Rozbor literární tvorby Howarda Phillipse Lovecrafta
Střední škola KNIH, o.p.s.
Vypracovala: Nina Seidlová
Vedoucí práce: PhDr. Ludmila Bystroňová 2014 - 2015
2014-15 Maturitní práce
Potvrzuji, že jsem tuto maturitní práci zpracovala samostatně a že jsem v ní použila pouze tu literaturu a další informační zdroje, které jsem uvedla v seznamu použitých informačních zdrojů a současně v poznámkovém aparátu. Beru na vědomí, že porušení této zásady povede k hodnocení mé maturitní práce stupněm 5-NEDOSTATEČNÝ.
V Brně dne
Nina Seidlová
……………
………………
2
2014-15 Maturitní práce
Obsah Anotace ............................................................................................................................. 5 Úvod .................................................................................................................................. 6 1. Život H. P. Lovecrafta .................................................................................................. 7 1.1. Dětství v Providence .............................................................................................. 7 1.2. Smrt dědečka ......................................................................................................... 8 1.3. Počátky spisovatelské činnosti............................................................................... 8 1.4. Krátké manželství v New Yorku ........................................................................... 9 1.5. Návrat do Providence ............................................................................................ 9 1.6. Závěr života ........................................................................................................... 9 2. Charakteristika tvorby H. P. Lovecrafta ................................................................... 10 2.1. Weird fiction ........................................................................................................ 10 2.2. Obecné rysy a jazyk ............................................................................................. 10 2.3. Hlavní hrdina Lovecraftových povídek .............................................................. 11 2.4. Inspirace............................................................................................................... 11 3. Dílo H. P. Lovecrafta .................................................................................................. 12 3.1. Mýtus Cthulhu ..................................................................................................... 12 3.1.1. Nejvýznamnější povídky Mýtu Cthulhu ...................................................... 13 3.1.1.1. Dagon ...................................................................................................... 13 3.1.1.2. Volání Cthulhu ....................................................................................... 14 3.1.1.3. Stín nad Innsmouthem ........................................................................... 16 3.1.1.4. V horách šílenství ................................................................................... 17 3.2. Snový cyklus ........................................................................................................ 18 3.2.1. Nejvýznamnější povídky Snového cyklu ...................................................... 18 3.2.1.1. Polaris ..................................................................................................... 18 3.2.1.2. Stříbrný klíč ........................................................................................... 19 3.2.1.3. Snové putování k neznámému Kadathu................................................ 20 3.3. Mytologie Lovecraftovy fikce .............................................................................. 21 3.3.1. Prastaří .......................................................................................................... 21 3.3.1.1. Azathoth ................................................................................................. 21 3.3.1.2. Nyarlathotep........................................................................................... 22 3
2014-15 Maturitní práce
3.3.1.3. Cthulhu ................................................................................................... 22 3.3.2. Starší bohové ................................................................................................. 22 3.3.3. Velcí ............................................................................................................... 23 3.3.4. Necronomicon ............................................................................................... 23 4. Vliv na kulturu ........................................................................................................... 23 4.1. Hudba................................................................................................................... 23 4.2. Hry ....................................................................................................................... 24 4.3. Filmy .................................................................................................................... 24 4.4. Ostatní.................................................................................................................. 25 Závěr............................................................................................................................... 26 Seznam použitých informačních zdrojů ........................................................................ 27
4
2014-15 Maturitní práce
Anotace Práce si klade za cíl přinést poznatky o životě, díle a inspiraci Howarda Phillipse Lovecrafta, nejvýznamnějšího amerického spisovatele žánru weird fiction. Velká část práce je věnovaná důležitým povídkám Lovecraftovy literární činnosti. Jednotlivé povídky jsou opatřeny stručným obsahem a výkladem zařazujícím povídku do kontextu autorovy tvorby. Dále seznamuje čtenáře se základní mytologií rozsáhlého světa, který Lovecraft svou tvorbou stvořil, zejména pak bytostem patřícím do Mýtu Cthulhu a Snového cyklu.
The work proposes to tell information about life, work and inspiration of Howard Phillips Lovecraft, the most important American writer of weird fantasy genre. Majority of this work is focused on important stories of Lovecraft literary career. Single stories are provided with concise summary and commentary putting story into context of authors work. The work also introduces reader to basic mythology of wide world, that Lovecraft had created in his stories. Creatures of Cthulhu Mythos and Dream Cycle in particular.
5
2014-15 Maturitní práce
Úvod „Nejstarší emocí, kterou lidstvo zná, je strach. Jeho nejstarší a nejsilnější druh je pak strach z neznámého. 1“ – Howard Phillips Lovecraft
Obliba Howarda Phillipse Lovecrafta, amerického spisovatele žijícího na přelomu 19. a 20. století, vyvolávat v lidech tuto prastarou emoci z něj učinila známého mistra žánru weird fiction, z jehož děl i dnes čerpají hororoví velikáni na poli literatury i filmu. Např.: Stephen King, Oscary oceňovaný Guillermo del Toro a mnoho dalších se hrdě hlásí k inspiraci v Lovecraftových povídkách, jichž vydal nemálo. Autorova relativně uzavřená, přesto věrná základna obdivovatelů je fenomén, jenž jeho díla provází od prvních vydaných povídek. Jeho osobitý styl psaní, neotřelý žánr a směr, kterým se často jeho povídky vydávají, z něj dělají mimořádnou osobnost nově vznikajícího žánru sci-fi a fantasy. Byť v našich končinách není příliš znám, ve světě se již mnoho jeho povídek dočkalo filmových zpracování a plánuje se mnoho dalších. V letech 2011–2013 byla u nás Lovecraftova díla přeložena a nově vydána v podobně sebraných spisů, chronologicky seřazených a rozdělených do pěti svazků, z nichž jsem čerpala.
Ve své maturitní práci bych se chtěla věnovat:
Okolnostem Lovecraftova života.
Způsobu jeho tvorby a událostem, v nichž hledal inspiraci
Jedinečnosti jeho tvorby a její moderní odezvě
V následujících stránkách seznámím čtenáře s jeho nejznámějšími díly, jejich stručným obsahem, prvky, kterými jsou Lovecraftova díla ikonická a odrazem jeho povídek v moderní popkultuře. Zároveň se pokusím dojít k závěru, proč je dnes H. P. Lovecraft, jakožto autor hororové tvorby, opomíjen.
1
LOVECRAFT, Howard Phillips. Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy. Přel. J. Balabán a kol. 1. vydání.
