tím, co se děje, nebo dělo, je to i v nedávné minulosti, že se i u soudu setkávalo, nebo střetávalo jak etický kodex, tak i takzvaný poškozený. Já předpokládám, že velmi zhusta se to týká spíš bulvárních periodik, které asi dost těžko, nechci někomu sahat do svědomí, se etickým kodexem zabývá, ale samozřejmě je to opět poplatné době. takže... Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já jenom k tomu etickému kodexu, já to jenom rozšířím. On má jeden jako podstatný význam, protože novinařina ve valné většině není slušné povolání. Když kladete otázky, tak častokrát musíte porušit pravidla slušného chování. My jsme se tu tvářili, že to jsou pravidla slušného chování, která všichni máme zakódovaný, zafixovaný, ale v některých momentech prostě používáte nátlakové metody, používáte ústupové metody... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Takže chcete říct, že tím bráníme sami sebe, abychom mohli být neslušní? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já jsem chtěl říct, že svým způsobem je to taková sebeobrana té profese, nebo deklarace, že nejsme, nebo že ti novináři nejsou až takoví, řekněme, hyeny, jak se občas říká, ale je fér si říct, že jako to je legitimní důvod, jak legalizovat tu situaci. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Přesto leckdo si možná položí otázku, proč je tolik etických redakčních kodexů, když svoboda slova je přece jenom jedna. Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Svoboda slova je samozřejmě jedna, ale záleží na tom, kdo ji v tu chvíli vykládá. Záleží na tom, koho se v tu chvíli dotýká a koho se dotýká kladně a záporně. Samozřejmě že člověk, který, řekněme, byl předmětem nějaké sledovací kampaně novinářů a pak se o něm psaly reportáže typu Kapříci, nebo cokoliv podobného, abych zůstal u té úsměvnější polohy, abych nemusel zrovna citovat vyloženě kriminální kauzy, tak jestli tenhle člověk má pocit, že tam zazněla svoboda slova, nebo jestli to byl prostě velmi neslušný vstup do soukromí druhého člověka, které se netýkalo jakýchsi větších, nadčasovějších, důležitějších souvislostí. To samozřejmě je velmi relativní. Ale záleží to ještě na jedné věci. Pan Köppl říkal slušné chování. On pro to kdysi býval takovej krásnej starořeckej termín Kindterstube a já se obávám, že Kinderstube je pojem, který velmi úzce souvisí s určitou lidskou, můžu říci, intelektuální zralostí toho kterého novináře. Tady někdo říkal jste, že ne každý novinář je schopen vždycky přesně vyhodnotit, jestli se chová, nebo nechová eticky, protože v tu chvíli třeba je v zajetí nějakého nadšení třeba pro svoji kauzu, pro svůj případ, využívá nějaké třeba i podpásové metody v rozhovoru, nebo zjišťování informací, ale ve finále si to zdůvodní tím, že vlastně koná to veřejné dobře. A to já si myslím, že je to velmi relativizuje. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Kinderstube, přiznám se, znám ho, vím zhruba co označuje, ale nikdy jsem se nepokoušel přesně ho překládat. Napadá vás někoho... Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Pan Köppl je germanista, takže ten bude určitě blíže. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze --------------------



Má matka je germanistka, ale je to..., tak je to takový to vzdělávání, jako co dostáváte na základní škole, a takový to vzdělání, který máte z rodiny, že jo, v tom přeneseném významu o tom slušném... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Taková štábní kultura. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Ne, je to opravdu o tom, co dostáváte z rodiny, takový to, jako že ryba se jí nožem na rybu a ne normálním nožem třeba, ale tam je jako věc, že já si furt myslím, že na jednu stranu je hezké říkat, jako že investigativní věci a že dneska je ta Kinderstube, nebo ta výchova jiná, než byla jindy. Ono když se podíváme na Egona Erwina Kische teda, tak zrovna on taky jako nebyl úplně jako ctnostným člověkem. A bavíme se o člověku 50 let jako dozadu, že jo. Tak jenom jako, já si myslím, že vždycky ty novináři byli na hraně. Karel Havlíček Borovský byl taky velký svéráz, že jo. To si myslím, že jsou všechno věci, který jako jsou. Ta novinařina prostě je na hraně, řekněme, slušného chování. Je to svým způsobem prostě pavlačová záležitost, ať už děláte politiku, nebo cokoliv jiného. A ti novináři se tím způsobem, těmi etickými kodexy brání a vlastně si trochu dohánějí to, třeba to špatné svědomí, které mívají po večerech. Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Pardon, Petře, povídej. Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------Já jsem velmi rád, že kolega Köppl zabrousil retrospektivou do minulosti, z toho důvodu, že zuřivý reportér Egonek Erwin Kisch a jemu podobní. Víte, my se tady bavíme o etickém kodexu současnosti, ovšem co je vlastně dnes novinařina. Dřív byla novinařina řemeslem a dnes jsme pouhý průmysl. Žijeme v multimediálním věku. Tehdy o tom samozřejmě a ještě i my v nedávné minulosti jsme neměli absolutně potuchy, co to všechno přinese, protože novinář již víceméně alespoň z mého pohledu i z mé zkušenosti nemá ten, takzvaný gebier, neboli zájem se přílišně ohlížet a pitvat tu záležitost za předpokladu, že to není čistá investigace, ale jsme dělníci času, to je ten problém. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Někde se používá s nadsázkou termín mediální nádeníci. Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------Tak mediální nádeníci, to však je od samého začátku, kdy Guttenberg vynalezl knihtisk a kdy... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------No, to bych s tebou úplně nesouhlasil, že se to hodně zhoršilo. Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------...s tím, že máme-li něco podchytit, máme-li něco dohonit, máme-li něco veřejnosti sdělit, máme-li to zpracovat a držet se onoho zmíněného etického kodexu, pak to samozřejmě obnáší jistou časovou linku, ale vezmeme si příklad z dneška. Já, dejme tomu, jsem pracoval na jednom případu, reportáži, chcete-li. A včera jsem zmínil námět, dnes jsem ji musel takzvaně pustit v plén veřejnosti. To je velmi malý časový úsek, kdy mě můžete teď nyní pranýřovat za to... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Jaký byl ten důvod, že jsi to musel udělat? Tlak seshora? Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax Plné znění zpráv


-------------------Ale tlak seshora nikoliv. Je tady spousta periodik nebo agentur tiskových jiných, internetových... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Které by tě mohly předběhnut. Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------Které by mě mohly předběhnout. Dnes se nebavíme o tom, co bude zítra v novinách. My se dnes bavíme o tom, co bude za hodinu, za půl minuty na internetových stránkách, protože samozřejmě "soupeř" logicky mi šlape v patách, neboť nejsem já jediný a tím méně samojediný, který by se tím tématem zabýval. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Pardon, Danieli, ten soupeř to třeba může mít první, dejme tomu, ale zase to nebude mít zdaleka tak přesné, zdaleka tak detailní a nebude to mít zdaleka tak objektivní jako ty. Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------Ano, a opět to můžeme uchopit z toho etického kodexu s tím, že to nemá úplné, že tam ty relevance jsou takzvaně poloviční, že to takzvaně zabdatuje a pak to doplní v další várce... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Což se dělá běžně. Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------...což se dělá samozřejmě, tak v tom mezidobí já už můžu, když budu hnidobich, někoho velmi párat se zdviženým prstem, že tato informace neodpovídá celku jako takovému s tím, že můžu být napaden, že jsem takzvaný jenom polomluvka. Takže já se tedy ptám, ten čas jako takový nás tlačí k tomu. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já si myslím, že si to idealizujeme teďka. To je to zaujetí tou současností, jak jste správně zmínil, ale když se podíváte na první republiku, tak realita byla taková, že vycházely noviny ráno, v poledne a večer, jo. Ten tlak byl úplně identický. Nebylo to na minuty, ale ten tlak jakoby na ty novináře byl vždycky vysoký. A je jedno od vynálezu rotačky spíš než Guttenberga, ten tlak prostě byl. Na druhou stranu prostě vždycky s tím byl problém a to řešení, jestli to má být první, anebo komplexní, tak v blahé paměti to řešil Marx, že jo. A jsme zase úplně jako v historii. Já si myslím, že, upřímně řečeno, ten problém, který se zmiňuje a který způsobuje hodně jakoby těch střetů etických, etického charakteru, ta touha být první, je daný nepochopením jednotlivých médií a vlastně tím, co vy jste naznačil, že redakce jsou do něčeho tlačeny. Ony se do toho tlačí samy, a to je ta fatální touha být první a být rychle, přičemž my víme..., ono to dává logiku. Když se podíváte na Internet, tak prostě průměrná jako doba životnosti zprávy na Internetu se pohybuje v řádech jako minut. Ano, jako ty lidi si to nepamatují už za hodinu, co si přečetli. Já bych se tím netrápil. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------No, já se vrátím ještě k tomu kodexu samotnému. Například Barbora Osvaldová se nechala slyšet, že by bylo efektivnější, a teď cituji, kdyby novináři podepsali pět, šest zásad etického kodexu, než aby si každé médium vytvářelo svůj vlastní kodex. Co si o tom myslí třeba Petr Žantovský, který v syndikátu, pokud vím, působil jako místopředseda? Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Působil jsem tam před deseti lety, ale zjevně se nic tak podstatného od té doby nestalo, protože je to stejná debata, která se tam vedla už tehdy. Nakonec v té době se ustavoval etický panel, v té době se paní Osvaldová Plné znění zpráv


stala jeho významnou a známou členkou a mluvčí a takovým tím organizátorem celého toho dění kolem etické komise. Víte, to je stále jeden a tentýž problém, co je novinařina za profesi. Je to normální profese, jste zaměstnanec někoho, vydavatele, vysílatele, kohokoliv, agentury. A máte prostě pracovněprávní vztah a tím pádem jste úplně normální člověk. Nemáte žádný další privilegia, žádný další práva, žádný další povinnosti a máte potom teda nějak vymezenu pracovněprávní etiku vůči tomu zaměstnavateli. Nebo jste něco jiného, a tehdy se říkalo, třeba bral se příklad lékařské komory, advokátní komory, komory lobbyistů, která funguje běžně v některých evropských zemích a tak dále. Je to, jsou to skupiny nebo cechy, které sdružují lidi zabývající se pro společnost v ten okamžik jakoby uznanými jako významnými entitami. Informace jako zásadní entita, zdraví nesporně zásadní entita, dodržování práva nesporně zásadní entita. Ta informace k tomu v určitých výkladech patří. A dávalo by to jistý smysl, a tak my jsme třeba kolem toho roku 2000, když teď zmiňujeme moje angažmá tříleté v Syndikátu novinářů, my jsme řešili ten problém, co vlastně je Syndikát novinářů, co vlastně je to za organizaci. Z nějakého takového byť tradičního převzatého modelu od Svazu novinářů z před roku 89 se tam tedy tradovalo, že je to ta cechovní organizace. Ovšem to je sovětskej model. V Sovětském svazu, nebo v tom sovětském bloku byly na tyhle ty organizace, nebo na tyto profese novináři, umělci, výtvarní umělci a tak dále, byly jakési skupinové svazy typu svazu novinářů, které byly převodní pákou, aby se ohlídal ten novinář, ten výtvarný umělec, aby nezlobil. To nemá smysl. Taková organizace v dnešním uspořádané parlamentní demokracii je absurdní. Tak jsme řešili, co teda s tím syndikátem. Tehdy byla jakási atmosféra otevřená té diskusi, pak se to trošku zvrtlo jinam, ale to je jiná píseň. A byly dvě možnosti. Buďto to bude cechovní komora typu advokátní, lékařská a tak dále, ale pak musí mít své pravomoci, musí být povinně připomínkovým místem, povinně zdůrazňuji, povinně připomínkovým místem v legislativním procesu, což syndikát nebyl a nikdy není, tedy není a nikdy nebyl. Musí vydávat určité, jak říkala paní Osvaldová třeba, určité závazné kritérium i pro výkon toho povolání a musí mít tedy právo i sankcionovat za nedodržení. Vás může lékařská komora vyloučit ze svých řad, když se dopustíte určitého typu jednání. Tohle to Syndikát novinářů nemá a nemůže. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Navíc to členství v komoře je povinné, jenom tak mimochodem. Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Navíc samozřejmě, samozřejmě. A to s tím souvisí. Anebo je tedy Syndikát novinářů odborová organizace, protože jaksi kolektivní členem nadřízené Mezinárodní federace novinářů bruselské, která je jako z definice odborovou organizací. A ten syndikát si dodneška nedokázal vybrat, co vlastně chce být, nebo je, a proto dneska řešíme to, že paní Osvaldová navrhuje pět etických bodů. Kdyby to byla ta, či ona forma organizace, tak se to tu nemusí navrhovat, protože pak je to normálně dáno v podstatě toho statutu. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Petře, vy jste byl místopředsedou syndikátu v jakých letech konkrétně? Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------98 až 2000. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------98 až 2000. Znamená to, že jste byl přítomen tomu, kdy byl odsouhlasen a schvalován ten oficiální etický kodex v roce 98? Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Nevím, jestli přesně. My jsme nastupovali to vedení Ireny Válové v polovině roku 98. Je možné, že už to bylo za nás, anebo se to překrývá nějakými týdny, to po mě nechtějte. Ale fakt je ten, že si ten kodex samozřejmě, nebo celou tu debatu kolem toho velmi živě vybavuju. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Mě by totiž zajímalo, na základě čeho byl ten kodex vlastně vytvořen a které ty body byly nejkontroverznější, na kterých vlastně ta diskuse nejvíce vázla? Plné znění zpráv


Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Tak podklad pro tyhle ty debaty i pro ten samotný dokument přebírá paní Válová ze svých rozmanitých zahraničních inspirací, částečně tedy od Aidana Whitea z Mezinárodní federace novinářů, částečně zejména obdivovala první dodatek americké ústavy a americký systém statutu jaksi žurnalistů versus právního postavení. Čili to byl takový zvláštní mišmaš. Já bych neřekl, že vyvolal nějaký zvláštní kontraverzní boom nějaký konkrétní bod toho statutu toho kodexu. Já si myslím, že nejvíc rozepří tam bylo generačního typu, protože tam byla velká skupina lidí, takzvaných 68, kteří byli 20 let mimo profesi a přinášeli s sebou určitou tradici návyků ze 60. let a tedy i vnímání určitých věcí, mimo jiné tedy etiky novináře. A proti této generačně starší skupině lidí ale jaksi názorově a početně velmi silné, stála početně slabší a, řekl bych, i významově menší skupina lidí. Tam v té době nebyli téměř vůbec novináři z dominantních médií. Velmi málo lidí, to se hodně proměnilo v posledních letech, kteří měli mnohem jaksi flexibilnější, modernější přístup ke všemu, co se týkalo té profese, tedy toho etického kodexu. Musím říct, že dodneška, a to jsem řekl jako úplně první větu snad toho dnešního pořadu, že i v případě etického kodexu Syndikátu novinářů je to fatální problém, jeho nevymahatelnost. Naprosto neexistuje žádná sankce, nemáte šanci se s ní prosadit v praxi. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Mimochodem proč jste se nenechali inspirovat mediální kulturou na západ od nás? Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------To já myslím, že jsme se i nechali, ale... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Ale nepřebrali jste... Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Tak nepřebíraly se doslova ty... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------A nějaký ten vzorec? Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Nepřebíraly se doslova ty vzorce. Určitě tam lidé, kteří to připravovali, se zabývali zejména kodexy platnými BBC, to se hodně skloňovalo, protože to bylo považováno za jakýsi tradiční konzervativní vzor v této oblasti. Já si myslím, že mnoho věcí nelze přebrat. Představte si, že třeba v Rakousku byl zaveden později duální systém rozhlasového vysílání než v České republice. Řada věcí nelze přebrat. Regulační orgány v Německu vypadají úplně jinak než u nás, a tak dále a tak dále. To mediální prostředí má společné v podstatě jenom to, že existuje v nějakých technologických podmínkách a že to dělají lidé. To si myslím, že jsou jediné dvě univerzálně spojující entity, které nás jaksi sjednocují v jenom souboru. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Pánové, obracím se na vás na všechny. Nejdříve Daniel Köppl ještě chce něco dodat? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já bych jenom na to reagoval, jo. Já si myslím, že hlavní problém syndikátu při tvorbě etického kodexu byla jeho uzavřenost syndikátu od začátku vůči všem mediálním domům, které prostě s ním nechtěly komunikovat, protože v tom neviděly žádný přínos. Syndikát se poněkud naivně prostě pravicově zachoval v tom, že řekl, že se odborovými organizacemi mediálních domů komunikovat nebude, přičemž všude, a to na Západ je prostě, novinářské asociace a odbory jsou prostě spojená jedna nádoba logicky, a proto je tam ta vymahatelnost. Plné znění zpráv


Pokud prostě máte oporu a věříte někomu, tak můžete, to syndikát neudělal. A tudíž i ten vlastně celej etický kodex byl úplně plonkový. Nikdo z novinářů, pokud já můžu soudit ze svého okolí, ho nebral ani vážně jako. Notabene bych skoro i vsadil zase na to, že ho nikdo ani nepřečetl, protože od začátku se to považovalo, že to je prostě cosi, co vzniká úplně mimo. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------To jsou docela vážná slova. Ptám se Petra Štrompfa, zda to vnímá podobným způsobem? Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------Já jsem se Syndikátem novinářů nikdy žádný problém ani střet neměl, nicméně musím souhlasit s kolegou Köpplem v tom, že mnozí mí kolegové, kteří potřebovali takzvanou tu "oporu" v zákonu, kdy by měli řešit, či neměli řešit nějaký možná i fatální problém v rámci nějaké konfrontace s veřejností. A ta, která se ozvala proti tomu, že toto, co bylo medializováno, nebylo zrovna to pravé ořechové, tak syndikát se k tomu stavěl tím, že toto je všechno stejně vaše riziko, my vám s tím asi těžko pomůžeme, vy jste se provinili. Ptali jsme se vždycky ale proč? Protože tam vždy je samozřejmě strana žalobce a strana obhajoby a nakonec stejně to musel ten mediální dům, nebo ta která instituce mediální řešit sama za sebe. Čili já osobně teda domnívám se teda ještě i dnes, že Syndikát novinářů by měl mít alespoň minimálně, navazovat kontakty, nebo kontakty, alespoň spolupráci v tom ohledu, že by měl utvořit alespoň základní pravidlo v okamžiku, kdy dojde k nějakému střetu, kdy dojde, dejme tomu, k nějakému nedorozumění, aby se pak náhodně neřešily případy, se kterými si nebude vědět jedna i druhá strana rady. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------No, samozřejmě Petr Žantovský se hlásí a určitě bych vám dal slovo, protože mě samozřejmě zajímá, co říkáte na tyto výtky? Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Jen potvrzují to, co jsem říkal já. Já to vůbec nevnímám jako konflikt, protože já naopak jsem se chtěl vrátit taky k tomu, co říkal kolega Köppl. Ano, ten základní problém byl v tom, že bych to asi nenazval pravicový pohled. Já bych to prostě nazval zmatenost, nebo nevyjasněnost pohledu na identitu té organizace. Prostě ten odpor vůči odborům asi neměl levicový, nebo pravicový charakter. Koneckonců ve vedení toho syndikátu byli levičáci velkou část toho období vlastně až donedávna. Myslím tím tradiční komunisté ze 60. let, Rudolf Zeman, nedávno zesnulý kolega Jelínek a podobně. Čili v tom bych neviděl politický problém. Já bych v tom viděl prostě předsudek. A já jsem tehdy argumentoval, na to si vzpomínám velmi živě, tím - podívejte se na polskej příklad. V Polsku pochoduje po Varšavě, v tý době nevím přesně, 1200, 1300 nezaměstnaných novinářů. Tyhle ty všichni lidi potřebujou odborovou organizaci, která je vybaví právníkama, protože je někdo třeba protiprávně vyházel ze zaměstnání, vybaví je nějakou základní právní znalostí, nějakým třeba i sociálním polštářem, který ty odbory vytvářejí pro své členy. A to jaksi nepovažujete za důležité? No, a teď ten správní výbor, jak se to tehdy jmenovalo, dneska se to jmenuje trošku jinak, taková ta hlavní struktura Syndikátu novinářů, která byla v té době složená z větší části z lidí z důchodového věku, tak prostě nepociťovala problém nezaměstnanosti novinářů. A oni ho nepociťovali ani tehdy aktivně zaměstnaní novináři, protože v tom syndikátu nebyli, nedokázali to ovlivnit. Možná, že by to nechtěli ani ovlivnit tímhle směrem, zase je to o 10 let jinde. A myslím si, že dneska se to třeba velmi nedávno otevřelo a myslím, že o tom psal Jan Lipold na Aktuálně.cz, problém rušení mediální divize PPF. PPF Media vyházela desítky novinářů. Tito lidé jsou v nějaké pracovněprávní situaci vůči PPF a možná, a Lipold to sám řekl, že by se jim teďko nějaká odborová organizace docela hodila. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Ještě jednou zopakuji otázku, která se týká vás všech, nebo respektive rád bych znal názory vás všech. Měl by být etický kodex součástí tiskového zákona? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak už jenom to, že tiskový zákon dokládá, že ten obor médií je specifický, já myslím, že rozhodně ne, protože každé vydavatelství je jiné, nebo každý mediální dům je jiný. V Economii, což je vydavatel Hospodářských Plné znění zpráv


novin, ta potřeba vytvořit etický kodex, který bude jasně definovat náš vztah třeba, když budeme informovat o našem majiteli, panu Bakalovi, tak v ten moment to vzniklo jako potřeba, prostě mít jasně definovaná pravidla, jak budeme psát o našem majiteli, protože tam ten konflikt byl. To si myslím, že byl jeden z hlavních jako motorů toho, nebo té tvorby etického kodexu. Ale zase, říkám, jako neumím si představit, že se to dá dělat univerzálně, protože každý ten mediální dům je jiný. Jako Mediafax má jiné majitele, jiné problémy. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Potvrdí Petr Štrompf? Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------S tím, že tiskový zákon, potažmo náhubkový, chcete-li, tak do dnešního dne samozřejmě nebyl, a byť už bylo několikrát slíbeno, že bude změněn, stejně se tak nestalo. Já můžu položit otázku Syndikátu novinářů, zdali s touto otázkou nějak pohnul od té doby. Já předpokládám, že nikoliv, protože bychom o tom určitě věděli. Na druhou stranu součást tiskového zákona mít etický kodex, ptám se? Každá mediální instituce, jak řekl správně kolega Köppl má naprosto jiný charakter, naprosto jiné podmínky, naprosto jiné vnímání služby veřejnosti. Do tiskového zákonu už bych nekomponoval sebemenší, nebo sebevětší jiný kodex, natož etický, z toho důvodu, že poté už bych se mohl, a i oprávněně, obávat toho, že už bych v podstatě nesměl vůbec nic, každý by se jmenoval XY, v podstatě by to bylo to, co nesmím sdělit. A já jakožto novinář, který mám rád ve všem jasno a chci nazvat věci pravými jmény, a tím jsme i povinováni veřejnosti takto činit, bych si pak poté troufl mít pouze sloupek nedělního zahrádkáře. Takže já o tom absolutně už nechci ani přemýšlet, že by do tiskového zákona měl vstoupit nějaký další segment, který by opět nejen jedním prstem, ale hrozil celou pěstí. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Ještě jeden teda podstatný bod. To, že nechci dodržovat etický zákon, nebo ta etická pravidla, může být mé rozhodnutí jako vydavatele, vcelku legitimní. A jakkoliv bylo by naivní se domnívat, že všichni musíme být poctiví, nebo jako všichni chceme být poctiví, ale že všichni chceme být seriózní. Někteří můžeme být záměrně bulvární novináři a v ten moment prostě etický kodex je zase úplně jiný než pro jiný případy. Takže já si neumím představit, že by to měla být povinnost. Jenom jsem chtěl říct, že možná u toho etického kodexu dneska hodně jako podstatnější než ta pravidla, jestli budu nahrávat na diktafon a budu mít s sebou dvoje náhradní tužkový baterky, nebo ne, je debata o tom, jestli třeba placených článků, což je jako fenomén, který nedávno jako vyplynul, že 80 procent textů, nebo skoro 80 procent textů v bulvárních médiích je tvořeno public relations agenturami. Jako to je na diskusi. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Já se omlouvám, je to nesporně na diskusi. Jenom abychom dokončili to pomyslné názorové kolečko. Petr Žantovský. Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Tak já budu asi v tomhle ohledu nejradikálnější. Já jsem byl veliký nepřítel samotného tiskového zákona a já jsem vždycky říkal, a to i v době, kdy jsem byl na syndikátu a kdy jsme si vynucovali tehdy na Poslanecké sněmovně, abychom mohli být tím připomínkovým místem k tomu návrhu tiskového zákona. Já jsem vždycky říkal, že je potřeba nějakým způsobem zreflektovat, že naše média, nebo tisková média fungují podle zákona platného od roku 66, takže si myslím, že by bohatě stačila nějaká směrnice, která upraví způsob, jak se celé médium, periodikum, jak se registruje, jakým způsobem se chová ke státním orgánům a podobně, k ministerstvu financí atd., atd., a to bohatě stačí, protože na všechno ostatní máte občanský zákoník, na pomluvu, co já vím, stalking, na cokoliv si vyvzpomenete, na různé nainscenování některých situací, na všechny věci, které vnímáme v žurnalistice jako podpásové nebo negativní, tak na to máte občanský zákoník. Tak proč kvůli tomu vymýšlet tiskový zákon. Ale když si vzpomenete, v jaký situaci vznikal v roce 99 až 2000, bylo to za ministra kultury Pavla Dostála, dnes už bohužel nežijícího. On byl velmi fascinován tím rakouským vzorem a těmi tiskovými soudy. Pak se k tomu vrátil později pan Paroubek, když byl premiérem a tak dále. Tam byla obrovská snaha dát těm médiím náhubek, snažit se je dotlačit k tomu, aby psala velmi opatrně v jakési samoregulaci, o tom ostatně mluvil už Vlado Mečiar v blahé paměti kdysi dávno, samoregulácia, to byla jeho mantra. A to všechno s tím souvisí. Čili ve chvíli, kdy máte takový zákon, tak už jste ubrali kus své svobody. A když do něj Plné znění zpráv


vložíte ještě něco, co tady pánové přesně charakterizovali přede mnou, tak máte té svobody ještě méně a ta novinařina pak nestojí vůbec za nic. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Velice často se tady vedou debaty o tom, co je a co už není veřejný zájem. Jak to vnímáte vy? Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Tak to jste měl asi udělat tak šestihodinovou debatu se sociology a politology a dalšími lidmi. Veřejný zájem je samozřejmě, aby byla veřejnost informována, ale otázka je důležitosti té které informace a kdo tu důležitost posoudí. Já si nedávám absolutně ten gebier na to, abych byl já ten, kdo to posoudí. Každá sociální skupina nebo vzdělanostní, věková, demograficky definovaná, má nějaký jiný pojetí svého veřejného zájmu. A to, čemu my teď říkáme veřejný zájem a proč jsou na světě veřejná média, veřejnoprávní, tak je to jakýsi nejnižší společný jmenovatel. A když jsem se zúčastnil jednou nějaké konference v Českém Krumlově o veřejnoprávních médiích, tak mně tam dali za úkol, abych popovídal o tom, co považuji za ten veřejný zájem a proč má být veřejná služba v Českém rozhlase a obecně tedy v českých veřejnoprávních médiích. Já jsem říkal - no, /nesrozumitelné/ metody a modely k ničemu nevedou. Jestli něco opravdu potřebujeme nezbytně, a to všichni, je objektivní, pokud možno, nestranný zpravodajství. Začněme na tom jako na nejnižším možném dosažitelném a od toho si potom můžeme dělat nějaké nadstavby. Čili veřejný zájem je informovanost. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Petře, ještě jedna věc. Při studiu redakčních etických kodexů jsem narazil na jeden zajímavý termín a sice klauzule svědomí, která se, jak jsem tedy pochopil, týká žurnalistů veřejnoprávních médií. O co konkrétně jde? Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Já nevím, já jsem tam tu klauzuli nedával. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Nedával. Víte něco, co je to klauzule svědomí? Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Můžu si to překládat, že jako spolupracovník Českého rozhlasu mám klauzuli svědomí a ta mi říká například, že když něco odvysílám v Českém rozhlase, tak to nesmím prodat jinde, znovu a ve stejném provedení. Jistě mám svědomí, že tady nedělám vědomě PR nějaké politické, nebo ekonomické, nebo jiné zájmové skupině, ale to jsou všechno zase věci, které spadají do té Kinderstube novinářské. Já nevím, co je klauzule svědomí. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Já myslím, že klauzule svědomí v tomto smyslu je, pokud se ten váš názor až příliš liší s tím názorem vydavatele, zadavatele, vašeho nadřízeného, který ho za každou cenu prosazuje. A vy potom máte díky této klauzuli svědomí na výběr odejít a být přitom finančně zajištěn. Ale... Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Promiňte, promiňte, to si říká o malou reakci. To samozřejmě je zase, tady pan Köppl mluvil o první republice, já bych se k ní také vrátil. Já si těžko umím představit, že by tak jako v České republice dnes rotovali novináři zcela volně mezi právem lidu, národní politikou alias čubičkou, českým slovem a nic to s nima nedělalo. To byly názorově velmi vyhraněný skupiny lidí, který jasně říkaly - my jsme tohoto názoru. Dneska vám rotuje pan Leština z pravicových novin do levicových a zpátky, pan Macháček zrovna tak, a řada dalších, že jsem si vzal dva, kteří jsou tím typičtí, ale nechci se jich dotknout. Prostě je to tak. Je to tady prostě normální, že český novinářský amalgam je jakýsi rybníček, ve kterém plují nějací kapříci, s prominutím, a vždycky někde zakotví. A je to trošku i o těch médiích, protože pak ona sama média říkají, jakoby neměla nějaký názor. Někde je to víc vidět, někde míň, ale ten středový amalgam tu je.



Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------My bysme asi měli pojmenovat, co to vůbec klauzule svědomí je, protože to je tak, když jsem teďko poslouchal, o čem zde byla řeč, tím pádem bych byl asi člověk, který odmítá pracovat s myšlenkou mého zadavatele, či vydavatele s tím, že je proti mému přesvědčení. Tudíž mě nutí do něčeho, co absolutně, s čímž vnitřně nesouhlasím, mám-li teda rozpitvat nitro té dané otázky klauzule svědomí. Tím bychom asi došli k té definici, nicméně vydavatel versus jeho zaměstnanci je o něčem jiném. Tam by to mělo spíš být o klauzuli vzájemných pracovních vztahů, protože klauzule svědomí do naší společnosti snad už ani nepatří. Jsme zde úplně někde jinde, z toho důvodu, že byť kolega Köppl udělal jistý posudek nesouhlasný, ale na druhou stranu má na to právo, zrovna tak jako i, abych to i dokončil. Jestliže budu skutečně odmítat něco, co je proti mému přesvědčení, ať už je to z toho filozofického hlediska, jak jinak tedy, anebo z jakýchsi jiných pracovněprávních vztahů, mám já zároveň i plné právo z toho místa odejít. Vydavatel má zase plné právo se mou otázkou vůbec nezabývat. Takže otázka toho svědomí je dneska jen otázka jistého kompromisu. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Dalším často skloňovaným termínem se nazývá takzvaný konflikt zájmů. Já jsem si vzal jako příklad k ruce dokument vydaný na toto téma redakcí zpravodajství televize Prima. Dovolím si z něj tedy krátce zacitovat. Tato část má název Nestrannost, nepředpojatost a konflikt zájmů. Cituji: "V reportážích je náš vztah k politickým stranám a ekonomickým subjektům neutrální. Nepodporujeme politické strany, ale pluralitní demokracii a právo občanů na rovný přístup k informacím. Základním úkolem zpravodajství je sloužit veřejnosti pravdivými informacemi. V případě konfliktu zájmů musí tento výsostný úkol vždy dostat přednost před ostatními, rovněž oprávněnými cíli, jako jsou například ekonomický zisk nebo konkurenceschopnost na trhu," konec citátu. Zájmy ušlechtilé. Teď jde o to, jaká je podle vás realita. Co říkáte, pánové? Petr Žantovský. Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Víte, pohádky se poslouchají strašně příjemně, zvlášť před spaním, což není náš případ úplně teď, ale... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Může být, může být. Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Může být, ale myslím, že ne. Je to tak. Já uvedu příklad. Když byla krize v televizi Nova a pan doktor Železný odvedl tu licenci, která byla psaná koneckonců na společnost, v níž měl rozhodovací práva, odnesl ji k jinému investorovi, tak samozřejmě to vyvolalo nějaké reakce u konkurence v televizi Prima. Výsledkem toho byla potom jakási duopolní kohabitace těch dvou televizí a jejich vlastníků a nikdo nemluvil o žádné kolizi zájmů. Nikdo nemluvil o tom, že se koordinují navzájem programy, aby nešly proti sobě konkurenčně a tak dále, to je jeden příklad. Nebudu ho dál rozpitvávat, já asi jasné, co jsem tím chtěl říct. Druhý příklad je novější. Když Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila, posléze zase to bylo zpochybněno a vracelo se to naněkolikrát, šest digitálních licencí novým provozovatelům, tak dva vlastně největší, dnes jediní, dá se říct, jako zase stále ještě duopolní vysílatelé soukromého televizního vysílání, tj. tedy Nova a Prima, nechci říct zdržovali, ale zcela určitě nebylo v jejich zájmu, aby se ten proces urychlil a aby nějakým hodně dynamickým způsobem pokročil, protože to ohrožovalo jejich postavení na trhu s reklamou. To znamená, že jejich informování o problematice udělování digitálních licencí a různých soudních a legislativních tam tancích kolem toho, které trvaly víc než dva roky, jistě bylo nějakým způsobem ovlivněno tímto eminentním zájmem, který měly a je ten zájem logický. Tam, kde vstupuje do byznysu s informacema prostě normální ekonomický zájem, je velmi těžké psát tyhle ty pohádky. Já tomu moc nevěřím a moc nerozumím ani tomu, proč to tam ta Prima má. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Pánové, vaše názory? Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------Já s Petrem Žantovským v podstatě, nebo víceméně i vcelku souhlasím, protože co se týče vůbec dané otázky jako takové, tak to považuji úplně za zbytečnou. Plné znění zpráv


Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Daniel Köppl? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak já budu odbojný. Já si myslím, že je to dobře, že je to deklarováno. Za prvé, je to důležité definovat. Za druhé, vychází to asi z mé zkušenosti. Mým štěstím je, že vydavatelem je člověk, který nemá vydavatelství jenom ryze z ekonomických důvodů, on to má i z nějakých svých důvodů, jako že ho to baví, že je mu to blízké. A musím říct, že je jakoby ta nezávislost a nestrannost je jedna z věcí, na které jako velmi lpí. A opravdu zrovna pan Bakala je opravdu ten typ člověka, který jako je pobouřen, kdyby se mu pochlebovalo, až je to strašný, to je druhá věc. A pak je nutný říct, že já tento bod vnímám, že je bodem deklarativním, protože nejčastějším problémem z mého pohledu jakoby vedoucího šesti nějakých časopisů i u novinářů není snad snaha jako někoho proklamovat, ale jejich s odpuštěním jakoby někdy naivita, někdy neschopnost nahlédnout věci z většího jako odstupu. Myslím, že tady byl zmíněn problém zdržování okolo licencí. Ano, zdržovalo je, ale bylo to naprosto legitimní a naprosto v pořádku. Jako je to jeden z nástrojů marketingu, jeden z marketingových nástrojů, přesto to řada novinářů chápala jako osobní útok na nějakou demokracii a na jiný věci. Je to normální obchodní taktika, kterou by zvolil každý z nás, kdyby byl v té pozici. A přesto se tam tomu dodávají ty emoce, které podle mého nejsou adekvátní. A to já si myslím, že právě v těchto momentech by bylo jako slušné ten etický kodex použít, protože těch případů, kdy ty novináři z neznalosti nebo z neschopnosti nahlédnout na tu skutečnost s odstupem, vlastně informují tendenčně, těch je celá řada. A myslím si, že je to, to je podle mého etický problém, který se strašně špatně jako řeší, protože dobrý je to mít na papíře, ale druhá věc je mít člověka, který je schopen říct - ano, modelově ty dvě stanice se takto chovají, ale je to v pořádku. Chyba není na straně těch televizních stanic. Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------Kolega Köppl zde zmínil něco, ano, proč ne, samosebou, ale to, co je snad naprosto přirozenou a mělo by být aspoň přirozenou součástí výchovy novináře, nebo jeho chování... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Kinderstube. Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------...Kinderstube, velmi správně, tak to snad nemusím zdůrazňovat. To je snad samozřejmá záležitost jeho profesní výbavy. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Ale tady mám jeden jako problém, který tu je. Za prvé, příliš mladých novinářů, který nejsou schopni s odstupem referovat věci, to je první důvod. A druhý, angažovanost českých novinářů. Ať chcete, nebo nechcete, čeští novináři jsou angažovaní a prostě hledají stejně jako hodně podobně jako třeba i v zahraničí. Ale tam to, třeba v Německu to necítím tak silně jako tady, jo, ale tady vždycky hledají nepřítele, za každou cenu. A není tu schopnost popsat tu situaci, jak je, ale vždycky musíme najít dobrýho a špatnýho. Jenže život není jako, někdy je život jako bohužel tak, že..., těžko se to dá jako říct, kdo je zrovna špatný... Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------Ale život samozřejmě není černobílý, ale hledání ve službě veřejnosti, to znamená od bodu A do bodu B a to mezi tím je něco, což by měla být samozřejmě ona ta výchova toho novináře, ať už je mladý, nebo i jiný, tak logicky při nástupu někam do té novinářské figury už by měl mu jeho nadřízený říct - musíme a děláme to takto, chceme, abychom měli ten a ten výsledek, a ty se prostě podle toho můžeš chovat za těchto pravidel. To, si myslím, se i děje. Jako šéfredkator taky snad podle toho jednáš, čili nepochybně ano. Nicméně já jenom, malá poznámka, v okamžiku, kdy pracuji na nějakém námětu a hledám to dobré, nebo špatné, ono totiž v kdekterém Plné znění zpráv


námětu je něco dobrého i špatného a já nevypíchnu vždy jenom to špatné, protože je to zajímavější. Já samozřejmě dám do protiváhy i to dobré, protože ta rovnováha té informace, alespoň tak se to v naší agentuře děje, se přeci samozřejmě prezentuje rovněž. Čili jestliže hledám něco nějak špatného, pak je to asi zaměření té které povahy, nebo periodika. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Petr Žantovský? Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Tak já bych určitě dvakrát za sebou teď dal zapravdu Danu Köpplovi, protože on řekl dvě důležité věci. V té první sice začal větu tím, že bude oponovat, ale v podstatě potvrdil to, co jsem řekl já, že jednání těch subjektů ohledně digitálních licencí a těch příhod, to, co jsem jmenoval, je legitimní, je pochopitelné, protože vyplývá z fungování trhu, samozřejmě. Čili tam jsme v souladu, nevím, proč jste definoval jaksi tu opozici, ale to je druhá věc. S čím určitě souhlasím, je ta vaše teze o tom, že naši novináři jsou aktivní, nebo vy jste to nazval přesněji, říká se někdy aktivističtí taky. Je to tak možná z neznalosti, možná z nějakých jiných důvodů. Já si umím, představit různé motivace, které vedou novináře k zaujímání různých stanovisek. A tady si myslím, a to bychom mohli vyprávět x desítek příhod za posledních 20 let, kdy někteří novináři napomáhali nějakému politickému nebo ekonomickému subjektu k nějakému dosažení nějakých cílů. A myslím si, že podstatné je, že tohle to, tento jev měli vycedit, rozeznat a odstranit vydavatelé, případně broadcasteři, vysílatelé a tak dále, provozovatelé, protože jestliže se vám po redakci pohybuje 20letý novinář s maturitou a teď je fascinován nějakým třeba mladým zajímavým politikem, či političkou, je, lichotí mu, že je pozván na nějaký raut, nebo na nějakou kávu, a teď prostě oslněn tím prostředím, kam vstupuje poprvé, je nezralý osobnostně, tak ten vydavatel má hromadu instrumentů na to, aby odcedil nějaké jaksi nesprávné výsledky této "novinářské" práce. Já si myslím, že tam selhávají ty různé kontrolní mechanismy uvnitř redakcí, uvnitř vydavatelství, že tyto věci se stále ještě stávají, pronikají do těch stránek, že to někdy vypadá ne jako v bulváru, kde je zcela zjevné, že ty ranní články píšou agentury reklamní, ale v seriózních, nebo v takzvaně seriózních novinách, kdy je zjevné, že ty články jsou zájmové, jenom tam není nápis inzerce. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Tak, pánové, náš čas je bohužel omezen. Jinak by tato debata mohla trvat mnoho dlouhých hodin a obávám se, že i dnů. Konečně není zdaleka vyloučeno a myslím si, že je to navíc pravděpodobné, že se k ní také v průběhu příštích měsíců vrátíme. Pořad Média v postmoderním světě tedy končí. Ve studiu byli Petr Žantovský, Petr Štrompf a Daniel Köppl. Pánové, děkuji vám. Petr ŽANTOVSKÝ, publicista -------------------Na shledanou. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Dobrou noc. Petr ŠTROMPF, agentura Mediafax -------------------Na shledanou. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Od mikrofonu se loučí a příjemný večer přeje Tomáš Procházka.

Volby začaly. Politologové předvolebním výzkumům nevěří 15.10.2010

parlamentnilisty.cz

str. 00


Zprávy 106


koz POLITOLOGICKÁ ANKETA Začínají volby do místních zastupitelstev a třetiny Senátu. Oslovení politologové předvolebním sociologickým prognózám nedůvěřují. Dotázaní odborníci vyjádřili své originální názory a tak trochu si i rýpli do agentur provádějící průzkumy a jejich nízké zpětné odezvy. Neztratit image "Věrohodnost průzkumů na komunální a senátní úrovni oproti parlamentní je menší, protože je obtížné odhadnout volební účast a najít reprezentativní vzorek," argumentuje Miroslav Mareš z MU Brno a zároveň dodává, že vnitřní sebereflexe agentur možná existuje, ale navenek ji nepřiznají, aby neztratily "image" a pozici na trhu. "Nebýt průzkumů volby by s výjimkou Prahy dopadly stejně," dodává Mareš, čímž se názorově liší od Josefa Mlejnka. Prostě byznys "Průzkumy obecně nelze přeceňovat, protože vždy obsahují dvě záludnosti: jednak ten, kdo si je objednal a platí za ně, ten bývá ve výsledku zvýhodněn. Strana a agentura nedělají nic jiného než byznys s jistým typem informací," uvedl pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský z UJAK Praha. "Druhá záludnost je v interpretaci. Výzkum dojde k nějakým datům a tato vydá směrem k veřejnosti. Tam se jich zmocní marketéři politické strany na jedné straně a novináři na druhé straně. Interpretace obou skupin je (světe div se!) zpravidla zcela opačná," dodává Žantovský. Udělat kvalitní průzkum na komunální úrovni by bylo podle Žantovského obrovsky nákladné. "Pokud se bude před komunálními volbami někdo tvářit, že má k dispozici výsledky nějakých průzkumů, vězte, že jde spíše o odhady, dohady a přání," konstatuje Žantovský. Vše o volbách čtěte v tématu VOLBY Meteorologie = sociologie "Tyto agentury jsou na tom podobně jako meteorologický ústav: všichni je potřebují, objednávají si předpovědi (politické či o počasí), a když prognóza nevyjde, nedá se nic dělat. Ani v jedné z těch branží - sociologii či meteorologii - není moc prostoru pro nárůst konkurence. Takže k čemu sebereflexe, když instituce není existenčně ohrožena," soudí Žantovský. Podprahové vnímání "Tisíckrát opakovaná lež stává se pravdou. Když vás někdo v novinách do omrzení informuje o tom, jak čistý (nebo nečistý) je ten či onen politik, ta či ona strana, přece jen vám z toho cosi podprahově v mysli zůstane," soudí Žantovský. To pak podle Žantovského může mít vliv na hlasování. "Patrně nebudete hlasovat proti své zásadní orientaci (ač ani to nelze vyloučit), ale budete víc váhat mezi subjekty v tom vámi vybraném poli (právě např. ODS nebo TOP 09)," doplňuje. Problém interpretace "Agenturám v zásadě věřím - zejména těm známějším - spíše je problém mediální interpretace, která v rozporu s dobrými mravy nezveřejňuje podstatné údaje - jde o preference či prognózy, modely, vzorek, datum, kdy to bylo sbíráno atd.," sdělila redakci svůj názor Vladimíra Dvořáková z VŠE. Podle Dvořákové většina velkých a uznávaných agentur v zásadě sebereflexi provádí, ale ty, co to dělají na "objednávku" asi ne. Problém a zase problém v ceně "Průzkumy prováděné ohledně komunálních a senátních voleb jsou mnohem problematičtější, ostatně, pokud vím, zaznamenal jsem pouze průzkumy pražské, co se týče voleb do magistrátu.