Praha: Mladá frotna, 1992. 4 s. ISBN 80-204-0348-5
6
2014-15 Maturitní práce
1. Život H. P. Lovecrafta 1.1. Dětství v Providence Howard Phillips Lovecraft se narodil Sarah Susan Lovecraft a Winfieldu Scottovi Lovecraftovi 20. srpna 1890 v Providence, Rhode Islandu, kde žil a tvořil většinu svého života. Sarah
Lovecraft
se
velice
zajímala
o
dějiny
svého
předka
George
Phillipse,
který kolem roku 1630 připlul mezi prvními přistěhovalci do Nové Anglie. Lovecraftův otec byl obchodník ve společnosti Gorham & Co., Silversmiths a často cestoval. Mladý Howard byl vychováván zejména matkou, která jej rozmazlovala a udržovala odtrženého od okolního světa - většinu času tedy trávil v rodinném domě, kde se oddával četbě. Toto poklidné období bylo přerušeno roku 1893, kdy se otec tříletého Howarda psychicky zhroutil na obchodní cestě do Chicaga. Otec byl převezen zpátky do Butler Hospital v Providence pro duševně choré. Lovecraft zřejmě nikdy neznal příčinu otcovy nemoci a byl přesvědčen, že za ni může stres a celkové vyčerpání v důsledku náročných služebních cest. Winfieldu S. Lovecraftovi byla diagnostikován progresivní paralýza způsobená pozdní mozkovou formou syfilis. Howard ani jeho matka nicméně Winfielda nenavštěvovali, protože byli informování, že setrvává ve strnulém stavu a není schopen komunikace. Ve skutečnosti se ale Winfield projevoval velice agresivně a své pětileté dožívání v ústavu trávil celými hodinami nesmyslného mumlání, než zemřel na epileptický záchvat. Po smrti otce žil Lovecraft v domě s matkou, dvěma tetami a dědečkem Whipplem Van Buren Phillipsem, majetným průmyslníkem. Zejména dědeček se zasloužil o Howardovu zálibu v knihách a právě on jej seznámil s autory, kteří provázeli jeho tvorbu - například E. A. Poe. Talent H. P. Lovecrafta se projevoval už od útlého věku. Již ve věku dvou let recitoval básně, ve třech letech již uměl číst a v šesti letech začal s prvními spisovatelskými pokusy. Za jeho první, ačkoli nedochovanou povídku je považována The Noble Eavesdropper (1896). Během dospívání často stonal a základní školu Slater Avenue School navštěvoval jen sporadicky. Byl uzavřený, samotářský introvert, což ještě umocnil fakt, že byl šikanován svými vrstevníky i lidmi z okolí, kteří rodinu Lovecraftových považovali za podivíny. Jeho zdravotní problémy byly tedy spíše psychosomatického
původu.
O to
víc se věnoval samostudiu
a milovaným knihám. Již od osmi let se, podporován dědečkem, vášnivě zabýval vědou, zejména chemií a astronomií. 7
2014-15 Maturitní práce
1.2. Smrt dědečka Na střední škole Hope Street High School jeho psychické problémy pokračovaly a vyvrcholily Lovecraftovým psychickým zhroucením, když jeho dědeček zemřel. Lovecraft střední školu nedokončil a musel tak upustit i od svého snu studovat astronomii na Brownově univerzitě, také kvůli nedostatečným matematickým schopnostem. Odchod Whippla Phillipse uvrhl rodinu do finanční tísně a aby vystačili s dědictvím, museli rodinný dům opustit a přestěhovat se do stísněných čtvrtí 598 Angell Street. Ztráta rodného místa Lovecrafta zdrtila. Během let 1908-1913 prožíval hluboké deprese, vycházel ven pouze v noci a sužovaly ho silné bolesti hlavy. Dokonce zvažoval i sebevraždu. Problematický vztah s chorobně starostlivou a zároveň despotickou, psychicky labilní matkou, která jej od dětství považovala za ošklivého a hloupého, se v tomto období ještě výrazně zhoršil. To
se
celoživotně
odrazilo
na
Lovecraftově
nejistém
postoji
vůči
sobě
i na jeho velmi plachém vztahu k ženám. Pro Lovecrafta toto období rovněž znamenalo spisovatelskou letargii.
1.3. Počátky spisovatelské činnosti Poprvé se na veřejnosti objevil až veršovanou stížností (1913) v časopise The Argosy, kde kritizoval romantické povídky Freda Jacksona. Tato kritika vyústila ve veřejně publikovanou výměnu názorů mezi H. P. Lovecraftem a Jacksonovými čtenáři, které si všiml prezident UAPA (United Amateur Press Association) Edward F. Daase a přizval Howarda ke spolupráci. Tento krok bychom mohli považovat za začátek Lovecraftovy spisovatelské kariéry. Vznikají jeho první povídky The Tomb (1917) - česky vyšlo pod názvem Hrobka a Dagon (1917). Propadl také své nové vášni - dopisování, díky čemuž navázal dlouholetá přátelství s jinými autory (Robert E. Howard, Clark Asthon Smith a Robert Bloch). V roce 1919 se jeho matka Sarah nervově zhroutila a po dvou letech hospitalizace v Butler Hospital zemřela. Lovecraft byl sice zdrcen, ale již po pár týdnech se dokázal vzchopit natolik, že se zúčastnil soutěže amatérských žurnalistů v Bostonu (4. červenec 1921). Zde poznal svou budoucí ženu Soniu Haft Greene.
8
2014-15 Maturitní práce
1.4. Krátké manželství v New Yorku Po třech letech známosti se Sonia a Howard roku 1924 vzali. Pořídili si byt v New Yorku ve čtvrti Brooklyn. Howard se stal profesionálním spisovatelem s pravidelnými příspěvky do časopisu Weird Tales. Lovecraft však život v New Yorku snášel těžce. Nepříjemný hektický život velkoměsta a narůstající xenofobie vůči přistěhovalcům, které v Brooklynu denně potkával, se projevovaly i v jeho tvorbě. V jeho literatuře se často setkáváme se stereotypními a karikaturními popisy cizinců. Jednalo se však o jeho strach a nedůvěru k neznámému, než o předsudky podložené přesvědčení. Mnoho Howardových přátel ve skutečnosti pocházelo ciziny a i jeho manželka byla ukrajinská židovka. V pozdějších letech se za tyto své xenofobní postoje velmi styděl. Právě během let strávených v New Yorku napsal silně rasově zabarvenou povídku The horror in Redhook (1925).
1.5. Návrat do Providence Bankrot kloboučnictví, ve kterém Sonia pracovala, její zdravotní stav a intimní problémy v manželství zapříčinily konec jejich vztahu. V roce 1926 se rozešli jako přátelé, ale nikdy se nerozvedli. Lovecraft se vrátil zpět do Providence, po kterém tolik tesknil. Usadil se v domě číslo 10, Barn Street, nedaleko Brownovy univerzity, kde strávil část nejplodnějšího období své kariéry. Právě v tomto období vznikají jeho nejznámější a nejrozsáhlejší povídky: The Call of Cthulhu (Volání Cthulhu, 1926), The Dream-quest to unknown Kadath (Snové putování k neznámému Kadathu, 1926-1927), The Shadow over Innsmouth (Stín nad Innsmouthem, 1931), At the Mountains of Madness (V horách šílenství, 1931). V roce 1933 se po smrti jedné z tet, paní Clarkové, přistěhoval do domu své poslední blízké příbuzné, tety Gamwellové.
1.6. Závěr života V roce 1936 Lovecraftem silně psychicky otřásla sebevražda jeho nejbližšího přítele, spisovatele Roberta E. Howarda, s nímž si dlouhé roky dopisoval. V těchto letech se také zhoršil jeho vlastní zdravotní stav. Rakovina tlustého střeva, kterou Lovecraft považoval pouze
za
nepříjemnou
chřipkovou
infekci,
pokročila
do
konečného
stadia.
Když byl v akutních bolestech přijat do Jane Brown Memorial Hospital, lékaři již mohli pouze tišit jeho bolesti a po pěti dnech zde Howard Phillips Lovecraft 15. března 1937 zemřel.
9
2014-15 Maturitní práce
Byl pohřben v rodinné hrobce na hřbitově Swan Point Cemetery. V Providence však existuje ještě jeden Lovecraftů hrob. Postavený jeho přáteli a fanoušky, nese Lovecraftovo jméno a heslo „I AM PROVIDENCE“.
2. Charakteristika tvorby H. P. Lovecrafta 2.1. Weird fiction Žánr weird fiction vznikl na konci 19. století. Patří k odnoži hororu a fantasy a je předchůdcem sci-fi. Běžně se v něm objevují nadpřirozená, mýtická a vědecká témata. Ke známým autorům žánru weird fiction patří kromě Lovecrafta také Edgar Allan Poe, Robert
E.
Howard,
Sheridan
Le
Fanu,
Robert
W.
Chambers,
Lord
Dunsany,
Ryūnosuke Akutagawa, ale i Franz Kafka. Prvky weird fiction nalézáme i u Lovecraftova vrstevníka, Karla Čapka, v dílech jako je Válka s mloky nebo Věc Makropulos. Mnoho z těchto autorů se v průběhu let navzájem ovlivňovalo. Běžné bylo přebírání prvků, ale i postav. Za příklad přejaté postavy můžeme považovat Lovecraftova Hastura, který významně připomíná titulní charakter Chambersova románu The King in Yellow (1895). Spisovatelé žánru weird fiction často pracovali s motivem fiktivních dokumentů, kterým přisuzovali skutečnost a ve svých dílech s nimi pracují jako se známou, ačkoli zakázanou literaturou. Jako příklad můžeme uvést Green book Arthura Machena nebo Lovecraftův Necronomicon.
2.2. Obecné rysy a jazyk V dílech jsou často citovány vlastní i cizí básně a mnoho povídek má charakter deníku. Charakteristickými rysy jsou dlouhá souvětí a obsažná popisnost reálií i fiktivního prostředí. Práce se čtenářem patří k významným prvkům Lovecraftova díla, neboť v popisu bytostí se spoléhá zejména na čtenářovu vlastní představivost a empatii s hlavním hrdinou. Popisy stvoření a božstev, které se v jeho dílech vyskytují, jsou až na výjimky velice abstraktní, nalézáme ale časté epitetony a superlativy pro zvýraznění hrůzy a dalších vjemů, které hlavní hrdinové jeho povídek pociťují. Po jazykové stránce jsou Lovecraftovy texty psané archaicky, převážně díky vlivu, který na něj měla díla Edgara Allana Poea. V jednotlivých povídkách se setkáváme s úryvky v jiných jazycích, zejména pak latině, řečtině a jeho vlastním fiktivním jazyce - r'lyehštině. 10
2014-15 Maturitní práce
Řada Lovecraftových povídek pracuje s formátem údajně pravých dokumentů psaných v první osobě. Jde o záznamy z deníků a ospravedlňující výpovědi s cílem předat vědomosti o hrůze, které se hlavní hrdina zúčastnil.
2.3. Hlavní hrdina Lovecraftových povídek Hlavním hrdinou Lovecraftových povídek je zcela bez výjimky muž. Autorova vlastní zdrženlivost k ženám se tak zjevně odrazila i do jeho díla, ve kterém se ženské postavy objevují jen velice ojediněle a nikdy s příliš významnou rolí. Charakterem si jsou hlavní hrdinové velice podobní. Ačkoli se setkáváme s muži různých povolání (spisovatelé, vědci, detektivové, námořníci), u žádného z nich se nesetkáváme s hlubším rozborem jejich života. Nalézáme pouze stručná nastínění zejména o jejich profesi. Povahově se jedná o kladné postavy, které postupně přehodnocují vlastní životní hodnoty na základě prožitých událostí. Objevuje se tedy často motiv morálního úpadku (Herbert West - Reanimátor), nebo ztráty psychického zdraví (Krysy ve zdech). Mnoho Lovecraftových hlavních hrdinů sdílí s autorem četné povahové rysy. Nejjasněji tuto podobnost vidíme v často se objevující postavě Randolpha Cartera2.
2.4. Inspirace Ačkoli Lovecraft nikdy nedokončil středoškolské vzdělání, ovládal výborně vědomosti z různých vědeckých oborů a literatury. Obliba četby odborných publikací a klasických děl dala reálný základ mnohým jeho povídkám (např. geologický výzkum z V horách šílenství). Mezi první knihy, které měly na Lovecrafta největší vliv, patřily Homérovy eposy a Pohádky tisíce a jedné noci, které si četl ještě s předškolním věku. Později si jej získala díla Edgara Allana Poea. Jeho význam pro svou tvorbu dokládá v dopise příteli J. V. Sheaovi: „Poe has probably influenced me more than any other one person. If I have ever been able to approximate his kind of thrill, it is only because he himself paved the way by creating a whole atmosphere & method which lesser men can follow with relative ease.“3 -
Howard Phillips Lovecraft, 19. Června, 1931
2
Podobnost více rozpracována v rozboru Snového cyklu. „Poe mě ovlivnil pravděpodobně více, než kdokoli jiný. Pokud jsem kdy byl schopný dosáhnout stejného napětí jako on, je to jen díky tomu, že mi sám vydláždil cestičku, kterou mohou lidé poníženě snadno následovat.“ – vlastní volný překlad. Zdroj: DONOVAN, Loucks. The H. P. Lovecraft Archive [online]. ©1998-2015 [cit. 2015-02-12]. Dostupný z: < http://www.hplovecraft.com/life/interest/authors.aspx>. 3
11
2014-15 Maturitní práce
Lovecraft si na Poeovi nejvíce vážil schopnosti, s jakou dokázal vyvolat strach a neklid ve čtenáři pouhým vykreslením prostředí tak, že se i obyčejné předměty jevily děsivými. Sdílel s ním zájem o abnormální duševní stavy, které často sužovaly jejich hlavní hrdiny. Hned po Poeovi měl na Lovecraftovu tvorbu největší vliv jako současník spisovatel Arthur Machen, zabývající se hrůzou z nadpřirozených fantaskních tvorů a božstev, jako jsou Pan, satyrové a víly. Od Machena a svého přítele Lorda Dunsanyho získával inspiraci ke tvorbě komplexnějších mýtů prolínajících vlastní povídky. Nebyli to ale pouze jiní spisovatlé, kteří Lovecrafta oslovovali. V mnoha dopisech se vyjadřuje o vlastních snech a nočních můrách, jako o výrazném zdroji inspirace. Mezi nejvýznamnější z jeho povídek založených na snech je pak Snové putování k neznámému Kadathu. H. P. Lovecraft byl velice kulturně založený, a ačkoli se sám vyhýbal větší společnosti, ochotně navštěvoval výstavy a galerie. I zde získával inspiraci a mezi jeho stálé oblíbené malíře se zařadili umělci jako Henry Fuseli, Gustave Doré a Francisco Goya, jehož obrazy titánů jistě měly nemalý vliv na gigantické rozměry Lovecraftových Prastarých.
3. Dílo H. P. Lovecrafta Během desetiletí aktivní tvorby stvořil H.
P. Lovecraft
básně,
povídky,
eseje
a astronomicky zaměřené novinové články, které publikoval v The Pawtuxet Valley Gleaner, The Providence Tribune, The Providence Evening News, The Asheville, a The Gazette News. Jeho povídky byly publikované v mnoha časopisech, mezi které patří nejznámější: Weird Tales, The Argosy a Astounding stories. Ačkoli byly Lovecraftovy povídky vydávány zvlášť a až na některá obsáhlejší díla bez pokračování, většina jeho děl tvoří související celek. Propojují je opakující se postavy, místa, bytosti a témata. Nejdůležitějším a nejčastěji opakovaným motivem je strach z neznámé hrozby.