Udělat průzkum voleb do Senátu by totiž znamenalo 27 na první pohled malých průzkumů, avšak fakticky 27 normálních průzkumů, kdy navíc agentury patrně ani nemají reprezentativní vzorky na tak malé prostory," soudí politolog Josef Mlejnek z FSV UK. Mlejnek dále uvádí problematičnost v ceně za provádění průzkumy a pochopitelně v zájmu o ně. Všechno je jinak "Samozřejmě, nebýt průzkumů, volby by dopadly jinak, avšak soudím, že pro voliče je dobré, když ví, jak asi budou hlasovat jeho spoluobčané, může uvažovat více takticky či strategicky, což je myslím správné. Ovšem za jedné veledůležité podmínky: že jsou průzkumy prováděny korektně, že nejsou schválně manipulativní," komentuje Mlejnek otázku bytí a nebytí průzkumů. Archiv: Factum Invenio, SANEP, STEM, CVVM, SC&C, Související: Sociologové: Tak masivní kampaň jsme nezažili od roku 1946 Strany chtějí limity, poslední rok je stál přes miliardu Křížek není kroužek, varuje Lebeda Kroužkování může vést ke zvolení dalších Jančíků, varuje politolog


Řada radnic se může po víkendu otřást v základech 14.10.2010

Impuls

str. 04

13:00 Zprávy

Monika VRCHOTOVÁ, moderátorka -------------------Řada radnic se může po víkendu otřást v základech. Voliči totiž vnímají na komunální úrovni nešvary a prohřešky mnohem citlivěji než například u poslanců. Obhájit křesla tak mají podle Miloše Brunclíka z Fakulty sociálních věd jen ti, kteří voliče nijak nezklamali. Miloš BRUNCLÍK, Fakulta sociálních věd -------------------Tam je vidět jasný rozdíl mezi parlamentními volbami a komunálními. Lidé, kteří aspoň tu politiku na místní úrovni trošičku sledují, tak se rozhodují primárně podle jednotlivých osobností, jak skutečně pracovaly nebo jestli jim důvěřují. Monika VRCHOTOVÁ, moderátorka -------------------Sněmovnu provětrali voliči už v květnu. Teď se strany mohou podle politologů obávat podobného útoku i v komunálních volbách. Ty začínají zítra ve 14 hodin a končí v ten samý čas v sobotu. První přesné výsledky zveřejní Český statistický úřad zřejmě až v neděli nad ránem. Všechny důležité a aktuální informace z průběhu voleb najdete i na zpravodajském webu Impulsu www.iregiony.cz.

Kauza Žid Süss opět živá! Plné znění zpráv


14.10.2010

Literární noviny str. 12 Martin VALENTA

Umění

V rámci Festivalu německy mluvených filmů Das Filmfest znovu ožila sedmdesát let stará kauza nacistické propagandy v podobě Žida Süsse. Snímek, který Joseph Goebbels označil za „antisemitský, jaký si jen lze přát“, dodnes vyvolává kontroverze. Proč? V nedávné době se v Německu objevily dva nové snímky, které znovuotevírají staré a zřejmě dosud nezhojené rány. Snímky Žid Süss – film bez svědomí (2010) režiséra Oskara Roehlera a Harlan – Ve stínu Žida Süsse (2009) režiséra Felixe Moellera, promítané v rámci festivalu Das Filmfest i u nás, vyvolávají polemiky jak v německém tisku, tak v českých médiích. Představují totiž osudy hlavních protagonistů „perly“ nacistické propagandy, filmu Veita Harlana z roku 1940 Žid Süss. Ačkoliv jakákoliv zmínka o tomto kontroverzním snímku vyvolává polemiky, samotný film z roku 1940 stále spočívá pod zámkem německého filmového archivu a promítá se jen ve vzdělávacích institucích s odborným komentářem. Na internetu ho najdeme často v ilegálních kopiích. Proč vlastně tolik povyku? V září roku 1940 byl za přímé účasti hlavního nacistického ideologa Josepha Goebbelse premiérově promítán historický velkofilm Žid Süss, který do konce války v nacistickém Německu zhlédlo přes 20 milionů diváků. Tento film se tak stal „výkladní skříní“ nacistické filmové propagandy a lacinou lidovou formou štval proti Židům s využitím nízkých klišé a negativních stereotypů. Tomu také odpovídal nepříliš komplikovaný děj odehrávající se v 18. století a volně natočený podle literární předlohy Wilhelma Hauffa o berním úředníkovi židovského původu Josephu Süss Oppenheimerovi, který se stal pomocí intrik důvěrníkem vévody Karla Alexandra von Württemberga. Z této pozice pak ovlivňoval vévodu, aby prováděl kroky proti (německému) lidu: nerespektoval stavy, krvavě potlačil povstání a zvyšoval daně. Sám se naopak obohacoval ze státní kasy a znásilnil árijskou dívku, kterou tak dohnal k sebevraždě. Po vévodově smrti byl Süss za tento čin popraven, nicméně označení filmu coby politické pornografie je celkem na místě. Film, který měly rády jednotky SS Jistě by šlo nad ubohým obsahem filmu mávnout rukou. To by ovšem nesměl Žid Süss ve čtyřicátých letech minulého století vzbudit masové nadšení a nesměl by být na přímý příkaz Himmlera speciálně promítán jednotkám SS a dozorcům v koncentračních táborech. Existují svědectví, že po zhlédnutí tohoto snímku docházelo v Osvětimi ke spontánnímu mučení vězňů. Žida Süsse je proto třeba chápat v celkovém rámci nacistické (nejen) kulturní propagandy a také v kontextu německého vyrovnání se s nacismem. Vznik samotného filmu sahal k nejvyšším špičkám nacistického režimu, konkrétně k ministrovi lidové osvěty a propagandy Josephu Goebblesovi. Ten byl současně i prezidentem tzv. Kulturní komory, která kontrolovala tehdejší komplexní uměleckou tvorbu. Kdo nebyl organizován v této instituci, nemohl tvořit. Tak došlo k úplnému „zglajchšaltování“ kultury a umění v nacistickém Německu, které, podobně jako v komunistickém Československu, měly za úkol podporovat ideologickou podstatu režimu. Nutno ale říct, že hraný film nebyl prioritou kulturní politiky NSDAP, a proto také Žid Süss tolik vynikl. Pokud se nacistický režim věnoval filmové tvorbě, více se koncentroval na stylizovaný dokument, jak bylo patrno z prominentního postavení režisérky Leni Riefenstahlové a jejích propagandistických snímků o nacistických sjezdech (např. Triumf vůle, 1935) nebo o berlínských Olympijských hrách v roce 1936 (Olympia, 1938). Ideologickou prioritou byla především kontrola rozhlasu, případně zneuctění „zvrhlého umění“ (tzv. entartete Kunst), zejména moderní malby a hudby. Jak skončila nacistická kariéra? Žida Süsse natočil režisér Veit Harlan, jehož kariéra byla úzce spojena s nacistickým režimem. O svou roli na velkém antisemitském filmu aktivně usiloval. Žid Süss však nebyl jeho jediným propagandistickým filmem ve službách Goebblese. O to smutnější je, že byl Harlan po válce zproštěn viny (tzv. kategorie entlastet označující osoby nezapletené s nacismem) a od padesátých let v podmínkách adenauerovského Německa dále točil filmy jako na běžícím páse. Harlan – nacisty dokonce oceněný i mimořádnou profesurou – zemřel v roce 1964 na dovolené. Dosti kontrastující je osud hereckého představitele Süsse Oppenheimera, Ferdinanda Mariana, který se zhostil hlavní role až po politickém nátlaku (vedeném přímo Goebbelsem). Apolitický Marian, který se stal ( jistě i díky roli Süsse) miláčkem publika a zejména německých a rakouských žen, byl po válce okamžitě začleněn na tzv. černou listinu se zákazem výkonu povolání (Berufsverbot) a nedlouho poté zahynul. Jinak řečeno, dirigent nechutné hry byl osvobozen, hráč na první housle odsouzen. Žid Süss byl dán, stejně jako přibližně 40 dalších nacistických filmů (4 z toho režíroval Harlan), „do trezoru“ a jejich volné promítání v Německu není dosud povoleno. Stále trvající zájem o nacistickou minulost dokládají i výše zmíněné snímky. Dokument Harlan – Ve Plné znění zpráv


stínu Žida Süsse (2009) režiséra Felixe Moellera vykresluje nacistickou kariéru hlavního aktéra celého snímku Veita Harlana. Dokumentarista Felix Moeller s pomocí četných archivních záběrů a poprvé předváděného soukromého materiálu z rodinného archivu vypráví příběh tohoto sporného režiséra i jeho rodinných příslušníků, kteří se dodnes snaží vyrovnat s pocitem viny. Hraný film Oskara Roehlera Žid Süss – film bez svědomí pak sleduje zejména osud herce Ferdinanda Mariana. Dvojice filmů Žid Süss – film bez svědomí a Harlan – Ve stínu Žida Süsse se dotýká hned několika zajímavých témat, z nichž některá dobře známe i z naší nedávné historie: film (resp. umění a kultura jako celek) ve službě politiky a vládnoucí ideologie, nacistický antisemitismus v jeho mnoha podobách a kontextech, autentický vztah tehdejších Němců a Rakušanů k nacistickému režimu a jeho ideologii a v neposlední řadě i otázky poválečného vyrovnání se s nacismem a denacifikace. Co si z nich dnes vezmeme, záleží jen na nás. Foto popis| Záběr z filmu Žid Süss – film bez svědomí (2010). Foto autor| REPRO: DASFILMFEST, OUTNOW.CH. O autorovi| Martin VALENTA, Autor působí na Katedře německých a rakouských studií FSV UK v Praze.

Výběr Salonu: Novotný, Kanehara, Oz a normalizace 14.10.2010

novinky.cz str. 00 SALON

Kultura - SALON

Dýdžej, život japonské spisovatelky, černá skříňka a tesilky... David Jan Novotný Sidra Noah Knižní klub FOTO: Archív nakladatelství Knižní Klub I díky loňskému vietamskému skandálu hojně sledovanou Cenu Knižního klubu letos obdržel staroměstský pražský spisovatel David Jan Novotný, který mimo jiné učí i žánr povídka na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a je rovněž televizním a filmovým dramaturgem. Popravdě, ani jedno mu moc nejde. Částečně se to odráží i v téhle knížce o povodních a holocaustu, jež by si zasloužila víc než jen lehce humoristický přístup, který má dýdžej, jak se mu mezi studenty a studentkami přezdívá, tak rád na Woody Allenovi nebo Roaldu Dahlovi. A zasloužila by si i lepší dramaturgii, aby se děj nezačal postupně drolit a rozpadat. Přesto letos porota vybrala lépe než loni – číst se to dá. Hitomi Kanehara Autofikce Přeložil Jan Levora. Argo FOTO: Archív nakladatelství Argo Před tím než sáhnete po knize této mladé japonské autorky, je užitečné odbourat některá klišé, jež provázejí současnou literaturu země, kde pořád vychází slunce. To jest, že jsou mladí Japonci a mladé Japonky ponořeni v hlasité, barevné a blikající kyberkultuře a jen tak přežívají uprostřed temných, nebezpečných velkoměst. Odbourat, aby vás v jiné podobě mohla překvapit. Spisovatelka sama odmítá zevšeobecňování svých textů, je v nich jen sama za sebe, nestojí za ní žádné zástupy. Možná i proto je její čtvrtá kniha tak osobní, jak napovídá už její výchozí situace – mladá spisovatelka je požádána nakladatelstvím, aby napsala knihu o svém vlastním životě. Amos Oz Černá skříňka Přeložila Jiřina Šedinová. Paseka Plné znění zpráv


FOTO: Archív nakladatelství Paseka Když chci něco prožít znova, mám vzpomínky. Myslím, že vzpomínky jsou náš největší poklad, i ty špatné. Když si po letech vzpomenete na neopětovanou lásku, už nebolí a je z ní drahocenná část vašeho života. Jenom někdy musíte hrabat ve sklepeních své paměti a někdy vůbec nenajdete, co hledáte, i když víte, že to tam je, prohlásil loni v rozhovoru pro Salon izraelský spisovatel Amos Oz. Vzpomínky hrají hlavní roli i v jeho slavném románu Černá skříňka, ve kterém sociolog a jeho bývalá žena s odstupem sedmi let hledají příčiny rozpadu svého manželství. Nenápadně se tu projevuje i Ozova tendence portrétovat současný Izrael, včetně stále přítomných náboženských otázek bez odpovědí. Petr A. Bílek, Lenka Činátlová (eds.) Tesilová kavalérie Pistorius&Olšanská FOTO: Archív nakladatelství Pistorius&Olšanská V knize s podtitulem Popkulturní obrazy normalizace se mimo jiné píše: Skutečná kreativita se (za normalizace) projevuje ve schopnosti recyklovat materiály již použité – špejle od nanuků, staniol z cukrovinek, pohlednice, celuloidové fólie ze starých rentgenů, korunky od láhvového piva. Vznikají tak až jakési dadaistické koláže – lampička vyrobená z misky, květináče, nástavce na mixér a růže a to vše v zářivě plastovém provedení… Až z toho člověka bere nostalgie a má chuť si doma vyrobit něco obdobného, vyfotit to mobilem a vystavit na Facebook.

URL| http://www.novinky.cz/kultura/salon/213482-vyber-salonu-novotny-kanehara-oz-a-normalizace.html

O privatizaci se mluví roky 13.10.2010

Lidové noviny str. 04 sot

Domov/volby

PRAHA Veřejnoprávnost České tiskové kanceláře měla být dočasná, vydržela už téměř dvacet let. Politici roky mluví o jejím zprivatizování, výjimkou zřejmě nebude ani současné volební období. „Všude na světě jsou to privátní firmy, tak proč by ČTK měla být veřejnoprávní,“ říká poslanec ČSSD Vítězslav Jandák. Privatizaci agentury nezavrhla letos ve svém volebním programu ani ODS. Diskuse však často uvízne na bodu, jak by mělo soukromé vlastnictví ČTK vypadat. „Ve více než polovině starých členských zemí EU existuje zpravodajská agentura ve vlastnictví médií,“ navrhuje inspiraci zahraničními modely Ludmila Trunečková, která se problematice agenturního zpravodajství věnuje na Fakultě sociálních věd UK. V českých podmínkách by však problémem mohlo být, že významná média na trhu nevlastní české, ale zahraniční firmy. S postupnou privatizací ČTK však počítali zákonodárci už v roce 1992, kdy vznikal zákon, který její fungování upravuje. „V důvodové zprávě tehdy bylo uvedeno, že veřejnoprávní forma je dočasné řešení,“ říká Trunečková. Zásadně proti soukromému vlastnictví agentury není dnes například ani řada členů Rady ČTK. *** CO DĚLÁ ČTK Česká tisková kancelář prodává zpravodajství redakcím novin, rádií či televizí. Její výhodou je především velký počet redaktorů, jen slovnímu zpravodajství se věnují zhruba dvě stovky lidí. ČTK je zřizována zákonem. Foto popis| Plné znění zpráv


Odbory: o krok blíž stávce? 13.10.2010

Mladá fronta DNES str. 05 Jaroslav Mašek

Ekonomika

Jednání mezi zástupci odborů a premiérem o snížení mezd státních zaměstnanců skončilo neúspěchem. Odboráři následně vyhlásili stávkovou pohotovost, vláda ustoupit nehodlá. PRAHA Dva dny před začátkem komunálních a senátních voleb vrcholí napětí mezi vládní koalicí a odbory zaměstnanců státní a veřejné správy. Premiér Petr Nečas (ODS) a předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Jaroslav Zavadil se včera nedohodli na způsobu snížení platů v příštím roce. Odbory se rozhodly vstoupit do časově neomezené stávkové pohotovosti, vláda zase odmítá, že by jakkoliv ustoupila svému požadavku snížit mzdy o deset procent. Celá situace vyhovuje podle politologů hlavně socialistům, protože může mobilizovat voliče, kteří mají obavy z příliš tvrdých dopadů vládních reforem. „Odbory s ČSSD úzce kooperují a socialistům pochopitelně nahrává, že dohoda ještě nebyla uzavřena,“ vysvětluje politolog Josef Mlejnek. Podle něj mohou odbory dohodu schválně zdržovat, aby nahrály ČSSD, která má mimo sněmovní volby obvykle problém přilákat dost nerozhodnutých voličů. Vymezování se proti současné politice vládní koalice by však mohlo lidi z řad státních zaměstnanců rozhoupat. „I když socialisté zřejmě kvůli nedostatku financí nejsou tolik vidět, mají podobně jako u voleb 2008, kdy se vymezovali proti poplatkům u lékaře, díky odborům silné téma,“ dodal Mlejnek z Institutu politologických studií na Fakultě sociálních věd UK. Šéf socialistů Bohuslav Sobotka včera na krach jednání odborů s vládou okamžitě reagoval. „Ukazuje se, že koaliční vláda je připravena prosadit si návrhy silou – využít své absolutní převahy 118 hlasů ve Sněmovně k tomu, aby si prosadila společensky nezodpovědná opatření, a dialog se svými sociálními partnery tak vede jen naoko, bez zjevné snahy o jakékoli dohody,“ nechal se slyšet Sobotka. Kdy by mohla být dohoda mezi odbory a vládou dosažena, teď není jisté. Určitě to však bude až po víkendových volbách. Odbory souhlasí se snížením platů, ale chtějí ponechat tarify Premiér Nečas chce za dva týdny svolat ekonomickou radu ministrů a nároky odborářů probrat. Ti jsou podle svých vyjádření v podstatě smířeni s poklesem mzdových prostředků v příštím roce o deset procent, chtějí však zachovat současné tarifní tabulky, které zaměstnancům zaručují vyšší podíl základního platu, s nímž nelze hýbat, vůči odměnám. A zároveň zohledňují v odměňování například dobu odpracovanou pro stát. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) totiž přišel s takzvaným pásmovým odměňováním, které by šéfům státních organizací příští rok více rozvázalo ruce a podíl výkonové odměny na celkové mzdě by mohl být podstatně vyšší než dnes. „Máme proto obavy, že nedojde jenom k minus deseti, ale k poměrně většímu poklesu mezd při tom systému, jaký byl navrhován,“ uvedl pro ČTK šéf ČMKOS Zavadil. Nečas, Drábek i ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) si však za tímto návrhem stojí. „Vyhověl jsem požadavku odborářů, že celkovou změnu systému odsunu do roku 2012. Nynější poměr tarifní složky mzdy a osobního ohodnocení 7:1 je nepřijatelný,“ argumentuje Drábek. Podpořil ho také šéf resortu financí Kalousek. „Budeme samozřejmě trpělivě s těmi nesouhlasícími vyjednávat, budeme trpělivě vysvětlovat, avšak nemůžeme změknout v kolenou. To bychom nenaplnili poslání, se kterým byla sestavena tato vláda,“ upozorňuje Kalousek. Snižování mezd by se nemuselo nakonec týkat zaměstnanců ve zdravotnictví. Jeho odborový svaz by měl s vládou vést oddělená jednání a zatím má podle místopředsedkyně svazu Ivany Břeňkové příslib, že by ze škrtů mohl být vynechán. Argumentuje obavou před odchodem lékařů a sester mimo obor či do ciziny. Foto popis| Po protestu stávka? Odboráři ze státní správy zatím naposled demonstrovali v Praze před třemi týdny. Protestu se zúčastnilo 40 tisíc lidí. Foto autor| Foto: Michal Sváček, MF DNES



MÉDIA: Jan Jirák: Naše adresa byla neúspěšná z několika důvodů 12.10.2010


Několik příčin stojí podle Jana Jiráka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy za neúspěchem projektu Naše adresa. Tento projekt měl vytvořit síť desítek redakcí kombinovaných s kavárnami, kde by vznikalo zpravodajství ve spolupráci profesionálních redaktorů a editorů s obyvateli určité lokality. Namísto expanze však přišla na konci srpna letošního roku likvidace. „Důvodů bylo asi víc, já bych mezi nejvýznamnější přiřadil jednak důvody ekonomické,“ řekl Jirák v pořadu České televize Věřte nevěřte. Naše adresa byla podle něj v prostředí, ve kterém nemají média příliš na růžích ustláno. Krize se zde projevuje víc než v jiných sektorech. Další příčinou neúspěchu je podle Jiráka to, že tzv. hyperlokální žurnalistika, která byla pro projekt specifická, je typická především pro velké aglomerace. „České prostředí ji možná tak úplně nepotřebuje,“ řekl Jirák s tím, že si ji dokážeme zajistit po hospodách, ve frontách, při osobních kontaktech. V neposlední řadě měla na neúspěchu podíl také skutečnost, že čeští novináři nebyli na tento typ projektu připraveni. Kompletní pořad Věřte nevěřte přehrajete zde.


Voliči vyberou třetinu senátorů, lidovcům jde o krk 12.10.2010

denik.cz str. 00 Z domova Kateřina Perknerová

Praha – Přeprasení, tak se mezi novináři říkalo zdlouhavému tříletému období mezi zakotvením Senátu do ústavy a jeho reálným obsazením v roce 1996. " Druhou parlamentní komoru totiž nikdo nechtěl, málokdo uměl zdůvodnit její potřebnost, ale všichni věděli, že po rozpuštění Federálního shromáždění musejí zasloužilí politici někde zakotvit. Tím místem se stal Senát. Dodnes není příliš oblíbený, ale o jeho vyštípání z ústavního pořádku země už skoro nikdo nemluví. „Dvě třetiny zákonů, které senátoři vrátili v pozměněné podobě do sněmovny, poslanci schválili. To dokumentuje, že Senát význam má,“ řekl Deníku Petr Just, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle svého předsedy Přemysla Sobotky (ODS) Senát vrací zhruba třetinu všech poslaneckých předloh. Chodníková novela Horní komora ale také zákony sama formuluje. Nejznámější je zřejmě ten, s ním přišel Jaroslav Kubera z ODS, tedy tzv. chodníková novela, podle níž za stav přilehlých komunikací neodpovídá majitel nemovitosti, ale vlastník komunikace, čili obec. Hodně rozruchu je i kolem zákona o třetím odboji, který opakovaně předkládá místopředseda horní komory Jiří Liška (ODS). Nyní má velkou šanci projít, protože ho podporuje vládní koalice ODS, TOP 09 a VV. Právě její mimořádná síla 118 hlasů dělá letos z volby 27 senátorů napínavé drama. ODS obhajuje 18 mandátů, TOP 09 čtyři, ale ČSSD ani jeden. Jakýkoliv zisk sociálních demokratů tak bude úspěchem. Jejich úřadující předseda Bohuslav Sobotka chce obsadit dvanáct křesel, aby měl v Senátu většinu a mohl prosadit i změnu v jeho čele. Na předsedu prý má ČSSD několik kvalitních kandidátů. Dostane to Špidla?



Nejpravděpodobněji se jeví Vladimír Špidla, který by ale musel porazit na Českokrumlovsku populárního starostu Hluboké nad Vltavou a bojovníka proti kůrovci Tomáše Jirsu z ODS. „Ztratí-li koalice v Senátu většinu, může to urychlit její rozpad i zásadnější politické změny, třeba po krajských volbách za dva roky,“ míní Sobotka. Podle Justa mohou socialisté uspět i s plánem učinit z opomíjené horní komory kolbiště oponentních názorů, do něhož chtějí zapojit nejen své senátory, ale také zástupce nespokojených profesních skupin. Osudový dopad mohou mít volby pro lidovce, kteří se v květnu nedostali do sněmovny. Je to jedna z jejich posledních šancí, jak se zaháčkovat v celostátní politice. „Senát je mnoha lidmi vnímán jako komora regionů a lidovci jsou právě s nimi těsně svázáni. Pokud ztratí ve svých tradičních moravských enklávách, svůj pád zřejmě neodvrátí,“ připomněl Just ztráty KDU–ČSL v tradičních baštách, jakými byly Kroměřížsko a Hodonínsko. Tentokrát se ovšem pokoušejí uspět i v Čechách. Na Kutnohorsku jde do souboje jejich předsedkyně Michaela Šojdrová, na Jičínsku šéf Asociace ředitelů gymnázií Jiří Kuhn. #nahled/http://mm1.denik.cz/1/eb/1210sen_tnn_denik_flash_big.jpg/http://mm1.denik.cz/1/eb/1210sen_tnn.jpg/K čemu máme horní parlamentní komoru# "

URL| http://www.denik.cz/z_domova/o-vikendu-volici-vyberou-tretinu-20101011.html

Nobelova cena za model nákladů hledání 12.10.2010

Hospodářské noviny Miroslav Zajíček

str. 20

Svět

Peter Diamond přišel s tezí, kterou kolegové aplikovali na trh práce Model nákladů hledání umožňuje pochopit trh lépe než jiné teorie Pokud si pod vlivem populárních médií a jejich nářků nad selháním ekonomické vědy myslíte, že ekonomie nemůže nabídnout zajímavé a prakticky využitelné teorie, pak jste na velkém omylu. Letošní Nobelova cena za ekonomii udělená dvěma americkým a jednomu britsko-kyperskému ekonomovi to dokazuje. Američané Peter Diamond a Dale Mortensen a Brit kyperského původu Christopher Pissarides získali letošní cenu za analýzu trhů, na kterých existují náklady hledání, a také nutnost najít vzájemnou shodu v poptávce a nabídce. Dlouhá léta ekonomické modely předpokládaly, že trhy fungují hladce – tedy bez takzvaných transakčních nákladů. V takovém případě jsou cena a partneři obchodu nalezeni prakticky okamžitě a tržní rovnováha odpovídá bodu, v němž se teoretická křivka nabídky protíná s teoretickou křivkou poptávky. Realita je ovšem mnohem složitější a trhy se často nechovají tak, jak by neoklasické teorie předpokládaly. Tento nesoulad byl pak živnou půdou pro všechny, kteří neoklasickou ekonomii napadali a vymýšleli různé „hereze“ typu nedokonalých trhů, asymetrických informací, externalit a veřejných statků k tomu, aby vysvětlili zdánlivě nevysvětlitelné tržní fenonény. Peter Diamond ovšem ukázal, že pokud do svých úvah zahrneme alespoň část transakčních nákladů – tedy náklady na vyhledávání tržních příležitostí (neboť informace o nich nejsou zadarmo ani nejsou přístupné komukoliv), pak můžeme vysvětlit mnohé tržní situace i bez toho, abychom předpokládali odchylky od konkurenčních trhů. Teorii vyhledávacích modelů popsal Diamond ve svém článku z roku 1971 „A Model of Price Adjustment“ (Model cenového přizpůsobování). V tomto článku ukázal dvě podstatné skutečnosti. Za prvé, že existence nákladů hledání a nutnost vzájemné shody (neboli matchingu) samy o sobě nepostačují k tomu, aby došlo k cenové disperzi, tedy k nahrazení jedné rovnovážné ceny množstvím různých cen z jednotlivých transakcí. Diamondův paradox Na druhou stranu Diamond dokázal, že i velmi malé náklady hledání vychýlí výslednou rovnovážnou cenu velmi daleko od ceny předpokládané neoklasickým modelem nabídky a poptávky na konkurenčních trzích – a to do oblasti, ve které by se ceny pohybovaly, pokud by byly stanovovány monopolem. Tento výsledek byl později nazván Diamondovým paradoxem a stal se podnětem pro množství dalších výzkumů. Plné znění zpráv


Aplikování na pracovní trh Dale Mortensen a Christopher Pissarides aplikovali Diamondovu analýzu na pracovní trhy. Výsledkem je model, který se v ekonomické teorii nazývá Diamondův-MortensenůvPissaridesův model neboli DMP. Na straně nabídky práce jsou jednotliví potenciální zaměstnanci, kteří vždy stojí před volbou – akceptovat nabídnutou pozici, nebo ji odmítnout a ještě nějakou dobu hledat. Na straně poptávky je tomu obdobně. Jakékoliv rozhodnutí přitom přináší náklady – v případě přijetí nabídky ze strany zaměstnance jsou to náklady obětované příležitosti nějakého budoucího lepšího místa, v případě odmítnutí nabídky se pak jedná o náklady obětování příjmů z této pozice. Rozhodnutí o přijetí nebo odmítnutí je ovlivněno situací na pracovním trhu v dané chvíli – vstupujícími veličinami jsou počet nezaměstnaných, počet volných pracovních pozic jinde a jejich struktura vzhledem ke kvalifikaci uchazeče, výše nabídnuté mzdy a jiných benefitů, výše podpor v nezaměstnanosti, výše reálné úrokové míry, ale také efektivnost zprostředkovatelů na trhu práce nebo obtížnost či jednoduchost najímání a propouštění pracovníků. Vyšší podpory, méně práce Výsledkem jejich analýz pracovních trhů je nepříliš překvapivý fakt, že pokud budou vyšší podpory v nezaměstnanosti, bude nejenom větší počet nezaměstnaných, ale ti budou navíc bez práce déle. Stejně tak DMP model poskytl teoretické vysvětlení takzvané Beveridgovy křivky, která ukazuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a počtem volných pracovních míst. Vztah, který byl poprvé popsán anglickým ekonomem Williamem Beveridgem (spoluzakladatel nejen London School of Economics, tedy školy, na které působí jeden z oceněných Christopher Pissarides, ale také anglického welfare state), ukazuje, že empiricky je období vysoké nezaměstnanosti doprovázeno nízkým počtem volných pracovních míst a naopak, což je důsledkem měnícího se hospodářského cyklu a jeho dopadu na rozhodování lidí na trhu práce. Na první pohled nelogické Nicméně další důsledky DMP modelu jsou mnohem zajímavější. Na rozdíl od klasických modelů nabídky a poptávky, kde existuje pouze a jenom jeden rovnovážný stav, může v důsledku existence nákladů vyhledávání existovat rovnovážných stavů několik, z nichž ne každý je stejně výhodný pro všechny strany stejně. Stejně tak mohou existovat v důsledku pohybu podkladových faktorů takové změny na trhu práce, které na první pohled vypadají nelogicky nebo jsou alespoň v rozporu s Beveridgovou křivkou – například současný růst nezaměstnanosti a růst počtu volných pracovních míst. Dlouhá léta ekonomická teorie vysvětlovala tyto odchylky zejména odchýlením se od předpokladů konkurenčních trhů. Nicméně DMP model nabídl vysvětlení alternativní – jde o změnu reakce lidí na konkurenčním trhu na změny podkladových veličin pro rozhodování, například na zvýšení podpor v nezaměstnanosti nebo na legislativní změny v procesu najímání nových pracovníků a propouštění těch stávajících. Takzvané modely vyhledávání neboli search modely jsou sice nejznámější z oblasti pracovních trhů, lze je však aplikovat i na trhy realitní a mnohé další. Lze totiž poměrně dobře argumentovat tím, že na téměř každém trhu existují nějaké náklady vyhledávání a nesoulad mezi tokem nabídky a poptávky (ne všechna nabídka a poptávka je na trhu přítomna v jednom okamžiku) a že na každém trhu se kupující i prodávající ocitnou v situaci, kdy se musí rozhodnout, zda uzavřít kontrakt, anebo ještě počkat a dál hledat. Pokud search modely rozebereme „na šroubky“, pak na konci každého z nich je rozhodování, zda pokračovat v hledání, nebo akceptovat nabídku, která sice nemusí být úplně ideální, ale je dostatečně uspokojující v tom smyslu, že je lepší než nesení rizika a nákladů dalšího hledání, byť i s šancí na nalezení lepšího partnera – nejenom obchodního. „Trh“ partnerských vztahů Také trh partnerských vztahů a uzavírání manželství či rozhodování o dětech lze popsat přesně tím samým způsobem. Svobodní muži a ženy stojí vlastně před stejným problémem jako muži a ženy na trhu práce. Musí investovat čas a peníze do hledání potenciálního partnera a musí zde dojít ke vzájemné shodě v nabídce a poptávce. A navíc na trhu existuje tvrdá a nesmlouvavá konkurence. Nakonec dojde k tomu, že každý si vybere nikoliv nejlepšího partnera, ale toho, u kterého se vyplatí zůstat vzhledem k rizikům a možným výnosům případného budoucího hledání. Díky search modelům tak je možné poměrně dobře analyzovat třeba růst věku sňatku nebo růsty a poklesy míry rozvodovosti. Zkrátka, ekonomie někdy může být užitečná i zábavná zároveň. *** O udělení Nobelovy ceny za fyziku čtěte na stranách 26 a 27 Nobelova cena za ekonomii Peter Arthur Diamond (70) > Věnuje se analýze amerického penzijního systému. Už v 60. letech prokázal, že je výhodnější zvýšit vlastní úspory na penzi na úkor mezigenerační solidarity, pokud je reálný výnos na finančních Plné znění zpráv


trzích vyšší než součet tempa hospodářského růstu a tempa růstu populace. > Peter Arthur Diamond se narodil 29. dubna 1940 v New Yorku. Vystudoval matematiku na Yaleově univerzitě a v roce 1963 získal doktorát z ekonomie na Massachusettském technickém institutu, kde působí dodnes. Profesorem byl jmenován v roce 1970. > Diamond byl letos v dubnu prezidentem Barackem Obamou nominován do Rady guvernérů Federálního rezervního systému (Fed). Jeho nominaci Senát Bílému domu vrátil, Obama ho však později nominoval znovu. Dale Thomas Mortensen (71) > Svůj výzkum zaměřuje na ekonomiku práce, makroekonomiku a ekonomickou teorii. Je znám především jako průkopník ve výzkumu dočasné nezaměstnanosti. Věnuje se také studiu fluktuace pracovních sil, jejich přerozdělování a personálním vztahům. > Dale Thomas Mortensen se narodil 2. února 1939 v americkém Enterprise. Ekonomii vystudoval na Willamettské a na Carnegie-Mellonově univerzitě (1967). Od roku 1965 působí na Severozápadní univerzitě v Evanstonu. > Za svoji práci byl Mortensen oceněn například v roce 2005 prestižní cenou Institutu pro výzkum práce. Christopher Antoniou Pissarides (62) > Britský ekonom kyperského původu, od roku 1974 žije v Británii. Je profesorem na prestižní britské London School of Economics, kde přednáší ekonomii již od roku 1976. Předmětem jeho výzkumu jsou témata z makroekonomie – trh práce, ekonomický růst a ekonomická politika. > Kyperský Řek Pissarides se narodil v roce 1948 v Nikósii. Vystudoval ekonomii na Essexské univerzitě a následně přešel na London School of Economics, kde v roce 1973 získal doktorát z ekonomie. Po krátkém intermezzu v Kyperské centrální bance a na Southamptonské univerzitě se tam zase vrátil. > Pissarides je členem rady britské Královské ekonomické společnosti, Výboru pro měnovou politiku Kyperské centrální banky a poradcem Světové banky, Evropské komise a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Foto autor| foto: čtk, reuters O autorovi| Miroslav Zajíček, Autor, ekonom a právník, přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE a Institutu ekonomických studií FSV UK. [email protected]

Pokusy o posílení čínského juanu se zatím míjejí účinkem 12.10.2010

zpravy.rozhlas.cz str. 00 / svetovaekonomika Dana Votýpková,Milan Kopp

Naposledy propásl šanci Mezinárodní měnový fond. Slíbil sice na žádost členských států posílení dohledu nad hospodářskými mocnostmi, dál se ale nedostal. Peking oproti tomu včera zvýšil povinné rezervy v komerčních bankách, což je podle analytiků důkaz, že se Čína chce vyhnout přitvrzení měnové politiky.Michal Mejstřík, ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a znalec čínské ekonomiky ve Světě o desáté poznamenal, že otázkou je i samotné chápání tohoto problému. „Čínská měna, která je určitým způsobem zavěšena na americký dolar podhodnocuje pozici Číny a dává mimořádnou vývozní výhodu,“ připomněl kritiku Američanů i dalších zemí.Američané chtějí rychlejší posilování čínské měny, Peking naopak chce postupné, pozvolnější posilování.„Konflikt je o to vážnější, a proto ho bude řešit G20, že celá řada zemí hrozí tím, že zavede omezení liberalizace cenových toků a to je situace, kterou má šanci ovlivnit Mezinárodní měnový fond,“ uvedl Mejstřík.


Zdeněk Tůma: Politici pro mě nejsou neznámý druh 11.10.2010

E15 str. 15 Rozhovor Jana Havligerová



Deset let stál v čele České národní banky. Když svůj mandát ukončil, všechny překvapil vstupem do politiky. Někteří lidé, kteří ho znají důvěrně, tvrdí, že tím krokem překvapil i sám sebe. On však říká, že posledních dvanáct let žil blízko politiky, a když do politické arény vstoupil, věděl, do čeho jde. Zdeněk Tůma, kandidát TOP 09 na pražského primátora. Seznamte se. * E15: Jak dlouho žijete v Praze? Přes třicet let, dvaatřicet let. Přišel jsem na studia jako mnoho dalších lidí, a už jsem zůstal. Takže v Praze v podstatě žiji od osmnácti let. * E15: Máte větší vztah k Praze, nebo k Českým Budějovicím? Viděl bych to tak rovnocenně. Přece jenom rodné město zůstává rodným městem. Faktem ale je, že dnes znám určitě lépe Prahu. V Budějovicích sice bývám často, jezdím za rodiči, do centra ale přijdu jednou za čas. O Praze toho vím určitě víc a teď, v posledních měsících, docela jistě. * E15: Co jste se kvůli intenzivní volební kampani o Praze naučil? Záběr je poměrně široký, témat je takřka nepřeberně. Myslím, že pokud budu primátorem, a předpokládám, že v zastupitelstvu budu tak jako tak, opět se budu mít celou dobu co učit. Stejně jako po oněch deset dvanáct let v centrální bance. Zatím jsem se snažil dívat na nejdůležitější věci. To znamená ty, které se týkají dopravní infrastruktury, městské hromadné dopravy, územního rozvoje. Hodně lidí hovoří i o problémech v kultuře. * E15: Hodně mluvíte s lidmi? Ano. A navštívil jsem různá místa, různé menší obce včetně tolik diskutovaného Suchdola. Při volebních mítincích jsem se podíval na místa, kde jsem nikdy nebyl. * E15: Takže teď Prahu vidíte jinýma očima? Určitě. Dřív jsem se díval očima běžného Pražana, tedy na to, co mně Praha může nabídnout. Teď se dívám na to, co by Praha mohla nabídnout. * E15: Můžete srovnávat i se zahraničními metropolemi. Má Praha ještě co dohánět? Hned ze začátku kampaně, někdy v září, jsem byl pozván na promítání filmu Prague Needs Revolution, což byl film o Praze z pohledu vozíčkáře. Pohled na bariéry v dopravě a tak dál. Film zhlédli zástupci více politických stran a shodli jsme se, že odstraňování bariér je prioritou, že se neudělalo dost. * E15: Zkusil jste projet Prahu na vozíčku? Organizátoři vymysleli, že si zúčastnění vylosují možnost nechat se odvézt domů na vozíčku, a já jsem shodou okolností v uvozovkách vyhrál. Byla to zajímavá zkušenost, jeli jsme z Prahy 7 až na Kampu. Tam jsem se dozvěděl ještě mnohem víc, měl jsem možnost popovídat si s asistentem, vyzkoušet si leccos z toho, co jsem viděl ve filmu. Ale fakt je, že jsme jeli přes Letnou, tudíž jsem nemusel do metra a podobně. Samozřejmě ale nejde jen o vozíčkáře, ale i o kočárky. Zúčastnil jsem se akce maminek, a i z toho vzešla spousta doporučení, co by se mělo udělat. Pokračování na str. 16 Dokončení ze str. 15 * E15: Nemělo by město, respektive magistrát, při prodeji pozemků a povolování staveb investorům ukládat povinnost budovat bezbariérové přístupy, ale třeba i parky a podobně? Existují dvě možnosti, které mně připadají rovnocenné. Magistrát se může snažit dosáhnout lepších podmínek z hlediska peněžního, a pak získané prostředky investovat, anebo dosáhnout nějakého naturálního plnění. Ale asi bych se nesoustředil jen na jednání s developery. Myslím, že jde o priority, a jestliže si Praha řekne, že se více soustředí na bezbariérovou dopravu, tak pro to může víc udělat.



* E15: Hlavní město hospodaří s rozpočtem zhruba padesáti miliard. Kolik z této sumy jde na investice? Většina z toho jsou mandatorní výdaje, takže investic není zase tak moc. Zhruba osm miliard dává Praha na dopravní podnik, značné částky, které rozpočtem hlavního města jenom protékají, jdou na školství. Řádově dvě miliardy korun jsou provozní výdaje. Manévrovací prostor je tedy daleko menší, než by se mohlo zdát. Nároky na investice jsou v danou chvíli rozhodně velké, týkají se infrastruktury, je to městský okruh a tak dále. Takže se musíme zamyslet, zda by se něco nedalo popostrčit prostřednictvím PPP projektů. * E15: Jak velký problém je pražský dopravní podnik? Nedávno byla mezi magistrátem a dopravním podnikem uzavřena nová smlouva o tom, jakým způsobem bude sestavován rozpočet podniku. A vedou se obtížná jednání o investicích. Čili – dopravní podnik by měl mít přiměřený zisk a z něj by měl investovat. Jenomže už v minulých letech měl problém vyjít s těmi prostředky, které má. Takže se obávám, že firma může mít určité vnitřní zadlužení. * E15: V tomto volebním období se zřejmě bude měnit zákon o rozpočtovém určení daní. A pražští sociální demokraté už teď varují, že hlavní město by mohlo přijít o deset až patnáct miliard korun. Dopustil byste to? Jak pan ministr Kalousek, tak pan poslanec Gazdík dávají jasně najevo, že taková argumentace je naprosto scestná, že příprava zákona vůbec nejde tímto směrem. A o tomto zákonu se teprve začne diskutovat. Pokud já vím, k absolutnímu poklesu prostředků pro Prahu dojít nemá. * E15: To by byla jediná výjimka… Ne, nemyslím, že by to byla výjimka. Samozřejmě se mají napravit parametry. Jedním z problémů je, že stávající přerozdělování prostředků pro menší města a obce se řídí rozlohou a počtem obyvatel. Historicky se ukázalo, že to nejsou postačující parametry. Rozdělování daní je velmi nerovnoměrné a jde o to, aby bylo vyrovnanější. Nechci předbíhat diskuzi, která by měla být expertní, ale například si dovedu představit, že určité srovnání může nastat tím, že rozpočet někteje rých obcí může jít v budoucnu trochu rychleji dopředu než těch, které si momentálně stojí dobře. Pokles příjmů Prahy o deset až patnáct miliard korun je úplný nesmysl. To by město zbankrotovalo. * E15: Když se povedou diskuze, dokážete Prahu před vašimi spolustraníky, tedy starosty, ubránit? Diskuze se povedou, ale nejde o Prahu. Není racionální předpokládat, že by rozpočty velkých obcí mohly nějak dramaticky poklesnout. To prostě principiálně nejde. * E15: Ministerstvo pro místní rozvoj zrušilo územní rozhodnutí o dostavbě Pražského okruhu přes Suchdol. Jak se díváte na tuto trasu? To je státní investice, magistrát může maximálně tlačit na vládu, aby se severní částí okruhu konečně něco udělala, protože je nesmírně potřebná. Jak jsem říkal, byl jsem v Suchdole, znám argumentaci z obou stran a tvořím si nějaký názor. O této věci se debatuje několik let, kladné expertizy mají obě strany sporu. Tak nebudu předstírat, že jsem ten pravý kovaný expert a vím, jaké je jediné správné rozhodnutí. Pro mě bylo důležité seznámit se s argumenty a primárně je na vládě, aby se rozhodla, kterou cestou jít. Na Praze pak je územní rozhodnutí. Aby bylo řádně připravené a nenapadnutelné soudem. * E15: Říkáte – tvořím si názor. K jaké trase se kloníte? Opravdu nečekejte od potenciálního primátora, že vám na takto vysoce expertní otázku řekne, že to má být tak či onak. Prostě na obou stranách jsou velmi silné expertizy, argumenty pro a proti. Z hlediska Suchdola a tamější argumentace nejde jenom o okruh, ale i o další plány, včetně budování druhé přistávací dráhy na letišti. I ta by hlukově zasáhla Suchdol. Pro dané území je to velký nápor. * E15: Byl byste pro vybudování rychlodráhy z Prahy do Kladna? Pojem rychlodráha mi připadá poněkud nadnesený. Myslím, že kdyby existovalo kolejové spojení jezdící rychlostí osmdesát až sto kilometrů za hodinu, úplně by to stačilo. Ano, myslím, že takové spojení by bylo určitě fajn. Ne proto, že by Ruzyni nebylo možné dopravně obsloužit při stávající infrastruktuře. Ale jde o Kladno. Plné znění zpráv


Varianta vlakového spojení s odbočkou na Ruzyň mi připadá nejrozumnější. O metru na Ruzyň už snad dnes ani nikdo nemluví. Samozřejmě se musí debatovat s Českými drahami, to není čistě na rozhodnutí Prahy. Je to věc, kterou bych podporoval a řadím ji k prioritám. * E15: Vylučujete tím protažení metra na letiště? Metro je ten nejnákladnější způsob přepravy a má vést tam, kde je opravdu velký tlak na přepravu cestujících. Jasnou prioritou je trasa metra D a na příštích pár let je to asi maximum, o čem je možné uvažovat. * E15: Stát má následující čtyři roky poměrně drasticky šetřit. Nejsou i tyto plány příliš velkorysé? Neříkám, že za čtyři roky bude stát trasa metra D. Říkám, že je to priorita a co nejdříve by se na ní mělo začít pracovat. * E15: Tak si řekněme, co se dá dodělat. Určitě by se měl konečně otevřít kousek spojky na Černém mostě. Velká debata se jistě povede o tom, co se Severojižní magistrálou, zastávám názor, že v krátkém úseku u Muzea by se měla zanořit. Na to padnou nějaké prostředky, ale nejsou to desítky miliard. Mělo by jít o jednu až dvě miliardy. Uvidíme, co nakonec bude stát tunel Blanka a protažení trasy metra A. Právě tady se musíme podívat, jestli by se něco z toho nedalo udělat jako PPP projekt. Zároveň přiznávám, že byť mám rozpočet Prahy nastudovaný dobře, netroufnu si říci, jaká je dnes ekonomická situace Prahy. * E15: Proč? Protože si nejsem jistý, jak vypadají organizace, které Praha dotuje. Tedy příspěvkové organizace, a jaká je tudíž celková ekonomická situace. Už jsem zmiňoval dopravní podnik. Uvidíme, sečteme, podtrhneme. Ostatně jak už jsem mnohokrát upozorňoval, v posledních měsících se na magistrátu schvalovala řada velkých projektů, které jsou v řádu miliard. A také jsme vůbec nemluvili o čistírně odpadních vod. To je další věc, která musí být udělána. To vlastně jeden z důvodů, proč není možné se tvářit, že Praha má vyrovnaný rozpočet. Protože vůbec nezačala dělat něco, k čemu se zavázala. * E15: Bude potřeba některé projekty i zastavit? Byl bych raději, kdyby existoval menší počet staveb, které se dotahují do konce a potom se jde dál. Ale například tunel Blanka a trasa metra A, to jsou asi největší rozběhnuté infrastrukturní stavby a u nich nelze postupovat jinak, než se je snažit dotáhnout. * E15: Co uděláte jako první, pokud na magistrát hlavního města vstoupíte jako primátor? Nejdřív se podívám na fungování vztahů mezi magistrátem, radou a zastupitelstvem. Myslím, že je to součást a jedna z příčin problémů, které Praha má. Na jedné straně je tam příliš mnoho politické intervence a málo spoléhání se na expertizu magistrátu. Tyto vztahy by měly být jednoznačně určeny. Rada by zase měla být otevřenější vůči zastupitelstvu, dodávat mu relevantní informace. Zároveň bude potřeba podívat se na organizační strukturu magistrátu, s tím budou souviset i personální změny. * E15: Potřebuje magistrát zeštíhlet? Spíš si myslím, že ano, ale přiznám, že v tuto chvíli nemám dost informací. Dovnitř magistrátu zatím nevidím a určitě to není první věc, kterou bych dělal. * E15: O Praze jste evidentně získal hodně informací. Co jste se za dobu volební kampaně dozvěděl o politice? Nejsem nijak šokován. Přece jenom jsem posledních dvanáct let žil blízko politiky, ne tedy komunální, ale chodíval jsem do vlády a s politiky jsem se koneckonců pracovně střetával. Takže to pro mě není neznámý druh. Když jsem vstoupil do této arény, věděl jsem, do čeho jdu. Určitě je to svět, který je pro mě poněkud chaotičtější – ve srovnání s organizační strukturou centrální banky – a orientuji se v něm poněkud pomaleji. To je ale asi něco, co člověk mohl očekávat.



* E15: A baví vás to? Baví mě to víc, než jsem čekal. Mám na mysli seznamování s problémy Prahy. Je to daleko – řekněme – materiálnější než analyzovat vývoj ekonomiky a rozhodovat o pohybu či nepohybu úrokových sazeb. Je to jiné a je to nesmírně zajímavé. *** Pokles příjmů Prahy o deset až patnáct miliard korun je úplný nesmysl. Není racionální předpokládat, že by rozpočty velkých obcí mohly nějak dramaticky poklesnout. To prostě principiálně nejde Metro je ten nejnákladnější způsob přepravy a má vést tam, kde je opravdu velký tlak na přepravu cestujících. Jasnou prioritou je trasa metra D a na příštích pár let je to asi maximum, o čem je možné uvažovat Zdeněk Tůma (50) Než vyměnil finančnictví za politiku, deset let řídil Českou národní banku. Viceguvernérem ČNB ho v roce 1999 jmenoval prezident Václav Havel, o rok později vystřídal v guvernérském křesle Josefa Tošovského. V roce 2005 ho opětovně ve funkci potvrdil i prezident Václav Klaus. Působil i v zahraničí, na konci devadesátých let byl výkonným ředitelem Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Tři roky před tím pracoval jako hlavní ekonom společnosti Patria Finance. Zdeněk Tůma absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a řadu studijních pobytů v zahraničí. Přednáší na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity. Foto autor| Foto E15 Anna Vacková Foto autor| Foto E15 Anna Vacková O autorovi| Jana Havligerová / Praha

Kdo nemá školy, nespoří 11.10.2010

Euro

str. 60

Report

V boji s chudobou je vzdělání klíčové, říká český ekonom MICHAL BAUER Většina obyvatel by ráda v penzi pobírala vysoký důchod – nejméně patnáct tisíc korun měsíčně. Jako propustku k tomuto slušnému životnímu standardu by však odložila každý měsíc stranou maximálně pětistovku. Tolik průzkum zveřejněný minulý týden agenturou Ipsos Tambor před jednáním fóra Zlaté Koruny věnovaného postojům obyvatelů Česka k penzijní reformě. Tenhle pojistně matematický zkrat v našich hlavách znamená, že i po třiceti letech takového šetření by byl nastřádaný penzijní poklad zkonzumován zhruba do dvou let. Jen nepatrná část populace si uvědomuje, že solidní životní úroveň v důchodu, v němž prožijeme možná dvě desítky let, vyžaduje několikanásobně vyšší měsíční úsporu než onu pětistovku. A ukládat stranou bychom ji museli dejme tomu 30 až 35 let. Navíc i ti, kteří jsou si této vcelku jednoduché vazby mezi pravidelnými úsporami a budoucí spotřebou vědomi, se jí neřídí. Proč je tak silná preference okamžité spotřeby před spořením nebo investováním bez ohledu na budoucí výnosy a co se s tím dá dělat, zkoumá mladý český ekonom Michal Bauer. Nikoli však v Česku, ale v zemích, kde vyřešení tohoto rébusu představuje zásadní otázku ekonomického rozvoje. Jeho zjištění z Ugandy a jižní Indie jsou natolik zajímavá, že s nimi prorazil do prestižních zahraničních odborných časopisů a publikací, což se před ním podařilo jen hrstce českých ekonomů. * EURO: Jak se mladý ekonom ze střední Evropy dostane k tomu, aby začal zkoumat tak zajímavou oblast, jako jsou kořeny chudoby a averze k riziku zrovna v Ugandě?



BAUER: Cesta k tomuto výzkumu byla docela klikatá. Ještě při studiu jsem měl několik zaměstnání, pracoval jsem v jedné investiční bance a také na Úřadu vlády ČR. Po škole jsme se s partnerkou rozhodli, že než nakročíme do „seriózní“ kariéry, chtěli bychom poznat něco jiného. A tak jsme se vydali na půl roku do Ugandy učit na dvou středních školách. * EURO: Co jste tam učili? BAUER: Ekonomii, angličtinu, ovšem nejzábavnější jak pro nás, tak pro studenty byly konverzační hodiny o rozdílech v životě v Evropě a v Ugandě. Jednalo se o školy ve venkovských oblastech subsaharské Afriky, kde se většina lidí živí zemědělstvím. Vesměs pěstují plodiny pro vlastní obživu, k tomu trochu kávy, vanilky a banánů, jejichž prodejem získají nějaké peníze. Takže reálie byly hodně odlišné a pro nás bylo velmi podnětné stát se alespoň na chvíli součástí tohoto afrického mikrokosmu. * EURO: K ekonomii rozvoje jste přispěl originálním pohledem na jednu z klíčových oblastí: proč lidé neinvestují, i když kolem nich existují investiční příležitosti s vysokou ekonomickou návratností... BAUER: Jedno ze zjištění, na které v tomhle prostředí přijdete rychle, je, že chudí lidé se často rozhodují netrpělivě. Zkrátka nejsou ochotni investovat a čekat na výnosy, i kdyby byly hodně vysoké. Z metodologického hlediska bylo základní otázkou, jak onu (ne)trpělivost měřit a jaké faktory na ni působí. Vztah k času vstupuje do mnoha rozhodnutí, které jsou pro ekonomický rozvoj klíčové – ať už jde o investice, úspory, vzdělání. Jedním z oborů, který zažívá v posledních desetiletích velký boom, je experimentální ekonomie. Ta zkouší prostřednictvím inovativních postupů měřit základní lidské preference. Většina těchto postupů se zatím aplikovala ve vyspělých státech, kdežto my jsme je chtěli posunout do kontextu rozvojové země v prostředí chudých farmářů. Experiment spočíval v tom, že jeho účastníci měli na výběr mezi týdenní mzdou vyplácenou okamžitě a týdenní mzdou s bonusem, kterou měli dostat za tři měsíce. Výše bonusu se postupně zvyšovala do té doby, než účastníci začali preferovat onu vyšší mzdu s tříměsíčním odkladem. A pak už jsme pouze dopočítali vnitřní úrokovou míru a zkoumali jsme, jaké faktory na ni působí. Důležité je, že nabídku musí lidem dát důvěryhodná protistrana znalá místního prostředí, nikoli my, běloši, které předtím nikdo neviděl. Proto jsme v experimentu využívali místní pracovníky programu Adopce na dálku, kteří v dané oblasti léta působí. Místní lidé je znají, mají s nimi pozitivní zkušenosti a důvěřují jim, neboť vždy „dodrželi kontrakt“. Bez nich bychom experimentální ekonomii v tomto prostředí vůbec nemohli dělat. * EURO: Co tedy diskontní míru nejvíce ovlivňuje? Věk, pohlaví, vzdělání? BAUER: Zjistili jsme, že vzdělanější účastníci jsou trpělivější a diskontují budoucí výnos nižší úrokovou sazbou. Dokázali jsme přitom „odfiltrovat“ problémy, jež nastávají při interpretaci výsledků. Například ten, že vzdělanější lidé jsou jaksi z definice trpělivější. Zvýšenou trpělivost totiž projevili už tím, že chodili do školy, což je spojeno s jistými náklady obětované příležitosti. Filtr spočíval v porovnávání s lidmi, kteří objektivně neměli přístup ke vzdělání, i kdyby chtěli – ať z důvodu vzdálenosti od školy, anebo kvůli tomu, že měli do školy chodit za diktátora Idiho Amina („posledního skotského krále“). Za něj totiž panoval nejen v ugandském školství chaos a vzdělání na venkově fakticky nebylo dostupné. Hlavní přínos našeho výzkumu spočíval v tom, že jsme díky filtru byli schopni prokázat, že nedostatek vzdělání skutečně způsobuje sníreport ženou trpělivost. A také všechny související věci včetně nízkého sklonu k úsporám, k investicím do produktivních aktivit. Potvrdili jsme, že v boji s chudobou je vzdělání doopravdy klíčové. * EURO: Vy jste ovšem zkoumali chování chudých lidí ve vztahu k odložené spotřebě a úsporám také v jižní Indii, v tamních mikrofinančních institucích. Z vašeho výzkumu laicky řečeno vyplynulo, že klienty mikrofinančních institucí nejsou trpěliví lidé, ale především ti, kteří jsou trpěliví jenom občas. BAUER: Výzkum v indické Karnatace byl motivován psychologickým konceptem omezené sebekontroly, kdy si lidé občas svoji netrpělivost uvědomují a jsou těmto „jasným“ chvilkám schopni přizpůsobit své strategie. Lidé v indických slumech se kupříkladu snaží ušetřit peníze tím, že je po nepatrných částkách předávají takzvaným „sběračům úspor“ (deposit collectors). Tito sběrači za poplatek pravidelně vybírají vklady a klientovi peníze vracejí až po dosažení dohodnuté cílové částky. Kdyby si lidé peníze ukládali pod rohože, nic by sice za spoření neplatili, ale nikdy by nevydrželi spořit a utratili by je. Podstatné na našem výzkumu je také zjištění, že mikropůjčky na produktivní účely si berou lidé, kteří tím de facto odkládají svoji spotřebu a vlastně jaksi alternativně spoří, protože mikroúvěry po malých částech pořád ve velmi krátkých intervalech splácejí. Většinou se tak děje ve skupinách mikropodnikatelů, kteří si za přijaté půjčky vzájemně ručí, což opět zvyšuje disciplínu všech členů a jejich sebekontrolu. Experiment jsme opírali o zkoumání, jak jsou lidé trpěliví v současnosti a jak Plné znění zpráv


budou, dejme tomu, za rok. Zajímalo nás, zda právě typ lidí, kteří mají více sníženou trpělivost v krátkém než delším časovém horizontu, poptává mikropůjčky. A to se potvrdilo. Pokud lidé pomocí mikroúvěrů, za něž platí úroky, spoří, stálo by za pozornost věnovat se otázce, jak efektivně poskytovat nejenom mikroúvěry, ale i mikroúspory. K těm totiž zatím většina rozvojového světa přístup nemá. * EURO: Mikropůjčky se většinou poskytují ženám. Jsou pro ně cestou, jak vlastně „šetřit“ prostřednictvím půjček na produktivní účely ve společnostech s dominantním postavením mužů? Že přes mikroúvěr fakticky chrání kapitál před manžely, kteří by jim jinak úspory sebrali a použili je ke spotřebě? BAUER: Vyskytuje se tu tenze dvojího druhu. Buď zmíněné ženy bojují samy se sebou, zda peníze ušetřit, či utratit, anebo se snaží udržet disciplínu v domácnosti. Dokonale oddělit to nelze, nicméně naše experimenty měří zejména vnitřní tenzi. V této souvislosti je zvláště zajímavé srovnání trpělivosti mužů a žen. Pokud muži a ženy žijí v bezdětném svazku, míra jejich (ne)trpělivosti je stejná. Mění se ovšem s rostoucím počtem dětí. Jinak řečeno, trpělivost je vyšší, má-li žena na jihoindickém venkově čtyři děti, což je tak průměr, než když má jen jedno nebo dvě. Muži svoje chování v závislosti na počtu dětí nemění. Pozorovaný rozdíl v trpělivosti tak pravděpodobně není něco vrozeného nebo konstantního, ale zdá se, že úzce souvisí s přítomností dětí v rodině. * EURO: Na co se chystáte v nejbližší době? Který kamínek poznání v experimentální ekonomii otočíte? BAUER: Teď se věnujeme zejména měření efektu válečného konfliktu na proměnu sociálního chování. Zda válka vede k většímu sobectví, nebo naopak zvyšuje solidaritu, ochotu se dělit a spolupracovat, což je staré téma evoluční antropologie. Podle klasických ekonomických konceptů altruismus příliš nedává smysl, přesto existuje. Teoreticky by se právě v době konfliktu měla změna chování uvnitř malých skupin projevit, neboť vzájemná pomoc dává větší naději na přežití. * EURO: To v zájmu experimentálního potvrzení hypotézy někde vyvoláte etnický konflikt? BAUER: Zatím naštěstí netrpíme takovou formou nedostatku výzkumné sebekontroly, ale prostředí pro výzkum jsme našli v Gruzii na hranicích s Osetií, kde se nedávno válčilo. Pozoruhodným vzorkem jsou přitom děti, které ve věku osmi až deseti let vstřebávají sociální normy a formuje se jejich chování. Na skupinách dětí žijících ve válkou postižených oblastech jsme zkoumali, jak to ovlivnilo jejich sociální chování ve srovnání se skupinami, které válkou zasaženy nebyly. Výsledky ukazují, že v oblastech konfliktu jsou děti citlivější na nerovnost, jsou ochotnější se dělit. Například jim nabídnete bonbony či hračky s tím, že si je mohou buď všechny ponechat, anebo se rozdělit s ostatními. Jednak se podělí častěji a jednak výrazně preferují děti, které znají. Válka tedy zesiluje kolektivní identitu a ochotu ke vzájemné pomoci a sdílení. Naopak v oblastech, kde se neválčilo, neexistují zásadní rozdíly ve vnímání kolektivní identity a děti se obecně tolik dělit nechtějí. Výzkum tak bude možné prakticky využít například při promýšlení strategie mezinárodní pomoci v postkonfliktních oblastech, která může k citlivějšímu vnímání nerovnosti přihlížet. *** MICHAL BAUER (29) Vysokoškolský pedagog vyučující na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy působí také jako výzkumný pracovník na CERGE-EI (společné pracoviště UK a Akademie věd). Vystudoval ekonomii na Institutu ekonomických studií, studoval rovněž na New York University. Je držitelem ceny Mladý ekonom udělované Českou společností ekonomickou a Englišovy ceny za nejlepší diplomovou práci v oblasti sociálních věd. Ve svých výzkumných projektech se zabývá vztahem mezi chudobou a chováním: například problematikou trpělivosti a subjektivního diskontování budoucích výnosů (Uganda), heterogenity preferencí v závislosti na genderu (Indie) a sociálního chování v podmínkách válečného konfliktu (Gruzie). Jeho práce patří mezi českými ekonomy v mezinárodním měřítku k nejvýše hodnoceným, uveřejňuje je v prestižních mezinárodních ekonomických časopisech a publikacích. Hlavní přínos našeho výzkumu spočíval v tom, že jsme díky filtru byli schopni prokázat, že nedostatek vzdělání skutečně způsobuje sníženou trpělivost Foto popis| DĚTI ŽÍJÍCÍ V OBLASTECH, kde se nedávno válčilo, jsou podle Michala Bauera ochotnější vzájemně si pomáhat Foto autor| FOTO: archiv Plné znění zpráv


Foto autor| FOTO: Hynek Glos Foto popis| MEZI GRUZÍNSKÝMI DĚTMI na hranicích s Osetií Michal Bauer zkoumal, zda válka vede k většímu sobectví, anebo naopak zvyšuje solidaritu Foto autor| FOTO: archiv O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK ([email protected])

Malé příběhy věcí 11.10.2010 Euro str. 96 euro light DENISA KASL KOLLMANNOVÁ Nendo Nendo znamená japonsky jíl – je měkký, poddajný a dostupný a lze z něj vytvořit misku na čaj nebo postavit dům. „S jílem si často hrají děti, a stejně svobodně jsem si při navrhování chtěl hrát i já,“ říká dnes třiatřicetiletý japonský designér a zakladatel studia Nendo Oki Sato. Pokud nejste fajnšmekři slídící po prestižních světových muzeích a veletrzích, o existenci malé japonské designérské společnosti Nendo jste patrně netušili. Proč si však nepředstavit hvězdu designu budoucnosti? Nendo tvoří tým deseti mladých lidí, většinou bývalých spolužáků z univerzity. Mají pouze malou kancelář v tokijské čtvrti Meguro a zastoupení vMiláně, během několika let své existence již ovšem stačili zaujmout média, zákazníky i umělce. Oki Sato vystudoval architekturu na nejprestižnější japonské soukromé univerzitě Waseda. Po dokončení studií přemýšlel, co bude dělat dál. „Na architekturu jsem se dostal vlastně náhodou, ale hned mě to chytlo. Po obrovském drilu na univerzitě jsem byl vycvičený, že existuje spousta pravidel, která se musejí dodržovat, ale vlastně jsem nevěděl, kam se posunout. Po promoci jsem se s šesti spolužáky vydal do Milána na veletrh nábytku. Uchvátila nás tam ta volnost a svoboda, jež čišela z designu.“ Po návratu do Tokia založili vlastní designérské studio a do vínku mu dali volnost, flexibilitu, hravost. Tato slova se totiž Japoncům vybaví ve spojení se znaky nendo – jílu, který přijme tvar, jaký se do něj otiskne. NA POČÁTKU BYL ČAJ Pětadvacetiletý Sato se stal šéfem malé kanceláře a ostatní si chytře rozdělili role: kromě návrhářů Teruakiho Okady, Jošitaky Ita a architekta Takajukiho Išikawy nezapomněli ani na PR manažera Takahiru Matsumuru a výkonného ředitele Akihira Itu. Ekonomická situace v Japonsku na počátku 21. století nebyla zdaleka tak příznivá jako marnotratná osmdesátá léta, a rozjet firmu tak nebylo snadné. Vsadili proto na vlastní PR a marketing a první práce poslali do designérských soutěží. A hned jejich první hrneček vyhrál cenu značky Lipton: byl potištěn škálou hnědých odstínů tak, aby si každý mohl najít svůj stupeň vylouhování černého čaje, jak jej má rád. Svět „opravdového“ designu však uchvátili lampou Al(Pb)_lumi, jež připomíná svatozář – díky kombinaci hliníku (Al) a olova (Pb) se totiž světelné paprsky po vyleštěné kovové ploše rozlévají stejnoměrně, čímž vzniká neobvyklé světlo. Lampy hned využili při své další zakázce. Majitel malého starého domu v Tokiu je poprosil, aby ho předělali na restauraci, avšak neměl na to moc peněz. Mladí nadšenci se pokusili udělat nejen interiér, ale i něco, co domu vtiskne tvář. „Koupili jsme dvě stě metrů přírodního plátna – ono čím víc metrů koupíte, tím větší slevu dostanete, že... Dům jsme pak do plátna celý zabalili – zvenku i zevnitř. Ze zbytků jsme ušili ubrusy, potahy na židle, natiskli jsme na plátno i vizitky, a udělali jsme z něj dokonce krabičky na sirky.“ Dům v tokijské zástavbě vynikl, získal jednotnou identitu, uchvátil média a získal dvě odborné ceny. Na další milánský veletrh už jeli nikoli jako čerství absolventi, ale coby úspěšní mladí designéři. V Miláně začali spolupracovat s uznávanými společnostmi jako Capellini, Moroso nebo Swedese, v Japonsku například se Sony či AU. Během čtyř let otevřeli vlastní kancelář i v Miláně, vypracovali 90 projektů a získali 30 ocenění. Neomezují se jen na design nábytku, ale vytvářejí i grafický design, architekturu, obaly, interiéry obchodů, bytové doplňky jako vázy, lustry a podobně. JEDNO PROCENTO Plné znění zpráv


V roce 2006 začali s projektem 1%, kdy určité produkty vyrábějí pouze v sérii sta kusů. Každý si tak ve výrobku kupuje zároveň jedno procento limitované edice – není to tedy ani umělecké dílo, ale ani masový design. Návrhářům to také umožňuje lépe vyjednávat s výrobci, kteří v Japonsku menší objednávky rádi přijímají. Mezi 1 % patří například lakovaný ocelový držák na ovoce, kam se jednotlivé kusy – jablko, banán, citron či jahoda – umísťují do přesně vyřezaných otvorů. Za tento designový kousek přitom zaplatíte v přepočtu pouze 2500 korun. Přestože na Evropany působí práce studia jako velmi japonský, čistý design, sami tvůrci se zemí původu nijak nezaštiťují. Ostatně Sato se narodil v Kanadě a mluví výborně anglicky. „Když navrhuji pro Capellini, snažím se zapadnout do jejich stylu. Nesnažím se být Nendo,“ říká Sato. Nové technologie a dokonalost zpracování však mluví za své. Pod značkou Nendo navrhli například Sorane, svítící kulatý panel umístěný nad stůl v restauraci, který u každého stolu hraje jinou hudbu a vytváří jiné světlo. Hudba pak na spolusedící dopadá jako déšť či hřmění z oblohy (sorane znamená zvuky nebes). Podobně i reproduktor Music Cage navržený loni pro japonskou firmu AU se dá zavěsit jako ptačí klec kamkoli do prostoru a s počítačem či mobilním telefonem, odkud se přehrává hudba, se spojuje bez kabelů, pouze přes Bluetooth. Loni navrhli obyčejnou, velmi jednoduchou židli – jenže její nohy jako by mizely ve vzduchoprázdnu. Židle Fadeout je dřevěná, ale má nohy z průhledného plastu, který je ručně domalován tak, aby vytvářel optický klam. Jako když se vynořuje z mlhy. „Při navrhování nezačínám od materiálů, ale od příběhů – ať už je to restaurace, dům nebo obal na žvýkačky. Příběh má vždy nějaké překvapení nebo je v něm ukryto malé štěstí, jež pak ve výsledném produktu ovlivňuje pocity lidí,“ popisuje Sato. Na první pohled obyčejný dům nedaleko Tokia tak skrývá ve střeše obrovské ateliérové okno. „Náš klient chtěl, aby se jeho maminka, která je již velmi stará, mohla dívat na tradiční novoroční ohňostroje. Z toho vycházel celý náš plán umístění domu, zkosení střechy i vnitřní uspořádání. Patro navržené speciálně pro pozorování ohňostrojů se k tomu dá sice využít jen jednou do roka, ale zase to vytváří silné pouto mezi rodinou a přáteli,“ pokračuje mladý designér, jehož firmu oslovují i známé osobnosti. Třeba pro módního návrháře Isseye Miyakeho loni navrhli interiéry nových čtyř obchodů, které se jmenují 24 Issey Miyake a konceptem připomínají v Japonsku tolik populární malé samoobsluhy. Návrháři Nendo proto celý interiér vybudovali pouze z tenkých ocelových prutů, z nichž vytvořili drátěný program poliček, držáků a jakýsi les, jenž umožňuje barevným produktům zazářit v prostoru. DESIGN I UMĚNÍ Co je pro Nendo naprosto typické? Nápad spojující technologie, design a užitnou hodnotu. Každý produkt tak není jen designem sám o sobě, ale odráží v sobě nějakým způsobem okolnosti svého vzniku. Když dostali členové Nendo zakázku vytvořit interiér posilovny a fitness studia v tokijské čtvrti Omotesandó, napadlo je totéž, co každého, kdo tento luxusní okrsek zná – móda a styl. Omotesandó je vyhlášené pro své butiky, restaurace a vybraný životní styl – lézt po barokních rámech obrazů jako po horolezecké stěně je proto vtipnou metaforou. Na Omotesandó návrháři zůstali a navrhli ještě designovou kavárnu pro rodiče s dětmi – s volným místem na pobíhání, knihovnami a naddimenzovanými pohodlnými sedačkami, které vytvářejí prostor pro dovádění. Po osmi letech fungování studia, kdy se jeho produkty dostaly do sbírek MoMA v New Yorku, Museé des Arts Decoratifs v Paříži nebo muzea v Jeruzalémě, pracuje pro Nendo stále jen deset lidí. Některé práce studia jsou totiž spíše konceptuálním uměním než užitým designem. Například taška Brand Destroyer vytvořená pro japonský Vogue v roce 2006. Ve skutečnosti je totiž jen obalem na značkovou kabelku, která pouze několika otvory vykukuje ven. Na začátku této story přirozeně stála otázka, co vlastně dělá značkovou kabelku – oblíbený to fetiš – tak vzácnou. Jestliže jsou to její skryté vlastnosti, měly by proniknout i přes stříbrný obal. Vrstvená židle Cabbage Chair se zase stala základem umělecké instalace Ghost stories v newyorské galerii Friedman Benda. Nejlepším nápadem však nejspíše zůstává talíř navržený pro tokijského cukráře Cudžigučiho Hironobu. Vypadá jako varhánkový držák na pastelky – a také v něm pastelky jsou. Ale samé hnědé, jsou totiž z různých čokolád, takže si na svůj dortík můžete ořezat čokoládové hoblinky mléčné či hořké čokolády. A všechny je sníst. Foto popis| VYPRAVĚČ. „Při navrhování nezačínám od materiálů, ale od příběhů,“ říká třiatřicetiletý šéf designérského studia Nendo Oki Sato. Foto popis| LEZENÍ V ŘÍŠI DIVŮ. Designéři Nenda se při návrhu lezecké stěny pro fitness studio v luxusní japonské čtvrti Omotesandó inspirovali klasickou pohádkou o Alence. Foto autor| FOTO: Profimedia.cz



Foto popis| NÁVRAT DO DĚTSTVÍ. Na letošním milánském veletrhu nábytku představil italský výrobce nábytku Cappellini ve spolupráci se značkou studia Walt Disney Signature čtyři limitované série židlí od čtyř světových designérů. Stoličky z ocelových pásků jsou kreací studia Nendo. Foto popis| SLADKÝ ROZMĚR PSANÍ. Je jen málo oblastí, v nichž by designérské studio Nendo nezanechalo svou stopu. Pro japonského cukráře Cudžigučiho Hironobu navrhli varhánkový talířek na pastelky. Na dezert si můžete ořezat tužku z čokolády od lehké mléčné po tmavou hořkou. Foto autor| FOTO: archiv, Profimedia.cz O autorovi| DENISA KASL KOLLMANNOVÁ, katedra marketingové komunikace a public relations, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

S politikou neměly nic společného, přesto chtějí váš hlas. Celebrity 11.10.2010

Hospodářské noviny Jan Kubita

str. 04

Česko

Z televizní obrazovky nebo ze hřiště na radnici nebo rovnou do Senátu. Volby, které proběhnou příští týden potvrzují fenomén z voleb květnových. Strany znovu zhusta sázejí na populární a známé osobnosti. V Praze je to zpěvák Jan Kalousek, jehož jméno nemělo donedávna s politikou vůbec nic společného. A vedle něj jde do pražských voleb na stejné kandidátce (ODS) bývalý špičkový hokejový brankář Petr Bříza. V Ostravě kandiduje na primátora za TOP 09 televizní moderátor Aleš Juchelka. Do boje o primátora Brna nasadila Suverenita trojskokanku Šárku Kašpárkovou. Sociální demokraté, kteří hodně stojí o úspěch v senátních volbách, nasadili na Blanensku cyklistickou legendu Jozefa Regece. Z pohledu politického marketingu je to logická volba. Dvě celebrity udělaly v květnu ze dvou úplně nových stran strany vládní. Karel Schwarzenberg a Radek John. Přičemž senátor Schwarzenberg byl obecně vnímán spíš jako populární osobnost než jako politik. Také proto je nyní na kandidátkách taková hustota zpěváků nebo sportovců. Důvody jsou dva. Přimět voliče,aby si při hlasování vzpomněl na pozitivní emoce, které zná, když celebritu vidí na televizní obrazovce. A někdy je to také snaha zamaskovat své vlastní nepříliš oblíbené politiky. To druhé je případ právě pražské ODS. Ti, kdo ji poslední čtyři roky reprezentovali na pražské radnici, na billboardech až na výjimky nejsou. Místo nich je to zmiňovaný Kalousek s Břízou a na poslední chvíli „vyrobený“ hlavní lídr, lékař Bohuslav Svoboda. Ne vždy je ale celebrita zárukou úspěchu. Mezi členy ČSSD vyvolala kandidatura herečky Kateřiny Brožové téměř vzpouru a hvězda televizních seriálů ještě před květnovými volbami odstoupila. „Je to pochopitelné, strany se čím dál víc snaží zatraktivnit své kandidátky. Ale myslím, že to možná trochu přeceňují. Zdání z květnových voleb poněkud klame, ty takzvané celebrity nebývají vždy zárukou úspěchu,“ potvrzuje politolog Petr Just z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy: Počet hvězd, které uspějí, ale stále převyšuje ty neúspěšné. Proto je dnes ve sněmovně herec Vítězslav Jandák nebo hokejista Jiří Šlégr a v Senátu herec Tomáš Töpfer. Pokud jde o volební personálie, komunální a senátní volby jsou pozoruhodné ještě jednou věcí: počtem těch, kteří už v domácí politice jednou zazářili, v jakémkoliv smyslu slova, z různých důvodů z ní vypadli a teď se chtějí vrátit. Hned tři ženy, které po květnových volbách vypadly ze sněmovny, se utkají na Kutnohorsku v boji o Senát. Bývalá místopředsedkyně dolní komory a manželka expremiéra Mirka Topolánka Lucie Talmanová, bývalá poslankyně zelených Olga Zubová a bývalá poslankyně a nyní prozatímní šéfka lidovců Michaela Šojdrová. Spolu s nimi kandiduje také bývalá poslankyně ČSSD Jana Volfová,dnes v barvách Strany za životní jistoty. Přes Senát se chce do domácí politiky vrátit bývalý předseda ČSSD, premiér a naposledy eurokomisař Vladimír Špidla. Bývalý místopředseda sněmovny a expředseda lidovců Jan Kasal se po propadáku strany ve sněmovních volbách chce také dostat do horní komory. O comeback se snaží už předlistopadový politik, nechvalně proslulý poradce expředsedy ČSSD Miloše Zemana Miroslav Šlouf. Chce být pražským zastupitelem. A na komunálních kandidátkách se dokonce objevila i dvě téměř zapomenutá jména. TOP09 nasadila v Praze 6 někdejšího výrazného poslance za ODA Ivana Maška a v Brně-Žabovreskách kdysi velkého lidoveckého bojovníka proti homosexuálům Pavla Tollnera. *** Plné znění zpráv


Celebrity kandidují Praha – zpěvák Jan Kalousek, brankář Petr Bříza, lékař Bohuslav Svoboda (všichni za oDS) Brno – trojskokanka Šárka Kašpárková (za Suverenitu) ostrava – tV moderátor Aleš Juchelka (za toP 09) BlanensKo – cyklista Josef Regec (za ČSSD) O autorovi| Jan Kubita, [email protected]

Belgická koloniální traumata 11.10.2010

Mezinárodní politika str. 10 Belgie - v (polo)čase rozpadu? Vilém Řehák

Osobní sny, snaha povýšit Belgii mezi tehdejší světové velmoci a ekonomické zájmy krále Leopolda II. stály v poslední čtvrtině 19. století za počátkem belgického angažmá v srdci Afriky. Belgie podobně jako Francie zůstala v Africe aktivní i po vyhlášení nezávislosti Konga. Problematická minulost se ovšem na vztazích obou zemí i na rozvojové politice Belgie podepisuje dodnes. Následník belgického trůnu Leopold II. projevoval již od dětství enormní zájem o geografii a došel k závěru, že Belgie je malá země s omezeným ekonomickým potenciálem, a proto nutně potřebuje mít zámořskou kolonii. Po svém nástupu na trůn v roce 1865 začal tuto vizi realizovat… Svobodný stát Kongo Ekonomické zájmy ovšem maskoval altruistickými pohnutkami jako prozkoumání oblasti kolem řeky Kongo a boj proti arabským otrokářům. Za tímto účelem založil Mezinárodní africkou asociaci, jejímž byl předsedou. Najal do svých služeb H. M. Stanleyho, objevitele toku řeky Congo, a vyslal jej na pětiletou misi do Afriky. Jeho úkolem bylo podepisovat smlouvy s místními náčelníky, které belgickému králi garantovaly obchodní monopol a právo na půdu a výběr daní. Současně král rozehrál velkou diplomatickou hru ve snaze dosáhnout mezinárodního uznání Svobodného státu Kongo. Triumfu dosáhl na Berlínské konferenci (1884-1885). Ač sám nebyl jejím účastníkem, získal faktické právo na Kongo za předpokladu volné plavby po řece a volné misijní činnosti a obchodu. To se ovšem nestalo, misie zde mohly působit jen belgické katolické a volný obchod trval pouze pět let, než se začalo vybírat dovozní clo. Od roku 1890 se začaly objevovat první negativní zprávy o situaci v Kongu. Kritice byl podroben především systém nucených prací. Afričané pracovali na obchodních stanicích jako nosiči, při stavbě železnice, při lovu slonoviny, sběru kaučuku a později v dolech a jako řadoví členové konžské armády Force publique. Do služeb belgického krále ovšem nevstupovali dobrovolně, ale pod tíhou enormního teroru, který byl v zemi nastolen. Náčelníci byli nuceni na základě podepsaných smluv, kterým nerozuměli, a pod hrozbou vypalování vesnic dodávat pracovní sílu. Při sběru kaučuku, který se stal základem pro ekonomický boom Konga, mělo nedodržení povinného minimálního odběru za následek fyzické násilí, bití, smrt. Standardní praxí byly nájezdy a zajímání žen a dětí, jejichž vykoupení bylo podmíněno prací pro koloniální správu. Afričané nedostávali plat, strava bylaminimální, šířil se hlad a nemoci. Jejich postavení bylo srovnatelné s postavením otroků v Novém světě. Odborné odhady hovoří o tom, že v letech 1880-1920 se počet obyvatel Konga snížil o polovinu, tj. asi o 10 milionů osob. Král však mohl být spokojen. V Kongu emitoval obligace v hodnotě půl miliardy dnešních dolarů, které byly investovány nikoli v Africe, ale v Evropě (například královský zámek v Laekenu). Osobní zisk, který mu kolonie přinesla, je odhadován přes miliardu dolarů. Poppe označuje vztah Belgie ke Kongu jako „bezuzdnou hrabivost“. Další miliardu dolarů pak získal král od belgického státu poté, co mu v roce 1908 kolonii po několikaleté systematické mediální a diplomatické kampani proti způsobu správy Konga odprodal. Belgické Kongo Převedení Konga pod ministerstvo kolonií znamenalo ukončení největších excesů a vyhlášení reforem. Nedošlo ale k žádné změně filosofie systému a základními stavebními kameny nadále zůstaly koloniální administrativa, katolické misie a velké obchodní společnosti. Místní administrativa však byla jen pasivním vykonavatelem Plné znění zpráv


příkazů z Bruselu, kam byla centralizována správa kolonie. Na nejnižší úrovni vykonávaly správu lokální tradiční autority, loajální vůči Bruselu (v opačném případě byli náčelníci nahrazeni novými náčelníky, které si Brusel sám vybral). Afričané ani Evropané žijící v Kongu neměli volební právo, první komunální volby se uskutečnily až na konci padesátých let a první parlamentní volby až v roce 1960. Stengers uvádí tři velké ideje, na nichž Belgické Kongo stálo. Zaprvé byla koloniální politika vnímána jakou součást národního díla a Kongo jako desátá belgická provincie. Zadruhé byla belgická přítomnost vnímána jako civilizační mise spojená se zvýšením úrovně života, zdravotnictví, školství a s evangelizací. Šíření katolictví bylo úspěšné již od samých počátků, zdravotní péče se začala zlepšovat až po první světové válce, úroveň života se zlepšila jen u části vzdělaných Afričanů žijících ve městech (tzv. évolués) a vzdělávací politika skončila fiaskem. Školství totiž bylo v rukou misií a důraz byl kladen na základní školství, katolické semináře a profesionální trénink pro nejnižší úrovně koloniální správy. Střední a vysoké školství chybělo, a tak při vyhlášení nezávislosti bylo v celém Kongu jen šestnáct vysokoškolsky vzdělaných specialistů. Na druhou stranu v mnoha ohledech bylo Kongo rozvinutější než jiné africké kolonie (například dopravní síť). Třetím pilířem byla ekonomická dimenze, kterou představoval především export surovin velkými společnostmi s kapitálovou účastí státu (např. Société Generale) a import belgické produkce. V přístupu Belgie ke Kongu i nadále převažovaly ekonomické motivy a do třicátých let přetrvaly nucené práce, jen nebyly realizovány násilnou formou, ale uvalením vysokých daní z hlavy. Koloniální charta explicitně uváděla, že Kongo nesmí zatěžovat státní rozpočet. Ostatně, za sedmdesát let své přítomnosti Belgie investovala v Kongu tolik, kolik je polovina ročního belgického rozpočtu určeného na výplatu důchodů. Nevyřčeným čtvrtým pilířem pak bylo to, co Hochschild označuje jako politiku zapomnění, tedy zničení archivních dokumentů z doby Svobodného státu a snaha vytěsnit vzpomínky na nedávnou minulost z myslí lidí jak v Belgii, tak v Kongu. V obou případech se to podařilo vcelku rychle, průběh první světové války umožnil Belgii opustit nálepku viníka koloniálního násilí a stylizovat se do role oběti německé agrese. V Kongu se v rámci orální tradice nedávná historie smazala také velice rychle, částečně i proto, že řada místních náčelníků více či méně dobrovolně kolaborovala s belgickými kolonizátory, a tato etapa dějin se proto v orální historii často ani netradovala. Dekolonizace Bruselská politická scéna žila v představě věčné jednoty Belgie a Konga s postupným politickým vzděláváním obyvatel a předáváním politických práv. V Africe vrcholilo národněosvobozenecké hnutí, avšak Belgie celou situaci podcenila v domnění, že v Kongu se totéž stát nemůže. Do karet jí nahrávala řada faktorů: naprostá absence politického vědomí, snaha évolués přiblížit se evropskému stylu života, absence kontaktu mezi évolués z různých částí Konga. To se však rychle změnilo. Zavedení laického školství a vznik první konžské univerzity v roce 1954 vyvolaly ostrý odpor misií a Kongo poprvé zažilo ostrou politickou akci. Na bruselském Expu v roce 1958 se potkali évolués z různých částí Konga, mezi nimiž rezonovaly ohlasy vývoje v Ghaně a Guineji, a belgická vláda vydala první oficiální dokument s jasně stanoveným harmonogramem politické emancipace Konga. Hovořilo se o třiceti letech, ale události nabraly rychlý spád. Vznikly první politické strany, v lednu 1959 propukly velké lidové bouře, a protože belgická veřejnost odmítala alžírský scénář a nasazení síly, došlo k dohodě o plné nezávislosti Konga k 30. červnu 1960. Belgie však v Africe zůstala. Den před vyhlášením nezávislosti byla podepsána smlouva o přátelství, pomoci a spolupráci mezi oběma zeměmi. Belgie sehrála také významnou roli v následné hluboké politické krizi. Již od prvních dní nezávislosti se Kongo utápělo ve vnitřních sporech mezi Národním konžským hnutím (premiér Patrice Lumumba), stranou Abako (prezident Joseph Kasa-Vubu) a regionální stranou Conakat z bohaté provincie Katanga (Moise Tshombe). Belgické korporace operující v Katanze udržovaly úzké vazby na místní politiky, na druhou stranu belgická vláda preferovala udržení jednoty země a na centrální úrovni podporovala prozápadního prezidenta před levicovým premiérem. V čele armády byl stále generál Emile Janssens, který odmítl jmenovat do vysokých funkcí Afričany, a vyvolal tím rozsáhlou armádní vzpouru. Následně Lumumba odvolal z funkcí celé belgické vedení armády a dosadil do čela konžské důstojníky. Vzpoura ale pokračovala dál. Zásah belgických jednotek na ochranu krajanů vyvolal zásadní odpor premiéra, který ukončil veškeré diplomatické styky s Belgií a obrátil se se žádostí o pomoc na OSN. Mezitím Tshombe s belgickou vojenskou podporou vyhlásil nezávislost Katangy. Přestože se belgické jednotky poté ze země stáhly a do země přišla neutrální mise OSN, splnil Lumumba svou hrozbu a začal jednat o vojenské spolupráci se Sovětským svazem. To byl impuls pro americké zpravodajské služby, aby se jej definitivně zbavily. Teprve nedávno Belgie oficiálně přiznala, že vrcholní politici o americkém plánu věděli a někteří důstojníci se na jeho provedení přímo podíleli. Studená válka