3.1. Mýtus Cthulhu Mýtus Cthulhu shrnuje povídky vydávané v průběhu celé Lovecraftovy tvorby a vytváří tak komplikovaný a epický obraz fantaskních světů, míst a mimozemských bytostí. Sám Lovecraft termín „Mýtus Cthulhu“ nepoužíval a zasloužili se o něj zejména jeho přátelé. 12
2014-15 Maturitní práce
Mezi nejpřínosnější z nich patřili: August Derleth, Sam Loverman, Robert Bloch, Henry Kuttner a Donald Wollheim. Rozvíjeli tento mýtus jako posmrtné spoluautorství, dle poznámek, které po sobě H. P. Lovecraft zanechal. Právě první stopy mýtu Cthulh lze nalézt již v povídce Nyarlathotep a pokračují dále Dagonem (jako jedním z oficiálních právoplatných začátků Mýtu Cthulhu). Početné zmínky pak čtenář nachází i v povídce The Nameless City, která je svým příběhem velice blízká novele At the Mountain of Madness. Prominentním příběhem je rovněž Necronomicon. Ačkoli na sebe povídky nijak přímo nenavazují, nalézáme v nich odkazy na stejné bytosti, postavy nebo místa. Povídky se často odehrávají v okolí fiktivních měst, zejména Arkhamu s Miskatonickou univerzitou, na které studovalo, nebo fiktivně pracovalo mnoho Lovecraftových postav. Slova Lovecrafta tuto nepřímou spojitost a rozvoj mýtu potvrzují: „Všechny moje povídky, jakkoli spolu nesouvisejí, jsou založeny na základní báji nebo legendě, že naši Zemi obývaly jiné bytosti, které se však oddávaly černé magii, a proto ztratily domovské právo a byly ze Země vyhnány. Žijí však někde mimo náš prostor a jsou kdykoli připraveny Země se opět zmocnit.“4 – Howard Phillips Lovecraft Naráží zde patrně na Derlethovu domněnku, že základ celého mýtu Cthulhu vlastně připomíná jakousi obdobu biblických příběhů o pádu andělů. Tyto své anděly později Lovecraft v povídce The Whisperer In the Darkness ( Weird Tales - 1931) přemístil na planetu Yuggoth, inspirovanou objevem Pluta (1930).
3.1.1. Nejvýznamnější povídky Mýtu Cthulhu 3.1.1.1. Dagon Za úvodní povídku celého Mýtu Cthulhu by se dala považovat jedna z Lovecraftových vydaných prvotin, povídka Dagon. Byla napsána v roce 1917 a vyšla roku 1919 v amatérském časopise The Vagrant. V kontextu k Mýtu Cthulhu není Dagon chápán jako jeho přímá součást, neboť se o něm později v dalších povídkách Lovecraft už téměř nezmiňuje. Nevzniká tady žádná dějová návaznost. Pojítkem zůstává Lovecraftova práce se čtenářem, dochází-li na konfrontaci hlavního hrdiny s neznámem. Samotné jméno Dagon vychází
4
LOVECRAFT, Howard Phillips. Spisy 1. Hrobka. Přel. L. Bartošková a kol. 1. vydání. Praha: Plus, 2010. s. 203. ISBN 978-80-259-0051-2
13
2014-15 Maturitní práce
ze jména sumerského boha plodnosti a ryb a setkáváme se s ním znovu ve formě jména esoterického spolku z povídky Stín nad Innsmouthem. Povídka Dagon je psaná jako výpověď hlavního hrdiny, jehož totožnost známe pouze v náznacích. Je využívána ich-forma a hlavní postava je vypravěčem po celý průběh děje.V závěru povídky je nejasné, zda li hlavní hrdina tento zážitek skutečně prožil, nebo se pouze se zbláznil. Děj vypráví příhodu námořníka, který se ztratil na moři v Pacifiku při přepadení nákladní lodi německými korzáry. Po pěti dnech se mu podařilo uprchnout ve člunu, ale uvízl na několik dní na širém moři. Po jedné z nocí se probírá ve člunu, který vlny vyplavily do černé bažiny plné mrtvých ryb a jiných, pro Lovecrafta typicky „nepopsatelných“ tvorů. Bezradně přemýšlí, že se mohl ocitnout nějakou ojedinělou vulkanickou činností na dávném oceánském dně. Po třech dnech čekání, až černé bahno kolem něj vyschne, se vydává najít pomoc k neznámému pahorku na horizontu. Po vysilujícím putování dorazí ke svému cíli. V noci na pahorek vyšplhá a ihned za ním nalézá kaňon zaplavený vodou. Za svitu měsíce pak zkoumá okolí,
dokud
nenajde
jakýsi
obrovský
monolit
opatřený
neznámými
hieroglyfy
a výjevy obrovských humanoidních tvorů obětujících velrybu. Z nenadání se z vody vynoří neznámé, obrovské stvoření, které se vrhne k monolitu. Hrdina se dá na zběsilý úprk až ke svému člunu. Strhne se obrovská bouře a hlavní hrdina, zachráněný americkou lodí, se probírá až v nemocnici v San Francisku. V dovětku pak popisuje, jak pokračují jeho noční můry o onom tvorovi, a jelikož jeho ztrápené mysli nepomáhají žádné léky, uchýlí se k sebevraždě. 3.1.1.2. Volání Cthulhu Povídka vydaná v roce 1928 v časopisu Weird Tales pod originálním názvem The Call of Cthulhu. Inspiraci Lovecraft získal z básně Alfreda Tennysona The Kraken (Kraken) pracující se stejným motivem obrovského mořského tvora čekajícího na soudný den. „Bez hnutí leží tu po věky a jen kyne z podmořských červů, jediné své potravy. A teprve až onu hlubinu oheň rozžhaví, ukáže se jak lidem, tak i andělům, pak s řevem vztyčí se a na hladině zhyne.“5 5
LOVECRAFT, Howard Phillips. Spisy 3/1. Volání Cthulhu. Přel. V. Kajdoš a kol. 1. vydání. Praha: Plus, 2011. s. 338. ISBN 978-80-259-0114-4
14
2014-15 Maturitní práce
Pro Volání Cthulhu je vlastní dokumentární styl a svědectví několika postav, která utvářejí komplexní celek příběhu. V kontextu k Mýtu Cthulhu jde o Lovecraftovo nejznámější a nejčastěji citované dílo. Zejména pak úvodní pasáž, v níž se vypravěč zamýšlí nad nejistým místem člověka v Univerzu a lidskou bezcenností. Povídka je rozdělena na tři kapitoly. Vypravěčem je hlavní hrdina Francis Wayland Thurston z Bostonu. V první kapitole, Hrůzný Basreliéf, vypráví Francis o nešťastném úmrtí svého prastrýce profesora George Gammella Angella z Brownovy univerzity v Providence. V jeho pozůstalosti nalezl podivný hliněný basreliéf chobotnice s tělem draka, tajemné poznámky a útržky. Z doložených zápisů a výstřižků se dozvídá, že sošku stvořil student školy designu, který trpěl záhadnými nočními můrami o gigantickém městě. Druhá kapitola, Příběh inspektora Legrasse, vypráví o policejním zásahu proti neznámým okultistům v močálech, kteří obětovali obyvatele okolní osady a vzývali jakýsi monolit se soškou se stejnou podobou, jaká byla vytvořena studentem podle jeho nočních můr. Při výslechu zadržených se inspektor dozvídá, že vyznávají jakési Velké Starce, bytosti starší než svět sám, a stvoření vyobrazené soškou je velekněz Cthulhu. Podle jejich slov přišel Cthulhu z hvězd a nyní spí na dně moře v městě R'lyeh a vyčkává, dokud jej okultisti za správné konstelace hvězd neprobudí rituály a zpěvem fráze v neznámém jazyku. Ve třetí kapitole, Šílenství vzešlé z moře, se z novinového článku dozvídáme o dramatickém osudu posádky lodi Emma napadené lodí Alert. Posádka se ubránila, ale o svou loď přišla, obsadili tedy Alert. Posádka doputovala až na neznámý ostrov mezi Austrálií a Jižní Amerikou. Detaily příběhu se vypravěč dozvídá až z deníku člena posádky Johansona, kterého se vydá osobně navštívit, je už ale po smrti. Johansonův deník popisuje konfrontaci s posádkou Alertu a následné vylodění na neznámém ostrově s podivnou citadelou. Při zkoumání stavby se z ní vynořila zrůda obrovských rozměrů, stejná jaká byla vyobrazena na sošce okultistů – velekněz Cthulhu. Celá posádka se v hrůze dala na úprk, ale jen Johansonovi a jednomu námořníkovi se podařilo vrátit na loď. Cthulhu se vrhl do moře, aby pronásledoval loď, ale Johanson v poslední zoufalé snaze o záchranu obrátil loď proti němu a zasadil mu bolestivou ránu. To zahnalo Cthulhu zpátky do hlubin a Johanson a strachem šílený námořník byli zachráněni lodí Vigilant.