Ani Lumumbova smrt ale situaci neuklidnila. Moc centrální vlády byla slabá, administrativa nepracovala, protože belgičtí úředníci odcházeli a neměl je kdo nahradit, v zemi vládla anarchie. Jednota Konga byla obnovena až v lednu 1963, ale neustálé boje mezi jednotlivými frakcemi pokračovaly a vyhrotily se po volbách na jaře 1965. V listopadu téhož roku se s americkou pomocí moci chopil náčelník generálního štábu Joseph Mobutu. Úzké belgicko-konžské vazby přetrvaly v ekonomické oblasti, kde Société Générale de Belgique ovládala kolem 70 procent konžské ekonomiky. Mobutu vytvořil kolem své osoby a spřízněných elit autoritářský režim založený na korupci, klientelismu a represi. Belgické firmy získaly v ekonomice volné ruce výměnou za úplatky vládnoucím vrstvám. Politické vztahy se ale začaly zhoršovat. Mobutu posiloval roli státu na úkor zbylých pilířů, církve a velkých firem, a již v roce 1966 přerušil oficiální styky s Belgií. Ke zmrazení vzájemných vztahů došlo, když Mobutu bez náhrady znárodnil veškerý majetek zahraničních, tj. především belgických firem (1973). Jejich převedení na jednotlivé členy vládnoucí kliky vyvolalo rychlý bankrot, navíc ekonomická situace země se začala zhoršovat v důsledku klesajících cen vyvážené mědi a rostoucích cen dovážené ropy. Mobutu proto začal zahraniční investory lákat zpět, navrátil 60 procent znárodněného majetku a podepsal s Belgií novou dohodu o spolupráci. Vztahy obou zemí se normalizovaly, Belgie pomáhala při jednáních o restrukturaci narůstajícího zahraničního dluhu a v roce 1978 vojenským zásahem pomohla vládě vypořádat se s novým pokusem separatistů v Katanze. Americká a belgická podpora režimu vycházela z jeho strategické pozice ve studenoválečném konfliktu, mj. Zdroje * Hochschild, Adam (1999). King Leopold´s Ghost. New York: Houghton Mifflin Company * Meredith, Martin (2005). The State of Africa. London: Free Press * Poppe, Guy (2010). Belgique -Congo, 50 ans apris: Des grands appétits á la frugalité. Septentrion 2/2010 * Stengers, Jean (1989). Congo. Mythes et réalité. 100 ans dhistoire. Paris: Duculot. * Colette Braeckman - blogy na www.lesoir.be * Congo 60-10: Permanences et ruptures (12/6/2010) * Congo retro: La Belgique doit-elle demander pardon? (3/5/2010) * Congo retro: une colonie qui n’a rien coté a la Belgique (24/4/2010) i s ohledem na probíhající konflikt v sousední Angole. Režim v Kongu byl sice zkorumpovaný a autoritářský, ale také prozápadní. Po roce 1990 Konec studené války samozřejmě tyto strategické konotace narušil a Spojené státy, Francie a Belgie začaly vyvíjet soustavný tlak na demokratizaci režimu. První neshody se objevily koncem 80. let ohledně výše umazání konžského dluhu, v roce 1991 Belgie vojensky zasáhla na ochranu svých občanů při nepokojích vyvolaných pomalým postupem jednání o demokratizaci země, v roce 1993 nebyl Mobutu jako jediná hlava státu pozván na pohřeb belgického krále Baudoina. Belgie si začala uvědomovat, že pro ni Kongo ztrácí na významu. Objem belgické pomoci se snížil na čtvrtinu a začala se vést celospolečenská diskuse o rozvojové pomoci vůbec. Ta byla dosud hluboce ovlivněna koloniálním duchem a směřována především do Konga, po roce 1990 se začíná diskutovat, zda nesměřovat pomoc do zemí, s nimiž nemá Belgie žádné vazby. Belgická média odkryla případy, kdy rozvojová pomoc znamenala profit pro belgické společnosti, méně již pro přijímající zemi. V roce 1999 byl po dlouhých diskusích přijat zákon o rozvojové spolupráci, který poprvé stanovil jasné priority a cíle (redukce chudoby, dosažení udržitelného lidského rozvoje, definice klíčových odvětví: zdravotnictví, školství, zemědělství, infrastruktura, sociální rozvoj a prevence konfliktů), a belgická vláda se zavázala (a nesplnila) zvýšit objem pomoci na OSN požadovaných 0,7 procenta HDP. V téže době začala další fáze normalizace vzájemných vztahů. Zatímco v posledních letech Mobutuovy éry byly na bodě mrazu a podobně i během krátké vlády Laurenta Kabily, který zatáhl střední Afriku do vleklé války, po nástupu Josepha Kabily a s blížícím se koncem války byly opětovně navázány bilaterální vztahy. Belgie se aktivně podílela na vyjednání míru, na přípravě voleb v roce 2006 a na výcviku konžské armády. Přetrvávající vysoká míra korupce v zemi však byla důvodem opětovného ochlazení vztahů a omezení rozvojové pomoci v roce 2008, Kongo během této roztržky uzavřelo konzulát v Antverpách, Belgie naopak konzuláty v Bukavu a Lubumbashi. Ministerstvo zahraničí začalo prosazovat, aby pomoc byla podmíněna dobrým vládnutím a bojem s korupcí. Zatím nicméně stále převažuje bezpodmínečný přístup, který razí ministerstvo rozvojové spolupráce a jehož výsledkem je aktualizace rámcové dohody o spolupráci a urovnání neshod v roce 2009. Konec nostalgie Vztahy v posledních letech jsou ovlivňovány především aktuálním politickým vývojem v Kongu, ale také vnitřními diskusemi v Belgii o podobě a směřování rozvojové pomoci. Faktem je, že podíl Konga na belgickém obchodě poklesl v uplynulých padesáti letech z pěti procent téměř na nulu a zájem Belgie o Kongo se zmenšuje. Analogicky na druhé straně i Kongo dnes má z hlediska rozvojové pomoci důležitější partnery než Belgii, například Čínu. V obou zemích již běh dějin ovládá nová generace, nijak nezatížená „duchem koloniální minulosti“, a doba nostalgie ve vzájemných vztazích tak je, zdá se, u konce. Plné znění zpráv


Podíl Konga na belgickém obchodě poklesl v uplynulých padesáti letech z pěti procent téměř na nulu a zájem Belgie o Kongo se zmenšuje. Analogicky na druhé straně i Kongo dnes má z hlediska rozvojové pomoci důležitější partnery než Belgii, například Čínu. Foto popis| O autorovi| Vilém Řehák, vystudoval afrikanistiku-politologii (FF UK) a mezinárodní vztahy (FSV UK). [email protected]

V pátek se jde k urnám. A ODS ví, že jí teče do bot 11.10.2010

tyden.cz

str. 00 ČTK

Podzimní volby

V senátních volbách obhajuje ODS osmnáct křesel. Do boje jde s pošramocenou pověstí, a tak očekává ztráty. V senátních volbách obhajuje ODS osmnáct křesel. Do boje jde s pošramocenou pověstí, a tak očekává ztráty. Občanským demokratům teče do bot. Těžkou ránu čekají v komunálních volbách a rozhodně přijde i ve volbách senátních, kde letos obhajují celé dvě třetiny z 27 křesel, o která se hraje. A polovinu z těch, jimiž disponují celkem (senátorský klub strany má 36 členů; o jednoho z nich už ale přišli předem - Bedřich Moldan kandiduje za TOP 09). Ve volbách v roce 2004, kdy šlo o tatáž křesla jako letos, získali modří 18 senátorů. Ty teď však strana s velmi pošramocenou pověstí a odlivem voličské přízně obhájí jen těžko. A dobře si to uvědomuje. "Komunální a senátní volby mohou pro ODS znamenat problém," připustila v nedávném rozhovoru pro časopis TÝDEN první místopředsedkyně strany Miroslava Němcová. Zvláště v tradiční baště Praze ztrácí Nečasova partaj pozice. Průzkumy jí předpovídají jen 28 procent voličských hlasů. To je oproti roku 2006, kdy se konaly poslední komunální volby, propad téměř na polovinu (tehdy získala 54,4 procenta). Podle průzkumu pro MF DNES, který zpracovala agentura Factum Invenio, by v Praze vyhrála TOP 09, vedená do voleb bývalým guvernérem ČNB Zdeňkem Tůmou. Volební model ji přisuzuje zisk 29,6 procenta hlasů. ODS, která na primátora nominovala gynekologa Bohuslava Svobodu, podle sociologů získá 24,4 procenta. Následují ČSSD se šestnácti procenty, komunisté s osmi a až páté jsou Věci veřejné s odhadovaným ziskem 7,7 procenta pražských voličů. Ani celorepublikové průzkumy ODS sebevědomí příliš nezvedají. Těsně před senátními volbami 2004 se pro ODS podle průzkumu CVVM vyslovovalo 37,5 procenta voličů. Nyní je to podle téže instituce 23,5 procenta. Ostře sledovaný Sobotka Mezi ostře sledované bude určitě patřit senátorský souboj v Liberci, kde si chce svou pozici udržet šéf Senátu který se netají ani prezidentskými ambicemi - Přemysl Sobotka. Kuriózní situace se rýsuje v Kutné Hoře. Tam před šesti lety ODS rovněž zvítězila, ovšem její senátor Bedřich Moldan stihl letos zběhnout k TOP 09. Obhájcem kutnohorského mandátu v modrém dresu tedy bude manželka stranického expředsedy Mirka Topolánka Lucie Talmanová. Moldan sám se o své křeslo rovněž hodlá poprat, ovšem v Praze 6, již do letošního května reprezentoval v horní komoře další přeběhlík Karel Schwarzenberg, před šesti lety kandidující jako společný kandidát US-DEU a ODA, později reprezentující Stranu zelených a dnes šéfující TOP 09. V Brně se zas bude po šesti letech o voličskou přízeň prát exministr zdravotnictví Tomáš Julínek. Z osmnácti senátních míst ODS jich čtrnáct obhajuje ten samý kandidát, ve čtyřech případech sahá strana po nových tvářích. Kromě zmíněné Kutné Hory je to ještě Praha 11, kde místo stávajícího senátora Jana Nádvorníka kandiduje Milan Pešák, Mělník (stávající senátor Jiří Nedoma, nový kandidát Veronika Vrecionová) a Blansko (stávající senátor Vlastimil Sehnal, nový kandidát Karel Jarůšek). Plné znění zpráv


Politologové: Trumfy nedrží ODS Také politologové ODS prorokují ztrátu vlivu. Jedním z důvodů je silná konkurence stran s podobným programovým nábojem. "Nejvíc narváno máme v pravicovém konzervativním rohu," uvedla politoložka Vladimíra Dvořáková a jmenovala TOP 09, ODS a rovněž KDU-ČSL, která ale v květnu u voličů propadla. Podle Miroslava Nováka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy není pravděpodobné, že si všechny tři pravicové strany udrží vysokou podporu. Levice se však podle něho o budoucnost bát nemusí. Před šesti lety se po drtivém zisku osmnácti senátních křesel občanští demokraté radovali. Výsledek prezentoval tehdejší šéf ODS Mirek Topolánek jako de facto "vyslovení nedůvěry vládě", kterou vedl sociální demokrat Stanislav Gross. A ten zas pro změnu v reakci na propadák své partaje začal uvažovat "o konstituování parlamentu o jedné komoře". Nynější voličské preference ODS ale ukazují, že někdejší Grossův nápad bude moci ČSSD odložit ad acta.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/podzimni-volby/v-patek-se-jde-k-urnam-a-ods-vi-ze-ji-tece-dobot_183090.html

Tůma: Za stejné peníze můžeme mít více muziky 9.10.2010

denik.cz str. 00 Z domova Kateřina Perknerová

Praha /ROZHOVOR/ – Má za sebou kariéru úspěšného finančníka, která začala v Prognostickém ústavu vedeném Valtrem Komárkem. " Když si Zdeňka Tůmu vybral Václav Havel v roce 2000 za guvernéra České národní banky, ostře protestovali tehdejší premiér a předseda ČSSD Miloš Zeman i jeho opoziční partner, předseda sněmovny a ODS Václav Klaus. Tůma byl totiž už tehdy blízký Karlu Schwarzenbergovi a podnikateli Zdeňku Bakalovi, v jehož Patria finance pracoval. Podepsal také Dřevíčskou výzvu, která kritizovala dopady opoziční smlouvy a účastnil se diskusí sdružení Lípa. Po pěti letech ho přesto prezident Václav Klaus podruhé instaloval do čela centrální banky. Když letos kývl na primátorskou kandidaturu v Praze, okamžitě se vyrojily úvahy, že časem vystřídá Schwarzenberga ve vedení TOP 09 a možná dokonce Klause na Pražském hradě. V jednom rozhovoru jste uvedl, že každý ekonom musí být pravicovým voličem. Proč si to myslíte? Připadá mi, že studium ekonomie k tomu vede. Ale samozřejmě šlo o nadsázku. Znám ekonomy, jichž si vážím a počítám je mezi své přátele, jako třeba Pavla Mertlíka, kteří jsou v politickém spektru nalevo. Kandidujete na pražského primátora, což je post svým významem přesahující komunální politiku. Jak hodnotíte záměry vlády pro příští čtyři roky v hospodářské a daňové oblasti? Vláda zatím dělá první kroky, které povedou k částečné stabilizaci veřejných financí. Šachista by řekl, že jde o vynucené tahy, kde nebyl velký prostor k manévrování. Zásadní reformy, především tu penzijní, má teprve před sebou. Hesla, která omílají nezbytnost reforem, můžeme teď před volbami číst na každém sloupu. Ale obsah se jaksi vytrácí. Tento týden například vyšel průzkum, podle něhož si 70 procent lidí nespoří na penzi, protože na to nemají.



Penzijní reforma má už celkem jasné kontury, ať už díky práci Bezděkovy komise nebo mnoha diskusím na politické úrovni. Není to tak, že by lidé měli platit stejné částky do průběžného systému a navíc by si měli něco odkládat. Vždycky se počítalo s tím, že ti, kteří by šli do druhého pilíře, by platili méně do průběžného financování právě proto, aby byl vytvořen prostor na soukromé připojištění. Copak neznáte českou mentalitu? Jakmile by se pojištění snížilo, většina lidí by ušetřenou částku využila jinak, určitě ne na důchodové spoření. Proto bych to dal samozřejmě povinně. Dobrovolné odkládání není žádná reforma. Pak by skutečně mohlo dojít k tomu, že by se platilo méně a ve finále by u mnoha lidí bylo nižší zajištění na důchod. Vznikaly by obrovské tlaky na stabilitu systému a na to, aby stát stejně dosypával. Z toho důvodu patřím k zastáncům povinného příspěvku do druhého pilíře. Kdo zaručí, že správci těchto vkladů nezkrachují? Majetek musí být od správce oddělený. Je to tak, jako když se s nějakým investorem domluvím, že bude za mne investovat, ale stále ten vklad zůstává mým majetkem. Může ho ale spravovat tak špatně, že přijdete na mizinu. To může, ale je to stejné jako u bank. Musí nad tím bdít instituce, která má na starosti finanční dohled, v našem případě je to centrální banka. Koneckonců by to nebylo nic nového, na penzijní fondy dohlíží už dnes. Takže pokud by správce peníze střadatelů prošustroval, stát zastoupený centrální bankou, by jim garantoval jejich vklady a peníze jim vrátil? To jsou dvě odlišné věci. Dohled centrální banky je právě od toho, aby nikdo velké peníze prošustrovat nemohl. Hlídá systémové riziko a neměla by dopustit, aby společnost zkrachovala. Pokud se mě ptáte, jestli existuje záruka, že se nikdy nic takového nestane, tak neexistuje. Jako není žádná záruka, že nezkrachuje stát, jako vidíme v případě Řecka. Totální záruky nemáte nikde, ani v systému průběžného financování. Když byste ho nechala tak, jak je, zkrachuje stejně. Proto mi připadá z hlediska možných rizik lepší mít dvě nohy, o něž se lze opřít. Jako guvernér české národní banky jste komerční bankéře zkrotit dokázal. Na Wall Street se to ale nepovedlo a právě nezodpovědné investice amerických bank zapříčinily drastickou finanční krizi. Kde stojíte ve vášnivých diskusích o tom, jak moc má stát svazovat bankéřům ruce, aby se nic podobného neopakovalo? Chvála nejde na moji hlavu, ale na bankovní radu a sekce finančního dohledu. Je pravda, že jsme krizí prošli poměrně dobře, i díky zkušenosti řízení rizik z období 90.let. Teď se debata vede o tom, zda regulace má či nemá být a pokud ano, jak má být silná. Že se stát snaží regulovat finanční sektor, je fakt. Pokud se tomu nechal úplně volný průběh, vedlo to k příliš častým krachům, to byla Amerika koncem 19. století. Čili jak silná by tak regulace měl podle vás být? Jde o věčné hledání kompromisu a rovnováhy mezi zajištěním určité bezpečnosti vkladů a velikostí nákladů při poskytování služeb. Poskytování bankovních služeb patří k základní infrastruktuře, bez níž si nedovedeme představit fungování moderní společnosti. Je to skoro jako rozvod vody a elektřiny. A jak se v krizi ukázalo, žádná vláda si nedovolila nechat bankovní sektor úplně padnout. To nicméně neznamená, že tyto garance by měly být rozšířeny na finanční sektor jako celek. Investování na finančních trzích pro mne vždy zůstane segmentem určeným pro poučené investory, kteří si musejí umět ohlídat svá rizika. CHI ZLEPŠIT REPUTACI PRAHY Váš nástupce v křesle guvernéra České národní banky Miroslav Singer řekl, že by nikdy neuvažoval o vstupu do politiky… To jsem před třemi lety říkal taky. Právě. Singer dodal, že tímto krokem jste překvapil nejen své kolegy, ale zřejmě i sám sebe. Plné znění zpráv


Je to tak. Neplánoval jsem to. Jak se to bankéři s pokerovou tváří bez stopy vášně stane? Mám rád výzvy a věděl jsem, že budu muset dělat něco jiného, i když, že to bude tak moc jiné, jsem netušil. Po debatách, které jsem měl s panem Schwarzenbergem, jsem uznal, že je tady příležitost některé věci změnit k lepšímu, protože pověst vedení hlavního města je špatná. Což je velká škoda. A to je tak silný motiv, že jste zavrhl lukrativní kariéru v soukromém sektoru doma či v zahraničí? Pro mne tím silným momentem je skutečně přání, aby Praha měla lepší reputaci než má dneska. A aby při tom neutrpěla moje důvěryhodnost. Za tím je ukrytá víra, že svou práci budeme dělat dobře, že magistrát bude Pražany považovat za svoje klienty, že se nebude fungovat jako úřad, který rozdává razítka a chová se arogantně. KDO JE DOC. ING. ZDENĚK TŮMA, CSc. – narodil se 19. října 1960 – vystudoval fakultu obchodní na Vysoké škole ekonomické v Praze. Absolvoval zahraniční studijní pobyty ve Velké Británii, Nizozemí a USA – v letech 1993–1995 byl poradcem ministra průmyslu a obchodu a od roku 1995 byl hlavním ekonomem Patria finance – dlouhodobě přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde v 90. letech vedl katedru makroekonomie a obhájil docenturu – v roce 1998 byl výkonným ředitelem Evropské banky pro obnovu a rozvoj, v jejímž představenstvu zastupoval Českou republiku, Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko – od 1. prosince 2000 byl guvernérem České národní banky. Dne 11. února 2005 ho prezident Václav Klaus jmenoval guvernérem České národní banky na další funkční období. To na svou žádost předčasně ukončil letos v červnu. – v srpnu se stal členem TOP 09, která ho zvolila kandidátem na primátora Prahy – je podruhé ženatý, má čtrnáctiletého syna a devítiletá dvojčata Jenže podobné ambice měli všichni vaši předchůdci. Ať už proto, že za sebou neměli silnou stranickou podporu, nebo kvůli zapletení do klientelistic-kých sítí. Nezačínám z nuly, mám za sebou nějakou kariéru. Zatím jsem se nezapletl a nehodlám to měnit. Ani tak zdaleka nemáte vyhráno. Vždyť všechny tajné dohody, už zaúčtované všimné a podivné vazby budou otravovat ovzduší na radnici dál. Jak ho chcete pročistit? Toho jsem si samozřejmě vědom. Také vím, jaké zkušenosti udělali předcházející primátoři včetně Jana Kasla. Pokud je takhle vysoko člověk sám, moc toho nezmůže. Od začátku jsem to vnímal jako politickou funkci, a proto jsem také vstoupil do TOP 09. Člověk musí mít za sebou lidi ze strany, s nimiž do toho jde. Pro mě je jedinou přijatelnou cestou sestavit radu, ve které se shodneme na věcech, které je třeba udělat. Včetně dohody na personální obměně to bude součástí koaliční smlouvy. V RADĚ CHCI MÍT LIDI S ČISTÝM ŠTÍTEM Tím říkáte, že pokud by například ODS do rady nominovala lidi spjaté s minulou érou a jejími skandály, byl byste kategoricky proti? Ano, to by pro mne bylo velmi obtížně přijatelné. A nejde jen o radu, ale také úřad jako takový. Plné znění zpráv


Praha v minulém volebním období vskutku proslula tunely a skandály všeho druhu, nevýhodnými pronájmy počínaje přes zmanipulovaná vývěrová řízení a konče prodraženou opencard. Budete čekat na nové protikorupční zákonodárství nebo se do toho pustíte rovnou? Čekat vůbec není potřeba. V bance jsme postupovali podle stávajícího zákona o veřejných zakázkách a žádný problém jsme neměli. Stejně může jednat každý. Navíc je tu silný tlak i od soukromé podnikatelské sféry, která se sama snaží prosadit změnu zákona. Vždycky říkám, že v této oblasti jde vždy o kombinaci dobrých pravidel a slušného chování. Můžete mít výborný a detailní zákon, ale pokud vaše úmysly nebudou čisté, vždycky si najdete únikovou cestičku. Naopak i při současných nedokonalých pravidlech šlo hrát férově a dostat dobrou cenu bez jakékoli korupce. Hlavní recept je transparentnost a zveřejňování celého průběhu veřejných zakázek včetně uzavřeného kontraktu. Tedy i hlasování jednotlivých radních? Může být, i když si nemyslím, že je to nejpodstatněj-ší věc. Zveřejňování všeho na webu je hezké zaklínadlo, ale copak se běžný člověk vyzná ve změti paragrafů, odkazů a stovkách stránek dokumentace? V okamžiku, kdy věci budou zveřejňované včas, nepochybuji o tom, že minimálně novináři si najdou dostatečně kvalifikované experty, kteří jim řeknou, zda to je či není v pořádku. Navíc je třeba jasné, že územní plán nemůže fungovat s několika tisíci změnami za jeden rok. A také nesmí být systematicky válcován útvar rozvoje hlavního města. Na tyto experty se musí vedení města spoléhat. Kdo vám zaručí, že experti jsou čistí jako lilie a nekreslí svoje plány na zakázku? Od toho jsou tam radní, kteří mají politickou odpovědnost a také by měli být schopní vybrat si kvalitní lidi. Jejich odborný názor by pak ovšem měl být respektován. Jste zastáncem toho, aby se co možná nejméně zasahovalo do územního plánu v případech, kdy se náhle zjevují návrhy na přeměnu nestavebních pozemků na stavební? Ideální by bylo, kdyby jeho valná část byla závazná a jen menší flexibilní. Je jasné, že Praha se bude rozvíjet. Nové zastupitelstvo po volbách řekne své zásadní stanovisko ke koncepci územního rozvoje, což znamená, že musí také sdělit, které pozemky se výhledově mají změnit ve stavební parcely. Pokud vím, v některých zahraničních metropolích se podařilo zohlednit právě tyto změny. Jestliže si člověk koupí pozemky, za rok se změní územní plán a bude možné na nich něco stavět, pak by měl doplatit rozdíl do jejich nové tržní ceny. To je jedna z možných úvah. Obecně lze říct, že je pro mne nepřijatelné, aby kdokoli během roku změnou územního plánu dosáhl několikanásobného zhodnocení své investice. BEZDOMOVCI NEJSOU ZÁSADNÍ PROBLÉM Překvapilo vás, že podle posledního průzkumu Pražany nejvíc trápí bezdomovectví následované přítomností narkomanů a hustým výskytem heren? Ano, jiným průzkumům většinou dominovala doprava. Bezdomovci jsou pochopitelně hodně viditelní a v předvolebním období se také stali vděčným mediálním tématem. Nicméně jich je několik tisíc a nevnímám je jako zásadní problém. Praha je metropole, kde vždycky lidé bez domova budou přítomni. Město se jich nikdy nezbaví, stejně jako drog. Úkolem vedení města a policie je, aby se obyvatelé ve svém městě cítili bezpečně a zároveň zajistit těmto lidem slušné přežívání, pomoc a možnost návratu do většinové společnosti. Takže žádné tábory na okraji města pro nepřizpůsobivé? Odpověď je absolutně jasná: samozřejmě že ne. Důležitá je terénní práce, při níž musí městu pomáhat neziskové organizace, které to umějí a mají výborné experty. Mimochodem právě na drogovou problematiku město vyčleňovalo dost prostředků a Pavel Bém se hodně zasloužil o to, že se nešlo jen cestou represe, ale i účinně podané ruky.



Jenže s tenčícím se rozpočtem už mnohá zařízení končí, některá, jako třeba sdružení Naděje, přežívá z posledních sil. Najdete v městské pokladně pro ně peníze? Krize už doznívá, nepředpokládám, že by se měl rozpočet nadále tenčit a navíc jsem přesvědčen, že za stejné peníze můžeme mít daleko více muziky. Je tam očividně spousta zakázek výrazně předražených a když tyhle věci budeme dělat lépe, určitě nám zbude i na jiné věci. Nebyla bych tak optimistická. Opatření, která vláda chystá, se nepochybně dotknou všech obyvatel s nižšími příjmy. Připomenu jen plánované seškrtání sociálních dávek, dramatické zvýšení cen elektřiny a zvýšení dolní sazby DPH z deseti na sedmnáct procent. Počítáte s tím, že plno hlavně starších lidí své byty prostě neutáhne? Na to se dá těžko odpovědět obecně. Je tu určitá záchytná státní síť a město může pak řešit jednotlivé případy. Pokud vím, všechny městské části ale počítají s tím, že ve svých obvodech budou muset mít nějaké sociální bydlení. Nebojíte se, že snižování platů ve státní sféře o deset procent povede k výrazné privatizaci veřejných služeb? Že si zkrátka místo policistů a strážníků budete muset najímat soukromé bezpečnostní agentury? Očekávám velkou debatu o úloze městské policie. Nemyslím si, že nutně dojde k velkému úbytku lidí. Spíš si myslím, že tam jde o nastavení priorit než o počet strážníků. Ze všech pokut, které městská policie rozdává, jde 90 procent na vrub dopravních přestupků. Což dokládá, na co se strážníci hlavně zaměřují. Takže priority se dají pootočit, aniž by to mělo dopad na rozpočet. VE SROVNÁNÍ S EVROPOU JE U NÁS MINIMUM CHUDÝCH LIDÍ Působíte i v poradním sboru svého stranického nadřízeného, ministra financí Miroslava Kalouska. Nezdá se vám, že to fanatické upínání na snižování deficitu státního rozpočtu je poněkud úzkoprsé a nezohledňuje sociální rozměr ekonomiky? Vnímám to jako prevenci proti daleko vážnějším problémům, které bychom museli časem řešit. V Evropě jsme přece v nedávné době viděli, jak poměrně snadno se země může dostat na pokraj státního bankrotu. Když přijde krize, nezbývá vám v takové situaci nic jiného než se obrátit na Mezinárodní měnový fond a dělat škrty, o nichž se nám nezdá. Třeba jako Maďaři nebo Lotyši, kteří museli škrtat ve veřejných rozpočtech 20 až 40 procent. A to je úplně o něčem jiném než co čeká nás. I když to nebude jednoduché. Záleží na tom, pro koho. Opozice tvrdí, že se škrtá jen v peněženkách nepříliš majetných, zatímco bohatí jsou chráněný druh. Vy jste proti progresivnímu zdanění? V posledních dvaceti letech se svět přiklání ke zvyšování nepřímých daní, protože jejich účinek je nejméně drastický. Co se týká daňových sazeb, nemám žádné ideové předsudky. Už v současném systému je progrese zabudována, solidarita je v něm přítomná. Levice říká, že je spravedlivé, aby bohatí platili víc, pravice se brání penalizaci úspěchu. Osobně mi je bližší pravicový koncept, ale v zásadě mi je jedno, zda máme jedno nebo čtyři daňová pásma. Navíc podotýkám, že jde především o politické téma, protože zavedením progrese příjmy státního rozpočtu příliš nezvýšíte. Na rozdíl od plošně zvýšené daně z přidané hodnoty. Ptám se na to i proto, že doposud jsme zažívali sociálně smířlivé roky. Jak ale ukazují mnohamilionové demonstrace ve Francii, Španělsku či Řecku, může být hůř. Možná i u nás. Půjde do toho přesto Nečasova a Kalouskova vláda hlava nehlava? To není o politické odvaze. Lidé, kteří často cestují vědí, že jsme jedna z nejbohatších společností na světě. A zároveň jedna z nejvíc rovnostářských. Ve srovnání s Evropou a třeba i zmíněnou Francií je u nás minimum chudých lidí, nůžky mezi chudými a bohatými jsou tady daleko méně rozevřené než jinde. Takže s názorem švýcarského ekonoma a filozofa Cristiana Marazziho, že „Evropu ničí neoliberalismus a seškrtané rozpočty ji potáhnou ke dnu“ asi nesouhlasíte? Kdybych s ním souhlasil, těžko bych mohl být v konzervativní straně TOP 09."



URL| http://www.denik.cz/z_domova/zdenek-tuma-za-stejne-penize-muzeme-mit-daleko-vic.html

Dvojče Sněmovny, které se umí prát. Senát 9.10.2010

Mladá fronta DNES Petr Just

str. 11

Názory

Češi „malé“ volby často podceňují. Přitom výběr městských a obecních zastupitelů i nových senátorů může rozhodnout o skládce za vaším domem či o příštím prezidentovi. Seriál MF DNES o tom, proč jít k podzimním volbám. Pozici Senátu v českém politickém systému oslabily hned okolnosti spojené s jeho vznikem. Už sama skutečnost, že se na vlastní zřízení Senátu muselo čekat čtyři roky od momentu, kdy byl zakotven v ústavě, přivedla českou veřejnost k dojmu, že tuto instituci vlastně vůbec nepotřebujeme („vždyť to jde i bez něj“). Již během těchto čtyř let se několikrát objevil návrh na zrušení této (zatím pouze na papíře) existující instituce. Limuzíny místo smyslu O Senátu se sice vedla čilá politická diskuse, nikoli však o tom, jaké by měly být jeho pravomoci, kompetence či pozice v ústavním systému, ale o tom, kolik peněz bude daňové poplatníky stát, kolik nových limuzín se bude muset pořídit a do kolika paláců se nová komora nastěhuje. V neposlední řadě Senátu neprospělo ani to, že se k jeho ustavení příliš pozitivně nestavěla řada tehdy vlivných politiků, a to včetně Václava Klause či Miloše Zemana. Tato jistá nedůvěra čelných představitelů hlavních politických stran ohledně smyslu a významu druhé komory nedávala směrem k veřejnosti dobrý signál. Další pochybnosti panovaly kolem toho, kdo vlastně v Senátu zasedne. Aniž vznikl, už byl označován za trafiku či odkladiště pro vysloužilé (zasloužilé?) straníky. Nutno konstatovat, že některá jména z počátku existence Senátu toto podezření potvrzovala, nicméně pohled na další „personální vývoj“ tuto tezi postupně vyvrátil. Díky většinovému volebnímu systému, který je vůči kandidátům adresnější, se relativně často prosazovali i kandidáti menších uskupení či silné a vlivné osobnosti regionálního či lokálního významu, a to v podstatě bez ohledu na to, za jakou stranu (či jiný subjekt) kandidovali. Opravil dvě třetiny zákonů. Přesto je prý zbytečný Dvoukomorové parlamenty jsou většinou ustavovány tak, aby každá z komor vnášela do legislativních a rozhodovacích procesů odlišný rozměr a zkušenosti. Horní komory v demokratických politických systémech tak často reprezentují třeba profesní (Irsko, Slovinsko) či teritoriální (Německo, Rakousko, Švýcarsko) zájmy. Například do slovinské Národní rady posílá své reprezentanty organizace, jež je obdobou našeho Svazu měst a obcí, nebo slovinské odbory. Své místo v irské horní komoře mají vedle profesních sdružení i zástupci dvou největších univerzit v zemi, volení pedagogy a studenty. Pochopitelně existují i horní komory, které vlastně žádné specifické a od dolní komory odlišné zájmy nereprezentují. A takovou horní komorou je i český Senát. Možná i díky tomu se stal institucí, o jejímž smyslu se tak často diskutuje. Kořeny tohoto pochybování o smyslu Senátu však leží mnohem hlouběji než jen v tom, že postrádá specifickou reprezentativní funkci. Pokud se podíváme na diskusi o Senátu dnes, 14 let po jeho ustavení, tak se stále točí zejména kolem toho, kolik nás senátoři stojí, jak je to s jejich náhradami, imunitou, zahraničními cestami a podobně. V diskusi o Senátu se téměř neobjevuje jeho hodnocení coby zákonodárného tělesa, což je jeden z jeho hlavních úkolů. Běžný občan, pokud se sám iniciativně o Senát a jeho činnost nezajímá (kolik takových je?), se téměř nedozví, nakolik například zásahy Senátu do legislativního procesu Sněmovna akceptovala, a nakolik jej naopak dokázala přehlasovat a prosadit si své. A přitom veřejně dostupné statistiky ukazují, že horní komora rozhodně není otloukánek, který by mohl být Sněmovnou snadno obejit a přehlasován. Za roky 1996 až 2009 Senát schválil zhruba 900 návrhů zákonů a do Sněmovny vrátil s pozměňujícími návrhy přes 350 předloh. Dolní komoře se podařilo setrvat na své původní verzi jen v jedné třetině případů. Zbylé necelé dvě třetiny zásahů Senátu byly akceptovány, malé procento pak tvoří normy, u kterých Sněmovna po opětovném projednání nepřijala žádné usnesení (neschválila ani verzi ve znění Senátem přijatých pozměňovacích návrhů a ani nepotvrdila svůj původní text), což lze z určitého pohledu hodnotit také jako úspěch Senátu. Dále lze uvést několik příkladů úspěšných iniciativ, které ze Senátu vzešly: byl to Senát, který Plné znění zpráv


inicioval vznik Ústavu pro studium totalitních režimů. A byl to také Senát, konkrétně bývalý senátor Josef Novotný (dnes poslanec Věcí veřejných), který se aktivně věnoval boji proti tomu, že obce nemohou na svém území účinně regulovat hazard a „mluví jim do toho“ ministerstvo financí. Nezajímavý, byť seriózní Absence konstruktivního a objektivního hodnocení vlastní činnosti Senátu je dána i tím, že oproti „atraktivnější“ Sněmovně stojí ve stínu mediálního zájmu. Do jisté míry je to logický důsledek toho, že Senát nemá například přímé vazby na vládu, její vznik, stabilitu či případný pád ani na státní rozpočet coby jeden z nejsledovanějších zákonů. Společně s negativními předpoklady, které ovlivňovaly jeho vznik, a neustálým čas od času se objevujícím zpochybňováním jeho pozice v systému má toto všechno za následek nižší voličskou účast – ta se u řádných senátních voleb každé dva roky pohybuje průměrně kolem 35 procent v prvních kolech a 25 procent v kolech druhých. U doplňovacích voleb je účast tradičně ještě nižší. Je pravda, že konají-li se souběžně se senátními volbami i volby komunální (což je i situace roku 2010), vyšplhá se průměrná účast i na více než 40 procent. Zajímavá je skutečnost, že výrazný rozdíl mezi voličskou účastí při volbách do Poslanecké sněmovny a Senátu se neodráží ve výrazně rozdílné důvěře občanů v tyto instituce. Poslední průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění sice ukázal, že Sněmovně důvěřuje 30 procent a Senátu 25 procent respondentů, od října 2006 do srpna 2010 byla však horní komora podle stejné agentury permanentně důvěryhodnější než komora dolní. Senátu tak paradoxně k důvěře napomáhala nestabilní situace ve Sněmovně. Vraťme se na začátek tohoto textu. Za jeden z důvodů jistých pochyb o smyslu existence Senátu byla označena i jeho slabá reprezentativní funkce. Ne že by to byl důvod hlavní, nicméně ve změně typu reprezentace lze hledat možnou změnu vnímání horní komory směrem k většímu respektu ze strany veřejnosti. Z parametrů českého bikameralismu není zcela jasné, koho senátoři vlastně zastupují. Někteří sice tvrdí, že jsou zástupci „regionů“, ale dnešní Senát v pravém slova smyslu regiony nereprezentuje. Senátoři jsou voleni v 81 obvodech, které jsou v podstatě vytvořeny uměle a slouží výlučně pro potřeby senátních voleb. Nejde tedy o žádné jiné správní nebo samosprávné celky, neslouží jako územní organizace žádných jiných institucí. Voliči daných obvodů rovněž netvoří geograficky přirozené komunity. Jasné propojení s krajem Transformace Senátu na komoru reprezentující územní celky (kraje) by tak reprezentativní funkci Senátu, a tím i jeho postavení v systému mohla vyjasnit. Navíc kraje by regionalizací Senátu dostaly do rukou další nástroj ovlivňování záležitostí, které jsou v kompetenci centrální úrovně (vlády), ale bytostně se jich dotýkají. Zároveň by se tím zvýšilo postavení a váha krajů v politickém systému. Je otázkou do diskuse, zda by měl být takový Senát i nadále volen přímo, či zda by nepřicházela v úvahu nějaká forma nepřímé volby krajským zastupitelstvem, jako je tomu například u Spolkové rady v Rakousku, či delegování krajskými radami, což je systém podobný ustavování členů Spolkové rady v Německu. Ať tak či onak, případná změna Senátu na komoru teritoriálního zastoupení by nebyla efektivní, pokud by nešla ruku v ruce s určitými změnami pravomocí horní komory. V takovém případě by třeba – opět po vzoru Německa – mohl Senát dostat právo absolutního (nepřehlasovatelného) veta u těch zákonů, které se přímo dotýkají pravomocí či finančních záležitostí krajů. *** Petr Just Politolog a VŠ pedagog, působí na Metropolitní univerzitě Praha a na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde absolvoval studium politologie. V minulosti pracoval v Centru pro sociální a ekonomické strategie FSV UK, se kterým nadále externě spolupracuje, v měsíčníku Parlamentní zpravodaj a v České informační agentuře. Foto popis| Lípa středu Foto popis| Lípa levice Foto popis| Lípa pravice



Politika podpory zaměstnanosti a sociální síť podle Nečase, Kalouska, Drábka, Schwarzenberga and comp. 7.10.2010

blisty.cz

str. 00

Renata Horáková V pátek 1. října 2010 vysvětlil v Událostech a komentářích na ČT24 národu Ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Karlovy university a člen NERVU Michal Mejstřík, jak vláda vše co, dělá, činí jen a jen ku prospěchu nás všech. Například v zájmu naší konkurenceschonosti. Nějak opomenul uvést, jaká je výše hodinové či měsíční mzdy třeba v Thajsku, Bangladéši nebo v dalších zemích, označovaných za asijské tygry, se kterými máme v budoucnu být schopni držet krok. Ubezpečil, že pro ty, kteří po zvýšení DPH na avizovaných 17% svými příjmy nebudou schopni krýt životní náklady, máme u nás skvěle rozvinutou sociální síť. S funkčností této propracované sítě jsem konfrontována již rok, nabízím k nahlédnutí své osobní zkušenosti. Autorka je dlouholetá novinářka, její totožnost je redakci známa. Text byl původně byl zamýšlen jako koncept stížnosti na MPSV na nehospodárné nakládání s finančními prostředky Evropského sociálního fondu v ČR. Pozn. red. Autorka, stejně jako kdokoliv jiný, se může se stížností obrátit přímo na Evropský sociální fond, který spadá do oblasti působnosti Evropské komise, na adrese [email protected]. Upozornění občanů na porušování právních předpisů EU v jejich zemi je často podnětem pro zahájení vyšetřování ze strany Komise.Na úvod několik informací o veřejně deklarovaných cílech politiky podpory zaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a Evropského sociálního fondu vČR pro možnost porovnání, jak hospodárně je nakládáno se 633 milióny EUR, které byly ročně ČR na politiku podpory zaměstnanosti přiděleny ze strukturálních fondůEvropské unie: Evropský sociální fond v ČR Evropský sociální fond (ESF) je jedním ze tří strukturálních fondů Evropské unie. Je klíčovým finančním nástrojem pro realizování Evropské strategie zaměstnanosti. Hlavním posláním ESF je rozvíjení zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, podpora sociálního začleňování osob a rovných příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu práce a lidských zdrojů. Objem finančních prostředků z ESF pro ČR na programovací období 2007-2013 činí 3,8 mld. EUR (= 633 milionů EUR ročně). Cíle Evropského sociálního fondu Pomoc nezaměstnaným lidem při vstupu na trh práce Rovné příležitosti pro všechny při přístupu na trh práce Sociální začleňování, pomoc lidem ze znevýhodněných sociálních skupin přii vstupu na trh práce Celoživotní vzdělávání Rozvoj kvalifikované a přizpůsobivé pracovní síly Zavádění moderních způsobů organizace práce a podnikání Zlepšení přístupu a účasti žen na trhu práce Boj se všemi formami diskriminace a nerovnostmi souvisejícími s trhem práce Zdroj ZDE Na jedné zpoboček Úřadu práce (ÚP) hl.m. Prahy jsem evidovaná od října 2009. Po roce mohu se zcela čistým svědomím konstatovat, že veškerá součinnost a podpora ze strany této instituce sestává: Zpředání rozhodnutí o přiznání podpory vnezaměstnanosti bezprostředně po zaevidování na ÚP. Oznámení termínu, kdy bude jen a pouze razítkem stvrzeno absolvování povinné návštěvy ÚP a stanoven příští termín povinné návštěvy ÚP, kde bude jen a pouze razítkem stvrzeno absolvování povinné návštěvy a stanoven další termín povinné návštěvy? vše vcyklu cca. 4 - 6 týdnů. Za dobu mé registrace na ÚP mně zprostředkovatelka 1x předala dva inzeráty spracovními nabídkami, které vytiskla zpočítače. Po 5 měsících evidence na ÚP mně tehdy příslušná zprostředkovatelka velmi nepřátelsky oznámila, že jsem na ÚP evidována již déle než 5 měsíců a že jsem povinna dokládat plnění individuálního plánu hledání práce, cítila Plné znění zpráv


jsem se jako zločinec. Bližší pokyny mně objasněny nebyly. Od té doby předkládám při povinných návštěvách ÚP stále se zvětšující složku svých odpovědí na nabídky práce na pracovních servrech, kterými se žádná zprostředkovatelka nikdy nezabývala. Natož aby mně event. byla nabídnuta konzultace o příčinách neúspěchu mých snah se znalcem nebo odborníkem. Dne 12.5. 2010 jsem své příslušné zprostředkovatelce opět předložila složku odpovědí na pracovní nabídky a popsala svou osobní situaci: Jsem sama, bez rodiny, partnera, bližších příbuzných, bydlím vpanelovém domě na periferii Prahy a reakce na mé odpovědi na nabídky práce jsou, pokud vůbec přicházejí, zamítavé. Již několik měsíců nemám vůbec žádný příjem a čekám na soud sbývalým zahraničním zaměstnavatelem s domovským sídlem vjedné z členských zemí EU ohledně neplatnosti výpovědi ze zaměstnání a výše odstupného, hradím služby advokáta a mám velmi reálnou naději, že než vČeské republice, rovněž členské zemi EU, ksoudnímu řízení dojde, vyčerpám veškeré úspory a skončím na ulici mezi bezdomovci. Zprostředkovatelka mně oznámila, že ÚP pouze zprostředkovává práci, nárok na podporu vnezaměstnanosti byl během pěti měsíců již vyčerpán a předala mně s vysvětlením každý si musí umět pomoci sám list papíru sofoceným textem: Vsouvislosti snovým nařízením č.251/2005 Sb., o inspekci práce neposkytují úřady práce od 1.7. 2005 Poradenství voblasti pracovněprávních předpisů. Tato činnost je uvedeným zákonem vkompetenci inspektorátů práce vPraze Oblastní inspektorát práce pro hl. m. Prahu Praha 6, Kladenská 103/105, tel.: 235 364 006 begin_of_the_skype_highlighting 235 364 006 end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting 235 364 006 end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting 235 364 006 end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting 235 364 006 end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting 235 364 006 end_of_the_skype_highlighting begin_of_the_skype_highlighting 235 364 006 end_of_the_skype_highlighting Poradenství také poskytuje Informační středisko Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Na Poříčním právu 1/376, Praha 2. Konzultační dny pro veřejnost se konají každou středu od 14h do 16:45h vpřízemí budovy MPSV. Tyto služby se poskytují bezplatně. Nakonec mně zprostředkovatelka přece jen objasnila, že informace ohledně možností poskytnutí sociální podpory obdržím na sociálním odboru úřadu městské části (ÚMČ), vchod A. Na strojku na pořadová čísla vedle vchodu do čekací haly sociálního odboru jsou uvedena jména bez údajů, co je v kompetenci kterého dotyčného úředníka. Odborná příslušnost jednotlivých kanceláří je vypsána na nástěnce nad strojkem. Které jméno se ke které kanceláři vztahuje, vyčíst možno není. Dále je na nástěnce uvedeno, že příslušnost kreferentům je dána podle seznamu ulic, vyvěšeného na nástěnce. Svou ulici jsem vseznamu nenašla. Zmáčkla jsem číslo u jednoho ze jmen na strojku. Když se po cca 30 minutách čekání čísla blikající na číselné tabuli mému nepřibližovala ani vřádu desítek, ani stovek, přičemž tolik čekajících vhale nebylo, vydala jsem se na obchůzku kolem jednotlivých kanceláří. Byl úřední den, středa, cca. 16.40 hod. Kanceláře vedoucího odboru i všech zástupců byly zamčeny. Po otevření jedněch dalších dveří vykoukla zboční místnůstky úřednice, konzumující svačinu a vysvětlila mně, že požadované informace obdržím na Úřadu městské části vmístě svého bydliště ve vzdálenosti cca. 10 km. Tam jsem zjistila, že jsem si pořadové číslo vytáhla na správné jméno. jen úřaduje kousek jinde. Příslušná úřednice mně snesla formuláře žádostí o příspěvek na živobytí, na sociální podporu a několik dalších svysvětlením, jak který vyplnit a že vše je nutno doložit majetkovým přiznáním spříslušnými doklady, nato mne odkázala do oddělení bytového, kde se opakovala stejná situace. Při příští návštěvě mne referentka po kontrole údajů nechala formuláře podepsat a po seznámení s majetkovým přiznáním mně objasnila, že žádost bude mít smysl podat, až bude má hotovost rovna trojnásobku životního minima = cca. 10 000 Kč. Dne 26.5.2010 bylo důvodem neuskutečnění mého přijímacího pohovoru na pozici sekretářky ředitele jedné státní instituce oznámení, že pracuji spočítačovým systémem Apple, ne PC. Žádala jsem ÚP o rekvalifikační kurz obsluhy PC. Bylo mi sděleno, že rekvalifikace není nárokovatelná. PÚ příslušnou žádost může a nemusí schválit. Po delší argumentaci mne příslušný referent zařadil do projektu, který je určen, dle referentova výslovného vyjádření, starým dlouhodobě nezaměstnaným, v jehožrámci absolvuji pětitýdenní kurz ECDL obsluhy PC (jsem ročník 1961). Vdispozicích zařazení do rekvalifikačního projektu financovaného Evropským sociálním fondem a MPSV je podmínka: Věk nad 45 let a evidence na ÚP déle než 5 měsíců. Plné znění zpráv


Uvědomila jsem si, že jsem o něco dříve při zjišťování informací na sociálním odboru ÚMČ zahlédla informační leták o možnosti nácviku ovládání PC. Následně jsem zjistila, že se jedná o leták projektu rovněž financovaného ESF, také pro znevýhodněné obyvatele mé části Prahy. Do počítačové učebny vbudově jedné soukromé vysoké školy, přístupné dle letáku veřejnosti, mne vdobě letákem stanovené vrátná odmítala vpustit nakonec se ukázalo, že liduprázdnou učebnu střežila studentka/školitelka bez povědomí o obsahu projektu i termínech jednotlivých seminářů. Vrátná, která vydává klíče učebních prostor, odmítala podat informace o termínech konání kurzu PC, avizovaného letákem na sloupu proti vrátnici, a poučila mne, že jsem nezaměstnaná, protože se neumím chovat. Vedoucí úřednice dotyčného projektu na ÚMČ mne informovala, že popsaný projekt je záležitostí ÚMČ, který vtéto záležitosti sÚP nekomunikuje. Toto mně bylo potvrzeno i příslušným referentem ÚP. Po delší argumentaci příslušná vedoucí úřednice ÚMČ souhlasila, že se mohu přímo vučební době dohodnout slektorkou kurzu obsluhy PC, do kterého projektu je pro mne vhodné se nechat zařadit, ta doporučila projekt předělený mně úřadem práce. Při diskuzi a výměně poznatků a zkušeností sostatními účastníky projektu UMČ jsem byla dotázána, zda jsem referentovi zÚP za zařazení do kvalifikačně náročnějšího projektu poskytla nějakou protihodnotu. Vprojektu úřadu městské části zbývalo několik volných míst, účastníky byli také tři důchodci, součástí výuky je bezplatný oběd vhodnotě 80,- Kč. Ověřovala jsem si dostupnost informací o projektu byly jen na dvou místech ÚMČ, téměř zcela skryty osobám určení. Rozpočet projektu je 7 000 000,00 Kč. Že spadám do skupiny znevýhodněných uchazečů o zaměstnání na základě věku, jsem do té doby neměla tušení tedy ani, že by se mne mohly týkat informace zletáku. Na konzultační schůzce rekvalifikačního projektu přiděleného mně úřadem práce se ukázalo, že absolvování jednotlivých částí je rozvrženo na několik měsíců. Organizátory mně bylo doporučeno, požádat ÚP o zařazení do kurzu časově bližšího a kratšího, které ÚP kdispozici má. Na rozhodnutí, zda nastoupím do projektu již přiděleného nebo podstoupím riziko, že úřad mou žádost neschválí, jsem měla dvě hodiny. Zamýšlela jsem rovněž absolvovat na vlastní náklady kurz průvodců turistů, časově kolidoval sprojektem, do nějž jsem byla zařazena. Pro svého dosavadního zaměstnavatele jsem zjeho vůle a rozhodnutí pracovala téměř dvě desetiletí jako OSVČ, a tudíž činila výše mé podpory vnezaměstnanosti 65%, 50% a 45% zvyměřovacího daňového základu 9394,- Kč tedy první dva měsíce 6107,-Kč, další dva měsíce 4697,- Kč a poslední měsíc 4228,- Kč. Po dobu rekvalifikace je vyplácena podpora vnezaměstnanosti, vmém případě ve výši 60% z vyměřovacího základu,tedy 5500,- Kč měsíčně. Celý projekt sestává mimo pěti týdnů výuky obsluhy PC ještě z kurzu bilanční diagnostiky (1 týden) a motivačního kurzu (2 týdny), za rekvalifikaci je považována pouze výuka na počítači. Projekt je nutno absolvovat celý, účastnicí jsem již pátý měsíc. Kdybych byla již při evidenci na ÚP upozorněna, nakolik jsem na trhu práce hendikepována na základě věku, bylo by mně ušetřeno mnohé trauma a zklamání. Ztráta zaměstnání vmém věku je psychicky srovnatelná se ztrátou životního partnera nebo i s následkem přírodní katastrofy. Nejen vmé životní situaci je znovuuplatnění nemožné na základě pouze vlastních sil. Úřad práce není instituce, kde by takto postiženému dosavadnímu plátci daní a příspěvku na nezaměstnanost byla nabídnuta nebo zprostředkována jakákoliv pomoc. Informace o možnosti hledat radu vživotní tísni vtzv. Job clubech - je vprostorách ÚP umístěna tak, že se sní cílová osoba nesetká a nepochopí, že je určena jí. Skutečnost, že rekvalifikace není nárokovatelná, umožňuje korupční prostředí. Naprosto absentují informace o možnostech výběru rekvalifikačních programů. Byla jsem informována, že je zcela záležitostí úvahy PÚ, zda možnost rekvalifikace vůbec nabídne. Dne 11.8. 2010 mně bylo při pohovoru vjedné personální agentuře personalistkou potvrzeno, že ročník narození je pro personalisty všeobecně spolehlivou informací o tom, že profil žadatele nevyhovuje kritériím zaměstnavatele. Licenci pro činnost personálních agentur vydává MPSV. Skutečnost, že je vČR praktikována diskriminace uchazečů o zaměstnání na základě věku, je úředním orgánům ČR, jak bylo výše popsáno, všeobecně známa. Na pozici asistentky call-centra pro pasažéry letové společnosti jsem nebyla dvakrát přijata sodůvodněním, že jsem pro nabízenou pozici překvalifikovaná. Obdobné odůvodnění jsem sjinou formulací obdržela i vpřípadech žádosti o pozice odpovídající mým profesním předpokladům (sekretářky/asistentky + tlumočnice/překladatelky vjazycích, které jsem vystudovala na univerzitě. Během motivačního kursu vrámci rekvalifikačního projektu jsme, po vmém případě roční evidenci na ÚP, byli poučeni, že závažným důvodem pro nezařazení do výběrového řízení je evidence uchazeče na ÚP. Zživotopisu nemá být tato informace odvoditelná, časovou prodlevu od posledního zaměstnání je nutno zamaskovat alespoň péčí o blízkou osobu. Diskvalifikovat může i vzdálenost místa bydliště od potenciálního nového pracoviště, CV jen nutno upravit tak, aby zněj např. nevyplývala přílišná kvalifikace, což je vrozporu se všeobecně dostupnými návody, jak sepsat strukturovaný životopis. Plné znění zpráv


Zákonem předepsané doručenky ÚP uchazeče zvýběrového řízení předem diskvalifikují. Obcházet firmy za účelem získání razítka je nejen kontraproduktivní, ale také lidsky nedůstojné. Součástí motivačního kurzu byly osobnostní testy, kterými si firmy ověřují vlastnosti a schopnosti uchazečů. Neinformovaný nepřipravený žadatel je vystaven posudku školených specialistů, vybavených zkušenostmi zdesetiletí praxe tržní ekonomiky, je vsoutěži tržního prostředí neúnosně znevýhodněn. Pro získání certifikátu o rekvalifikaci je, jak již bylo řečeno, nutno absolvovat všechny části projektu. 40 hodin programu základů ovládání PC se museli zúčastnit i dva počítačoví specialisté za účelem možnosti dalšího absolutoria masérského kurzu. Vedoucí projektu jim následně odmítala umožnit účast na masérském kurzu dle vlastního výběru, finančně i programově výhodnějšího, ač spožadovanou akreditací Ministerstva školství. Tato možnost jim při úvodním konzultačním pohovoru byla přislíbena. Zvýměny poznatků a zkušeností súčastníky obou zmíněných rekvalifikačních projektů lze dovodit, že mnou popisovaná praxe úřadů práce je obecně systémová. Z výše popsaného vyplývá, že oproti oficiálním informacím MPSV ČR a ESF vČR vČeské republice politika rozvíjení zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, podpora sociálního začleňování osob a rovných příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu práce a lidských zdrojů, jakož i nezbytná podpora psychologická nezohledňuje aktuální vývoj na trhu práce, je pouze formální, nesystematická a naprosto nedostatečná. Snižování personálního stavu ve státní správě omezuje možnosti uplatnění vysokoškolsky vzdělaných pracovních sil na trhu práce, tuto situaci rovněž nezohledňuje úroveň spektra nabídky rekvalifikačních programů. Tiskovým mluvčím Zastoupení Evropské komise v České republice Martinem Staškem jsem byla informována, že díky plánovaným úsporným opatřením Vlády ČR nebude český stát schopen čerpat zbývající podíl z celkové částky 26,7 miliard EUR, přidělených ČR Evropskou Unií na období 2007 2013 pro potřeby regionálního rozvoje, Evropského sociálního fondu v ČR a Fondu soudržnosti a na tyto již přidělené finanční prostředky ztratí nenávratně nárok. Zvýše popsaného rovněž vyplývá, že vČeské republice, členské zemi EU, jejíž součástí ústavního pořádku jeListina základních práv a svobod, se vpřípadě soudního sporu zaměstnance se zaměstnavatelem díky neexistenci příslušné instituce pracovního soudu může občan ocitnout bez jakýchkoliv finančních prostředků ještě než se soud jeho právní záležitostí vůbec začne zabývat. Na Strakonické ulici vMalé Chuchli oznamuje předseda vlády ČR Petr Nečas na předvolebním plakátu: Vezmeme dávky těm, kdo nechtějí pracovat . Mou osobní zkušeností je, že je nezaměstnaný ve svém okolí vkaždodenním životě stále častěji konfrontován se ztrátou respektu, úcty, důstojnosti, známých a přátel, dostává se do izolace a upadá do deziluzí, deprese a pasivity, aniž by mu byla příslušnými institucemi nabídnuta či poskytnuta rada nebo pomoc. Volební slogan předsedy vlády vyjadřuje, ovlivňuje a formuje postoj většiny české společnosti vůči nezaměstnaným. Považuji poselství plakátu za podněcování nenávisti vůči skupině obyvatel. Petr Nečas byl vletech 2006-2009 ministrem práce a sociálních věcí a za současnou situaci praxe pracovních úřadů nese do velmi značné míry odpovědnost. Za podněcování nenávisti vůči skupině obyvatel rovněž považuji mediální oznámení Dnešní den je počátkem daňové svobody . Daně občané platí do společného rozpočtu. Nebo také: Jedním zřešení finanční krize je podmínění vyplácení podpory vnezaměstnanosti veřejnými pracemi a rovněž vpřípadě vyplacení odstupného zaniká nárok na podporu vnezaměstnanosti, dokud systém spolufinancuji prostřednictvím daní, jsem plátce, jakmile zněj zákonem stanoveným nárokem musím finanční prostředky čerpat, jsou spoluobčané informováni, že jsem parazit. Takové a podobné výstupy by měly být klasifikovány zhlediska lidských práv. Rovněž skutečnost, že je vČR na trhu pracovních sil praktikována diskriminace na základě věku by měla být ošetřena právně, například zákonným odstupným ve výši měsíčního platu za každý ve firmě odpracovaný rok a obdobně přizpůsobenou délkou výpovědní lhůty. O praxi úřadů práce a nakládání sfinančními prostředky zEvropského sociálního fondu jsem včervnu informovala dva reportéry ČT. Můj příběh si vyslechli stím, že jakmile dokončí aktuální práci, začnou se záležitostí zabývat. Doposud se neozvali. Aktuální práce mají do voleb spoustu...

URL| http://www.blisty.cz/art/54844.html



Oživí Ramnebornová politickou scénu? 7.10.2010

euro.cz str. 00 rek

Politika

Podle průzkumu agentury Plus Press by do druhého kola senátních voleb v Praze 6 postoupila s Petrem Bratským (ODS) jediná nezávislá kandidátka v Praze, Lucie Ramnebornová. Mezi favority pak zůstává už jen Bedřich Moldán na kandidátce TOP 09. K volebním urnám by 15. a 16. října mělo přijít necelých 40 procent voličů. Podle průzkumu agentury Plus Press by do druhého kola senátních voleb v Praze 6 postoupila s Petrem Bratským (ODS) jediná nezávislá kandidátka v Praze, Lucie Ramnebornová. Mezi favority pak zůstává už jen Bedřich Moldán na kandidátce TOP 09. K volebním urnám by 15. a 16. října mělo přijít necelých 40 procent voličů. „Úspěch Ramnebornové vidím především v dobře viditelné a kontaktní kampani, na kterou lidé nejsou zvyklí. To, že kandidátka pravidelně komunikovala s voliči a představovala program osobně, mohlo řadu voličů překvapit a zaujmout. Navíc představila srozumitelný a konkrétní volební program, což opět působí na preference. Nadto jí pomáhá současná atmosféra, která nahrává alternativám stranických značek a ochotě podporovat nové tváře, tedy jistý dozvuk sněmovní â€škroužkovací revoluceâ€? z letošního léta,“ řekl politolog Jan Kubáček z FSV UK. „Příkladem ochoty podporovat spíše osobnosti než stranické představitele mohou být i předchozí senátní volby v tomto obvodu v roce 2004, kdy se v druhém kole utkal Karel Schwarzenberg s Marií Kousalíkovou z ODS a porazil ji v procentech jasným poměrem 58 : 42,“ doplnil Martin Doležal z Plus Press Agency. Výsledky volebního průzkumu 1. Bratský (ODS) 26,6 % 2. Ramnebornová (Nez.) 22,7 % 3. Moldán (TOP 09) 19,1 % 4. Kohout (ČSSD) 9,4 % 5. Stránský (VV) 6,1 % 6. Briardová (KSČM) 5,9 %

URL| http://www.euro.cz/detail.jsp?id=2587

[výběr–knihy] 7.10.2010

Právo

str. 07

Salon

David Jan Novotný: Sidra Noah I díky loňskému vietamskému skandálu hojně sledovanou Cenu Knižního klubu letos obdržel staroměstský pražský spisovatel David Jan Novotný, který mimo jiné učí i žánr povídka na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a je rovněž televizním a filmovým dramaturgem. Popravdě, ani jedno mu moc nejde. Částečně se to odráží i v téhle knížce o povodních a holocaustu, jež by si zasloužila víc než jen lehce humoristický přístup, který má dýdžej, jak se mu mezi studenty a studentkami přezdívá, tak rád na Woody Allenovi nebo Roaldu Dahlovi. A zasloužila by si i lepší dramaturgii, aby se děj nezačal postupně drolit a rozpadat. Přesto letos porota vybrala lépe než loni – číst se to dá. (Knižní klub) Hitomi Kanehara: Autofikce Před tím než sáhnete po knize této mladé japonské autorky, je užitečné odbourat některá klišé, jež provázejí současnou literaturu země, kde pořád vychází slunce. To jest, že jsou mladí Japonci a mladé Japonky ponořeni Plné znění zpráv


v hlasité, barevné a blikající kyberkultuře a jen tak přežívají uprostřed temných, nebezpečných velkoměst. Odbourat, aby vás v jiné podobě mohla překvapit. Spisovatelka sama odmítá zevšeobecňování svých textů, je v nich jen sama za sebe, nestojí za ní žádné zástupy. Možná i proto je její čtvrtá kniha tak osobní, jak napovídá už její výchozí situace – mladá spisovatelka je požádána nakladatelstvím, aby napsala knihu o svém vlastním životě. Přeložil Jan Levora. (Argo) Amos Oz: Černá skříňka Když chci něco prožít znova, mám vzpomínky. Myslím, že vzpomínky jsou náš největší poklad, i ty špatné. Když si po letech vzpomenete na neopětovanou lásku, už nebolí a je z ní drahocenná část vašeho života. Jenom někdy musíte hrabat ve sklepeních své paměti a někdy vůbec nenajdete, co hledáte, i když víte, že to tam je, prohlásil loni v rozhovoru pro Salon izraelský spisovatel Amos Oz. Vzpomínky hrají hlavní roli i v jeho slavném románu Černá skříňka, ve kterém sociolog a jeho bývalá žena s odstupem sedmi let hledají příčiny rozpadu svého manželství. Nenápadně se tu projevuje i Ozova tendence portrétovat současný Izrael, včetně stále přítomných náboženských otázek bez odpovědí. Přeložila Jiřina Šedinová. (Paseka) Foto popis|

Příběhy odsouzených vydělávají 6.10.2010

ČT 24

str. 03

21:10 Ekonomika

Přemysl ČECH, moderátor -------------------Jak to vidí pánové profesor Jan Jirák z Fakulty sociálních věcí Univerzity Karlovy a Jan Pokorný, pařížský zpravodaj Českého rozhlasu, kterého zdravím po telefonu? Pánové, hezký večer. Jan JIRÁK, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý večer. Jan POKORNÝ, zpravodaj, Český rozhlas, Paříž, Francie -------------------Dobrý večer. Přemysl ČECH, moderátor -------------------Ono to původně vypadalo, že do vězení půjde jeden z největších defraudantů na světě, teď se nabízí ta klastická otázka, padouch nebo hrdina? Honzo, odtud z Prahy se zdá, že francouzská média i veřejnost jsou na Kervielově straně. Je tento hlas jen víc slyšet, nebo je to tak doopravdy? Jan POKORNÝ, zpravodaj, Český rozhlas, Paříž, Francie -------------------Tak jak jsi říkal, padouch nebo hrdina, ono samozřejmě záleželo na tom, jak se k tomu média postaví a jaký typus, tedy, když to řeknu prostořece, jaký typus se vyrobí a tady je evidentní, že velká většina francouzských médií z něj, neřekl bych ani, dělá hrdinu, ale staví takový ten model jako jedinec, jedinec proti nenasytnému systému, proti systému založenému na výkonu, který zničil jednoho ubohého pěšáka, který sice mu ztratil nějaké miliardy, ale co je to proti tomu jednomu jasnému příběhu. Přemysl ČECH, moderátor -------------------Já tomu rozumím, ale Kerviel nebyl žádný Jánošík, aby bohatým bral a chudým dával. On prostě ochudil banku a kapsu si namastili jiní finančníci. V podstatě také prodělal peníze klientů. Jak jej tedy Francouzi vnímají přes to pozitivní, co jsi o něm říkal? Proč tak veliký rozpor? Plné znění zpráv


Jan POKORNÝ, zpravodaj, Český rozhlas, Paříž, Francie -------------------Tak ten rozpor spočívá v tom, že Francouzům, alespoň tedy, když to vezmu řezem těch hlavních médií, vadí, že vlastně Société Generale, banka, z tohoto, z téhle situace vychází jako ta, která za to, co se stalo, neměla vůbec žádnou zodpovědnost. Oni sice říkají, bankéři nebo vedení Société Generale, že Jerome Kerviel byl velice prohnaný, že postupoval velice sofistikovaně, ale na to se dá samozřejmě namítnout, jaká prohnanost, jaká sofistikovanost, když on se na tom vlastně vůbec neobohatil? On dělal ty riskantní nepovolené operace, otevíral nepovolené pozice. On tvrdí, že to tedy bylo s vědomím jeho nadřízených, banka samozřejmě tvrdí opak, ale to je právě ten, ten rozpor, který asi Francouze na tom, na tom trochu rajcuje, že vlastně je tady nějaká velká nedotknutelná banka a dokonce i významní politici, nebo významní politici, představitelé státu, jako třeba Luc Chatel, mluvčí vlády, říkali, že sice oni do toho nemají co mluvit, a tady bych řekl najednou, protože svého času Nicolas Sarkozy k tomu mluvil velice, velice moc ..., ale že ta banka by také měla nést svůj díl zodpovědnosti. Přemysl ČECH, moderátor -------------------Pane profesore, Kerviel je označován jako oběť systému, za, abych citoval: "za potrestaného lampáře", ale přece jen 5 miliard eur je 5 miliard eur! Jaký efekt v té obecnější rovině tedy funguje na tu jeho podporu a vyrábí mu tu popularitu? Jan JIRÁK, Fakulta sociálních věd UK -------------------Osobně se domnívám, že se sešlo víc věcí najednou. Jednak sám ten, řekněme, odsouzený splňuje některé vzorce pro tedy lidového antihrdinu, veřejnou pozornost lákají figury, které jsou tohoto typu, už od Babinského, známého lotra mexického a koneckonců asi pro nás je velmi blízká, blízký ten vyprávěcí vzorec Butche Cassidy a Sundance Kida, kteří vlastně jsou v podobné pozici sympaťáků, byť zločinců, proti ne osobnímu, ale deroucímu se režimu. To je jedna věc, druhá věc je mediální byznys, který sám o sobě má tendenci vyrábět celebrity, to jest lidi, kteří jsou známí a ke kterým se může veřejnost vztahovat, no a třetí, třetí ten důvod nebo ten, ten souběh věcí je určité, předpokládám, klima, které je ve francouzské společnosti, a myslím, že nejenom francouzské, a to je určité znechucení nad tím, že komplikovaná ekonomická situace, ta krize, v které se zřejmě vyskytujeme, má sice tušené, tušené, řekněme, viníky, ale ti zůstávají mimo střet zájmů, kam se soustřeďují řešení následků. Jinými slovy, nepodílejí se na tedy tíze těch důsledků. A tohle, když se sečte, tak může vzniknout situace, v které se tahle figura stane zajímavou. Přemysl ČECH, moderátor -------------------Najdeme nějaké podobné porovnání v Česku? Vy jste přinesl toho Babinského, ale pojďme do té novější doby, protože tady klekla, nebo byla silně ohrožena celá řada bank a žádný hrdina se nikde neobjevil, a pokud to jakoby porovnáme významem, tak Viktora Koženého za národního hrdinu určitě nepovažujeme. Jan JIRÁK, Fakulta sociálních věd UK -------------------Nikoli. Tady se při bližším ohledání podařilo jedno, totiž s většinou, většinou finančních problémů a afér není spojen žádný konkrétní aktér, žádný živý obličej, snad s výjimkou tedy právě Viktora Koženého a tam je to dost problematické, protože jeho příběh byl traktován jako příběh útěku s našimi penězi. Přemysl ČECH, moderátor -------------------Tak, o něm se nedá říct, že by se neobohatil. Honzo, půjdeme do Paříže. Kerviel byl odsouzen, musí nahradit ztrátu, což samo o sobě je dost absurdní a banka byla zbavena odpovědnosti za tu ztrátu. To se nezkoumaly její systémové chyby, protože když jednotlivec může zašantročit 5 miliard eur, tak ten systém v té konkrétní bance nemůže být přece dobrý? Jan POKORNÝ, zpravodaj, Český rozhlas, Paříž, Francie -------------------No, zdali, tak banka Société Generale musela v té době zaplatit nemalé peníze, opravdu říkám nemalé peníze místnímu úřadu pro dohled nad bankami právě proto, že jí selhaly kontrolní systémy. I když samozřejmě o tom se málo mluví, Jerome Kerviel přišel na tu pozici makléře vlastně z kontrolního oddělení, takže on znal všechny Plné znění zpráv


ty systémy, ten vnitřní chod dokonale, on znal všechny kódy, a potom se mu snadno zakrývaly ty více než rizikové operace. Tady jenom jedna čerstvá zpráva, když dovolíš, Přemysle, tak Société Generale dnes večer prohlásila, že je zodpovědnou bankou a že nechce nikoho uvrhnout do dluhů a tak tedy pravděpodobně, ale počká si, jak dopadne to odvolací řízení, protože Jerome Kerviele se odvolal proti tomu rozsudku, pravděpodobně nebude považovat tu částku téměř 5 miliard eur, tak jak rozhodl soud. Podle mne je to pochopitelné, protože dneska média opravdu Société Generale nešetřila, rozhodně nebyly, nebyla na její straně a pro PR oddělení Société Generale asi to byl takový nutný oříšek k rozlousknutí, takže se zdá, že půjde tou cestou, že mu ten dluh jakoby odpustí a bude se na něm hojit jinak. Přemysl ČECH, moderátor -------------------To je docela zajímavý obrat v celé věci. Pane profesore, zasluhuje si Kerviel vůbec takovou podporu, popularitu? Protože já, když to shrnu, tak on byl nešikovný, on ty peníze ani ... ani mu nezůstaly, banku podváděl, pokud si myslel, že se za něj postaví nadřízení, tak byl nivní v tomhle případě. Čili, z čeho se bere pořád ta jeho podpora, když vlastně všechno mluví jakoby proti němu? Jan JIRÁK, Fakulta sociálních věd UK -------------------Možná, že nemluví proti němu úplně všechno. On je, pokud to mohu takhle soudit, zřejmě buď sám nebo jako v jeho okolí někdo poměrně slušný marketingový talent. Tam se skutečně ukazuje, že ty impulsy, které dostává veřejnost prostřednictvím médií, jsou dávkovány v čase, navíc jeho příběh z jeho pohledu je pochopitelný a snadný. To je přece potenciál ... on může teďka odbočit kamkoli - může být hrdinou až teda do té jánošíkovské úrovně, ale také může být milý plachý smolař typu Pierra Richarda. Přemysl ČECH, moderátor -------------------Všechno se bere. Jan JIRÁK, Fakulta sociálních věd UK -------------------Všechno je v tuhle chvíli možné. Přemysl ČECH, moderátor -------------------Vy jste narazil na ten byznys. Honzo, jaký byznys kvete s jeho osobou? Zatím to vypadá na dvě knihy, komiks, možná práva pro Hollywood. Ještě něco? Jan POKORNÝ, zpravodaj, Český rozhlas, Paříž, Francie -------------------Tak už jste mluvili o tom, že jsou tady ta různá trička a čepice a možná i propisovací tužky. Tady bych možná upozornil na tu knihu, která ve Francii vyjde zítra, ona se jmenuje Týden, kdy Kerviel nechal padnout světovou ekonomiku a jejím autorem je jistý Hugues Le Bret, což je bývalý šéf komunikace banky Société Generale a právě, že zatímco většina médií tady ve Francii ten rozsudek na Kervielem kritizuje, nebo spíš zpochybňuje to, že banka nebyla tlačena k žádné zodpovědnosti, tak zdá se, že v té Le Bretově knize se dozvíme, a což bude pro analytiky, i vlastně i pro kontext toho příběhu nesmírně zajímavé, se dozvíme, protože on říká, že nebude nikoho šetřit, hodně věcí ze zákulisí francouzského bankovního systému před začátkem té finanční krize. Přemysl ČECH, moderátor -------------------Pánové, díky za vaše názory, za váš pohled na tuto vskutku netradiční kauzu a přeji hezký večer. Na shledanou. Jan JIRÁK, Fakulta sociálních věd UK -------------------Na shledanou. Jan POKORNÝ, zpravodaj, Český rozhlas, Paříž, Francie -------------------Hezký večer do České republiky. Plné znění zpráv


Kam směřují vektory české zahraniční politiky 5.10.2010

ceska-media.cz str. 00 Společnost-Tribuna Tomáš Richter

Člověk nemusí mít Ph.D. v mezinárodních vztazích, aby nahlédl, že bezvýznamná země jako Česko nemůže mít s jadernými (a v jednom případě též bývalými ekonomickými) velmocemi jako Rusko nebo USA skutečný „partnerský vztah“. Země jako Česko jimi může být v principu buďto (i) ignorována, (ii) využívána, nebo (iii) okupována. reklama Blogerovi bez stranické příslušnosti se něco takového říká snadněji, než ministru zahraničí, to ale neznamená, že ministr zahraničí oné bezvýznamné země nemá pravdu, pokud se toho odváží. Okupaci ze strany Ruska jsme si vyzkoušeli, využívání ze strany USA také. Ideální by nejspíše bylo býti oběma ignorováni, a je možné, že ministr zahraničí ve své poznámce, za niž od mého oblíbeného komentátora Erika Besta sklidil pokárání (http://www.fsfinalword.com/datacz/CZ-FW100930.pdf ), směřoval ve vztahu k USA právě k tomuto kýženému stavu. Problém je ovšem v tom, že pokud náš „východní vektor“ současně směřuje k tomu, aby nás Rusko začalo využívat více než ignorovat, hrozí v naší zahraniční politice dojít k jisté nerovnováze (http://www.novinky.cz/domaci/212211-zpravy-o-ruskych-spionech-v-cr-jsou-vymysl-tvrdi-odchazejicivelvyslanec.html). Myslím, že by bylo vhodné, aby se pánové na Malé Straně přeci jen příležitostně poradili. Dvakrát nelze vstoupit do stejné řeky, nejsem si však jist, zda na stejné pravidlo lze spoléhat i v případě oné okupace. Tomáš Richter Autor je Advokát a vyučující na Institutu ekonomických studií FSV UK Praha. Publikováno na serveru blog.ihned.cz Zveřejněno s laskavým svolením autora


Odradí soudní proces s vítkovskými žháři extremisty od násilných akcí? 5.10.2010


str. 02

12:10 Ozvěny dne

Jan BUMBA, moderátor -------------------V Ostravě se chýlí ke konci proces, který se zabývá jedním z nejvážnějších, zjevně rasově motivovaných útoků, jaké Česko zažilo v posledních desetiletích. Před soudem stojí čtveřice mladíků obžalovaných z toho, že loni zapálili domek ve Vítkově, ve kterém žila romská rodina. Při útoku byli 3 lidé, nejvážněji tehdy ani ne 2letá Natálka. Proces dospěl k závěrečným řečem obou stran. Státní zástupkyně navrhla 3 obžalovaným výjimečné tresty vězení od 15 do 25 let. Naším hostem je nyní Jan Charvát, odborník na projevy extremismu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Jan CHARVÁT, odborník na projevy extremismu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Jan BUMBA, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Nemůžeme samozřejmě předjímat verdikt o vině či nevině, to je záležitost soudu. Ale z toho, co zatím v uplynulých měsících zaznělo v soudní síni, je podle vás návrh na výjimečné tresty opodstatněný, je na místě? Jan CHARVÁT, odborník na projevy extremismu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, že v zásadě ano, ten útok má skutečně jaksi velmi specifické charakteristiky, které tedy v zásadě nebyla tak úplně zřetelné. Takže si myslím, že to je na místě. Jan BUMBA, moderátor -------------------Byly by výjimečné tresty také výjimečné, ojedinělé v případech extremistického násilí, které řešila polistopadová justice v Česku? Jan CHARVÁT, odborník na projevy extremismu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------V zásadě ano. Přestože tady došlo k jaksi celé řadě po roce 1989 útoků, které skončili smrtí těch lidí, kteří byli zabiti jaksi při útocích, řekněme krajní pravice, je zhruba 25, tak ty nejvyšší tresty se pohybovaly někde na úrovni 13, 14 let, což asi není úplně odpovídající samozřejmě. Takže i v tomhle případě je to do jisté míry výjimečné. Jan BUMBA, moderátor -------------------Může jít tedy skutečně o zlomový proces, pokud jde právě o tuto, o ten dopad celospolečenský, o ten význam, symbolický význam tohoto procesu? Jan CHARVÁT, odborník na projevy extremismu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak symbolický význam tam určitě je. Jestli to bude přelomové, to je samozřejmě otázka. Tady jde spíš o to, že jaksi ten případ se odehrál přesně v době, kdy jaksi byl zacílen, řekněme veřejný zájem právě na tu otázku krajní pravice, kdy došlo k celé sérii jaksi velice významných událostí. A tohle bylo do jisté míry jakési vyvrcholení. Takže uvidíme samozřejmě, jak to bude pokračovat dál. Ale je možné, že to bude skutečně jaksi znamenat určitý posun. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pane Charváte, jak na vás působily dosavadní postoje obžalovaných? Protože státní zástupkyně upozorňuje, že až na jednu výjimku, v podstatě neprojevili lítost nad tím, co se jim klade za vinu. Jan CHARVÁT, odborník na projevy extremismu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, že ten soud poměrně hezky ukázal, jak vypadá vlastně struktura těch skupin, těch zcela konkrétních skupin, které jaksi se dopouštějí toho násilí. Vidíme tam velmi zřetelně to, co řekněme známe třeba z psychologie nebo co zná lépe třeba západní Evropa, to znamená tu skupinu, ve které ten jeden vůdce, pak těch několik vykonavatelů, pak takoví ti outsideři, kteří se přidávají v podstatě jenom proto, aby jaksi někam patřili, aby někde byli. Tohle se ukázalo velmi dobře, ukázalo se, že i téhle té poměrně malé skupině, i když samozřejmě patří tam i několik dalších lidí, kteří jaksi nejsou v tomto soudu přímo teďka souzeni, tak přesně odpovídá téhle charakteristice. Velmi hezky tam vyplul na povrch jaksi, kdo z nich, jakým způsobem vnímají tu svoji činnost, kdo z nich je skutečně jaksi přesvědčený, jaksi do hloubky přesvědčený neonacista, kdo jsou spíše lidé, řekněme z okraje společnosti, kteří se přidali. Což nesnižuje jaksi jejich zodpovědnost, to spíš poukazuje jaksi na to, odkud se ti lidé rekrutují. Jan BUMBA, moderátor -------------------Tyto skupiny, jak vlastně jsou velké? Jan CHARVÁT, odborník na projevy extremismu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy --------------------



Tady mluvíme v zásadě o skupině, která má několik, řekněme až třeba desítek členů, ale samozřejmě to tvrdé jádro tvoří většinou jednotlivci tak, jak to vidíme tady. Myslím se, že u 10 lidí bychom mohli mluvit o té skupině, která se pohybuje tady. Pak jsou tady samozřejmě jaksi její kolegové a jaksi přátelé a širší samozřejmě zázemí, které se pak pohybuje v desítkách, respektive třeba ve stovkách lidí, ale už nemůžeme mluvit o té skutečné organizovanosti. Jan BUMBA, moderátor -------------------A ty skupiny, ty organizované skupiny jsou tedy provázány tou ideologií, řekněme? Jan CHARVÁT, odborník na projevy extremismu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ty jsou provázány ideologií, jsou provázány většinou i osobními kontakty, jsou provázány jaksi zcela konkrétními činnostmi, ony se setkávají jak na demonstracích, tak na koncertech, řekněme těch hudebních skupin jejich a potom samozřejmě jaksi tady se přesně rodí ten moment, kdy se domlouvají na tom, že: Tedy nás je 5, vás je 8, dáme se dohromady, zítra uděláme nějaký útok tady nebo tady. A tak dál, a tak dál, tímhle způsobem to probíhá v podstatě od začátku 90. let. Ta situace se nijak výrazně v tomhle nemění. Jan BUMBA, moderátor -------------------Řekl byste, že už ten samotný soud, samotný proces, zatím bez verdiktu, měl nějaký odstrašující účinek na tuzemskou extremistickou scénu? Jan CHARVÁT, odborník na projevy extremismu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, že ano, ale že ještě větší účinek měla spíš reakce veřejnosti, která v tomhle případě byla velmi jednoznačně jaksi nepřátelská vůči tomu útoku, tak jako u nás se poměrně často stává, že lidé jaksi přivírají oči nad násilím, které se jaksi páchá směrem k Romům, tak v tomhle případě samozřejmě díky tomu, že jaksi tím postiženým, nejvíce postiženým byla jaksi ta 2letá holčička, tak ta reakce té veřejnosti byla naopak velmi jaksi vstřícná vůči ní. Já si myslím, že tohle mnohem víc zapůsobilo. Jan BUMBA, moderátor -------------------Odborník na extremismus Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji vám za rozhovor. Na shledanou. Jan CHARVÁT, odborník na projevy extremismu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou.

Důchodová reforma 5.10.2010

ČRo Rádio Česko

str. 01


Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Pokud vláda neprovede důchodovou reformu, budou generace dnešních čtyřicátníků chudými důchodci. Na dnešním mezinárodním fóru Zlatá koruna to prohlásil premiér České republiky Petr Nečas. Ten také současně připomněl, že náš důchodový systém nemusí být finančně udržitelný až do roku 2030, jak se často uvádí. Tato prognóza totiž počítala s růstem ekonomiky. V době hospodářské stagnace je ale důchodový účet značně deficitní už v současnosti. Jak to ovlivní přijetí plánované důchodové reformy, na to už se do pražského Top Hotelu Praha ptám Nadi Bělovské, která dnešní fórum Zlaté koruny sleduje. Naďo, pěkné odpoledne. Naďa BĚLOVSKÁ, redaktorka -------------------Plné znění zpráv


Hezké odpoledne. Právě ztrátovost důchodového systému, která bude zřejmě pokračovat, je podle premiéra Petra Nečase jedním z důvodů, proč jeho vláda usiluje o to, aby reformu co nejdříve přijala. Reforma podle něj musí zachovat princip mezigenerační soudržnosti, ale současně také musí zavést větší princip zásluhovosti. A měla by také změnit současnou situaci, kdy vlastně 95 procent příjmů, alespoň podle informací Českého statistického úřadu, také příjmu českých důchodců pochází pouze z průběžného důchodového systému. A protože v roce 2050 bude podle demografických prognóz stejný počet důchodců jako výdělečně činných osob, tedy plátců daní, tak tento poměr by k zajištění dostatečně vysokého důchodu samozřejmě nestačil. Premiér Nečas chce proto prosadit reformu, která by tento nepoměr vyřešila. Současně by měla také předejít tomu, aby u nás penze fungovala jen jakási chudinská dávka nebo aby se musely razantně zvyšovat odvody do sociálního systému, případně aby se prudce zvyšoval věk pro odchod do důchodu třeba až na 70 let, o čemž některé prognózy také mluví. Tomu všemu by měla tedy plánovaná reforma penzí zabránit a jestli to skutečně může dokázat, o tom teď budu mluvit s Martinem Potůčkem, odborníkem na veřejnou a sociální politiku Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, hezké odpoledne. Martin POTŮČEK, odborník na veřejnou a sociální politiku Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Dobré odpoledne. Naďa BĚLOVSKÁ, redaktorka -------------------Vláda v současné době připravuje důchodovou reformu na základě návrhu takzvané Bezděkovy komise, které počítají jednak s dvoupilířovým a jednak s trojpilířovým systémem. Jak vůbec ty základní návrhy Bezděkovy komise hodnotíte? Martin POTŮČEK, odborník na veřejnou a sociální politiku Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já jsem v první řadě rád, že se o těch návrzích vede diskuse a že není sporu o tom, že jde o tak důležité rozhodnutí pro každého z nás, ať jsme v jakékoliv věkové kohortě, že by se mělo dosáhnout co nejširšího souhlasu s tím, jak by ta reforma měla vypadat. A ta dnešní konference by k tomu rozhodně přispět mohla a měla už i proto, že tady vystupuje celá řada řečníků, kteří k tomu tématu mají, co říci. Pokud jde o vlastní návrh Bezděkovy, takzvané Bezděkovy komise, tak tam jsou dvě varianty, takže ani autoři toho podkladu vlastně nenavrhují jenom jedno řešení a nabízejí vlastně dvě varianty k další diskusi. Ta dnešní dopolední diskuse vede, mne vede k závěru, že to, co nakonec bude přijato, se bude samozřejmě ještě dále lišit od těch návrhů, a je to docela přirozené, poněvadž problém penzí, problém penzijních systémů se řeší vlastně v celé Evropě, neexistuje žádný ideální model. A ty, ta řešení, která se nabízejí, musejí být přizpůsobena konkrétním podmínkám té nebo oné země. Té diskuse nebylo dost, ale řekl bych, že ani ten horizont, který dnes dopoledne naznačil pan ministr Drábek, že by do konce roku už mělo to řešení být víceméně na stole, to mně přijde jako docela šibeniční termín, poněvadž těch aspektů a problémů je tam podle mého soudu stále ještě celá řada. Naďa BĚLOVSKÁ, redaktorka -------------------V souvislosti s důchodovou reformou se mluví především o dopadech na samotnou výši penzí. Nicméně ekonomové často připomínají, že přijetí té reformy má mnohem širší souvislosti. Jaké dopady té reformy, další dopady na výše penzí vy osobně považujete za zásadní. Martin POTŮČEK, odborník na veřejnou a sociální politiku Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Ano, no, tak to zdůrazňují nejenom a ne především ekonomové. Já bych si tady dovolil hájit svoji původní profesi sociologa. My tu penzijní reformu skutečně nevnímáme jenom jako má dáti dal v nějakém rozpočtu ať už rodinném, nebo veřejném, státním. Jakési udržení příjmů, slušných příjmů i v době, kdy lidé už si nemohou sami vydělat na živobytí, je vlastně jakousi evropskou hodnotou, civilizační hodnotou, s níž souvisí mnoho dalších věcí, například to, jestli než jsme se do toho důchodu dostali, jestli jsme se postarali o tu další generaci, která nám na ty důchody bude přispívat. To je vlastně jedno z velkých témat, které se také diskutovalo. Jestli vlastně ten současný systém svým způsobem nezvýhodňuje právě ty z nás, kteří ať už z jakýchkoliv důvodů děti nemají, nestarají se o ně, mohou si třebas na to stáří šetřit. A pak dostanou ještě tedy ten důchod. Takových souvislostí je celá řada. Například vy jste zmínila, jste se zeptala, jestli nám nehrozí to, že budeme odcházet do důchodu až v 70 letech. S tím prodlužujícím se průměrným věkem samozřejmě a měnícím se charakterem práce roste schopnost lidí pracovat i v té době, kde dřív už byli jednoznačně považováni za odepsané na trhu



práce. Takže součástí dobrého sociálního systému je i to umožnit lidem třebas už i v důchodu ještě pracovat, přivydělávat si a hlavně vlastně být připraven na ten, na ty měnící se nároky trhu práce. Naďa BĚLOVSKÁ, redaktorka -------------------Ještě poslední otázka. Vladimír Špidla tu dopoledne vyčíslil alespoň zhruba náklady na důchodovou reformu, a to na jeden bilion a 300 milionů korun. Můžete jen stručně vysvětlit, co všechno tyto náklady vlastně zahrnují, je to především výpadek příjmů ve státním rozpočtu nebo jsou tam ještě jiné aspekty? Martin POTŮČEK, odborník na veřejnou a sociální politiku Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Třebas tady teď mluvil před chvílí pan ministr práce ze Slovenska, který ukázal, že ta slovenská reforma, která je nám někdy dávána za příklad, vedla k tomu, že každým rokem musí dorovnávat z jiných zdrojů, nikoliv ze zdrojů důchodového pojištění, kolem 20 miliard českých korun, aby ten veřejnoprávní systém udrželi při životě. Záleží na tom, jaké reformy nakonec budou přijaty. V každém případě dnešní výše českých důchodů je v evropském srovnání nižší, než jaká by mohla a měla být, takže ať už vlastně ten výsledek bude jakýkoli toho dohadování, tak pokud jeho cílem má být důstojná životní úroveň pro důchodce, pro české důchodce do budoucna, tak to bude podle mého soudu jednoznačně znamenat zvýšené nároky jak na ty veřejné rozpočty, tak koneckonců i na ty individuální rozpočty těch, kteří do těch, do těch systémů přispívají anebo si budou individuálně spořit na svoje stáří. Naďa BĚLOVSKÁ, redaktorka -------------------Vysvětluje Martin Potůček, odborník na veřejnou a sociální politiku Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Já děkuji za rozhovor. Martin POTŮČEK, odborník na veřejnou a sociální politiku Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Děkuji za váš zájem. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Z dnešního fóra Zlaté koruny, které se koná v pražském Top Hotelu, se do Světa o druhé přihlásila kolegyně Naďa Bělovská. Naďo, děkujeme a na slyšenou.