15
2014-15 Maturitní práce
3.1.1.3. Stín nad Innsmouthem Známá povídka napsaná na konci roku 1931 a publikovaná ve Weird Tales v roce 1936. Fiktivní město Innsmouth je z části inspirované přímořským městem Newburyport, které Lovecraft krátce před napsáním povídky navštívil. Další inspirace vycházela z díla Roberta W. Chamberse The Harbor-Master a Irvina S. Cobba Fishhead. V povídce rozdělené na pět kapitol nalézáme odkazy na dříve zmíněný esoterický řád Dagona a ke konci také na Cthulhu, město R'lyeh a shoggoty z povídky V horách šílenství. V první kapitole nás vypravěč, hlavní hrdina Robert Olmstead, seznámí s vyšetřováním, které právě probíhá ve městě Innsmouth, zejména díky jeho vlastní výpovědi. Ve druhé kapitole nás seznamuje se svým zážitkem, kterým je cesta do Innsmouthu a seznámení se s podivným místním obyvatelstvem, zejména pak záhadným starým mužem Zadokem Allenem. Většina třetí kapitoly je zaměřena na rozhovor Roberta se Zadokem. Zadok vypráví o mořských tvorech, kteří poskytují ryby a zlato těm, kteří jim nabídnou lidskou oběť. Mořští tvorové jsou také údajně schopni pohlavně se spojit s lidmi. Jejich potomci do dospělosti nesou lidskou formu a pak se sami přemění na mořské tvory a odeberou se do hlubin za svými druhy. Tvorové byli prý do Innsmouthu přivedení z Indie obchodníkem Obedem Marshem. Když jim místní odmítli dát oběti, rozezlení mořští tvorové povraždili více než polovinu obyvatel Innsmouthu. Masakr byl předložen jako neznámá epidemie a nyní jsou jim raději pravidelně předkládány lidské oběti a ženy. Olmstead musí náhle na výzvu Zadoka odejít, protože byli podle jeho slov viděni. Zadoka pak vypravěč už nikdy nepotkal. Ve čtvrté kapitole musí vypravěč strávit noc v Innsmouthu, díky závadě na autobusu, kterým chtěl odjet. V noci zaslechne kroky za dveřmi svého hotelového pokoje a se zlou předtuchou uprchne do nočního Innsmouthu, kde bloudí a nakonec se střetne s mořským tvorem a omdlí. Když se Olmstead v páté kapitole nezraněný probírá, vyrazí do nejbližšího města do bezpečí. Po dalším pátrání se však dozvídá, že je sám příbuzný obchodníka
Obeda
Marshe.
Následkem toho si uvědomí, že se sám pomalu přetváří na jednoho z mořských tvorů a dochází ke smíření se svým osudem. V závěru povídky uvažuje nad tím, jak osvobodí z blázince svého bratrance, který je postižený svými předky stejně jako on a spolu uprchnou k mořským tvorům do hlubinného města Y'ha-nthlei. 16
2014-15 Maturitní práce
3.1.1.4. V horách šílenství Povídka byla napsána v roce 1931, nicméně z důvodu své délky byla vydána v roce 1936 na několik částí v časopise Astounding Stories. Příběh je psán formou výpovědi hlavního hrdiny, který promlouvá o svém zážitku z výpravy na Jižní pól. Je zde patrná Lovecraftova fascinace vědeckými výpravami a Antarktidou. První část knihy je velice detailní a věrná na popis geologických a biologických výzkumných postupů, o nichž musel mít Lovecraft široké znalosti z odborných časopisů a knih, kterými se sám vzdělával. Je zde mnoho náznaků a odkazů na další Lovecraftovy povídky, například Šepot ve tmě a Barva z kosmu. Příběh je vyprávěn ich-formou z pohledu Williama Dyera, geologa Miskatonické univerzity v
Arkhamu.
chystající
se
Hlavní na
hrdina
expedici
na
sepisuje
výpověď,
Antarktidu,
kde
aby on
varoval
sám
zažil
další
výpravy
strašlivé
věci.
Popisuje, jak jeho výprava objevila na ledovém kontinentu obrovské neznámé pohoří. Část výpravy vedená profesorem Lakem se vydala obhlédnout hory více z blízka. Při svém průzkumu objevili exempláře neznámé životní formy. O svém nálezu a informacích z pitvy jednoho z jedinců neznámého druhu podali zprávu zbylé části expedice, další zpráva od nich už ale nepřišla. Dyer se vydal zjistit, co se s profesorem Lakem stalo, jejich tábor ale našli zdevastovaný. V jednom ze stanů dokonce nalezli dva mrtvé muže z výpravy. Dalšího vědce Gedneye a tažného psa se jim nepodařilo nikde najít. Při větším ohledání okolí nalezli jen několik podivně vypadajících hrobů a v každém z nich po jednom jedinci neznámého druhu. Dyer a další mladý vědec jménem Danforth se rozhodli, že sami obletí neznámé pohoří a po ztraceném muži a psovi se podívají. Po přeletu hřebenu zjistili, že pohoří tvoří hradby rozlehlého neznámého města rozprostírajícího se za ním. Architekturou nebyly stavby podobné žádné kultuře, kterou by Dyer s Danforthem znali. Dyer si pouze vybavil zmínku o podobných mýtických stavbách národu Starců z knihy Necronomicon, kterou Miskatonická univerzita vlastní. Po přistání a bližším obhlédnutí města, objevili oba muži neznámé hieroglyfy a reliéfy vyobrazující život bytostí, jejichž exempláře objevil Lake. Z výjevů se dozvěděli, že Starci přišli z vesmíru a s jejich pomocí vznikl na Zemi život. Svá města vybudovali za pomoci tvar měnících bytostí, Shoggothů, které si sami stvořili jako otroky. Během své dlouhé existence vedli krvavý konflikt s další mimozemskou rasou a o něco později i s vlastními vzbouřenými Shoggothy. Dyer s Danfortem také nalezli při hlubším pátrání obrovské bílé slepé tučňáky, evolučně přizpůsobené k životu v tmavých chodbách zasněženého města a mrtvého Gedneye. 17
2014-15 Maturitní práce
Jelikož nepochybovali, že byl Gedney zabit jedním ze Starců, kterému se podařilo prchnout z tábora výzkumníků zpět do svého města, rozhodnou se, že sami místo rychle opustí. Při hledání cesty ven nečekaně narazí na stopy intenzivního boje, čerstvé ostatky mrtvého Starce a nedaleko i na jeho živého protivníka, Shoggotha. V závěru povídky Dyer ospravedlňuje vražedné jednání Starců vědeckým zájmem, který projevili o lidi, stejně jako lidští vědci o ně. Nakonec pak apeluje na zrušení další plánované výpravy na Antarktidu.
3.2. Snový cyklus Povídky Snového cyklu vznikly mezi lety 1918 a 1932. Jde o sérii povídek, které odkazují, nebo se přímo odehrávají ve fantaskním světě mimo naši dimenzi, zvaným Snová říše (The Dreamland). Stejně jako u Mýtu Cthulhu ale nikdy nejde o přímo navazující příběhy. Mnoho povídek propojuje zejména postava Randolpha Cartera, který se poprvé objevil v povídce z roku 1919 Výpověď Randolpha Cartera. Carter s Lovecraftem sdílí mnoho stejných vlastností: sám je také nepříliš úspěšným spisovatelem, věčným snílkem a melancholickým introvertem se sklony k omdlévání ve vypjatých situacích. Právě pro to, je často považován za Lovecraftovo alter ego.
3.2.1. Nejvýznamnější povídky Snového cyklu 3.2.1.1. Polaris Povídka napsaná v roce 1918 byla publikovaná v prosinci 1920 v amatérském časopise The Philosopher. Ve velké míře odráží Lovecraftův postoj k hrůzám první světové války, zejména pocit viny a beznaděje hlavního hrdiny. Největší inspirací byl pro Lovecrafta sen, o kterém se vyjádřil i v jednom ze svých dopisů. Jde o první povídku řazenou do Snového cyklu. Jelikož patří Polaris k Lovecraftovým raným dílům, je na něm velice patrné ovlivnění Poem. Povídka je psána barokním jazykem, který si Lovecraft zapůjčil z Poeovy povídky Mlčení. Vypravěč - neznámý hlavní hrdina, popisuje noc, kdy jeho dům obemkla tajemná polární záře a on poprvé snil o neznámém Městě z „mrtvolně bledého mramoru“. Popisuje, jak zpovzdálí
18
2014-15 Maturitní práce
pozoroval obyvatelstvo patřící k neznámé kultuře a naslouchal jejich jazyku, který se nepodobal žádnému, který by znal, a přesto mu dobře rozuměl. O Městě pak sníval častěji a v dalších snech už byl schopný mluvit s místními obyvateli a stát se součástí jejich domova jménem Olathoe. Vypravěč nás seznamuje s celou kulturou a mytologií národů, které žijí v blízkém okolí Olathoe. Zmiňuje se o studiu Pnakotických rukopisů6 a o válce, kterou vedou občané města s národem Inutů. Hrdina je poslán na hlídku, tam ho ale uspí Polárka. Procitá znovu ve svém domě, o kterém mluví jako o snu. Vyčítá si zradu, které se dopustil a zoufale se pokouší znovu se „probudit“ do reality města Olathoe. 3.2.1.2. Stříbrný klíč Povídka napsaná v roce 1926 a publikovaná o tři roky později (1929) v časopise Weird Tales. Jde o příběh volně navazující na Snové putování k neznámému Kadathu. Ačkoli je tedy napsaná dříve, v rámci volné dějové návaznosti patří obsahem až za Snové putování. Lovecraft usiloval o vydání povídky už v roce 1927, ale byla na nějakou dobu zamítnuta editorem, údajně kvůli důrazné neoblibě u čtenářů. V příběhu vyprávěném er-formou ztratil třicetiletý Randolph Carter klíč k bráně snů. V mládí upřednostňoval své noční snové cestování před skutečným životem a oběma světům přisuzoval stejnou reálnost. S přibývajícím věkem ale začal věnovat více pozornosti vědeckému bádání a praktickému životu. Díky tomu začal ztrácet schopnost snového putování, až se nedokázal zasnít vůbec. Tato skutečnost mu dělala velké starosti a často přemýšlel nad tím, jak by mohl začít znovu snít a která z realit má pro něj větší hodnotu. Jedné noci se mu opět podařilo proniknout do snového světa a potkal svého dávno mrtvého dědečka. Dědeček řekl Carterovi o starobylé skříňce na půdě, která ukrývá stříbrný klíč. Když Carter skříňku i klíč skutečně našel, jeho sny začaly být opět mnohem živější a vnukly mu potřebu odjet do města, kde vyrůstal. Tam navštívil starou jeskyni, kde si hrával jako malý hoch. Když se v jeskyni zasnil, klíč mu neznámým způsobem umožnil vrátit se do doby, kdy mu bylo 10 let. Na své dospělé já si vzpomínal jen velice matně. V závěru povídky vypravěč popisuje, jak si všichni Carterovi příbuzní vždycky vyprávěli, jak se malý Carter v deseti letech změnil a měl mnohem bujnější fantasii a často dokonce téměř předvídal okolnosti příštích let.
6
Pnakotické rukopisy patří k dalším Lovecraftovým fiktivním dokumentům, stejně jako Necronomicon.
19
2014-15 Maturitní práce
3.2.1.3. Snové putování k neznámému Kadathu Rozsáhlá povídka vznikla během čtyř měsíců na přelomu let 1926 a 1927. Za Lovecraftova života nebyla nikdy publikována. Poprvé byla vydána až v roce 1943 ve sbírce povídek Beyond the Wall of Sleep. Příběh je oslavou lidské schopnosti snění a obsahuje prvky fantasy i hororu. Způsobem vyprávění jde o epický příběh vyvolávající kontroverzní reakce. Někteří Lovecraftovi čtenáři považují Snové putování k neznámému Kadathu za téměř nečitelné a jiní jej oslavně přirovnávají k Lewisově Alence v říši divů. Vzhledem ke svému rozsahu obsahuje Snové putování značné množství odkazů na další Lovecraftovy povídky. Hlavní hrdina Randolph Carter potkává například Richarda Uptona Pickmana z povídky Pickmanův model, Atala z povídky Ultharské kočky, Nyarlathotepa zastávajícího roli hlavního antagonisty a neznámého kněze inspirovaného Chambersovou titulní postavou z novely King in Yellow. Vyprávění je vedeno er-formou. Randolph Carter už třikrát sní o neznámém městě, ale bez řádné šance si jej prohlédnou lépe z blízka. Vydává se do snového světa s prosbou o povolení od Velkých bohů v Kadathu ke vstupu do neznámého města. Carter prochází Zakletým hvozdem, kde potkává zúgy. Díky častému putování po snových světech už umí ovládat jejich řeč a zeptá se jich na cestu ke Kadathu. Zúgové cestu neznají, ale doporučí mu kněze Atala ve městě Ultharu. V kočkami zaplněném městě Ultharu se mu kněze podaří nalézt a poté, co ho Carter opije, dozvídá o tváři vytesané ve skále, někde na ostrově Oriabu, Její podoba by mu mohla pomoci při hledání Kadathu. Carter putuje daleko do města Dylath-Leen, kde je zajat kupci z černých galér, naložen na jednu z lodí a vezen na Měsíc k jejich pánovi, Nyarlathotepovi. Cartera zachrání až Ultharské kočky, které zabijí posádku lodi a pomohou mu zpět do Dylath-Leenu, odkud pokračuje na další lodi do přístavu na ostrově Oriab. Dál pak cestuje na jízdní zebře k hoře s tváří. V noci však Cartera unese bytost s rohy a blanitými křídly zvaná Noční zeboun. Tyto bytosti hlídají posvátnou horu s tváří. Tato tvář je tvář božstev na Kadathu a obyvatelstvo v okolí hory má podobné rysy. To dává Carterovi vodítko kde hledat. Je zebounem zanechán na planině Pnoth, odkud jej zachrání přátelští ghúlové, mezi nimi i Carterův známý, Richard U. Pickman. Carter se znovu dostává do Zakletého hvozdu a odtud do Celephaïsu. Potkává zde svého dalšího starého přítele a snílka. Je varován před nebezpečím své výpravy do Kadathu, ale neposlouchá a pokračuje dál lodí do Inganoku, kde ho cestou k záhadnému kráteru zajme opět jeden z členů posádky Nyarlathotepovy černé galéry. Na tvoru šantakovi je dopraven na Planinu Leng, kde se setkává s neznámým knězem zahaleným do žlutého hedvábí. 20
2014-15 Maturitní práce
V nestřeženém okamžiku se Carterovi podaří prchnout. Při útěku narazí na zajaté ghúly, které osvobodí a všichni se pak vrhnou do boje proti měsíčním nestvůrám s pomocí dalších příchozích ghúlů a dokonce i nočních zebounů sloužících jednomu z Velkých bohů. Po vysilující bitvě je Carter odnesen nočním zebounem daleko, až ke Kadathu, sídlu Velkých, které je ale prázdné. Jediný, koho zde nalézá je záhadný faraon. Od něj se Carter dozvídá, že bohové opustili Kadath, aby se usadili v Carterově vysněném neznámém městě, které si oblíbili. Během hovoru faraon odhalí svou identitu. Je to Nyarlathotep, Plíživý chaos, který dále povzbuzuje Cartera, aby usiloval o dosáhnutí neznámého města a navrátil Velké zpátky do Kadathu, kam patří. Nyarlathotep pošle Cartera na velkém šantakovi do města v zapadajícím slunci. Jak šantak stoupá a odlétá, Carter si uvědomí, že ho Nyarlathotep obelstil a šantak ho odnáší do středu vesmíru k Azathothovi. Ze zoufalství, že je ztracen, ho ale vytrhne uvědomění si, že pouze sní. Vrhne se ze šantakova hřbetu do temnoty. Když otevře oči, probírá se do ranním sluncem zalitého pokoje svého domova v Bostonu.