AREVA jmenuje Michala Kačenu ředitelem obchodního rozvoje v Praze 5.10.2010

Kariera.iHNed.cz

str. 00

Kariera.iHNed.cz + Euro, euro.cz, allforpower.cz

Michal Kačena bude zodpovědný za podporu spolupráce společnosti AREVA s českým průmyslem, akademickými a výzkumnými centry. Michal Kačena (46) začal svou profesní kariéru v Ústavu jaderných informací a poté působil v manažerských pozicích ve společnostech ČEZ, Phillip Morris a Plzeňský Prazdroj, kde byl po několik let členem nejvyššího vedení společnosti. Před tím, než nastoupil do společnosti AREVA, pracoval jako soukromý konzultant, interim manažer a lektor v oblasti marketingu a firemních vztahů. „Jsem velmi rád, že mohu pomoci společnosti AREVA v dalším rozvoji jejích aktivit na českém trhu,"uvedl Michal Kačena. "Těším se, že se budu moci podílet na růstu našich stávajících vztahů s místními společnostmi a zároveň hledat nové obchodní příležitosti. V oblasti jaderného průmyslu, výzkumu a vzdělávacího systému patří Česká republika mezi světovou špičku. Vzhledem k tomu, že je jaderný průmysl klíčovou oblastí jak pro Českou republiku, tak i v celoevropském kontextu, AREVA se rozhodla s pomocí českých partnerů ještě více posílit pozici České republiky v tomto segmentu.“ Michal Kačena vystudoval Fakultu jaderného inženýrství ČVUT v Praze, absolvoval Fakultu sociálních věd na Karlově Univerzitě a postgraduální studium managementu (MBA) na Sheffield Hallam University. Plné znění zpráv


Michal Kačena je ženatý a má dvě dcery. Mezi jeho záliby patří hudba, literatura, sport (lyžování, cyklistika a golf).

URL| praze

http://Kariera.iHNed.cz/c1-46828310-areva-jmenuje-michala-kacenu-reditelem-obchodniho-rozvoje-v-

Obžalovaným v kauze Vítkov hrozí výjimečné tresty 5.10.2010 zpravy.rozhlas.cz str. 00 / spolecnost Andrea Čánová,Igor Maňour,Marika Táborská Státní zástupkyně Brigita Bilíková navrhla mimořádné tresty pro čtveřici obviněných pravicových radikálů z kauzy Vítkov. Hrozí jim tak 15 až 25 let vězení. Obžalovaní měli loni v dubnu měli do domku romské rodiny hodit zápalné lahve a vážně přitom zranit tehdy dvouletou Natálku. Podle státní zástupkyně Brigity Bilíkové pachatelé měli jednoznačně v úmyslu domek napadnout a chtěli, aby jeho romští obyvatelé uhořeli nebo se vážně zranili. Za vůdce skupiny označila Davida Vaculíka a navrhla pro něj výjimečný trest. Ve vězení by podle jejího návrhu měl strávit více než 20 let.Podobný trest navrhla i pro Jaromíra Lukeše a Václava Cojocaru. Čtvrtému z útočníků, Ivo Müllerovi, Bilíková navrhuje trest v základní trestní sazbě - tedy do 15 let vězení. Jako jediný se k činu přiznal a projevil lítost.Státní zástupkyně zdůraznila, že kauza Vítkov není běžným kriminálním činem. Pravicoví radikálové prý chtěli vyvolat atmosféru strachu mezi Romy a ohrozili podle ní celou společnost. Ve své řeči odkazovala na odposlechy i expertízy znalců a citovala i německého teologa.Zmocněnec poškozené rodiny Markus Pappe zdůraznil, že obžalovaní po útoku ničeho nelitovali, ale naopak fotili policejní služebny po celém Opavsku a plánovali na ně zaútočit.Další zmocněnec romské rodiny Pavel Uhl upozornil na podobnost s nástupem nacismu v Německu: „Obžalovaní se dobrovolně stali součástí hnutí, které bylo ideově založeno na nenávisti. Na nenávisti k těm, kdo se odlišují svou barvou pleti.“Obhájce žádal zprošťující verdiktAdvokát Davida Vaculíka Petr Kausta naopak obvinil trestní senát, že postupuje nezákonně a protiústavně. Svoji řeč prokládal odkazy na jiné případy, kdy Romové zaútočili na kolemjdoucí a jejich čin jako rasově motivovaný posuzován nebyl.Advokát také zdůraznil, že obžalovaní si mysleli, že útočí na prázdnou budovu a netušili, že v ní žijí lidé. Pro Vaculíka žádal zprošťující verdikt: „Podle mého názoru obžaloba neshromáždila dostatek důkazů, ze kterých by vyplývalo, že by se můj klient vytýkaného jednání dopustil.“Proces provázejí mimořádná bezpečnostní opatření. Justiční budovu střeží zásahová jednotka. Strážci hlídají jak v jednací síni, tak i na chodbách soudu.Rozsudek dnes nepadne, soud si vyčlenil na závěrečné řeči tři dny a už dříve mluvčí soudu avizoval, že rozsudek bude nejdříve v polovině října.Jednoznačná reakce veřejnostiPodle odborníka na projevy extremismu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jana Charváta je návrh na výjimečné tresty na místě. „Ten útok měl velmi specifické charakteristiky, které zatím nebyly velmi zřetelné,“ řekl Charvát.Navržené tresty by byly podle něj do určité míry výjimečné. „Přestože po roce 1989 došlo k celé řadě útoků krajní pravice, které skončily smrtí, tak nejvyšší tresty se pohybovaly na úrovni 13-14 let,“ uvedl Charvát.Soud má podle něj odstrašující účinek na celou tuzemskou extremistickou scénu. „Ještě větší účinek ale měla reakce veřejnosti, která v tomto případě byla vůči útoku jednoznačně nepřátelská. U nás se přitom poměrně často stává, že lidé nad násilím směrem k Romům přivírají oči,“ dodal odborník na projevy extremismu Jan Charvát.Další odborník na extremismus - Zdeněk Zbořil - si myslí, že rozsudek ve vítkovské kauze bude precedentem.„Ten rozsudek, pokud padne v jakékoliv výši, je skutečně precedentní. Protože je poprvé u nás odsouzen rasismus, nebo dokonce bych ani nepoužíval slovo rasismus, ale zášť a nenávist, jako motivace trestného činu,“ řekl ve večerních Ozvěnách dne.Společnost hrubneKlára Kalibová z občanského sdružení In Iustitia, si myslí, že jeden soud atmosféru ve společnosti, která obecně hrubne, nezmění.„Protirasistické i antisemitské sentimenty už jsou součástí politické propagandy nejen krajní pravice, ale i mainstremových politických stran,“ řekla Kalibová.Připomněla, že už v roce 2007 podlehl podobnému žhářskému útoku romský mladík a tak obrovskou publicitu jako případ z Vítkova to nemělo. Podle ní také není pravda, že pachatelé podobných útoků jsou vždy příznivci krajní pravice.„Těch je jen pětina, ostatní jsou lidé z běžné populace. Je třeba se zaměřit na celou společnost a ne na jednotlivé excesy jednotlivých pachatelů,“ míní Klára Kalibová.Státní zástupkyně navrhne tresty pro žháře z Vítkova U soudu se žháři se přehrávaly odposlechy, veřejnost je neslyšela Soud znovu otevře kauzu Vítkov Za nárůst extremismu nemohou média, tvrdí odborník Prohlídkou nacistických sbírek žhářů pokračuje kauza Vítkov Přehráváním policejních Plné znění zpráv


záznamů z místa činu pokračoval proces se žháři z Vítkova Natálka z Vítkova prožila mučivé útrapy a bude mít trvalé následky do konce života Útočníci z Vítkova věděli co dělají, tvrdí znalec Dva obžalovaní se omluvili obětem útoku ve Vítkově Známí obžalovaných v kauze Vítkov odmítli před soudem vypovídat Pokračoval soud žhářů z Vítkova. Vzájemně se obviňují ze lži


Nečas: Důchodový systém nemusí být udržitelný až do roku 2030 5.10.2010

zpravy.rozhlas.cz str. 00 / domaciekonomika Naďa Bělovská,Michaela Vydrová

Premiér Petr Nečas na dnešním fóru Zlatá koruna prohlásil, že pokud vláda neudělá penzijní reformu, budou generace dnešních čtyřicátníků v důchodu trpět chudobou. Zároveň připomněl, že český důchodový systém nemusí být finančně udržitelný až do roku 2030, jak se často uvádí. Prognóza udržitelnosti důchodového systému do roku 2030 počítala s růstem ekonomiky. Loni se ale v době recese dostal důchodový účet do deficitu a z více než 20 miliardovým schodkem bojuje i letos, což je podle premiéra Petra Nečase další důvod, proč je potřeba co nejdříve přijmout důchodovou reformu.Podle Nečase musí nová důchodová reforma zachovat princip mezigenerační soudržnosti, ale současně také zavést větší princip zásluhovosti.Změnit by se měla především současná situace. Dnes 95 procent příjmů českých důchodců pochází pouze z průběžného důchodového systému. V roce 2050 bude stejný počet důchodců jako výdělečně činných osob a poměr zajištění dostatečně vysokého důchodu bude znemožněn.Současně by také měla předejít tomu, aby penze fungovala jen jako nějaká chudinská dávka nebo aby se musely razantně zvyšovat odvody do sociálního systému, případně aby se prudce zvyšoval věk pro odchod do důchodu až na 70 let.„Jakési udržení slušných příjmů i v době, kdy si lidé už nemohou sami vydělat na živobytí je vlastně jakousi evropskou civilizační hodnotou,“ říká odborník na veřejnou a sociální politiku Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Martin Potůček.S prodlužujícím věkem a charakterem práce roste schopnost lidí pracovat i v době, kde dřív byli jednoznačně považováni za odepsané na trhu práce.Součástí dobrého sociálního systému je umožnit lidem i v důchodu ještě pracovat nebo si přivydělávat si a hlavně být připraven na měnící se nároky trhu práce,“ dodává Potůček.Reformu podporuje 80 procent obyvatelPenzijní reformu podporuje podle výzkumu společnosti Ipsos Tambor drtivá většina Čechů, přes osmdesát procent. 90 procent lidí má obavy z poklesu životní úrovně v důchodovém věku.„Větší obavy z možného poklesu životní úrovně mají zejména ženy a lidé s nižším vzděláním,“ říká analytik společnosti Ipsos Tambor Tomáš Macků.Podle Vladimíra Bezděka, vedoucí komise, která připravila pro vládu možné scénáře důchodové reformy došlo k velkému názorovému posunu:„Pamatuji si dobu, je to asi deset let, kdy o nutnosti reformovat důchodový systém nebyl v populaci přesvědčen téměř nikdo a vůbec se o tom nehovořilo.“Nejvíce lidí si spoří částku v rozmezí 201 až 500 korun. Představa o výši důchodu, která je pro osoby nejpřijatelnější, se uvádí zhruba mezi 14 až 16 tisíci korunami.Změny v důchodech označuje kabinet Petra Nečase za svou prioritu. Poradní sbor vlády navrhuje snížit pojistné na sociální zabezpečení a založení individuálních důchodových účtů, které by spravovaly soukromé fondy.75 procent respondentů výzkumu se ale obává, že je soukromé penzijní fondy mohou o peníze připravit.„Já si myslím, že i v tomto případě se názor obyvatel může vyvíjet. Téměř každý má účet v bance, využívá stavební spoření nebo připojištění, statisíce lidí investuje do podílových fondů. I tady bych se bránil nějaké černobílé interpretaci,“ říká Bezděk.Přesto by vláda měla poskytnout nějaké jasnější pojistky v soukromých penzijních fondech. Expertní skupina pod vedením Vladimíra Bezděka navrhovala ekonomické garance vlády za hodnotu individuálních penzijních účtů:„Spočívá v tom, že pokud kdokoliv z občanů bude chtít mít opravdu stoprocentní garanci státu, za jeho hodnotu penzijního účtu, tak není nic jednoduššího, než říct, aby všechny jeho prostředky na účtu byly investovány pouze do dluhopisů české vlády. Každý člověk, který to využije, má stoprocentní garanci české vlády za hodnotu jeho penzijního účtu."V srpnu dosahoval deficit na důchodech téměř 21 miliard korunVíce než 80 procent lidí volá po důchodové reforměNa fóru Zlatá koruna poradí experti, jak reformovat důchody

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/792579 Plné znění zpráv


Nizozemský radikál Wilders před soudem 4.10.2010

ČT 24

str. 08

22:00 Události, komentáře

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------V Nizozemsku začal soud s Geertem Wildersem. Kontroverzním populistou, ale v současnosti také šéfem třetí největší politické strany v zemi. Je obviněn z podněcování nenávisti vůči muslimům. Na boji proti islámu Wilders založil celou svou politickou kariéru. Překročil hranice práva, když islám ztotožnil s fašismem a Korán s Hitlerovým Mein Kampfem? Martin JONÁŠ, redaktor -------------------Tvrdí, že brání evropskou civilizaci. Podle svých odpůrců je ale Geert Wilders populista, který do moderní Evropy nepatří. Žalobci mu přisuzují více než stovku výroků, které podle nich překročily hranici zákona. Mezi jinými i ten, ve kterém přirovnal Korán k Hitlerově Mein Kampfu. Paul VELLEMAN, státní zástupce -------------------Umírněný islám neexistuje. Není dobrý ani špatný islám. Je prostě jen islám, který je totožný s Koránem. A Korán, to je náboženský Mein Kampf, jehož cílem je likvidace nemuslimů. Martin JONÁŠ, redaktor -------------------Wilders se ale odmítl se soudci o svých kontroverzních výrocích bavit. V dvouminutové úvodní řeči obvinil porotu s podjatosti. Prohlásil, že spolu s ním sedí na lavici obžalovaných také svoboda slova. Geert WILDERS -------------------Vyjádřil jsem své mínění ve veřejné debatě a mohu vás ujistit, že to budu dělat dál. Spolu se mnou je souzeno i mínění mnoha dalších Nizozemců. Martin JONÁŠ, redaktor -------------------Totéž si myslí i tito lidé. Wildersovi zastánci, kteří se sešli před soudní síní. Jejich hlasy Wilderse vynesly do nejvyšších pater politiky. Ještě před pár lety byl okrajovým populistou, který narušoval liberální pověst kosmopolitního Nizozemska. Jenže časy se mění. V červnových volbách se Wildersova strana vyšvihla na třetí příčku v počtu dosažených hlasů. V novém parlamentu bude hrát klíčovou úlohu a bez její podpory se neobejde ani pravicová koaliční vláda. V kuloárech už se proslýchá, že tradiční strany musely Wildersovi slíbit zpřísnění imigračních zákonů. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Do Olomouce zdravím politologa a šéfredaktora CEVRO Revue Petra Sokola. Dobrý večer. Petr SOKOL, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý večer. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Pane Sokole, vy sám jste pravicovým politikem, kandidoval jste za ODS. Překročil podle vás Geert Wilders meze pravicového populismu? Petr SOKOL, Fakulta sociálních věd UK Plné znění zpráv


-------------------Já myslím, že ne, že Geert Wilders je klasický pravicový populista, přičemž to není žádná tedy pozitivní nálepka samozřejmě být pravicovým populistou. Já si myslím, že on je akorát novým typem pravicového populisty, protože tu tradiční politiku zaměřenou proti imigrantům on vybrousil do takového stylu politiky, kdy on všechno zaměřuje na kritiku pouze těch muslimských přistěhovalců z islámských zemí. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Nizozemský politik Wilders se teď u soudu hájí svobodou slova, ale evropský tisk nemá čas od času zábrany označovat ho i za fašistu. Jak jsou v jeho zemi vnímány výroky, jako třeba že Korán to je to samé co Hitlerův Mein Kampf? Petr SOKOL, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak já myslím, že je zajímavé, že v Nizozemsku, když se podíváte na výzkumy veřejného mínění, jakým způsobem je hodnocen ten soud jako takový, tak je to v podstatě 50:50, přičemž to hodně kopíruje rozdělení nizozemských voličů na pravici a levici. Pravice se domnívá, že to je útok na svobodu slova nebo pravicoví voliči, půlka Nizozemců. Druhá část Nizozemců si myslí, že se mu dostává po právu tedy procesu, protože skutečně ty jeho výroky jsou vyvolávání nenávisti ve společnosti. Na druhou stranu je třeba říct, že Wilders, jak zaznělo v té úvodní reportáži, se teď o víkendu, se stal oficiálním podporovatelem pravicové dvoukoalice. V Nizozemsku bylo uzavřeno něco, co se podobá naší bývalé opoziční smlouvě, kdy on bude vlastně tolerovat nebo podporovat menšinovou vládu liberálů a překvapivě možná pro někoho centristických křesťanských demokratů. To znamená, Wilders je dneska na té politické scéně, nikoli nikde na okraji, ale hraje důležitou roli při sestavování vlády a to ho spíš asi připodobňuje k politikům typu Jörga Haidera, to znamená pravicových populistů než něčeho ještě více vpravo, nějakých pravicových radikálů. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Byl tedy jeho úspěch v těch nizozemských parlamentních volbách překvapením? Přece jen čekalo se, že ekonomická krize všechna ta ostatní témata, tedy i přistěhovalectví zastíní. Nestalo se tak? Petr SOKOL, Fakulta sociálních věd UK -------------------Nestalo se tak. Oni ho nakonec sociální demokraté nizozemští předstihli ve volbách. To ne všichni čekali možná na základě výzkumu veřejného mínění. Navíc u těch pravicově populistických stran platí to, že oni mají, dejme tomu, vyhraněně pravicový program nebo krajně pravicový v některých otázkách ve věci imigrace, ale v těch ekonomických věcech jsou většinou trochu levicoví nebo tam ten jejich program zdaleka se s tou klasickou demokratickou pravicí v mnohém nepodobá. Takže to je možná odpověď na to, proč Wilders uspěl i v dobách krize. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Oni vůbec jsou takoví třeba v tom evropském kontextu těžko zařaditelní sami jeho poslanci. Poslanci Strany svobody říkají, že se neztotožňují s žádným současným politickým proudem v Evropě. Vy už jste mluvil o tom připodobnění k Jörgu Haiderovi. Kam byste tedy vy v evropském kontextu na té politické škále Wilderse a jeho stranu zařadil? Petr SOKOL, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak jak jste říkala, oni v Evropském parlamentě zůstali nezávislí, protože řekli, že žádná jiná skupina jim neodpovídá. Wilders dokonce teď založil jakýsi zárodek evropské nebo dokonce světové organizace podobně smýšlejících politických stran, která se jmenuje Mezinárodní aliance svobody. Zatím tam má ale pouze různé malé strany, které v těch zemích ještě nejsou známé nebo teprve vznikají. Na druhou stranu já bych zůstal u toho tvrzení, které jsem použil na začátku našeho rozhovoru. Geert Wilders je klasický pravicový populista, ovšem není to, není to tak krajně pravicová skupina nebo politická strana, jako jsou strany, které koketují třeba s neonacismem, jako je německá NPD. Oni v podstatě využívají jako všichni pravicoví populisté nějaké problémy ve společnosti, ať už jsou reálné nebo nereálné, a v podstatě jakýmikoli způsoby se snaží z těch problémů těžit zisk politických hlasů nebo hlasů ve volbách.



Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Není problém v tom, že ty běžné pravicové strany nejsou schopny právě vyhmátnout, lidově řečeno, takové ty otázky, ta témata, která opravdu lidi zajímají a že potom vlastně nechávají prostor v tom politickém působení stranám typu Wilderse? Petr SOKOL, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak samozřejmě tohle to je do určité míry vždycky pravda, ovšem třeba v takovém Nizozemsku, kde dneska ta imigrace je velký problém, tak je třeba ta velká pravicová strana Pravicoví liberálové, kteří vyhráli ty volby, byli první v těch volbách, o kterých jsme hovořili, tak v podstatě v posledních letech tu politiku v otázce imigrace velmi zpřísnila. To znamená, ono to pak působí zase tím způsobem, že pokud se nějaké téma neřeší ve společnosti, mohou se ho chopit populisté nebo v krajním případě extremisté, ale pak většinou to vede k tomu, že to téma začnou nějakým způsobem racionálnějším zpracovávat i ty klasické politické strany, ať už se jedná na pravici nebo na levici o ten případ. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Jak silné politické volební téma vůbec v Evropě dnes přistěhovalectví a boj proti islamizaci je? Objevují se tato témata už dnes natvrdo v kampaních, v předvolebních klipech politických stran třeba? Petr SOKOL, Fakulta sociálních věd UK -------------------Určitě v těch zemích, kde to problém je, tak je to stále žhavější a stále viditelnější. Já bych uvedl příklad švédských demokratů, strany podobného programu, jako má Wilders, která se teď před několika týdny dostala poprvé do švédského parlamentu. A oni se dostali do parlamentu i díky předvolebnímu klipu, který vypadal tím způsobem záběr na úřad, kde sedí úředníci, mají před sebou hromadu peněz, které mají rozdělovat, pomalu se k nim šourá důchodkyně, stará babička o holi, načež se ohlédne a vidí, jak ji v běhu nebo v závodě o tu hromadu peněz předbíhá skupina tří žen v burkách, které vezou ještě kočárky plné dětí. Končilo to tím tedy zatáhněte za brzdu buď důchodců, nebo tedy imigrace. A švédským demokratům i tenhle ten klip vynesl, jak jsem říkal, premiérový vstup do parlamentu. Podobného něco se dělo nedávno při referendu ve Švýcarsku a také tam Švýcarská lidová strana tohle téma využívá. V Belgii Vlámský blok to samé. To znamená, stává se to předmětem politické diskuse před volbami a ti populisté nebo v některých případech i pravicové extremisté čím dál tím méně váhají tohle to téma používat tím způsobem, jak jsem popisoval. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Víte, jak by měly velké strany reagovat na tato témata? Třeba bývalý centrální bankéř Sarrazin v Německu kritizoval to, že Německo nezvládlo integraci a okamžitě se na něj všichni sesypali zleva i zprava. Je toto správný přístup? Petr SOKOL, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já myslím, že to je zvláštní situace v Německu, kde v podstatě ty krajně pravicové strany a pravicový populismus nikdy na úrovni celoněmeckých voleb neslavil úspěch. To znamená, tam je ta taktika v politické diskusi volena těmi mainstreemovými stranami taková, že v podstatě jakýkoli náznak koketování s populismem je vytlačen za meze normálního politického hřiště. To znamená, v Německu je to běžné. Je otázka, a to je ten případ tedy vámi zmiňovaného politika nebo bývalého člena nejvyšší banky, že možná ta imigrace v Německu se stává stále palčivějším tématem a povede to i v téhle té zemi možná k tomu, že to téma bude v politice nějakým způsobem na úrovni politických stran uchopena. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Děkuji vám za analýzu a přeji dobrou noc do Olomouce. Petr SOKOL, Fakulta sociálních věd UK -------------------Děkuji za pozvání, dobrou noc.



Politologové: v případě neúspěchu velkých stran lze očekávat "haiderizaci" české politiky 4.10.2010

denikreferendum.cz str. 00 Vratislav Dostál

Domov

V Praze dnes probíhá konference o květnových volbách do Poslanecké sněmovny. V pěti tématických blocích tu experti uvažují nad proměnami české politiky, které poslední volby přinesly. V Praze se v ponděli v Akademickém konferenčním centru konala konference s názvem Parlamentní volby 2010: otázky a analýzy, kterou moderoval novinář Martin Komárek. Vytoupili tu přední čeští experti, za všechny jmenujme politology Vladimíru Dvořákovou, Michala Klímu, Miroslav Nováka, Tomáše Lebedu či sociology Jiřího Vynopala, Jana Herzmanna či Jana Hartla. Jak vyplývá z názvu, tématém konference byly květnové volby do Poslanecké sněmovny. Tak například podle politologa Michala Klímy Jejich výsledky ovlivnilo i to, že tradiční politické strany se odcizily společnosti a nehájí zájmy sociálních skupin. Klíma také poukázal na krajské stranické předáky, tzv. velrybáře, a černé duše, s jejichž pomocí vlivní straníci upevňují své pozice ve straně. Nejde o okrajové jevy, začaly ovlivňovat dění v zemi, uvedl politolog. Ve sněmovních volbách ztratily mnoho hlasů ODS a ČSSD - právě v souvislosti s nimi se o regionálních „kmotrech", „velrybářích" a černých duších hovořilo. Podle Klímy působí tyto jevy uvnitř stran jako nákaza. „Pokud v nich chtějí 'srdcaři' zůstat u moci, musí se chovat podobně, jinak vypadnou," poznamenal politolog, který současný stav politiky označil za „žumpu české demokracie". Do dolní komory se letos dostaly strany, které se prezentovaly jako nové - TOP 09 a Věci veřejné. Klíma poukázal na to, že i ODS a ČSSD hovoří o „novém začátku". Podle Klímy je ale otázka, zda nastane očista politiky. Pokud nové strany dopadnou špatně a v tradičních stranách zůstanou „bossové", podle Klímy lze očekávat „haiderizaci" politiky, tedy růst popularity extremistických populistů. Termín „haiderizace" je odvozen od jména rakouského politika Jörga Haidera. Tento někdejší kontroverzní korutanský hejtman, který před dvěma roky zahynul při autonehodě, byl v Rakousku hlavní tváří populistického tábora. Značný rozruch vyvolávaly jeho výroky proti cizincům. Prohlásil také, že Hitlerova třetí říše „měla řádnou zaměstnaneckou politiku". Politoložka Vladimíra Dvořáková pak upozornila na to, že ačkoli je česká společnost liberální, v podstatě neexistuje politická strana, která by tyto voliče oslovovala. „Nejvíc narváno máme v pravicovém konzervativním rohu," uvedla a jmenovala TOP 09, ODS a rovněž KDU-ČSL, která ale v květnu u voličů propadla a ve sněmovně teď zastoupení nemá. TOP 09 podle Dvořákové musela konzervativní hodnoty zastávat, v ODS tento proud vítězí v souvislosti s volbou nového vedení v čele s Petrem Nečasem. Na pravici se navíc bude hrát o jejího hegemona, dodala. Podle Miroslava Nováka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy není pravděpodobné, že si všechny tři pravicové strany udrží tak vysokou podporu. Levice se podle něho o budoucnost bát nemusí, i když v letošních sněmovních volbách příliš neuspěla. Konference pokračuje až do pondělních pozdních hodin. Je rozdělena do pěti tématických bloků. Prvním z nich byl ranní blok nazvaný Interpretace výsledků parlamentních voleb 2010, dalším pak Parametry volebního rozhodování. Po pauze na oběd konference pokračovala blokem Volby 2010 a zahraniční politika, po němž bude následovat odpolední blok nazvaný Mediální agenda a volební kampaň. Celá konference pak bude ukončena před sedmnáctou hodinou příspěvky sociologů v rámci bloku Diskuse o výzkumech stranických preferencí.



URL| http://denikreferendum.cz/clanek/6387-politologove-v-pripade-neuspechu-velkych-stran-lze-ocekavathaiderizaci-ceske-politiky

V sokolovské nemocnici brzy zavedeme pořádek 4.10.2010

Mladá fronta DNES str. 02 Bohumil Zeman

Kraj Karlovarský

Od ledna převezme sokolovskou nemocnici do svých rukou nynější ředitel a spolumajitel úspěšné soukromé Nemocnice Ostrov David Soukup. Spolu s bratrem Michalem a s docentem Pavlem Kolářem zakládá společnost Nemos Sokolov. SOKOLOV Do nové jistější a klidnější éry snad míří Nemocnice v Sokolově. Od ledna ji vezme pevně do ruky nynější ředitel a spolumajitel úspěšné soukromé Nemocnice Ostrov David Soukup. Spolu s bratrem Michalem a s docentem Pavlem Kolářem zakládá společnost Nemos Sokolov, která si pronajme sokolovskou nemocnici na příštích dvacet let od Karlovarského kraje. * Jaké jsou hlavní body připravované nájemní smlouvy? Rozsah péče, řešení závazků a pohledávek, závazek, že odtajníme vlastnickou strukturu firmy Birdon (spoluvlastník společnosti Nemos Plus Ostrov, která ovládá Nemocnici Ostrov). Základních asi 22 bodů. Založili jsme společnost Nemos Sokolov, která si nemocnici pronajme. Čeká na zápis do obchodního rejstříku. Bude mít stejnou vlastnickou strukturu jako Nemos Plus. Tedy včetně Birdonu. Místo akcií na majitele ale budou v obchodním rejstříku akcie na jméno. * Takže kdo bude vlastníkem Nemosu Sokolov? Majitelé Birdonu a docent Pavel Kolář. * To, že musíte na přání kraje odtajnit, kdo za Birdonem stojí, vám způsobuje nějaké komplikace? Trochu ano. Chápu požadavek kraje na transparentnost. Navíc je již nyní trochu zřejmé, kdo za firmou stojí. Ale když potřebuju mít blíž k zaměstnancům a když s nimi jednám, tak se mi leccos prosazuje lépe jako manažerovi než jako majiteli. Lidé si mohou zkratkovitě myslet: Ty to děláš proto, aby sis vydělal. Což ne vždy platí. Já se k Nemocnici Ostrov i k Birdonu hlásím, ale raději jsem měl pozici ředitele a člověka, který je na jedné lodi se zaměstnanci. To se teď trochu nabourává. * Jaké máte plány se sokolovskou nemocnicí? Nejdříve ji stabilizovat personálně, ekonomicky, začít se zaměstnanci komunikovat. Postavit základy, na kterých se dá stavět. Tyto základy jsou dnes rozbředlé. Žádné převratné kroky 1. ledna dělat nemůžeme a ani nechceme. Doufám, že během roku budeme schopni se posunout už k rozvojovým projektům. Chceme, aby nemocnice fungovala pro spádovou oblast pacientů v základních oborech – interna, chirurgie, pediatrie, gynekologie. A nemocnici specializovat zejména v oborech ortopedie, očního lékařství, neurologie s jeho iktovou jednotkou (léčí cévní mozkové příhody). * Takže žádného omezování rozsahu péče se pacienti obávat nemusejí? Určitě to není naším záměrem. Ani to příliš nejde. K nějakému dílčímu útlumu dojít může, třeba postupně u nukleární medicíny. Nebo jestliže nebude o některé služby ze strany pacientů nebo zdravotních pojišťoven zájem, zareagujeme na to. Nemocnici ale přebíráme s tím, že nehodláme nic měnit nebo rušit. Po nutné stabilizaci bychom naopak rádi rozvíjeli nadstavbové obory. * Vedení krajské nemocnice horko těžko zachraňuje některé obory v Sokolově už spoustu let. Jak to chcete dělat vy? Co můžete dělat jinak? Plné znění zpráv


Mám takový příměr. Starat se o hotel, podnik, nemocnici je trochu jako být umělcem. Musíte dílo nosit v hlavě, přemýšlet o něm, piplat ho, hrát si s ním, odevzdat mu maximum. Tedy soustředit se zodpovědně na řízení. V Sokolově není teď vůbec postaven management. Chybí tu úsek správní, personální, silný úsek pro zdravotní pojišťovny. Musí se také do nemocnice investovat, a to rozumně. Je nutné vytvořit podmínky, zázemí, aby se kvalita péče mohla zvyšovat. Musí tu být nějaká vize, firemní kultura, perspektiva pro zaměstnance, komunikace s personálem. To povede k jeho udržení a k šanci na doplnění novými lidmi. A až za tím vším je ekonomika. Nelze dobře hospodařit, když nemáte motivovaný personál, když třeba neteče voda, máte špinavá oddělení nebo když nechodí do nemocnice klienti s důvěrou. * Máte větší možnosti než kraj, když chcete lépe zaplatit lékaře, které nutně potřebujete? Pro odměňování se musí nejdříve nastavit transparentní a jasná pravidla a zvládnout krizovou fázi stabilizace, aby poté mzdy mohly růst. Teď je struktura platů v Sokolově velmi rozbitá a není v tom pořádek. Vidím obrovské rozdíly nejen v úrovni, ale i v systému mezd, který nefunguje. * Takže do toho zasáhnete? Je třeba mzdovou politiku sladit, zprůhlednit, aby byla jednotná, výkonnostně motivovaná. Aby ji zaměstnanci chápali a věřili jí. Doufám, že po fázi stabilizace otočíme hospodaření nemocnice do kladných čísel. Z provozních výsledků začneme tvořit zdroje pro zvyšování mezd. Rozdíl je v tom, že krajská nemocnice dnes naráží na horší hospodářský výsledek a na to, že peníze nemá. Zaměstnancům řeknu, že přebíráme mzdové závazky, které platí nyní. Všichni dostanou šanci a prostor. Na mzdy v prvním kole sahat nebudeme, ale cítíme potřebu jejich revize. V polovině října začíná v krajské nemocnici kolektivní vyjednávání, uvidíme, jak se s odbory dohodneme. V Ostrově odbory nemáme. * Takže nemáte moc zkušeností s kolektivním vyjednáváním? Náš personalista zkušenosti má. Je fakt, že kolektivní smlouva může naše priority měnit a svým způsobem nás v rámci krizového managementu značně limitovat. * Sokolovská nemocnice v posledních letech přicházela o svou pověst. Jaké máte nároky na personál v oblasti etiky, chování a vstřícnosti vůči pacientům? Hodně se v tom musí změnit. Vedení sokolovské nemocnice deklaruje, že mu na péči záleží. Chci se sejít se všemi primáři a bavit se s nimi o stabilizaci a rozvoji. Chci dát zaměstnancům perspektivu. Vytvořit koncept, který budou chápat, ztotožní se s ním a budou pracovat na jeho naplnění. Očekávám, že se k projektu vize (čím je a bude sokolovská nemocnice) přihlásí a budou chtít nemocnici posunout. A pak bych od nich očekával podporu, motivaci, loajalitu. A slušné, profesionální, kvalitní výkony. Bez toho je složité otočit stávající trend a směřovat do klidných vod. Dnes zaměstnanci neví, k čemu se hlásí a perspektiva nemocnice je pro ně s otazníkem. * Jaké změny pocítí pacienti? Nemocnice by měla být vyhledávaná – z hlediska služeb, prostředí a chování ke klientům. Musíme vytvořit takovou atmosféru, aby lidé do nemocnice chodili s důvěrou a v rámci možností s příjemným pocitem. * Právě v chování vidíte rezervy? Ano, i tady vidím rezervy. Na druhou stranu se těžko odehrávají příjemné vztahy v prostředí, kde třeba nefunguje přístroj, padají dlaždičky. Zaměstnanci ale musí vědět, jaké chování se jim vyplatí a nevyplatí. Klienti by pozvolna měli cítit, že se nemocnice stává příjemnější, že poskytuje kvalitní služby. * Výkony v sokolovské nemocnici v poslední době klesají. Z toho usuzuji úbytek pacientů, někteří možná hledají péči jinde. Výkony zásadně klesly kvůli přesunu mikrobiologie do Karlových Varů. To s pacienty nesouvisí. Pak je tady porodnost a operativa. Třeba ortopedie je pacienty vyhledávaná a má velký potenciál. Naráží ale na limity pojišťovny. Když se naplní kvóty, přestává se operovat. Což je škoda a bylo by dobré prolomit to změnou vztahů s pojišťovnou. Poptávka v regionu po operacích je, tým odborníků je také připraven. Klesá počet porodů a vůbec Plné znění zpráv


výkonů na gynekologii. Je to dáno personální situací i prostředím, obojí jsme připraveni vylepšit. Jinak bych řekl, že oddělení docela fungují. * I interna, která měla donedávna velké potíže? Je pro nás zásadní, dobře se stará o multioborovou jednotku intenzivní péče. Má problém personální z hlediska erudice lékařů (jen výjimečně mají potřebnou atestaci -pozn. red.). Oddělení doplníme, v krajním případě musí krátkodobě pomoci i Ostrov. * Obě nemocnice si budou vzájemně pomáhat? Potom někdy možná ano. Teď ale oba projekty stojí hodně samostatně, jsou neslučitelné. Jestli výhledově posuneme sokolovskou nemocnici kupředu, tak bychom si mohli dovolit cíleně dělat například společný nábor personálu, nákup materiálu a podobně. Zásadní propojování obou nemocnic nepředpokládám. Dnes přijímáme doktory pro Ostrov za jiných podmínek, v transparentním systému mezd, s jinou nabídkou benefitů, do rekonstruovaných oddělení s jiným zázemím, s danými úkoly a perspektivou. Know how z Ostrova bychom rádi využili v Sokolově. Obě nemocnice by se měly v tomto smyslu k sobě zvolna přibližovat. * Kdo vlastně bude společnost Nemos Sokolov řídit? Vy? Trefil jste se. Pro obě společnosti Nemos Plus (Nemocnice Ostrov a Nemos Sokolov), které jsou na sobě nezávislé, vznikne generální ředitelství v základní podobě se třemi lidmi – zdravotním, personálním a generálním ředitelem. Generálním ředitelem budu já. Zároveň opustím post ředitele v Ostrově. Sice se mi bude těžko z Ostrova odcházet, ale nějaké kompetence si tam z pozice generálního ředitele nechám. V Sokolově musíme hledat vhodné kandidáty na pozici léčebného, ošetřovatelského, personálního a správního náměstka. Dále bude zapotřebí najít vedoucí technického a obchodního oddělení, oddělení zdravotních pojišťoven, finanční a mzdovou účetní. * Jaký je váš první dojem ze sokolovské nemocnice? O řízení, personální situaci a chybějící firemní kultuře jsem už mluvil. Je relativně dobře zajištěná přístrojově, musí se ale vyměnit magnetická rezonance. Oproti Chebu a Karlovým Varům má budovy asi v nejlepším technickém stavu. * Ale nevypadá to tak. Samozřejmě je tu znát nízká míra investic v minulosti. V tragickém stavu jsou podlahy, okna, selhává základní údržba. Technologie – rozvody vody, elektroinstalace – jsou ale ve slušném stavu. Ani dispozičně a logisticky na tom není nemocnice nijak hrozivě. Až na to, že při čekání na některých ambulancích sedíte ve sklepě. To se musí samozřejmě změnit. * Takže jste se nezděsil? Největší problém v Sokolově je v řízení. Chceme okopírovat organizační model z Ostrova, protože se osvědčil. Lidí, kteří by vyhovovali mentálně, morálně, odborně a měli motivaci, obecně mnoho není. Potřebujeme loajální zaměstnance, kteří práci v nemocnici dají srdce a ztotožní se s naší vizí. * Berete to jako výzvu? Jaký z toho máte pocit? Je to příležitost. Byla by škoda, kdyby měla sokolovská nemocnice zaniknout. Ekonomika je nastavena tak, abychom na to v prvním kole moc nedopláceli. Brzdit nás bude stávající ekonomický stav, umořování závazku zminula a absence jakéhokoliv vrcholného řídícího managementu. Vůbec to není projekt na zbohatnutí. Je to příležitost pro stabilizaci Sokolova i Ostrova, což pomůže pacientům i zaměstnancům. V Ostrově už jsme téměř hotovi, jeho potenciál je skoro naplněn. Svůj úkol v Sokolově beru s pokorou, není to žádná výhra. Čeká mě spousta práce, i té nepříjemné. Ne všechno bude fungovat. Se řadou zaměstnanců se možná neshodneme. Nebo se shodneme, oni budou vnitřně chtít, ale ono to nepůjde. V Ostrově už máme naopak všechny zásadní personální a technické věci v podstatě vyřešené. * Ještě jsme nemluvili o investicích v Sokolově. Plné znění zpráv


Zmínil jsem magnetickou rezonanci, která už dosluhuje technicky a medicína vyžaduje lepší typ vyšetření. To bude stát asi 25 milionů korun. Na další přístroje chybí asi 20 milionů, což není úplně nejhorší. Je třeba postupně rekonstruovat oddělení, vytvářet logisticky funkční celek, řešit parkovací plochy, režim stravovacího provozu. Na studii řešení už pracujeme. Budovy jsou docela v pořádku. Začneme jedno oddělení po druhém komplexně rekonstruovat. Podle mých zkušeností stojí generální oprava každého oddělení 15 až 20 milionů. * A s tím vám finančně pomůže Sokolovská uhelná? V tom je náš projekt jedinečný a exkluzivní. Firma o nás rok a půl hovoří jako o partnerovi, kterého chce podporovat v Sokolově za předpokladu, že finance budou ve smysluplném projektu efektivně využity. Dohodu se Sokolovskou uhelnou máme. Máme představu o investicích do nemocnice. V příštích třech nebo čtyřech letech je možné to zvládnout, záleží na mnoha okolnostech. Ročně umíme proinvestovat 60 až 80 milionů korun, aby stavby neomezily chod nemocnice. Celkem počítáme s investicemi kolem 250 milionů. * Máte rozděleno, kolik z toho dá Sokolovská uhelná, vy nebo i Evropská unie? Budeme se snažit využít veškerých dotačních titulů. Třeba na zateplení a výměnu oken. S provozními prostředky teď moc počítat nemůžeme, ale po stabilizaci bychom měli posunout hospodářský výsledek aspoň k nule nebo do kladných čísel. A i tyto prostředky využít. Na pokrytí zbytku investic bychom se měli dohodnout se Sokolovskou uhelnou. * Bez Sokolovské uhelné v zádech byste do pronájmu nešli? Hodně bychom to zvažovali. I tak by šlo o velkou příležitost. Ta je násobená partnerem, se kterým máme dohodu. Tento projekt nemá v republice obdoby – Sokolovská uhelná stojí mimo zdravotnictví, a přesto chce nemocnici podpořit, jde jí o péči o občany ve spádové oblasti. * Nevadí vám, že Karlovarský kraj chystá různá opatření, kterými zvenčí zasáhne do vašeho byznysu? Mám namysli třeba přesun lůžkového oddělení ARO ze Sokolova do Varů. Valná hromada krajské nemocnice schválila stop stav těchto přesunů do doby, než se vyřeší nájem nemocnice. To je správný krok. Přesun některých kapacit ARO je vize na tři roky. Někdo ale musí garantovat, že to bude fungovat. Aby se třeba nestalo, co se občas stává. Že například krajská nemocnice z personálních důvodů omezí některá oddělení a klienti na to doplácejí. I proto je ve smlouvě kladen velký důraz na vzájemnou domluvu. * Připadá mi, že ze vstupu do Sokolova nemáte obavy. V klidu říkáte: Uděláme, zvládneme, zařídíme. Věříme, že nemocnice má svůj potenciál. Přístrojově je na tom dobře, havarijní stavy by se našly, ale není to nic dramatického. Příjmy jsou docela slušně nastaveny, mzdové náklady by neměly ekonomiku nemocnice zadusit. Je třeba začít nemocnici řídit. Dokážeme lidem přidat, když se bude dařit. Když dobře řízený personál získá perspektivu, slušné zázemí a platy, tak se další doktoři objeví. Personální problémy jsou na gynekologii, rentgenu a interně, ale je možné je zvládnout. * Takže nejsou pravdivé nedávné výroky krajských radních, že sokolovská nemocnice je téměř na zavření? Já tato stanoviska neznám. Pravda je, že současný model by pravděpodobně vedl k silnému útlumu péče, v horším případě k zavření. Problém v Sokolově tkví v absenci managementu a řízení. Management má přinést pořádek, perspektivu, ekonomiku, investiční strategii, strategii rozvoje, vztahu ke klientům. To všechno dnes v Sokolově obrovsky chybí. * Mluví se o tom, že pronájem jedné nemocnice může zničit nebo ohrozit ostatní dvě. Hlavně Cheb. Nesdílím tento názor. Konkurence nemocnic je téměř nulová, všechny mají svou spádovou oblast nebo specializaci.