3.3. Mytologie Lovecraftovy fikce 3.3.1. Prastaří (The Great Old Ones) Patří sem také tzv. Vnější Bohové (Outer Gods), mezi kterými neexistuje jasná hranice. Jsou to božské entity záporného charakteru pocházející z vesmíru usilující o nadvládu nad Zemí, kterou dříve obývali. Jejich poslové jsou zde stále fyzicky přítomni v hlubokém spánku. Protagonisté v Lovecraftových povídkách se o nich zmiňují nebo se s nimi přímo konfrontují a jsou proti nim většinou bezmocní. Jsou uctíváni tajemnými kulty a jejich vliv na Zemi vzrůstá na základě hvězdných konstelací. H. P. Lovecraft často dráždí čtenáře možným „probuzením“ těchto božstev a jejich nevyhnutelným ovládnutím našeho světa. 3.3.1.1. Azathoth Démonický sultán Azathoth objevující se v Mýtu Cthulhu a Snovém cyklu. Poprvé se o něm Lovecraft zmínil v dopisech roku 1919. Jeho další přízviska jsou „Vnější slepý bůh“ (The Blind Idiot God), „Prvotní Chaos“ (Nuclear Chaos), a „Démonský Sultán“ (Daemon Sultan). Je popsán jako beztvará masa v centru vesmíru, chráněna neviditelnými slepými bytostmi (tzv. Vnějšími bohy) v čele s Nyarlathotepem. V nedokončené novele Azathoth se však nestačil 21
2014-15 Maturitní práce
objevit a v náznacích je o něm vyprávěno až v díle Snové putování k neznámému Kadathu. Editor Mýtu Cthulhu, Robert M. Price, se domníval, že jméno Azathoth vzniklo kombinací biblických jmen Anatoth a Azazel. 3.3.1.2. Nyarlathotep Poprvé se objevuje v prozaické poezii Nyarlathotep napsané a publikované roku 1920 v časopise The United Amateur. Nyarlathotep jako postava Vnějšího boha se objevuje pouze ve čtyřech příbězích a dvou sonetech. H. P. Lovecraft ho popisuje jako snědého muže, podobného egyptským faraonům a dává mu přízvisko „Plíživý Chaos“. Je poslem démonského sultána Azathotha a objevuje se jako hlavní negativní síla v novele Snové putování k neznámému Kadathu. Znovu se s ním setkáváme také v povídce Necronomicon. 3.3.1.3. Cthulhu Obrovský tvor s olihní hlavou a dračím tělem. Poprvé se o něm čtenáři dozvídají v povídce Volání Cthulhu. V povídce V horách šílenství se píše, že další druh tvorů z Lovecraftova světa vedl válku s Cthulhu a jeho přívrženci. Výslovnost jména Cthulhu není přesně známá a Lovecraft tvrdil, že by mělo být téměř nevyslovitelné. Tak jako většina Velkých starců, těší se i Cthulhu velkému množství přívrženců. Známá je zejména jejich vzývající mantra ve fiktivním jazyce – r'lyehštině. „Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn.“7
3.3.2. Starší bohové (Elder Gods) Vytvořením těchto božstev Lovecraft načrtl v závěru svých příběhů odvěký souboj zla s dobrem. Fungují jako jakýsi kladný protipól vůči nepřátelským nadpřirozeným entitám, ačkoli ani oni nejsou plně formování lidskými měřítky dobra a zla. Proti Prastarým a Vnějším božstvům stojí právě Starší bohové, o kterých se Lovecraft zmínil v povídkách Podivný dům vysoko v mlze (The Strange High House in The Mist) publikované roku 1936 v časopise Weird Tales a v novele Snové putování k neznámému Kadathu. Mezi nejvýraznější entity, které August
7
LOVECRAFT, Howard Phillips. Spisy 3/1. Volání Cthulhu. Přel. V. Kajdoš a kol. 1. vydání. Praha: Plus, 2011. s. 36. ISBN 978-80-259-0114-4 Podle Lovecraftova překladu věta znamená: „Ve svém domě v R’lyehu mrtvý Cthulhu čeká a sní.“
22
2014-15 Maturitní práce
Derleth posléze zapojil do Mýtu Cthulhu patří Nodens, inspirovaný římským bohem Neptunem. August Derleth jej označil jako hlavního boha Velkých. Je popsán jako starší muž s bílými vousy a vlasy, v novele Snové putování k neznámému Kadathu jsou o něm pouze zmínky.
3.3.3. Velcí (The Great Ones) Jsou zmíněni velice okrajově a to zejména ve Snovém putování k neznámému Kadathu. Jsou to nepříliš silní bohové Země a ochranu nad nimi drží Nyarlathotep.
3.3.4. Necronomicon Zajímavým fenoménem Lovecraftovy tvorby je bezpochyby fiktivní okultní kniha Necronomicon. Poprvé se objevila v Lovecraftově povídce Slídič (The Hound) z roku 1922. V následujících letech na ni Lovecraft častokrát odkazoval. Objevuje se i v cizích navazujících pracích, například u děl Augusta Derletha a jiných autorů. Necronomicon byl údajně napsán „Šíleným Arabem“ Abdulem Alhazredem a obsahuje historii Prastarých a rituály k jejich vyvolání. Zajímavé je, že Lovecraftova mystifikace reálnosti Necronomiconu a její šíření dalšími autory postupem času přerostlo do rozměrů, kdy bylo mnoho čtenářů přesvědčených, že je kniha skutečná. Několik nadšenců zařadilo Necronomicon do seznamu vzácných knih a je dokonce vedený v knihovním katalogu několika světových univerzit.
4. Vliv na kulturu 4.1. Hudba Tvorba H. P. Lovecrafta ovlivnila velké množství hudebních umělců všech žánrů od vážné hudby až po metalové skupiny. Stejně jako Lovecraftova díla, i hudba jím inspirovaná nese hororové prvky a texty bývají opatřeny zmínkami o rituálech, neznámých bozích a vodních monstrech číhajících v hlubinách. Mezi nejznámější autory, kteří věnovali jednu, nebo více svých písní Lovecraftově tvorbě, patří například Metallica. Instrumentální skladba Call of Ktulu z alba Ride the Lightning (1984) je inspirovaná povídkou Volání Cthulhu a skladba The Thing That Should Not Be z alba Mater of Puppets (1986) inspirovaná dílem V horách šílenství. Populárními autory, kteří čerpají z Lovecrafta do své kompletní hudební tvorby, patří 23
2014-15 Maturitní práce
The H. P. Lovecraft Historical Society produkující mimo jiné alba plná známých melodií opatřených upravenými texty. Mezi jejich vydaná alba patří i dvě Vánoční, obsahující upravené známé Vánoční koledy.