* Leckoho napadne, že pronájem je prvním krokem k privatizaci nemocnice. Budete mít po 20 letech zájem ji koupit? Asi je to předčasné, takhle neuvažujeme. Nájem je na 20 let. Asi by bylo ale dobré, kdyby nám někdo za 10 či 15 let řekl, co dál. Zda budeme moci pokračovat, nebo se připravovat na předání nemocnice zpět. Mrzelo by mě, kdyby se nám dařilo a kraj by měl v úmyslu nás vyhodit po zvládnutí krize a stabilizace nemocnice. Nicméně smluvní podmínky jsou poměrně tvrdě nastaveny tak, aby se nemocnice po 20 letech nájmu kraji vrátila. My to nechceme a ani nemůžeme zpochybňovat. * Bude to dobrý byznys? To je relativní a složité. Jestli projekt úspěšně zvládneme, pomůže to Sokolovu, pomůže to Ostrovu, nám, zaměstnancům, kteří hledají jistotu, klientům, kteří hledají kvalitní péči. Bude to ale běh na velmi dlouhou trať. Věříme, že světlo v tunelu najdeme. Čeká nás všechny tvrdá práce. *** Nemocnice by měla být vyhledávaná. Musíme vytvořit takovou atmosféru, aby lidé do nemocnice chodili s důvěrou. » PROFIL Kdo je David Soukup Je mu 34 let, narodil se v Ostrově, žije v Karlových Varech. Je absolventem Gymnázia v Karlových Varech a absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy - obor ekonomie (2000). Byl náměstkem ministra kultury Stropnického v Tošovského vládě. Nemocnice Ostrov: 2001 správní náměstek, 2002 až 2008 - jednatel, 2008 až dosud - ředitel (a spolumajitel). Mezi jeho zájmy patří především sport (vrcholově lyžoval do roku 1995, rekreačně tenis, hokej, cyklistika), má rád cestování, kulturu a hudbu. Je ženatý, má dvě děti. Foto popis| Převezme nemocnici Nemocnici v Sokolově od ledna převezme nynější ředitel a spolumajitel úspěšné soukromé Nemocnice Ostrov David Soukup. Foto autor| Foto: Václav Šlauf, MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský kraj

Odborník: Aféra ABL má svůj cíl. Velkou koalici 4.10.2010

parlamentnilisty.cz Jiří Hroník

str. 00

Monitor

Nejnovější aféra se sledováním politiků má podle politologa Mlejnka za cíl krizi ve vládní sestavě. Pokud by se rozpadla, uvolnilo by se místo pro velkou koalici ODS a ČSSD, píše v komentáři LN. Za politicky motivovanou účelovou věc považuje politolog Josef Mlejnek v komentáři Lidových novin aféru, která vypukla dva týdny před volbami a spočívá v tom, že si zastupitelé za ODS z Prahy 11 stěžují na špehování agenturou ABL, jež se uskutečnilo před čtyřmi lety a které si prý objednali bývalí členové ODS působící dnes v TOP 09. Cílem je podle Mlejnka evidentně vyvolání krize ve stávající vládní sestavě. „Aféra, kde jsou za padouchy lidé z TOP 09 a VV, zatímco part zneuctěné nevinné dívky hraje ODS, může posloužit jednak mobilizačně, jednak legitimizačně, až bude po volbách třeba nějak zdůvodnit mesaliance s ČSSD na radnicích, popřípadě i na celostátní rovině," domnívá se politolog, který přednáší na Institutu politologických studií UK FSV.. Nesmyslná konstrukce a čirá spekulace, zní první reakce Mobilizační prvek vidí v tom, že by se zběhlí voliči ODS mohli vrátit zpět do náruče „modré mámy", kterou kvůli hezkým knížecím očím či falešnému chlapáctví Radka Johna zradili. Jinak ODS hrozí propad v komunálních volbách, a tedy další odstřižení od možností a zdrojů, bez nichž se stane pro sponzory v pozadí nezajímavou.



„Ta záležitost na Praze 11 zdaleka není tak jednoznačná, jak se může jevit. A úvahy, že se objevila proto, aby vedla k budoucí velké koalici ODS a ČSSD, pokládám za nesmyslnou konstrukci a čirou spekulaci," říká pro ParlamentníListy.cz politolog Ladislav Mrklas, prorektor pro rozvoj institutu CEVRO, který je blízký ODS. Za aférou jsou ti v ODS, kterým nevyhovuje nynější rozložení sil „Opravdu tu aféru dávám do souvislosti s proudy v ODS, které by přivítaly velkou koalici, protože se cítí neuspokojeny tím, že občanští demokraté nemají klíčové resorty," trvá Mlejnek pro ParlamentníListy.cz na svém. Podle něj je vyvolání aféry účelově jasné, jen lze v této fázi těžko odhadnout, kdo za jejím rozpoutáním stojí. Důkazem, že nejde jen o nějakou záležitost lokáního významu před komunálními volbami je podle Mlejnka i reakce místopředsedy ODS Pavla Blažka, který hned přispěchal s prohlášením, že pokud by se prokázalo, že za sledováním politiků stojí firma ABL, bude nutná diskuse o přerozdělení resortů, aby vnitro řídil někdo jiný než Věci veřejné. Blažkův nadřízený, premiér a předseda ODS Petr Nečas, však takové úvahy vyvrátil. Vše o kauze ČTĚTE ZDE K věci: ODS: Popíráme, že bychom jednali o změně na postu ministra vnitra Sobotka (ČSSD): Premiér Nečas musí v kauze ABL začít jednat Paroubek: Ministr Bárta jako Čunek číslo dvě


Co nevíte o Václavu Havlovi, to se dozvíte v jeho knihovně 4.10.2010

topzine.cz str. 00 Jitka Libigerová

Literatura

!SPECIÁL! Prezidentské knihovny jsou obvyklé ve Spojených státech, v Česku nikoli. Jednu výjimku bychom však našli: pražskou knihovnu Václava Havla. Jejím ředitelem je M. C. Putna a Topzine.cz pro vás zjišťoval, co vše v ní najdete! Knihovna Václava Havla vznikla po vzoru prezidentských knihoven v USA a stala se tak jedinou institucí svého druhu v Evropě. Poskytuje potřebnou dokumentaci, zabývá se výzkumem a propagací života, díla i myšlenek Václava Havla. Co v Knihovně Václava Havla najdete? Najdeme zde jeho knihy v češtině, ale také v překladech do nejrůznějších cizích jazyků. Nechybí ani knihy psané o Havlovy, či ty náležející k dobovému kontextu. V digitální podobě jsou dostupné i materiály, které se osobnosti Václava Havla nějakým způsobem týkají – textové materiály, zvukové nahrávky, videa, fotografie, artefakty a další. A pokud se chcete dozvědět o Václavu Havlovi ještě víc, můžete navštívit výstavu Havel v kostce, při níž je možné zhlédnout unikátní dokumenty ze soukromých archivů. Knihovna sleduje jednotlivá období Havlova života (rodina a literární počátky, divadlo, disent i prezidentství). O Václavu Havlovi, jeho rodině a blízkých, ale i o ostatních lidech v jeho okolí, vydávají nejen knížky, pořádají výstavy, ale organizují i debaty či konference – například letos na jaře knihovna pořádala cyklus pořadů o tzv. šestatřicátnících. Plné znění zpráv


Kdo se podílel na jejím založení? Mezi zakladatele Knihovny Václava Havla patří například jeho žena Dagmar Havlová či Miloslav Petrusek, profesor sociologie, jenž působí na Institutu sociologických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, ale i na Masarykově Univerzitě v Brně. Anebo Karel Schwarzenberg: ten v 80. letech působil jako předseda Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva, vykonával funkci kancléře prezidenta republiky a v současné době je Ministrem zahraničních věcí ČR. Původním povoláním herečka Dagmar Havlová založila se svým manželem, Václavem Havlem, nadaci Vize 97, je členkou mezinárodní charitativní organizace Femmes d´Europe a patronkou Českého výboru UNICEF. Z postu literárního historika až na ředitele knihovny se vypracoval Martin C. Putna. Vystudoval filologii a textologii, stal se docentem srovnávací literatury na Karlově Univerzitě. Vydal několik monografií (Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848 – 1918; Řecké nebe nad námi aneb Antický košík), souborů esejí (My poslední křesťané) a dalších knih. Spolupracuje i s Českou televizí a Českým rozhlasem. V roce 2008 se stal ředitelem Knihovny Václava Havla. Friends of the Václav Havel Library Díky podpoře, kterou si získala Knihovna Václava Havla ve Spojených státech amerických, vznikla v roce 2005 partnerská společnost Friends of the Václav Havel Library. Cíl tohoto sdružení spočívá ve vytváření a udržování spřátelených organizací v USA, a získává tak podporu pro uchovávání díla a odkazu Václava Havla. Zakladateli jsou Craig Stapleton, velvyslanec USA ve Francii, a John Shattuck, generální ředitel John F. Kennedy Library Foundation. K dalším přátelům patří mimo jiné Madeleine Albright, Thomas Dine či Jan Švejnar.

URL| http://www.topzine.cz/co-nevite-o-vaclavu-havlovi-to-se-dozvite-v-jeho-knihovne/

Bitva čistých tváří 4.10.2010

Týden

str. 18

Kauza

Bohuslav Svoboda, Zdeněk Tůma, Jiří Dienstbier mladší, Markéta Reedová. Kandidáti na pražského primátora v komunálních volbách 15.-16. října. Na jejich čisté štíty sázejí největší politické strany. Nakolik se renomé „těch neposkvrněných“ shoduje s realitou? Kdo vládne Praze, drží ruku nad více než čtyřicetimiliardovým rozpočtem. Po osmnáctiletém panování ODS ukazují předvolební odhady, že strana modrého ptáka bude nucena své žezlo předat. „Čeká nás doslova boj o přežití,“ charakterizuje nadcházející očekávaný střet mezi TOP 09 a ODS v hlavním městě jeden z členů nejužšího vedení pražských občanských demokratů. Před televizními kamerami a objektivy fotoreportérů ale ODS nešetří sebevědomými úsměvy. Strana nicméně s velkou pompou zaangažovala do kampaně i premiéra Petra Nečase a jako svého primátorského kandidáta představila již pozapomenutou tvář: gynekologa Bohuslava Svobodu. Je si prostě vědoma, že jí teče do bot. A že za tím stojí klientelismus a neviditelná vláda „kmotrů“, což jsou v myslích české veřejnosti synonyma pro pražskou komunální politiku, jak otevřeně říká i Svoboda. Ostatně po strategii neokoukaných tváří a čistých rukou sáhly i ostatní partaje, které mají šanci hrát na pražském magistrátu hlavní part - tedy TOP 09, ČSSD a Věci veřejné. Bohuslav Svoboda, Zdeněk Tůma, Jiří Dienstbier mladší a Markéta Reedová... Jsou to opravdu lidé, kteří otočí poměry na pražské radnici o sto osmdesát stupňů, nebo jen loutky, jež se hodí do předvolebního marketingu? Trumf č. 1: přetížený Svoboda Gynekolog a přednosta 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Bohuslav Svoboda má být v první řadě tím správným esem občanských demokratů v boji proti oblíbenému exguvernérovi České národní banky Zdeňku Tůmovi. Toho vytáhla v červenci TOP 09, a v ODS tak vyvolala šok. Trvalo dva měsíce, než dokázala najít a nabídnout tvář, která by se u voličů mohla těšit podobnému respektu. Plné znění zpráv


Zda ji opravdu našla, ukážou až říjnové volby. Kuriózní je ale vzkaz, který tím pražská ODS voličům poslala: ve vlastních řadách jsme „pana Čistého“ nenašli. Svoboda, který vstoupil do ODS až ve chvíli, kdy ho strana představila, skutečně působí trochu jako zjevení. Na rozdíl od dlouholetých magistrátních harcovníků z ODS, z nichž mnozí figurují na dalších volitelných místech kandidátek, totiž nemá žádné podezřele lehce nabité apartmány na horách a ani není spojován s žádným z pověstných pražských kmotrů. Bydlí v nájemním bytě na Vinohradech a na koupi vlastního domu v Krkonoších si mohl za své lékařské kariéry bez problémů vydělat. „Splácím třímilionovou hypotéku na dům v Peci pod Sněžkou. Strašně rád lyžuji a mám hory rád,“ upřesnil TÝDNU majetkové poměry Svoboda. Trochu bizarně ale působí fakt, že si minulý týden vůbec nepamatoval, že jeho jméno figuruje i v akciové společnosti Solarius International. Až během rozhovoru s TÝDNEM si vzpomněl, že sedí v dozorčí radě. „To jste mě vyděsil. Už jsem se bál, že moje jméno někdo zneužil. Tahle společnost před lety usilovala o licenci na provozování banky s pupečníkovou krví. V dozorčí radě jsem působil kvůli svému angažmá v nemocnici. Nakonec ale neměli chladicí boxy a z celého projektu sešlo. Budu je muset požádat, aby mě z orgánů firmy vyškrtli,“ reagoval. Svobodovou slabinou mohou být jeho představy o každodenní politické práci. Stále totiž trvá na tom, že by v případě volebního úspěchu vedle zastávání primátorského úřadu občas přednášel na škole a jeden den v týdnu vykonával gynekologickou praxi. Vypadá to, jako by si neuvědomoval, že vedení Prahy by se musel věnovat „na plný úvazek“. Navíc i přes jeho oblíbenost u pacientek se najdou hlasy, které doporučují raději se jeho soukromé ordinaci vyhnout. A to právě kvůli jeho zaneprázdněnosti. „Je to skvělý odborník, ale je problém, že je neuvěřitelně vytížený. Měla jsem urgentní zánět a snažila se k němu objednat. Přes moje problémy mi dal termín za tři * týdny. Když máte něco akutního, doporučuji obrátit se na jiného lékaře,“ upozorňuje Svobodova pacientka Jitka na jednom z internetových serverů, které hodnotí lékaře. Další a možná ještě větší problém se rýsuje paradoxně v tom, čím se Svoboda pyšní. Ano, je to člověk, který nemá žádné propojení na zdiskreditovanou síť pražské komunální politiky ODS. Jenže její exponenti mu budou stát za zády. Strana se jich nezbavila, jen je na kandidátkách posunula o příčku níž, aby nebyli tak na očích. Je už víceméně jisté, že Svoboda bude mít v magistrátním týmu všechny čtyři náměstky nynějšího primátora Béma: Rudolfa Blažka, Milana Richtera, Pavla Klegu a Marii Kousalíkovou. Trumf č. 2: Tůma a jeho byt Svého „člověka zvenku“, který by byl přijatelným kandidátem na primátora, hledala i největší konkurence modrých - TOP 09. Volba nakonec padla na dlouholetého guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmu, který na billboardech po celé Praze slibuje, že si „Prahu vezme na triko“. Tůma na voliče působí jako člověk, který se od politiky a kontaktů na vlivné byznysmeny dosud držel dál. Žádné vazby? Tak úplně pravda to není. S jeho jménem je spojena poměrně ostrá roztržka mezi někdejším prezidentem Václavem Havlem a tehdejším premiérem Milošem Zemanem. Když si v listopadu 2000 Havel svého Tůmu posadil do čela ČNB, vláda se proti tomu ohradila a premiér odmítl jeho jmenování spolupodepsat. Řešilo se pak, zda je jmenování vůbec platné. Krátce předtím měl také Tůma coby šéf České ekonomické společnosti rozkol s Livií Klausovou kvůli rozpočtu kanceláře a budoucí první dáma pak z pozice tajemnice zmizela. A pokud jde o byznys, Tůma se netají tím, že je dobrým kamarádem jednoho z nejbohatších Čechů, uhlobarona Zdeňka Bakaly. To byl prý podle hlasů z ODS ostatně důvod, proč svého primátorského kandidáta Svobodu strana představovala až na poslední chvíli. „Aby nám ho média vlastněná panem Bakalou nemohla zdiskreditovat,“ prozradil TÝDNU člověk z vedení pražské ODS. Další důvod, proč po něm TOP 09 sáhla: působí jako erudovaný manažer, od něhož se dá očekávat, že dokáže uhlídat v Praze tak obvyklé bobtnání magistrátních zakázek, příliš často končících s mnohem vyšší cenou, než bylo původně slibováno. Stačí připomenout rozpočet v poslední době často mediálně propíraného tunelu Blanka. Ten se totiž v průběhu let postupně navýšil hned o několik miliard korun. Je tedy Tůma tím pravým, který dokáže s podobnými nešvary na magistrátu zatočit? Snad, je tu však jedno ale... Na konci 90. let, kdy už byl charismatický ekonom Tůma ve vedení ČNB (tehdy „jen“ v pozici viceguvernéra), proběhla v této instituci kompletní oprava její hlavní budovy poblíž pražského náměstí Republiky. Šlo o velmi náročnou přestavbu, jejíž cena místo původně plánovaných 3,4 miliardy korun nakonec vyšplhala na 4,8 miliardy. Za zvýšený rozpočet tehdy podle bankéřů mohly především změny v projektu a nákup lepších počítačových technologií, než s jakými se počítalo původně. Až v průběhu prací se také rozhodlo o vytvoření speciální zóny, která měla ochránit informační systémy banky od zásahů zvenčí. Bouraly se proto například již hotové zdi a stavba se protáhla. Plné znění zpráv


Navíc se hovořilo i o tom, že stavba byla zbytečně rozsáhlá, protože po vstupu Česka do EU byly mnohé pravomoci centrální banky přeneseny do Bruselu. „To je sice pravda, ale budova se musela tak jako tak zrekonstruovat, peníze nejsou vyhozené do vzduchu,“ oponoval tehdy kritice Tůma. Své stíny má také Tůmovo soukromí. V minulosti ho například provázely peripetie kolem bydlení v obecním bytě za regulované nájemné, přestože jeho guvernérský plat už tehdy přesahoval 200 tisíc korun měsíčně. Navíc měla jeho manželka v té době uvedené bydliště v dalším obecním bytě na náměstí Svobody v Praze-Dejvicích. Přitom měl ale Tůma jakožto šéf ČNB bydlení, které mu poskytla banka. Platil za něj měsíčně 25 000 korun. „Do svatby jsme s manželkou měli každý svoje bydlení. Po sloučení domácností jsem svůj obecní byt vrátil,“ vysvětlil TÝDNU v roce 2004. Později se zbavili i manželčina bytu a v roce 2006 éra jejich obecního bydlení skončila. Podle výpisu z katastru nemovitostí jsou nyní Tůmovi majiteli chaty v jižních Čechách a dvou pražských bytů. Jeden z nich splňuje kritéria tolik kritizovaných „výhodných“ nákupů, které byly vytýkány řadě pražských politiků. V září 2006 si totiž od Prahy 6 pořídil sedmdesátimetrový byt se dvěma malými lodžiemi na Červeném Vrchu - za pouhých 476 tisíc korun. Zaplatil tedy méně než sedm tisíc korun za metr čtvereční, což je cena mírně řečeno - velmi neobvyklá, i když jde o sedmé patro panelového domu. Podobná koupě se už před čtyřmi lety pohybovala běžně na troj- až čtyřnásobku. Navíc si podle smlouvy, kterou má TÝDEN k dispozici, zkušený ekonom vyjednal pětiprocentní slevu, která dělala bezmála 24 tisíc korun. Trumf č. 3: Čalfův Dienstbier Pražská sociální demokracie nezůstává v trendu nasazování neomšelých tváří pozadu. K dobrému výsledku jí má v Praze pomoci syn slavného otce, někdejšího disidenta, signatáře Charty 77, blízkého přítele a spolupracovníka Václava Havla a prvního polistopadového ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera. Jiří Dienstbier junior bývá v současné době novým celorepublikovým volebním manažerem ČSSD Janem Hamáčkem označován za jednu z „mladých pušek“, které mohou straně pomoci získat přívětivější tvář. V metropoli ale bude mít jedenačtyřicetiletý advokát a dlouholetý zastupitel Prahy 2 nelehký úkol. Přesvědčit voliče, že ČSSD za tolik kritizovaný klientelismus a korupci v metropoli nemůže. Těžká věc, když se oranžová partaj v minulém volebním období s ODS dohodla a na vládě v Praze se podílela. I Dienstbierovi bude hrozit role pouhé stranické loutky, stejně jako čerstvé tváři ODS Svobodovi - někdejší zastupitelé strany, spojovaní s neblahou érou, totiž i v ČSSD kandidují znovu. Někdejšímu disidentskému dítěti a jednomu z listopadových studentských vůdců, který už jako mladíček seděl dva roky ve Federálním shromáždění, se mohou hodit jeho vyjednávací schopnosti a případně i kontakty z komunální politiky. Ostatně svých vazeb dovedl očividně vždy velmi dobře využít. Když například v roce 1996 ukončil studia práv a hledal práci, zdatně obnovil kontakty z „revoluční politiky“. Uchytil se v advokátní kanceláři Mariána Čalfy, předlistopadového komunistického ministra, šéfa první polistopadové vlády národního porozumění (v jeho kabinetu působil právě i Dienstbierův otec) a pozdějšího blízkého spolupracovníka Václava Havla. Dnes je Dienstbier mladší v prominentní kanceláři partnerem a odmítá, že by jeho kariéru odstartovala protekce. „Znal jsem Mariána Čalfu osobně,“ říká, „tak jsem mu zavolal, zda by pro mě něco neměl.“ Schopný právník se o sebe dokázal postarat i po materiální stránce. Se společníkem z advokátní kanceláře Davidem Motyčkou si v roce 2003 na úvěr koupili za pět milionů korun nebytový prostor na Vinohradech. Dienstbier Motyčku loni v dubnu vyplatil a prostory nyní sám pronajímá zahraniční firmě. A ještě jedna kuriozita: v roce 2002 si pořídil byt o velikosti 125 m2 se dvěma balkony v jedné z nejhezčích rezidencí Prahy - Zvonařka, kde mají obyvatelé k dispozici například i vlastní bazén. A za souseda má svého politického protivníka. V jednom z bytů totiž bydlí šéfka ODS v Praze 2 Aleksandra Udženija, které nedávno svou přihlášku do strany vkládal do rukou Dienstbierův přímý konkurent Svoboda. Trumf č. 4: neposedná Reedová Jedinou stranou ze silné čtyřky, která se neodhodlala nasadit magistrátního nováčka, jsou Věci veřejné. Za ně kandiduje někdejší náměstkyně Pavla Béma a bývalá předsedkyně SNK-ED Markéta Reedová. Ženu, která z Bémovy pražské rady odešla ve zlém, se ale strana snaží prezentovat jako novou protikorupční krev. Když někdejší hlasitá kritička praktik na magistrátu vstoupila do městské rady ovládané ODS, bylo to velmi překvapivé. Na radnici dostala na starost protikorupční politiku a zahraniční vztahy. Tento podivný sňatek z rozumu nebyl podpořen žádnou koaliční smlouvou. Přesto si Reedová za svým tehdejším rozhodnutím stojí. „Jednali jsme uvnitř stran, jak alespoň částečně dění na magistrátu ovlivňovat k lepšímu. Za svým rozhodnutím si stojím, mělo smysl. Například to, že se veřejné zakázky začaly zveřejňovat na internetu, bylo Plné znění zpráv


mojí zásluhou,“ tvrdí nyní Reedová. Přesto se na sklonku roku se současným vedením radnice rozkmotřila a na svou funkci rezignovala. Spolupráce SNK-ED a Reedové s Věcmi veřejnými se rýsovala již před zrušenými parlamentními volbami na podzim 2009, kdy sestavovali společně s Alternativou společnou kandidátkou. Přestože rozhodně není osamocená, oznámení z letošního února o kandidatuře za samotné Věci veřejné a odchod ze strany SNK-ED, která ji tři měsíce předtím potvrdila ve funkci své předsedkyně, bylo nečekané. U Věcí veřejných se hned vyšvihla, je členkou nejužšího vedení. Na jejím magistrátním působení je pozoruhodná ještě jedna věc. Velká kritička zbytečného plýtvání veřejnými penězi je současně z celé Bémovy rady osobou, za jejíž zahraniční cesty Praha zaplatila nejvíce peněz. V letech 2006 až 2009 procestovala z titulu radní téměř 760 tisíc korun. Druhý v pořadí je primátor Bém, za něho magistrát neutratil ani polovinu. Mezi zahraničními cestami Reedové jsou i tak bizarní destinace, jako je třeba Jižní Korea. „Prezentovala jsem v Soulu Dny Prahy,“ hájí se politička. Jaký efekt má taková výprava pro metropoli, však nevyčíslila. *** Zdeněk Tůma (50 let, TOP 09) Narodil se v Českých Budějovicích. Po studiu na Obchodní fakultě VŠE pracoval nejprve pro školu, poté byl v Prognostickém ústavu ČSAV. V letech 1990 až 1998 přednášel na Fakultě sociálních věd UK, mezi roky 1993 a 1995 radil tehdejšímu ministrovi průmyslu Vladimíru Dlouhému (ODA). Pak se stal hlavním ekonomem společnosti Patria Finance. Působil rok i jako výkonný ředitel Evropské banky pro obnovu a rozvoj, od roku 1999 byl v ČNB (nejprve jako viceguvernér, od roku 2000 do letoška jako guvernér). V období 1999 až 2001 byl prezidentem České společnosti ekonomické. V roce 2006 si za 476 tisíc korun koupil obecní byt v panelovém domě na Evropské třídě v Praze 6. 0 rok později si pořídil luxusní mezonetový byt v pražské rezidenci Na Císařce - 155 m2 s bezmála stometrovou terasou ho přišlo na 10,5 milionu korun (ze sedmimiliono-vé hypotéky mu zbývá doplatit asi 5,5 milionu). Čím jezdí? Místo svého nynějšího BMW X3 si prý pořizuje model X5. Jiří Dienstbier ml. (41 let, ČSSD) Narodil se v Praze a pochází z disidentské rodiny, oba jeho rodiče podepsali Chartu 77. Před převratem začal studovat ekonomiku a řízení strojírenské výroby na ČVUT. Studium ukončil a po roce 1990 ještě vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Angažoval se ve studentském hnutí a jako jeden z členů celostátního stávkového výboru zasedl v polistopadové Sněmovně lidu Federálního shromáždění. Je členem sociální demokracie, dva roky byl předsedou Mladých sociálních demokratů. Kandidát ČSSD na pražského primátora je osm let zastupitelem v Praze 2. Pracuje v kanceláři někdejšího komunistického ministra a pozdějšího premiéra Mariána Čalfy. Pouze šest let poté, co si začal vydělávat advokacií, si pořídil velký byt (125 m2) v luxusní rezidenci Zvonařka na Vinohradech, za což zaplatil přes šest a půl milionu korun. Za dalších pět milionů si mladý advokát jen o ulici dále pořídil nebytový prostor v přízemí, který pronajímá zahraniční firmě. Markéta Reedová (42 let, VV) Vystudovala Univerzitu J. A. Komenského, obor sociální a masová komu-nikace. V roce 2002 vstoupila do strany Evropští demokraté, která se později sloučila ve stranu SNK-ED. Loni byla opakovaně zvolena předsedkyní. Jako členka SNK-ED se stala před čtyřmi lety náměstkyní pražského primátora Pavla Béma, loni na post rezignovala. Do povědomí veřejnosti se mimo jiné zapsala tím, že navrhovala zbourat Kongresové centrum ve prospěch Kaplického blobu, kdyby se nenašla jiná parcela. „Dnešní Kongresové centrum Praha negeneruje nic jiného než ztrátu, není už dnes plně využíváno a v podstatě chátrá. Myslím si, že to je jedna ze staveb, která by mohla ustoupit té nové, pěknější architektuře," prohlásila. V letech 2004 až 2006 byla též poradkyní europoslance a exministra Josefa Zieleniece. Letos ale z SNK-ED vystoupila a stala se členkou Věcí veřejných a jejich kandidátkou na pražskou primátorku. Bývalá Bémova náměstkyně si v květnu 2009 koupila devadesátimetrový třípokojový byt s terasou v modřanské rezidenci Belárie. Část z ceny 5,6 milionu korun zaplatila hypotékou. Podle svých slov jezdí vozem Škoda. Kandidáti v médiích Čtyři kandidáti na pražského primátora se s blížícími se volbami těší zájmu médií. Graf ukazuje, jak často o nich média Informovala v průběhu září. Zdeněk Tůma 519 Bohuslav Svoboda 453 Markéta Reedová 309 Jiří Dienstbier ml. 280 Plné znění zpráv


Newton Media Foto autor| Fotomontáž TÝDEN Foto popis| * S KNÍŽETEM. Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg (vpravo) si Zdeňka Tůmu postavil po svůj bok a pro jistotu i vylepil na tramvaje. Foto popis| * NEOKOUKANÉ TVÁŘE. Kandidát ČSSD na primátora hlavního města Jiří Dienstbier s kandidátkou do zastupitelstva Lenkou Arnoštovou představují volební program. Foto popis| * BÉMOVA NÁMĚSTKYNĚ. Před třemi lety byla Markéta Reedová (dnes VV) vídána po boku pražského primátora Pavla Béma (uprostřed) coby jeho náměstkyně. U otvírání nového úseku Pobřežní ulice v Karlíně jim sekundoval i radní pro dopravu Radovan Šteiner. Foto popis| KANDIDÁTI NA PRIMÁTORA. Zleva: Markéta Reedová (VV), Bohuslav Svoboda (ODS), Jiří Dienstbier ml. (ČSSD) a Zdeněk Tůma (TOP 09). Foto autor| Foto: ČTK

Nesnesitelná povrchnost debatování o České televizi 2.10.2010

blog.aktualne.cz Milan Šmíd

str. 00

666

Kdyby se vyhlásila soutěž o nejhloupější komentář k problematice vysílání veřejné služby posledních dnů, moje soukromé pořadí by vypadalo takto: Na prvním místě bych umístil iniciativu J.X.Doležala posvěcenou šéfredaktorem Reflexu Zrušme veřejnoprávní televizi, která má spíše charakter happeningu, než seriózní akce vypodložené argumenty (ty Doležal musí sbírat u obskurních blogerů). Jak to po týdnu vypadá, ohlas této iniciativy není zatím naštěstí příliš velký, vzhledem k jejímu populistickému charakteru jsem očekával větší počet petentů. Původně jsem chtěl přidělit druhé místo komentáři Karla Steigerwalda v MF Dnes Zlatý důl: Veřejnoprávní ČT, mládě praještěra v octovém láku. Na jedné straně zde Steigerwald klade relevantní otázky: Je či není ČT podnikatelskou firmou, jehož management by měl být honorován úměrně obratu a zisku? Měla by soukromá firma vybírat televizní poplatek? Na straně druhé, jak už to bývá u Steigerwalda obvyklé, jeho slovní exhibice vycházejí z dojmologie, většinou založené na nepřesných a zkreslených faktech (např. uváděná výše zákonem zajištěných příjmů), jakož i na subjektivních, objektivně těžko obhajitelných pocitech (viz například větu: “Soukromé stanice umějí takový program (tj. program ČT) produkovat bez povinných poplatků a v lepší kvalitě.“ (sic!) Když jsem si však přečetl komentář Petra Schönfelda Něco jako povodeň v Hospodářských novinách, rozhodl jsem se odsunout Karla Steigerwalda až na třetí místo, neboť Schönfeld Steigerwaldův komentář svojí arogancí a neznalostí překonává. Například když prohlašuje, že „neexistuje žádný relevantní důvod, proč by veřejnoprávní médium mělo existovat“, protože předobraz BBC je „slepá ulička…mimo Velkou Británii těžko realizovatelná“. Kdyby se autor lépe rozhlédl po světě, zjistil by, že se mimo Velkou Británii dají najít tucty příkladů existence vysílatelů pracujících ve stejném stylu jako BBC, tj. poskytujících veřejnou službu definovanou veřejným diskursem. Když Schönfeld tvrdí, že pod pojmem veřejnoprávnost si „nikdo nedovede nic přesnějšího představit,“ pak je to tím, že si neuvědomuje, že veřejnoprávnost je deformovaným kalkem z německého jazyka, který se v českém jazykovém prostředí stal synonymem neziskové veřejné služby ve veřejném zájmu. Jestliže o veřejnoprávnosti se diskutuje obtížně, pak veřejná služba v oblasti rozhlasového a televizního vysílání se dá jistým způsobem vydefinovat, i když její konkrétní zadání může mít v různém historickém, kulturním a politickém a ekonomickém kontextu také různou podobu. Také proto neexistuje a nemůže existovat nějaká „veřejnoprávnost an sich“, po které někteří čeští publicisté neustále tolik touží.



I když jsou v Schönfeldově komentáři pasáže, se kterými by se dalo souhlasit (manažerský voluntarismus vedení, odborná nedostatečnost Rady ČT), mnohem častěji však Schönfeld střílí vedle. Například když píše o „utilitární zdivočelosti odborů“ (staré mediální klišé nedopovídající současné realitě), o „přihlouplém zdůvodnění koncesionářských poplatků“ (které už dávno nejsou „koncesionářské“), o podpoře ČT „kteréhokoliv z českých filmů“ (ČT nepodporuje konkrétní filmy, pokud o své vůli nevstoupí do koprodukce, pouze posílá „z výnosu z reklam částku 12 500 000 Kč měsíčně Státnímu fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie“ - Článek VI zákona č. 304/2007 Sb.). Suverenita, se kterou Schönfeld zdůvodňuje návrh privatizovat Českou televizi, protože „nikomu nebude v dosavadní podobě chybět,“ je pozoruhodná. Já totiž znám ve svém okolí dost lidí, kterým by chyběla. Smutné na celé záležitosti je to, že smysl existence a výsledky činnosti Českého rozhlasu a České televize by skutečně měly být předmětem průběžné veřejné debaty, která by šla nad rámec a do zákulisí povinně předkládaných výročních zpráv. Ovšem pokud se tato diskuse bude vést stylem výše uvedených výkřiků, pak nikam nepovede, protože jedna demagogie narazí na demagogii druhou, jedna generalizace vyvolá generalizaci opačnou, a meritum věci, tj. snaha o zlepšení kvality veřejnoprávních médií, zůstane stranou. Kde začít s nějakou strukturovanou a kvalifikovanou debatou? Možná u veřejné zakázky na správu a výběr televizních poplatků, na kterou ČT nedávno vypsala výběrové řízení. Například odpovědí na otázku, zda předání výběru poplatků cizí firmě není v rozporu se smyslem zřízení veřejnoprávního média a zda by nebylo systémově čistější, aby Česká televize, nejlépe ve spolupráci s Českým rozhlasem, zřídila si svoji vlastní agenturu, pobočku či eseróčko, podobně jako to udělala veřejnoprávní média na Slovensku? Poslechl jsem si zvukový záznam posledního jednání Rady ČT, kde se o této veřejné zakázce diskutovalo, lépe řečeno - nediskutovalo. Jako obvykle, bez oponentury vzato na vědomí. -----------------------------------------------referát Duální systém vysílání – Poděbrady, podzim 2000 Média veřejné služby a soukromá média Citace z materiálu psaného pro Parlamentní zpravodaj Český rozhlas, Česká televize a "veřejnoprávnost" 2000 Klaus a veřejnoprávní ČT, prosinec 2000, Britské listy polemika při TV krizi, leden 2001, Britské listy referát o vysílání veřejné služby z Českého Krumlova (8.-9. listopadu 2002) Proč budu platit koncesionářský poplatek BBC a veřejná hodnota Financování médií veřejné služby - PPT prezentace pro seminář PSP ČR – únor 2004 Diskuse o vysílání veřejné služby v evropském kontextu – referát na konferenci FSV UK, podzim 2004 Public Service Broadcasting – doporučení parlamentního shromáždění Rady Evropy 1641(2004) záznam diskuse k témuž pracovní dokument k témuž Veřejnoprávní a soukromé televize v některých evropských zemích, Studie zpracovaná pro Parlament České republiky, Parlamentní institut březen 2004 příloha této studie



Veřejná služba pro všechny: BBC v digitálním věku 15.3.2006 Mediální rady - politický nebo systémový problém? 3.8.2009 Literární noviny Je vysílání ČT1 a ČT4 veřejnou službou? 27.7.2010

URL| http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milan-smid.php?itemid=10919

POLITIKA: Pavel Kozdera: Sporné hodnocení kampaní: Prázdné fráze, překvápko, agrese... 2.10.2010 ceska-media.cz str. 00 Společnost-Stalo se Publikováno na serveru www.parlamentnilisty.cz dne 2.10.2010, autor: Pavel Kozdera, (mr) Dokonalý rozpor panuje mezi oslovenými politology k dosavadnímu průběhu volební kampaně. Pro některé je příjemným překvapením, pro jiné znamená jen mlácení prázdné slámy. Další v ní spatřují agresi, nebo naopak uklidnění po předchozí parlamentní eskalaci. Názory odborníků, které požádaly ParlamentníListy.cz o zhodnocení dosavadních kampaní, se mohou lokálně lišit, jelikož ne všude dominují stejné slogany a stejná volební strategie. Nicméně takovýto střet je rozhodně neobvyklý. Vyprázdněnost české politiky Jan Charvát z Fakulty sociálních věd UK: Překvapila mne slabá kampaň ze strany ČSSD. Zdá se, že strana trochu zaspala a od parlamentních voleb není schopna držet krok s ostatními politickými subjekty a jen velmi obtížně hledá vlastní tvář. Zklamala a nepříjemně mne překvapila ochota v podstatě všech relevantních stran vsadit na agresivní a populistickou notu typu "V zájmu našich dětí: Nulová tolerance feťákům" (Strana práv občanů - Zemanovci), "Pryč s narkomany, bezdomovci a hernami" (ČSSD), „Vezmeme dávky těm, kteří odmítají pracovat" (ODS), "Tvrdé tresty za prodej drog dětem" (ODS). Ve všech případech jde v zásadě o sekundární témata, navíc odpovídající mnohem více parlamentním volbám. V praxi jde o přebírání agendy krajní pravice, což je trend, který můžeme vidět i v západní Evropě.


Komunální kroužkování je nanic 2.10.2010

Mladá fronta DNES str. 11 Petr Jüptner

Názory

Češi „malé“ volby často podceňují. Přitom výběr městských a obecních zastupitelů i nových senátorů může rozhodnout o skládce za vaším domem či o příštím prezidentovi. Seriál MF DNES o tom, proč jít k podzimním volbám. Jakmile začnou v sobotu 16. října odpoledne téct do webové aplikace Českého statistického úřadu výsledky z prvních městských volebních okrsků, politici ODS se přihlásí k volebnímu vítězství, zástupci ČSSD si budou pochvalovat posílení na komunální úrovni, z volebního štábu KSČM uslyšíme o přesunu levicových voličů ke komunistům, upadající KDU-ČSL se bude snažit upozornit na své opětovné posílení a lídři TOP 09 zaměří pozornost tázajících se novinářů na volební úspěch v Praze. Jakkoli se jedná o volby, celostátní výsledky jsou předem dané a závislé na počtu nominovaných kandidátů jednotlivými stranami - minimálně každý čtvrtý kandidát dosáhne na post zastupitele, přičemž v malých obcích to bude často každý druhý, nebo dokonce úplně každý. Zejména v nejmenších obcích tak jde spíše o vyjádření místní pospolitosti a potvrzení místních stavů. Plné znění zpráv


Kostky jsou vrženy dopředu Nejvíce mandátů získají s převahou nezávislí kandidáti a jejich sdružení, kteří společně nominovali více než 42 procent všech kandidátů. Jejich výsledek se může oproti minulým volbám (více než 58 procent zastupitelských mandátů) ještě zlepšit. Nutnost předložení petice s až desítkami tisíc podpisů nicméně nezávislým kandidátům prakticky znemožňuje kandidovat ve velkých městech. Nejvíce hlasů proto získá ODS, která nabízí nejlepší směs větší členské základny a sítě místních sdružení i silné pozice ve velkých městech. V počtu získaných křesel se za vítěznými nezávislými umístí ODS a s odstupem KSČM, ČSSD a KDU-ČSL. V počtu získaných hlasů se potom za vítěznou ODS s odstupem umístí ČSSD. Volby odhalí „pravdu“ o TOP 09 a Věcech veřejných - postupně naznačí, do jaké míry naplnili či nenaplnili na komunální úrovni obě značky bývalí kandidáti KDU-ČSL (v případě TOP 09) a SNK Evropských demokratů (v případě Věcí veřejných). Úspěšní kandidáti obou těchto stran se pak budou na svých radnicích podílet na mediálním obrazu svých stran a ovlivní i budoucí krajské a senátní volby. Z počtu nominovaných kandidátů přitom není jisté ani patrné, zda mají obě strany šanci získat na komunální úrovni takové zázemí, aby získaly větší stabilitu než bývalá Unie svobody. Komunální ruleta I když se po „preferenční revoluci“ v parlamentních volbách objevují iniciativy a výzvy ke „komunálnímu preferenčnímu hlasování“, málokdo si uvědomuje, že volební systém pro komunální volby je zcela odlišný. Ačkoli můžeme na různých kandidátních listinách zaškrtnout i jednotlivé kandidáty (tzv. panašování), nemusíme jim tím nijak prospět a z tohoto hlasu mohou paradoxně těžit spíše lídři jejich listin. Často tímto způsobem volíme někoho jiného, než koho volit chceme. Onen „malý křížek“ je zejména ve velkých městech spíše hlasem pro stranu než pro daného jednotlivce. K posunu na listině musí totiž kandidát kromě vyššího počtu preferenčních hlasů získat zároveň více než 110 procent průměru preferenčních hlasů v rámci kandidátní listiny. Zejména ve velkých krajských městech je posunování na kandidátkách obtížnější a výrazně méně pravděpodobné než v parlamentních volbách, což ukazoval i případ bývalého starosty Prahy 5 Jančíka v minulých komunálních volbách - ačkoli byla jeho „popularita“ z nízkého počtu preferenčních hlasů do očí bijící (stovky voličů si daly práci s vyznačením 42 křížků pro ostatní kandidáty jeho strany, aby nemuseli velkým křížkem pro ODS podpořit Jančíka), mandát stejně získal. V některých městech navíc kvůli uvedené podmínce dosažení 110 procent průměrného počtu preferenčních hlasů v rámci kandidátní listiny nebude ani po sečtení 90 procent hlasů zřejmé, jaký tým za jednu ze stran v zastupitelstvu nakonec usedne. Do poslední chvíle se tak může zdát, že za jednu ze stran v zastupitelstvu usednou lékař, učitel a pošťák z chvostu kandidátní listiny, aby se díky hlasům z posledního okrsku průměr preferenčních hlasů jen pouze kosmeticky vychýlil, a tři křesla získají lídři z čela listiny. Konsenzus a kompromis Ačkoli budou novináři v komunálních volbách hledat soutěžení a konflikty, obsah volebních kampaní nevyjadřuje velký rozptyl priorit. Většina českých zastupitelstev funguje nesoutěživě, bez dělení na koalici a opozici. A pokud spolu politické strany o posty na radnici soutěží, v řadě případů na to po rozdělení funkcí zapomenou a během volebního období spolu budou spíše spolupracovat. Tato genetická výbava české komunální politiky souvisí s velkým podílem malých obcí. Česká republika patří společně se Slovenskem a Francií k zemím s nejrozdrobenější strukturou obecních samospráv v Evropě. Pro malé municipality je konsenzuální fungování samospráv typické a v rámci přenosu zkušeností se tento model může rozšiřovat i do měst. Opomíjeným důvodem nesoutěživosti české komunální politiky je i deformovaný volební systém pro komunální volby. Z možnosti označit kandidáty různých volebních stran těží obecně přijatelné nevyhraněné místní honorace (takzvané „osobnosti“), zatímco skalní příznivci politických stran nemají šanci udělit vyprofilovaným lídrům preferenční hlas nad rámec „velkého křížku“ pro jejich stranu. Slučujte se, budou prachy! Volby zároveň mohou odstartovat pozvolný zánik několika malých obcí, které mají vzhledem k malému zájmu omístní samosprávu a nezřídka vysokému zadlužení problémy si vládnout. Příkladem může být obec Prameny v Karlovarském kraji, jejíž majetek je postupně rozprodáván a státem delegovaný správce obce musí přespávat v místním penzionu.