4.2. Hry Do dnešní doby vzniklo velké množství her inspirovaných Lovecraftovou tvorbou. Mezi nejpopulárnější patří obsáhlá stolní hra Arkham Horror, umožňující hráči procházet uličky fiktivních měst jako Arhkam, Kingsport a Innsmouth, kde se v roli fiktivního detektiva střetává s monstry a postavami známými z povídek H. P. Lovecrafta. Hra Arkham Horror se dočkala přeložení i do češtiny, ačkoli pouze o rozsahu hlavní hry a dvou vedlejších rozšíření. V současnosti se Lovecraft těší velké popularitě i mezi vývojáři videoher. Mezi významně ovlivněné videohry patří hororová série her Amnésie, jejich předchůdce Penumbra, série Alone in the Dark a hra zaměřená přímo na Mýtus Cthulhu, Call of Cthulhu: Temná zákoutí země. Mezi hry ovlivněné pouze v určitých prvcích patří populární multiplayerové online hry World of Warcraft, ve které se vyskytují postavy Old Gods se jmény inspirovanými Lovecraftovými Prastarými a The Secret World, kde je celá herní lokace a část herní zápletky inspirovaná povídkou Stín nad Inssmouthem. Současná populární série her Dark Souls obsahuje nejen monstra podobná Lovecraftovým nočním zebounům, ale je pro ni stěžejní obdivovaný Lovecraftovský způsob vyprávění příběhu, kdy se hlavní hrdina žene skrz nevyhnutelné hrůzy k nejasnému cíli a zápolí se zachováním své vlastní příčetnosti.
4.3. Filmy Navzdory své popularitě na poli herního průmyslu, výraznějších filmů na motivy Lovecraftových povídek je velice málo. Snad jedinými většími filmy jsou Re-Animator (1985) na motivy stejnojmenné povídky a Ze záhrobí (1986). Oba filmy režiséra Stuarta Gordona jsou naneštěstí zaměřené spíše brutálně, než psychologicky. Další Lovecraftovy stopy v kinematografii pak můžeme sledovat pouze v nezávislých studentských filmech a v přejatých motivech jiných známějších hororových filmů, jako Vetřelec (1979) a Věc (1982). Současným populárním režisérem, který se netají svým obdivem k dílu H. P. Lovecrafta, je mexický režisér Guillermo del Toro, který se již několikrát zmiňoval o svých plánech na zfilmování povídky V horách šílenství.
24
2014-15 Maturitní práce
4.4. Ostatní Motivy na trička, sběratelské figurky, kostýmy a plyšové hračky. Zájem o tvorbu tohoto autora je dnes asi nejjasněji vidět právě na různorodosti a rozšíření předmětů s tématikou děl H. P. Lovecrafta. Není to jen tvorba, ale i Lovecraft sám, kterému se dlouho po smrti podařilo proniknout do populární kultury současnosti. Existují charaktery objevující se v seriálech, hraných i kreslených, inspirované Lovecraftem natolik, že nesdílejí jen podobnost se vzhledem Lovecrafta, ale i zkomoleniny jeho jména.
25
2014-15 Maturitní práce
Závěr Ve své práci jsem se snažila odhalit klady a zápory Lovecraftovy tvorby, vyzdvihnout jeho originalitu, ale i díla hůře hodnocená recenzenty, dokonce i samotným Lovecraftem. Ačkoli se řady příznivců povídek H. P. Lovecrafta během let rozšířily, stále existuje značné množství kritických názorů, kteří o jeho kvalitách pochybují. Stejná nejednotnost názorů jeho tvorbu provází už od prvních vydaných povídek a ani v mé práci se nepodařilo rozhodnout, zda li patří Lovecraft k autorům brakovým, nebo kvalitním.
Pro běžného čtenáře, který nepatří k fanouškům Lovecraftova díla, může být jeho styl roztáhlý, příliš popisný a bez výrazného zakončení. Lovecraft spoléhá na čtenářovu fantasii, což nemusí každému vyhovovat. Pokud ale přistoupíme na autorovu hru, můžeme ocenit i to, jaký prostor nechává pro vyrovnání se s našimi strachy, obavami a démony. Jeho hrdina často opouští pohodlí vlastního domova z touhy objevovat a poznávat, i když je cíl jeho cesty často neurčitý nebo přímo nedosažitelný. Stejně jako v životě nemusí být všechno zodpovězen a ne vždy vše dopadne dobře. Po přečtení Lovecraftových povídek, si tedy s úlevou nevydechneme, ale naopak odnášíme si znepokojující představy a někdy i překvapivé poznání o sobě samých. Na relativní neznámosti H. P. Lovecrafta, se také může podílet jakési podivínství samotných fanoušků, kteří přes to, že jsou jejich řady početné, raději provádějí komornější sešlosti, věrné povaze jejich oblíbeného autora. Faktem zůstává, že ačkoli psal Lovecraft pouze povídky do časopisů, jeho díla ovlivnila vývoj hororové
populární
kultury
na
úrovni
Tolkienových
příběhů
ze
Středozemě.
Tak, jako se dnes objevují elfové a hobiti na plakátech a tričkách, šklebí se na ně z hrníčků a klíčenek jejich temný protipól - Lovecraftovi Prastaří.
Snažila jsem se ve své práci přiblížit osobnost a dílo Howarda Phillipse Lovecrafta a poskytnout objektivní množství informací pro to, aby si každý mohl vybrat, na kterou stranu názorů na tvorbu tohoto autora weird fiction se přikloní.
26
2014-15 Maturitní práce
Seznam použitých informačních zdrojů 1. LOVECRAFT, Howard Phillips. Spisy 1. Hrobka. Přel. L. Bartošková a kol. 1. vydání. Praha: Plus, 2010. 224 s. ISBN 978-80-259-0051-2
2. LOVECRAFT, Howard Phillips. Spisy 2. Měsíční močál. Přel. V. Frydrychová a kol. 1. vydání. Praha: Plus, 2011. 320 s. ISBN 978-80-259-0093-2
3. LOVECRAFT, Howard Phillips. Spisy 3/1. Volání Cthulhu. Přel. V. Kajdoš a kol. 1. vydání. Praha: Plus, 2011. 352 s. ISBN 978-80-259-0114-4
4. LOVECRAFT, Howard Phillips. Spisy 3/2. Volání Cthulhu. Přel. L. Bartošková a kol. 1. vydání. Praha: Plus, 2012. 324 s. ISBN 978-80-259-0115-1
5. LOVECRAFT, Howard Phillips. Spisy 4. Stín z času. Přel. L. Bartošková a kol. 1. vydání. Praha: Plus, 2013. 470 s. ISBN 978-80-259-0130-4
6. LOVECRAFT, Howard Phillips. Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy. Přel. J. Balabán a kol. 1. vydání. Praha: Mladá frotna, 1992. 296 s. ISBN 80-2040348-5
7. DONOVAN, Loucks. The H. P. Lovecraft Archive [online]. ©1998-2015 [cit. 2015-02-12]. Dostupný z: < http://www.hplovecraft.com>.
27
2014-15 Maturitní práce
V Brně dne
Nina Seidlová
……………
………………
28