Stát si je přitom vědom, že obrovské rozdíly ve velikosti a rozdrobenosti obecních samospráv nejsou vzhledem k nutnosti administrativního zázemí i nárokům na úroveň a dostupnost veřejných služeb dlouhodobě udržitelné. Na druhou stranu však úředníci ani politici nejsou ochotní tento problém obcím vysvětlit ani nabídnout legislativu umožňující užší spolupráci formou společných obecních úřadů nebo sloučení se zachováním a garancí svébytnosti jednotlivých sídel. Stát se snaží obce ke slučování motivovat nepřímo formou malého podílu na daňových výnosech státu promalé obce, což je však v kombinaci s nedostatečnou legislativou umožňující pouze „tvrdé sloučení“ nefunkční řešení. Předkolo vysoké politiky České obce své zájmy reálně prosazují často spíše než přes svá zájmová sdružení (Svaz měst a obcí ČR, Sdružení místních samospráv ČR) prostřednictvím pronikání svých představitelů do krajských zastupitelstev a do Senátu. Úspěšné strany tak nezískají pouze zastupitelské mandáty, ale také slušnou šanci přetavit dobrý říjnový výsledek v dobrou odrazovou pozici pro budoucí volby krajské a senátní. Komunální volby rovněž dříve nebo později vyvrátí iluzi, že dochází k postupnému vymýcení „kmotrů“, kteří své postavení odvíjejí od silných základů - vlivu na místní organizace a sdružení politických stran. Díky jejich kapitálu v podobě černých duší v místních organizacích si významný vliv na komunální politiku zachovají i v případech, kdy sami nebudou na kandidátních listinách vůbec figurovat. Řada z nich si svůj vliv navíc jistí zakládáním a podporou různých kandidátních listin napříč politickým spektrem, přičemž tučným soustem je i využívání značek nových stran, které ještě nejsou dostatečně etablované na místní úrovni. Přesto to neznamená, že by v komunální politice bylo více korupce než kde jinde - korupce spíše odpovídá podílu finančních prostředků, které se v daném územním celku rozdělují. Foto popis| O autorovi| Petr Jüptner je politolog se zaměřením na komunální politiku, působí na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dva roky vedl akademický senát fakulty sociálních věd, nyní působí jako proděkan pro rozvoj. V letech 1998-2006 byl zastupitelem města Vrchlabí.

Sporné hodnocení kampaní: Prázdné fráze, překvápko, agrese... 2.10.2010

parlamentnilisty.cz str. 00 Pavel Kozdera

Politika

POLITOLOGOVÉ Dokonalý rozpor panuje mezi oslovenými politology k dosavadnímu průběhu volební kampaně. Pro některé je příjemným překvapením, pro jiné znamená jen mlácení prázdné slámy. Další v ní spatřují agresi, nebo naopak uklidnění po předchozí parlamentní eskalaci. Názory odborníků, které požádaly ParlamentníListy.cz o zhodnocení dosavadních kampaní, se mohou lokálně lišit, jelikož ne všude dominují stejné slogany a stejná volební strategie. Nicméně takovýto střet je rozhodně neobvyklý. Vyprázdněnost české politiky Jan Charvát z Fakulty sociálních věd UK: Překvapila mne slabá kampaň ze strany ČSSD. Zdá se, že strana trochu zaspala a od parlamentních voleb není schopna držet krok s ostatními politickými subjekty a jen velmi obtížně hledá vlastní tvář. Zklamala a nepříjemně mne překvapila ochota v podstatě všech relevantních stran vsadit na agresivní a populistickou notu typu "V zájmu našich dětí: Nulová tolerance feťákům" (Strana práv občanů - Zemanovci), "Pryč s narkomany, bezdomovci a hernami" (ČSSD), „Vezmeme dávky těm, kteří odmítají pracovat" (ODS), "Tvrdé tresty za prodej drog dětem" (ODS). Ve všech případech jde v zásadě o sekundární témata, navíc odpovídající mnohem více parlamentním volbám. V praxi jde o přebírání agendy krajní pravice, což je trend, který můžeme vidět i v západní Evropě. Obecně vede ke zhrubnutí politické scény a sekundárně i k legitimizaci krajní pravice. Pokládám tento postup za velmi nešťastný a domnívám se, že signalizuje jistou vyprázdněnost současné politiky. Plné znění zpráv


Vynechaly americké poradce Petr Žantovský: Tato kampaň je v několika ohledech jiná než řada předchozích: 1) je převážně pozitivní - po zkušenosti z útočných negativních kampaní posledních dvojích voleb do Poslanecké sněmovny se strany poučily, vynechaly americké poradce, vsadily na zdravý rozum - a udělaly dobře. 2) kampaň se personifikuje - po zkušenosti s "kroužkováním" v jarních parlamentních volbách strany sázejí na jmenovité osobnosti, představují své konkrétní kandidáty na starosty či primátory, a to je rovněž pozitivní prvek, protože to vnáší - byť nikoli ve většinovém volebním systému - jistý prvek osobní odpovědnosti kandidátů. 3) možná je to můj nepřesný dojem, ale zdá se mi, jako by strany více akcentovaly komunální volby a doplňovací senátní trochu podcenily, což je, myslím, chybné, protože v Senátu půjde o hodně: především o (ne)zachování dosavadní pravicové většiny, ať už bude jejím hegemonem ODS, či třeba TOP 09. Symboly Orloj v Brně, pád ODS v Praze Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity v Brně: Příliš mě nepřekvapila, řekl bych, že se vyvažuje pozornost věnovaná komunálním a celostátním problémům, i když se řada věcí soustředí spíše na symboly ("pád vlády ODS v Praze", "Onderkův orloj" v Brně apod.) než na podrobný rozbor problémů, ale od současné medializované politiky nelze více čekat. Razantně několik politiků uchopilo téma vnitřní bezpečnosti a menšin, zde je škoda, že téměř nikdo nenavrhuje důkladnější koncepce a soustředí se opět na jednoduchá hesla. Míchání převařených Lukáš Novotný z Univerzity Jana Ámose Komenského: Překvapen jsem ze dvou fenoménů: prvním je jakési míchání kandidátů, kdy se objevují již jednou "převaření" politici v triku jiných stran (např. M. Reedová, B. Moldan). Druhým fenoménem je pro mě snaha o změnu, jež se projevuje vyšším výskytem nestraníků nebo osob, které ve stranách působí jen krátce (P. Bříza, B. Svoboda, Z. Tůma). To má sice přinést změnu, nese to s sebou ovšem riziko, které se v konečném součtu při volbách může vymstít. Koše na psí hovínka Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd v Praze: Probíhající kampaň mě, pokud vůbec, překvapuje nemile, ale dalo se to čekat. Je to snůška bezobsažných frází typu „více zeleně, méně betonu" či „nesmířím se s...", ODS jako „vládní strana" na většině radnic se vykazuje dosaženými úspěchy (školní hřiště či nějaká jiná „občanská vybavenost"). Připomíná mi to doby komunistického režimu, všechny ty „akční plány Národní fronty" nebo „nástěnky úspěchů naší brigády socialistické práce". Pouze je to všechno pluralitní (byť na jedno brdo), a podané v moderním barevném reklamním hávu. Ale, na druhou stranu, co vlastně čekat od komunální politiky. Je však zarážející, jak málo si občané tyto věci zařizují sami, takříkajíc zdola, a jak moc si nechají z odpadkových košů na psí hovínka dělat záležitost stranických centrál a drahého marketinku. Ach ty ženy Politolog Zdeněk Zbořil: Musím se přiznat, že některé věci mne příjemně překvapily. Např. kandidáti ODS si dovolují upozorňovat na to, co oni nebo jejich strana již udělali a nekladou tak velký důraz na to, co budou dělat. Jejich sliby jsou proto prezentovány mnohem střídměji (kultivovaněji), než v minulosti. Mají ovšem také výhodu, že např. VV a TOP 09 jsou nové, byť s recyklovanými politiky, a nemohou proto nic než slibovat. Případně útočit na zkorumpované pozadí ODS, ale to se zdá být novým vedením ODS úspěšně kompenzované nasazováním nových tváří, zejména v Praze. Proto si myslím, že jde jen o nápad, který sice již jednou byl úspěšně použit, ale nemusí tomu tak být i v těchto volbách. - Jiným překvapením je pro mne počet žen, který bude na kandidátních listinách. Myslel jsem si na jaře, že to bylo jen účelové ve volbách do PS PČR. Ale zdá se, že je to trvalejší jev a vytrácejí se, i z veřejných vystoupení, herečky, zpěvačky a krásky na jedno použití ve prospěch těch, které již v komunální i celostátní politice něco dokázaly. Nastupují tedy ženy sice stále ještě půvabné, ale přece jen už dost politicky zkušené. Minulá anketa: Levice na demonstraci nevydělá, shodují se politologové Další názory politologů ČTĚTE ZDE Plné znění zpráv



Má nemoc z líbání! 1.10.2010

Aha! str. 02 (lbp, vr)

Politika

Moravec nemoderuje PRAHA – Moderátor politických diskusí Václav Moravec (36) už musel několik vystoupení zrušit, prý kvůli rýmě. Aha! ale zjistilo, co mu doopravdy je! „Má mononukleózu, doma si pobude minimálně tři týdny a nebude před volbami moderovat diskuse,“ řekl nám zdroj z Fakulty sociálních věd UK, kde Moravec občas přednáší. A co že to vlastně moderátor chytil? Mononukleóza je virové onemocnění, kterému se přezdívá »nemoc z líbání« – přenáší se totiž slinami. Nejdříve má průběh jako angína, pak ale následují vysoké teploty. U dospělých je léčba zvlášť komplikovaná, vyžaduje několikatýdenní klid, speciální dietu a měsíce po rekonvalescenci je zakázáno konzumovat alkohol. Foto popis| Václav Moravec

Nedomyšlené studentské půjčky 1.10.2010

Lidové noviny str. 13 Pavel Doležel

Diskuse

DISKUSE Docent Daniel Münich píše (Jak usnadnit studentské živobytí, LN 15. 9.), že Národní ekonomická rada vlády (NERV) se konsenzuálně shodla, že jedinou institucí, která bude poskytovat státem garantované univerzální studentské půjčky na úhradu školného, bude Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB), která bude pro poskytování půjček získávat kapitál na finančním trhu. Mezi akcionáře ČMZRB patří tři největší tuzemské banky: KB, ČS a ČSOB. Je si NERV jista, že tak významné zvýhodnění těchto tří bank na úkor jiných nemůže vést k arbitráži? Jak již bylo zmiňováno, ČMZRB není sama o sobě připravena, na rozdíl od obchodních bank, půjčky ani nabízet, ani administrovat, či snad dokonce vymáhat. Předpokládám, že jako každá jiná banka je ČMZRB vázána nutností držet vlastní kapitál ve výši osmi procent z rizikově vážených aktiv, k jejichž výpočtu je třeba nemalý aparát a solidní personální i technické zázemí, které by pochopitelně musel hradit stát. Má-li být přístup ke vzdělání rovný, zřejmě nebude možné studentovi půjčku neposkytnout, jak naznačuje docent Münich, a navíc bude zřejmě nutné poskytovat půjčky s jednotnou úrokovou sazbou. Otázkou je, zda bude možné si půjčit i na úhradu školného na soukromých vysokých školách. Pokud ano, bude daňový poplatník částečně hradit školné i těm, kteří si jej dnes hradí sami. Pokud by ale úhrada školného na soukromých školách možná nebyla, znamenalo by to zvýhodnění veřejných vysokých škol oproti soukromým a opět riziko soudních sporů či arbitráží. Samostatnou a asi nejpodstatnější kapitolou je selhání dlužníka. Nejde totiž pouze o klasické riziko selhání, které je dáno neschopností či neochotou dlužníka dostát svým závazkům, ale také o velmi významné riziko, že dlužník se buď vůbec nedostane do stavu, kdy bude mít povinnost splácet, nebo se do něj dostane za velmi dlouhou dobu. Část studentů už v okamžiku poskytnutí půjčky může počítat s tím, že ji nikdy nebudou muset splácet. Další problematickou oblast vidím v možnosti deformace struktury poptávky po vzdělání v jednotlivých oborech, alespoň z pohledu dnešního stavu, který netvrdím, že sám o sobě již není deformován. Dovedu si představit, že informace o průměrném příjmu absolventů jednotlivých studijních oborů hraje při výběru studijního Plné znění zpráv


oboru jistou, byť třeba ne dominantní roli. Zavedením jednotných půjček, které nebudou zohledňovat očekávaný budoucí příjem, dojde k deformaci těchto průměrů, neboť od některých průměrů bude nutné odečíst splátky půjček a od jiných nikoliv, protože očekávaná hodnota příjmu nepřesáhne administrativně stanovenou hranici určující povinnost splácet. Obtíže s rozpočtem Bude-li systém školného vytvořen způsobem, který navrhuje NERV, a nikoliv využitím stávajícího volného konkurenčního trhu s půjčkami, obávám se, že se stát může velice rychle dostat do poměrně velikých obtíží s obrovskými nároky na státní rozpočet. Stát si nemůže dovolit půjčit někomu, komu si nemůže dovolit půjčit obchodní banka. Osobně si dovedu představit komerční půjčky poskytované obchodními bankami na konkurenčním trhu se zárukami ČMZRB. Rozdíl je v tom, že banky nebudou mít povinnost úvěr poskytnout, ale počet odmítnutých žádostí může být díky zárukám ČMZRB (budou-li právně dostatečně vymahatelné) relativně nízký a úroková sazba bude moci být nižší. Dodatečné náklady, které vzniknou bankám s administrací půjček a jejich vymáháním, budou v porovnání s kompletními náklady na zavedení administrace a vymáhání půjček ČMZRB zanedbatelné (díky výnosům z rozsahu). Argumentace ziskem obchodních bank je líbivá, ale jeho velikost bude nesrovnatelná se ztrátami, které hrozí zavedením systému tak, jak jej navrhuje NERV, a bankám ho navíc zaplatí sami studenti, a nikoliv daňový poplatník. Budu rád, když mé obavy odborná veřejnost vyvrátí. O autorovi| Pavel Doležel, vystudoval matematiku na MFF UK a ekonomii na IES FSV UK, kde nyní studuje postgraduál z ekonomické teorie, zabývá se několik let řízením kreditních rizik

SITA CS posiluje komunikaci 1.10.2010

Parlamentní magazín

str. 45

Kariéra

Manažerkou komunikace v SITA CS je od září 2010 Mgr. Kateřina Kodadová. V přední firmě v oblasti odpadového hospodářství bude odpovídat za interní komunikaci napříč celou společností,kterou tvoří 1200 zaměstnanců v sedmi divizích po celé České republice a na Slovensku,a zároveň za komunikaci směrem ven z firmy a plnit tak funkci tiskové mluvčí. Kateřina Kodadová dřive pracovala na pozici manažerky marketingu v poradenské firmě a posléze jako konzultant v oblasti společenské odpovědnosti. Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze,obory sociologie a sociální a veřejná politika. Foto popis| Kateřina Kodadová

KOLIK STOJÍ VYSOKOŠKOLÁK? 1.10.2010

Studenta web&mag Míša Raková

str. 06

Téma

Finanční náročnost studia je bezesporu jedním z kritérií, které mladí lidé při rozhodování o své budoucnosti pečlivě zvažují. Vyplatí se mi ještě pět let studovat, nebo se zapojit plnohodnotně do pracovního procesu už teď a začít vydělávat o pět let dříve? Středoškolák si za tu dobu, co my studujeme, vydělá více než milion korun. Průměrný vysokoškolák „dožene“ náskok středoškoláka v pracovním procesu podle zpráv společnosti Profesia zhruba za jedenáct let. Pokud by bylo zavedeno školné v maximální výši 20 tisíc korun za rok, vysokoškolákovi by se toto „dohánění“ prodloužilo jen o necelý rok. Podle údajů statistického úřadu si absolvent VŠ v průměru přijde měsíčně na cca 30 tisíc korun, středoškolák s maturitou vydělá pouze 21 tisíc a středoškolák bez maturity dokonce jen 17 a půl tisíce. To znamená, že úsilí vložené do dalšího studia absolventovi VŠ přinese o 30–40 % vyšší plat než středoškolákovi. Plné znění zpráv


U vysokoškoláků dlouhodobý trend ukazuje, že jejich mzdy s věkem navíc rostou daleko rychleji než mzdy absolventů středních a základních škol (u těch dokonce s věkem plat klesá). Studentský život se navíc vyplatí! Levnější ubytování, výhodné ceny jídla, slevy na dopravu a mnoho dalšího dokážou náklady na život mladého člověka stlačit na minimum. Kolik vlastně stojí život vysokoškoláka? Samozřejmě jde o individuální záležitost – někomu stačí skromný život na koleji se stravováním v menze, jiný si přilepší například zaměstnáním, stravuje se v restauracích a pronajme si komfortnější ubytování. Velký rozdíl v nákladech pocítí určitě i ti, kteří za studiem vycestují do jiného města, a opustí tak rodné hnízdo a neomezenou péči rodičů. Nejvíce studentů míří do hlavního města, kde mají také nejvyšší náklady na studentský život – použijeme tedy Prahu jako modelový příklad. Dozvíte se ale také, jaké náklady vás čekají v ostatních českých univerzitních městech. Kolej vs. podnájem Bydlení v novém městě je věc, kterou si každý student začne shánět jako první. Záleží jen na vás, jestli zvolíte studentský evergreen bydlení na kolejích, nebo dáte přednost nákladnějšímu životu v podnájmu. Podle čeho se rozhodnout? Kolej Ubytování na studentské koleji má hned několik výhod – tou první je jednoznačně cena. V Praze se měsíční náklady za bydlení ve studentské ubytovně pohybují mezi dvěma až pěti tisíci korun. „Bohužel za tu cenu dostanete i odpovídající servis – nábytek ze 70. let, všudypřítomný nepořádek a rámus. Bordel navíc často nepochází z každodenních party, samotný dům totiž vrže a skřípe, výtahy hučí, záchody šumí. A stěny jsou jako kartónové, takže slyšíte nejen člověka z vedlejší místnosti, jak si říhne, ale užijete si dosyta i strašidelný zvuk, když soused osm pater nad vámi spláchne,“ říká studentka Markéta, která bydlela na kolejích 17. listopadu v Praze v Troji. „Není ani vyloučeno sem tam blízké setkání s hmyzem – od mušek přes potravinové moly až ke štěnicím ve starých matracích. Někdy je to vážně chuťovka,“ dodává. Kolejné záleží na počtu spolubydlících, sociálním zařízení a dalších službách. Bydlení na pokoji s několika dalšími lidmi bez vlastní koupelny a toalety seženete za cenu lehce nad dva tisíce. Pokud jste nenároční a nevadí vám společné koupelny a kuchyňky na patře, nebo se na kolej chodíte jen vyspat, můžete zvolit tento způsob. Za větší soukromí a méně spolubydlících si ale výrazně připlatíte. Stejně tak za internetovou přípojku nebo zapůjčenou televizi. „Nemáte žádné soukromí, protože jste vždycky v pokoji s někým dalším. A to nemusí být mírumilovný sympaťák. Zámky na skříňkách jsou navíc většinou rozbité, takže si před případným nedůvěryhodným spolubydlícím neohlídáte ani šaty, ani osobní potřeby, ani elektroniku. Pracovníci kolejí si navíc do vašeho pokoje chodí, jak se jim zlíbí. Jednou úzkostlivě kontrolují stav starodávného vybavení, jednou vystříkávají místnosti kvůli hmyzu (a přitom i vaše učebnice, koberečky, pantofle, batohy, zkrátka všechno, co se vyskytne na zemi), jindy zase hledají, zda nemáte zapojen nějaký elektrický přístroj, který jste předem nenahlásili. To aby vás mohli dodatečně penalizovat,“ říká Markéta. Ceny na jednotlivých školách a fakultách se liší – informace najdete na webových stránkách vaší univerzity. Na koleji se snáze seznámíte s dalšími lidmi, a pokud ve městě nikoho neznáte, můžou vám ze začátku pomoci se zorientovat. Na studentské ubytování mají nárok přednostně ti, kteří bydlí ve vzdálenějších městech. Požádat o tento druh bydlení si musíte s předstihem na stránkách vaší fakulty. Stačí vyplnit osobní a kontaktní údaje a čekat, jestli vám kolej schválí. Na některých školách berou v potaz i například prospěch nebo úspěšnost u přijímacích zkoušek. Jestliže bydlíte nedaleko, jste na tom trochu hůře. Nicméně zájem o ubytování na kolejích rok od roku upadá, a tak máte docela velkou šanci, že na vás nějaké to místo zbude. Podnájem Jestliže jste rozmazlení a dáváte přednost vlastnímu pohodlí před stavem vaší peněženky, můžete si zkusit pronajmout byt nebo pokoj od soukromníka. Tady ale musíte počítat s vyšší cenou. V Praze se dá sehnat dvoupokojový byt ve starším domě trochu dál od centra za zhruba 10 tisíc korun měsíčně. Když seženete spolubydlícího (nebo i víc spolubydlících) a rozpočítáte náklady, dostanete se přibližně na cenu ubytování na koleji. Nevýhodou je, že za cizí byt musíte nést větší zodpovědnost – v takovýchto pronajatých pokojích je toho více, co se dá zničit. Markéta se letos přestěhovala na privát a získané pohodlí si nemůže vynachválit: „Kolej je zkrátka instituce a vyžaduje určitá pravidla. Když chcete hosty, musíte všechny i s čísly občanských průkazů nahlásit na recepci. Pokud chtějí přespat, je třeba písemný souhlas vašich spolubydlících (i když tam v ten večer nejsou) a odpovídající částka. Nesmíte nic poškodit, ani nikoho nerušit, jinak přichází pokuta až vyhazov. Oproti tomu privát je o poznání dražší. Už netrávíte ve sprše klidně hodiny bez výčitek, ale počítáte a šetříte. Dražší je internet, něco stojí i vybavení (na kterém vám ale o to víc záleží, víc uklízíte, víc se staráte). To je vykoupeno o poznání větší osobní svobodou. Zvete si, koho chcete, nic nemusíte hlásit. Zařídíte si byt, jak se vám líbí, děláte si v něm, co chcete. Bydlíte, s kým chcete, ne s někým, koho vám přiřadí. Máte klid, když ho potřebujete, větší soukromí. Nikdo si nedělá výlety do vašeho bytu, notebooky už pro jistotu nemusíte ve skříních zahazovat oblečením,co kdyby…‘. Privát je ale vhodnější pro lidi, co se už ve městě vyskytují déle, vědí, jak co chodí, a jsou náročnější na osobní pohodlí.“ Vše o podnájmech včetně inzerátů najdete na www.studentreality.cz nebo www.kolej.cz. Tam můžete také hledat ideálního spolubydlícího, pokud ve městě nikoho neznáte. Menzy vs. restaurace Možná jste jako žáčci nedali na jídlo ve školní jídelně dopustit a koprovku, rajskou nebo žemlovku jste milovali. Nebo jste stejně jako mnoho dalších obědy ve škole bojkotovali, Plné znění zpráv


protože se vám z pachu umakartových táců dělalo blivno už ode dveří a peníze od rodičů jste raději utratili za umaštěný hamburger u stánku nebo balíček cigaret? Tak či tak, čeká vás rozhodnutí, jak naložíte s obědovou pauzou na vysoké škole. Menza, nebo restaurace? Většina menz v Praze nabízí za cenu kolem 30–40 korun za porci velmi slušný standard. Za tak málo peněz se jinde prostě tak dobře nenajíte. Kromě hlavních jídel tu za pár korun můžete doplnit své menu ještě o polévku, případně i salát nebo dezert. Čaj bývá k jídlu zdarma, a to slazený i hořký. Kromě klasických jídelen některé školy nabízí i jídelny speciální – italské, vegetariánské nebo dietní (na ty ale potřebujete potvrzení od doktora). Za jídlo si sice připlatíte, ale kromě zpravidla lepší chuti za své peníze dostanete i větší komfort v podobě kultury stolování. Což je mimochodem další důvod, proč se mnoho studentů menze vyhýbá. „Nesnáším to tam, je to tam jako v králíkárně. Neznámí lidé sedí vedle sebe jen několik centimetrů a fronta čekajících ti doslova civí do talíře. Byla jsem tam asi třikrát a už nikdy víc,“ říká studentka magisterského cyklu mediálních studií Tereza. Menzy nabízí i balíčky na snídani nebo malou večeři za cca 15 korun – pokud se tedy pro ni rozhodnete, vystačíte si na celý měsíc s náklady na jídlo v menze do tisícikoruny. K tomu ještě připočítejte pár menších nákupů jídla domů podle vlastní chuti. Samozřejmě více utratíte, budete-li pravidelně chodit jíst do restaurace. Ceny i kvalita poledních menu se hospoda od hospody hodně liší. Někde dostanete za 60 korun dobrou porci nějakého tradičního českého jídla i s polévkou. Jinde vás malá oschlá porce vyjde i na stokorunu a v tu chvíli budete litovat, že jste nešli raději do menzy. Výběr je téměř neomezený, poraďte se s někým starším, kde je v okolí vaší školy dobrá restaurace. Průměrně ale zaplatíte za menu s polévkou a jedním pitím kolem stovky – měsíční náklady (bez víkendů) vám tak oproti menze vyrostou na dvojnásobek, a to jen za obědy. Když si k tomu připočítáte další stovku za snídani a večeři, jste na čtyřech tisících. A to už je hodně velký rozdíl. Jana vs. Jáchym Jana Jáchym kolej 2 580 6 000 jídlo 1 400 2 000 nákup 800 1 000 cestovné 910 260 zábava 500 4 000 celkem 6 190 13 260 Průměrný plat vysokoškolák 30 000 středoškolák s maturitou 21 000 středoškolák bez maturity 17 500 *** Přijít na to, kolik stojí studentský život, nebylo vůbec jednoduché. Každý máme jiné nároky, podmínky i finanční možnosti. Doufám, že článek pomůže hlavně prvákům se trochu zorientovat a ukáže jim několik možností, jak a za kolik se dá vysokoškolský život žít. Ať už zvolíte jakýkoliv způsob bydlení, dopravy, stravování či zábavy, nedovolte penězům, aby ovlivňovaly celý váš život. Vždycky to nějak dopadne. Užívejte si příjemného životního stylu, vždyť mladým studentem je člověk jenom jednou! Skromná Jana vyjde s šesti tisíci Jana studuje VŠE a za kolej dá každý měsíc 2 580 korun. Bydlí na dvoulůžkovém pokoji s vlastním příslušenstvím a s přípojkou na internet. Stravuje se v menze SODEXHO přímo na půdě školy – za oběd zaplatí průměrně 40 korun, na večeři si v menze kupuje salát za 30 korun, nebo si něco uvaří sama za podobnou cenu. Jednou za týden si nakoupí nějaké jídlo na snídani nebo svačiny – cca za dvě stovky. Každý druhý víkend jezdí domů do Brna autobusem za 160 korun s kreditovou jízdenkou. Pětistovku utratí každý měsíc za zábavu – posezení s kamarádkami u kafe nebo u vína. A to jí stačí. Měsíčně tak utratí okolo šesti tisíc i s měsíční tramvajenkou za 260 Kč. Náročný Jáchym prohýří tisíce Jáchym studuje Právnickou fakultu UK v Praze a bydlí v podnájmu s kamarádem. Dohromady platí dvanáct tisíc i s elektřinou, dělí se na půl. Na jídlo chodí do restaurace na polední menu za sto korun i s nápojem a k tomu navíc utratí za měsíc asi tisícovku na jídlo domů. Rád paří, každý pátek v klubu utratí dalších tisíc korun včetně taxíku. Jeho měsíční náklady se pohybují od 10 do 15 tisíc – polovinu mu dají rodiče, druhou půlku si vydělá na brigádě. Kde mají slevy pro studenty? Se studentskou kartou ISIC Plné znění zpráv


můžete čerpat mnoho slev po celém městě. Co se vyplatí? – letenky na Letuska.cz nebo easyjet.com, turistický průvodce Lonely Planet s 20% slevou, výhodné cestovní pojištění Uniqua – elektronika – HP, Apple, Microsoft nebo Adobe a další – letní festivaly, výhodnější vstupenky do kina – pizzerie (např. Einstein v Praze), fastfoody, … Historické okénko koleje Taky vám rodiče neustále předhazují, že oni si na vysoké škole vystačili s pětistovkou na měsíc a z té zaplatili úplně všechno a navíc si žili bohatým společenským životem? A vy argumentujete, že tehdy ve středověku bylo všechno levnější? Počítejte s námi. Kolej v polovině osmdesátých let stála 50 korun na měsíc (asi 60x méně než dnes), v té době prý bydleli na kolejích úplně všichni a podnájem byl raritou. Tehdejší studenti navíc dostávali stipendia odstupňovaná podle prospěchu a vzdálenosti bydlení 150, 250 nebo 350 korun (na VŠE) měsíčně. To znamená, že ze stipendia vaši rodiče dali na bydlení jen šestinu až třetinu za měsíc! Takže až na vás příště rodiče vybalí, že oni vyšli s málem (500 Kčs), připomeňte jim, že to je stejné, jako kdyby vám oni dnes dávali měsíčně třeba třicet tisíc, a k tomu jste brali dalších patnáct od školy. Máme to prostě složitější! :) Kolejní hrůzy Přečtěte si, co vás může na koleji potkat (ze zkušeností našich čtenářů): – hmyz: štěnice v matracích, švábi na podlaze a sociálkách – matfyzáci: divní lidé, se kterými se musíš denně potkávat – nedostatek pocitu bezpečí (chatrné zámky, kartonové dveře, navíc má od nich klíč asi dvacet dalších lidí) – nepořádek (i když uklízíš, je tam pořád prach a hnus) – špatný spolubydlící (bordelář, nechává použité hygienické potřeby povalovat na záchodě, zašpiní celé prkénko, všude jsou vlasy, svoje nádobí nacházíš hnít použité ve dřezu, žádné soukromí) – rámus – neustále, mnohdy až děsivý (někdo se šourá po chodbě, výkřiky, hučení výtahu – člověk se sám bojí; natož když mají vedle tebe party od 10 do 8 do rána a ty jdeš do školy) Foto autor| Fotoseriál: Tereza Ondrušková O autorovi| Míša Raková Studuje mediální studia na FSV UK v prvním ročníku magisterského cyklu, dříve pracovala pro zpravodajskou TV Z1 a nyní zakotvila na tn.cz.

Média o nás 1.10.2010

Studenta web&mag str. 05 Míša Raková

Média o nás

Vsaďte si na dobré známky http://www.usatoday.com/tech/news/ 2010-08-11-gambling-grades_N.htm Myslíte si, že dokončíte tento ročník a postoupíte výše? A chcete si na to vsadit? Ve Spojených státech už to jde. Na stránkách www.ultrinsic. com si můžete vsadit na známky z předmětů až 36 amerických škol. Tvůrci stránek, které jsou na hranici hazardu, to vysvětlují jednoduše – máte rádi jedničky? Ten správný obnos vám zajistí potřebnou motivaci k biflování a ponocování. Můžete si ale vsadit i na svůj neúspěch, říkají tomu „pojištění“. Myslím, že by se to zaručeně chytlo i u nás! Kolik berou lidé s titulem MBA? http://www.economist.com/node/17043519? story_id=17043519 Týdeník The Economist zveřejnil tabulku s průměrnými platy absolventů s titulem MBA z některých světových univerzit. Nejlépe dopadla francouzská HEC Paris – 138 tisíc dolarů ročně. Evropské univerzity celkově dopadly mnohem lépe než americké, i když se s nástupem krize jejich náskok snižuje. Průměrný Evropan s MBA má o 12 tisíc dolarů ročně více než Američan. Možná by se dalo uvažovat o té Paříži. Napsal Obamovi, že je č...k http://tn.nova.cz/zpravy/zahranici/ brit-poslal-urazlivy-email-obamovi-do-usasenikdynepodiva.html Mladý Brit Luke Angel se při sledování dokumentu o 11. září 2001 doma opil. Pak si sedl k počítači a napsal americkému prezidentovi velmi ošklivý e-mail. Druhý den u něj zazvonili agenti, vyptávali se ho a nakonec mu prozradili, že je doživotně vyhoštěný ze Spojených států. Co bylo v tom e-mailu? Ani sám Luke si to přesně nepamatuje, ale prý mu nejspíš napsal, že je ču..k. Může se to stát každému, že... Zakažte mladým alkohol! http://www.guardian.co.uk/society/2010/sep/21/ alcohol-restrictions-happy-hour-doctors Školní zdravotníci v Británii volají po zákazu happy hours v hospodách a přísnějších limitech alkoholu v krvi. S nástupem nového školního roku totiž studenti zase začali vyvádět. Plné znění zpráv


Tentokrát jsou ale požadavky mnohem přísnější než doposud. Zákaz prodeje alkoholu na čerpacích stanicích, zákaz reklamy, ve které vystupují mladí lidé, nebo třeba zavedení minimální ceny za jednotku alkoholu. Pomohlo by to? Tak tohle by u nás určitě neprošlo. Foto popis| O autorovi| Míša Raková Studuje mediální studia na FSV UK v prvním ročníku magisterského cyklu, dříve pracovala pro zpravodajskou TV Z1 a nyní zakotvila na tn.cz.

Letenky za pár korun: Kam vyrazit na podzimní výlet 1.10.2010

Studenta web&mag str. 24 Míša Raková

Studenta

Strávili jste léto na brigádách, abyste si vydělali nějaké peníze na dovolenou, a pořád ne a ne najít tu nejlepší a nejvýhodnější? Těžce vydřené peníze by pochopitelně neměly padnout z větší části na cestu. Studenta prozkoumala ceny letenek za vás a připravila pár tipů za opravdu velmi výhodné ceny. Nejvíce nízkonákladových linek z Prahy nabízí maďarský WizzAir. Londýn (Velká Británie) – na party a nákupy! Město hudby, obchodů a večerních klubů si určitě zamilujete! Nakupujte na nekonečné ulici Oxford Street, projděte se po Tower Bridge nebo si užijte nádherný výhled z obřího kola London Eye. V prosinci uvede WizzAir nové pravidelné linky na trase Brno – Londýn, koncem roku pak navýší počet spojení z Prahy do Londýna až na jedenáct týdně. Zaleťte do Anglie pro vánoční dárky! http://mesta.orbion.cz/londyn/ TIP na letenku: 16. prosince v 19:05 z Brna do Londýna-Lutonu od 399 Kč! Brusel (Belgie) – parlament i čurající chlapeček „Hlavní město“ Evropské unie, ve kterém sídlí Evropský parlament i Komise, znáte asi nejlépe z přednášek nebo z novin, ale vyplatí se sem zajet i na kratší výlet. Často bývá přirovnáván k Paříži – najdete zde také spoustu pěkných obchodů, kavárniček nebo bister, ale je o poznání klidnější a přívětivější. Kromě budov EU stojí za to navštívit náměstí Grand Place a kousek od něj i symbol města Manneken-Pis neboli čurajícího chlapečka. http://belgie.orbion.cz/brusel/ TIP na letenku: 8. listopadu v 6:00 ráno a 10. (nebo 12.) listopadu v 8:00 zpět od 934 Kč! Milán (Itálie) – Veni, vidi, VISA Do Milána se jezdí už tradičně za skvělými nákupy. Kromě nich ale ještě stojí za zhlédnutí třeba Duomo di Milano – milánská katedrála nebo opera La Scalla. http://italie.orbion.cz/milano/ TIP na letenku: 24. října 6:00 z Prahy a 27. října v 8:00 zpět od 804 Kč (zbude i na boty)! Benátky (Itálie) – pro párečky Existuje něco romantičtějšího než výlet do Benátek? Ideální pro zamilované páry je okolí čtvrti San Marco se známým náměstím plným holubů a chrámem. http://italie.orbion.cz/benatky/ TIP na letenku: 9. listopadu – 13. listopadu tam i zpět od 1 214 Kč! Barcelona (Španělsko) – za sluncem a sangrií Španělsko je zemí slunce, vášně a vína, a tak se zde rozhodně nebudete nudit. V Barceloně určitě navštivte neuvěřitelné stavby architekta Gaudího, islámskou čtvrť (pozor na vhodné oblečení) nebo fotbalový stadion klubu FC Barcelona. Suvenýry pořídíte levně na pouličních trzích, které mají po celém Španělsku velkou tradici! http://mesta.orbion.cz/barcelona/ TIP na letenku: 7. listopadu – 10. listopadu zpáteční letenka od 1 078 Kč! Termíny odletů a příletů v článku tvoří jen část nabídky aerolinek. WizzAir nabízí letenky za stejné ceny i na jiné dny – bližší informace najdete na http://book.wizzair.com/?language=CZ Foto popis| O autorovi| Míša Raková Studuje mediální studia na FSV UK v prvním ročníku magisterského cyklu, dříve pracovala pro zpravodajskou TV Z1 a nyní zakotvila na tn.cz.



Studentský relax 1.10.2010

Studenta web&mag Míša Raková

str. 30

Relax

Jak si odpočinout od začátku školy? TIP Studenty — Relaxační centra Infinit v Praze a Brně. Skvělý vodní & saunový svět a wellness se studentskými happy hours! Více na www.infinit.cz. Semestr se ještě ani pořádně nerozjel, ale už cítíte, že by to chtělo nějaký relax? Aktivní odpočinek i sladké nicnedělání je pro každého velmi důležité, zvlášť pro studenta, který po propracovaném létě znovu usedá do školních lavic a čelí zvýšenému stresu. Přečtěte si několik tipů, jak si odpočinout od náročného začátku školního roku. Aktivně a sportovně Dobrým tipem pro akčnější z nás, kteří nevydrží jen tak odpočívat a nic nedělat, je vyrazit na brusle nebo na kolo. Teď na podzim se v teplejších dnech ještě venku dá vydržet. Pokud brusle nemáte, není problém – na mnoha místech, kde se bruslí, jsou i půjčovny in-linů. Někomu naopak pomáhá si každý den po škole zajít na hodinku do posilovny. I když se fyzicky vyčerpáte, nabijete se novou energií do dalšího dne. Někdo dává přednost hodině jógy nebo powerjógy, která se pomalu stává synonymem pro relaxaci. Sauna a masáže Horkým tipem Studenty jsou wellness centra, kde si můžete opravdu luxusně odpočinout po náročném dni a dobít si tam baterky. Nejprve se pořádně vypotit v sauně a potom se nechat namasírovat od profesionální masérky nebo maséra dokáže zpříjemnit opravdu každý den. A jako malý bonus s sebou vemte partnera či partnerku. Vyrazte na koncert I když už je sezona letních festivalů za námi, ani na podzim nepřijdou milovníci hudby zkrátka. V říjnu u nás vystoupí například Joe Cocker v Brně nebo Carlos Santana v Praze. Na turné vyjede i kapela Chinaski s předkapelou Eddie Stoilow a zahraje ve velkých halách v největších českých městech. Poslech vaší oblíbené hudby ať už na koncertě nebo doma ze sluchátek vám dokonale pročistí hlavu. Fyzická práce Říká se, že tomu, kdo pracuje hlavou, se nejlépe relaxuje tvrdou prací. To by mohlo platit i pro studenty. Po náročném týdnu plném přednášek a cvičení a šprtání v knihovně vyrazte na víkend za rodiči a posekejte jim třeba zahradu. Zabijete tak dvě mouchy jednou ranou – zarelaxujete si a navíc rodičům uděláte radost a možná vám i přilepší nějakou korunou nebo dobrým jídlem navíc. Pokud zůstáváte na koleji nebo bydlíte blízko školy, stejně dobře vám poslouží i úklid vaší domácnosti, zkuste například umýt okna. Vyjeďte na výlet Když vypadnete z města, které vás stresuje, protože v něm chodíte do práce nebo do školy, snáze na všechny těžkosti zapomenete. Podzim je ideální období pro výlety, prodloužené víkendy a krátké dovolené. Slunce už tolik nepraží, a tak jsou procházky po horách nebo v ulicích světových velkoměst mnohem příjemnější než v létě, i turistů je všude trochu méně. Ať už vyrazíte třeba do Krkonoš nebo do Paříže, zaručeně se vrátíte odpočatí a plní energie. Tipy na levné letenky a výlety do evropských metropolí najdete na www.studenta.cz. Zevling Někomu se ale po náročném dni už prostě nic nechce dělat ani nikam chodit. I doma si můžete efektivně odpočinout nicneděláním. Někdo si vezme k ruce oblíbenou knížku nebo časopis, někdo jen tak kouká celý večer na televizi a jiný dá přednost oblíbené počítačové hře. Zevlovat se dá samozřejmě i venku – kupte si s přáteli něco dobrého k pití, teple se oblečte a vydejte se třeba na večerní posezení do parku. Začátek školního roku je ve znamení mnoha studentských večírků. Uspořádejte něco pro vaše nové spolužáky – lépe je poznáte a navíc se i pobavíte. Foto popis| O autorovi| Míša Raková Studuje mediální studia na FSV UK v prvním ročníku magisterského cyklu, dříve pracovala pro zpravodajskou TV Z1 a nyní zakotvila na tn.cz.



salon

Recommend Documents